vita-2010-1 - Veterinární a farmaceutická univerzita Brno

Časopis Veterinární a farmaceutické univerzity Brno 1 ❚ 2010

OBSAHCELOUNIVERZITNÍ INFORMACEPrezident jmenoval rektora VFU Brno 1redakceRektor univerzity na začátku druhého funkčního období 2Vladimír VečerekRektor jmenoval děkany fakult 2redakceRekonstrukce vrátnice VFU 3Ing. Rudolf Machovec, CSc.Prezident republiky přijal našeho zahraničního doktoranda 4Ivan LiterákProfesorská řízení za rok 2009 5Habilitační řízení v roce 2009 6Kolektivní smlouva na období let 2010–2011 7Mgr. Jitka MyslíkováZ ČINNOSTI FVLDěkan FVL na počátku svého prvního funkčního období 8Prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBAÚstav mikrobiologie a imunologie 9Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc.,Z ČINNOSTI FVHEDěkan FVHE na počátku prvního funkčního období 13Ladislav SteinhauserBiologové naší univerzity bádají v Kostarice 14Ivan Literák, Jiří Klimeš, Oldřich SychraZ ČINNOSTI FAFDěkan FaF na počátku druhého funkčního období 21Milan ŽemličkaZ činnosti lékárny 22Mgr. Hana LindtnerováZ ČINNOSTI REKTORÁTNÍCH PRACOVIŠŤOddělení kontroly, ostrahy, BOZP a PO 26ing. Miroslav KořánZ ČINNOSTI STUDENTŮSpecifi cký vysokoškolský výzkum prováděný studenty 27Vladimír VečerekUDÁLOSTIAdventní koncert se odehrál ve znamení jazzu 28B. ŠolcováMínus dva 28redakceVernisáž výstavy Jiří Latini – Soukromá grafi cká tvorba 29redakceVýjezdní zasedání celostátního výboru Společnosti pro dějiny věd a techniky 31Mgr. Eva ZatloukalováAntropologický slovník aneb Co by mohl o člověku vědět každý člověk 31Václav PáralVánoční setkání Klubu dějin veterinární medicíny a farmacie se vzpomínkou na110. výročí narození prof. Vrtiše 32BraunerPERSONALISTIKAPoslední rozloučení s prof. MVDr. Přemyslem Jagošem, CSc. 33prof. MVDr. František Treml, CSc.HORIZONTYKrtci pod veterinou 34Ladislav SteinhauserFotografi cká soutěž „Veterinární a farmaceutická univerzita Brno objektivem“ 36časopis Veterinárnía farmaceutické univerzityBrno1 ❚ 2010Vydává:Veterinární a farmaceutickáuniverzita BrnoPalackého 1/3, 612 42 BrnoVychází:každé dva měsíceRedakční rada:prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc., MBA– předsedaMVDr. Pavel Braunerdoc. PhDr. Karel Král, CSc.prof. MVDr. Zdeněk Pospíšil, DrSc.prof. MVDr. Iva Steinhauserová, CSc.MVDr. Mirko Treu, CSc.Redakce – kontaktní osoba:Barbora ŠolcováTel.: 541 562 001, 724 743 250solcovab@vfu.czGrafická úprava a sazba:Martina Petrová, tel.: 608 740 583petrova.m@tiscali.czJazyková korektura:Pavel BublaTisk:EXPODATA-DIDOT, spol. s r. o.Výstaviště 1, 648 75 BrnoReg. č.: MK ČR E 18254ISSN 1803-3830Redakční uzávěrka pro č. 2/10:23. 3. 2010Příští číslo vyjde:21. 4. 2010Za obsah dodaných textů odpovídajíautoři© Veterinární a farmaceutickáuniverzita BrnoTitulní strana: Budova Ústavu tělesné výchovya sportufoto: M. Petrová

CELOUNIVERZITNÍ NFORMACEPrezident jmenoval rektora VFU BrnoPrezident republiky Václav Klaus jmenovalve čtvrtek dne 14. ledna 2010 za přítomnostiministryně školství, mládeže a tělovýchovyMiroslavy Kopicové rektory 13 veřejnýchvysokých škol, mezi nimi i rektora Veterinárnía farmaceutické univerzity Brno, prof.MVDr. Vladimíra Večerka, CSc., MBA.Rektory veřejných vysokých škol jmenujeprezident republiky podle § 10 odst.Seznam jmenovaných rektorů2 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školácha o změně a doplnění dalších zákonů(zákon o vysokých školách), na návrhakademického senátu veřejné vysoké školypodaný prostřednictvím ministryně školství,mládeže a tělovýchovy. Rozhodnutíprezidenta republiky o jmenování rektoravyžaduje podle čl. 63 odst. 3 Ústavy Českérepubliky ke své platnosti spolupod-pis předsedy vlády nebo jím pověřenéhočlena vlády. Funkční období rektorů ječtyřleté (v souladu s § 10 odst. 3 zákonač. 111/1998 Sb., o vysokých školách), bylitedy jmenováni na funkční období od 1.února 2010 do 31. 1. 2014.text: redakcefoto: kancelář Pražského hraduVŠ Rektor Funkč. období Členů AS/nadpol. většina Hlasovalo celkem/proUK v Praze prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. 2 70/36 61/55UP v Olomouci prof. RNDr. Miroslav Mašláň, CSc. 1 24/13 23/14VFU Brno prof. MVDr. Vladimír Večerek, CSc. 2 27/14 27/18VŠE v Praze prof. Ing. Richard Hindls, CSc. 2 32/17 32/20ČVUT v Praze prof. Ing. Václav Havlíček, CSc. 2 40/21 37/24VUT v Brně prof. Ing. Karel Rais, CSc., MBA 2 27/14 27/24U Pardubice prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc. 1 34/18 34/18VŠB-TU Ostrava prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc. 1 38/20 38/20TU v Liberci prof. Dr. Ing. Zdeněk Kůs 1 21/11 20/11ČZU v Praze prof. Ing. Jiří Balík, CSc. 1 29/15 28/15MZLU v Brně prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc. 2 32/17 28/19AVU v Praze doc. PhDr. Jiří T. Kotalík, CSc. 1 21/11 21/16JAMU v Brně prof. Ing. MgA. Ivo Medek, Ph.D. 1 12/7 12/7Zdroj: web MŠMTZleva: doc. Kotalík (AVU v Praze), prof. Medek (JAMU v Brně), prof. Kůs (TU v Liberci), prof. Hlušek (MZLU v Brně), prof. Balík (ČZU v Praze), prof.Vondrák (VŠB-TU Ostrava), PhDr. Kopicová (ministryně školství, mládeže a tělovýchovy), prof. Klaus (prezident ČR), prof. Večerek (VFU Brno), prof. Ludwig(U Pardubice), prof. Hindls (VŠE v Praze), prof. Mašláň (UP v Olomouci), prof. Rais (VUT v Brně), prof. Havlíček (ČVUT v Praze), prof. Hampl (UK v Praze).1 ❚ 2010 1

CELOUNIVERZITNÍ NFORMACERektor univerzity na začátku druhéhofunkčního obdobíUniverzitu v dalším období čekají změny,které budou souviset s transformacíterciárního vzdělávání a připravovanounovou právní úpravou pro vysokoškolskévzdělávání. Strategickou prioritou pro vysokéškoly je podpora kvality. V oblastivzdělávání bude podstatou změn důrazna kvalitativní ukazatele, které budoumotivačním parametrem pro stanovenívýše prostředků poskytovaných MŠMTna výuku studentů. V dalším obdobíbude posilováno postavení vědy a výzkumus důrazem na publikační a další výstupy,jejichž kvalita a množství bude ukaza-telem pro stanovení výše prostředků nainstitucionální výzkum a na specifickývysokoškolský výzkum. Významné v dalšímrozvoji univerzity bude řešení projektůoperačních programů Evropské unie,zejména OP VK a OP VaVpI, a zapojenído projektu CEITEC a ICRC. Specifickouoblastí v činnosti univerzity v dalšímobdobí bude činnost veterinárních klinika laboratoří, činnost zvláštních pracovišťuniverzity, hygienická činnost, lékárenskáčinnost a pokračování v zajišťováníprovozu Školního zemědělského podnikuNový Jičín. Ve stavební investiční čin-nosti univerzitu čeká zejména dokončeníPavilonu kliniky chorob prasat, výstavbaStudijního a informačního centra, zásadnírekonstrukce Pavilonu patobiologiea výstavba Pavilonu farmacie II, a některémenší stavební akce. Univerzita nadálebude podporovat sportovní, kulturnía zájmové aktivity studentů a posílí svépůsobení v oblasti public relations. Problémyse však dají očekávat v oblasti zabezpečovánífinančních prostředků prouniverzitu.text: Vladimír Večerek, rektorRektor jmenoval děkany fakultZa přítomnosti první náměstkyně ministryněškolství, mládeže a tělovýchovy, paní ing.Evy Bartoňové, prorektorů univerzity, předsedyakademického senátu, stávajících děkanů,proděkanů, předsedů akademickýchsenátů fakult, kvestorky a přednostů klinika ústavů, slavnostně jmenoval ve čtvrtek dne28. ledna 2010 rektor univerzity, prof. Večerek,do funkcí děkany fakult VFU Brno.Podle § 28 odst. 2 zákona č. 11/1998 Sb.,o vysokých školách, a o změně a doplněnídalších zákonů (zákon o vysokých školách),ve znění pozdějších předpisů, na návrh Akademickéhosenátu Fakulty veterinárního lékařstvíVFU Brno byl jmenován děkanemFVL prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA,na návrh Akademického senátu Fakulty veterinárníhygieny a ekologie byl jmenovánděkanem FVHE doc. MVDr. Ladislav Steinhauser,CSc. a na návrh Akademického senátuFarmaceutické fakulty byl jmenovánděkanem FaF doc. RNDr. Milan Žemlička,CSc. Jmenování je účinné od 1. února 2010na čtyřleté funkční období, tj. do 31. 1. 2014.text: redakcefoto: archiv redakceZleva: doc. RNDr. Milan Žemlička, CSc., prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA a doc. MVDr. Ladislav Steinhauser, CSc., pod obrazem prvního rektoraVysoké školy zvěrolékařské v Brně, prof. Babáka2

CELOUNIVERZITNÍ NFORMACEPrezident republiky přijal našehozahraničního doktorandaPrezident České republiky Václav Klausbyl v listopadu 2009 na oficiální státní návštěvěBrazílie. Po jednání s prezidentemBrazílie Luízem Ignáciem Lulou de Silvav hlavním městě Brasília se 24.11.2009přesunul do São Paula, kde se v sídle Česko-brazilskéhokulturního svazu setkals krajany z celé Brazílie. Na toto setkánípřijel také MVDr. Evandro Amaral Trachtae Silva, Ph.D. se svou maminkou.Dr. Trachta je Brazilec a veterinární fakultuabsolvoval v městě Presidente Prudenteve státě São Paulo v Brazílii. Jehodědeček Jindřich Trachta ale pocházelz Československa a inspiroval ho k poznánínaší země a svých příbuzných. Vzhledem kesvému odbornému zaměření se Dr. Trachtajiž při své první návštěvě České republikyv r. 1997 zajímal o výuku i praktickoučinnost českých veterinárních lékařů. V tédobě jsem působil na Ústavu epizootologiea infekčních chorob FVL VFU Brno, kdemě Dr. Trachta navštívil. Dohodli jsme sena odborné spolupráci při sledování infekcípsů v České republice vyvolávaných viremklíšťové encefalitidy a West Nile virem. Natéto studii úzce spolupracoval i s pracovníkyKliniky chorob malých zvířat FVL, zejménas Prof. MVDr. Miroslavem Svobodou,CSc., Doc. MVDr. Jiřím Klimešem, CSc.a MVDr. Pavlem Schánilcem. Výsledkemtéto spolupráce během jeho několikaměsíčníhostudijního pobytu byly nové poznatkypublikované v časopise Veterinary Record.Při další návštěvě Dr. Trachty v Českuv r. 2003 jsem mu navrhl, aby se přihlásilke studiu DSP v oboru Choroby volně žijícíchzvířat a zvířat zoologických zahrad naFVHE VFU Brno. Dr. Trachta tuto nabídkupřijal a po úspěšném přijímacím řízení začalv říjnu 2003 studovat v Ústavu biologiea chorob volně žijících zvířat. Již v té dobějsme se dohodli na tématu doktorské disertačnípráce a využili jsme nabídky Prof.MVDr. Břetislava Koudely, CSc. z Ústavuparazitologie FVL být školitelem specialistou.Jednalo se o kombinovanou formuDSP a studium Dr. Trachty probíhalo dílemv Brazílii a dílem v Česku. V Brazíliise intenzivně věnoval sledování kokcidiózyv zájmových chovech ptáků louskačůa odborným přednáškám o zdravotníproblematice drobných pěvců chovanýchze záliby. Účastnil se také celobrazilskéhokurzu o nemocech ptáků v ZOO, kterýMVDr. Evandro Amaral Trachta e Silva, PhD., absolvent DSP na FVHE VFU Brno v r. 2007, při přijetíprezidentem České republiky Václavem Klausem 24.11.2009 v São Paulu. Vedle Livie Klausové stojímaminka Dr. Trachty Leonida Trachta.proběhl v São Paulu v r. 2006. Zde referovalo svých výsledcích studia kokcidiózylouskačů. V březnu 2007 úspěšně ukončilna Fakultě veterinární hygieny a ekologieVFU Brno své doktorské studium obhajoboudisertační práce „Kokcidióza louskačemenšího (Oryzoborus angolensis) a louskačetlustozobého (Oryzoborus maximiliani)v zájmových chovech ve státě Mato Grossodo Sul v Brazílii“.V pol. r. 2006 jsem naopak já jako jehoškolitel navštívil Mato Grosso do Sul a společnějsme koordinovali postup činností realizovanýchv rámci jeho disertační práce.Přitom jsem měl příležitost se blíže seznámits komunitou krajanů, žijících ve státěMato Grosso do Sul. Zakladatelem této komunitybyl významný český podnikatel JanAntonín Baťa, který se do Brazílie odstěhovals rodinou v r. 1940 a během svých kolonizačníchprojektů v této zemi v následujících25 letech založil mj. i 4 města. Třetímz nich byla Bataypora (Baťova dobrá voda)ve státě Mato Grosso. Město vzniklo v roce1953 asi devět set kilometrů od São Paulana místě původního pralesa. Dnes v němžije kolem devíti tisíc lidí. Jindřich Trachtavycestoval do Brazílie v r. 1948. V r. 1954 sepřestěhoval do Bataypory, aby zde pracovalv Baťově nově vzniklém kolonizačnímcentru. V r. 1973 se ujal funkce starostyBataypory, kterou vykonával do r. 1977.Dolores Arambasic Bata (na snímkuvpravo), vnučka Jana Antonína Bati, kterás Dr. Trachtou vede český krajanský spolekv BataypořeDo Česka se mohl vrátit k návštěvě rodinyaž po dlouhých 42 letech v r. 1990. JindřichaTrachty si obyvatelé Bataypory dodnesváží, čehož dokladem je jeho batayporskýpamátník, ve kterém sídlí český krajanskýspolek. V čele tohoto spolku stojí Baťovavnučka Dolores Arambasic Bata a vnuk JindřichaTrachty Dr. Evandro Trachta. Obase velmi snaží, aby pouto mezi vlastí jejichpředků a Brazílií bylo trvale pevné. A jakvidno z nedávné státní návštěvy, tuto snahumá i český prezident Václav Klaus.text: Ivan LiterákÚstav biologie a chorob volněžijících zvířat FVHE VFU Brnofoto: Jindrich O. Trachta, Ivan Literák4

CELOUNIVERZITNÍ NFORMACEProfesorská řízení za rok 2009Prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D.Narozen 12. května 1967 v Brně. Gymnáziumse zaměřením na matematiku a fyzikuukončil v roce 1985 a studium všeobecnéhoveterinárního lékařství na Vysokéškole veterinární v Brně v roce 1990. Postgraduálnístudium v oboru Choroby volněžijících zvířat a zvířat zoologických zahradukončil v roce 1996 obhajobou disertačnípráce „Ekologicko-epizootologická studietularémie zajíce polního“. Habilitačnípráci na téma „Využití geografických informačníchsystémů ve veterinární medicíně“obhájil v roce 2004. Profesorem proobor Veterinární ekologie a choroby volněžijících zvířat byl jmenován s účinností od2. března 2009.Prof. Pikula je na VFU Brno garantempředmětů Ekologie a Choroby zvěřev českém a anglickém jazyce a je členemoborových rad doktorských studijníchprogramů Choroby volně žijících zvířata zvířat zoologických zahrad a Veterinárníekologie. Od roku 1999 je členem Komoryveterinárních lékařů ČR s osvědčenímo splnění podmínek k výkonu veterinár-MVDr. Jiří Pikula, Ph.D., při jmenování profesoremní léčebné a preventivní činnosti v rozsahuveterinární léčebné a preventivníčinnosti v chovech zvířat. Odborné zaměřenízahrnuje ekologii, ekotoxikologiia choroby volně žijících živočichů včetnězvěře. Podrobně se věnuje toxikologiiptáků a problematice tularémie. Věnuje sei překladům odborné angličtiny a makrofotografii.V současnosti je spoluřešitelemdlouhodobého záměru MŠMT ČRVeterinární aspekty bezpečnosti a kvalitypotravin.Prof. MVDr. Vladimír Celer,Ph.D.Narozen 26. ledna 1965 v Brně, v letech1983–1989 absolvoval Fakultu veterinárníholékařství na Vysoké škole veterinárnív Brně. V roce 1998 obhájildoktorskou disertační práci v Ústavumikrobiologie a imunologie VFU Brnona téma „Diagnostické využití strukturálníchproteinů viru Maedi-Visna“.Habilitační práci na téma „Příprava rekombinantníhoproteinu p25 viru Maedi-Visnaa jeho využití při přípravě scFvprotilátek“ obhájil v roce 2002. V roce2009 byl jmenován profesorem pro oborVeterinární mikrobiologie, imunologiea parazitologie. Během svého profesionálníhoživota pracoval též ve virologickýchlaboratořích na univerzitách v Bernu,Paříži a Cambridge.Je garantem výuky mikrobiologie proanglický studijní program, zástupcempřednosty Ústavu mikrobiologie a imunologie,členem několika oborových rad,členem redakční rady časopisu Acta veterinaria.V rámci svých odborných aktivitbyl zástupcem VFU Brno v komisíchrůzných grantových agentur.MVDr. Vladimír Celer, Ph.D., při jmenování profesoremVe výzkumné činnosti se zaměřujena problematiku lentivirových, herpesvirovýcha cirkovirových infekcí domácícha hospodářských zvířat a dále naaplikaci pokročilých proteomickýcha genomických technologií. Je řešitelemcelé řady grantových projektů financovanýchčeskými i mezinárodnímigrantovými agenturami a na jejichřešení spolupracuje s výzkumnými institucemii soukromými subjekty v Evropěa v USA.foto: archiv prof. Pikuly a prof. Celera1 ❚ 2010 5

