Acta musei Reginaehradecensis 2

ACTA
MUSEI
REGINAEHRADECENSIS
SERIES A - SCIENTIAE NATURALES
HRADEC KRÁLOVÉ 2003 Vol. 29

ACTA MUSEI
REGINAEHRADECENSIS
SERIES A. SCIENTIAE NATURALES 29 (2003)
Práce muzea v Hradci Králové, série A: vûdy pfiírodní 29 (2003)
Abbreviation bibliografica:
Acta Musei Reginaehradecensis s. A
Odpovûdn˘ redaktor:
RNDr. Bohuslav MOCEK
Redakãní rada:
Mgr. Vladimír Lemberk, RNDr. Karel Lohnisk˘, CSc., Mgr. Vûra Samková, Ph.D.,
RNDr. Stanislav ·tamberg, CSc., doc. RNDr. Jan Vítek
Vydává:
Muzeum v˘chodních âech v Hradci Králové
Náklad:
400 v˘tiskÛ
Sazba a grafická úprava:
Olga âermáková, grafické studio a vydavatelství, Hradec Králové
Tisk:
A. P. Progrestisk, Hradec Králové
Muzeum v˘chodních âech
Eli‰ãino nábfieÏí 465
500 01 Hradec Králové
âeská republika
© Muzeum v˘chodních âech Hradec Králové
ISBN: 80-85031-45-0

OBSAH
Karsten Horn & Josef Kuãera & Alois Pavlíãko & Franti‰ek Procházka
Ein Neufund von Buxbaumia aphylla HEDW. (Buxbaumiaceae, Bryatae) im Orlické hory - Gebirge
(Adlergebirge; Böhmen)
A new record of Buxbaumia aphylla HEDW. (Buxbaumiaceae, Bryatae) in the Orlické hory Mts.
(Eagle Mts.; Bohemia) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Vûra Samková
Xerotermní druhy rostlin ve V˘chodním Polabí
The xerothermous plant species in the Eastern Elbian Basin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Romana Prausová
Floristick˘ prÛzkum luãních ekosystémÛ v horní ãásti povodí KnûÏné na Rychnovsku (v˘chodní âechy)
Floristic study of grassland ecosystems in the upper part of the basin of the river KnûÏná in the region
of Rychnov (East Bohemia) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47
Franti‰ek Procházka
Rukopis P. M. Opize "Vorrätige Pflanzen" (1827-1829), zapomenut˘ pramen také ke kvûtenû
Královéhradecka (a severov˘chodních âech)
P. M. Opiz's manuscript "Vorrätige Pflanzen" (1827-1829), a long-forgotten source to the flora
of Hradec Králové (and the region of northwest Bohemia) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67
Roman Mlejnek & Václav Ducháã
Troglobiontní a endogenní v˘skyt druhu Mesoniscus graniger (Crustacea: Isopoda: Oniscoidea)
na území Západních Karpat
Troglobiont and endogenous occurrence of Mesoniscus graniger species (Crustacea: Isopoda:
Oniscoidea) in the West Carpathians . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71
Jifií Rejl & Michael Mikát
VáÏka hnûdoskvrnná - Orthetrum brunneum (Fonscolombe, 1837) (Odonata, Libellulidae)
- nov˘ druh váÏky pro v˘chodní âechy
A dragonfly Orthetrum brunneum (Fonscolombe, 1837) (Odonata, Libellulidae)
- new species for East Bohemia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81
Alois Hamet & Zdenûk Vancl
V˘sledky faunistického prÛzkumu broukÛ tribÛ Cicindelini, Carabini a Cychrini v CHKO Broumovsko
Faunistic research results of beetles tribes Cicindelini, Carabini, Cychrini in the Protected Landscape
Area Broumovsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
Alois Hamet & Josef Mertlík & Zdenûk Vancl
Kovafiíkovití (Coleoptera, Elateridae) CHKO Broumovsko
Elateridae in the Protected Landscape Area Broumovsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89
Miroslav Mikát & Ladislav Mar‰ík & Antonín Kaãírek
Nové a zajímavé nálezy mÛrovit˘ch (Lepidoptera, Noctuidae) z v˘chodních âech
Some new and interesting records of the noctuids (Lepidoptera, Noctuidae) in East Bohemia . . . . . . . . . . . 95
Jaroslav Zámeãník
Faunistické údaje z kartotéky a sbírky mot˘lÛ (Lepidoptera: Zygaenoidea, Hesperioidea, Papilionoidea)
Oldfiicha Komárka v pfiírodovûdeckém oddûlení Muzea v˘chodních âech v Hradci Králové.
Faunictic data from the register and collection of butterflies (Lepidoptera: Zygaenoidea, Hesperioidea,
Papilionoidea) of Oldfiich Komárek's in the Museum of East Bohemia Hradec Králové . . . . . . . . . . . . . . 103
Vladimír Zeman
New records of Hymenoptera from the territory of the Czech and Slovak Republics
Nové druhy fauny blanokfiídl˘ch (Hymenoptera) pro území âeské a Slovenské republiky . . . . . . . . . . . . . 135
Stanislav ·tamberg
Chemical preparation of vertebrates from the Lower Permian of the Boskovice Furrow
Chemická preparace obratlovcÛ ze spodního permu boskovické brázdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

DROBNÉ ZPRÁVY
Vûra Samková
K 70. narozeninám hradecké mykoloÏky a fotografky Míly Dobe‰ové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
Vûra a Jan Nûmeãkovi
Ohlédnutí za Evou Novákovou, legendou v˘chodoãeské pfiírodovûdy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70
Vûra Samková
Nález zvonovce liliolistého (Adenophora liliifolia (L.) DC. ) ve v˘chodních âechách
Finding of Adenophora liliifolia in Eastern Bohemia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79
Bohuslav Mocek & David âíp
Nález váÏky Orthetrum coerulescens (Fabricius, 1798) ve v˘chodních âechách.
Finding of dragonfly Orthetrum coerulescens (Fabricius, 1798) in Eastern Bohemia . . . . . . . . . . . . . . . . . 82
Bohuslav Mocek & Stanislav Trojan & LukበRoudn˘
Tfii údaje o v˘skytu perleÈovce ãerveného (Argynnis pandora Denis & Schiffermüler, 1775)
(Lepidoptera, Nymphalidae) v âechách
Three records of Cardinal (Argynnis pandora Denis & Schiffermüler, 1775)
(Lepidoptera, Nymphalidae) from Bohemia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88
Antoním Kaãírek
Dal‰í nález smutníka jílkového - Penthophera morio (L.) (Lepidoptera, Lymantriidae)
ve v˘chodních âechách
Futher finding of Penthophera morio (L.) (Lepidoptera, Lymantriidae) in Eastern Bohemia . . . . . . . . . . . 134
Stanislav ·tamberg
První mezinárodní paleontologick˘ kongres v Sydney
First International Palaeontological Congress in Sydney . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142
POKYNY PRO AUTORY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS S. A., 29 (2003): 3-5 ISBN: 80-85031-45-0
Ein Neufund von Buxbaumia aphylla HEDW. (Buxbaumiaceae, Bryatae) im Orlické hory
- Gebirge (Adlergebirge; Böhmen)
A new record of Buxbaumia aphylla HEDW. (Buxbaumiaceae, Bryatae) in the Orlické hory Mts. (Eagle Mts.; Bohemia)
Karsten Horn 1 & Josef Kuãera 2 & Alois Pavlíãko 3 & Franti‰ek Procházka 4
1 Karsten Horn, Maria-Gebbert-Straße 17, D-91080 Uttenreuth, e-mail: Horn.Karsten@t-online.de
2 Josef Kuãera, Správa CHKO Orlické hory, Dobrovského 332, CZ-516 01 Rychnov nad KnûÏnou, e-mail: natura@dobruska.cz
3 Alois Pavlíãko, Ministerstvo Ïivotního prostfiedí âR, Vr‰ovická 65, CZ-100 00 Praha 10, e-mail: Alois_Pavlicko@env.cz; alois.pavlicko@cmail.cz
4 Franti‰ek Procházka, Eko-Agency KOPR, Pivovarská 61, CZ-385 01 Vimperk, e-mail: frantisek.prochazka@kaleidoscope.cz
Abstract: During the study of distribution and ecology of clubmosses (Diphasiastrum spp.) in the Sudeten Mts. a small colony of the moss
Buxbaumia aphylla was discovered in the northwestern site of Polom Hill, ca. 2 km north-east of SedloÀov in the Orlické hory Mts. (Eagle Mts.; Bohemia)
on May 11, 2001. The growth site at approximately 830 m a. s. l. represents an unusual high elevation for this species in comparison with other
Central European localities. Beside B. aphylla the flat-branched clubmoss D. complanatum, hitherto not known for this locality, was found.
Key words: Bryatae, Buxbaumiaceae, Buxbaumia aphylla, Orlické hory Mts. (Eagle Mts.), Bohemia
EINLEITUNG
Das Blattlose Koboldmoos (Buxbaumia aphylla
Hedw.) als eine der kleinwüchsigten Laubmoosarten
Europas nimmt hinsichtlich seines Erscheinungsbildes
und seiner systematischen Stellung innerhalb der
mitteleuropäischen Laubmoose eine Sonderstellung ein.
So gehören die Vertreter der Familie Buxbaumiaceae auf
Grund ihrer Organisation zweifellos zu den Laubmoosen,
stehen dort aber recht isoliert (vgl. HORN & SCHMID
1997). Bemerkenswert ist auch die Biologie der Art. B.
aphylla gehört zu den wenigen diözischen Moosarten und
weist einen Sexualdimorphismus auf (vgl. HORN &
SCHMID 1997, SAUER 2000). Auf Grund seiner geringen
Größe und der Tatsache, dass die Kapseln gewöhnlich
nur während der Wintermonate bis maximal in das späte
Frühjahr hinein gefunden werden können (die winzigen
Gametophyten leben unterirdisch), ist B. aphylla eine Art,
die bei bryofloristischen Kartierungen oftmals übersehen
wird und über deren tatsächliche Verbreitung sicherlich
noch erhebliche Kenntnislücken bestehen.
Im folgenden ist ein Neufund der Art im tschechischen
Teil des Adlergebirges beschrieben, der auf Grund der
Höhenlage von Interesse ist.
ALLGEMEINE VERBREITUNG VON BUXBAUMIA
APHYLLA
B. aphylla weist eine disjunkte, circumpolare Verbreitung
auf. Das Moos kommt in ganz Europa zerstreut vor,
wird jedoch nach Norden sowie in Südeuropa seltener.
Außer in Europa ist die Art in Westasien (Kaukasus), in
Nordostasien, in Japan, in Nordamerika, auf Tasmanien
sowie auf Neuseeland beheimatet; vgl. Weltverbreitungskarte
bei SCHOFIELD (1974). DIERSSEN (2001)
charakterisiert das Moos in seiner Arealdiagnose als
australisch-temperat-boreal (-arktische) Art der subozeanisch
(-kontinentalen) Zone.
NEUFUND IM ADLERGEBIRGE
Während einer mehrtägigen Exkursion zum Studium
der Verbreitung, Ökologie und Soziologie der Flachbärlapp-Arten
(Diphasiastrum spp., Lycopodiaceae, Pteridophyta)
in den Sudeten im Mai 2001 suchten die Verfasser
am 11.5.2001 eine bereits bekannte Fundstelle dreier Flachbärlapp-Arten
(D. alpinum, D. tristachyum, D. zeilleri)
am Norwesthang des Polom-Berges ca. 2 km nordöstlich
SedloÀov im Orlické hory-Gebirge (Adlergebirge = Mensegebirge,
Böhmischer Kamm des Habelschwerdtgebirges;
Quadrant 5664) auf (vgl. KUâERA 1999, PROCHÁZKA
& HARâARIK 1999). Beim Anfertigen einer pflanzensoziologischen
Aufnahme konnte neben einer vierten Diphasiastrum-Art
(D. complanatum) ein kleiner Bestand
(ca. 15 Sporogone) des Blattlosen Koboldmooses (Buxbaumia
aphylla) in der Aufnahmefläche entdeckt werden.
Bei dem Wuchsort handelt es sich um eine ehemals abgeschobene
Fläche randlich einer Forststraße mit lückigen
Initialstadien von Beerstrauchheiden und stellenweise
Junggehölzen, die eine Entwicklung in Richtung Jungwald
erkennen lassen. B. aphylla wächst hier auf den von
Höheren Pflanzen nahezu freien Bereichen, stellenweise
auch zwischen lockeren Horsten von Juncus squarrosus.
Der Wuchsort ist schwach nach Westen exponiert (Inklination
3°) und weist eine Höhenlage von ca. 830 m ü. NN
auf. Die Sporogone waren zum Zeitpunkt des Fundes
schon voll ausdifferenziert und ausgefärbt, aber noch
geschlossen. Ein Beleg befindet sich im Privatherbarium
des Erstautors (Hb. K. Horn). Bemerkenswert ist der Fund
hinsichtlich der großen Höhenlage.
3

DISKUSSION DER HÖHENVERBREITUNG VON B.
APHYLLA
B. aphylla wird von SAUER (2000) als wärmeliebende
Art bezeichnet, die in Südwestdeutschland von der Ebene
bis in die untere montane Stufe bis 800 m ü. NN vorkommt,
ihren Verbreitungsschwerpunkt aber eindeutig in
wärmbegünstigten Tallagen hat. Als maximale Höhenamplitude
gibt der Autor 100 – 1100 m ü. NN an. Für Bayern
hebt FAMILLER (1911) Funde zwischen 600 m ü. NN
und 750 m ü. NN bereits gesondert hervor. Diese regionalen
Beobachtungen decken sich mit der Angabe von
DÜLL & MEINUNGER (1989), die als Höhenamplitude
von B. aphylla in Deutschland die planare bis montane
Stufe bis ca. 800 m ü. NN nennen aber betonen, dass die
Art in höheren Gebirgslagen seltener wird. In den Hochgebirgen
ist die Art vereinzelt sogar noch oberhalb der
Baumgrenze zu finden. So berichtet STEFUREAC (1936)
über ein Vorkommen in den rumänischen Karpaten in
1800 m Höhe, LIMPRICHT (1895) nennt Funde in den
österreichischen Alpen bei 1500 m und 1600 m ü. NN,
und URMI (1996) berichtet aus den Schweizer Silikat-
Alpen sogar von einem Fund in ca. 2200 m Seehöhe
(allerdings hier nur unterirdische Gametophyten).
Für das Gebiet ehemals Schlesien führt MILDE (1861)
B. aphylla als typische Art von Heideflächen und Nadelwäldern
der Ebene zwischen ca. 50 m und 150 m ü. NN
und gibt die Art als zerstreut vorkommend an (MILDE
1869). Ebenfalls für das Gebiet Schlesiens nennt LIM-
PRICHT (1876) B. aphylla als zerstreut vorkommende
aber nirgends häufige Art von den Ebenen bis in niedrige
Bergregionen vorkommend, macht aber keine präzisen
Höhenangaben. Bei RABENHORST (1863) finden sich
für das Gebiet der heutigen Tschechischen Republik
weder Fundort- noch Höhenangaben für B. aphylla.
Bei einem Vergleich mit der in der Literatur für Mitteleuropa
dokumentierten Höhenverbreitung liegt der neu
entdeckte Wuchsort von B. aphylla im Adlergebirge mit
ca. 830 m ü. NN ungewöhnlich hoch. Der vermutlich
4
höchstgelegene Nachweis der Art in der Tschechischen
Republik gelang kürzlich im Böhmerwald. Während einer
Exkursion mehrerer tschechischer und deutscher Botaniker
zu einer neu entdeckten Lokalität von Botrychium multifidum
Anfang August 2002 konnte B. aphylla im Zuge
der Erstellung von pflanzensoziologischen Aufnahmen
durch M. ·tech in einer Seehöhe von etwa 1045 m. ü. NN
nachgewiesen werden.
GEFÄHRDUNG VON B. APHYLLA
Als außerordentlich konkurrenzschwache Art ist B.
aphylla am neu entdeckten Fundort im Adlergebirge
mittelfristig durch die Konkurrenz höherwüchsiger Moosarten
und vor allem durch die sich schließenden Phanerogamenbestände
sowie durch das Aufkommen von Gehölzen
gefährdet. Nach der Einstufung von POSPÍ·IL (1988),
leider ohne Nennung der Anzahl aktueller Nachweise, soll
B. aphylla im Gebiet Mährens eine noch zerstreut vorkommende
Art sein. Allerdings weist der Autor bereits auf
die bestehende Gefährdung hin. Für das gesamte Gebiet
der Tschechischen und Slowakischen Republik vermerkt
KOTLABA (1995) hingegen nur einen schwachen Rückgang
der Art. Nach der vorläufigen Roten Liste der Moose
der Tschechischen Republik (VÁ≈A 1995) muss B.
aphylla als “gefährdet” (Kategorie “V – Vulnerable taxa”)
gelten. Auch im angrenzenden Deutschland gehört B.
aphylla zu den bedrohten Moosarten; deutschlandweit gilt
die Art als “stark gefährdet” – Kategorie 2 (LUDWIG et
al. 1996).
ZUSAMMENFASSUNG
Abb. 1. Buxbaumia aphylla am Lokaliten Polom in
Adlergebirge (Photo J. Kuãera)
Fig.1. Buxbaumia aphylla at locality Polom in the
Orlické hory Mts. (Photo J. Kuãera)
Im Rahmen von Geländearbeiten für eine Studie über
die Verbreitung, Ökologie und Soziologie der Flachbärlapp-Arten
(Diphasiastrum spp.) in den Sudeten konnte
am 11.5.2001 am Norwesthang des Polom-Berges ca.

2 km nordöstlich SedloÀov im Orlické hory-Gebirge
(Adlergebirge; Böhmen) ein kleiner Bestand von Buxbaumia
aphylla entdeckt werden. Die für die Art ungewöhnlich
hoch liegende Fundstelle auf ca. 830 m ü. NN wird
mit Angaben zur Höhenverbreitung in anderen Teilen Mitteleuropas
vergleichend diskutiert. Neben B. aphylla
konnte als bislang nicht von dieser Lokalität bekannte
Flachbärlapp-Art D. complanatum nachgewiesen werden.
Danksagung
Die Geländeuntersuchungen des Erstautors (K. Horn) wurden mit Mitteln
der Reinhold-und-Johanna-Tüxen-Stiftung (Hannover) sowie der Erich-
Oberdorfer-Stiftung (Karlsruhe) gefördert.
SOUHRN
Bûhem terénního studia roz‰ífiení, ekologie a fytocenologie
plavuníkÛ (Diphasiastrum spp.) v Sudetech byl
v Orlick˘ch horách (na severozápadním svahu vrchu
Polom, asi 2 km severov˘chodnû od SedloÀova, na známé
lokalitû 3 druhÛ plavuníkÛ) nalezen 11. kvûtna 2001 mal˘
porost drobného mechu Buxbaumia aphylla (‰ikou‰ek
bezlist˘). Zdej‰í v˘skyt v dosti neobvyklé nadmofiské
v˘‰ce (ca 830 m n. m.) je porovnáván s ostatními dostupn˘mi
údaji z blízk˘ch území stfiední Evropy. ·ikou‰ek
bezlist˘, ve 4. dílu âervené knihy ohroÏen˘ch a vzácn˘ch
druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ SR a âR oznaãen˘ jako “mírnû
ustupující”, roste na uvedené lokalitû nejen se tfiemi jiÏ
dfiíve odtud znám˘mi druhy plavuníkÛ (Diphasiastrum
alpinum, D. tristachyum a D. zerilleri), ale bûhem
v˘zkumu byl zde novû objeven je‰tû ãtvrt˘ druh – plavuník
zplo‰tûl˘ (D. complanatum). O rok pozdûji, v srpnu
2002, byla pfii pofiizování fytocenologick˘ch snímkÛ ãesk˘mi
a nûmeck˘mi botaniky na novû objevené lokalitû po
nûkolik desetiletí v celé âR nezvûstného druhu Botrychim
multifidum (na ãeské ·umavû na SSV svahu Boubína –
not. D. PÛbal) M. ·techem nalezena Buxbaumia aphylla
v je‰tû mnohem vy‰‰í nadmofiské v˘‰ce, a sice okolo 1045 m.
LITERATUR
DIERSSEN, K. (2001): Distribution, ecological amplitude and phytosociological
characterization of European bryophytes. – Bryophyt.
Bibl., Berlin, Stuttgart, 56: 1–289.
DÜLL, R. & MEINUNGER, L. (1989): Deutschlands Moose. Die Verbreitung
der deutschen Moose in der BR Deutschland und in der DDR,
ihre Höhenverbreitung, ihre Arealtypen, sowie Angaben zum
Rückgang der Arten. 1. Teil: Anthoceratae, Marchantiatae. Bryatae:
Sphagnidae, Andreaeidae, Bryidae: Tetraphidales – Pottiales. IDH-
Verlag, Bad Münstereifel-Ohlerath.
FAMILLER, I. (1911): Die Laubmoose Bayerns. Eine Zusammenstellung
der bisher bekannt gewordenen Standortsangaben. – Denkschr.
Kgl. Bayer. Bot. Ges. Regensb., Regensburg, 11, N. F. 5: 1–233.
HORN, K. & SCHMID, M. (1997): Zur Verbreitung, Ökologie ond Soziologie
des Blattlosen Koboldmooses (Buxbaumia aphylla Hedw.,
Buxbaumiaceae, Bryatae) im Raum Erlangen-Nürnberg. – Natur u.
Mensch, Jahresmitt. Naturhist. Ges. Nürnberg, Nürnberg, 1996:
91–98.
KOTLABA, F. [ed.] (1995): âervená kniha ohrozen˘ch a vzácnych druhov
rastlín a Ïivoãíchov SR a âR. Vol. 4. Sinice a riasy, huby, li‰ajníky,
machorosty. – Príroda, Bratislava.
KUâERA, J. (1999): Nové lokality nûkter˘ch v˘znamn˘ch druhÛ rostlin
na Rychnovsku. – V˘chodoães. Sborn. Pfiírod. – Pr. a Stud., Pardubice,
7: 89–91.
LIMPRICHT, G. (1876): Laubmoose. – In: COHN, F. [ed.]: Kryptogamen-Flora
von Schlesien. Vol. 1: 27–224, Kern, Breslau.
LIMPRICHT, G. (1895): Die Laubmoose Deutschlands, Oesterreichs
und der Schweiz. II. Abteilung: Bryineae (Stegocarpae [Acrocarpae,
Pleurocarpae excl. Hypnaceae]). – In: RABENHORST, L.: Kryptogamen-Flora
von Deutschland, Oesterreich und der Schweiz. Ed. 2,
Vol. 4, Kummer, Leipzig.
LUDWIG, G., DÜLL, R., PHILIPPI, G., AHRENS, M., CASPARI, S.,
KOPERSKI, M., LÜTT, S., SCHULZ, F. & SCHWAB, G. (1996):
Rote Liste der Moose (Anthocerophyta et Bryophyta) Deutschlands.
– Schr.Reihe Vegetationskde., Bonn-Bad Godesberg, 28: 189– 306.
MILDE, J. (1861): Die Verbreitung der Schlesischen Laubmoose nach
den Höhen und ihre Bedeutung für die Beurtheilung der Schlesischen
Flora. – Frommann, Jena.
MILDE, J. (1869): Bryologia Silesiaca. Laubmoos-Flora von Nord- und
Mittel-Deutschland, unter besonderer Berücksichtigung Schlesiens
und mit Hinzunahme der Floren von Jütland, Holland, der Rheinpfalz,
von Baden, Franken, Böhmen, Mähren und der Umgegend von
München. – Felix, Leipzig.
POSPÍ·IL, V. (1988): Die Laubmoose Mährens, ihr Häufigkeits- und
Gefährdungssgrad. – âas. Mor. Muz., Vedy Pfiír., Brno, 73: 123–148.
PROCHÁZKA, F. & HARâARIK, J. (1999): New localities of Diphasiastrum
species in the Krkono‰e Mts and elsewhere in the Czech
Republic where three or more species of this genus are recorded. –
Preslia, Praha, 71: 193–215.
RABENHORST, G. L. (1863): Kryptogamen-Flora von Sachsen, der
Ober-Lausitz, Thüringen und Nordböhmen mit Berücksichtigun der
benachbarten Länder. Erste Abtheilung: Algen im weitesten Sinne,
Leber- und Laubmoose. – Kummer, Leipzig.
SAUER, M. (2000): Buxbaumiaceae. Koboldmoose. – In: NEBEL, M.
& PHILIPPI, G. [ed.]: Die Moose Baden-Württembergs, Vol. 1: 90 –
97, Ulmer, Stuttgart.
SCHOFIELD, W. B. (1974): Bipolar disjunctive mosses in the southern
hemisphere, with particular reference to New Zealand. – J. Hattori
Bot. Lab., Nichinan, Miyazaki, 38: 13–32.
STEFUREAC, T. I. (1936): CÇteva consideratiuni fitogeografice asupra
muschiului Buxbaumia aphylla L. din regiunea alpinã Carpatilor
Bucovinei. – Bul. Fac. Sti. Cernãuti, Cernãuti, 10: 291–300.
URMI, E. (1996): Welche Überraschungen bryofloristische Standard-
Aufnahmen neben ihrem bekannten Nutzen noch zu bieten haben. –
Meylania, Chambãsy-Ge., 10: 10–12.
VÁ≈A, J. (1995): PfiedbûÏn˘ seznam ohroÏen˘ch mechorostÛ âeské
republiky. II. Mechy (Bryophyta). – Preslia, Praha, 67: 173–180.
5

DROBNÉ ZPRÁVY
K 70. narozeninám hradecké mykoloÏky a fotografky Míly Dobe‰ové
Miloslava Dobe‰ová (Koãová) se narodila 3. 3. 1933 v Hradci Králové.
Cel˘ svÛj dosavadní Ïivot zÛstává vûrná rodnému mûstu a svému
velkému koníãku mykologii. Jejími oblíben˘mi rody se staly obtíÏnû
urãitelné pavuãince a hvûzdovky.
Od roku 1980 je aktivní ãlenkou mykologického klubu pfii Muzeu
v˘chodních âech a ãlenkou âeské mykologické spoleãnosti. Do muzejního
herbáfie hub nasbírala nûkolik set poloÏek rÛzn˘ch druhÛ a nûkteré
z nich zdokumentovala kvalitními fotografiemi. Pomáhala pfii mykofloristick˘ch
v˘zkumech na Karl‰tensku a ve v˘chodních âechách (napfi.
Orlické hory, PR Zbytka, PR Dubno, PR Buky u Vysokého Chvojna).
Míla se stala vynikající fotografkou, která v souãasné dobû ochotnû
zasvûcuje nové zájemce do tajÛ fotografování i do základÛ mykologie.
Obûtavû pomáhá pfii pfiípravû v˘stav Ïiv˘ch hub v Hradci Králové, podílí
se i na v˘stavách v dal‰ích v˘chodoãesk˘ch mûstech i v Praze. Zorganizovala
fotografické v˘stavy hub na hvûzdárnû na Novém Hradci Králové
v letech 1998, 2000, 2002. Vlastní fotografie zde vystavovala v roce
1998. Jejich 11 fotografií bylo otisknuto v publikacích Chránûná území
âR, Královéhradecko a Pardubicko. Dokonce nûkolik fotografií bylo
pouÏito v knize Benjamina Curase „Anglie je na houby“, vydané v roce
1997. Své fotografie rovnûÏ publikovala v roce 1999 v mezinárodním
ãasopise Welcome The Heart of Europe. Pravidelnû od záfií 1997 publikuje
krátké ãlánky s fotografiemi jednotliv˘ch druhÛ hub v sobotních
pfiílohách deníku Bohemia – Hradecké noviny (dosud 233 ãlánkÛ). Pfiedná‰í
pro vefiejnost nejen v Hradci Králové ale i v Praze (o kaãence ãeské,
6
o houbách ve v˘tvarné fotografii, o historii hub, o vzácn˘ch nálezech
hub), poskytuje rozhovory v rozhlase i televizi. Pravidelnû se zúãastÀuje
fotografické soutûÏe, pofiádané âeskou mykologickou spoleãností a jiÏ
nûkolikrát se umístila se sv˘mi snímky na pfiedních místech.
Publikovala vût‰í mnoÏství ãlánkÛ o v˘stavách hub, o nálezech vzácn˘ch
i chránûn˘ch druhÛ v Mykologickém sborníku. TamtéÏ napsala
odborné ãlánky o nálezu housenice hlavaté v lokalitû KrálÛv stÛl – KrÀovice
(1986) a housenice stfievlíkové v lese V dubech u Velkého Vfie‰Èova
(1999).
Pravidelnû se zúãastÀuje mykologick˘ch dnÛ, které pofiádá âeská
mykologická spoleãnost. Podílela se na organizaci 2 setkání ãesk˘ch
i slovensk˘ch mykologÛ v Hradci Králové v letech 1979 a 1993. Za svou
ãinnost v âeské mykologické spoleãnosti byla odmûnûna v roce 1999
ãestn˘m uznáním s právem nosit odznak Stfiíbrn˘ Cantharellus.
Míla je vÏdy ochotná poradit a pomoci, proto moc ráda vzpomínám
na celou fiadu spoleãn˘ch exkurzí, pfii nichÏ mû Míla nauãila rozeznat
mnohé druhy hub. Spoleãné schÛzky mykologického klubu a pfiíleÏitostné
pfiedná‰kové veãery se staly pfiíjemné díky tomu, Ïe je Míla je
dobrou spoleãnicí a rovnûÏ vynikajicí kuchafikou. Její chutné houby
v kyselém nálevu ocenili i na soutûÏích âMS v degustacích.
Do dal‰ích let Ti pfieji hodnû optimismu a dobré zdraví, abys mohla
i nadále hledat, objevovat a fotografovat krásu a poezii lesÛ i nádhern˘ch
houbiãek.
Vûra Samková

