13.07.2015 Views

Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

ČESKÁINFORMAČNÍAGENTURAŽIVOTNÍHOPROSTŘEDÍHos<strong>po</strong>dářstvía životní prostředív České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>


ČESKÁINFORMAČNÍAGENTURAŽIVOTNÍHOPROSTŘEDÍHos<strong>po</strong>dářstvía životní prostředív České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>


Hos<strong>po</strong>dářství a životní prostředí v České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>Publikace vznikla za <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry Státního fondu životního prostředí a firmy Pražské služby a.s.© CENIA, česká informační agentura životního prostředí, 2008


2 | 3ObsahÚvodní slovo 51. Transformace ekonomiky a makroekonomický vývoj 72. Energetika 273. Těžba nerostných surovin 414. Zpracovatelský průmysl 535. Stavebnictví 696. Doprava 797. Zemědělství 958. Lesní hos<strong>po</strong>dářství 1079. Vodní hos<strong>po</strong>dářství 11910. Odpady 13111. Obchod 15112. Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnost 153Seznam <strong>po</strong>užité literatury 185


Hos<strong>po</strong>dářství a životní prostředí v České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>


4 | 5Úvodní slovoPublikace přináší souhrnnou zprávu o vývoji našeho hos<strong>po</strong>dářství od „sametovérevoluce“ do současnosti a vlivech na životní prostředí. Během turbulentníhoobdobí devadesátých let docházelo ke zlepšování kvality vod, ovzduší,byly zahájeny sanace starých ekologických zátěží. Tento vývoj umožnily rozsáhlés<strong>po</strong>lečenské a ekonomické změny.Nové tlaky na naše prostředí přináší růst výroby a s<strong>po</strong>třeby, větší migraceobyvatelstva, zboží a surovin či vzrůstající dostupnost volného kapitálu. V minulédekádě byla využita většina opatření, která <strong>po</strong> zavedení přinášela velký<strong>po</strong>zitivní efekt pro s<strong>po</strong>lečnost i životní prostředí. Komplexnost vztahů ekonomika–s<strong>po</strong>lečnost–našeprostředí vyžaduje dnes data i předvídavost při plánovánínových nástrojů.CENIA, česká informační agentura životního prostředí se soustředí ve svéčinnosti na horizontální témata v oblasti životního prostředí a jejich přesahyna ekonomiku a s<strong>po</strong>lečnost. Nashromážděné údaje za čtyři roky činnosti CE-NIA umožnily vydání již druhé průřezové knihy. Po publikaci „Životní prostředív České <strong>republice</strong> <strong>1989</strong>–2004“ jsme se zaměřili na vztah mezi ekonomickými aktivitamia jejich environmentálními vlivy v období 1990–2007. Snahou rozsáhléhotýmu autorů je přinést objektivní informace, které snesou kritické zkoumáníkaždého tábora. Autorům i o<strong>po</strong>nentům patří můj vřelý dík.Je na čtenáři, aby si udělal vlastní názor nad zde předkládanými údaji.Jiří HradecŘeditel CENIA


Hos<strong>po</strong>dářství a životní prostředí v České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>Vážení čtenáři,publikace, která se Vám dostává do rukou, je volným <strong>po</strong>kračováním knihy zpracované autorskýmkolektivem CENIA „Životní prostředí v České <strong>republice</strong> <strong>1989</strong>–2004“, jež <strong>po</strong>jednávalao vývoji stavu životního prostředí u nás od „sametové revoluce“ do začátku 21. století. Našímcílem v tomto návazném díle je <strong>po</strong>skytnout přehled o vývoji interakce hos<strong>po</strong>dářství a životníhoprostředí ve stejném období, rozšířeném o data za roky 2005 a 2006. Seznámení s tímto vývojemVám umožní lépe <strong>po</strong>chopit současný stav životního prostředí a jeho aktuální problémy,přestože datová základna není úplná a metodicky homogenní.Není ani třeba zdůrazňovat, že ekonomický i s<strong>po</strong>lečenský vývoj v tomto období byl velmidynamický a změny, ke kterým docházelo, v mnoha ohledech zásadní. Strukturální změnyv ekonomice reprezentované útlumem tehdy tradičních „těžkých“ odvětví průmyslu a naopaknárůstem tvorby přidané hodnoty v oblasti méně energeticky náročných oblastech průmyslua služeb, rychlý rozvoj osobní i nákladní silniční dopravy a změna životního stylu obyvatel způsobenácelkových bohatnutím s<strong>po</strong>lečnosti i integrací do evropského prostoru byly zásadnímifaktory pro vývoj našeho životního prostředí. Významně <strong>po</strong>zitivní úlohu sehrálo přistoupeníČR do EU a s tím s<strong>po</strong>jená trans<strong>po</strong>zice a implementace evropského práva, neboť Evropské s<strong>po</strong>lečenstvíje institucí, pro kterou je environmentální aspekt <strong>po</strong>litiky zásadní.S tímto vývojem byl spjat i měnící se charakter environmentálních problémů. Zatímco před15 lety mohli občané jen stěží ovlivnit katastrofální stav životního prostředí, neboť většinuznečištění způsobovaly velké průmyslové <strong>po</strong>dniky a těžba surovin, dnes je přístup každéhoz nás k těmto otázkám významný. Technologický rozvoj umožnil <strong>po</strong>kles měrného znečištění (najednotku produkce), současný růst HDP však působil protichůdně, neboť nároky s<strong>po</strong>lečnosti namateriály a energie stoupaly.Energetická náročnost ekonomiky za uvedené období <strong>po</strong>klesla o více jak 50 %, nejvíce během<strong>po</strong>sledních 3 let, kdy klesá o více jak 5 % ročně. I tak je však stále výrazně vyšší, než jakýje průměr států EU. Silniční doprava se <strong>po</strong>stupně stala jedním z nejvýznamnějších faktorůovlivňujících stav životního prostředí. Počet osobních automobilů se během sledovanéhoobdobí přibližně zdvojnásobil – na více než 4 miliony v <strong>roce</strong> 2007, objemy nákladní silničnídopravy narostly více jak trojnásobně.Výsledkem uvedených trendů byl na jedné straně radikální <strong>po</strong>kles znečišťování z průmyslovéhosektoru, např. emise oxidu siřičitého <strong>po</strong>klesly od roku <strong>1989</strong> na přibližně desetinu tehdejšíhostavu, a s tím s<strong>po</strong>jené zlepšování kvality ovzduší a vod na straně druhé. Objevily sevšak i nové problémy, jako je nárůst zátěží životního prostředí z dopravy, zejména <strong>po</strong>kud jdeo emise do ovzduší a hluk; stagnující a v <strong>po</strong>slední době i stoupající emise skleníkových plynůpřinášejících riziko globálních klimatických změn; a změny ve struktuře krajiny, způsobenérozsáhlou rezidenční i komerční výstavbou včetně s tím s<strong>po</strong>jené dopravní infrastruktury.Předkládaná publikace Vás <strong>po</strong>drobněji provede tímto vývojem <strong>po</strong> jednotlivých hos<strong>po</strong>dářskýchsektorech a nabídne Vám komplexní <strong>po</strong>hled na stále ožehavější environmentální problematiku.Věříme, že se nám <strong>po</strong>dařilo splnit cíle našeho záměru a těšíme se na Vaše ohlasy.Autorský kolektiv CENIA


1Transformace ekonomikya makroekonomický vývoj


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojV<strong>roce</strong> <strong>1989</strong> patřila československá ekonomika mezi centrálně řízené ekonomiky s vysokou mírou mono<strong>po</strong>lizacea všechny ekonomické p<strong>roce</strong>sy byly řízeny centrálním plánem. Reálný trh v zásadě ne existovala výsledkem bylo prohlubující se ekonomické i technologické zaostávání. Od roku <strong>1989</strong> do současnosti seekonomika úspěšně transformovala na relativně vyspělou tržní ekonomiku. Institucionální transformacevyžadovala přechod k právnímu řádu demokratické s<strong>po</strong>lečnosti.Několika formami privatizace byl vytvořen fungující soukromý sektor, na který nyní připadá cca 90 % tvorbyhrubého domácího produktu (HDP). Mezi lety 1990 a 2005 se HDP ve stálých cenách zvýšil o 30 % a inflaci se <strong>po</strong>dařilona rozdíl od sousedních zemí a <strong>po</strong> jednorázovém skoku ze začátku 90. let držet <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1999 na nízké úrovni.Po <strong>po</strong>klesech a nevýrazném růstu v 90. letech se makroekonomický vývoj <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 začal vyznačovat najedné straně vysokými tempy růstu HDP a průmyslu, <strong>po</strong>silující měnou, vnější stabilitou, ale na druhé straně <strong>po</strong>většinu období relativně vysokou (8 %) nezaměstnaností a rostoucím deficitem veřejných financí. Tyto nepříznivéjevy se <strong>po</strong>dařilo zvládnout až od roku 2005. Právě problém stability veřejných financí (včetně penzijní reformy)zůstává nejvážnější otázkou nejbližších let.Úrovni ekonomiky od<strong>po</strong>vídal i stav životního prostředí. Před rokem <strong>1989</strong> patřilo Československo mezi nejzdevastovanějšístáty Evropy. Stav životního prostředí se <strong>po</strong> prudkém zlepšení v období 1990 až 1999 (v letech 1990–1993 v důsledku <strong>po</strong>klesu výroby, v letech 1993–1999 v důsledku vysokých investic do životního prostředí) v zásaděstabilizoval s tím, že se projevují kladné i zá<strong>po</strong>rné meziroční odchylky. Některé ukazatele, zejména v oblastikvality ovzduší, však mohou indikovat <strong>po</strong>čátek nových negativních trendů. Problémem zůstává i vysoká energetickáa materiálová náročnost ekonomiky, částečně daná vysokým <strong>po</strong>dílem průmyslu v národním hos<strong>po</strong>dářstvía konjunkturou silniční dopravy.1.1 Transformace a privatizace ekonomikyV <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> u nás existoval ekonomický systém, který se zásadně lišil od systému vyspělýchzemí. Ekonomika se formálně řídila centrálním víceletým plánem a jeho direktivnímiukazateli. Byla uzavřená, protože ideologickým <strong>po</strong>žadavkem bylo s<strong>po</strong>léhání se na vlastnísíly a soběstačnost. V mezinárodních vztazích byla úzce svázána s ekonomikami dalších komunistickýchzemí. Výsledkem byla nedostatková ekonomika, kdy výrobků a surovin bylobuď málo, nebo nadbytek (to v případě, že byly ne<strong>po</strong>třebné).Po revolučních událostech listopadu <strong>1989</strong> bylo ekonomické zaostávání a stagnace jednímz impulsů nutnosti zásadních změn v ekonomice. Na <strong>po</strong>dzim roku 1990 vypracovala nováčeskoslovenská vláda v součinnosti s národními vládami ČR a SR program radikální ekonomickéreformy, zaměřeném na rychlý přechod od direktivní přikazovací ekonomiky k ekonomicetržní. K 1. 1. 1991 bylo liberalizováno 85 % cen (Žídek, str. 57). Ceny, které liberalizovány nebyly,např. elektřiny, plynu a nájemného, byly <strong>po</strong>stupně uvolňovány a deregulovány. V <strong>roce</strong>1998 se míra liberalizace s<strong>po</strong>třebitelských cen dostala na standardní úroveň zemí EU.Kumulovaná inflace s<strong>po</strong>třebitelských cen za období <strong>1989</strong>–2007 dosáhla 451,7 %, což jevšak nejméně z transformujících se ekonomik, zatímco např. na Ukrajině a v Rusku proběhlaenormní hyperinflace, ke které se přiblížilo i Estonsko s Litvou. V. Klaus a V. Tomšík uvádějípro vybrané <strong>po</strong>stkomunistické země následující údaje – viz Tab. 1.1.V lednu 1990 byl rovněž liberalizován zahraniční obchod a přešel na světové ceny a placenív konvertibilních měnách. O dopadech na zahraniční obchod více v kapitole Obchod.V <strong>roce</strong> 1990 byly provedeny tři devalvace koruny z 16,5 CSK/USD na 28 CSK/USD, kteréumožnily zavedení vnitřní konvertibility (směnitelnosti) národní měny <strong>po</strong>stupně v letech1991 až 1992. Negativním důsledkem devalvací koruny bylo zdražení dovozů.Od konce 50. let probíhaly <strong>po</strong>kusyo zlepšení fungování hos<strong>po</strong>dářství řadoureforem, především v oblasti plánování.Tyto reformy však narážely na ideologicko-<strong>po</strong>litickáomezení a neuspěly. Pokuso jedinou koncepční reformu z konce60. let 20. století, která z hos<strong>po</strong>dářskéroviny přešla i do oblasti <strong>po</strong>litiky, bylzastaven vojenskou intervencí vedenouSovětským svazem.Federální shromáždění schválilo v září1990 „Scénář ekonomické reformy“ jakozásadní programový dokument. Ten vycházelz restriktivní monetární a fiskální<strong>po</strong>litiky, změny vlastnických vztahů,liberalizace cen, vnitřní směnitelnostia obsahoval i zásady sociální <strong>po</strong>litiky.


8 | 9Kumulovaná inflace v transformujících se ekonomikách [%]Země Období Kumulovaná inflace HDPUkrajina 1991–1999 46 000 000 -61Estonsko 1991–1994 9 086 -33Rusko 1992–1996 289 000 -35Tab. 1.1Zdroj: Klaus V. a Tomšík V., Makroekonomickáfakta české transformace, NC Publishing, 2007Kumulovaná inflace od<strong>po</strong>vídá součinuhodnot ročních inflačních koeficientůza uvedené období.Litva 1992–1994 9 040 -41Bulharsko 1990–1993 1 702 -27Polsko 1990–1991 1 066 -18Rumunsko 1991–1992 737 -21Maďarsko 1990–1993 165 -18Slovensko 1991–1993 118 -24ČR 1991–1993 110 -121.1.1 PrivatizacePrivatizační p<strong>roce</strong>s <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> probíhal <strong>po</strong>stupně několika směry. Takzvaná „malá privatizace“zahrnovala převážně restaurace, hotely, drobný obchod a v menší míře i výrobníprovozovny. Probíhala do roku 1993 a vydražený objem na konci tohoto období představovalcca 31 mld. Kč. Takzvaná „velká privatizace“ proběhla ve dvou etapách (1992, 1995–1997).Byla prováděna různými formami přímých prodejů nebo ku<strong>po</strong>novou privatizací. Celkově bylprivatizován majetek státních <strong>po</strong>dniků v odhadované účetní hodnotě 1 780 mld. Kč. Výrobnía s<strong>po</strong>třební družstva byla rovněž transformována na tržně orientované <strong>po</strong>dniky.Část státního majetku byla vrácena obcím a městům (tzv. historický majetek) v odhadovanéhodnotě 350 mld. Kč. Část majetku byla restituována viz Graf 1.1.Z hlediska ochrany životního prostředí je třeba u<strong>po</strong>zornit na § 6a tzv. zákona o velképrivatizaci (zákon č. 92/1991 Sb.), který v návrzích privatizačních projektů (<strong>po</strong>daných <strong>po</strong>29. 2. 1992) vyžaduje vyhodnocení závazků <strong>po</strong>dniku z hlediska ochrany životního prostředí<strong>po</strong>tvrzené Ministerstvem životního prostředí, včetně vyčíslení škod na životním prostředízpůsobených dosavadní činností <strong>po</strong>dniku. Přestože od<strong>po</strong>vědnost za ekologické závazky mělpředchozí vlastník – stát, byla problematika od<strong>po</strong>vědnosti za minulé ekologické závazky nazačátku privatizace do značné míry <strong>po</strong>dceněna. Byla řešena jen formou několika usnesenívlády ČR (hlavně č. 123/1993 a č. 393/1994), <strong>po</strong>dle kterých úhrady nákladů na odstraněníekologických škod vzniklých před privatizací, ovšem ne zcela přesně definovaných, přebíralFond národního majetku ČR. Původní parametry ekologických škod byly určeny Metodickým<strong>po</strong>kynem MSNMaP a MŽP ze dne 18. 5. 1992.K privatizaci bank se přistoupilo s velkým z<strong>po</strong>žděním. Ze státních bank se staly státnípeněžní ústavy, <strong>po</strong>té akciové s<strong>po</strong>lečnosti vlastněné státem nejprve stop<strong>roce</strong>ntně a <strong>po</strong>témajoritně (minoritní <strong>po</strong>díl byl součástí ku<strong>po</strong>nové privatizace). Po zavedení standardnějšíchúčetních <strong>po</strong>stupů a bankovního dohledu se ukázalo, že banky jsou zatíženy obrovskýmmnožstvím úvěrů <strong>po</strong> lhůtě splatnosti. Aby bylo možné je vůbec privatizovat, bylo nutno tytobanky kapitálově <strong>po</strong>sílit a očistit od špatných úvěrů. Později byly za výhodných <strong>po</strong>dmíneknabízeny zahraničním investorům. Podle ČNB ztráty z transformace bankovního sektoru činily350–400 mld. Kč.Nejúspěšněji privatizace proběhla většinou v <strong>po</strong>dnicích privatizovaných zahraničnímivlastníky. Poměrně dobře dopadly i velké <strong>po</strong>lostátní firmy. Hůře dopadly <strong>po</strong>dniky drobnýchčeských <strong>po</strong>dnikatelů. Nejednoznačně skončily <strong>po</strong>dniky privatizované tzv. ku<strong>po</strong>novou metodou.(viz Privatizace a restituce, Zpráva vlády o stavu české s<strong>po</strong>lečnosti)Ku<strong>po</strong>nové privatizace se mohl zúčastnitkaždý občan ČR starší osmnácti let. Za1 000 Kčs/Kč si mohl <strong>po</strong>řídit ku<strong>po</strong>novouknížku, která představovala 1 000investičních bodů. Za tyto body si pakkaždý „držitel investičních ku<strong>po</strong>nů“mohl „nakoupit“ akcie privatizovaných<strong>po</strong>dniků. Vedlejším důsledkem byl vznik„privatizačních fondů“ s významnouvahou v národním hos<strong>po</strong>dářství.Zákony, které měnily vlastnickoustrukturu:Zákon č. 427/1990 Sb., o převodechvlastnictví státu na právnické a fyzickéosoby, tzv. „zákon o malé privatizaci“,umožnil dražit malé, zvláště obchodníprovozovny, a zákon č. 92/1991 Sb.,o <strong>po</strong>dmínkách převodu majetku státu najiné osoby, tzv. „zákon o velké privatizaci“.Transformace družstev bylaprováděna <strong>po</strong>dle zákona č. 42/1992 Sb.,o úpravě majetkových vztahů ve družstvech.Další cestou, kterou došlo kezměně vlastnických vztahů, byla tzv.„restituce“ prováděná <strong>po</strong>dle zákonůč. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci,č. 403/1990 Sb., o zmírnění následkůněkterých majetkových křivd,č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích,a č. 229/1991 Sb., o úpravěvlastnických vztahů k půdě. Státní<strong>po</strong>dniky se řídily zákony č. 111/1990 Sb.,92/1991 Sb. a 119/1995 Sb. Tyto zákonybyly mnohokrát novelizovány.Hrubá přidaná hodnotaje dána rozdílem mezi produkcí statkůa služeb a mezi s<strong>po</strong>třebou. Souhrn HPHza všechna odvětví v národním hos<strong>po</strong>dářstvíplus čisté daně z produktů představujehrubý domácí produkt.


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojPrivatizace státních produktivních aktiv [mld. Kč]350Graf 1.1Velká privatizaceMalá privatizacePřevod na obceRestituceZdroj: Kouba, Vychodil, Roberts:Privatizace bez kapitálu, Karolinum 20051 20030Státními produktivními aktivy jsoumíněny výrobní <strong>po</strong>dniky, <strong>po</strong>dnikyslužeb, zemědělská půda a také např.obytné domy, obchody a restaurace.Velká privatizace [mld. Kč]8484300180 552Graf 1.2Podniky nadále státníAkciové s<strong>po</strong>lečnosti vznikléjinak než z ku<strong>po</strong>nové privatizaceAkciové s<strong>po</strong>lečnosti vznikléz ku<strong>po</strong>nové privatizacePodniky privatizovanémimo vlivy ku<strong>po</strong>nové privatizaceOstatní (např. likvidované,restituované a<strong>po</strong>d.)Zdroj: Kouba, Vychodil, Roberts:Privatizace bez kapitálu, Karolinum 2005Podíl nestátní sféry na tvorbě HDP a HPH v běžných cenách% mld. Kč80 3 000702 500602 000501 500403020101990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 20051 0005000Graf 1.3Tvorba HPH ve veřejném sektoru[mld. Kč, b.c.]Tvorba HPH v národním soukromémsektoru [mld. Kč, b.c.]Tvorba HPH v sektoru <strong>po</strong>d zahraničníkontrolou [mld. Kč, b.c.]Podíl nestátní sféry na tvorbě HDP [%]Zdroj: Ročenka HN, 2003, ČSÚVzhledem ke změně metodiky lze <strong>po</strong>dílsoukromého sektoru v ekonomice<strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2002 sledovat jen <strong>po</strong>dle jeho<strong>po</strong>dílu na tvorbě hrubé přidané hodnoty(HPH). Podle ČSÚ tento <strong>po</strong>díl kolísámezi 81 % a 82 %.


10 | 111.2 Vývoj hlavních makroekonomických ukazatelů1.2.1 Hrubý domácí produktDo roku 1993 HDP klesal, což bylo prolomeno až v <strong>roce</strong> 1994. Na rostoucí vnější (relativnívýše deficitu běžného účtu platební bilance) a vnitřní (předstih růstu reálných mezd)nerovnováhu reagovala nejprve centrální banka a <strong>po</strong>té i vláda restriktivnější <strong>po</strong>litikou. Negativněpůsobila rovněž ztráta transformační dynamiky. Proto v <strong>roce</strong> 1996 došlo k <strong>po</strong>klesutempa růstu HDP a v letech 1997–1998 se dokonce hodnota HDP absolutně snížila. Od roku1999 však HDP roste a <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2003 se tem<strong>po</strong> růstu dokonce zvyšuje (3,6 % v <strong>roce</strong> 2003,6,4 % v <strong>roce</strong> 2005 a 6,5 % předběžně v <strong>roce</strong> 2007). Tento trend <strong>po</strong>tvrzuje rovněž vyjádřeníHDP v pře<strong>po</strong>čtu na jednoho obyvatele (viz Graf 1.5). Tzv. reálný HDP je vyjadřován ve stálýchcenách výchozího roku.Výrazně se měnila rovněž odvětvová struktura tvorby HDP. Zatímco v <strong>roce</strong> 1990 vytvářelnejvětší <strong>po</strong>díl hrubého domácího produktu průmysl (53,1 % včetně stavebnictví), v dalšíchletech zaujaly vedoucí <strong>po</strong>zici služby (viz Graf 1.7).Index vývoje HDP, ceny roku 1995130120Hrubý domácí produkt (HDP) je nejsouhrnnějšímukazatelem stavu národního hos<strong>po</strong>dářství.Tvoří jej celková peněžní hodnotastatků a služeb vytvořená za dané obdobína určitém území. Časovým obdobím býváobvykle rok. V mezinárodních srovnáníchse často <strong>po</strong>užívá HDP na obyvatele (HDPna hlavu) <strong>po</strong>dle parity kupní síly (PPP).Hrubý národní důchod se zjednodušeněrovná hrubému domácímu produktuopravenému o saldo důchodů přijímanýcha vyplácených z a do zahraničí.Graf 1.4HDP, rok 1990=100Meziroční změna HDP,předchozí rok=100Zdroj: ČSÚ11010090Změna HDP <strong>1989</strong>/90 je vy<strong>po</strong>čtena dlestaré metodiky v cenách roku 1984.Korekce dat od roku 1995 je s<strong>po</strong>čtenadle metodiky ESA 1995 – nelze prozatímsrovnávat s nerevidovanými daty předtímto rokem. Údaje od roku 2005 jsouk dis<strong>po</strong>zici <strong>po</strong>uze v cenách roku 2000,proto nejsou v grafu uvedeny.80199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004Vývoj HDP na obyvatele, ceny roku 1995 [tis. Kč]300250200150Graf 1.5HDP na obyvatele, Kč, ceny roku 1995HDP na obyvatele, Kč, b.c.Zdroj: ČSÚKorekce dat od roku 1995 <strong>po</strong>dle metodikyESA 1995 – nelze prozatím srovnávats nerevidovanými daty před tímto rokem.100500199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojVývoj HDP a HND, ceny roku 2000 [mld. Kč]3 0002 5002 0001 500Graf 1.6Hrubý domácí produktHrubý národní důchodZdroj: ČSÚZjednodušeně se hrubý národní důchodrovná HDP zvýšené o příjmy ze zahraničía snížené o platby do zahraničí.1 0005000199519961997199819992000200120022003200420052006Struktura HDP, stálé ceny roku 1995 [mld. Kč]Služby, průmysl, zemědělství1 000800600HDP2 0001 6001 200Graf 1.7ZemědělstvíPrůmyslSlužbyHDPZdroj: ČSÚ40080020040001990199119921993199419951996199719981999200020012002200320040HDP na obyvatele, pře<strong>po</strong>čet <strong>po</strong>mocí běžné parity kupní síly, EU27 = 100, 2006Obr. 1.1Neuvedeno0–5051–7576–100101–125126–150151–175176–200200 a víceZdroj: ČSÚHDP na obyvatele v USD měřený paritou kupní síly vykazuje od roku 1998 stálý růst. Ukazatelse zvýšil z úrovně 11 430 USD v <strong>roce</strong> 1993 až na úroveň kolem 24 200 USD v <strong>roce</strong> 2007.V mezinárodním srovnání ČR s vyspělými zeměmi zůstává relativní <strong>po</strong>stavení ČR ve sledovanémobdobí víceméně stejné, ze států EU15 bylo do roku 2006 předstiženo <strong>po</strong>uze Portugalsko.Parita kupní síly je <strong>po</strong>měr mezi měnami,který vyjadřuje schopnost zakoupit stejnýsoubor statků v obou zemích. Zjišťuje se vetříletých intervalech (nejnovější je z roku2005) a v mezidobí mezi zjištěními se<strong>po</strong>užívá inter<strong>po</strong>lačních a extra<strong>po</strong>lačníchmetod na bázi reálných směnných kurzů.


12 | 131.2.2 InflaceInflace představuje změnu cenové hladiny během sledovaného období (za rok nebo měsíc).Je-li inflace na vysoké úrovni, domácnosti s fixním nebo <strong>po</strong>malu rostoucím příjmemsi mohou v průběhu času koupit stále méně zboží a služeb. Liberalizace cen z <strong>po</strong>čátku roku1991 vedla k výraznému růstu cenové hladiny (57 % za rok 1991). Od roku 1994 se roční mírainflace <strong>po</strong>hybovala bez zásadních cenových skoků na úrovni kolem 10 %. Po <strong>roce</strong> 1999 ročnímíra inflace klesla na úroveň srovnatelnou s úrovní vyspělých zemí. Od stejného roku se téžz<strong>po</strong>malil růst indexu s<strong>po</strong>třebitelských cen, od roku 2002 nepřesáhl 3 % (v <strong>roce</strong> 2005 to bylo2,5 %), od konce roku 2007 se však inflace začala prudce zvyšovat (7,5 % v únoru 2008).Cenová úroveň v <strong>roce</strong> 2007 dosáhla více než čtyřnásobné úrovně (konkrétně 412 %) vesrovnání s rokem 1990. To má mimo jiné dopad na relativní váhu <strong>po</strong>platků za znečišťováníživotního prostředí, které jsou vyměřeny absolutní částkou. Ve sledovaném období indexycen výrobců významně vzrostly (1,5–3,5 krát), přesto však nedosahovaly takových hodnotjako indexy s<strong>po</strong>třebitelských cen, které ve stejném období vzrostly zhruba 4,1 krát.Podobně jako u HDP rovněž i hodnota indexu s<strong>po</strong>třebitelských cen byla mezi roky2004/2003 v ČR v <strong>po</strong>rovnání se zeměmi Visegrádu (Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko) nejnižšía předčila dokonce i některé vyspělé evropské země. Na průměr EU i OECD však ČR ještěstále ztrácí.Index s<strong>po</strong>třebitelských cen (CPI)je číslo, které vychází z cen koševybraných výrobků a služeb placenýchobyvatelstvem, přičemž v koši je každémuvýrobku a službě přiřazena určitáváha. CPI zjišťuje, jak se mění ceny zbožía služeb s<strong>po</strong>třebovávaných domácnostmiv určitém období (proto se mu také říkáindex životních nákladů).Míra inflace a index s<strong>po</strong>třebitelských cenIndex s<strong>po</strong>třebitelských cen600500400300200100Průměrná míra inflace605040302010Graf 1.8Průměrná míra inflace [%]Index s<strong>po</strong>třebitelských cen, 1990 = 100Zdroj: MF, ČSÚ01990199119921993199419951996199719981999200020012002200320042005200620070Indexy cen výrobců (rok 1990 = 100)400300Graf 1.9Index cen průmyslových výrobcůIndex cen stavebních pracíIndex cen zemědělských výrobcůZdroj: MF, ČSÚ2001000199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojMezinárodní srovnání indexů s<strong>po</strong>třebitelských cen (index 2005/2004)543Graf 1.10Zdroj: OECDPro evropské státy se vy<strong>po</strong>čítává tzv.harmonizovaný index s<strong>po</strong>třebitelskýchcen (HICP).* 2004/2003210Česká republikaSlovenskoPolskoMaďarskoSlovinskoRakouskoNěmeckoBelgiePortugalskoŠpanělskoŠvédskoŘeckoS<strong>po</strong>jené královstvíUSA*Ja<strong>po</strong>nsko*EU15*OECD*1.2.3 Směnný kursPřechod koruny k plné konvertibilitě byl jedním z cílů, ale i před<strong>po</strong>kladů úspěšné ekonomickétransformace. Cesta vedla od jednotného vnitřního kursu (1990) k vnitřní směnitelnosti(1991), kdy se s korunou mohlo obchodovat jen v tuzemsku. Od fixace kursu na měnovýkoš se v <strong>roce</strong> 1992 přešlo k fluktuačnímu pásmu. Od roku 1995 se koruna stala plně konvertibilní,obchodovatelná doma i v zahraničí. Od roku 1997 je koruna v režimu volného kursuplně směnitelné měny. Po vstupu do EU k 1. 5. 2004 je v chodu i příprava na zavedení eurajako národní měny.Exchange Rate Deviation Index543Exchange Rate Deviation Index (ERDI)je <strong>po</strong>měr mezi směnným kurzem korunya paritou kupní síly koruny (tzv. PPP). Čímje ekonomika chudší, tedy její cenová hladinavzdálenější od světové a <strong>po</strong>ptávka <strong>po</strong>její národní měně nižší, tím je ERDI vyšší.Graf 1.11Zdroj: OECD,ČNBZ grafu zobrazujícího <strong>po</strong>měr parity kupnísíly koruny ke tržnímu kursu americkéhodolaru je zřejmé, že i přes zakolísánív druhé <strong>po</strong>lovině 90. let 20. století senaše měna vyvíjela úspěšně, a i v tétooblasti se <strong>po</strong>tvrdilo zařazení české ekonomikymezi vyspělé země.211991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007


14 | 151.2.4 NezaměstnanostTransformační změny se projevily také vznikem a nárůstem nezaměstnanosti. Nezaměstnanostlze sledovat z <strong>po</strong>hledu regionálního a strukturálního. Existují výrazné rozdíly v nezaměstnanostimezi jednotlivými oblastmi, kdy na jedné straně stojí Praha a její okolí s velminízkou nezaměstnaností a na druhé straně kraje Moravskoslezský a Ústecký s vysokou nezaměstnaností.Strukturálně se na nezaměstnanosti nejvýrazněji projevil útlum těžby hnědéhoa černého uhlí a restrukturalizace těžkého průmyslu. Objevila se rovněž dlouhodobá nezaměstnanost,která <strong>po</strong>stihuje převážně lidi se zdravotním <strong>po</strong>stižením, mládež, seniory, příslušníkyetnických menšin, nekvalifikované občany a ženy s více malými dětmi (cf. Spěváček, str. 252).V první <strong>po</strong>lovině 90. let 20. století se díky nedokončené transformaci nezaměstnanostudržovala uměle na nízké úrovni. Podniky nebyly plně vystaveny tržním <strong>po</strong>dmínkám, mimojiné snadnou dostupností bankovních úvěrů, což umožnilo přežívat řadě neefektivních <strong>po</strong>dnikůa výrob. Od roku 1996 se začal <strong>po</strong>čet nezaměstnaných dynamicky zvyšovat a ještě rychlejinež nezaměstnanost rostl také <strong>po</strong>čet uchazečů na jedno volné pracovní místo. V letech2003 a 2004 se míra registrované nezaměstnanosti udržovala na úrovni cca 10 %. Nezaměstnanostse začala snižovat až od roku 2004 a nová pracovní místa začal hos<strong>po</strong>dářský růstv malé míře generovat až <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2005.V <strong>po</strong>rovnání s ostatními státy Evropy se v současné době <strong>po</strong>hybuje míra nezaměstnanostina průměru zemí EU, což lze hodnotit jako jeden z úspěchů transformace ekonomiky.Obecná míra nezaměstnanosti [%]10Ministerstvo práce a sociálních věcívychází ze statistik úřadů práce a jakonezaměstnané uvádí ty, kteří jsou naúřadech práce registrováni jako nezaměstnaní.Míra registrované nezaměstnanostiod<strong>po</strong>vídá <strong>po</strong>dílu registrovanýchnezaměstnaných na celkové pracovnísíle. Obecná míra nezaměstnanosti je<strong>po</strong>díl <strong>po</strong>čtu všech nezaměstnanýchna celkové pracovní síle. Ukazatel jezjišťován výběrovými šetřeními <strong>po</strong>dlemetodiky Eurostatu. Tento ukazatel sezačal využívat až od roku 1998. Podlečtvrtletních šetření <strong>po</strong>čtu nezaměstnanýchprováděných ČSÚ bývá <strong>po</strong>četnezaměstnaných o 200 000–300 000 osobvyšší, než je jejich evidovaný <strong>po</strong>čet.Graf 1.12Zdroj: MPSV, ČSÚ86420199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007Mezinárodní srovnání obecné míry nezaměstnanosti v <strong>roce</strong> 2006 [%]15Graf 1.13Zdroj: Eurostat129630Česká republikaSlovenskoPolskoMaďarskoNěmeckoRakouskoFrancieS<strong>po</strong>jené královstvíEU15EU25OECD