CELOUNIVERZITNÍ NFORMACEHabilitační řízení v roce 2009Doc. MVDr. Martin Svoboda,Ph.D.Narozen 23. ledna 1972 ve Strakonicích,studium na fakultě veterinárního lékařstvíVFU ukončil v roce 1997. Doktorskoudisertační práci obhájil a titul Ph.D.získal v roce 2001 na MZLU, v oboruobecná zootechnika. V roce 2008 úspěšněobhájil na VFU Brno habilitační práci„Nedostatek železa a jeho vztah ke zdravíselat“ a s účinností od 16. března 2009 bylrektorem VFU Brno jmenován docentempro obor Choroby hospodářských zvířat.Na Veterinární a farmaceutické univerzitěBrno působí od roku 1999. V současnédobě se podílí na zajišťování výuky nemocíprasat na FVL a FVHE. Ve vědecké,výzkumné a tvůrčí činnosti je v rámcisvé specializace v oblasti zaměřen předevšímna studium metabolizmu mikroprvkůu prasat.Doc. PharmDr. JosefJampílek, Ph.D.Narozen 15. února 1977 v Praze, studiumna Farmaceutické fakultě v HradciKrálové Univerzity Karlovy v Prazeukončil v roce 2000, rigorózní zkouškutamtéž vykonal v roce 2003. Doktorskoudisertační práci obhájil a titul Ph.D. získalv roce 2004 na Farmaceutické fakultěv Hradci Králové Univerzity Karlovyv Praze v oboru Farmaceutická chemie.V roce 2009 úspěšně obhájil na VFU Brnohabilitační práci „Studium biologicky aktivníchderivátů dusíkatých heterocyklůjako potenciálních léčiv“ a s účinností od16. března 2009 byl rektorem VFU Brnojmenován docentem pro obor Farmaceutickáchemie. Na Veterinární a farmaceutickéuniverzitě Brno působí odroku 2006. V současné době se podílína výuce předmětů Analytická chemie,Farmaceutická chemie a Molekulární zá-klady vývoje léčiv, jehož je zároveň takégarantem. Je členem oborové rady doktorskéhostudijního programu Farmaceutickáchemie v Ústavu chemickýchléčiv Farmaceutické fakulty Veterinárnía farmaceutické univerzity Brno. Vevědecké, výzkumné a tvůrčí činnosti jev rámci své specializace zaměřen předevšímna syntézu a studium vztahů mezistrukturou a účinkem potenciálních antimikrobiálníchheterocyklických léčiv.Rovněž se zabývá fyzikálně-chemickýmivlastnostmi potenciálních léčiv a problematikouADME.Doc. PharmDr. Mgr.David Vetchý, Ph.D.Narozen 25. ledna 1972 v Čeladné, okresFrýdek-Místek. Po absolvování krajskévýběrové matematické třídy gymnáziana třídě kpt. Jaroše v roce 1990 studovalna Přírodovědecké fakultě Masarykovyuniverzity v Brně obor organickáchemie. Své studium úspěšně zakončilv roce 1995. Od roku 1995 do roku 1999studoval na Farmaceutické fakultě Veterinárnía farmaceutické univerzity Brno,kde získal titul magistr farmacie. V roce2002 po úspěšném zakončení postgraduálníhostudia na FaF VFU Brno oborfarmaceutická technologie – galenickáfarmacie získal titul Ph.D. a ve stejnémroce i titul PharmDr. a atestaci 1. stupněz oboru lékárenství. V roce 2008 úspěšněobhájil na VFU Brno habilitační práci„Příprava a hodnocení moderních perorálníchlékových forem“ a s účinností od16. března 2009 byl rektorem VFU Brnojmenován docentem pro obor farmaceutickátechnologie – galenická farmacie.Už během svého studia farmacie začalpracovat jako asistent v Ústavu technologieléků Veterinární a farmaceutické univerzityBrno, kde působí dodnes. Je garantpředmětů Teorie lékových forem a Metodyhodnocení a formulační dokumentace léčivýchpřípravků, vede laboratorní cvičeníz předmětů Lékové formy a biofarmaciea Lékové formy vyšších generací. Vevědecké, výzkumné a tvůrčí činnosti jev rámci své specializace v oblasti zaměřenpředevším na vývoj a hodnocení tuhýchperorálních lékových forem, předevšímpelet, s řízeným uvolňováním léčivdo biosystému.Doc. MVDr. BohumíraJanštová, Ph.D.Narozena 28. srpna 1955 v Brně, studiumna Vysoké škole veterinární v Brně,obor Veterinární lékařství – hygiena potravinukončila v roce 1981. Doktorskoudisertační práci obhájila a titul Ph.D. získalav roce 2003 na VFU Brno v oboruHygiena a technologie potravin. V roce2009 úspěšně obhájila na VFU Brno habilitačnípráci „Vybrané aspekty bezpečnostia jakosti mléka a mléčných výrobků“a s účinností od 30. června 2009 byla rektoremVFU Brno jmenována docentkoupro obor Hygiena a technologie potravin.Na Veterinární a farmaceutické univerzitěBrno působí od roku 1997, v současnédobě se podílí na výuce studentů bakalářského,navazujícího magisterskéhoprogramu a magisterského programu. Na6

CELOUNIVERZITNÍ NFORMACEFakultě veterinární hygieny a ekologie jegarantem předmětů Hygiena a technologieživočišných produktů a Potravinářskéinženýrství a technika, dále vyučujepředměty Hygiena a technologie mlékaa mléčných výrobků, Technologie a hygienamléka a mléčných výrobků a Technologiea hygiena výroby, distribuce a prodejepotravin. Na Fakultě veterinárníholékařství vyučuje předmět Základy technologiepotravin. Přednáší v rámci atestačníhoškolení a Univerzity třetího věku.Ve vědecké, výzkumné a tvůrčí činnosti jev rámci své specializace zaměřena předevšímna oblast hygieny a technologie výrobymléka a mléčných výrobků, zejménana sledování různých vlivů na jejich mikrobiologickoukvalitu, fyzikálně-chemickévlastnosti a bezpečnost.Doc. Ing. Jiří Dohnal, CSc., MBANarozen 25. září 1955 ve Vysokém Mýtě.Studium na Vysoké škole chemicko-technologickév Pardubicích, obor fyzikálníorganická chemie ukončil v roce 1980.Vědeckou přípravu s přiznáním titulu CSc.ukončil tamtéž v oboru analytická chemiev roce 1990. V letech 2004–2006 bylstudentem Nottingham Trent University,BIBS Brno a v roce 2007 mu byl přiznántitul MBA. V roce 2009 úspěšně obhájil naVFU Brno habilitační práci „Analytickézajištění farmaceutického výzkumu, vývojea výroby“ a s účinností od 30. června2009 byl rektorem VFU Brno jmenovándocentem pro obor Farmaceutická chemie.Na Veterinární a farmaceutické univerzitěBrno působí od roku 2007. V současnédobě pracuje v Ústavu chemických léčivFarmaceutické fakulty VFU Brno, kde sepodílí na výuce vybraných metod kontrolykvality léčiv a analytické chemie I a II.Třináct let pracoval ve Výzkumném ústavupro farmacii a biochemii v Praze, kterýv letech 1992 až 1999 vedl. Potom pracovalv a.s. Léčiva (později Zentiva) v Praze, kdenyní vede Oddělení pro metodický rozvoj.Je externím členem Oborové rady doktorskéhostudijního programu Kontrolachemických léčiv Farmaceutické fakultyUK v Hradci Králové, dále je členem Odbornékomise pro vědy živé přírody Radyvlády ČR pro výzkum a vývoj.Ve vědecké, výzkumné a tvůrčí činnostije v rámci své specializace zaměřenpředevším na vývoj a implementaci analytickýchmetod v oblasti farmaceutickéanalýzy, jmenovitě v oblasti analýzy pevnéfáze (polymorfie, morfologie) a procesníanalytické technologie (PAT).Kolektivní smlouva na období let 2010–2011Dne 1. 12. 2009 byla rektorem VFU Brnoprof. MVDr. Vladimírem Večerkem, CSc.,MBA a zástupci odborů působících při VFUBrno doc. MVDr. Josefem Derkou, CSc.a panem Jiřím Tausem slavnostně podepsánanová kolektivní smlouva na obdobílet 2010–2011. Zástupce odborů působícíchpři Školním zemědělském podniku NovýJičín pan Zdeněk Mitana podepsal vzhledemk odloučenosti ŠZP kolektivní smlouvudodatečně. Smluvními stranami kolektivnísmlouvy jsou na straně jedné VFUBrno jako zaměstnavatel a na straně druhéZákladní organizace Vysokoškolského odborovéhosvazu při VFU Brno, Základníorganizace Odborového svazu nepedagogickýchpracovníků školství ČR při VFUBrno a Základní organizace Vysokoškolskéhoodborového svazu při VFU Brno –Školním zemědělském podniku Nový Jičín.Kolektivní smlouva je základním dokumentemupravujícím na základě zmocněnízákoníkem práce podrobnější vztahy mezizaměstnavatelem a zaměstnanci, zastoupenýmiodborovými organizacemi. Její uzavřeníje významným počinem, neboť ne vevšech organizacích (dokonce ne na všech veřejnýchvysokých školách) naleznou zaměstnavatela odbory shodu o pracovně-právníchotázkách ústící v podpis kolektivní smlouvy.Kolektivní smlouva nahradila předchozíkolektivní smlouvu uzavřenou na létaPodpis kolektivní smlouvy. Zleva: prof. Večerek, doc. Derka, p. Taus2008 až 2009 a provedené úpravy odrážejízejména legislativní změny zákona č.262/2006 Sb., zákoníku práce a souvisejícíchprávních předpisů (zákoník práce vstoupilv účinnost teprve 1. 1. 2007 a je zákonodárcistále pilován, přičemž kolektivní smlouvamusí odrážet aktuální právní stav). Úpravyse týkají zejména změny některých pojmů,např. u dodatkové dovolené a u invalidníhodůchodu, nároku rodinných příslušníků přiúmrtí zaměstnance v důsledku pracovníhoúrazu nebo nemoci z povolání atd.K podobě nové kolektivní smlouvyse mohli na základě výzvy uveřejněnénepedagogickými odbory vyjádřit i zaměstnanciVFU Brno. Z faktických úpravnavržených p. Tausem bylo do kolektivnísmlouvy výslovně zapracováno velmipraktické oprávnění zaměstnance čerpatdovolenou v rozsahu poloviny dne.Kolektivní smlouva je pro zaměstnancepo přihlášení přístupná v elektronicképodobě na Vefisu, v písemné podobě jek nahlédnutí na personálním odděleníVFU Brno ve 2. patře rektorátu.text: Mgr. Jitka Myslíkováfoto: archiv redakce1 ❚ 2010 7

Z INNOSTI FVLDěkan FVL na počátku svého prvníhofunkčního obdobíAlois Nečas se narodil v roce 1966 v Olomouci a pochází z rodiny veterinárních lékařů. Popromoci na Vysoké škole veterinární v Brně v roce 1989 nastoupil na studijní pobyt na tamějšíKlinice chirurgie a ortopedie, kde poté pracoval jako asistent. V roce 1997 obhájil disertačnípráci v oboru chirurgie a ortopedie. V roce 1999 habilitoval v oboru chirurgie a ortopedie;od té doby je vedoucím Oddělení chirurgie a ortopedie na Klinice chorob psů a koček FVLVFU Brno, v letech 1999 až 2006 zastával rovněž funkci zástupce přednosty kliniky. V roce2004 byl jmenován profesorem pro obor Choroby zvířat zájmových chovů. Specializuje sena ortopedii malých zvířat a neurochirurgii; je aktivním členem mezinárodních společnostípro veterinární chirurgii a ortopedii. V roce 1997 působil jako „visiting consultant“ na PurdueUniversity v Indianě v USA, v roce 2005 spolupracoval na výzkumném projektu na Universityof Illinois v USA, od roku 2006 je řešitelem-koordinátorem Národního programu výzkumuII. V letech 2006–2009 zastával funkci prorektora pro vědu, výzkum a zahraniční vztahy, odroku 2010 byl zvolen děkanem Fakulty veterinárního lékařství.Chirurgie je pro něj nejen povoláním, ale i koníčkem; má rád dobrá jídla, hudbu a rád cestuje.Veterinární lékařství mělo v naší společnostivždy významné postavení, a to nejenjako profese, ale také jako obor vysokoškolskéhovzdělávání. V letošním rocevstupujeme do 20. roku existence Fakultyveterinárního lékařství. Dovolte mi, abychv souvislosti se svým nástupem do funkceděkana FVL touto formou poděkovalnejen předchozím vedením fakulty, aletaké široké akademické obci zaměstnancůa studentů, za úsilí přispívající k rozvojinaší fakulty. Současně bych chtěl akademickéobci poděkovat za silný mandát,který jsem při zvolení do funkce děkanazískal, a vyjádřit přesvědčení, že v nadcházejícímobdobí bude naše fakulta dynamickyse rozvíjející vysokou školou vědecko-výzkumnéhotypu, plně využívajícísvůj potenciál a úspěšně působící na národními mezinárodním poli vysokoškolskéhoveterinárního vzdělávání.Bude přitom třeba řadu věcí akcelerovat,aby fakulta uspěla v příští mezinárodníevaluaci, zvýšila svou konkurenceschopnostmezi ostatními evropskýmiveterinárními fakultami, aby se mezinárodněvíce prosazovala, a aby byla, jak seříká, „vlajkovou lodí“ univerzity.V oblasti vzdělávání je třeba plnit evaluačníkritéria EAEVE tak, aby fakultaudržela pozitivní mezinárodní evaluacii v dalším období. Kurikulum veterinárníholékaře přitom musí splňovat požadavkysměrnice Evropské unie o uznáváníodborných kvalifikací i připravovanéhoNárodního kvalifikačního rámce. Je nezbytnérozvíjet anglický studijní program,a to jak z pohledu kreditu naší fakulty v zahraničí,tak z pohledu prohlubování bilinguálníhoprostředí na fakultě. V rámcipostgraduálního doktorského studijníhoprogramu je třeba zvýšit úroveň personálníhozajištění oborů. Financování výukyz prostředků ministerstva projde výraznouzměnou, přičemž zásadní pro výšiprovozních prostředků určených na výukujiž nebude počet studentů, ale kvalitavýuky. Musíme zde proto využít kredit,prestiž a nepochybnou kvalitu výuky nanaší škole k získávání dalších prostředkůna rozvoj veterinárního vzdělávání na fakultě.Zkvalitnění výuky studentů by semělo dít i prostřednictvím řešení evropskýchprojektů OP VK.Oblast výzkumu je třeba posilovat, protožei zde nás čekají zásadní změny, a tos přechodem od výzkumných záměrů(které budou již od tohoto roku významněkráceny) na širší platformu institucionálnípodpory výzkumných organizací.Na úrovni specifického výzkumu musímev souladu s novou legislativou posílit podílstudentů a mladých akademických pracovníkůna výzkumu. V nejbližším obdobíse očekává rozhodnutí o projektu excelenceevropské vědy v brněnském regionu(CEITEC), v němž zejména naše patobiologieby mohla mít mimořádnou příležitostzapojit se do spolupráce se špičkovýmitýmy a dosáhnout jedinečných vědeckýchi publikačních výsledků. Unikátní klinickývýzkum se očekává také v kardiochirurgiia neurochirurgii, a to v rámci Animálníhocentra ICRC. Je nezbytné pokračovatv řešení grantů v rámci GAČR, NAZV, IGAMZ a dalších výzkumných agentur.Cílem nového vedení fakulty budepodpora dalšího rozvoje ústavů a klinika vytváření podmínek k modernizaci jejichvýukové, odborné a vědecké činnosti.Na fakultě budeme podporovat další rozšiřovánímobilit pro studenty v rámci evropskýchprogramů, ale i na základě dvoustrannýchsmluv a individuálních vyslánído zahraničí, včetně USA.V oblasti studentského života bychomměli dále rozvíjet aktivity studentů týkajícíse sportu a sportovních soutěží, tradičníchstudentských oslav a zájmových činností.Pokud se týká prostředí pro studium,zázemí pro studenty, získávání informacíz literárních a elektronických zdrojů,přístupu k počítačům, ale také pokud setýká prostředí pro kulturní trávení časumezi výukou studenty, čeká nás kvalitativnízměna výstavbou nového Studijníhoa informačního střediska.V rámci public relations bude cílemprosazovat dobré jméno fakulty v odbornýchi veřejných médiích, podporovatzvýrazňování fakulty ve veterinárnímvzdělávání u nás i v Evropě, vestátní správě, ale i v soukromé podnikatelsképraxi.Nezbytností bude úzká spolupráces ostatními veterinárními fakultami v Evropěa aktivní podíl na tvorbě evropsképolitiky v oblasti veterinárního vzdělávánív rámci Evropské asociace veterinárníchfakult – EAEVE.Přál bych si, aby se na tomto programurozvoje naší fakulty spolupodíleli všichniakademičtí pracovníci i studenti.text: Prof. MVDr. Alois Nečas, Ph.D., MBA,děkan FVLfoto: archiv autora8

Z INNOSTI FVLÚstav mikrobiologie a imunologieNáš ústav má své kořeny v Ústavu probakteriologii, hygienu a nauku o zvířecíchnákazách, založeném MVDr. FrantiškemŠevčíkem, který byl jeho prvním přednostouod 30. září 1919. Vzhledem k tomu, žepodrobnější pohled na vývoj pedagogickéčinnosti, včetně personálního obsazenínašeho ústavu, byl publikován nedávnou příležitosti 90. výročí založení naší almamater, nepovažuji za nutné se k této oblastiznovu vracet v tomto sdělení. Spíše sezaměřím na některé aspekty vědecko-výzkumnéčinnosti, která je tradičně důležitounáplní a hnacím motorem pro učiteleústavu. Není proto náhodou, že v učitelskémkolektivu ústavu působí v současnosticelkem čtyři profesoři. Chtěl bychje proto čtenářům více přiblížit prostřednictvímjejich výzkumné práce a výsledkůdosažených v oblasti veterinární bakteriologie,virologie a imunologie.Prof. MVDr. Alois Čížek, CSc.Na konci 90. let přivedla zhoršená nákazovásituace ve výskytu dysenterie prasatu nás prof. Čížka k zavedení moderní mikrobiologickédiagnostiky nejenom původceonemocnění, kterým je spirochétaBrachyspira hyodysenteriae, ale i dalšíchkultivačně náročných spirochét střevaprasat, jako je například B. pilosicoli. Společněs kolegyní MVDr. Danou Lobovou,PhD., se systematicky zabýval problematikoucitlivosti a rezistence původce naantibiotika používaná při léčbě dysenterieprasat. Výsledky jeho studií přinesly prvnízprávy o výskytu multirezistence a získanérezistence izolátů B. hyodysenteriae napleuromutiliny, antibiotika poslední volby.Tuto problematiku dále intenzivně rozvíjelve výzkumu, ať už v rámci výzkumnéhozáměru nebo naposledy ve výzkumnémprojektu GAČR s názvem Rekombinantnílipoprotein (BmpB) vnější membrányB. hyodysenteriae a scFv protilátky jakoprostředek průkazu asymptomních infekcíprasat. Výstupem řešení je test na principuimunoblotu, který slouží k průkazuprotilátek v krvi prasat a umožňuje, jakostádový test, průkaz endemického výskytudysenterie prasat. Jako výraz uznánívědeckou komunitou z oblasti výzkumuanimálních spirochetóz byl prof. Čížekpověřen organizací 4. mezinárodníhosympozia v Praze v roce 2007. Na následujícím5. sympoziu, které se uskutečnilove španělském Leónu v roce 2009, získalojeho sdělení první cenu v tajném hlasováníúčastníků. Kromě toho se v posledníchněkolika letech prof. Čížek stále víceNezvyklý výhled, který se naskytl jednohorána z oken ústavusoustřeďuje na problematiku rezistencevybraných patogenů a indikátorovýchdruhů bakterií vůči antimikrobiálním látkám,včetně studia genetických determinanttéto rezistence. Ve spolupráci s prof.I. Literákem a jeho kolegy z Ústavu biologiea chorob volně žijících zvířat FVHE jesoučasný výzkum zaměřen také na ekologiigenů rezistence vůči antibakteriálnímlátkám u komenzální E. coli izolovanýchv populacích hospodářských, ale i volněžijících zvířat. V rámci této mezifakultníspolupráce dosáhli celou řadu pozoru-Tři kolegyně při práci ve virologické laboratoři1 ❚ 2010 9