ACTA MUSEI REGINAEHRADECENSIS S. A., 29 (2003): 7-46 ISBN: 80-85031-45-0
Xerotermní druhy rostlin ve V˘chodním Polabí
The xerothermous plant species in the Eastern Elbian Basin
Vûra Samková
Muzeum v˘chodních âech v Hradci Králové, Eli‰ãino nábfieÏí 465, CZ-500 01 Hradec Králové, e-mail: natura@muzeumhk.cz
Abstract: There has been examined the occurrence of 39 species in the phytogeographical regions: the Eastern Elbian Basin, the Lower Orlice
Basin, Orlické opuky and Litomy‰l Basin. The mapping for localities of individual species was created according to the own data, literature data,
herbarium specimens of the Museum of East Bohemia Hradec Králové (HR), exeptionally the specimens of the East Bohemian Museum in Pardubice
(MP), data from the manuscript of Domin’s (DOMIN 1953 ms.), and from the database of FLDOK. The point maps of occurence were compiled for
individual xerothermous species.
The highes concentration of xerothermous species was recorded on marlstone and loess in the Jaromûfi Elbian Basin and Hradec Králové Elbian Basin,
and on limy sandstone, claystone and sandy marlstone in the south-east part of the Pardubice Elbian Basin, as well as in the west part of the Litomy‰l
Basin. A considerable number of localities is concentrated on loess, lime claystone and sandy marlstone of Pardubice area, resp. Chrudim area, as well.
Key words: vascular plants, xerothermous species, distribution, Eastern Elbian Basin, East Bohemia.
ÚVOD
V˘skyt xerotermních druhÛ byl zkoumán v území fytogeografick˘ch
okresÛ 15. V˘chodní Polabí (15a. Jaromûfiské
Polabí, 15b. Hradecké Polabí, 15c. Pardubické
Polabí), 61. Dolní Poorliãí (61a. Kfiivina, 61b.T˘ni‰Èsk˘
úval, 61c. Chvojenská plo‰ina), 60. Orlické opuky a 62.
Litomy‰lská pánev. K zhodnocení bylo vybráno tûchto 39
xerotermních druhÛ: Allium senescens subsp. montanum,
Anemone sylvestris, Anthericum ramosum, Asperula tinctoria,
Aster amellus subsp. amellus, Astragalus danicus,
Bupleurum falcatum, Cerasus fruticosa, Cirsium acaulon,
Cirsium pannonicum, Clematis recta, Dianthus carthusianorum
subsp. carthusianorum, Dorycnium herbaceum,
Falcaria vulgaris, Galium glaucum, Geranium sanguineum,
Hierochloë australis, Hippocrepis comosa, Inula
hirta, Lathyrus latifolius, Linum flavum, Lithospermum
purpurocaeruleum, Melittis melissophyllum, Muscari
comosum, Peucedanum cervaria, Potentilla alba,
Prunella grandiflora, Prunella laciniata, Pyrethrum
corymbosum, Rosa gallica, Salvia pratensis, Scabiosa
columbaria, Scabiosa ochroleuca, Sorbus torminalis, Stachys
germanica, Stachys recta, Trifolium ochroleucon,
Trifolium rubens, Veronica teucrium. V˘skyt xerotermních
druhÛ je ve sledovaném území soustfiedûn pfiedev‰ím
na opukové nebo slinité stránû s rÛznou expozicí.
Opuky i slíny snadno zvûtrávají a pÛdy na nich vzniklé
jsou bohaté na uhliãitany. Na stráních s vût‰í nebo men‰í
strmostí se vytvofiily ty nejtûωí jílovité pÛdy. Vysok˘
obsah uhliãitanu vápenatého zatlaãuje do pozadí i vlivy
klimatické a pfiítomnost slinitého substrátu rozhoduje více
neÏ expozice ke svûtov˘m stranám (Raãická a Zvolská
stráÀ - severní expozice). Stránû jsou buì zalesnûné nebo
travnaté a to ãasto asociací Brachypodietum pinnati.
Vodní toky hlavnû na nárazovém bfiehu vytvofiily obna-
Ïené, namnoze skoro svislé profily s opukov˘m nebo slinit˘m
materiálem (Zvolská stráÀ, bfiehy âerného potoka
u Chvalkovic) nebo povlovnûj‰í svahy s hájov˘mi porosty
(stráÀ u ·estajovic, Habfiiny aj.). Podél Ïelezniãní trati
vznikly hluboké nebo mûlké prÛkopy (zastávka v Jaromûfii,
Jezbiny za hlavním nádraÏím v Jaromûfii)
(KOBRLE 1968). Právû velké mnoÏství xerotermních
prvkÛ (z hlediska v˘chodních âech) je soustfiedûno na slínovcové
v˘chozy, tvofiící velmi ãasto okraj níÏiny (ãi
leÏící jako svûdecké hory v níÏinû) (KRAHULEC 1989).
Typická teplomilná vegetace (Adonanthe vernalis, Astragalus
danicus, Dictamnus albus, Linosyris vulgaris, Lithospermum
purpurocaeruleum, Quercus pubescens),
která se vyskytuje ve stfiedním Polabí, zasahuje vût‰inou
jen na západní okraj severov˘chodních âech. Nûkteré teplomilné
druhy se ojedinûle vyskytují na klimaticky vhodn˘ch
místech je‰tû dále smûrem do severov˘chodních
âech, prakticky uvnitfi území pÛdotvorného procesu stfiedoevropsk˘ch
hnûdozemí.V˘skyty jsou vesmûs na stanovi‰tích
exponovan˘ch k jihu nebo jihozápadu, a to na
rendzinách vznikl˘ch na kfiídov˘ch slínech s vût‰ím obsahem
uhliãitanu vápenatého a se zvût‰en˘m albedem pod
vlivem bílé barvy pÛdy. LesÛ bylo v minul˘ch staletích
v pahorkatinû SV âech málo, byly nahrazeny kfiovinami
roztrou‰en˘mi po pastvi‰tích. Na jiÏnû exponovan˘ch
svazích bylo dostatek vhodn˘ch ploch pro teplomilnou
vegetaci. Pfii pozdûj‰ím zalesnûní byla teplomilná vegetace
vytlaãena na lesní okraje, kde se dnes setkáváme
pouze s jejími zbytky (FIEDLER et VÁLEK 1975).
DOMIN (1924) pí‰e: „JiÏní pfiedhofií Orlick˘ch hor
k Opoãnu, Rychnovu a Îamberku je vysoce zajímavo tím,
Ïe se tu jiÏ mohutnû rozvíjí teplomilná kvûtena, zejména
ov‰em tam, kde jsou pÛdy v˘Ïivné, zejména opukové. AÏ
sem jdou v˘bûÏky teplomilné v˘chodoãeské a polabské
kvûteny, jeÏ tu pak pfiichází ve styk s podhorskou flórou
Orlick˘ch hor. Nalézáme tu i kefinaté stránû, i doubravy,
habrové a smí‰ené háje, takÏe fysiognomie se úplnû mûní.
Vezmeme-li za základ jen „Analytickou kvûtenu okolí
Rychnova nad KnûÏnou“ z péra Karla Kopeckého (z r. 1888)
7

a nûkteré dodatky, které autor a Rohlena uvefiejnili,
vysvitne nám pronikav˘ kontrast, jenÏ je ov‰em vÏdy nejvíce
vystupÀován na pÛdách v˘Ïivn˘ch. V˘bûr teplomiln˘ch
typÛ je pak na chlumech a nízkém pfiedhofií znaãn˘.
AÏ do okolí Rychnova zasahuje Bothriochloa ischaemum,
porÛznu v této oblasti zastihneme Phleum boehmeri, Brachypodium
pinnatum, Cirsium acaulon, Scabiosa ochroleuca,
Stachys germanica a recta, Bupleurum falcatum,
Peucedanum cervaria, Anemone sylvestris, Rosa gallica
aj. V˘Ïivné pÛdy, zejména opuky, podporují rozvoj této
teplomilné vegetace a nûkteré druhy (napfi. Cypripedium
calceolus, Gentiana ciliata, Lithospermum officinale aj.)
váÏí se, pokud je mi známo, jen na tento podklad. Z hlediska
v˘vojové a osídlovací fytogeografie povaÏuji v‰ak
za nejdÛleÏitûj‰í v kraji u Opoãna v˘skyt ãtyfi druhÛ a to
Hippocrepis comosa, Dorycnium herbaceum, Astragalus
danicus a Lathyrus latifolius, které ukazují zfiejmû na souvislost
s oblastí glaciální, v níÏ nastalo roz‰ífiení karpatsk˘ch
druhÛ nejen aÏ do v˘ch. Sudet, n˘brÏ jednotlivû
i dále na západ, resp. jihozápad.“ HENDRYCH (1985)
poznamenává, Ïe Hippocrepis comosa, Dorycnium herbaceum
a Lathyrus latifolius nejsou karpatsk˘mi migranty.
Jsou to reprezentanti submediteránního geoelementu.
Tyto druhy mohly pronikat na Moravu, resp. do âech bez
jakékoli pfiímé souvislosti s Karpaty.
Sledované území se fiadí k floristicky dobfie prozkoumanému
a hojnû nav‰tûvovanému jiÏ od 19. století.
V˘skyt teplomiln˘ch druhÛ zde zaznamenali L. âelakovsk˘,
K. Domin, J. Fiedler, E. Hadaã, J. Hadaã, A. Hansgirg,
F. Hrobafi, V. Kavka, A. Kobrle, K. Kopeck˘, K.
Krãan, R. Miky‰ka, P. M. Opiz, F. Procházka, K. Proke‰,
J. Rohlena, R. Traxler, B. Válek, V. Vlãek, V. Vodák ad.
V˘skytem teplomiln˘ch druhÛ a cestami jejich ‰ífiení na
Jaromûfisku se zab˘val KOBRLE (1936, 1968). Seznam
24 lokalit spoleãenstva Brachypodietum pinnati z Podzviãinska,
BydÏovské pánve a V˘chodního Polabí sepsal
KREJâÍK (1952). SUCHARA (1978) studoval kvûtenu
opukov˘ch strání na Jiãínsku. Pfii srovnání s opukov˘mi
stránûmi Jaromûfiska (KOBRLE 1968) je patrná fiáda spoleãn˘ch
druhÛ pro obû území. Nûkteré druhy, ale na Jiãínsku
chybí, nebo se vyskytují v nejjiÏnûj‰í ãásti území
(Adenophora liliifolia, Conringia orientalis, Cypripedium
calceolus, Hierochloë australis, Geranium sanguineum
aj.). TotéÏ platí i pro srovnání s Podzviãinskem (DOMIN
1944, BU¤IL 1927, VÁLEK 1941). Druhovû bohat‰í opukové
stránû jsou v jiÏní ãásti jiãínského okresu, kde pfiistupují
Melittis melissophyllum (Popovice), Asperula
cynanchica (Vr‰ce, Bûchary), Eryngium campestre (Veli‰,
Vr‰ce) aj. (SUCHARA 1978).
V˘znaãné lokality xerotermních druhÛ
KOBRLE (1968) uvádí na Jaromûfisku 9 lokalit: stráÀ
u Chvalkovic, Dubovec u Chvalkovic, Zvolská stráÀ,
·estajovická stráÀ, Miskolezská stráÀ, Hefimanická stráÀ,
Ïelezniãní prÛkop u Jezbin, Habfiinská stráÀ a Raãická
stráÀ.
PROKE· (1946a) pí‰e: „Nejvíce teplomiln˘ch druhÛ
8
nacházíme na stráních SV od Hradce Králové – Okrouhlík
u Piletic, Dehetník u Slatiny, u Ble‰na, Vysokého Újezda,
po pravém bfiehu Orlice k Tfiebechovicím, Skála u Lochenic,
svahy pod Novoplesk˘m lesem u SmrÏova a Lej-
‰ovky, stránû nad V˘ravou, Kfiivina u Kfiivic, okraje lesa
Îìár u Jasenné, Zvolská stráÀ, stránû v Babiããinû údolí,
lesy Halín, Horka a Tufií u Nového Mûsta n. Metují, ãetné
stránû v okolí Opoãna – napfi. Chlum, u Vojenic, Pfiepych.“
Lokalita u Vojenic je zniãena smrkov˘m lesem
(PROCHÁZKA 1966).
Za nejpozoruhodnûj‰í povaÏuje DOMIN (1942a) Rohlenovy
nálezy teplomiln˘ch druhÛ z opukov˘ch strání
u Pfiepych a Vojenic – napfi. Anthericum ramosum, Galium
glaucum, Astragalus danicus, Inula salicina, Lathyrus
latifolius.
HROBA¤ (1974) pí‰e: „Teplomiln˘ch lokalit s více
druhy je v na‰em studovaném území málo, více je teplomiln˘ch
typÛ. Pozoruhodná je oblast Chlum u âestic
a Ole‰nice. Zde jsem v borovém lese na opuce zjistil Anthericum
ramosum, kterou je moÏno povaÏovat za spojku
ukazující k Opoãnu a na druhou stranu k Pelinám
u Chocnû. K dal‰ím lokalitám s teplomiln˘mi druhy patfií
v˘chodnû od Ole‰nice - ãást Str˘c a jiÏní stráÀ na opukovém
podkladû Borek u Mní‰ku – Vamberka.“
KOBRLE (1936) pí‰e: „Jaromûfisko je místem, kde se
mísí flóra podhofií – hercynská s flórou panonskou, která
se na plochu okresu stûhuje z tepl˘ch jiÏních vápencÛ
a stfiedního Polabí. Tato teplomilná vegetace obyãejnû
postupuje do vy‰‰ích poloh podél komunikací (Reseda
lutea). Teplomilné prvky se ‰ífií ve v˘chodní polovinû
okresu mocn˘m pásem na sever z Královéhradecka. Zdá
se, Ïe novoplesské lesy tento proud rozráÏejí na dvû vûtve.
Jedna ub˘vá k v˘chodu a postupuje kolem lesa Îìáru
a pfies obec Roztoky do okolí âeské Skalice (Potentilla
argentea, Galium glaucum, Bupleurum falcatum). Druhá
vûtev postupuje na sever do okolí Josefova a Jaromûfie
(Stachys annua, Dianthus carthusianorum, Reseda lutea,
Tragopogon orientalis aj.). V západním díle okresu postupuje
tento proud od SendraÏic a Raãic na sever pfies Habfiinu
k Lázním Velichovkám a Chotûborkám (Cirsium
pannonicum, Anthericum ramosum, Asperula tinctoria
apod.). Mezi panonskou a hercynskou oblastí jaromûfiské
flóry nelze pfiesnû vymeziti urãitou hranici. Podle floristick˘ch
sbûrÛ a na základû dlouholet˘ch zku‰eností floristy
R. Traxlera, jakoÏ i podle studií fied. J. Rohleny,
mÛÏeme pfiibliÏnû urãiti severní mez panonské flóry. Ta
vstupuje na Jaromûfisko na v˘chodû u obce Roztok, kde
v okolí lesa Îìár roste Picris hieracioides, Galium glaucum,
Bupleurum falcatum a Stachys annua a postupuje do
nitra okresu smûrem západním. V základû se pfiidrÏuje
levého bfiehu fieky Metuje aÏ k Josefovu, v jehoÏ okolí
roste Astragalus onobrychis, Bupleurum falcatum, Diplotaxis
muralis ad. Od Josefova se hranice stáãí na SmrÏov.
Zde najdeme Asperula tinctoria, Galium glaucum, Thesium
linophyllon aj., naãeÏ pokraãuje ke Smifiicím. Otáãí
se dále na západ k RaãicÛm, z tûchto míst postupuje hranice
mocn˘m obloukem na sever pfies Habfiinu a Láznû
Velichovky (Anthericum ramosum, Aster amellus, Vicia

pannonica aj.), aby se stoãila na západ a v okolí Chotûborek
opustila plochu jaromûfiského okresu“ (KOBRLE 1936).
Teplomilná kvûtena Podzviãinska je v˘hradnû vázána
na slinité pÛdy. Vysok˘ obsah uhliãitanu vápenatého
v horninû (kfiídové slíny), zastírá zde vlivy klimatické
a podmiÀuje vznik místního mikroklimatu. Pfiítomnost
slínÛ rozhoduje mnohem více, neÏ expozice k svûtov˘m
stranám, a slinité stránû obrácené k severu, mívají vesmûs
teplomilnou kvûtenu. Do severního Podzviãinska postupuje
teplomilná kvûtena pfiedev‰ím údolím fiek. Hlavní
dva proudy smûfiují údolími Cidliny, Bystfiice a Trotiny do
okolí Jiãína, Konecchlumí, Ostromûfie a Hofiic, kde konãí
na jiÏních svazích hofiick˘ch ChlumÛ a údolím Labe na
sever k Jaromûfii a Velichovkám. Na v˘chod od Labe se
‰ífií teplomilná kvûtena velikou enklávou k Opoãnu,
Novému Mûstu nad Metují, Boleho‰ti a Kostelci n. Orlicí.
Právû zde jsou teplomilné prvky vázány na slinité pÛdy,
pfiedev‰ím stránû exponované k jihu a západu. Teplomilné
kvûtenû vyhovuje malá nadmofiská v˘‰ka, krajina jen
málokde pfiestupuje vrstevnici 300 m n. m. a má pfiirozenou
ochranu proti studen˘m vûtrÛm na severu Krkono-
‰emi a na severov˘chodû Orlick˘mi horami (VÁLEK 1941).
Teplomilná kvûtena pronikala do Pardubického Polabí
dvûma smûry – od západu z Kolínska po vát˘ch píscích
a od v˘chodu z Litomy‰lské pánve po opukov˘ch stráních
(HADAâ E. et HADAâ J. 1943). Nûkteré teplomilné
druhy se ‰ífií podle Ïelezniãních tratí – Eragrostis minor,
Hordeum murinum, Libanotis pyrenaica, Oenothera biennis
(SKALICK¯ in HROBA¤ 1974).
Souvislost xerotermní kvûteny jiÏní Moravy
s xerotermní kvûtenou v âechách
Na souvislost xerotermní kvûteny moravské a ãeské
poprvé upozornil PODPùRA (1911). Ukazuje na spojitost
údolím Svitavy, Moravy a Sázavy: „Od Zábfiehu na severu
moravském, kde konãí poslední v˘bûÏky kvûteny teplomilné
na horním úvalu, po Ústí nad Orlicí v âechách, kde
opût poãínají se objevovati sledy této kvûteny, ãiní
vzdu‰ná ãára 35 km, vzdálenost to pro ‰ífiení rostlin vzhledem
ku pfiízniv˘m podmínkám tektonick˘m a podkladov˘m
celkem nepatrná.“
PODPùRA (1925): „Hluboké údolí Svitavy jest dÛleÏitou
cestou pro rostlinstvo teplobytné. Jednak na chloritov˘ch
bfiidlicích a amfibolitech mezi Letovicemi a Bfiezovou,
dále v údolí Kfietinky aÏ po Svojanov v âechách, jednak
na kfiídov˘ch pískovcích mezi Bfiezovou a Svitavami na‰li
útulek nûktefií zástupci teplobytné kvûteny pole svitavského
a odtud vede pfiímé spojení na povodí Louãné
a Tiché Orlice v âechách.“
DOMIN (1924): „Pro v˘voj kvûteny ãeské povaÏuji
ov‰em za velmi dÛleÏité opukové hfiebeny, táhnoucí se od
úpatí Orlick˘ch hor na jih k Vysokému M˘tu a Litomy‰li,
neboÈ nízké kopce s v˘Ïivn˘m a tepl˘m podkladem, hrály
zajisté svého ãasu dÛleÏitou úlohu pro vnikání teplomilné
kvûteny z Moravy do âech. I dnes dají se tu jednotlivé
druhy xerotermní sledovati na fiadû stanovisek, roztrou‰en˘ch
z Moravy do âech.“
SCHUSTLER (1918) v souvislosti s fie‰ením pÛvodu
xerotermní kvûteny v âechách pí‰e: „Abychom mohli
vysvûtliti bohat˘ rozvoj xerotermní kvûteny ãeské,
musíme v‰ak bez v˘hrady pfiijímati, Ïe v urãitém období
pravûkém, nechci zatím rozhodovati kdy, panovalo podnebí
takové, Ïe umoÏnilo daleko vût‰í rozmach xerotermní
vegetace, takÏe tato pronikala i do území dnes jí
cizích, zejména pak, Ïe zaplavila území, která spojují,
resp. dnes rozdûlují na‰i xerotermní oblast od souvislého
areálu xerotermÛ.“
Morava je jedním z dÛleÏit˘ch ostrovÛ pontické flóry
v Evropû, pfii postupu ponticko-pannonské flóry (pontického
geoelementu) na západ, resp. severozápad ve sledu:
pontická oblast (S od âerného mofie), Maìarská níÏina,
JiÏní Morava, stfiední âechy, Por˘ní. JiÏní Morava byla
obohacována o ãetné prvky submediteránního, vzácnû
i mediteránního geoelementu ve smûru od jihu, podél
v˘chodního okraje Alp (·MARDA 1963).
Karpatské migranty a teplomilné druhy se ‰ífiily do
v˘chodních âech Tfiebovskou bránou mezi Lan‰krounem
a Moravskou Tfiebovou, k Ústí nad Orlicí a Vysokému
Mytu (DOMIN 1942b). JestliÏe i v pfiítomné dobû zdÛraz-
Àují tzv. Tfiebovskou bránu (DOMIN), tj. komunikaci
z povodí TfiebÛvky (Mor. Tfiebová) a Mor. Sázavy (Zábfieh
a Lan‰kroun) na stranû moravské a povodí Tiché Orlice na
stranû ãeské (âeská Tfiebová, Ústí nad Orlicí), je to dÛkazem
toho, Ïe podrobnému studiu v terénu nebyla vûnována
dostateãná péãe. Mylnû se usuzovalo na smûry
komunikace podle vrstevnic (·MARDA 1946).
Nejbliωí stanovi‰tû teplomiln˘ch rostlin na stranû
moravské a ãeské se nacházejí J a JZ od Svitav. Na stranû
moravské je to Mor. Radimûfi, Grándorf a Svitavy a na
stranû ãeské Kvûtná a Chmelík v povodí Louãné. Vzdu‰ná
vzdálenost tûchto lokalit ãiní cca 10-12 km. V tomto styãném
území leÏí nejniωí místo (578 m) rozvodné ãáry
mezi Svitavou a Louãnou. Komunikace xerotermních
prvkÛ z Moravy do âech dála se touto cestou, branou Svitavsko
– Litomy‰lskou a nikoliv branou Tfiebovskou
(·MARDA 1963). Spojitost naznaãují napfi. druhy Bothriochloa
ischaemum, Inula conyza, Inula salicina, Rosa
gallica, Anthericum ramosum, Scabiosa ochroleuca, Brachypodium
pinnatum. Cirsium acaulon pronikal stejnou
cestou, ale v opaãném smûru z âech na Moravu
(·MARDA 1963).
·ífiení teplomiln˘ch druhÛ se odehrávalo v rÛzn˘ch
obdobích kvartéru, nejdÛleÏitûj‰ím z nich je v‰ak boreál
a období po odlesnûní krajiny ãlovûkem od dob prehistorick˘ch
aÏ dodnes. Migrace kaÏdého druhu je nutno
sledovat zvlá‰È s ohledem na jeho celkov˘ areál a pochopitelnû
s ohledem na rozli‰ení pfiípadn˘ch mikrospecií
a geografick˘ch ras v rámci ‰iroce pojatého nûkdej‰ího
druhu. Studium migrace se nemÛÏe omezit na úzk˘ prostor
„brány“, ale musí se fie‰it v souvislosti v˘voje kvûteny
stfiední Evropy. Teorie Tfiebovské brány pfiedpokládá
roz‰ífiení v‰ech hlavních druhÛ v prvním teplém období
postglaciálu (boreál, zaãátek atlantiku) bez vlivu ãlovûka.
V‰echny zji‰tûné lokality xerotermních druhÛ (tfieba jen
9

nûkolik exempláfiÛ rostliny) v souãasnosti jsou povaÏovány
za pÛvodní. Druhy s lehk˘mi diasporami nebo jinak
snadno pfienosné druhy na velké vzdálenosti nepotfiebovaly
Ïádnou vstupní bránu, nemusely b˘t kontinuitnû roz-
‰ífieny nikdy. ·ífiení Anthericum ramosum souvisí
v âechách a na Moravû s illyrsko-norickou postglaciální
migrací. Doklady reliktních lokalit v pfiedhÛfií âeskomoravské
vysoãiny, v jiÏních âechách, na hadcích u Dolních
Kralovic a ve v˘chodních âechách ukazují, Ïe se tento
druh ‰ífiil z Podunají celou ‰irokou frontou (a nikoli jen
Tfiebovskou branou) do âech a odtud dále k severu.
V boreálu se mohly ‰ífiit svûtlomilné lesní i nelesní druhy.
V období expanze stinn˘ch lesních druhÛ – v období
atlantiku, do‰lo k rozru‰ení kontinuitních areálÛ nelesních
xerotemních druhÛ nejen v silikátové krajinû, ale
i v území tzv. Tfiebovské brány. Vápnit˘ podklad dodnes
podporuje v˘skyt buãin. Teprve po odlesnûní krajiny ãlovûkem
(zde pravdûpodobnû aÏ v subrecentu - 10. století)
jsou v Tfiebovské bránû umûle navozeny znovu podmínky
pro ‰ífiení nelesních xerotermních druhÛ. Teprve po odlesnûní
se mohl baziãtûj‰í podklad (pro skuteãnû xerotermní
druhy jen na mûlk˘ch pÛdách na opukách, kter˘ch je
málo, na hlub‰ích pÛdách se preference substrátu neprojevuje)
plnû uplatnit. ·ífiení nelesních druhÛ touto krajinou
mÛÏe trvat dodnes. Smûr migrace je zpravidla z Moravy
do âech, ale nûkdy naopak (Cirsium acaulon) (SKA-
LICK¯ in HROBA¤ 1974).
METODIKA
Pro vymapování lokalit jednotliv˘ch druhÛ byly pouÏity
vlastní údaje, literární údaje, herbáfiové poloÏky Muzea
v˘chodních âech v Hradci Králové (HR), v˘jimeãnû
poloÏky V˘chodoãeského muzea v Pardubicích (MP),
údaje z Dominova rukopisu (DOMIN 1953 ms.) a z databáze
FLDOK. Herbáfiové poloÏky z Muzea v Hradci Králové
(HR) z 90. let uvedené bez jména sbûratele, sbírala
autorka. Pro nomenklaturu druhÛ byl pouÏit rukopis
vypracovan˘ v PrÛhonicích (CHRTEK et al. 1998).
Nomenklatura vegetaãních jednotek je pfievzata z pfiehledu
rostlinn˘ch spoleãenstev âeské republiky (MORA-
VEC et al. 1995).
Pro jednotlivé xerotermní druhy byly ve zkoumaném
území fytogeografick˘ch okresÛ 15. V˘chodní Polabí, 61.
Dolní Poorliãí, 60. Orlické opuky a 62. Litomy‰lská
pánev zpracovány bodové mapy (viz pfiílohy 4 – 14).
V mapû v˘chodních âech jsou vyznaãeny zkoumané fytochoriony
a pole stfiedoevropského síÈového mapování
(EHRENDORFER et al. 1973).
V¯SLEDKY
Allium senescens L. subsp. montanum (FRIES)
HOLUB
10
Druh roste pfiedev‰ím na skalnatém podloÏí, na svazích
a sutích na rÛzném geologickém podkladu, je diagnost.
druhem podsvazu Alysso-Festucenion pallentis. Je prealpín
se ‰ir‰ím areálem na Moravû, centrum roz‰ífiení leÏí
v Praebohemiku. Odtud ojedinûl˘mi lokalitami proniká
pfiedev‰ím údolími fiek na území flóry hercynsk˘ch pahorkatin
– na âeskomoravskou vysoãinu, âeskomoravské
mezihofií a na Drahanskou vysoãinu. Hojn˘ je v Pavlovsk˘ch
kopcích, lemuje Drahanskou vysoãinu na okrajích
Hané a proniká podél Beãvy smûrem k Vala‰skému Mezifiíãí.
Ojedinûlá lokalita je na Kotouãi u ·tramberka
(·MARDA 1963). V âechách je roz‰ífien v termofytiku,
velké mnoÏství lokalit je soustfiedûno v âeském stfiedohofií
(KUBÁT 1970). Geoelement jihosibifisk˘ s disjunkcí
areálu (WALTER 1954), mapku roz‰ífiení na Moravû
zakreslil SUZA (1935) in ·MARDA (1963: map. 9,
bodová mapa).
Druh byl v minulosti nalezen na jednotliv˘ch lokalitách
ve v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a.
Jarom. Pol. (Josefov Traxler 1875 HR), 15b. Hrad. Pol.
(Hradec Králové u Slez. brány ROHLENA in âELA-
KOVSK¯ 1891, VLâEK et PROKE· 1909, Opoãno:
zámec. park FREYN in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883,
MAREK 1982), 15c. Pard. Pol. (Veská: SZ okraj obce, na
pfiesypu HADAâ J. et HADAâ E. 1948, stráÀ Altán
u Chrasti FIEDLER 1986), v˘jimeãnû v mezofytiku v 60.
Orlick˘ch opukách (Bûstviny: Halín, lesní stráÀ FREYN
in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, VODÁK 1926 ms.).
Obdobnû vzácnû byl druh zaznamenán i v sousedních
fytochorionech: 11b. Podûb. Pol. (Zábofií u T˘nce nad
Labem ROHLENA 1922), 13a. RoÏì. tab. (obora Z od
Chlumce KLOZ in BU¤IL et al. 1941), 14a. BydÏ. pán.
(Kasaliãky: písãit˘ svah na SV okraji obce MAREK
1982), 69a. Îeleznoh. podh. (PodlaÏice: opuková stráÀ
V obce MAREK 1982, HADAâ, JIRÁSEK et BURE·
1994); 69b. Seã. vrch. (Bûstvina, Oheb HADAâ,
JIRÁSEK et BURE· 1994).
Anemone sylvestris L.
Druh roste v travinn˘ch porostech, na lesních okrajích
a svûtlinách na rendzinách nebo hlub‰ích, slinit˘ch aÏ
vápnito-písãit˘ch pÛdách na bazick˘ch podkladech, pfiedev‰ím
ve spoleãenstvech svazu Quercion pubescenti-petraeae
(diagnostick˘ druh), Erico-Pinion, ale ãastûji
v jejich náhradních travinn˘ch a kefinat˘ch spoleãenstvech
fiádÛ Prunetalia, Origanetalia, Brometalia erecti
a Festucetalia valesiacae (SKALICK¯ 1988a). Druh se
vyskytuje v âeské republice pouze v termofytiku a mezofytiku
roztrou‰enû aÏ vzácnû, s tûÏi‰tûm roz‰ífiení ve
stupni kolinním, ménû suprakolinním, vyjímeãnû planárním
nebo submontánním (max. Lazec u âeského Krumlova,
cca 650 m). Izolované lokality v âR mají reliktní
charakter (SKALICK¯ 1988a). Druh ‰iroké ekologické
amplitudy, vyzafiuje podél fiek daleko do nitra âeskomoravské
vysoãiny. Roz‰ífien˘ v lesostepních porostech
Eupannonika, hojn˘ v Praebohemiku a na tepl˘ch okrajích
Drahanské vysoãiny. Ojedinûlá lokalita v Hornomoravském
úvale u Víto‰ova a ve Slezské níÏinû u Slavkova

