zobrazit PDF - Můžeš
12.05.2015 • Views
Share Embed Flag

zobrazit PDF - Můžeš

zobrazit PDF - Můžeš

zobrazit PDF - Můžeš

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
muzes.cz

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

START NOW

www.muzes.cz<br />

Koupí<br />

tohoto<br />

časopisu<br />

podpoříte<br />

Konto<br />

Bariéry<br />

Č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 4 / 2 0 1 1 J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č<br />

Dvacet tisíc dětí<br />

má každou noc sen<br />

– dostal jsem se<br />

z děcáku, tvrdí<br />

Ljuba Krbová<br />

strana 6

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7<br />

Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka<br />

Příčná 2, 736 01 Havířov<br />

Volejte zdarma: 800 100 659<br />

vecom@vecom.cz<br />

www.vecom.cz<br />

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ<br />

plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé<br />

schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné<br />

plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.<br />

p ř í m á c e s t a k<br />

m o b i l i t ě

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

3<br />

Editorial<br />

Obsah<br />

Ohrožený druh<br />

Přestože makroekonomická čísla naznačují, že<br />

krize se už v Evropě odrazila ode dna, prožívají<br />

ji leckde ještě v plné síle. A některé teprve čeká,<br />

protože se šíří dominovým efektem. Na jedné<br />

straně tedy optimismus z agenturních zpráv,<br />

na druhé holý fakt, že v Portugalsku zaznamenali<br />

učitelé na základních školách více ukradených<br />

svačin než kdykoliv předtím. Ne snad proto, že si děti víc<br />

závidí a berou násilím lepší jídlo spolužákům, ale proto, že<br />

doma svačiny nedostávají. Rodiče na to nemají.<br />

Chudoba se vzděláním souvisí. Všichni víme, že násobně<br />

ohroženější jsou děti, kterým rodiče vzdělání nedopřejí. Extrémně<br />

ohroženi jsou pak chlapci a dívky z dětských domovů.<br />

Je proto s podivem, že Fond ohrožených dětí, který se snaží<br />

sehnat v Česku náhradní rodiče, je například v těchto dnech<br />

popotahován za to, že dává potenciálním zájemcům o adopci<br />

k dispozici jejich fotografie. Přitom právě fotografie dítěte<br />

může sehrát při rozhodování budoucích rodičů důležitou<br />

roli.<br />

Herečka Ljuba Krbová na to jde jinak. Jak říká v rozhovoru<br />

se Zdeňkem Jirků, navštěvuje dětské domovy a snaží se děti<br />

ke vzdělání motivovat. A dospělým do očí tvrdí, že dvacet tisíc<br />

dětí, které v těchto domovech žijí, jsou vlastně v jakési kleci.<br />

Jejich právní postavení lze definovat jako dočasně odložené<br />

dítě na dobu neurčitou. Pokud totiž rodiče projeví o své děti<br />

jednou za čas symbolický zájem, dvířka pomyslné klece zůstanou<br />

uzavřena a dětem dál brání v rozletu. A často i ve vzdělání.<br />

Neméně ohroženi novodobou chudobou jsou lidé s postižením,<br />

protože je jednodušší je okrást. Nejvíc na to doplácejí<br />

neslyšící.<br />

Příběhům lidí s handicapem, kteří se ocitli na hranici existenčních<br />

možností, věnujeme v tomto vydání mnohem víc prostoru<br />

než obvykle. Přijde nám totiž dost zásadní říci, že krize<br />

nekrize, naše společnost by se měla umět o potřebné postarat.<br />

A dát jim šanci.<br />

Pokud tak neučiní, staneme se ohroženým druhem prakticky<br />

všichni.<br />

Přeji vám inspirativní čtení.<br />

Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77<br />

Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (mail: jindrich.stepanek@muzes.cz, mobil: 722 966 233)<br />

Redakce: Zdeněk Jirků (mail: zdenek.jirku@muzes.cz),<br />

Radek Musílek (mail: radek.musilek@muzes.cz)<br />

Manažerka redakce: Martina Bedrnová (mail: martina.bedrna@muzes.cz, mobil: 722 966 510).<br />

Korektorka: Martina Čechová<br />

Adresa redakce: Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2<br />

Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973<br />

Web: www.muzes.cz. E-mail: info@muzes.cz<br />

Nevyžádané příspěvky se nevracejí.<br />

Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč.<br />

Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v dubnu 2011.<br />

Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1.<br />

Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský.<br />

Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky<br />

Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9<br />

Volný prodej: Česká pošta, s. p.<br />

Foto na titulní straně: Jan Šilpoch<br />

Partneři<br />

redakce:<br />

Jindřich Štěpánek<br />

Dobré zprávy<br />

Drsný humor v hospodách<br />

Mezinárodní festival fundraisingu<br />

Na dráze přibylo bezbariérových spojů<br />

Začne veletrh NGO Market 2011 4 – 5<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

