Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace

17 Globální vymírání na konci Permu
63/104
Vývoj života na Zemi
Na konci permu (před 250 mil. let) proběhlo nejdrastičtější globální vymírání v průběhu existence
planety Země. Vymřelo dvakrát více čeledí, neţ na konci ordoviku (druhé nejsilnější vymírání).
Období extinkce bylo pozvolným procesem, který zahrnoval celý pozdní perm a trval asi
10 mil. let. Došlo k ústupu mělkých moří při okrajích Pangey a častému kolísání výšky hladiny
oceánů, coţ se dává do souvislosti s nestabilitou klimatu. V souvislosti s oceány jsou k dispozici
také doklady o výkyvech salinity v mořích. Z hlediska klimatu je prokázána výrazná aridizace
(nízký úhrn sráţek), globální ochlazení a kolísání teplot rovněţ během roku v souvislosti
s ročními obdobími. Tyto změny se do značné míry povaţují za důsledek neobyčejně vysoké
tektonické aktivity v uvedeném období. Obrovské lávové výlevy jsou prokázány např. na Sibiři.
V souvislosti s dlouhodobou sopečnou činností se patrně udrţovalo velké mnoţství pevného
materiálu v atmosféře (sopečný popel) a omezilo se tím mnoţství slunečního záření dopadající na
zemský povrch. Tím byla samozřejmě narušena i primární produkce biomasy prostřednictvím
fotoautotrofních organismů a hroutily se celé potravní řetězce. Nadto klesla hladina kyslíku
v atmosféře asi na 15%, podobně se samozřejmě sníţilo i mnoţství kyslíku rozpuštěného ve
vodě. Kromě sopečné činnosti, případně oceánského driftu a narušení globální oceánské
cirkulace se příčiny dalekosáhlých klimatických změn hledají i jinde. K nejkurióznějším případům
patří teorie dopadu mimozemského tělesa. Ten samozřejmě není zcela vyloučen a mohl
spolupůsobit, ale nezpůsobil by změny přetrvávající řádově milióny let.
Konec permu nepřeţilo 54% čeledí, 83% rodů a kolem 90% druhů mořských organismů.
Podle Ročka nepřeţilo do triasu 77-96% mořských a suchozemských druhů ţivočichů ţijících na
konci permu. Vymřelo 75% čeledí obojţivelníků, 80% čeledí plazů a celkem 70% suchozemských
čeledí obratlovců.
Odhaduje se také, ţe vyhynulo 90-96% bezobratlých ţivočichů s pevnými schránkami.
Zcela vyhynuly některé skupiny korálů, trilobiti, kyjonoţci aj. Mnoho jiných skupin bylo
taxonomicky silně ochuzeno. Mezi nimi ostnokoţci, ryby aj. Jde také o jediné období, ze kterého
je potvrzeno masové vymírání hmyzu (podle některých údajů aţ 2/3 čeledí).
V suchozemských oblastech se vymírání projevovalo uţ dříve v průběhu permu a zasáhlo
jak rostlinnou tak ţivočišnou říši. Na souši vyhynulo 73% tetrapodů, přičemţ byly zasaţeny
všechny potravní typy obratlovců. Vyhynuli téměř všichni synapsidní plazi a to přesto, ţe šlo
velmi úspěšné aktivní obratlovce, kteří svou biologií jiţ připomínali savce. Z jediné skupiny
synapsidů, která vymírání přeţila (Cynodonta) se také v průběhu triasu savci skutečně vyvinuli.