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývoj1.2.5 Zahraniční zadluženostMíra zahraniční zadluženosti je dalším významným makroekonomickým ukazatelem.Z Grafu 1.14 je patrná vzrůstající tendence míry zahraniční zadluženosti České republiky. Pomírném <strong>po</strong>klesu mezi lety 1998 až 2001 zadlužení v dolarovém ekvivalentu prudce stouploaž k hodnotě 58,3 mld. USD v <strong>roce</strong> 2006. Světová banka a Mezinárodní měnový fond <strong>po</strong>važujíza kritickou hranici vnější zadluženosti úroveň rovnající se 150 % ex<strong>po</strong>rtu, což je v případěČR přibližně 143 mld. USD. Jak je zřejmé, jsme hluboce <strong>po</strong>d touto mezní hranicí. Vzhledemk <strong>po</strong>silující koruně a růstu HDP se <strong>po</strong>díl zadluženosti na HDP dokonce snížil. Relativně nejvyššího<strong>po</strong>dílu na HDP bylo dosaženo v <strong>roce</strong> 1997 (41,9 %, Graf 1.14). Nicméně míra zahraničnízadluženosti stále zůstává <strong>po</strong>d úrovní západoevropských zemí (Graf 1.15).Srovnání ukazatele kopíruje současný trend – v <strong>po</strong>rovnání se státy Visegrádské čtyřky jehodnota <strong>po</strong>dílu zahraniční zadluženosti na HDP výrazně nižší, ve srovnání s některými vyspělýmistáty jako např. Rakousko (sousední malý a vyspělý stát) a Belgie (země s historicky<strong>po</strong>dobnou strukturou ekonomiky) zůstává velmi nízká.Zahraniční zadluženost6050Zahraniční zadluženost je sumoudevizových a korunových pasiv bankovnísoustavy (vč. ČNB), <strong>po</strong>dnikové sférya vlády vůči nerezidentům. Korekce hodnotHDP od roku 1995 byla provedena<strong>po</strong>dle metodiky ESA 95 a nelze prozatímsrovnávat s nerevidovanými hodnotamia z nich odvozenými údaji před tímtorokem.Graf 1.14Zahraniční zadluženost [mld. USD]Podíl zahr. zadluženosti [% HDP]Zdroj: MF40302010019931994199519961997199819992000200120022003200420052006Mezinárodní srovnání zahraniční zadluženosti, 2006 [% HDP]200Graf 1.15Zdroj: CIA World Factbook a IMF, vý<strong>po</strong>čty CENIA150100500Česká republikaSlovenskoPolskoMaďarskoSlovinskoRakouskoNěmeckoBelgiePortugalsko


16 | 171.3 Makroekonomika a životní prostředí1.3.1 Investice na ochranu životního prostředíPo <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> bylo nezbytné začít s nápravou stavu životního prostředí, což bylo přirozeněs<strong>po</strong>jeno s vysokými náklady. Základ pro růst výdajů do životního prostředí byl <strong>po</strong>ložen zejménanovou legislativou stanovující přísné emisní limity vy<strong>po</strong>uštění znečišťujících látek i tvrdé termíny,ve kterých muselo být omezení znečištění dosaženo. Největší objem finančních prostředkůbyl vynaložen v letech 1995–1997, a to především v oblasti ochrany ovzduší (odsíření) a v menšímíře rovněž v oblasti ochrany vod. Od roku 1990 investovala ČR do ochrany životního prostředívíce než 390 mld. Kč. Přijetí environmentálních legislativních opatření způsobilo přechodnézatížení ekonomiky a investice na ochranu životního prostředí tvořily v <strong>roce</strong> 1994 více než 8 %z celkových investic (ve srovnání s 1–3 % v ostatních zemích OECD). Musíme mít ale na zřeteli,že na tomto ne<strong>po</strong>měru se <strong>po</strong>dílejí i další skutečnosti: nižší produktivita práce v ČR, stav životníhoprostředí v zemích EU nevyžaduje tak velké investice jako v ČR, česká environmentální legislativaje v některých případech přísnější než v zemích EU a v minulosti navíc často obsahovalakrátké termíny pro realizaci příslušných opatření (např. zákon o ochraně ovzduší).Seznam hlavních strategiíživotního prostředí:• Duhový program ozdravení životníhoprostředí ČR, schválený vládou ČRv prosinci 1990• Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí ČR,schválená vládou ČR 23. 8. 1995• Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí ČR,vzatá na vědomí vládou ČR 14. 4. 1999• Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí ČR,schválená vládou ČR 10. 1. 2001• Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí ČRna léta 2004–2010, schválená vládouČR 17. 3. 2004Podíl investic na ochranu životního prostředí na celkových hrubých investicíchmld. Kč %10001080086006400Graf 1.16Hrubé investice [mld. Kč]Investice do životního prostředí[mld. Kč]Podíl investic do životního prostředína celkových investicích [%]Zdroj: ČSÚ200401990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20062Podíl investic na ochranu životního prostředí na HDPmld. Kč %502,5402,0Graf 1.17Celkem, b.c. [mld. Kč]Podíl na HDP [%]Zdroj: ČSÚ3020101,51,001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20060,5


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojCelkové investice na ochranu životního prostředí [v mld. Kčs/Kč, běžné ceny]1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006Ochrana ovzduší a klimatu 1) 1,69 5,76 13,49 21,48 20,14 8,41 4,15 4,68 4,56Nakládání s odpadnímivodami 2) 3,27 7,22 10,84 10,01 8,29 8,57 7,03 8,43 7,35Nakládání s odpady 3) 1,09 3,12 3,13 3,45 4,70 2,27 1,24 2,83 3,40Ochrana a sanace půdy,ochrana vod 4) – – – 0,88 0,56 0,33 1,03 1,97 4,20Omezování hlukua vibrací 5) – 0,79 0,65 0,57 0,31 0,28 0,37 0,44 1,19Ochrana biodiversitya krajiny 6) – 0,72 0,16 0,66 1,16 1,55 0,51 0,84 1,08Ochrana proti záření – – – – – – 0,02 0,31 0,17Výzkum a vývoj na ochranuživotního prostředí– – – – – – 0,13 0,08 0,04Ostatní aktivity na ochranuživotního prostředí– – – – – – 0,45 0,62 0,51Celkem 6,05 16,95 28,27 37,04 3,52 21,40 14,92 20,21 22,47Tab. 1.21)do roku 1995 ochrana čistoty ovzduší2)do roku 1995 ochrana čistoty vod, doroku 2001 ochrana vody (s výjimkou<strong>po</strong>dzemní)3)do roku 1995 využití a likvidace odpadu,do roku 2001 ekologické nakládánís odpady4)do roku 2001 ochrana půdy a <strong>po</strong>dzemnívody, od roku 2002 i <strong>po</strong>vrchových vod5)do roku 1995 omezení působení fyzikálníchfaktorů na životního prostředí,do roku 2001 redukce vlivu fyzikálníchfaktorů; kromě ochrany pracovišť6)do roku 1995 rekultivace půdy, do roku2001 ochrana přírody a krajinyZdroj: Statistická ročenka životního prostředíČeské republiky, ČSÚ, MŽPPodíl investic na ochranu životního prostředí <strong>po</strong>dle zdrojů financování [%]1008060Graf 1.18Vlastní zdrojeÚvěrPod<strong>po</strong>ry z veřejných zdrojůZahraniční zdrojeOstatníZdroj: ČSÚ40200199519961997199819992000200120022003200420052006Veřejné výdaje na ochranu životního prostředí, běžné ceny [mld. Kč]50403020Graf 1.19VodaOdpadyPřírodaFyzikální vlivyPůda a <strong>po</strong>dzemní vodaOvzduší a klimaOstatníZdroj: MF a Statistická ročenka životníhoprostředí ČR100199819992000200120022003200420052006Jedná se o výdaje státního roz<strong>po</strong>čtu,územních roz<strong>po</strong>čtů a výdaje státních fondůvčetně kompenzace škod na životnímprostředí. Sumy jsou v běžných cenách.


18 | 19Členění investic na ochranu životního prostředí <strong>po</strong>dle programového zaměření umožňujesledovat, jak jsou naplňovány cíle Státní <strong>po</strong>litiky životního prostředí, respektive jak účinnájsou environmentální legislativní opatření.Z finančního hlediska je důležité sledování výdajů na ochranu životního prostředí <strong>po</strong>dlezdrojů financování. Tyto údaje odrážejí vývoj ve struktuře zdrojů financování a na jejich základěje možné provádět analýzy do budoucna.Klesající tendence se projevuje především u investic z veřejných roz<strong>po</strong>čtů, naopak vlastnízdroje tvoří stále nejsilnější zdroj financování. Jejich <strong>po</strong>díl představuje cca 2/3 investičníchnákladů, které jsou k tomuto účelu vynakládány. Jedním ze stěžejních problémů v ochraněživotního prostředí bylo zajištění finančních prostředků na stanovená opatření na úrovnijednotlivých investorů.Naopak k <strong>po</strong>klesu docházelo u finančních prostředků <strong>po</strong>skytovaných ze zahraničí, tatosituace se však začala měnit a došlo k <strong>po</strong>zvolnému nárůstu objemu těchto investic, <strong>po</strong> vstupuČR do EU tento trend nadále <strong>po</strong>kračoval. Pro finanční období 2007–2013 bude možné proOperační program Životní prostředí využít ze zdrojů Evropské unie téměř 5 mld. EUR. Zvláštěvýznamné to bude pro <strong>po</strong>třebné čištění odpadních vod.Dle Grafu 1.19 vykazují výdaje na životní prostředí trvalý růst, jehož zvýšení je zřetelnépředevším v období <strong>po</strong> vstupu České republiky do EU. Nárůst se, <strong>po</strong>dle očekávání, nejvíceprojevil v oblasti ochrany vod (<strong>po</strong>žadavky na čistírny odpadních vod dle již zmiňované směrnice91/271/EHS). Významné byly rovněž výdaje v kategoriích nakládání s odpady a ochranapřírody (soustava Natura 2000).Získávání <strong>po</strong>třebných finančních prostředků pro splnění jmenovaných evropských závazků(zejména v ochraně vod) je v současnosti nejvážnějším problémem financování ochranyživotního prostředí. Shodná klasifikace výdajů na životní prostředí <strong>po</strong>dle evropské klasifikaceCEPA 2000 umožňuje srovnávání veřejných výdajů na životní prostředí v ČR se státy EU.ČR vynakládala v <strong>po</strong>rovnání se státy EU na životní prostředí mnohem více finančních prostředků.Problémem je, že koncepce výdajů na životní prostředí zahrnuje kromě investičnícha neinvestičních nákladů na ochranu životního prostředí i část nákladů kompenzace environmentálníchškod.Přechodná období:Na časovou strukturu výdajů na ochranuživotního prostředí mají vliv i tři přechodnáobdobí pro aplikaci evropských norem,které ČR vyjednala při vstupu do EU,• 94/62/ES o obalech a obalových odpadechpro dosažení míry recyklace obalůz plastů a znovuvyužití všech druhůobalů s termínem do 31. 12. 2005.• 91/271/EHS o čištění městskýchodpadních vod pro zajištění od<strong>po</strong>vídajícíhosběru odpadních vod a jejichčištění v obcích nad 2 000 ekvivalentníchobyvatel do 31. 12. 2010, s tím,že v obcích nad 10 000 ekvivalentníchobyvatel bude zajištěn od<strong>po</strong>vídajícísběr a čištění odpadních vod.• 2001/80/ES o omezení emisí znečišťujícíchlátek do ovzduší z velkých spalovacíchzařízení do 31. 12. 2007 proplnění limitů pro SO 2pro dva <strong>po</strong>dniky– teplárnu Přerov a Novou huť, a.s.1.3.2 Veřejné <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ryZajištění finančních zdrojů na akce k ochraně životního prostředí je jednou z nejdůležitějších<strong>po</strong>dmínek pro jejich realizaci. Finanční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra tak představuje <strong>po</strong>dnět, kterým jsouinvestoři vedeni k uskutečňování akcí vedoucích k udržení nebo zlepšení stavu životního prostředí.Za tímto účelem dnes existuje v ČR celá řada resortních i mimoresortních programů.Nejvíce programů přirozeně spadá <strong>po</strong>d Ministerstvo životního prostředí, které rovněžřídí Státní fond životního prostředí (SFŽP). Některé environmentální programy spravují takéMinisterstvo zemědělství nebo Ministerstvo pro místní rozvoj, některé dílčí programy jsourealizovány v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva dopravy a dalších.Kromě jednoznačně <strong>po</strong>zitivních <strong>po</strong>d<strong>po</strong>r ve vztahu k životnímu prostředí však existují také<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry, jejichž vliv na životní prostředí je negativní, například daňové úlevy pro leteckáa námořní paliva, nižší daňové zatížení motorové nafty proti benzinu a úleva pro spalováníkomunálního odpadu. Identifikace takových <strong>po</strong>d<strong>po</strong>r však není snadnou záležitostí a ještěmnohem více komplikovanější jsou p<strong>roce</strong>sy vedoucí k jejich omezení, respektive odstranění.Některé <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry navíc přesahují národní rámce jednotlivých zemí a jejich reforma by muselabýt prováděna na základě mezinárodní s<strong>po</strong>lupráce.Kromě ministerstev vyhlašují programyk ochraně životního prostředí i některédalší instituce, např. Státní ústav jadernébezpečnosti nebo Českomoravská záručnía rozvojová banka. Podstatnou roliv <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře ochrany životního prostředíhrají zahraniční zdroje, s jejichž <strong>po</strong>mocímohou být naplňovány závazky plynoucíz členství ČR v EU.Veřejné výdaje z centrálních zdrojů ČR do životního prostředí [mld. Kč]Zdroj výdajů do životního prostředí 1990–1994 1995–2000 2001–2005Tab. 1.3Zdroj: ČSÚ, MF, SFŽPStátní roz<strong>po</strong>čet 40,5 37,2 30,1Státní fondy 11,4 20,6 19,4Fond národního majetku 0,1 9,2 17,5Celkem výdajů 52,0 67,1 67,2Státní roz<strong>po</strong>čet – výdaje celkem 1 529,1 2 550,1 3 804,2Podíl výdajů do životního prostředíz celkových výdajů státního roz<strong>po</strong>čtu3,4 % 2,6 % 1,8 %


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývoj1.3.3 Daňové úlevy z důvodů ochrany životního prostředíKromě daňových <strong>po</strong>vinností existuje rovněž celá řada daňových úlev a osvobození. Daňovéúlevy (jako forma <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry) mohou být významným nástrojem v ochraně životníhoprostředí. Na začátku 90. let se daňové úlevy z důvodů ochrany životního prostředí vyskytovalyjen výjimečně. K 1. 1. 1993 bylo využito řady úlev zvýhodňujících technologie, paliva,případně druhy dopravy a <strong>po</strong>užívaní paliv méně environmentálně škodlivých. Šlo zejménao osvobození některých druhů veřejné dopravy od silniční daně a její snížení pro vozidlas nižšími emisemi, vyšší s<strong>po</strong>třební daň na olovnatý než bezolovnatý benzín (k 1. 1. 1996 byloale zrušeno) a na alternativní <strong>po</strong>honné hmoty, o osvobození od daně z nemovitostí u nemovitostís významem pro ochranu životního prostředí a o zařazení řady ekologicky příznivýchvýrobků do zvýhodněné (nižší) sazby daně z přidané hodnoty (DPH). Od roku 2004 však bylyvšechny výrobky zařazené dosud do snížené sazby DPH z důvodů ochrany životního prostředía ús<strong>po</strong>r paliv a energie a využívání obnovitelných zdrojů přeřazeny do základní sazby DPH,tj. 22 % (resp. 19 % <strong>po</strong> vstupu ČR do EU).1.3.4 Poplatky za znečišťování a využívání přírodních zdrojůPlatby za znečišťování životního prostředí a využívání přírodních zdrojů jsou <strong>po</strong>stupnězaváděny již od <strong>po</strong>loviny 60. let 20. století. Jednalo se o <strong>po</strong>platky za znečišťování ovzduší,<strong>po</strong>platky za vy<strong>po</strong>uštění nečištěných nebo nedostatečně čištěných vod, za odběry <strong>po</strong>vrchovýcha <strong>po</strong>dzemních vod a odvody za zábor zemědělského půdního fondu k nezemědělskýmúčelům. V průběhu let až do současnosti se <strong>po</strong>platkový systém rozvinul na 16 druhů plateb.Úhrada <strong>po</strong>platků je řízena pravidly stanovenými příslušnými zákony, ve kterých jsou uvedenyrovněž sazby <strong>po</strong>platků za jednotku. Plátci jsou zejména průmyslové firmy a s<strong>po</strong>lečnosti<strong>po</strong>skytující služby občanům (např. zásobování pitnou vodou a odvádění a čištění odpadníchvod, nakládání s komunálním odpadem, centralizované dodávky tepla). Věcnou kontrolouplacení <strong>po</strong>platků je <strong>po</strong>věřena ve většině případů Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)nebo krajské úřady. Poplatky vybírá nejčastěji Celní správa, ale také obce, Český báňský úřada správce vodního toku.Současné <strong>po</strong>platky za znečišťování a využívání přírodních zdrojů:• za znečišťování ovzduší (provozovatelé zvláště velkých a velkých a středních stacionárníchzdrojů – výnos je příjmem SFŽP; provozovatelé malých stacionárních zdrojů – výnosje příjmem obcí)• za výrobu a dovoz regulovaných látek a výrobků, které obsahují freony (výnos je příjmemSFŽP – tyto <strong>po</strong>platky ale v praxi vstupem ČR do EU skončily)• za odebrané množství <strong>po</strong>dzemní vody (50 % výnosu získává SFŽP, 50 % kraje)• za vy<strong>po</strong>uštění odpadních vod do vod <strong>po</strong>vrchových (výnos získává SFŽP)• za <strong>po</strong>volené vy<strong>po</strong>uštění odpadních vod do vod <strong>po</strong>dzemních (výnos získávají obce)• za uložení odpadů (výnos základní sazby získávají obce, výnos rizikové přirážky SFŽP)• na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků• za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálníchodpadů (výnos získávají obce)• za registraci a za roční evidenci v seznamu oprávněných osob <strong>po</strong>dle zákona o obalech(výnos získává SFŽP)• z dobývacího prostoru (získávají obce)• z vydobytých nerostů na výhradních ložiskách nebo vyhrazených nerostů <strong>po</strong> jejich úpravěa zušlechtění (75 % získávají obce, 25 % státní roz<strong>po</strong>čet)• za trvalé a dočasné odnětí půdy ze zemědělského nebo lesního půdního fondu na základězákona o ochraně zemědělského půdního fondu a lesního zákona (60 % získává SFZP, 40 %obce)Charakter uživatelských <strong>po</strong>platků mají <strong>po</strong>platky za odběr <strong>po</strong>vrchové vody k úhradě správyvodních toků a správy <strong>po</strong>vodí a za odvoz tuhého komunálního odpadu.Pokud jsou <strong>po</strong>platky za znečišťování životníhoprostředí stanovovány absolutníčástkou, je jejich reálný dopad ovlivňovánvýškou inflace. Tak např. <strong>po</strong>platekza odběr <strong>po</strong>dzemních vod průmyslovými<strong>po</strong>dniky byl v <strong>roce</strong> 1992 stanoven ve výši2 Kč/m 3 . Výše <strong>po</strong>platku zůstala stejná aždo roku 2002, kdy se <strong>po</strong>platek zvýšil na3 Kč/m 3 , ale reálná hodnota původního<strong>po</strong>platku byla v té době v důsledku růstucen průmyslových výrobců jen 1,29 Kč.Ceny průmyslových výrobků se ovšemdále zvyšují a dopad <strong>po</strong>platku na výrobcese snižuje. V oblasti ochrany ovzduší sevšak sazby většiny <strong>po</strong>platků nezvyšují.


20 | 211.4 Vztah ekonomického rozvojea zátěží životního prostředíDo <strong>po</strong>předí se v <strong>po</strong>sledních letech dostává otázka vzájemného vztahu zátěže životníhoprostředí a ekonomického rozvoje, tzv. decoupling. Cílem decouplingu je dosáhnout toho,aby životní prostředí bylo zatěžováno s nižší dynamikou, než je dynamika ekonomickéhorozvoje, nejčastěji vyjádřeného <strong>po</strong>mocí hrubého domácího produktu (HDP) ve stálých cenách.Potřeba jednotné cenové základny však omezuje <strong>po</strong>užití delších časových řad vzhledemke změně cenového základu na rok 1995. Zde jsme se soustředili na vybrané ukazateleilustrující zátěže ovzduší a vody a problematiku materiálových toků.1.4.1 Kvalita ovzdušíRozlišuje se relativní a absolutnídecoupling. Při relativním decouplinguje dynamika růstu HDP vyšší než dynamikarůstu znečištění, při absolutnímdecouplingu roste HDP, ale objem znečištěníklesá. Ideálním cílem je samozřejmědosáhnout absolutního decouplingu,protože celková zátěž životního prostředízávisí na absolutních hodnotách vy<strong>po</strong>uštěnéhoznečištění.Celé uplynulé období můžeme z hlediska decouplingu v oblasti kvality ovzduší <strong>po</strong>važovatza úspěšné. HDP se zvýšilo o 29,9 %, zatímco emise tuhých znečištujících látek (TZL)se snížily o 89,5 % a CO 2ekv. o téměř 24 %. Přes tento obecný trend můžeme období rozdělitna tři části. V letech 1990–1991 byl propad HDP větší než snižování emisí a v letech1992–1995 lze sledovat jednoznačně <strong>po</strong>zitivní vývoj absolutního decouplingu. Od roku1996 naopak došlo několikrát k meziročnímu růstu emisí (u TZL v letech 2001, 2003 a 2005a u CO 2ekv. v letech 2000, 2001, 2003, 2004 a 2006). Na základě dostupných údajů všaknelze učinit jednoznačný závěr, zda se jedná o skončení období absolutního decouplingunebo dočasnou fluktuaci. Zpráva o životním prostředí ČR 2005 však již při<strong>po</strong>uští <strong>po</strong>čáteknových negativních trendů, Zpráva o životním prostředí ČR 2006 již mluví o stagnaci kvalityživotního prostředí v ČR.Je zřejmé, že období jednoduchých, snadných, i když nákladově náročných opatření,skončilo. Celkové emise hlavních znečišťujících látek klesají, i když mnohem <strong>po</strong>maleji nežv první <strong>po</strong>lovině sledovaného období. Rostou však emise některých látek z určitých odvětví(růst emisí TZL z malých zdrojů, resp. z vytápění domácností v letech 2000–2004 a stagnaceemisí NO xv dopravě, ty sice klesají u IAD, ale rostou u nákladní dopravy). Je tedy jasné, že<strong>po</strong>tenciální nebezpečí pro kvalitu ovzduší v současné době představují tzv. obtížně regulovatelnézdroje emisí.Decoupling kvality ovzduší (HDP v cenách roku 1990)150125100Graf 1.201990 = 100HDP (stálé ceny)CO 2[mil. t/rok]PM [mil. t/rok]Zdroj: ČHMÚ, ČSÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIA75502501990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojDecoupling kvality ovzduší (HDP v cenách roku 1995)15012090Graf 1.211995 = 100HDP (ceny roku 1995 = 100)CO 2ekvPM [t/rok]Zdroj: ČHMÚ, ČSÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIA60300199519961997199819992000200120022003200420052006Emise skleníkových plynů <strong>po</strong> <strong>po</strong>čátečním výrazném <strong>po</strong>klesu vykazují od roku 1998 stagnaci.Česká republika sice dosáhla závazku stanoveného Kjótským protokolem díky <strong>po</strong>čátečnímvysokým emisím na začátku sledovaného období; v současné době však vykazuje jednyz nejvyšších měrných emisí skleníkových plynů ve srovnání se státy EU25.1.4.2 Kvalita vodV oblasti kvality vod je situace obdobná, došlo zde ale k určitému časovému <strong>po</strong>sunu vevztahu ke kvalitě ovzduší. Do roku 1995 došlo u obou hodnocených ukazatelů k absolutnímudecouplingu, jeho růst se však mezi lety 1996–2002 z<strong>po</strong>malil. Po <strong>roce</strong> 2002 vzhledem kestagnaci kvality vody s meziročními oscilacemi nelze o decouplingu hovořit.Decoupling kvality vod (HDP v cenách roku 1993)15012090Kvalita vod pro <strong>po</strong>souzení decouplinguje vyjádřena ročními průměrnými hodnotamivybraných jakostních ukazatelůBSK 5a N-NH 4v mg/l na vodoměrné staniciHřensko-Schmilka, která reprezentujekvalitu vody na odtoku Labe z ČR.Graf 1.221993 = 100HDP (původní údaje ČSÚ)Amoniakální dusík (N-NH 4)Biochemická s<strong>po</strong>třeba kyslíku (BSK 5)Zdroj: ČHMÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIA60300199319941995199619971998199920002001200220032004Decoupling kvality vod (HDP v cenách roku 1995)150120906030Graf 1.231995 = 100HDP (pře<strong>po</strong>čítané údaje ČSÚ)Amoniakální dusík (N-NH 4)Biochemická s<strong>po</strong>třeba kyslíku (BSK 5)Zdroj: ČHMÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIARok 1995 byl <strong>po</strong>užit jako výchozí, protožečasová řada HDP je pře<strong>po</strong>čítaná až odroku 1995 přestože environmentálníúdaje jsou dostupné už od roku 1993.0199519961997199819992000200120022003200420052006


22 | 231.4.3 Materiálové tokyKaždý materiálový tok, <strong>po</strong>dobně jako energetický, má vliv na životní prostředí. Zvyšujícíse objem jakéhokoli materiálového toku způsobí nárůst tlaku na životní prostředí. Vztáhneme-liobjem materiálového toku na jednotku HDP, dostaneme materiálovou náročnost tvorbyHDP. (Existuje analogie s <strong>po</strong>dobným přístupem ke s<strong>po</strong>třebě energie.)TMC (Total Material Consumption = Celková materiálová s<strong>po</strong>třeba) je ukazatel celkovés<strong>po</strong>třeby primárních materiálů s<strong>po</strong>jených s domácí s<strong>po</strong>třebou, tj. v tuzemsku vytěženýchplus saldo ex<strong>po</strong>rtu a im<strong>po</strong>rtu materiálů včetně materiálů vytěžených, ale ne<strong>po</strong>užitých.Uvažujeme materiály, které mají ekonomickou hodnotu a jsou přímo <strong>po</strong>užívány pro výrobua s<strong>po</strong>třebu v národním hos<strong>po</strong>dářství. I přes obecný trend <strong>po</strong>klesu materiálové náročnostitvorby HDP vidíme, že od roku 1990 došlo ve dvou obdobích k jejímu růstu (1995–1997 a <strong>po</strong><strong>roce</strong> 2002). Nelze však jednoznačně určit rok 2002 za nástup trendu rostoucí materiálovénáročnosti.Vysoká materiálová náročnost tvorby HDP má svůj odraz při měření decouplingu. Zdebohužel musíme konstatovat, že od roku 1995 obecně absolutního, ale ani relativního decouplinguv oblasti materiálových toků nedosahujeme.Materiálová náročnost tvorby HDP v cenách roku 1995 [kg/tis. Kč HDP]800600Graf 1.24Celková materiálová s<strong>po</strong>třeba (TMC)Zdroj: Materiálové toky a udržitelné využitízdrojů, COŽP UK, CENIA, ČSÚ400200019901991199219931994199519961997199819992000200120022003Decoupling materiálové náročnosti12010080Graf 1.251990 = 100Celková materiálová s<strong>po</strong>třeba (TMC)HDP na obyvatele v cenách roku 1995[tis. Kč]Zdroj: Materiálové toky a udržitelné využitízdrojů, COŽP UK, CENIA, ČSÚ604019901991199219931994199519961997199819992000200120022003


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývoj1.5 Regionální aspekty makroekonomického vývojeRegionální problematika nebyla až do konce 90. let 20. století v centru <strong>po</strong>zornosti. V tétooblasti byly vymezeny <strong>po</strong>uze tři základní problémy (zanedbaná infrastruktura, devastovanéživotní prostředí a nutnost strukturálních změn). Protože zděděné regionální rozdíly sezdály být relativně malými (např. nízká míra nezaměstnanosti se regionálně příliš nelišila),převládal názor o ne<strong>po</strong>třebnosti regionálně zaměřených zásahů do tržních p<strong>roce</strong>sů. V tomtoobdobí se však za<strong>po</strong>čaly regiony ekonomicky diferencovat.Reakcí na diferencovaný vývoj regionů bylo vymezení tzv. Regionů se soustředěnou <strong>po</strong>d<strong>po</strong>roustátu (viz Obr. 1.2). Tyto regiony zahrnují celkem 3,3 mil. obyvatel (32 % obyvatel ČR)a plochu 23,3 tis. km 2 (30 % území státu), z toho strukturálně <strong>po</strong>stižené regiony zahrnují1,4 mil. obyvatel, hos<strong>po</strong>dářsky slabé regiony 1,2 mil. obyvatel, regiony s vysoce nadprůměrnounezaměstnaností na úrovni okresů 0,4 mil. obyvatel a regiony s vysoce nadprůměrnounezaměstnaností na úrovni obcí s rozšířenou působností také 0,3 mil. obyvatel. Mezi prvnískupinu patří převážně urbanizované oblasti s horší kvalitou životního prostředí, zatímcodruhá skupina obsahuje většinou venkovské oblasti s méně <strong>po</strong>stiženým životním prostředím(více viz Strategie regionálního rozvoje České republiky, MMR, 2006).Vedle rozdílné dynamiky růstu se mezikrajová disparita zvětšuje i absolutně. V <strong>roce</strong> 1993byl absolutní rozdíl v HDP na obyvatele mezi nejvyspělejším a nejméně vyspělým regionempřes 85 tis. Kč, v <strong>roce</strong> 2006 to bylo už 429 tis. Kč, tedy 5x více. Tem<strong>po</strong> růstu meziregionálníchekonomických disparit je velmi vysoké i z <strong>po</strong>hledu Evropské unie, kde se míra ekonomickédisparity mezi NUTS 3 (kraji) měří <strong>po</strong>mocí ukazatele HDP na obyvatele v běžných cenách váženého<strong>po</strong>čtem obyvatel v regionu. Podle tohoto ukazatele se mezi lety 1995 a 2005 v České<strong>republice</strong> zvýšila ekonomická disparita 1,5x, což nás staví na čtvrté místo v EU <strong>po</strong> Rumunsku,Litvě a Lotyšsku. Přestože míra ekonomické disparity roste ve většině zemí EU, v Rakousku,Španělsku, Belgii a Itálii se ve stejném období regionální disparity snížily. Na druhéstraně, v absolutní velikosti regionálních disparit je ČR až na 16. místě, 14 p<strong>roce</strong>ntních bodů<strong>po</strong>d průměrem EU.Regiony se soustředěnou <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rou státu Obr. 1.2Ostatní okresyOkresy s vysoce nadprůměrnounezaměstnanostíHos<strong>po</strong>dářsky slabé okresyStrukturálně <strong>po</strong>stižené okresyZdroj: Strategie regionálního rozvoje ČR, 2006,MMR


24 | 25Hrubá přidaná hodnota (HPH) na 1 obyvatele, 2005 [tis. Kč v běžných cenách]Obr. 1.3Liberecký krajÚstecký krajRozdíl HPH mezi roky 2005–199577,8325,8107,1107,2–112,5112,6–116,4116,5–124,2124,3–219,5Karlovarský krajKrálovéhradecký krajZdroj: ČSÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIAPlzeňský krajHlavní město PrahaStředočeský krajPardubický krajHPH je kalkulována tzv. metodoupracovního místa. Údaje za <strong>po</strong>dnik jsoupřidělovány regionům <strong>po</strong>dle sídla jejichmístních jednotek.Olomoucký krajMoravskoslezskýkrajVysočinaJihočeský krajZlínský krajJihomoravský krajPodíl krajů na tvorbě HPH na 1 obyvatele [tis. Kč]Moravskoslezský krajZlínský krajOlomoucký krajHl. m. Praha600500400300200100Graf 1.26199620012006Zdroj: ČSÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIAJihomoravský krajKarlovarský krajÚstecký krajPardubický krajLiberecký krajKrálovéhradecký krajNerovnoměrný vývoj krajů ilustruje příklad tvorby hrubé přidané hodnoty na obyvateleGraf 1.26. Postavení Prahy je trvale výjimečné, není však založeno na pražských sídlechcentrál <strong>po</strong>dniků (viz <strong>po</strong>známka <strong>po</strong>d výše uvedenou tabulkou), ale spíše na vysokém <strong>po</strong>díluterciálního sektoru na tvorbě HPH a na koncentraci vysoce kvalifikovaných pracovních míst– v <strong>roce</strong> 2006 mělo 20,2 % pražské <strong>po</strong>pulace vysokoškolské vzdělání, zatímco ve zbytku republiky,to bylo 7,9 %. Dále však roste významným tempem kraj Jihomoravský a jeho centrumBrno s nadregionálními centry akademického a univerzitního výzkumu, vysokého školství,strojírenství a centrální státní správy, Plzeňský kraj s centrem v Plzni, který významně využívásvé geografické <strong>po</strong>zice s vazbou na Bavorsko a dobrou dopravní infrastrukturou a jezřejmé, že má rovněž nadregionální <strong>po</strong>tenciál. Na druhém pólu nacházíme kraje Karlovarskýa Olomoucký, které v rozvojovém regionálním <strong>po</strong>tenciálu ztrácejí hlavně z důvodů špatné(dopravní) infrastruktury (např. region Slavkovský les a okres Jeseník), struktury pracovnísíly a nesourodosti území Olomoucka.Diferenciaci regionů <strong>po</strong>dle HPH na obyvatele od<strong>po</strong>vídá i diferenciace <strong>po</strong>dle sektorovéstruktury tvorby HPH. Vedle Prahy s nejvyšším <strong>po</strong>dílem terciálního sektoru a nejmenším <strong>po</strong>dílemsekundárního a primárního sektoru se <strong>po</strong>tvrzuje druhé místo Jihomoravského kraje.Výjimečnost Prahy je zřetelná i ve srovnánív rámci Evropské unie. Území EU jerozděleno na 254 regionů NUTS2, z nich42 má hrubý domácí produkt (<strong>po</strong>dle PPP)na osobu větší než 125 % průměru EU, 143má HDP na osobu v rozmezí 125–75 % průměrua 69 nejchudších má HDP na osobunižší než 75 % průměru. Praha je se 160 %průměru EU12 statisticky nejbohatšímregionem Evropské unie (pro srovnání jeto <strong>po</strong>zice mezi dánským regionem Hovedstaden,který se skládá z Kodaně se širšímokolím a Bornnholmem a nizozemskýmUtrechtem). V této skupině je jedinýmregionem z nových členských zemí EU.Ovšem mezi 69 nejchudšími regiony s HDPna osobu nižším než 75 % průměru EU je49 regionů z nových zemí včetně všechostatních regionů NUTS2 České republiky.