Herečka Ljuba Krbová:<br />

Vyprázdněme děcáky 6 – 9<br />

Jsme divná společnost 10 – 11<br />

Obavy uvnitř nás 12 – 13<br />

Tomáš Sirovátka:<br />

Zatím není nejhůře 14 – 15<br />

Anketa 16<br />

Co způsobuje snížení příspěvku na péči 17<br />

Stáž Konta Bariéry<br />

Jak jsem si potřásl rukou<br />

s panem ministrem 19<br />

Nejtěžší hodina<br />

Budu mít život takový, jaký si ho udělám 21<br />

Příklad pro ostatní<br />

Chytrá noha umí i carving 22 – 23<br />

Péče o lidi s postižením<br />

Jan Pičman:<br />

Důležitá je možnost volby 24 – 25<br />

Nové zahraniční technologie<br />

Chytré pero pomůže,<br />

speciální aplikace napoví 26 – 27<br />

Názory<br />

Jak si vlastně máme říkat 29<br />

AUTO MOTO<br />

Jak se lepší korejské značky 30 – 31<br />

Poradna<br />

Když je vzdělání problémem 32<br />

Konto Bariéry,<br />

Melantrichova 5, Praha 1<br />

Sedm nenávratně ztracených let 33<br />

Na cestách<br />

Skotské postřehy 34 – 35<br />

Vaše fotografie<br />

Jarní nabídka 36 – 37<br />

Křížovka<br />

Rozporuplná legenda 38<br />

Herečka<br />

Ljuba Krbová:<br />

Vyprázdněme<br />

děcáky<br />

str. 6<br />

Chytrá noha<br />

umí i carving<br />

str. 22<br />

Chytré pero<br />

pomůže,<br />

speciální aplikace<br />

napoví<br />

str. 26<br />

Skotské postřehy<br />

str. 34<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

4<br />

Dobré zprávy<br />

Drsný humor v hospodách<br />

V brněnských hospodách<br />

a kavárnách jsou<br />

už několik týdnů k vidění<br />

pivní tácky s kresleným<br />

vtipem, který se<br />

dotýká vozíčkářů. Kdo<br />

si z nich tímto způsobem<br />

dělá legraci? Oni<br />

sami! Organizátorem<br />

akce je občanské sdružení<br />

Domov pro mne,<br />

které pomáhá lidem se<br />

zdravotním postižením,<br />

aby mohli pracovat, studovat,<br />

starat se o svou<br />

rodinu i domácnost<br />

a věnovat se koníčkům<br />

stejně jako jejich zdraví<br />

vrstevníci. „K běžnému<br />

životu humor a nadsázka<br />

neodmyslitelně<br />

patří. Chceme tak ukázat,<br />

že i my si ze sebe<br />

umíme udělat legraci,“<br />

říká vozíčkář Libor Doležal,<br />

výkonný ředitel<br />

Domova pro mne.<br />

Domov pro mne<br />

spustil v říjnu 2010 sbírku, jejímž cílem je<br />

upozornit na občanské sdružení a pomocí<br />

dárcovských SMS získat potřebné finanční<br />

prostředky na jeho chod. „DMS kampaň má<br />

dnes kdekdo, chtěli jsme ji proto od ostatních<br />

odlišit. Cena jedné DMS je stejná jako<br />

částka, kterou člověk zaplatí za pivo; tak<br />

vznikl slogan Další pivo do mě, s Domovem<br />

pro mne,“ vysvětluje Doležal.<br />

Šířit tento slogan v hospodách se přímo<br />

nabízelo. Jak ale zaujmout pivaře? Vtipem.<br />

Ideálně přímo s pivní ikonou Rudou<br />

Pivrncem. Volba autora kreslených vtipů<br />

Petra Urbana byla sice odvážná, ale proč si<br />

Encyklopedie říká, že fundraising je systematická<br />

činnost, jejímž cílem je získání<br />

prostředků na obecně prospěšnou činnost<br />

organizací nebo jednotlivců. Bez jeho<br />

fungování se moderní nezisková organizace<br />

prakticky neobejde. Dobrou zprávou<br />

tedy je, že 13.–15. dubna 2011 se v Praze<br />

uskuteční 3. ročník mezinárodního<br />

festivalu fundraisingu. Jedná se o největší<br />

konferenci na téma fundraisingu<br />

ve střední a východní Evropě, do které je<br />

zapojeno přes sto delegátů z dvaceti zemí<br />

světa. Letošní ročník je zaměřen na téma<br />

efektivity a motto, které se bude prolínat<br />

celým festivalem, zní: „Je dobré drahé?“<br />

Místem konání je Hub Praha, Coworkingový<br />

prostor pro setkávání, inovace a rozvoj<br />

podnikání. Více informací naleznete<br />

na www.fundraising.cz. (red)<br />

klást nízké cíle? Petr Urban vyšel Domovu<br />

pro mne vstříc a i přes počáteční rozpaky byl<br />

zvolený motiv jasnou volbou.<br />

Na akci se podílí již více než 30 partnerských<br />

hospod a kaváren po celém Brně. Už<br />

pár dní po spuštění kampaně se uvažovalo<br />

o dotisku dalších pivních tácků, protože o ně<br />

byl velký zájem a rychle ubývaly. Provozovny,<br />

které by se chtěly stát partnery akce a umístit<br />

na své stoly pivní tácky s vtipem, mohou<br />

navštívit stránky www.domovpromne.cz.<br />

Tam byla vytvořena sekce DMS sbírka, kde<br />

naleznou další informace k průběhu kampaně<br />

a tácky si zde mohou objednat. (red)<br />

Mezinárodní festival fundraisingu<br />

Největší konferenci na téma fundraisingu<br />

ve střední a východní Evropě se uskuteční<br />

v Praze. <br />

Foto: Archiv<br />

Na dráze přibylo<br />

bezbariérových<br />

spojů<br />

České dráhy v jízdním řádu pro rok 2011 nabízejí<br />

2562 vlaků se symbolem bezbariérovosti.<br />

To je proti loňskému roku o 440 vozů<br />

více. V dálkové dopravě je vozem upraveným<br />

pro vozíčkáře vybavena téměř polovina<br />

všech spojů, celkový průměr se pak pohybuje<br />

kolem jedné třetiny. Zavádění nízkopodlažních<br />

vozidel v regionální dopravě přitom<br />

usnadňuje cestování nejen lidem s tělesným<br />

postižením, ale také seniorům, maminkám<br />

s kočárky a dalším osobám se zhoršenou<br />

možností pohybu například v důsledku<br />

léčby zranění.<br />

K významnému rozšiřování nabídky<br />

bezbariérových spojů došlo v posledních<br />

letech díky dodávkám motorových jednotek<br />

Regionova a patrových vlaků CityElefant.<br />

České dráhy se polepšily, nabízejí letos více<br />

bezbariérových vlaků než loni. Foto: archiv<br />

„Ve srovnání se zahájením loňského jízdního<br />

řádu přibyly tyto spoje například mezi<br />

Jičínem a Nymburkem, rozšířily se na celou<br />

trať z Hradce Králové až do Letohradu,“<br />

tvrdí náměstek generálního ředitele ČD pro<br />

osobní dopravu Antonín Blažek. „V pracovní<br />

dny byla zavedena bezbariérová Plzeňská<br />

linka z Blovic přes centrum Plzně do Kozolup,<br />

řada bezbariérových spojů jezdí mezi<br />

Olomoucí, Uničovem, Šumperkem a Hanušovicemi<br />

i mezi Opavou a Hlučínem. Navíc<br />

díky mezinárodní spolupráci můžeme zajistit<br />

cestu vozíčkářů nejen po České republice,<br />

ale také do řady míst u našich sousedů,<br />

třeba do Berlína, Hamburku, Norimberku,<br />

Mnichova, Vídně, Bratislavy, do Tater, Košic<br />

a Budapešti.“ (red)<br />

V souvislosti s modernizací a dodávkou<br />

nových vlaků lze očekávat také v roce 2012<br />

další zlepšení podmínek pro cestování<br />

lidí se zhoršenou možností pohybu.<br />

Na Vysočině a v Libereckém kraji se navíc<br />

mohou cestující těšit na zahájení dodávek<br />

zcela nových nízkopodlažních vozů<br />

RegioShuttle RS1.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

www.muzes.cz<br />

Č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 / 2 0 1 1 <br />

www.muzes.cz<br />

Č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 / 2 0 1 1 <br />

Koupí<br />

tohoto<br />

časopisu<br />

podpoříte<br />

Konto<br />

Bariéry<br />

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č<br />

strana 6<br />

Koupí<br />

tohoto<br />

časopisu<br />

podpoříte<br />

Konto<br />

Bariéry<br />

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č<br />

strana 6<br />

www.muzes.cz<br />

Č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 3 / 2 0 1 1 <br />

Koupí<br />

tohoto<br />

časopisu<br />

podpoříte<br />

Konto<br />

Bariéry<br />

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č<br />

strana 6<br />

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

5<br />

Z redakční pošty<br />

Začne veletrh<br />

NGO Market 2011<br />

Na sto padesát neziskovek představí své<br />

aktivity v rámci 12. veletrhu neziskových<br />

organizací NGO Market 2011 pořádaného<br />

Nadací Forum 2000. Market bude 29. dubna<br />

2011 v Národní technické knihovně v Praze<br />

a stane se dobrou příležitostí ukázat se<br />

veřejnosti, potenciálním klientům, dobrovolníkům<br />

i dárcům. V neposlední řadě jde<br />

také o vhodnou příležitost k seznámení mezi<br />

jednotlivými organizacemi navzájem.<br />

Chybět nebude ani doprovodný program<br />

v podobě diskusí, přednášek a workshopů.<br />

Vedle akcí určených veřejnosti budou součástí<br />

veletrhu také aktivity zaměřené odborně.<br />

Například workshopy z oblasti PR, fundraisingu,<br />

vedení dobrovolníků a mnoha dalších.<br />

Rok 2011 je Evropským rokem dobrovolnictví,<br />

proto bude zvláštní pozornost věnována<br />

i tomuto tématu. Připraven bude také speciální<br />

program pro školy a dětský koutek.<br />

Další informace na www.forum2000.cz<br />

a www.youtube.cz. Pod heslem NGO Market<br />

lze shlédnout krátký sestřih z loňského<br />

ročníku. (red)<br />

Dopravu lidí s pohybovými obtížemi<br />

v Bruntálu a okolí zajišťuje obecně prospěšná<br />

společnost Help-in Bruntál automobilem<br />

se speciální výsuvnou otočnou sedačkou.<br />

Objednávky včetně asistence na tel.:<br />

733 535 582.<br />

Chráněná dílna v Kaplici plánuje<br />

zaměstnat v papírenském provozu až stovku<br />

pracovníků. Úřad práce v Českém Krumlově<br />

registroval na konci loňského roku v regionu<br />

462 osob se zdravotním postižením bez<br />

zaměstnání.<br />

Občanskému sdružení Dolmen<br />

převede město Sokolov poslední dva z osmi<br />

dohodnutých bytů určených pro chráněné<br />

bydlení lidí s mentálním postižením.<br />

Mladým lidem s duševním handicapem<br />

pomáhá při studiu občanské sdružení Ledovec<br />

v Plzni. Kontakt: e-mail: pc@ledovec.cz,<br />

mobil: 776 100 101.<br />

Doprovod k lékaři, na úřady, péči<br />

o seniory a osoby s postižením, pomoc<br />

dítěti s handicapem ve škole nebo ve školce<br />

zajišťuje Centrum pro zdravotně postižené<br />

Libereckého kraje – pobočka Jablonec nad<br />

Nisou. Kontakt: e-mail: czpjbc@volny.cz,<br />

tel.: 731 653 053.<br />

Krajské ředitelství Policie České<br />

republiky Olomouckého kraje zaměstná<br />

od dubna v kontaktních a koordinačních<br />

centrech 18 pracovníků se zdravotním postižením.<br />

(nouz)<br />

Vážená redakce, rád<br />

bych vám touto cestou<br />

poděkoval za rubriku Anketa<br />

(3/2011), která mě<br />

zaujala, a zároveň se chci<br />

zeptat, zda bude možné<br />

posílat vlastní otázky pro<br />

respondenty. Rovněž mě<br />

zajímá, podle jakého klíče<br />

jste odpovídající vybírali a zda se budou<br />

měnit. Předem děkuji za odpověď!<br />

S přátelským pozdravem<br />

Luboš Veselý, Ostrava<br />

Síť potřebných<br />

zdravotnických<br />

zařízení lze<br />

nakreslit do týdne,<br />

tvrdí lékařka<br />

Alexandra<br />

Aschermannová<br />

Vážený pane Veselý,<br />

máme radost, že vás nová rubrika zaujala.<br />

Otázky připravujeme v redakci podle<br />

tematického zaměření následujících čísel.<br />

O zařazení otázek čtenářů jsme proto<br />

zatím neuvažovali. Pokud jde o složení<br />

skupiny dotazovaných osobností, tak<br />

počítáme s částečnými obměnami. Opět<br />

podle toho, k jakému tématu se bude<br />

otázka vztahovat. Obvykle vybíráme z řad<br />

odborníků spřízněných s měsíčníkem Můžeš.<br />

Ať už se jedná o členy redakční rady<br />

nebo o ty, kteří nám poskytli rozhovor.<br />

Vždy však budou mít k dané problematice<br />

blízko.<br />

Dobrý den, vážení<br />

přátelé, chtěla bych<br />

Síť potřebných<br />

zdravotnických<br />

reagovat na článek: Proč<br />

zařízení lze<br />

nakreslit do týdne,<br />

tvrdí lékařka<br />

nejsme invalidé ani handicapovaní<br />

(3/2011).<br />

Alexandra<br />

Aschermannová<br />

V zásadě s jeho argumenty<br />

souhlasím, ale<br />

neodpustím si jednu<br />

poznámku. Proč se<br />

neustále zabýváme otázkou názvosloví?<br />

Není to zbytečné? Hanlivá slova, jako<br />

jsou mrzák či kripl, přece už nikdo záměrně<br />

nepoužívá. Přirozeně se z našich<br />

slovníků vytratila. Má smysl bojovat<br />

za to, aby uměle odpadla slova, jako je<br />

invalida nebo handicapovaný? Nikdo<br />

je přece nepoužívá se záměrem ublížit.<br />

Drtivá většina lidí se vůbec nezajímá<br />

o původní význam těchto slov a nějaké<br />

formální definice WHO nikoho nezajímají.<br />

Když říkám invalida, nemyslím<br />

tím neplatný, ale prostě člověk s postižením.<br />

V tomhle kontextu jsme zvyklí<br />

to používat. Možná slova invalida nebo<br />

handicapovaný jednou zmizí ze zákonů<br />

i z běžné mluvy. Asi to potěší bojovníky<br />

za hyperkorektnost. Mně osobně je to<br />

úplně jedno. Myslím, že na pořadu dne<br />

jsou podstatnější věci.<br />

Jana Novotná, Hradec Králové<br />

Vážená paní Novotná,<br />

děkujeme za vaši polemiku. Těší nás, když<br />

naši čtenáři kriticky přemýšlejí o tématech,<br />

která jim přináší časopis Můžeš. Dovolujeme<br />

si však oponovat – otázkou názvosloví<br />

(kromě jiného) je třeba se zabývat, neboť je<br />

výrazem toho, jak naše společnost o lidech<br />

s handicapem uvažuje, a tím pádem i hovoří.<br />

(red)<br />

Milá redakce, z Vašeho<br />

článku se mi zalíbila<br />

Síť potřebných<br />

zdravotnických<br />

Ta Kavárna v Jedličkově<br />

zařízení lze<br />

nakreslit do týdne,<br />

tvrdí lékařka<br />

ústavu. Jsem už v důchodu,<br />

a když přijedu<br />

Alexandra<br />

Aschermannová<br />

do Prahy za vnoučaty,<br />

ráda s nimi chodím<br />

na procházky. Vyšehrad<br />

je naše oblíbené místo,<br />

ale zdá se, že máme ještě co objevovat,<br />

protože o téhle kavárně jsme nevěděli.<br />

Těším se, až tam společně půjdeme, když<br />

je tak přátelská k dětem, jak píšete. Jen<br />

mě mrzí, že často odkazujete na další informace<br />

prostřednictvím internetu. Moje<br />

generace je tak ochuzena. Například jsem<br />

se z článku nedozvěděla, jaká je otvírací<br />

doba. A jelikož počítač nemám, budu muset<br />

vyrazit naslepo. Přesto děkuji za hezký<br />

tip na vycházku.<br />

S přáním pěkného dne<br />

Libuše Kvizová, Karlovy Vary<br />

Vážená paní Kvizová,<br />

otevírací doba Ta Kavárny Jedličkova<br />

ústavu a škol v Praze je následující: pondělí<br />

a středa 8–20 hod., úterý 8–18 hod., čtvrtek–pátek<br />

8–14 hod. Její adresa je: ulice<br />

Na Topolce 2, Praha 4. Neleží tedy přímo<br />

v historickém areálu Vyšehradu, ale asi dvě<br />

stě metrů od Táborské brány. Pokud k bráně<br />

přicházíte od metra, ještě před vstupem<br />

zabočte vlevo a nemůžete kavárnu minout.<br />

Mrzí nás, že postrádáte informace, na které<br />

odkazujeme prostřednictvím internetu.<br />

Bohužel tištěné periodikum má své obsahové<br />

limity. Internet má naopak prakticky<br />

neomezené možnosti. Nemyslíme si však, že<br />

ho používá pouze generace našich nejmladších<br />

čtenářů. Přístup k internetu je dnes<br />

relativně snadný a čím dál větší počet lidí<br />

v důchodovém věku začíná moderní technologie<br />

využívat. Zkuste to také! Existuje<br />

řada kurzů, a pokud nemáte prostředky<br />

na vlastní počítač, internet je přístupný<br />

např. ve veřejných knihovnách. (red)<br />

Vážená redakce! Jsem na vozíku přes<br />

třicet let. Z vlastní praxe vím, že problematika<br />

tělesně postižených lidí není<br />

černobílá. Na jednu věc existuje několik<br />

názorů, a to často i velmi protichůdných.<br />

Líbí se mi, že se nevyhýbáte netradičním<br />

postojům. Zaslechl jsem, že plánujete zavedení<br />

rubriky Pro a proti. Je to pravda?<br />

Velmi bych se na ni těšil!<br />

S pozdravem Karel Lesný, Plzeň<br />

Vážený pane Lesný,<br />

s nadsázkou musíme uznat, že jste velmi<br />

dobrý špión a vaše informační zdroje by jistě<br />

přivítal každý novinář. Není na tom však<br />

nic tajného. Rubriku Pro a proti opravdu<br />

připravujeme a těší nás váš zájem. (red)<br />

Své postřehy a názory nám pište<br />

na info@muzes.cz nebo na adresu<br />

Redakce časopisu Můžeš,<br />

Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

6<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

