Endokrinní systém. pdf

zoologie.upol.cz

Endokrinní systém. pdf

Endokrinní systém

Hormonální řízení

RNDr. Vladimír Malohlava, Ph.D., 2011

Endokrinní systém

zdroje přednášky - prezentace: Lékařská fyziologie Trojan, Srovnávací fyziologie živočichů Vácha a

kolektiv, google.com – volně přístupné informace a materiály na síti, výběrové slides dr. Fellnerové


Dobrý podvečer


chemorecepce

• Buňky reagují na chemické podněty z okolí – fylogeneticky

nejstarší vlastnost

• U mnohobuněčnosti – tato vlastnost využita pro nové úkoly

• Morfogenetické chemické stimuly

• Růstové faktory z okolí (při vývoji zárodku a diferenciaci

buněk)

• Chemotaxe – imunitní reakce – pohyb bílé krvinky

• Látky s velmi starým evolučním původem: steroidy, peptidy

a cAMP

• Přenos informací, integrace a koordinace dějů


I-2

ŽIVÉ ORGANISMY = DYNAMICKÉ CELKY

tzn. že mezi organismem a prostředím dochází k neustálému toku látek a

energií, resp. informace

ORGANISMUS

Přerušení toku látek, energie a informace mezi organismem

prostředím by v krátké době vedlo k zániku organismu

a


I-3

• tělo je tvořeno jedinou

buňkou (bakterie, prvoci)

• na změnu prostředí reaguje

jediná buňka (tělo)

• tělo je tvořeno mnoha

specializovanými skupinami buněk

• každá buňka plní individuální

funkci

Jednotlivé buňky reagují na na různé

podněty různým způsobem

Nutnost vzájemné integrace a koordinace

všech buněk organismu


I-4

Každá buňka „vnímá“svoje okolí, tj. přijímá z okolí

informace nesené různými signály, které ovlivňují

či usměrňují její chování

KOMUNIKACE

buňka

buňka


I-5

Produkce signálu

Vedení

signálu

Příjem signálu

SEKREČNÍ BUŇKA

NERVOVÁ BUŇKA

KREVNÍ ŘEČIŠTĚ

TKÁŇOVÝ MOK

NERVOVÉ VLÁKNO

CÍLOVÁ BUŇKA

s receptory

pro příjem signálu


I-6

U mnohobuněčných organismů existují tři hlavní vzájemně propojené

integrační systémy, které zpracovávají fyziologické informace

NERVOVÝ

SYSTÉM

NEUROENDOKRINNÍ

SYSTÉM

ENDOKRINNÍ

SYSTÉM

Činnost systémů spočívá v organizaci reakcí na vnitřní i vnější podněty

s hlavním cílem:

UDRŽET JEDNOTU A STÁLOST

BUNĚČNÉHO PROSTŘEDÍ ! !

Kromě toho tyto systémy řídí RUST, ZRÁNÍ a REPRODUKCI


I-7

1. NERVOVÁ

2. NEUROENDOKRINNÍ

3. ENDOKRINNÍ


NERVOVÁ

NEUROENDOKRINNÍ

Buňky produkující signál

ENDOKRINNÍ

I-8

Nervová dráha

krev

Cílové buňky


I-9

Elektrické

signály

Chemické

signály

TOK IONTU

PŘES MEMBRÁNU

(depolarizace)

NEUROTRANSMITTER

HORMON a jiné

signální látky

Rychlé vedení signálu

(nervový systém)

Pomalé vedení signálu

(mj. endokrinní systém)


Mezibuněčná komunikace

• Extracelulární chemičtí poslové

– 3 typy intercelulární komunikace

• 1) GAP junctions

• 2) signální molekuly na povrchu membrány

– (fagocyty a jejich rozeznávání nežádoucí buňky)

• 3) intercelulární chemické látky


Intercelulární chemické látky -

LIGANDY

• 6 typů intercelulárních poslů:

– Neurotransmitery

– Neurohormony

– Hormony

– Parakrinní látky

– Feromony

– cytokiny


Intercelulární chemické látky –

LIGANDY – chem. struktura

• Eikosanoidy – deriváty der.mast.kys.

• Plyny (NO, CO)

• Puriny – adenosin, ATP

• Aminy (odvozené od Tyrozinu)

• Peptidy a proteiny

• Steroidy

• Retinoidy


I-11

RYCHLÉ VEDENÍ SIGNÁLU

využívá je nervový systém

založeny na transportu iontů přes membránu nervové buňky

vyvolávají tzv. depolarizaci membrány, kdy vnitřek buňky

se stává na velmi krátký čas kladně nabitý a elektrický

signál se tak může šířit po celé délce neuronu

iniciují sekreci chemických látek (chemických signálů)

tzv. neurotransmitterů do prostoru mezi neurony

(tzv. synapse), čímž je zajištěn přenos elektrických signálů

mezi nimi až ke konečné cílové buňce


I-14

Jádro

neuronu

axon

SYNAPSE

PRESYNAPTICKÁ

ČÁST

dendrity

Tělo

neuronu

POSTSYNAPTICKÁ

ČÁST

SYNAPSI tvoří jednak část PRESYNAPTICkÁ

– knoflíkovité zakončení nervového

vlákna obsahující váčky s přenašečem

– a jednak část POSTSYNAPTICKÁ

Přenos signálu se děje tak, že elektrický

impuls, dosáhne presynaptické membrány,

uvolní do synaptické štěrbiny chemický

signál v podobě neurotransmiteru,

a ten difunduje k postsynaptické membráně

a vzbudí nový elektrický signál

ELEKRICKÝ

SIGNÁL

CHEMICKÝ

SIGNÁL

ELEKRICKÝ

SIGNÁL


I-15

receptor

Neurotransmitér

ve váčku

Nervové zakončení

CHEMICKÝ

SIGNÁL

ELEKTRICKÝ

SIGNÁL

ELEKTRICKÝ

SIGNÁL

Tělo

Axon (neurit)

Lokální cílová buňka

SYNAPSE

Neuron


I-16

POMALÉ VEDENÍ SIGNÁLU

Využívá je mj. endokrinní a neuroendokrinní systém

(Jsou nezbytné i při přenosu elektrického signálu na synapsi)

Založeny na transportu chemických látek – hormonů

a jiných signálních molekul

Pro příjem chemického signálu je ve většině případů nutný

buněčný receptor → zajišťuje buněčnou odpověď


I-17

Z hlediska fylogenetického

vznikaly hormony nejdříve v

nervových buńkách (dodnes v

hypotalamu)

Samostatné endokrinní

žlázy jsou vývojově mladší

CHEMICKÉ SIGNÁLY V ENDOKRINNÍ REGULACI (KOMUNIKACI)

Jsou to látky vylučované endokrinními žlázami, endokrinními buňkami nebo

specializovanými nervovými buňkami do extracelulárních tekutin, které mají

specifický tlumivý nebo dráždivý účinek na orgány

nebo tkáně (= chemičtí poslové, 1. poslové)

účinkují pouze na buňku, která má receptor pro příslušný hormon

mohou ovlivňovat celý organismus, nebo jeden, tzv. cílový orgán

mají schopnost působit na všechny buňky v těle (X neurotransmitery)

jsou účinné ve velmi malých množstvích

nejsou většinou druhově specifické – to má význam při využití

hormonů získaných ze žláz zvířat k léčení člověka


I-18

Většina hormonů se transportuje krví, proto jsou všechny buňky vystaveny všem

hormonům. Přesto každý hormon ovlivňuje jen vybrané cílové buňky !