na Opavsku. V˘chodoãeské lokality (V˘chodní Polabí)
souvisejí s moravsk˘mi v území svitavské kfiídové tabule
– âeskomoravského mezihofií (·MARDA 1963). Geoelement
subpontick˘ (WALTER 1954), euroasijsk˘-boreální
(MEUSEL 1943), kontinentální – eurosibifisk˘ druh
s tûÏi‰tûm v temperátním pásmu. Mapy roz‰ífiení zpracovali
na Moravû ·MARDA (1963: map. 14, bodová mapa),
v âechách TOMAN (1975: 171, bodová mapa), v âR
SLAVÍK (1986: map. 91, síÈová mapa), na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 13, síÈová mapa), na
Svitavsku ·TEFKA (1978: 55, bodová mapa).
Ve zkoumaném území je druh vzácnû roz‰ífien na
v˘slunn˘ch stráních ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom.
Pol. (Vfie‰Èov, Chotûborky, Láznû Velichovky KOBRLE in
DOMIN ms. 1953), 15b. Hrad. Pol. (6 lokalit), 15c. Pard.
Pol. (6 lokalit) a 62. Litomy‰lské pánvi (5 lokalit), ojedinûlé
v˘skyty byly zaznamenány v 60. Orlick˘ch opukách
(Kfiovice ROHLENA 1929, VODÁK 1926 ms.; Provoz
u Dobru‰ky SKALICK¯ 1988a).
Druh se vyskytuje v sousedních fytochorionech na více
lokalitách: 13a. RoÏì. tab. (7 lokalit); 14a. BydÏ. pán.
(6 lokalit); 55. âes. ráj (9 lokalit) a 63. âeskomor.
mezih. (6 lokalit), v˘jimeãnû ve fytochorionech: 56. Podkrk.
(Vrchlabí KABLÍKOVÁ in PROCHÁZKA 1980,
Kunãice n. L. CYPERS in PROCHÁZKA 1980 pravdûpodobnû
stejná lokalita); 57. Podzviã. (âervená Tfieme‰ná,
J od Rohoznice mezi Dolencem a myslivnou
MaÀovice DOMIN 1944, PROCHÁZKA 1980).
Anthericum ramosum L.
Druh roste v teplomiln˘ch doubravách ve spoleãenstvech
svazu Quercion pubescenti-petraeae (diagnostick˘
druh) (MORAVEC et al. 1995). Ve v˘chodních âechách
je roz‰ífien pfiedev‰ím v teplej‰ích oblastech Polabí, Podzviãínska,
Podorliãí, podhÛfií Îelezn˘ch hor, ojedinûle
v âeskomoravském mezihofií. Nejãastûji se vyskytuje na
opukov˘ch stráních nebo vát˘ch píscích (PROCHÁZKA
1980). Seznam lokalit v âeskoslovensku sepsal
SKALICK¯ (1957 – 1958, ms.). Druh je roz‰ífien˘ v Eupannoniku,
Praebohemiku, v obvodech pfiedkarpatské
kvûteny - v Moravském krase, ve Îdánském lese, v Hornomoravském
úvalu, v Moravském mezihofií a v Moravské
bránû. Ojedinûlé lokality: na Kotouãi u ·tramberka,
u Fr˘dlantu n. Ostr. – Filipovka a v obvodu slezsk˘ch
pfiedhofií a níÏin (·MARDA 1963). Geoelement stfiedoevropsk˘
v ‰ir‰ím slova smyslu (WALTER 1954), submediteránní.
Mapy roz‰ífiení zpracovali v âeskoslovensku
SKALICK¯ (1959: 148, bodová mapa), na Moravû
·MARDA (1963: map. 15, bodová mapa), v severov˘chodních
âechách FIEDLER (1947: 130, bodová mapa),
na Chrudimsku K¤IVKA (1984: 29, bodová mapa), na
ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 13, síÈová
mapa), na Svitavsku ·TEFKA (1978: 55, bodová mapa).
Ve sledovaném území se druh vyskytuje roztrou‰enû na
v˘slunn˘ch stráních ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom.
Pol. (5 lokalit), 15b. Hrad. Pol. (15 lokalit), 15c. Pard. Pol.
(21 lokalit). Odtud zasahuje jednotlivû do fytogeografic-
k˘ch okresÛ Dolní Poorliãí – 61a. Kfiivina (Vojenice: opuková
stráÀ mezi Opoãnem a obcí ROHLENA 1929), 61b.
T˘ni‰t. úv. (KrÀovice PROKE· et VLâEK 1911; ·tûnkov
TOCL in PROKE· et VLâEK 1911, KOBRLE 1958;
okolí Tfiebechovic KOBRLE 1958; Chlum u âestic HRO-
BA¤ 1931), 61c. Chvojen. plo‰. (Nov˘ Hradec Králové
âELAKOVSK¯ 1890, PROKE· et VLâEK 1911; Dolní
Jelení: 1 km VSV obce FALTYS 1987) a Orlické opuky
(Bûstviny PROKE· 1946a, KRâAN et KOPECK¯ 1959,
ÎëÁREK 1965; les Chlum VODÁK 1926 ms.) a 62. Litomy‰.
pán. (5 lokalit).
V sousedních fytochorionech je roz‰ífien jednak roztrou‰enû
– 13a. RoÏì. tab. (cca 23 lokalit); 14a. BydÏ.
pán. (7 lokalit); 69a. Îeleznoh. podh. (15 lokalit) a jednak
velmi vzácnû – 57. Podzviã. (Kru‰ina u Lukavce BU¤IL
1927, FIEDLER 1975, Dohnal 1984 HR; Soví doly
FIEDLER 1975), 63. âeskomor. mezih. (4 lokality).
Asperula tinctoria L. subsp. tinctoria
Subkontinentální druh roste ve svûtl˘ch borech a doubravách
a jejich lemech na bazick˘ch horninách, nejãastûji
na vápencích, vápnit˘ch slínovcích, jílovcích a vápnit˘ch
pískovcích v tepl˘ch územích. Ve spoleãenstvech fiádu
Quercetalia pubescenti-petraeae (diag. druh Quercion
pubescenti-petraeae), ãast˘ téÏ ve spoleãenstvech Geranion
sanguinei a Erico-Pinion. V âechách ãastûji jen
v ãásti termofytika mezi Lounsko-labsk˘m stfiedohofiím
a âesk˘m krasem; ve zb˘vajících ãástech zfiídka, vzácnû
pfiesahuje do sousedních fytochorionÛ mezofytika. Na
Moravû hojnûji jen v Bíl˘ch Karpatech, jinde fiídce roztrou‰en
aÏ vzácnû; z mezofytika ojedinûlé údaje (max.
Lesná v Bíl˘ch Karpatech, ca 690 m), v oreofytiku neroste
(KUBÁT 2000).
Ve sledované oblasti se druh vyskytuje vzácnû v 15a.
Jarom. Pol. (Velichovky TRAXLER in ROHLENA 1926)
a 15b. Hrad. Pol. (Habfiina: okraj lesa VraÏba KOBRLE
1968; Homole u Vysokého Újezda FIEDLER 1949; háj
u Jeníkovic FIEDLER 1954; SmrÏov KOBRLE 1936; les
u Piletic UZEL in âELAKOVSK¯ 1886, ROHLENA in
âELAKOVSK¯ 1891).
Obdobnû vzácn˘ v˘skyt má i v sousedních fytochorionech:
13a. RoÏì. tab. (7 lokalit); 14a. BydÏ. pán. (Loreta
u Jiãína POSPÍCHAL in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883,
POSPÍCHAL 1882; âe‰ov KUBÁT 2000); 69a. Îeleznoh.
podh. (Svídnice PR Hrobka - nezvûstná in HADAâ,
JIRÁSEK et BURE· 1994).
Aster amellus L. subsp. amellus
DOSTÁL (1989) tfiídí populace druhu Aster amellus do
2 subspecií – A. amellus L. subsp. amellus je diploid,
kter˘ se vyskytuje pfiedev‰ím v âechách, na Moravû jen
v západní ãásti po Prostûjov a Olomouc, A. amellus subsp.
scepusiensis (KIT. ex KANITZ) DOSTÁL je hexaploid,
kter˘ se vyskytuje na Moravû a na Slovensku.
Druh roste na v˘slunn˘ch stráních a lesostepích,
zvlá‰tû na vápenci, na spra‰i, vápnit˘ch pískovcích, na
11

karbonátov˘ch horninách kfiídov˘ch. Druh je vázán
pfiedev‰ím na asociaci Cirsio pannonici - Seslerietum calcariae,
dále roste ve spoleãenstev fiádÛ Brometalia, Festucetalia
valesiacae, Quercetalia pubescenti-petraeae,
svazÛ Geranion sanguinei a Erico-Pinion. Hranice ãeského
segmentu areálu druhu odpovídá zálivu ponticko –
jihosibifiské oblasti. Podstatnûji ji pfiesahuje toliko na
PlzeÀsku (TOMAN 1974). Druh se vyskytuje ve stfiedních
a severních âechách, nejvût‰í koncentrace lokalit je na
Ú‰tûcké plo‰inû (min. bfieh Labe u Hfienska 115 m, max.
vrchol Mile‰ovky 735 m) (TOMAN 1974). Bodové mapy
roz‰ífiení druhu Aster amellus s. l. zpracovali pro âR
TOMAN (1974: 10), pro Moravu ·MARDA (1963: map.
29), pro Chrudimsko K¤IVKA (1984: 29), pro Svitavsko
·TEFKA (1978: 55, bodová mapa), síÈovou mapu roz‰ífiení
druhu vypracoval na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku
FALTYS (1986: 14). Geoelement pontick˘ (WALTER
1954), atlanticko-boreomeridionální (MEUSEL 1943),
ponticko - jihosibifisk˘ (SLAVÍK 1988).
Do v˘chodních âech zasahuje z Moravy do fytogeogr.
okresu âeskomoravské mezihofií, Îeleznohorské podhÛfií,
Pardubické Polabí a dále aÏ po velkém hiátu do Hradeckého
a Jaromûfiského Polabí (Velichovky, Habfiina)
a v âeském ráji (PROCHÁZKA 1980).
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje jen velmi
vzácnû ve v‰ech podokresech V˘chodního Polabí - 15a.
Jarom. Pol. (okolí lázní Velichovky KOBRLE in
TOMAN 1974), 15b. Hrad. Pol. (Habfiina: okraj lesa
VraÏba TRAXLER in ROHLENA 1936-1937, ·ourek
1939 HR, Kavka 1938 HR, Válek 1938 HR, KOBRLE
1968, FIEDLER et VÁLEK 1975, BÍLEK 1984 – v r.
1982 zji‰tûno cca 40 exempláfiÛ; Raãice a Trot.
KOBRLE 1968), 15c. Pard. Pol. (pahorek Altán
u Chrasti K¤IVKA 1984, Fiedler 1984 HR, FIEDLER
1986; Chrast Kalensk˘ s. d. MP, Chrast: Chra‰ice PRO-
CHÁZKA 1980, K¤IVKA 1984, Mentour FALTYS in
K¤IVKA 1984) a v 62. Litomy‰. pán. (Mravín K¤IVKA
1984, Vysoké M˘to s. coll. et d. HR).
RovnûÏ v sousedních fytochorionech je velmi vzácn˘:
13a. RoÏì. tab. (O‰kobrh, Dymokury: Hol˘ vrch âELA-
KOVSK¯ 1868 – 1883, ÎehuÀ u Chlumce n. C.: Bánû
KLIKA 1933); 55. âes. ráj (LibuÀ u Jiãína POSPÍCHAL
in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, pod HÛrkou u Pafiezské
Lhoty, na Jinolickém vrchu VA¤EâKA in âELAKOV-
SK¯ 1868 – 1883; stráÀ 0,6 km J LibuÀského nádraÏí
smûrem k Bfiezce SUCHARA 1978); 63. âeskomor.
mezih. (údolí Svitavy u Hradce n. Svitavou KÜHN 1968);
69a. Îeleznoh. podh. (Skála u Chrudimi: opukové skály
pod obcí Pulchart 1939 PR; Skála: v ohybu potoka Îebro
DUCHOSLAV 1993-94; svahy k Chrasti a LuÏi ·ULC
1906; VrbatÛv Kostelec Horák 1961 MP, PROCHÁZKA
1980, HADAâ, JIRÁSEK et BURE· 1994).
Astragalus danicus RETZ.
Druh roste v travinn˘ch porostech, na svazích, lemech
teplomiln˘ch doubrav na písãit˘ch aÏ tûÏk˘ch, mûlk˘ch
i hlubok˘ch pÛdách na rÛzn˘ch podkladech (písky, opuky,
12
ãediãe), pfieváÏnû ve spoleãenstvech svazÛ Festucion
valesiacae, Bromion erecti, Quercion pubescenti-petraeae.
V termofytiku roztrou‰enû, v mezofytiku zfiídka,
tûÏi‰tû roz‰ífiení má ve dvou oblastech: ve stfi. a sz.
âechách (na západ po okolí Kadanû a Doupova) a na j.
a jv. Moravû. Jednotlivé roztrou‰ené v˘skyty v sv.
âechách a na v., stfi. a s. Moravû (na sever po Zábfieh).
V planárním a kolinním stupni, ve stupni suprakolinním
jen vyjímeãnû (max. Jindfiichov u Kadanû, cca 700 m).
Územím âR prochází jiÏní hranice areálu (CHRTKOVÁ
et KUBÁT 1995). Hlavní roz‰ífiení má v obvodu moravské
pfiedkarpatské kvûteny, v Bíl˘ch Karpatech, ojedinûle
ve Îdánském lese a v Chfiibech. Ménû lokalit vykazuje jiÏ
v Eu-pannoniku. Západní hranice dosahuje na Miroslavsk˘ch
kopcích, v Praebohemiku se nevyskytuje. Severní
hranice roz‰ífiení dosahuje na Moravû u Brna a na izolované
lokalitû u Grygova na Olomoucku (·MARDA
1963). Mapy roz‰ífiení druhu zpracovali pro Moravu
·MARDA (1963: map. 33, bodová mapa), pro âR SLA-
VÍK (1998: map. 774, síÈová mapa). Celk. roz‰ífiení: Z.,
stfi. a s. Evropa (po pobfieÏí ·védska). Izolovaná arela v j.
Francii; Balkán, evr. ãást Ruska, Sibifi, Dáln˘ v˘chod,
jednot. lokality ve v. Asii, Americe (CHRTKOVÁ et
KUBÁT 1995).
Ve v˘chodních âechách jsou doloÏeny pouze ojedinûlé
nálezy. Druh se ‰ífií v poslední dobû podél komunikací
(HADAâ J. et HADAâ E. 1948). PÛvodní v˘skyt na
území v˘chodních âech je sporn˘. Vesmûs zde roste druh
jen jako pfiechodnû zavleãen˘ u Nového Hradce Králové,
u Bohdanãe, mezi Nemo‰icemi a Jesniãánky, na Kunûtické
hofie. Pozoruhodn˘ byl nûkdej‰í v˘skyt spolu s Lathyrus
latifolius, Inula hirta, Trifolium rubens, Dorycnium
herbaceum na opukové stráni mezi Vojenicemi a Pfiepychy,
zvefiejnûn˘ Rohlenou (ROHLENA 1924). Podobnû
pfiirozen˘ charakter mají i nûkteré lokality SV od Kopidlna,
na okraji lesa Borku u Nového BydÏova (PRO-
CHÁZKA 1980).
Ve zkoumaném území jsou zaznamenány lokality ve
v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a. Jarom. Pol.
(Jaromûfi: trávník nádraÏního parku, Plesské lesy
KOBRLE 1936), 15b. Hrad. Pol. (louky u Nového Hradce
Králové k Mal‰ovicÛm MIKE· 1952, pfiechodné zavleãení
PROCHÁZKA 1966, les Îìár u Jásenné KOBRLE
1936), 15c. Pard. Pol. (Kunûtická hora Horák 1959 MP,
mezi Nemo‰icemi a Jesenãánkami Hadaã J. 1944 MP,
Koke‰ov: pfiíkop do Opoãinku Hadaã J. 1943 MP; Bohdaneã:
pfii silnici do Horek HORÁK in HADAâ J. et
HADAâ E. 1948, u Chrudimi OPIZ in PROCHÁZKA
1980; Bfiezovice OPIZ in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883)
a 61a. Kfiivina (opuková stráÀ mezi Pfiepychy a Vojenicemi
ROHLENA 1924, HROBA¤ 1931).
Na nûkteré lokality byl druh pouze pfiechodnû zavleãen
(napfi. Jaromûfi: trávník nádraÏního parku, u Nového
Hradce Králové, Kunûtická hora). Jako pfiirozen˘ se jeví
v˘skyt u lesa Îìár u Jásenné nebo na lokalitû objevené
Rohlenou (ROHLENA 1924) na Kfiivinû. Tato lokalita
pfiedstavuje nejv˘chodnûj‰í v˘skyt v âechách. V sousedních
fytochorionech termofytika mají lokality evidentnû

pfiirozen˘ charakter a jsou ãastûj‰í: 13a. RoÏì. tab. (5 lokalit);
14a. BydÏ. pán. (Nov˘ BydÏov: les Borek, Fiedler
1965 HR, FIEDLER in PROCHÁZKA 1966, polní cesta
mezi obcí Nepolisy a lesem Velk˘ Borek, KLIME· 1979;
mezi Slavhosticemi a Îlunicemi POSPÍCHAL in âELA-
KOVSK¯ 1868 – 1883); ojedinûlá lokalita i v sousedním
okrese mezofytika 55. âesk˘ ráj (mezi obcemi Vr‰ce a LabouÀ
NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ et NEUHÄUSL 1967).
Bupleurum falcatum L.
Druh roste na v˘slunn˘ch stráních a lesních lemech na
tûωích, Ïivinami bohat˘ch, hlinit˘ch pÛdách na vápnit˘ch
podkladech. Diagnostick˘ druh svazu Geranion sanguinei,
jinak v mnoha spoleãenstvech tfiídy Festuco-Brometea,
Prunion fruticosae. Druh se vyskytuje hojnû v tepl˘ch
oblastech termofytika (sz., stfi. a v. âechy, j. a stfi.
Morava), jinde jen místy na mikroklimaticky, popfi.
edaficky pfiízniv˘ch stanovi‰tích (údolí Berounky, stfi.
Povltaví, Pfied‰umavské vápence, Slezská níÏina. Od planárního
do kolinního stupnû, vzácnû v suprakolinním
stupni (max. Bílé Karpaty, Mikulãin vrch, cca 700m)
(·OURKOVÁ et HROUDA 1997). Xeroterm prealpínského
rázu se ‰irok˘m areálem, s hlavním roz‰ífiením
v xerotermních obvodech. Na exponovan˘ch lokalitách
má ráz xerofytu. Krajní body roz‰ífiení na Dyji u Corn-
‰t˘na, na Îeletavce u Police, na Jeni‰ovce u Lapikusu, na
Jihlavce u ¤ípova a u Jihlavy, na Oslavû u Námû‰tû n.
Osl., na Svratce na stráni u Smrãku nad Nedvûdicí, na
Svitavû u Borotína, na Mor. Sázavû u Vísky, na Moravû
u Olomouce. Geoelement eurasijsko-submeridionálníkontinentální
(·MARDA 1963). Pfiehled lokalit v âeskoslovensku
uvádí ·OURKOVÁ (1966 ms.). Bodové mapy
roz‰ífiení druhu zpracovali pro âeskoslovensko ·OUR-
KOVÁ (in HENDRYCH 1969: 305), pro Moravu
·MARDA (1963: map. 42). Roz‰ífiení druhu na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku vymapoval FALTYS (1986: 16,
síÈová mapa).
Ve sledovaném území se druh vyskytuje pomûrnû
hojnû v termofytiku ve v‰ech podokresech V˘chodního
Polabí – 15a. Jarom. Pol. (8 lokalit), 15b. Hrad. Pol. (23
lokalit), 15c. Pard. Pol. (25 lokalit), roztrou‰enû v mezofytiku
v 60. Orlick˘ch opukách (5 lokalit), 62. Litomy‰lské
pánvi (11 lokalit) a vzácnû na 61a. Kfiivinû (Opoãno:
obora FREYN in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883).
V sousedních fytochorionech je druh buì pomûrnû
hojn˘: 13a. RoÏì. tab. (cca 15 lokalit); 14a. BydÏ. pán.
(cca 8 lokalit); 69a. Îeleznoh. podh. (cca 18 lokalit) nebo
naopak vzácn˘: 55. âes. ráj (âe‰ov: Valy POSPÍCHAL
1882, FIEDLER 1975, SUCHARA 1978; Vr‰ce
SUCHARA 1978, Dohnal 1984 HR); 56b. Jil. Podkrk.
(Kruh ·OURKOVÁ et HROUDA 1997); 57. Podzviã.
(Novopacko: RIEDL in DOMIN 1944); 63. âeskomor.
mezih. (Svitavy ·OURKOVÁ 1966 ms.).
Cerasus fruticosa PALLAS
Svûtlomiln˘ druh roste na xerotermních, skalnat˘ch
a kamenit˘ch svazích, v lesních plá‰tích a na such˘ch
mezích, na vápencích a opukách. Ve spoleãenstvech svazÛ
Prunion fruticosae (diagnos. druh), Quercion pubescentipetraeae.
Nejhojnûj‰í v˘skyt má v termofytiku stfi. a sz.
âech a stfi. a j. Moravy. Izolovaná lokalita v j. âechách
(âesk˘ Krumlov). Od planárního do kolinního stupnû
(max. âeské stfiedohofií, vrch Kleteãná, ca 600 m) (CHR-
TEK 1992). Na Moravû vcelku spojit˘ areál bez izolovan˘ch
lokalit. Roz‰ífien˘ v Eupannoniku, Subpannoniku
(na pfiedhÛfií âeskomoravské vysoãiny, v Hornomoravském
úvalu), v obvodech pfiedkarpatské kvûteny (v Chfiibech,
Îdánském lese, Moravském krasu i Bíl˘ch Karpatech).
Krajní body roz‰ífiení na Dyji po Corn‰t˘n, na Îeletavce
po KobrÛv, MácÛv a PánÛv ml˘n, na Jevi‰ovce po Jevi‰ovice,
na Rokytné v území mezi Kojeticemi a ·ebkovicemi,
na Jihlavce po Brancouze, na Oslavû po Vícov, na
Svratce u Lomnice, na Svitavû pod KoÀsk˘m spádem nad
Pust˘m Ïlebem v Moravském krasu, v Pomoraví v údolí
Kfiiby u Seniãky (·MARDA 1963). Z Jihomoravského
úvalu proniká podél v‰ech vût‰ích tokÛ do âeskomoravské
paroviny, z Brnûnska úvalem mezi Îdánsk˘m lesem
a Drahanskou planinou v úval Hornomoravsk˘. Na JZ
Moravû silnû zastoupena na stfiední Jihlavce (SUZA
1935). Mapu roz‰ífiení pro Moravu zpracoval ·MARDA
(1963: map. 62, bodová mapa), pro âR SLAVÍK (1998:
map. 646, síÈová mapa). Geoelement pontick˘ (WALTER
1954), boreomeridionální aÏ submeridionální (MEUSEL
1943), ponticko - jihosibifisk˘ (SLAVÍK 1988).
Ve zkoumané oblasti byl druh velmi vzácnû zaznamenán
v 15b. Hradeckém Polabí (les mezi Raãicemi a Habfiinou
HANSGIRG in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883; u Vysokého
Újezda FREYN in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883,
PROKE· et VLâEK 1911, VODÁK 1926 ms., MIKY-
·KA 1967; Spyta: okraj lesa Rousín KRAHULEC 1989)
a v 15c. Pardubickém Polabí (Dvakaãovice: Dvakaãovická
stráÀ FIEDLER 1973). Tyto lokality pfiedstavují
nejv˘chodnûj‰í v˘skyt v âechách. Lokality z V˘chodního
Polabí neuvádí ani CHRTEK (1992) ani SLAVÍK (1998).
V sousedních fytochorionech termofytika se druh
vyskytuje také vzácnû: 11b. Podûb. Pol. (3 lokality); 13a.
RoÏì. tab. (6 lokalit); 14a. BydÏ. pán. (4 lokality).
Cirsium acaulon SCOP.
V severních âechách je rostlinou hojnou, za pásmo Brd
a údolí Sázavy v‰ak nepfiesahuje a k v˘chodu se stává
vzácn˘m (SCHUSTLER 1918). Na Moravû existují dvû
území s vût‰ím roz‰ífiením: v Praebohemiku, které souvisí
s ãesk˘m areálem a pak v karpatské oblasti (Bílé Karpaty,
Javorníky a Vsatské vrchy). Zajímavá je souvislost
moravsk˘ch lokalit v Posvitaví s lokalitami na Litomy‰lsku
v âechách. Na Moravu pronikl na vhodném substrátû
kfiídov˘ch opuk a pískovcÛ svitavské tabule. Vlastnímu
Eu-pannoniku na Moravû chybí (·MARDA 1963). Bodovou
mapu roz‰ífiení vypracoval pro Moravu ·MARDA
(1963: map. 65). Roz‰ífiení druhu na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku
vymapoval FALTYS (1986: 20, síÈová mapa).
Geoelement eurasijsk˘.
13

Ve sledovaném území se vyskytuje pomûrnû hojnû
na v˘slunn˘ch stráních ve v‰ech podokresech V˘chodního
Polabí – 15a. Jarom. Pol. (11 lokalit), 15b. Hrad.
Pol. (23 lokalit), 15c. Pard. Pol. (29 lokalit), roztrou-
‰enû v 60. Or1ick˘ch opukách (15 lokalit) a 62. Litomy‰lské
pánvi (8 lokalit). Pouze ojedinûlé v˘skyty byly
zaznamenány v Dolním Poorliãí – 61b. T˘ni‰t. úv.
(Borohrádek HROBA¤ 1931; Kostelecká Lhota ROH-
LENA 1930, HROBA¤ 1931; Zdelov HROBA¤ 1931),
61c. Chvojen. plo‰. (Nov˘ Hradec Králové: kopec Sv.
Jana Belicová 1981 HR, 1995 HR; Hodû‰ovice: Mazurovy
chalupy FALTYS 1991; Veliny: Velinská stráÀ
FALTYS 1981).
V sousedních fytochorionech existuje vût‰í mnoÏství
údajÛ z 13a. RoÏì. tab. (cca 18 lokalit); 14a. BydÏ. pán.
(cca 21 lokalit); 55. âesk˘ ráj (cca 15 lokalit); 57. Podzviã.
(12 lokalit), 63. âeskomor. mezih. (cca 12 lokalit),
69a. Îeleznoh. podh. (cca 50 lokalit), 69b. Seã. vrch. (cca
17 lokalit). Jen ojedinûlé v˘skyty pocházejí z fytochorionÛ:
56. Podkrkono‰í (Horní Lánov nad ústím Lomového
údolí FUTSCHIG 1977), 58e. Îaltman (5 lokalit).
Cirsium pannonicum (L. fil.) LINK
V âechách roz‰ífien ve stfiedním a dolním Polabí,
v âeském stfiedohofií, âeském krase, DÏbánu, v severních
âechách (KREJâÍK 1952). Druh roste pfieváÏnû v druhotn˘ch
lesostepních porostech v Bíl˘ch Karpatech. Ojedinûlé
nálezy jsou známy i z teplej‰ích obvodÛ Beskyd.
V Eupannoniku je rovnûÏ v lesostepních porostech na
spra‰ov˘ch a hlinit˘ch substrátech, v Praebohemiku chybí
(·MARDA 1963). Geoelement evropsk˘ – orientální.
Bodovou mapu pro Moravu vypracoval ·MARDA (1963:
map. 66), pro Vsatské vrchy POSPÍ·IL (1957). Roz‰ífiení
druhu na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku vymapoval FAL-
TYS (1986: 21, síÈová mapa).
Ve studovaném území je druh roz‰ífien jen na jednotliv˘ch
lokalitách v 15b. Hradeckém Polabí (Habfiina: okraj
lesa VraÏba TRAXLER in ROHLENA 1928, KOBRLE
1968; Raãice nad Trot.: svah nad Ïelez. st. KOBRLE
1968; Smifiice KOBRLE 1936; SendraÏice KOBRLE
1958; Spyta: okraj lesa Rousín KRAHULEC 1989) a 15c.
Pardubickém Polabí (Stfiemo‰ice: opuková stráÀ FIED-
LER 1986; louky u PobûÏovic JAHN in âELAKOVSK¯
1888, VLâEK et PROKE· 1909; 1993 HR; u Holic
VLâEK et PROKE· 1909) a v 60. Orlick˘ch opukách
(Borek u Mní‰ku HROBA¤ in ROHLENA 1928,
KO·ËÁL in HROBA¤ 1931, Dobru‰ka: Z svah Chlumu
VODÁK 1926 ms., VODÁK in ROHLENA 1929,
HORÁK 1964, Fiedler 1974 HR, FIEDLER et VÁLEK
1975; Kvasiny HROBA¤ in ROHLENA 1929).
Druh je znám i ze sousedních fytochorionÛ: 13a. RoÏì.
tab. (O‰kobrh âELAKOVSK¯ 1868 – 1883; Bánû
DOMIN 1942c; ÎíÏelick˘ les, BaÏantnice u Îehunû, Kozí
hÛra, obora u Chlumce DEYL 1943 ms., Dymokury
DOMIN 1901 ms., Obora nad ÎehuÀ. rybníkem DOMIN
1939, Dymokury: Hol˘ vrch POSPÍCHAL 1882, POD-
PùRA 1938); 55. âes. ráj (LibuÀská stráÀ POSPÍCHAL in
14
âELAKOVSK¯ 1868 – 1883); 57. Podzviã. (Lukavec:
Soví doly FIEDLER 1975, Kru‰ina nad Lukavcem
KRâAN in ROHLENA 1928, DOMIN 1944; MaÀovice:
mezi Vinicí a na Vlãích DOMIN 1944).
Clematis recta L.
Druh roste na kfiovinat˘ch stráních, ve svûtl˘ch hájích,
vût‰inou na vápnit˘ch spra‰ích; na vápenci, opukách
a ãediãov˘ch horninách. Nejãastûji ve spoleãenstvech
svazu Quercion pubescenti-petraeae, Geranion sanguinei,
podsvazu Cephalanthero-Fagenion. V âechách je
roz‰ífien od âes. stfiedohofií pfies stfi. âechy do v˘ch.
Polabí, na Strakonicku, na Moravû na Hané a v celé j.
ãásti od podhÛfií Vysoãiny do Bíl˘ch Karpat. Nejãastûji
v planárním aÏ suprakolinním stupni termofytika, v mezofytiku
vzácnû (max. Hejná u HoraÏìovic, cca 500 m)
(K¤ÍSA 1988). Na Moravû je roz‰ífien˘ v Eupannoniku,
Praebohemiku, v Hornomoravském úvalu a v obvodu
pfiedkarpatské kvûteny: ve Îdánském lese, v Moravském
krasu a v Bíl˘ch Karpatech; ojedinûlé lokality na Ostravsku
(·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení zpracovali pro
Moravu ·MARDA (1963: map. 68, bodová mapa), pro
âR SLAVÍK (1986: 92, síÈová mapa), pro Chrudimsko
K¤IVKA (1984: 35, bodová mapa), na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 21, síÈová mapa). Geoelement
subpontick˘ (WALTER 1954), ponticko-pannonsk˘
(MEUSEL 1943).
Ve zkoumaném území je znám hojnûj‰í v˘skyt v 15c.
Pardubickém Polabí (15 okalit). Ojedinûl˘mi lokalitami
na opukov˘ch stráních pfiesahuje do fytogeograf. okresu
mezofytika 62. Litomy‰lské pánve (Libecina KLIKA
1918; stráÀky mezi obcemi Vraclav a StradouÀ JIRÁSEK
1942, TRKAL 1933). V 15b. Hradeckém Polabí roste
pouze na jediné lokalitû (Habfiina: okraj lesa VraÏba Bílek
I. 1983 HR, cca 50 exempláfiÛ BÍLEK 1984; v˘skyt byl
v roce 2000 ovûfien na plo‰e cca 15 m 2 ). Tato lokalita není
zanesena v síÈové mapû (SLAVÍK 1986).
V sousedních fytochorionech byl zaznamenán ãastûj‰í
v˘skyt v 13a. RoÏì. tab. (cca 19 lokalit) a roztrou‰en˘
v˘skyt v 69a. Îeleznoh. podh. (Horka, Mezihofií ·ULC
1906, HORÁK 1966, PROCHÁZKA 1980, Podhora
u Chrasti ZÍTKO in âELAKOVSK¯ 1889, Hroubovice
HENDRYCH 1950, VrbatÛv Kostelec: údolí potoka Îejbro,
LhÛta: kóta 350, 0,5 km JZ osady in HADAâ,
JIRÁSEK et BURE· 1994).
Dianthus carthusianorum L. subsp. carthusianorum
Druh je souãástí semixerotermních travinn˘ch spoleãenstev
tfiídy Festuco-Brometea. Roz‰ífien hojnû v teplej‰ích
územích âeského masívu od planárního do suprakolinního
stupnû (max. Sedlo u Ú‰tûka, 726 m), na j. a v.
Moravû mnohem vzácnûj‰í. V Pfied‰umaví a jihoãesk˘ch
pánvích velmi vzácnû, snad jen druhotnû (KOVANDA
1990). Bodovou mapu roz‰ífiení ve v˘chodních âechách
zpracoval HADAâ J. (1948).
Nejhojnûj‰í je v oblasti pfiesypÛ a teplomiln˘ch borÛ na