Herečka Ljuba Krbová:<br />

Vyprázdněme<br />

děcáky!<br />

O mediálně známých lidech všichni víme, že se rádi ukazují jako citlivé<br />

a obětavé duše vždy připravené pomoci potřebným. Tu se na Vánoce<br />

rozdávají hračky opuštěným dětem, tu se zpívá pro plnou halu<br />

handicapovaných, jindy zase hvězda zaštítí sbírku na ústav<br />

nebo chráněnou dílnu. Nic proti tomu, ale efekt zde často umírá hned<br />

s příslušným dnem. Ljuba Krbová se bez velké publicity vydala<br />

po jiné cestě – neúnavně připomíná nám všem,<br />

že české a moravské dětské domovy jsou přeplněné.<br />

Text: Zdeněk Jirků<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

Co vás znovu a znovu přitahuje<br />

na „vašem“ dětském domově<br />

v severočeských Dlažkovicích?<br />

Ono je těch děcáků, které mi za ta léta<br />

přirostly k srdci, víc. Začalo to občanským<br />

sdružením Múzy dětem. Chtěli jsme zpříjemnit,<br />

možná i ozvláštnit život v dětských<br />

domovech. Ale to znamenalo připravit<br />

dětem program na celý den nebo i na dva,<br />

a přitom se jim naprosto přizpůsobit.<br />

Takže žádné: přijeli umělci z Prahy, na dvě<br />

hodiny buďte ticho a pak už se neuvidíme…<br />

Zpíváme, tancujeme, žonglujeme, zlobíme<br />

s pejsky, které si přivezeme… Jezdí s námi<br />

třeba romská skupina Bengas, navazují<br />

můžeš / číslo 4 - 2011<br />

okamžitě kontakt s dětmi romskými písničkami.<br />

V ústavech je romských dětí hodně<br />

a s Bengas překonají počáteční rozpaky<br />

za chviličku. Už to trvá léta, takže já jsem<br />

ještě zažila rozdělení dětí podle věku bez<br />

ohledu na jejich rodinné vazby, kamarádství<br />

a sociální vazby.<br />

To je naštěstí pryč. Zkrátka postupně<br />

jsem poznala, že ty tisíce dětí jsou v jakési<br />

kleci – velká část z nich ani nemůže k adopci<br />

nebo do pěstounské péče, protože jejich<br />

právní postavení je „dočasně odložené dítě<br />

na dobu neurčitou“.<br />

Dětský domov jako úschovna?<br />

Představte si krásný podzimní den. Vracíte<br />

se do děcáku, který už dobře znáte.<br />

A děti i zaměstnanci znají vás. Jedete nejen<br />

s nějakým programem pro děti, ale – jako<br />

já – udělat fotografie, které jste jim slíbil<br />

jako odměnu za jejich aktivitu. A najednou<br />

za vámi přijde holčička a ukazuje vám<br />

mušličky.<br />

Zeptáte se: Byla jsi u moře? Ne, to mi<br />

přivezla maminka. Ona byla u moře? Ano.<br />

A proč tě nezvala sebou? Ona na to nemá<br />

peníze! To jsem si nevypůjčila z divadelní<br />

hry. To je skutečný zážitek! Když jsme jeli<br />

zpátky, musela jsem poprosit řidiče, aby<br />

zastavil u nejbližší hospody, a dala jsem si<br />

panáka. Strašná chvíle. Takové dítě nemá<br />

vůbec žádnou naději na novou rodinu, ale<br />

má mušličky…<br />

Takže nesouhlasíte s tezí, že lepší<br />

je špatná rodina než žádná?<br />

I to opravdu zbytečně odložené dítě nakonec<br />

nedá na svou rodinu dopustit. A často

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

7<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

8<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

<br />

Máme ve společnosti<br />

divnou atmosféru –<br />

adoptivní rodiče<br />

nebo pěstouni nejsou<br />

moc ceněni.<br />

před skutečnou pravdou o svých rodičích<br />

zavírá oči.<br />

Věří jim tisíce nesplněných slibů, čeká<br />

na zázrak. A kolem všichni vědí, že tatínek<br />

nebo maminka jen lžou, slibují, chlácholí,<br />

cynicky dávají sliby, které nikdy nechtějí splnit.<br />

Je to pohodlnější než si vzít kluka nebo<br />

holku zpátky domů a starat se.<br />

Ale dětské domovy původně vznikaly<br />

jako záchrana pro skutečně opuštěné<br />

děti. A takové jsou i dnes.<br />

Potkala jsem dívku, asi třináctiletou. Rodiče<br />

zemřeli po autohavárii. Nikoho neměla.<br />

Přitom z ní čišelo, jak pěkný život měla.<br />

Kroužky, sporty, dobré výsledky ve škole.<br />

A najednou dětský domov.<br />

Bude ji někdo motivovat, aby šla třeba<br />

na gymnázium, nebo postačí, když se vyučí<br />

kuchařkou? Nepřišla najednou o křídla, která<br />

člověka můžou vynést k životním úspěchům?<br />

Kdo ji provede do dospělosti? Umíme my<br />

všichni zařídit, aby ta křídla dostala zpět?<br />

A když ne, proč? V domovech je přes dvacet<br />

tisíc dětí; kdybychom jen desetinu pomohli<br />

vrátit do normálních fungujících rodin, třeba<br />

zachráníme této zemi dva tisíce talentů.<br />

V domovech je přes dvacet tisíc dětí;<br />

kdybychom jen desetinu pomohli vrátit<br />

do normálních fungujících rodin, třeba<br />

zachráníme této zemi dva tisíce talentů.<br />

Ovšem vy dobře víte, že mezi těmi<br />

dvaceti tisíci je i velká část dětí<br />

s nejrůznějším postižením, odložených<br />

třeba právě proto, že už při svém<br />

narození byly zklamáním.<br />

To je další strašný stereotyp dnešní společnosti.<br />

Vzal bych si dítě, mám všechny<br />

podmínky pro jeho výchovu, mám peníze,<br />

dům, všechno. Ale kdo mi zaručí, že z toho<br />

dítěte něco bude? Zájemců o adopce je<br />

vlastně dost, ovšem děti jaksi neodpovídají<br />

dobové normě.<br />

Jsme společnost plná předsudků. Vzít<br />

si romské dítě? Vzít si kluka nebo holčičku<br />

na vozíku? Náhradní rodičovství jako by<br />

bylo investiční operací, ne lidským činem.<br />

Nikomu nic nevyčítám, vím, co je výchova<br />

vlastního potomka, a vím dobře, co je tragicky<br />

zničený sen. (Ljuba Krbová je manželkou<br />

spisovatele Ondřeje Neffa, jehož dospělou<br />

dceru zavraždil jeho zeť – pozn. redakce).<br />

Ale i vaši čtenáři přece dobře vědí, co<br />

všechno může rodina zvládnout, překonat,<br />

změnit k lepšímu. Přece máme kolem sebe<br />

tisíce rodin s postiženými dětmi, které<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 9<br />

zvládly školy, normální přípravu do života<br />

a třeba i probudily v dětech netušený talent.<br />

Kdo dneska umí říci, že pětiletý kluk se už<br />

nic nenaučí? Kdo si může být jistý, že dítě<br />

z takzvaně nejlepších kruhů bude něčím<br />

pořádným? Co je rodičovský úspěch? Jen<br />

potomek s Nobelovou cenou? Nebo prostě<br />

dobrý člověk…<br />

Nenabízíte potenciálním náhradním<br />

rodičům přece jenom málo?<br />

Co byste přidala?<br />

To je jednoduché. Každá minuta s dítětem<br />

vám přece něco přináší. Třeba ne hned, třeba<br />

až za pár roků. Možná máme přeplněné děcáky<br />

i proto, že spousta dobrých a obětavých<br />

lidí má prostě obavy nebo přímo strach.<br />

Bojí se, že by to neuměli, že by je okolí<br />

nepochopilo. Vím, že se často najdou i různí<br />

našeptávači s nejhrůznějšími historkami, jak<br />

tragicky skončila adopce nebo pěstounská<br />

péče. Máme ve společnosti divnou atmosféru<br />

– adoptivní rodiče nebo pěstouni nejsou<br />

moc ceněni.<br />

Někdy je primitivové dokonce podezřívají<br />

z vychytralosti. Jak to změnit? Třeba tak,<br />

že ve vašem časopise i jinde budu ukazovat<br />

fotky těch dětí, že o tom budu mluvit, že<br />

možná zkusím nějakou větší akci. Dvacet<br />

tisíc dětí totiž má každou noc stále stejný<br />

sen – dostal jsem se z děcáku.<br />

info<br />

Kdo je Ljuba Krbová<br />

Absolventka pražské konzervatoře<br />

pochází z pěti dětí, ve volném čase<br />

se věnuje čínskému bojovému<br />

umění wu-šu, ve kterém v roce 2001<br />

reprezentovala Českou republiku.<br />

Výrazná televizní (Zkoušky z dospělosti,<br />

Přítelkyně z domu smutku, Ulice aj.)<br />

a divadelní (Divadlo Bez zábradlí,<br />

Strašnické divadlo) herečka.<br />

Vynikající dabérka. Dlouholetá patronka<br />

Dětského domova v Dlažkovicích,<br />

okr. Litoměřice.<br />

Pravidelně se angažuje v nejrůznějších<br />

humanitárních aktivitách.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

10<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

Jsme divná společ<br />

V jedné ze smutných ulic, v domě, který<br />

se díky soukromé majitelce vymyká všeobecné<br />

sešlosti, bydlí paní Eva Zajíčková.<br />

Zdánlivě je vše v pořádku, děti jsou spokojené a nějaká přímá sociální intervence<br />

není nutná. Ale bližší pohled naznačí – krize klepe na dveře.<br />

Eva Zajíčková není ani<br />

zdaleka prototypem<br />

věčné stěžovatelky –<br />

sebevědomá moderní<br />

mladá žena se dívá<br />

na svět s velkou energií.<br />

Osud jí připravil<br />

obrovskou zkoušku:<br />

její dcera Kateřina<br />

je postižena vážnou<br />

formou dětské mozkové<br />

obrny a bez vozíku<br />

se celý život neobejde.<br />

Text: Zdeněk Jirků<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

Bájná pražská Libeň Bohumila<br />

Hrabala zůstává v paměti čtenářů<br />

jako romantická a třeba bizarní<br />

čtvrť nevelkých domů, útulných<br />

hospůdek, a především postav<br />

a postaviček, které sice nemají<br />

na růžích ustláno, ale dokážou<br />

si pomáhat, bavit se a žít třeba za poslední<br />

minci svůj docela bohatý život. Dnes jdete<br />

kolem heren, zastaváren, second handů,<br />

bazarů, a zase heren a zastaváren... Opravdových<br />

živnostníků, a tedy i opravdové<br />

práce je málo.<br />

O to více je neuvěřitelné špíny a smetí<br />

na chodnících, zašedlých trsů lebedy a stovek<br />

čtverečních metrů opadaných fasád.<br />

Mnohé velké plochy – pár minut od centra<br />

hlavního města – asi nepatří nikomu, a tak<br />

jsou z nich laciná parkoviště, skladiště a rumiště.<br />

Ideální místo pro kurz deratizátorů,<br />

ideální šance pro filmaře s touhou ukázat<br />

beznadějnou periferii města, které kousek<br />

dál, na karlínském nábřeží, roste do prestižní<br />

byznysové čtvrti.<br />

Co se opravdu nepovedlo<br />

V roce 2001 čekala druhé dítě. Nepovedený<br />

porod přinesl rozuzlení, které se bez pohnutí<br />

nedá přežít: vaše dítě bude celoživotně<br />

postižené a žádné zázračné řešení nečekejte.<br />

Eva se smířila. Smířila? Tehdy ještě<br />

nevěděla, že zkoušky nekončí. Manžel začal<br />

brát drogy a z rodiny odešel. I manželé jinak<br />

zdraví opouštějí v Čechách a na Moravě rodiny<br />

s postiženými dětmi v míře, která nemá<br />

v Evropě obdoby. Zvláštnost? Sociologové<br />

říkají, že spíš společenská atmosféra – utéci<br />

ženě v nejtěžší situaci jejího života je u nás<br />

společensky docela přijatelné. Horší odsudky<br />

by přicházely, kdyby muž byl muslim<br />

nebo Rom.<br />

Najednou byl svět proti ní.<br />

„Uměla jsem se o sebe postarat, jako<br />

manažerka velké kosmetické firmy jsem vydělávala<br />

dvojnásobek průměrné mzdy. Ale<br />

to místo už nemám. Dnes jsme docela obyčejná<br />

chudá rodina. Pár dnů před výplatou<br />

mi zbývá pět stovek i méně, a pokaždé, když<br />

zazvoní pošťačka, bojím se, jakou složenku<br />

nese…“<br />

Paní Zajíčková pobírá na různých<br />

sociálních dávkách přes 18 000 korun,<br />

ale jen za byt platí 10 000. Po večerech si<br />

přivydělává prací pro pojišťovnu a její nový<br />

manžel, který také Kačku i jejího staršího<br />

brášku adoptoval, vydělává zhruba 20 000.<br />

Mají čtrnáct let staré auto a docela slušně<br />

zařízený byt – i když nová židle je zatím<br />

nedostupná investice stejně jako rodinná<br />

návštěva zoologické zahrady nebo kina.<br />

Neumějí hospodařit?<br />

„Kdybych to vzala čistě aritmeticky, vychází<br />

nám na jednoho člena rodiny – po zaplacení<br />

bytu – něco přes sedm tisíc. Kolik<br />

stojí jen obědy ve škole? Kolik stojí jen běžné<br />

potraviny? Jen si sečtěme běžný denní<br />

nákup pro čtyřčlennou rodinu a vynásobme<br />

to počtem dnů v měsíci! Kačka má placenou<br />

asistentku ve škole, ale jen do jedné hodiny;<br />

pokud chce být s dětmi v družině, a to ona<br />

moc chce, musíme platit my.“<br />

Chudoba nemusí být otrhaná, špinavá<br />

a beznadějná… U Zajíčkových má podobu<br />

skryté infekce, která může rozežírat nejen<br />

každodenní atmosféru, ale především<br />

perspektivu. Jaké šance ve sportu, v zájmových<br />

aktivitách, v poznávání světa, ve výuce<br />

jazyků mají děti v takových rodinách?<br />

A to Evini rodiče pomáhají, jak jen mohou.<br />

Nezkoumal jsem, co si myslí Katčin starší<br />

bratr, ale dovedu si představit, že mu občas

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

11<br />

nost<br />

spolužák zamává před očima luxusním<br />

mobilem nebo značkovou botou. Vím, že<br />

hodnoty života jsou jiné, jenomže uprostřed<br />

nevábné Libně se krásně vykládají<br />

poučky o ceně vzdělání, poctivých mezilidských<br />

vztazích a dobru, které zvítězí.<br />

Zajíčkovi pochopitelně mají televizi. Každý<br />

večer vidí a slyší o stovkách milionů, které<br />

zase kdosi zašantročil, ukradl, promrhal<br />

ze státního. Každý večer se dívají do světa<br />

plného okázalých zábav, zbytečných<br />

slavností, neschopných, ale přeplacených<br />

sportovců nebo cynických zlodějů, kteří se<br />

cestou na banket smějí do kamery.<br />

Co by třeba šlo i bez peněz<br />

Nemají hlad ani zimu, dělají všechno pro to,<br />

aby jejich děti neměly zbytečné starosti, ale<br />

přesto – co si myslí o této společnosti, o této<br />

zemi?<br />

Nemají hlad ani zimu,<br />

dělají všechno pro to,<br />

aby jejich děti neměly<br />

zbytečné starosti, ale<br />

přesto – co si myslí<br />

o této společnosti,<br />

o této zemi?<br />

Každý den nejméně dvakrát je nutné zvládnout dopravu Kačky po schodech.<br />

S vozíkem váží čtyřicet kilogramů. Násobme počtem dnů v roce…<br />

„ Každé tři měsíce dostávám výzvu,<br />

abych obvodnímu úřadu znovu doložila, že<br />

mám nárok na příspěvek na bydlení. U toho<br />

papíru nikdy není potřebný formulář, ten si<br />

musím vyzvednout a někdy i čekat ve frontě.<br />

Na internetu to není. Každé tři měsíce…“<br />

V této chvíli se třicetiletá žena přizná,<br />

že pak přichází domů a je-li sama, pláče.<br />

Stejně jako když už tři roky žádá a prosí<br />

o bezbariérový byt kdekoliv v Praze. Ten<br />

současný není špatný, ale schody do prvního<br />

patra? Kateřina i s vozíkem už váží čtyřicet<br />

kilo. Až bude chodit do čtvrté, do páté,<br />

do šesté třídy? Její rodiče si platí důchodové<br />

připojištění, poctivě splácejí půjčky, které<br />

si vzali na nezbytné věci, rozhlížejí se, kde<br />

by jen našli příležitost, jak svůj život zlepšit.<br />

Když se přímo zeptám – cítíte se chudá? –<br />

jen s velkým sebezapřením tiše přisvědčí: asi<br />

ano. Je na svět a své okolí příliš náročná? Je<br />

málo skromná? Jako dlouholetá čtenářka<br />

Můžeš zná mnohem tragičtější osudy a ví, že<br />

předstírání nic nezmění.<br />

„Oficiálně nejsme na životním minimu,<br />

takže se najdou i lidé, kteří nám do očí<br />

řeknou – co byste chtěli? Každý má nějaký<br />

problém…“<br />

Problém Zajíčkových se jmenuje Kačka.<br />

Nezvratně tělesně postižená, ale úspěšná<br />

ve škole, kde ji mají rádi a kde se jí líbí.<br />

Když jí to vydrží, třeba se jednou bude sama<br />

schopna uživit, nebo dokonce přinést své<br />

zemi velké zisky. Nebyla by první, kdo z vozíku<br />

udělal „díru do světa“.<br />

Kdyby nic jiného, podporovat rodiny, aby<br />

vedly své děti k dobrému vztahu ke škole<br />

a vzdělání vůbec, je – jak každý den zní<br />

z televize – nejušlechtilejší cíl této společnosti.<br />

Deklarace hodná vytesání do kamene.<br />

Osudy jednotlivých rodin ovšem blednou<br />

před velkými, skoro historickými cíli států,<br />

vlád a parlamentů. Paní Zajíčková na to<br />

má svou odpověď: „Každý den přemýšlím,<br />

jestli bychom se neměli vystěhovat. Třeba<br />

do Skandinávie. Manžel zatím nechce…“<br />

Někdo by řekl – jen ať jdou!<br />

Šel jsem přes celou Libeň až dolů na Palmovku<br />

a napadlo mě – když před svou<br />

chudobou utečou Zajíčkovi, nebudeme o ně<br />

a jejich Kateřinu chudší my, kteří zůstaneme?<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