KAŽDÁ CÍLOVÁ BUŇKA MUSÍ BÝT PROTO VYBAVENA

ROZPOZNÁVACÍM MÍSTEM →

RECEPTOREM PRO DANÝ HORMON

Množství receptorů se neustále mění (tvorbou, zánikem) a udává se,

že na jednu buňku připadá od 2000 do 10 000 receptorů. Počet receptorů je regulován

jednak vazbou hormonu na receptor, kdy většinou jejich množství klesá, v některých

případech vazbou na receptor počet receptorů (i pro jiný hormon) stoupá (vliv FSH na

počet receptorů LH).

Pozn.: RECEPTOROVÉ CHOROBY

Některé endokrinní poruchy jsou způsobeny nedostatkem receptorů pro daný hormon. Tkáně jsou pak na tento

hormon necitlivé, i když je hladina hormonu v organismu při těchto chorobách normální nebo dokonce zvýšená.

Příznaky jsou podobné jako při nedostatku hormonu.

(např. diabetes mellitus II. typu)


I-19

… ROZHODUJÍCÍ JE SPECIFICITA RECEPTORU

PRO KONKRÉTNÍ HORMON

KLÍČ

HORMON

ZÁMEK

RECEPTOR


I-20

Chybí

receptor

Buňka

nereaguje

Specifický

receptor

Buňka

reaguje

Sekreční buňka

s hormony

Nespecifický

receptor

pro určitý hormon

Buňka

nereaguje

hormon_receptor.exe

Cílové buňky


UMÍSTĚNÍ RECEPTORU V BUŇCE

I-21

Závisí na chemické struktuře hormonu

Receptory

na buněčném povrchu

U velkých polárních molekul,

kterou nemohou proniknout

přes plazmatickou membránu

Transmembránové bílkoviny

(prostupují skrz lipidovou

dvojvrstvu), které specificky

vážou daný hormon na vnější

straně plazmatické membrány

Receptory uvnitř buňky

(intracelulární receptory)

U všech nepolárních molekul a

malých polárních molekul,

které mohou proniknout

přes plazmatickou membránu

Bílkovinné struktury,

které specificky vážou daný

hormon uvnitř buňky a nacházejí se

nejčastěji v jádře, cytoplazmě

a popř. v mitochondriích

U všech peptidických hormonů

a některých aminoacidoderivátu

(katecholaminy a melatonin)

U všech steroidních hormonů

a některých amonoacidoderivátů

(thyroidní hormony)


I-22

Chemické signály

Přímý kontakt

GAP JUNCTION

Lokální kontakt

PARAKRINNÍ

AUTOKRINNÍ

REGULACE

Kontakt na větší

vzdálenost

ENDOKRINNÍ

NEUROENDOKRINNÍ

REGULACE


I-23

Zpět na chemické signály


I-24

GAP JUNCTION

Mechanismus: Komunikace mezi buňkami, které leží těsně u sebe

prostřednictvím cytoplazmatických mostů z cylindrických proteinů tzv.

„CONEXINU“ → vzniká specificky utvářený kanál „ CONEXON“

(prochází skrz membrány sousedních buněk)

Tyto kanály jsou orientovány

přímo proti sobě a mohou

se během sekund zavřít,

když se zvýší intracelulární

koncentrace Ca 2+ nebo H + ,

dále při ochlazení,

metabolické acidóze apod.

Elektrické synapse v srdečním

syncitium, v retině aj.

Ionty, AMK,

Cukry, nukleotidy

Proteiny,

NK

Plazmatická

membrána

CONEXON

CONEXIN


I-25

Zpět na chemické signály


I-26

Mechanismus: komunikace mezi dvěma sousedními

buňkami – buňkou produkující látku (parakrinní buňka) a buňkou

přijímající látku (cílová buňka)

Přenos: prostřednictvím mimobuněčných tělních tekutin

Chemičtí zprostředkovatelé: parakrinní látky

Účinky: signální látky působí pouze v lokální oblasti

jejich relativně vysoké koncentrace a cílové buňky

musí mít pro tyto látky vhodné receptory


I-27

Parakrinní látka

Parakrinní receptor

Parakrinní buňka

Sousední cílová buňka


I-28

Mechanismus: nejedná se o komunikaci mezi dvěmi buňkami, ale o

zpětnovazebné působení na buňku (autokrinní buňka), která

vyprodukovala určitou signální látku

Přenos: prostřednictvím mimobuněčných tělních tekutin

Chemičtí zprostředkovatelé: autokrinní faktory

Účinky: autokrinní buňka je ovlivněna vlastními látkami,

pro které musí mít také příslušné receptory na svém povrchu


I-29

Autokrinní receptor

Autokrinní látka

Autokrinní buňka


I-30

Zpět na chemické signály


I-31

Mechanismus: komunikace mezi dvěmi od sebe vzdálenými

buňkami – buňkou produkující signální látku (endokrinní b.)

a buňkou přijímající tuto látkou (cílová buňka)

Přenos: prostřednictvím krevního oběhu

Chemičtí zprostředkovatelé: hormony

Účinky: hormony působí na cílové buňky jiných vzdálených tkání a

orgánů a tyto buňky musí mít pro hormony příslušné receptory


I-32

endokrinní buňka

endokrinní hormon

krevní kapilára

receptor

vzdálená

cílová buňka


I-33

Mechanismus: Komunikace mezi nervovými buňkami, které

mají schopnost syntetizovat a vylučovat humorální působky,

a cílovými buňkami a tkáněmi, které tyto hormony přijímají

Přenos: prostřednictvím krevního oběhu

Chemičtí zprostředkovatelé: hormony (ADH, oxytocin a

regulační hormony hypothalamu, adrenalin a noradrenalin

dřeně nadledvin)

Účinky: hormony se váží buď přímo na receptory v cílové

tkáni a ovlivňují především vegetativní funkce (ADH, oxytocin,

adrenalin a noradrenalin), nebo působí jako tzv. regulační

hormony, které ovlivňují sekreci konečných hormonů žláz


I-34

krevní kapilára

hormon

neurosekreční

buňka

receptor

cílová

buňka


I-35

Neuron, který syntetizuje a vylučuje

neurotransmiter nezbytný pro přenos nerv.

signálu ke konkrétně ohraničené cílové tkáni

specializované neurony → NEUROSEKREČNÍ

NEURONY,

které syntetizují a vylučují hormony

přímo do krevního oběhu

Tvoří SYNAPSE

v místě axonálního zakončení

přenáší elektrický signál na lokální buňku

Netvoří SYNAPSE

v místě axonálního zakončení mění

elektrický signál na chemický a přenáší jej

krví ke vzdálené cílové buňce

NEUROTRANSMITER

NEUROHORMON

• působí v blízkosti svého uvolnění

• nešíří se cirkulací v krevním řečišti,

ale parakrinním způsobem

• působí v krátkém časovém měřítku

• menší neurosekreční váčky

• působí na vzdálených místech

• šíří se cirkulací v krevním řečišti

• působí v delším časovém měřítku

• větší neurosekreční váčky


I-36

receptor

Neurotransmitér

ve váčku

Nervové zakončení

CHEMICKÝ

SIGNÁL

ELEKTRICKÝ

SIGNÁL

ELEKTRICKÝ

SIGNÁL

Tělo

Axon (neurit)