Z INNOSTI FVLhodných výsledků, z nichž některé bylypozitivně citovány v úvodníku časopisuAmerické mikrobiologické společnostiv roce 2008. V návaznosti na tuto problematikuřeší prof. Čížek ve spoluprácis Výzkumným ústavem veterinárního lékařstvív Brně a Výzkumným ústavem rybářskýma hydrologickým ve Vodňanechprojekt Národní agentury pro zemědělskývýzkum, který se zabývá infekcí tzv. koiherpesvirózou (KHV) v našich chovechkapra obecného. Dílčí výsledky řešení jižposkytly informace o významném rozdíluve výskytu antibiotické rezistence bakteriíz rodu Aeromonas izolovaných z kaprůobecných a z kaprů koi. Jde o výsledek souvisejícís rozdílnou antibiotickou politikoupři chovu konzumních ryb a okrasnýchryb, jednoduše řečeno nadměrným a nekontrolovanýmpoužíváním antibiotik přichovu okrasných ryb kaprů koi docházík selekci rezistence na důležitá antibiotika.Existuje reálná hrozba, že křížení technologiechovu kaprů koi a kaprů obecnýchv jednom hospodářství může představovatpotenciální riziko nejen pro šíření multirezistentníchbakterií, zejména aeromonáddo produkčních chovů kapra obecného,ale i do bazénů v okrasných zahradách.Prof. MVDr. Vladimír Celer, PhD.Je nejmladším profesorem v ústavu a vedoucímoddělení virologie. K jeho koníčkůmpatří výzkumná práce, ale jak říká,výzkum na oddělení virologie není třebachápat jen jako možnost odborné realizacezaměstnanců nebo studentů, ale předevšímjako hlavní zdroj příjmů. Grantovéprojekty prof. Celera jsou financoványGrantovou agenturou České republiky, alei grantovými agenturami ministerstev zemědělství,školství a průmyslu. Z tohotospektra je zřejmé, že se oddělení nevěnujejen akademickému výzkumu na úrovni teoretickévirologie, ale stále více se zapojujedo aplikovaného výzkumu s praktickýmidopady v podobě metodických pokynůnebo diagnostických souprav použitelnýchv laboratorní praxi pro potřeby odhalováníinfekčních onemocnění zvířat.Výzkum prof. Celera je orientován poměrněširoce na cirkovirové, herpesvirovéa arterivirové infekce, především u prasat,koní a psů. Metodicky se uplatňují moderníproteomické postupy směřující k přípravěrekombinantních proteinových molekulpoužitelných v podobě antigenů, ale i přiselekci a následné expresi rekombinantníchprotilátkových molekul využitelnýchjako součást diagnostických postupů, nebopři studiu vývojového cyklu virů. Je logické,„Rizikoví“ kapři koi v bazénuZánět sliznice tlustého střeva svědčící o neúspěchu léčby dysenterie prasete z důvodů antibiotickémultirezistence B. hyodysenteriaePacient s akutní infekcí Mycoplasma suis izolovaný ve stáji ústavu10

Z INNOSTI FVLže takto koncipovaný výzkum přináší celouřadu zajímavých výsledků, které jsou předmětempublikací, ale i sdělení na významnýchevropských nebo světových konferencíchv zahraničí. Prof. Celer tak v loňskémroce navštívil dvakrát USA a v letošnímroce se chystá na pozvání nejprve do Čínya potom do Kanady. Jeho aktivní přístupk prezentaci výsledků a reprezentaci našehoústavu v zahraničí našel odezvu v úzkéspolupráci například s kolegy na Univerzitěv Purdue, kde v současné době působína studijním pobytu jedna z jeho studentekMgr. Veronika Jarošová. Podobně jakoona začínali před lety i jiní studenti panaprofesora, z nichž Mgr. Dalibor Blažekpo ukončení doktorského studia nastoupilúspěšnou dráhu výzkumníka na Kalifornskéuniverzitě a dále kolegyně MVDr.Dobromila Molínková, PhD., která se stalajeho zástupkyní.Pod vedením prof. Celera došlo v poslednímobdobí k podstatnému nárůstupočtu studentů, kteří se podílejí na prácive virologické laboratoři. Kromě čtyř studentůinterní formy doktorského studiase externě na laboratorních aktivitách podílejídva kolegové formou externího studia.Dále se podstatně zvýšil zájem o prácive virologické laboratoři u diplomantůa bakalářů. V současné době se jednácel kem o pět studentů pracujících na svédiplomové práci a jedné bakalářské práci.Ve většině případů se však bohužel jednáo zájemce z Masarykovy univerzity, studentyoboru mikrobiologie nebo molekulárníbiologie. Zájem studentů naší fakultyje v tomto směru tradičně spíše výjimečný,možná kdyby tušili jaké jsou vkladynaší virologie do mozaiky veterinárníhovýzkumu, propadli by i oni této dráze.Prof. MVDr. Miroslav Toman, CSc.Kromě vedoucího oddělení imunologienašeho ústavu vykonává náročnou funkciředitele Výzkumného ústavu veterinárníholékařství v Brně. Jako badatel a učitel navázalna tradici dvou českých veterinárníchimunologů, prof. Ludvíka Černého, kterýbyl přednostou našeho ústavu do roku1969, a dále na dílo prof. Oty Bárty, kterýpůsobí úspěšně na univerzitě v USA. Prof.Toman se na rozdíl od svých předchůdcůzaměřil více na buněčnou imunologii,v experimentální práci zavedl funkčnítesty lymfocytů a fagocytárních buněka stál u začátků využívání metod průtokovécytometrie. Dlouhodobě se orientujena studium imunitně zprostředkovanýchonemocnění, především sekundárníchimunodeficiencí a autoimunitních cho-Intenzivní práce studentky v bakteriologické laboratoři pod dohledem paní SlavíkovéPoslední chvíle před zkouškou z mikrobiologie pod dohledem jejího zakladatele1 ❚ 2010 11

Z INNOSTI FVLOdběry zdravých nosičů významných bakteriálních klonůrob psů a koček, ale i ontogeneze imunitníchreakcí u štěňat v prvních dnech života.Po celou dobu své vědecké práce setaké věnuje studiu imunologie infekčníchonemocnění, počínaje imunopatogenezíinfekcí jako vyvolaných rotaviry, mykobakteriemi,nebo druhem Actinobacilluspleuropneumoniae, až po výzkum možnostínespecifické i specifické imunoterapie.O kvalitě získaných výsledků svědčí řadaklinických studií a původních experimentálníchprací se zaměřením na sekundárníimunodeficience u hlubokých pyodermií,pyometry nebo chronického renálního selhánía systémových autoimunitních chorob.Jako představitel oboru vedl v roce2000 kolektiv autorů, který zpracoval vydáníprvní české monografie Veterinárníimunologie. Díky jejímu velmi příznivémuohlasu následovalo v roce 2009 její druhé,doplněné a akualizované vydání. Jako vůdčíosobnost české veterinární imunologieje členem výkonného výboru Evropskéveterinární imunologické skupiny (EVIG)při Evropské imunologické asociaci (EFIS).Prof. Toman je významnou vědeckouosobností, přesto věnuje trvalou pozornostvýuce imunologie a rozvoji klinické imunologie.Pod jeho vedením pracovala řadastudentů, z nichž MVDr. Martin Faldyna,Ph.D., následoval jeho příkladu a stal senejenom učitelem našeho ústavu, ale i vedoucímoddělení VÚVeL po panu profesorovi.Oba imunologové pak váží kolemsebe další studenty s vyhraněným zájmemo dynamicky se rozvíjející obor.Díky těmto třem profesorům jsoulaboratoře ústavu navštěvovány zájemcio vypracování bakalářských, odborných,diplomových i disertačních pracíz řad studentů všech tří fakult našíalma mater, ale i Přírodovědecké fakultyMU Brno.Čtvrtým a nejstarším profesorem ústavuje osoba autora.text: Prof. MVDr. Jiří Smola, CSc.,foto: autorChov ovcí a koz, jako dárců krve, patří k tradici ústavu a těší se i zájmu milovníků zvířat12

Děkan FVHE na počátku prvníhofunkčního obdobíZ INNOSTI FVHEKdo z nás se rád nevrací na svou alma mater?Ti, kteří ze své univerzity alespoň na pár letodešli, a všichni ve více než středním věku,mi jistě dobře rozumí. Je to vždy zvláštní pocit.Vracet se ale na svou univerzitu do funkceděkana, v oboru, ve kterém člověk strávilcelý život, je řekněme pocit … předevšímzavazující. Příchod děkana z podnikatelskésféry přece ještě jenom není u nás obvyklý.Necítím se ale jako první jarní vlaštovka.Moji vrstevníci vědí, že jsem naši univerzituvlastně nikdy neopustil, učím hygienua technologii masa od roku 1978.Přebírám nyní vedení fakulty po paníprofesorce Lence Vorlové. Vážím si jí. Bylamezi studenty, před které jsem jako čerstvýasistent na hygieně potravin předstoupil,měl jsem možnost sledovat celý její profesnírůst. Odvedla spolu s týmem kolemsebe nejen za jedno své funkční obdobískvělou práci. Nechci a nebudu bourat to,co ve funkci děkanky vytvořila, chci na svépředchůdce, na jimi vytvořený solidní základnavázat a posunout jej dál.Oproti jiným evropským veterinárnímfakultám máme již několik let nakročenoa je jen na nás, jestli další krok uděláme,jestli využijeme svých již více než dvacetiletýchzkušeností ve specializaci na hygienupotravin. Evropské programy bezpečnostipotravin vyžadují odborníky, kteříale v mnoha zemích chybějí. Vytváří se pronás velký prostor. Máme šanci svoje službynabídnout jiným univerzitám, předevšímtam, kde byla hygiena potravin odsunutado pozadí atraktivní veterinární kurativy,otevírat našim absolventům dveře všudetam, kde je o ně zájem, i v zahraničí.Je však třeba, abychom výuku ještě vícepřizpůsobili představám praxe – kontrolníchorgánů i potravinářských podniků.Máme s nimi dlouhodobě velmi dobrékontakty. Absolventi i jejich budoucí zaměstnavatelémusí mít jistotu, že naše univerzitajejich argumenty slyší a reaguje naně. To souvisí s viditelností naší fakultya vytvářením jejího pozitivního obrazu nejenmezi odborníky, ale v široké veřejnosti.Bezpečnost potravin se přece týká všech.Fakulta veterinární hygieny a ekologieje konsolidovaným kolektivem, kterýje zvyklý spolupracovat, plnit termínya opřít se tak jeden o druhého. Jsem si vědom,že dobré kolektivy v ústavech jsouzákladem našeho úspěchu. Ty ale stojína jednotlivcích, na jejich schopnostech,Ladislav Steinhauser se narodil v roce 1954v Brně. Po ukončení Vysoké školy veterinárnív Brně v roce 1979 nastoupil na Katedruhygieny a technologie potravin. Byl zástupcemvedoucího Centra hygieny potravinovýchřetězců IHE Brno a pracovníkem zodpovědnýmza výstavbu Centra IHE na VŠV.V roce 1991 založil společnost SteinhauserTišnov – jatky a masná výroba. V roce 1996habilitoval v oboru hygiena potravin. Bylpředsedou Českého svazu zpracovatelůmasa a viceprezidentem Potravinářské komoryČR. Je zaměstnán v Ústavu hygienya technologie masa VFU Brno a garantujeprovoz a výuku na fakultních jatkách FVHE.Jeho koníčkem je cestování, fotografování,myslivost a motocyklový sport.aktivitě a ochotě jít dál, nebát se nového,často i nesouhlasu, diskuze. Jsem zvyklýbýt v přímém kontaktu s lidmi a nebát seříci to, co si myslím, ale ani toho změnitsvůj názor. Těším se na tuto práci. Vím, ženastávající období nebude po ekonomickéstránce lehké, jsem ale přesvědčený, žespolečně uspějeme.Přeji osobní úspěch pedagogickým a vědeckýmpracovníkům, radost i z drobnýchúspěchů a sílu překonávat překážky. Našimabsolventům přeji dobrý vítr do plachet.Na jejich úspěchu je přece postavenakaždá úspěšná škola, každý úspěšný učitel,také celá naše fakulta – naše společná práce.text: Ladislav Steinhauserfoto: archiv autora1 ❚ 2010 13

Z INNOSTI FVHEBiologové naší univerzity bádají v KostariceV článku, který přibližuje historii i současnostÚstavu biologie a chorob volněžijících zvířat (Literák I.: Ústav biologiea chorob volně žijících zvířat. VitaUniversitatis 6/2009), byly zmíněny četnézahraniční kontakty akademickýchpracovníků našeho ústavu. Příklademdlouhodobé úspěšné zahraniční spolupráceje výzkum avifauny a ektoparazitůptáků Kostariky. Tato spolupráce začalav r. 1998 terénním sledováním avifaunyv řadě národních parků Kostariky, kteréuskutečnili z našeho ústavu prof. MVDr.Ivan Literák, CSc. a doc. MVDr. Jiří Klimeš,CSc. Na poznatky získané v r. 1998jsme navázali dalším studijním pobytemv r. 2004. Při tomto pobytu jsme se zaměřilina studium ektoparazitů ptáků vedvou nížinných národních parcích (NP)– NP Hitoy Cerere a NP Barbilla. Tohotopobytu se účastnil prof. Literák s MVDr.Martinem Havlíčkem, absolventem našíuniverzity, který v té době pracovně působilna Veterinární fakultě Univerzityv Brisbane v Austráli a v Austrálii úspěšněpůsobí dosud, a Ing. Miroslavem Čapkem,CSc., z Ústavu biologie obratlovců(ÚBO) AV ČR v Brně. S odkazem na výsledkypobytu v Kostarice v r. 2004 se podařilozískat prostředky na tříletý projektGrantové agentury Akademie věd Českérepubliky na roky 2009–2011 s názvemEktoparaziti na ptácích horských biotopůKostariky: ekologie, biodiverzita a genetika.Prostředky získal prof. Literák společněs RNDr. Oldřichem Sychrou, PhD.z našeho ústavu, s Ing. Čapkem z ÚBO AVČR a s Mgr. Janem Štefkou z Parazitologickéhoústavu Biologického centra AVČR v Českých Budějovicích, který nynízároveň pracuje ve Velké Británii v entomologickémoddělení londýnského NaturalHistory Museum. Díky tomuto grantujsme v létě 2009 pobývali výzkumněna dalších dvou lokalitách ve středníchhorských polohách Kostariky – v NP Tapantía v NP Rincón de la Vieja. Dlužnopoznamenat, že při všech studijních pobytechv Kostarice jsme velmi intenzivněspolupracovali s MVDr. Bernardem CalvemRodríguezem, naším absolventem,který se v Kostarice narodil.Krásná země ve Střední AmericeKostariku považujeme za jednu z nejkrásnějšíchexotických zemí tropů. Ačkolivse jedná o zemi jen o málo většíInteriér tropického pralesa v národním parku Tapantínež Slovensko, je v ní možné se seznámits nejrůznějšími typy tropického prostředí,s deštnými pralesy, nádhernými plážemi,aktivními vulkány i vysokohorským páramem.Rozloha Kostariky je 51 000 km 2a ve středoamerické šíji sousedí na severus Nikaraguou a na jihu s Panamou. Východnípobřeží v délce 212 km omývá Karibskémoře, západní pobřeží v délce 1 016km Tichý oceán. Kostarika leží v tropickéoblasti jen 8–11 o severně od rovníku. Kekontinentální Kostarice patří také Kokosovýostrov ležící v Pacifiku 500 km jihozápadněod pobřeží.Od nikaragujských hranic až po hranices Panamou se středem země táhnehornatý pás Kordiller (Cordillera), kterýzemi podélně rozděluje na dvě části. Naseverozápadě začíná hornatý pás vulkány,které tvoří Cordillera de Guanacaste,a jež dosahují až 2 028 m. n. m. (VolcánMiravalles). Jihovýchodním směrem sepak Kordillery zvyšují přes Cordillera deTilarán do Cordillera de Talamanca, kdese nachází nejvyšší hora Kostariky CerroChirripó s výškou 3 820 m. Změny nadmořskévýšky jsou jednou z důležitýchdeterminant ekologické různorodosti.14

Z INNOSTI FVHEDalším zdrojem této různorodosti jeodlišný charakter nížinných oblastí nakaribském a pacifickém pobřeží. Karibsképobřeží je poměrně přímé s písčitýmiplážemi, bažinami a mangrovy. Pacificképobřeží je naopak mnohem skalnatějšís četnými zálivy a poloostrovy. Pacificképobřeží je v severní části porostlé tropickýmsuchým opadavým pralesem a mangrovy.Na jih odtud, zejména na poloostrověPenínsula de Osa, se rozkládá tropickýnížinný deštný prales, který má ovšemjiný charakter než deštné pralesy na karibskémpobřeží.Klima v Kostarice je typicky tropické –rozdělené na období sucha (od prosincedo dubna) a období dešťů (zbytek roku).Teplota se během roku příliš neliší, většívliv než roční období na ni má nadmořskávýška. V hlavním městě San José, kterése nachází ve výšce 1 150 m n. m., sepohybují teploty v rozmezí 15–26 o C. Nakaribském pobřeží jsou obvykle teploty21–30 o C , na pacifickém pobřeží jsouteploty ještě o 2–3 o C vyšší, ale je zde(zejména na severu) nižší vlhkost než nakaribském pobřeží.Druhová diverzita rostlin a živočichůDíky různorodým přírodním podmínkámžije v Kostarice přes její malou rozlohuvelký počet druhů živočichů a podobněrozmanitá je i flóra. Právě biodiverzitaláká do Kostariky milovníky přírodyz celého světa.Atraktivní skupinu zvířat představujísavci, kterých zde bylo zaznamenáno přes200 druhů. Návštěvníci národních parků sejistě setkají s některým ze čtyř druhů opic.Žije tam vřešťan pláštíkový, chápan středoamerický,malpa kapucínská a vzácně takékotul rudohřbetý. Vřešťani jsou častěji slyšetnež vidět. Jejich hlas se nese na velkouvzdálenost a mnozí návštěvníci nemohouuvěřit, že tak zvučný hlas vydává opice. Vevětvích stromů je také možné pozorovatlenochody. Poměrně hojný je tříprstý lenochodhnědokrký, kterého lze vidět častějii proto, že je také denním zvířetem.Vzácněji se vyskytuje dvouprstý lenochodkrátkokrký, který je zvířetem nočním. Zetří druhů mravenečníků je nejhojnější stromovýmravenečník mexický. Z dalších savcůse občas podaří pozorovat pásovce devítipásého,vačici opossum, mývaly, skunky,veverky, agutiho středoamerického, prasatůmpříbuzné pekari a netopýry. Snemmilovníků přírody je alespoň na okamžikzahlédnout tapíra středoamerického neboněkterou kočkovitou šelmu, nejlépe jaguára,pumu nebo ocelota.Smrtelně jedovatý křovinář ostnitý Bothriechis schlegeliiJeden z vyšetřovaných ptáků – atraktivní tyranovec královský Onychorhynchus coronatusNejfotografovanější žába světa – listovnice červenooká Agalychnis callidryas1 ❚ 2010 15

