20.06.2013 Views

full text (PDF) - Listy cukrovarnické a řepařské

full text (PDF) - Listy cukrovarnické a řepařské

full text (PDF) - Listy cukrovarnické a řepařské

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

LISTY CUKROVARNICKÉ a ŘEPAŘSKÉ<br />

V období Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945) byla<br />

podnikatelská činnost omezována z nejrůznějších důvodů, jejichž<br />

účel spočíval ve většině případů především v ochraně obranných<br />

a jiných zájmů Říše v probíhající válce (1). Zavedené řízené<br />

hospodářství mělo zajistit plynulost účelné a spravedlivé výroby,<br />

distribuce a ceny; realita však byla docela jiná. Na začátek tohoto<br />

příspěvku je nutné charakterizovat pojem „řízené hospodářství“,<br />

který se stal frekventovanou součástí výraziva protektorátních<br />

právníků. Uveďme si tedy jednu z dobových definic:<br />

„řízené hospodářství jest rozumět případy, kdy stát autoritativně<br />

upravuje cenu statků, výrobu nebo distribuci, buď jednotlivě nebo<br />

všechny současně, aby došel k jiným a pro národní celek lepším<br />

hospodářským výsledkům, než ke kterým vede volná soutěž nebo<br />

autonomní dohody zájemců“ (2).<br />

Válečné hospodářství založené na řízení ekonomiky a plánování<br />

zasahovalo velmi hrubým způsobem do podnikání<br />

a obchodní činnosti v Protektorátu, neboť výrobce, dodavatel<br />

ani obchodník si nemohli svobodně zvolit, komu své zboží<br />

prodají, za jakou cenu a jaké množství. Od září 1939, tedy od<br />

začátku druhé světové války, byly vydány desítky nejrůznějších<br />

právních předpisů, které upravovaly otázky odbytového hospodářství.<br />

Rozsah omezení hospodářské a podnikatelské svobody<br />

byl obrovský, neboť prodej prakticky všech věcí denní potřeby<br />

podléhal regulaci. Výše nastíněným omezením se samozřejmě<br />

nevyhnulo ani cukrovarnictví.<br />

354<br />

Zásahy do právní úpravy výroby a dodávek cukru<br />

v Protektorátu Čechy a Morava<br />

INTERFERENCES WITH LEGAL REGULATION OF PRODUCTION AND DELIVERY OF SUGAR<br />

IN THE PROTECTORATE OF BOHEMIA AND MORAVIA<br />

Obr. 1. Dobové zprávy (Zpravodaj – příloha LC, 1940)<br />

Jaromír Tauchen – Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně<br />

Omezení pěstitelů řepy a výrobců cukru<br />

Cukr patřil společně s dalšími potravinami k nejdůležitějším<br />

komoditám protektorátního hospodářství; není proto divu,<br />

že pěstování řepy, výroba cukru a jeho prodej byly podrobeny<br />

státnímu dozoru. Po začátku druhé světové války vydal předseda<br />

protektorátní vlády Alois Eliáš vyhlášku o hospodaření<br />

cukrovkou a cukrem (3), která hospodařením pověřila Společný<br />

výbor surováren a rafinerií cukru pro Čechy a Moravu. Ten<br />

byl zřízen podle Dohody cukrovarů pro kampaně 1937/1938<br />

až 1946/1947 ze dne 26. října 1937. Výbor podléhal státnímu<br />

dozoru, který vykonával vládní komisař jmenovaný ministrem<br />

zemědělství.<br />

Výboru příslušelo upravovat dodávky cukru, zpracování<br />

cukrovky, dále pečovat o výživu obyvatelstva cukrem, navrhovat<br />

stanovení cen cukrovky a cukru a upravovat vývoz cukru<br />

v rámci stanovených vývozních kontingentů. Pěstitelé cukrovky<br />

byli povinni dodat veškerou sklizenou cukrovku konkrétnímu<br />

cukrovaru, který Výbor určil, pokud jim nebyla ponechána ke<br />

krmení. Ani výroba cukru nezůstala bez státních zásahů, neboť<br />

surovárny a rafinerie cukru byly povinny řídit se při výrobě<br />

cukru příkazy a směrnicemi Výboru; jeho příkazům podléhalo<br />

rovněž nakládání s vyrobeným cukrem. Ministerstvo zemědělství<br />

a Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností určovaly množství<br />