Lokální cílová buňka

Neuron

SYNAPSE


I-37

Neurohormon

ve váčku

Nervové zakončení

CHEMICKÝ

SIGNÁL

ELEKTRICKÝ

SIGNÁL

Krevní kapilára

Tělo

Axon (neurit)

ELEKTRICKÝ SIGNÁL

CHEMICKÝ

SIGNÁL

Vzdálená cílová buňka

Neuron

SYNAPSE

receptor


I-38

HYPOTHALAMUS

REGULAČNÍ HORMONY

DŘEŇ NADLEDVIN

DŘEŇ NADLEDVIN

ADRENALIN

NORADRENALIN

(= katecholaminy)

NEUROHYPOFÝZA

OXYTOCIN

ADH


III-3

Mechanismem sekrece rozumíme způsob,

jakým je hormon z buňky uvolňován

do krevního řečiště

V závislosti na chemické struktuře hormonů

existují: dva základní způsoby jejich sekrece

EXOCYTÓZA

DIFUZE


Peptidový, aminový hormon

EXOCYTÓZA

III-4

Hormon je uložený ve váčku a teprve v případě

potřeby je uvolňován z buňky tak, že splyne

membrána váčku s plazmatickou membránou buňky

Steroidní hormon

DIFUZE

Hormon není uložený ve váčku do zásoby, je syntetizován

přímo v cytoplazmě a z buňky je uvolňován jednoduchým

průchodem přes plazmatickou membránu


III-5

SEKRECE HORMONU Z BUŇKY V ZÁVISLOSTI

NA JEJICH CHEMICKÉ STRUKTUŘE

DIFÚZE

Přímý průnik látek lipidovou

dvojvrstvou plazmatické membrány z míst

vyšší do nižší koncentrace látky

(pasivní transport – bez ATP)

Především průnik nepolárních látek,

jejichž molekuly nemají hydratační obal

a jsou proto rozpustné v membránových

lipidech (hydrofóbní molekuly)

a polárních látek (hydrofilních)

s velmi malou molekulou

EXOCYTÓZA

Splývání membrány sekrečních

váčků s plazmatickou membránou

za účasti buněčných kompartementů

(aktivní transport – nezbytná ATP)

Sekrece velkých polárních molekul,

která je v případě hormonů vyvolaná

většinou působením chemického signálu

na buňku, které vede ke zvýšení

koncentrace iontů Ca 2+ v buňce – ty jsou

vnitřním signálem pro exocytózu

u u všech všech steroidních steroidních hormonů hormonů

(nepolární (nepolárnímolekuly) a a některých některých

aminů aminů- -thyroidní thyroidníhormony hormony (malé (malé

molekuly) molekuly)

u u všech všech peptidických peptidických hormonů hormonů

a a některých některých aminoacidoderivátů

aminoacidoderivátů

(katecholaminy, (katecholaminy, melatonin) melatonin)


Mechanismy sekrece hormonů

Mechanismy sekrece hormonů

III-6

Nepolární látky

hydrofóbní

Polární látky

(hydrofilní) s velmi

malou molekulou

STEROIDNÍ HORMONY

THYROIDNÍ HORMONY

DIFÚZE

EXOCYTÓZA

Polární látky (hydrofilní)

s velkou molekulou

PEPTIDICKÉ

HORMONY


Sekrece hormonů z buňky: EXOCYTÓZA

III-7

Při exocytóze vždy vznikají sekreční granula,

ve kterých jsou hormony uloženy.

K sekreci hormonů exocytózou dochází u všech peptidických hormonů (včetně

neurohormonů) a některých aminoacidoderivátů → u katecholaminů a hormonu

melatoninu


III-12


III-13

Mechanismem transportu hormonů rozumíme způsob, jakým je hormon

dopravován (transportován) ze sekreční buňky do buňky cílové

Existují dvě hlavní cesty v těle, kterými jsou hormony transportovány

směrem k cílovým buňkám:

Transport

tkáňovým mokem

Při lokálním kontaktu buněk

(autokrinní a parakrinní regulace)

Transport

v krevní plazmě

Při kontaktu buněk na větší vzdálenost

(endokrinní a neuroendokrinní regulace)

Transport hormonů krví se liší

v závislosti na jejich chemické struktuře:

rozpuštěné v plazmě

ve vazbě na nosičové

proteiny

Peptidické hormony

Katecholaminy

melatonin

Steroidní hormony

Thyroidní hormony


III-14

PEPTIDICKÝ HORMON

KATECHOLAMINY, MELATONIN

Jsou rozpustné ve vodě a mohou tak být snadno

transportovány krví bez nutnosti vazby na

nosičové proteiny

STEROIDNÍ HORMON

THYROIDNÍ HORMON

Nejsou rozpustné ve vodě, proto musí

být (z převážné většiny) vázány v krvi

na nosičové proteiny, které

umožňují jejich transport

Krevní

plazma


III-15

STEROIDNÍ

STEROIDNÍ

HORMONY

HORMONY

THYROIDNÍ

THYROIDNÍ

HORMONY

HORMONY

Využívají proteinových nosičů krevní plazmy,

které umožňují jejich transport směrem k

cílové tkáni, mimimum (1%) těchto hormonů

cirkuluje volně v krvi

Cirkulují v krvi relativně dlouho →

účinek hormonu nastupuje pomalu

PEPTIDICKÝ

PEPTIDICKÝ

HORMONY

HORMONY

KATECHOLAMINY,

KATECHOLAMINY,

MELATONIN

MELATONIN

Jsou hydrofilní, a proto jsou

transportovány volně – rozpuštěné

v krevní plazmě (výjimečně jsou

transportovány ve vazbě na nosiče)

Cirkulují v krvi velmi krátkou dobu →

účinek hormonu nastupuje rychle

FUNKCE PROTEINOVÝCH NOSIČU

1. Zlepšují transport hormonů,

které se dočasně stávají hydrofilní

(tedy ve vodě rozpustné)

Jelikož se neváží na nosiče, jsou funkční

jen po krátkou dobu, neboť jsou rychle

odbourávány enzymy přítomnými v krvi

2. Zpožďují ztrátu malých molekul

hormonů během filtrace moči

v ledvinách, a tak zpomalují jejich

vylučování v moči

3. Zajišťují zásobu (reservu) hormonu

v krevní plazmě


III-16


III-17

Hormonální akcí rozumíme procesy, ke kterým dochází

v cílové buňce po té, co přijme určitý hormon

prostřednictvím svých receptorů a zareaguje na něj.

Nezbytným předpokladem reakce buňky na příslušný

hormon, je přítomnost bílkovinných receptorů, které

specificky vážou hormon a zahajují tak sled dějů

vedoucích ke specifické buněčné odpovědi.

