Technické pamětihodnosti - Národní park Podyjí

nppodyji.cz

Technické pamětihodnosti - Národní park Podyjí

Národní park Podyjí je navštěvován zejména kvůli jeho přírodnímhodnotám a kráse krajiny. Ještě v nedávné minulostivšak i do této krajiny přicházeli lidé za živobytím, zanechávajíceza sebou viditelné stopy v pozoruhodných technickýchdílech. Souhra přírodních podmínek i historických událostízpůsobila, že se v Podyjí vlivy člověka projevily v daleko menšímíře než v okolní kulturní krajině a dnes většinu těchto civilizačníchstop pomalu smývá čas. Přesto i dnes zde pozornýpoutník nachází nejrůznější pozůstatky dávných aktivit člověka.Jsou natolik zajímavé, že stojí za trochu pozornosti.1Cesty2Prvními stopami člověka v krajině jsou vždy cesty. Lidé procházeliPodyjím již ve starší době kamenné – nálezy ze známélokality Šobes napovídají, že právě tudy překračovalařeku brodem jedna z důležitých cest křižujících na příhodnémmístě jinde strmé srázy kaňonu Dyje. Hluboký úvoz podšobeskou vinicí, kterým cesta klesá svahem a u Devíti mlýnůpak brodem překonává řeku, patří k nejstarším viditelnýmstopám člověka v Podyjí.Strmé svahy kaňonu Dyje nebylo nikdy jednoduché zdolat.Přesto, když sedláci chtěli z náhorní plošiny nad kaňonemdojet pro seno dolů na své louky, dopravit obilí do mlýna apřivézt mouku z mlýna, museli si poradit. Do svahů údolízaříznuté serpentiny cest zpevněných nasucho vyskládanýmiopěrnými zídkami z plochých kamenů jsou pěkným doklademtehdejšího cestářského umění. Dnes nám už pouzenaše fantazie umožní spatřit obraz volského potahu s fůrousena stoupajícího příkrou strání vzhůru. Funění tažných zvířat,práskání bičem, skřípot loukotí a klení kočího se odrážíozvěnou od skal ...34Největší stavbou tohoto typu na území národního parkuje silnice do Vranova nad Dyjí. Původní středověká příkrástezka přestala na konci 19. stol. vyhovovat zvýšeným dopravnímnárokům, a tak v roce 1893 bylo vystavěno pozoruhodnétechnické dílo – tzv. Vranovské serpentiny – silnice,z jejíchž zákrut se návštěvníkovi otevírají krásné výhledy navranovský zámek.Silniční stavby v Podyjí však měly být zastíněny velkolepoustavbou železniční. V roce 1907 vypracovaný projektPodyjské elektrické dráhy však zhatila I. světová válka a rozpadRakousko – Uherska. A tak pouze z archivních dokumentůa ze staré mapy dnes můžeme vyčíst podrobnostio plánované trati ze Znojma přes Vranov do Raabsu, kteráse u Podmolí a Hardeggu tunely a galeriemi prokousávaladivokou krajinou Podyjí.Těsně za hranicí národního parku však přece jen jedenpozůstatek po železniční trati nalezneme. V údolí Štítarskéhopotoka je dosud dobře patrný násep úzkorozchodné drážky,která v letech 1930–1936 sloužila k dovozu materiálu z nádražív Šumné na staveniště Vranovské přehrady.5 6MostyŘeka Dyje není tak hluboká, aby po většinu roku nemohlabýt na vhodných místech překonávána brody. Přesto i zde,na místech s větší dopravní frekvencí, byly již ve středověkubrody nahrazovány mosty. Jednalo se o dřevěné trámovékonstrukce s piloty kotvenými do kamenných základů (Vranov)nebo s kamennými pilíři (Hardegg). Dřevěná konstrukceměla výhodu snadné obnovy, neboť mosty byly častopoškozovány ledovými krami. Stavebně pozoruhodný byldnes již neexistující most u Trauznitzského mlýna se