cukrovky a cukru, které mohlo být použito k výrobě lihu,<br />

kávových náhražek a které bylo použitelné ke krmení.<br />

Cukr patřil mezi základní komodity, které po začátku války<br />

nebylo možno volně koupit v obchodech, nýbrž pouze po předložení<br />

odběrního lístku (tzv. potravinového lístku). V roce 1939<br />

byla týdenní dávka cukru stanovena na 400 g (4). Tento příděl<br />

se pak však neustále snižoval. Ministerstvo zemědělství svými<br />

vyhláškami určovalo týdenní dávky cukru vydávané na lístek<br />

na cukr; v únoru 1940 činilo toto množství 350 g (5) a v březnu<br />

téhož roku již jen 300 g (6). Od roku 1941 se na jeden lístek<br />

vydávalo takové množství cukru, které na něm bylo vytištěno.<br />

Cukr se vydával v týdnu vytištěném na ústřižcích. V létě dostávali<br />

protektorátní příslušníci zvláštní přídavek cukru určený pro<br />

zavařování ovoce. Od roku 1942 byl cukr přidělován včelařům na<br />

přikrmování včelstev; získaný cukr rozděloval včelařský spolek,<br />

ve kterém byl včelař členem. Množství cukru k přikrmování<br />

jednoho včelstva stanovil každý rok Českomoravský svaz pro<br />

řepu a cukr (7).<br />

Hostince, pekaři, cukráři, výrobci sodových vod a limonád<br />

a jiné podniky, které potřebovaly cukr k výrobě svého zboží,<br />

mohly dostat dodávku cukru jen od obchodníka, který měl<br />

sídlo v jejich politickém okrese a který byl oprávněn k přímému<br />

odběru cukru od komisionáře (8).<br />

LCaŘ 128, č. 11, listopad 2012


Od roku 1941 hlásily tyto podniky svému obchodníkovi<br />

s cukrem množství cukru, které potřebovaly, vždy pro nejbližší<br />

zásobovací období, a zároveň mu v hlášení sdělily své zbývající<br />

zásoby cukru.<br />

Obchodníci s cukrem předložili hlášení o potřebě cukru<br />

příslušnému okresnímu úřadu, který zjistil celkovou potřebu<br />

cukru pro podniky svého okresu, a tu nahlásil Českomoravskému<br />

svazu pro řepu a cukr. Ten podle stavu zásob přidělil okresu<br />

určité množství cukru, které pak okresní úřad přidělil jednotlivým<br />

obchodníkům, kteří byli povinni neprodleně oznámit podnikům,<br />

jaké množství cukru jim bylo přiděleno (9).<br />

Protože nebylo v probíhající válce cukru nazbyt, nesměl se<br />

přidávat do kávových náhražek, kávovinových směsí či čajových<br />

směsí (10).<br />

Dělnictvo, které se podílelo na sklizni a odvozu řepy, mělo<br />

nárok na dodání určitého množství cukru; cukrovar tak za<br />

každých 100 q dodané řepy čisté váhy předal pěstiteli řepy 3 kg<br />

cukru, který je rozdělil mezi své dělníky.<br />

Pěstitelům řepy náleželo určité množství cukru zdarma, ten<br />

mohli dostat pro sebe, pro členy své domácnosti a pro deputátníky<br />

v množství 18,75 kg (v roce 1941/1942 pak 15,6 kg) na jeden<br />

rok a na jednu osobu. Tím se z nich stali tzv. samozásobitelé<br />

cukrem a nevznikal jim tedy nárok na lístky na cukr (11).<br />

Povinná organizace cukrovarnictví<br />

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava se pozornost v oblasti<br />

hospodářství zaměřila na vytvoření nové hospodářské<br />

organizace, resp. nového hospodářského systému, který by se<br />

výrazně odlišoval od toho prvorepublikového. Podnik neměl<br />

sloužit k osobnímu obohacení podnikatele, nýbrž k realizaci<br />

daleko vyššího poslání. Pod palbu kritiky se tak dostalo soukromohospodářské<br />