Kapitola 1: Transformace ekonomiky a makroekonomický vývojPodíl sektorů na tvorbě HPH na 1 obyvatele, 2006 [%]Graf 1.27Moravskoslezský krajZlínský krajOlomoucký krajHl. m. Praha10080604020Primární sektorSekundární sektorTerciární sektorZdroj: ČSÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIAJihomoravský krajKarlovarský krajÚstecký krajPardubický krajLiberecký krajKrálovéhradecký kraj


2Energetika


Kapitola 2: EnergetikaStav životního prostředí v České <strong>republice</strong> byl v minulosti zásadním způsobem ovlivněn stavem a vývojemenergetiky. Výroba elektřiny a tepla byla do <strong>po</strong>loviny 80. let minulého století založena téměř výhradně navyužití hnědého a černého uhlí, až v <strong>roce</strong> 1985 byl uveden do provozu první blok jaderné elektrárny. Elektrárnya teplárny nebyly vybaveny zařízením pro zachycování emisí sloučenin síry a <strong>po</strong>uze částečně zachycovalyprach. Zásadně tak docházelo k <strong>po</strong>škozování životního prostředí.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> prošla energetika zásadními změnami s<strong>po</strong>jenými se snižováním jejího vlivu na životní prostředí.Znečištění ovzduší velkými elektrárnami se výrazně snížilo odstavením nejstarších výrobních celků, jejich modernizací,instalací odsiřovacích zařízení či výměnou zastaralých kotlů za kotle na fluidní spalování. Přesto energetikazůstává i nadále odvětvím s rozhodujícím <strong>po</strong>dílem vy<strong>po</strong>uštěného znečištění do ovzduší.Od roku 1994 probíhal projekt plynofikace s cílem náhrady uhlí za plyn v malých kotelnách a v domácnostech.I když <strong>po</strong>klesla míra centralizovaného zásobování teplem, zaujímá ČR v této oblasti jedno z prvních míst v Evropě.Velké teplárny byly odsířeny, menší zdroje byly většinou rekonstruovány a převedeny na spalování plynu nebo nahrazenycentrálním vytápěním, případně využívají lehké topné oleje.V oblasti zásobování zemním plynem a ro<strong>po</strong>u je Česká republika prakticky zcela závislá na dovozu, což má svůjdopad i v celkové energetické bezpečnosti.Postupně dochází ke snižování energetické náročnosti české ekonomiky, i když ve srovnání s ostatními zeměmiEvropské unie je energetická náročnost nadprůměrná. Vyšší hodnota ukazatele energetické náročnosti HDP jedůsledkem struktury tvorby HDP.Česká republika se při vstupu do Evropské unie zavázala, že do roku 2010 dosáhne 8% <strong>po</strong>dílu obnovitelných zdrojůenergie na hrubé s<strong>po</strong>třebě elektřiny. Tento cíl však není průběžně naplňován a nárůst využívání obnovitelnýchzdrojů energie není zatím adekvátní.Energetiku České republiky bude stále více ovlivňovat působení Evropské unie, která se prostřednictvím řadysystémových opatření („klimaticko-energetický balíček EU“) zaměřuje na zvýšení konkurenceschopnosti evropskýchekonomik při snaze o zlepšování životního prostředí.2.1 Vývoj energetické bilancea bilance primárních energetických zdrojůEkonomika České republiky byla do roku <strong>1989</strong> založena na energeticky náročné průmyslovévýrobě, kde významnou roli hrál těžký průmysl, produkce základních hutních materiálů,cementu a základních chemických látek, a byla tak s<strong>po</strong>jena s vysokou s<strong>po</strong>třebou primárníchenergetických zdrojů (PEZ). Od roku 1990 začala tato s<strong>po</strong>třeba klesat, ale v <strong>roce</strong> 2000se trend opět obrátil, a v <strong>roce</strong> 2004 byla na úrovni 86,5 % roku 1990 a dále mírně rostlana 87 % v <strong>roce</strong> 2006, tj. na hodnotu konečné s<strong>po</strong>třeby 1 133 PJ. Tento mírný růst s<strong>po</strong>třebyprimárních energetických zdrojů je s<strong>po</strong>jen s hos<strong>po</strong>dářským růstem, zvláště s růstem průmyslovévýroby.Primární energetické zdroje (PEZ)zahrnují přírodní zdroje, tj. vytěženápevná, kapalná a plynná paliva, dáleprimární elektřinu a teplo, dovoz paliva energie snížený o vývoz paliva, energiea změnu stavu zásob.


28 | 29Vývoj s<strong>po</strong>třeby primárních energetických zdrojů [PJ]2 5002 0001 5001 00050001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006S<strong>po</strong>třeba energie a energetických zdrojůSnižování s<strong>po</strong>třeby energie na začátku 90. let 20. století bylo způsobeno především <strong>po</strong>klesemvýroby v souvislosti s ekonomickou transformací, méně pak již růstem efektivityenergetického hos<strong>po</strong>dářství a změnou skladby zdrojů energie.Zvlášť rychlý byl <strong>po</strong>kles s<strong>po</strong>třeby v letech 1990–1994, kdy došlo k velkému propadu průmyslovéa zemědělské výroby. V druhé <strong>po</strong>lovině 90. let lze nižší s<strong>po</strong>třebu s<strong>po</strong>jovat s restrukturalizacía <strong>po</strong>stupným zefektivňováním hos<strong>po</strong>dářství, rozvojem terciálního sektoru a <strong>po</strong>klesem„těžkých“ průmyslových výrob. Po <strong>roce</strong> 2000 začala s růstem ekonomiky <strong>po</strong>stupněrůst i <strong>po</strong>ptávka <strong>po</strong> energii a současně docházelo i ke snižování energetické náročnosti.Konečná s<strong>po</strong>třeba energie na obyvatele v letech 1990–1995 klesala a <strong>po</strong>kles <strong>po</strong>kračovals menšími vzestupnými výkyvy až do roku 2000. Od tohoto roku nastal vzestup této měrnés<strong>po</strong>třeby a rokem 2004 došlo ke stabilizaci konečné s<strong>po</strong>třeby energie na obyvatele na úrovnicca 0,110 PJ/obyvatel.Graf 2.1Prvotní teplo a elektřinaTuhá palivaKapalná palivaPlynná palivaOZE (bez vod)Zdroj: ČSÚ, MPOPetajoule (PJ) je jednotka odvozenáod základní jednotky joule.1 petajoule od<strong>po</strong>vídá 278 mld. kWh.V <strong>po</strong>ložce prvotní teplo a elektřina jezahrnuto teplo vyrobené v jadernýchreaktorech, geotermální a solární teplo,prvotní elektřina je elektřina vyrobenáve vodních, větrných a fotovoltaickýchelektrárnách a zahrnuje saldo dovozua vývozu elektřiny. Plynná paliva jsoupře<strong>po</strong>čtena na PJ prostřednictvímspalného tepla. Uran se jako prvotnísurovina v energetické bilanci neuvádí.Energetika a její závislost na surovinových zdrojíchEnergetika byla od 19. století založena na využívání uhlí. Pro energetické účely se využívalozejména hnědé uhlí ze Sokolovské a Severočeské uhelné pánve. Od začátku 90. let minuléhostoletí se sice <strong>po</strong>díl tuhých paliv na s<strong>po</strong>třebovávaných zdrojích energie trvale snižoval(z 65 % v <strong>roce</strong> 1990 na 49 % v <strong>roce</strong> 2006), ale v mezinárodním srovnání byl nadále vysoký.I přes provedená opatření zatěžuje energetika významně životní prostředí znečišťujícímilátkami, zejména oxidy síry, oxidy dusíku a tuhými znečišťujícími látkami (TZL) a také oxidemuhličitým, který se <strong>po</strong>dílí na ovlivňování klimatu.Vliv na strukturu PEZ měl rozvoj motorové, zejména silniční dopravy, který způsobil nárůst<strong>po</strong>dílu s<strong>po</strong>třebovaných kapalných paliv v dopravě z 10 % na 22 %. Plynofikace menšíchzdrojů tepla vedla k nárůstu <strong>po</strong>dílu zemního plynu na PEZ z 10 % na 17,6 %. Po spuštění oboubloků jaderné elektrárny Temelín vzrostl <strong>po</strong>díl prvotního tepla a v <strong>roce</strong> 2005 dosahoval12,6 % primárních energetických zdrojů. Současně se zvyšuje <strong>po</strong>díl obnovitelných zdrojůenergie na PEZ, který v <strong>roce</strong> 2006 činil 4,4 %.Dovoz a vývoz energieBezpečnost a s<strong>po</strong>lehlivost zásobování energií patří k důležitým <strong>po</strong>dmínkám fungovánístátu a jeho hos<strong>po</strong>dářství. Závislost na dovozech energie nad určitou míru je s<strong>po</strong>jena s <strong>po</strong>tenciálnímnebezpečím možného ovlivnění chodu ekonomiky faktory, jejichž řešení nenív možnostech národních vlád. Proto se vláda snažila zahraniční zdroje energie diverzifikovat,jak je uvedeno v kapitole Těžba nerostných surovin.


Kapitola 2: EnergetikaVývoj s<strong>po</strong>třeby prvotních energetických zdrojů a jejich vývoz a dovoz [PJ]Graf 2.2100080060040020002004006008001000VývozDovoz1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Tuhá palivaKapalná palivaPlynná palivaZdroj: ČSÚ, MPO2.1.1 Elektrická energieČeská republika byla na rozdíl od některých evropských zemí před rokem <strong>1989</strong> ve výroběelektrické energie soběstačná. Většina instalovaného výkonu byla soustředěna v Českýchenergetických závodech, které zahrnovaly jak velké elektrárny, tak městské teplárny. Kromětoho existovaly tzv. „závodní“ elektrárny – energetické zdroje <strong>po</strong>stavené ve velkých průmyslových<strong>po</strong>dnicích, které zásobovaly teplem a elektřinou vlastní průmyslové areály. I tytoareály dodávaly část vyrobené elektřiny do veřejné sítě. Pouze malé p<strong>roce</strong>nto elektřiny sevyrábělo v elektrárnách vodních, zejména v elektrárnách Vltavské kaskády. Počátkem 90. letminulého století došlo k rozdělení Českých energetických závodů na několik samostatnýchjednotek, a v květnu 1992 tak vznikla elektrárenská akciová s<strong>po</strong>lečnost ČEZ. Přenosová soustavabyla v <strong>roce</strong> 1998 vyčleněna do samostatného právního subjektu ČEPS, a.s. V současnédobě jsou ČEZ a 5 distribučních s<strong>po</strong>lečností znovu integrovány a jednotlivé s<strong>po</strong>lečnostirozčleněny <strong>po</strong>dle evropské směrnice 1996/92/ES a 2003/54/ES a energetického zákonač. 458/2000 Sb., který stanovuje <strong>po</strong>vinnost oddělení (tzv. unbundling) nadále regulovanéoblasti distribuce elektřiny a neregulované oblasti obchodu s elektřinou.Operátor trhu s elektřinou(OTE, a.s.) byl zřízen 1. 7. 2001 zákonemč. 458/2000 Sb. Jeho hlavními úkolyna trhu s elektřinou je organizacekrátkodobého denního, vnitrodenníhoa vyrovnávacího trhu s elektřinou,vy<strong>po</strong>řádávání plateb ve vztahu k účastníkůmtrhu a vyhodnocení a zúčtováníodchylek. OTE, a.s. spravuje veřejněpřístupný rejstřík obchodování s <strong>po</strong>volenkamina emise skleníkových plynů.Výroba elektrické energieNa <strong>po</strong>čátku 90. let 20. století <strong>po</strong>cházela část vyrobené elektřiny z černouhelných zdrojů(především závodní zdroje a teplárny) a z jaderné elektrárny Dukovany, většina pak z hnědouhelnýchelektráren. Zákon o ovzduší z roku 1991 ovlivnil rozhodnutí ČEZ, a.s. odstavit do1. 1. 1999 část výkonu v hnědouhelných elektrárnách a v <strong>roce</strong> 1993 vláda (usnesením č. 109)rozhodla o dostavbě jaderné elektrárny Temelín. V průběhu 90. let pak byl instalovaný výkonelektroenergetické soustavy doplněn o přečerpávací vodní elektrárnu Dlouhé Stráně(650 MW), paroplynovou elektrárnu ve Vřesové (370 MW), ECK Generating Kladno (rovněž370 MW) a o řadu dalších menších zdrojů. V <strong>roce</strong> 2002 došlo k uvedení do provozu prvního1 000 MW bloku v jaderné elektrárně v Temelíně a v <strong>roce</strong> 2003 byl spuštěn druhý 1 000 MWblok. Roste výroba elektrické energie z obnovitelných zdrojů (OZE). V <strong>roce</strong> 2006 bylo z OZEvyrobeno 3,5 TWh elektrické energie, což od<strong>po</strong>vídá 4,9 % hrubé domácí s<strong>po</strong>třeby. Po prvníneúspěšné vlně výstavby větrných elektráren v letech 1990–1996 roste od roku 2004 opětzájem o výstavbu větrných elektráren, dosud však je u nás instalováno <strong>po</strong>uze 41 MW (stav kekonci roku 2006). Instalovaný výkon elektráren se od roku 2003 prakticky nemění.


30 | 31Struktura výroby a s<strong>po</strong>třeba elektrické energie [TWh]100806040Graf 2.3Parní včetně spalovacíchVodníJadernéČistá s<strong>po</strong>třebaSaldo zahr. obchoduZdroj: ČSÚSaldo = vývoz minus dovoz elektrickéenergie2001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Instalovaný výkon elektráren [MW]20 00015 00010 000Graf 2.4ParníParoplynové + plynové, spalovacíVodníJadernéJiná alternativníZdroj: Energetický regulační úřad5 0000<strong>1989</strong> 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005S<strong>po</strong>třeba elektrické energieS<strong>po</strong>třeba elektrické energie na <strong>po</strong>čátku 90. let minulého století zaznamenala propad, odroku 1995 však (<strong>po</strong>uze s mírným propadem v letech 1997–1999) opět roste, přestože je využitíelektřiny efektivnější. Vývoj výroby a s<strong>po</strong>třeby je znázorněn ve výše uvedeném Grafu 2.3.V současné době téměř dvě třetiny elektřiny vyrobené v ČR <strong>po</strong>cházejí z tepelných elektrárenspalujících fosilní paliva. Vzrostl <strong>po</strong>díl elektřiny vyrobené v jaderných elektrárnáchna cca 26 %. Otevření evropského elektroenergetického trhu <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 umožnilo ČR vevětší míře vyvážet přebytky elektrické energie, a proto k <strong>po</strong>klesu výroby energie v uhelnýchelektrárnách nedochází.Po <strong>roce</strong> 2000 došlo k nárůstu s<strong>po</strong>třeby elektrické energie (Graf 2.4). Důvodem je předevšímrůst české ekonomiky a výstavba nových průmyslových kapacit. V domácnostech roste<strong>po</strong>ptávka <strong>po</strong> elektrické energii díky vyšší vybavenosti elektrickými s<strong>po</strong>třebiči (i když moderníelektrické s<strong>po</strong>třebiče mají lepší energetickou účinnost), rozšířenému využití elektrickéhovytápění, případně klimatizačních jednotek.Podíl s<strong>po</strong>třeby zpracovatelského průmyslu na celkové s<strong>po</strong>třebě je stále vysoký a dosahujepřibližně 41 %. Nejvyšší s<strong>po</strong>třebu elektrické energie vykazuje v rámci zpracovatelského průmysluchemický a petrochemický průmysl, výroba kovů, včetně hutního zpracování a výrobanekovových minerálních výrobků.S růstem vybavenosti domácností elektrickými s<strong>po</strong>třebiči a celkového komfortu je přirozeněspjat i růst s<strong>po</strong>třeby elektrické energie v domácnostech, která se v ČR od roku 2000zvýšila o cca 10 %. Předchozí výrazný nárůst s<strong>po</strong>třeby elektrické energie v domácnostech doroku 1996 byl významně ovlivněn využíváním elektrických přímotopů k vytápění. V mezinárodnímsrovnání je s<strong>po</strong>třeba elektrické energie mírně <strong>po</strong>d evropským průměrem, dosahujecca 1,44 MWh/obyv. Porovnání s<strong>po</strong>třeby elektrické energie v domácnostech v ČR a EU je patrnéz Grafu 2.5.Energetický regulační úřad (ERÚ)byl zřízen 1. 1. 2001 zákonemč. 458/2000 Sb. jako nezávislý regulátorenergetického trhu. ERÚ reguluje cenyza služby, ceny tepla a elektrické energiez OZE. Jeho úkolem je <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra hos<strong>po</strong>dářskésoutěže a ochrana zájmů s<strong>po</strong>třebitelův těch oblastech energetických odvětví,kde není možná konkurence. Úřad také<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje využívání obnovitelnýcha druhotných zdrojů energie.


Kapitola 2: EnergetikaVývoj s<strong>po</strong>třeby elektrické energie v domácnostech v ČR a EU [MWh/obyv.]2,01,5Graf 2.5EU27EU15Česká republikaZdroj: Eurostat1,00,5199019911992 199319941995 199619971998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005Provoz zařízení přenosové soustavy a systémových zdrojů na území České republiky dispečerskyřídí s<strong>po</strong>lečnost ČEPS, a.s. Stejně tak zajišťuje mezinárodní s<strong>po</strong>lupráci s elektrizačnímisoustavami sousedních zemí prostřednictvím pro<strong>po</strong>jovacích vedení. Výhodou provozupro<strong>po</strong>jených soustav je především menší <strong>po</strong>třeba udržovat rezervy elektrárenského výkonua zvýšená kvalita dodávané elektřiny (stálost frekvence).Elektrizační soustava České republiky patří mezi nejvíce pro<strong>po</strong>jené soustavy v Evropěa přenosová kapacita elektrických rozvodů se dá hodnotit jako nadprůměrná.Přenosová soustava ČEPS, a.s.zajišťuje přenos elektřiny, provoza rozvoj přenosové soustavy a dispečerskéřízení elektrizační soustavy ČR. Ječlenem regionální organizace CENTRELa členem mezinárodní organizace ETSO(European Association of ElektricityTransmission System Operators).2.1.2 PlynárenstvíZemní plyn se na našem území těží <strong>po</strong>uze v malém množství na jižní Moravě. Více než99 % s<strong>po</strong>třeby je proto <strong>po</strong>kryto dovozem a současně je Česká republika významnou tranzitnízemí pro zásobování západní Evropy (zejména Německa) zemním plynem z Ruské federace.V <strong>roce</strong> 1996 vláda rozhodla o snížení závislosti na jediném zdroji, a tak s<strong>po</strong>lečnost Transgas,a.s. uzavřela v <strong>roce</strong> 1997 dlouhodobé smlouvy na dodávku zemního plynu také s Norskem.V současnosti cca 80 % tuzemské roční s<strong>po</strong>třeby se dováží z Ruské federace a 20 % z Norska.Tranzitním problémem zůstává přetrvávající závislost, týkající se zejména ruského území,ale také území Ukrajiny a sousedního Slovenska.Po <strong>roce</strong> 1990 byl zemní plyn palivem s největší dynamikou růstu s<strong>po</strong>třeby a jeho dostupnostje dnes téměř celoplošná. Po <strong>roce</strong> 1996 však začala s<strong>po</strong>třeba zemního plynu stagnovata tento stav dosud přetrvává (viz Graf 2.6). V meziročním srovnání mírně klesla konečnás<strong>po</strong>třeba zemního plynu mezi roky 2005 a 2006 o 0,7 % a dále klesá. Jedním z důvodů stagnování,příp. <strong>po</strong>klesu s<strong>po</strong>třeby je především nárůst ceny zemního plynu, který se odvíjí odcen ropy na světových trzích a klimaticky příznivějšího (teplejšího) zimního období.V minulosti bylo řízení oboru soustředěno do jedné organizace, která měla nejprve <strong>po</strong>dobukoncernu, <strong>po</strong>zději státního <strong>po</strong>dniku Český plynárenský <strong>po</strong>dnik, s.p. Od 1. 1. 1994 získalyjednotlivé distribuční odštěpné závody status samostatných akciových s<strong>po</strong>lečností. V <strong>roce</strong>1997 ze státního <strong>po</strong>dniku Český plynárenský <strong>po</strong>dnik vznikl Transgas s.p., jehož transformacena akciovou s<strong>po</strong>lečnost byla uskutečněna v <strong>roce</strong> 2001. V <strong>roce</strong> 2002 byly akciové <strong>po</strong>díly, kteréstát držel v plynárenství, prodány strategickému investorovi RWE Gas AG. Tato plynárenskás<strong>po</strong>lečnost zajišťuje <strong>po</strong> celý rok plynulou dodávku zemního plynu.V současnosti se zplyňováním uhlí vyrábí tzv. energoplyn, který se <strong>po</strong>užívá v energeticejako palivo a může nahradit např. zemní plyn. Při zplyňování jsou odstraňovány veškeré tuhéčástice, energoplyn je odsířen, a proto jeho spalování menší mírou negativně ovlivňuje životníprostředí. První paroplynová elektrárna byla <strong>po</strong>stavena ve Vřesové, kde se energoplynvyrábí ve 26 tlakových reaktorech, ve kterých se do roku 1996 vyráběl svítiplyn.Česká republika má v současné době dostatečně dimenzovanou moderní síť plynovodů,včetně <strong>po</strong>dzemních zásobníků k vyrovnávání kolísání objemu plynu v soustavě. Otevřenítrhu s plynem, které před<strong>po</strong>kládá evropská směrnice č. 2003/55/EC, začalo 1. 1. 2005 a dokončenobylo 1. 1. 2007, kdy se i domácnosti staly oprávněnými zákazníky. Plynárenství jejedním z <strong>po</strong>sledních odvětví, které je tímto způsobem otevíráno konkurenci.Bilanční centrum(Ústřední plynárenský dispečink)Na základě novelizovaného energetickéhozákona č. 458/2000 Sb. došlo k transformaciÚstředního plynárenskéhodispečinku na Bilanční centrum, kterése soustřeďuje zejména na sledováníplánování dodávek plynu, zpracovávánícelkových bilancí a jejich vyhodnocování.Sleduje kapacity a výkony přepravnícha distribučních soustav a <strong>po</strong>dzemníchzásobníků.Liberalizace trhus elektřinou a plynemZákladní pravidla s<strong>po</strong>lečného evropskéhoenergetického trhu byla stanovenaevropskými směrnicemi č. 96/92/ESa č. 98/30/ES o s<strong>po</strong>lečných pravidlechpro vnitřní trh s elektřinou a zemnímplynem, které byly transformovány doenergetického zákona (č. 458/2000 Sb.).V <strong>roce</strong> 2003 byly schváleny novésměrnice č. 2003/54/EC o s<strong>po</strong>lečnýchpravidlech vnitřního trhu s elektřinoua o zrušení směrnice č. 96/92/ESa č. 2003/55/EC o s<strong>po</strong>lečných pravidlechvnitřního trhu se zemním plynem a o zrušenísměrnice č. 98/30/ES. V zákoně jestanoveno tem<strong>po</strong> <strong>po</strong>stupného uvolňovánítrhu s elektřinou a plynem. Co setýče trhu s elektřinou, od 1. 1. 2006 jsouoprávněni vybírat si svého dodavatelevšichni koneční zákazníci.


32 | 33Zásobování ro<strong>po</strong>uČeská republika je závislá na dovozu ropy. Dovoz <strong>po</strong>chází z následujících zemí: Ruská federace(cca 71 %), Ázerbajdžán (cca 18,7 %), Lybie (3,4 %), Kazachstán (3,7 %), Alžírsko (1,7 %),Turkmenistán (0,9 %) a Sýrie (0,5 %). (Tato p<strong>roce</strong>ntuální zastoupení od<strong>po</strong>vídají roku 2005,kdy celkový dovoz ropy dosáhl 7 736 tis. tun.) Tuzemským dodavatelem ropy je s<strong>po</strong>lečnostMoravské naftové doly a.s., která na území České republiky těží cca 4 % roční s<strong>po</strong>třeby ropy.V Čechách je však rafinována <strong>po</strong>uze asi <strong>po</strong>lovina vytěžené ropy a zbytek je ex<strong>po</strong>rtován.Dovezená ropa se cca z 96 % zpracovává v rafineriích s<strong>po</strong>lečnosti Česká rafinerská. Ta provozujerafinerie v Kralupech a v Litvínově (výroba <strong>po</strong>honných hmot – motorová a letecká paliva,topných olejů, asfaltů, petrochemických <strong>po</strong>lotovarů). Rafinérie v Kralupech zpracovávákvalitní tzv. sladkou ropu a rafinerie v Litvínově ropu z Ruské federace, která má větší <strong>po</strong>dílsíry. Ruskou sirnatou ropu zpracovává rovněž s<strong>po</strong>lečnost Paramo v Pardubicích (výroba <strong>po</strong>honnýchhmot kromě motorových benzinů, topných olejů, asfaltových výrobků a mazacícholejů). Tuzemská vytěžená ropa se zpracovává v rafinerii v Kralupech.S<strong>po</strong>třeba ropy od roku 2001 narůstala a v <strong>roce</strong> 2006 dosáhla téměř 8 mil. tun. Vývoj s<strong>po</strong>třebyropy ukazuje Graf 2.7.Provozování ro<strong>po</strong>vodů na území České republiky (ro<strong>po</strong>vod IKL a Družba) a centrálníhotankoviště ropy u Kralup zajišťuje s<strong>po</strong>lečnost MERO ČR. Tuzemský systém produktovodů a významnéskladovací kapacity na paliva rozmístěné <strong>po</strong> celé <strong>republice</strong> provozuje s<strong>po</strong>lečnostČEPRO. Uvedené s<strong>po</strong>lečnosti mj. skladují a ochraňují nouzové zásoby ropy a ropných produktůpro Správu státních hmotných rezerv. Povinnost skladovat ropu a ropné produkty ve výšiprůměrné 90denní s<strong>po</strong>třeby vyplývají z <strong>po</strong>žadavku EU.Celková s<strong>po</strong>třeba zemního plynu [mil. m 3 ]10 000Graf 2.6Zdroj: MPO8 0006 0004 0002 00001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005S<strong>po</strong>třeba ropy [tis. tun]8 000Graf 2.7Zdroj: ČSÚ7 0006 0005 0004 0003 0002 0001 0000199519961997199819992000200120022003200420052006


Kapitola 2: Energetika2.1.3 Dodávka centralizovaného teplaČeská republika měla do roku <strong>1989</strong> velmi rozsáhlou síť centrálního zásobování teplema dosud jí patří přední místo v Evropě v kombinované výrobě elektřiny a tepla (kogenerace)a využití centrálního zásobování teplem. Přestože je centralizované vytápění ekologickyšetrné, nebylo <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rováno. Plošná plynofikace v průběhu 90. let 20. stoletíomezila v některých případech dodávku tepla z blízkých centrálních zdrojů.Objem tepla dodaného koncovým s<strong>po</strong>třebitelům prostřednictvím CZT (centrální zásobováníteplem) se trvale snižuje. Vedle plynofikace lze největší vliv přičíst růstu cen paliv (uhlí,topný olej) a zastaralým sítím, ve kterých dochází k vysokým ztrátám tepla. Určitou roli hrajíi opatření k ús<strong>po</strong>rám energie a teplejší topné sezony. Nejdůležitější součástí trhu s teplemjsou soustavy CZT, které mají významný <strong>po</strong>díl na celkové energetické bilanci a na <strong>po</strong>krytí<strong>po</strong>třeb tepla. Mají velký <strong>po</strong>tenciál zlepšování energetické účinnosti a snižování celkovýchemisí škodlivin. Významný <strong>po</strong>tenciál představuje využití tepla kondenzačních elektrárena převod části parovodních rozvodných sítí na ús<strong>po</strong>rnější rozvodné sítě horkovodní.Centrální zásobování teplem je <strong>po</strong>važováno za ekologicky velmi přijatelné. Kogeneračnívýroba elektřiny a tepla významně přispívá k efektivnějšímu využití energie obsažené v palivu.S<strong>po</strong>třeba tepla v systémech je však vysoká a energetická účinnost v řadě případů nízká,vzhledem k tendenci <strong>po</strong>klesu dodávek tepla je řada systémů naddimenzovaná. Rozhodujícímzdrojem energie pro výrobu tepla zůstávají tuhá paliva.Kogenerace je s<strong>po</strong>lečná výroba elektřinya tepla za účelem plného využití energetickéhoobsahu <strong>po</strong>užitého paliva.2.1.4 Obnovitelné zdroje energieÚloha obnovitelných zdrojů energie (OZE) aktuálně vzrůstá. Pod<strong>po</strong>ra využití OZE je ustanovenazejména v zákonu č. 180/2005 Sb., o <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře výroby elektrické energie z OZE, a jeprováděna především <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rou výkupních cen elektrické energie z OZE. Z dostupných údajůje patrné, že v <strong>po</strong>sledních 10 letech nastal nejvyšší <strong>po</strong>měrný nárůst výroby elektřiny z OZEv kategorii využití biomasy (nárůst o 142 %) a u elektrické energie <strong>po</strong>cházející z vodníchelektráren (o 43 %). Zvyšování <strong>po</strong>dílu energie produkované z OZE je důležitým nástrojemminimalizace negativních vlivů energetiky na životní prostředí.V <strong>roce</strong> 2006 produkce elektrické energie i tepla z obnovitelných zdrojů energie vzrostlanásledovně:• Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se <strong>po</strong>dílela na tuzemské hrubé s<strong>po</strong>třeběelektřiny 4,9 %.• Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se <strong>po</strong>dílela na celkové tuzemské hrubévýrobě elektřiny 4,2 %.Množství energie z OZE zaznamenalo v <strong>roce</strong> 2006 nárůst o 10 %. Přitom výroba elektrickéenergie z OZE meziročně vzrostla o 12,3 % a dosáhla produkce 3,5 TWh.Hlavní oblastí využití OZE však zůstává výroba tepelné energie. Produkce tepelné energiez OZE vzrostla v <strong>roce</strong> 2006 o 3,3 % a dosáhla produkce 47 PJ.V současnosti jsou v České <strong>republice</strong> nejvyužívanějšími obnovitelnými zdroji energie(OZE) vodní energie a energie biomasy (zejména dřevní).Vývoj <strong>po</strong>dílu OZE na hrubé výrobě elektrické energie ukazuje Graf 2.8. Menší objem výrobyelektřiny v <strong>roce</strong> 2003 byl způsoben <strong>po</strong>škozením většiny větších vodních elektráren <strong>po</strong>vodnív srpnu 2002 a velkým suchem.Produkce elektřiny z větrných elektráren dosáhla v <strong>roce</strong> 2005 49 GWh s meziročním zvýšenímo 130 %. I přes takové zvýšení produkce však <strong>po</strong>díl větrné energie dosáhl v <strong>roce</strong> 2006<strong>po</strong>uze 1,4 % na celkové produkci energie z OZE a 0,05 % na hrubé domácí s<strong>po</strong>třebě elektřiny.V <strong>roce</strong> 2005 <strong>po</strong>kryla výroba elektrické energie z OZE 4,5 % hrubé domácí s<strong>po</strong>třeby elektřinya v <strong>roce</strong> 2006 stoupl <strong>po</strong>díl na 4,9 %, což znamená oproti roku 2005 navýšení o 0,4 %.Využití obnovitelných zdrojů k výrobě elektrické energie se zvyšuje relativně <strong>po</strong>malu.Indikativní cíl Státní energetické koncepce pro rok 2005, kdy bylo plánováno 5–6 % OZE nahrubé s<strong>po</strong>třebě elektřiny, naplněn nebyl. Česká republika se jako členský stát Evropské uniezavázala ke zvýšení výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Indikativní cíl jakozávazek vůči EU byl stanoven ve výši 8 % <strong>po</strong>dílu na hrubé s<strong>po</strong>třebě elektřiny v <strong>roce</strong> 2010.V <strong>roce</strong> 2005 byl přijat zákon č. 180/2005 Sb., o <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře využití výroby elektřiny z OZE.Ten vytváří pro využití OZE takové <strong>po</strong>dmínky, které mají pro elektřinu vyrobenou z těchtozdrojů zajistit místo na trhu. Cena elektřiny by dle tohoto zákona měla být stanovena tak,aby se investice do daného obnovitelného zdroje, včetně přiměřeného zisku, do určité dobyvrátily (15 roků).Indikativní cíle <strong>po</strong>dílu OZE pro jednotlivéčlenské státy vycházejí ze směrnice2001/77/EC o <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře elektřiny z OZE navnitřním trhu EU s elektřinou. Jsou definoványjako p<strong>roce</strong>ntuální <strong>po</strong>díly výrobyelektřiny na hrubé domácí s<strong>po</strong>třebě elektřinyv každém členském státu. Směrnicezároveň definuje celkový cíl pro Evropskés<strong>po</strong>lečenství ve výši 22 %.V <strong>roce</strong> 2003 začal stát <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rovat s<strong>po</strong>luspalováníbiomasy cenovými výměry.Byla stanovena fixní výkupní cena2,50 Kč/kWh při s<strong>po</strong>luspalování biomasya fosilních paliv pro nové zdroje. V <strong>roce</strong>2004 cena za s<strong>po</strong>luspalování biomasys fosilními palivy <strong>po</strong>klesla na 2 Kč/kWh,proto s<strong>po</strong>lečnosti výrobu elektřiny zes<strong>po</strong>luspalování omezily. Podmínkou<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry je vždy přesně vykázat množstvíelektřiny vyrobené z obnovitelnýchzdrojů. Od 1. srpna 2005 je v platnostizákon č. 180/2005 Sb., o <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře výrobyelektřiny z obnovitelných zdrojů, jehožprováděcí vyhláška č. 502/2005 Sb. řešívýkaznictví při s<strong>po</strong>lečném spalovánífosilního zdroje a biomasy.