Z INNOSTI FVHELétající drahokam – horský kolibřík ohnivobradý Panterpe insignisPtáků je v Kostarice kolem 850 druhů,což je víc než v Evropě nebo celé SeverníAmerice na sever od Mexika. Jedinečnádruhová rozmanitost ptáků a jejich poměrněsnadná pozorovatelnost je důvodemtoho, že Kostarika se stala cílemmnoha milovníků a pozorovatelů ptáků.Na turisty zaměřené ornitologicky je připravenařada cestovních kanceláří, kteréorganizují skupinové ornitologické výpravy.Ale i na neorganizované ornitologyčekají individuální průvodci, poskytujícíza úplatu cenné informace o místníchdruzích. Pro Středoevropana jsou zvlášťzajímavými ty skupiny ptáků, které sev Evropě nevyskytují. Jedná se např. o papoušky(v Kostarice jich žije 16 druhů,mezi nimi i dva velké druhy ara arakangaa ara zelený), kolibříky (51 druhů), trogony(12 druhů) s nejproslulejším ptákemKostariky kvesalem chocholatým, tukany(6 druhů), ale také klouzálky, mravenčíky,pipulky, kotingy se zvonovcem trojhrotýma vranuchou středoamerickou, tyrany,lesňáčky, vlhovce a tangary.Fascinujícími skupinami živočichůKostariky jsou také obojživelníci a plazi.Celkem 150 druhů obojživelníků zahrnujei tři druhy žab, které celý životní cyklustráví na stromech. Vajíčka kladou dovody zachycené v korunách stromů meziJeden z velkokvětých druhů orchidejí – také diverzita rostlin je v Kostarice vysokálisty bromélií. Pozoruhodné jsou drobnéžabky z čeledi Dendrobatidae, které vylučujíjed kožními žlázami a patří mezinejpestřeji zbarvené žáby. Jed z těchto žabekbyl dlouho používán pralesními indiányk napouštění hrotů šípů. V nížinnýchoblastech je i kolem lidských obydlímožné zvláště v noci pozorovat ropuchuobrovskou, dosahující velikosti až 20 cma hmotnosti 1,2 kg.Z více než 200 druhů kostarických plazůtvoří hadi asi polovinu. Určité nebezpečípředstavuje deset druhů jedovatýchhadů, z nichž největší respekt budí křovinářsametový, křovinář ostnitý a největšíneotropický jedovatý had křovinář němý.Obavy vzbuzují i krokodýli a kajmaniobývající větší nížinné řeky a bažiny. Pozornostnávštěvníků Kostariky poutajímořské želvy a z nich asi nejvíc kožatkaobrovská. Tato největší želva světa dorůstádélky až 2 m, šířky 1,5 m a nejtěžší jedinecvážil 900 kg. Ovšem i menší plazi,jako leguáni, gekoni, anolisové a přede-16

Z INNOSTI FVHEvším bazilišci přebíhající vodní hladinustojí za pozorování.Ochrana přírodyNárodní parky se začaly zřizovat v 60. letech.Nyní existuje asi 50 území se statutemochrany přírody – národní parky,rezervace a jiná významná místa. Tatoúzemí představují asi 12 % rozlohy Kostarikya další oblasti pro ochranu přírodyse plánují. Navíc je určitý rozsah ochranypřírody zabezpečen v ochranných pásmechnárodních parků a rezervací, jakojsou chráněné lesy a indiánské rezervace.Celkem to představuje asi 27 % rozlohyúzemí Kostariky.Ke státem chráněným územím je paknutno připočítat ještě alespoň 20 privátníchrezervací, které chrání původní biotopya lze je navštívit stejně jako státemchráněná území. V současné době je snahaspojovat některá chráněná území systémembiokoridorů a vytvářet tak jakési megaparky.První takový projekt se úspěšněpodařilo realizovat v pohoří Cordillera deTalamanca na hranicích s Panamou, kdevznikla rozsáhlá mezinárodní biosférickárezervace La Amistad.Většinu národních parků je možné navštívitbez zvláštního povolení, pouze domohou pohybovat. Pohybovat se mimotyto stezky je pro návštěvníky národníchparků nejen nepraktické z hlediskapozorování zvířat, ale také nebezpečné.V nepřehledných pralesích může totižčlověk neznalý místních poměrů snadnozabloudit.Nejvíc nám imponovalo, že pokudněkteré území získá statut národníhoparku, pak se na tomto území rozvíjímimo vlastní ochranářskou činnostpouze dvě aktivity – vědecký výzkuma řízená turistika (ekoturistika). Lovnebo těžba dřeva jsou jednoznačně zakázány.Ve velkých špatně střežitelnýchparcích bývá problémem pytláctví. Namezinárodní úrovni je Kostarika dávánaza příklad v ochraně přírody. Systémochrany přírody je považován za nejlépepropracovaný v Latinské Americe, přestožebyl konstituován teprve nedávno.Klíčovým momentem v ochraně přírodyKostariky bylo to, že místní obyvatelépochopili, že ochrana přírody je proně v dlouhodobé perspektivě výhodnájako zdroj příjmů.Farmy, které na svém území ponechajílesní porost a poskytují ubytování a ostatníslužby zahraničním turistům včetně nabídkyprůvodců, vykazují vyšší zisky nežZápisky z cestDo centra NP Tortuguero jsme proniklina motorovém člunu s policejní hlídkouz Moínu, který se nachází poblíž významnéhopřístavu Limón. V blízkosti správníhocentra parku i u terénní základnyJalova je sice krátká stezka pro turisty,ale většinu živočichů i rostlin jsme v NPTortuguero pozorovali právě z člunu. Vidělijsme především řadu druhů ptáků.Intenzivně jsme pátrali po skrytě žijícía v jiných zemích velmi vzácné volavceagami. Ve dne se nám ji nalézt nepodařilo.S obrovským štěstím jsme ale jednunocující našli při noční projížďce jednohoříčního ramene.K nejzajímavějším zážitkům patřilynoční pochůzky, kdy jsme ve světle baterkypozorovali zemní kraby, pavoukys vrhacími sítěmi i impozantní bičovce.Nejméně polovina obyvatel pralesa je totižaktivní pouze v noci a ve dne se s niminemáme šanci setkat. Patří k nim např.většina druhů savců, hadů a bezobratlých.Nejhojnějšími živočichy tropického pralesajsou mravenci. Z nich nejnápadnějšíbyli mravenci atta, proudící v zástupechpo lesních stezkách a transportující dosvých rozsáhlých podzemních mravenišťúkrojky listů.Největší zážitek nás ovšem čekal přizpáteční cestě. Když jsme se v odpoledníchhodinách vraceli motorovým člunem doMoínu, záhy po vyjetí ze správního centraNP Tortuguero jsme zcela nečekaně narazilina jaguára, který se snažil přeplavatz jedné strany vodního kanálu na druhou.Jaguár v naší bezprostřední blízkosti doplavalna břeh a třemi plavnými skoky zmizelJak udržitelně chránit své přírodní bohatství – státem organizovaná výchova indiánů kmene Bribriněkterých rezervací je vstup možný jen popředchozí domluvě a na povolení. Obvyklýpoplatek ve státních národních parcích je8–10 dolarů za osobu a den. Většina národníchparků je vybavena místy pro kempování,kde je možné postavit stan a kde bývái nejnutnější sociální zařízení včetně pitnévody. Větší návštěvnost je pochopitelně v dostupnějšíchnárodních parcích, zvláště v okolíhlavního města, než v těch odlehlejších.V každém národním parku fungujesystém stezek, po kterých se návštěvnícifarmy, které prales přeměnily na pastvinypro skot nebo plantáže.V odlehlých místech Kostariky je kůň stálevýznamným dopravním prostředkemv hustém pralese. Průvodce Fabio, který násdoprovázel, tvrdil, že již pět let jezdí denněčlunem po zdejších vodních kanálech, alejaguára viděl stejně jako my poprvé…NP Vulkán Arenal se nachází v severníčásti kostarického vnitrozemí v pohoříCordillera de Tilarán. Vulkán dosahujícívýšky 1 633 m n. m. byl klidný až do r.1968. Tehdy však začal po mohutné explozichrlit lávu, přičemž byl příčinou úmrtíněkolik desítek lidí žijících v jeho blízkosti.1 ❚ 2010 17

Z INNOSTI FVHEPřes masivní erupci zůstal vulkán v téměřdokonale kónickém tvaru. Jeho erupčníaktivita přetrvává v různé síle do současnostia vulkán Arenal je tak jedním z míst,kde je možné, pokud to ovšem častá nízkáoblačnost dovolí, pozorovat permanentnívulkanickou aktivitu včetně vytékání lávy.Nejkrásnější pohled na tuto rudou lávuje v noci. Okolí vulkánu poskytuje krásnýpříklad sukcesních změn na plocháchdříve vyvrhlé lávy. Ta podléhá vodní erozia je kryta nejprve pionýrskou vegetací, zaníž se tlačí pralesní porosty.Během našeho pobytu jsme zde pozorovalijak fascinující chrlení lávy, takněkteré zajímavé savce a ptáky. Narazilijsme také na několik druhů terestrickýchvelkokvětých orchidejí…NP Palo Verde leží v nížinné oblastikolem ústí meandrující řeky Tempisquea představuje jedno z největších zimovišťseveroamerických vodních ptáků veStřední Americe. Od září do března se jichzde shromažďují tisíce. Jedná se o mokřadníoblast s rozsáhlými sezónními záplavamiv období dešťů. Jsou zde laguny sesladkou nebo slanou vodou, bažiny, podmáčenélouky a mangrove. Nalézt se aledají i suché porosty savanovitého charakteru,opadavé i stálezelené lesy a pahorkys ostrými vápencovými skalami, z nichž jemožné přehlédnout celý park. Na březíchřeky Tempisque byli pozorováni krokodýliameričtí dlouzí až 5 m.Překvapeni jsme byli snadnou pozorovatelnostíněkterých savců. Zblízkajsme si prohlédli jelence běloocasé,malpy kapucínské, vřešťany, nosály, mývalyseverní, pekari páskované, veverkyproměnlivé a mravenečníka mexického.Velmi hojní zde byli velcí leguáni středoameričtí…NP Santa Rosa leží spolu se sousedícímNP Guanacaste v klimatické zóně suchéhopacifického pobřeží. Tyto dva parky poblížnikaragujské hranice se rozkládají v oblastizahrnující mořské pobřeží, ale také výšky až1 659 m n. m. (vulkán Cacao). Parky jsouznámy svou velkou biodiverzitou a v současnostiv nich má svá pracoviště mezinárodnívýzkumné centrum studia suchéhotropického pralesa. Toto centrum je výborněvybavené a také ekonomicky velmiúspěšné. NP Santa Rosa chrání nejrozsáhlejšízbytky suchého tropického pralesa veStřední Americe. V období sucha je většinastromů bez listí a zvířata se stahují k nepočetnýmzdrojům vody. Právě v tomto obdobía u napajedel je možné řadu vzácnýchzvířat pozorovat, pokud ovšem tato napajedlazcela nevyschnou, jak tomu bylo přiZ naší terénní laboratoře – zleva doprava:nosál bělohubý Nasua narica, Ing. MiroslavČapek, Dr. Oldřich SychraNáš absolvent MVDr. Bernardo Calvo Rodríguez při veterinární prohlídce ovce, kterou jsmenásledně upekli na rožniProf. Ivan Literák na vrcholu nejvyšší horyKostarikynaší návštěvě. Naším velký zážitkem bylopozdně večerní sledování lovících netopýrůrybožravých. Dostali jsme se do bezprostředníblízkosti skupiny těchto poměrněvelkých netopýrů, kteří svými protáhlýminožkami sbírali rybky plovoucí těsně podhladinou malé tůňky.Synantropizace mývalů severních dosáhlav NP Santa Rosa té míry, že námv nestřežené chvíli sežrali podstatnou částzásob a opakovaně chodili kontrolovat odpadkovékoše v tábořišti…Mořský NP Las Baulas de Guanacastese nachází na pacifickém pobřežípoloostrova Nicoya. Zaujímá asi 500 hazemě a 22 tis. ha moře, přičemž nejatraktivnějšímmístem je zřejmě pláž La PlayaGrande. Tato pláž je totiž z celosvětovéhopohledu jedním z nejvýznamnějších míst,kde klade vejce největší mořská želva kožatkaobrovská. Temně modré želvy kladouvejce po nocích od října do března(nejvíc od listopadu do ledna). Na vrcholusezóny klade v noci vejce někdy přes100 těchto obrovských želv. Pláž je stráženazaměstnanci parku. Ne však proto,aby zakazovali vstup k tak výjimečnémumístu kladení vajec, ale proto, aby želvya jejich snůšky jednak chránili, jednak abyumožnili turistům zhlédnout jedinečnéokamžiky kladení vajec. Návštěvníci, kteřímají zájem vidět kladení vajec, se musíohlásit ve stanici strážců národního parkua ti za poplatek několika dolarů pořádajínoční exkurze za želvami. V NP Las Baulasjsme strávili pouze 2 dny, ale odjíždělijsme velmi uspokojeni. Již první večer nás18

Z INNOSTI FVHEprůvodci z NP zavedli společně se skupinoujiných návštěvníků k mohutné kožatce,která před námi během hodiny svýmaploutvovitýma nohama vyhloubila v pískujámu hlubokou asi tři čtvrtě metru. Nějakouchvíli jako by se chystala klást vejce,ale pak si to zřejmě rozmyslela a pomaluse vrátila zpět do vln oceánu. Prý se takněkdy chovají. Bezprostřední pozorováníobrovské kožatky bylo ale i bez kladenívajec velkým zážitkem…Na karibském pobřeží leží poblíž panamskýchhranic malý NP Cahuita – parks bílými písčitými plážemi lemovanýmistovkami kokosových palem. Křišťálověčistá voda naráží u pobřeží na jediný korálovýútes u karibského pobřeží Kostariky.Právě ten je největším lákadlem návštěvníkůve zdejším národním parku. Plochýkorálový útes odděluje od pláže mělkálaguna. Na velké potápění u korálovéhoútesu jsme nebyli vybaveni. Přesto jsmek němu doplavali a alespoň s potápěčskýmibrýlemi a šnorchlem jsme pod vodouobdivovali malou část podmořského světa.Na pevnině jsme si ale byli jistější.Od NP Cahuita se ve vzdálenosti několikadesítek kilometrů do vnitrozemínachází poměrně málo navštěvovaná rezervaceHitoy-Cerere. Jedná se o územív podhůří Cordillera de Talamanca, kterésousedí s oblastmi obývanými původnímiindiány, kam je omezen vstup, a tímje velmi ztížen průnik do centrální oblastipohoří. Díky své zachovalosti a malé návštěvnostise tam člověk cítí jako v pravétropické divočině. V značně členitém terénuporostlém deštným pralesem (ročnězde padá téměř 4 000 mm srážek) protékajídravé potoky, jsou tam krásné vodopády,ale také časté sesuvy půdy…Naše další pouť vedla napříč celou Kostarikou.Přes Kordillery a průsmyk podvrcholem Cerro de la Muerte (hora Smrti,3 491 m n. m.) jsme se přesunuli z karibskéhopobřeží až na pacifický břeh, napoloostrov Península de Osa, kde leží NPCorcovado.Cestou přes hory ve výšce asi 2 000 mn. m. jsme byli místním znalcem ptáků zavedenina místo, kde jsme mohli poprvépozorovat možná nejnádhernějšího ptákaKostariky a údajně i celé Ameriky – bájnéhokvesala chocholatého. Nejprve jsmepodle hlasu našli samce. Ten po chvíli poodletělk samici a pak už jsme měli možnostspolečně obdivovat celý pár.Rozsáhlý park Corcovado na poloostrověPenínsula de Osa leží v oblasti, kderočně spadne až 5 500 mm srážek. Je velmiodlehlý, a proto je k jeho návštěvě nejvýhodnějšíletadlo. Při cestě autem je možnodosáhnout jeho hlavní středisko jen velmidlouhým a namáhavým pochodem (nášpřípad). Celý NP představuje komplexjedinečně zachovalé přírody. Nádherné jei divoké pacifické pobřeží, kde se střídajípísčité pláže a skalnaté úseky. Některé obrovskéstromy dosahují výšky přes 50 m.Příkladem může být obrovská Ceiba pentandra,která v některých případech dosahujevýšky až 70 m. Mořské pláže lemujílesy, ve kterých se díky větší vzdálenosti odcivilizace koncentruje zdejší populace tapírůstředoamerických a velkých papouškůara arakanga. O problémech s pytlákyvýmluvně hovořily samopaly, které tvořilyvýzbroj strážců parku...Poměrně rozsáhlý NP Braulio Carrillose rozkládá v centrální horské oblastive vzdálenosti jen asi 20 km od hlavníhoměsta San José. Je pojmenován po třetímkostarickém prezidentovi a zaujímájednu z nejdivočejších přírodních oblastíKostariky. Krátké stezky pro turisty jsouvybudovány jen na několika místech přisilnici protínající tento NP a na okrajíchparku. Kdo chce parkem projít napříč,může se pokusit absolvovat riskantní čtyřdennínáročný přechod členitým terénems průvodcem.Nejuspokojenější jsme ale byli až naposlední zastávce těsně za hranicí NP,v privátní rezervaci s motýlí farmou FincaEl Tapir, která s územím NP sousedí.Velké zážitky nás čekaly u kamenité říčky,která územím protékala. Na krátkém úseku,kdy jsme více vyčkávali na břehu, nežabychom procházeli terénem, jsme nejprveviděli přilétnout a pátrat po kořistinádherného velkého orla ozdobného, pakV převážně Afroameričany obývané oblastiLimónu jsou místa, kde Bob Marley je bůhPoetický západ slunce nad pacifi ckým pobřežím v blízkosti národního parku Santa Rosajsme objevili vodní želvu klapavku a podlehlasu jsme přišli ke slunatcům nádherným,atraktivním ptákům z příbuzenstvachřástalů. Když jsme pak nehnutě odpočívalina kamenech, přímo proti nám připlavalasi 170 cm velký smrtelně jedovatý had– křovinář sametový. Tomu jsme s velkýmrespektem uhnuli, ale vyfotografovat senám ho podařilo, byť díky naší rozechvělostine ideálně. A než jsme se z toho zážitkuvzpamatovali, už se k nám korytemřeky blížilo další zvíře. Přískoky se až donaší bezprostřední blízkosti dostala velkáčerná kuna hyrare….NP vulkán Poás se nachází poměrněblízko od hlavního města. Je tudíž snadnodosažitelný (až k vrcholu vede automobilovácesta) a díky své atraktivitě také značněnavštěvovaný. Ročně se kráse tohotoNP obdivuje na půl miliónu návštěvníků.Vulkán Poás se tyčí do výše 2 708 m n. m.Hlavní kráter pod vrcholem má obvod téměř2 km a hloubku 300 m. Na dně kráteruse rozkládá jezero s horkou tyrkysově1 ❚ 2010 19