pojetí podnikatele uplatňující se v liberalisticko-kapitalistickém<br />

systému a vyzdvihováno bylo naopak<br />

pojetí národohospodářské, které nezdůrazňovalo ziskové stránky<br />

podnikání. Zisk podnikatele „tak neměl být výsledkem náhodně<br />

se vydařivší spekulace, nýbrž měl být odměnou za službu, která<br />

byla prokázána pospolitosti“ (12).<br />

K organizačnímu zapojení podnikatele do tohoto celku pak<br />

docházelo prostřednictvím ústředních svazů, jejichž členem se<br />

majitel podniku povinně musel stát. Tyto svazy se pak staly pilíři<br />

celé hospodářské soustavy. Povinná organizace průmyslu byla<br />

vybudována na čtyřech hlavních zásadách:<br />

– povinném členství,<br />

– zastupování veřejného zájmu,<br />

– podřízenosti nižší složky průmyslové organizace složce vyšší<br />

a možnosti předsedy vyšší složky ukládat nižším složkám<br />

a členům závazné pokyny,<br />

– jmenování předsednictva ústředního svazu a jeho hospodářských<br />

skupin (žádné volené orgány) (13).<br />

Hospodářské svazy měly dle dikce příslušného vládního<br />

nařízení hájit hospodářské zájmy průmyslových, obchodních<br />

a živnostenských podnikatelů a podniků (14). Jak je ještě dále<br />

uvedeno, jejich funkce byla mnohem širší, neboť stát jejich<br />

prostřednictvím vykonával kontrolu nad podniky a přímo je<br />

řídil. Hospodářské svazy tak vykonávaly veřejnosprávní funkce<br />

ve prospěch státu.<br />

Po vzoru v Říši byly na území Protektorátu vybudovány<br />

ústřední svazy založené na některých organizačních základech,<br />

TAUChEN: Zásahy do právní úpravy výroby a dodávek cukru v Protektorátu Čechy a Morava<br />