šikmýmivzpěrami.Zbytky pilotů dřevěných mostů lze spatřit v korytě řekyDyje nad Hardeggem a pod Novým Hrádkem. Pravděpodobněse jednalo pouze o bytelnější pěší lávky usnadňující přechodřeky, zatímco povozy jely nedalekým brodem. Zarostlýnásep na levém břehu pod Šobesem napovídá, že i zde bývalkdysi most.Roku 1874 postavila v Hardeggu vídeňská firma IgnatzeGridla most s příhradovou konstrukcí o čtyřech polích sespodní mostovkou. Dnes je tento most nejstarším dochovanýmželezným mostem na Znojemsku. Během II. světové války,kdy oba břehy byly součástí Německé říše, byla přes mostvedena autobusová linka Hardegg – Znojmo. V roce 1951 čs.pohraničníci vytrhali mostovku a poničený most takto přežilčtyřicet let. Po obnově v květnu 1990 se stal symbolem svobodya spolupráce lidí žijících na obou březích Dyje.8Rakouská severozápadní dráha z Vídně do Děčína překlenulav roce 1871 údolí Dyje monumentální stavbou železničníhoviaduktu. Příhradová přímopásová konstrukce zesvářkové oceli s vrchní mostovkou o délce 220 metrů bylapoložena na 46 metrů vysoké kamenné pilíře a stala se taknejvětší mostní stavbou na této dráze. Těleso mostu poškozenékorozí dosloužilo v roce 1992, kdy bylo nahrazenoprovizoriem typizovaným pro ženijní vojsko. Uběhlo všakdalších 17 let, než byla rekonstrukce mostu v souvislostis elektrifikací trati Znojmo – Retz dokončena. Moderní svařovanýnosník alespoň částečně ctí lehkost původní nýtovanékonstrukce.Přímo pod znojemským hradem převádí cestu přes Dyjina Kraví horu dnes nepříliš vzhledný most. Jeho původníocelový oblouk byl zničen během bojů v roce 1945. Provizorní,dosud stojící mostovka, vybudovaná z ženijních skladův rámci povalečné obnovy, mu dala lidové jméno – „mostUnrra“.Vyprávění o mostech v Podyjí by nebylo úplné bez zmínkyo převozníkovi, který převážel pocestné mezi Šobesema Devíti mlýny. Pamětník Bruno Kaukal vypráví: „Na loucepod Šobesem stávala hospoda Krieg. Na zápraží sedával převozník,který popíjel víno a čekal na zavolání. V kymácející sepramici bývalo často veselo, neboť bylo nutno stát a vzájemněse přidržovat. A tak se třeba i náhodní spolucestující chtěnechtě rychle seznamovali.“1112 13MlýnyVodní mlýny zaujímají v historii středního Podyjí zcela specifickémísto, neboť v krátkém úseku řeky mezi Vranovema Znojmem je historicky doloženo dvacet mlýnů. Voda roztáčelamlýnské kameny, soustrojí hamrů, pily a v pozdější doběi turbíny. Některé z mlýnů zanikly již na počátku novověkua zůstaly po nich jen názvy, či nezřetelné zmínky v archivech,jiné jejich majitelé podle nových podmínek přestavěli naelektrárnu, papírnu, vodárnu, nebo rekreační objekt.Události po II. světové válce však byly pohromou, ze kterése už dyjské mlýny nevzpamatovaly. Vytvoření hraničníhopásma v roce 1951 znamenalo, že všechny objekty při hranicis Rakouskem byly strženy a obyvatelé vystěhováni. Absurdituté doby dokresluje pohnutý osud Faltýskova mlýna, jehož jezje dodnes dobře vidět z vyhlídky na Novém Hrádku. Poslednímlynář Faltisek společně s dosazeným národním správcem,který se mu stal přítelem, do poslední chvíle věřili, že se jimpodaří moderní mlýn vybavený turbínou zachránit. Mlýn mlelna plný výkon až do roku 1951, kdy ze dne na den přišel příkazk jeho opuštění. Vystěhovaným bylo slíbeno, že se jednájen o