Z INNOSTI FVHELarvy roztočů trombikul druhu Blankaartiasinnamaryi přisáté na kůži drozdašedohřbetého Catharus fuscaterVšenka Myrsidea klimesi,Sychra 2006 z mravenčíkašedoprsého Formicariusanalis. Jméno dostalana počest a u příležitostiživotního jubilea Doc. JiříhoKlimeše.Místa našich terénních pobytů v Kostarice (červenékruhy), modře lemované kruhy představují místa, kde bylivyšetřováni ptáci na přítomnost ektoparazitůmodrou vodou s vysokým obsahem sloučeninsíry. Toto jezero má průměr 350 m.V jeho blízkosti se uvolňují sirné dýmy(fumaroly), které vodu zároveň okyselují.Poslední období velké aktivity vulkánuPoás bylo v letech 1952–1954, i pozdějivšak zahrozil (např. erupcí v r. 1989). Provegetaci parku je charakteristický horskýtzv. „trpasličí“ mlžný prales, nízký, téměřnepropustný porost, v němž jsou stromyhustě porostlé epifyty, zejména broméliemi,mechy a lišejníky.My jsme se v tomto NP zdrželi jen krátce,a to především proto, abychom obdivovalinádhernou scenerii kráteru, kterýco do své velikosti má mezi činnými sopkamiobdobu pouze v Indonésii, kde podobnýchrozměrů dosahuje kráter sopkyGunung Gede…Založení proslulé soukromé rezervaceMonteverde umožnila malá komunitanáboženských přistěhovalců – kvakerůMVDr. Bernardo Calvo R., ředitel Veterinárnísprávy pro karibskou oblast, navštívil VFUBrno na konci ledna 2009– z USA, kteří se v r. 1951 po svém propuštěníz vězení usadili v této části Cordillerade Tilarán. Rezervace o poměrněmalé rozloze (11 tis. ha) tvoří integrovanýsystém s rozsáhlými chráněnýmiúzemími, která byla zachráněna díky finančnímpříspěvkům dětí z celého světa,a nese proto název Bosque Eterno delos Niňos (Věčný les dětí). Předmětemochrany je horský mlžný les v nadmořskévýšce okolo1 300 m. Při příjezdu ze stranyvyprahlých odlesněných pacifickýchúbočí působí téměř jako přelud, když setěsně před dosažením hřebene náhle objevízelená čupřina vlhkého pralesa. Rezervacíprochází kontinentální rozvodía můžeme zde názorně vidět, jak mlhyzahalující svahy obrácené ke Karibiku navětrem ošlehaném hřebeni náhle ustupujítrvale slunečnému, suchému počasí napacifické straně.Do údolí Peňas Blancas jsme sestoupiliz rezervace Monteverde, abychom se pokusilispatřit tok jednoho z nejatraktivnějšícha nejvzácnějších ptáků Kostariky – vranuchystředoamerické. To se nám sice nepodařilo,ale pozorovali jsme několik samiček,a dokonce jsme objevili rozestavěné hnízdo,které v té době nebylo ještě popsáno…Všechny zápisky z těchto i dalších NP,které jsme navštívili, by vydaly na publikacipodstatně rozsáhlejší, než je tentopříspěvek.Náš výzkum ektoparazitůa jeho výsledkyVýsledky našeho bádání byly publikoványzatím v osmi vědeckých článcích v časopisechActa Parasitologica, CaribbeanJournal of Science, Folia Parasitologica,International Journal of Acarology a Zootaxa.Jeden populárně vědecký článekjsme publikovali v časopise Živa. Mimojiné byly naší zásluhou jako druhy novépro vědu popsány:roztočiEutrombicula costaricensis Stekolnikov,Literák, Čapek & Havlíček, 2007Eutrombicula passerinorum Stekolnikov,Literák, Čapek, Havlíček, 2007Eutrombicula hectochaeta Stekolnikov,Literák, Čapek, Havlíček, 2007Lasioseius aquilarum Dusbabek & Literak,2006Pellonyssus cyanoides Dusbabek & Literak,2006Proctolaelaps threnetes Dusbabek &Literak, 2007Proctolaelaps naskreckii Dusbabek &Havlicek, 2007Proctolaelaps chalybura Dusbabek &Capek, 2007všenkyFormicaphagus tyrannina Sychra, 2006Myrsidea calvi Sychra, 2007Myrsidea klimesi Sychra, 2006Myrsidea larvatae Sychra, 2007Myrsidea mcleannani Sychra, 2006Myrsidea ochrolaemi Sychra, 2007Myrsidea poliogasteri Sychra, 2007Myrsidea souleyetii Sychra, 2007Rallicola ochrolaemi Sychra, 2007V současné době zpracováváme materiálze sběrů v r. 2009 a připravujeme terénnístudii ektoparazitů ptáků ve vysokohorskýchbiotopech Kostariky, kterou bychomchtěli uskutečnit v průběhu r. 2010.text: Ivan Literák, Jiří Klimeš,Oldřich SychraÚstav biologie a chorob volněžijících zvířat FVHE VFU Brnofoto: Zuzana Literáková, Ivan Literák20

Děkan FaF na počátku druhéhofunkčního obdobíZ INNOSTI FAF„Pokud jsem dostal příležitost představitsvé plány v dalším funkčním období,chtěl bych nejprve poděkovat za důvěru,které se mi zvolením kandidátem na děkanadostalo. Chápu to jako souhlas s pokračovánímstylu řídicí práce, který jepatrně většinou studentů i zaměstnancůfakulty akceptován. Ve vztahu k nim jdeo vstřícný a jednotný přístup spojený s respektovánímplatných předpisů, transparentnísystém odměňování za práci a iniciativu,podporu prohlubování jazykovýchznalostí pracovníků a studentů a lidský,v rámci možností spravedlivý přístup přiřešení problémů. Ve vztahu k okolí jdezejména o důsledné hájení zájmů fakultya trvání na kompetencích akademickýchorgánů fakulty při respektování zákonnýchkompetencí ostatních.V oblasti vzdělávání je mým záměrems pomocí zpětné vazby od kolegů i studentůdále zdokonalovat systém diferenciacestudia do šesti základních směrů pomocístrukturované nabídky povinně volitelnýchpředmětů a zachování pružnéhokreditního systému. Chceme navýšit počtystudentů magisterského studia v angličtiněa budeme se snažit o akreditacianglických verzí několika oborů doktorskéhoprogramu. Třetí prioritou je potomrozšíření už dnes poměrně bohaté nabídkyzahraničních partnerských univerzitpro studijní a výzkumné pobyty studentů.Pracovníci fakulty už dokázali, že dovedoui velmi skromné finanční prostředkyna výzkumnou činnost proměnit na kvalitnípublikační výsledky. Za rok 2008 jsmezískali v bodovém hodnocení výsledkůvýzkumu a vývoje 1 600 bodů, za něž máfakulta v roce 2010 obdržet na dlouhodobýkoncepční rozvoj výzkumu a vývojez fondů MŠMT tři miliony korun. Zásadnípro další rozvoj vědecké činnosti a studiaDSP na fakultě bude výstavba novéhoPavilonu farmacie za přispění evropskýchfondů. Jsem přesvědčen, že práce týmupana doc. Bartoše spolu se vstřícným přístupemuniverzity přinesou úspěch. Kroměrozšíření prostor pro výzkum a novéobory DSP dojde i k rozšíření výukovýchprostor a zlepšení neúnosného přetíženísoučasného pavilonu farmacie.Uvědomuji si, že sebelepší záměr nemánaději na úspěch bez podpory spolupracovníkůa kvalitní komunikace uvnitř fakultyMilan Žemlička se narodil r. 1949 v Ostravě. Po promoci na Farmaceutické fakultěv Bratislavě nastoupil na tamější Katedře anorganické a organické chemie jako interníaspirant a roku 1982 obhájil disertační práci. V roce 1996 přešel na Farmaceutickou fakultuVFU Brno, kde působil v Ústavu chemických léčiv. V roce 2004 habilitoval v oboruFarmakognozie; od té doby je přednostou Ústavu přírodních léčiv. V letech 2000–2006působil jako předseda Akademického senátu univerzity, v roce 2006 byl poprvé zvolenděkanem.Ve volném čase rád cestuje, chodí sám po odlehlých místech, fotografuje a sbírá léčivérostliny.i navenek. I do budoucna se chci zaměřit nazlepšení a zkvalitnění přístupu všech členůakademické obce i veřejnosti k nezkreslenýminformacím o činnosti fakulty.Věřím, že stylem své práce dávám dostatečněnajevo, že jako děkan se necítímbýt nadřazeným panovníkem studentůa pracovníků fakulty, ale naopak jejichdočasným vedoucím, povinným hájit jejichkolektivní zájmy a přinášet jim maxi-mální užitek. Nepochybuji, že podobně secítí i moji nejbližší spolupracovníci. Jsempřesvědčen, že právě pravdivost v konání,vědomí zodpovědnosti a atmosféra vzájemnéhorespektu mohou vést i v rámcicelé univerzity k dobré spolupráci ve prospěchvšech.“text: Milan Žemličkafoto: archiv autora a redakce1 ❚ 2010 21

Z INNOSTI FAFZ činnosti lékárny… Pacienti, i všichni ostatní, kteří zavítají do naší lékárny, nás většinou znají jako milé(někdy více, někdy méně) osoby „v bílém“, věnující se zdravotním problémům jich samotnýchnebo problémům jejich „němých“ přátel …… Co všechno je ale potřebné, abychom zabezpečili pro každého pacienta to, co je vechvíli návštěvy lékárny nejdůležitější? Totiž – kvalitní, bezpečný a účinný lék, kompetentníradu v jeho zdravotních potížích nebo pomoc při orientaci v množství doplňkovéhosortimentu, který může pomoci předcházet nemocem a udržovat tělo v optimální fyzickéi psychické kondici.… Co vlastně děláme, když zrovna nevydáváme léčiva, nesloužíme radou nebo neodpovídámena množství každodenních telefonických dotazů?… A pak – jsou tady ještě i naši studenti …Přijměte proto, prosím, pozvání a pojďte s námi nahlédnout i do zákulisí …Provoz Fakultní lékárny jako zdravotnickéhozařízení, které poskytuje komplexnílékárenskou péči, zabezpečují zdravotničtípracovníci s odpovídajícím vzděláníma kvalifikací, které je požadováno platnoulegislativou. V současné době provoz lékárnyzabezpečují 4 farmaceuti (Pharm-Dr. Simona Floriánová, PharmDr. LenkaSmejkalová, PhD., Mgr. Marek Csöllei,Mgr. Hana Lindtnerová), 2 farmaceutickéasistentky (Jana Máchová, Lenka Judexová,DiS.) a 1 sanitářka (Helena Kulhánková).Krátký pohled do historieFakultní lékárna Farmaceutické fakultyVFU Brno je zdravotnicko-pedagogickézařízení, které navazuje na odkaz bývaléLékárny na Orlí v Brně. Jen pro připomenutí– tato lékárna vznikla již v roce 1960jako detašované pracoviště Farmaceutickéfakulty Univerzity Komenského v Bratislavě,i když její ideové základy byly položenyještě v časech existence Farmaceutickéfakulty Masarykovy univerzity v Brně.V roce 1969, kdy vznikla Farmaceutickáfakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové,pokračovala tato Fakultní lékárna vesvé činnosti pod její záštitou až do roku1990, kdy byla její činnost ukončena.Vedení Farmaceutické fakulty VFUBrno se v návaznosti na tyto pozitivnízkušenosti rozhodlo za podpory vedeníuniverzity vybudovat zdravotnicko-pedagogickézařízení v podobě Fakultní lékárnyjakožto své vlastní základny propraktickou výuku budoucích farmaceutůpřímo v areálu univerzity. Projekt vybudováníFakultní lékárny vycházel z původnímyšlenky praktické výuky studentů přímopedagogy fakulty v co nejoptimálnějšíchpodmínkách moderně vybavenéhopracoviště. Budování lékárny probíhalosoučasně s rekonstrukcí budovy č. 43 (Pavilonklinik malých zvířat Fakulty veterinárníholékařství), jehož je součástí a dne26. 11. 2003 byla lékárna oficiálně a slavnostněpředána do užívání. Následně pakod 1. 12. 2003 začala poskytovat zdravotnickoupéči pro veřejnost.Fakultní lékárna jakozdravotnické zařízeníFakultní lékárna byla vybudována jakoveřejná lékárna s odbornými pracovišti,jejímž provozovatelem je Veterinárnía farmaceutická univerzita Brno, organizačněje definována jako účelové zařízeníFarmaceutické fakulty VFU Brno.Student při výdeji léčiv v rámci praktické části závěrečné stáže ve FLVýdej léčiv ve Fakultní lékárně22

Z INNOSTI FAFFakultní lékárna realizuje výdejní činnostpro veřejnost, výdejní činnost na žádankypro ambulantní zařízení a ostatníodběratele, zabezpečuje přípravu léčiva realizuje rovněž konzultační činnost.Organizačně je rozčleněna na 2 odbornápracoviště:a) odborné pracoviště zásob a výdeje léčiv(vedoucí – Mgr. Marek Csöllei)b) odborné pracoviště přípravy léčiv (vedoucí– PharmDr. Lenka Smejkalová,PhD.)I když se jednotlivé činnosti vzájemněprolínají, přece jen každé odbornépracoviště má svoje specifika. Odbornéurčuje výrobce. Teprve pak je připravenok tomu, aby mohlo být vydáno pacientoviv režimu výdeje na lékařský předpis nebojako volně prodejné.Protože FL sídlí v bezprostřední blízkostiordinací humánních lékařů (praktickýlékař, gynekolog, endokrinolog, pneumolog),má v sortimentu humánní léčiva,ale také realizuje objednávky velkéhomnožství veterinárních léčiv pro veterinárníkliniky a jejich klienty. Jen pro zajímavost,v roce 2009 zrealizovali pracovníciFL výdej na cca 25 000 receptů a 550výdejů na žádanky jednotlivých klinika ordinací humánních lékařů.na slouží také pro výuku studentů v rámcidemonstrace přípravy jednotlivých lékovýchforem. Součástí této laboratoře jemístnost vybavená speciálním laminárnímboxem, ve které se připravují sterilníLP. Třetí laboratoř slouží pro přípravuzkoumadel a pro vstupní analýzu surovin(léčivých a pomocných látek), kterépodléhají ze zákona přísné kontrole a evidencipředtím, než se použijí v procesupřípravy léčiv.V tomto oddělení se připravují různédruhy individuálně připravovaných LPpodle potřeb pacientů. Vedle běžných lékovýchforem (masti, krémy, pasty, prášky,Konzultační místnost – měření glykémie za asistence studentky programu Erasmuspracoviště zásob a výdeje zabezpečuje racionálníobjednávání humánních a veterinárníchléčiv, doplňkového sortimentu,pomůcek PZT, přičemž musí velmi rychlereagovat na potřeby pacientů i jednotlivýchordinací lékařů a klinik univerzity.Objednávání probíhá většinou on-lines možností okamžitě zareagovat na požadavkypacientů (expresní objednávkylze zrealizovat i do 1 hodiny), právě díkyinternetovému propojení s distributoryléčiv. Objednávky se uskutečňují několikrátdenně v pravidelných intervalech, alei mimořádně. Každá dodávka léčiva podlezákonných norem musí být při příjmuzkontrolována (včetně šarže a expirace),zpracována speciálním lékárenským softwarem(Mediox), dále pak již při přejímceje každé léčivo označeno kódem, cenoua pak následně uloženo do skladovýchprostor lékárny, přičemž je potřebné dodržovatsprávné podmínky skladování, kteréOdborné pracoviště přípravy léčiv zabezpečujeindividuální přípravu léčivýchpřípravků na recepty pacientů nebo žádankyjednotlivých klinik, ústavů, ordinacíhumánních lékařů a ostatních pracovišť.Ačkoliv příprava léčivých přípravkůnení v současné době tou nejviditelnějšíčinností lékárny, je stále nezanedbatelnousoučástí farmakoterapie. Počet takto zrealizovanýchreceptů zdaleka nedosahuječísel vydávaných hromadně vyráběnýchLP, protože samotná příprava jednotlivýchlékových forem je časově velmi náročná.Pro dokumentaci objemu přípravy v našílékárně lze dokladovat statistická čísla,která ukazují, že během roku 2009 se připravilopřes 1 200 individuálně připravenýchléčivých přípravků.Odborné pracoviště přípravy je situovánov zázemí prostor FL a sestává ze 3místností. Jedná se o dvě laboratoře propřípravu léčivých přípravků, z nichž jed-Galenická laboratoř – příprava želatinovýchtobolekčípky, roztoky, kapky apod.) pro humánníúčely ale reflektujeme i potřeby veterinárníchlékařů a jejich pacientů. Příklademmůže být příprava želatinových toboleks obsahem různých léčivých látek, kterádnes v ostatních lékárnách není zcela běžná.Kromě standardních velikostí je našelékárna vybavena i pro přípravu tobolekvelikosti č. 3 – pro většinu lékáren atypických.Tyto tobolky jsou objemově menší,lépe se podávají právě menším zvířatům.Takových tobolek lékárna připraví více než30 000 za rok. I z tohoto důvodu za námiřada našich pacientů dojíždí z velkýchvzdáleností, někteří dokonce i ze zahraničí.Jako zajímavost tohoto pracoviště jemožno uvést, že oddělení přípravy čerpánejen z nejnovějších poznatků, které selékárenské přípravy týkají, nýbrž má bohatévlastní sbírky receptářů a disponujei nejstaršími typy lékopisů.1 ❚ 2010 23