12<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

Obavy<br />

uvnitř<br />

nás<br />

Paní Petra má kvůli dětské<br />

mozkové obrně berle.<br />

Přesto se bez problémů<br />

stala maminkou dvou<br />

krásných dětí. Nebýt<br />

nelehké finanční situace,<br />

mluví teď o pěkných<br />

časech. Zažila však i chvíle<br />

opačné. Včetně strachu,<br />

že někdo zpochybní<br />

její schopnost pečovat<br />

o vlastní děti.<br />

Text: Radek Musílek<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

Takové obavy možná někdo považuje<br />

za absurdní, jenže s Petrou<br />

se život nikdy moc nemazlil.<br />

Několik tvrdých lekcí vneslo<br />

do jejího podvědomí pochopitelný<br />

pocit nedůvěry. Začalo to<br />

v rodině, která prakticky nefungovala.<br />

Hlavně kvůli problematické matce.<br />

Snad jen díky Jedličkovu ústavu přečkala<br />

Petra základní školu bez větších traumat.<br />

V osmnácti letech odešla z domova a rozhodla<br />

se osamostatnit.<br />

To už měla dva roky vztah s bývalým<br />

vychovatelem. Jakmile dosáhla dospělosti,<br />

získala bezbariérový byt. Záhy však doplatila<br />

na svou dobrosrdečnost. Jako pijavice<br />

se na ni přisálo několik lidí s kriminální<br />

minulostí. Během krátké doby přišla téměř<br />

o vše.<br />

Opustila střední školu, městská část jí<br />

odebrala byt, situaci nevydržel ani její vztah.<br />

Naštěstí situace nabrala obrat, ve kterém<br />

sehrál velkou roli právě bývalý přítel. Když<br />

se Petra ocitla z nejhoršího venku, našla si<br />

práci i bydlení, kladný hrdina začal najednou<br />

ukazovat odvrácenou tvář.<br />

Následovalo další zklamání, hledání,<br />

tápání a nejistota. Není divu, že po takových<br />

zkušenostech ztratíte iluze a důvěru k druhým<br />

lidem.<br />

Přesto Petra neztratila svou veselou<br />

povahu. Nějaká vnitřní síla ji neustále držela<br />

nad hladinou. Až potkala člověka, který jí<br />

pomohl udělat tečku za minulostí. S radostí<br />

pak brzy přijali zprávu, že čekají miminko.<br />

Situaci ale poněkud komplikoval problém<br />

s bydlením.<br />

Jediným řešením bylo přestěhování<br />

na venkov do domu rodičů partnera. Šlo ale<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

13<br />

Podle paní Petry se<br />

už v jejích dvaatřiceti<br />

letech projevuje „únava<br />

materiálu“. Především<br />

kolena občas bolí a schody<br />

čím dál častěji raději obejde<br />

velkým obloukem.<br />

Starší dcera jí už však<br />

začíná být oporou,<br />

takže může šetřit síly.<br />

o místo nepřipravené na člověka s handicapem.<br />

Kvůli bariérám fyzickým i názorovým.<br />

Jak se o to dítě staráte?<br />

Právě tady začaly obavy, jestli někdo nemůže<br />

zpochybnit schopnost maminky s postižením<br />

pečovat o své dítě. Tchyně dávala<br />

najevo, že ona se o dítě postará lépe. Pod<br />

zástěrkou pomoci začala pomalu přesouvat<br />

péči na sebe. Napomáhalo jí v tom bariérové<br />

prostředí. Novorozence a kočárek snesete se<br />

schodů o berlích opravdu těžko. Navíc kamarádky<br />

v práci tchyni poradily vzít do péče<br />

Petru i s dítětem. Vrcholem toho bylo, aby<br />

si celou záležitost na úřadech Petra sama<br />

zařídila. Když se svěřila partnerovi, nevěřil<br />

vlastním uším. Začaly plány na získání<br />

vlastního bytu. V rámci žádosti o přidělení<br />

obecního bytu přišla na šetření mladá úřednice<br />

ze sousedství. Ta přiživila pocit strachu<br />

svými otázkami.<br />

„Jak vy se v tomhle prostředí dokážete<br />

o dítě starat?“ Petra pochopila, že chce<br />

do Prahy. Přesvědčila i partnera a za cenu<br />

velkých finančních nákladů se v hlavním<br />

městě uchytili. Bohužel stín obav zcela<br />

nezmizel.<br />

Přestože peněz se často nedostává, bojí se<br />

zažádat o některé dávky, aby se úřady o její<br />

situaci moc nezajímaly. „Nejprve jsem se<br />

bála i o invalidní důchod. Chtěla bych totiž<br />

jít pracovat. Na České správě sociálního zabezpečení<br />

mě uklidnili. Důchod mi zůstane<br />

i při práci. Což je štěstí, protože bez pořádného<br />

vzdělání bych asi nevydělala víc.“<br />

Příspěvek na péči<br />

Za větší zádrhel Petra považuje příspěvek<br />

na péči. „S důchodem už nikdo nic nepřezkoumává,<br />

ten beru od osmnácti. Jenže<br />

u příspěvku na péči přijde šetření a z toho<br />

S důchodem už nikdo nic nepřezkoumává,<br />

ten beru od osmnácti. Jenže u příspěvku<br />

na péči přijde šetření a z toho mám strach.<br />

mám strach. Co když si někdo řekne: Tahle<br />

chce peníze, aby se o ni někdo staral? Tak<br />

jak se chce sama starat o děti?“<br />

Přitom určitá pomoc by Petře určitě přišla<br />

vhod, protože s přibývajícími léty častěji<br />

něco bolí a hodně zaměstnaný partner není<br />

vždy po ruce. „Někdy bolí doslova každý<br />

krok. Myslím, že kolena jednou vypovědí<br />

službu a skončím na vozíku. Zatím to<br />

však zvládám,“ dodává odhodlaně. O její<br />

houževnatosti svědčí i fakt, že při prvním<br />

těhotenství chodila několik týdnů s nalomenou<br />

nohou.<br />

Není jediná<br />

Příběh paní Petry je trochu extrémní, ale<br />

řada lidí s postižením má také podobné<br />

obavy. Týkají se hlavně finančních záležitostí.<br />

Zaměstnanci mlčky trpí machinace<br />

s dotovanými platy, protože nechtějí přijít<br />

o to, co berou. Někdo se bojí sportovat či<br />

cestovat, aby nepřišel o dávky, protože by<br />

mohl být shledán moc zdravým. Další mají<br />

obavy z lidské závisti a udání úřadům, že<br />

své postižení zveličují. Tak by se dalo pokračovat.<br />

Něco z toho jsou důvody pochopitelné,<br />

jiné úsměvné nebo zarážející. Mají však<br />

opodstatnění?<br />

Pohled expertky<br />

Petřin příběh jsem pověděl psycholožce<br />

a poradkyni pro koncepci sociální politiky<br />

PhDr. Běle Hejné. Ta se podle svých slov<br />

nikdy za dlouholetou praxi v oboru sociální<br />

péče nesetkala s případem, kdy by nějaký<br />

úřad zpochybnil rodičovské kompetence<br />

člověka s tělesným postižením. „Víte, takové<br />

rozhodnutí by mohl udělat jen velice<br />

špatný nebo nezkušený sociální pracovník.<br />

Podle mého názoru není důvod k obavám,<br />

i když Petře rozumím. Kdyby přece jen<br />

problémy s jedním konkrétním úředníkem<br />

nastaly, dnes už se má občan kam obrátit<br />

pro nápravu.“<br />

Podle doktorky Hejné je podstatou<br />

sociální péče podpora přirozeného fungování,<br />

nikoliv dělat nešetrné zásahy zvenčí.<br />

Tímto směrem jde i vzdělávání sociálních<br />

pracovníků. Díky tomu se radikálně změnila<br />

situace oproti dobám před dvaceti lety. „Rodičovství<br />

je přece o vztahu, nikoliv o tom,<br />

jestli dokážu dítě vždy a za všech okolností<br />

stoprocentně obstarat. Příspěvek na péči má<br />

posilovat autonomii jedince. Třeba i proto,<br />

aby mohl být dobrým rodičem. Nemůže se<br />

naopak stát důkazem zpochybňujícím něčí<br />

schopnosti.“<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

14<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

Tomáš Sirovátka:<br />

Zatím není<br />

nejhůře<br />

V souvislosti s penzijní reformou se u nás rozšířily<br />

obavy o sociální situaci nejslabších vrstev. Varovných<br />

hlasů o nebezpečí chudoby přibývá, ale jiná, stejně<br />

hlasitá vyjádření připomínají, že českou společnost<br />

žádná masová bída nečeká. Tomáš Sirovátka je už<br />

dlouhá léta specialistou na tyto otázky a jeho katedra<br />

na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity<br />

má i v zahraničí výbornou pověst.<br />

Text: Zdeněk Jirků<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

Kde vlastně chudoba začíná?<br />

Především musíme říci, že chudoba je<br />

v každé společnosti nejen chápana jinak,<br />

ale také jinak určována. Ve Švýcarsku bude<br />

její hranice zkrátka zcela odlišná třeba<br />

od balkánské země s velkými ekonomickými<br />

problémy.<br />

U nás je přijímána konvence Eurostatu,<br />

že hrozba rizika příjmové chudoby,<br />

s níž se často spojuje materiální a sociální<br />

deprivace (tedy sociální vyloučení), začíná<br />

někde na 60 % průměrného platu. Samozřejmě<br />

záleží na počtu dětí v rodině, počtu<br />

zaměstnaných, na typu práce – je například<br />

zajímavé, že zaměstnaní mají lepší vyhlídky<br />

uchránit se před rizikem příjmové chudoby<br />

než třeba osoby samostatně výdělečně<br />

činné atd.<br />

Abych nezatěžoval složitostmi – například<br />

riziko chudoby je u pracujících osamělých<br />

rodičů desetkrát vyšší než v případě<br />

úplných rodin bez dětí a sedmkrát vyšší<br />

můžeš / číslo 4 - 2011<br />

v porovnání s úplnými rodinami s jedním<br />

dítětem. Také vzdělání hraje roli: lidé se<br />

základním vzděláním jsou vystaveni asi<br />

šestkrát většímu riziku chudoby ve srovnání<br />

s vysokoškoláky.<br />

Jak poznáme, že rodina nebo jednotlivec<br />

se ocitá v sociálním vyloučení?<br />

Musí jít o více znaků. Už nejde jen o nedostatečné<br />

příjmy, ale i o vyloučení sociální,<br />

a ve smyslu sociálních vazeb také občansko-politické.<br />

Tito lidé se přestávají<br />

zúčastňovat běžných společenských aktivit,<br />

například je obvykle nezajímají volby<br />

apod., v některých případech přestávají<br />

komunikovat s úřady, často dokonce si<br />

nejsou schopni vyřídit i své zákonné nároky<br />

a dávky, uzavírají se ve světě jakéhosi přežívání<br />

ze dne na den.<br />

Znamená to, že už zanechali<br />

všech nadějí?<br />

To je příliš silné. Záleží na konkrétní situaci.<br />

Ale když se sejdou nepříznivé faktory –<br />

nízký nebo jen minimální příjem, nízká<br />

kvalifikace a třeba i ztráta bydlení, pak jsou<br />

návraty do většinové společnosti obtížné.<br />

Někdy skoro nemožné.<br />

Nezapomeňme, že zvnějšku většinou neumíme<br />

změřit nebo jen odhadnout klíčový<br />

faktor – sebedůvěru člověka. Když se vytratí,<br />

je zle. Takže nejúčinnější pomoc může<br />

být nejen ekonomická, ale často právě ze<br />

strany sociálních pracovníků, nebo dokonce<br />

psychologická. Nemyslím tím jen pomoc<br />

odborníka, stejně důležité je okolí – rodina,<br />

přátelé.<br />

Ale přiznejme si, že i silní, dobře<br />

připravení lidé mohou spadnout<br />

do pasti chudoby.<br />

Někteří autoři zásadně rozlišují nedobrovolné<br />

a dobrovolné vyloučení. Určitá<br />

skupina lidí zcela vědomě žije jakýmsi<br />

prostým životem, minimalizuje svou spotřebu<br />

a nachází jiné hodnoty, třeba přírodu<br />

nebo nějaké duchovní statky. Ty jste jistě<br />

nemyslel. Nedobrovolná chudoba může být<br />

naopak výsledkem řady okolností, které<br />

neovlivníte.<br />

V malém městě se zavře velká firma,<br />

práci ztratí třeba polovina zaměstnaných.

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 15<br />

SLOUPEK<br />

Jiřiny Šiklové<br />

Onemocníte, opustí vás partner, který nesl<br />

hlavní tíhu ekonomického zabezpečení<br />

rodiny. A patří sem i situace, kdy musíte<br />

všechen čas a energii věnovat postiženému<br />

členu rodiny.<br />

info<br />

Kolega z USA mi řekl:<br />

U vás je to dobré,<br />

ještě nemáte skupinky<br />

nezaměstnaných<br />

mladých mužů přes<br />

den na ulicích, jako<br />

máme my.<br />

Kdo je prof. PhDr. Tomáš Sirovátka, CSc.<br />

Dobře znáte situaci ve světě.<br />

Je náš systém pomoci účinný?<br />

Když vezmeme velká čísla, údaje za celou<br />

společnost, tak docela ano. Proto patříme<br />

k zemím s relativně nejnižším výskytem<br />

chudoby. Systém důchodů a dávek zatím<br />

dokáže dobře čelit většině rizikových situací.<br />

Nejsou sice v evropském měřítku nijak<br />

nadprůměrné, ale vzhledem k dnešním životním<br />

nákladům zajišťují relativně slušnou<br />

existenci příjemcům.<br />

Musíme stále brát v úvahu, že schopnost<br />

společnosti redistribuovat finance potřebným<br />

není jen otázka zákonů a pravidel, ale<br />

je také dána ekonomickou výkonností, tedy<br />

skutečnými příjmy rozpočtů. Složitější je<br />

ale působit účinně k sociálnímu začlenění<br />

zejména tam, kde je potřeba řešit subjektivní<br />

i objektivní překážky. Potřebný přístup<br />

teprve hledáme.<br />

Ale leckdo by řekl, že solidarity<br />

ubývá a naše společnost se stává<br />

dost cynickou.<br />

To ovšem ze žádných údajů nezměříte.<br />

Zase jde jen o pocit. Ale faktem zůstává, že<br />

například vzdělání jako potenciální nástroj<br />

proti chudobě je zdůrazňováno především<br />

ve smyslu odborné kvalifikace, přípravy<br />

na práci nebo podnikání. Vynikající odborník<br />

na literaturu nebo na výchovu dětí<br />

přestává být ceněn.<br />

Stáváme se společností úspěchu ekonomického,<br />

sociálního, veřejného. K němu<br />

může patřit i odpovědnost jednotlivce, jeho<br />

empatie k životu druhých. Ale vidíme, že<br />

zejména ekonomický úspěch je u nás příliš<br />

často spojen s neracionální spotřebou, okázalostí,<br />

a chcete-li i s cynismem.<br />

Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz<br />

Profesor Masarykovy univerzity v Brně.<br />

Původně sociolog, od r. 1991 pedagog a výzkumný pracovník. Zahraniční stáže:<br />