dočasné opatření, ale do dvou let byl mlýn srovnán sezemí. Oba přátelé krátce nato zemřeli – prý se žalem utrápili.Novohrádecký mlýn měl v době svého největšího rozkvětuv roce 1936 devět samostatných stavení obývaných širokoumlynářskou rodinou a penzion, který byl pronajímán naléto turistům.14Příhodný spád řeky umožnil v lokalitě Devět mlýnů vystavětmlýny těsně za sebou – na dvou kilometrech řeky se jichsměstnalo šest a další tři stávaly kdysi níž po proudu řeky.Nejvýše položený, zvaný Zemský, byl po první světovéválce již opuštěný a využívaný jako turistická základna německémládeže. Druhý v pořadí Wefthoferův, zvaný též Pekárna,byl vyhlášený pro dobrý chleba, který se v něm pekl.Další dva mlýny vlastnila rodina Gruberova – horní sloužiljako moderní mlýn vybavený parními stroji, dolní byl přestavěnna vyhlášené výletní místo – Hotel Gruber s restauracídoplněnou v roce 1936 o venkovní bazén.Na místě pátého, Judexova mlýna, je dnes nevzhlednáčerpací stanice, která napájí zavlažovací systém v okolíHnanic. Šestý, Lauerův mlýn, zvaný též Papírna, přežil jakojediný padesátá léta, než byl také zbořen. Za války se v němvyráběl zatemňovací papír a až do konce 60. let pak kartónna krabice.Trauznitzský mlýn, přestavěný v roce 1932 na elektrárnuzásobující Znojmo, je dnes zatopen vodami znojemské přehrady.Při nižším stavu vody se objeví to málo, co z mohutnéhomlýna zbylo – betonové základy elektrárny. A šumící řekaopět teče přes jez jako za starých časů.Kromě vodních mlýnů se na více místech Podyjí stavělyi mlýny větrné. Zachovaná vnější stavba mlýnu holandskéhotypu (ovšem bez vnitřního soustrojí) je provozována jako restauracev obci Lesná.7 91015 161 mapa II. vojenského mapování v roce 1842 zachycujehistorickou cestu přes Šobes k brodu u Devíti mlýnů2 Stará kočárová cesta směřuje k Obelisku na Ledových slujích< Titulní strana: Jez Gruberova mlýna3 dobová pohlednice vranovských serpentin5 Bývalý most pod Trauznitzským mlýnem na dobové fotografii8 pohled na znojemský viadukt z roku 2009 zachycuje způsob11 Faltýskův mlýn dnes připomíná jen kamenný jez a zničené4 na mapě z roku 1912 je červenou čarou zachyceno trasování6 most pod Novým Hrádkem připomíná několik dubových kůlůvýměny vojenského provizoria za svařovaný nosníksoustrojí turbíny rozpadávající se v zavaleném náhonu1 2projektované Podyjské elektrické dráhy mezi Znojmem7 nýtovaný příhradový most v Hardeggu9 most Unrra slouží již více než 60 let12, 13 Novohrádecký mlýn před II světovou válkou a dnesa Vranovem3 4 10 převozník přiváží hosty od Devíti mlýnů do hospody Krieg5 614 Idylická krajina Devíti mlýnů na kolorované pohledniciz konce 19. století15 Pohlednice s Trauznitzským mlýnem před II. světovou válkou16 větrný mlýn v Lesné je dodnes pozoruhodnou dominantou


17PřehradyPrvní plány na výstavbu kaskády velkých přehrad na střednímtoku Dyje se objevily již v roce 1908. Jako protipovodňováochrana a zdroj elektrické energie mělo být postupněvybudováno pět hrází, které by zatopily celé údolí od Znojmaaž po Bítov. V důsledku událostí 20. století se z tohotoprojektu podařilo realizovat pouze dvě vodní díla a část údolíDyje v délce 38 km tak zůstala zachována.Vranovská přehrada, postavená v letech 1930–1934 jakogravitační betonová hráz s výškou koruny 48 m, slouží