169 - Vede imunizace k alergickým nebo autoimunním nemocem?

khsova.cz

169 - Vede imunizace k alergickým nebo autoimunním nemocem?

2

Patogeneze nemocí z autoimunity

.Nemoci z autoimunity

Patogeneze onemocnění z autoimunity (OA) souvisí s rozpoznáváním tělu vlastních

antigenů T nebo B buňkami. Ke vzniku OA musí být splněny čtyři podmínky: (1) musí být

přítomny T a B buňky, reagující na tělu vlastní (autoimunní) antigeny, I když mnoho lidí

takové protilátky má, obvykle jsou neškodné. To znamená, že pro vznik autoimunity jsou

nezbytné ještě další faktory. (2) autoimunní antigeny musí být prezentovány imunitnímu

systému v množství, které postačuje k dělení a vyzrávání autoreaktivních buněk. (3)

K aktivaci autoreaktivních T a B buněk jsou potřebné další signály, např. cytokiny. (4) Musí

dojít k selhání kontroly destrukční autoimunní reakce normálními T buňkami. Teprve po

splnění všech těchto podmínek může dojít k množení a aktivaci autoreaktivních lymfocytů a

ke vzniku OA.

Hledaly se mechanismy, které by objasnily jak může očkování navodit autoimunitu. Je

známo, že po některých infekcích vznikají OA. Např. Borrelia burgdorferi vyvolává

chronické záněty kloubů, nebo A.skupina β-hemolytických streptokoků vyvolává revmatické

onemocnění srdce. Teoreticky vzato, když infekce mohou navodit OA, může modifikace

infekce (tj. imunizace) vyvolat tato onemocnění také.

Mechanismy, jakými asi přirozená nákaza vede ke vzniku OA, se nazývá „molekulární

mimikry“. Protože všechny organismy sdílejí spolu řadu genů, mohou být některé mikrobiální

bílkoviny podobné lidským bílkovinám. Odpověď imunitního systému na invazi patogenů se

může proto nečekaně obrátit i proti tělu vlastním proteinům a poškozovat organismus.

Roztroušená sklerosa (RS)

Hlavním patologickým projevem RS je ztráta myelinu v centrálním nervovém systému

(CNS). Demyelinizace axonů vede ke zpomalení nebo ke ztrátě průchodu nervových vzruchů

a ústí v projevy RS. Ač tato nemoc zřejmě postihuje jen geneticky vnímavé jedince, nejsou

známy podněty, které vedou k její manifestaci. Předpokládá se, že aktivované autoreaktivní T-

buňky pronikají do CNS, napadají autoantigeny (tj. bazický protein myelinu-BPM) a působí

demyelinizaci.

Uvádí se, že vakcíny proti VH-B a chřipce vyvolávají nebo zhoršují RS následkem

podobnosti složení bílkovin. Představa, že molekulární mimikry mohou být příčinou OA CNS

byla prvně ověřována roku 1985. Očkovali králíky peptidem obsahujícím protein polymerázy

viru HB, který je shodný s králičím BPM. Peptid byl podáván spolu s účinným adjuvans,

složeným z minerálního oleje a bakterinu mykobakterií. U čtyř z 11 očkovaných králíků

vznikla experimentální autoimunní encefalomyelitída. Tento nález byl podkladem obav, že

aplikace vakcíny proti VH-B může mít za následek vznik RS. Hypotézu pak podpořily

sporadické zprávy o RS po očkování proti VH-B a dvě kontrolované studie, v nichž bylo

zjištěno malé zvýšení incidence RS mezi očkovanci, které však nebylo statisticky významné.

Proti hypotéze svědčí několik důvodů. (1) Jediný protein ve vakcíně, HBsAg, se liší od

lidského BPM. Proto výsledky pokusů na králících s proteinem polymerázy VH-B nelze

aplikovat na podání vakcíny proti VH-B lidem. (2) Přirozenou nákazu HBV provází tvorba

velkého množství HBsAg, přesto nemá vyšší riziko vzniku RS. Při infekci HBV překračuje

koncentrace částic HBsAg často 100 µg/mL a může přesáhnout i 500 µg/ mL. U dospělé

osoby s průměrným objemem krve 4 litrů lze čekat v krevním oběhu po přirozené nákaze

nejméně 400 000 µg HBsAg. Ale vakcína proti VH-B obsahuje jen 10 – 40 µg HBsAg. Je

tedy množství HBsAg v krvi přirozeně infikované osoby zhruba 10 000 krát větší než po

More magazines by this user
Similar magazines