Pardubicku, Hradecku a Chrudimsku. Na NovobydÏovsku
je vzácn˘. Severní hranici roz‰ífiení ve v˘chodních
âechách tvofií lokality Zebín u Jiãína, pásmo Hofiick˘ch
ChlumÛ, LuÏany, Habfiina, Libiny u Jezbin, Îìár u Slavûtína,
Horka u Bohuslavic, Jáseln˘. V˘chodní hranici pfiedstavují
lokality: Halín, Chlum u Dobru‰ky, Hradisko
u Pekla, Plesy u Vysokého M˘ta, PánÛv kopec u Proseãe.
Lokality v Îelezn˘ch horách kreslí smûr ‰ífiení teplomiln˘ch
rostlin mezi Polabím a Litomy‰lskou pánví
(HADAâ J. 1948).
Ve zkoumaném území se vyskytuje ve V˘chodním
Polabí – roztrou‰enû v 15a. Jarom. Pol. (u Vfie‰Èova KRE-
JâÍK 1952, Chumbárek u SmrÏova TRAXLER in BU¤IL
et al. 1941, Libiny u Jezbin VÁLEK in HADAâ J. 1948,
LuÏany: les Nade Ml˘nem VÁLEK in HADAâ J. 1948),
15b. Hrad. Pol. (14 lokalit), hojnû v 15c. Pard. Pol. (32
lokalit). V mezofytiku se vyskytuje roztrou‰enû v Dolním
Poorliãí – 61b. T˘ni‰t. úv. (7 lokalit), 61c. Chvojen. plo‰.
(7 lokalit), vzácnû v 60. Orl. opuky (les Halín, les Chlum
u Opoãna VODÁK 1926 ms., KRâAN 1968 ms.; Hradisko
u Pekla SVOBODA 1931) a vzácnû v 62. Litomy‰.
pánvi (pod Plesem u Vysokého M˘ta, TRKAL 1931).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje roztrou‰enû:
13a. RoÏì. tab. (4 lokality); 14a. BydÏ. pánev (7 lokalit),
69a. Îeleznoh. podh. (30 lokalit) nebo vzácnû v 14b.
Hofiic. chlumy (Chlum SZ od Hofiic BU¤IL 1927, JED-
LIâKA in HADAâ J. 1948, Vojice u Roklin JEDLIâKA
in in HADAâ J. 1948), 55. âes. ráj. (vrch MuÏsk˘, SLA-
VÍK 1977, S od âe‰ovsk˘ch valÛ FIEDLER 1975); 63.
âeskomorav. mezih. (Knínice - ·ebetov NEUHÄUSL et
NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1969, jen v j. ãásti
KOVANDA 1990).
Dorycnium herbaceum VILL.
Druh roste v such˘ch travnat˘ch nebo kfiovinat˘ch
porostech, na stráních, v lemech teplomiln˘ch lesÛ, ve
svûtl˘ch borech a doubravách. Pfiednostnû na bazick˘ch
podkladech (vápenec, opuka, ãediã), fiidãeji (a vût‰inou
druhotnû) na kysel˘ch horninách (napfi. rula); na
such˘ch, ãasto skeletovit˘ch pÛdách teplej‰ích, svûtl˘ch
aÏ polostinn˘ch stanovi‰È. Roste ve spoleãenstvech
svazÛ Geranion sanguinei, Festucion valesiaceae, Bromion
erecti a Prunion fruticosae (SLAVÍK 1995a).
TûÏi‰tû roz‰ífiení se nachází na v. Moravû, na rozhraní
termofytika a mezofytika, a to v Bíl˘ch Karpatech lesních,
ménû jiÏ v Bíl˘ch Karpatech stepních, dále pak ve
Zlínsk˘ch vr‰ích mezi Zlínem a Luhaãovicemi. Od
v˘chodu pokraãují jiÏ jen ojedinûlé lokality k hlavnímu
centru roz‰ífiení druhu D. germanicum aÏ do Hustopeãské
pahorkatiny k Zajeãí a Bohumilicím a do Buãovické
pahorkatiny k NûmãanÛm. V˘‰kovû leÏí vût‰ina lokalit
v âR mezi 180 a 450 m n. m. (max. Bílé Karpaty lesní:
vrch Hradisko u obce Javorník, Bfiezová, Návojná;
Vysok˘ vrch u obce KomÀa – v‰e cca 550 – 670 m).
Moravou prochází severní hranice primárního areálu
druhu (SLAVÍK 1995a). Hlavní roz‰ífiení má v Eupannoniku
a v obvodech moravské pfiedkarpatské kvûteny:
ve Îdánském lese, na tepl˘ch okrajích ChfiibÛ, v Bíl˘ch
Karpatech a ve Vizovick˘ch horách, v obvodu Západobeskydské
kvûteny. Ménû je roz‰ífien˘ v Praebohemiku
s izolovan˘mi lokalitami u Jihlavy, âichova a u ml˘na
Le‰tiny na Tfiebíãsku. U v‰ech tûchto lokalit se jedná
o roz‰ífiení novûj‰ího data. RovnûÏ v Pomoraví u Víto-
‰ova se jedná pravdûpodobnû o druhotn˘ v˘skyt. Areál
na‰eho druhu je omezen˘ na jiÏní polovinu Moravy.Ve
smûru od J a JV k S a SZ se vyskytuje v Podunají naposled
na na‰em území pfii západním okraji Pannonika
(·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení druhu zpracovali pro
âR SLAVÍK (1995b, síÈová mapa), pro âR PET¤ÍâEK
(1994: 79, bodová mapa), pro âeskoslovensko HEND-
RYCH (1957: 43, bodová mapa), pro Moravu ·MARDA
(1963: map. 85, bodová mapa). Geoelement pontickomediteránní
(WALTER 1954), submediteránní (MEU-
SEL 1943).
Celk. roz‰ífiení: tûÏi‰tû roz‰ífiení leÏí v submeridionální
zónû, zasahuje do meridionální zóny, jednotlivé lokality
i do temperátní zóny. Centrem roz‰ífiení je Itálie a Balkánsk˘
poloostrov. Nejzápadnûj‰í v˘skyt je v jv. Francii
po fieku Rhone, nejsevernûji jsou jednotlivé lokality
zfiejmû sekundárního charakteru v Nûmecku (Stolzenhagen,
Bischofsheim, Carsdorf) (ROTHMALER et al. 1976)
a Polsku (Bielinek nad Odra) (SCHULZ 1920), Bystra
(ÂWIES 1981). K tomuto druhotnému v˘skytu mÛÏeme
zfiejmû pfiiãíst i v˘skyt v âechách, zatímco v˘skyt na jv.
Moravû spolu se slovensk˘mi lokalitami a lokalitami na
Zakarpatské Ukrajinû patfií k nejsevernûj‰ím arelám primárního
areálu. Dále roste od Rakouska pfies Maìarsko
a Rumunsko, v Itálii, nejjiÏnûji na Sicílii a v j. ¤ecku, na
v˘chod pfies v. ãást Balkánského poloostrova na sz. okraj
Malé Asie, Krym, Kavkaz a Zakavkazsko. Disjunktní
areál je zfiejmû zbytkem souvislého areálu v subboreálu
(SLAVÍK 1995a,b).
V Polsku zmiÀují ZARZYCKI et KA˚MIERCZA-
KOWA (1993) 2 lokality – Bielinek nad Odra – udávan˘
jako pravdûpodobnû druhotné nalezi‰tû, na nûmÏ je druh
v souãasnosti vyhynul˘ a lokalitu sekundární pÛvodu
v Nízk˘ch Beskydech - Maslana Gora, Bystra. I zde je
druh vyhynul˘.
Pozoruhodn˘ je v˘skyt v âechách. Od prvních nálezÛ
jsou vedeny spory o pÛvodnosti ãesk˘ch lokalit. Nûkteré
v˘skyty jsou v biotopech, kde bylo moÏno s vût‰í nebo
men‰í pravdûpodobností v˘skyt oznaãit za spontánní
(napfi. Horní Stakory), dal‰í jsou s vût‰í pravdûpodobností
ãi zcela jednoznaãnû druhotné (Îumberk, Mikulovice,
Hrubá Skála, Praha – Maniny, Bfievnov, Suchdol,
Halouny, ¤epice). Nejstar‰í nález pochází od Litomûfiic
(REUSS 1851: 96), pozdûji byla lokalita upfiesnûna –
mezi obcemi Pokratice a Skalice (REUSS jun.1867: 30).
âELAKOVSK¯ (1868 – 1883) v Prodromu uvádí: udal
zemfiel˘ prof. Reuss u Litomûfiic mezi Pokraticemi a Skalicí,
jeÏto v‰ak nemûl k tomu dokladu a jeÏto Ïádn˘ z ãetn˘ch
litomûfiick˘ch botanikÛ od Hackela aÏ po Mayera
druh tento niÏno-rakousk˘ tam nespatfiil, nemohl jsem jej
za ãeskou rostlinu pfiijíti. V roce 1904 byl druh nalezen
v Hradci Králové (VLâEK et PROKE· 1909) a Praze
15

(Homolka 1904 PRC). Hojn˘ v˘skyt druhu v Dolním
Pojizefií kopec Baba, Horní Stakory trvá od roku 1931
(Homolka 1931 PR) dodnes. Sekundární pÛvod mÛÏe b˘t
dokázán, protoÏe oblast byla v 19. st. detailnû floristicky
zkoumána a druh zde nebyl nalezen. SLAVÍK (1995b)
nav‰tívil ãeské lokality sekundární pÛvodu – Pokratice,
Srbsko, DraÏkovice, Vojkovice, Hrubá Skála, Hofiice
v Podkrkono‰í, Pfiepychy a Îumberk v letech 1989 – 1993
a druh zde nenalezl. Vzhledem k pomûrnû pozdním nálezÛm
této rostliny (Pfiepychy 1910, Hofiice v Podkrkono‰í
1947, Horní Stakory 1931) lze v‰echny ãeské lokality
podkládat za druhotné; na nûkter˘ch se druh udrÏuje do
souãasné doby (napfi. Horní Stakory 1989) (SLAVÍK
1995a,b).
PET¤ÍâEK (1994) uvádí lokality z Dolního Pojizefií:
Vrch Baba u Kosmonos; J a JV travnaté svahy lesa
Chlumu, 1 km S obce Nepfievázka u Mlad. Boleslavi;
Benátsk˘ vrch, 3,5 km VJV obce Benátky, vrch Na skále,
1 km S obce Milovice - podklad slínovce, písãité slínovce,
svaz Bromion erecti, event. Geranion sanguinei.
Druh je v âechách na rozdíl od Moravy bezpochyby
nepÛvodním druhem a byl pravdûpodobnû zavleãen s osivem
svefiepov˘ch luk. Je‰tû v druhé polovinû minulého
století nebyl tento druh z âech znám (PET¤ÍâEK 1994).
Ve zkoumaném území byl druh nalezen v 15b. Hrad.
Pol. (Hradec Králové: svah u nemocnice VLâEK et PRO-
KE· 1909) a 15c. Pard. Pol. (Mikulovice: ZJZ podél
pû‰iny v porostu stromÛ a kefiÛ od rybníãku 350 m S od
SV okraje obce a dál podél cesty do obce HOUFEK in
PROCHÁZKA 1977, mezi Ostfie‰any a Mikulovicemi
Dostál 1976 PR) a 61a. Kfiivina (Vojenice – Pfiepychy:
opuková stráÀ Rohlena 1910, 1919 PR, ROHLENA
1920).
V sousedních fytochorionech je znám v˘skyt v 56.
Podkrk. (Hrubá Skála 1937 in SLAVÍK 1995b); 57. Podzviã.
(Hofiice v Podkrkono‰í, vrch Smolník Krejãík 1948
PR); 69a. Îeleznoh. podh. (Îumberk Proke‰ 1938 PRC,
Proke‰ 1938 HR).
ROHLENA (1920) k nálezu u Pfiepych pí‰e: „Objevil
jsem tento druh na stráni k obrácené na západ a jihov˘chod
– nûkolik slab˘ch trsÛ na travnaté cestû u paseky
zarostlé smrkov˘m mlázím. Dal‰í rok na pÛvodním místû
rostlina vyhynula, protoÏe les zatím vyrostl. Po prohledání
stránû jsem na dal‰ím místû na ‰iroké travnaté cestû
– lesním prÛseku nalezl nûkolik velmi bujn˘ch kvetoucích
trsÛ. Byl jsem zviklán v domnûnce, Ïe rostlina byla zavleãena
a to tím více, neboÈ ona stráÀ je mimo ve‰kerou
komunikaci, cesty se pouÏívá jen tehdy, kdyÏ se odváÏí
dfiíví nebo kdyÏ se jede na louku. Také se tam nekrmí
vysoká zvûfi senem jako v oborách. Ale pfiekvapení bylo
je‰tû vût‰í, kdyÏ jsem zde na‰el dal‰í rostliny Anthericum
liliago (v roce 1929 odsud uvádí A. ramosum ROHLENA
1929), Prunella laciniata a Teucrium chamaedrys. Nyní
mi bylo jasno, Ïe je pravdûpodobno, aby v‰echny tyto
druhy byly zavleãeny, a jejich v˘skyt vykládám takto:
PÛvodnû tato stráÀ byla jistû porostlá vût‰inou listnat˘mi
stromy a kefii, a ponûvadÏ je podklad vápenn˘, bylo to pfiíhodné
stanovisko pro tyto rostliny teplomilné. KdyÏ pak
16
stráÀ byla osázena rukou lesníkovou pouze smrkem, byla
tím pÛvodní vegetace zniãena a jen trosky její mohly se
uchovati na voln˘ch místech. Doklad pro tuto domnûnku
na‰el jsem i v blízkém lese Sádka, jenÏ má téÏ podklad
vápenn˘ (opuka) a svah je obrácen k Z a JZ. Cel˘ les je
osázen smrkem, a ponûvadÏ je pÛda suchá, je vegetace
velmi chudá. Ale na jednom místû, zÛstal pÛvodní porost,
kde pfievládají elementy teplomilné: Asperula cynanchica,
Potentila alba, Peucedanum cervaria, Scabiosa columbaria,
Pyrethrum corymbosum ad. Na‰e stanovisko je v souvislosti
s lokalitami moravsk˘mi. Dnes je od Opoãna
k Brnu daleko, ale uvaÏme, Ïe pfied dobou ledovou byla
teplota daleko vy‰‰í, Ïe celá ãeskomoravská pahorkatina
byla porostlá lesy smí‰en˘mi neb listnat˘mi, a Ïe byly tam
pomûry asi jako v nynûj‰ím Krasu.“
Falcaria vulgaris BERNH.
Druh roste na such˘ch travnat˘ch a kfiovinat˘ch
mezích, Ïelezniãních náspech, úvozech a v˘slunn˘ch
lesních okrajích. Svûtlomiln˘ a teplomiln˘ druh, subkontinentálnû
ladûn˘, vázán˘ na suché, hlinitojílovité
pÛdy, nûkdy i písãité, pfieváÏnû alkalické. Diagnostick˘
druh svazu Convolvulo-Agropyrion, ve spoleãenstvech
svazu Geranion sanguinei, Onopordion acanthii ad.
TûÏi‰tû roz‰ífiení je v termofytiku, ale znaãná ãást
lokalit leÏí i v klimaticky pfiíznivûj‰ím mezofytiku, pfiedev‰ím
v s. a z. âechách. ·ífiení do okrajov˘ch území
probíhá pfieváÏnû viatickou migrací, tj. podél Ïeleznic
a silnic. V˘‰kovû zaujímá planární aÏ suprakolinní stupeÀ
(max. Vlkovice u Mariánsk˘ch Lázní, cca 680 m)
(SLAVÍK 1997). Mapy roz‰ífiení zpracovali pro âR
SLAVÍK (1997: 31, síÈová mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku
FALTYS (1986: 25, síÈová mapa). Eurosibifisk˘
druh.
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje pomûrnû
hojnû ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (6 lokalit),
15b. Hrad. Pol. (27 lokalit), 15c. Pard. Pol. (35 lokalit)
a roztrou‰enû v 60. Orlick˘ch opukách (7 lokalit) a Litomy‰lské
pánvi (5 lokalit). Ojedinûle zasahuje i do 61b.
T˘ni‰Èského úvalu (Ble‰no: S obce Belicová 1975 HR;
âestice HROBA¤ 1931).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje roztrou‰enû
v termofytiku 13a. RoÏì. tab. (14 lokalit), 14a. BydÏ. pán.
(18 lokalit) a v mezofytiku 69a. Îeleznoh. podh. (22 lokalit).
Vzácn˘ v˘skyt jen znám ze sousedních fytochorionÛ
mezofytika: 55. âes. ráj (Drábské svûtniãky, J od obce
Ol‰ina SLAVÍK 1977; Ratibofiice, Náchod: v teplej‰ích
ãástech okresu J ãáry Ratibofiice-Strakové-Václavice
HOUFEK 1968); 56. Podkrk. (Trutnov s. coll 1890 HR);
57. Podzviã. (u Svatojánského Újezda BU¤IL in DOMIN
1944; mez z ·arovcovy Lhoty HOUFEK 1968; Dolní
Nová Ves u Lázní Bûlohradu KOBRLE 1958 in HOUFEK
1968; Nová Paka: u nádraÏí KOBRLE 1958 in HOUFEK
1968); 63. âeskomor. mezih. (Slatina n. Zdobnicí: Ïelezn.
násep PROCHÁZKA 1966; stráÀ v dolní ãásti údolí Hluboãek
na Lhotce u âeské Tfiebové KOVÁ¤ 1978; stráÀ
nad silnicí V PetrÛvky JIRÁSEK 1996); 69b. Seã. vrch.

(Slavkovice, Îlebské Chvalovice HADAâ, JIRÁSEK et
BURE· 1994).
Galium glaucum L.
Druh roste na such˘ch a v˘slunn˘ch skalách, v xerotermních
a subxerotermních travinn˘ch porostech na mûlk˘ch
skeletovit˘ch, ale i hlub‰ích, minerálnû siln˘ch
pÛdách, na bazick˘ch (nejãastûji na vápencích), ale i na
silikátov˘ch horninách, vzácnû i na hadcích. Ve spoleãenstvech
fiádu Festucetalia valesiacae, diag. druh podsvazu
Alysso-Festucenion pallentis, téÏ ve spoleãenstvech svazu
Bromion erecti. Druh vyskytující se roztrou‰enû pfiedev‰ím
v geomorfologicky v˘raznûji modelovan˘ch oblastech
termofytika a mezofytika na bazick˘ch podkladech,
do oreofytika nezasahuje. Je roz‰ífien zejména v kaÀonovit˘ch
údolích fiek a potokÛ stfi. âech aj. Moravy, mimo
tato údolí ãast˘ téÏ v tepl˘ch pahorkatinách z. a sz. âech
(pfiedhÛfií Doupovsk˘ch hor, âeské stfiedohofií), na
Moravû zejména na Pavlovsk˘ch vr‰ích, Hustopeãské
pahorkatinû, Hané a v pfiedhÛfií Drahanské vysoãiny
a Bíl˘ch Karpat. Roste v kolinním a suprakolinním stupni,
vzácnûji zasahuje i do stupnû planárního (min. Dymokury,
ca 200 m, Bofietice ca 210 – 220 m; max: âesk˘ Krumlov,
Vy‰n˘ ca 600 m) (·TùPÁNKOVÁ 2000a). Prealpínsk˘
ráz tohoto druhu prozrazuje nakupení lokalit na vápencích
Pavlovsk˘ch kopcÛ a v Moravském krasu. Je roz‰ífien˘
v Eu-pannoniku a Praebohemiku, zasahuje i na teplé
okraje Îdánského lesa a ojedinûle i do Hornomoravského
úvalu (·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení zpracovali na
Moravû ·MARDA (1963: map. 28, bodová mapa), na
ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 26, síÈová
mapa). Geoelement pontick˘ (WALTER 1954), pontickopannonsk˘
(MEUSEL 1943).
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje roztrou‰enû
v 15b. Hradeckém Polabí. (12 lokalit) a 15c. Pardubickém
Polabí (10 lokalit), ojedinûle v 62. Litomy‰lské pánvi
(Vinary Fiedler 1985 HR; Vraclav – Vinary DOMIN
1943; ¤epníky: 1 km Z obce DUCHOSLAV 1990).
Druh byl zji‰tûn vzácnû i v tûchto sousedních fytochorionech:
13a. RoÏì. tab. (Dymokury: Jakubská stráÀ,
u Komárovského údolí POSPÍCHAL 1882); 14a. BydÏ.
pán. (Loreta u Jiãína âELAKOVSK¯ 1873); 63. âeskomor.
mezih. (zfiíceniny hradu Pot‰tejn SKALICK¯ 1961,
Îampach Válek 1936 HR, u Lan‰krouna ERXLEBEN in
DOMIN 1942d); 69a. Îeleznoh. podh. (6 lokalit).
Geranium sanguineum L.
Druh roste na v˘slunn˘ch skalnat˘ch stráních, v druhovû
bohat˘ch lemech svûtl˘ch lesÛ, teplomiln˘ch doubrav
a borÛ, ãasto na vápencích a jin˘ch bazick˘ch horninách,
vzácnû i na horninách kysel˘ch, Ïulách, vût‰inou na
pÛdách mûlk˘ch, hlinit˘ch, spí‰e na j. exp. Diagnostick˘
druh svazÛ Geranion sanguinei, Quercion pubescenti-petraeae
a Prunion fruticosae. TûÏi‰tû roz‰ífiení je v termofytiku
a teplej‰ím mezofytiku, zvlá‰tû v územích geomorfol.
ãlenûn˘ch. V s. polovinû âech, na Moravû pfievaha
lokalit v j. a stfi. ãásti území, na západû doznívá v Praebohemiku.
V˘‰kovû je vázán na planární a kolinní, vyjímeãnû
suprakolinní stupeÀ (max. Mile‰ovka, ca 800 m;
Bílé Karpaty, Strání, vrch Lesná 690 m, Krásná Lípa
a Blatno u Chomutova, ca 650 m) (SLAVÍK 1997).
PrÛvodce ‰ípákov˘ch lesÛ a teplomiln˘ch hájÛ v xerotermních
obvodech – Eupannoniku, Praebohemiku, ve
Vy‰kovské bránû, v Hornomoravském úvalu, Îdánském
lese a v Bíl˘ch Karpatech (·MARDA 1963). Geoelement
subpontick˘. Mapy roz‰ífiení vypracovali na Moravû
·MARDA (1963: map. 110, bodová mapa), v âeské
republice SLAVÍK (1997: map 1, síÈová mapa), v severov˘chod.
âechách MIKY·KA (1967: 191, bodová mapa),
na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 28, síÈová
mapa).
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje roztrou‰enû
v lemech lesÛ a teplomiln˘ch doubravách v termofytiku
ve v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a. Jarom.
Pol. (Dubenec VÁLEK in BU¤IL et al. 1941; Velichovky
PROKE· et VLâEK 1911; Hefimanická stráÀ – poblíÏ
Vinice FIEDLER 1965; u Vfie‰Èova VÁLEK 1939), 15b.
Hrad. Pol. (11 lokalit), 15c. Pard. Pol. (13 lokalit).
V mezofytiku byl zaznamenán pouze jednotlivû ve fytochorionech:
60. Orlické opuky (Opoãno: les Chlum
VODÁK 1926 ms., MIKY·KA 1967, KRâAN 1968 ms.;
les Halín VODÁK 1926 ms., KRâAN in BU¤IL et al.
1941, FIEDLER 1951a, FREYN in KRâAN et
KOPECK¯ 1959), 61b. T˘ni‰Èsk˘ úval: (âestice: úpatí
Malého Chlumu DIBLÍK in HROBA¤ 1931, MIKY·KA
1967) a 62. Litomy‰lská pánev (Sruby: lesní okraje
V obce FALTYS 1978).
V sousedních fytochorionech má druh více lokalit
v 13a. RoÏì. tab. (cca 6 lokalit), v ostatních fytochorinech
je vzácn˘: 14a. BydÏ. pán. (les Svíb VÁLEK in BU¤IL et
al. 1941); 55. âes. ráj (Chyjice POSPÍCHAL 1882), 56.
Podkrk. (okolí Nové Paky POKORN¯ in DOMIN 1944);
57. Podzviã. (By‰iãky okraj lesa od ryb. Bahník do Vrbiny
DOMIN 1944); 63. âeskomor. mezih. (Lan‰kroun: centrum
– zplanûl˘ JIRÁSEK 1996); 69a. Îeleznoh. podh.
(Mezihofií: slinit˘ travnat˘ svah 200 m J od Ïeleznice
SKALICK¯ in PROCHÁZKA 1977, Horka u Mezihofií:
Sluneãní stráÀ Cibulková 1966 HR; Svídnice: PR Hrobka
in HADAâ, JIRÁSEK et BURE· 1994); 69b. Seã.
vrchov. (Prachovice in HADAâ, JIRÁSEK et BURE·
1994).
Hierochloë australis (SCHRAD) ROEM. et
SCHULT.
Druh se vyskytuje v teplomiln˘ch hájích svazu Quercion
pubescenti-petraeae a dubohabfiinách svazu Carpinion.
Dosti hojnû roz‰ífien˘ druh v cel˘ch stfiedních
âechách a v sev. âechách od Dûãína k âeské Lípû, v Pojizefií
aÏ za Mladou Boleslav, roztrou‰ena jest v celém
Polabí aÏ k Hradci a Opoãnu. I v jiÏ. âechách nûkolik
vhodn˘ch lokalit u Písku, Zlaté Koruny i u Lomnice
a Nov˘ch HradÛ a ojedinûle na PlzeÀsku (SCHUSTLER
1918). Pomûrnû hojnû v âeském stfiedohofií (KUBÁT
17

1970). Roz‰ífien˘ v Praebohemiku, s pokraãováním na
v˘chodních sklonech Drahanské vysoãiny na Vy‰kovsku
a Plumlovsku (·MARDA 1963). Geoelement evropsk˘boreomeridionální-kontinentální
(sarmatsk˘) (MEUSEL
1943). Bodovou mapu roz‰ífiení druhu na Moravû vypracoval
·MARDA (1963: map. 121), mapu roz‰ífiení
v Evropû publikoval PODPùRA (1925).
Ve zkoumaném území je druh vázán na teplomilné listnaté
lesy na kfiídovém podloÏí ve V˘chodním Polabí - 15a.
Jaromûfiské Polabí (Novoples. les TRAXLER in ROH-
LENA 1931, TRAXLER in BU¤IL et al. 1941; u SmrÏova
TRAXLER in BU¤IL et al. 1941; les De‰tn˘ u LuÏan,
mezi Chotûborkami a LuÏany Válek 1947 HR, VÁLEK
1937, VÁLEK 1966, LuÏany: Kavka 1940 HR, ·ourek
1940 HR), 15b. Hradecké Polabí (Bohuslavice nad
Metují: les Tufií Krãan 1943 HR, ÎëÁREK 1965,
KRâAN 1968 ms.; Raãice VÁLEK in BU¤IL et al. 1941,
KOBRLE 1968; Borek u Habfiiny Kavka 1938 HR;
Mokré: háj Na mûlích VACEK 1987; lesy u Hradce Králové
HANSGIRG in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883,
Vysok˘ Újezd VODÁK 1926 ms.), 15c. Pardubické
Polabí (Semín OPIZ in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883,
VODÁK in HADAâ J. et HADAâ E. 1948, Horka u Bohdanãe
VODÁK 1899, VODÁK in HADAâ J. et HADAâ
E. 1948; u V˘rova VODÁK in HADAâ J. et HADAâ E.
1948; u âivic, u Vysoké n. L. VODÁK 1902). Vzácn˘ je
rovnûÏ v 60. Orlick˘ch opukách (les Halín âELAKOV-
SK¯ 1868 – 1883, VODÁK 1906 ms FIEDLER 1951a,
KRâAN 1968 ms., Fiedler 1983 HR; les Chlum VODÁK
1926 ms.) a v 61b. T˘ni‰Èském úvalu (u Bûlãe VODÁK
1902).
Druh se roztrou‰enû vyskytuje i v sousedním fytogeograf.
okrese 13a. RoÏì. tab. (5 lokalit) a v˘jimeãnû v 14a.
BydÏ. pánvi (Lískovice: CHARVÁTOVÁ in ROHLENA
1931, KREJâÍK in DOMIN 1944).
Hippocrepis comosa L.
Druh je vázán na suché travnaté stránû, lemy kfiovin; na
rÛzn˘ch podkladech, pfieváÏnû ve spoleãenstvech svazu
Bromion erecti, fiidã. Festucion valesiacae. Vyskytuje se
ãastûji jen v Bíl˘ch Karpatech; na ostatním území pouze
na izolovan˘ch lokalitách, z nichÏ nûkteré – v âechách
patrnû v‰echny jsou druhotné. V˘skyt od planárního do
suprakolinního stupnû (max. Bílé Karpaty: kopec KaÀour
u Neda‰ova, cca 720 m). Druh byl zaznamenán v termofytiku
v tûchto fytogeogr. okresech: 4. Loun. – lab. stfied.,
8. âes. kras (Praha – Zlíchov), 18. Jihomor. úv. (Popovice,
Uherské Hradi‰tû), 19. B. Karp. step. (Uhersk˘ Brod,
Velká nad Veliãkou), 21. Haná (Olomouc), na Moravû
v˘jimeãnû i v mezofytiku 78. B. Karp. les. (Bohuslavice,
Neda‰ov, Vala‰ské Klobouky) (CHRTKOVÁ 1995). Zasahuje
na Moravu ze Slovenska jen do hraniãních oblastí na
jv. ãást Moravy do Bíl˘ch a Lesních Karpat. Zatím je
známo na Moravû jen 5 lokalit. Je to prealpín skeletovit˘ch
a skalních podkladÛ (·MARDA 1963). Mapu roz‰ífiení
na Moravû zachytil ·MARDA (1963: map. 123,
bodová mapa), v âeskoslovensku GÖTZ (1966: map.
18
22.2, bodová mapa). Celkové roz‰ífiení: Evropa, na
západû po Anglii (v Irsku a Skotsku chybí), na sever po j.
ãást severonûmecké níÏiny, v Pobaltí pouze jednotlivé,
druhotné lokality. Geoelement meridionální (·MARDA
1963), subatlansko-submediteránní geoelement.
Druh byl poprvé nalezen v 15b. Hradeckém Polabí na
zaãátku 20. století západnû od Opoãna u Vodûtína, Na
vinici (TRNOBRANSK¯ in DOMIN 1905, ROHLENA
in DOMIN 1905, VODÁK 1926 ms.). Na stejné lokalitû
(Vodûtín: sad nad Ïelezniã. tratí, 1, 5 km JJZ od nádraÏí
Opoãno) byl v˘skyt ovûfien na loukách sv. Bromion erecti
Rydlem v roce 1990 (RYDLO 1995). Porosty s Hippocrepis
zde mají pfiirozen˘ charakter a dosahují plochu cca
100 m 2 . V publikovaném fytocenologickém snímku uvádí
RYDLO (1995) i dal‰í teplomilné druhy Bromus erectus,
Cirsium acaulon, Carex caryophyllea, Falcaria vulgaris,
Onobrychis viciifolia. V˘skyt druhu na této lokalitû se jeví
jako pÛvodní z tûchto dÛvodÛ: druh zde roste v pfiirozeném
porostu i s dal‰ími teplomiln˘mi druhy. Druh se
vyskytuje pomûrnû hojnû v Nûmecku - v Durynsku a je
zde povaÏován za pÛvodní (BENKERT et al. 1996).
Ojedinûl˘ v˘skyt u Bûlãe nad Orlicí v 61b. T˘ni‰Èském
úvalu (Bûleã n. Orl.: okraj lesa, slab˘ jedinec, zdivoãelá,
pfií‰tí rok se neobjevila, Proke‰ 1925 HR) je evidentnû
druhotn˘, jak vypl˘vá z poznámky na schedû, jednalo se
jen o náhodné zavleãení jednoho jedince.
Inula hirta L.
Lesostepní druh, kter˘ roste na okrajích ‰ípákov˘ch
doubrav, ve svûtl˘ch lesích, obligátní kalcifyt, jen zfiídka
na nevápen. podkladech, nejãastûji ve spoleãenstvech
svazÛ Seslerio – Festucion pallentis, Geranion sanguinei,
Quercion pubescenti-petraeae. Je roz‰ífien v oblastech termofytika
– Îatecká plo‰ina, âeské stfiedohofií, Dolní
Poohfií, Podfiipsko, DÏbán, Kfiivoklát. plo‰ina, âesk˘ kras;
na Moravû: Vy‰kov. brána, Litenãické vrchy, Îdánsk˘ les,
Hustopeãské kopce, Pavlovské vrchy, Dolnomoravsk˘
úval, Vsetínské a Host˘nské vrchy, Moravskoslez. Beskydy,
Bílé Karpaty. Nejvíce je soustfiedûn pfii dolním toku
Labe a Vltavy, v âeském krasu, dále proti proudu
Berounky má ojedinûlou lokalitu v Kfiivoklátské vrchovinû
u T˘fiova. Nejhojnûj‰í je v âeském stfiedohofií, odkud
zasahuje na jihozápad k Îatci (HROUDA 1968). Druh je
roz‰ífien˘ v Eupannoniku, ménû jiÏ v Praebohemiku,
v Hornomoravském úvalu, v Bíl˘ch Karpatech s ojedinûl˘mi
lokalitami ve Vizovick˘ch horách, v Host˘nsk˘ch
vr‰ích, v okolí Místku a Tû‰ína (·MARDA 1963). Mapu
roz‰ífiení v âeskoslovensku vypracovali HROUDA (in
HENDRYCH 1970, bodová mapa), na Moravû ·MARDA
(1963: map. 131, bodová mapa). Geoelement pontickomediteránní
(WALTER 1954), subkontinentální druh.
Celk. roz‰ífiení: kontinent. obl. stfi. a J Evropy a Z Sibifie.
Bulharsko, Rumunsko, ¤ecko, Makedonie, Srbsko, Chorvatsko,
Bosna a Hercegovina, Dalmácie, Istrie, Maìarsko,
Itálie.
Ve zkoumaném území se druh vyskytoval velmi vzácnû
na v˘slunn˘ch stráních a okrajích lesÛ v termofytiku