Z INNOSTI FAFSvětového dne diabetu. Jen v roce 2009 seho zúčastnilo 84 zájemců, přičemž několikaz nich s naměřenou zvýšenou glykémiíbyla doporučena dietetická opatřenía návštěva diabetologa.Ve spolupráci s ČLK pořádá Fakultní lékárnarovněž tzv. Dny lékáren, zaměřenékaždý rok tematicky, např. na metabolickýsyndrom (měření množství podkožníhotuku, tlaku krve, stanovení glykemie, triglyceridůa cholesterolu, hodnoty BMI),dále programy zaměřené na problematikuočkování, cestování nebo fotoprotekce.Odborné poradenství a konzultačníčinnost nejsou v současnosti v prostředínašich lékáren ani dnes zcela běžné, protosi vážíme, že naši pacienti tyto akce registrujía účastní se jich.Překvapením možná bude, že značnáčást pracovní doby, zejména vedoucího lékárníka,který organizuje, řídí, kontrolujea odpovídá za celý provoz FL, je věnovánaadministrativně-ekonomické činnosti.Lékárna má zákonnou povinnost každouodbornou činnost dokumentovat a tutodokumentaci uchovávat po dobu 5 let. Vedenídokumentace, kromě jiného, je předmětemkontroly dozorových orgánů (např.SÚKL, ČLK, KÚ JMK – odbor zdravotnictví).Kromě denní kontroly správnostivydávaných LP a náležitostí receptů (tzv.retaxace) je nutno pravidelně připravovatpodklady pro fakturaci receptů a poukazůna zdravotní pojišťovny, zpracovávat dodacílisty, faktury, reklamace od dodavatelů,několikrát měsíčně aktualizovat změnyúhrad vybraných LP podle pokynů SÚKL,vést evidenci a dokumentaci návykovýchlátek a prekurzorů, zajišťovat pravidelnoukontrolu a validaci všech přístrojů používanýchv lékárenském provozu, přičemžtímto zdaleka nekončí výčet všech administrativnícha ekonomických činnostínutných k zajištění správného a bezchybnéhoprovozu Fakultní lékárny.Výukové pracoviště FL pro specializovanou výuku informačních technologií v lékárenství – stážstudentů 5. ročníkuKonzultační a poradenská činnost veFakultní lékárněVýznamnou součástí lékárenské péče v našílékárně je konzultační a poradenská činnost.Považujeme ji za velmi důležitou, jednakz důvodu toho, že napomáhá udržovatpozici lékárenského prostředí jako zdravotnickéhozařízení, rozšiřuje možnosti odbornéhouplatnění farmaceuta i v této oblasti,a tím přispívá k posílení jeho pozicev očích laické i odborné veřejnosti.Poradenství probíhá ve speciálním a diskrétnímprostoru konzultační místnostia Fakultní lékárna je v současnosti schopnasvým vybavením poskytnout doplňkovýservis v oblasti měření tlaku, stanoveníhladiny krevní glukózy, cholesterolu a triglyceridůpomocí tzv. selfmonitoringu, tj.aplikace odběrové lancety a vlastní odebráníkapky krve pacientem za přímé asistencelékárníka za dodržení přísných hygienickýchpodmínek, tak jak to umožňuje současnálegislativa. K dalšímu vybavení našehokonzultačního centra patří spirometrMicro PC, který umožňuje zhodnoceníplicních funkcí pacienta. Další zajímavoumožností pro naše pacienty je stanovenítypu a citlivosti pleti ke slunečnímu záření.Díky tomuto vybavení již několik letpořádáme kromě individuálních konzultacíi speciální poradenské akce, a tov součinnosti s vyhlášením tzv. Světovýchdnů … pořádaných WHO. Tak se naši pacientimohou zúčastnit poradenských aktivitpři příležitosti Světového dne diabetu,Světového dne astmatu, Světového dnebez tabáku, Světového dne CHOPN, dálepreventivního programu Dny slunce bezrizika apod. Největší zájem zaznamenávákaždoročně poradenství při příležitostiPráce v analytické laboratořiFakultní lékárna jako účelovépedagogické zařízení FarmaceutickéfakultyNeméně důležitým posláním Fakultní lékárnyvedle role zdravotnického zařízeníje vytvářet odborné prostředí pro řízenoupraxi studentů farmaceutických oborů.Lékárna je tak místem pro realizaci praktickévýuky, vedené jednak pedagogy fakulty,ale i samotnými zaměstnanci FL,přičemž někteří působí jako asistenti Ústavuaplikované farmacie (PharmDr. LenkaSmejkalová, PhD., Mgr. Marek Csöllei).Odborný personál lékárny se tak přímopodílí na vzdělávání budoucích lékárníkůa lékárna je plnohodnotným univerzitnímpracovištěm. Koordinací výuky a probíhajícíchpraxí na půdě Fakultní lékárnyje pověřena PharmDr. Simona Floriánová.Integrovanou součástí FL vzhledemk její výukové činnosti je tzv. vzdělávacícentrum, které je tvořeno třemi základnímivýukovými pracovišti – ateliérem propraktickou výuku marketingu a správnédispenzační péče, pracovištěm pro specializovanouvýuku informačních technologiív lékárenství a již výše zmíněnougalenickou laboratoří pro přípravuLP. Prostory vzdělávacího centra tak přímoumožňují naplnit požadavek úzkéhopropojení mezi farmaceutickým studiema samotnou praxí. Výuka ve FL je podpořenataké existencí uzavřeného televizníhookruhu (CCTV), který umožňuje sledovata kontrolovat činnost studentů zejménapři výdeji léčiv.24

ZINNOSTI FAFGalenická laboratoř – příprava rektálních LF (lékových forem)Konzultační činnost – měření plicních funkcí spirometremZ hlediska charakteru a délky praktickévýuky studentů ve FL se jedná o krátkodobéstáže, dlouhodobé praxe, dále pakspolupodílení se studentů na konzultačnía poradenské činnosti v rámci jejich diplomovýchpraxí. Ve FL probíhají rovněž vespolupráci s ÚAF odborné semináře zejménaz předmětu Lékárenství.Hned druhý rok po zahájení provozu veFL jsme mohli na praxi přivítat první studenty.V rámci harmonizace curricula pětiletéhomagisterského studijního programustudia farmacie v souladu s evropskousměrnicí, která zavedla povinnost 6měsíčnípraxe studentů pátých ročníků, byla fakultoustanovena podmínka, že pro započtenítéto praxe je nutné úspěšné absolvování odbornédvoudenní stáže ve Fakultní lékárně.Praxe probíhá pravidelně každý den v průběhuledna až března, účastní se jí všichnistudenti 5. ročníku a během stáže musíprokázat svou teoretickou i praktickoupřipravenost pro jejich budoucí působenív zařízeních lékárenské péče.V roce 2008 se Fakultní lékárna poprvézapojila do vzdělávacího programu ERAS-MUS a rozšířila tak počet pracovišť univerzity,která poskytují zázemí pro stážezahraničních studentů. První studentkoutohoto půlročního programu byla LuciaIrene Juarez Valle z Universidad de Salamancave Španělsku. Student programuERASMUS se stává po celou dobu 6 měsícůplnohodnotným členem pracovního týmua podílí se na všech odborných činnostechv lékárně. Protože tato spolupráce studentůa pracovníků FL se ukázala více než přínosná,od září 2009 absolvují v rámci tohotoprogramu svou půlroční praxi v naší lékárněhned studentky dvě – Esther Valeroz již výše zmíněné univerzity ve Španělsku,a Goda Vytartaité z University of MedicineKaunas v Litvě. Jednou týdně zde praktikujei další litevská studentka Rasa Kalédaite.V létě roku 2009 měla naše lékárna jedinečnoupříležitost stát se hostitelskoulékárnou výměnného programu Mezinárodnífederace studentů farmacie (IPSF),kdy v rámci projektu CEEPUS poskytlazázemí a představila prostředí českého lékárenstvídvěma studentům z Univerzitylékařství a farmacie Iuliu Hatieganu v rumunskémKluž-Napocca.ZávěrZávěrem možno nahlédnout ještě do zcelanestandardních činností a aktivit, ve kterýchse kolektiv FL v roce 2009 angažoval.Jednou z nich bylo poskytnutí prostora spoluúčast při organizaci soutěže studentůfarmacie v komunikačních dovednostech– „Mistrovství v lékárenské komunikaci“,konané v dubnu 2009. Soutěžprobíhala v ateliéru pro praktickou výukumarketingu a správné dispenzační praxeza hojné účasti studentů, porotců, představitelůfakulty i novinářů.Zcela novou činností pro nás, pracovníkyFL, byla možnost zapojit se s týmemdalších specialistů do procesu klinickéhohodnocení léčiva (tiotropium bromide)v rámci mezinárodní klinické studie BI205.385-POET ve spolupráci s plicní ambulancíMUDr. Evy Burdové. Díky tomujsme získali představu o dalších možnostechuplatnění farmaceutů.O tom, že všichni zaměstnanci FL sesnaží přistupovat ke své profesi a každodennímrozmanitým povinnostem velmizodpovědně, svědčí snad i to, že právěv těchto dnech dostal kolektiv lékárny CertifikátČLK za stoprocentní účast všechfarmaceutů na celoživotním kontinuálnímvzdělávání. Tato skutečnost zajišťuje,že chceme být a jsme připraveni poskytovatnašim pacientům co nejkvalitnějšílékárenskou péči.text: Mgr. Hana Lindtnerovávedoucí FLfoto: archiv FL1 ❚ 2010 25

Z INNOSTI REKTORÁTNÍCH PRACOVIŠŤOddělení kontroly, ostrahy, BOZP a POOddělení kontroly, ostrahy, BOZP a POsídlí zatím v budově č. 5. Obsazení odděleníje jedním pracovníkem. V dohlednédobě bude přestěhováno do budovy vrátniceu vchodu do areálu VFU.Oddělení zabezpečuje vydávání vjezdovýchčipů pro zaměstnance VFU, zabezpečujesystém uzavření budov výdejem záložníchklíčů odpovědným osobám, likvidaci pojistnýchudálostí souvisejících s činností VFU.Oddělení dále provádí na základě rozhodnutíkolegia rektora v průběhu rokukontroly finančních výdajů ve třech vytipovanýchústavech či klinikách, vždy pojedné ze tří fakult. Zaměření je předevšímna doložení uskutečněných výdajů, doloženípříslušnými doklady a schválení odpovědnýmiosobami. Zároveň na základěpřidělení rozpočtových prostředků prověřitdodržování rozpočtové kázně.Ostrahu areálu zabezpečuje bezpečnostníagentura TK Securit. Činnost ostrahyzačíná již u samotného vjezdu do areáluVFU. Mnohým návštěvníkům nebo klientům,kteří přejíždějí či přicházejí na VFU,poskytuje služba na vrátnici informaceo umístění kliniky či ústavu, který hledají.Vzhledem k tomu, že vjezd od areáluje zpoplatněn, regulují i pohyb vozidel poareálu. V současné době je situace ztíženázvýšeným pohybem vozidel stavebních firem,které se podílí na probíhající výstavběv areálu VFU. Pravidelné obchůzky ostrahypo areálu VFU jsou směřovány na zabezpečeníbudov zvláště pak v nočních hodinácha zjištění pohybu osob, které v areálu nemajíco pohledávat. V denních hodinách jev areálu VFU velký pohyb osob, což z hlediskabezpečnosti a ochrany majetku znamenáznačné nebezpečí. Stále se vyskytujíosoby, které v areálu VFU hledají všechno,ale vzdělání nikoli. Uzamykání kancelářív poslední době i přesto, že zámky na dveříchjsou opatřeny koulemi, je nasnadě,protože pro osoby vnikající do takto zabezpečenýchmístností je naprostou hračkou.Každý rok jsou hlášeny drobné ztrátyosobních věcí, které byly ponechány v šatnáchči na stolech v otevřených kanceláříchbez dozoru. Neopatrnost v ukládání osobníchvěcí je přímo pobídkou pro osoby, kterése pohybují po budovách VFU, aniž by sijich kdokoli všiml, k jejich odcizení. Těmtoosobám stačí okamžik a kabelka, peněženka,batoh změní majitele, kterému pak zůstávajíjen oči pro pláč. Škody mnohdy nemusí býtvysoké, ale starosti o opatření nových občanských,řidičských průkazů, platebních karet,jsou o to vyšší. Odcizené peněženky se občaspodaří někomu nalézt a vrátit je majiteli, aletakové případy jsou pouze výjimkou. V poslednímpřípadě byla peněženka studentkynalezena bezdomovcem na hlavním nádražív Brně v odpadkovém koši a ten ji donesl ažna VFU. Drzost osob, které se snaží v současnédobě něco zcizit, je značná a vniknouttřeba do kanceláře, jejíž majitel je právě naobědě, je pro ně dílem okamžiku.Stejně na tom jsou i zaparkovaná vozidlav areálu VFU. Parkování je placené, alenikoli hlídané, a proto je třeba, aby si každýmajitel zabezpečil a nevystavoval věci vevozidle na odiv ostatním. V loňském rocebyla několikrát vykradena vozidla u klinikychorob koní, kde majitelé zanechali vozidladokonce odemčená ve snaze postaratse o pacienta, kterého dovezli. Osoby, kteréodcizí věci ať už v kancelářích, na chodbách,v šatnách či vozidlech, pak mizí conejkratší cestou z areálu. Přestože v areálujsou pouze dva vchody, je mnohdy snahau některých osob, a mnohdy i zaměstnanců,zkrátit si cestu přes oplocení. Za dvaroky mého působení se podařilo ukončitv oplocení činnost několika volných průchodů,které umožňovaly nekontrolovatelnýpohyb osob. V současné době se i mezizaměstnanci najdou jednotlivci, kteří jsous tímto nespokojeni. Přelézáním oplocenívšak dávají návod k tomu, jak se dostat doareálu a stejně tak jej nepozorovaně opustit.Bezpečnost o ochrana zdraví při prácije pravidelně kontrolována a opatřeník nápravě jsou přijímána okamžitě, abyse tak zabránilo možnému vzniku úrazů.text: ing. Miroslav Kořán,vedoucí oddělenífoto: M. Petrová26

Specifický vysokoškolský výzkumprováděný studentyZ INNOSTI STUDENTŮSe začátkem roku 2010 došlo k posílenípostavení studentů při provádění výzkumnéčinnosti související s jejich vzděláváním.Byla vydána nová směrnice, kteráupravuje pravidla pro poskytování účelovépodpory na projekty výzkumu prováděnéstudenty při uskutečňování akreditovanýchdoktorských nebo magisterskýchstudijních programů a který je bezprostředněspojen s jejich vzděláváním (specifickývysokoškolský výzkum) na Veterinárnía farmaceutické univerzitě Brno.Činnosti spojené se specifickým vysokoškolskýmvýzkumem budou svěřenykomisi nazvané Interní grantová agenturaVFU Brno. Ta bude složena z devíti členů,a to dvou zástupců z docentů nebo profesorůkaždé fakulty, dvou externích členůa předsedy – prorektora pro vědu, výzkuma zahraniční vztahy.IGA VFU Brno prostřednictvím svéhopředsedy vyhlásí soutěž o účelovou podporuna specifický vysokoškolský výzkum na VFUBrno pro příslušný kalendářní rok nebo jehočást. Řešitelé budou podávat návrhy projektůpodle pravidel určených IGA VFU Brno.Návrh projektu bude pro jeden kalendářnírok s maximální výší podpory500 000 Kč a bude muset obsahovat zejménanázev projektu, vymezení řešitelskéhotýmu s určením řešitele projektu a akademickéhopracovníka odpovědného za čerpáníprostředků, a případných dalších členůřešitelského týmu, vymezení cíle projektu,popis metody řešení projektu, předpokládanévýsledky projektu, rámcový názevčlánku a název vědeckého nebo odbornéhočasopisu, v němž se předpokládá publikacedosažených výsledků. Součástí návrhu projektubude muset být vymezení způsobilýchnákladů na řešení projektu v členění zejménana: náklady na pořízení hmotného majetku,osobní náklady, včetně stipendií, kdepodíl osobních nákladů (včetně stipendií),spojených s účastí studentů doktorskéhonebo magisterského studijního programujakožto řešitelů nebo dalších členů řešitelskéhotýmu na řešení projektu, na celkovýchosobních nákladech musí být více než 60%,náklady na pořízení nehmotného majetku,další provozní náklady, náklady na službya doplňkové náklady.Za odbornou úroveň projektu bude odpovídatřešitel. Řešitelem projektu budemoci být student doktorského studijníhoVýzkum ve spolupráci se studenty pod vedením prof. Pikulyprogramu, v takovém případě bude musetbýt druhým členem řešitelského týmu školitelřešitele. Řešitelem projektu bude mocibýt také akademický pracovník VFU Brno,v takovém případě bude muset být druhýmčlenem řešitelského týmu alespoň jedenstudent doktorského studijního programunebo jeden student magisterského studijníhoprogramu. Dalšími členy řešitelskéhotýmu budou moci být další studenti doktorskéhonebo magisterského studijníhoprogramu, akademičtí pracovníci, vědečtí,výzkumní nebo vývojoví pracovníci VFUBrno. Počet studentů doktorského nebo magisterskéhostudijního programu v řešitelskémtýmu bude muset být alespoň rovenpočtu ostatních členů řešitelského týmu.Návrhy projektů bude hodnotit IGAVFU Brno. IGA VFU Brno pro posouzenínávrhu projektu určí dva oponenty. Konečnéhodnocení projektů provede IGA VFUBrno a stanoví jednoznačné pořadí návrhůprojektů pro každou fakultu, respektive celoškolsképracoviště, zvlášť. O přijetí nebonepřijetí návrhu projektu bude rozhodovatIGA VFU Brno. Počet přijatých projektůa výše přidělených finančních prostředkůbude limitována finančními prostředkypřidělenými rozpočtem VFU Brno.Po přijetí projektu bude řešitel se svýmtýmem řešit projekt podle podaného návrhua v rozsahu finančních prostředků a podlepravidel stanovených pro IGA VFU. Řešitelbude povinen ukončit řešení projektu dodoby stanovené IGA VFU Brno, nejpozdějivšak do konce kalendářního roku, na kterýmu bude projekt přidělen. Řešitel projektuvypracuje závěrečnou zprávu o průběhu řešeníprojektu ve formě stanovené IGA VFUBrno. Výsledkem projektu bude muset býttaké publikace ve vědeckém nebo odbornémčasopise přijatá k zveřejnění nejpozději do12 měsíců od ukončení projektu.Projekty budou hodnoceny IGA VFUBrno. Na základě hodnocení jednotlivýchprojektů rozhodne IGA VFU Brno o klasifikaciprojektu ve stupnici splněn, splněns výhradou, nesplněn. Povinností řešitelebude účastnit se případné obhajoby řešenéhoprojektu nebo konference uspořádanék projektům IGA VFU Brno.Nová pravidla pro specifický vysokoškolskývýzkum prováděný studentyvčetně posílení výše prostředků určenýchpřímo na konkrétní projekty významněposilují postavení studentů ve vědeckéa výzkumné činnosti univerzity a otevírajídalší možnosti badatelské činnosti studentův rámci jejich vzdělávání na Veterinárnía farmaceutické univerzitě Brno.text: Vladimír Večerek,rektorfoto: archiv prof. Pikuly1 ❚ 2010 27