Nizozemsko, Švédsko, Velká Británie. Člen mnoha vědeckých společností, autor<br />

a spoluautor mezinárodních studií. Přednáší na evropských univerzitách.<br />

HDP a evropanství<br />

Chudoba je vždycky relativní. Tedy pociťujeme<br />

ji ve vztahu – v relaci – ke člověku, jedinci,<br />

skupině, se kterou se srovnáváme. Co je mi<br />

platné, když vím, že žiji ve státě, jehož občané<br />

patří k nejbohatším na světě, když lidé vedle<br />

mne mají podstatně více a já mám dojem, že<br />

k úplnému blahobytu mi chybí tisícovka. Vím,<br />

že z hlediska Afriky, Asie, ale i třeba Moldávie,<br />

Ukrajiny, Rumunska, se zde i ti nejchudší mají<br />

dobře.<br />

Ať mě neotravují statistici s údaji, že v ČR je<br />

chudobou ohroženo jen 8,6 % lidí, zatímco<br />

v celé Evropské unii je to 16,3 % a v Bulharsku,<br />

Litevsku, Estonsku skoro 25 %. Žiji zde,<br />

mám své potřeby, svá očekávání, a jiný život<br />

než tento nikdy mít nebudu.<br />

Když se rozhlížíme, točíme hlavou zleva doprava<br />

nebo naopak, a jsme-li na tom hůře než<br />

ostatní lidé v našem okolí – můžeme-li si toho<br />

méně koupit, užít a prožít – cítíme se ochuzeni<br />

o tyto možnosti. A tak hledáme vysvětlení,<br />

které obvykle odvozujeme od toho, co jsme se<br />

dříve, v dětství, ve škole naučili.<br />

Jedna verze říká: Za chudobu může špatný<br />

společenský systém, kdysi prý kapitalismus,<br />

později prý socialismus a v současnosti asi<br />

něco mezi tím. Tedy někdo druhý. Jen menšina<br />

z nás si řekne: bohatí jsou bohatí, protože jsou<br />

schopnější, více se snažili, více pracovali. Proti<br />

tomu nám jsou všude ukazovány příklady, že<br />

to tak není, a my tyto příklady rádi přijímáme,<br />

protože pak vlastně neneseme za svoji chudobu<br />

skoro žádnou vinu. A i toto zpochybňované<br />

ospravedlňování ustupuje do pozadí, když<br />

vidíme chudého člověka, který je po nějakém<br />

úrazu či nemoci nevyléčitelně handicapovaný.<br />

V podvědomí, tedy nevyřčeně, se objevuje<br />

myšlenka, že to se mně může stát také.<br />

I proto je většina, trochu z milosrdenství,<br />

trochu z obav a křesťanské lásky ochotna přispívat<br />

na menšinu handicapovaných. Ti lidé<br />

ovšem nepotřebují jen finanční podporu, ale<br />

především práci i jako formu společenského<br />

začlenění, zařazení mezi ostatní, zatím zdravé.<br />

Kdo tyto lidi ale zaměstná v době, kdy i lidé<br />

zdraví, v plné síle, těžko hledají uplatnění?<br />

Ceny bytů stoupají, levné byty budou tyto<br />

jedince vyčleňovat ještě více, a oni se vedle chudoby<br />

propadnou i do sociální izolace. Do naší<br />

evropské tradice patří péče o lidi v nouzi. I tyto<br />

informace jsme dostávali v dětství z různých<br />

pohádek, přísloví i modliteb. Je dobré si<br />

na odlišnosti tohoto kontinentu vzpomenout<br />

a pokračovat ve snaze neodstraňovat chudé<br />

a handicapované, ale odstraňovat, či alespoň<br />

zmírňovat chudobu, která tyto lidi vyčleňuje.<br />

Produktivitu a HDP budeme mít sice nižší, ale<br />

o to více budeme Evropané.<br />

Autorka je socioložka,<br />

členka rady Konta Bariéry.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

16<br />

ANKETA<br />

Martin Bojar<br />

neurolog<br />

Tomáš Cikrt<br />

novinář<br />

Znáte ve svém<br />

okolí někoho<br />

opravdu<br />

chudého?<br />

Jiří Jankovský<br />

ředitel centra Arpida<br />

Martin Kovář<br />

ředitel rozvoje péče o zákazníka, ČSOB<br />

Neznám ve svém okolí<br />

nikoho, kdo trpí opravdovou<br />

chudobou. V motolské<br />

nemocnici a občas<br />

i ve své neurologické praxi<br />

se setkávám s pacienty,<br />

případně s jejich rodinnými<br />

příslušníky, kteří<br />

strádají nouzí a sociální<br />

deprivací. Zpravidla se<br />

jedná o jedince postižené<br />

chronickými, často nevyléčitelnými<br />

chorobami<br />

vedoucími k závažnému<br />

postižení nervového<br />

systému a dalších orgánů<br />

a omezenému pracovně-<br />

-sociálnímu uplatnění.<br />

Velmi tíživá je situace<br />

osamělých a chronicky<br />

nemocných seniorů<br />

a rodičů pečujících o děti<br />

nebo rodinné příslušníky<br />

s těžkým mentálně-<br />

-zdravotním postižením.<br />

S věrohodně líčenými<br />

důsledky chudoby se<br />

každý měsíc setkávám<br />

na správní radě Konta<br />

Bariéry – Nadace Charty<br />

77, kdy projednáváme<br />

desítky naléhavých<br />

a deprimujících žádostí<br />

o pomoc v akutní i trvalé<br />

nouzi.<br />

Neznám. Štědrý sociální<br />

systém bohaté České<br />

republiky téměř ani neumožňuje,<br />

aby se někdo<br />

stal opravdu chudým.<br />

Lidé u nás neumírají kvůli<br />

chudobě hlady. Dokonce<br />

i ti, kdo jsou bez domova<br />

a vybírají popelnice, se<br />

nemají zdaleka tak špatně<br />

jako skutečně chudí<br />

obyvatelé některých afrických<br />

či asijských zemí.<br />

Někteří lidé u nás ale žijí<br />

v relativní chudobě, kterou<br />

vidíme jedině tehdy,<br />

když srovnáváme jejich<br />

životní úroveň se životní<br />

úrovní většiny populace.<br />

Takových spoluobčanů<br />

přibývá.<br />

Celé rodiny živoří na sociálních<br />

dávkách, protože<br />

jejich členové dlouhodobě<br />

nepracují, nebo přišly<br />

o majetek v exekuci, či<br />

se jinak zadlužily na léta<br />

dopředu. Obzvlášť<br />

zranitelné chudobou jsou<br />

pak maminky starající<br />

se o děti s postižením,<br />

zvláště pokud je opustil<br />

partner. Právě ony si však<br />

skutečně zasluhují zvláštní<br />

ochranu státu a pomoc<br />

místní komunity.<br />

Nikoliv. Máme totiž<br />

štěstí, že žijeme v té<br />

bohatší části světa, a tak<br />

můžeme vidět opravdovou<br />

chudobu spíše jen<br />

na obrazovkách televize.<br />

Mám na mysli lidi, kteří<br />

umírají hladem. Nejsmutnější<br />

na tom je, že se<br />

to týká především dětí.<br />

Taková situace v našich<br />

podmínkách díkybohu<br />

není, ostatně stačí se jen<br />

podívat, kolik jídla končí<br />

v popelnicích…<br />

Specifická subkultura<br />

bezdomovců, lidí žijících<br />

na okraji společnosti, má<br />

přece jen poněkud jiný<br />

rozměr. Ano, i tito lidé<br />

strádají a žijí v nedostatku<br />

a ve složitých<br />

sociálních podmínkách,<br />

ale ten, kdo zná jejich<br />

prostředí, jistě také<br />

ví, že to se skutečnou<br />

chudobou nemá mnoho<br />

společného a že se jedná<br />

o jinou problematiku.<br />

Pamatuji si přísloví, že<br />

chudoba cti netratí. To<br />

lze v dnešní době konzumního<br />

životního stylu<br />

a bezbřehého hédonismu<br />

jen velmi obtížně prosazovat.<br />

Setkal jsem se v poslední<br />

době se dvěma druhy<br />

opravdových chudáků.<br />

Ti první roztočili spirálu<br />

své dluhové pasti, když<br />

potřebovali nakoupit<br />

mnoho jistě důležitých<br />

věcí, zejména těch, které<br />

již má soused: plazmu,<br />

rekordér, notebook a ještě<br />

pěkný zájezd, ale už ne<br />

do Rimini, ale do Egypta.<br />

Mají na účtu mnoho<br />

exekucí a nad sebou<br />

mnoho věřitelů – situace<br />

neřešitelná.<br />

Druhou chudobu,<br />

duševní, stále eviduji<br />

u funkcio nářů paralympijského<br />

hnutí. Jejich<br />

lhostejnost ke sportovcům<br />

i duchu fair play<br />

– sportu byl dán přece<br />

do kolébky – je trestuhodná.<br />

Ať je to u nás nebo<br />

na Slovensku, kde<br />

nechali přicestovat<br />

neslyšící sportovce světa<br />

na zimní olympiádu,<br />

a pak je poslali domů.<br />

Také jim došly peníze.<br />

Rozšiřte řady předplatitelů časopisu<br />

Objednávám předplatné<br />

časopisu Můžeš<br />

roční předplatné za 240 Kč<br />

JMÉNO a příjmení:<br />

název organizace:<br />

ulice:<br />

PSČ:<br />

město:<br />

číslo popisné:<br />

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu:<br />

Redakce časopisu MŮŽEŠ, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2<br />

telefon:<br />

Předplatné časopisu si můžete dále objednat na:<br />

www.periodik.cz, www.muzes.cz • bezplatné infolince České pošty: 800 300 302<br />

• adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: postabo.prstc@cpost.cz, fax: 284 011 847

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

17<br />

Téma: Novodobá chudoba<br />

Co způsobuje<br />

snížení příspěvku na péči<br />

Máme za sebou tři měsíce od snížení příspěvku na péči<br />

v prvním stupni. Jak se změnilo hospodaření člověka,<br />

který má méně peněz na sociální služby? Od Nového<br />

roku totiž dostává místo dvou tisíc pouze osm set<br />

korun. Celkem se změna týká přibližně 113 000 osob.<br />

Jednou z nich je i paní Jana, které dělá opatrovníka<br />

Rostislav Čichoň.<br />

Text: Radek Musílek<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

Nemohu vynechat zajímavý<br />

aspekt. Rosťa je sám vozíčkář,<br />

který také pobírá příspěvek<br />

na péči. Jenže vyšší, takže<br />

nás bude zajímat příběh jeho<br />

svěřenkyně. Dvaašedesátiletá<br />

Jana je poetická a zranitelná<br />

duše, kterou úřady shledaly nesvéprávnou.<br />

Od svých tří let tráví život po ústavech, protože<br />

má ochrnutou půlku těla. Před čtyřmi<br />

lety však vstoupila do radostnější etapy své<br />

existence. Dostala chráněné bydlení a práci<br />

v chráněné dílně.<br />

Všechno něco stojí. 85 procent svého důchodu<br />

musí odevzdat provozovateli chráněného<br />

bydlení. Ubytování, jídlo a úkony<br />

péče vycházejí na 320 Kč/den. Pokud je<br />

zrovna dlouhý měsíc, paní Janě zbude<br />

z důchodu 323 Kč. Dlužno podotknout, že<br />

sama smí hospodařit maximálně s částkou<br />

200 Kč, kterou má volně k dispozici. Jenže<br />

zatím jsme se ještě nedostali k platbám<br />

za léky, které činí průměrně 450 Kč. Už teď<br />

se dostáváme do minusu, a to jsme ještě nezmínili<br />

základní potřeby typu oblečení, věci<br />

do domácnosti, drogerie a pedikúra. Nezapomeňme<br />

ani na mobil, který je důležitým<br />

pomocníkem. Ano zákon sice předpokládá,<br />

že takový člověk chodí do chráněného<br />

zaměstnání, ale průměrný výdělek tam<br />

představuje 2200 Kč. Pokud tedy máte to<br />

štěstí a místo seženete.<br />

Bez asistenta to nejde<br />

K tomu, aby se Jana mohla ráno vůbec vypravit<br />

do práce (i k dalším věcem), potřebu-<br />

je asistenta. Ten stojí 50 Kč/hodinu. Měsíčně<br />

si dosud z příspěvku na péči mohla dovolit<br />

40 hodin. Přibližně tedy osmdesát minut<br />

denně. Což už samo o sobě bylo na hranici<br />

naplnění potřeb. Za nově zavedených 800 Kč<br />

měsíčně pořídí Jana pouhých 16 hodin asistence,<br />

průměrně tedy přibližně půlhodinu<br />

denně.<br />

Doposud Janě z výplaty zbylo 2073 Kč.<br />

Od nich však po snížení příspěvku odečítá<br />

chybějících 1200 Kč. Na osobní výdaje jí<br />

tak zbývá 873 Kč měsíčně! Řekněte upřímně,<br />

kdo z vás by chtěl s takovou částkou<br />

vycházet? Přestože má Jana zajištěnou<br />

stravu, ubytování a péči, nemůže prakticky<br />

pomyslet na nějaké volnočasové aktivity.<br />

O dovolené ani nemluvě! V podobné situaci<br />

se od Nového roku pravděpodobně ocitnou<br />

tisíce lidí. Po stránce základních nezbytností<br />

je o ně postaráno, ale kam se poděla kvalita<br />

života? Teplo, postel a jídlo dostanete přece<br />

i v kriminále…<br />

Improvizace je na místě<br />

Rostislav Čichoň<br />

je opatrovníkem ženy, která musí<br />

každý měsíc hodně počítat,<br />

aby s penězi na sociální služby vyšla.<br />

Současný stav si vynucuje hledání cestiček<br />

a improvizací. V Janině případě to umožňuje<br />

fakt, že žije se spolubydlící, která<br />

pobírá nejvyšší možný příspěvek ve výši<br />

12 000 Kč. Vedení chráněného bydlení<br />

nově vzniklou situaci řeší tak, že se snaží<br />

dávat dohromady lidi s vyšším a nízkým<br />

příspěvkem. Peníze dají pomyslně na jednu<br />

hromádku, v tomto případě 12 800 Kč.<br />

Z nich se následně platí asistence jako<br />

celek pro jeden byt. Vrchol solidarity<br />

potřebných lidí mezi sebou navzájem.<br />

Jde o tichou dohodu, na které snad<br />

nikdo netratí. Představuje však rezignaci<br />

na koncepční řešení sociální péče. Funkční<br />

systém nemůže přece nikoho vhánět do takových<br />

řešení, která musí každý soudný<br />

poskytovatel oficiálně popřít.<br />

Řada lidí se rozhodla situaci řešit žádostí<br />

o zvýšení příspěvku na péči. Přesný počet<br />

žadatelů není znám. Nevědí ho na ministerstvu<br />

práce a sociálních věcí, na České správě<br />

sociálního zabezpečení ani na městských<br />

úřadech. Úředníci však mluví o viditelném<br />

navýšení. Pražská správa sociálního zabezpečení<br />

to přiznává i v oficiálním dopise<br />

žadatelům: „Při mimořádně vysokém počtu<br />

žádostí o posouzení zdravotního stavu<br />

došlých zdejší PSSZ nebude možno dodržet<br />

zákonnou lhůtu pro vypracování posudku.<br />

Za tuto situaci se vám předem omlouváme.“<br />

Poznámka redakce: Na přání paní Jany<br />

nezveřejňujeme její celé jméno,<br />

protože v textu uvádí citlivé osobní informace.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 19<br />

Stáž Konta Bariéry<br />

Jak jsem si potřásl<br />

rukou s panem ministrem<br />

Ne každý má možnost poznat fungování organizace, v níž by chtěl<br />

jednou pracovat. Mně se taková možnost naskytla díky týdenní stáži pořádané<br />

Kontem Bariéry. Na Ministerstvo zahraničních věcí mě profesně nasměroval<br />

obor absolvovaný na Metropolitní univerzitě Praha.<br />

Text: Štěpán Beneš<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

První den je vždycky hektický. Ať<br />

už do zaměstnání nastupujete<br />

natrvalo či jen na týden. Díky perfektní<br />

péči lidí z kabinetu ministra,<br />

kde jsem měl strávit 30 hodin,<br />

ale k žádnému stresu nedošlo.<br />

Vše bylo předem domluveno a mé<br />

požadavky řešeny. Vyhrazené parkovací<br />

stání v areálu a vlastní kancelář ve starých<br />

prostorách Černínského paláce (v té vedlejší<br />

prý úřadoval Eduard Beneš), to vše dodalo<br />

člověku pocit, že je vítán.<br />

Jsem seznámen s chodem kabinetu<br />

ministra a představen všem jeho zaměstnancům.<br />

Vzápětí je mi ukázána struktura<br />

ministerstva a činnost jednotlivých odborů.<br />

Během týdne jsem měl ostatně dostatek<br />

příležitostí, jak je poznat více, a to díky<br />

domluveným schůzkám.<br />

První dvě schůzky absolvuji ještě týž<br />

den. První je na odboru společné zahraniční<br />

a bezpečnostní politiky EU, mnohem zajímavější<br />

je pro mě ale ta druhá – na odboru států<br />

Blízkého východu a severní Afriky. Nejen<br />

proto, že mě tato oblast osobně zajímá, ale<br />

i proto, že zde máme o čem dlouze rozprávět<br />

díky probíhajícím bouřím v Egyptě<br />

a v jiných arabských zemích. Blízký východ<br />

doznívá ještě během rána druhého dne, kdy<br />

se jako pozorovatel účastním ranní schůzky<br />

tohoto odboru. Hned po ní s vděčností<br />

přijímám nabídku jednoho ze zaměstnanců<br />

kabinetu ministra a vydáváme se na prohlídku<br />

reprezentativních prostor Černínského<br />

paláce.<br />

Cestou potkáváme na chodbě ministra<br />

Karla Schwarzenberga v doprovodu bývalého<br />

prezidenta Václava Havla. Oba se vracejí<br />

z konference o Barmě, která se v paláci<br />

konala. Přestože má kancelář vedle svého<br />

kabinetu, potkat ho je i pro zaměstnance<br />

tohoto odboru svátkem.<br />

Středa je ve znamení schůzek na jednotlivých<br />

odborech. Všude se mi ochotně<br />

věnují, svůj odbor mi představí a odpovídají<br />

na otázky. Hodně si povídáme na odboru států<br />

Asie a Pacifiku, kde v pohodovém rozhovoru<br />

rozebereme Čínu jako ekonomickou velmoc<br />

i Afghánistán jako bezpečnostní hrozbu.<br />

Na odboru bezpečnostní politiky se jeho<br />

představitel zajímá o přístupnost budovy<br />

a stěžuje si, že v české diplomacii je velmi<br />

málo handicapovaných zaměstnanců. Přidává<br />

historku, jak se s nimi přes dvě hodiny hádal<br />

úředník NATO, který ovšem kromě toho, že<br />

seděl na vozíku, byl schopen komunikovat<br />

pouze pomocí speciálního přístroje, podobného<br />

tomu, který používá i Stephen Hawking.<br />

Ve čtvrtek se opět potkávám s panem<br />

ministrem. Podáváme si ruku a chvilku si<br />

povídáme. Ptá se mě, jak vnímám svoji stáž,<br />

a kvituje moji přítomnost jako příležitost pro<br />

ověření, zda je Černínský palác připraven<br />

na handicapované zaměstnance. Osobně mě<br />

žádá, abych zpracoval zprávu o překážkách,<br />

které by z mého pohledu bylo nutné odstranit<br />

a co vylepšit. Omlouvá se, že nebylo<br />

možné vše zajistit úplně bez bariér. Loučíme<br />

se za pár minut, jeho program je vskutku<br />

nabitý, za dveřmi čekají zahraniční novináři,<br />

kteří přijeli dělat rozhovor o Kubě.<br />

Odpoledne pokračují schůzky na odborech,<br />

kterých jsem už poznal přes polovinu.<br />

A pokračují i poslední den. Na tiskovém<br />

odboru si s panem Vítem Kolářem, tiskovým<br />

mluvčím MZV, povídáme o úpadku pozornosti<br />

českých médií k zahraničním záležitostem.<br />

Kolečko zakončuji na odboru amerických<br />

států a odpoledne sepisuji zprávu<br />

o bezbariérovosti Černínského paláce, čímž<br />

plním žádost pana ministra.<br />

Jsem velmi rád, že jsem se mohl osobně<br />

seznámit se zodpovědnou prací zaměstnanců<br />

ministerstva na tak důležitém úseku,<br />

jakým je zahraniční politika. Za tuto zkušenost<br />

patří dík Kontu Bariéry, které mi stáž<br />

zajistilo.<br />

Více na www.muzes.cz<br />

S Karlem<br />

Schwarzenbergem<br />

se stážista<br />

Štěpán Beneš<br />

nesetkával<br />

každý den,<br />

zato od něho<br />

dostal za úkol<br />

vypracovat<br />

zprávu, zda je<br />

Černínský palác<br />

připraven na<br />

handicapované<br />

zaměstnance.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

Můžeš přispět<br />

na dobrou věc!<br />

Inzeruj<br />

v časopisu Můžeš<br />

Objednávky:<br />

Martina Bedrnová<br />

tel.: 722 966 510<br />

e-mail: martina.bedrna@muzes.cz<br />

Zdeňka Šnajdrová<br />

tel.: 737 405 554<br />

e-mail: ateliersarka@seznam.cz<br />

Bezplatná linka: 800 100 822<br />

E-mail: info@allmedica.eu

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

21<br />

Nejtěžší hodina<br />

Budu mít život takový,<br />

jaký si ho udělám<br />

Mnohé životní události jsou očekávané, jiné předvídatelné, některé překvapivé.<br />