v 15b. Hradeckém Polabí (Jasenná: les Îdár MIKY·KA
1967; u Vysokého Újezda HÁJEK 1896 in HROUDA
1968, VODÁK 1926 ms., ROHLENA in HROBA¤ 1931;
PROKE· 1946a, FIEDLER 1949; Pfiepychy Rohlena s. d.
in HROUDA 1968, VODÁK 1926 ms.; Piletice Hájek s.
d. HR; u Jeníkovic a Jílovic FIEDLER 1949), ojedinûle
v mezofytiku na 61a. Kfiivinû (u Vojenic ROHLENA
1922; VODÁK 1926 ms., HROBA¤ 1931, PROKE·
1946a) a v 62. Litomy‰lské pánvi (ChoceÀ park JAKL s.d.
in HROUDA 1968).
Druh je udáván ze sousedních fytochorionÛ: hojnûji
v 13a. RoÏì. tab. (cca 8 lokalit); pouze ojedinûlé nálezy
55. âes. ráj: (LibáÀsko: nad rybn. Ervín Dohnal 1979
HR); 57. Podzviã. (vrch Kru‰ina nad Lukavcem KLIKA
1941).
Druh do âech pronikl zfiejmû Tfiebovskou branou, tuto
migraãní cestu dokazují ojedinûlé lokality u Opoãna
i v Polabí u Hofiic, Mladé Boleslavi a Dymokur
(HROUDA 1968). Komunikace xerotermních prvkÛ
z Moravy do âech se dála branou Svitavsko – Litomy‰lskou
a nikoliv branou Tfiebovskou (·MARDA 1963).
Lathyrus latifolius L.
Druh roste ve svûtl˘ch lesích a jejich lemech, kfiovinách,
kvûtnat˘ch loukách, okrajích sadÛ, polí a komunikací.
Dává pfiednost bazick˘m podkladÛm (vápence, vápnité
pískovce, spra‰e) a tûÏk˘m pÛdám s dostatkem humusu.
PfieváÏnû ve spoleãenstvech svazÛ Quercion pubescentipetraeae,
Geranion sanguinei, Bromion erecti a fiádu Prunetalia.
Roz‰ífien je v Panonském termofytiku dosti hojnû
(16. Znojem.- brn. pah. - vzácnû, 17. Mikul. pah., 18.
Jihomorav. úv., 19. B. Karpaty step., 20. Jihomor. pah.,
21. Haná vzácnû), v Karpatském mezofytiku roztrou‰enû
(76. Mor. brána, 77c. Chfiiby, 78. B. Karpaty les., 79. Zlín.
vrchy). Jinde na Moravû a v âechách nûkolik druhotn˘ch
lokalit na antropicky ovlivnûn˘ch stanovi‰tích (1. Doup.
pah. (Pokutice, úpatí kopce Úho‰È, zfiejmû druhotnû), 9.
Dol. Povltaví (Praha, Troja, ·árka, druhotnû), 10b. PraÏ.
kotl. (Praha – Bohdalec, druhotnû), 37. ·um.- novohr.
podh. (âesk˘ Krumlov, druhotnû), 56a. Îeleznobr. Podkrk.
(Rychnov u Jablonce n. Nisou, druhotnû), 61a.
Kfiivina (mezi obcemi Vojenice a Pfiepychy, zfiejmû druhotnû),
68. Mor. podh. Vysoã. (Jihlava-Helenín, asi zplanûl˘),
71. Drah. vrch., 75. Jes. podh. (mezi Bruntálem
a Malou Morávkou, zplanûl˘), 92 Jiz. hory (M‰eno nad
Nisou, SmrÏovka, sekundární v˘skyt). V planárním aÏ
suprakolinním stupni (min. les Dúbrava u Hodonína, ca
170 m, max. vrch Lesná u Strání, 696 m). Druh obãas
zplaÀuje a zdomácÀuje (CHRTKOVÁ et BùLOHLÁV-
KOVÁ 1995). Mapy roz‰ífiení druhu vypracovali pro âeskoslovensko
ADLEROVÁ (in HENDRYCH 1969: 178,
bodová mapa), HENDRYCH (1957: 48), pro âR SLAVÍK
(1998: map. 810, síÈová mapa).
Celk. roz‰ífiení: stfi., j. a v. Evropa, na západ po s. Francii,
na sever po Polsko, na jih po s. Itálii, Jugoslávii, Albánii,
¤ecko, na v˘chod po Ukrajinu a z. ãást Ruska (CHRT-
KOVÁ et BùLOHLÁVKOVÁ 1995). V Polsku je udáván
z 19 lokalit (synantropní napfi. Teresin u Chelma, Jedlina
u Walbrzycha, Glubczyc, Gdaƒsk-Oliwa, Tarnów, Lezany,
u Katowic, u Bialowiezy), ale pouze tyto jsou povaÏovány
za pÛvodní: mezi Piƒczowem a Skowronnem, Bogucice
a Krzyzanowice, Czerwona Gora u Checin, Debska Wola
u Morawicy, rezervace Kajosówka na Wyzynie Krakowsko-Czestochowskiej
(ZARZYCKI et KA˚MIERC-
ZAKOWA 1993). Velké mnoÏství lokalit uvádí
z Nûmecka BENKERT et al. (1996), ale pouze sekundárního
pÛvodu.
Druh je pûstován jako okrasná rostlina v zahradách,
odkud se ‰ífií v okolí lemov˘ch a plá‰Èov˘ch fytocenóz,
pfiípadnû i do xerotermních travinn˘ch fytocenóz na
hlub‰í pÛdû (Bromion, pfiíp. s ovlivnûním druhy svazu
Onopordion acanthii). Je moÏné, Ïe údaje od Jihlavy
(Helenín) nebo od Pfiepych u Opoãna (odkud je známo
nûkolik pfiekvapivû izolovan˘ch nálezÛ termofytÛ) jsou
obdobného pÛvodu. Tento druh má tendenci stát se
v âechách neoindigenofytem (SKALICK¯ in KUBÁT
1978).
Tento druh sbíral Rohlena ve fytogeograf. podokrese
61a. Kfiivina na opukové stráni mezi Pfiepychy a Vojenicemi
u Opoãna (ROHLENA 1923b, 1929). ROHLENA
(1924) k lokalitû pí‰e: „Loni se mi podafiilo nalézt 90 ks
Astragalus danicus, jenÏ je znám pouze z nejtepl. ãásti
âech. JeÏto je v‰ak roz‰ífien ve stfiední a jiÏní Moravû, kde
s ním zároveÀ roste i Lathyrus latifolius a Dorycnium, pfiivedlo
mne to k domnûnce, Ïe odtud musíme hledat spojení.
Stanovisko to povaÏuji za relikt vnikající k nám
v dfiívûj‰ích dobách flóry ponticko-panonské. Odtud by se
dal vysvûtliti téÏ v˘skyt Bothriochloa ischaemum u Rychnova
nad KnûÏnou, Melica transsilvanica od Ústí nad
Orlicí a Hippocrepis comosa od Opoãna. Stanovisko je
v‰ak v zániku a nedá se jiÏ zachrániti, neboÈ celá stráÀ je
posázena lesem smrkov˘m. Zmínûné rostliny se udrÏely
jen na okraji a na prÛsecích. JeÏto v‰ak protilehlá stráÀ
sluje V dubinách, je tím naznaãeno, Ïe dfiív asi celé toto
údolí bylo listnat˘m hájem, jenÏ ov‰em, maje opukov˘
a slínov˘ podklad, poskytoval lep‰ího útulku teplomiln˘m
rostlinám, neÏli les smrkov˘. Ptal jsem se star˘ch lidí
z okolí a ti mi skuteãnû dosvûdãili, Ïe tam dfiíve byly lesy
dubové, ba dozvûdûl jsem se pfiekvapující zprávy (od pfiepy‰ského
mlynáfie p. Rejzka a rolníka p. Mervarta, oba
jsou jiÏ hodnû pfies 70 let), Ïe byly ony stránû pfied mnoha
léty plny onoho hrachoru, ba Ïe byl i v blízkém lese Zadní
fara, takÏe ho nosili lidé plné náruãe pro dobytek. Tím
mám ov‰em celou záhadu za vysvûtlenou. Hrachor byl
vyhuben nejen lidmi, ale více pfiemûnou listnatého lesa na
jehliãnat˘.“
Lokalita u Pfiepych se jeví jako pÛvodní vzhledem
k v˘‰e uvedenému Rohlenovu zdÛvodnûní, druh se zde
vyskytoval v pfiirozeném porostu na opukové stráni s dal-
‰ími xerotermními druhy Anthericum ramosum, Astragalus
danicus, Dorycnium herbaceum, Inula hirta, Inula
salicina, Prunella laciniata, Teucrium chamaedrys, Trifolium
ochroleucon, T. rubens, a dále také protoÏe areál
druhu zasahuje aÏ do Polska, kde jsou nûkteré lokality
povaÏovány rovnûÏ za pÛvodní.
19

Dal‰í nález pocházející z fytogeograf. podokresu 61c.
Chvojen. plo‰ina (Hodû‰ovice Proke‰ 1925 HR) je pravdûpodobnû
druhotn˘. DOMIN (1942a) uvádí lokalitu
z fyt. okresu 63. âeskomoravské mezihofií (u Lan‰krounu
ERXLEBEN 1837) s tím, Ïe tato lokalita vyÏaduje ovûfiení.
Linum flavum L.
Teplomiln˘ a svûtlomiln˘ druh, kter˘ roste na v˘slunn˘ch
such˘ch stráních, lesních lemech na tûωích slinit˘ch
ãi jílovit˘ch pÛdách, na vápnit˘ch podkladech. Ve spoleãenstvech
svazu Bromion erecti, popfi. Festucion valesiacae,
Geranion sanguinei. Témûfi v˘hradnû v kolinním
stupni termofytika (max. StfiíÏovická hora u Ústí nad
Labem, ca 500 m). V âechách hojnûji pouze na opukách
mezi Litomûfiicemi, Ú‰tûkem a Libûchovem, jinak na izolovan˘ch
lokalitách na témÏe podkladu ve DÏbánu, na
Stfiedoãeské tabuli a v Polabí; pÛvodnost lokalit na
vápenci âeského krasu byla v minulosti zpochybÀována.
Na j. Moravû je velmi hojn˘ na spra‰ov˘ch územích a na
fly‰i jiÏních Bíl˘ch Karpat, témûfi se vyh˘bá úvalÛm. Do
mezofytika zasahuje okrajovû (hadce na Rokytné u Biskupic
a na vrchu Kamenná u Stafiíãe) (HROUDA 1997).
Témûfi v‰echny ãeské lokality jsou vázány na opuku nebo
vápenec. Druh vytváfií v âechách izolovanou arelu, která
zasahuje centrální ãást ãeského Panonika. Vût‰ina ãesk˘ch
lokalit je zároveÀ nalezi‰tûm Aster amellus. Linum flavum
je ke zmûnám ekologick˘ch pomûrÛ na lokalitû choulostivûj‰í
neÏ Aster amellus (TOMAN 1974). Mapy roz‰ífiení
druhu vypracovali pro âechy TOMAN (1974: 17, bodová
mapa), pro Moravu ·MARDA (1963: 148, bodová mapa),
pro âR SLAVÍK (1998: map. 921, síÈová mapa). Celk.
roz‰ífiení: TûÏi‰tû roz‰ífiení v panonské oblasti, s. ãásti
Balkánského poloostrova a ve stepní oblasti Ukrajiny aj.
Ruska, na v˘chod zasahuje do stfi. PovolÏí, vz. na severu
Turecka. Souvisl˘ v˘skyt západním smûrem konãí na j.
Moravû a v Dolních Rakousích. Izolov. arely v horním
Podunají (Nûmecko) a v ãeském termofytiku (HROUDA
1997). Geoelement pontick˘ (WALTER 1954).
Ve zkoumaném území byl druh zji‰tûn na jediné lokalitû
v 15b. Hradeckém Polabí (Habfiina: jiÏní okraj lesa
VraÏba Fiedler et Válek 1974 HR, FIEDLER et VÁLEK
1975, BÍLEK 1984). Lokalita na k jihu exponovaném
svahu na okraji lesa VraÏba u Habfiiny leÏí na jílovit˘ch
rendzinách, vznikl˘ch na kfiídov˘ch vápnit˘ch slínech
s alkalickou pÛdní reakcí. Pfiíãina, proã druh nebyl na
lokalitû nalezen dfiíve, spoãívá pravdûpodobnû v tom, Ïe
pÛvodnû mnohem ‰ir‰í okraj lesa byl kosen pfiibliÏnû
v dobû kvûtu lnu. Teprve v poslední dobû, kdy bylo od
kosení upu‰tûno, se druh nápadnû rozmnoÏil. JiÏní stráÀ
byla v minulosti pastvinou (FIEDLER et VÁLEK 1975).
Druh je vzácnû uvádûn ze sousedních fytochorionÛ
pouze z termofytika 11b. Podûb. Pol. (vrch Chotuc
u Kfiince âELAKOVSK¯ 1868 – 1883), 13a. RoÏì. tab.
(stráÀ O‰kobrh, u Dymokur âELAKOVSK¯ 1868 –
1883, lokality se nepodafiilo potvrdit FIEDLER et VÁLEK
1975; u lesní cesty do Králova Mûstce POSPÍCHAL in
âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, POSPÍCHAL 1882).
20
Lithospermum purpurocaeruleum L. = Margarospermum
purpurocaeruleum (L). OPIZ
Druh roste ve svûtl˘ch listnat˘ch lesích, lesních
lemech, na v˘slunn˘ch kfiovinat˘ch stráních a v lesostepních
porostech, na pÛdách neutrálních aÏ zásadit˘ch,
kamenit˘ch aÏ hlinit˘ch. Diagnost. druh Quercion pubescenti-petraeae,
v asociaci Corno-Quercetum, roste
i v subxerofilních dubohabrov˘ch a a dubolipov˘ch hájích
svazu Carpinion. Druh úzce vázan˘ na Panonské a âeské
termofytikum a nûkteré sousední fytochoriony mezofytika,
jako je Kfiivoklátsko, nejsev. ãást Stfiedního Povltaví,
Moravské podhÛfií Vysoãiny, Moravsk˘ kras, Stfiedomoravské
Karpaty a Bílé Karpaty lesní. V âeském stfiedohofií
dosahuje v˘skyt je‰tû ke Stadicím a k Bílinû, k jihu pfies
DÏbán na Slánsko a pfies Roudnicko a Kralupsko ku Praze
a dále pfies âesk˘ kras na Kfiivoklátsko. V Pojizefií vystupuje
aÏ ke SvijanÛm, ze stfi. Polabí k Oseku a Libáni,
ojedinûle se vyskytuje ve v. Polabí. Na Moravû kromû
izolované lokality u Námû‰tû na Hané jen v j. polovinû:
k západu nejdál Podyjím k Bítovu, Pojihlavím ke Kramolínu,
Posvratãím na Dfiínovou horu u Ti‰nova, Posvitavím
do údolí Kfitinského potoka, na Vy‰kovsko, do ChfiibÛ, na
Uherskobrodsko a do Bíl˘ch Karpat; v centru jihomorav.
ãásti areálu leÏí Pavlovské a Pouzdfianské kopce. Od planárního
pfies kolinní stupeÀ (max. Mile‰ovka, ca 750 m)
(SLAVÍK 2000). Mapy roz‰ífiení druhu zpracovali pro
Moravu ·MARDA (1963: map. 152, bodová mapa), SLA-
VÍK (1984: 251, síÈová mapa). Celk. roz‰ífiení: JiÏní a stfi.
Evropa, jih Velké Británie a Belgie, j. Ukrajina, Malá
Asie, Zakavkazí, s. Írán (SLAVÍK 2000). Geoelement
submediteránní (WALTER 1954, MEUSEL 1943).
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje pouze v termofytiku
ve V˘chodním Polabí na jednotliv˘ch lokalitách
na opukovém nebo slinitém podkladu – 15a. Jarom. Pol.
(SmrÏov: okraj ples. lesa KOBRLE 1936), 15b. Hrad. Pol.
(âernilov: les Kaltouz KOBRLE 1936), 15c. Pard. Pol.
(Vysoká n. Labem âechová 1963 HR; Dvakaãovice: Dvakaãovická
stráÀ âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, ZITKO
1887, ·ULC 1906, VODÁK in ROHLENA 1929,
HADAâ E. et HADAâ J. 1943, Fiedler 1974 HR; Hostovická
a Uhfietická stráÀ ·RÁMEK – HU·EK 1941, svahy
od Uhfietic k Chrasti a LuÏi ·ULC 1906). Lokalita na
Dvakaãovické stráni pfiedstavuje nejv˘chodnûj‰í lokalitu
v âechách.
âastûji se druh vyskytuje v sousedním fytochorionu
13a. RoÏì. tab. (cca12 lokalit). Jednotlivé nálezy pocházejí
z 11b. Podûb. Pol. (Chotuc u Kfiince POSPÍCHAL
1882, Kavka 1939 HR); 55. âes. ráj (LibáÀ FIEDLER et
VÁLEK 1975, Údrnice – Únûtice SLAVÍK 2000).
Melittis melissophyllum L.
Druh roste roztrou‰enû v dubohabrov˘ch a dubov˘ch
lesech svazu Carpinion a Quercion pubescenti-petraeae.
Vyskytuje se v termofytiku a mezofytiku, v oreofytiku
chybí. V pahorkatinách lemujících na severu polabskou
níÏinu roste od Mladoboleslavského Chlumu na západû

pfies lesní komplexy v okolí Louãenû a RoÏìalovic aÏ na
opukové kopce mezi Podûbrady a Chlumcem nad Cidlinou
(O‰kobrh, okolí Îehunû). Severov˘chodním smûrem
zasahuje aÏ do okolí Jiãína (na sever aÏ po vrch
Tábor u Lomnice nad Popelkou) a na Hofiick˘ Chlum,
na v˘chod pfies okolí Hradce Králové a Jaromûfie do
oblasti podorlick˘ch opuk (CHRTEK jun. 1999). PrÛvodce
‰ípákov˘ch lesÛ a teplomiln˘ch doubrav. Objevuje
se i v teplej‰ích variantách dubohabrov˘ch lesÛ. Je
roz‰ífien˘ v Eupannoniku, Praebohemiku, na Malé Hané
a je‰tû na dvou lokalitách v údolí TfiebÛvky, ãast˘ ve
Îdánském lese, Chfiibech, Bíl˘ch Karpatech, ojedinûle
ve Vizovick˘ch a Host˘nsk˘ch vr‰ích, v Hornomoravském
úvalu a v Pobeãví (·MARDA 1963). Roz‰ífiením
druhu se zab˘val CHRTEK jun. (1999), na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku FALTYS (1986), na Chrudimsku
K¤IVKA (1984). Bodovou mapu roz‰ífiení na Moravû
vypracoval ·MARDA (1963: map. 160), na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku vymapoval druh FALTYS (1986: 34,
síÈová mapa). Geoelement stfiedoevropsk˘ v uωím slova
smyslu (WALTER 1954), geoelement submediteránní.
Ve zkoumaném území je druh ãastûj‰í ve V˘chodním
Polabí – 15a. Jarom. Pol. (12 lokalit), 15b. Hrad. Pol.
(21 lokalit), 15c. (Pard. Pol. 18 lokalit), roztrou‰en˘
v 60. Orlick˘ch opukách (10 lokalit) a 62. Litomy‰lské
pánvi (10 lokalit), pouze ojedinûlé v˘skyty existují
v Dolním Poorliãí – 61a. Kfiivina (Pfiepychy: les DfiiÏná
âELAKOVSK¯ in KRâAN et KOPECK¯ 1960–61,
VODÁK 1926 ms.), 61b. T˘ni‰t. úv. (T˘ni‰tû n. Orlicí
ROHLENA 1923, PROCHÁZKA 1980; Tfiebechovice
p. Or. MIKY·KA in KRâAN et KOPECK¯ 1960-61,
PROCHÁZKA 1980, Chlum u âestic SOUâEK in
ROHLENA 1930; DIBLÍK in HROBA¤ 1931, PRO-
CHÁZKA 1980), 61c. Chvojen. plo‰. (Vysoké
Chvojno: PR U parku PROCHÁZKA 1980, 1996 HR,
ChoceÀ: v lese nad tratí FALTYS 1978, PROCHÁZKA
1980; Darebnice: les nad tratí DOMIN 1943; Albrechtice:
lesy nad obcí Rohlena 1922 PRC; Vysoká nad
Labem HADAâ J. et HADAâ E. 1948).
V sousedních fytochorionech je roz‰ífien pomûrnû
hojnû v 13a. RoÏì. tab. (cca 20 lokalit), 14a. BydÏ. pán.
(cca 22 lokalit); pouze jednotlivé lokality byly zaznamenány
v 14b. Hofi. chl. (Mezihofií Dohnal 1978 HR)
a v mezofytiku: 55. âes. ráj (LibáÀ s. coll 1910 PRC,
âe‰ov: valy Deyl 1940 PR, Vr‰ce 0,5 km SV obce NEU-
HÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ 1967); 56.
Podkrk. (PlouÏnice: vrch Tábor Soukup 1905 PR, Pekloves,
Cidlinsk˘ hfibet ZAHRADNÍK et MRKÁâEK
1984, ·OLTYSOVÁ 1995); 57. Podzviã. (Dachovy: Soví
doly DOMIN 1944, FIEDLER 1975; svah Kru‰iny
DOMIN 1944, Smolník s. coll. 1939 HR, BU¤IL 1927,
DOMIN 1944, FIEDLER 1975, ·OLTYSOVÁ 1995,
1999 HR; Kamensko, MaÀovice JEDLIâKA in DOMIN
1944; z Kamenice do Mlázovic POSPÍCHAL 1882), 63.
âeskomorav. mezih. (Îamberk HOCHBACH in âELA-
KOVSK¯ 1868 – 1883, PROCHÁZKA 1980), 69a.
Îeleznoh. podh. (7 lokalit).
Muscari comosum (L.) MILL. = Leopoldia comosa
(L.) PARLAT.
Druh roste na v˘slunn˘ch stráních, mezích a píseãn˘ch
polích. Bodovou mapu roz‰ífiení druhu ve v˘chodních
âechách vypracoval PROCHÁZKA (1980: 93), na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku vymapoval druh FALTYS (1986:
35, síÈová mapa).
Ve zkoumaném území se druh vyskytoval roztrou‰enû
ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (7 lokalit), 15b.
Hrad. Pol. (Pfiepychy ROHLENA 1924, VODÁK 1926
ms.; stránû okolí Slavûtína PROKE· 1946a, KRâAN et
KOPECK¯ 1959, okolí Boleho‰tû LANGR in HROBA¤
1931; Dobru‰ka ROHLENA in âELAKOVSK¯ 1891,
VODÁK 1926 ms., PROCHÁZKA 1980), 15c. Pard. Pol.
(10 lokalit), 60. Orlick˘ch opukách (8 lokalit) a 62. Litomy‰lské
pánvi (4 lokality).
POSPÍCHAL in âELAKOVSK¯ (1883) pí‰e: „U Litomy‰le
smûrem k moravsk˘m hranicím skoro na v‰ech
polích.“ V souãasnosti vût‰ina lokalit vymizela.
V sousedních fytochorionech je znám z 13a. RoÏì. tab.
(Chotû‰ice u Nouzova POSPÍCHAL 1882, O‰kobrh
âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, Chotû‰ice u Kopidlna
PROCHÁZKA 1980); 14a. BydÏ. pán. (u Jiãína: mezi
Moravãicemi a Popovicemi POSPÍCHAL 1882), 55. âes.
ráj (Chyjice âELAKOVSK¯ 1868 – 1883); 56. Podkrk.
(Vrchlabí âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, s.coll. 1891 HR,
HNÍZDO 1938 ms; u Horního Lánova HNÍZDO 1938
ms., Traxler 1832 HR; Bíner u Lánova CYPERS 1909;
Horní Lánov: 1 km JJV od Prieslovy boudy, Futschig
1934 in FUTSCHIG 1977; mezi Kunãicemi a Klá‰ter.
Lhotou, u Trutnova, HNÍZDO 1938 ms., PROCHÁZKA
1980; u Trutnova CYPERS 1882); 57. Podzviã. (Choteã
u Nové Paky POKORN¯ in DOMIN 1944, Chotû‰ice
u Nouzova POSPÍCHAL 1882); 58e. Îaltman (Malé SvatoÀovice,
S okraj in litt. LOKVENC in KIRSCHNER
1978); 59. Orl. podh. (Dobré VODÁK 1926 ms., Krahulec
in litt. 1970, Seã HROBA¤ in ROHLENA 1930,
HROBA¤ 1931); 63. âeskomor. mezih. (cca 15 lokalit);
69a. Îeleznoh. podh. (9 lokalit).
Peucedanum cervaria (L.) LAPEYR.
Druh roste na such˘ch loukách, na svûtl˘ch místech
v dubov˘ch nebo borov˘ch lesích a lesních lemech, na Ïivinami
bohat˘ch stanovi‰tích na vápnit˘ch horninách. Nejãastûji
ve spoleãenstvech svazÛ Quercion pubescenti-petraeae
(diagnostic. druh), Geranion sanguinei (diagnost. druh)
a Bromion erecti. TûÏi‰tû v˘skytu leÏí v termofytiku, odkud
pfiesahuje do niωích poloh mezofytika. V tepl˘ch územích
s bazick˘mi podklady, jako jsou stfi., s. a v. âechy a j. a jv.
Morava, je místy hojn˘, zatímco v z. a j. âechách je velmi
lokální a vzácn˘. V mezofytiku moravsk˘ch Karpat je
pomûrnû ãast˘, nûkolik lokalit leÏí i ve Slezské níÏinû. Ve
vy‰‰ích polohách mezofytika a oreofytika zcela chybí.
V planárním stupni zfiídka, pfieváÏnû v kolinním a suprakolinním
stupni (max. Bílé Karpaty, Hol˘ vrch u Brumova,
800 m) (GRULICH 1997). Mapy roz‰ífiení zpracovali na
21

Moravû ·MARDA (1963: map. 176, bodová mapa), v severov˘chodních
âechách MIKY·KA (1967: 191, bodová
mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 37,
síÈová mapa). Geoelement ponticko-mediteránní.
Ve sledovaném území je druh pomûrnû hojn˘ ve
V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (9 lokalit), 15b.
Hrad. Pol. (21 lokalit), 15c. Pard. Pol. (25 lokalit) a 60.
Orlick˘ch opukách (10 lokalit). Ojedinûle pfiesahuje do
Dolního Poorliãí – 61b. T˘ni‰t. úv. (Nepasice: kopeãek SZ
obce, Belicová 1975 HR, âestice: úpatí Malého Chlumu
HROBA¤ 1931, MIKY·KA 1967), 61c. Chvojen. plo‰.
(Nov˘ Hradec Králové MIKY·KA 1967; Veliny: Velinská
stráÀ) a 62. Litomy‰lské pánve (Libecina ZÖRNIG in
DOMIN 1942a, Vraclav – Vinary DOMIN 1943).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje roztrou‰enû
v termofytiku 13a. RoÏì. tab. (cca 13 lokalit), 14a. BydÏ.
pán. (cca 17 lokalit) a v mezofytiku 69a. Îeleznoh. podh.
(cca 8 lokalit). V dal‰ích fytochorionech mezofytika jsou
známy pouze jednotlivé lokality 55. âes. ráj (mezi obcemi
Vr‰ce a LabouÀ NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ et NEU-
HÄUSL 1967; mezi Cidlinou a Jinolicemi, stráÀ 0,6 km
J LibuÀského nádraÏí smûrem k Bfiezce SUCHARA 1978;
Semínová Lhota Na vínû Dohnal 1977 HR; háj u Chyjic
FIEDLER 1975), 56. Podkrk. (Levín, Brdo, ZboÏí, Studenec
RIEDL 1924 in DOMIN ms.), 57. Podzviã. (Kru‰ina
nad Lukavcem, na obou hfiebenech Kru‰iny DOMIN
1944, Dohnal 1977 HR; Brada BAUDY· 1924, Bûlohrad,
S˘kornice RIEDL 1924 in DOMIN 1953 ms.; Soví doly
FIEDLER 1975), 69b. Seã. vrch. (Nov˘ Studenec: stráÀ
nad obcí HADAâ, JIRÁSEK et BURE· 1994).
Potentilla alba L.
Druh roste v dubov˘ch a dubohabrov˘ch hájích a na
v˘slunn˘ch kefinat˘ch stráních. Diagnost. druh svazu
Quercion pubescenti-petraeae, v nûkter˘ch spoleãenstvech
Arrhenatherion (diag. druh asociace Potentillo
albae-Festucetum rubrae), také v as. Potentillo albae-
Brachypodietum pinnati ze svazu Bromion erecti. Roz‰ífien
dosti ãasto v termofytiku, v sousedících okresech
mezofytika roztr., jinde dosti vzácnû. V ãeském termofytiku
chybí ve v. ãásti s. âech a jiÏnû od linie PlzeÀsko –
Dobfií‰ko – Kutnohorsko – Îelezné hory (s vyjímkou
okolí Protivína). V moravském mezofytiku chybí na âeskomoravské
vrchovinû, na s. a v. Moravû a ve Slezsku.
TûÏi‰tû roz‰ífiení v planárním a kolinním stupni, v suprakolinním
roztrou‰enû (max. Bílé Karpaty, Lopeník 700 m)
(SOJÁK 1995). Mapy roz‰ífiení vypracovali na Moravû
·MARDA (1963: map. 164, bodová mapa), pro âR SLA-
VÍK (1995: 28, síÈová mapa), SLAVÍK (1998: map. 733,
síÈová mapa), v severov˘chod. âechách MIKY·KA
(1967: 191, bodová mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku
FALTYS (1986: 39, síÈová mapa). Geoelement
subpontick˘ (WALTER 1954), jihostfiedoevropsk˘
(MEUSEL 1943).
Ve zkoumaném území je druh roz‰ífien roztrou‰enû ve
V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (Raso‰ky: jiÏní
okraj MIKY·KA 1967; mezi Habfiinou a Velichovkami
22
Kavka 1939 HR), 15b. Hrad. Pol. (20 lokalit), 15c. Pard.
Pol. (14 lokalit), vzácnû v 60. Orlick˘ch opukách (Bûstviny
u Opoãna: Halín FREYN in âELAKOVSK¯ 1868 –
1883, ÎëÁREK 1965, MIKY·KA 1967, KRâAN 1968
ms.), v Dolním Poorliãí pouze na 1 lokalitû – 61b. T˘ni‰.
úv. (Svinárky: bfieh Orlice u Svinárek FIEDLER 1954).
V sousedních fytochorionech je druh pomûrnû hojn˘
v 13a. RoÏì. tab. (cca 16 lokalit) a 14a. BydÏ. pán. (23
lokalit), roztrou‰en˘ v 57. Podzviã. (cca 7 lokalit), 69a.
Îeleznoh. podh. (cca 7 lokalit), vzácn˘ v 55. âes. ráji
(Jiãínûves SOJÁK 1995; âe‰ovské valy NEUHÄU-
SLOVÁ-NOVOTNÁ et NEUHÄUSL 1967; háj u Chyjic
BAUDY· 1924, FIEDLER 1975).
Prunella grandifora (L.) SCHOLLER
Druh v˘slunn˘ch travnat˘ch strání, mezí a lesních
lemÛ, na hlub‰ích, vys˘chav˘ch aÏ ãerstvû vlhk˘ch, hlinit˘ch
aÏ jílovit˘ch pÛdách, na vápnit˘ch nebo bazick˘ch
substrátech. Nejãastûji se vyskytuje ve spoleãenstvech
svazu Bromion erecti (diagnost. druh), fiidãeji Geranion
sanguinei a Quercion pubescenti-petraeae, na extrazonál.
stanovi‰tích v sudetsk˘ch karech ve svazu Agrostion alpinae.
Roz‰ífien dosti hojnû ve vût‰inû tepl˘ch oblastí sz.
a stfi. âech, stfi. a j. Moravy, témûfi se v‰ak vyh˘bá úvalov˘m
rovinám (vzácnûji v Polabí, prakticky chybí v jihomorav.
úvalech). Do stfiedních poloh proniká jen velmi
roztrou‰enû a témûfi v˘hradnû na bazick˘ch podkladech –
vápence j. âech, vyvfieliny v s. âechách, na opukách
v. âech, na Moravû pestrá geologická serie Moravského
podhÛfií Vysoãiny ãi vzácnûji vápnité fly‰e v. Moravy.
Vyjímeãnû v karech Hrubého Jeseníku. Zastoupen od planárního
do supramontánního stupnû, s optimem v˘skytu
ve stupni kolinním (max. Hrub˘ Jeseník Velká kotlina,
1330 m) (HROUDA 2000). Mapy roz‰ífiení zpracovali na
Moravû ·MARDA (1963: map. 187, bodová mapa), na
ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 40, síÈová
mapa). Geoelement stfiedoevropsk˘ v ‰ir‰ím slova smyslu
(WALTER 1954), jiho-stfiedoevropsk˘-montánní (MEU-
SEL 1943). Kontinentální druh s tûÏi‰tem v˘skytu ve stfi.
a v. Evropû (HROUDA 2000).
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje roztrou‰enû
v 15b. Hradeckém Polabí (cca 17 lokalit), vzácnûj‰í je
v 15a. Jaromûfiském Polabí (Hefimanická stráÀ TRAXLER
in ROHLENA in KOBRLE 1968) a 15c. Pardubickém
Polabí (Bíl˘ kopec u Bezdûkova VODÁK in ROHLENA
1929 a HADAâ J. et HADAâ E. 1948, Staré Jesenãany,
Jezbofiice HADAâ J. et HADAâ E. 1948; stráÀ Altán
u Chrasti Fiedler 1973, 1979 HR, FIEDLER 1986; StradouÀ:
kfioviny u slinitého v˘lomu VJV obce KUâERA S.
in PROCHÁZKA 1977) a 60. Orlick˘ch opukách (les
Halín PROKE· 1946a, FIEDLER 1951a, DOMIN in
KRâAN et KOPECK¯ 1959).
Vzácn˘ v˘skyt je znám i v sousedních fytochorionech
11b. Podûb. Pol. (Chroustov u Peãek FREIBERG 1906),
13a. RoÏì. tab. (4 lokality), 14a. BydÏ. pán. (5 lokalit), 55.
âes. ráj (LibuÀská stráÀ POSPÍCHAL in âELAKOVSK¯
1868 – 1883, POSPÍCHAL 1882), 57. Podzviã. (4 loka-