34 | 35Vývoj hrubé výroby elektrické energie z OZE [GWh]4 0003 5003 0002 500Graf 2.8Vodní elektrárnyBiomasa celkemBioplyn celkemOstatníZdroj: MPO2 0001 5001 00050002003200420052006Mezinárodní srovnání <strong>po</strong>dílu OZE na celkové s<strong>po</strong>třebě elektrické energie [%]1008060Graf 2.9199520002004Zdroj: Eurostat40200EU25EU15BelgieDánskoFinskoFrancieIrskoItálieLucemburskoNizozemskoRakouskoPortugalskoŠvédskoS<strong>po</strong>jené královstvíIslandNorskoBulharskoLitvaLotyšskoPolskoRumunskoSlovenskoSlovinskoTureckoV <strong>po</strong>dílu OZE na celkové s<strong>po</strong>třebě elektrické energie se Česká republika řadí mezi státy EUs nízkým <strong>po</strong>dílem, jak ukazuje Graf 2.9. Problémem je malá dostupnost <strong>po</strong>tenciálu OZE v ČR,kde nejsou tak velké možnosti pro vodní elektrárny, jako např. v Norsku a Rakousku, a provětrné elektrárny, jako např. v Německu. Ve využití biomasy je však <strong>po</strong>tenciál srovnatelnýs ostatními zeměmi střední Evropy.Největší <strong>po</strong>díl na výrobě tepelné energie z OZE má v ČR pevná biomasa, ostatní OZE sena výrobě tepla <strong>po</strong>dílejí daleko menší měrou. Rozhodujícím faktorem při odhadu výrobytepla z OZE je s<strong>po</strong>třeba biomasy v domácnostech. Teplo vyrobené z biologicky rozložitelnéčásti spalovaných komunálních odpadů (BRKO) se <strong>po</strong>dílí 28 % na celkové výrobě teplaz OZE. Dosud velmi malý význam (cca 1,1 %) má výroba tepla z bioplynu. K získání energieje také možno využít spalování odpadů v zařízeních, která mají souhlas příslušného krajskéhoúřadu k zneškodňování odpadu s využitím získané energie. V tomto případě se jednáo druhotný zdroj energie.


Kapitola 2: Energetika2.1.5 Energetická efektivnost a energetická náročnostEnergetická náročnost vyjádřená měrnou s<strong>po</strong>třebou primárních energetických zdrojů najednotku HDP má klesající trend již od 90. let, ale nejvýraznější <strong>po</strong>kles byl zaznamenán v <strong>po</strong>sledníchletech charakterizovaných vyšším hos<strong>po</strong>dářským růstem. Vývoj energetické náročnostiukazuje Graf 2.10. V mezinárodním srovnání však energetická náročnost ekonomikyzůstává stále dosti vysoká a dosahuje téměř dvojnásobku průměrné hodnoty v zemích EU15i EU25. Souvisí to se strukturou tvorby HDP. Současné výrobní technologie v průmyslu jsoujiž srovnatelné s vyspělými zeměmi, a proto je adekvátní i energetická náročnost vyráběnýchproduktů.Hlavními faktory <strong>po</strong>dílejícími se na vyšší náročnosti ekonomiky jsou zejména: skladbaPEZ s vysokým <strong>po</strong>dílem tuhých paliv, silné zastoupení zpracovatelského průmyslu a energetickynáročných průmyslových výrob, stagnace energetické účinnosti v oblasti energetickýchpřeměn atd. Nedoceněn zůstává i význam energetických ús<strong>po</strong>r.Ús<strong>po</strong>ry zdrojů energie zvyšují energetickou efektivnost, snižují energetickou náročnost,zátěž životního prostředí a závislost na dovážených palivech a energiích. Zvyšují i konkurenceschopnosttuzemských výrobků a služeb. Postupně se zvyšuje efektivnost samotnéenergetiky. Státní <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ús<strong>po</strong>r energie je <strong>po</strong> finanční stránce relativně nízká.Podíl vlastní s<strong>po</strong>třeby energetiky na celkové produkci elektřiny <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> byl přes 7 %,do roku 1995 klesl na 6,5 %. V letech 1995 až 2005 se <strong>po</strong>díl vlastní s<strong>po</strong>třeby elektřiny zvýšilna 7,73 %. Tomuto nárůstu přispěl i provoz koncových zařízení, zejména odsiřovacích jednotek,nutných k plnění přísnějších emisních limitů u spalovacích zařízení pro fosilní paliva.S<strong>po</strong>třeba energie na jednoho obyvatele souvisí s ekonomickým růstem, strukturou ekonomikya hmotnou životní úrovní. S<strong>po</strong>třeba energie v České <strong>republice</strong> představuje průměrEU25, jak ukazuje Graf 2.11, a do budoucna lze před<strong>po</strong>kládat její další růst.Vývoj celkové energetické náročnosti a HDP150120V mezinárodním srovnání nejlépe vy<strong>po</strong>vídáo stavu energetiky struktura výrobyenergie, efektivnost jejích dodáveks<strong>po</strong>třebiteli a úroveň s<strong>po</strong>třeby energiena obyvatele. Státy Evropské unie jsoupřevážně závislé na dovozech energiea v krajních případech dovážejí až 89 %svých zdrojů (Belgie). Naopak menší závislostna dovozech má Česká republikaa Polsko, které mají svoji energetikuzaloženou na uhlí (Polsko 61 %, Českárepublika 46 %).Graf 2.101995 = 100Hrubý domácí produkt ve stálýchcenách roku 2000Celková s<strong>po</strong>třeba primárníchenergetických zdrojů (PEZ)Celková energetická náročnostZdroj: ČSÚ906019951996199719981999200020012002200320042005Konečná s<strong>po</strong>třeba energie vybraných států EU k 1. lednu [TOE/obyv.]3,53,02,52,01,51,0Graf 2.11199520032006Zdroj: EurostatTOE = tuna ropného ekvivalentuRopný ekvivalent – <strong>po</strong>rovnávací parametrpro kapalné fosilní palivo udávanýv TOE.1 TOE = 42,1 GJ0,50,0Česká republikaSlovenskoPolskoMaďarskoRakouskoNěmeckoEU25


36 | 372.2 Vliv energetiky na životní prostředíPo <strong>roce</strong> 1990 prošla energetika významnými změnami, s<strong>po</strong>jenými se snižováním jejíhovlivu na životní prostředí. Znečištění ovzduší se výrazně snížilo odstavením zastaralýchelektrárenských provozů a instalací účinných zařízení k zachycování škodlivin emitovanýchdo ovzduší, zvláště pak oxidů síry.2.2.1 Emise z energetikyPřed rokem 1990 bylo snížení dopadů energetiky na životní prostředí řešeno předevšímvýstavbou vysokých komínů a instalací filtrů na tuhé emise, z dnešního hlediska s neadekvátníúčinností, které měly zajistit snížení koncentrace tuhých emisí v okolí elektráren.Výše <strong>po</strong>platků za znečišťování ovzduší byla extrémně nízká a závisela na výšce komína. Vedleemisí sloučenin síry rostly se zvyšující se výrobou elektřiny také emise tuhých znečišťujícíchlátek. Důsledkem bylo např. odumírání lesů v Krušných horách, Jizerských horách, Krkonošícha<strong>po</strong>d. Docházelo i k přeshraničnímu znečištění, typickým reprezentantem byl „Černýtrojúhelník“ v severních Čechách. Na konci 80. let se stacionární energetické zdroje <strong>po</strong>dílelyna celkových emisích SO 297 %, na emisích NO x76 % a na emisích tuhých látek cca 96 %.Realizovaný program útlumu uhelných bloků ČEZ, a.s [MW]2 5002 0001 500Opatření k dosažení emisních limitů:při<strong>po</strong>jení části znečišťovatelů na centralizovanévytápění, instalace odsiřovacíchzařízení, inovace odlučovačů tuhýchznečišťujících látek pro zvýšení jejichúčinnosti; úprava řízení spalovacíhop<strong>roce</strong>su (DENOX) pro snížení emisí NO x;nahrazení zapalovacích hořáků na těžkýtopný olej zapalovacími hořáky na zemníplyn a výstavba fluidních kotlů.Graf 2.12Zdroj: ČEZHodnoty v grafu vy<strong>po</strong>vídají o množstvíodstavených MWe výkonu v elektrárnáchna hnědé uhlí.1 000500019911992199319941995199619971998Vývoj emisí z energetikytis. t2 0001 5001 000mil. t200150100Graf 2.13SO 2(oxid siřičitý) [tis. t]NO x(oxidy dusíku) [tis. t]TZL (tuhé znečišťující látky) [tis. t]CO 2(oxid uhličitý) [mil. t]Zdroj: ČHMÚ500500 01990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006


Kapitola 2: EnergetikaZákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami zavedl přísné emisnílimity. Limity byly v <strong>roce</strong> 1991 stanoveny Opatřením Federálního výboru pro životní prostředí.Termín pro dosažení limitů byl stanoven k 31. 12. 1998.Zákon ovlivnil rozhodnutí ČEZ, a.s. odstavit v průběhu let 1991–1998 celkem 2 030 MW výkonuv hnědouhelných elektrárnách a rekonstruovat dalších 6 400 MW výkonu, což přineslovýznamné snížení sledovaných emisí. Kotle jednotlivých elektráren byly <strong>po</strong>stupně odstavoványa modernizovány, probíhala také výstavba odsiřovacích zařízení s cílem snížit emiseSO 2, které s<strong>po</strong>lu s NO xzpůsobují acidifikaci. Postup útlumu ukazuje Graf 2.12.V letech 1990 až 2006 se v ČR významně snížily emise SO 2z energetických zařízení na12 %, emise tuhých znečišťujících látek (TZL) na 7 %, emise NO xna 30,8 % a emise CO 2na74,1 % (k roku 1990) – viz Graf 2.13.Na celkové produkci emisí oxidu siřičitého v ČR se energetika <strong>po</strong>dílí cca 63 % a v případěemisí oxidů dusíku činí její <strong>po</strong>díl 31,5 % (rok 2006). Vyšší <strong>po</strong>díl na emisích oxidů dusíku má<strong>po</strong>uze doprava (33,7 %).Hodnocení škodlivosti jednotlivých typů emisí prochází změnami. V současnosti se klade důrazna CO 2a ostatní skleníkové plyny všeobecně, jejichž zvýšené koncentrace v ovzduší působína změnu klimatu. Vzhledem k tomu, že energetika je v ČR z velké části založena na spalovánífosilních paliv, je <strong>po</strong>díl tohoto sektoru na celkových emisích skleníkových plynů převažující.Zdroje, které emitují do ovzduší znečišťujícílátky, jsou celostátně sledoványv tzv. Registru emisí a zdrojů znečišťováníovzduší (REZZO). Databázi REZZO v ČRspravuje ČHMÚ.Při práškovém spalování uhlí se musíodsiřovat kouřové plyny, aby byly splněnylimity znečišťování ovzduší. Na odsířeníjednoho 110 MW bloku je <strong>po</strong>třeba 190 tvápence na den (cca 3,5 vagonu). Moderníalternativou k prachovému spalováníje atmosférické fluidní spalování, jeho výhodouje schopnost plnit limity týkající seochrany životního prostředí při spalovánírůzných paliv. Všechny technologie čištěníspalin, aplikované na starších spalovacíchjednotkách, jsou však technologiemikoncovými a kromě zvýšení provozníchnákladů a s<strong>po</strong>třeby energie se vyznačujínapř. vysokou s<strong>po</strong>třebou vápence.2.2.2 Odpady z energetikyEnergetika patřila historicky mezi významné producenty odpadů, což souvisí zejména seskladbou PEZ. Proto také produkce odpadů z energetiky v průběhu 90. let přibližně od<strong>po</strong>vídalaprodukci elektrické energie v elektrárnách spalujících hnědé uhlí. Zvýšení této produkcepřineslo odsíření elektráren. Odpady z odsiřovaní spalin jsou <strong>po</strong>stupně certifikoványjako produkty, nejčastěji pro oblast stavebnictví. Zejména z tohoto důvodu v <strong>roce</strong> 2005 kleslaprodukce odpadů z energetiky na <strong>po</strong>lovinu produkce roku 2004. Zatímco v <strong>roce</strong> 2002 seenergetika na celkové produkci odpadů <strong>po</strong>dílela více než 20 %, v <strong>roce</strong> 2005 byl její <strong>po</strong>díl jižméně než 10 % celkové produkce veškerých odpadů. Údaje o produkci odpadů z energetikya srovnání s produkcí dalších odvětví udává Graf 2.14.Vliv jaderné elektrárny na životní prostředí je především s<strong>po</strong>jen s bezpečností jejího provozua s produkcí a následným nakládáním s různými druhy radioaktivních odpadů a vyhořeléhojaderného paliva.Dlouhodobá strategie ČR je formulována v dokumentu Koncepce nakládání s radioaktivnímiodpady a vyhořelým jaderným palivem (usnesení vlády č. 487 ze dne 15. 5. 2002).Vyhořelé jaderné palivo je v současné době skladováno v tzv. meziskladech (meziskladvyhořelého jaderného paliva v jaderné elektrárně Dukovany a nová výstavba meziskladuprobíhá v jaderné elektrárně Temelín).Dozor nad bezpečným ukládáním radioaktivního odpadu v souladu s <strong>po</strong>žadavky na ochranučlověka a životního prostředí před nežádoucími vlivy těchto odpadů má Správa úložišťradioaktivních odpadů (SÚRAO), která byla zřízena na základě atomového zákona.Atomový zákon č. 18/1997 Sb. upravuje legislativní <strong>po</strong>dmínky týkající se jaderné energie,jaderné bezpečnosti a nakládání s radioaktivními odpady. Státní správu a dozor při využíváníjaderné energie a ionizujícího záření v oblasti radiační ochrany a v oblasti jaderné,chemické a biologické ochrany vykonává Státní úřad pro jadernou bezpečnost (SÚJB).Produkce odpadů z energetiky a srovnání s ostatními odvětvími [tis. t]10 0008 0006 0004 0002 000Popílek je dnes využíván například přirekultivacích stávajících úložišť nebovytěžených dolů. Popílek se také míchás energosádrovcem a vzniklá hmota semůže využívat k tvarování terénu do původníhoreliéfu. Dále lze <strong>po</strong>pílek využítpři výrobě asfaltových hydroizolačníchpásů, do směsných cementů, jako příměscementového betonu, při gumárenskévýrobě nebo jako stabilizační složku donásypů a <strong>po</strong>dkladů a také jako náplň dofiltrů pro čistírny odpadních vod.Odpady, zejména kapalné a plynné,z jaderných elektráren jsou před vy<strong>po</strong>uštěnímdo životního prostředí důkladněčištěny. Do ovzduší jsou vy<strong>po</strong>uštěnyzejména tzv. ventilačními komíny a dovodotečí např. přes dekontaminačnístanice. Podle vyhlášky č. 307/2002 Sb.,o radiační ochraně, musí být tyto výpustiregulovány tak, aby jednotlivci nezpůsobilyozáření přesahující 250 μSv – z toho200 μSv pro výpusti do ovzduší a 50 μSvdo vodotečí. Obecný limit pro součetefektivních dávek ze zevního a vnitřníhoozáření je 1 mSv za kalendářní rok.Graf 2.14Zemědělství a lesnictvíDolování a těžbaPrůmyslEnergetikaVýroba a rozvod vodyStavebnictvíČištění městaKomunálníJinéZdroj: ČSÚ020022003200420052006


38 | 392.2.3 Odběry vodEnergetika se významně <strong>po</strong>dílí na odběrech vody. Chladící a p<strong>roce</strong>sní voda je odebíránapředevším z <strong>po</strong>vrchových vod. Podzemní užitková a pitná voda je odebírána zejména proosobní s<strong>po</strong>třebu zaměstnanců. Podíl <strong>po</strong>vrchových vod odebraných pro účely energetiky představujevíce než 50 % celkového odběru vody – viz Graf 2.15 (u odběru <strong>po</strong>dzemních vod je tento<strong>po</strong>díl necelé 1 %). Znečištění vy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod, včetně tepelného znečištění,nepřesahuje hodnoty stanovené ve vodoprávních rozhodnutích pro jednotlivé elektrárny.Podíl energetiky na celkovém odběru <strong>po</strong>vrchových vod [mil. m 3 ]3 0002 500Graf 2.15EnergetikaCelkový odběrZdroj: VÚV TGM, v.v.i.2 0001 5001 00050001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20062.2.4 Další působení na životní prostředíVliv na životní prostředí má také elektrické vedení. Původní rozvody se většinou realizovalyjako vedení vrchní, jen ve větších městech se prováděl kabelový rozvod. Elektrickévedení ruší krajinný ráz, a to i jinak esteticky cenných území. Vedení může způsobovat <strong>po</strong>raněníi usmrcení ptactva. Sloupy elektrického vedení je však dnes možné konstruovat tak,aby ptactvo neohrožovaly.Problematika plynofikaceV <strong>roce</strong> 1994 převedla Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky 6 mld. Kč z výtěžkumalé privatizace do Státního fondu životního prostředí ČR pro <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru změny vytápění.Dotace byly <strong>po</strong>skytovány na plošnou plynofikaci obcí, což přispělo z <strong>po</strong>čátku ke zlepšenícelkové energetické účinnosti a k celkovému zlepšení ekologických parametrů energetickéhohos<strong>po</strong>dářství. Pod<strong>po</strong>ra plynofikace v menších obcích však nesplnila očekávání. Díkyzvyšující se ceně zemního plynu došlo k nevyužívání plynofikace částí odběratelů, a nebylotak u nich dosaženo cíle plynofikace – snížení znečištění ovzduší.Domácí topeništěZávažným problémem energetického sektoru je nadále vytápění uhlím v domácích topeništíchs velmi negativním dopadem na čistotu ovzduší, protože zde nebývají žádná opatřenína odprašnění a odsíření spalin. Uhlí je spalováno nedokonale za tvorby velké škály rizikovýchlátek, které jsou emitovány v bezprostřední blízkosti obyvatel. Situace je navíc komplikovánavšeobecně rozšířeným s<strong>po</strong>luspalováním domácího odpadu, při kterém vznikají velminebezpečné látky, jako jsou dioxiny, <strong>po</strong>lycyklické aromatické uhlovodíky a<strong>po</strong>d. Tato oblastenergetiky neumožňuje zvyšovat kvalitu života a ohrožuje zdraví části <strong>po</strong>pulace ČR.2.2.5 Opatření a dobrovolné aktivityke snížení dopadu energetiky na životní prostředíMezi dobrovolné aktivity, které <strong>po</strong>zitivně ovlivňují činnost průmyslových <strong>po</strong>dniků, patříNárodní program označování ekologicky šetrných výrobků. V současné době má v oblastienergetiky značku ekologicky šetrný výrobek 39 plynových kotlů pro vytápění. Největší zájemo tyto plynové kotle byl v době plynofikace obcí.


Kapitola 2: EnergetikaZačátkem 90. let byl zahájen Státní program na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru ús<strong>po</strong>r energie a využití obnovitelnýchzdrojů energie. Od roku 1999 <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje svými programy ús<strong>po</strong>ry energie také Státnífond životního prostředí ČRDůležitým přínosem k omezení dopadu energetiky bylo uplatnění zákona č. 76/2002 Sb.,o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťovánía o změně některých zákonů. Podle tohoto zákona spadá <strong>po</strong>d jeho režim v rámci sektoruenergetiky 173 zařízení.Při získávání integrovaného <strong>po</strong>volení se elektrárenské <strong>po</strong>dniky setkávaly se specifickými<strong>po</strong>znatky. Například u zařízení spadajících do kategorie spalovacích zařízení větších než50 MW byli mezi prvními žádateli o integrované <strong>po</strong>volení elektrárny ČEZ, a.s., které plnilylegislativní <strong>po</strong>žadavky s určitou rezervou. Proto se <strong>po</strong>dařilo téměř u všech zařízení dosáhnoutzpřísnění závazných emisních limitů nad rámec legislativy. Tento precedens byl dáleuplatňován u ostatních elektráren a tepláren. U energetických jednotek s tepelným příkonemokolo 100 MW se <strong>po</strong>mocí spalování uhlí s nízkou sirnatostí a technicko-organizačníchopatření <strong>po</strong>dařilo dosáhnout v některých případech nižších závazných emisních limitů SO 2do ovzduší než v případě odsíření.V řadě případů se v rámci projednávání integrovaného <strong>po</strong>volení řešila systematicky problematikahluku a provozovatelé museli vytvořit technická opatření pro snížení hladiny hluku(zakrytí ventilátorů, tlumiče odfuků a<strong>po</strong>d.).Zcela novým konceptem, který významně ovlivnil zejména energetiku, je obchodovánís <strong>po</strong>volenkami na emise skleníkových plynů (EU Emission Trading Scheme – EU ETS). Národníalokační plán (NAP), na jehož základě byla rozdělena první práva na vy<strong>po</strong>uštění emisí CO 2–emisní <strong>po</strong>volenky, stanovil pro sektor energetiky pro první tři roky obchodování 3x 66,96milionu <strong>po</strong>volenek.K ús<strong>po</strong>rám energie a tím ke snížení dopadů výroby energie na životní prostředí přispívái odstraňování dotací cen jednotlivých energetických komodit. Odstranění tzv. nepřímýchkřížových dotací bylo také základní <strong>po</strong>dmínkou pro otevření elektroenergetického a plynárenskéhotrhu v souladu s evropskými směrnicemi 2003/54/EC a 2003/55/EC. Dotace cenytepla z CZT byly ukončeny v <strong>roce</strong> 1998, ceny plynu přestaly být dotovány od roku 2002 a cenyelektřiny od roku 2003. Ceny elektřiny a plynu byly dále částečně ovlivněny přechodemz 22% sazby DPH na 19% od 1. 5. 2004. V současnosti jsou ceny volné, bez existence křížovýchdotací. Ceny energií jsou důležitým faktorem pro chování s<strong>po</strong>třebitelů.Výsledky emisních inventur za rok 2005(za první rok fungování EU ETS) ukázaly,že většina států přealokovala svá zařízení(se souhlasem Evropské komise). Firmytak obdržely více <strong>po</strong>volenek, než činilajejich <strong>po</strong>třeba od<strong>po</strong>vídající množství emisí.Konkrétně v České <strong>republice</strong> byl tentorozdíl 97,6 (alokace) – 82,4 (emise) =15,2 mil. <strong>po</strong>volenek. To vyvolalo pád cenyjedné <strong>po</strong>volenky až k hranici 10 EUR/ks.Později se situace na trzích stabilizovala.Ukázalo se také, že nemusí být přímáúměra mezi výší alokace <strong>po</strong>voleneka množstvím emisí – tzn. že vyšší alokacenemusí nutně znamenat vyšší emise.Křížové dotace vznikaly rozdílem cenenergií pro domácnosti a ostatní s<strong>po</strong>třebitele.Zatímco nižší ceny pro domácnostine<strong>po</strong>krývaly náklady na výrobu, <strong>po</strong>dnikatelskásféra a roz<strong>po</strong>čtové organizaceplatily vyšší ceny než skutečné náklady.Z těchto vyšších cen se výrobcům a distributorůmkompenzovaly ztráty z dodávekpro domácnosti.2.2.6 Energetické koncepceV <strong>roce</strong> 1992 byla schválena první energetická koncepce. Ovšem první ucelenou koncepcíbyla Energetická <strong>po</strong>litika, přijatá usnesením vlády č. 50 v lednu 2000. V průběhu schvalováníbyla <strong>po</strong>drobena hodnocení z hlediska vlivu na životní prostředí, ale toto hodnocení nevyznělobezproblémově (výstavba nových jaderných energetických zařízení). Mezi hlavní priorityvládou schválené <strong>po</strong>litiky patřilo zejména dokončení privatizace energetiky a nápravycen energie. Energetická <strong>po</strong>litika kladla důraz na zajištění cílů ochrany životního prostředí,respektování zásad udržitelného rozvoje a na bezpečnost dodávek energie.K významným koncepčním krokům patřilo přijetí zákona č. 406/2000 Sb., o hos<strong>po</strong>dařenís energií. Tento zákon <strong>po</strong>prvé stanovuje <strong>po</strong>vinnost vytvořit energetickou koncepci s výhledemna 20 let a jednou za dva roky ji vyhodnotit. Dále zákon ukládá <strong>po</strong>vinnost vytvářet čtyřletýNárodní program hos<strong>po</strong>daření s energií. Na základě zákona byly formulovány územníenergetické koncepce a byl rozvinut systém ús<strong>po</strong>r energie a energetických auditů.V <strong>roce</strong> 2004 schválila vláda aktualizovanou Státní energetickou koncepci (SEK), která definujepriority a cíle v oblasti energetiky a <strong>po</strong>pisuje konkrétní realizační nástroje k dosaženítěchto cílů. Součástí koncepce je vize rozvoje energetického hos<strong>po</strong>dářství až do roku 2030.Koncepce od<strong>po</strong>vídá většině <strong>po</strong>žadavků na ochranu životního prostředí <strong>po</strong>dle Státní <strong>po</strong>litikyživotního prostředí na roky 2004–2010.Na aktualizaci a zpřesnění státní energetické koncepce pracuje nezávislá odborná komise<strong>po</strong>d vedením Akademie věd. Jejím úkolem je <strong>po</strong>souzení energetických <strong>po</strong>třeb ČR v dlouhodobémčasovém horizontu let 2020–2050.Dále je třeba zmínit, že energetiku ČR bude stále více ovlivňovat působení Evropské unie,která se prostřednictvím řady systémových opatření („klimaticko-energetický balíček EU“) zaměřujena zvýšení konkurenceschopnosti evropských ekonomik ve vazbě na zlepšování životníhoprostředí. Na zvyšování energetické účinnosti se orientují evropské směrnice 2006/32/ESo energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a 2005/32/ES o stanovenírámce pro určení <strong>po</strong>žadavků na ekodesign energetických s<strong>po</strong>třebičů.Územní energetická koncepce (ÚEK)musí být v souladu s hlavními vizemi SEK– tj. bezpečnost, nezávislost a udržitelnýrozvoj. Analyzuje možné způsoby zásobovánídaného území (kraj, mikroregion,město, obec) palivy a energií, včetně<strong>po</strong>tenciálu energetických ús<strong>po</strong>r a využitíOZE. V ÚEK jsou navrženy cíle, nástrojea opatření pro efektivní hos<strong>po</strong>dařenís energií v tomto území zpravidla s výhledemna 20 let. Akční plán (AP) <strong>po</strong>drobnějirozpracovává ÚEK na kratší, zpravidlapětileté období. V návaznosti na ÚEK sezpracovávají i programy snižování emisía imisí znečišťujících látek.


3Těžba nerostných surovin


Kapitola 3: Těžba nerostných surovinTěžba nerostných surovin je sektorem hos<strong>po</strong>dářství, který <strong>po</strong>skytuje tuzemské nerostné zdroje k využitív navazujících odvětvích, zejména zpracovatelském průmyslu, energetice a stavebnictví. V důsledkustrukturálních změn <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> <strong>po</strong>klesla těžba většiny nerostných surovin o 20–50 %. Tržní ekonomikavedla k ukončení těžby ložisek s nepříznivými <strong>po</strong>dmínkami dobývaní, která byla dříve těžena jen za cenuvysokých státních dotací a ložisek s nízkým obsahem užitkových složek.Vzhledem k negativnímu vlivu těžebního průmyslu na životní prostředí má omezování těžeb řady ložisek <strong>po</strong>zitivnídopad na krajinu a přírodu. V souvislosti s transformací a restrukturalizací hos<strong>po</strong>dářství státu a s <strong>po</strong>stupnýmútlumem některých výrobních odvětví byla v období 1990–1996 ukončena těžba všech rud, fluoritu a barytu, výrazněbyla utlumena těžba uranu a <strong>po</strong>klesla i těžba ostatních těžených surovin.Útlum hornictví je v současné době ve fázi sanačních a rekultivačních prací a vy<strong>po</strong>řádání důlních škod. Stálou<strong>po</strong>zornost si vyžadují toxické kovy a kyselé důlní vody uvolňované ze starých rudních důlních děl do prostředí.Nárůst naopak zaznamenala <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> těžba ropy a zemního plynu, na celkové s<strong>po</strong>třebě těchto surovin v České<strong>republice</strong> se však <strong>po</strong>dílí zanedbatelnou měrou. ČR nemá prakticky využitelné zásoby rud a má omezené zásobyminerálních paliv. Zásoby nerudních a stavebních surovin jsou však dostatečné a jejich životnost dosahuje řádovědesítek až stovek let.3.1 Charakteristika odvětvíNerostné suroviny a látky nerostného původu jsou základem pro výrobu v průmyslovýchodvětvích, jako jsou energetika, hutnictví a těžké strojírenství, těžká chemie, keramikaa sklářství, výroba stavebních hmot a<strong>po</strong>d. Zatímco pro většinu odvětví zpracovatelskéhoprůmyslu dis<strong>po</strong>nuje ČR vlastními zdroji nerudních surovin, v oblasti kapalných a plynnýchpaliv je závislá na dovozu významných energetických a chemických surovin, zejména ropya zemního plynu. Dovážejí se také veškeré rudy kovů, síra, soli a fosfáty. V důsledku dovoznízávislosti především na ropě a zemním plynu je bilance zahraničního obchodu s nerostnýmisurovinami trvale pasivní.Před rokem <strong>1989</strong> bylo hos<strong>po</strong>dářství založeno na extenzivním čerpání tuzemských nerostnýchzdrojů. Vlivem nepřetržitého osídlení našeho území, a díky dlouhodobému vynakládánínemalých finančních prostředků na extenzivní zkoumání a zajištění nerostného <strong>po</strong>tenciálustátu, jsou nerostné zdroje Česka ve srovnání s ostatními zeměmi velmi dobře prozkoumané.3.1.1 Těžba uhlíZtráta sounáležitosti s krajinouNa území bývalých Sudet – v pánevníchoblastech bývalého Severočeského krajea na Sokolovsku v dřívějším Západočeskémkraji – byla i přes rozvoj hornictvíještě v první <strong>po</strong>lovině 20. století téměřnenarušená krajina. Po Mnichovskédohodě odešly desetitisíce Čechů dovnitrozemí. Po válce došlo k odsunusudetských Němců. Severozápadní Čechyosidlovali lidé bez vazby na krajinua tradice. I v tomto lze spatřovat důvod,proč byla devastace krajiny těžbou uhlíběhem druhé <strong>po</strong>loviny 20. století takrozsáhlá. Velkoplošné těžbě hnědéhouhlí muselo ustoupit 106 vesnic.Zdroj: M. Vaněk: Nedalo se tady dýchat, 1996Těžba uhlí je nejrozšířenější a nejintenzivnější těžební činností v ČR narušující krajinu.Pro řadu států, včetně ČR, mají velký význam ložiska energetických surovin, na kterých jedosud z velké části závislá výroba elektrické a tepelné energie.Těžba černého uhlí je v ČR v současnosti vázána v <strong>po</strong>dstatě <strong>po</strong>uze na hornoslezskou pánev,kde se těží vysoce kvalitní černé uhlí. Od roku 1990 došlo k <strong>po</strong>klesu těžby černého uhlíz 23 200 tis. tun (v <strong>roce</strong> 1990) na 13 240 tis. tun (v <strong>roce</strong> 2005), což je <strong>po</strong>kles o cca 43 % oprotiroku 1990 – viz Graf 3.1. Podle vývoje odbytu černého uhlí lze konstatovat, že situace v oblastitěžby černého uhlí je již stabilizovaná.Ostravské doly byly <strong>po</strong>stupně uzavřeny z důvodů složitých báňsko-geologických <strong>po</strong>dmínek,které zvyšovaly náklady na dobývání. V současnosti se těží <strong>po</strong>uze v dole Paskov. Většinatěžby je nyní soustředěna v karvinské části revíru. Zásoby černého uhlí <strong>po</strong>stačí při současnémtempu těžby ještě v průměru na 20 let – viz Graf 3.2.