Sebevražda životního partnera je ale šok. Právě tohle se přihodilo Lence Vodrážkové,<br />

dnes devětačtyřicetileté manažerce, která pracuje na pozici vedoucí správy<br />

obchodních center v mezinárodní poradenské firmě DTZ.<br />

Text a foto: Andrej Halada<br />

Vroce 1992, když jí bylo jedenatřicet,<br />

ukončil její manžel svůj<br />

život. Zůstala sama se třemi<br />

dětmi, kluky ve věku jednoho,<br />

tří a šesti let. „Samozřejmě přemýšlíte,<br />

jaké byly důvody, jestli<br />

jsem tomu mohla zabránit“,<br />

říká. „Psycholog mě ale ujistil, že si nemám<br />

nic vyčítat. Takové jednání není možné<br />

předvídat a nelze mu ani zabránit“.<br />

První dny byla v šoku, ale snažila se fungovat.<br />

Pár dní s ní byl bratr, také matka, ale<br />

tu chtěla rychle poslat domů. „Byla čerstvě<br />

v důchodu, a tak měla tendenci vzít moji<br />

domácnost do svých rukou. Jenže já neměla<br />

důvod ani chuť něco měnit.“<br />

Byla na mateřské, dostala také nějaké<br />

peníze z pojistky a důchod, ve finanční<br />

nouzi se naštěstí neocitla. Při zpětném<br />

pohledu říká, že jí hodně pomohli i lidé<br />

z jejich domu, paneláku na sídlišti. Soused<br />

se nabídl, jestli by pro něho nepřekládala<br />

stavební normy. Jako vystudovaná stavařka<br />

k tomu měla blízko, ale ekvivalenty výrazů<br />

„předpjatý beton“ a dalších neznala. Texty<br />

byly složité, honoráře žádný zázrak. Ale<br />

alespoň myslela na jiné věci. Druhou pomoc<br />

jí přinesla sousedka, která tehdy dělala<br />

ve vydavatelství Iva Železného. Kromě toho,<br />

že si chodila večer úplně normálně popovídat<br />

a nebála se ani mluvit o tom, co se stalo,<br />

měla doma fůru sešitků Večerů pod lampou,<br />

které jí půjčovala. „Zhltla jsem asi sto<br />

padesát příběhů o tom, jak někdo čelí často<br />

absurdním životním nesnázím, ale vždycky<br />

všechno dobře dopadne,“ vzpomíná. Byla to<br />

trochu zvláštní terapie, ale fungovala.<br />

I když první měsíce měla pocit, že jenom<br />

přežívá, situace se postupně měnila. „Zlomem<br />

byl asi nástup do zaměstnání v roce<br />

1994. Najednou jsem byla každý den mezi<br />

lidmi.“ Nastoupila na plný úvazek do nakladatelství<br />

Fragment jako redaktorka. Výhoda<br />

Přestože<br />

se Lenka<br />

Vodrážková<br />

snažila,<br />

aby synové<br />

nepoznali,<br />

že je něco<br />

v nepořádku,<br />

měla delší<br />

dobu pocit,<br />

že lidé v očích<br />

mají: „To je ta,<br />

co prožila tu<br />

věc…“<br />

spočívala v tom, že neměla pevnou pracovní<br />

dobu, pracovala částečně i z domova. Organizačně<br />

to ale i tak bylo složitější, hlavně<br />

ranní vstávání, obléknout všechny děti,<br />

vypravit je do školky i školy, a hlavně je včas<br />

zase vyzvednout. „Možná jsem se až moc<br />

snažila zvládnout všechno sama, ale nikdy<br />

jsem neměla tendenci se litovat. Hodně mě<br />

nakoply řeči typu: ‚Musíš se s tím smířit,<br />

teď budeš mít těžkej život.‘ Proč mi někdo<br />

sugeruje, že zrovna já budu mít těžký život?<br />

Budu mít život takový, jaký si ho udělám.“<br />

Snažila se, aby kluci nepoznali, že je něco<br />

v nepořádku. Ale přesto měla delší dobu pocit,<br />

že lidé v očích mají: „To je ta, co prožila<br />

tu věc…“ Přestat přemýšlet nad tím, zda ji<br />

okolí nesleduje, zda a jak všechno zvládá,<br />

prý trvalo delší dobu.<br />

I když měla od manželovy smrti různé<br />

partnery, od začátku jí bylo jasné, že se<br />

k nim asi těžko někdo přistěhuje a bude jí<br />

pomáhat. „Věděla jsem, že kluky budu vychovávat<br />

sama. A pokud někoho budu mít,<br />

tak bude muset toto uspořádání respektovat.“<br />

Částečně to platí dodnes, i když už jsou<br />

všichni chlapci dospělí, ale dva mladší ještě<br />

bydlí doma. Její současný partner to naštěstí<br />

respektuje stejně jako fakt, že je na kluky<br />

přece jen dost fixovaná a má o ně strach.<br />

V průběhu let se vyskytlo i pár dalších<br />

obtížných situací. Především byla dvakrát<br />

krátkodobě nezaměstnaná, musela si hledat<br />

práci. „Zkoušela jsem různá zaměstnání a ne<br />

vždycky to byla dobrá volba. Když nechodíte<br />

rád do práce a přitom musíte vydělávat,<br />

je to nepříjemný pocit. Práce je pro život<br />

důležitá,“ vzpomíná. Dnes už si nejstarší syn<br />

vydělává, kluci jsou starší, podobnou situaci<br />

by si tak nebrala.<br />

Říká, že celá ta zvláštní situace vybavila<br />

kluky jednou věcí: ctižádostí. Cítili, že někdo<br />

v rodině chybí, a tak se musí víc snažit.<br />

„A jako rodinu nás to semknulo – asi i proto<br />

máme dneska dobrý vztah.“<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

22<br />

Příklad pro ostatní<br />

Chytrá noha um<br />

Lyžovat se dá na dvou<br />

lyžích, jednom<br />

snowboardu, ale také<br />

na jedné noze. Tělesně<br />

postižení o tom vědí své.<br />

Následující vyprávění je<br />

o tom, že dvě lyže jsou<br />

vždycky víc než jedna.<br />

A že díky bionické<br />

„druhé noze“ dnes mohou<br />

i lidé s nadkolenními<br />

amputacemi jezdit<br />

po dvou.<br />

Text: Andrej Halada<br />

Foto: archiv Jana Hruši<br />

Lidé s tělesným postižením sportují<br />

a je jen otázka, kam až sahají<br />

jejich možnosti, respektive co jim<br />

tělo a nejrůznější pomůcky dovolí.<br />

Hranice se v tomto směru stále<br />

posouvají kupředu. Jednou z těchto<br />

linií, která se v minulosti zdála<br />

být nepřekročitelná, je i sjezdové lyžování<br />

lidí s jednostrannou nadkolenní amputací<br />

na dvou lyžích.<br />

V minulosti jezdili postižení výhradně<br />

na jedné noze-lyži. K udržení rovnováhy používali<br />

stabilizátory, což jsou dvě francouzské<br />

berle s krátkými lyžemi, takže lyžař jede<br />

„po třech“. Jenže lyžování na jedné, resp.<br />

na třech nohách má své limity. Omezující je<br />

především fyzická náročnost a s ní spojená<br />

rychlá únava a opotřebení těla.<br />

Jezdit na dvou lyžích je tedy obrovský<br />

posun. Jenže jak se k umělé noze schopné<br />

zvládnout techniku lyžování dostat? A především:<br />

jak se s ní naučit jezdit?<br />

Muž pro všechny sporty<br />

můžeš / číslo 4 - 2011<br />

nými sportovci známá postava. Problematice<br />

sportování s postižením se věnuje<br />

už od doby, kdy nastoupil na FTVS, tedy<br />

od půlky 70. let. Dnes na katedře sportů<br />

v přírodě vyučuje například metodiku lyžování,<br />

stejně tak se ale věnuje výuce instruktorů<br />

lyžování zdravotně postižených. Výčet<br />

jeho aktivit by byl dlouhý.<br />

Sám říká: „Věnuji se výuce sportů v přírodním<br />

prostředí a její aplikaci na zdravotně<br />

postižené. Ale protože nejde obsáhnout<br />

všechno, tak jsem se vždycky soustředil<br />

na jednu oblast. Nejprve to byl jachting<br />

vozíčkářů. Vznikly články a instruktážní<br />

filmy o vhodných oplachtěných plavidlech<br />

a metodice výuky. Pak totéž o sjezdovém<br />

a běžeckém lyžování zdravotně postižených.<br />

Napsal jsem o tom metodickou příručku<br />

a natočil instruktážní filmy.<br />

Pokud je někdo zdravotně postižený<br />

a chtěl by poradit, tak můžeme pomoci.<br />

Před sedmi lety jsme založili Centrum<br />

sportovních aktivit zdravotně postižených<br />

studentů Univerzity Karlovy. Máme webové<br />

stránky, kde nabízíme různé aktivity během<br />

celého semestru. Kola, kanoistika, jachting,<br />

plavání, lyžování… A když je zima, tak pořádáme<br />

vánoční turnaj vozíčkářů ve stolním<br />

tenisu.“<br />

Pokud jde o základní motivaci, tak<br />

Jan Hruša říká: „Vždycky mě na práci se<br />

Dr. Jan Hruša, CSc., z fakulty tělesné<br />

výchovy a sportu je mezi tělesně postižezdravotně<br />

postiženými lákalo to vymýšlení.<br />

Objevovat a uvádět do života pomůcky,<br />

metody, techniky pro to, aby to šlo. Třeba<br />

jak vymyslet, aby mohli nevidomí jezdit<br />

na lyžích. Anebo různé typy amputací – co si<br />

ještě mohou tihle lidé při sportování dovolit<br />

a co už ne. A dostávat se v tomto směru dál<br />

a dál.“<br />

Nejprve se věnoval oblasti podkolenních<br />

amputací, kde si pod jeho vedením dokázali<br />

mnozí postižení stoupnout na lyže a jet. Tahle<br />

etapa mu kromě jiného umožnila přesně<br />

pochopit vazby mezi technikou lyžování,<br />

postižením a protézou.<br />

Co postiženého nejvíce limituje, jaké<br />

situace jsou na svahu kritické a jak je prostřednictvím<br />

pomůcek eliminovat, případně<br />

se jim úplně vyhnout.<br />

„Na případu jednoho skvělého lyžaře<br />

jsem začal analyzovat jeho protézu, jak ji má<br />

konstruovanou,“ říká Jan Hruša.<br />

„Petr Šírlo je podkolenní amputář, který<br />

jezdí výborně, ale když přišla nerovnost,<br />

brzdění, tak šel do záklonu a následoval<br />

pád. Na protéze měl staré lůžko, v botě jen<br />

molitanové krytí. Vyrobili jsme mu speciální<br />

pouzdro – a najednou měl větší jistotu, přestal<br />

padat. Pak jsme zase řešili, že s protézou<br />

měl koleno příliš vzadu, což při jízdě není<br />

dobré, hlavně při carvování. Objevili jsme,<br />

že problém byl v chodidle. I ten jsme na-

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

í i carving<br />

Aleš Bouda (na fotografii vlevo) lyžující na dvou<br />

nohách namísto jedné a stabilizátorů,<br />

uprostřed protetik Vladan Princ a vpravo Jan Hruša.<br />

Na fotografii dole je dobře vidět,<br />

jak vypadá Boudův C-leg.<br />

To bylo mým<br />

hlavním cílem:<br />

na řadové protéze<br />

dokázat,<br />

že něco takového<br />

je možné.<br />

A že je to<br />

jen otázka chtění.<br />

konec prostřednictvím modifikace protézy<br />

vyřešili.“<br />

Podle chůze nic nepoznáte<br />

Pro postižené s nadkolenní amputací dnes<br />

existují protézy s bionickým kolenem, které<br />

se jmenují C-leg. Protézu vyrábí firma Otto<br />

Bock; na světě je málo firem, které tento typ<br />

kolene mají v nabídce.<br />

Jádrem C-legu je koleno, které má<br />

„mozek“. Můžete ho ovládat přes počítač,<br />

koleno má uvnitř servomotory a protetik<br />

může nastavit jejich funkce. C-leg má<br />

od výrobce nastavené dva módy, které se<br />

mohou přepnout. V létě je to chůze a cyklistika,<br />

v zimě chůze a lyžování. Protéza<br />

je přitom natolik citlivá, že reaguje jinak,<br />

když jdete po betonu, a jinak, když jdete<br />

po písku. Pokud uvidíte člověka s C-legem,<br />

tak z jeho chůze ani nepoznáte, že mu<br />

chybí část nohy.<br />

„Jednou jsem měl na kurzu lyžování<br />

zdravotně postižených nadkolenního<br />

amputáře Aleše Boudu,“ vzpomíná Jan<br />

Hruša. „Šest let lyžoval po úrazu na jedné<br />

noze s hůlkami. S protetikem jsme připravili<br />

Alešovi lyže, boty a protézu s C-legem,<br />

aby se mohl pokusit lyžovat na dvou lyžích.<br />

Nejprve se trochu bránil, byl už zvyklý<br />

jezdit na jedné. Ale přemluvili jsme ho. Vzal<br />

jsem Aleše na jeden mírný svah v Peci pod<br />

Sněžkou, ideální pro výcvik začátečníků.<br />

Stoupl na to, nejprve jezdil tak z 80 % váhy<br />

na zdravé, pak jsme zkoušeli větší zatížení<br />

pomocí různých průpravných cvičení.<br />

A za hodinu už si byl tak jistý, že jsme<br />

mohli jít na další svah. A on skutečně lyžoval<br />

na dvou nohách.“<br />

Z téhle unikátní zkoušky natočil Jan<br />

Hruša i video, které dnes pouští například<br />

protetikům, aby věděli, co všechno jde<br />

a co se může podařit. Jak už bylo řečeno,<br />

hlavním přínosem je rozložení váhy na obě<br />

lyže: postižený může lyžovat výrazně delší<br />

dobu, a ani při zvýšené aktivitě nehrozí větší<br />

tělesné komplikace.<br />

Důležité také je, že v případě C-legu jde<br />

o sériový výrobek, nikoli speciální protézu.<br />

U nás jich je používáno asi sedmdesát. Cena<br />

protézy s bionickým kolenem je zhruba půl<br />

milionu korun (běžná protéza stojí okolo<br />

150 000). Zásadní přitom je, aby postižený<br />

tuhle protézu skutečně chtěl. Systém je<br />

takový, že pojišťovna vám C-leg většinou<br />

zaplatí, ale protetik, lékař i pojišťovna musí<br />

vědět, že protéza pro dotyčného člověka<br />

bude mít smysl a že ji využije.<br />

A Jan Hruša ještě zakončuje: „To bylo<br />

mým hlavním cílem: na řadové protéze<br />

dokázat, že něco takového je možné. A že je<br />

to jen otázka chtění.“<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

24<br />

Péče o lidi s postižením<br />

Jan Pičman:<br />

Důležitá je<br />

možnost volby<br />

Čtyřicet let totality<br />

poznamenává péči<br />

o lidi s postižením<br />

doposud. Velká snaha<br />

o koncentraci do<br />

specializovaných institucí<br />

vyvolala po roce 1989<br />

vlnu integračního<br />

boomu. Další léta však<br />

ukázala, že nic neplatí<br />

absolutně. Je iluzorní<br />

uvěřit, že všichni lidé<br />

s postižením jsou schopni<br />

zvládnout zapojení<br />

do běžného života.<br />

Na roli specializovaných<br />

zařízení má jasný názor<br />

ředitel Jedličkova ústavu<br />

a škol v Praze<br />

PhDr. Jan Pičman.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011<br />

Text: Radek Musílek<br />

Foto: Jan Šilpoch<br />

Proměnila se nějak situace<br />

v otázkách integrace proti době<br />

před přibližně patnácti lety?<br />

Já přišel do Jedle v roce 1994, kdy se integrační<br />

vlna teprve rozbíhala. V té době vzniká<br />

v Jedli speciálně pedagogické centrum,<br />

které začalo myšlenku integrace prosazovat.<br />

Objevila se názorová pluralita, takže nastaly<br />

změny. Od poloviny 90. let začaly děti z naší<br />

základní školy odcházet do běžných škol.<br />

Časem začaly naopak nabírat na síle počty<br />

středoškoláků. Otevřely se jim možnosti<br />

získat větší nezávislost na rodině.<br />

Svůj pobyt na internátu v Jedli nevnímali<br />

jako segregaci, ale jako cestu k osamostatnění.<br />

Pro řadu z nich navíc nebylo moc jiných<br />

alternativ, protože doma neměli vhodnou<br />

školu. Základka tak v Jedli pozbyla své dominantní<br />

postavení. Proměnila se spíš v jakousi<br />

záchytnou síť pro ty, kteří se z nejrůznějších<br />

důvodů rozhodli, že docházka do speciálního<br />

zařízení je pro ně nejlepší volba.<br />

Snažili se nadšení přívrženci<br />

inte grace umístit v běžné škole<br />

každého a za všech okolností?<br />

Já jsem tohle zažil v někdy až militantní<br />

podobě. Dokonce občas i u některých svých<br />

kolegů, kteří byli přesvědčeni, že prakticky<br />

každý se může vzdělávat v běžném hlavním<br />

proudu s ostatními. Občas zaznívaly i hlasy<br />

volající po úplném zrušení spe ciálního<br />

školství. Myslím si, že to by nebylo moudré.<br />

Vždyť cílem docházky do nějakého vzdělávacího<br />

zařízení není přítomnost žáka<br />

sama o sobě. Jde o přípravu člověka na co<br />

nejlepší fungování, až školu opustí. A někdy<br />

je prostě vhodnější příprava ve speciální<br />

škole. Protože integrace nemusí vždycky<br />

zafungovat. Dítě se přece může vzdělávat<br />

v jakékoliv škole, ale jde o to, zda forma<br />

toho vzdělávání je optimální. Což nemusí<br />

pokaždé představovat škola běžná. Hrozně<br />

moc přitom záleží na individuální situaci<br />

dítěte a všech okolnostech.<br />

Pro někoho je běžné prostředí lepší, pro<br />

druhého nikoliv. V tom mě utvrzuje fakt, že<br />

speciální školy potkávám i v západní Evropě.<br />

Ačkoliv do Čech občas přicházejí zprávy na téměř<br />

propagandistické úrovni o tom, jak Anglie<br />

či Dánsko ruší speciální zařízení pro děti<br />

s postižením. Protože prý nejsou potřeba. Přitom<br />

já vím, že to není pravda, neboť ty školy<br />

navštěvuji a vím o potřebnosti jejich existence.<br />

V každé zemi by měla fungovat alternativa pro<br />

rozhodnutí, jakou cestu rodina i dítě zvolí.<br />

Dá se tedy říci, že tohle je nová role<br />

zařízení typu Jedle? Vytváření<br />

alternativy k integraci, vedle které<br />

si našla plnohodnotné místo?<br />

Myslím, že jde o dobrou pozici a já bych<br />

ji určitě podporoval. Být místem pro lidi,<br />

kteří si z nejrůznějších důvodů nevyberou<br />

docházku do běžné školy. Občas ty důvody<br />

tkví v sociálních kontextech.<br />

Když dítě nebo mladý člověk chodí<br />

do školy, kde jsou kvůli jeho handicapu<br />

všichni zdraví spolužáci rychlejší, nezávislejší<br />

a úspěšnější, může to mít velmi negativní<br />

dopad na psychiku. Nejde přece jen o vědomosti<br />

získané od učitele, ale i o utváření<br />

Celospolečensky panuje<br />

názor, že integrace<br />

rovná se dobro,<br />

vše ostatní je zlo.