Obr. 2. Lístky na cukr z období Protektorátu Čechy a Morava<br />

Pramen: Štěpek (7)<br />

které zde již v minulosti existovaly. Základní rozdíl spočíval<br />

v tom, že dříve byly svazy vytvářeny na dobrovolném základě<br />

zdola, kdežto po roce 1939 bylo členství povinné.<br />

Ústřední svaz průmyslu jako veřejnoprávní korporace se<br />

členil dle oblastí působnosti na hospodářské skupiny. Zřizování<br />

hospodářských skupin náleželo do pravomocí ministra průmyslu,<br />

obchodu a živností, který to činil vyhláškou. V rámci ústředního<br />

svazu průmyslu pro Čechy a Moravu bylo zřízeno 23 skupin,<br />

které byly uznány za výlučné zástupce jejich hospodářského odvětví,<br />

přičemž pro cukrovarnictví byla příslušná II. hospodářská<br />

skupina <strong>cukrovarnické</strong>ho průmyslu.<br />

Výroba a zužitkování cukrové řepy, cukru, melasy, krmiv<br />

obsahujících cukr a ostatních výrobků z řepy bylo od září 1940<br />

podřízeno státní regulaci (15). Za účelem řízeného hospodaření<br />

s cukrem byl zřízen „Českomoravský svaz pro řepu a cukr“, což<br />

byla veřejnoprávní korporace, jejíž stanovy vydal ministr zemědělství.<br />

Svaz převzal dosavadní práva a povinnosti Společného<br />

výboru surováren a rafinerií cukru pro Čechy a Moravu (16). Svaz<br />

sám nesměl provozovat obchody, ani se jich účastnit. Členy svazu<br />

se museli povinně stát všichni pěstitelé cukrovky (pěstitelé řepy),<br />

cukrovary zpracující řepu, rafinerie cukru a podniky zabývající<br />

se vyloučením cukru z melasy a konečně i obchodníci, kteří<br />

obchodovali s cukrem, melasou a krmivy obsahujícími cukr.<br />

LCaŘ 128, č. 11, listopad 2012 355


LISTY CUKROVARNICKÉ a ŘEPAŘSKÉ<br />

Svaz měl upravovat výrobu a zužitkování řepy, cukru,<br />

melasy, krmiv obsahujících cukr a ostatních výrobků z řepy<br />

a zajistit zásobování obyvatelstva těmito výrobky. Ke splnění<br />

těchto úkolů mohl zejména:<br />

a) jednotlivým pěstitelům řepy nařídit její dodání určitému cukrovaru<br />

a stanovit cukrovarům základní oprávnění pro výrobu<br />

cukru,<br />

b) sjednávat závazky s pěstiteli řepy, že budou pěstovat řepu,<br />

a s cukrovary, že tuto řepu odeberou a zpracují,<br />

c) stanovit směrnice pro uzavírání a pro provedení smluv o dodávce<br />

řepy a stanovit, zda smlouvy o dodávce řepy odpovídají<br />

těmto směrnicím,<br />

d) vydávat nařízení o rozdělení a zpracování surového cukru<br />

a o zužitkování cukru,<br />

e) upravovat výrobu melasového krmiva a ostatních krmiv obsahujících<br />

cukr,<br />

f) omezit výrobu cukrovarů na určité výrobky a zastavit zcela<br />

nebo dočasně podniky, které nebyly národohospodářsky<br />

důležité,<br />

g) ukládat členským podnikům pořádkové pokuty za porušení<br />

zákonných ustanovení či nařízení Svazu.<br />

Jak je z výše uvedeného zřejmé, Českomoravský svaz pro<br />

řepu a cukr mohl svým členům stanovit množství výrobků, které<br />

byli oprávněni prodávat nebo kupovat v určitých oblastech<br />

(okresech, obcích), anebo byli povinni dodat či odebrat. Rovněž<br />

cenu si nemohli pěstitelé řepy, její prodejci či cukrovary určit dle<br />

svého uvážení sami, nýbrž museli respektovat cenu stanovenou<br />

Nejvyšším cenovým úřadem. Pokud pěstitelé řepy nedodali<br />

množství řepy, které jim bylo předepsáno, mohl okresní úřad<br />

nařídit její nucené odebrání. V tom případě srazil 10 % ze stanovené<br />

výkupní ceny; pokud náklady vzniklé nuceným odebráním<br />

byly vyšší než 10 %, zvyšovala se srážka na výši skutečně vzniklých<br />

nákladů. Nařízení Svazu, která měla všeobecnou povahu,<br />

se uveřejňovala se v Úředním listu Protektorátu Čechy a Morava.<br />

Pokud někdo uvažoval o zřízení <strong>cukrovarnické</strong>ho podniku,<br />

potřeboval k tomu souhlas Svazu, který ho byl povinen vydat<br />