k výroběelektřiny, zásobování vodou a ochraně před povodněmi.Pod tělesem hráze je umístěna elektrárna se třemi Francisovýmiturbínami o celkovém výkonu 18,9 MW. Elektrárnapracuje v tzv. špičkovém režimu – voda roztáčí turbíny pouzeněkolik hodin denně v čase zvýšené spotřeby elektřiny.Kolísání průtoku vody pod přehradou způsobené tímto režimemse negativně podepisuje na říčním ekosystému Dyjev Národním parku Podyjí.181920 21Znojemská přehrada, postavená v letech 1962–1966 jakozemní sypaná hráz, slouží k vyrovnávání nepravidelnýchšpičkových odtoků z Vranovské přehrady a jako zdroj pitnévody. V tělese hráze je zabudována vodní elektrárna se dvěmaKaplanovými turbínami o celkovém výkonu 1,5 MW.Zatopení údolí v bezprostřední blízkosti města bylo kontroverznímpočinem, neboť občané Znojma tak přišli o jedinečnérekreační území s plovárnami a výletní restaurací.BunkryNa obranu Československa před hitlerovským Německembyly i při hranici s Rakouskem v letech 1936–1938 budoványobjekty lehkého opevnění tzv. řopíky. V Podyjí lze spatřit obazákladní typy – starší (vzor 36), používaný pro vedení dálkovéčelní palby a modernější (vzor 37) pro boční přehradnoupalbu.Náčrt lehkého objektu vzor 37 typ A-160LEGENDAA mřížB granátový skluzC střílna pro pistoliD pancéřové dveřeE střílny pro boční palbuF periskopyG odvětrávání zplodinH ventilační systémI čelní stěna krytákamennou rovnaninouZejména druhý typ byl budován v mnoha variantáchs různými úhly střílen a bunkry byly v terénu umístěny tak,aby se palbou vzájemně kryly. Speciální pevnostní beton bylschopen odolat přímému zásahu dělem ráže až 10,5 cm.Důležitým úkolem obrany jižní hranice bylo ochránit hrázVranovské přehrady, která ovlivňovala množství vody v řecea tím tvořila důležitý obranný prvek na spodním toku Dyje.Díky složité konfiguraci terénu zde můžeme nalézt atypickéa v jiných úsecích málo používané varianty základního typu(lomené, patrové, částečně zesílené či zeslabené). Jedenz patrových objektů je přímo pod jihozápadní hradbou vranovskéhozámku. Kousek nad zámkem, při silnici na Podmyče,lze spatřit vzorně udržovaný objekt vzor 37EN uvedenýdo původního stavu. Patří k sezónně otevřenému Pevnostnímumuzeu Vranov, jehož průvodci na několika rekonstruovanýchpevnůstkách vranovského oblouku ukazují návštěvníkůmjejich podobu v různých historických obdobích.Samotný kaňon řeky Dyje byl chráněn pouze v ústíbočních údolí a obrana zde byla zdvojena výstavbou druhéhosledu v linii Čížov – Mašovice. V první zóně Národníhoparku Podyjí se nachází rarita – jedna z pěti pevnůstekC-180, vybudovaných pouze na jižní Moravě. Je zajímavé, žeu tohoto typu není jisté, zda byl stavěn pouze jako pozorovatelna,nebo se s ním počítalo i v přímém boji, neboť jehoosádka byla příliš širokou střílnou nedostatečně chráněna.17 Stavba vranovské přehrady byla v roce1932 největšístavbou svého druhu ve střední Evropě19, 20 Údolí Dyje před výstavbou Znojemské přehrady a totéžmísto dnes22 Unikátní typ bunkru typu C-18023 Po snížení hladiny Znojemské přehrady je možno spatřit18 V roce 2006 čelila vranovská přehrada povodni21 Secesní plovárna „Schwimschule“ je dnes zalitá vodaminěkolik zatopených bunkrů. Tento chránil ústí Trauznitzskéhoúdolíz tajícího sněhu a enormních srážek 7 8Znojemské přehrady9 