lity), 63. âeskomor. mezih. (¤íãky: JZ úpatí vrchu Podhofií
PROCHÁZKA 1977).
Prunella laciniata (L.) L.
Druh roste na v˘slunn˘ch travnat˘ch stráních, mezích
a lesních lemech, na hlub‰ích, tûωích a jílovit˘ch nebo
hlinitojílovit˘ch pÛdách, nejãastûji na slínech, opukách
a spra‰ích. Pfiedev‰ím se vyskytuje ve spoleãenstvech
svazu Bromion erecti, fiidãeji Geranion sanguinei a Quercion
pubescenti-petraeae. Roz‰ífien dosti hojnû v tepl˘ch
oblastech sz. a stfi. âech, stfi. a j. Moravy; do chladnûj‰ích
poloh proniká hojnûji v morav. mezofytiku v. Moravy, kde
je jeho v˘skyt pfiíznivû ovlivnûn v˘skytem vápnit˘ch
fly‰ov˘ch hornin vnûkarp. fly‰. oblouku. Jinde mimo termofytikum
aÏ na malé vyjímky (opuky v Podorliãí, okolí
Ti‰nova, vápence Moravského krasu) chybí. Zastoupen od
planárního do suprakolinního stupnû (max. âeské stfiedohofií,
Mile‰ovka, cca 600 m) (HROUDA 2000). Mapy roz-
‰ífiení druhu zpracovali pro Moravu ·MARDA (1963:
map. 188, bodová mapa), pro ChoceÀsko a Vysokom˘tsko
FALTYS (1986: 40, síÈová mapa). Geoelement submediteránní
(WALTER 1954), evropsk˘ – boreomeridionální
(MEUSEL 1943).
Ve zkoumaném území byl druh nalezen roztrou‰enû
v 15b. Hradeckém Polabí (11 lokalit), ojedinûle v 15c.
Pardubickém Polabí (FALTYS 1986) a na 61a. Kfiivinû
(opuková stráÀ mezi Vojenicemi a Pfiepychy ROHLENA
1922, VODÁK 1926 ms.).
V sousedních fytochorionech se druh vyskytuje roztrou‰enû
v 13a. RoÏì. tab. (cca 11 lokalit), vzácnû v 14a.
BydÏ. pán. (Chlum u Nového BydÏova DEYL 1943 ms.,
pastvina u âe‰ova BAUDY· 1924) a 55. âes. ráji (u Jiãínûvsi
POSPÍCHAL in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883).
Pyrethrum corymbosum (L.) SCOP.
Druh roste na v˘slunn˘ch stráních a okrajích teplomiln˘ch
lesÛ. Roz‰ífien˘ v xerotermních obvodech na
Moravû. Vyzafiuje na pfiedhÛfií i do nitra hornatûj‰ích
poloh (·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení zpracovali na
Moravû ·MARDA (1963: map. 128, bodová mapa), na
ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 46, síÈová
mapa). Geoelement subpontick˘ (MEUSEL 1943).
Ve sledovaném území se druh vyskytuje roztrou-
‰enû ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (9 lokalit),
15b. Hrad. Pol. (20 lokalit), 15c. Pard. Pol. (12 lokalit),
vzácnû v 60. Orlick˘ch opukách (Kvasiny PULCHART in
HROBA¤ 1931; les Halín KRâAN in PROKE· 1946b,
KRâAN 1968 ms.; Opoãno: les Chlum VODÁK 1926
ms., KRâAN 1968 ms.) a 62. Litomy‰lské pánvi (ChoceÀ:
Peliny LAIBNEROVÁ 1975, u Chocnû DOMIN 1943).
V sousedních fytochorionech se druh vyskytuje
pomûrnû hojnû v 13a. RoÏì. tab. (cca 17 lokalit), 14a.
BydÏ. pán. (cca 28 lokalit), roztrou‰enû v 69a. Îeleznoh.
podh. (13 lokalit), vzácnû v 55. âesk˘ ráj (6 lokalit), 57.
Podzviã. (Choustníkovo Hradi‰tû âELAKOVSK¯ 1868 –
1883; úpatí Kru‰iny nad Lukavcem, Soví doly BU¤IL
1927, DOMIN 1944, Lukavec u Kru‰iny Dohnal 1984
HR).
Rosa gallica L.
Druh roste na such˘ch a v˘slunn˘ch místech, náspech
a lesních lemech. Diagnostick˘ druh svazu Bromion
erecti, ve spoleãenstvech fiádÛ Quercetalia pubescentis
a Prunetalia. Roz‰ífien dosti hojnû v niωích polohách
v tepl˘ch oblastech, roztrou‰enû zasahuje do mezofytika.
Pravdûpodobnû chybí v fiadû území na západû a severu
âech. V posledních 40 letech v˘raznû ustoupila díky rozvinuté
zemûdûl. v˘robû. TûÏi‰tû roz‰ífiení je v planárním
a kolinním stupni, ojedinûle vystupuje aÏ do submontánního
stupnû (Trokavec, 630 m) (VùTVIâKA 1995). Kefiík
s ‰irokou ekologickou amplitudou, roz‰ífien˘ ve v‰ech
xerotermních obvodech i na pfiedhÛfií vysoãin. V Eupannoniku,
Praebohemiku, v Moravském mezihofií, v Hornomoravském
úvale, v Moravské bránû, ve Vizovick˘ch
horách, v Bíl˘ch Karpatech, ve Îdánském lese a Chfiibech.
Lokality ve Slezsku jsou dozníváním lokalit ze
Slezské níÏiny (·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení vypracovali
v âeskoslovensku KLÁ·TERSK¯ et BROWICZ
(1964, bodová mapa), na Moravû ·MARDA (1963: mapa
196, bodová mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FAL-
TYS (1986: 42, síÈová mapa). Geoelement submediteránní
(MEUSEL 1943), mediteránnû-kontinentální druh
(KLÁ·TERSK¯ et BROWICZ 1964).
Ve sledovaném území se druh vyskytuje pomûrnû ãasto
ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (7 lokalit), 15b.
Hrad. Pol. (29 lokalit), 15c. Pard. Pol. (21 lokalit), roztrou‰enû
v 60. Orlick˘ch opukách (8 lokalit), vzácnû
v 61b. T˘ni‰È. úv. (Svinárky: bfieh Orlice FIEDLER 1954),
61c. Chvojen. plo‰. (Hradec Králové: zámeãek HADI-
NEC in PROCHÁZKA 1981, Veliny FALTYS 1981)
a v 62. Litomy‰lské pánvi (Bor u Chocnû âELAKOV-
SK¯ 1868-1883; Mora‰ice u Litomy‰le: RÛÏov˘ palouãek
POLÍVKA in HROBA¤ 1931, DOMIN 1942a; u ¤ídkého
ZÖRNIG in DOMIN 1942a; ·vábenice: meze u Hefimanického
rybníka ZÖRNIG, FLEISCHER in DOMIN
1942a).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje roztrou‰enû
v 13a. RoÏì. tab. (cca 13 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (17
lokalit), 55. âes. ráj (6 lokalit), 57. Podzviã. (7 lokalit),
69a. Îeleznoh. podh. (13 lokalit), vzácnû v 63. âeskomor.
mezih. (2 lokality).
Salvia pratensis L.
Druh roste na subxerotermních aÏ mezofilních loukách,
v˘slunn˘ch stráních a pfiíkopech, na vlhk˘ch nebo
vys˘chav˘ch zásadit˘ch aÏ slabû kysel˘ch lehãích hlinit˘ch
pÛdách. Nejãastûji zastoupen ve spoleãenstvech
svazÛ Bromion erecti a Arrhenatherion. Roz‰ífien hojnû
v celém termofytiku, ãast˘ i v teplej‰ích okresech mezofytika,
zejména na Moravû, ve v., s. a stfi. âechách,
v chladnûj‰ích okresech mezofytika je vázán na bazick˘
substrát, pfiedev‰ím vápence. Roste od planárního stupnû,
23

s tûÏi‰tûm v˘skytu v kolinním a suprakolinním, vzácnû
proniká aÏ do submontánního stupnû (max. Karl‰tejn
u obce Branná, cca 600 m) (·TùPÁNKOVÁ 2000b).
Mapy roz‰ífiení zpracovali ve v˘chodních âechách FIED-
LER (1951: 119, bodová mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku
FALTYS (1986: 43, síÈová mapa).
Ve zkoumaném území se vyskytuje hojnû ve V˘chodním
Polabí – 15a. Jarom. Pol. (10 lokalit), 15b. Hrad. Pol.
(35 lokalit), 15c. Pard. Pol. (41 lokalit), roztrou‰enû v 60.
Orlick˘ch opukách (14 lokalit), 62. Litomy‰lské pánvi
(9 lokalit) a vzácnû v 61b. T˘ni‰t. úv. (Borohrádek PRO-
CHÁZKA 1977, FALTYS 1986; okraj silnice S od Kfiivic
KOPECK¯ 1978), 61c. Chvojen. plo‰. (Veliny, ChoceÀ:
okraj lesa Z mûsta).
V sousedních fytochorionech je druh hojn˘ v 13a.
RoÏì. tab. (cca 15 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (23 lokalit),
69a. Îeleznoh. podh. (cca 23 lokalit), 63. âeskomor.
mezih. (cca 21 lokalit), vzácn˘ v 14b. Hofiic. chlumy
(Konecchlumí JEDLIâKA in FIEDLER 1951b, po celém
svahu ChlumÛ BU¤IL in FIEDLER 1951b,) 55. âesk˘ ráj
(Louãky SLAVÍK 1977, LibuÀ, Cidlina – Jinolice
SUCHARA 1978,) 56. Podkrk. (z Hostinné do Stfiední
Ole‰nice HNÍZDO 1935, Trutnov CYPERS 1882,
·ABACK¯ 1951), 57. Podzviãinsko (DvÛr Králové nad
L. - ÎiÏkov, Vítov, Pod pfiíãkou – 1 km V obce, HRUB¯
1951, Smolník DOMIN 1943), 69b. Seã. vrch. (5 lokalit).
Scabiosa columbaria L.
Druh roste na kfiovinat˘ch a kamenit˘ch stráních,
v hájích a v lesních lemech, na humózních, Ïivinami
bohat˘ch pÛdách, pfieváÏnû na bazickém podkladû
(vápence, ãediãe). TûÏi‰tû v˘skytu má ve spoleãenstvech
svazÛ Erico-Pinion, Alysso-Festucion glaucae a fiádu Brometalia,
Prunetalia a tfiídy Trifolio-Geranietea. Roz‰ífien
dosti roztrou‰enû ve floristicky bohat‰ích územích âech
a sz. Moravy, zejména v âeském stfiedohofií, DÏbánu, âeském
krasu, vápencov˘ch územích v okolí Strakonic
a Su‰ice, a v tepl˘ch pahorkatinách obklopujících v. Polabí.
PfieváÏnû v kolinním aÏ suprakolinnním stupni (max.
Mile‰ovka, cca 780 m). Územím âR prochází v. hranice
roz‰ífiení druhu (·TùPÁNEK et HOLUB 1997). Na ChoceÀsku
a Vysokom˘tsku vymapoval druh FALTYS (1986:
43, síÈová mapa).
Ve zkoumaném území je druh roz‰ífien roztrou‰enû
v 15b. Hrad. Polabí (8 lokalit) a 15c. Pard. Polabí (16
lokalit), ojedinûle v 15a. Jarom. Polabí (Hefimanická stráÀ
TRAXLER in KOBRLE 1968, nad Nûmeck˘m lesem
u Chvalkovic KOBRLE 1936), v 61b. T˘ni‰Èkém úvalu
(les S Bûlãe ROHLENA 1928), 62. Litomy‰lské pánvi
(Dvofiisko: louka Babka, JZ obce, FALTYS 1980; Domoradice:
stránû 300 m JZ obce DUCHOSLAV 1996; údolí
za Sítinkou pfii silnici z Vysokého M˘ta k LuÏi FLEIS-
CHER in DOMIN 1942a).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje vût‰inou
vzácnû v 13a. RoÏì. tab. (cca 5 lokalit), 57. Podzviã.
(Choustníkovo Hradi‰tû TRAXLER in ROHLENA 1924),
63. âeskomor. mezih. (·irok˘ DÛl FELTL 1973), 69b.
24
Seã. vrch. (Nasavrky, Seã, Oheb HADAâ, JIRÁSEK et
BURE· 1994) nebo roztrou‰enû v 69a. Îeleznoh. podh.
(17 lokalit).
Scabiosa ochroleuca L.
Druh roste v xerotermních travinn˘ch porostech,
lemech lesÛ a náspech komunikací na such˘ch nebo vys˘chav˘ch
minerálnû bohat˘ch pÛdách, pfieváÏnû na bazickém
podkladu. TûÏi‰tû v˘skytu v xerotermních spoleãenstvech
tfiíd Festuco-Brometea a Trifolio-Geranietea. Roz‰ífien
v termofytiku a teplej‰ích oblastech mezofytika celého
státu, hojnûji zpravidla v územích s úÏivnûj‰ími horninami,
od planárního do suprakolinního stupnû (max. Mile-
‰ovka, cca 750 m). Územím âR prochází západní hranice
souvislej‰ího roz‰ífiení druhu (·TùPÁNEK et HOLUB
1997). Krajní xerofyt se ‰irokou ekologickou amplitudou,
ãasto na druhotn˘ch stanovi‰tích. Vyzafiuje daleko na
pfiedhofií, zejména údolími fiek. V karpatské ãásti je fiid‰í.
Je hojn˘ v pfiedhÛfií Slezska, coÏ dokazuje souvislost
s kvûtenou ve Slezské níÏinû. Lokality v Moravské bránû
svûdãí o spojitosti s lokalitami ve Slezsku (·MARDA
1963). Geoelement pontick˘ (WALTER 1954). Mapy roz-
‰ífiení vypracovali na Moravû ·MARDA (1963: map. 208,
bodová mapa), na Jiãínsku SUCHARA (1978: 30, bodová
mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986:
43, síÈová mapa).
Ve zkoumaném území se druh vyskytuje roztrou‰enû
ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (stránû u Hustífian,
Velichovek, Kozinka u Vfie‰Èova, Vlkov VÁLEK in
BU¤IL et al. 1941, u Jaromûfie âELAKOVSK¯ 1868 –
1883; Libiny u Jezbin TRAXLER in ROHLENA 1924,
TRAXLER in BU¤IL et al. 1941, Îihla 1940 HR), 15b.
Hrad. Pol. (17 lokalit), 15c. Pard. Pol. (31 lokalit) nebo
vzácnû v 60. Orlick˘ch opukách (Peklo u Rovnû, Rychnov
PÍRKO in HROBA¤ 1931, Solnice KO·ËÁL in
HROBA¤ 1931, Bíl˘ Újezd VODÁK 1906 ms., Je‰tûtice
VODÁK 1926 ms.), na 61c. Chvojenské plo‰inû (Újezd
u Chocnû – Darebnice: stráÀ nad tratí) a v 62. Litomy‰lské
pánvi (Javorník: stránû na okraji smrãiny, SV obce,
kfiíd. skalky v lese mezi obcemi Brteã a ¤epníky
JIRÁSEK 1942).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje buì
pomûrnû hojnû 13a. RoÏì. tab. (cca 12 lokalit), 14a. BydÏ.
pán. (26 lokalit), 55. âes. ráj (23 lokalit), 69a. Îeleznoh.
podh. (32 lokalit) nebo vzácnû 14b. Hofiic. chlumy
(Konecchlumí, Libín nad Ostromûfií, SUCHARA 1978),
59. Orl. podh. (Nové Mûsto n. Metují: k SlavoÀovu a nad
Klopotovem KRâAN et KOPECK¯ 1959), 63. âeskomor.
mezih. (5 lokalit).
Sorbus torminalis (L.) CRANTZ
Druh roste v ‰ípákov˘ch a teplomiln˘ch doubravách,
na tûωích su‰‰ích vápnit˘ch i nevápnit˘ch pÛdách, ve
spoleãenstvech svazÛ Quercion pubescenti-petraeae (diagnost.
druh) a Carpinion. Roz‰ífien hojnû v âeském
i Panonském termofytiku a v teplej‰ích ãástech mezofy-

tika. V kolinním a suprakolinním stupni na jv. Moravû
ojedinûle zasahuje i do podhÛfií (max. vrch Kleteãná, 726 m)
(KOVANDA 1992). Mapy roz‰ífiení druhu zpracovali na
Moravû ·MARDA (1963: map. 227, bodová mapa), na
ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986: 45, síÈová
mapa). Geoelement submediteránní (·MARDA 1963).
Ve sledovaném území se roztrou‰enû vyskytuje ve
v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a. Jarom. Pol.
(10 lokalit), 15b. Hrad. Pol. (9 lokalit), 15c. Pard. Pol.
(9 lokalit), ojedinûle v 60. Orlick˘ch opukách (zámeck˘
park v Rychnovû n. K. HROBA¤ 1931, les Halín Krãan
1941 HR, FIEDLER 1951a, KRâAN 1968 ms.), 62. Litomy‰lské
pánvi (Pû‰ice: lesy 2 km S od obce DUCHO-
SLAV 1990).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje roztrou‰enû
v 13a. RoÏì. tab. (11 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (11 lokalit)
nebo vzácnû 55. âes. ráj (cca 3 lokality), 57. Podzviã.
(úpatí Kru‰iny nad Lukavcem BU¤IL in DOMIN 1944,
Soví doly FIEDLER 1975), 69a. Îeleznoh. podh. (4 lokality).
Stachys germanica L.
Druh roste na v˘slunn˘ch kfiovinat˘ch stráních a lesních
lemech, na vápencích, opukách, na vápnit˘ch
i nevápnit˘ch podkladech, ve spoleãenstvech svazÛ Bromion
erecti, Geranion sanguinei a Onopordion acanthii
(diagnost. druh). Roz‰ífien vzácnû, místy roztrou‰enû ve
vût‰inû oblastí termofytika, fiidãeji proniká i do pfiilehl˘ch
teplej‰ích oblastí mezofytika. V âechách ãastûji v âeském
krasu a v pahorkatinách v. Polabí, velmi vzácn˘ je v dolním
Poohfií a rovinách stfi. Polabí a dolního Pojizefií. Na
Moravû nejvíce v Hustopeãské pahorkatinû, více lokalit je
i v Mikulovské a Znojemsko-brnûnské pahorkatinû,
odkud proniká fiíãními údolími do podhÛfií âeskomorav.
vrchoviny, pomûrnû vzácnû na Hané, sever. smûrem
vyznívá na nûkolika lokalitách v Moravské bránû a v pfiilehl˘ch
podhÛfiích, na v˘chod proniká do Bíl˘ch Karpat
a Zlínsk˘ch vrchÛ. Pfiedev‰ím v kolinním a suprakolinním,
vzácnû i planárním stupni (max. Zlínské vrchy,
Jasenná, vrch Vartovna, 650 m) (CHRTEK jun. 2000).
Mapy roz‰ífiení vypracovali na Moravû ·MARDA (1963:
map. 227, bodová mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku
FALTYS (1986: 46, síÈová mapa). Geoelement pontickomediteránní
(MEUSEL 1943).
Ve sledovaném území se roztrou‰enû vyskytuje ve
v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a. Jarom.
Pol. (6 lokalit), 15b. Hrad. Pol. (12 lokalit), 15c. Pard.
Pol. (9 lokalit), ojedinûle v 60. Orlick˘ch opukách (les
Halín PROKE· 1946a, KRâAN in FIEDLER 1951a,
KRâAN 1968 ms.), 62. Litomy‰lské pánvi (Pû‰ice: okraj
lesa 1 a 3 km S obce DUCHOSLAV 1990; u Pekel smûr
k Vysokému M˘tu FLEISCHER in DOMIN 1942a).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje vzácnû
v 13a. RoÏì. tab. (8 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (cca 3 lokality),
55. âes. ráj (mezi Libání a Star˘mi Hrady, les Na
horách Dohnal 1984 HR), 57. Podzviã. (3 lokality), 69a.
Îeleznoh. podh. (Podvrdy HADAâ J. et HADAâ E.
1935, 1948).
Stachys recta L.
Druh roste na kamenit˘ch stráních, v˘slunn˘ch skálách,
v teplomiln˘ch doubravách a jejich lemech, na
pÛdách su‰‰ích aÏ vys˘chav˘ch, mûlk˘ch i hlub‰ích, hlinit˘ch,
neutrálních aÏ zásadit˘ch, vzácnûji i kysel˘ch. Ve
spoleãenstvech tfiídy Festuco-Brometea (diag. druh
Alysso-Festucion pallentis) a svazÛ Berberidion, Prunion
spinosae, Geranion sanguinei, Quercion pubescenti-petraeae.
Roz‰ífien roztrou‰enû aÏ ãasto v tepl˘ch pahorkatinách
termofytika a pfiilehl˘ch oblastech mezofytika.
V âechách nejvíce v âeském stfiedohofií, âeském krasu
a v dolním Povltaví, naopak témûfi chybí v rovinách Pojizefií
a v. Polabí. Na Moravû ãast˘ v Jihomorav. pahorkatinû,
na Pavlovsk˘ch kopcích a dal‰ích pahorkatinách
lemující ‰iroké úvaly fiek, prÛlomov˘mi údolími proniká
ãasto hluboko do mezofytika (pfiedev‰ím v Praebohemiku).
TûÏi‰tû roz‰ífiení v kolinním, roztrou‰enû v suprakolinním
stupni (max. Su‰icko, âepice, vrch âepiãná, ca
520 m), v planárním stupni vzácnû (CHRTEK jun. 2000).
Mapy roz‰ífiení vypracovali na Moravû ·MARDA (1963:
map. 228, bodová mapa), v âR SLAVÍK (2000: 39, síÈová
mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986:
46, síÈová mapa). Geoelement subpontick˘ (WALTER
1954).
Ve zkoumaném území se vyskytuje vzácnû v 15b.
Hrad. Pol. (5 lokalit), 15c. Pard. Pol. (8 lokalit), 60. Orlick˘ch
opukách (Kfiovice VODÁK 1926 ms.) a 62. Litomy‰lské
pánvi (Vraclav – Vinary DOMIN 1943).
V sousedních fytochorionech je roz‰ífien vzácnû v 13a.
RoÏì. tab. (6 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (3 lokality), 55.
âes. ráj (5 lokalit), 56. Podkrk. (vrch Kopidno u vsi Cidlina
BAUDY· 1924), 57. Podzviã. (z Dolence k myslivnû
MaÀovice DOMIN 1944), 63. âeskomor. mezih. (Ústí n.
Or.: J svah Kubincova vrchu u nádraÏí DOMIN 1942),
69a. Îeleznoh. podh. (4 lokality), 69b. Seã. vrch. (Lichnice
HADAâ, JIRÁSEK et BURE· 1994).
Trifolium ochroleucon HUDSON
Druh roste na such˘ch aÏ mírnû vlhk˘ch loukách, pastvinách,
lesních okrajích, na vápnit˘ch pÛdách, ve spoleãenstvech
svazu Bromion erecti, s pfiesahem do spoleãenstev
fiádu Origanetalia vulgaris. Roz‰ífien v teplej‰ích územích
Moravy, stfi., sz. a v. âech vzácnû aÏ roztrou‰enû, jinde
chybí; údaje ze z. a j. âech jsou nedoloÏené a pochybné.
Koncentrace lokalit v âeském stfiedohofií a v pfiilehlé ãásti
Podkru‰nohofií, ve stfi. âechách, v Pojizefií a v Polabí.
Pomûrnû ãast˘ je na v. Moravû, v Moravské bránû a na
Moravském pfiedhÛfií Vysoãiny. TûÏi‰tû roz‰ífiení v kolinním
a suprakolinním stupni, vzácnû v niωích polohách
submontánního stupnû (max. Mile‰ovka a úpatí Radho‰tû,
cca 750 – 800 m) (KUBÁT 1995). Hlavní roz‰ífiení na
Moravû je v Praebohemiku a v Beskydech: Javorníky,
Vsatské a Vizovické vrchy, Lesní Bílé Karpaty; ojedinûle
v Host˘nsk˘ch vr‰ích, v Hornomoravském úvalu
a v Eupannoniku (·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení zpracovali
v âeskoslovensku HENDRYCH (1970b: 118,
25

odová mapa), v âR SLAVÍK (1998: map. 843, síÈová
mapa), na Moravû ·MARDA (1963: map. 249, bodová
mapa), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FALTYS (1986:
47, síÈová mapa). Geoelement stfiedoevropsk˘ v úzkém
slova smyslu (WALTER 1954).
Ve zkoumaném území byl druh znám jako roztrou‰en˘
ve V˘chodním Polabí – 15a. Jarom. Pol. (6 lokalit), 15b.
Hrad. Pol. (Piletice: Ouli‰tû KAREL in HENDRYCH
1970b; Opoãno u Broumaru FREYN in âELAKOVSK¯
1868 – 1883, VODÁK 1926 ms., KRâAN 1968 ms.), 15c.
Pard. Pol. (17 lokalit). Vzácnû pfiesahuje do mezofytika
do fytochorionÛ 60. Orlické opuky (Ostrov u Bílého
Újezda VODÁK 1926 ms., VODÁK in ROHLENA 1929,
PROKE· 1946a; Vãeln˘ u Rychnova n. K. HROBA¤
1931; Hradi‰tû u Liãna HOVORKA in HROBA¤ 1931;
Opoãno: les Chlum FREYN in âELAKOVSK¯ 1868 –
1883, VODÁK 1926 ms., KRâAN 1968 ms.; les Halín
VODÁK 1926 ms.), 61a. Kfiivina (Pfiepychy: les DfiiÏná
VODÁK 1926 ms., ROHLENA in HROBA¤ 1931), 61b.
T˘ni‰Èsk˘ úval (Kostelecká Lhota, Zdelov HROBA¤
1931, Ble‰no SOUâEK in HENDRYCH 1970), 61c.
Chvojenská plo‰ina (les za Nov˘m Hradcem Králové
HANSGIRG 1881) a 62. Litomy‰lská pánev (Sruby
âELAKOVSK¯ 1868-1883, HROBA¤ 1931, Sv. Antonín
u Litomy‰le âELAKOVSK¯ 1868 – 1883).
Druh se vzácnû vyskytuje v sousedních fytochorionech
13a. RoÏì. tab. (6 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (8 lokalit), 55.
âes. ráj (4 lokality), 57. Podzviã. (5 lokalit), 63. âeskomor.
mezih. (4 lokality), 69b. Seã. vrch. (Hrbokov -
nezvûstn˘ HADAâ, JIRÁSEK et BURE· 1994).
Trifolium rubens L.
Druh roste v lemech a svûtlinách teplomil. doubrav
a dubohabfiin, na kfiovinat˘ch v˘slunn˘ch stráních. TûÏi‰tû
v˘skytu ve spoleãenstvech svazu Geranion sanguinei,
nezfiídka fiádu Quercetalia pubescenti-petraeae. Roz‰ífien
v termofytiku a mezofytiku roztrou‰enû aÏ vzácnû, v oreofytiku
neroste. V âechách je vût‰í mnoÏství údajÛ z Podkru‰nohofií,
Roudnicka, âeského krasu, Povltaví a Polabí.
Na stfi. a s. Moravû vzácnû, hojnûji na Tfiebíãsku, v ‰ir‰ím
okolí Brna a na jv. Moravû, zvlá‰tû v Bíl˘ch Karpatech.
PfieváÏnû v kolinním a suprakolinním stupni (max. Bílé
Karpaty, Velká Javofiina, 970 m) (KUBÁT 1995). Roz‰ífien˘
v xerotermních obvodech na Moravû: v Eupannoniku,
Praebohemiku a v pfiedhÛfií Karpat (ve Îdánském
lese, v Lesních Bíl˘ch Karpatech a ve Vizovick˘ch
vr‰ích). Ojedinûle v Pobeãví aÏ k Vsetínu. ¤ídké lokality
ve Slezsku ukazují na spojení s níÏinn˘m areálem ve Slezské
níÏinû (·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení zpracovali
pro âeskoslovensko HENDRYCH (1970: 57, 1972: 42 –
45, bodové mapy), pro Moravu ·MARDA (1963: mapa
251, bodová mapa), pro âR SLAVÍK (1998: map. 842,
síÈová mapa), pro ChoceÀsko a Vysokom˘tsko FALTYS
(1986: 47, síÈová mapa). Geoelement submediteránnímediteránní-subatlantick˘
(MEUSEL 1943).
Ve sledovaném území se druh vyskytoval velmi vzácnû
ve v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a. Jarom.
26
Pol. (Chotûborky VLâEK et PROKE· 1909, Zvole
u Jaromûfie âENùK in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883),
15b. Hrad. Pol. (Opoãno ROHLENA in HENDRYCH
1970, Hradec Králové SEKERA in HENDRYCH 1970;
Piletice s.d. et coll. HR; KAREL in HENDRYCH 1970;
Ouli‰tû u Slatiny KAVKA in HENDRYCH 1970, pravdûpodobnû
shodné s pfiedchozí lokalitou; nad Jeníkovicemi
VLâEK et PROKE· 1909, FIEDLER 1949, 1956), 15c.
Pard. Pol. (Stfiemo‰ice: ·OUREK in BU¤IL et al. 1941,
HENDRYCH 1970; Chrast ZITKO 1887, ·tûnec KROU-
LÍK in HENDRYCH 1970; mezi ·tûncem a Pû‰icemi
PULCHART in HENDRYCH 1970), v 60. Orlick˘ch opukách
(les Doubrava u Solnice HEJZLAR in HROBA¤
1931, les Halín FREYN in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883,
FREYN in HROBA¤ 1931; KRâAN in FIEDLER 1951a,
KRâAN 1968 ms.), v Dolním Poorliãí – 61a. Kfiivina
(stráÀ mezi Vojenicemi a Pfiepychy ROHLENA in HRO-
BA¤ 1931), 61b. T˘ni‰t. úv. (Tfiebechovice p. Orebem
âELAKOVSK¯ 1886) a v 62. Litomy‰lské pánvi (les
HÛry za Libecinou ZÖRNIG in DOMIN 1942a).
V sousedních fytochorionech byl zaznamenán vzácn˘
v˘skyt v 13a. RoÏì. tab. (6 lokalit), 14a. BydÏ. pán.
(Vinary a Smidary DEYL in HENDRYCH 1970), 14b.
Hofi. chl. (Mezihofií JEDLIâKA in DOMIN 1944, Válek
1941 HR), 55. âes. ráj (Loreta u Jiãína POSPÍCHAL in
âELAKOVSK¯ 1868 – 1883), 56. Podkrk. (Netolice
a Pfiíchvoj ROHLENA), 59. Orl. podh. (Nové Mûsto n.
Metují: Le‰tiny KRâAN et KOPECK¯ 1959, údolí
Metuje KRâAN 1968 ms.), 63. âeskomor. mezih. (âeská
Tfiebová RYBIâKA in âELAKOVSK¯ 1868 – 1883 et in
DOMIN 1942a), 69a. Îeleznoh. podh. (5 lokalit).
Veronica teucrium L.
Druh roste na lesních lemech, v˘slunn˘ch travnat˘ch
a kfiovinat˘ch stráních, na Ïivinami bohat˘ch, humózních,
hlinit˘ch ãi písãit˘ch pÛdách s neutrální aÏ mírnû zásaditou
reakcí. Preferuje vápnité horniny. Diagnostick˘ druh
svazu Geranion sanguinei, ãasto v lesních spoleãenstvech
svazu Quercion pubescenti-petraeae i v nelesních spoleãenstvech
svazu Bromion erecti. Roz‰ífien dosti hojnû aÏ
hojnû v tepl˘ch oblastech sz., stfi. i v. âech, na j. a stfi.
Moravû. Ve stfi. polohách dosti hojn˘ na vápnit˘ch fly‰ích
v. Moravy a v morav. podhÛfií âeskomoravské vrchoviny.
V âechách mimo termofytikum zfiídka v jz. a j. âechách
(zde na vápencov˘ch ostrÛvcích), jinde ojedinûle. Roste
od planárního do suprakolinního stupnû (max. Mile‰ovka,
ca 700 m) (HROUDA 2000). Xerofyt vyzafiující daleko
vnû xerotermních oblastí. Rozpt˘lené lokality nacházíme
v Moravské bránû, na Opavsku a Krnovsku. Tyto souvisejí
s lokalitami ve Slezské níÏinû. Lokality v âeskomoravském
mezihofií souvisejí s lokalitami ve v˘chodním
Polabí (·MARDA 1963). Mapy roz‰ífiení vypracovali na
Moravû ·MARDA (1963: map. 261, bodová mapa, na
v. Moravû neúplná), na ChoceÀsku a Vysokom˘tsku FAL-
TYS (1986: 49, síÈová mapa). Geoelement stfiedoevropsk˘
v ‰ir‰ím slova smyslu (WALTER 1954).
Ve zkoumaném území je druh roztrou‰enû roz‰ífien ve

v‰ech podokresech V˘chodního Polabí – 15a. Jarom. Pol.
(Zvolská stráÀ âELAKOVSK¯ 1868 – 1883, Válek 1939
HR, KOBRLE 1968; Hefimanická stráÀ âELAKOVSK¯
1868 – 1883, FIEDLER 1965; KOBRLE 1968), 15b. Hrad.
Pol. (15 lokalit), 15c. Pard. Pol. (18 lokalit), vzácnû v 60.
Orlick˘ch opukách (4 lokality), na 61a. Kfiivinû (Pfiepychy:
DfiiÏná VODÁK 1926 ms.), v 61b. T˘ni‰Èském úvalu (Îìár
nad Orlicí SALAVEC in HROBA¤ 1931) a 62. Litomy‰lské
pánvi (u Nedo‰ína POSPÍCHAL in âELAKOVSK¯
1868 – 1883; u Benátek POSPÍCHAL in âELAKOVSK¯
1868 – 1883, KLAPÁLEK in DOMIN 1942a).
V sousedních fytochorionech se vyskytuje roztrou‰enû
v 13a. RoÏì. tab. (8 lokalit), 14a. BydÏ. pán. (7 lokalit),
55. âes. ráj (6 lokalit), 57. Podzviã. (4 lokality), 69a.
Îeleznoh. podh. (4 lokality) nebo vzácnû v 14b. Hofi. chl.
(Mezihofií BU¤IL in DOMIN 1944), 63. âeskomor.
mezih. (u Poliãky HANSGIRG in âELAKOVSK¯ 1868
– 1883 et in DOMIN 1942a) a 69b. Seã. vrch. (Îlebské
Chvalovice stráÀ nad tratí HADAâ, JIRÁSEK et BURE·
1994).
Obr. 1. SíÈová mapa v˘chodních âech s vyznaãením hranic zkouman˘ch fytochorionÛ a poãtem lokalit xerotermních druhÛ v jednotliv˘ch polích
Fig. 1. Grid map of East Bohemia with marked out boundaries of examined phytochorions and number of localities of xerothermous species in individual
grid fields
27