v případě, že to bylo nezbytné z národohospodářského hlediska<br />

či v případě, že se nebylo nutno obávat ohrožení stávajících<br />

podniků nebo přeplnění průmyslového odvětví. Svaz mohl také<br />

naopak výrobu cukrovarů omezit pouze na určité výrobky nebo<br />

jejich činnost zastavit úplně; vznikla-li v důsledku těchto opatření<br />

cukrovarným podnikům těžká hospodářská škoda, musel jim<br />

Svaz poskytnout přiměřené odškodnění. To hradili členové<br />

Svazu, kteří měli prospěch z provedených opatření směřující<br />

vůči jejich konkurentům.<br />

Pěstitelé řepy i výrobci cukru podléhali kontrole ze strany<br />

Svazu, zda dodržují všechny uložené povinnosti, jako např.<br />

vedení záznamů. Kontrolním orgánům museli umožnit nahlížet<br />

do obchodních knih a podat jim potřebná vysvětlení. Rovněž jim<br />

byli povinni povolit vstup na pozemky, do obchodních místností,<br />

provozoven či skladišť.<br />

Českomoravský svaz pro řepu a cukr podléhal dozoru<br />

ministerstva zemědělství, který vykonával vládní komisař (17).<br />

Sídlem Svazu byla Praha. Mezi jeho správní orgány náleželo:<br />

předsednictvo, správní rada a revizoři účtů. Předsednictvo<br />

jmenoval ministr zemědělství a skládalo se z předsedy a dvou<br />

místopředsedů. To řídilo veškerou faktickou činnost Svazu.<br />

Podle potřeby mohlo předsednictvo zřizovat odborné výbory<br />

jako poradní orgány a ke schůzím správní rady a odborných<br />

výborů mohlo přizvat znalce. Správní rada se skládala z 20 členů<br />

356<br />

a 20 náhradníků. Ministr zemědělství jmenoval za pěstitele řepy<br />

7 členů a 7 náhradníků, za výrobce cukru 7 členů a 7 náhradníků,<br />

za obchodníky 4 členy a 4 náhradníky a za spotřebitele 2 členy<br />

a 2 náhradníky. Členy správní rady se nemohli stát cizinci<br />

či osoby, na jejichž majetek byl vyhlášen konkurz. Správní rada<br />

mohla do 15 dnů podat proti nařízením a opatřením předsednictva<br />

stížnost u ministerstva zemědělství. Do kompetencí správní<br />

rady náležela např. správa majetku Svazu či schvalování roční<br />

účetní závěrky. Správní rada nezasedala permanentně, nýbrž<br />

se scházela pouze podle potřeby, nejméně však každého čtvrt<br />

roku. K prověření finančního hospodaření, ročních účtů a roční<br />

uzávěrky Svazu byli ustanoveni 4 revizoři účtů a 4 náhradníci<br />

na dobu jednoho roku.<br />

Závěrem<br />

Jak tento příspěvek názorně ukázal, autonomie vůle jak<br />

výrobců cukru či pěstitelů řepy, tak i spotřebitelů cukru byla<br />

v období trvání Protektorátu Čechy a Morava výrazně omezena.<br />

Produkce cukru se tak stala součástí řízeného hospodářství,<br />

takže stát určoval, kolik cukru má být vyrobeno, kdo ho vyrobí,<br />

komu ho producent může prodat a za jakou cenu. Přídělový<br />

systém a existence potravinových lístků však nezanikly společně<br />

s nacistickou Velkoněmeckou říší, nýbrž u nás přetrvaly až do<br />

let padesátých.<br />

Souhrn<br />

Po zřízení Protektorátu Čechy a Morava bylo zavedeno řízené<br />

hospodářství a přídělový systém, čemuž se nevyhnula ani odvětví<br />

cukrovarnictví a řepařství. Majitelé cukrovarů mohli dodávat cukr<br />

pouze určitým státem stanoveným odběratelům a za státem stanovenou<br />

cenu. Spotřebitelé si nemohli v obchodech koupit tolik<br />

cukru, kolik by sami chtěli, nýbrž pouze množství, na které obdrželi<br />

potravinové lístky. Dozor nad hospodařením s cukrem převzal nově<br />

zřízený Českomoravský svaz pro řepu a cukr, který svým členům<br />

(majitelům cukrovarům a producentům řepy) stanovoval celou řadu<br />

povinností. Rovněž mohl omezit jejich činnost či ji úplně zakázat.<br />

Se zřízením nového cukrovaru musel Svaz vyslovit souhlas.<br />

Klíčová slova: Protektorát Čechy a Morava, cukrovarnictví, řízené hospodářství,<br />