1022Podyjí je jedno z mála míst, kde se objekty lehkého opevněnípřece jen dostaly do bojové akce. Šrámy na střílněpevnůstky chránící hardeggskou celnici jsou svědkem provokačníchakcí jednotek Freikorpsu, které zde, stejně jakou Hnanic, pronikaly v posledním zářijovém týdnu roku 1938na naše území.232425Železná opona26Téměř dvě třetiny rozlohy dnešního Národního parku Podyjíbyly v letech 1951–1989 součástí pohraničního pásma.1–4 km široký pás území při hranici s Rakouskem a ZápadnímNěmeckem byl tzv. ženijně – technickými zátarasy oddělenod vnitrozemí, obyvatelé byly vysídleni, jejich domyzbourány a území obsadila vojska Pohraniční stráže.Linie zátarasů, zpočátku tvořena jednoduchým drátěnýmplotem, se postupně posouvala do vnitrozemí. Zdokonalovalase zavedením dvojitého plotu, který byl doplněnoraným pásem pro zachycení stop narušitele. V 50. letechbylo dokonce do tohoto plotu zavedeno vysoké napětí. Prodůmyslný systém drátěných překážek, signálních zařízenía strážních věží se vžil na Západě termín „železná opona“,u nás se říkalo prostě „dráty“.Na kraji obce Čížov zůstal zachován 200 m dlouhý úsekvnějšího plotu – tzv signální stěny, na které je zachovánomnožství originálních technických detailů. Je to jediný (i kdyžne zcela kompletní) úsek železné opony na území ČR, kterýpo domluvě nechali pohraničníci při likvidaci železné oponyv roce 1990 stát. Prostoru vévodí hlídková věž (slangově zvaná„špačkárna“) jménem Alena. Pro rychlou orientaci v hlášenípohraničníků totiž každá věž měla své krycí jméno – zdeúdajně podle manželek velitelů. O zachovaný úsek u Čížovapečuje Správa Národního parku Podyjí jako o památník těm,kteří zahynuli na této nesmyslné bariéře.24 Lipinská lávka v roce 1990 po odstranění drátěného plotu25 Lávka pod Braitavou dosloužila spolu se železnou oponou26 Brankami v signální stěně vybíhali pohraničníci při poplachudo střeženého pásma27V Podyjí se linie „drátů“ posouvaly do vnitrozemí celkemtřikrát. Vydáme-li se z Čížova po silničce na Hardegg,na rozcestí „Na Keplech“ křížíme linii ze 60. let, u odbočkyna Hardeggskou vyhlídku pak míjíme nejstarší linii z roku1951. Stopy v terénu a dráty zarostlé do kmenů stromů jsouu obou linií dodnes patrné.K železné oponě na Dyji neodmyslitelně patří visuté lávky.Z šesti původních lávek pohraničníků byly po povodniv roce 2002 obnoveny na turistických cestách tři (jedna podVranovem a dvě u Devíti mlýnů), pozůstatky ostatních, jižléta nepoužívaných lávek v kaňonu pod Pašeráckou stezkou,byly odstraněny.Správa Národního parku PodyjíNa Vyhlídce 5, 669 01 Znojmotel.: +420 515 226 722, e-mail: info@nppodyji.czwww.nppodyji.czNationalpark ThayatalNationalparkhaus, 2082 Hardeggtel.: +43 2949 / 7005, e-mail: office@np-thayatal.atwww.np-thayatal.atAutor textu: Martin Kouřil; Autoři fotografií: Petr Lazárek, Josef Vlasák, Archiv SprávyNárodního parku Podyjí; Vydává: Správa Národního parku Podyjí; Grafická úpravaa sazba: SCHNEIDER CZ graphic&design, s.r.o.; Tisk: Tiskárna Kuchařovice27 Z původní soustavy ženijně technických zátarasů zůstalana Čížově stát hlídková věž, asfaltová komunikace a signálnístěna11TECHNICKÉPAMĚTIHODNOSTIV REGIONU NÁRODNÍHO PARKUPODYJÍ/THAYATALcesty, mostymlýny, přehradybunkry, železná opona

More magazines by this user
Similar magazines