fotoeditorial společenského časopisu Instinkt - Ondřej Aust

aust.cz

fotoeditorial společenského časopisu Instinkt - Ondřej Aust

fotoeditorial

Jak to bylo doopravdy

foto: Michal lehotský

Fotky Rolling Stones, pořízené Annie Leibovitz

pro magazín Rolling Stone, se staly předlohou pro

mystifikační příběh o turné Monkey Business.

Ve skutečnosti jsme fotili v přestávkách mezi

koncerty a natáčením nové desky v Leteckém

muzeu Kbely, redakčním ateliéru, na Barrandově,

v pražských hotelích Olšanka a Imperial,

v brněnském sále Semilasso a u naší redakční

kolegyně Marcely Pecháčkové doma.

Bezmála měsíc (prosinec) jsme

chystali materiál, jemuž jsme

pracovně říkali: Monkey Business

jako Rolling Stones. Týden po

Mikuláši jsme nafotili jedno

z prvních – celoskupinové foto.

Fotograf Tomáš Nosil pečlivě

kontroloval každý detail

a nafocený materiál

porovnával s originálem.

Na snímku vpravo a vpravo

nahoře se stylistkou Dagmar

Mazurovou.

Po focení v redakčním ateliéru.

Zleva Ondřej Brousek, Imran Zangi,

za nimi Pavel Mrázek a Karolína

Lišková.

6x foto: michal lehocký

V salonku hotelu

Imperial to

vypadalo jako

při natáčení

celovečerního

filmu. Na

place si před

objektivem jednu

z hlavních rolí

zahrál i manažer

skupiny Robert

Rozkurz (v šedém

saku uprostřed).

Do konečného výběru se

nevešla scéna, která se

fotila v barrandovském

ateliéru

Soumrak kejklířů

O všedním životě Monkey Business s kapelníkem

Romanem Holým

Rolling Stones si prošli v sedmdesátých letech

svým nejbouřlivějším obdobím. Jsou

sex, alkohol a drogy denním chlebem české

hudební kapely

Za české hudební kapely nemohu hovořit,

nicméně doufám, že alespoň v tomto

ohledu za zahraničními vzory nepokulhávají.

Konkrétně náš soubor se snaží,

seč mu síly stačí. Trochu s tím sice bojujeme,

ale jisté výsledky tu vidět jsou.

Vzhledem k padajícímu dolaru i libře se

snad v budoucnu srovnáme i s těmi největšími

bouřliváky.

Jakými výsledky se můžete pyšnit

K dnešnímu datu je to v průměru na osobu

67 flirtů, 420 kocovin a čtyři

gramy omamných jedů ze

zahraničí. Podle našich vodnatých

obličejů jistě poznáte,

který typ omamných jedů

mám na mysli. Jediné, v čem

dost zaostáváme, je ničení

ubytoven a penzionů. Zatím

se nám podařilo zlikvidovat

pouze jedno starší rádio

Grundig, na kterém šel naladit

pouze Radiožurnál.

Když jsme se v průběhu focení

potkávali, říkal jste, že ve studiu

mixujete novou desku Twilight

of Jesters (Soumrak kejklířů),

která má vyjít v únoru.

Všechno je už hotovo, čeká nás mastering

v Londýně, a pokud nám to tam místní

inženýři nezkazí, začneme velmi rychle

mixovat U Tygra.

Hostem vašeho koncertu v pražské Lucerně

na konci roku byla britská rocková hvězda

– Glenn Hughes, bývalý zpěvák a basista

z Black Sabbath nebo Deep Purple. Také on

má za sebou asi nejednu zkušenost s divokými

mejdany.

Myslíte Podle čeho tak soudíte

Je to čítankový typ rockera, „mánička“ jako

víno.

Je to velmi slušný zpěvák, takový typ umělce

musí dbát na to, aby byl jeho hlas za

každých okolností v pořádku. Osobně ho

znám jen pár let a mnohokrát jsem ho

přemlouval ke konzumaci různých nezdravých

pochutin. Nedal se. Pravdou je, že

Glennovy fotky a videa z konce osmdesátých

let dávají tušit jisté druhy nekalostí,

ale to je jen moje představa. Představa ne

příliš sebevědomého pionýra donekonečna

přehrávajícího desku Deep Purple Come

Taste The Band na gramofonu Dual.

Glenn Hughes (ostříhaný) byl

velkou oporou Romanu Holému

při koncertě v pražské Lucerně

Takže rokenrol...

Víte, paní redaktorko, rokenrol patří hlavně

mladým. Ani my už do toho divokého

světa úplně nepatříme, ale držíme se zuby

nehty. Ještě nechceme patřit do starého železa.

Ale jak říkával už Pepíček Marvan,

čas se dá zastavit jen v některých případech

a jen v některých zemích.

Do světového showbyznysu míříte mílovými

kroky: před nedávnem koncerty v Argentině,

v prosinci pražská Lucerna, o minulém víkendu

zahájení Jizerské padesátky v Liberci. Je

lepší mít našlápnuto naboso

Jedna cikánka nám předpověděla, že kolem

padesátky Ondřeje Brouska by se nám

mělo začít výrazně dařit v zahraničí. Nesmíme

ale prý moc tlačit na pilu. Čím víc

člověk chce, tím více mu příroda dává. Co

se má stát, se stane. A co se nemá stát, se

bohužel také někdy stane. A je úplně jedno,

máte-li na nohou boty. karolína lišková i

36 37

More magazines by this user
Similar magazines