Reakce buňky na přijatý hormon závisí na specifických

vlastnostech hormonu, ale také na specifických

vlastnostech cílové buňky, tzn. že stejný hormon působí

na různé buňky s různým účinkem.

Výsledkem procesu stimulace je

SPECIFICKÁ BUNĚČNÁ ODPOVĚĎ

cílové buňky vyvolaná účinkem hormonu !!!


UMÍSTĚNÍ RECEPTORU V BUŇCE

III-18

Závisí na chemické struktuře hormonu

Receptory

na buněčném povrchu

U velkých polárních molekul,

kterou nemohou proniknout

přes plazmatickou membránu

Transmembránové bílkoviny

(prostupují skrz lipidovou

dvojvrstvu), které specificky

vážou daný hormon na vnější

straně plazmatické membrány

Receptory uvnitř buňky

(intracelulární receptory)

U všech nepolárních molekul a

malých polárních molekul,

které mohou proniknout

přes plazmatickou membránu

Bílkovinné struktury,

které specificky vážou daný

hormon uvnitř buňky a nacházejí se

nejčastěji v jádře, cytoplazmě

a popř. v mitochondriích

U všech peptidických hormonů

a některých aminoacidoderivátu

(katecholaminy a melatonin)

U všech steroidních hormonů

a některých amonoacidoderivátů

(thyroidní hormony)


UMÍSTĚNÍ RECEPTORU a STIMULACE

III-19

Umístění hormonálních receptorů ovlivňuje způsob stimulace

cílové buňky, tedy hormonální odpověď

Vazba hormonů na receptory způsobuje konformační změny

na receptoru a ten odesílá informaci dalším specifickým elementům buňky

a to dvěma různými způsoby v závislosti na tom, kde se receptor nachází.

Receptory

na buněčném povrchu

Receptory uvnitř buňky

(intracelulární receptory)

Interakce receptor – hormon

na povrchu buňky

Uvnitř buňky musí být přítomny

látky, které zprostředkovávají

účinek hormonu, který sám není

schopen do buňky proniknout

DRUZÍ POSLOVÉ

Interakce receptor – hormon

uvnitř buňky

Uvnitř buňky nejsou zapotřebí

zprostředkovatelé hormonálního

účinku, neboť hormon je schopen

proniknout do buňky

DRUZÍ POSLOVÉ


III-20

Steroidní hormony, thyroidní hormony a kalcitriol

SPOLEČNÉ ZNAKY TĚCHTO HORMONU:

1. procházejí volně plazmatickou membránou, a to převážně difúzí

2. vážou se na receptory v buňce → vzniká komplex receptor - hormon

3. vstupují do buněčného jádra, vážou se na specifickou oblast DNA

a vyvolávají genetickou expresi (pozměněnou hormonem) (stimulují nebo

inhibují transkripci určitých genů)

4. jejich působením vzniká specifický regulační protein, který zahajuje

buněčnou odpověď (tyto indukované proteiny jsou specifické pro hormon

a pro danou cílovou buňku)


III-21

Steroidní hormony, thyroidní hormony a kalcitriol

V ČEM SE TYTO HORMONY ODLIŠUJÍ:

1. Umístění receptorů:

A. v jádře: thyroidní hormony (trijodtyronin T 3 a kalcitriol)

B. v cytoplazmě: téměř všechny steroidní hormony (mimo estrogeny)

2. Proteiny tepelného šoku (heat shock proteins, HSP)

Patří do skupiny intracelulárních proteinů, jejichž množství se zvyšuje,

je – li buňka vystavena teplu nebo jiné stresové situaci a pomáhají buňkám

různé typy stresů přežít

Tyto proteiny se váží na receptory některých hormonů do té doby,

než je obsazen příslušným hormonem (znemožňují působení H - R)

Není dosud zjištěno, které všechny receptory jsou s HSP spojeny,

ale pravděpodobně se nacházejí pouze u steroidních hormonů


III-22

TRANSKRIPCE

Komplex steroid – hormon

se váže na receptorová

místa v jádře a vyvolá

transkripci (vznik mRNA)

DNA

Na ribosomech ER

je procesem translace

syntetizována nová

molekula proteinu

ATP

TRANSLACE

t RNA

r RNA

m RNA

Tento indukovaný protein

pak zahájí charakteristickou

steroidy zprostředkovanou

odpověď cílové buňky

Buněčná odpověď

na přítomnost hormonu

Indukovaný

protein


III-23

TRANSKRIPCE

DNA

Komplex steroid – hormon

se vytvoří až v jádře, váže

se na DNA a vyvolá

transkripci (vznik mRNA)

m RNA

Na ribosomech ER

je procesem translace

syntetizována nová

molekula proteinu

ATP

TRANSLACE

r RNA

t RNA

Tento indukovaný protein

pak zahájí charakteristickou

steroidy zprostředkovanou

odpověď cílové buňky

Buněčná odpověď

na přítomnost hormonu

Indukovaný

protein


III-24

G - protein

Komplex

hormon – receptor

adenylátcykláza

γ

ß

α

GDP

GTP

c AMP

ATP

ATP

NEAKTIVNÍ

Proteinkináza A

FOSFORYLACE

ADP PO 4

Buněčná odpověd

fosforylovaný

protein


III-25

Membrána cílové buňky musí obsahovat receptor pro příslušný hormon

a stimulační nebo inhibiční G – proteiny (tvoří je tři podjednotky α, ß, γ)

Na jednotce α G – proteinu se v klidu váže guanozindifosfát (GDP)

a G – protein je připojen na receptor v membráně buňky

G – protein

γ

ß

α

G – protein

receptor

α

GTP

GDP

membrána

Komplex

hormon – receptor

membrána

Reaguje – li signální látka (hormon, mediátor) s receptorem, váže se

komplex signální látka – receptor na stimulační G s

– protein a GDP

je nahrazen cytosolovým GTP (guanozintrifosfát) a současně se

odštěpí komplex ßγ a komplex signální látka – receptor


III-26

Peptidické hormony a katecholaminy nemohou proniknout do buňky, a proto využívají

tzv. druhých poslů, kteří zprostředkovávají účinek těchto hormonů

Jako „druhý posel“ funguje nejčastěji cAMP (cyklický adenozinmonofosfát),

jehož mechanismus působení na buňku je nejlépe prozkoumán

Fosfodiesteráza ruší účinek c AMP

ATP

ADENYLÁTCYKLÁZA

c AMP

Ppi

NEAKTIVNÍ

PROTEINKINÁZA

aktivace

AKTIVNÍ

PROTEINKINÁZA

ATP

Buněčná odpověď

PO 4

PROTEIN

fosforylace

PROTEIN


III-27

SIGNÁLNÍ MOLEKULA TKÁŇ ODPOVĚĎ BUŇKY

Stimulační

Adrenalin

(-adrenoreceptory)

kosterní sval

buňky tukové tkáně

srdce

střevo

hladký sval

štěpení glykogenu

zvýšené štepení lipidů

vzrůst srdeční frekvence a síly

stahu

sekrece střevních šťáv

relaxace

TSH štítná žláza sekrece tyroxinu

ADH (vasopresin) ledviny zpětné vychytávání vody

glukagon játra štěpení glykogenu

serotonin slinné žlázy sekrece slin

prostaglandin I 2

krevní destičky (trombocyty) inhibice agregace a sekrece

Inhibiční

Adrenalin

(

-adrenoreceptory)