přídělový systém, Českomoravský svaz pro řepu a cukr.<br />

Prameny a poznámky<br />

1. K vývoji soukromého práva v Protektorátu Čechy a Morava<br />

např.: Schelle, K. et al.: Protektorát Čechy a Morava – jedna<br />

z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin (vybrané<br />

problémy). Brno: The European Society for History of Law, 2010,<br />

146 s., ISBN 978-80-904522-0-6; VojáčeK, l. et al.: Die Entwicklung<br />

des tschechischen Privatrechts. Brno: Masarykova univerzita, 2011,<br />

280 s., ISBN 978-80-210-5612-1.<br />

2. PoláčeK, V.: K terminologii a definicím řízeného hospodářství<br />

(Vývojový přehled). Všehrd, 21, 1940 (10), s. 319.<br />

3. Vyhláška předsedy vlády z 29. září 1939 č. 214/1939 Sb., o úpravě<br />

hospodaření cukrovkou a cukrem.<br />

4. Vyhláška předsedy vlády z 29. září 1939 č. 215/1939 Sb., o zavedení<br />

odběrních lístků na potraviny.<br />

5. Poprvé toto množství nebylo stanoveno vyhláškou Ministerstva<br />

zemědělství, nýbrž vyhláškou předsedy vlády ze 14. února 1940<br />

č. 64/1940 Sb., o úpravě dávky cukru.<br />

LCaŘ 128, č. 11, listopad 2012


6. Vyhláška ministra zemědělství z 13. března 1940 uveřejněná<br />

v Úředním listu.<br />

7. ŠtěPeK, j.: Přídělové doklady z období tzv. Protektorátu. Praha:<br />

Odbor archivní správy a spisové služby MV, 2010, s. 124, ISBN<br />

978-80-86466-20-0.<br />

8. Vyhláška předsedy vlády z 5. května 1940 č. 170/1940 Sb.,<br />

o vydávání odběrních listů a hromadných odběrních listů na cukr.<br />

9. Vyhláška ministra zemědělství ze 7. října 1941 č. 364/1941 Sb.,<br />

o vydávání odběrních listů a hromadných odběrních listů na cukr.<br />

10. Vyhláška předsedy vlády z 13. června 1940 č. 193/1940 Sb.,<br />

o zákazu výroby kávových náhražek s cukrem, kávovinových<br />

směsí s cukrem, čajových směsí s cukrem a zpracování kávových<br />

náhražek a čaje na výtažky.<br />

11. Vyhláška ministra zemědělství z 12. října 1940 372/1940 Sb.,<br />

o přídělu cukru pěstitelům řepy ze sklizně 1940/1941; změny<br />

provedeny vyhláškou ministra zemědělství č. 383/1941 Sb.<br />

12. KaŠíK, j.: Změněné poslání a úkoly podnikatele. Brázda, 3,<br />

1940 (44), s. 521; hora, K.: Úprava trhu. Brázda, 3, 1940, (41),<br />

s. 481–482.<br />

13. KruliŠ-randa, o.: Co očekává průmysl od organické výstavby<br />

našeho hospodářství. Revue živnostenského (průmyslového)<br />

vlastnictví. Časopis pro průmysl, obchod a živnosti Protektorátu<br />

Čechy a Morava, 7, 1941, (2–3), s. 20.<br />

14. Vládní nařízení z 23. června 1939 č. 168/1939 Sb., o organické<br />

výstavbě hospodářství.<br />

15. Vyhláška ministra zemědělství z 19. září 1940 č. 310/1940 Sb.,<br />

o úpravě výroby a zužitkování cukrovky, cukru, melasy, krmiv<br />

obsahujících cukr a ostatních výrobků z řepy.<br />

16. Vyhláška ministra zemědělství ze 4. října 1940 č. 370/1940 Sb.,<br />

o některých opatřeních v hospodaření cukrovkou a cukrem.<br />

TAUChEN: Zásahy do právní úpravy výroby a dodávek cukru v Protektorátu Čechy a Morava<br />

17. Od roku 1942 převzalo funkci komisaře Ministerstvo zemědělství<br />

a lesnictví – viz vyhláška č. 68/1942 Sb.<br />

Tauchen J.: Interferences with Legal Regulation of Sugar<br />

Production and Delivery in the Protectorate of Bohemia<br />

and Moravia<br />

After the constitution of the Protectorate of Bohemia and Moravia,<br />

controlled economy and ration system ware established; the sectors<br />

of sugar and beet industry were also included. The owners of sugar<br />

factories werw allowed to deliver sugar only to certain purchasers<br />

and for a price both assigned by the state. Consumers could not<br />

buy as much sugar as they wanted, but only the amount they had<br />

their ration stamps for. Sugar managment was controlled by the<br />

newly established Czech and Moravian Union for beet and sugar,<br />

which prescribed a wide range of duties to its members (owners<br />

of sugar factories and beet producers). This Union could also limit<br />

or forbid their activities. The Union had to agree with establishing<br />

a new sugar factory.<br />

Key words: Protectorate of Bohemia and Moravia, sugar industry, steered<br />

economy, ration system, Czech and Moravian Union for beet and sugar.<br />

Kontaktní adresa – Contact adress:<br />

JUDr. et Bc. Jaromír Tauchen, Ph. D., LL.M.Eur.Integration (Dresden), Masarykova<br />

univerzita v Brně, Právnická fakulta, Katedra dějin státu a práva,<br />

Veveří 70, 611 80, Brno, Česká republika, e-mail: tauchen@mail.muni.cz

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!