42 | 43Odbytová těžba černého uhlí [mil. t]30Graf 3.1Zdroj: Geofond25201510501876188018901900191019201930194019501960197019801990199119921993199419951996199719981999200020012002200320042005Životnost zásob černouhelných dolů k 1. lednu 2005(dle vytěžitelných zásob a skutečných těžeb v <strong>roce</strong> 2004)DarkovGraf 3.2Zdroj: MPO, Vupek-Economy, EnvirosLazyPaskovGemec2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040Odbytová těžba hnědého uhlí [mil. t]100Graf 3.3Zdroj: Geofond8060402001876188018901900191019201930194019501960197019801990199119921993199419951996199719981999200020012002200320042005


Kapitola 3: Těžba nerostných surovinŽivotnost lomů a dolů na hnědé uhlí(dle vytěžitelných zásob a skutečných těžeb v <strong>roce</strong> 2004)Graf 3.4Zdroj: MPO, Vupek-Economy, EnvirosVršanyCentrumLiboušBílinaDružbaMír2005 2015 2025 2035 2045 2055Dis<strong>po</strong>nibilita domácích vytěžitelných zásob hnědého uhlí je <strong>po</strong>měrně nízká, viz Graf 3.4.Využití velké části zásob hnědého uhlí (na Dole Bílina ve výši 120 mil. tun a v rámci 2. etapyrozvoje Dolu ČSA 256 mil. tun) je omezeno územními ekologickými limity, které ovlivňujízejména přípravu obnovy dožívajících uhelných elektráren.Útlum těžby uhlí nastal již v 80. letech 20. století, kdy se část elektřiny začala vyrábětv jaderné elektrárně Dukovany. Tento trend <strong>po</strong>kračoval i na začátku 90. let, kdy nižší <strong>po</strong>ptávku<strong>po</strong> energii způsobil propad hos<strong>po</strong>dářství. Vliv na útlum těžby uhlí mělo i uzavírání starýchelektrárenských bloků během 90. let (viz kapitola Energetika).Na <strong>po</strong>dzim roku 1992 vláda zpracovala program restrukturalizace uhelného průmyslu,který byl v prosinci 1992 usnesením vlády č. 691 schválen. Hlavním záměrem restrukturalizacebylo vytvoření konkurenceschopných privátních uhelných s<strong>po</strong>lečností, útlum ztrátovýchtěžebních lokalit a financování tohoto útlumu. Součástí restrukturalizace uhelnéhoprůmyslu je i program útlumu, který řeší technické, ekologické a sociální dopady útlumutrvale ztrátových těžebních lokalit.Podle tohoto programu byly vytvořeny tři typy s<strong>po</strong>lečností. První skupinu tvořily s<strong>po</strong>lečnosti,které neměly naději ani v krátkodobém časovém horizontu ekonomicky obstát. Tytos<strong>po</strong>lečnosti se začaly intenzivně utlumovat. Další skupinou byly s<strong>po</strong>lečnosti, které z ekonomickéhohlediska nebylo nutné utlumit okamžitě. Třetí skupina byla tvořena s<strong>po</strong>lečnostmi,u kterých se před<strong>po</strong>kládalo, že mají perspektivu a mohou být ekonomicky silné.Převážná část hnědého uhlí se dobývá v <strong>po</strong>vrchových lomech Severočeské hnědouhelnépánve a Sokolovské pánve. Hnědé uhlí se využívá <strong>po</strong>uze pro energetické účely. Od roku 1990došlo k <strong>po</strong>klesu těžby hnědého uhlí z 78 980 tis. tun (v <strong>roce</strong> 1990) na 48 770 tis. tun (v <strong>roce</strong>2005), což znamená <strong>po</strong>kles o cca 38 % oproti roku 1990 – viz Graf 3.3. Sice se dále <strong>po</strong>užívá přivýrobě elektřiny a tepla ve velkých elektrárnách a teplárnách, ale významně se snížilo jehovyužití v malých a středních zdrojích, kde se v <strong>po</strong>lovině 90. let 20. století výrazně prosadilzemní plyn. Další těžba hnědého uhlí v perspektivě desítek let narazí na vládou stanovenéekologické územní limity (usnesení vlády č. 444/1991).Zásadní problém přetrvává při nevhodném využívání hnědého uhlí v domácích (lokálních)topeništích, která způsobují v topném období cca 40 % prašnosti v ČR a emitují další rizikovélátky do ovzduší a <strong>po</strong>škozují zdraví obyvatel.Ve většině případů byly s<strong>po</strong>jeny silné s<strong>po</strong>lečnostis těmi, které se měly v budoucnuutlumit. Stát tímto opatřením předalnovým s<strong>po</strong>lečnostem i <strong>po</strong>vinnost <strong>po</strong>díletse na útlumu jejich ekonomicky slabšíchsubjektů. V současné době působí v těžebníoblasti s<strong>po</strong>lečnosti - Mostecká uhelná,Severočeské doly a Sokolovská uhelnáv oblasti těžby hnědého uhlí a OKD a.s. těžícíčerné uhlí. Stát také převzal finančníod<strong>po</strong>vědnost za náklady na sociální dluhyminulosti a za náklady na technickoulikvidaci ne<strong>po</strong>třebných kapacit. P<strong>roce</strong>s restrukturalizacea útlumu na <strong>po</strong>vrchovýchdolech byl převážně proveden a financovánz vlastních zdrojů těchto s<strong>po</strong>lečností.Za této situace proběhla privatizace formoutzv. ku<strong>po</strong>nové privatizace. Dynamikaútlumu <strong>po</strong>stupně od roku 1992 narůstala.V <strong>roce</strong> 1992 bylo utlumeno 6 lokalit,v <strong>roce</strong> 1995 pak 15 lokalit, v <strong>roce</strong> 1998už 33 lokalit a v <strong>roce</strong> 2002 přesáhl <strong>po</strong>četutlumovaných lokalit 40, z toho 30 plněčinných uhelných lomů a dolů.3.1.2 Těžba uranuV 1. <strong>po</strong>lovině 19. století se začala v Jáchymově těžit uranová ruda s<strong>po</strong>lečně s rudamibarevných kovů. Používala se pro výrobu chemických sloučenin a pro výrobu radia. Rozvojtěžby uranu nastal až <strong>po</strong> 2. světové válce, kdy byla <strong>po</strong>depsána s tehdejším SSSR dohodao výzkumu a těžbě uranové rudy. V této době vznikl samostatný národní <strong>po</strong>dnik Jáchymovskédoly, <strong>po</strong> mnoha organizačních změnách přetvořený v současný státní <strong>po</strong>dnik DIAMO. Těžbase v následujících letech rozvinula v oblasti západních a jižních Čech a v Příbrami, na Trutnovskua také v oblasti Nového Města na Moravě.


44 | 45Hlavním odbytovým produktem byl od <strong>po</strong>loviny 50. let 20. století uranový koncentrát,který se vyráběl chemickým zpracováním rud. Celková produkce uranového koncentrátu dosáhlaza období 1946–2005 přes 100 tisíc tun. ČR se tím řadí k největším producentským zemím,jako jsou USA, Německo, Kanada, Jižní Afrika nebo Ruská federace. Podíl jednotlivýchdolů na celkové těžbě uranu uvádí Graf 3.5.Již před rokem <strong>1989</strong> zahájený program útlumu těžby a úpravy uranových rud je realizovánv souladu s příslušným souborem vládních usnesení. Program představuje velmi složitýsoubor problémů, vyžadující současné řešení řady závažných ekonomických, technických,technologických a ekologických otázek a také zákonných sociálních dávek pracovníkům dotčenýmútlumem. V současné době probíhá hlubinná těžba <strong>po</strong>uze na dole Dolní Rožínka,který produkuje cca 330 tun uranového koncentrátu ročně a plně kryje <strong>po</strong>třebu JE Dukovany.Dalších 130 tun uranového koncentrátu se získává ze sanace <strong>po</strong> chemické těžbě ve Stráži<strong>po</strong>d Ralskem. Určité množství uranového koncentrátu (asi 30 tun za rok) <strong>po</strong>chází z čistícíchstanic v sanovaných lokalitách, kde v rámci čištění důlních vod získává DIAMO kromě jinýchprvků i uran. Veškerou produkci uranu odebírá akciová s<strong>po</strong>lečnost ČEZ.Na základě celosvětové <strong>po</strong>ptávky <strong>po</strong> jaderném palivu schválila v <strong>roce</strong> 2005 vláda ČR usnesenímč. 1316 dotěžení zásob a úpravu uranu do konce roku 2008. Vzhledem k enormnímua dlouhodobému nárůstu světových cen uranu (ke konci června 2007 to bylo přes 350 USDza 1 kg) bylo v <strong>roce</strong> 2007 vydáno usnesení vlády ČR č. 565, které prodlužuje těžbu a úpravuna ložisku Rožná, v současnosti jediným provozovaným dolem v lokalitě Dolní Rožínka, z původníhoroku 2008 na dobu neurčitou s tím, že do 30. června 2012 na základě geologickéhoprůzkumu zásob, ekonomických a energeticko-bezpečnostních aspektů bude předložen návrhdalšího <strong>po</strong>stupu těžby uranu na ložisku. Vývoj těžby uranu ukazuje Graf 3.6.Podíl těžebních oblastí na produkci uranu v období 1946–2004 [%]Graf 3.51,015,318,810,56,42,3HamrJáchymovHorní SlavkovPříbramZadní ChodovStráž <strong>po</strong>d RalskemPrůzkumDolní RožínkaZdroj: DIAMO9,136,6Objem těžby uranu [t]2 000Graf 3.6Zdroj: Geofond1 5001 000500019921993199419951996199719981999200020012002200320042005


Kapitola 3: Těžba nerostných surovin3.1.3 Ropa a zemní plynČeská republika nemá velké zásoby ropy ani zemního plynu a je na dovozu těchto komoditzcela závislá. Tuzemská s<strong>po</strong>třeba ropy a kapalných paliv je zajišťována dovozem, předevšímdálkovými ro<strong>po</strong>vody. Z cca 75 % dovážíme ropu z Ruska. Tuzemská těžba v <strong>po</strong>sledních letechroste a <strong>po</strong>krývá domácí s<strong>po</strong>třebu z pěti p<strong>roce</strong>nt. Ropa těžená na Hodonínsku na jižní Moravěje vysoce kvalitní. Neobsahuje téměř žádnou síru, a využívá se proto z větší části zejménave farmaceutickém průmyslu nebo pro výrobu kosmetiky. V přírodních nalezištích doprovázíropu zpravidla zemní plyn. Většina zemního plynu využívaná v České <strong>republice</strong> je z dovozu,vlastní těžba tvoří <strong>po</strong>uze asi 1,5–2 % tuzemské s<strong>po</strong>třeby. Od roku 2001 lze zaznamenat stoupajícítrend těžby jak ropy, tak i zemního plynu – viz Graf 3.7.Objem těžby ropy a zemního plynu400300Česká republika <strong>po</strong>krývala dříve <strong>po</strong>třeburopy výhradně dovozem z Ruska ro<strong>po</strong>vodemDružba. V <strong>roce</strong> 1996 byl zprovozněnro<strong>po</strong>vod Ingolstadt (IKL), který umožňujediverzifikovat dodávky ropy.Hlavními dodavateli zemního plynu doČR jsou Rusko a od roku 1997 Norsko,které se <strong>po</strong>dílí zhruba 25 % na celkovémročním dovozu plynu.Graf 3.7Ropa [tis. t]Zemní plyn [mil. t]Zdroj: Geofond2001000199219931994199519961997199819992000200120022003200420053.1.4 Ostatní vybrané surovinyČeská republika je <strong>po</strong>měrně bohatá na zásoby vápence, jejich využití je však do značnémíry omezeno kvalitou vápence, geologickými <strong>po</strong>dmínkami a střety s <strong>po</strong>žadavky na ochranuživotního prostředí. Je to proto, že krasové (vápencové) oblasti jsou většinou v CHKO.Vápence se <strong>po</strong>užívají jednak při výrobě stavebních hmot (vápno, cement, maltoviny, drtě,dekorační a stavební kámen atd.), dále v průmyslu chemickém a farmaceutickém, <strong>po</strong>travinářském,v energetice, v zemědělství a v dalších oborech (sklářství, keramický průmysl atd.).Stále větší <strong>po</strong>díl vápenců je užíván v oblasti ochrany životního prostředí a péče o krajinu.Používají se zejména k odsiřování a čištění spalin, pro neutralizaci a vápnění půd, pro úpravua čištění pitné i průmyslové vody.V současné době se mletý vápenec a vápno <strong>po</strong>užívá k odsiřování spalin v tepelných elektrárnách,teplárnách a spalovnách. I když je stále více vápence využíváno pro odsiřování spalin,jeho celková s<strong>po</strong>třeba od roku 2000 mírně klesá či stagnuje, jak ukazuje Graf 3.8. Jednímz důvodů tohoto jevu je např. certifikace odpadů z energetiky jako stavebních materiálů,snižující s<strong>po</strong>třebu vápenců ve stavebnictví.Těžba sádrovce zaznamenává značný útlum. Jako vhodné suroviny pro výrobu např. sádrokartonůa stavebních materiálů je ve stále větší míře <strong>po</strong>užíván kvalitativně vyhovující <strong>po</strong>dílenergosádrovce produkovaného v energetice. Přírodní sádrovec je <strong>po</strong>užíván <strong>po</strong>uze tam, kdejsou nejvyšší <strong>po</strong>žadavky na kvalitu. V provozu je již jen jediný sádrovcový lom v Kobeřicích.Kaoliny se <strong>po</strong>užívají v keramickém průmyslu, dále jako plnidla do papíru, gumy, plastůa barev, při výrobě žáruvzdorných materiálů a v dalších odvětvích průmyslu. Polovina těženéhokaolinu se s<strong>po</strong>třebovává při výrobě papíru. Příčinou prudkého nárůstu těžby v letech1999–2001 byla skutečnost, že na nejvýznamnějších ložiskách na Plzeňsku byla (kroměvlastní těžby) ve větší míře odtěžována i technologicky nevyužitelná surovina. Jinak jevšak objem těžby kaolinů stabilní. Nejvýznamnější oblastí těžby je Karlovarsko, kde se těžívšechny druhy kaolinu, dále Plzeňsko a Znojemsko, kde se těží kaolin pro účely papírenskéhoprůmyslu a Podbořansko, kde se těží kaolin pro <strong>po</strong>třeby keramického průmyslu.Převážná část jílů se stejně jako kaoliny <strong>po</strong>užívá v různých odvětvích keramické výroby.Lze konstatovat, že těžba jílu zůstala <strong>po</strong> <strong>po</strong>klesu z let 1991 až 1999 stabilní – viz Graf 3.9.Vápno vyrobené v Čechách, které <strong>po</strong>cházeloz oblasti Prahy, bylo také v dávnéminulosti velmi ceněno i v cizině. Podnázvem Pasta di Praga se vyváželo dozahraničí. Vápence se <strong>po</strong>užívaly nejendo malt – zvláště proslavené bylo jejichvyužití na štuky. Používaly se napříkladv Benátkách nebo v Drážďanech přistavbě paláců či v Londýně při opravěnábřeží Temže. O výborných vlastnostechčeského vápna se ve svém díle Miscellaneahistorica regni Bohemiae zmiňujei Bohuslav Balbín (17. stol.).


46 | 47Vývoj těžby vápenců [mil. t]201510Graf 3.8Vápence vysokop<strong>roce</strong>ntníVápence ostatníVápence jílovitéKarbonáty pro zemědělské účelyCementářské a korekční surovinyDolomityZdroj: Geofond5019901991199219951996199719981999200020012002200320042005Vývoj těžby kaolinu a jílu [tis. t]6 0005 000Graf 3.9KaolinJílZdroj: Geofond4 0003 0002 0001 00001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005Vývoj těžby stavebních surovin [mil. t]15129Graf 3.10Stavební kámenŠtěrkopískyCihlářské surovinyZdroj: Geofond630199219931994199519961997199819992000200120022003Z Grafu 3.10 je patrný mírný růst v těžbě nejžádanějších stavebních surovin (stavebníkámen, štěrkopísky) na výhradních a nevýhradních ložiskách. Zvyšující se s<strong>po</strong>třeba těchtosurovin je způsobena rozvojem výstavby bytových a nebytových budov, modernizací inženýrskýchstaveb a opravami škod vzniklých při <strong>po</strong>vodních v <strong>roce</strong> 2002. Stavební kámena štěrkopísky jsou také významné vývozní komodity.Údaje o těžbě stavebních surovin v ČR vykazovanéČeskou geologickou službou –Geofondem byly až do roku 1998 částečnězkreslené z důvodu členění ložisek na výhradnía nevýhradní. Nevýhradní ložiskanebyla zahrnuta do <strong>po</strong>vinných statistickýchvýkazů. Skutečná těžba stavebníchsurovin byla proto <strong>po</strong>někud vyšší nežuváděná. Od roku 1999 je nově sledovánai těžba na nevýhradních ložiskách.


Kapitola 3: Těžba nerostných surovin3.1.5 Další charakteristiky odvětvíMěnící se struktura českého národního hos<strong>po</strong>dářství a zejména průmyslu během devadesátýchlet 20. století měla vliv na změnu významu a <strong>po</strong>stavení odvětví těžících a zpracovávajícíchnerostné suroviny a látky nerostného původu. O tom svědčí např. <strong>po</strong>díl těžbynerostných surovin na tvorbě hrubého domácího produktu, který klesl z 3,7 % v <strong>roce</strong> 1993 na2,1 % v <strong>roce</strong> 1998. Podíl dobývání nerostných surovin na průmyslové výrobě <strong>po</strong>klesl ze 6,9 %v <strong>roce</strong> 1993 na 1,4 % v <strong>roce</strong> 2002.S<strong>po</strong>lečně s <strong>po</strong>stupným útlumem těžby nerostných surovin se snižovaly i stavy pracovníkův sektoru dobývání nerostných surovin. Od roku 1990 <strong>po</strong>klesl <strong>po</strong>čet zaměstnanců téměř o 75 %.Největší <strong>po</strong>kles nastal v sektoru těžby uhlí, viz Graf 3.11, kde se snižování stavů zaměstnancůnavíc koncentrovalo na určitá území České republiky. Od devadesátých let <strong>po</strong>klesl<strong>po</strong>čet zaměstnanců v sektoru těžby černého uhlí o cca 74 % a v sektoru hnědého uhlí o cca67 %. K řešení důsledků snižování stavů zaměstnanců byla přijímána řada sociálních opatření.Nestačila však problém vyřešit a okresy s těžbou uhlí mají dodnes nejvyšší míry nezaměstnanosti.Jedná se zejména o Mostecko, Teplicko, Chomutovsko, Karvinsko a Ostravsko.Protikladem je Kladensko, kde pracovalo rovněž mnoho horníků a kde došlo k uzavřenídolů i hutí. Nezaměstnanost se zde zvýšila jen v malé míře, neboť nezaměstnaní nacházejíuplatnění v Praze nebo v nově vzniklých průmyslových zónách Kladna.Zkušenosti s útlumem uhelného hornictví mají i v západní Evropě, kde nastal mnohemdříve. Za<strong>po</strong>čal již v 60. letech a <strong>po</strong>kračuje dodnes. Útlum <strong>po</strong>znamenal zejména velká ložiskav Německu, Francii, S<strong>po</strong>jeném království a Belgii a menší ložiska ve Španělsku a Itálii.Největší útlum zaznamenala těžba ve Francii, kde v současné době objem těžby tvoří 3 %objemu těžby v <strong>roce</strong> 1985. Těžba v Německu se snížila na cca 40 % původního objemu těžbyv <strong>roce</strong> 1985 – viz Graf 3.12.Vývoj <strong>po</strong>čtu zaměstnanců v sektoru těžby uhlí [tis. osob]10080V <strong>roce</strong> 1951 bylo založeno Evropské sdruženíuhlí a oceli (ESUO) jako první evropskés<strong>po</strong>lečenství. Zakládající země bylyFrancie, S<strong>po</strong>lková republika Německo,Itálie, Belgie, Lucembursko a Nizozemí.Hlavním cílem byla <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra rozvoje dvouklíčových průmyslových odvětví – ocelářstvía těžby a zpracování uhlí. ESUOsi kladlo za cíl zvýšení zaměstnanostia životní úrovně členských států. V <strong>roce</strong>2002 ESUO zaniklo, neboť smlouva o s<strong>po</strong>lečenstvíbyla omezena na 50 let.Graf 3.11Černé uhlíHnědé uhlíZdroj: MPO6040200199019911992 1993 1994 1995 199619971998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005Těžba uhlí ve vybraných zemích Evropy (černé i hnědé uhlí) [mil. t]600500400300Graf 3.12Česká republikaFrancieNěmeckoPolskoŠpanělskoS<strong>po</strong>jené královstvíZdroj: British Petroleum20010001985198619871988<strong>1989</strong>1990199119921993199419951996199719981999200020012002200320042005


48 | 493.2 Ochrana horninového prostředíCílem ochrany horninového prostředí v ČR je <strong>po</strong>stupnými kroky zcela nebo částečně odstranitstaré zátěže, vzniklé především těžbou nerostných surovin a další průmyslovou činností, a za<strong>po</strong>užití všech dostupných prostředků dále udržovat míru jeho <strong>po</strong>škozování na únosné úrovni.Závazná legislativa týkající se hornictví vznikla až na konci 80. let na základě starých obecníchhorních zákonů. Právní rámec je tvořen třemi zákony. Zákonem č. 44/1988 Sb., o ochraněa využití nerostného bohatství (horní zákon), zákonem ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti,výbušninách a o státní báňské správě a zákonem č. 62/1988 Sb., o geologických pracích.Změna horního zákona provedená zákonem č. 386/2005 Sb. mimo jiné řeší diferenciacisystému a výše plateb úhrad z dobývacích prostor. V současné době lze za ekonomické nástroje<strong>po</strong>važovat jen horním zákonem a jeho prováděcími předpisy stanovené úhrady z dobývacíhoprostoru, úhrady z vydobytých nerostů a do jisté míry i tvorbu finančních rezerv na sanace. Odroku 2005 je výše úhrady z dobývacího prostoru stanovena za každý i za<strong>po</strong>čatý hektar 100–1 000 Kč. Před rokem 2005 činila výše úhrady paušálně 10 000 Kč/km 2 . Úhrada je odstupňovanás ohledem na míru ochrany životního prostředí na území dotčeném těžbou, charakteremprováděné činnosti v dobývacím prostoru a jejím dopadem na životní prostředí. Její konkrétnívýši stanoví vláda nařízením. Z vydobytých nerostů na vyhrazených ložiskách se platí úhradave výši maximálně 10 % tržní ceny. Objem vybraných úhrad uvádí Tab. 3.1. Stanovenou výšiúhrady je v některých případech možno z důvodu <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry hornické činnosti nebo v zájmuvyužívání nerostného bohatství snížit nebo <strong>po</strong>volit plné osvobození od ní. Příjemcem úhradje z 25 % státní roz<strong>po</strong>čet, který je využívá k nápravě škod na životním prostředí způsobenýchdobýváním výhradních ložisek, a zbývajících 75 % náleží do roz<strong>po</strong>čtu obcí, na jejichž území senachází dobývací prostor.Ve smyslu zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horního zákona),ve znění <strong>po</strong>zdějších předpisů jsou organizace <strong>po</strong>vinny zajistit sanaci a rekultivaci územídotčeného hornickou činností. V souvislosti s probíhajícím útlumem hornictví a sanačnímipracemi vyčleňuje pro tento účel každoročně finanční prostředky i vláda. Výdaje za minuléroky uvádí Tab. 3.2. Od začátku 90. let vláda ovlivňovala sektor dobývání nerostných surovinrozhodnutími o útlumu těžby, o rozdělení původních těžebních s<strong>po</strong>lečností do nových, privatizacísektoru nebo stanovením limitů těžby. Až do roku 1999, kdy byla schválena Surovinová<strong>po</strong>litika, neexistoval v oblasti nerostných surovin koncepční dokument. Přestože je Surovinová<strong>po</strong>litika <strong>po</strong>měrně starou sektorovou <strong>po</strong>litikou, od<strong>po</strong>vídá většině <strong>po</strong>žadavků na ochranuživotního prostředí vyplývajících ze Státní <strong>po</strong>litiky životního prostředí. Surovinová <strong>po</strong>litika narozdíl od Státní energetické koncepce ne<strong>po</strong>čítá s prolomením územních ekologických limitůtěžby hnědého uhlí.Úhrady z dobývacího prostoru a vydobytých vyhrazených nerostů [mil. Kč]horního zákonaZákladem horního práva se stal tzv.horní regál. Králi patřilo veškeré nerostnébohatství a právo na jeho využití. K prvnímprávním předpisům patří články o hornímprávu z 13. století. Na ně navázalo tzv.„Královské právo horničie neboli Iusregale Montanorum“ Václava II. (<strong>po</strong>čátek14. století), které je nejdokonalejšímřádem v Evropě na principu horního regáluzeměpána horní svobody. V 16. století bylohorní právo ovlivněno „Narovnáním o horya kovy“. Až v 19. století (1854) byl vydánsjednocující obecný horní zákon, kterýplatil s drobnými změnami až do roku1957, kdy byl vydán nový horní zákon.Příkladem opatření na ochranu životníhoprostředí v oblasti těžby nerostnýchsurovin je uzavření hnědouhelného lomuChabařovice u Ústí nad Labem. Bylozde těženo jedno z nejméně sirnatýchuhlí v severočeském regionu, které semnožstvím síry blížilo uhlí černému.Ani uhelné sloje nebyly umístěny přílišhluboko <strong>po</strong>d <strong>po</strong>vrchem země a těžbabyla vysoce ekonomická. Ale stotisícovéměsto ležící ve směru převládajícíchvětrů bylo sužováno zejména značnýmúletem prachových částic z těžby, skrýveki pásových dopravníků, spadem <strong>po</strong>pílkuz teplárny a v zimním období pro svéumístění v hluboké inverzní kotlině silnoukoncentrací oxidů síry a dusíku. Protobylo v <strong>roce</strong> 1992 rozhodnuto o ukončenítěžby a imisní situace se v centruměsta rychle a prokazatelně zlepšila.Tab. 3.1Za záborplochyZ objemutěžby1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 200622,75 24,11 24,03 23,45 22,89 23,63 23,78 23,73 22,90 21,74 21,51 21,98 16,18497,0 458,0 460,6 473,4 442,6 427,1 463,7 472,5 475,6 495,2 532,8 602,5 608,6Zdroj: ČBÚPřímé dotace České republiky [mld. Kč]1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005HistorieÚtlum2,793 3,348 3,287 3,600 2,700 2,905 2,682 2,728 0,982 1,935 1,989těžby uhlí4,287 3,779Útlum0,993 1,908 1,303 1,400 1,200 1,319 1,230 1,187 0,940 1,295 1,962těžby uranuTab. 3.2Zdroj: MPO, MF, CDVOd roku 2004 se dotace na útlum těžbynerozdělují


Kapitola 3: Těžba nerostných surovin3.3 Vliv odvětví na stav životního prostředíTěžba surovin svou činností negativně působí na životní prostředí. Jedná se hlavně o záboryzemědělského a lesního půdního fondu, zvýšenou prašnost a hlučnost v místech získávánítěchto surovin, ale i nadměrné zatížení lokální silniční sítě nákladní dopravou. Při těžbědochází k nevratným změnám krajinného reliéfu, ke změnám režimu a ke snížení hladinya zásob <strong>po</strong>dzemních vod a k jejich kontaminaci.Rizikem jsou však stále četné staré opuštěné především rudní doly a jejich odvaly, kteréobsahují toxické kovy a kyselé důlní vody vznikající při oxidaci pyritu. Důsledky staré hornickéčinnosti jsou stále patrné i na sedimentech řek kontaminovaných těžkými kovy.Z hlediska životního prostředí je zejména významné snížení těžby nerostných surovinv chráněných krajinných oblastech. Na <strong>po</strong>čátku 90. let 20. století došlo k velkému sníženítěžby, která v <strong>roce</strong> 1994 dosáhla 50 % oproti roku 1990 a v <strong>roce</strong> 2004 cca 35 %. V <strong>roce</strong> 2003probíhala těžba v 17 CHKO a ve 4 CHKO byla <strong>po</strong>stupně zastavena. Z hlediska zatížení plochytěžbou trvá nepříznivý stav v CHKO Český kras, kde zatížení území těžbou v <strong>roce</strong> 2003 dosahovalo26 266 t/km 2 (těžba vápenců), přičemž za kritické zatížení území je <strong>po</strong>važována hodnota10 000 t/km 2 . Jak ukazuje následující Graf 3.13, těžba některých nerostných surovin (černéhouhlí a jílů) byla úplně zastavena, u ostatních surovin těžba v CHKO <strong>po</strong>stupně klesala.V současné době se těží v CHKO nejvíce vápenců (zejména v Českém a Moravském krasu)a stavebních surovin, zejména stavební kámen a štěrkopísky – viz Graf 3.14. Jejich těžba mávýrazné dopady na cenné přírodní oblasti.Také těžba drceného kameniva je velkým problémem, zejména v CHKO České středohoří.Stěnovými lomy ve svazích, často jen ve vrcholových partiích kopců, je silně narušován ažzásadně měněn krajinný ráz. Při privatizaci ložisek kamene, která proběhla na <strong>po</strong>čátku devadesátýchlet, byla prodána řada dosud netěžených ložisek, která do budoucna představujídalší vážné ohrožení přírody a krajiny Českého středohoří.Souhrnně se v CHKO těží cca 4,4 % celkové těžby kamene pro hrubou a ušlechtilou kamenickouvýrobu (dekoračního kamene), 22,7 % celkové těžby stavebního kamene (drcenéhokameniva), 6,3 % celkové těžby štěrkopísků a 0,8 % celkové těžby cihlářských surovin.Z CHKO <strong>po</strong>chází cca 59,5 % celkové těžby živců a 27,2 % celkové těžby karbonátů. Ostatnínerudní suroviny se v CHKO netěží.Při <strong>po</strong>volování dalších lokalit, kde by měla být zahájena těžba drceného kameniva či štěrkopísků,je nutné zvažovat možnosti náhrady štěrkopísků recyklovanými materiály. Dobýváníštěrkopísků významně nevratně ovlivňuje zásoby a kvalitu <strong>po</strong>dzemní vody. Mimo to jsoučasto ložiska štěrkopísků situována do míst s vysokou bonitou půdy, a tak dochází i k úbytkunejkvalitnějších půd.Negativní vliv na životní prostředí má především těžba uhlí. Značným problémem je záborpůdy, prašnost a často i hlučnost techniky a mechanizace. O <strong>po</strong>stupu záboru půdy a uloženíodtěžené zeminy se rozhoduje v báňském řešení. Prašnost stejně jako hluk v okolí lomů jsoumonitorovány akreditovanými laboratořemi. Prašnost souvisí jak s těžbou uhlí a skrývky, taki s jejich dopravou. Možnosti jejího snížení jsou dány krytováním pásové dopravy, zachycovánímprašných částic při úpravě uhlí vodní mlhou, <strong>po</strong>užitím průmyslových vysavačů a<strong>po</strong>d.Potenciální ohrožení životního prostředí však představuje možnost překročení územníchekologických limitů těžby hnědého uhlí – závazných linií lomů a vnějších výsypek v Severočeskéhnědouhelné pánvi. Limity byly stanoveny usnesením vlády č. 444/1991 především zaúčelem chránit jeden z <strong>po</strong>sledních koridorů těžbou nepřevrstveného území pánve a důležitýbiokoridor mezi Krušnými horami a Českým středohořím a také ochránit zbylé <strong>po</strong>dkrušnohorskéobce před <strong>po</strong>stupem těžby.Nerostné bohatstvítvoří ložiska vyhrazených nerostů(výhradní ložiska). Jejich členění:• ložiska rud a sto<strong>po</strong>vých prvků,• ložiska palivoenergetických surovin,• ložiska nerudních surovin.Územní ekologické limity se týkajídolů Československé armády a doluBílina. Těžbě by musely ustoupit dvěobce, Horní Jiřetín a Černice. V minulémstoletí těžbě ustoupilo 106 původníchobcí včetně 650 let starého královskéhoměsta Most.