krevní destičky

buňky tukové tkáně

stimulace agregace a sekrece

snížení štěpení lipidů

adenosin buňky tukové tkáně snížení štěpení lipidů

Různorodost účinků (biochemická specifita) je způsobena tím, že každá buňka má různé

receptory pro prvního posla a různé proteinkinázy a efektorové proteiny


III-28

V lipidech rozpustné

V lipidech nerozpustné

STEROIDY

HN ŠTÍTNÉ

PEPTIDY A

KATECHOLAMINY

ŽLÁZY

PROTEINY

Sekrece hormonů

z buňky

Vazba na proteinový

přenašeč

Poločas cirkulace

v krevní plasmě

Časová konstanta

účinku

difúze difúze exocytóza exocytóza

vzácně

hodiny dny minuty sekundy

hodiny až dny dny minuty až hodiny sekundy a méně

Lokalizace receptprů

cytosolární nebo

jaderné

jaderné

na plasmatické

membráně

na plasmatické

membráně

Mechanismus účinku

komplex hormonreceptor

stimuluje

nebo inhibuje

genovou expresi

navázání HN

spouští signální

kaskádu

založenou na

druhých poslech

nebo vnitřní

katalytické aktivitě

receptoru

navázání HN vyvolá

změnu membránového

potenciálu spouští

signální kaskádu

založenou na druhých

poslech


Příbuznost NEU a HORM řízení

• Neurosekrece – bezobratlí +++

– Fylogeneticky starší

– Závislost na cirkulaci cévní

– Propojenost NEU s endokrinním

– První stimul pro hormony – z neurosekreční

struktury – HyTaHyFy komplex, neurosekr. buňky

u bezobratlých

– Kaskádovité působení hormony – OSY

• Amplifikace, zpětná vazba


Přenos hormonů

• Tvorba komplexů s bílkovinami

• U obratlovců – napojení na VEG neu systém

– Spolupráce: výživa, metabolismus, vodní a ion.

hospodářství, krevní oběh, dýchání, růst, fyz. i

psych. vývoj atd.

– SELEKTIVITA

– RECEPTOR

– OVLIVNĚNÍ ENZYMATICKÉHO APARÁTU


Předání hormonálního signálu

buňce:

• schopnost projít buněčnou membránou

• Lipofilní STEROIDNÍ hormony – receptory intracelulárně v CYT

• Hydrofilní PROTEINOVÉ hormony – na vnějšku membrány

– enzym v membráně: G-protein – aktivuje adenylátcyklázu

– druhý posel: cAMP, cGMP, IP3 (inozitol trifosfát)

– aktivace proteinkinázy

– následně fosforylace (aktivace) specifických cytoplazmatických

enzymů = VLASTNÍ BUNĚČNÁ ODPOVĚĎ

– třetí posel – Ca

• velká hnací síla

• otevírání Ca2+ kanálů na memránách buňky či organel

• nutnost na navázání proteinu KALMODULIN


BEZOBRATLÍ


• neurosekrece převažuje nad endokrinní sekrecí

• prudce vzrůstající složitost počínaje žahavci přes ploštěnce

• nejdokonalejší u korýšů

• a hmyzu


svlékání inhibující hormon MIH – neuros. buňky optického laloku – X orgán

vylévaný z neurohemálního orgánu – oční stopka – SINUSOVÁ žláza

svlékání indukující hormon – MH – klasická endokrinní žláza – Y-orgán v

antenálním segmentu

SUBEZOFAGEÁLNÍ s. – řízení barvoměny, pohlavní funkce, metabolizmus

PERIKARDIÁLNÍ orgán – látky ovlivňující srdeční tep

hormonální přepínání z fáze samice do fáze samce (q)


• 2 skupiny neurosekrečních buněk v PROTOCEREBRU

• Produkce hormonu PROTORACIKOTROPNÍHO – PTTH (aktivační)

• transport po axonech do CORPORA CARDIACA – kardiálních tělísek

• v hemolymfě pak aktivace párových PROTORAKÁLNÍCH žláz – produkce

EKDYSTEROIDŮ – ekdyse (svlékání) – EKDYSON, svlékací hormon

• CORPORA ALLATA (přilehlá tělíska ke corpora cardiaca) – JUVENILNÍ

hormon – při poklesu titru v těle je nastartována metamorfóza v imago


Další hmyzí hormony

• morfogenezní - změny tvaru, struktury, zbarvení –

BURSIKON

• metabolické neurohormony

– ADIPOKINETICKÝ H.

– ANTIDIURETICKÝ H.

• myotropní hormony – stimulace svalové činnosti

– KARDIOSTIMULAČNÍ neurohormon

• chromotropní nh. – barvoměna

• etotropní nh.

• – páření, chování

– EKLOZNÍ nh.


OBRATLOVCI


ŠIŠINKA

I-11

HYPOTALAMUS

HYPOFÝZA

Přehled

žláz

s vnitřní

ŠTÍTNÁ ŽLÁZA

PŘÍŠTITNÁ TĚLÍSKA

BRZLÍK

NADLEDVINY

SLINIVKA BŘIŠNÍ

sekrecí

VAJEČNÍKY

u žen

VARLATA

u mužů


ozdělení hormonů

podle chemické struktury

fyziologické děje, které ovlivňují

podle mechanismu působení

GLANDOTROPNÍ a EFEKTOROVÉ


I-5

Peptidové

hormony

Steroidní

hormony

Aminoacidoderiváty

Řetězce aminokyselin

• glykoproteiny

• polypeptidy

Hormony odvozené

od cholesterolu

Hormony odvozené

od aminokyselin

tyrozinu a tryptofanu


I-6

Místo syntézy Uchování Receptory

Peptidové

hormony

Drsné

endoplazmatické

retikulum

V granulech Golgiho

aparátu

Na povrchu buněk

Steroidní

hormony

Hladké

endoplazmatické

retikulum

Neuchovávají se

V cytoplazmě buněk

Aminoacidoderiváty

V cytoplazmě buněk

V preformovaných

vezikulech

Na povrchu buněk


I-7

Peptidové

hormony

Steroidní

hormony

Aminoacidoderiváty

Hypotalamus

Hypofýza

Liberiny

Statiny

TSH, LH,

FSH,ADH

oxitocin

Kůra

nadledvin

Aldosteron

Kortizol

Epifýza

Adrenalin

Dřeň nadledvinek

Noradrenalin

Melatonin

Příštitná

tělíska

Štítná žláza

Kalcitonin

Pohlavní

žlázy

Testosteron

Progesteron

Estrogen

Parathormon

Hypotalamus

Dopamin

Slinivka

břišní

Inzulín

Glukagon

Štítná

žláza

T 3

T 4


Systém hypotalamo-hypofyzární


Hypotalamus

• na spodině 3. mozkové komory

• součást mezimozku – diencephalonu

• s hypofýzou tvoří funkční celek

• analýza vegetativního a imunitního stavu

organizmu, emoce, bolest, čich, stres atd. z

kůry

• informace jsou neu i horm charakteru


• sekrece neurohormonů:

– axonální transport do ZLH – neurohypofýza

– krátkou cévní spojkou do PLH – adenohypofýza

• zde stimulují nebo

tlumí sekreci glandotropních

tj. řídicích hormonů


Adenohypofýza

• produkce proteino-hormonů

• regulační hormony v hypotalamu

– LIBERINY, STATINY

• SOMATOTROPNÍ (růstový) hormon – STH – somatotropin

– gigantismus, alkromegálie, nanismus

• ADRENOKORTIKOTROPNÍ hormon - ACTH – kortikotropin

– ovlivnění produkce glukokortikoidů a mineralokortikoidů

– propiomelanokortin – ACTH + lipotropiny – endorfiny, enkefaliny

• TYREOTROPNÍ hormon – TSH

– řízení tvorby a sekrece hormonu tyreoidei


Adenohypofýza

• FOLIKULY STIMULUJÍCÍ HORMON – FSH – folitropin

– růst folikulů u samic, spermiogeneze v semenných váčcích

• LUTEINIZAČNÍ HORMON – LH – ICSH – lutropin

- podporuje sekreci testosteronu, sekreci estrogenů, vyvolává ovulaci

- PROLAKTIN – PRL – luteotropní hormon – LTH

- příprava mamy ke kojení během gravidity, tvorba mléka, blokuje

ovulaci, přerušuje menstruační cyklus

- MELANOTROPIN – MSH – melanofory stimulující hormon

- změna zbarvení – krypse – u živočichů

- výkonný orgán = melanofory – obsahují melanin


Neurohypofýza

• z neurohypofýzy jsou vylučovány 2 hormony

• VZNIK – v neurosekretorických buňkách hypotalamu

• ANTIDIURETICKÝ HORMON – ADH – adiuretin – vasopresin

– cílový orgán – LEDVINA – regulace propustnost epitelu sběrného kanálku pro vodu

– ovlivňuje zpětnou resorpci - stimulace tvorby a ukládání akvaporinů do epitelu kanálku

• OXYTOCIN

– podněcuje stahy hladkých svalů dělohy a usnadňuje porod na konci

těhotenství

– ejekce mléka z mamy

– usnadnění ejakulace u samců


ŠIŠINKA – PINEÁLNÍ ŽLÁZA – GLANDULA PINEALIS


ŠIŠINKA – PINEÁLNÍ ŽLÁZA – GLANDULA PINEALIS

• nepárový výběžek stropu třetí komory

mezimozku

• vývojový zbytek třetího (parietálního)

oka má u některých nižších obr.

fotorecepční funkci

Haterie novozélandská

u ryb, obojžívelníků, plazů a částečně ptáků

registruje světelné podněty a dodává info mozku

u vyšších obratlovců převládá endokrinní funkce

MELATONIN – vznik ze SEROTONINU

Světlo tlumí tvorbu melatoninu – vznik v noci, zlepšuje kvalitu spánku

potlačuje pohlavní činnost

– vnitřní hodiny obratlovců


ŠTÍTNÁ ŽLÁZA – GLANDULA THYROIDEA


ŠTÍTNÁ ŽLÁZA – GLANDULA THYROIDEA

• největší endokrinní žláza – 30 g u člověka

• u kruhoústých a ryb

není anatomicky

ohraničena

• produkce TRIJODTYRONIN T3, TYROXIN T4, KALCITONIN

• sekrece stimulována TRH a tlumena SIH přes

adenohypofýzu a její tropní hormon TSH.

• http://www.dnatube.com/video/1962/Endocrine-

System-Pituitary-Gland


• pro činnost tyreoidei je nezbytný jod, součást

T3 a T4.

– stimulace proteosyntézy, zrání, růstu

– zvyšování bazálního metabolismu

– celkové zvýšení úrovně tkáňových oxidací

– u obojživelníků výrazně urychlují metamorfózu


• poruchy sekrece hormonů T3 a T4 tyreoidei:

– struma (vole)

• Hyperfunkce – zvýšení metabolismu, snížení hmotnosti

– exoftalmus - Basedowova choroba

• Hypofunkce – v dětství poruchy růstu a opožděné pohlavní

dospívání - KRETENIZMUS


• Třetí hormon – KALCITONIN

– snižuje hladinu Ca v krvi

– podporuje ukládání vápníku do kostí

– hlavní úloha:

• ochrana kostní tkáně matky při těhotenství

– podobný účinek jako vit. D

– antagonista = parathormon


Příštitná tělíska – glandula parathyroidea


Příštitná tělíska – glandula parathyroidea

• Nejmenší endokrinní žláza

• poprvé u obojžívelníků

– peptid PARATHORMON

– zvyšuje hladinu vápníku

– uvolňuje vápník a fosfor z kostní tkáně

– snižuje vylučování Ca z ledvin, zvyšuje vylučování

P

– nedostatek – křeče, nervosvalová dráždivost

– přebytek - osteoporóza


Slinivka břišní - pankreas


Slinivka břišní - pankreas

• žláza exokrinní – pankreatická šťáva do duodena

• žláza endokrinní

– Langerhansovy ostrůvky


• buňky A – alfa: GLUKAGON

• buňky B – beta: INZULÍN

• buňky D – delta: SOMATOSTATIN


• inzulin a glukagon – regulace glukózy v krvi

• udržování fyziologické rozmezí u člověka – 4-6 mmol/l

– HLAVNÍ FUNKCE INZULÍNU

• snižuje glykémii a zvyšuje utilizaci glukózy jako E zvýšením propustnosti membrán

buněk pro glukózu

• aktivuje tvorbu glykogenu v jaterních i svalových buňkách

• aktivuje tvorbu tuků z glukózy

• podstatně snižuje glukoneogenezi (vznik glukózy z necukerných zdrojů)

• snížená účinnost inzulinu – projevuje se jako DIABETES MELLITUS

– NEDOSTATEČNÁ PRODUKCE INZULINU – DM I. TYPU

– NECITLIVOST TKÁNÍ NA INZULIN – DB II. TYPU

– antagonisti inzulinu jsou adrenalin, STH, kortizol, glukagon

– zvýšená sekrece inzulinu = HYPOGLYKEMIE (hypoglykemický šok)


• Glukagon:

– projev při snížení glukózy pod fyziologickou normu

– zvyšování glykemie stimulací štěpení glykogenu v játrech

– aktivace tvorby glukózy z glycerolu a AMKs

• Somatostatin:

– parakrinně tlumí uvolňování INZ i glukagonu

– snižuje využívání živin

– endokrinně tlumí motilitu a sekreci ve střevě

– regulační neurohormon hypotalamu


Nadledviny – glandulae suprarenales


Nadledviny – glandulae suprarenales

• Párové žlázy nad horním pólem ledvin

• Fylogeneticky i funkčně 2 části:

– dřeň a kůra

– dřeň již u hlavonožců

– kůra až ve fylogenezi obratlovců

– u nižších obratlovců (př. ryb) jsou obě části od sebe

odděleny


Dřeň nadledvin

• buňky jsou původní NEU buňky veg.

ner. systému

• sekrece ovlivňována sympatikem

(hypotalamem)

• 2 katecholaminy:

– ADRENALIN a NORADRENALIN

• Masivní vylučování při fyz. a psych.

