Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

60/104
Vývoj života na Zemi
Synapsida se odštěpili jako samostatná vývojová větev velmi časně po vzniku amniot. Jejich
evoluční úspěch se klade do souvislosti s jejich potravní specializací na karnivorní způsob výţivy.
V souvislosti s tím došlo u nich k prodlouţení špičáků i zvětšení ostatních zubů a stali se prvními
skutečnými suchozemskými lovci. Zpočátku dosahovali velikosti dnešních leguánů a varanů, ale
uţ u pelykosaurů se projevila tendence ke zvětšování těla. Nástup dalších adaptací bude uveden
níţe.
ŘÁD: PELYCOSAURIA
Pelykosauři byli první a výchozí skupinou synapsidů. Existovali od svrchního karbonu do konce
permu. Na konci karbonu tvořili 50% a na počátku permu 70% všech amniot. Měli intenzivní
metabolismus a primitivní schopnost aktivní termoregulace, i kdyţ nešlo o endotermii. Na hřbetě
těla byla na dlouhých trnových výběţcích obratlů napnuta hustě prokrvená koţní duplikatura. Tu
podle potřeby natáčeli do různých úhlů vzhledem k dopadajícímu slunečnímu záření. Dalším
výrazným znakem pelykosaurů je vznik heterodontního chrupu, jak byl naznačen jiţ výše. Chrup
však zůstával polyfiodontní.
První a nejprimitivnější pelykosauři dosahovali asi metrové délky a diferenciace jejich
chrupu nebyla dosud příliš výrazná. Zástupcem je rod Varanops (Severní Amerika). Pokročilejší
pelykosaury reprezentují především dravé rody Dimetrodon (Severní Amerika, 3 m) nebo
Ctenorhachis. Ti tvořili dominantní obratlovce souše. Jejich chrup byl jiţ výrazně rozrůzněný,
končetiny byly poměrně štíhlé, takţe moţnosti jejich pohybu se patrně dají přirovnat k dnešním
krokodýlům. Všichni vyjmenovaní pelykosauři patří do podřádu Sphenacodontia. Mezi vývojově
pokročilými pelykosaury
existovaly také býloţravé typy. Ty
patří do podřádu Edaphosauria.
Známý je rod Edaphosaurus
s víceméně homodontními
(druhotně) kuţelovitými zuby
vhodnými ke zpracování měkké
rostlinné potravy. Měl výrazně
prodlouţené trnové výběţky
obratlů.
Dimetrodon byl ekologicky značně úspěšným plazem.