Ekologická obnova území narušených těžbou nerostných ... - Calla

V Českém středohoří se jednotlivá stanoviště v lomech vzájemně méně odlišují
v druhovém složení než v lomech v Českém krasu. Liší se hlavně v rychlosti zarůstání,
která je nejvyšší na hlinitých odvalech, nejpomalejší opět na stěnách. V iniciálních
stadiích se uplatňuje soubor jednoletých druhů, jako jsou písečnice douškolistá
(Arenaria serpyllifolia), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum) a pro
České středohoří typický druh starček jarní (Senecio vernalis). Na kamenitých a mělčích
substrátech poté nejčastěji nastupují rozchodník bílý (Sedum album), trýzel
škardolistý (Erysimum crepidifolium), lipnice smáčknutá (Poa compressa) a krvavec
menší (Sanguisorba minor), na hlinitějších substrátech spíše podběl lékařský (Tussilago
farfara), vratič obecný (Tanacetum vulgare) či pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris).
Ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) je nejčastější dominantou středních
sukcesních stadií. Poté nastupují dřeviny, především bez černý (Sambucus nigra),
růže (Rosa sp. div.), svída krvavá (Cornus sanguinea), hlohy (Crataegus spec. div.)
a opět jasan, bříza bělokorá a osika, někdy i hybridní topoly (Populus xcanadensis)
a javor babyka (Acer campestre), které se nejrychleji uplatňují na hlinitých odvalech
/ Lom Kubačka v Českém
středohoří. Foto: Karel Prach
42