námaze, stresu

• působí na kardiovas. systém, hladké

svalstvo, metabolismus

• společně mobilizují E rezervy

organismu, zvyšují Tk, vazodilatace

koronárních artérií

• omezují prokrvení střev a pokožky ve

prospěch kosterního svalstva a mozku

• rozšiřují bronchy


Kůra nadledvin

• U savců tvořena 3 vrstvami

– vnější: MINERALOKORTIKOIDY

– střední: GLUKOKORTIKOIDY

– vnitřní: POHLAVNÍ HORMONY

(ANDROGENY = výstavbu podporující

hormony) a glukokortikoidy

také vitamín C – katalyzace syntézy hormonů


• ALDOSTERON:

• zpětná resorpce Na v distálních tubulech ledvin

(podporuje retenci Na+ v těle)

objem extracelulární tekutiny ( retence H2O)

vylučování K+ do moči

regulace sekrece aldosteronu - krevní bílkoviny RENIN a

ANGIOTENZIN (uvolnění reninu z ledvin do krve, konverze

angiotenzinu na angiotenzin II – stimuluje uvolňování ALDOS.

sekrece – Addisonova ch.

Connův syndrom


• Kortizol:

• glykémii

• srdeční stah

• periferní vazokonstrikci

• stimulace žaludeční šťávy

• retence vody v ledvinách

• protizánětlivý, protialergický a imunosupresivní efekt

Cushingova nemoc

(nadměrný přívod glukokortikoidů)


Brzlík - thymus


Brzlík - thymus

• nepárová žláza, 2 laloky, za sternem

• patří k lymfatické tkáni – dozrávání T-

lymfocytů

• vyvinut hlavně v období puberty

• hormon TYMOZIN:

• ovlivňuje funkce imunitního systému

• brzdí rozvoj pohlavních žláz v mládí


Ledviny, játra, kůže

• ledviny – RENIN

• játra – SOMATOMEDINY

• ledviny, kůže – tvorba D-HORMONU:

• provitamin D – cholekalciferol – vznikající v kůži

účinkem UV-paprsků je v játrech přeměňován na D-

hormon – KALCITRIOL-VITAMIN D3

• působí na střevo, kosti, ledviny, podporuje resorpci

Ca2+ ze střeva a ukládání do kostí


Hormony pohlavních žláz a jejich

význam pro rozmnožování


Samčí pohlavní žlázy

a pohlavní systém samců

• Testes – spermatogeneze a

sekrece TESTOSTERONU (androgen)

Leydigovy buňky varlat – produkce test.

1. Rozvoj samčích pohlavních orgánů

2. Vývoj sekundárních pohl. znaků

3. Řídí spermatogenezi

4. Ovlivňuje samčí pohlavní chování

5. Stimuluje růst svalové tkáně

6. Zintevňuje růst a sekreci přídatných pohlavních žláz


• Od 6. týdne nitroděložního života – diferenciace (ze společného

základu s vaječníky)

• Funkční vývoj končí mezi 11.-13. rokem

• hladina FSH a LH (ICSH) hormonu adenohypofýzy

• FSH stimuluje Sertoliho buňky – výživa zrajících spermií v

semenotvorných kanálcích varlat

• LH – podněcuje tvorbu androgenů – TESTOSTERONU v Leydigových

buňkách v mezeřené (intersticiální) tkáni vně kanálků.

• 70 dní a o 3°nižší teplota ve scrotu při zrání spermií (po porodu

sestup testes)

• v Epididymis – dozrávání spermií

• Po ejakulaci – s hlenovitým sekretem do chámovodu, močové

trubice.

• Prostata, měchýřkovité a Cowperovy žlázy – obohacení o důležité

látky


Samičí pohlavní žlázy

a pohlavní systém

• Vaječníky – ovaria

– produkce pohlavních hormonů a buněk (vajíček)

– vývoj v korové vrstvě z oocytů ve váčcích – Graafovy folikuly.

– 400 000 vajíček při narození, 1/1 000 dozraje (400 )

– zrání GF – zvyšuje se množství tekutiny --- praskne

– vyplavení vajíčka – OVULACE

– vznik Corpus luteum (žluté tělísko), NE oplození – zánik-jizvička, ANO

oplození = vznik žluté tělísko těhotenské

• Vejcovody (oviducty)

• Děloha (uterus)

• Pochva (vagina)


• Oviducty – nálevky s roztřepeným okrajem

• zachycení vajíčka – zde dochází většinou k oplodnění

• v děloze zachycení vajíčka a vývoj.

• pohlavní činnost samic probíhá CYKLICKY

• zpětnovazebné smyčky hormonální stimulace nebo inhibice

mezi ovariem a adenohypofýzou

– monestričtí živočichové – cyklus+ovulace 1 x ročně

– polyestrie – několikrát do roka

– délka cyklu:

• myši a podkani 5 dnů

• králík 15 dnů

• kráva 20 dnů

• člověk 28 dnů


hormony

• Buňka Graafova folikulu – ESTROGENY

• ESTRADIOL-E2, ESTRON, ESTRIOL (u dívek první dozrávají mezi 9.-12. rokem)

• Estrogeny – podpora výstavby děložní sliznice v

PROLIFERAČNÍ fázi, růst a vývoj pohlavních orgánů, sex.

chování samic – estrus a zvyšují libido při pohl. styku.

• Ovlivňují růst tkání souvisejících s rozmnožováním

• Vývoj druhotných pohlavních znaků

• tvorba mléčných kanálků v mamě

• zvyšují stahy a citlivost (na oxytocin) děložních svalů

• (u mužů je estrogen v podkožním tuku – podílí se na řízení růstu)


Progesteron - P

• připravuje endometrium (děl. sliznici) k nidaci

vajíčka tím, že ji převádí do sekreční fáze

• podporuje růst mléčné žlázy

• snižuje citlivost hladkých svalů dělohy vůči

oxytocinu

• brání zrání dalších folikulů a ovulaci

• zvyšuje teplotu v sekreční fázi menstruace 0,5°C

• řada účinků P podminěna předchozím působením

estrogenů


MENSTRUAČNÍ CYKLUS

• 1. den: Menstruační krvácení

• 5.-14. den: Pod vlivem FSH dozrává Graafův folikul

(produkuje E2). Ten má pozitivně FB efekt na AdHyp v

produkci FSH a LH. Produkce E2, FSH, LH prudce stoupá –

endometrium se regeneruje a proliferuje.