Obr. 2. SíÈová mapa v˘chodních âech s vyznaãením hranic zkouman˘ch fytochorionÛ a poãtem lokalit xerotermních druhÛ v jednotliv˘ch kvadrantech
Fig. 2. Grid map of East Bohemia with marked out boundaries of examined phytochorions and number of localities of xerothermous species in individual
quadrants
28

Obr. 3. SíÈová mapa v˘chodních âech s vyznaãením hranic zkouman˘ch fytochorionÛ a poãtem xerotermních druhÛ vyskytujících se v jednotliv˘ch
polích
Fig. 3. Grid map of East Bohemia with marked out boundaries of examined phytochorions and number of xerothermous species in individual grid
fields
29

Obr. 4. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 4. Map of localities of xerothermous species in the point way
◆ Allium senescens subsp. montanum
❍ Anthericum ramosum
❏ Asperula tinctoria
■ Astragalus danicus
30

Obr. 5. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 5. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Anemone sylvestris
◆ Aster amellus subsp. amellus
❏ Cerasus fruticosa
■ Dorycnium herbaceum
31

Obr. 6. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 6. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Bupleurum falcatum
◆ Cirsium acaulon
❏ Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum
32

Obr. 7. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 7. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Cirsium pannonicum
◆ Clematis recta
❏ Galium glaucum
■ Hierochloë australis
33

Obr. 8. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 8. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Geranium sanguineum
◆ Hippocrepis comosa
❏ Inula hirta
Lathyrus latifolius
■ Linum flavum
34

Obr. 9. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 9. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Lithospermum purpurocaeruleum
◆ Melittis melissophyllum
❏ Muscari comosum
35

Obr. 10. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 10. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Falcaria vulgaris
◆ peucedanum cervaria
❏ Pyrethrum corymbosum
36

Obr. 11. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 11. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Potentilla alba
◆ Prunella grandiflora
❏ Prunella laciniata
37

Obr. 12. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 12. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Rosa gallica
◆ Scabiosa columbaria
❏ Sorbus torminalis
38

Obr. 13. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 13. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Stachys germanica
◆ Stachys recta
❏ Trifolium ochroleucon
■ Trifolium rubens
39

Obr. 14. Bodová mapa lokalit xerotermních druhÛ
Fig. 14. Map of localities of xerothermous species in the point way
❍ Salvia pratensis
◆ Scabiosa ochroleuca
❏ Veronica teucrium
40

DISKUSE A ZÁVùR
Xerotermní druhy jsou ve zkoumaném území vázany
pfiedev‰ím na slínovcové a opukové stránû. K v˘znaãn˘m
lokalitám patfií – Zvolská stráÀ, Hefimanická stráÀ, ·estajovická
stráÀ, Miskolezská stráÀ, Horka u Raãic nad Trotinou,
svahy pod lesem VraÏba u Habfiiny, Okrouhlík
u Piletic, jiÏní okraj lesa Dehetník u Slatiny, stránû
u Ble‰na, Vysokého Újezda, prav˘ bfieh Orlice k Tfiebechovicím,
Skála u Lochenic, svahy pod Novoplesk˘m
lesem u SmrÏova a Lej‰ovky, stránû nad V˘ravou, Kfiivina
u Kfiivic, okraje lesa Îìár u Jasenné, stránû v Babiããinû
údolí, lesy Halín, Horka a Tufií u Nového Mûsta n. Metují,
stránû v okolí Opoãna – Chlum, u Vojenic, Pfiepych,
Chlum u âestic a Ole‰nice, stránû u Chvalkovic, Ïelezniãní
prÛkop u Jezbin, stráÀ na opukovém podkladû Borek
u Mní‰ku – Vamberka, stránû u Vysoké nad Labem, Kunûtická
hora, stránû u Chrasti, Dvakaãovická stráÀ, Stfiemo-
‰ická stráÀ, stránû na Vysokom˘tsku a Litomy‰lsku.
V území fytogeografick˘ch okresÛ V˘chodní Polabí,
Dolní Poorliãí, Litomy‰lská pánev a Orlické opuky byly
zji‰tûny ãtyfii v˘znaãné oblasti v˘skytu teplomilné kvûteny:
Jaromûfisko, Opoãensko, Pardubicko a Vysokom˘tsko.
Tyto teplomilné druhy se vyskytují nebo vyskytovaly
ve v‰ech ãtyfiech oblastech: Allium senescens subsp.
montanum, Anemone sylvestris, Anthericum ramosum,
Bupleurum falcatum, Cirsium acaulon, Cirsium pannonicum,
Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum,
Falcaria vulgaris, Geranium sanguineum, Melittis melissophyllum,
Muscari comosum, Peucedanum cervaria,
Potentilla alba, Prunella grandiflora, Pyrethrum corymbosum,
Rosa gallica, Salvia pratensis, Scabiosa ochroleuca,
Scabiosa columbaria, Sorbus torminalis, Stachys
germanica, Stachys recta, Trifolium ochroleucon, Trifolium
rubens, Veronica teucrium.
Tyto druhy se vyskytují pouze v ãásti sledovaného
území: Jaromûfisko: Linum flavum; Opoãensko: Hippocrepis
comosa, Inula hirta, Lathyrus latifolius; Jaromûfisko,
Pardubicko: Lithospermum purpurocaeruleum; Jaromûfisko,
Opoãensko: Asperula tinctoria; Jaromûfisko, Vysokom˘tsko:
Aster amellus; Opoãensko, Vysokom˘tsko:
Prunella laciniata; Opoãensko, Pardubicko: Astragalus
danicus, Dorycnium herbaceum; Jaromûfisko, Opoãensko,
Pardubicko: Cerasus fruticosa, Hierochloë australis; Jaromûfisko,
Pardubicko, Vysokom˘tsko: Clematis recta;
Opoãensko, Pardubicko, Vysokom˘tsko: Galium glaucum.
Ve zkoumaném území se nevyskytují druhy kontinentální
rázu (napfi. Astragalus excapus, Oxytropis pilosa,
Ranunculus illyricus). Tyto druhy dosahují z âeského
stfiedohofií pouze do dolního Povltaví, popfi. na Slánsko
nebo do âeského krasu (SLAVÍK 1980). Xerotermofyty
s relativnû nej‰ir‰ím ekologick˘m spektrem, které jsou
roz‰ífiené ve stfiedoãeském kraji, v celém stfiedním Polabí
zasahují aÏ do v˘chodních âech (Anthericum ramosum,
Lithospermum purpurocaeruleum).
Nejvût‰í koncentrace xerotermních druhÛ je na slínovcích
a spra‰ích v Jaromûfiském a Hradeckém Polabí a na
vápnit˘ch pískovcích, jílovcích a opukách v jihov˘chodní
ãásti Pardubického Polabí a západní ãásti Litomy‰lské
pánve. Vût‰í mnoÏství lokalit je soustfiedûno rovnûÏ na
spra‰ích, vápnit˘ch jílovcích a opukách na Pardubicku,
resp. na Chrudimsku (viz mapy 1, 2).
V oblasti mezofytika v Dolním Poorliãí je poãet xerotermÛ
v˘raznû redukován, ponûkud vy‰‰í je pouze
v severní ãásti fytogeografického podokresu Kfiivina na
opukov˘ch stráních u Pfiepych (viz mapy 1, 2). Teplomilné
druhy pronikají také ze strání v severov˘chodní
ãástí Pardubického Polabí do západní ãásti Chvojenské
plo‰iny. Dolní Poorliãí pfiedstavuje pfieváÏnû lesnaté
území, kde se stfiídají ‰tûrkopísky a slínovce, proto se zde
vyskytují pfiedev‰ím druhy s ‰ir‰ím ekologick˘m spektrem
(Bupleurum falcatum, Cirsium acaulon, Peucedanum
cervaria) nebo druhy vázané i na písãité pÛdy (Dianthus
carthusianorum subsp. carthusianorum) nebo vyskytující
se v lesích a na jejich okrajích (Melittis melissophyllum,
Rosa gallica). V˘raznû vy‰‰í zastoupení termofytÛ lze sledovat
v Orlick˘ch opukách, které je dáno opukov˘m a slínovcov˘m
podloÏím.
Diverzita vybran˘ch xerotermních druhÛ je nejvy‰‰í
v Hradeckém a Jaromûfiském Polabí a severní ãásti Kfiiviny,
na stráních na Chrudimsku a Vysokom˘tsku (viz mapa 3).
Z vymapování lokalit xerotermních druhÛ je patrné, Ïe
v˘chodní hranici jejich roz‰ífiení tvofií severov˘chodní
ãást fytogeografick˘ podokresu 15b. Hradeckého Polabí,
fytogeograf. okresy 60. Orlické opuky a 62. Litomy‰lská
pánev. Podle regionálnû fytogeografického ãlenûní
(ANONYMUS 1987, SKALICK¯ 1988b) hranice mezi
fytochoriony 15b. Hradecké Polabí a 60. Orlické opuky
protíná les Halín, ze kterého je uvádûno vût‰í poãet teplomiln˘ch
druhÛ – Allium senescens subsp. montanum, Anthericum
ramosum, Bupleurum falcatum, Cirsium acaulon,
Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum, Falcaria
vulgaris, Geranium sanguineum, Hierochloë australis,
Melittis melissophyllum, Peucedanum cervaria, Potentilla
alba, Prunella grandiflora, Pyrethrum corymbosum, Rosa
gallica, Salvia pratensis, Sorbus torminalis, Stachys germanica,
Trifolium ochroleucon, Trifolium rubens, Veronica
teucrium. Vhodnûj‰í by bylo vést hranice mezi
Hradeck˘m Polabím a Orlick˘mi opukami v úseku mezi
obcí Spy a Dobru‰kou více na v˘chod, jak to také znázornil
MIKY·KA (1972, obr. 6).
Témûfi vÛbec nejsou xerotermní druhy zastoupeny
v jiÏní ãásti 61c. Chvojenské plo‰iny a 61b. T˘ni‰Èského
úvalu. Teplomilné druhy jsou vzácnû roz‰ífieny dále na
sever na slínovcov˘ch a opukov˘ch stráních ve fytogeografickém
okrese 57. Podzviãinsko. Na jih od zkoumaného
území se vyskytují xerotermní druhy roztrou‰enû na
slínovcov˘ch a opukov˘ch svazích v 69a. Îeleznohorském
podhÛfií. Na západû jsou teplomilné druhy hojnûj‰í
v termofytiku v 13a. RoÏìalovické tabuli a 14. Cidlinské
pánvi. Ve v˘chodních âechách mimo sledované území se
vyskytují pouze v˘jimeãnû xerotermní druhy s ‰irok˘m
ekologick˘m spektrem ve fytochorionech v mezofytiku
v 55. âeském ráji, v 56. Podkrkono‰í, 59. Orlickém podhÛfií,
v 63. âeskomoravském mezihofií a v 69b. Seãské
vrchovinû.
41

âetnost druhÛ ve zkoumaném území
(v závorkách jsou uvedeny poãty lokalit)
Velmi vzácné druhy (1 – 5 lokalit)
Cerasus fruticosa (4), Dorycnium herbaceum (4), Hippocrepis
comosa (2), Lathyrus latifolius (2), Linum flavum
(1)
Vzácné druhy (6 – 10 lokalit)
Allium senescens subsp. montanum (6), Asperula tinctoria
(6), Aster amellus subsp. amellus (9), Inula hirta (8), Lithospermum
purpurocaeruleum (6)
Roztrou‰ené druhy (11 – 35 lokalit)
Anemone sylvestris (21), Astragalus danicus (11), Cirsium
pannonicum (11), Clematis recta (18), Galium glaucum
(25), Geranium sanguineum (32), Hierochloë australis
(17), Muscari comosum (33), Prunella laciniata (13),
Prunella grandiflora (24), Scabiosa columbaria (30),
Sorbus torminalis (31), Stachys germanica (30), Stachys
recta (15), Trifolium rubens (15)
Pomûrnû hojné druhy (36 – 55 lokalit)
Anthericum ramosum (55), Potentilla alba (38), Pyrethrum
corymbosum (45), Trifolium ochroleucon (37), Veronica
teucrium (43)
Hojné druhy (56 a více lokalit)
Bupleurum falcatum (73), Cirsium acaulon (92), Dianthus
carthusianorum subsp. carthusianorum (68), Falcaria vulgaris
(82), Melittis melissophyllum (80), Peucedanum
cervaria (71), Rosa gallica (72), Salvia pratensis (113),
Scabiosa ochroleuca (62)
Vût‰ina z vybran˘ch xerotermních druhÛ je ve sledovaném
území pokládána za pÛvodní tzn. druhy – Allium
senescens subsp. montanum, Anemone sylvestris, Anthericum
ramosum, Asperula tinctoria, Aster amellus subsp.
amellus, Bupleurum falcatum, Cirsium acaulon, Cirsium
pannonicum, Clematis recta, Dianthus carthusianorum
subsp. carthusianorum, Falcaria vulgaris, Galium glaucum,
Geranium sanguineum, Hierochloë australis, Inula
hirta, Linum flavum, Lithospermum purpurocaeruleum,
Melittis melissophyllum, Muscari comosum, Peucedanum
cervaria, Potentilla alba, Prunella grandiflora, Prunella
laciniata, Pyrethrum corymbosum, Rosa gallica, Salvia
pratensis, Scabiosa columbaria, Scabiosa ochroleuca,
Sorbus torminalis, Stachys germanica, Stachys recta, Trifolium
ochroleucon, Trifolium rubens, Veronica teucrium.
U níÏe uveden˘ch druhÛ je pÛvodnost ve zkoumaném
území pokládána za problematickou.
Astragalus danicus – ve sledovaném území byl druh na
nûkteré lokality pouze pfiechodnû zavleãen (napfi. Jaromûfi,
Nov˘ Hradec Králové, Kunûtická hora). Jako pfiirozen˘ se
jeví v˘skyt u lesa Îìár u obce Jasenná nebo na lokalitû na
Kfiivinû objevené Rohlenou (ROHLENA 1924). Tato
42
lokalita pfiedstavuje nejv˘chodnûj‰í v˘skyt v âechách.
V sousedních fytochorionech termofytika (13a. RoÏìalovická
tabule, 14a. BydÏovská pánev) mají lokality evidentnû
pfiirozen˘ charakter a druh je zde hojnûj‰í.
Cerasus fruticosa – ve zkoumané oblasti byl druh velmi
vzácnû zaznamenán v 15b. Hradeckém Polabí (mezi
Raãicemi a Habfiinou HANSGIRG in âELAKOVSK¯
1868 – 1883; u Vysokého Újezda FREYN in âELAKOV-
SK¯ 1868 – 1883, PROKE· et VLâEK 1911, VODÁK
1926 ms., MIKY·KA 1967; Spyta: okraj lesa Rousín
KRAHULEC 1989) a v 15c. Pardubickém Polabí (Dvakaãovice:
Dvakaãovická stráÀ FIEDLER 1973). Tyto lokality
pfiedstavují nejv˘chodnûj‰í v˘skyt v âechách. Lokality
z V˘chodního Polabí neuvádí ani CHRTEK (1992) ani
SLAVÍK (1998).
Dorycnium herbaceum – ROHLENA (1920) pokládá
druh na lokalitû u Pfiepych za pÛvodní. Vzhledem
k pomûrnû pozdním nálezÛm této rostliny (Pfiepychy
1910, Hofiice v Podkrkono‰í 1947, Horní Stakory 1931)
lze v‰echny ãeské lokality podkládat za druhotné; na
nûkter˘ch se druh udrÏuje do souãasné doby (napfi.
Horní Stakory 1989) (SLAVÍK 1995a,b). Na lokalitû
mezi Pfiepychy a Vojenicemi patfiil Rohlena k prvním
botanikÛm, ktefií tuto lokalitu podrobnû prozkoumali.
Jednotlivé lokality zfiejmû sekundárního charakteru existují
také v Nûmecku (ROTHMALER et al. 1976)
a v Polsku (ZARZYCKI et KA˚MIERCZAKOWA
1993).
Hippocrepis comosa byl poprvé nalezen v 15b. Hradeckém
Polabí na zaãátku 20. století západnû od Opoãna
u Vodûtína, Na vinici (TRNOBRANSK¯ in DOMIN
1905, ROHLENA in DOMIN 1905, VODÁK 1926 ms.).
Na stejné lokalitû (Vodûtín: sad nad Ïelezniã. tratí, 1, 5 km
JJZ od nádraÏí Opoãno) byl v˘skyt ovûfien na loukách sv.
Bromion erecti Rydlem v roce 1990 (RYDLO 1995).
Porosty s Hippocrepis zde mají pfiirozen˘ charakter
a dosahují plochu cca 100 m. V publikovaném fytocenologickém
snímku uvádí RYDLO (1995) i dal‰í teplomilné
druhy Bromus erectus, Cirsium acaulon, Carex caryophyllea,
Falcaria vulgaris, Onobrychis viciifolia. V˘skyt
druhu na této lokalitû se jeví jako pÛvodní z tûchto
dÛvodÛ: druh zde roste v pfiirozeném porostu i s dal‰ími
teplomiln˘mi druhy. Druh se vyskytuje pomûrnû hojnû
v Nûmecku – v Durynsku a je zde povaÏován za pÛvodní
(BENKERT et al. 1996). Ojedinûl˘ v˘skyt u Bûlãe nad
Orlicí v 61b. T˘ni‰Èském úvalu (Bûleã n. Orl.: okraj lesa,
Proke‰ 1925 HR) je evidentnû druhotn˘, jak vypl˘vá
z poznámky na schedû, jednalo se jen o náhodné zavleãení
jednoho jedince.
Lathyrus latifolius sbíral Rohlena ve fytogeograf. podokrese
61a. Kfiivina na opukové stráni mezi Pfiepychy
a Vojenicemi u Opoãna (ROHLENA 1923b, 1929). ROH-
LENA (1924) povaÏuje lokalitu za relikt z dfiívûj‰ích dob
flóry ponticko-panonské. Podle tamních lidí se zde

v minulosti druh hojnû vyskytoval. Lokalita u Pfiepych se
jeví jako pÛvodní vzhledem k v˘‰e uvedenému Rohlenovu
zdÛvodnûní, druh se zde vyskytoval v pfiirozeném
porostu na opukové stráni s dal‰ími xerotermními druhy
Anthericum ramosum, Astragalus danicus, Dorycnium
herbaceum, Inula hirta, Inula salicina, Prunella laciniata,
Teucrium chamaedrys, Trifolium ochroleucon, T. rubens,
a dále také protoÏe areál druhu zasahuje aÏ do Polska, kde
jsou nûkteré lokality povaÏovány rovnûÏ za pÛvodní
(ZARZYCKI et KA˚MIERCZAKOWA 1993). Nález
pocházející z fytogeograf. podokresu 61c. Chvojen. plo-
‰ina (Hodû‰ovice Proke‰ 1925 HR) je pravdûpodobnû
druhotn˘.
Podûkování
Za cenné rady a pfiipomínky k rukopisu dûkuji F. Krahulcovi (PrÛhonice).
Mé podûkování patfií rovnûÏ B. Slavíkovi (PrÛhonice) za zpfiístupnûní
Dominova rukopisu a J. ·tûpánkovi (PrÛhonice) za poskytnutí
údajÛ z databáze FLDOK.
LITERATURA
ANONYMUS, (1987): Regionálnû fytogeografické ãlenûní âSR.
[Mapa], Academia, Praha.
BAUDY·, E. (1924): Pfiíspûvek ke kvûtenû pofiíãí Cidliny a Mrliny.
Sbor. Klubu Pfiír., Brno: 6: 44 – 71.
BENKERT, D. et al. (1996): Verbreitungsatlas der Farn- und Blütenpflanzen
Ostdeutschlands. 1782 p., Gustav Fischer, Jena.
BÍLEK, I. (1984): V˘skyt chránûn˘ch, kriticky ohroÏen˘ch a silnû ohro-
Ïen˘ch rostlin v okrese Hradec Králové. 128 p., ms., [Dipl. práce,
depon. in: Pedagogic. Fakulta, Hradec Králové].
BU¤IL, V. (1927): Fytogeografick˘ nástin Podzviãinska. âas. Nár.
Muz., sect. natur, Praha, 9 – 23.
BU¤IL, V. et al. (1941): Nové zajímavé lokality kvûteny ze severov˘chodních
âech. – Publ. Zemûd. Úst., Hradec Králové, 8: 17 - 34.
âELAKOVSK¯, L. (1868 – 1883): Prodromus kvûteny ãeské ãeské I -
IV. In: Arch. Pfiírod. V˘zk. âech, sect. 3a, fasc. 1 – 4: 1 – 944.
âELAKOVSK¯, L. (1882 – 1894): Resultate de Durschforschung Böhmens
I.-X. Sitz. Ber. Koenigl. Boehm. Ges. Wiss., c. mat. – nat., Wien.
CYPERS, V. (1882): Beiträge zur Flora des Riesen- und Irsengebirge.
Riesengebirge in Wort u. Bild, 2: 50 –52.
CYPERS, V. (1909): Beiträge zur Flora des Riesengebirges und seiner
Vorlagen. Österr. Bot. Zeitschr., Wien, 59: 302 - 313.
DEYL, M. (1943): Kvûtena okresu NovobydÏovského. Ms., 131 p.,
[Depon. in: Botanic. oddûlení Národ. Muzea, Praha].
DOMIN, K. (1905): Vierter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora
von Böhmen. Sitz. Ber. Koenigl. Boehm. Ges. Wiss., c. mat. –
nat., Prag, 19: 1 - 60.
DOMIN, K. (1924): Úvahy a studie o regionálním ãlenûní âech s hlediska
geobotanického. Spisy Pfiír. Fak. Univ. Kar., Praha, 1924/9: 1 – 38.
DOMIN, K. (1942a): Druh˘ pfiíspûvûk k poznání kvûteny v povodí Tiché
Orlice u Ústí n. Orl., v údolí Tfiebovky u â. Tfiebové a na Litomy‰lsku.
Vûstn. Král. âes. Spoleã. Nauk, cl. math. – natur., Praha,
1942/7: 1 – 54.
DOMIN, K. (1942b): O vegetaãních pomûrech v povodí Tiché
Orlice u Ústí n. Orl., o pÛvodu této flory a její souvislosti s Tfiebovskou
branou. Od Trst. Stezky, Litomy‰l, 21 (1941 – 1942): 81 – 85,
97 – 99, 113 – 119, 133 – 139.
DOMIN, K. (1942c): Vegetaãní obrazy z Poohfií, stfiedních a v˘chodních
âech. Rozpr. âes. Akad. Vûd, ser. math. – natur., Praha, 52/14: 1 – 45.
DOMIN, K. (1942d): První pfiíspûvûk k poznání kvûteny v povodí Tiché
Orlice u Ústí n. Orl., v údolí Tfiebovky u â. Tfiebové a na Litomy‰lsku.
Vûstn. Král. âes. Spol. Nauk, cl. math. – natur., Praha, 1942/1: 1 - 59.
DOMIN, K. (1943): Nové pfiíspûvky k poznání kvûteny v povodí Tiché
Orlice mezi Chocní a Ústím n. Orl. a v údolí Tfiebovky u âeské Tfiebové.
Rozpr. âes. Akad. Vûd, ser. math. – natur., Praha, 53/21: 1 – 42.
DOMIN, K. (1944): Rostlinn˘ kryt Podzviãinska s hlediska geobotanického
a floristického. Ibid., 53/39: 1 – 72.
DOMIN, K. (1953): Materiál ke kvûtenû âech. Ms. [Depon. in: Botan.
Ústav AV âR, PrÛhonice].
DOSTÁL, J. (1989): Nová kvûtena âSSR I - II. 1548 p., Academia,
Praha.
DUCHOSLAV, M. (1990): Floristick˘ pfiíspûvek ke kvûtenû Vysokom˘tska.
Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 25: 77 – 80.
DUCHOSLAV, M. (1993 – 94): Dvû zajímavá lemová spoleãenstva na
jihozápadním okraji Chrudimské tabule. V˘chodoães. Bot. Zprav.,
Pardubice, 1993 – 94: 11 – 13.
EHRENDORFER, F. et al. (1973): Liste der Gefässpflanzen Mitteleuropas.
Ed. 2,. Stuttgart.
FALTYS, V. (1978 – 1998): Materiály k pfiipravovanému atlasu kvûteny
V˘chodoãeského kraje. Ms., [Depon. in: Agentura ochrany pfiírody
a krajiny, Pardubice].
FALTYS, V. (1986): Floristick˘ materiál ke kvûtenû ChoceÀska a Vysokom˘tska.
Acta Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové, 19
(1985): 5 – 54.
FALTYSOVÁ (NOVÁKOVÁ), H. (1978 – 1998): Materiály k pfiipravovanému
atlasu kvûteny V˘chodoãeského kraje. Ms., [Depon. in:
Agentura ochrany pfiírody a krajiny, Pardubice].
FELTL, J. (1973): Floristické pomûry mezihofií Poliãka – Litomy‰l. Zpr.
âs. Bot. Spoleã., Praha, 8: 170 – 171.
FÉR, F., HROUDA, L., POKORN¯, J., et SKALICK¯, V. (1981): Materiály
ke kvûtenû âernokostelecka a pfiilehlého okolí. 435 p., ed. V·Z,
Praha.
FIEDLER, J. (1947): Roz‰ífiení bûlozáfiky vûtvité (Anthericum ramosum)
na Královéhradecku. Krása Na‰. Domova, Praha, 38: 129 – 130.
FIEDLER, J. (1949): Kvûtena lesÛ kolem Vysokého Újezda na Opoãensku.
âas. Nár. Mus., sect. natur, Praha, 119: 107 – 109.
FIEDLER, J. (1951a): Les „Halín“ u Bûstvin zajímavá pfiírodní památka
Dobru‰ska. Ochr. Pfiír., Praha. 5: 123 – 125.
FIEDLER, J. (1951b): Roz‰ífiení ‰alvûje luãní v severov˘chodních
âechách. âs. Bot. Listy, Praha, 3 (1950-1951): 117 – 120.
FIEDLER, J. (1954): Pfiíspûvek ke kvûtenû kraje Královéhradeckého.
Ibid., 123: 115 - 119.
FIEDLER, J. (1956): Lesy a jejich kvûtena v oblasti mezi Labem, Orlicí
a Dûdinou. Ibid., 125: 170 – 176.
FIEDLER, J. (1957): Nûkolik poznámek ke vzácnûj‰í kvûtenû Královéhradecka.
Hradeck˘ Kraj, Hradec Králové, 39 – 40.
FIEDLER, J. (1965): Lesy Jaromûfiska z hlediska ochrany pfiírody. âs.
Ochr. Prír., Bratislava, 2: 63 – 75.
FIEDLER, J. (1969): Nové floristické nálezy za rok 1967. V˘chodoães.
Bot. Zprav., Pardubice, 1969/1: 10.
FIEDLER, J. (1972): Fytocenologické pomûry chránûn˘ch a k ochranû
navrÏen˘ch území Pardubicka. Pr. a Stud. – Pfiír., Pardubice, 4: 43 -59.
FIEDLER, J. (1973): Fytocenologické pomûry chránûn˘ch a k ochranû
navrÏen˘ch území Chrudimska. Práce a studie – Pfiír., Pardubice,
5/1973: 83 – 107.
FIEDLER, J. (1973b): Nové floristické nálezy z v˘chodních âech. Zpr.
âs. Bot. Spoleã., Praha, 8: 179 – 181.
FIEDLER, J. (1974): Pfiíspûvek k floristicko-fytocenologickému prÛzkumu
lesÛ mezi Chlumcem nad Cidlinou a Bohdanãem. Zpr. âs.
Bot. Spoleã., Praha, 9: 39 - 52.
FIEDLER, J. (1975): Fytocenologické pomûry chránûn˘ch a k ochranû
navrÏen˘ch území Jiãínska. Pr. a Stud. – Pfiír., Pardubice, 6 – 7:
119 – 151.
FIEDLER, J. (1986): Rostlinná spoleãenstva SPR Stfiemo‰ická stráÀ na
Chrudimsku. Acta Musei Reginaehradecensis, s. A., Hradec Králové,
19 (1985): 55 – 74.
FIEDLER, J., et VÁLEK, B. (1975): Nová lokalita Linum flavum L. v severov˘chodních
âechách. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 10: 27 – 28.
FREIBERG, F. (1906): Kvûtena. In: Brzák, F., et âeãetka, F., J., Podûbradsko,
p. 76 – 100, Podûbrady.
FUTSCHIG, J. (1977): Pfiíspûvky ke kvûtenû Krkono‰ (2. dodatek ke
„Kvûtenû Krkono‰“ J. ·ourka 1969). Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 12:
119 – 125.
GÖTZ, A., [red.], (1966): Atlas âeskoslovenské socialistické republiky.
Praha.
GRULICH, V. (1997): Peucedanum L. – smldník. In: SLAVÍK, B.,
[ed.], Kvûtena âR 5: 406 – 418, Academia, Praha.
43