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

25<br />

SLOUPEK<br />

Daniely Filipiové<br />

osobnosti člověka v mezilidských vztazích.<br />

Ať se nám to líbí nebo ne, člověk se neustále<br />

poměřuje se svým okolím. Pokud si tedy<br />

neustále připadáte jako outsider, jakou si<br />

můžete vytvořit sebeúctu? Obávám se, že<br />

skalní přívrženci integrace tohle hledisko<br />

přehlížejí.<br />

Vnímají především pozitivní aspekty, které<br />

bezesporu existují. Přítomnost spolužáka<br />

s postižením učí ostatní empatii, toleranci<br />

atd. Samo dítě sedící třeba na vozíku se<br />

však kvůli svým omezením zákonitě dostává<br />

do situací, které mu nemusí být příjemné.<br />

Naproti tomu prostředí, kde ostatní řeší<br />

podobné problémy, je po stránce rozvoje osobnosti<br />

mladého člověka úplně jiné. Nejenže si<br />

může o svých problémech popovídat s lidmi,<br />

kteří ho budou chápat, ale především má šanci<br />

se s ostatními plnohodnotně poměřovat.<br />

Nepokládají vlastně zarytí<br />

přívrženci integrace nechtěně<br />

některé děti na oltář vyššího zájmu<br />

zušlechtění společnosti?<br />

To bych si určitě netroufl říci. Znám osobně<br />

řadu z těch lidí a všichni mají upřímné<br />

a dobré důvody, proč svým postojům věří.<br />

Ostatně ona asi ani není jiná cesta. Čtyřicet<br />

let se tady akcentoval speciální přístup<br />

a segregace.<br />

Jan Pičman<br />

přišel do<br />

Jedle v roce<br />

1994, kdy se<br />

integrační<br />

vlna teprve<br />

rozbíhala.<br />

Logickou reakcí je vychýlení pomyslného<br />

kyvadla do zcela opačné polohy. Myslím, že<br />

dnes už se to ale zase začíná vracet a ustalovat<br />

v nějakém rozumném středu. Začínáme<br />

si uvědomovat, že jsou zde různé vzdělávací<br />

možnosti, a je na rodině zvolit pro dítě optimální<br />

variantu.<br />

Vnímají to tak i rodiny vašich žáků?<br />

Opravdu berou studium v Jedli jako<br />

optimální variantu? Nebo pozorujete<br />

i jistý prvek zklamání? Nešlo to jinak,<br />

tak se spokojíme s Jedlí…<br />

Z jednoho našeho průzkumu vyplynulo,<br />

že velkou roli hraje, co tomu řekne okolí.<br />

Rodiče se ocitají pod tlakem, jak vysvětlí<br />

ostatním, že jejich dítě chodí do Jedle. Proč<br />

není v běžné škole? Působí to na ně mnohdy<br />

tak silně, že se snaží dokonce tajit docházku<br />

svého potomka do speciálního zařízení.<br />

Celospolečensky panuje názor, že integrace<br />

rovná se dobro, vše ostatní je zlo. Takže rodiče<br />

se mají jakoby přiznat ke špatnému rozhodnutí.<br />

Navíc si tím sami připadají jiní. Když vaše<br />

dítě chodí do běžné školy, tak přece i vy jste víc<br />

„normální“. Kvůli tomu se nikdo k Jedli hrdě<br />

nehlásí. I když někdo potichu přizná, že až<br />

u nás se dítě začalo krásně rozvíjet, do světa to<br />

vytroubit nedá.<br />

Více na www.muzes.cz<br />

Ach ti architekti…<br />

Téma bezbariérovosti je obsáhlé, velmi variabilní<br />

a většinou čtenářů Můžeš nesmírně<br />

vnímané. Troufám si říci, že z pohledu<br />

přístupnosti měst a jeho objektů většinou<br />

negativně.<br />

Zajímavým příkladem odpovědi na otázku proč<br />

je zkušenost z jedné pražské neziskové organizace,<br />

která provozuje denní stacionář pro děti<br />

s velmi těžkým postižením, většinou s kombinovanými<br />

vadami. Požádala mě, abych pomohla<br />

jako „bezbariérový“ konzultant projektu<br />

nového centra, na který se jim téměř zázračně<br />

podařilo sehnat nemalé finance. Nejen proto,<br />

že s touto organizací spolupracuji již mnoho let<br />

a její práci znám a vím, že ji dělá dobře, jsem<br />

ráda vyhověla. Všech, kdo si vyžádají v této oblasti<br />

konzultaci, si totiž nesmírně vážím a mám<br />

z nich obrovskou radost.<br />

Na domluvenou schůzku přišli kromě zástupce<br />

neziskovky a otce jednoho z klientů dva<br />

čerství absolventi Fakulty architektury ČVUT.<br />

Jako každý, kdo má v ruce čerstvý diplom,<br />

byli oba velmi sebevědomí: „Teď světu ukážeme,<br />

co v nás je! Le Corbusier má nástupce!“<br />

Seznamovala jsem se s návrhem a vyptávala<br />

jsem se na zcela zásadní věci, alespoň<br />

podle mého názoru. Proč je vstup do objektu<br />

(novostavby!) přes parkoviště a zásobovací<br />

dvůr vjednom, a to podivnou rampou, když<br />

terén umožňuje vytvořit přirozený, příjemný,<br />

a hlavně důstojný příchod k objektu? Zda<br />

jim jejich řešení připadá správné? Zda návrh<br />

na šikmou podlahu k vyrovnání terénní nerovnosti<br />

v zádveří, které slouží i k přezouvání<br />

a jako šatna, myslí vážně? Po odpovědích doprovázených<br />

velmi suverénním projevem obou<br />

mladých absolventů jsem se zeptala, zda jim<br />

něco říká bezbariérová vyhláška č. 398/2009<br />

Sb. Oběma se výraz tváře během vteřiny změnil.<br />

Jaká vyhláška?! To jsme na škole neměli<br />

nebo jsme možná chyběli… V semestrálních<br />

pracích to po nás nikdo nechtěl!<br />

Odkázala jsem je na své webové stránky, kde<br />

najdou jednak uvedenou vyhlášku, ale i mou<br />

publikaci Projektujeme bez bariér, která<br />

je určena zejména projektantům. Na další<br />

schůzku přišli dva úplně jiní lidé. Pochopili,<br />

že byť mají studium architektury za sebou,<br />

mají se stále co učit.<br />

Poučila jsem se i já. Zkontaktovala jsem Českou<br />

komoru architektů a Fakultu architektury,<br />

a jestli vše půjde tak, jak se to rýsuje,<br />

mohla bych být konzultantem studentských<br />

prací. Tak všem, kteří mají nějaký ten handicap,<br />

držte palce, ať to vyjde. Je to sice běh<br />

na dlouhou trať, ale jednou se už konečně<br />

začít musí. A to tam, kde je to nejvíce potřeba.<br />

Tam, kde vyrůstají noví tvůrci prostředí,<br />

ve kterém se pohybujeme. Architekti.<br />

Autorka je senátorka<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

speciální aplikace n<br />

26<br />

Nové zahraniční technologie<br />

Chytré pero pomů<br />

Máte problém<br />

s psaním, bolí vás ruce,<br />

neposlouchají prsty?<br />

Chytrému peru stačí<br />

jedno slovo a hned vám<br />

přehraje zvukový záznam<br />

třeba celé přednášky.<br />

A až povinnosti splníte,<br />

můžete na dovolenou.<br />

Speciální mapy vám<br />

ukážou, co okolo vás<br />

je bezbariérové.<br />

Text: Štěpán Beneš<br />

Foto: archiv<br />

Hodnocení bezbariérové přístupnosti<br />

se konečně dočkalo<br />

dostatečně technicky vyspělé<br />

platformy, hodné 21. století.<br />

Raul Krauthausen, vozíčkář<br />

z Německa, vyvinul internetovou<br />

stránku, kde mohou vozíčkáři<br />

z celého světa hodnotit přístupnost<br />

svého okolí.<br />

Internetová stránka pracuje na stejném<br />

principu jako například internetové mapy<br />

Google či česká mutace Mapy.cz. Jedná se<br />

o interaktivní mapu, ve které je zanesena infrastruktura<br />

a služby – restaurace, obchody,<br />

divadla, kina, doprava atd. V mapě je možné<br />

vyhledávat stejně jako v jakékoliv internetové<br />

mapě. Vyhledáte-li tedy například<br />

Václavské náměstí v Praze, ukáže se vám<br />

a v okolí označí veškerou infrastrukturu<br />

a služby.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011<br />

A stejně jako na jiných internetových<br />

mapách se po kliknutí na příslušnou ikonku<br />

u restaurace, kina nebo čehokoliv jiného<br />

zobrazí další informace. V tomto případě se<br />

jedná o informaci o bezbariérovosti.<br />

Kouzlo internetové mapy<br />

Kouzlo této internetové mapy spočívá v tom,<br />

že naprosto každý může zhodnotit místo,<br />

které navštívil, a pomoci tak ostatním. Velmi<br />

snadno se tak mohou zapojit vozíčkáři či jinak<br />

tělesně postižení z celého světa a získat<br />

tak pro sebe i pro ostatní jedinečný podklad<br />

pro cestování i běžný život.<br />

Hodnocení probíhá ve třech stupních<br />

a odvíjí se od předpokladu, že používáte<br />

invalidní vozík – zelená znamená plnou<br />

přístupnost, žlutá částečnou přístupnost<br />

a červená značí, že místo s invalidním vozíkem<br />

přístupné není.<br />

Flexibilita samotných internetových<br />

map je podpořena i aplikací<br />

pro chytrý telefon iPhone.<br />

Ta využívá stejných mapových<br />

podkladů a přidává další porci tím,<br />

že je schopna určit polohu uživatele<br />

a nabídnout mu služby a bezbariérovou<br />

infrastrukturu v jeho okolí.<br />

V současné chvíli je „oznámkováno“<br />

asi 40 000 míst s denním<br />

přírůstkem 300 nových míst. Tato<br />

čísla, i regionální záběr, nepochybně<br />

porostou, jak se bude projektu dostávat<br />

publicity. Mapy jsou k dispozici pro celý<br />

svět, 80 procent označených lokalit se<br />

nachází v Německu.<br />

Rychle přibývá i ohodnocených míst<br />

například v Londýně či New Yorku. Na mapových<br />

podkladech je samozřejmě i celá Česká<br />

republika a ta jen čeká na ohodnocení. A zapojit<br />

se do něj může každý. Stačí v internetovém<br />

prohlížeči zadat www.wheelmap.org a pustit<br />

se do toho.<br />

Chytrá tužka<br />

Mnohokrát jsme se na těchto stránkách<br />

setkali s tím, že je vždy možné vylepšit<br />

něco, co zdánlivě dosáhlo své finální<br />

podoby.<br />

Stejné tvrzení platí i pro propisovací<br />

tužku z dílny společnosti Livescribe, která<br />

nejenže umí psát standardním způsobem,<br />

ale v kombinaci se speciálně dodávaným<br />

papírem dokáže mnohem, mnohem víc.<br />

Jste-li například student nebo si píšete<br />

poznámky na poradě v zaměstnání, tužka<br />

může zaznamenávat zvuk, zatímco si píšete<br />

jen několik nejdůležitějších slov. To by<br />

nebylo samo o sobě tak zvláštní jako fakt, že<br />

tužka si pamatuje, u kterého slova na papíře<br />

máte ten který zvukový záznam, a dokáže<br />

jej při „poklepání“ na papír (na odpovídající<br />

slovo) bezchybně přehrát.<br />

Jak je něco takového možné? Tajemství<br />

tkví ve speciálním papíře, jehož struktura je<br />

složena z nenapodobitelných miniaturních<br />

teček v různých kombinacích. Pouhým okem<br />

jsou neviditelné, ale vidí je senzor na spodní<br />

části tužky. V každém místě papíru je tak<br />

jiná kombinace teček a pero se díky tomu<br />

„orientuje“ po papíře. Tohoto potenciálu

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 27<br />

ERA Poradna<br />

že,<br />

apoví<br />

Inteligentní pero<br />

dokáže v kombinaci se speciálním papírem<br />

divy. Svoje poznámky můžete doplnit<br />

o zvukový záznam nebo je celé<br />

přenášet do počítače.<br />

bylo bezchybně využito v mnoha funkcích,<br />

které pero nabízí.<br />

Na spodním okraji papíru jsou pak<br />

natištěny ovládací prvky pera, jako šipky<br />

pro navigaci v menu a tlačítka „nahrávat“,<br />

„spustit“, „zastavit“ atd. Pak již jen stačí, aby<br />

si pero přečetlo strukturu papíru na tom kterém<br />

místě, a hned ví, co má dělat. Klepneteli<br />

jím tedy na položku „nahrávat“ a začnete<br />

něco psát, tužka si zapamatuje strukturu<br />

papíru v místě, kam píšete, a přiřadí tento<br />

vzorec ke zvukovému záznamu, který v tom<br />

čase vznikl.<br />

Klepnete-li perem pak na tlačítko přehrát<br />

a následně na příslušné slovo na papíře,<br />

pero vám přehraje záznam, který jste v tom<br />

místě zaznamenali. Je tak možné na přednáškách<br />

či při jakékoliv jiné příležitosti psát<br />

pouze heslovitě a pero chytře zaznamenává,<br />

co přednášející nebo kolega řekl.<br />

Mezi aplikace pera patří také překladač.<br />

Funguje obdobným způsobem jako předchozí<br />

funkce. Napíšete na papír slovo a na displeji<br />

pera vidíte jeho překlad do zvoleného<br />

jazyka, který vám tužka i vzorně přečte,<br />

kvůli výslovnosti.<br />

Už v základní variantě tak pero nahradí<br />

přenosný počítač v řadě základních funkcí.<br />

Společnost Livescribe ale provozuje i vlastní<br />

obchod, kde je možné dokoupit do pera<br />

vlastní „aplikace“ – tedy funkce, které je<br />

pero v kombinaci s papírem schopno vykonávat.<br />

Pero využívá široké spektrum lidí –<br />

od prodejců, projektových manažerů po žurnalisty<br />

a studenty. Tam, kde pero nabízí<br />

přidanou hodnotu pro zdravého člověka, ale<br />

může zároveň představovat výrazné ulehčení<br />

pro osoby s handicapem.<br />

Do pera se vejde dle kapacity 400–800<br />

hodin zvukového záznamu a ten je samozřejmě<br />

možné přenášet pomocí USB kabelu<br />

do počítače.<br />

Ve spolupráci se speciální aplikací pro<br />

počítač, dodávané spolu s perem, je možné<br />

do počítače přenášet celé listy poznámek<br />

nejen zvukově, ale i graficky do formátu<br />

<strong>PDF</strong>. V prodeji jsou bloky se speciálním<br />

papírem různých velikostí. Baterie<br />

pera je samozřejmě dobíjecí a cena<br />

pera s příslušenstvím se pohybuje<br />

od 120 do 170 liber (3500–5000<br />

Kč), za čtyři bloky se speciálním papírem<br />

pak zaplatíte 18 liber (530 Kč).<br />

Na vaše dotazy odpovídá<br />

Milan Jursík,<br />

výkonný manažer<br />

marketingu<br />

Poštovní spořitelny.<br />

?<br />

Chtěl bych si začít spořit nějaké<br />

peníze, ale bojím nenadálých výdajů,<br />

a tudíž i poplatků za předčasný<br />

výběr. Poradíte mi spořicí produkt, se<br />

kterým bych se těmto sankcím vyhnul?<br />

Pokud chcete své finance zhodnotit,<br />

ale zároveň je potřebujete mít kdykoli<br />

k dispozici, doporučuji uložit je na spořicí<br />

účet bez výpovědní lhůty. Měl by<br />

nabízet dobrou úrokovou sazbu, snadné<br />

ovládání přes internetové bankovnictví,<br />

a především by měl splňovat i vaše přání<br />

– vybrat peníze bez poplatku. Takovým<br />

představám odpovídá například Era červené<br />

konto od Poštovní spořitelny. Účet<br />

nemá žádnou výpovědní lhůtu, a peníze<br />

máte tudíž kdykoli okamžitě k dispozici.<br />

K výhodné úrokové sazbě přidává také<br />

zdarma vedení a správu konta stejně<br />

jako platební příkazy na dva účty podle<br />

výběru klienta.<br />

?<br />

Dobrý den, chtěla bych se zeptat<br />

na zákon o spotřebitelském úvěru,<br />

který začal nedávno platit. Jaké<br />

konkrétní výhody přinese tento zákon<br />

nám klientům?<br />

Za hlavní pozitivum nového zákona<br />

bych označil fakt, že poskytovatel úvěru<br />

musí dát klientům ještě před podpisem<br />

smlouvy tzv. předsmluvní informace.<br />

Ty zahrnují kompletní informace nejen<br />

o výši půjčky, ale také kolik celkem<br />

na půjčce přeplatí, všechny poplatky, úrokovou<br />

sazbu či RPSN. Klient také obdrží<br />

dokument s vysvětlením všech pojmů<br />

s úvěrem spojených. Dále mají klienti<br />

právo do 14 dnů od sjednání smlouvy<br />

od této ustoupit, byl zaveden výpočet<br />

RPSN i pro kreditní karty a kontokorenty<br />

(tyto úvěry jsou podle zákona rovněž<br />

spotřebitelskými úvěry), došlo k úpravě<br />

délky výpovědní lhůty právě u kreditních<br />

karet a kontokorentů, banky nyní<br />

musí na žádost klienta vytvořit splátkový<br />

kalendář, při zamítnutí žádosti o úvěr<br />

z důvodů získaných na základě vyhledávání<br />

v úvěrových databázích (CBCB,<br />

SOLUS) sdělit důvod zamítnutí, při<br />

nabídce produktu reklamou (je-li zmiňována<br />

jakákoli cena produktu) uvádět tzv.<br />

reprezentativní příklad. Nemělo by tak<br />

docházet k situacím, kdy jsou žadatelé<br />

o úvěr nepříjemně zaskočeni různými<br />

informacemi, kterých si při podpisu<br />

smlouvy nevšimli.<br />

Pokud máte jakýkoliv<br />

dotaz na Milana Jursíka<br />

z Poštovní spořitelny,<br />

napište jej na adresu info@ muzes.cz<br />

nebo Redakce časopisu Můžeš,<br />

Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

29<br />

názory<br />

Jak si vlastně<br />

máme říkat<br />

Politická korektnost je užitečná, pokud ji chápeme jako<br />

ohleduplnost k jinakosti nebo alespoň jako slušnost ve vyjadřování.<br />

Nesmí se to s ní přehánět, protože se pak mění<br />

na hyperkorektnost, v níž pojmy ztrácejí svůj význam.<br />

Text: Tomáš Cikrt<br />

Ilustrační foto: Erik Čipera<br />

Ve Spojených státech se před<br />

více než dvaceti lety začal při<br />

veřejných slyšeních k projednávaným<br />

zákonům objevovat<br />

požadavek, aby se místo pojmu<br />

„handicapovaní jedinci“ začalo<br />

používat spojení „lidé s postižením“.<br />

V roce 1990 vznikl zákon o Američanech<br />

se zdravotním postižením (Americans<br />

with Disabilities Act) a od té doby se ujal<br />

politicky korektní jazyk označovaný jako<br />

people-first language. Klade na první místo<br />

označení člověk (občan, osoba, Jirka či<br />

Pepina) a jakékoliv další charakteristiky jsou<br />

až na místě druhém. Nejsme tedy postižení<br />

lidé (tělesně, zrakově, sluchově atd.), ale<br />

lidé s postižením (tělesným, zrakovým či<br />

sluchovým atd.).<br />

Ono „s“ je tam důležité, ale dobře může<br />

posloužit i jiná předložka nebo nějaká jazyková<br />

klička, která člověka ponechá na onom<br />

prvním místě: tedy nikoliv vozíčkář, ale<br />

člověk na vozíčku nebo člověk, který používá<br />

vozík. Stejně tak dítě není autista, ale chlapec<br />

nebo dívka s autismem, není malý člověk, ale<br />

člověk malého vzrůstu. V prostředí odborníků<br />

a komunit osob se zdravotním postižením<br />

se jazyk s člověkem na prvním místě používá<br />

bez problémů i v Česku. V médiích a v politice<br />

se však u nás, žel, nadále sveřepě drží<br />

pojmy invalida a handicapovaný.<br />

I v němčině především člověk<br />

Také Němci mají své „nejprve člověk“<br />

(Mensch zuerst), ale dočetl jsem se, že<br />

tamní stejnojmenné hnutí šlo ještě dál<br />

a požaduje, aby se místo například mentálně<br />

postižený nepoužívalo člověk s mentálním<br />

postižením, ale člověk s těžkostmi (poruchami)<br />

v učení. To mi připadá jako poněkud<br />

přehnaný požadavek, neboť jakoby popírá<br />

jakoukoliv existenci zdravotního postižení.<br />

S učením má přece občas potíže každý. Je<br />

to stejné, jako by se místo člověk na vozíčku<br />

smělo říkat jenom člověk s překážkami<br />

v pohybu. Každému se může stát, že mu<br />

něco vletí do cesty, ale ne každý přitom musí<br />

sedět na vozíku. Taková hyperkorektnost je<br />

nesmyslná.<br />

Etiketa<br />

Kromě korektního jazyka se prosazují i širší<br />

pravidla zdvořilého chování k lidem se<br />

zdravotním postižením, čili krátce anglicky<br />

disability etiquette (etiketa zdravotního<br />

postižení). Vznikají doporučení (guidelines)<br />

pro komunikaci s osobami s postižením,<br />

s konkrétními radami například: – při<br />

vstupu do místnosti se identifikujte (zrakově<br />

postižení), – nesnažte se tlačit vozík<br />

bez dovolení člověka, který na něm sedí,<br />

– o věcech, které se týkají osoby s postižením,<br />

jednejte vždy přímo s ní, ne s jejím<br />

doprovodem atd.<br />

Na podobném základě vyšla určitá<br />

doporučení i u nás. Velice užitečné zásady<br />

komunikace lékařů a pacientů se zdravotním<br />

postižením vydalo už před dávnými lety<br />

ministerstvo zdravotnictví a nedávno oprášila<br />

Národní rada zdravotně postižených.<br />

Sami lidé s postižením dokážou o sobě, ale<br />

pouze mezi sebou, hovořit jazykem, z něhož<br />

by „běžnému“ občanovi asi místy zatrnulo.<br />

Nebudu ty drsné výrazy opakovat. Ale znal<br />

jsem jednu paní učitelku, která své žáky se<br />

zrakovým postižením láskyplně nazývala<br />

„moji slepejši“. Nebylo v tom nic zlého, měla<br />

je ráda a předpokládám, že oni ji také.<br />

Ono totiž nesmírně záleží na tom, kdo<br />

a v jakém kontextu mluví. A jak mi napsal<br />

současný ředitel Jedličkova ústavu a škol<br />

Jan Pičman: Naši studenti v neformálních<br />

situacích připouštějí, že jim je jedno, jak<br />

jim říkáme, ale důležité je, jak se k nim<br />

chováme.<br />

Mně z toho plyne: kdo má k lidem s postižením<br />

skutečně dobrý a otevřený vztah<br />

a odpovídající sociální inteligenci, ten se<br />

na nějakou korektnost moc ohlížet nemusí.<br />

Kdo si není jist sám sebou, ať se jí drží. Ale<br />

kdo má pod jazykem jed, tomu ani zvláštní<br />

etiketa nepomůže.<br />

Článek navazuje na text z minulého čísla:<br />

Proč nejsme invalidé ani handicapovaní<br />

Kdo má k lidem s postižením<br />

dobrý a otevřený vztah,<br />

nemá s korektností potíže.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

30<br />

AUTO-MOTO<br />

Kia cee´d usnadňuje<br />

handicapovaným<br />

nastupování díky<br />

rozměrným<br />

dveřím.<br />

Jak se lepší<br />

korejské<br />

značky<br />

Dříve zaostávala korejská auta za evropskými<br />

a japonskými v kvalitě, jízdních vlastnostech,<br />

nebyla kdovíjak krásná. To se mění, Kia i Hyundai<br />

si najaly evropské techniky i designéry a jejich<br />

nápady proměňují v realitu ruce českých<br />

a slovenských dělníků v továrnách v Nošovicích<br />

nebo v Žilině. Co dále nabízejí handicapovaným?<br />

Text: Petr Buček<br />

Foto: automobilky<br />

Že stále více řidičů přichází na chuť<br />

korejským autům, potvrzují nejen<br />

prodejní statistiky, ale také František<br />

Malina ze společnosti Hurt, která<br />

auta přestavuje podle požadavků<br />

handicapovaných: „Korejská auta se<br />

u nás objevují v poslední době velmi<br />

často,“ říká. Hyundai se už podruhé za sebou<br />

v loňském roce propracoval na pozici páté<br />

nejprodávanější značky mezi osobními auty<br />

v Česku, Kia následuje v prodejních žebříčcích<br />

hned za svou sesterskou značkou.<br />

Oba výrobci jsou totiž kapitálově propojeni<br />

a jejich auta sice nesou různá loga, ale<br />

jsou si v mnohém podobná.<br />

Až za oběma korejskými značkami stojí<br />

ve statistikách loňských prodejů značky<br />

jako Citroën, Peugeot, Toyota či Fiat.<br />

Naopak před nimi zůstávají Škoda, Ford,<br />

Volkswagen a Renault.<br />

Příbuznost korejských aut je typická<br />

také pro dva prodejní hity vyráběné v Nošovicích<br />

a v Žilině – jsou jimi Hyundai i30<br />

a Kia cee´d.<br />

Vozíčkáře ale i další motoristy hledající<br />

praktické auto zaujmou hlavně kombíky<br />

odvozené od obou modelů.<br />

Korejské duo vs. octavie<br />

„Kia cee´d jako kombík není špatné auto,<br />

naopak. I když připouštím, že mám rád hlavně<br />

německá auta,“ říká František Malina.<br />

Jeho odborný pohled jako technického<br />

manažera společnosti Hurt, která auta<br />

připravuje lidem s postižením, se zaměřuje<br />

na praktické dveře korejských vozů: „Ve srovnání<br />

se Škodou Octavia jsou dveře vozu Kia<br />

cee´d hodně velké, přední i zadní. Přístup<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