DÁLOSTIAdventní koncert se odehrál ve znamení jazzuBreeze Band Jiřího SuchéhoKapelník Jiří Suchý a prof. Alfred Hera přispolečném vystoupeníŽivot je jako jazzová trubka, když do nínefoukáš, nic z ní nevyjde.Luis Armstrong„Budete letos před Vánoci opět pořádatnějaký koncert?“ Takových dotazů jsmeod podzimu slýchali dost. Jarní a adventníkoncerty jako nová tradice? Výbornýnápad. A čím různorodější žánr,tím lépe. Předloni jsme si předvánočníčas zpříjemnili s Kontrabasovým orchestrem,jaro jsme pak přivítali muzikálovýmimelodiemi v podání YvettyBlanarovičové.A tak se i v loňské době adventní, 15.prosince, konal podruhé (a zcela jistěne naposledy) koncert pro všechny zaměstnance,studenty i přátele Veterinárnía farmaceutické univerzity. Pozvánívystoupit v aule univerzity přijalo jazzovétěleso Breeze Band Jiřího Suchého,jehož domácí scénou je kavárna Savoy,a která je veterinárnímu publiku známápředevším z tradičních plesů. Pokud někdoz návštěvníků přicházel na koncerts obavami, zda se mu vůbec tento žánrhudby bude líbit, pak jeho nejistotu rozptýlilyhned první tóny. Kapela odehrálajazzem, blues a swingem našlápnutý koncert,kde nechyběly hity takových autorůa interpretů jako Luis Armstrong, GlennMiller, Billy Preston, Cole Porter, DukeEllington, Frank Sinatra a aula se rozezvučelasongy White Christmas, BlueberryHill, You are so beautiful, MoonlightSerenade a spousty dalších. Nespoutanýrytmus jazzu vybízel a přímo svádělk tanci (který se částečně realizoval podupávánímdo rytmu a rozvlněním sedadelauly). Atmosféru umocnily nejenvýkony kapelníka Jiřího Suchého, jenž sese saxofonem zcela jistě narodil, ale takésólistů – zpěvačky Evy Michnové (semifinalistkysoutěže X faktor) a JaroslavaZvoníka. A co teprve v závěru, když vehře na saxofon doslova zazářila známáosobnost veterinární obce, prof. AlfrédHera. Tak živelné vystoupení nenechalonikoho v klidu a emocemi nabitý sál ocenilhodinové vystoupení celého ansámbluopravdu mohutným potleskem.Adventní koncert tak byl snad pro každéhopříjemným zastavením v hekticképředvánoční době a po vzoru Škvoreckéhohrdiny Dannyho třeba i objevenímnové lásky – vášně k jazzu. Tak na příštím,tentokrát již „tradičním“ jarním koncertuna viděnou!text: B. Šolcováfoto: dr. BraunerMínus dvaK ukončení funkčního období rektoraa děkanů Veterinární a farmaceutické univerzityBrno pozval rektor univerzity dne26. ledna 2010 vědeckou radu, akademickýsenát, správní radu, přednosty ústavůa klinik a celý profesorský a docentskýsbor a další zaměstnance univerzity naspolečné setkání do Divadla Bolka Polívkyna představení Mínus dva. Divadelníkus francouzského dramatika SamuelaBenchetrita představilo společně DivadloBolka Polívky a Divadlo Štúdio L+S Bratislavav režii Juraje Nvoty. Herecký koncertBolka Polívky a Milana Lasici doplnilasvým výkonem Jitka Čvančarová a MartinHofman. Hořká komedie o poslední cestědvou starců, kteří na útěku z nemocnicedochází přes osudy jiných k naplněníosudů vlastních protknutá melancholickýmhumorem, přivádí k zamyšlení nadpodstatnými součástmi lidského života.Většina přítomných se určitě dobře bavila,věřme proto, že se obdobné setkání podaříuskutečnit i v dalším období.text: redakcefoto: J. Šolc28

DÁLOSTIVernisáž výstavy Jiří Latini– Soukromá grafická tvorbaDne 8. prosince loňského roku se konalav univerzitní knihovně naší školy vernisážvýstavy Jiří Latini – Soukromá grafickátvorba, která byla motivována 35. výročímpůsobení autora na VFU Brno.Bylo a stále je (neboť výstava v uvedenýchprostorách je stále ke zhlédnutí) velmipoutavé vidět díla vzniklá při soukrométvorbě a nahlédnout do duše umělceprostřednictvím jeho grafiky, které nechybíhloubka, provázanost a ani originálnívýraz. Přestože se mnohdy jedná o díladrobná, z hlediska jejich výpovědi tomutak rozhodně není. Vernisáž navštívili dvaprofesoři výtvarné školy a bývalí pedagogovéJiřího Latini, prof. Šindler a prof. Fuksa.Výtvarně společenské a kulturní setkánízahájila PhDr. Jana Slámová, vedoucí Studijníhoa informačního střediska, kterápřivítala přítomné hosty a vyzvala dr. PavlaBraunera, aby na tomto slavnostním setkánípromluvil. Ten ve svém projevu uvedl:„Pro správné vnímání vystavovaných dělje samozřejmě třeba znát jejich názvy, okolnostivzniku i účel, pro který byla vytvořena.Nejen to, pro pochopení tvorby Jiřího Latinije třeba se také seznámit s jeho biografickýmiúdaji, aby si člověk dokázal dotvořitpohled na umělce, jenž se nám v tomtopředvánočním čase představuje zde v univerzitníknihovně, která již tradičně dobuadventní zkrášluje pořádáním různých výstav.Ta dnes zahajovaná jako další kamínekv krásném náhrdelníku umocňuje dojemz nádherného dekoltu výtvarných setkání.Dmoucími ňadry toho dnešního jsou grafickádíla, vyjadřující citlivou duši autora,jeho um zvládat nejrůznější grafické techniky,kombinovat je a vytvářet barevný obrazznějící jako ten nejkrásnější akord sonáty.Cesta k takovému projevu nebyla snadná,ani krátká, ani přímá a její délka bylasnad předurčena již na samotném jejímzačátku. Před 57 lety daly sudičky dovínku autorovi dnešní výstavy dovednostvyjádřit jeho pocity výtvarnou formou.K věnovanému talentu mu však nebylodopřáno získat v patřičné době potřebnévzdělání. Po ukončení základní školy nebylbohužel přijat na Střední uměleckoprůmyslovouškolu v Brně a vystudovalStřední zemědělskou školu v Kloboukách.Při zaměstnání vystudoval Vysokou školuzemědělskou v Brně a jeho touha získatvýtvarné vzdělání byla nakonec naplněnastudiem Střední uměleckoprůmyslovéškoly v Brně – obor propagační a užitágrafika, kde také studoval při zaměstnánía studium ukončil s vyznamenáním.Jak bylo uvedeno, sudičky daly do vínkuJiřímu Latini dovednost vyjádřit své pocityvýtvarnou formou, a nejen to, vnukly mui schopnost umět sáhnout pro další povznášejícímomenty do jiných krajů mapy krásnaa v rámci své dovednosti je ztvárňovat.Zejména poezie se stala pro umělce zdrojema mnohdy i konkrétní předlohou provýtvarné sdělení, jež je tak charakteristickésvým rukopisem i vyjádřením myšlenky.Stejně tak i expresivní vyjádření vlastníchpocitů je zcela zřetelně čitelné z jeho dílaa osobní prožitek je předkládán divákoviformou, která mu dovoluje vlastní myšlenkovébádání, vytváří prostor pro jehofantazii, přesto však dokáže trefně a pragmatickyumístit potřebné turistické značky,aby se divák při vlastní cestě krajem krásnatvorby Jiřího Latini neztratil.Návštěvníci vernisáže při prohlídce tvorby1 ❚ 2010 29

DÁLOSTIZahájení vernisážeIng. Latini se svými pedagogy, prof.Šindlerem a prof. FuksouDopracovat se k takto koncipovanémua snad programově cílenému vyjádřenívyžadovalo, budeme-li se držet turistickéterminologie při výletu do země zaslíbené,grafikou a citem oplývající, vytvořenímnoha rozcestníků a navigačních značek,za něž můžeme mj. považovat škálu výstavv tuzemsku. Ta dnešní je již 25.Na počátku jeho tvorby byla turistickáznačení produkována základními grafickýmitechnikami a dokladovala jejich preciznízvládnutí. Později se autor projevilvlastním výrazem a od akvatinty, měkkéhokrytu i jeho kombinací přešel k vytvářenívlastních technik s použitím netradičníchmateriálů.Stejně tak 12 zahraničních výstav můžemezahrnout mezi milníky této země,zaslíbené, grafikou a citem oplývající, ježbyly mezinárodní oponenturou jeho díla.Možná z takové oponentury, možnáz vlastního postoje a jím charakterizovanéhovývoje tvorby vzešla snaha autoraněkteré prvky reality zatajovat, opouštětči podrobovat metamorfóze a dosahovattak mnohem silnějšího výrazového náboje.Jestliže jsem v úvodu hovořil o barevnémobraze znějícím jako ten nejkrásnější akordsonáty, rád bych upřesnil, co je jako sonátadefinováno. Výraz sonáta se začal používatna začátku 17. století nejprve k odlišení instrumentálnískladby od vokální a sonátováforma jako taková se vyvíjela současně s instrumentálníhudbou baroka a předklasicismu.Od poloviny 18. století už měla ustálenýcharakter jako třídílná forma, kde první část(expozice) představuje hlavní, vedlejší a závěrečnétéma, druhá část (provedení) je jehozpracováním a rozvinutím a třetí část (repríza)se vrací k původním tématům, častove stejném pořadí jako v části první. Sonátovouformu najdeme nejčastěji v první větěsymfonie či koncertu, často ale i ve větáchzávěrečných. Již zde můžeme v některýchpřípadech hledat paralelu mezi citovanoudefinicí a dílem Jiřího Latini.Klasická sonátová forma měla přísněvymezenou strukturu, ovšem skladateléji ne vždy respektovali. Co však bylovždy důsledně dodržováno, byla zásadakontras tu témat a harmonických vztahů.Tím se vlastně sonátová forma – na rozdílod hudebních forem předchozích – stalaschopnou vyjádřit dramatický obsah.Možná nyní se znalostí této definice sejeví výše uvedený příměr jako opodstatněnýa můžeme jej použít nejen pro barvu, alepro celé dílo Jiřího Latini. Zásada kontrastutémat a harmonických vztahů jako by bylaústřední myšlenkou jeho tvorby, a ti, co Jiříhoznají, možná dodají, že i jeho života.Jestliže vynikající český skladatel JanVáclav Antonín Stamic objevil klasickousonátovou formu, mohu zmínit, že já jsemobjevil krásu díla Jiřího Latini. Ne že bychji dříve neznal, ne že bych ji nevnímal a neže bych ji neobdivoval. Ale pod tíhou promne nelehkého úkolu prohovořit na tétovernisáži, jsem se začal dívat na tvorbua zejména právě vystavované grafiky poněkudjinak. Hlouběji, se znalostí zákulisníchzákoutí a s poodhalením roušek tajemstvípři snaze získat od autora nějaké informace.Jeho skromnost mi toho mnoho nedovolila,stačilo mi to však k tomu, abych pochopil,kolik citu, umu a životního moudra musíčlověk v sobě mít, aby byl schopen to krásné,jež je dnes nám představováno, vytvořit.V úvodu mého exposé jsem se také zmínilo lásce autora k poezii, která se stávázdrojem jeho inspirace. A vzhledem k tomu,že historického exkurzu v mém sdělení bylotaké dost, sáhl jsem po letošním grafickémlistu, který autor vytvořil pro hosty reprezentačníhoveterinárního plesu a jehož součástíbyla, kromě úžasně zpracovaného motivu,báseň Jana Skácela Sonet jako talisman.Ač neherec, jazykový laik a vůbec pro mnezáhadným způsobem sem povolaný, si vámdovolím tuto báseň přednést.Sonet jako talismanJan SkácelAby Tě před zlým chránil(takový už je svět)dávám Ti amuleta nos jej bez přestáníJe proti chvílím krutýmzahání z duše hlada toho kdo má ráduchrání před uřknutímSnad z nebe na zem spadloto vzácné zaklínadloVe světle létavicdo stříbra jsem vyrylSINE AMORE NIHILLbez lásky není nicLáska k výtvarnému umění, k lidemnejbližším i vzdáleným, ke všemu krásnémua povznášejícímu je to, co pobízí Jiříhok jeho tvorbě, jež vyjadřuje hluboký prožitek,smysl pro harmonii, kouzlo tajemna, krásualegorie i pregnantní představení myšlenky.“Takto dr. Brauner zakončil proslov a poprohlídce vystavovaných děl se hosté odebralik přátelskému posezení v hornímpatře knihovny, kde společné chvíle zpříjemnilahudební produkce dua ze skupinyKosí bratři. Bylo nám ctí účastnit se miléhokulturního setkání, které v adventnímčase navodilo náladu sounáležitosti, vzájemnostia vzácné pohody.text: redakcefoto: Alexandr Krátký30

DÁLOSTIVýjezdní zasedání celostátního výboruSpolečnosti pro dějiny věd a technikyDne 2. 12. 2009 se stala VFU Brno hostitelkoucelostátního výboru Společnostipro dějiny věd a techniky, který si ji vybraljako místo pro své výjezdní zasedání.Na pořadu jednání bylo hlavně vyřešitsituaci v brněnské pobočce SDVT, kteráje již delší dobu neuspokojivá a dokoncese uvažovalo o jejím rozpuštění. Situacise snažila osvětlit předsedkyně brněnsképobočky SDVT PhDr. Jiřina Kalendovská.Jednání se jako host zúčastnil přednostaÚstavu cizích jazyků a dějin veterinárníholékařství MVDr. Pavel Brauner, kterýjiž několikrát s pobočkou spolupracovalna přípravě tzv. Zapletalova-Wondrákovadne. Tato akce se koná střídavěv Olomouci (olomoucká pobočka SDVT)a v Brně. Po zvážení situace se výborrozhodl podpořit spolupráci s MVDr. P.Braunerem a jeho ústavem.Stěžejním bodem jednání byla přípravamezinárodní konference archivářů vysokýchškol a výzkumných institucí, která sebude konat v září 2010 v Praze. Na pořadujednání v této záležitosti bylo hlavně zajištěníprostor k jednání a možnost finančníhokrytí (SDVT podala grant).Na závěr se jednalo o možném vstupuSpolečnosti pro dějiny 19. století do Radyvědeckých společností – výbor se vyjádřilnegativně tak jako již několikrát a v tomtosmyslu bylo vydáno i prohlášení výboruSDVT k této problematice.text: Mgr. Eva Zatloukalová,Odd. správy dokumentů VFU BrnoAntropologický slovníkaneb Co by mohl o člověku vědětkaždý člověkKoncem roku 2009 vydalo Akademickénakladatelství CERM v Brně nový Antropologickýslovník. Jde o dílo početnéhoautorského kolektivu odborníků mnohaprofesí a zaměření pod vedením významnéhoantropologa Prof. PhDr. JaroslavaMaliny, DrSc. Kniha v tištěné formě obsahujesice jen ukázky hesel, ale kompletníslovník s 20 000 (ano opravdu dvacetitisíci!) hesly je na přiloženém CD. Totomnožství informací poskytuje dostatečněpestrý obraz člověka a lidské společnosti.Texty u mnoha hesel nejsou jen lakonickédefinice s použitím minimálníhopočtu slov, ale jedná se o zajímavé a podrobnévysvětlení problému ve věcných,časových i místních souvislostech. Knihuvelmi vtipně doprovázejí ilustrace VladimíraRenčína. Čas strávený se Slovníkemnepřináší jen strohé poučení, ale i zajímavéa velmi příjemné čtení. Domnívám se,že u mnohých hesel by nemělo platit „coby mohl o člověku vědět každý člověk“, ale„co by vědět měl“.Užitnou hodnotu této publikace podstatnězvyšuje její bezplatné zpřístupněnína internetu, na adrese http://is.muni.cz/do/1431/UAntrBiol/el/antropos/index.html.Tímto velkorysým gestem se autořia nakladatelství přihlásili k mezinárodníiniciativě za podporu otevřeného přístupuk vědeckým poznatkům v duchu Berlínskédeklarace z roku 2003, kterou doposudpodepsaly bezmála tři stovky světovýchuniverzit a prestižních vědeckých institucí(za Česko zatím AV ČR a GA ČR); tímse zařadili k průkopníkům myšlenky FreeOnline Scholarship.text: Václav Páral,Ústav anatomie, histologiea embryologie1 ❚ 2010 31

DÁLOSTIVánoční setkání Klubu dějin veterinárnímedicíny a farmacie se vzpomínkou na110. výročí narození prof. Vrtiše16. prosince 2009 se v Kabinetu dějin veterinárnímedicíny a farmacie sešli nejenčlenové klubu, ale i další účastníci, aby nazávěr roku bilancovali činnost v uplynulých12 měsících a rovněž si připomnělivýročí narození významného pedagoga,veterinárního lékaře a osobnosti vysokýchškol v Brně a Hradci Králové, prof. MVDr.et RNDr. Vlastimila Vrtiše.Doc. Pleva v rámci diskuze vzpomněl svého učitele a kolegy z histologického ústavu. Zapředsednickým stolem přednášející prof. Červený a předseda klubu doc. PavlasÚčastnící předvánočního setkání Klubu dějin veterinární medicíny a farmacie VFU Brno, které bylověnováno vzpomínce 110. výročí narození prof. VrtišePozvání k tradičnímu předvánočnímusetkání přijalo více než 30 osob, které sedozvěděly z úst přednosty Ústavu cizíchjazyků a dějin veterinárního lékařství dr.Braunera, jaké akce realizoval klub dějinve spolupráci s dalšími institucemi. Z četnéhovýčtu uspořádaných odbornýchhistoriografických setkání i dalších akcíkromě jiného se v roce 2009 vyjímala realizace9. mezinárodního sympozia z dějinmedicíny, farmacie a veterinární medicíny,o němž byli čtenáři našeho časopisuinformováni v čísle 4 loňského roku. Zapovšimnutí však stála i řada dalších momentůz činnosti klubu, které dotvářelypodmínky pro aktivitu jak jeho členů, takzájemců o historii ve veterinární medicíněa farmacii.Po tomto úvodu se ujal slova prof.MVDr. Čeněk Červený, CSc., který bylautorem hlavního referátu předvánočníhosetkání věnovaného prof. Vrtišovi.Ve svém pečlivě připraveném vystoupenípředstavil jak životopis jubilanta, takjeho význam pro vědu, výzkum i rozvojakademických obcí výše zmiňovanýchměst. Nashromážděné údaje včetně potřebnéfotodokumentace byly představenyposluchačům v prezentaci, která výstižněmapovala činnost prof. Vrtiše – veterinárníholékaře, doktora přírodních věd, histologa,organizátora a vzácného člověka,typického nošením svého motýlka a takézájmem o historii.Na vystoupení prof. Červeného navázalpředseda klubu doc. MVDr. Milan Pavlas,DrSc., který se z pohledu své funkcea potřeb klubu dotkl uskutečněnýchakcí a rovněž vyzval k aktivní účasti napřípravě plánu pro rok 2010, ve kterémse bude rovněž vzpomínat významnýchvýročí a jubileí.Závěr předvánočního setkání byl jižtradičně společenský, kdy při svařenémvíně, ochutnávce vánočního cukroví a zazpěvu koled i dalších písní si účastnícisemináře vychutnali radost z blížících seVánoc i vzájemného setkání.text: MVDr. Pavel Brauner, Ph.D.foto: MVDr. Ladislav Dedek,archiv ÚCJDVL32