• vrůst nových vlásečnic – PROLIFERAČNÍ či FOLIKULÁRNÍ BÁZE

• 14. den: vysoký titr LH vyvolá ovulaci - praskne folikul,

uvolní se vajíčko a vnikne corpus luteum

• cervikální hlen je vodnatý, děložní branka otevřená – ideální

podmínky pro přijetí spermie a oplození


MENSTRUAČNÍ CYKLUS

• 14.-28. den: žluté tělísko produkuje krom E2 zejména

PROGESTERON. Pod jeho vlivem:

– přestavba žlázek v endometriu – příprava na nidaci

– cervikální hlenová zátka houstne – neprostupná pro spermie

– snižuje se kontraktilita dělohy – tak i riziko předčasného porodu

– zvýši se teplota o 0,5°C

– klesá sekrece FSH a LH z adenohypofýzy

– díky poklesu LH, zánik a involuce corpus luteum – negativní FB – corpus

luteum svým hormonem způsobí svůj vlastní zánik

– děloha ztrácí hormonální ochranu E2 a P – vazokonstrikce cév, ischémie

a odloučení odumřelých vrstev + krvácení – MENSTRUAČNÍ

(ISCHEMICKÁ) FÁZE

• U zajíce, králíka, kočky – folikuly tvoří estrogeny dlouhodobě –

podráždění z pohlavního ústrojí aktivuje hypotalamus – vyvolá

sekreci LH (rychle dozraje a ovuluje vajíčko)

• U holubů – ovulace vyvolána spatřením samce

• Menstruační cyklus


Hormonální antikoncepce

• v polovině cyklu nenastane náhlé zvýšení LH – nedochází k

ovulaci – NEDOJDE K TĚHOTENSTVÍ

• Progesteron tlumí sekreci Gn-RH a tím LH

• Záměrně lze ovulaci zabránit podávání P (spolu s E2) již v první

polovině cyklu

• Dále ovlivnění cervikálního hlenu

=

princip hormonální antikoncepce


Fyziologie TĚHOTENSTVÍ a

POROD


Fyziologie TĚHOTENSTVÍ a POROD

• vajíčko je oplodněno – menstruační c. zastaven v sekreční fázi

(ochranný efekt placenty na corpus luteum)

• oplodnění

• enzym HYALURODINÁZA – proniknutí povrchovou membránou

vajíčka do jeho nitra

• vajíčko žije 12-20 h, spermie 24-48 h.

• splynutí jader – ZYGOTA – za 4-6 dnů z vejcovodu do uteru –

MORULA, pak BLASTULA (blastocysta u savců).

• TROFOBLAST (povrchové buňky blastuly) vrůstají do endometria,

účast na tvorbě PLACENTY.

• Od okamžiku nidace – GRAVIDITA

• Gastrulace (přesouvání buněčných okrsků na nová místa) –

GASTRULA, EMBRYO, od 6. týdne = FETUS (2-2,5 cm) v obalech

AMNION, ALANTOIS, CHORION.


zygota


morula


lastula


placenta


gastrula


fetus


• vyvíjí se placenta – funkce plic, trávicí soustavy, ledvin a jater

pro plod

• E2 a P na začátku těhotenství vylučovány corpus luteum

• Cor.lut – udržováno CHORIOVÝM GONADOTROPINEM – HCG

• vznik v placentě od 10.dne těhotenství – průkaz v moči –

těhotenské testy

• od 2. měsíce placenta produkuje E2 i P – přebírá funkci

žlutého tělíska

• CHORIOVÝ SOMATOTROPIN – ovlivňuje růst a vývin plodu.


PLOD

• k placentě připojen 50 cm pupečníkem

• 2 tepny – krev chudá na kyslík od plodu do placenty

• 1 žíla – krev bohatá na kyslík do plodu

• cirkulace zajištěná srdcem plodu

• krevní oběh plodu a matky nejsou propojeny

• obrovské množství klků v placentě (v choriu) – transport látek

• objem plodové vody – 1 litr

• plod vodu polyká – ledviny vylučují zpět

• první pohyby plodu – 18.-20. týden


• porod

POROD


POROD

• vyvolán hormonálními změnami a mech. vlivy ze spodní části

dělohy

• klesá hladina P – zvýšená citlivost na OXYTOCIN – vyvolá

děložní stahy

• RELAXIN – skupina hormonů placenty – usnadňují porod –

relaxace vaziva pánve a spony stydké

• 3.-4. den po porodu – KOLOSTRUM (mlezivo), pak mateřské

mléko

• řízení laktace – PROLAKTIN – z aden.hyp.

• u ptáků je ovariální cyklus ovlivněn fotoperiodou

– prodloužení dne – zvýšení hladiny LH a FSH, slepice kladou vajíčka

velmi dlouho

– prolaktin u ptáků – ovlivnění chování – péče o mláďata

– u holubů – tvorba kašovité hmoty ve voleti.


Tkáňové hormony

• různými tkáněmi produkované látky

působí endokrinně, ale hlavně

parakrinně – signály určeny

bezprostřednímu okolí

• krátký poločas rozpadu

• hlavní charakteristiky tkáňových

hormonů


Gastrointestinální tkáňové hormony

• vznik ve střevě žaludku a tenkého střeva

• GASTRIN – vznik ve sliznici vrátníku (pyloru) žaludku

– zvyšuje sekreci žaludeční šťávy, žluče, pankreatické šťávy, stimuluje

svalovinu

• ENTEROGASTRON – produkován sliznicí duodena, antag. gastrinu

• SEKRETIN – v duodenu – do krve – zvyšuje hydrogenuhličitany v

pankr. šťávě a sekreci žluči

• PANKREOZYMIN – v horní části tenkého střeva, sekrece trávicích

enzymů pankreatu

• CHOLECYSTOKYNIN – v duodenu – kontrakce žlučníku

• HEPATOKYNIN – podněcuje tvorbu žluči

• VILIKININ – duodenum – intenzita a fr. stahů střevních klků

• látka P, ENKEFALINY, NEUROTENZIN, MOTILIN, SOMATOSTATIN,

BOMBEZIN, ENTEROGLUKAGON a další.


Další tkáňové hormony

• HISTAMIN – v žirných buňkách – uvolnění při alerg. a parazit. nemocí

– způsobuje vazodilataci

• SEROTONIN – v trombocytech a erytrocytech, vazokonstrikční účinky

– v mozku jako mediátor na serotoninových neuronech

• BRADYKININ – z alfa-globulinové frakce krevní plazmy

– působí silně vazodilatačně

• ANGIOTENZINY – z alfa-globulinu

– zužují periferní cévy a zvyšují Tk

• HEPARIN – mukopolysacharid se sírou, v žirných buňkách

– působí protisrážlivě

• ERYTROPOETIN – v ledvinách

– zvyšuje tvorbu červených krvinek a syntézu hemoglobinu v kostní dřeni

• PROSTAGLANDINY – eikosanoidy – deriváty esenciálních nenasycených

mastných kyselin arachidonové a linolenové

– ovlivňují adenylátcyklázový systém – stimulace účinků různých hormonů a mediátorů

prostřednictvím cAMP. Různé účinky

• LEPTIN – v buňkách tukové tkáně – součást FB regulující příjem potravy


Hormonální řízení a imunitní systém

• uplatnění látkové komunikace na úrovni

buněk

• LYMFOCYTY – produkce CYTOKINŮ

• ty umožňují různým populacím leukocytů

koordinovat a řídit imunitní odpověď

• PARAKRINNÍ SEKRECE

• cytokiny krví – do hypotalamu a hypofýzy

• ovlivnění endokrinní osy kortikosteroidních hormonů

• uzavřený kruh FB – lymfocytární proliferace má

citlivost na kortikosteroidy

• ŘADA OTÁZEK ČEKÁ NA ZODPOVĚZENÍ !!!


Děkuji za pozornost !!!


Videa

• Menstruační cyklus

• Endokrinní systém

More magazines by this user
Similar magazines