Historie církevního majetku - Cisterciácký klášter Vyšší Brod

1615 založen kapucínský klášter v Českých Budějovicích
1615 založen kapucínský klášter v Roudnici
1616 založen kapucínský klášter v Mostě
1617 opat broumovského benediktinského kláštera zakázal bohoslužby v protestantské
svatyni v Broumově, vystavěné r. 1612 na klášterním panství na základě rozhodnutí
české kanceláře, že statky církevní nejsou statky královskými
1617 na příkaz arcibiskupa Jana Lobelka zbořen protestantský kostel v Hrobech na
arcibiskupském panství na základě rozhodnutí české kanceláře, že statky církevní nejsou
statky královskými
1618 král zamítl námitky protestantů proti zboření kostelů v Broumově a Hrobech
4. etapa od 17. do 18.století (1618 - 1740) - rekatolizace
Charakteristika:Církev žila ve společnosti, v níž katoličtí habsburští panovníci prosazovali ve vlastním
dynastickém zájmu násilnou rekatolizaci českých zemí. Stát znovu přebral ochrannou funkci nad
katolickou církví, jen s tím rozdílem, že katolickou víru vnucoval všem poddaným a k procesu rekatolizace
používal služeb církve. Církev je postavena před problém znovubudování církevní struktury a získání
širokých vrstev obyvatelstva, což se podařilo až tzv. novou zbožností, která vyústila v barokní pojetí
zbožnosti, jež oživilo náboženské cítění a náboženský život.
Vývoj: V letech 1520 - 1555 se výrazně změnily náboženské poměry v Čechách. Většina dosavadních
utrakvistů přijímajících pod obojí způsobou přijala novou protestantskou víru šířenou Lutherem v
Německu a české protestantské šlechtě stále více vadili katoličtí Habsburkové na českém trůnu a to jak z
náboženských tak z politických důvodů. V roce 1618 se uskutečnilo protestantské povstání započaté
známou pražskou defenestrací, jehož cílem bylo svržením Habsburků z českého trůnu docílit změny
náboženských poměrů v Čechách. Povstání bylo potlačeno v bitvě na Bílé hoře, po níž následovaly ze
strany císaře tvrdé represivní kroky proti povstalcům. Tyto represe byly provázeny četnými konfiskacemi,
které řídila exekuční a konfiskační komise zasedající v letech 1621 - 1623. Konfiskace měly za následek
obrovské majetkové přesuny a postupnou rekatolizaci Čech.
Většina konfiskovaných statků se dostala do rukou důstojníků císařského vojska a šlechty, která
podporovala císaře. Církev požadovala vrácení rozchvácených předhusitských statků, ale císař jí
nevyhověl. Protože však na druhé straně viděl, že se církev bez podpory státu nevzpamatuje, něco málo
přece jen dal. Církev získala 3,5% pobělohorských konfiskátů, z čehož připadalo 80% na majetek, který jí
patřil před husitskými válkami. Náhradou za neuskutečněnou restituci předhusitských majetků církve se
stal závazek panovníka, že bude odvádět pražskému arcibiskupovi 15 krejcarů z každé bečky soli dovezené
do Čech, aby měl arcibiskup prostředky na obnovu kostelů a far v Čechách.
Hlavním církevně-právním důsledkem bitvy na Bílé hoře bylo to, že roku 1624 prohlásil císař Ferdinand II.
katolické náboženství za jediné státem povolené v Čechách. Toto výsadní právo panovníka určovat
náboženské vyznání svých poddaných bylo zrušeno až roku 1849 Františkem Josefem I. Pražská
defenestrace roku 1618 byla signálem, který v Evropě rozpoutal třicetiletou válku (1618 - 1648),
ukončenou westfálským mírem, kdy proti sobě válčila protestantská a katolická půlka Evropy. Po třicetileté
válce zbyl v Čechách jen 1 mil. obyvatel a došlo k přílivu německých kolonistů do pohraničí.
28