ERSONALISTIKAPoslední rozloučenís prof. MVDr. Přemyslem Jagošem, CSc.Dne 11. prosince 2009 jsme se rozloučilis naším učitelem a kolegou panem profesoremPřemyslem Jagošem, kterého jsmeznali dlouhá léta jako čelného představiteleveterinární medicíny na naší alma mater.Pan profesor MVDr. Přemysl Jagoš, CSc.,se narodil 3. června 1930 v Malé Vrbce v okreseHodonín. A bylo to především Slovácko,které formovalo jeho vztah k životu, přírodě,sociálním, etickým a intelektuálním hodnotám.Pracoval jako zemědělský dělníka později po absolvování rolnické školya školy inseminačních techniků se uplatnilv různých funkcích inseminační služby.V roce 1952–53 abslovoval Státní kurz propřípravu pracovníků na vysoké školy v MariánskýchLázních, kde také maturoval. Vevysokoškolském studiu pak pokračoval natehdejší veterinární fakultě VŠZ v Brně, kterouukončil v roce 1959 s vyznamenáním.Vědeckou průpravu získával již během studiau prof. Přibyla na katedře porodnictvía umělé inseminace a v roce 1960 nastoupiljako asistent na II. interní kliniku. V tétodobě se věnoval zejména diagnostice, terapiia prevenci vnitřních traumatických zánětůu skotu. Této tematice je věnována také jehokandidátská disertační práce, kterou obhájilv roce 1966 a získal hodnost kandidáta veterinárníchvěd.V roce 1970 se stal docentem pro vnitřníchoroby hospodářských zvířat a v témžeroce byl pověřen vedením katedry vnitřníchchorob přežvýkavců a prasat. V roce 1973byl jmenován mimořádným profesorema v roce 1978 řádným profesorem pro oborvnitřní choroby hospodářských zvířat.Profesor Jagoš patřil mezi výraznéučitelské osobnosti naší alma mater.V dané době správně odhadl další vývojveterinární medicíny zejména v oblastihospodářských zvířat. Od počátku svéhopůsobení na škole usiloval o modernizacivýuky a koncipoval katedru jako modernípedagogicko-vědecké pracoviště. Cílenýmvýběrem svých spolupracovníků vytvořilakceschopný kolektiv, který nejenženaplňoval jeho představy a záměry, alerodily se v něm nové myšlenky, které bylypostupně realizovány. Pod jeho vedenímse vytvářel systém preventivní diagnostikya kontroly zdraví v podmínkáchvelkovýrobní technologie chovu skotu.Katedra se tak rozvinula v několika následujícíchletech v uznávané pracoviště,plnící dobře nejen pedagogické a vědec ko--vý zkumné úkoly, ale také řešící aktuálnípotřeby praxe. O výsledcích práce katedryprof. Jagoš přednášel na četných odbornýcha vědeckých konferencích a na kongresechdoma i v zahraničí. Navštívil takdesítky zemí Evropy, Afriky a Ameriky.Byl členem Světové buiatrické asociacea členem podvýboru pro ochranu zvířatSvětové veterinární asociace.Profesor Jagoš ve své funkci dbal a podílelse na pravidelném obnovovánía rozšiřování učebních textů. Pro studentya veterinární lékaře v praxi bylo vydáno šestvysokoškolských učebnic, několik dalšíchmonografií a řada skript.Z četných setkání prof. Jagoše s našimi kolegyv nedávných letech vyplynulo, jak si jejstále váží jako svého učitele, který je uváděldo problematiky veterinární medicíny. Právěkontakty prof. Jagoše s mnohými studentybyly vždy četné a různorodé. Na katedřepracovala dlouhá řada demonstrátorů, pomocnýchvědeckých sil a diplomantů, kteříse podíleli na kladném hodnocení studentskévědecké činnosti, ale i disertacícha společných publikacích. Pan profesorbyl školitelem řady našich i zahraničníchvědeckých aspirantů a předsedou komisípro obhajobu kandidátských a doktorskýchdisertačních prací. Pod jeho vedením bylana katedře obhájena řada kandidátských,habilitačních a doktorských disertací.Práce prof. Jagoše byla mnohostrannánejen na katedře, ale i na Vysoké škole veterinárnía v oblasti školství vůbec. V roce1973 byl jmenován do funkce prorektoraVŠV a později byl i úřadujícím rektorem.V roce 1974 byl vládou ČSR jmenován dofunkce I. náměstka ministra školství ČSR,kterou vykonával až do roku 1978, kdy sevrátil zpět ke své práci na VŠV. Při výkonufunkce I. náměstka ministra školství ČSRse podílel na vypracování základních koncepčníchdokumentů jako byl např. dokument„Další rozvoj výchovně vzdělávacísoustavy“. V roce 1977 byl v Tbilisi zvolenmístopředsedou Světové mezivládní komiseo výchově k ochraně životního prostředí.Pracoval jako člen kolegia ministra školstvív různých komisích MŠ ČSR a byl členempředsednictva Československé společnostipro mezinárodní styky.Za dlouhá léta působení v různýchfunkcích obdržel prof. Jagoš četná vy-znamenání. Je nositelem všech, v té doběVŠV udělovaných vyznamenání, medailía diplomů mnoha československýchi zahraničních škol a dalších institucí,včetně státního vyznamenání Za zásluhyo výstavbu.V roce 1991 pak odešel prof. Jagoš dodůchodu. Přesto však s klinikou udržovalneustálý kontakt a účastnil se vědeckýcha odborných konferencí pořádanýchklinikou a buiatrickou společností,ale i dalších akcí pořádaných pracovištiuniverzity.I po ukončení profesní kariéry na almamater zůstal prof. Jagoš stále učitelem tělemi duší. Neustále přemýšlel, jak předatnové poznatky v jasné podobě další generacistudentů veterinární medicíny.Během působení prof. Jagoše na našíalma mater mnozí z nás využívali jeho rada pomoci. Byl skoro živá instituce. Kdo by seho netázal na radu, nebo se mu alespoň nesvěřilse svými problémy? Pro každého mělotevřené dveře, vždy uměl poradit i praktickypomoci. Uměl naslouchat, v tom bylajeho síla. Když prof. Jagoš seděl a pozorněnaslouchal druhému, tak i to byla určitápomoc. Ale on uměl i poradit i utěšit. Přisvém pracovním zatížení přicházel častos konkrétními návrhy a nejednou podstatněpřispěl ke zlepšení pracovního klimatu.Je mnoho věcí, které je třeba dnes připomenout.Jsou to nejen počty vydanýchmonografií a publikací, ale i jejich mezinárodníohlasy, které svědčí a budou dlouhosvědčit o profesorovi, který budoval ústava vychovával široký okruh veterinárníchlékařů. Profesorovi, který věnoval celý svůjživot rozvoji veterinární medicíny u nása dosáhl i mezinárodního uznání.Za to mu patří hluboké poděkování.Čest jeho památcetext: prof. MVDr. František Treml, CSc.1 ❚ 2010 33

ORIZONTYKrtci pod veterinouŽížala hloubí svoje tunely o průměru okolo5 mm, krtek do 5 cm, jezevec více než20 cm, medvěd přes půl metru a člověk?Pod naší univerzitou vyhrabal noru o průměru10 m. Zatím je to ještě opravdu jennora. Tunel přece vede z jedné strany nadruhou, a pokud nikam nevede – je z hlediskanás biologů norou. Obvykle končíbrlohem, má větrací štolu, únikový východa ten, kdo ji vyhrabal, v něm spává,dokonce i přezimuje. Subtera (firma specializujícíse na podzemní práce) se zpodveteriny do Žabovřesk prohrabe začátkembřezna. Takže pod námi ve svém „pelíšku“ještě přezimuje. Na jaře se pak do tunelukonečně vypraví naši politici, jistě v novýchkanárkově žlutých kombinézách,v naleštěných přílbách a s chutí kopnoudo „papírové“ stěny, možná… Možná seale jen tunelem v gumácích projdou čiprojedou v terénním autě. Kdo ví? A jestliževyjde tunel tam, kde má (o tom, stejnějako hlavní inženýr stavby, nepochybuji),pak ředitel či hejtman jistojistě radostněodstřelí pravé šampaňské.Brno pak bude mít královopolský tunel(zatím nahrubo) a chlapi v čele ražbyse konečně řádně nadechnou čerstvéhovzduchu. Mikroklima jejich dvouletéhopracoviště se rázem změní. Teplo, těžkýstojící vzduch, pach olejů a nafty z motorůa hluk obrovského ventilátoru, vše odsávajícínahoru kousek od naší anatomie,vystřídá průvan. „Ušetříme pak energii navětrání,“ podotkl ekonom stavby. Stojímev čele tunelu v úzké štole, kde se najíždía couvají malé nakladače a lehký bagr s legračněmalou lžící opatrně odkusuje jílovitépodloží, prý přímo pár metrů podbudovou Telecomu na ulici Jana Babáka.Jistě je to se svými mnoha patry pořádnětěžká budova s hlubokými základy. Chlapise pod ní ale metr za metrem podhrabávajíjako krtci. „Nebojíte se? Nemůže to přecejenom žuchnout jako před pár týdny v tuneluv Mostech u Jablunkova?“ Rezolutněkroutí hlavami. „Jsme pod městem, tadyse pracuje s rizikem rovnajícím se téměřnule již od projekce, statických výpočtůa posudků, realizace i kontroly provádění.Všichni chtějí mít jistotu.“ Přesto se dívámnevěřícně. „Ale…“ Vedoucí stavby tuneluB – toho, který vede pod ulicí Pešinovaa veterinou, se usměje a zasvěcuje mne dotechnologie „hrabání“ (náš jezevčí termínpřevzal s úsměvem). Raději se z úzké štolyvracíme na pevnou půdu. Pod nepromokavoubundou se začínáme potit, reflexbrání řádnému nadechnutí páchnoucíhovzduchu vydechovaného vrčícími motory.Vracíme se pár desítek metrů zpět. Přecházímepouze po volně vyskládaných dřevěnýchpražcích. Mezi škvírami v pruzíchsvětla sem tam zahlédnu partu pod námi.Pepříme jim hlavy prachem z usychajícíhojílu, který drtí kola stále pojíždějící techniky.Prach se ve světlech víří v pravidelnýchliniích. Tam by se fotilo! Stavbyvedoucíse usmívá a dělá, že mi nerozumí,anebo rozumí jemné technice fotoaparátu.U polorozbořených betonových obloukůse solidní výztuží se zastavujeme. Vysvětlujemi technologii ražby.Přiznám se, byl jsem hodně naivní.Představoval jsem si velikánský speciálníbagr odkusující desetimetrový koláč.Obrovského krtka s pořádnými drapákynakládající tuny zeminy do neustále najíždějícíchtater a za nimi nutné vyztužovánístropu asi jako v dolech, a samozřejměbetonování a betonování. V Tišnově,hned u našich sousedů, se vyrábí obrovské34

ORIZONTYocelové segmenty, které do sebe zapadajía tvoří profil tunelu. Čekal jsem, kde jenajdu konečně v celku pevně sešroubované.Nenašel jsem je. Mizí do úzkýchštol a hned jsou zakrývány vrstvou betonu.Čelo ražby je soustava šesti segmentů(různě dlouhých štol), do nichž je průřeztunelu rozdělen ocelovými a betonovýminosníky – jako včelí plásty. Některé segmentyse budují jen pro oporu stěn štoly,aby se za pár týdnů zase vybouraly. V tudobu jsou již obrovské tlaky zeminy roznesenydo prstence betonu a sešroubovanýchocelových segmentů. Technologieražby je podřízena maximální bezpečnostia minimálnímu poklesu nadloží. Čekaljsem, že průřez tunelu bude kružnicí, tapřece nejlépe odolává tlakům ze všechstran! Zase omyl. Je to vysoký bochníkchleba. Kolegové veterináři a myslivci seusmívají. Nic nového! Jezevčí či liščí noramá přece stejný průřez – dole mírně ploššía širší, nahoře užší s vyšší klenbou. Nevěřím,že jezevec na nosnost podloží a obrovskétlaky hmot myslel. Dělá to tak užstovky let. Zkrátka mu to tak vychází. Tostejné tvrdí inženýři – také jim to tak v počítačíchvychází. Další důkaz, že přírodaje se svou praxí hodně vpředu, ale také,že jezevci i inženýři se pod zemí vyznají.Troufnu si říci, jsou zde doma.Tunely budou napojeny na velký městskýokruh (VMO). Po jeho zprovozněníse dopravní zmatky na Hradecké a u Tescapřesunou zase někam jinam. Tady, kdebylo pro řidiče nejhůře, bude zase na párlet nejlépe – necelé dva kilometry profičímebez front, bez červené. Pár dnů se budemezvědavě rozhlížet kolem sebe a obdivovatnádherné dílo. Za pár měsíců zasevše zmizne pod každodenní šedí a za rokbudeme mít pocit, že spojení z Žabin doKrpole jiné než tunelem ani není. Propojeníobou částí města rychlostní komunikacínení nic nového. Vyjádření městaz hlediska VMO bylo součástí projektovépřípravy výstavby budovy Centra potravinovýchřetězců (CPŘ SZÚ) za budovouanatomie již v roce 1986. O stavbě tuneluči zářezů a podjezdů se mluvilo dlouho.Až v roce 1994 padlo rozhodnutí. Objevilose několik komplikací – nejzávažnějšíbyla řada nehod v alpských tunelech. Tunelys oboustrannou dopravou začaly býtpři zahuštění provozu příliš nebezpečné.I v Králově Poli bylo rozhodnuto projektpřepracovat na tunely dva, oba se dvěmapruhy, bezpečnostními zónami, únikovýmištolami. Mimochodem, technologickécentrum tunelů je právě naším sousedem.V něm je nejen technika pro automatickéTunel při severní hranici areálu univerzityvětrání, ale bude i potřebná obsluha promonitorovací zařízení, kamerový dozor,požární vodovod a další. Do něho také vyúsťujíúnikové schodiště a dokonce i evakuačnívýtah. Tunely budou mít svoje zaměstnance.Vedle tunelu vedoucího podulicí Dobrovského vznikl ještě tunel Pešinova,který si to směle zamířil až k anatomii,podhrabal se pod CPŘ SZÚ a hurá dál.Řada škarohlídů poukazuje na pomalouvýstavbu. „Kdyby se takto stavělo v Alpách…“,tak to mají pravdu, to by se tov Brně stavělo! Tunel se totiž nejlépe stavív pevném a údržném podloží. Čím více veskalách, čím více je skal nad tunelem, tímjednodušší. V Brně je nadloží od 6 do 21metrů – extrémně malé. Takže proč nejdoustavbaři více do hloubky? Zase háček!Na královopolské straně je vysokáhladina podzemní vody, která se pod tuneltlačí a vyžaduje v jeho konstrukci extrémněvysokou a pevnou spodní desku.A aby problémů nebylo málo, kříží tunelstarou i novou hlavní kanalizační stokusbírající všechny odpadní vody ze severuBrna a navíc se razí v jílu. Ten nesmírněmění svůj objem a vlastnosti podle obsahuvody, a aby nebylo všeho málo, vede poddomy, které jsou na tomto nepříjemnémpodloží postaveny. Proto také naše budovyanatomie a patologie se kousíček na jílu„sklouzly“ a naše aula musela být opravena.Ale to se přece stalo již před pár lety! To seuž tunel tak dlouho staví? Kdepak! Tenkrátse razila jen malá průzkumná štola,aby projektanti a stavbaři věděli, do čehopůjdou v hlavním tělese. Jíl se prokázalv nízké vrstvě nad tunelem jako rizikový,a proto bylo rozhodnuto vytvořit nad budoucímtunelem „deštník“. Nadloží se napumpovalo„chemií“, jíl vytvořil pevnouskořepinu a přestal fungovat jako houba.S ražbou tunelu se začalo až v lednu2008. Počítám-li dobře, bude se hloubit jendva roky, dobře, jeden měsíc navíc. A pakpřijde samozřejmě druhá etapa – izolaceproti vodě, stavba vnitřního profilu, tou seprůměr „roury“ sníží na 8,5 m a průjezdnívýška na 4,5 m, pak výstavba vozovkya nakonec vybavení tunelu vzduchotechnikou,svodidly, značkami, kameramia elektronikou. Tunel Pešinova má délku1 258 m a ražená část (mezi portály) mádélku 1 060 m. Vedlejší tunel Dobrovskéhoje o kousíček kratší (je oproti druhémurovný) a má délku 1 237 m, z toho 1 019 mje ražených. Ptáte se, kolik bude tunel stát?Přiznám se, nevím. Mluví se o více nežosmi miliardách, ale se dvěma obrovskýmikřižovatkami na obou koncích. Ražbatunelu prý bude stát něco přes miliardu.A kdy že se konečně pod veterinouprojedeme? Plán říká, že v květnu 2014a zatím se harmonogram prací dodržuje.Až pod naší alma mater pojedete, nesnažtese moc přemýšlet, jestli jste právěu anatomie či veřejného veterinárníholékařství. A zastavit? Pokochat se nádhernoustavbou? Pozor, v tunelu je zastavenípřísně zakázáno.text: Ladislav Steinhauserfoto: autor1 ❚ 2010 35

SOUTĚŽFotografická soutěž „Veterinárnía farmaceutická univerzita Brno objektivem“Cílem soutěže je zachytit zajímavosti,zvláštnosti i obyčejné dění na univerzitěa dokumentovat tak široké pole univerzitníchaktivit nejen z oblasti pedagogické,tvůrčí, vědecké a výzkumné činnosti,ale i z oblasti zájmových aktivit, které sena univerzitě provozují.Podmínky fotografické soutěže:Obecné:❚ Vyhlašovatelem soutěže je redakce časopisuVita Universitatis. Zúčastnit semůže každý zaměstnanec a studentVFU Brno.❚ Soutěž bude zahájena 1. března 2010a potrvá do 15. června 2010.❚ Každý z účastníků se může zúčastnit sesvými 1–3 fotografiemi, barevné i černobílé,v obvyklém formátu jpg., tif.,ve velikosti 2 580 x 1932 px a odvozenévětší. Fotografie musí být opatřenypopiskem, jménem a příjmením autoraa kontaktem na osobu autora (telefon,e-mail).❚ Složení hodnoticí poroty stanoví vyhlašovatel.Porota vybere vítězné fotografiena 1.–10. místě. Vítězové soutěžebudou ohodnoceni finanční odměnouve výši: 1. místo 10 tis. Kč, 2. místo 7 tis.Kč, 3. místo 5 tis. Kč, 4. místo 3 tis. Kč,5. místo 2 tis. Kč, 6.–10. místo 1 tis. Kč.Rozhodnutí poroty bude veřejně vyhlášenodo 15. července 2010.Ostatní:❚ Fotografie mohou být předávány prostřednictvímserveru www.uschovna.czpříjemkyni vedoucí sekretariátu rektora,solcovab@vfu.cz, zasláním fotografiína uvedenou adresu, nebo předánímfotografií na nosiči do kancelářerektora. Nosiče se účastníkovi nevracejí.❚ Zasláním fotografie do soutěže vyjadřujeúčastník vůči vyhlašovateli tuskutečnost, že je oprávněn s fotografiínakládat, zejména, že je jediným autoremfotografie; v případě spoluautorstvíje nutno doložit souhlas všech autorůfotografie. Zasláním fotografie dosoutěže uděluje účastník vyhlašovatelioprávnění k použití fotografie nejenv rámci soutěže, ale i v rámci dalších aktivitspojených především s propagacíuniverzity. Toto oprávnění se poskytujejako bezúplatné, nevýhradní, teritoriálněa časově neomezené; vyhlašovatelsoutěže není povinen jej využít.❚ Každý účastník je povinen při pořizovánífotografií dbát oprávněných zájmůa práv třetích osob, zejména osobna fotografii a jejich soukromí a právna ochranu osobnosti. Zasláním fotografiedo soutěže dává účastník vůčivyhlašovateli jednoznačně najevo, žesplnil podmínky tohoto odstavce a žesouhlasí s tím, že zcela odpovídá za porušenítěchto práv.❚ Vyhlašovatel bude nakládat s poskytnutýmiosobními údaji účastníkův souladu se zákonem č. 101/2000 Sb.,o ochraně osobních údajů. Předánímosobních údajů pro potřeby soutěžesouhlasí účastník s tím, že vyhlašovatelje oprávněn zveřejnit jméno a příjmeníúčastníků ve fotosoutěži. Vyhlašovatelje oprávněn zpracovávat osobní údajeposkytnuté účastníkem. Vyhlašovatelsi vyhrazuje právo kdykoli změnitpodmínky soutěže.36

Veterinární a farmaceutická univerzita BrnoKomora veterinárních lékařů ČRStátní veterinární správa ČRI.V.S.A. Brnosi vás dovolují pozvat na73. reprezentačníveterinární ples6. března 2010 od 19:30 hodinv kulturním domě Semilasso, Brno-Královo PoleInformace a vstupenky: 541 562 089-90, treum@vfu.cz

Časopis Veterinární a farmaceutické univerzity BrnoISSN 1803-3830