50 | 51Těžba výhradních ložisek vybraných nerostných surovin v CHKO [tis. t]800600Graf 3.13Černé uhlíZemní plynJílyCihlářské surovinyZdroj: Geofond40020001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005Těžba výhradních ložisek vápenců a stavebních surovin v CHKO [tis. t]1086Graf 3.14VápenceStavební kámenŠtěrkopískyZdroj: Geofond42019901991199219931994199519961997199819992000 2001 2002 2003 2004 2005Velkým problémem, který vzniká zejména při těžbě černého uhlí, jsou <strong>po</strong>ddolovaná územíohrožená propady půdy, kontaminace horninového prostředí z odkališť úpravárenskýchkalů, kontaminace horninového prostředí důlními vodami. V souladu s plánem rekultivačníchprací probíhá <strong>po</strong>stupná náprava škod v horninovém prostředí, především rekultivací<strong>po</strong>ddolovaných ploch a odkališť.Při hlubinné těžbě černého uhlí dochází také k výronům důlního plynu – metanu, a tozejména v ostravsko-karvinské oblasti. Za určitých <strong>po</strong>dmínek hrozí nebezpečí vznícení nebovýbuchu směsi metanu se vzduchem. Důlní plyn je z dolů odčerpáván a dodáván jako energetickásurovina do teplárenských provozů a dále do technologických p<strong>roce</strong>sů v průmyslovévýrobě. Likvidační a sanační práce <strong>po</strong> těžbě černého uhlí a lignitu představují zejména rekultivaciodvalů a čerpání a vy<strong>po</strong>uštění důlních vod, které však významnou zátěž životníhoprostředí nepředstavují.Z palivoenergetických surovin se v CHKO těží <strong>po</strong>uze ropa a zemní plyn. Jsou těženy v CHKOBeskydy a Bílé Karpaty. Vzhledem ke své celkové těžbě, ropa v objemu cca 0,4 % a zemní plyn9,3 %, jsou dopady na životní prostředí méně významné.Ministerstvo životního prostředí zabezpečuje zajišťování nebo likvidaci starých důlníchděl, která ohrožují zákonem chráněný obecný zájem, a to v nezbytně nutném rozsahu. Hlavnímifinančními zdroji využívanými na zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl a jejichnásledků jsou úhrady za vyhrazené vydobyté nerosty <strong>po</strong>skytované MŽP na základě usnesenívlády č. 906 ze dne 12. září 2001. Výši vynaložených nákladů uvádí Tab. 3.3.S <strong>po</strong>stupným útlumem těžby a úpravy uranu se <strong>po</strong>stupně zvyšuje <strong>po</strong>díl sanací a likvidacíbývalých dolů a úpraven uranu, které zajišťuje státní <strong>po</strong>dnik DIAMO. Po těžbě uranu je okolníprostředí, zejména voda, kontaminováno přirozenými radionuklidy, které se odstraňují v dekontaminačníchstanicích speciálními technologiemi. Součástí likvidačních prací je i čerpánía čištění kontaminovaných vod ze sanačních dolů a úpraven, které se následně vy<strong>po</strong>uštějído vodotečí. V p<strong>roce</strong>su asanace <strong>po</strong>dzemních důlních prostorů se určitý <strong>po</strong>díl čerpaných kontaminovanýchvod využívá jako sekundární surovinový zdroj k výrobě cenného chemickéhoproduktu. Usnesení vlády č. 687 ze dne 12. 6. 2000 před<strong>po</strong>kládá odstranění veškerých následkůtěžby a zpracování uranu do roku 2040.Staré důlní dílo je buď opuštěné <strong>po</strong>dzemnídílo nebo opuštěný lom. Původníprovozovatel ani jeho právní zástupceneexistuje nebo není znám. MŽP zajišťujestará důlní díla a vede jejich registr.Těžba uranu ve Stráži <strong>po</strong>d Ralskembyla zastavena v <strong>roce</strong> 1996. Těžbaprobíhala metodou chemickéholoužení ložiska uranu a při těžbě bylodo <strong>po</strong>dzemí vtlačeno více jak 5 mil. tunkyseliny sírové, která kontaminovala cca260 mil. m 3 <strong>po</strong>dzemních vod.


Kapitola 3: Těžba nerostných surovinNáklady na zajišťování nebo likvidaci starých důlních děl [mil. Kč]Rok ohlášení 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Tab. 3.3Zdroj: MŽPNáklady 59,7 53,2 73,3 67,8 75,1 84,4 83,6Vývoj rekultivací <strong>po</strong> těžbě nerostných surovin [km 2 ]Tab. 3.4Plocha s projevy těžby,dosud nerekultivovanáRozpracovanérekultivaceRekultivace ukončenéod <strong>po</strong>čátku těžbyRekultivace ukončenév daném <strong>roce</strong>2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 20071005 814 818 820 838 776 714 67998 97 93 98 114 99 113 116150 156 156 162 171 172 180 1838,7 5,5 6,3 4,7 4,6 9,5 11,5 8,1Zdroj: GeofondDůležitý stupeň ochrany životního prostředí představují nápravná opatření <strong>po</strong> těžbě nerostnýchsurovin. Horní zákon č. 44/1988 Sb., v současném znění, nařizuje těžařským s<strong>po</strong>lečnostemv § 31 rekultivovat území dotčená těžbou a vytvářet pro tuto rekultivaci finančnírezervy, které jsou z hlediska daně ze zisku <strong>po</strong>suzovány jako náklady těžby. Pokles plochovlivněných těžbou a naopak nárůst rekultivovaných ploch dokládá za roky 2000–2007Tab. 3.4.Rekultivace ukončené od <strong>po</strong>čátku těžby jsou z 36,8 % zemědělské, z 41,9 % lesní, z 8,6 %vodní a z 12,7 % ostatní a sledují tak původní účelové užití území.


4Zpracovatelský průmysl


Kapitola 4: Zpracovatelský průmyslZpracovatelský průmysl je nositelem ekonomické aktivity a hos<strong>po</strong>dářského růstu, ale i faktorem ovlivňujícímživotní prostředí. Vliv průmyslu na stav životního prostředí byl dlouhodobě znám a od <strong>po</strong>čátku 70. let20. století o něm existoval i přehled, avšak bez rozhodných opatření k nápravě. Informace byly pro veřejnostdo velké míry utajovány.Na začátku 90. let 20. století byl stav životního prostředí ovlivněn <strong>po</strong>klesem průmyslové výroby, především„těžkého“ průmyslu. V následujících letech probíhající strukturální změny byly realizovány ve prospěch výrobs nižší energetickou a emisní náročností. Energetická a emisní náročnost průmyslu na jednotku produkce má takve zpracovatelském průmyslu klesající tendenci.Z odvětvového hlediska je průmysl jedním z významných znečišťovatelů životního prostředí. Ze současnéhostavu vyplývá, že zlepšování stavu životního prostředí z konce minulého století <strong>po</strong>kračuje <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 jen <strong>po</strong>zvolnějšímtempem, a dokonce dochází v určitých ukazatelích k jeho mírnému zhoršování. V některých rozvíjejícíchse odvětvích (chemický průmysl, restrukturalizovaný hutní průmysl) došlo k mírnému vzestupu vybranýchemisí znečišťujících látek (NO x, VOC, PM 10), stejně jako emisí skleníkového plynu CO 2.Jako nadějně se profilující odvětví zpracovatelského průmyslu se jeví recyklace druhotných surovin. Tato významnáčást ekoprůmyslu umožňuje za s<strong>po</strong>luúčasti vazby „obyvatel – s<strong>po</strong>třebitel“ parciální uzavírání materiálovýchcyklů a přispívá tak ke zvyšování materiálové produktivity celého hos<strong>po</strong>dářství ČR.Další možné přínosy ke zlepšení stavu životního prostředí záleží v aktivitách z oblasti dobrovolných nástrojů (např.environmentální systémy řízení <strong>po</strong>dniků), které umožňují naplňovat strategii ekonomického i ekologického zisku,kdy ekonomická ús<strong>po</strong>ra má i environmentální přínos s následným příznivým dopadem na zdraví obyvatelstva.4.1 Charakteristika vývoje zpracovatelského průmyslu v ČRNa rozmístění výrob jednotlivých oborů průmyslu na území České republiky je možné dokumentovatzávislost rozvoje průmyslu na zdrojích surovin a energií.Historicky hlavními centry průmyslu bylo Ostravsko a okolí Prahy navázané na černouhelnédoly a Ústecko s hnědouhelnými doly. Na těžbu surovin navazovala výroba základníchkomodit, zejména koksu, surového železa a oceli (ocelárny v Ostravě, Třinci a Kladně) a produkcezákladních chemických látek (Ústí nad Labem, Litvínov, Lovosice, Ostrava). „Těžká“strojírenská výroba vznikala jednak vedle oceláren, ale s<strong>po</strong>lu se všeobecným strojírenstvímse rozvíjela významná centra strojírenské výroby také v Praze, Plzni, Brně, Mladé Boleslavi,Zlíně, Vsetíně a v dalších lokalitách.Lokality textilního a sklářského průmyslu vznikaly zejména v závislosti na možnosti využitívodní energie, tedy v <strong>po</strong>dhůří Krkonoš, Jizerských a Krušných hor, Šumavy a<strong>po</strong>d. Rozvojprůmyslu znamenal jeho „rozpínání“ do krajiny se všemi příznivými i nepříznivými vlivy. Orientacenárodního hos<strong>po</strong>dářství na „těžký“ průmysl s výraznou s<strong>po</strong>třebou uhlí <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1948znamenala pro území České republiky mimořádné zatížení znečišťujícími látkami.Historicky zděděný, světově konkurenceschopný průmysl v dobách plánovitého hos<strong>po</strong>dářství<strong>po</strong>stupně zaostával. Propad konkurenceschopnosti českého průmyslu byl dán systémemřízení národního hos<strong>po</strong>dářství, avšak přesto byla vyvinuta řada <strong>po</strong>zoruhodnýchtechnologií. Výsledky výzkumu a vývoje v textilním strojírenství jsou aplikovány do strojůa zařízení tkalcoven a přádelen <strong>po</strong> celém světě.Po s<strong>po</strong>lečenských změnách v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> byla jedním z prioritních úkolů změna vlastnictví průmyslových<strong>po</strong>dniků. „Velká privatizace“ se uskutečnila na základě zákona č. 92/1991 Sb., o <strong>po</strong>dmínkáchpřevodu majetku státu na jiné osoby, kdy byly privatizovány střední a velké <strong>po</strong>dniky všech odvětvímimo majetku, který byl z privatizace vyřazen (přírodní zdroje, <strong>po</strong>šta, vodní díla a<strong>po</strong>d.).K privatizaci došlo na základě zpracovanýchprivatizačních projektů. Asi třičtvrtiny všech akcií byly privatizoványku<strong>po</strong>novou metodou, čtvrtina privatizovaných<strong>po</strong>dniků byla prodána přímo.Tímto způsobem získala nového vlastníkavětšina průmyslových provozů.


54 | 554.1.2 Vývojové změny v průmyslové výroběPočátkem 90. let 20. století, kdy byla zahájena transformace ekonomiky, se vyznačovalčeský průmysl vysokou vahou v ekonomice. Dominovala však mono<strong>po</strong>listická a centralizovanáorganizační struktura s minimálním <strong>po</strong>čtem malých a středních <strong>po</strong>dniků, při absencikonkurence a soukromého sektoru. Zastaralé a ekologicky nešetrné technologie byly využíványnejen v lehkém a s<strong>po</strong>třebním průmyslu, který nepatřil mezi <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rovaná odvětví,ale i v preferovaných odvětvích „těžkého“ průmyslu. S tím souviselo nízké zhodnocovánímateriálových, surovinových a energetických vstupů, vysoká pracnost výroby a nízká produktivitapráce. Obchodní orientace směřovala převážně na východní trh.Při adaptaci ekonomiky na nové <strong>po</strong>dmínky došlo k <strong>po</strong>zitivním strukturálním změnám v <strong>po</strong>dílunárodohos<strong>po</strong>dářských odvětví na tvorbě hrubého domácího produktu (HDP). Původnívelký <strong>po</strong>díl průmyslu, stavebnictví, ale i extenzivního zemědělství se snížil ve prospěchrychle se rozvíjejícího sektoru tržních a netržních služeb. Pokles snižování <strong>po</strong>dílu průmysluna tvorbě HDP se v <strong>roce</strong> 1995 zastavil.4.1.3 Vývoj zpracovatelského průmyslu <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1995Zpracovatelský průmysl zůstává jedním z rozhodujících zdrojů tvorby HDP, od roku 1995má přes mírné výkyvy vzestupný trend. V <strong>roce</strong> 2006 dosáhla průmyslová produkce meziročníhorůstu 9,7 %, což je nejvyšší nárůst od roku 2000 a je srovnatelný <strong>po</strong>uze s rokem 2004.Český průmysl přitom roste daleko výraznějším, až dvojnásobným tempem ve srovnání s průměremEU25, resp. EU27. V mezinárodním <strong>po</strong>rovnání průmyslová produkce v zemích EU25vzrostla v <strong>roce</strong> 2006 o 3,6 %, z toho v zemích Eurozóny o 3,8 %. Vývoj indexu průmyslovéprodukce v ČR ukazuje Graf 4.1.Index průmyslové produkceměří vlastní výstup průmyslových odvětvíočištěný od cenových vlivů. Meziročníindex je ukazatel charakterizující změnuoproti předchozímu roku, bazický indexpak vyjadřuje vývoj produkce oproti zvolenémuzákladnímu (výchozímu) roku.Meziroční index průmyslové produkceMeziroční index112110108106104102Bazický index160150140130120110Graf 4.1Meziroční index průmyslové produkceBazický index průmyslové produkce(průměr roku 2000 = 100)Zdroj: ČSÚ, MPO100200120022003200420052006100Porovnání produkce zpracovatelského průmyslu a celkové produkcemld. Kč %8 000506 00045Graf 4.2Podíl produkce zpracovatelskéhoprůmyslu na celkové produkci [%]Zpracovatelský průmysl [mld. Kč]Ekonomika celkem [mld. Kč]Zdroj: ČSÚ4 000402 000350 301995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006


Kapitola 4: Zpracovatelský průmyslPorovnání hrubé přidané hodnoty celého hos<strong>po</strong>dářství a zpracovatelského průmyslumld. Kč% HPH3 000352 5002 00030Graf 4.3Podíl HPH zpracovatelskéhoprůmyslu na celkové HPH [%]Zpracovatelský průmysl [mld. Kč]Ekonomika celkem [mld. Kč]Zdroj: ČSÚ1 5001 00025500019951996199719981999200020012002200320042005202006Podíl kategorií průmyslu na hrubé přidané hodnotě [%]504030Graf 4.4Dobývání nerostných surovinZpracovatelský průmyslVýroba a rozvod elektřiny, plynu a vodyStavebnictvíZdroj: ČSÚ20100199519961997199819992000200120022003200420052006Porovnání hrubé přidané hodnoty v rámci EU, ceny roku 2000 [%]Graf 4.53530252015105NACE A a B: Zemědělství, myslivost,lesnictví a rybářstvíNACE C až E: PrůmyslNACE F: StavebnictvíNACE G až I: Obchod, ubytování, stravování,doprava , s<strong>po</strong>jeNACE J a K: Finanční zprostředkování,nemovitosti, pronájem, <strong>po</strong>dnikatelskéslužbyNACE L až P: Veřejná správa a ostatníslužbyZdroj: Eurostat0EU25EU15BelgieRakouskoPolskoPortugalskoSlovinskoSlovensko


56 | 57Produkce zpracovatelského průmysluProdukce průmyslové výroby má od roku 1995 vzestupný trend. Vývoj produkce zpracovatelskéhoprůmyslu a jejího srovnání s celkovou produkcí hos<strong>po</strong>dářství je zobrazen naGrafu 4.2. S výjimkou roku 2003 průběžně stoupá i <strong>po</strong>díl produkce zpracovatelského průmysluna celkové produkci celého hos<strong>po</strong>dářství.Hrubá přidaná hodnotaV relacích s vývojem produkce zpracovatelského průmyslu se vyvíjela i hrubá přidanáhodnota zpracovatelského průmyslu (ceny roku 2000), tedy ukazatel vy<strong>po</strong>vídající o <strong>po</strong>díluz HPH národního hos<strong>po</strong>dářství. Porovnání hrubé přidané hodnoty celého hos<strong>po</strong>dářstvía zpracovatelského průmyslu <strong>po</strong>dává Graf 4.3. Podíl zpracovatelského průmyslu na tvorběhrubé přidané hodnoty dosahuje cca 32 % (rok 2006). Rovněž při <strong>po</strong>rovnání jednotlivýchkategorií průmyslové sféry zvyšuje zpracovatelský průmysl svůj <strong>po</strong>díl na celkové přidanéhodnotě (viz Graf 4.4) a lze před<strong>po</strong>kládat, že tento trend bude přetrvávat i v dalších letech.V <strong>po</strong>předí <strong>po</strong>dílů jednotlivých odvětvína hrubé přidané hodnotě je v ČRvýroba motorových vozidel, <strong>po</strong>dobnějako v Německu. Významný je i průmyslchemický a ocelářský, ale jejich srovnánís některými zeměmi ukazuje zatím nadeficit vyššího <strong>po</strong>dílu výrobků s vyšší přidanouhodnotou (zejména kvalifikovanáchemie a výroba plechů pro automobilovýprůmysl), očištěný od cenových vlivů.Meziroční index průmyslové produkce jeukazatel charakterizující změnu oprotipředchozímu roku.Hrubá přidaná hodnota průmyslu v mezinárodním srovnáníV <strong>po</strong>rovnání s dalšími evropskými státy je vidět, že vyšší <strong>po</strong>díl průmyslu na tvorbě přidanéhodnoty má v rámci zemí EU <strong>po</strong>uze Irsko. Vzhledem k očekávané vyšší dynamice meziročníhorůstu průmyslu před hrubou přidanou hodnotou, tedy i hrubém domácím produktu, se budetento <strong>po</strong>díl dále zvyšovat. Porovnání s evropskými průměry a dalšími státy střední Evropypředkládá Graf 4.5.4.2 Charakteristika vybraných odvětví zpracovatelskéhoprůmyslu s významným vlivem na životní prostředíJednotlivá odvětví zpracovatelského průmyslu se vyznačují rozdílnou mírou negativníhodopadu na životní prostředí. Vedle odvětví se silným negativním vlivem na kvalitu životníhoprostředí (chemická výroba, hutní výroba) jsou některé vyspělé technologie relativně šetrnék životnímu prostředí. Proto do následujícího souboru byla vybrána ekologicky rizikovější odvětví,i když v 90. letech prošla prakticky všechna odvětví technologickým inovačním vývojem.Vybraná odvětví jsou charakterizována v <strong>po</strong>sloupné řadě s přihlédnutím k členění <strong>po</strong>dle OKEČ.4.2.1 Hlavní odvětví zpracovatelského průmysluovlivňující životní prostředíRafinérské zpracování ropyTuzemské rafinerie vyrábějí standardní sortiment rafinerských výrobků v kvalitě dle platnýchevropských norem a vzhledem ke konfiguraci jejich výrobních jednotek budou konkurenceschopnéi v budoucnosti, což je <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rováno zajištěním dovozů ropy z diverzifikovanýchzdrojů a výběrem její optimální kvality.Tuzemskou výhodou je zcela ojedinělá distribuční síť produktovodů a terminálů a příména<strong>po</strong>jení rafinerií na výrobní jednotky petrochemického průmyslu.V <strong>roce</strong> 2001 byl na celém území ČR ukončen prodej automobilových benzinů obsahujícícholovo, čímž ČR splnila jeden ze základních <strong>po</strong>žadavků směrnice 98/70/ES o jakosti benzinua motorové nafty. Dalším splněným závažným úkolem v souladu se zákonem č. 189/1999 Sb.,o nouzových zásobách ropy, bylo v druhé <strong>po</strong>lovině roku 2005 dosažení předepsaných 90denníchzásob průměrné s<strong>po</strong>třeby ropy a ropných produktů s dostatečnou rezervou.Výroba chemických látekVýrobky chemického a farmaceutického průmyslu se uplatňují prakticky ve všech oblastechnašeho hos<strong>po</strong>dářství. Tři pětiny tržeb připadají na výrobu základních chemických látek(OKEČ 24.1), 17 % na výrobu léčiv, 10 % na výrobu pracích, čistících a kosmetických prostředkůa 9 % na s<strong>po</strong>lečný obor výroby chemických specialit a chemických vláken.V oblasti chemických látek se skrývá značný <strong>po</strong>tenciál vedoucí ke zlepšení zdraví obyvatelstvaa životního prostředí.Po modernizačním období rafineriív 90. letech byla investiční aktivitaČeské rafinerské, a. s. zaměřena narealizaci technologických inovací proakci „Čistá paliva“, tedy na výrobu bezsirných<strong>po</strong>honných hmot od roku 2006.Ve s<strong>po</strong>lečnosti Paramo byly dokončeny<strong>po</strong>třebné investiční úpravy pro výrobubezsirné motorové nafty. V <strong>roce</strong> 2005byla v rafineriích s<strong>po</strong>lečnosti Českárafinerská zahájena příprava investicpro přidávání biopaliv do vyráběnýchbenzinů a nafty v rámci evropského trendunáhrady fosilních <strong>po</strong>honných hmotalternativními palivy.


Kapitola 4: Zpracovatelský průmyslVýroba pryžových a plastových výrobkůToto odvětví zastupují dva výrobkové obory: výroba pryžových výrobků s dominantní<strong>po</strong>zicí výroby pneumatik a vzdušnic a výroba zboží z plastů se širokou sortimentní škálou(plastové díly strojů, přístrojů, vozidel, výrobky pro stavebnictví aj.). Výroba pryžovýcha plastových výrobků je charakterizována svým vlivem na životní prostředí jako reprezentantchemické výroby a následně i širokým užitím svých produktů. Již několik let patří k nejdynamičtějise rozvíjejícím odvětvím zpracovatelského průmyslu. Další zvyšování <strong>po</strong>ptávky seočekává především v zemích střední a východní Evropy, kde v <strong>roce</strong> 2003 průměrná s<strong>po</strong>třebaplastů na obyvatele dosahovala 42 kilogramů za rok (v EU15 se v té době blížila 100 kilogramůmza rok). Gumárensko – plastikářský průmysl ČR je konkurenčně srovnatelný s vyspělýmistáty v rámci EU25 a jeho <strong>po</strong>stavení se značně <strong>po</strong>sílilo.Výroba nekovových minerálních výrobkůDalším významným oborem zpracovatelského průmyslu je výroba skla a skleněných výrobkůa výroba betonových, sádrových, vápenných a cementových výrobků. Při <strong>po</strong>měrněstabilních cenách surovin má na růst cen produkce odvětví vliv především současný trendprogresivního zdražování energetických vstupů.Odvětví neprodukuje nebezpečné odpady, které by bylo nutno dále zpracovávat ve speciálníchvýrobních zařízeních. Většina odpadů je určena k dalšímu zpracování, a to jak vesklářském a keramickém průmyslu (střepy), tak i v průmyslu stavebních hmot (cihly, kamenina,beton a<strong>po</strong>d.).Výroba hutních výrobkůHutní výroba v ČR patří k odvětvím, které prošlo širokým p<strong>roce</strong>sem modernizace, hlavněve vztahu k životnímu prostředí. Tato výroba je závislá na dovozech vstupních surovin,především železné rudy pro výrobu surového železa a dále na dovozu primárních kovů prodalší zpracování v odvětví neželezných kovů a slévárenství. Hutnictví a zpracování kovůpatří k největším s<strong>po</strong>třebitelům energie v rámci zpracovatelského průmyslu. S<strong>po</strong>třeba paliva energií v odvětví činí v měrných jednotkách více jak 24 GJ na tunu produkce.Příznivé hos<strong>po</strong>dářské výsledky umožnily investice do inovací. Tím se zvýšila kvalita výrobkůa bylo umožněno přecházet na hodnotnější sortiment.Všechna klíčová výrobní zařízení v hutnictví již prošla p<strong>roce</strong>sem integrované prevence(IPPC) a technologická zařízení spadající <strong>po</strong>d tento p<strong>roce</strong>s jsou provozována na úrovni nejlepšíchdostupných technik (BAT).V imisně zatížených oblastech Moravskoslezského kraje přetrvávají problémy s PM 10,PM 2,5, NO xa <strong>po</strong>létavým prachem.Výroba elektrických strojů a zařízeníTradiční sortiment představují elektromotory, generátory, transformátory, elektrickározvodná a spínací zařízení, kabely a izolované vodiče a akumulátory. Významným je oborostatní elektrické vybavení, především pro automobilový průmysl.Trend k přechodu na sofistikovanější výrobky je v <strong>po</strong>sledních letech <strong>po</strong>d<strong>po</strong>řen i budovánímnových nebo rozšiřováním stávajících vývojových kapacit.Ještě před vstupem České republiky do Evropské unie byla legislativa v oblasti vlastníchtechnických předpisů v elektrotechnických oborech kompatibilní s legislativou s<strong>po</strong>lečenství.V oblasti ekologické byly některé nové směrnice zapracovány do našeho právního řáduteprve nedávno. Nově tak firmy musí ještě řešit zákaz <strong>po</strong>užívání olovnatých pájek a zpětnýodběr svých výrobků, které se staly odpadem (<strong>po</strong>dle zákona č. 185/2001 Sb.). Většina firemjiž vyřešila problémy s ekologizací výroby, ať už se týkaly odpadních vod nebo emisí aromatickýchuhlovodíků z lakoven a impregnačních stanic do ovzduší.Jeden z klíčových úkolů odvětvípředstavuje nová chemická legislativaREACH, která vstoupila v platnost v <strong>roce</strong>2007. Týká se všech s<strong>po</strong>lečností, kteréchemické látky v EU vyrábějí nebo je doEU dovážejí v množství větším než 1 t.Zavádí se <strong>po</strong>vinnost registrace, testování,autorizace (<strong>po</strong>volování) a omezováníchemických látek. Finálním cílem jezajistit, aby se nej<strong>po</strong>zději od roku 2020<strong>po</strong>užívaly <strong>po</strong>uze chemické látky se známýmivlastnostmi, a to způsobem, kterýne<strong>po</strong>škozuje životní prostředí a zdravíčlověka.V <strong>roce</strong> 2003 se nejvíce plastů v Evropěs<strong>po</strong>třebovalo k výrobě obalovýchmateriálů (37,2 %), dále ve stavebnictví(18,5 %) a v elektrotechnickém průmyslu(8,5 %). Změnila se struktura s<strong>po</strong>třeby,nejdynamičtěji roste s<strong>po</strong>třeba plastův automobilovém průmyslu a ve strojírenství.Vývoj v odvětví výrazně ovlivňuje i legislativaEU přijímaná v oblasti životníhoprostředí. Pro splnění <strong>po</strong>žadavků plynoucíchz této legislativy se očekává, že doprostředků na ekologizaci hutní výrobybude nutno až do roku 2012 ročně vkládatcca 4–6 mld. Kč.Výrobci v rámci Evropské unie musídodržovat stále přísnější ekologickénormativy, týkající se provozu vozidel.V současné době se jedná o dalšízpřísnění norem, týkajících se emisíCO 2vznikajících provozem vozidel.Do budoucna se <strong>po</strong>čítá i s navýšením<strong>po</strong>dílu recyklovatelných součástí vozidel.Dosud chybí domácí produkce osobníchautomobilů na stlačený plyn, které jsouemisně nejvýhodnější.Výroba motorových vozidelAutomobilový průmysl se zásadním způsobem <strong>po</strong>dílí na celkových hos<strong>po</strong>dářských výsledcíchČeské republiky a buduje si silné <strong>po</strong>stavení v rámci národního hos<strong>po</strong>dářství.V <strong>roce</strong> 2006 bylo vyrobeno přes 800 tisíc osobních automobilů, z toho vývoz představovalokolo 650 tisíc vozů. Do budoucna budou automobilky Škoda Auto v Mladé Boleslavi a TPCAv Kolíně představovat až 15 % celkového ex<strong>po</strong>rtu ČR a s další automobilkou Hyundai mohoumít výrobci osobních automobilů pětinový <strong>po</strong>díl na vývozu ČR.


58 | 59Recyklace druhotných surovin ze zpracovatelského průmysluOdvětví recyklace druhotných surovin zpracovává zejména kovový i nekovový odpada další druhy <strong>po</strong>užitých i ne<strong>po</strong>užitých výrobků na sekundární suroviny, jejichž kvalita jevhodná k dalšímu materiálovému využití ve zpracovatelských odvětvích hutního, sklářského,papírenského, textilního, stavebního i dalšího průmyslu. Jako významná část ekoprůmyslutak umožňuje uzavírání materiálových cyklů, čímž přispívá ke zvyšování materiálovéproduktivity celého hos<strong>po</strong>dářství ČR.Celková hmotnost odpadu upraveného ročně na kvalitu vhodnou k dalšímu využití vezpracovatelském průmyslu dosahovala v <strong>po</strong>sledních letech cca 5 mil. tun. Převážnou částzpracovaného materiálu tvoří především odpady s obsahem železa (přes 2 mil. tun), stavebnía demoliční odpady (téměř 2 mil. tun), sběrový papír (0,6 mil. tun), dále pak z hlediska hmotnostizpracovaného odpadu neželezné kovy, skleněné střepy, odpady plastů a další. Výrobaoceli a litiny, neželezných kovů, skla, papíru i některých dalších výrobků zpracovatelskéhoprůmyslu ČR je na materiálově využívaných odpadech trvale závislá. V důsledku vyčerpáníprůmyslově využitelných přírodních zdrojů neželezných kovů v ČR jsou druhotné zdroje jedinýmdomácím zdrojem neželezných (včetně drahých) kovů v průmyslovém měřítku.Část <strong>po</strong>dniků odvětví provozuje i technologie návazné hutní prvovýroby, případně i technologiehutní druhovýroby, jejíž komoditní rozšiřování a prohlubování finalizace produkcevýrazně ovlivňuje i ekonomickou váhu odvětví.Budoucí vývoj odvětví úzce souvisí s celosvětovým přístupem k hos<strong>po</strong>daření s neobnovitelnýmisurovinovými zdroji. Členské státy EU přijaly v této oblasti systém založenýna zásadách udržitelného rozvoje. Kromě materiálových ús<strong>po</strong>r, s<strong>po</strong>jených s hos<strong>po</strong>dařeníms prvotními surovinovými zdroji, jsou při využívání druhotných surovin u četných aplikacíznačným přínosem i ús<strong>po</strong>ry energie. Při výrobě hliníku a plastů převyšují dosažené ús<strong>po</strong>ryaž 90 % s<strong>po</strong>třebované energie. U řady dalších energeticky náročných výrob, např. při výrobězinku, skla a pryže, představují ús<strong>po</strong>ry energie více než 70 %.Plánem odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR byl stanoven cíl zvýšit využívání odpadů s upřednostněnímrecyklace na 55 % do roku 2012 a materiálového využití komunálních odpadůna 50 % do roku 2010 ve srovnání s rokem 2000. Součástí nařízení vlády ČR č. 197/2003 Sb.,o Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR, je i řada úkolů zaměřených na zvýšené využívání odpadů,k čemuž jsou <strong>po</strong>stupně zpracovávány Realizační programy, např. pro odpadní oleje,autovraky, stavební a demoliční odpady i další komodity.Na odvětví druhotných surovin má logickyvýznamný vliv legislativa, zejménazákon č. 185/2001 Sb., o odpadecha zákon č. 244/2001 Sb., o obalech. Základnímkoncepčním nástrojem pro zvyšováníúrovně recyklace v ČR je zejménaSurovinová <strong>po</strong>litika v oblasti nerostnýchsurovin a jejich zdrojů (schválená vládouČR usnesením 1 311 ze dne 13. 12. 1999a 639 ze dne 30. 6. 2003), která <strong>po</strong> vyhodnocenístavu surovinové základny ČRstanovila záměry ve využívání druhotnýchsurovinových zdrojů. Nezastupitelnouúlohu koncepčního dokumentu máPlán odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR vyhlášený4. června 2003 nařízením vlády197/2003, jehož dopad na hos<strong>po</strong>dařenís odpady trvale narůstá.4.2.2 Úloha průmyslových zónPříprava průmyslových zón pro <strong>po</strong>tenciální investory je jedním z prvků <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry <strong>po</strong>dnikánía rozvoje <strong>po</strong>dnikatelského prostředí. Tuto aktivitu realizuje Ministerstvo průmyslu a obchoduod roku 1998, a od té doby došlo v této oblasti k významným změnám. K nejdůležitějšímpatří <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra tzv. brownfields (neboli nevyužívaných území a průmyslových objektů), kterékromě ekonomických a sociálních přínosů mohou přispívat i ke zlepšení životního prostředí.Ministerstvo životního prostředí <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru brownfields jednoznačně preferuje. Tento trend jeviditelný v <strong>po</strong>slední době, kdy se uplatňuje snaha omezovat <strong>po</strong>čet připravovaných „greenfields“(stavba na „zelené louce“) <strong>po</strong>uze na ty, které jsou určeny pro strategické investory,a na oblasti, kde není us<strong>po</strong>kojena <strong>po</strong>ptávka <strong>po</strong> volných plochách.V období 2001–2006 existoval „Program na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru rozvoje průmyslových zón“ Ministerstvaprůmyslu a obchodu. Od roku 2005 je pro <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru průmyslových zón využíván obdobný„Program na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru průmyslových nemovitostí a infrastruktury“, který zahrnuje i další <strong>po</strong>dprogramynapř. „Příprava a rozvoj <strong>po</strong>dnikatelských parků“, „Regenerace nevyužívaných území,právě tzv. brownfields“, „Výstavba a rekonstrukce objektů pro strategické investory“ aj.V období od roku 1998 bylo v rámci <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry rozvoje průmyslových zón ze státního roz<strong>po</strong>čtu<strong>po</strong>d<strong>po</strong>řeno celkem 102 průmyslových zón. Do konce roku 2006 bylo za tímto účelemvynaloženo 7,23 miliardy Kč. Prostřednictvím systému <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry tak bylo vybudováno téměř2 960 ha průmyslových ploch.V programovacím období 2007–2013byl pro využívání prostředků zeStrukturálních fondů EU Ministerstvemprůmyslu a obchodu připraven návrh novéhooperačního programu „Podnikánía inovace 2007–2013“, jehož součástí jei program zaměřený na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru výstavbya rekonstrukce <strong>po</strong>dnikatelských nemovitostí.Ten má za cíl mj. také regeneracijiž nevyužívaných a chátrajících objektůa areálů brownfields, nazvaný „Nemovitosti“.