31<br />

SLOUPEK<br />

Martina KOVÁŘE<br />

Jak<br />

nenapumpujeme<br />

na pumpě<br />

k sedadlům je tak pro vozíčkáře jednodušší,“<br />

uvádí František Malina. Při nastupování postiženého<br />

se totiž hraje o každý centimetr.<br />

Naopak skutečnost, že velké dveře korejských<br />

vozů nižší střední třídy jdou zároveň<br />

hodně otevřít, může být i na obtíž. Vozíčkář,<br />

který přesedl na sedadlo řidiče, se musí<br />

hodně vyklonit, aby dosáhl na madlo dveří.<br />

To je stinná stránka rozměrných otvorů<br />

v karoserii korejských aut.<br />

Vedle modelů Kia cee´d a Hyundai i30,<br />

které jsou i jako kombíky k mání za ceny<br />

okolo 280 tisíc korun, bojují o přízeň zákazníků<br />

také nová dvojčata Kia Venga a Hyundai<br />

ix20.<br />

„Svou koncepcí jsou to podobná auta<br />

jako Škoda Roomster. Ale mladoboleslavské<br />

auto je ve srovnání s touto korejskou konkurencí<br />

větší, prostornější a díky samostatným<br />

zadním sedadlům také variabilnější,“<br />

upozorňuje František Malina.<br />

Jeho samého zaujal v nabídce korejské<br />

automobilky také minibus Hyundai H1.<br />

Nevýhodou je však skutečnost, že se nabízí<br />

jen v jedné výbavové verzi.<br />

Flexibilita při objednávání takového vozu<br />

spojená třeba s výběrem počtu sedaček po dle<br />

toho, pro jak postiženého člověka se auto<br />

upravuje, tak není ve srovnání s evropskými<br />

vozy podle Františka Maliny dostatečná.<br />

Hyundai má pro zákazníky<br />

s handicapem slevu<br />

Hyundai nabízí lidem s postižením slevu<br />

od 4 do 15 procent. Letos v červnu se<br />

v prodeji objeví nový velký kombík i40.<br />

Handicapovaní zájemci o auto značek Kia<br />

nebo Hyundai nemohou od dealerů těchto<br />

značek ve srovnání s některými konkurenty<br />

očekávat zcela otevřenou náruč.<br />

Nějakou jasně vytvořenou nabídku pro<br />

postižené motoristy korejské značky v Česku<br />

zatím nepřipravily.<br />

Zatímco Citroën vybavil své dealery katalogem<br />

od společnosti API, která se zabývá<br />

Ve srovnání se Škodou<br />

Octavia jsou dveře<br />

vozu Kia cee´d hodně<br />

velké, přední i zadní.<br />

přestavbou aut pro potřeby handicapovaných,<br />

a Škoda má v každém kraji jednoho<br />

prodejce zaměřeného výhradně na služby<br />

postiženým, korejské značky jsou v tomto<br />

ohledu pozadu. Nutno podotknout, že se najdou<br />

i další značky s podobnými nedostatky.<br />

„Kia žádný speciální program pro postižené<br />

nemá,“ přiznává Kateřina Vokounová<br />

z českého zastoupení korejské značky. A její<br />

další odpovědi jsou podobné: „V rámci<br />

dealerské sítě Kia nemáme prodejce, který<br />

by se na přestavby vozu pro handicapované<br />

specializoval.“<br />

Ani Hana Holcová ze společnosti<br />

Hyundai Motor Czech nemá pro postižené<br />

nějakou konkrétní nabídku. Na rozdíl<br />

od sesterské značky Kia však Hyundai nabízí<br />

lidem s postižením slevu.<br />

„Jedná se o 4 až 15 procent, záleží<br />

na tom, o jaký vůz se jedná. Slevu mohou<br />

čerpat i rodiče invalidního dítěte, i když<br />

sami nejsou držitelé průkazu ZTP/P,“ vysvětluje<br />

Hana Holcová.<br />

Konkrétně u žádaného kombíku Hyundai<br />

i30cw dává automobilka postiženým slevu<br />

devět procent.<br />

Více na www.autembezpecne.cz<br />

Mnoho dálnic a pěkných cest nepřibylo, ale<br />

s benzinkami se po revoluci roztrhl pytel.<br />

Jsou opravdu na každém rohu a pro našince<br />

jsou to takové ostrůvky spásy – najdeme tam<br />

mnohé, co pro nás představuje ve městech,<br />

natož na vesnicích, nepřekonatelný problém.<br />

Kromě benzinu a nafty, ale už i plynu, tam<br />

bez problému parkujeme, bezbariérově nakupujeme<br />

nápoje, jíme bagety a děláme další<br />

nutné věci. To vše většinou za slušnou cenu<br />

a v civilizovaném prostředí.<br />

Kámen úrazu však přichází v momentě, kdy<br />

přijíždíte, spěcháte, potřebujete natankovat.<br />

A obsluha je z vás celá pryč.<br />

Překvapí ji, že tam u stojanu někdo bliká,<br />

troubí, mává – bez ohledu na to, že mají před<br />

pumpou napsáno – jak upozornit na to, že<br />

přijíždí člověk s postižením.<br />

Stále se vám ještě nechce vystoupit a vytahovat<br />

vozík, tak máváte peněženkou a vozíčkářskou<br />

značkou jak větrný mlýn na blondýnu<br />

za kasou, která koulí očima už stejně jako vy,<br />

ale pořád se nic neděje.<br />

Nedej bože, aby byla u pumpy sama, kasu<br />

a teplo neopustí. To se dá nakonec pochopit.<br />

Většinou bývá v takové situaci nejrychlejší<br />

poprosit vedle stojícího motoristu, který<br />

napoprvé, na rozdíl od těch pěkných holek,<br />

trefí druh ropného produktu, umí otevřít<br />

nádrž, překonat tlak plynů a zastavit<br />

zhruba na udávané korunové hodnotě. Ale<br />

jak s placením? Nikdy nikomu nedávejte<br />

kartu a nešeptejte z okna PIN kód! Všechno<br />

nakonec s hotovostí dobře dopadne, lidé jsou<br />

v Čechách i na Moravě milí a cash obměkčí<br />

i tu pěknou pokladní.<br />

Stejně tak ve Švédsku, kde jsme byli na rybách.<br />

K pumpě jsme jezdili pro povolenku,<br />

nakoupit žížaly a pivo – měli tam úplně<br />

všechno. Ale nikde žádný Švéd, nikoho jsme<br />

u pumpy nikdy nepotkali.<br />

Jenom u kasy seděla Švédka, ta tam asi<br />

bydlela, bylo to snad za polárním kruhem.<br />

Vlastně jsme tam za ten týden potkali jen<br />

asi tři lidi, zdálky viděli dva medvědy a ta<br />

pokladní se zdála stále hezčí.<br />

Když si vzpomenu, jak jsme ve Švýcarsku<br />

s kamarádem jezdili kolem dvou takových<br />

stojanů, mezi nimiž byl nějaký terminál,<br />

nevěděli jsme, odkud ta nafta vytryskne a sežralo<br />

nám to 30 franků za nic, napadá mě –<br />

co bychom tehdy ve Švýcarsku dali za českou<br />

holku u kasy?!<br />

Autor je bývalý automobilový závodník,<br />

člen rady Konta bariéry.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

32<br />

PORADNA<br />

Když je vzdělání<br />

problémem<br />

Vybrané dotazy se<br />

tentokrát týkají vzdělávání<br />

dětí s těžkým mentálním<br />

postižením a zpětného<br />

přiznání starobního<br />

důchodu.<br />

?Dobrý den, mám syna s těžkým mentálním<br />

postižením, nyní je mu 16 let,<br />

do této doby byl evidován na základní<br />

škole, vyučoval se však doma, nyní jej<br />

ze školy vyloučili s odůvodněním, že není<br />

schopen dojíždět na přezkoumávání znalostí<br />

získaných domácí výukou. Co máme<br />

nyní dělat, aby syn mohl dokončit povinnou<br />

školní docházku?<br />

těti“) a z jeho smyslu<br />

vyplývá, že dítě vzdělavatelné<br />

tímto způsobem není<br />

žákem žádné základní školy.<br />

Z uvedených informací tedy<br />

vyplývá, že váš syn nemusí<br />

být žákem žádné základní<br />

školy, aby splnil povinnou školní<br />

docházku, pokud krajský úřad<br />

stanoví jiný způsob vzdělávání.<br />

Doplňuji, že tento způsob plnění povinné<br />

školní docházky nahradil institut osvobození<br />

od povinné školní docházky, který<br />

existoval dříve.<br />

Ke splnění povinné školní docházky dojde<br />

podle § 43 školského zákona standardně<br />

k 30. červnu devátého školního roku školní<br />

docházky žáka, popřípadě dnem 30. června<br />

školního roku, v němž žák dosáhl či dosáhne<br />

sedmnáctého roku věku, přestože nedocházel<br />

do školy celých devět školních roků.<br />

Při zpracování odpovědi byl použit komentář<br />

školského zákona od Pavly Katzové<br />

(2009).<br />

?Dobrý den, před dvěma lety jsem<br />

dosáhla důchodového věku, i nadále<br />

jsem však pracovala v chráněné dílně<br />

a zaměstnavatel na mne pobíral příspěvek<br />

na zaměstnávání osob se zdravotním<br />

postižením od úřadu práce. Doslechla<br />

jsem se, že můžu zpětně požádat o přiznání<br />

starobního důchodu. Je to pravda? Děkuji<br />

za odpověď.<br />

Odpověď: Dobrý den, podle informací<br />

z OSSZ lze starobní důchod přiznat až pět let<br />

zpětně, pokud v době, kdy na něj žadatel měl<br />

nárok, byly splněny podmínky zákona o důchodovém<br />

pojištění, které byly tehdy platné.<br />

Konkrétně se jedná o to, že v době před<br />

rokem 2010 občan, který dosáhl důchodového<br />

věku a chtěl i nadále zůstat výdělečně činným,<br />

musel uzavřít novou pracovní smlouvu<br />

na dobu určitou nejvýše dvou let. Pokud<br />

tuto podmínku od dosažení důchodového<br />

věku splnil a zpětně zažádá o důchod, může<br />

mu být přiznán až pět let zpětně. Druhou<br />

podmínkou pro zpětné přiznání starobního<br />

důchodu je fakt, že žadatel splňoval ke zpětnému<br />

datu potřebnou dobu důchodového<br />

pojištění pro nárok na starobní důchod.<br />

Dodávám, že od 1. 1. 2010 se nevyžaduje,<br />

aby občan po dosažení důchodového<br />

věku uzavíral novou pracovní smlouvu.<br />

Pokud chce i nadále setrvat v pracovním<br />

poměru, nemusí nic měnit. Proto při žádosti<br />

o zpětné přiznání důchodu ode dne po 1. 1.<br />

2010 není třeba zjišťovat žádné náležitosti<br />

pracovních smluv a důchod může být zpětně<br />

přiznán. O zpětné přiznání lze požádat<br />

na OSSZ (PSSZ, MSSZ) v místě bydliště.<br />

Upozorňuji však na komplikace zpětné<br />

žádosti o starobní důchod, které spočívají<br />

v povinnosti zaměstnavatele osoby se<br />

zdravotním postižením vrátit poskytnuté<br />

příspěvky na zaměstnávání osoby se zdravotním<br />

postižením od ÚP, a to od data, kdy<br />

byl osobě zpětně přiznán starobní důchod.<br />

Taktéž je třeba podat opravné daňové<br />

přiznání, pokud osoba a zaměstnavatel<br />

uplatňovali slevu na dani z titulu invalidity.<br />

Na vaše dotazy odpovídají<br />

pracovníci Poradny pro život s postižením<br />

www.ligavozic.cz.<br />

Odpověď: Dobrý den, vzdělávání žáků<br />

s hlubokým mentálním postižením se nyní<br />

řídí § 42 školského zákona č. 561/2004<br />

Sb. v účinném znění. Krajský úřad v tomto<br />

případě stanoví se souhlasem zákonného<br />

zástupce dítěte takový způsob vzdělávání,<br />

který odpovídá duševním a fyzickým<br />

možnostem dítěte, a to na základě doporučujícího<br />

posouzení odborného lékaře<br />

a školského poradenského zařízení. Krajský<br />

úřad zároveň zajistí odpovídající pomoc při<br />

vzdělávání dítěte, zejména pomoc pedagogickou<br />

a metodickou.<br />

Výše uvedené ustanovení je jedním ze<br />

způsobů plnění povinné školní docházky<br />

podle zákona. Přestože je v názvu ustanovení<br />

§ 42 zavádějícím způsobem uvedeno, že<br />

se jedná o vzdělávání „žáků“, ze samotného<br />

textu tohoto ustanovení (kde se hovoří o „dímůžeš<br />

/ číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

33<br />

Konto BARIÉRY<br />

Melantrichova 5, Praha 1<br />

Sedm nenávratně<br />

ztracených let<br />

Ztratili je sportovci, kteří doplatili na sedm let<br />

trvající spor o financování paralympijského sportu.<br />

Mávnout nad tím rukou ? To nejde.<br />

Paralympijské hry 2004, Atény.<br />

Martin Kovář pokořil tři světové rekordy<br />

a získal zlaté medaile v plavání<br />

na 50, 100 a 200 metrů.<br />

Byly to jeho poslední světové závody.<br />

Text: Božena jirků<br />

Foto: Luděk Šipla<br />

Vidím Martina Kováře, Kateřinu<br />

Liškovou, Vojtu Fraňka, Honzu<br />

Dostála a další… Tihle lidé, to<br />

je moje citová investice. Proto<br />

jim pomáhám, proto se v letitém<br />

sporu angažuji.<br />

Zúčastnila jsem se veřejného<br />

slyšení na půdě Poslanecké sněmovny<br />

Parlamentu České republiky, které iniciovala<br />

poslankyně Lenka Kohoutová. Úspěch?<br />

Po sedmi letech sporů mezi Českým svazem<br />

tělesně postižených sportovců (ČSTPS)<br />

a Českým paralympijským výborem (ČPV)<br />

určitě ano.<br />

V roce 2004 došlo k vyřazení ČSTPS<br />

z Českého paralympijského výboru. Šlo<br />

zdánlivě o administrativní krok, měl ale<br />

obrovské důsledky. Bylo zastaveno financování<br />

svazu, jeho členům byla znemožněna<br />

reprezentace. Celých sedm let tělesně handicapovaní<br />

sportovci nedostávají na svou<br />

činnost finanční prostředky ze státního<br />

rozpočtu. Ministerstvo školství, které je<br />

gestorem financování státní reprezentace,<br />

v této kauze zcela selhalo. Mladí lidé, kteří<br />

měli našlápnuto na medaile, na skvělé<br />

výsledky, byli na sedm let z reprezentace<br />

vyřazeni a své produktivní roky nenávratně<br />

ztratili.<br />

Jak se v tomto sporu zachovala nadace?<br />

Neváhali jsme a vedle Konta Bariéry jsme<br />

založili projekt Sport bez bariér. Našli jsme<br />

sponzory pro tento projekt. Každý rok<br />

věnujeme na sportovní aktivity mladých lidí<br />

s handicapem částky mezi jedním a dvěma<br />

miliony. Projekt jsme udrželi, funguje a je<br />

to znatelná pomoc. Podpořili jsme např. ME<br />

v basketbalu vozíčkářů v Brně, celou šňůru<br />

plaveckých závodů občanského sdružení<br />

Kontakt bB, Ligu bez bariér stolních<br />

tenistů-amputářů, pořídili jsme vybavení<br />

sportovním klubům při Centru Paraple,<br />

Centru handicapovaných lyžařů při Obchodní<br />

akademii v Janských Lázních, sledge<br />

hokejistům z Českých Budějovic a dalším<br />

a dalším. Já to ale pořád považuji pouze<br />

za látání problémů.<br />

Po sedmi letech si účastníci sporu sedli<br />

ke společnému stolu. Bylo mi líto, že jsem<br />

viděla na druhé straně stolu sportovce,<br />

kterých si vážím. Personálně byly síly vyrovnané,<br />

v argumentech ale skupina kolem<br />

předsedy Českého paralympijského výboru<br />

zcela selhala. Myslím, že účastníci si to<br />

během jednání uvědomovali, a tak se miska<br />

vah přikláněla na „naši“ stranu stolu. Čekala<br />

jsem od předsedy ČPV Františka Janoucha<br />

chlapské slovo. Čekala jsem vstřícný postoj<br />

k řešení sporu, ke změně struktury a zprůhlednění<br />

fungování organizace. Přitom<br />

nejde o revoluci, jenom o transformaci<br />

ČPV v otevřené občanské sdružení s valnou<br />

hromadou, volbami a auditem účetnictví.<br />

Troufám si srovnat dvě neziskové organizace,<br />

naši Nadaci Charty 77 a ČPV. Obě mají<br />

obrat v řádech desítek milionů. My v nadaci<br />

máme pravidelný audit hospodaření, vydáváme<br />

výroční zprávu, máme volené orgány<br />

všech projektů. To vše ČPV chybí a takovou<br />

organizaci bych já řídit nechtěla. Hrůzou<br />

a strachem z odpovědnosti bych se v noci<br />

budila.<br />

Všichni se mě ptají, jak to dopadlo.<br />

K velkým gestům se odhodlala jenom jedna<br />

strana, ČSTPS, ta druhá dělala, že neslyší.<br />

Já přesto věřím, že nespravedlivé diskriminaci<br />

ze strany ČPV zvoní hrana, že tato ostuda<br />

českého paralympijského hnutí skončí<br />

happy endem. Pro mě to bude v ten den, kdy<br />

na účet ČSTPS přijdou peníze, na které mají<br />

tělesně postižení sportovci nárok. Napíšu<br />

vám o tom.<br />

Zdravím vás<br />

Božena Jirků<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

34<br />

Na cestách<br />

Skotské<br />

postřehy<br />

Vyjmenovat atributy téhle syrové země na severu<br />

Britských ostrovů by nebyl problém ani pro školáka.<br />

Whisky, dudy, kilty z kostkovaného tartanu. Sportovní<br />

fanoušci určitě nezapomenou na fotbal, který Skoti<br />

milují. Pro mě je Skotsko především curling.<br />

Text: Radek Musílek<br />

Foto: Štěpán Beneš<br />

Tady se curling narodil v 16. století<br />

na zamrzlých jezerech, tady je<br />

doma. Proto nemusíte každému<br />

místnímu vysvětlovat, jak se to<br />

vlastně hraje. Nebojte, nechystám<br />

se psát o sportu samotném, ale<br />

o lidech a místech, jež jsem jeho<br />

prostřednictvím poznal. Během turnajů má<br />

člověk většinou jen omezenou možnost vyrážet<br />

na výlety. O to intenzivněji vnímá vše<br />

podnětné a zajímavé kolem sebe.<br />

Srdeční záležitost<br />

můžeš / číslo 4 - 2011<br />

Rovnou se přiznám, že na Skotsko v dobrém<br />

slova smyslu trpím. A tenhle iracionální<br />

pocit jsem získal ještě před tím, než jsem<br />

v roce 2006 poprvé přijel do Glasgowa.<br />

Možná jsem trochu podlehl filmové romantice.<br />

Snad mi studium historie v něčem<br />

naznačilo podobnosti s osudy českého<br />

národa. I když tahle moje teze upřímně<br />

překvapila skotského právníka dlouhá léta<br />

žijícího v Praze.<br />

On si prý žádné zásadní paralely nikdy<br />

nevšiml. Zkrátka nevím. Bodrá povaha lehce<br />

neuhlazených vtipálků mi prostě vyhovuje.<br />

První věc, která vás upoutá už na letišti,<br />

je angličtina. Jakmile uslyšíte místní<br />

dialekt, ztratíte během několika sekund<br />

veškeré sebevědomí stran svých dorozumívacích<br />

schopností. Cožpak o to, oni vám<br />

budou rozumět dobře. Zato vy jim zpočátku<br />

vůbec. Brzy ale najdete zálibu ve výslovnosti<br />

hlásky „r“, která je velmi podobná<br />

té naší. Zatímco Angličané či Američané<br />

úžasnou expresivitu „r“ potlačují podivným<br />

kroucením jazyka, Skoti si „zadrnčí“ pěkně<br />

po našem.<br />

Z usměvavých<br />

skotských seniorek<br />

a seniorů cítíte<br />

stavovskou hrdost<br />

a snahu pomáhat.<br />

Jakmile překonáte šok z angličtiny<br />

a duálního měnového systému, vykročíte<br />

z letištního terminálu k autobusu a…<br />

málem vás přejede auto, protože ten šílenec<br />

jede v protisměru! Jak jinak, na Britských<br />

ostrovech?! Byl jsem tam už čtyřikrát, jednou<br />

dokonce vlastním autem, ale asi nikdy<br />

si na to nezvyknu. Hlavně na přecházení<br />

nebo odbočování. Znovu a znovu si nejsem<br />

jistý, odkud mám ta auta čekat. Když vám<br />

odmalička vtloukají do hlavy „nejdřív se podívej<br />

vlevo, pak vpravo“, tak se toho za den<br />

nezbavíte.<br />

Bezbariérové taxi<br />

Vozíčkáře určitě upoutá fakt, že bariéry<br />

nepředstavují tak velký problém jako u nás.<br />

Ve veřejném prostoru i v dopravě. Pořadatelé<br />

turnajů mají k dispozici dostatek vozidel<br />

s plošinou, a když se náhodou nějaké porouchá,<br />

stane se zázrak. Během dvaceti minut<br />

se objeví tři vozy městské taxislužby, které<br />

mohou vozit vedle běžných zákazníků i dva<br />

až tři vozíčkáře. Ovšem žádné přesedání<br />

a skládání. Kdepak! Plošina, nájezd, sklopné<br />

sedačky. Přitom stačilo upravit několik<br />

sé riově vyráběných Peugeotů E7. Zkuste<br />

takhle operativně sehnat byť jen jediné taxi<br />

pro vozíčkáře v České republice.<br />

Návštěva muzea nebo katedrály v centru<br />

Glasgowa také není pro vozíčkáře problém.<br />

Ačkoliv jde v obou případech o historické<br />

objekty. Zdejší památkáři zřejmě pochopili,<br />

že vestavba schodišťové plošiny středověkému<br />

chrámu neublíží. Ten mimochodem<br />

stojí za zhlédnutí. I laik si povšimne<br />

pozoruhodných odlišností v místním pojetí<br />

gotiky proti střední Evropě. Nezvykle také<br />

na Čecha působí výzdoba s vojenskou<br />

tematikou. Nemyslím tím však nějaké<br />

starobylé nápisy. Všiml jsem si lavic s em-

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í<br />

35<br />

Glosa<br />

blémy různých regimentů nebo kazatelny<br />

s výsostnými znaky Royal Air Force – Královského<br />

letectva. Jen do podzemí se našinec<br />

na kolečkách nedostane. Tam se prý<br />

skrývá efektní podpěrný systém lomených<br />

oblouků jako stvořený pro natáčení scény<br />

z Harryho Pottera.<br />

Dobrovolníci z řad seniorů<br />

Při samotném curlingu si nemůžete nevšimnout<br />

klubového a komunitního ducha, který<br />

všude vládne. Řadu věcí zařizují nadšení<br />

dobrovolníci, většinou v důchodovém věku.<br />

Což je veliký rozdíl proti zvyklostem z Čech.<br />

U nás bývají pomocníci většinou studenti<br />

a praktikanti. Z usměvavých skotských<br />

seniorek a seniorů cítíte stavovskou hrdost<br />

a snahu pomáhat. A ta elegance, když jdou<br />

sami hrát. Nebo jen tak neformálně popíjejí<br />

Návštěva<br />

katedrály<br />

v centru Glasgowa<br />

není pro vozíčkáře<br />

problém. Zdejší<br />

památkáři<br />

zřejmě pochopili,<br />

že vestavba<br />

schodišťové<br />

plošiny<br />

středověkému<br />

chrámu neublíží.<br />

čaj v klubovém baru s emblémem svého<br />

oddílu na svetru. Skoti jsou zkrátka hrdý národ<br />

a rádi dodržují své tradice. Začátek ani<br />

konec soutěže se neobejde bez slavnostních<br />

ceremoniálů s obligátním dudákem a kilty.<br />

Všichni se znají, chovají se přátelsky, záleží<br />

jim na tom, aby se každý cítil dobře. Hlavní<br />

projevy patří obvykle starostovi a dalším<br />

autoritám veřejného života komunity, které<br />

převzaly nad akcí patronát.<br />

Našla by se určitě ještě celá řada postřehů.<br />

Třeba tu jezdí docela dost škodovek.<br />

Nebo že mají v zimě tepleji, přestože proti<br />

Čechám leží Skotsko mnohem severněji atd.<br />

Jenže to jsou jen kusé a subjektivní střípky.<br />

Sám vím, že mi chybí ještě velký kus mozaiky.<br />

Především krásná příroda. Na tu zatím<br />

nezbyl čas. Takže doufám, že se zase brzy<br />

vrátím, Dear Scotland!<br />

Více na www.muzes.cz<br />

Sociální<br />

dávky<br />

jako drama?<br />

Vdobě uzávěrky tohoto čísla<br />

se rozhořelo nové kolo tvrdé<br />

diskuse mezi Národní radou<br />

zdravotně postižených a ministerstvem<br />

práce a sociálních<br />

věcí o nové struktuře<br />

dávek. Národní rada se netají<br />

podezřením, že připravované sloučení<br />

ve skutečnosti povede k vypuštění nebo<br />

zkrácení některých příjmů handicapovaných<br />

(pořízení auta?), ministerstvo tvrdí,<br />

že nic takového nehrozí.<br />

Skutečnost je nesporná – dávky<br />

poklesnou o více než miliardu a největší<br />

změnu pocítí invalidé „na hranici“, tedy<br />

lidé, jejichž postižení například může,<br />

ale nemusí způsobovat trvalou pracovní<br />

neschopnost.<br />

Stávající způsoby hodnocení se totiž<br />

pronikavě změní a mnohem více se<br />

bude posuzovat konkrétní stav nemocného.<br />

Zatím stačilo vyhovět jistým a někdy<br />

i docela formálním parametrům. Všichni<br />

známe čiperné „invalidní důchodce“<br />

zejména mladšího věku.<br />

Když se stát nedívá, dokážou být velmi<br />

čilí, zejména v podnikání, které nejednou<br />

překračuje hranici zákona.<br />

Ale je to důvod k malé revoluci?<br />

Lze vymyslet systém, který bude spravedlivý<br />

pro každého?<br />

Lze každého opravdu zkontrolovat?<br />

Kolik by to stálo?<br />

Zdá se, že problém není v racionalizaci<br />

dávek, ale ve schopnosti vlády<br />

jasně, a přitom trpělivě změny vysvětlovat.<br />

Čím méně je jasných argumentů, čísel<br />

a ověřených skutečností, tím větší prostor<br />

na jevišti dostávají nejrůznější demagogové,<br />

aby ukázali svou obětavost v boji<br />

za práva lidu. Skutečný život pak zůstává<br />

za kulisami. (ZJ)<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

36<br />

vaše fotografie<br />

Lenka votavová<br />

Štěpán beneš<br />

JAN povýšil<br />

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,<br />

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na naši adresu www.muzes.cz.<br />

Uvítáme libovolná témata, zaměřit se však můžete aktuálně i na jaro. Své snímky prosím posílejte co největší.<br />

Ondřej Neff nejzajímavější fotografie vybere, okomentuje a autoři snímků otištěných v časopisu obdrží od redakce honorář.<br />

Přeji vám dobré světlo. (jš)<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 37<br />

sloupek<br />

Ondřeje Neffa<br />

ŠIMON NOSEK<br />

Jana láňová<br />

Jarní<br />

nabídka<br />

Geometricky řešené obrázky mám velmi rád,<br />

a proto mi snímek Jany Láňové kápl do noty.<br />

Já bych ho „zvingloval“, tedy zpracoval bych<br />

ho tak, že to, co je svislé, by bylo svislé, a co<br />

je ve skutečnosti vodorovné, by bylo vodorovné.<br />

Ale rozhodně svůj pohled nevnucuji!<br />

Snímek se mi líbí svým rozvržením: trojice<br />

oken je vyvedena hodně mimo střed. Řeklo<br />

by se – je to z rovnováhy, ale není: velká<br />

prázdná plocha tu trojici vyvažuje. Je to odvážná,<br />

neobvyklá kompozice, ale rozhodně<br />

je působivá. Z galerie autorčiných snímků<br />

na www.muzes.cz je navíc jasné, že nejde<br />

o náhodu, že ona takto geometricky svět vidí<br />

a pojednává.<br />

Snímek Jana Povýšila je ze zcela jiného<br />

soudku. Jde o fotku reportážní a opět z jeho<br />

autorské galerie vyplývá jeho zanícení pro<br />

tento druh fotografie. Fotka zachycuje emotivní<br />

moment z hokejového zápasu. Výborně<br />

zachyceno! Ale pozor na kompozici! Postavy<br />

jsou umístěny úplně zbytečně do svislé osy.<br />

To vede ke statickému pojetí, i když námět je<br />

dynamický. I z dalších autorových snímků<br />

je tohle tíhnutí ke středu patrné. Pozor<br />

na to, na středu by mělo být napsáno VSTUP<br />

ZAKÁZÁN!<br />

Reportážní fotce se věnuje i Štěpán Beneš.<br />

Na web umístil sérii fotek ze zápasu vozíčkářů<br />

v curlingu. Převedl fotky do černobílého<br />

režimu. To je zajímavá technika, vždycky<br />

snímek nějak někam posune. Jiné autorovy<br />

fotografie neznám, těžko soudit. Obecně ale<br />

upozorním, že umění skrze filtr není zas<br />

takový kumšt a že někdy ten převod do černobílé<br />

je pouhá pomůcka.<br />

Šimon Nosek z kolínské Odborné střední<br />

školy podnikatelské jde zcela jinou cestou.<br />

Vytváří abstraktní kompozice pomocí makrozáběrů.<br />

To je bezesporu velmi zajímavá<br />

cesta a jeho fotky jsou působivé. Technika<br />

je to obtížná, velký problém je tu vždycky<br />

ostrost, a také zde se autor s ostrostí pere<br />

ne vždy vítězně. Hodně pomáhá zábleskové<br />

světlo a takzvaný světelný stan – je to v podstatě<br />

uzavřený prostor z nějakého průsvitného<br />

materiálu, focený objekt je uvnitř, fotíme<br />

dírou v tom stanu a svítíme silnými zdroji<br />

zvenčí.<br />

Prohlídku fotografické úrody uzavřeme<br />

ukázkou z prací Lenky Votavové. Jde jí<br />

o dokument, o zachycení reality. Výborný<br />

přístup! Nicméně ani tady bych se nezříkal<br />

experimentu a obrazového hledání. Pouhé<br />

takřka mechanické zachycení reality bývá<br />

méně výmluvné, než jak dokáže hovořit<br />

kompozičně silně pojatá fotka.<br />

Ondřej Neff<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

38<br />

Křížovka<br />

Rozporuplná legenda<br />

V<br />

obrazu<br />

A<br />

B<br />

C<br />

D<br />

E<br />

F<br />

G<br />

H<br />

I<br />

1<br />

Marie Magdaleny spojila<br />

křesťanská tradice několik ženských<br />

postav, které se porůznu vyskytují<br />

v evangeliích.<br />

Sestru zemřelého a vzkříšeného Lazara<br />

a příslovečně starostlivé Marty; cizoložnici,<br />

již Ježíš zachránil před ukamenováním<br />

proslulou větou: „Kdož jsi bez hříchu, hoď<br />

první kamenem“; veřejnou hříšnici, která<br />

na hostině k pohoršení zbožné společnosti<br />

umyla Ježíšovi nohy svými slzami a kterou<br />

Ježíš obhájil neméně slavnou větou: „Jsou<br />

jí odpuštěny mnohé viny, protože mnoho<br />

milovala“ – a konečně tu, která je jménem<br />

Maria z Magdaly v evangeliích jediná nazývána<br />

a která byla o velikonočním ránu první<br />

svědkyní Kristova zmrtvýchvstání.<br />

Ve čtyřech epizodách se projevuje … (tajenka)<br />

této ženy, její pozice mezi oběma světy<br />

po stranách kříže. Tělesná hříšnost, pro<br />

niž je Máří Magdalena nazývána „patronkou<br />

nejstaršího řemesla“, má svůj rub ve schopnosti<br />

zklidnění a vidění vnitřním zrakem.<br />

V epizodě návštěvy Ježíše v Lazarově<br />

domácnosti usedá Maria u mistrových nohou<br />

a naslouchá jeho slovům, což on označí<br />

za „nejlepší úděl“.<br />

Právě ona, žena hledící především zrakem<br />

srdce, je pak schopna dříve než učedníci<br />

rozpoznat Krista vzkříšeného.<br />

2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16<br />

Vodorovně: A. Zaoblenost; listnatý strom. – B. Druh koberců; drobit; pálenka z rýže. – C. Jižní strom; značka doutníků;<br />

nečas. – D. Vojenská jednotka; provést osazení; jméno Korbeláře. – E. Tajenka. – F. Hmyz; starší tovaryš; element<br />

chůze. – G. Slovenské město; standard; slovenská řeka. – H. Javor (botanicky); tyčinka (botanicky); druh trhaviny. –<br />

I. Směs jílů a síranů mědi; oplodňovat pylem.<br />

Svisle: 1. Dusítko. – 2. Druh pušky. – 3. Konzervovat kouřem; trn. – 4. Lavice (nářečně); anglické chlapecké jméno. –<br />

5. Jenž (knižně); malá oj; zkratka světové strany. – 6. Osobní zájmeno; rostlina pcháč; rusky tito. – 7. Odtok; jednotka záření.<br />

– 8. Rusky uprostřed; na tom místě (knižně). – 9. Japonská slavnostní brána; peří nalepené na konci šípu (řídce). –<br />

10. Mzda; jedovaté byliny. – 11. Knihařský stroj; anglicky otevřený; jméno herce Pacina. – 12. Značka astatu; splynutí řek; prací<br />

prostředek. – 13. Hnis (zastarale); střešní konstrukce. – 14. Vůně; úder (slovensky). – 15. Prodlužovat. – 16. Stepní rys.<br />

Pomůcka: enyzit, sredi, stamen, stat, talov, tori. Zdroj: Panoráma křížovek 5/2001, str. 12.<br />

Na co<br />

se můžete těšit<br />

v květnovém čísle?<br />

Rozhovor s Danou<br />

Štěrbovou z Filozofické<br />

fakulty Univerzity<br />

Palackého v Olomouci<br />

o sexualitě osob<br />

s mentálním postižením.<br />

Sloupek senátorky Daniely<br />

Filipiové o architektuře.<br />

Rozhovor<br />

s Markem Ebenem<br />

o tom, zda a za jakých<br />

podmínek u nás mohou lidé<br />

s postižením hrát golf.<br />

Reportáž<br />

o sledgehokejistech.<br />

Tipy<br />

na zajímavé cyklostezky<br />

pro vozíčkáře v Polabí.<br />

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce!<br />

Informace, servis!<br />

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: TURNÉ EVROPOU<br />

Luštitelé – výherci:<br />

1. Hana Směřičková<br />

Kolmá 1013<br />

696 02 Ratíškovice<br />

2. Břetislava Šmídková<br />

Nádražní 1<br />

691 72 Klobouky u Brna<br />

3. Věra Pojmanová<br />

Žižkov II. 3130<br />

580 01 Havlíčkův Brod<br />

Výhercům gratulujeme!<br />

Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry.<br />

Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději<br />

do 15. následujícího měsíce. Odpovědi došlé po tomto datu nemohou být zařazeny do slosování.<br />

POZOR!<br />

První tři ceny<br />

za správně vyluštěnou<br />

křížovku jsou<br />

telefony Nokia 3100.<br />

můžeš / číslo 4 - 2011

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!