HADAâ, J. (1937): Pfiíspûvek ke kvûtenû okolí Pardubic. Vûda Pfiír.,
Praha, 18: 238 - 239.
HADAâ, J. (1948): Pfiíspûvek k roz‰ífiení Dianthus carthusianorum v severov˘chodních
âechách. Sborn. Pfiírod. Klubu, Pardubice, 1: 1 - 8.
HADAâ, J. (1978): Poznámky k roz‰ífiení Valerianella mixta (L.) Dufr.
a Trifolium resupinatum ve v˘chodních âechách. Zpr. âs. Bot. Spoleã.,
Praha, 13: 16.
HADAâ, E., et HADAâ, J. (1943): Pfiíspûvek ke kvûtenû v˘chodních
âech. Vûstn. Král. âes. Spoleã. Nauk, cl. math. - natur., Praha,
1943/3: 1 - 23.
HADAâ, J., et HADAâ, E. (1935): Pfiíspûvek ke kvûtenû okolí Pardubic.
Vûda Pfiír., Praha, 16: 23.
HADAâ, J., et HADAâ, E. (1948): Kvûtena Pardubicka. 232 p., Pardubice.
HADAâ, E., JIRÁSEK, J., et BURE·, P. (1994): Kvûtena Îelezn˘ch
hor. Îelezné hory, Sborn. prací, Nasavrky, no. 1: 1 – 212.
HANSGIRG, A. (1881): Kvûtena okolí Hradce Králové. 115 p., Hradec
Králové.
HANSGIRG, A. (1982): Dodatky ku kvûtenû ãeské. Zpr. Zased. Král.
âes. Spoleã. Nauk, Praha, 1882: 122 - 130.
HENDRYCH, R. (1950): Pfiíspûvek ke kvûtenû podhÛfií Îelezn˘ch hor.
Vûst. Král. âes. Spoleã. Nauk, cl. math.-natur., Praha, 1948/5: 1 - 12
HENDRYCH, R. (1957): Nástin kvûtenn˘ch pomûrÛ okolí Jel‰avy. Acta
Univ. Carol. - Biol., Praha, 3/1: 31 - 65.
HENDRYCH, R. (1969): Verbreitungskarten einiger Samenpflanzen der
Tschechoslowakei. Acta Univ. Carol. - Biol., Praha, 1968: 301 – 319.
HENDRYCH, R. (1969): Verbreitungskarten einiger Samenpflanzen
der Tschechoslowakei II. Acta Univ. Carol.- Biol., Praha,
1969/2: 171 – 171c.
HENDRYCH, R. (1970): Verbreitungsverhältnisse von Trifolium rubens
in der Tschechoslowakei. Preslia, Praha, 42: 54 – 69.
HENDRYCH, R. (1970b): Trifolium ochroleucon in der Tschechoslowakei.
Preslia, Praha, 42: 114 –129.
HENDRYCH, R. (1973): Chorologické mapy ve fytogeografii. Acta
Univ. Carol. – Geogr., Praha, 1: 3 - 64.
HENDRYCH, R. (1985): Karpatische Migrationen und Florenbeziehungen
in den tschechischen Ländern der Tschechoslowakei. Acta Univ.
Carol. - Biol., Praha, 1985: 105 – 250.
HNÍZDO, A. Z. (1935): Pfiíspûvek k flofie ãeského Podkrkono‰í; okolí
Hostinného nad Labem. Vûda Pfiír., Praha, 16: 166 - 167.
HNÍZDO, A. Z. (1938): Kvûtena okolí Hostinného nad Labem. Ms., 138
p., [Disert. pr., depon. in: Muzeum V˘ch. âech, Hradec Králové].
HORÁK, V. (1964): Pcháã Cirsium freyerianum KOCH. ve v˘chodních
âechách. âas. Nár. Mus., sect. natur, Praha, 133: 84 – 87.
HOUFEK, J. (1968): Krátká floristická sdûlení a v˘sledky floristické
akce v âechách. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 3: 54 – 64.
HROUDA, L. (1968): Taxonomicko-fytogeografická studie ãeskoslovensk˘ch
druhÛ rodu Inula L. Ms., 165 p., [Dipl. práce, depon. in:
Knihov. Kated. Botan., Pfiír.fak. UK, Praha].
HROUDA, L. (1997): Linaceae – lnovité. In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena
âR 5: 166 - 178, Academia, Praha.
HROUDA, L. (2000): Veronica L. – rozrazil. In: SLAVÍK, B., [ed.],
Kvûtena âR 6: 355 – 397, Academia, Praha.
HROBA¤, F. (1931): Kvûtena Kostelecka a Rychnovska. 128 p., Hradec
Králové.
HROBA¤, F. (1933): Pozoruhodná lokalita Zámûlsk˘ Borek u Mní‰ku –
Vamberka. Krása Na‰. Domova, Praha, 26/6:89 – 90.
HROBA¤, F. (1936): První doplnûk ke “Kvûtenû Kostelecka a Rychnovska”.
4 p., Hradec Králové.
HROBA¤, F. (1946): Druh˘ doplnûk ke kvûtenû Kostelecka a Rychnovska.
32 p., Vamberk.
HROBA¤, F. (1974): Úvahy o kvûtenû Kostelecka, Rychnovska a Îamberska.
In: Orlické hory a Podorlicko, Sborník vlastivûdn˘ch prací,
6: 21 – 51, Kruh, Hradec Králové.
HRUB¯, K. (1951): K roz‰ífiení Salvia pratensis L. v severov˘chodních
âechách. âs. Bot. Listy, Praha, 4 (1951 – 1952): 7.
CHRTEK, J., jun. (1999): Roz‰ífiení medovníku meduÀkolistého (Melittis
melissophyllum L.) v âeské republice. Muz. a Souãasnost, ser.
natur., Roztoky, 13:119 –139.
CHRTEK, J., jun. (2000): Stachys L. - ãistec. In: SLAVÍK, B., [ed.],
Kvûtena âR 6: 614 – 625, Academia, Praha
CHRTEK, J., KIRSCHNER, J., ·TùPÁNEK J., ZÁZVORKA, J. et
MATùJOVIâOVÁ, V., 1998: Seznam cévnat˘ch rostlin kvûteny âR.
Ms., 224 p., [Depon. in: Botan. Ústav AV âR, PrÛhonice].
44
CHRTKOVÁ, A. (1995): Hippocrepis L. – podkovka. In: SLAVÍK, B.,
[ed.], Kvûtena âR 4: 510 – 511, Academia, Praha.
CHRTKOVÁ, A. et BùLOHLÁVKOVÁ, R. (1995): Lathyrus L. – hrachor.
In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena âR 4: 416 – 437, Academia,
Praha.
CHRTKOVÁ, A. et KUBÁT, K. (1995): Astragalus L. – kozinec. In:
SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena âR 4: 368 - 377, Academia, Praha.
JIRÁSEK, J. (1996): Pfiíspûvek ke kvûtenû Lan‰krounska a Moravskotfiebovska.
Zpr. âes. Bot. Spoleã., Praha, 31: 17 – 35.
JIRÁSEK, V. (1942): Pfiíspûvek k poznání kvûteny v˘chodních âech. Vûst.
Král. âes. Spoleã. Nauk, cl. math. - natur., Praha, 1942/14: 1 – 39.
KIRSCHNER, J. et ·TùPÁNEK, J. (1984): Erysimum argillosum, Viola
canadensis a V. obliqua – nové adventivní druhy v ãeské kvûtenû.
Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 19: 121 – 127.
KLÁ·TERSK¯, I. et BROWICZ, K. (1964): Rosa gallica L. v âeskoslovensku
a Polsku. Preslia, Praha, 36: 185 – 192.
KLIKA, J. (1920): Botanickogeografick˘ nástin okolí litomy‰lského.
âas. Mus. Král. âes., sect. natur., Praha, 94: 57 – 71.
KLIKA, J. (1933): Studien über die xerotherme Vegetation Mitteleuropas
II. – Xerotherme Gesellschaften in Böhmen. Beih. Bot. Cbl.,
Dresden, 47B: 707 – 773.
KLIKA, J. (1939): Lesy v okolí Kopidlna, RoÏìalovic a Chlumce nad
Cidlinou. (Sociologická studie). âas. Nár. Mus., sect. natur., Praha,
113: 63 – 74.
KLIKA, J. (1941): Nová stanovi‰tû Sesleria uliginosa Opiz. Vûda Pfiír.,
Praha, 20: 155.
KLIME·, L. (1979): Pfiíspûvek k floristickému prÛzkumu území mezi
Chlumcem n. C. a Nov˘m BydÏovem. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha,
14: 70 – 76.
KNÍÎETOVÁ-·TùPÁNKOVÁ, L. (1964): âeskoslovenské druhy rodu
Melica L. Ms., 159 p., [Dipl. práce, depon. in: Knihov. Kated.
Botan., Pfiír.fak. UK, Praha].
KNÍÎETOVÁ L., PECINA, P. et PIVNIâKOVÁ, M. (1987): Provûrka
maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území a jejich návrhÛ ve Stfiedoãeském
kraji v letech 1982 – 1985. Bohemia Centr., Praha, 16: 7 – 262.
KOBRLE, A. (1936): Kvûtena Jaromûfiska. Spisy Pfiírod. Fak. Karl.
Univ., Praha, 150: 98 - 101.
KOBRLE, A. (1958): Regionální péãe o ochranu rostlin. Acta Musei
Reginaehradecensis, s.A., Hradec Králové, 1958: 65 – 68.
KOBRLE, A. (1968): Kvûtena opukov˘ch strání na Jaromûfisku. Acta
Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové, 9: 43 – 52.
KOPECK¯, K. (1957): Pfiirozená spoleãenstva rostlin v okolí Nového
mûsta nad Metují. Ochr. Pfiír., Praha, 12: 5 – 15.
KOPECK¯, K. (1978): Die strassenbegleitenden Rasengesellschaften im
Gebirge Orlické hory und seinem Vorlande. In: Vegetace âSSR, ser.
A, Academia, Praha. 10: 1 – 264.
KOVANDA, M. (1990): Dianthus L. – hvozdík. In: HEJN¯, S., et SLA-
VÍK, B., [eds.], Kvûtena âR 2: 200 - 213, Academia, Praha.
KOVANDA, M. (1992): Sorbus L. – jefiáb. In: HEJN¯, S., et SLAVÍK,
B., [eds.], Kvûtena âR 3: 474 - 484, Academia, Praha.
KOVÁ¤, P. (1977): Pfiíspûvek ke kvûtenû v údolí Tfiebovky âeské Tfiebové
II. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 12:16 - 20.
KOVÁ¤, P. (1978): Pfiíspûvek k floristickému v˘zkumu âeskomoravského
mezihofií s geobotanick˘mi poznámkami. Zpr. âs. Bot. Spoleã.,
Praha, 13:1 - 15.
KOVÁ¤, P., JIRÁSEK, J. et GRUNDOVÁ, H. (1996): Floristické kursy
âSBS ve Svitavách (11.– 17. 7. 1965) a v Lan‰krounû (2. – 10. 7.
1970). Zpr. âes. Bot. Spoleã., Praha, 31(1996), append.. 2: 1 – 74.
KRAHULEC, F. (1975): Vegetaãní pomûry zátopového území Rozko‰
u âeské Skalice. Acta Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové,
13 (1972): 45 – 69.
KRAHULEC, F. (1981): Vegetaãní pomûry zátopového území Rozko‰
u âeské Skalice II. Acta Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec
Králové, 16: 155 – 161.
KRAHULEC, F. (1989): Poznámky k flófie pfiehrady Rozko‰ u âeské
Skalice. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 24: 129 – 136.
KRâAN, K. (1967): Cizopasné houby na cévnat˘ch rostlinách v Novém
Mûstû n. Met. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 2: 124 130.
KRâAN, K. (1968): Nûkteré botanické lokality z okolí Nového Mûsta n.
Met. a Opoãna. Ms., 33 p., [Depon. in: Knihovna âes. Botan. Spoleãnosti,
Praha.]
KRâAN, K. et KOPECK¯, K. (1959): Kvûtena okolí Nového Mûsta n.
Metují. Preslia, Praha, 31: 52 – 77.

KRâAN, K. et KOPECK¯, K. (1960-61): Pfiíspûvûk ke kvûtenû Opoãenska
a bliωího okolí T˘ni‰tû nad Orlicí. Acta Musei Reginaehradecensis,
s. A, Hradec Králové, 2/2: 149 – 190.
KREJâÍK, K. (1952): Brachypodietum pinnati v severov˘chodních
âechách. Ms., 88p., [Dipl. práce, Depon. in: Knihovna Kated. Botaniky,
Pfiír. fakulty, Univ. Karl., Praha].
K¤ÍSA, B. (1988): Clematis L. – plamének. In: HEJN¯, S., et SLAVÍK,
B., [eds.], Kvûtena âSR 1: 471 - 474, Academia, Praha.
K¤IVKA, P. (1984): Chránûné rostliny Chrudimska. Pr. a Stud. – Pfiír.,
Pardubice, 15: 27 – 46.
KUBÁT, K. (1970): Roz‰ífiení nûkter˘ch druhÛ rostlin v âeském stfiedohofií.
Fytogeografická studie. 171 p., Litomûfiice.
KUBÁT, K. (1978): Floristické materiály ke kvûtenû KadaÀska. Severoães.
Pfiír., Litomûfiice, 8 – 9: 1 – 179.
KUBÁT, K. (1995): Trifolium L. – jetel. In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena
âR 4: 462 - 481, Academia, Praha.
KUBÁT, K. (2000): Asperula L. – mafiinka. In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena
âR 6: 116 – 122, Academia, Praha.
KUâERA, J. et al. (1995): V˘sledky botanické exkurze do Halína.
Orchis, Dobré, 14/2: 1 – 4.
LAIBNEROVÁ, S. (1975): Pfiíspûvek ke kvûtenû státní pfiírodní rezervace
Peliny u Chocnû. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 10: 29 – 32.
LEP·, J. (1983): Dvû zajímavé lokality u Vel. Vfie‰Èova na Královédvorsku.
V˘chodoães. Bot. Zprav., Pardubice, 1983/1: 9.
MANDLÍK, J. (1949): Botanické zajímavosti z okolí Chocnû II. Hort.
Sanit., Praha, 2: 29 - 31.
MAREK, M. (1982): Nové nálezy vzácn˘ch rostlin na Pardubicku. Pr.
a Stud. – Pfiír., Pardubice, 13 – 14: 83 – 89.
MEUSEL, H. (1943): Vergleichende Arealkunde. Bd. 1, 2., Berlin.
MIKE·, J. (1952): Dva pozoruhodné nálezy ve v˘chodních âechách.
âs. Bot. Listy, Praha, 4: 153 – 154.
MIKY·KA, R. (1967): O roz‰ífiení nûkter˘ch lesních a lemov˘ch druhÛ
v severov˘chodních âechách. Preslia, Praha, 39: 178 - 197.
MIKY·KA, R. (1968): Wälder am Rande der Ostböhmischen Tiefebene.
Rozpr. âes. Akad. Vûd, ser. math. – natur., Praha, 78/4: 1 - 122.
MIKY·KA, R. (1972): Die Wälder der böhmischen mittleren Sudeten
und ihrer Vorberge. Ibid., 82/3: 1 - 162.
MORAVEC, J. et al. (1995): Rostlinná spoleãenstva âeské republiky
a jejich ohroÏení. Ed. 2, Severoães. Pfiír., Litomûfiice, append.
(1995): 206 p.
NETYMACH, J. (1964): Kvûtena Královédvorska. 12 p., ed. Museum
Trutnov.
NEUHÄUSL, R. et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Z. (1968):
Poznámky k fytocenologické charakteristice Carex umbrosa HOST
ve stfiedních a v˘chodních âechách. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 3:
86 – 89.
NEUHÄUSL, R. et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Z. (1964): Pfiíspûvek
ke kvûtenû v˘chodních âech III. âeskomoravská vysoãina
a âáslavská níÏina. Acta Mus. Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové,
6: 75 – 95.
NEUHÄUSL, R. et NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Z. (1969): Floristick˘
materiál ke kvûtenû Moravy II a III. Zpr. âs. Bot. Spoleã.,
Praha, 4: 29 – 47, 86 – 109.
NEUHÄUSLOVÁ-NOVOTNÁ, Z. et NEUHÄUSL, R. (1967): Floristicko
- fytocenologick˘ pfiíspûvek ke kvûtenû severov˘chodních
âech. Preslia, Praha, 39: 319 – 333.
PET¤ÍâEK, V. (1975): Vegetaãní prÛzkum chránûného nalezi‰tû BáÀ.
âs. Ochr. Prír., Bratislava, 15: 153 – 161.
PET¤ÍâEK, V. (1994): OhroÏen˘ druh bílojetel bylinn˘ (Dorycnium
herbaceum VILL.) a jeho územní ochrana v âechách. Ochr. Pfiír.,
Praha, 49: 78 – 79.
PODPùRA, J. (1911): Kvûtena Hané. Základy zemûpisného roz‰ífiení
rostlinstva na Horním úvalu moravském. 1 – 356, Brno, Archiv pro
pfiírod. prozkoumání Moravy, odd. bot., no. 1:.
PODPùRA, J. (1925): Kvûtena Moravy v minulosti a pfiítomnosti . V˘r.
Zpr. Mor. Pfiírod. Spoleã., 1: 17 – 57.
POSPÍCHAL, E. (1882): Kvûtena pofiíãí Cidliny a Mrliny. Arch. Pfiírod.
V˘zk. âech, sect. natur., Praha, 4/5: 1 – 99.
POSPÍ·IL, V. (1957): V˘spa panonské kvûteny ve Vsack˘ch horách.
Ochr. Pfiír., Praha, 12: 129 – 135.
PONERT, J. (1964): Kvûtena Kunûtické hory u Pardubic a rozbor její
pÛvodnosti. Acta Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové,
6: 109 – 146.
PROCHÁZKA, F. (1966): Pfiíspûvek ke kvûtenû severov˘chodních âech
I. Ibid., Hradec Králové, 7: 43 – 66.
PROCHÁZKA, F., [red.] (1977): Floristick˘ materiál ke kvûtenû
v˘chodních âech. Zprav. Kraj. Muz. V˘ch. âech, Hradec Králové, 4:
1 - 120.
PROCHÁZKA, F. (1980): Souãasné zmûny v˘chodoãeské flóry
a poznámky k roz‰ífiení chránûn˘ch druhÛ rostlin. Ibid., 7(1980),
append.: 1 - 134.
PROCHÁZKA, F. (1981): Pfiíspûvek ke kvûtenû severov˘chodních âech
II. Acta Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové, 16: 125 - 153.
PROKE·, K. (1946a): Pfiehled kvûteny Královéhradecka. Vûst. Král.
âes. Spoleã. Nauk, cl. math. - natur., Praha, 1944/16: 1 - 13.
PROKE·, K. (1946b): Nové floristické nálezy ze severov˘chodních
âech. Ibid., 1944/17: 1 - 10.
PROKE·, K. et VLâEK, V. (1911): Druh˘ doplnûk ke kvûtenû okolí
Hradce Králové. V˘roã. Zpr. Vy‰. Gymn., Hradec Králové,
1910/1911: 3 - 21.
P¤ADN¯, J. (1989): Floristick˘ pfiíspûvek z v˘chodní ãásti Stfiedoãeského
kraje. Muz. a Souãasnost, ser. natur., Roztoky, 3: 75 - 78.
REUSS, A. (1851): Neue Funde. Lotos, 1: 96.
REUSS, A., jun. (1867): Botanische Skizze der Gegend zwischen Kommotau,
Saaz, Raudnitz und Tetschen. In: Löschner’s Beitr. zur Balneologie,
1 – 104.
ROHLENA, J. (1920): Je Dorycnium germanicum (Gremli) Rouy – ãi
bílojetel pûtilist˘ rostlinou v âechách pÛvodní? Vûda Pfiír., Praha, 1:
274 – 275.
ROHLENA, J. (1922): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech I – II.
âas. Nár. Mus., sect. natur, Praha, 96: 54 – 66, 109 – 113.
ROHLENA, J. (1923): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech III.
Ibid., 97: 88 – 95, 127 - 134.
ROHLENA, J. (1923b): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech. In:
Vûstn. I. Sjezdu âs. Bot., p. 37 - 38, Praha.
ROHLENA, J. (1924): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech IV.
âas. Nár. Mus., sect. natur, Praha, 98: 63 – 72, 133 – 139.
ROHLENA, J. (1925): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech V.
Ibid., 99: 92 – 101, 129 - 139.
ROHLENA, J. (1926): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech VI.
Ibid., 100: 139 - 158.
ROHLENA, J. (1928): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech VIII.
Ibid., 102: 5 –22, 71 - 85.
ROHLENA, J. (1929): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech IX.
Ibid., 103: 1 – 17, 65 – 76.
ROHLENA, J. (1930): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech X.
Ibid., 104: 1 – 16, 69 – 78.
ROHLENA, J. (1931): Pfiíspûvky k floristickému v˘zkumu âech XI.
Ibid., 105: 1 – 23.
ROHLENA, J. et DOSTÁL J. (1936): Pfiíspûvky k floristickému
v˘zkumu âech XII. Ibid. 110: 1 – 24.
ROSÒLEK, F., K. (1903 – 1904): Kvûtena. In: Pardubicko, Holicko,
Pfielouãsko, p. 121 - 192, Pardubice.
ROTHMALER et al. (1976): Exkursionsflora für die Gebiete der DDR
und der BRD. Kritischer Band. Volk und Wissen Volkseigener Verlag,
Berlin.
RYDLO, J. (1987): Zpráva o floristick˘ch exkurzích do území v˘chodnû
od Kolína. Muz. a Souãasnost, ser. natur., Roztoky, 2: 39 – 54.
RYDLO, J. (1995): Mizející luãní vegetace u Vodûtína. Ibid., Roztoky, 9: 80.
SCHUSTLER, F. (1918): Xerothermní kvûtena ve v˘voji vegetace
ãeské. Studie rostlinogeografická. 311 p., Praha.
SCHULZ, R. (1920): Zweiter Beitrag zur Flora des märkischen unteren
Odertals. Verh. Bot. Ver. Prov. Brandenburg, 61: 82 – 96.
SKALICK¯, V. (1957 – 1958): Taxonomické a fytogeografické
poznámky k ãeskoslovensk˘m druhÛm Anthericum L. Ms., [Depon.
in: Knihovna Kated. Botaniky, Pfiír. Fakulta, Univ. Karl., Praha].
SKALICK¯, V. (1959): Einige taxonomische und phytogeographische
Bemerkungen zu den tschechoslowakischen Arten der Gattung Anthericum
L. Acta Univ. Carol. – Biol., Praha, 1959: 117 – 157
SKALICK¯, V. (1961):Pfiíspûvek ke kvûtenû Rychnovska. Acta Musei
Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové, 3: 95 – 106.
SKALICK¯, V. (1988a): Anemone L. – sasanka. In: HEJN¯, S., et SLA-
VÍK, B., [red.], Kvûtena âSR 1: 405 – 406, Praha.
SKALICK¯, V. (1988b): Regionálnû fytogeografické ãlenûní. In:
HEJN¯, S., et SLAVÍK, B., [eds.], Kvûtena âSR 1: 103 – 121, Academia,
Praha.
45

SLAVÍK, B. (1977): Floristicko – fytogeografická charakteristika âeského
ráje z hlediska ochrany pfiírody. Bohem. Centr., Praha, 6: 43 – 123.
SLAVÍK, B. (1980): Fytogeografická a fytocenologická problematika
stfiedních âech. Stud. âSAV, Praha, 1980/1: 45 – 107.
SLAVÍK B. (1984): Grundlegende Phytochorotypen der Tschechischen
Sozialistischen Republik.- Preslia, Praha. 56:261 – 265.
SLAVÍK, B. (1988): Fytogeografická charakteristika. In: HEJN¯, S., et
SLAVÍK, B., [red.], Kvûtena âSR 1: 65 - 102, Praha.
SLAVÍK, B. (1986): Fytokartografické syntézy âSR I. 199 p., Botan.
Ústav âSAV, PrÛhonice u Prahy.
SLAVÍK, B. (1990): Fytokartografické syntézy âR II. 179 p., Botan.
Ústav âSAV, PrÛhonice u Prahy.
SLAVÍK, B. (1995a): Dorycnium MILL. – bílojetel. In: SLAVÍK, B.,
[ed.], Kvûtena âR 4: 488 – 492, Academia, Praha.
SLAVÍK, B. (1995b): A plant-geographical study of the genus Dorycnium
MILL. (Fabaceae) in the Czech Republic. Folia Geobot. Phytotax.,
Praha, 30.
SLAVÍK, B. (1997): Geranium L. – kakost. In: SLAVÍK, B., [ed.],
Kvûtena âR 5: 192 – 221, Academia, Praha.
SLAVÍK, B. (1997b): Verbreitung von Geranium-Arten (subgen. Geranium
in Tschechien). Preslia, Praha, 68:
SLAVÍK, B. (1998): Phytocartographical syntheses of the Czech Republic.
3. 202 p., Academia, Praha.
SLAVÍK, B. (1997) [ed.]: Kvûtena âeské republiky 5. 568 p., Academia,
Praha.
SOJÁK, J. (1995): Potentilla L. – mochna. In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena
âR 4: 283 - 314, Academia, Praha.
SUCHARA, I. )1978): Pfiíspûvek ke kvûtenû nejsevernûj‰ích opukov˘ch
strání na Jiãínsku. Zpr. âs. Bot. Spoleã., Praha, 13: 29 – 36.
SUZA, J. (1935): O nûkter˘ch zajímav˘ch dfievinách na Tfiebíãsku. Pfiíroda,
Brno, 28: 71-77.
ÂWIES, F. (1981): Dorycnium pentaphyllum SCOP. subsp. herbaceum
(VILL.) ROUY and Chamaespartium sagittale (L.) GIBBS for. latifolia
ROUY et FOUC. Species new to the Polish Carpathians.
Fragm. Florist. Geobot. Krakow, 27: 557 – 563.
·ABACK¯, J. (1951): Doplnûk k roz‰ífiení Salvia pratensis L. v severov˘chodních
âechách. âs. Bot. Listy, Praha, 4 (1951 – 1952): 6 – 7.
·ACHL, J. (1965): Floristick˘ pfiíspûvek ke kvûtenû Podûbradska. âas.
Nár. Muz., sect. natur., Praha, 134: 220 – 223.
·ACHL, J. (1970): Druh˘ pfiíspûvek ke kvûtenû Podûbradska. âas. Nár.
Muz., sect. natur., Praha, 137/3 – 4: 1 – 8.
·MARDA, J. (1946): Vztahy teplomilné kvûteny na Moravû
a v âechách. Vlastiv. Vûst. Mor., Brno, 1: 121 – 127.
·MARDA, J. (1963): Roz‰ífiení xerotermních rostlin na Moravû a ve
Slezsku. 170 p., 277 map, Geograf. Ústav âSAV, Brno.
·OLTYSOVÁ, L. (1995): Chránûná území okresu Jiãín. In: FIKKER J.
et ·OLTYSOVÁ L., Chránûná území a zámecké parky okresu Jiãín,
5 - 39, ZO âSOP KfiiÏánky, Jiãín.
·OURKOVÁ, M. (1966): âeskoslovenské druhy rodu Bupleurum. Ms.,
196 p., [Dipl. práce, Depon. in: Knihovna Kated. Botaniky, Pfiír.
fakulty, Univ. Karl., Praha].
·OURKOVÁ, M. et HROUDA, L. (1997): Bupleurum L. – prorostlík.
In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena âR 5: 322 - 329, Academia, Praha.
46
·RÁMEK-HU·EK, R. (1941): O nûkter˘ch pfiírodních zajímavostech Pardubicka
hodn˘ch ochrany. Krása Na‰. Domova, Praha, 33:111 –114.
·TEFKA, L. (1978): Chránûné rostliny Svitavska. Pr. a Stud. – Pfiír.,
Pardubice, 10: 53 – 70.
·TùPÁNEK, J. et HOLUB, J. (1997): Scabiosa L. – hlaváã. In: SLA-
VÍK, B., [ed.], Kvûtena âR 5: 536 - 542, Academia, Praha.
·TùPÁNKOVÁ, J. (2000a): Galium glacum L. In: SLAVÍK, B., [ed.],
Kvûtena âR 6: 142, Academia, Praha.
·TùPÁNKOVÁ, J. (2000b): Salvia L. – ‰alvûj. In: SLAVÍK, B., [ed.],
Kvûtena âR 6: 694 - 707, Academia, Praha.
·ULC, J. (1906): Kvûtena. In: Vepfiek, P., Chrudimsko a Nasavrcko, 1:
158 – 191, Chrudim.
TOMAN, M. (1974): Roz‰ífiení druhÛ Aster amellus L. a Linum flavum
L. v âechách. Zpr. âes. Bot. Spoleã., Praha, 9: 9 – 21.
TOMAN, M. (1975): Pfiehled roz‰ífiení chránûného druhu Anemone silvestris
L. v âechách. âs. Ochr. Prír., Bratislava, 15: 163 – 172.
TRKAL, A. (1931): Kvûtena okresu vysokom˘tského. In: Sbor. Vysokom˘tsko,
181 – 196, Vysoké M˘to.
VACEK, S. (1987): Evidované lokality státní ochrany pfiírody na
katastru obce Mokré. Orchis, Dobré, 6/2: 4 –8.
VÁLEK, B. (1937b): Zajímavé botanické nálezy z okresu královédvorského.
Vûda Pfiír., Praha, 18:25 - 26.
VÁLEK, B. (1937c): Zajímavé botanické nálezy z okresu královédvorského
II. Ibid., 18: 59.
VÁLEK B. (1939): Kvûtena pofiíãí Trotiny, Bystfiice a Javorky. Ms., 128
p., [Depon. in: Muzeum V˘chod. âech, Hradec Králové].
VÁLEK, B. (1941): Teplomilná kvûtena Podzviãinska. Publikace
Zemûd. Úst., Hradec Králové, 8:7-14.
VLâEK, V. et PROKE·, K. (1909): Doplnûk ke kvûtenû okolí Hradce
Králové. V˘roã. Zpr. Vy‰. Gymn., Hradec Králové, 1908/1909: 32 - 45.
VùTVIâKA, V. (1995): Rosa L. – rÛÏe. In: SLAVÍK, B., [ed.], Kvûtena
âR 4: 206 – 233, Academia, Praha.
VLACH, V. (1933): Kvûtena Kolínska a Koufiimska. In: Kolínsko
a Koufiimsko, 1: 77 – 166, Kolín.
VODÁK, V. (1899): Botanick˘ rozhled po okolí Bohdaneãském. Vesmír,
Praha, 28: 122 – 123.
VODÁK, V. (1902): Kvûtena lesÛ v okolí Pardubic. Vesmír, Praha, 31:
242 – 243, 270 – 271.
VODÁK, V. (1906): Kvûtena okresu Nové Mûsto nad Metují. Ms., in:
DOMIN 1953.
VODÁK, V. (1926): Botanick˘ popis okresu Novomûstského. Ms., 221
p., [Depon. in: Okres. Archív, Rychnov n. KnûÏnou].
WALTER, H. (1954): Einführung in die Phytologie. III. Grundlagen der
Pflanzenverbreitung, II. Teil Arealkunde.
ZAHRADNÍK, J. et MRKÁâEK, Z. (1984): Chránûné druhy rostlin
a ÏivoãichÛ na území pramenÛ Cidliny a nejbliωího okolí. âas. Nár.
Muz., ser. natur., Praha, 153: 165 – 171.
ZARZYCKI, K. et KA˚MIERCZAKOWA, R., [reds.] (1993): Polska
czerwona ksiega roÊlin. 309 p., Polska Akademia Nauk, Krakow.
ZITKO, J. (1887): Kvûtena okolí chrudimského. Roã. Zpr. Mû‰È. Obec.
Dív. ·k., Chrudim, 1887: 1 – 60.
ÎëÁREK, J. (1965): Nové floristické nálezy v okolí Bohuslavic nad
Metují. V˘chodoães. Bot. Zprav., Pardubice, 1965/1: 7 – 8.