Kapitola 4: Zpracovatelský průmysl4.3 Energetická náročnost zpracovatelského průmysluVe vývoji <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 lze sledovat snižování energetické náročnosti zpracovatelskéhoprůmyslu. To je důsledkem jednak změny struktury zpracovatelského průmyslu, a tudíž změny<strong>po</strong>dílu jednotlivých odvětví na výrobě, stejně jako růstu produkce výrobků s vyšší přidanouhodnotou (např. <strong>po</strong>čítačová technika).Významné <strong>po</strong>díly na zpracovatelském průmyslu však stále mají ocelářský, chemický a rafinersko-petrochemickýprůmysl. Tato skutečnost ovlivňuje ukazatele energetické náročnosti,který se však díky technologickým modernizacím, ale i dynamice vývoje ostatních odvětvízpracovatelského průmyslu <strong>po</strong>stupně snižuje, a tento trend bude <strong>po</strong>kračovat. Ukazatelenergetické náročnosti je již srovnatelný s ocelářským, chemickým a rafinersko-petrochemickýmprůmyslem vyspělých zemí.Vzhledem ke skutečnosti, že v českém zpracovatelském průmyslu mají stále velkou váhuodvětví energeticky náročnější, je přínos růstu výrobků s vyšší přidanou hodnotou o to významnější.Vývoj energetické náročnosti charakterizuje Graf 4.6.Nejvyšší konečnou s<strong>po</strong>třebu elektrické energie vykazuje v <strong>roce</strong> 2006 chemický průmysl –4 868 GWh , výroba kovů 3 600 GWh a sklářský a keramický průmysl 2 520 GWh.Potvrzením strukturálních změn zpracovatelského průmyslu je i <strong>po</strong>stupné snižování jehotepelné náročnosti (viz Graf 4.7). Snižování měrných s<strong>po</strong>třeb paliv, tepla a elektrické energiena výrobu výrobků ukazuje na změny ve prospěch energeticky méně náročných technologií.Výjimečné je <strong>po</strong>stavení papírenského průmyslu svým více než 50% <strong>po</strong>dílem s<strong>po</strong>třebyenergií z obnovitelných energetických zdrojů.Nejvyšší konečnou s<strong>po</strong>třebu tepelné energie vykazuje opět průmysl chemický (31 329 TJ),výroba kovů (5 599 TJ) a <strong>po</strong>travinářský (13 258 TJ).Energetická náročnost průmyslu najednotku produkce se snižuje předevšímzaváděním nejlepších dostupnýchtechnik (BAT), změnami ve skladbězpracovatelského průmyslu, směrovánímvýrobní produkce na sofistikovanévýrobky a změnami v palivové základněprůmyslu.S<strong>po</strong>třeba tepelné energie ve zpracovatelskémprůmyslu z důvodu metodickýchzměn ve vykazování s<strong>po</strong>třeb tepelnéenergie má v grafu <strong>po</strong>čáteční bod až rok2003. Technologická s<strong>po</strong>třeba tepelnéenergie rovněž zaznamenala od roku1995 obdobně významný <strong>po</strong>kles jakos<strong>po</strong>třeba energie elektrické.S<strong>po</strong>třeba elektrické energie a vývoj energ. náročnosti ve zpracovatelském průmysluGWh %60 00010050 0008040 00060Graf 4.6S<strong>po</strong>třeba celkem [GWh]S<strong>po</strong>třeba ve zprac. prům. celkem [GWh]Podíl s<strong>po</strong>třeby zprac. prům.na celkové s<strong>po</strong>třebě [%]Vývoj elektrické náročnosti [%]Zdroj: ČSÚ, MPO30 0004020 0002010 00019952001200220032004200520060


60 | 61S<strong>po</strong>třeba tepelné energie ve zpracovatelském průmysluGWh %200 000100180 00080Graf 4.7Konečná s<strong>po</strong>třeba celkem [TJ]S<strong>po</strong>třeba ve zprac. prům. celkem [TJ]Podíl s<strong>po</strong>třeby zprac. prům.na celkové s<strong>po</strong>třebě [%]160 00060Zdroj: MPO140 00040120 00020100 000200320042005200604.4 Vliv zpracovatelského průmyslu na životní prostředíZpracovatelský průmysl jako nositel ekonomické aktivity a hos<strong>po</strong>dářského růstu je producentemširokého spektra odpadních produktů, od toxických látek až <strong>po</strong> inertní odpady,s<strong>po</strong>třebitelem neobnovitelných zdrojů a má dopad na životní prostředí. Charakteristikuvztahu průmyslu a životního prostředí nejlépe vystihuje <strong>po</strong>rovnání vývoje průmyslové produkces vývojem emisí, odpadů, s<strong>po</strong>třeby vody i nákladů na ekologizaci výrob.V oblasti znečišťování životního prostředí je zřetelná s<strong>po</strong>jitost mezi strukturálními změnamiv průmyslu, změnami výrobních technologií a ochranou životního prostředí vyplývajícíz legislativy i dobrovolných dohod. Jestliže v minulosti rozvoj průmyslové výroby znamenali nárůst znehodnocování všech složek životního prostředí, pak <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 zpracovatelskýprůmysl zaznamenával sice diferenciovaně, ale zřetelně <strong>po</strong>klesy škodlivých složek uvolňovanýchdo životního prostředí. Některá rychle se rozvíjející odvětví však v současné doběnaznačila opětný vzestup vy<strong>po</strong>uštěného znečištění.Ze současného stavu vyplývá, že zlepšovánístavu životního prostředí z konceminulého století <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 již dále ne<strong>po</strong>kračuje,a naopak dochází v některýchukazatelích k jeho mírnému zhoršování.Je to s<strong>po</strong>jeno se silným hos<strong>po</strong>dářskýmrůstem založeným na růstu průmyslovévýroby.4.4.1 Emise hlavních znečišťujících látek z průmysluZdroje znečišťování ovzduší se <strong>po</strong>dle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší předznečišťujícími látkami (zákon o ovzduší) dělí na stacionární (zvláště velké, velké, střednía malé) a mobilní. Zvláště velké, velké a střední zdroje, jejichž zásadní <strong>po</strong>díl tvoří veřejnáa průmyslová energetika, jsou sledovány jako bodové zdroje jednotlivě. Veřejná a průmyslováenergetika produkuje více než 75 % z celkových emisí SO 2a 40 % NO x. Ocelářský průmyslse <strong>po</strong>dílí téměř 50 % na emisích CO. Vývoj množství emisí vybraných znečišťujících látek zezpracovatelského průmyslu zobrazuje Graf 4.8.Vývoj množství emisí znečišťujících látek do ovzduší v jednotlivých odvětvích zpracovatelskéhoprůmyslu je ovlivňován několika faktory. Mezi hlavní patří vývoj produkce odvětví,míra zavádění moderních nízkoemisních technologií, změny v palivové základně, výše investicedo instalace zařízení ke snižování emisí (především TZL a SO 2) aj. Aplikace nejlepších dostupnýchtechnik (BAT) a významné investice do ekotechnických zařízení mají hlavní <strong>po</strong>dílna trendu snižování emisí ve zpracovatelském průmyslu.K mírnému vzestupu charakteristických emisí v sektoru průmyslu došlo mezi roky 2000a 2006 např. v chemickém, elektrotechnickém, restrukturalizovaném ocelářském průmyslua ve výrobě minerálních nekovových produktů. V chemickém průmyslu stouply emise vevšech čtyřech hlavních vybraných ukazatelích, u elektrotechnického průmyslu a u výrobyminerálních nekovových výrobků v ukazatelích NO xa CO a u hutního průmyslu v emisích CO.


Kapitola 4: Zpracovatelský průmyslVývoj emisí znečišťujících látek ze zpracovatelského průmyslu [tis. t]400Graf 4.8TZL (tuhé znečisťující látky)SO 2300NO xCOZdroj: ČHMÚ2001000199019952000200420052006Vývoj emisí oxidu uhličitého ze zpracovatelského průmyslu [%]12010080Graf 4.91990 = 100Celkové emise CO 2ze spalování palivEmise ze spalovacích p<strong>roce</strong>sů vezpracovatelském průmyslu a stavebnictvíEmise CO 2z průmyslových p<strong>roce</strong>sůZdroj: ČSÚ60401990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Emise oxidu uhličitéhoCelkové emise včetně propadů emisí skleníkových plynů v ČR, vyjádřené v ekvivalentuoxidu uhličitého (CO 2ekv.), <strong>po</strong>klesly z hodnoty 194,5 mil. tun v <strong>roce</strong> 1990 na 142,3 mil. tunv <strong>roce</strong> 2004 (a přibližně na této úrovni se udržovaly i v navazujících dvou letech), což představuje13,9 t CO 2ekv. na obyvatele. Samotné emise oxidu uhličitého (bez za<strong>po</strong>čítání emisía propadů z oblasti LULUCF) <strong>po</strong>klesly z hodnoty 196,3 mil. tun na hodnotu 147,2 mil. tun.Relativně vyjádřeno se jedná o <strong>po</strong>kles o 25 % ve srovnání s referenčním rokem 1990 a závazkystanovené Kjótským protokolem jsou plněny.Emise CO 2z výroby energií <strong>po</strong>klesly ve srovnání s rokem 1990 o více než 20 %, ale emiseCO 2z výroby energií ve zpracovatelském průmyslu <strong>po</strong>klesly o více než 40 %. Podobný <strong>po</strong>klesbyl i u emisí CO 2z průmyslových p<strong>roce</strong>sů. Tyto vývojové trendy jsou patrné z Grafu 4.9. Poklesyv první <strong>po</strong>lovině 90. let byly důsledkem <strong>po</strong>klesu průmyslové výroby, v dalších letech pakv důsledku změn struktury průmyslové výroby a změn technologií.Na emisích CO 2z průmyslových p<strong>roce</strong>sů se nejvíce <strong>po</strong>dílí výroba a zpracování kovů následovanáchemickou výrobou.Toto se týká i emisí CO 2, které spadají do evropského systému obchodování s emisními <strong>po</strong>volenkami(meziroční index v <strong>roce</strong> 2006 byl 1,0145 s absolutní hodnotou 83,7 mil. tun CO 2).I přes <strong>po</strong>klesy emisních faktorů CO 2dochází k mírnému nárůstu emisí CO 2. S růstem průmyslovévýroby bude tento trend pravdě<strong>po</strong>dobně <strong>po</strong>kračovat a do značné míry bude závislý na ocelářskémprůmyslu, který má nejvyšší <strong>po</strong>díl na emisích v rámci zpracovatelského průmyslu.LULUCF znamená využívání krajiny,změny ve využití krajiny a lesnictví(z anglického Land use, land use changeand forestry).Ocelářský průmysl má, co se týká emisíCO 2, řadu specifik. Na snižování emisníhofaktoru působí rozšiřování výroby ocelina elektrických obloukových pecích,na jeho zvyšování pak růst výroby ocelize surového železa, který je doprovázeni vyšším výskytem p<strong>roce</strong>sních technologickýchplynů. Emisní faktor za českýocelářský průmysl od<strong>po</strong>vídá faktorůmdosahovaným v EU.


62 | 634.4.2 Vy<strong>po</strong>uštění odpadních vod do <strong>po</strong>vrchových vodV ČR bylo do <strong>po</strong>vrchových vod v <strong>roce</strong> 2006 vypuštěno celkem 2 023,9 mil. m 3 odpadníchvod, což představuje mírný nárůst oproti předchozímu roku a <strong>po</strong>zastavení <strong>po</strong>klesového trenduz minulých let. Podíl vy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod z průmyslu od<strong>po</strong>vídal 18,4 % a zaznamenávámírný setrvalý <strong>po</strong>kles. Množství vy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod ze zpracovatelskéhoprůmyslu ve srovnání s ostatními sektory ukazuje Graf 4.10.Odběry <strong>po</strong>vrchových vodVy<strong>po</strong>uštění odpadních vod do <strong>po</strong>vrchových vod má přímou vazbu na odběry vod. V <strong>roce</strong>2006 bylo odebráno z <strong>po</strong>vrchových zdrojů celkem 1 556,9 mil.m 3 vody, což v meziročním srovnání(1 553,4 mil. m 3 v <strong>roce</strong> 2005) představuje <strong>po</strong>uze málo významný rozdíl. Ke snížení odběrůdlouhodobě dochází ve všech kategoriích odběrů. Největší <strong>po</strong>kles byl zaznamenán u zemědělství,odběry pro výrobu a rozvod elektřiny, plynu, páry a teplé vody <strong>po</strong> výrazném vzestupuv letech 2001–2003 mírně klesají, ale přesto i nadále činí více jak <strong>po</strong>lovinu celkových odběrů.Podíl průmyslu na celkových odběrech <strong>po</strong>vrchových vod měl v období let 2001–2003 klesajícítrend (<strong>po</strong>klesl na 21,24 %), v následujících letech dochází k mírnému přechodnému zvýšení(23,04 % v <strong>roce</strong> 2005), s<strong>po</strong>jenému s dalším rozvojem průmyslové výroby viz Graf 4.11.Odběry <strong>po</strong>dzemních vod zpracovatelským průmyslemZ <strong>po</strong>dzemních zdrojů bylo v <strong>roce</strong> 2006 odebráno 379,3 mil. m 3 vody, což znamená meziroční<strong>po</strong>kles o 1,8 % stavu roku 2005 a <strong>po</strong>kračující mírný sestupný trend odběrů. Pokles byl zaznamenánve všech kategoriích, s výjimkou odběrů pro zemědělství, kde došlo oproti roku 2005k mírnému nárůstu. Odběry <strong>po</strong>dzemních vod pro úpravu a rozvod vody meziročně <strong>po</strong>kleslyo více než 7,1 mil. m 3 , což v <strong>po</strong>měrovém vyjádření představuje <strong>po</strong>kles o téměř 1,8 %. Málo významnýje odběr <strong>po</strong>dzemních vod pro energetiku (2,4 mil. m 3 , tj. méně než 2 %, viz Graf 4.12).Podíl průmyslu na celkových odběrech <strong>po</strong>dzemních vod je v <strong>po</strong>dstatě stabilizovaný.Vy<strong>po</strong>uštění odpadních vod do <strong>po</strong>vrchových vod ze zpracovatelského průmysluve srovnání s ostatními sektorymil. m 3 %1 250351 000750500282114Nápadné zvýšení <strong>po</strong>dílového zastoupenívy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod z průmysludo <strong>po</strong>vrchových vod kolem roku 2000souvisí se zahrnutím výroby tepla odroku 2002 do kategorie „energetika“(před tímto rokem byla výroba teplazahrnuta do kategorie „průmysl“).To vyvolalo i relativní změnu <strong>po</strong>díluvy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod z průmyslových<strong>po</strong>dniků do <strong>po</strong>vrchových vod nacelkovém odběru.Vzestup odběru <strong>po</strong>vrchových vod proenergetiku v letech 2001–2003 souvisís <strong>po</strong>stupným zprovozněním obou elektrárenskýchbloků jaderné elektrárnyTemelín a dále se zahrnutím výroby teplaod roku 2002 do kategorie „energetika“.S tím souvisí i relativní změna <strong>po</strong>díluodběru <strong>po</strong>vrchových vod průmyslem nacelkovém odběru.Graf 4.10Kanalizace [mil. m 3 ]Energetika [mil. m 3 ]Průmysl [mil. m 3 ]Zemědělství [mil. m 3 ]Ostatní užívání [mil. m 3 ]Podíl průmysluna celkovém vy<strong>po</strong>uštění [%]Zdroj: MZe25070 01990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Odběry <strong>po</strong>vrchových vod ve zpracovatelském průmyslumil. m 3 %1 250351 000287502150014Graf 4.11Veřejný sektor [mil. m 3 ]Energetika [mil. m 3 ]Průmysl [mil. m 3 ]Zemědělství [mil. m 3 ]Ostatní užívání [mil. m 3 ]Podíl průmyslu na odběrech<strong>po</strong>vrchových vod [%]Zdroj: MZe250701990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20060


Kapitola 4: Zpracovatelský průmyslOdběry <strong>po</strong>dzemních vod ve zpracovatelském průmyslumil. m 3 %6001250010400830062004Graf 4.12Veřejný sektor [mil. m 3 ]Energetika [mil. m 3 ]Průmysl [mil. m 3 ]Zemědělství [mil. m 3 ]Ostatní užívání [mil. m 3 ]Podíl průmyslu na odběrech<strong>po</strong>dzemních vod [%]Zdroj: MZe10001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006204.4.3 Nakládání s odpadyOdpadové hos<strong>po</strong>dářství ČR je vymezeno zejména novelizovaným zákonem č. 106/2005 Sb.Celkový rámec nakládání s odpady je dán Plánem odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR pro období let2003–2012, schváleným vládou ČR. Ještě v <strong>roce</strong> 1995 bylo vyprodukováno 66,3 mil. t všechodpadů. Současně největší <strong>po</strong>díl tvoří stavební odpady, odpady z průmyslu a energetikya odpady komunální. V <strong>roce</strong> 2005 bylo recyklováno a využito jako druhotná surovina celkem17,9 mil. t všech odpadů. Relativně malý <strong>po</strong>díl odpadů je spalován a energeticky využíván.V <strong>roce</strong> 2005 bylo energeticky využito celkem 748,5 tis. t odpadů. Trvale se zvyšuje množstvíodděleně sebraných využitelných komunálních odpadů a rovněž nebezpečných složek komunálníchodpadů. Produkci odpadů ve zpracovatelském průmyslu znázorňuje Graf 4.13.Podíl produkce odpadů zpracovatelského průmyslu na celkové produkci v ČR zůstává přibližněstejný a <strong>po</strong>hybuje se <strong>po</strong>d hranicí necelých 30 %. Produkce odpadů ve zpracovatelskémprůmyslu ale <strong>po</strong>klesla od roku 1998 do roku 2006 o cca 50 %.Produkce nebezpečných odpadů zaznamenala od r. 2002 mírný <strong>po</strong>kles (v <strong>roce</strong> 2002– 871 209 tun, v <strong>roce</strong> 2006 – 683 459 tun). Nejvíce nebezpečných odpadů je produkovánov chemickém a farmaceutickém průmyslu (v <strong>roce</strong> 2005 – 99 246 tun), v automobilovém průmyslu(v <strong>roce</strong> 2005 – 77 318 tun), kovodělném průmyslu (v <strong>roce</strong> 2005 – 56 101 tun) a při úpravědruhotných surovin (v <strong>roce</strong> 2005 – 44 849 tun).Za uváděné období se změnil i <strong>po</strong>díl produkce odpadů jednotlivých odvětví zpracovatelskéhoprůmyslu na celkové produkci. Vyšší <strong>po</strong>díl má odvětví úpravy druhotných surovinz důvodů charakteru výroby a rozvoje, a také odvětví automobilového průmyslu návazně najeho dynamický růst. Ale u všech odvětví se razantně snížila hmotná produkce odpadů. Totosnížení ještě zřetelněji charakterizuje produkce odpadů vztažená na produkci výroby.Nezanedbatelným surovinovým zdrojem pro zpracovatelský průmysl je s<strong>po</strong>třeba odpadůjako druhotných surovin viz v Tab. 4.1.Produkce odpadů ve zpracovatelském průmyslu (včetně nebezpečných odpadů)tis. t %15 00010012 0009 0006 000806040V letech 2000–2002 došlo pro kategorii„nebezpečný odpad“ ke změně metodikysledování dat, proto data z let před změnoumetodiky nejsou plně <strong>po</strong>rovnatelnás daty <strong>po</strong> uplatnění nové metodiky.Graf 4.13Produkce odpadů [tis. t]ve zpracovatelském průmysluProdukce nebezpečných odpadůve zpracovatelském průmyslu [tis. t]Podíl celkového odpaduvyprodukovaného zprac. průmyslem [%]Podíl celkového nebezp. odpaduvyprodukovaného zprac. průmyslem [%]Zdroj: ČSÚ3 0002001998199920002001200220032004200520060


64 | 65S<strong>po</strong>třeba odpadů jako druhotných surovin, 2006 [t]Druh odpadu Název výrobku Množství <strong>po</strong>užitého odpaduTab. 4.1Zdroj: MPOCelkem 5 260 628– odpadní sklo sklo a skleněné výrobky 397 954– odpady s obsahem železa základní hutní výrobky ze železa a oceli 2 645 028– odpady s obsahem hliníku hliník v základních hutních tvarech 60 689– odpady s obsahem olova olovo a slitiny olova v základních hutních tvarech 30 517– odpady s obsahem mědi měď a slitiny mědi v základních hutních tvarech 10 095– odpadní textil textilní vlákna a příze 7 068– odpadní papír vláknina, papír a lepenka 293 580– <strong>po</strong>užité pneumatiky cement (energetické využití) 47 3794.5 Řešení problémů ochrany životního prostředíve zpracovatelském průmysluK řešení problémů ochrany životního prostředí významně přispěla řada nových legislativníchopatření. Kromě tzv. „složkových“ zákonů (zastoupených především zákonem č. 86/2002 Sb.,o ochraně ovzduší, zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech)se jedná o zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění a o integrovanémregistru znečišťování. Významným přínosem jsou i výsledky z oblasti dobrovolnýchnástrojů, které vhodně doplňují platnou legislativu (systém environmentálního managementuEMS, EMAS, ISO 14001).Dobrovolné nástroje umožňují naplňovatstrategii ekonomického i ekologickéhozisku, kdy ekonomická ús<strong>po</strong>ra máenvironmentální přínos a naopak. Tytosoubory činností jdou nad rámec <strong>po</strong>žadavkůzávazných právních předpisů.4.5.1 Integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC)Prioritní cíl integrované prevence ve smyslu příslušného zákona sleduje ochranu životníhoprostředí jako celku (vyloučení přenosu produkovaného znečištění z jedné složky životníhoprostředí do druhé) a aplikaci nejlepších dostupných technik (BAT).Celkový <strong>po</strong>čet zařízení spadajících <strong>po</strong>d režim zákona o integrované prevenci dosáhl koncemroku 2007 v ČR 2 384. Ve srovnání s před<strong>po</strong>kladem předchozích let je tento <strong>po</strong>čet vyšší.Podle zákona o integrované prevenci měla mít k 30. 10. 2007 tato zařízení vydána integrovaná<strong>po</strong>volení, aby mohla být provozována i <strong>po</strong> tomto datu. V průběhu roku 2007 celý p<strong>roce</strong>sIPPC vrcholil. Největší nárůst žádostí o integrované <strong>po</strong>volení v <strong>roce</strong> 2007 byl v kategorii2 průmyslových činností – Výroba a zpracovávání kovů (209 žádostí).Počet zařízení v p<strong>roce</strong>su integrovaného <strong>po</strong>volováníKategorie průmyslových činnostíPočet zařízení v p<strong>roce</strong>suk 31. 12. 2007Počet zařízení vstupujícíchdo p<strong>roce</strong>su v <strong>roce</strong> 20071 – energetika 274 832 – výroba a zpracování kovů 541 2093 – zpracování nerostů 139 404 – chemický průmysl 265 68Integrovaná prevence a omezování znečištěníse v ČR řídí zákonem č. 76/2002 Sb.,o integrované prevenci a omezování znečištění,o integrovaném registru znečišťovánía o změně některých zákonů (zákono integrované prevenci). Tímto zákonembyla do českého právního řádu implementovánasměrnice Evropské unie 96/61/EC o integrované prevenci (IntegratedPollution Prevention Control – IPPC).Tab. 4.2Zdroj: CENIAP<strong>roce</strong>sem integrovaného <strong>po</strong>volení bylau daných zařízení zajištěna aplikacenejlepších dostupných technik, zahrnujícíchprogresivní environmentálnílimity i sníženou úroveň energetickénáročnosti.5 – nakládání s odpady 325 1016 – ostatní zařízení 804 190Celkem 2384 691


Kapitola 4: Zpracovatelský průmysl4.5.2. Systém environmentálního managementuve zpracovatelském průmyslu (EMS)V oblasti řízení ochrany životního prostředí jsou ekonomickými subjekty výrobní i nevýrobnísféry uplatňovány dva dobrovolné nástroje – mezinárodní norma ISO 14001 nebosystém environmentálního řízení <strong>po</strong>dniku (EMAS). Počet certifikovaných <strong>po</strong>dniků <strong>po</strong>dleISO 14001 zahrnoval k roku 2007 celkem 1 948 subjektů.Nárůst <strong>po</strong>dnikatelských subjektů se zavedeným systémem EMS je dokladem jejich přístupuk udržitelné výrobě a s<strong>po</strong>třebě. Zároveň se stává mnohdy i nezastupitelným prvkempři <strong>po</strong>suzování konkurenceschopnosti. Proto je nejvyšší <strong>po</strong>díl <strong>po</strong>dniků se zavedeným EMSv odvětvích s nejvyšší dynamikou ekonomického rozvoje.EMAS je systém, v němž si <strong>po</strong>dniky do vlastního <strong>po</strong>dnikového managementu zavádějí systémřízení <strong>po</strong>dniku a auditu s ohledem na životní prostředí <strong>po</strong>dle <strong>po</strong>žadavků nařízení Evropskéhoparlamentu a Rady 761/2001/ES. Umožňuje firmám sledování dopadů na životní prostředía zajišťuje snížení negativních vlivů, nalezení slabých míst a zvýšení efektivity činnosti organizacea konkurenceschopnost. Podnikům tudíž přináší dvojí efekt, ekologický i ekonomický.V organizacích se zavedeným systémem řízení EMAS pracovalo cca 18 450 zaměstnanců.Zvýšený nárůst registrace byl zaznamenán v kategorii stavebnictví a systém EMAS se rozšířildo dalších oborů činnosti – recyklace a doprava.Počet <strong>po</strong>dniků se zavedeným systémem EMSOdvětví průmyslu 2003 2004 2005Tab. 4.3Zdroj: CENIAPrůmysl <strong>po</strong>travinářský a tabákový 24 37 55Textilní a oděvní průmysl 11 16 24Kožedělný průmysl 0 1 2Dřevozpracující průmysl 2 6 13Papírenský a <strong>po</strong>lygrafický průmysl 6 17 35Koksování, rafinerské zpracování ropy 3 3 3Chemický a farmaceutický průmysl 23 33 53Gumárenský a plastikářský průmysl 26 50 73Průmysl skla, keramiky, <strong>po</strong>rcelánu a stavebních hmot 15 28 43Výroba kovů a kovodělných výrobků 51 86 145Výroba strojů a zařízení 22 43 92Výroba elektrických a optických přístrojů 46 85 149Výroba dopravních prostředků 34 45 57Počet <strong>po</strong>dniků se zavedeným systémem EMAS30Graf 4.14Zdroj: CENIA2520151050XII. 2000III. 2001VI. 2001IX. 2001XII. 2001III. 2002VI. 2002IX. 2002XII. 2002III. 2003VI. 2003IX. 2003XII. 2003III. 2004VI. 2004IX. 2004XII. 2004III. 2005VI. 2005IX. 2005XII. 2005III. 2006VI. 2006IX. 2006XII. 2006III. 2007VI. 2007IX. 2007XII. 2007


66 | 674.6 Investice na ochranu životního prostředíPrávní normy a environmentální dohody na ochranu životního prostředí s<strong>po</strong>luvytvářejípravidla tržního chování <strong>po</strong>dnikatelských subjektů i v oblasti investování. Proto také doroku 2002 byly v ČR sledovány <strong>po</strong>uze investice (od roku 2003 se sledují i neinvestiční nákladyna ochranu životního prostředí).Po <strong>roce</strong> 1990 došlo k rychlému zvyšování <strong>po</strong>dílu statisticky sledovaných investičních environmentálníchvýdajů na HDP (z 1,1 % v <strong>roce</strong> 1990 až na 2,5 % v <strong>roce</strong> 1994). Kolem tétohodnoty se <strong>po</strong>díl výdajů na HDP <strong>po</strong>hyboval až do roku 1997. Poté došlo k jeho výraznému<strong>po</strong>klesu a od roku 2003 jeho hodnota kolísá kolem 0,7 %. Z odvětvového hlediska byl <strong>po</strong>dílinvestičních environmentálních výdajů na HPH v chemickém a farmaceutickém průmyslu3,0 % v <strong>roce</strong> 1995, 4,9 % v <strong>roce</strong> 2000 a v <strong>roce</strong> 2005 to bylo 2,4 %. V papírenském průmyslu bylv <strong>roce</strong> 1995 tento ukazatel 3,0 %.Podíly investic na ochranu životního prostředí v ČR jsou menší než <strong>po</strong>díly HPH zpracovatelskéhoprůmyslu na HDP České republiky. Vzestupný trend <strong>po</strong>řízených investic od roku2001 je v relaci s dynamickým rozvojem zpracovatelského průmyslu v <strong>po</strong>sledních letech.Výše investic na ochranu životního prostředí v jednotlivých odvětvích zpracovatelskéhoprůmyslu je determinována legislativou, charakterem technologií a finanční dostatečností.Proto byly tyto investice p<strong>roce</strong>ntuálně nejvyšší (údaje z roku 2006) v chemickém a farmaceutickémprůmyslu (40,3 %), v průmyslu koksárenském a rafinerském zpracování ropy(12,9 %) a ve výrobě kovů a kovodělných výrobků (12,8 %). Na <strong>po</strong>dílu těchto investic ve výrobědopravních prostředků (6,1 %) participuje především automobilový průmysl, což od<strong>po</strong>vídájeho dynamickému rozvoji.Podíl investic na ochranu životního prostředíve zpracovatelském průmyslu a <strong>po</strong>řízené investicemil. Kč %10 000508 0006 0004 000403020Graf 4.15Podíl investic na ochranu životníhoprostředí ve zpracovatelském průmysluna celkových investicích na ochranuživotního prostředí [%]Pořízené investice na ochranu životníhoprostředí ve zpracovatelskémprůmyslu [mil. Kč]Zdroj: ČSÚ, MPO2 00010019941995199619971998199920002001200220032004200502006


Kapitola 4: Zpracovatelský průmyslPodíl investic průmyslových odvětví na ochranu životního prostředí, 2006 [%]Graf 4.166,112,816,26,512,9Potravinářský průmyslKoksování a rafinerské zpracování ropyChemický a farmaceutický průmyslPrůmysl skla, keramiky, <strong>po</strong>rcelánua stavebních hmotVýroba kovů a kovodělných výrobkůVýroba dopravních prostředkůOstatní odvětví zpracovatelskéhoprůmyslu5,240,3Zdroj: ČSÚ, MPO


5Stavebnictví


Kapitola 5: StavebnictvíStavebnictví patří k významným národohos<strong>po</strong>dářským výrobním odvětvím. S<strong>po</strong>lu<strong>po</strong>dílí se na rozvoji mnohadalších průmyslových odvětví, obchodu a služeb a ovlivňuje vzhled měst, obcí a krajiny. Po <strong>roce</strong> 1990 došlov důsledku transformačních změn v ekonomice k výraznému reálnému <strong>po</strong>klesu stavební výroby. Pozitivní vývojnárodního hos<strong>po</strong>dářství v letech 1994–1996 a s ním související investice na<strong>po</strong>mohly oživení sektoru. Poobdobí <strong>po</strong>klesu v letech 1997–1999 stavebnictví trvale, i když s mírnými výkyvy, roste. Mezi lety 1992 a 2007 došlo kezvýšení objemu stavebních prací v běžných cenách o 245 mld. Kč (tzn. 323% růst).Hodnocení vlivu staveb na životní prostředí musí být <strong>po</strong>dle EN ISO 14040 komplexní, zahrnující celý životní cyklusmateriálů (od získávání surovin přes výrobu stavebních materiálů a konstrukcí, výstavbu, užívání, až <strong>po</strong> demolicia zneškodnění odpadů). Negativní environmentální dopady stavebního průmyslu v p<strong>roce</strong>su výstavby jsou hodnocenyz hlediska materiálového (s<strong>po</strong>třeba přírodních neobnovitelných zdrojů, produkce stavebního odpadu), energetického(s<strong>po</strong>třeba energie při těžbě stavebních surovin, výrobě konstrukčních materiálů a stavebních pracích) a emisního.V souvislosti s <strong>po</strong>žadavkem zajištění udržitelného rozvoje jsou nutné změny v přístupech stavebnictví k čerpánízdrojů a k regulaci škodlivých emisí a odpadů. Proto se v současné době objevuje stále větší snaha o eliminacinegativních dopadů např. využíváním recyklovaných a obnovitelných materiálů, snižováním nákladů na vytápěníkvalitním zateplováním staveb, modernizacemi a rekonstrukcemi. Při výstavbě a rekonstrukci budov jsou <strong>po</strong>stupnězpřísňovány normy stanovující s<strong>po</strong>třebu energií v nových stavbách tak, aby bylo dosahováno co nejnižší energetickénáročnosti při provozu staveb.5.1 Postavení a úloha stavebnictvíZměny objemu stavební produkce jsou svázány se změnami v tvorbě hrubého domácíhoproduktu (HDP). Podíl stavebnictví na tvorbě hrubé přidané hodnoty se stále snižuje, z 9,8 %v <strong>roce</strong> 1996 na 5,5 % v <strong>roce</strong> 2006, na druhé straně sektor vykazuje dlouhodobě stabilizovanouzaměstnanost okolo 9 % osob, jejichž průměrná hrubá mzda se sice zvyšuje, ovšem<strong>po</strong>maleji, než je průměr za celé národní hos<strong>po</strong>dářství, a i absolutní výše mezd je od roku2000 <strong>po</strong>d celostátním průměrem (např. v <strong>roce</strong> 2004 byly na 95 % průměrné mzdy). Výstavbabudov je zásadní součástí hrubého fixního kapitálu, jehož tvorba je jedním z faktorů růstuvýkonnosti celé ekonomiky a jeho dynamika patří mezi indikátory stavu konjunktury národníhohos<strong>po</strong>dářství.V <strong>roce</strong> 2007 činily náklady na stavební práce vykazované stavebními <strong>po</strong>dniky 511 mld. Kča rozhodující <strong>po</strong>dnikovou základnu (údaje jen k roku 2006) tvořilo 2 482 <strong>po</strong>dniků s 20 a vícezaměstnanci, které provedly stavební práce za 321 mld. Kč. Podle velikostní struktury <strong>po</strong>dnikůmezi lety 1992 a 2006 došlo k nejvyššímu nárůstu objemu stavebních prací u <strong>po</strong>dniků do299 zaměstnanců (o 687 %). Na druhé straně u středních <strong>po</strong>dniků se 300 až 999 zaměstnancise objem stavebních prací zvýšil jen o 57 %.V období <strong>po</strong>sledních deseti let narůstaly nejrychleji objemy dodávek pro výstavbu dálnic,silnic a rekonstrukce železničních koridorů (meziročně od cca 9 % až <strong>po</strong> 46 % v běžnýchcenách), pro <strong>po</strong>zemní a inženýrské stavby a pro dokončovací práce. K růstu bytové výstavbypřispěla státní <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra bydlení formou stavebního s<strong>po</strong>ření a hy<strong>po</strong>tečních úvěrů a sníženásazba DPH na bytovou výstavbu ve výši 5 %.V souvislosti se vstupem České republiky do EU byl novelizován zákon o dani z přidanéhodnoty, který zvýšil u vybraného sortimentu výrobků a stavebních prací sazbu z 5 % na19 % (kromě bytové výstavby, kde 5 % DPH platilo do 31. 12. 2007). Tyto změny výrazněovlivnily vykázaná data o stavební výrobě v letech 2003–2004, kdy stavební sektor zaznamenalneobvyklý nárůst zakázek stavebních prací a následný mírný propad v <strong>roce</strong> 2005.Základní právní normou je zákonč. 183/2006 Sb., o územním plánovánía stavebním řádu (stavební zákon),který nabyl účinnosti 1. ledna 2007.Předcházel mu zákon č. 50/1976 Sb.,o územním plánování a stavebním řádu,ve znění <strong>po</strong>zdějších předpisů, prováděcívyhlášky č. 132/1998 Sb. (ve zněnívyhlášky č. 492/2002 Sb.), č. 137/1998 Sb.a č. 135/2001 Sb. (ve znění vyhláškyč. 570/2002 Sb.) a vyhláška č. 369/2001 Sb.Stavební práce jsou práce na výstavbě,přestavbě, rozšíření, obnově, opravácha údržbě stálých i dočasných staveb v tuzemskui zahraničí. Zahrnují i montážnípráce stavebních konstrukcí a hodnotuzabudovaného materiálu a konstrukcí.Údaje o objemu stavebních prací <strong>po</strong>dlevelikostních skupin mohou být zkreslenyvelkým množstvím najatých a často neevidovanýchpracovníků z ciziny a i činnostíosob samostatně výdělečně činných.


70 | 71Vývoj celkové stavební výrobymld. Kč %7006001086500440023000200-2-4100-601994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007-8Objem stavebních prací <strong>po</strong>dle velikostní skupiny <strong>po</strong>dniků [mld. Kč, běžné ceny]1201008060Graf 5.1Stavební práce celkem[mld. Kč, běžné ceny]Tem<strong>po</strong> růstu stavební produkce[%, stálé ceny]Zdroj: ČSÚGraf 5.220–99 zaměstnanců100–299 zaměstnanců300–499 zaměstnanců500–999 zaměstnanců1 000 a více zaměstnancůZdroj: ČSÚ, MPO40200199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Vývoj objemu a <strong>po</strong>dílu hrubé přidané hodnoty ve stavebnictví (ceny roku 2000)mld. Kč %200101809Graf 5.3Stavebnictví [mld. Kč]Podíl stavebnictví na celkové hrubépřidané hodnotě [%]Zdroj: ČSÚ1608140712061001995199619971998199920002001200220032004200520065


Kapitola 5: StavebnictvíNejvyšší <strong>po</strong>díl růstu v <strong>po</strong>sledních deseti letech vykazuje zejména výstavba inženýrských staveb(dálniční stavby, modernizace železničních koridorů, obchvaty měst), dále nebytových budova staveb pro bydlení. Naopak nejnižší <strong>po</strong>díl zaujímá výstavba a údržba vodohos<strong>po</strong>dářských děl.Vývoj objemu stavebních prací je možno sledovat také <strong>po</strong>dle <strong>po</strong>čtu stavebních <strong>po</strong>volenívydaných stavebními úřady v letech 1995–2005, který je uveden v Grafu 5.2. Počet vydaných<strong>po</strong>volení má sice klesající trend, ale cena <strong>po</strong>volených staveb se zvyšuje. Významně tedy rostehodnota stavebních prací připadajících na jedno stavební <strong>po</strong>volení, a to nejčastěji na změnudokončených bytových a nebytových budov. V letech 1992–2005 bylo vydáno největší množstvístavebních <strong>po</strong>volení v kraji Středočeském (247 452), dále v Jihomoravském (207 067)a Moravskoslezském (159 557). Naopak nejméně v kraji Karlovarském (44 032). Podle <strong>po</strong>čtustavebních <strong>po</strong>volení na obyvatele byla nejvyšší intenzita v kraji Středočeském, Plzeňském a Jihomoravském,nejnižší pak v kraji Ústeckém, Moravskoslezském a hlavním městě Praze.V 2. <strong>po</strong>lovině 90. let došlo k mírnému snižování <strong>po</strong>čtu pracovníků ve stavebnictví, a tovlivem změn v technologických <strong>po</strong>stupech, restrukturalizace firem a růstu produktivitypráce i ekonomické recese. V <strong>po</strong>sledních letech se <strong>po</strong>čet opět zvýšil a v <strong>roce</strong> 2006 dosáhl436 tis. osob (9 % celkové zaměstnanosti České republiky), z čehož bylo 162 tis. osob ve firmáchs více než 20 zaměstnanci. Nejvíce pracovníků bylo zaměstnáno v <strong>po</strong>zemním a inženýrskémstavitelství (132 061 zaměstnanců, tj. 82 %) ve středně velkých <strong>po</strong>dnicích (s 50–299zaměstnanci). Ve stavebnictví je situace v České <strong>republice</strong> z hlediska zaměstnanosti srovnatelnánapř. s Itálií, Portugalskem, Německem nebo Rakouskem.Produktivita práce se ve stavebnictví v letech 1992 až 2006 zvyšovala velmi nerovnoměrně.V <strong>roce</strong> 1992 se v různě velkých stavebních <strong>po</strong>dnicích téměř nelišila, do roku 2006se ve skupině <strong>po</strong>dniků s více než 1 000 zaměstnanci zvýšila více než 12násobně, zatímcou nejmenších <strong>po</strong>dniků to bylo jen o 191 %. Vzhledem k rozdílnému kapitálovému vybavení jezaměstnanec v největších firmách 3,5 x produktivnější než ve firmě malé.Zakázky stavebních prací [mld. Kč, běžné ceny]Ke stavebním <strong>po</strong>dnikům se sídlem v ČRnáleží od roku 1997 <strong>po</strong>dnikatelské subjektys převažující stavební činností:a) stavební <strong>po</strong>dniky s 20 a více zaměstnanci(údaje se zjišťují výkazy ČSÚ);b) stavební <strong>po</strong>dniky s méně než 20 zaměstnancia fyzické osoby <strong>po</strong>dnikajícís živnostenským oprávněním (provádíse měsíční odhad stavebních prací).Tem<strong>po</strong> růstu stavební produkce obecněkopíruje vývoj (Graf 5.1), propad v letech1997–1999 byl způsoben celkovým vývojemekonomiky.Stavební <strong>po</strong>volení je dokument o stanovenízávazných <strong>po</strong>dmínek pro provedenía užívání stavby, s dobou platnosti 2 rokyode dne nabytí právní moci.Graf 5.4300250200150Bytové budovyNebytové budovy nevýrobníNebytové budovy výrobníInženýrské stavbyVodohos<strong>po</strong>dářské stavbyOpravy a údržbaOstatní práce100Zdroj: ČSÚ500199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007Klasifikace vychází z mezinárodníhostandardu Klasifikace stavebních děl(Classification of Types of Constructions).Vydaná stavební <strong>po</strong>volení [tis. ks]200Graf 5.5Zdroj: ČSÚ180160140120100199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007


72 | 73Zaměstnanost ve stavebnictvítis. os. %49048010,09,84709,64609,44509,24409,04308,84208,64108,44008,23901993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20068,0Graf 5.6Počet osob zaměstnanýchve stavebnictví [tis. os.]Podíl zaměstanců ve stavebnictvína celkové zaměstananosti [%]Zdroj: ČSÚProduktivita práce ve stavebnictví <strong>po</strong>dle velikostních skupin <strong>po</strong>dniků[mil. Kč/zaměstnanec]543Graf 5.720–99 zaměstnanců100–299 zaměstnanců300–499 zaměstnanců500–999 zaměstnanců1 000 a více zaměstnancůZdroj: ČSÚ, MPO2101992199319941995199619971998199920002001200220032004200520065.2 Vliv stavebnictví na životní prostředíZásadními environmentálními aspekty stavebnictví je zábor půdy, těžba stavebníchsurovin, stavební odpady a provoz budov (s<strong>po</strong>třeba energie). Provoz budov je energetickynáročný a negativně ovlivňuje kvalitu ovzduší emisemi znečišťujících látek vznikajících přispalování fosilních paliv. Z tohoto důvodu jsou ús<strong>po</strong>ry energie při provozu budov (např. snižováníenergetických ztrát jejich zateplováním, zkvalitněním oken, účinnou regulací provozuotopné soustavy, přípravy a rozvodu teplé vody) jednou z cest snižování emisí škodlivindo ovzduší, která je definována ve Státním programu snižování emisí v České <strong>republice</strong>.Výstavba a rekonstrukce dopravních staveb vede ke změnám krajinného rázu, estetickékvality území, narušuje ekologickou stabilitu území a hodnotné přírodní prvky (ÚSES, CHKO,přírodní parky). Samotný provoz pak ovlivňuje faunu a flóru a dochází k nevratné fragmentacikrajiny a tím i k přerušení migračních cest. Nejvíce negativní vliv má v tomto směrusilniční doprava, především produkcí emisí znečišťujících ovzduší, záborem půdy (<strong>po</strong>dílí secca 86 % na celkovém záboru půdy dopravní infrastrukturou) a vysokou hladinou hluku.Výrazným nepřímým vlivem stavební výroby na životní prostředí je těžba nerostných surovin,která ve sledovaném období kopíruje vývoj stavebního sektoru. Podrobněji se jí zabývákapitola věnovaná těžbě surovin.Jednou z možností, jak ovlivnit negativní dopad výstavby na životní prostředí, je zvolitjiž ve fázi návrhu vhodné materiály, <strong>po</strong>užité technologie, technické vybavení a konstrukčnísystémy. Vhodné projektové řešení stavby a její začlenění do krajiny, citlivá volba materiálůa barevného ladění, <strong>po</strong>užitá stavební technologie a další faktory mohou omezit narušeníkrajinného rázu, fragmentaci území, ovlivnění vodního režimu, rozptylových <strong>po</strong>dmínekv ovzduší a související imisní situace i hladiny akustického tlaku. Při závěrečném hodnoceníživotního cyklu stavby lze při splnění všech náležitostí dosáhnout certifikace stavby z hlediskajejí šetrnosti k životnímu prostředí.Vlivem snižování energetické náročnostibudov na životní prostředí se takézabývá evropská Směrnice 2002/91/ESo energetické náročnosti budov, kterábyla trans<strong>po</strong>nována do novely zákonač. 406/2000 Sb., o hos<strong>po</strong>daření energiís účinností od 1. 7. 2006, a do souvisejícíchprováděcích vyhlášek.Environmentální aspekty obsahujei Směrnice 89/106/EHS o sbližováníprávních a správních předpisů členskýchstátů týkajících se stavebníchvýrobků.


Kapitola 5: StavebnictvíMěrné ekologické parametry stavebních konstrukcíParametr Jednotka Ocelová konstrukce Cihelné zdivo Dřevěná konstrukceS<strong>po</strong>třeba energie MJ/kg 30,0 6,0 4,0Tab. 5.1Zdroj: prof. Ing. Pytlík Petr, CSc.,Ekologie ve stavebnictví, 1997Emise CO 2t/m 3 20,0 0,8 0,2Emise SO 2g/kg 1,8 1,0 0,0Emise TZL g/kg 5,0 0,5 0,0S<strong>po</strong>třeba vody m³/t 55,0 0,8 0,0Obytné stavby, jako jsou rodinné a bytové domy, jsou rozlišovány <strong>po</strong>dle typu nosné konstrukcena montované, zděné, dřevěné a <strong>po</strong>dle jiného druhu <strong>po</strong>užitého materiálu (včetněkombinací). Podle Tab. 5.1, která <strong>po</strong>pisuje měrné ekologické parametry nej<strong>po</strong>užívanějších stavebníchkonstrukcí, je nejvíce energie a vody s<strong>po</strong>třebováno při výrobě oceli, která je zároveňnejvětším producentem emisí CO 2, SO 2a TZL. Při <strong>po</strong>suzování z hlediska únosnosti materiálunejvíce energie s<strong>po</strong>třebuje výroba cihel (1 470 MJ.m -3 . MPa -1 ). Naopak zpracování recyklovatelnédřevní hmoty s<strong>po</strong>třebovává materiálové a energetické zdroje jen ve velmi malé míře.5.2.1 P<strong>roce</strong>s <strong>po</strong>suzování vlivů záměrů a koncepcíP<strong>roce</strong>s <strong>po</strong>suzování vlivů záměrů a koncepcí (Environmental Impact Assessment – EIAa Strategic Environmental Assessment – SEA) na životní prostředí je založen na systematickémzkoumání a <strong>po</strong>suzování jejich možného působení na životní prostředí. Smyslem jezjistit, <strong>po</strong>psat a komplexně vyhodnotit před<strong>po</strong>kládané vlivy připravovaných záměrů nebokoncepcí na životní prostředí a veřejné zdraví ve všech rozhodujících souvislostech. Cílemp<strong>roce</strong>su je zmírnění nepříznivých vlivů realizace hodnoceného záměru nebo koncepce naživotní prostředí.Výsledky p<strong>roce</strong>su EIA slouží jako odborný <strong>po</strong>dklad pro následné rozhodovací p<strong>roce</strong>syo <strong>po</strong>volení záměru a bez tohoto <strong>po</strong>dkladu nemůže být následné <strong>po</strong>volení vydáno. P<strong>roce</strong>sEIA u záměrů vymezených zákonem probíhá vždy dříve, než jsou záměry <strong>po</strong>voleny a než seza<strong>po</strong>čne s jejich vlastní realizací.P<strong>roce</strong>s <strong>po</strong>suzování vlivů na životní prostředí má původní legislativní základ v zákoněč. 244/1992 Sb., o <strong>po</strong>suzování vlivů na životní prostředí.Od 1. 1. 2002 byl zákon v části o <strong>po</strong>suzování vlivů záměrů (EIA) nahrazen zákonemč. 100/2001 Sb., o <strong>po</strong>suzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejícíchzákonů, a dále novelou, která vstoupila v platnost od 1. 5. 2004, v ní bylo nově upraveno<strong>po</strong>suzování vlivů koncepcí na životní prostředí (SEA).Dne 27. 4. 2006 došlo k novelizaci zákona č. 100/2001 Sb., ve znění zákona č. 93/2004 Sb.zákonem č. 163/2006 Sb. Zákon mimo jiné nově zohlednil i tzv. „<strong>po</strong>dlimitní záměry“, což seprojevilo zejména navýšením <strong>po</strong>čtu předložených oznámení. Od 22. 8. 2007 byl zákon novelizovánzákonem č. 216/2007 Sb., kterým je upraveno <strong>po</strong>suzování tzv. „<strong>po</strong>dlimitních záměrů“,čímž je snížena administrativní náročnost <strong>po</strong>suzování těchto záměrů.Počty <strong>po</strong>suzovaných záměrů v letech 1992–2001 <strong>po</strong>dle jednotlivých odvětví1201008060Graf 5.8Obchodní a skladové komplexyStavby průmyslových objektůZemědělské stavbyDopravní stavbyČistírny odpadních vodZdroj: CENIA402001992199319941995199619971998199920002001


74 | 75Typy záměrů, které <strong>po</strong>dléhají p<strong>roce</strong>su EIA, jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona a jedná se např.o průmyslové stavby, provozovny, dopravní stavby, energetická zařízení, zemědělské stavby,obchodní a skladové komplexy, těžby nerostných surovin, s<strong>po</strong>rtovní a rekreační objekty.V režimu zákona č. 244/1992 Sb. bylo v letech 1992–2001 <strong>po</strong>suzováno celkem 2 498 záměrů,které spadaly svými parametry <strong>po</strong>d ustanovení tohoto zákona. V letech 1992–2001 bylo vydáno2291 stanovisek z toho 52 nesouhlasných. Nesouhlasná stanoviska se týkala předevšímtěžby, spaloven, skládek odpadů, několika obchodních komplexů a zemědělských staveb.Od 1. 1. 2002 vstoupil v platnost nový zákon o <strong>po</strong>suzování vlivů na životní prostředí. Reagovalna <strong>po</strong>žadavky implementace směrnic Evropských s<strong>po</strong>lečenství. V tomto směru došlok rozšíření okruhu <strong>po</strong>suzovaných záměrů, a tím i <strong>po</strong>čtu oznámených záměrů.V letech 2002–2007 bylo celkem <strong>po</strong>suzováno 7 838 záměrů, včetně tzv. <strong>po</strong>dlimitních záměrů,jejichž <strong>po</strong>suzování bylo zavedeno novelou zákona v <strong>roce</strong> 2006 (od 27. 4. 2006). Podlimitníchzáměrů bylo <strong>po</strong>suzováno celkem 2 187. V zhledem k nutnosti zjednodušení p<strong>roce</strong>su<strong>po</strong>suzování <strong>po</strong>dlimitních záměrů byl zákon opět novelizován v <strong>roce</strong> 2007 (od 22. 8. 2007).Posuzování je zjednodušeno tím, že na základě zjednodušeného oznámení příslušný krajskýúřad vydá sdělení, zda záměr <strong>po</strong>dléhá zjišťovacímu řízení. V letech 2002–2007 bylo vydáno496 stanovisek z toho 20 nesouhlasných. Nesouhlasná stanoviska se týkala zejména stavebvětrných elektráren a dále těžby.Plocha měst (a obecně zastavěné plochy) během období <strong>1989</strong>–2001 vzrůstala a <strong>po</strong> krátkodobém<strong>po</strong>klesu kolem roku 2005 začala opět růst, jak uvádí Graf 5.10. Pokud jde o regionálnírozdělení (viz Tab. 5.2), největší <strong>po</strong>díl zastavěné plochy (dle situace v <strong>roce</strong> 2007) se nacházív Praze (10 %), dále v Moravskoslezském kraji (2,2 %), Jihomoravském (2 %) a Středočeskémkraji (1,9 %). Naopak v Karlovarském a Jihočeském kraji je <strong>po</strong>díl zastavěné plochy na celkovévýměře půdního fondu nejmenší (1 %).Zábor zemědělského a lesního půdního fondu silniční infrastrukturou se od roku 2000zvyšoval, meziročně od roku 2004 však <strong>po</strong>klesl, jak ukazuje Graf 5.11.Počty <strong>po</strong>suzovaných záměrů v letech 2002–2007 <strong>po</strong>dle jednotlivých odvětví(<strong>po</strong>dle zákona č. 100/2001 Sb.)500400300200100Města mají specifické klima, označovanéjako městský tepelný ostrov. Vyznačujese vyššími teplotami, jejichž rozdíl můžev ročním průměru činit cca 1 °C, za zvlášťpříznivých <strong>po</strong>dmínek, v letních měsícíchve večerních hodinách může okamžitýrozdíl činit i více než 5 °C. Jedná seo důsledek provozu budov (ztráty teplav zimním období) a odlišných tepelnýchvlastností umělých <strong>po</strong>vrchů (v letnímobdobí). Dále je třeba věnovat <strong>po</strong>zornosturbanistickému řešení intravilánu,které může zásadním způsobem ovlivnitproudění vzduchu v zástavbě.Omezení fragmentace krajiny je možnédosáhnout efektivním využitím stávajícíchpřepravních kapacit a tras, kombinacívíce druhů přepravy, koordinací přivýstavbě dopravní infrastruktury a vyhodnocovánímvyužití krajiny z hlediskaživotního prostředí a ochrany přírody.Tyto možnosti ale dopravní <strong>po</strong>litika ČRvesměs nevyužívá.Graf 5.9Obchodní a skladové komplexyStavby průmyslových objektůZemědělské stavbyDopravní stavbyČistírny odpadních vodZdroj: CENIANejsou zde zahrnuty tzv. <strong>po</strong>dlimitnízáměry.0200220032004200520062007Zastavěná plocha v České <strong>republice</strong> k 31. prosinci daného roku [km 2 ]1 310Graf 5.10Zdroj: ČUZK, Statistická ročenka půdního fondu1 3001 2901 2801 2701 2601 2501992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007


Kapitola 5: StavebnictvíZastavěná plocha v jednotlivých krajích, <strong>po</strong>díl na celkové výměře půdního fondu, 2007Kraj Zastavěná plocha [km 2 ] Rozloha [km 2 ] Zastavěná plocha [%]Hl. město Praha 49,6 496 10,0Tab. 5.2Zdroj: Český úřad zeměměřičský a katastrální,Statistická ročenka půdního fonduStředočeský 211,6 11 015 1,9Jihočeský 105,5 10 057 1,0Plzeňský 97,3 7 561 1,3Karlovarský 32,1 3 315 1,0Ústecký 91,5 5 335 1,7Liberecký 52,3 3 163 1,7Královéhradecký 92,5 4 758 1,9Pardubický 72,2 4 519 1,6Vysočina 85,0 6 796 1,3Jihomoravský 141,5 7 196 2,0Olomoucký 82,7 5 267 1,6Zlínský 72,2 3 964 1,8Moravskoslezský 119,9 5 427 2,2Česká republika celkem 1 305,7 78 867 1,7Celkový zábor půdy silniční infrastrukturou [ha]1000Graf 5.11Zdroj: Ředitelství silnic a dálnic ČR80060040020002000200120022003200420052006


76 | 775.3 Energetická náročnost budova produkce stavebního odpaduProvoz budov je energeticky náročný, a to nejen z hlediska s<strong>po</strong>třeby energie na vytápění,ale také na větrání, chlazení, osvětlování a přípravu teplé vody, což znamená zátěž životníhoprostředí znečišťujícími látkami vznikajícími při výrobě energie. Z tohoto důvodu (a rovněži z důvodu ekonomického) je stále větší snaha vkládána do snižování energetické náročnostibudov zateplováním, zkvalitňováním oken a účinnou regulací provozu otopných soustav,výroby a rozvodu teplé vody. Environmentálně šetrným řešením je výstavba nízkoenergetickýchdomů (s<strong>po</strong>třeba energie na vytápění do 50 kWh.m -2 za rok) a pasivních domů (s<strong>po</strong>třebaenergie na vytápění do 15 kWh.m -2 za rok), které ve větší míře využívají obnovitelné zdrojeenergie, mají díky řízenému větrání a rekuperaci odpadního tepla zdravé vnitřní prostředía díky výborné tepelné izolaci nižší energetickou náročnost. Zvláštní důraz je kladen nakompaktnost budovy a orientaci prosklených částí k jihu. Srovnání energetické náročnostijednotlivých typů staveb uvádí Tab. 5.3.Úroveň energetického hos<strong>po</strong>daření v budovách hodnotí energetický audit. Povinnostzpracování energetického auditu pro budovy a energetická hos<strong>po</strong>dářství je upravena zákonemč. 406/2000 Sb., o hos<strong>po</strong>daření energií ve znění <strong>po</strong>zdějších předpisů. S<strong>po</strong>třebyenergie, od kterých je provádění energetického auditu <strong>po</strong>vinné jsou stanoveny vyhláškouč. 213/2001 Sb., o <strong>po</strong>drobnostech náležitostí energetického auditu ve znění vyhláškyč. 425/2004 Sb., o náležitostech energetického auditu. Energetické audity jsou nedílnousoučástí žádostí o <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru ze státního programu Ministerstva životního prostředí, Ministerstvaprůmyslu a obchodu a dalších.V rámci Státního programu Ministerstva průmyslu a obchodu na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru ús<strong>po</strong>ry energiea využití obnovitelných zdrojů energie bylo během období 2001–2005 celkem přiděleno přibližně50 mil. Kč dotací na vypracování energetických auditů pro školy, nemocnice, bytovédomy a objekty občanské vybavenosti (Graf 5.12). Realizace do<strong>po</strong>ručených opatření přinášíús<strong>po</strong>ru energie přibližně 5,5 mil. GJ za rok, a v souvislosti s tím i snižování emisí škodlivindo ovzduší.Stavebnictví a průmyslová výroba jsou v České <strong>republice</strong> největšími producenty odpadů.Odpady z výroby stavebních hmot, výstavby a demolice se <strong>po</strong>dílely v <strong>roce</strong> 2004 přibližně30 % na veškerém produkovaném odpadu.Produkce tuhého stavebního odpadu se v období 2002–2006 zvyšovala (viz Graf 5.13)a současně i rostl <strong>po</strong>díl stavebních a demoličních odpadů na celkovém objemu odpadů. Nazákladě cílů 6. akčního programu EU a Surovinové <strong>po</strong>litiky státu v oblasti nerostných surovinz roku 1999 je <strong>po</strong>třeba zvýšit <strong>po</strong>díl recyklace stavebních odpadů s jejich následným využitím.Recyklace stavebních odpadů v místě jejich vzniku přináší vedle ús<strong>po</strong>r surovin a materiálůi snížení nároků na dopravní <strong>po</strong>třeby a s nimi s<strong>po</strong>jenou zvýšenou prašnost a emisnía hlukovou zátěž.S<strong>po</strong>třeba energie, emise CO 2ekv. a provozní náklady u různých typů stavebStarý dům Současný dům Nízkoenergetický dům Pasivní důmPrávními normami v oblasti ús<strong>po</strong>renergie při užívání budov jsou zákonč. 406/2000 Sb., o hos<strong>po</strong>daření energií,který trans<strong>po</strong>nuje evropskou Směrnici2002/91/EC, o energetické náročnostibudov a vyhláška MPO č. 148/2007 Sb.,o energetické náročnosti budov. Tatovyhláška je závazná pro stavbu a změnystaveb. Ve vyhlášce jsou obsaženy<strong>po</strong>drobnosti splnění <strong>po</strong>žadavků na energetickounáročnost budovy, vý<strong>po</strong>četního<strong>po</strong>stupu jejího hodnocení a obsah průkazuenergetické náročnosti, který obsahujeshrnutí všech <strong>po</strong>žadovaných ukazatelůa zejména třídu energetické náročnostibudovy. Součástí údajů v průkazu jsoutaké návrhy opatření, jejichž realizaceby vedla k snížení celkové energetickénáročnosti budovy, tedy k dosažení lepšítřídy hodnocení.Tab. 5.3Zdroj: Pasivní domy, Ing. Martin Vonka, Ph.DS<strong>po</strong>třeba energiena vytápění (MWh/rok)Emise CO 2ekv.(tun/rok)Provozní nákladyna vytápění (Kč/rok)24 10 4,5 1,88,1 3,4 1,5 0,821 600 9 000 4 100 2 500


Kapitola 5: StavebnictvíEnergetický auditks1000800600400200mil. Kč2015105Graf 5.12Počet <strong>po</strong>daných žádostí [ks]Počet provedených auditů [ks]Dotace MPO [mil. Kč]Zdroj: ČEA0200120022003200420050Roční produkce odpadů ze stavebnictvímil. t %3050252040Graf 5.13Produkce odpadů ze stavebnictví [mil. t]Produkce odpadů v ČR celkem [mil. t]Podíl produkce odpadů ze stavebnictvína celkové produkci ČR [%]Zdroj: ČSÚ151050200220032004200520063020V <strong>roce</strong> 2002 vstoupil v platnost zákonč. 185/2001 Sb., o odpadech, který mimojiné redukuje seznam nebezpečných odpadůa některé z nich přesouvá do kategorieostatní odpad. Za těchto okolnostínebyl změněn metodický <strong>po</strong>stup vý<strong>po</strong>čtu,a proto mezi roky 2001 a 2002 <strong>po</strong>kleslovykazované množství odpadů.Vývoj stavební produkce a stavebního odpadutis. t1000800mld. Kč500400Graf 5.14Stavební odpad [tis. t]Stavební práce celkem [mld. Kč, b. c.]Zdroj: Eurostat, ČSÚ60030040020020010001998199920002001200220032004200520060


6Doprava


Kapitola 6: DopravaDoprava se v České <strong>republice</strong> v letech <strong>1989</strong>–2006 měnila směrem k <strong>po</strong>měrům v zemích západní Evropy. Objemyosobní přepravy se trvale zvyšovaly, a to zejména v důsledku dynamického růstu letecké a individuální automobilovédopravy. Celkové objemy nákladní dopravy se od roku <strong>1989</strong> zvýšily jen velmi málo, zřetelně se všakměnila skladba přepravovaného zboží a s tím i struktura nákladní přepravy. Restrukturalizace průmyslu a s nís<strong>po</strong>jené snížení <strong>po</strong>ptávky <strong>po</strong> velkoobjemových přepravách (např. uhlí, železná ruda) při současném nárůstu <strong>po</strong>ptávky <strong>po</strong>flexibilnější a rychlejší silniční dopravě vedly k přesouvání nákladní dopravy z železnice a lodí na silnici. Přepravní výkonynákladní silniční dopravy se tak zvýšily do roku 2006 na více jak trojnásobek stavu v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>.Vývoj struktury osobní i nákladní dopravy způsobil, že i přes <strong>po</strong>kles měrné energetické a emisní náročnosti dopravyzpůsobené rozvojem technologií a účinnějším uplatňováním environmentálních opatření negativní vliv dopravy na životníprostředí na rozdíl od většiny ostatních hos<strong>po</strong>dářských sektorů stoupal. Doprava se <strong>po</strong>stupně stala, s <strong>po</strong>klesem znečištěníz velkých průmyslových subjektů, v mnoha ohledech rozhodujícím činitelem ovlivňujícím kvalitu ovzduší. V <strong>roce</strong> 2006 bylanejvětším emitentem emisí oxidu uhelnatého a oxidů dusíku a druhým největším emitentem prašných částic (první jsoumalé zdroje, zejména vytápění domácností). Významně se <strong>po</strong>dílí na emisích prekurzorů přízemního ozonu, do ovzduší emitujemutagenní a karcinogenní <strong>po</strong>lycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) a těkavé organické látky (VOC). Podíl motorovýchdruhů dopravy na emisích skleníkových plynů neustále stoupá.Silniční doprava svými rostoucími územními nároky na dopravní infrastrukturu negativně ovlivňuje strukturu a funkcekrajiny – jedná se zejména o zábory půdy a fragmentaci biotopů a biokoridorů, což přináší i riziko ztráty biodiverzity.V ne<strong>po</strong>slední řadě je zdrojem hlukové zátěže negativně působící na zdraví obyvatel.Jaké je řešení současných environmentálních problémů dopravy? Ne<strong>po</strong>chybně velmi obtížné. Jde o to, že se téměř nevyhnutelněstřetávají zájmy environmentální a ekonomické. Současným úkolem je vymyslet takový koncept dalšího rozvojedopravy, který bude environmentálně šetrný a současně nebude mít významné negativní dopady na život obyvatel (např.horší dostupnost dopravy) a celkově na národní hos<strong>po</strong>dářství.6.1 Vývoj sektoru a jeho socioekonomické souvislosti6.1.1 Osobní dopravaVývoj dopravy v ČR v letech <strong>1989</strong>–2006 odrážel hos<strong>po</strong>dářský rozvoj země a změny ve s<strong>po</strong>lečnosti(a další socioekonomické změny) a rozvíjel se v souladu s trendy v Evropské unii. Během tohotoobdobí se celkové objemy osobní přepravy zvýšily o 33 % (z 82 267 mil. oskm na 109 792 mil.oskm). Největší absolutní nárůst zaznamenala individuální automobilová doprava (IAD) – o 83 %na 69,63 mld. oskm, s největší dynamikou se rozvíjela letecká doprava (o 290 % na 10,23 mld.oskm). Klesaly naopak přepravní výkony osobní železniční přepravy (o 52 % na 6,92 mld. oskm),autobusové dopravy (o 23 % na 9,5 mld. oskm) a městské hromadné dopravy (MHD) – o 14 % na13,5 mld. oskm. Vývoj přepravních výkonů osobní dopravy ukazuje Graf 6.1.Letecká doprava v rámci České republiky přepravila v <strong>roce</strong> 2006 celkem 6,7 milionu cestujících,což je 4,5krát více než před 17 lety. Tento vývoj sleduje evropské i světové trendy rozvojeletecké dopravy. Významnou roli hraje také integrace ČR do Evropy, rozvoj <strong>po</strong>dnikání, nadnárodníchs<strong>po</strong>lečností a expanze nízkonákladových leteckých přepravců.Největší <strong>po</strong>kles přepravních výkonů veřejné dopravy nastal do <strong>po</strong>loviny 90. let minuléhostoletí, od té doby mají přepravní výkony (s výjimkou <strong>po</strong>kračujícího mírného <strong>po</strong>klesu železnice)stagnující trend. U MHD je v <strong>po</strong>sledních letech <strong>po</strong>zorováno určité kolísání přepravníchvýkonů. Pro autobusovou dopravu (mimo MHD) <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 je typické mírné kolísání přepravníchvýkonů při <strong>po</strong>klesu <strong>po</strong>čtu přepravených osob. Ukazuje to na rozvoj dálkové přepravyna úkor přepravy regionální, která je pro firmy ztrátová a bývá někdy i rušena.Základní ukazatele v osobní dopravě:• <strong>po</strong>čet přepravených osob• přepravní výkony v osobových kilometrech(oskm) – <strong>po</strong>čet přepravených cestujícíchkrát průměrná délka přepravy• přepravní výkony v místových kilometrech(místokm) – nabídka kapacitypro přepravu osob ve veřejné osobnídopravě krát <strong>po</strong>čet ujetých km• přepravní výkony ve vozokilometrech(vozkm) – kolik kilometrů ujel určitýdruh vozidel nezávisle na své kapacitěa vytížení


80 | 81Výkony jednotlivých druhů osobní dopravy [mil. oskm]120 000100 00080 00060 00040 000Graf 6.1ŽelezničníIADVeřejnáLeteckáMHDCelkemZdroj: Statistická ročenka ČR <strong>1989</strong>, Dopravaa životní prostředí v ČR v <strong>roce</strong> 1998 CDV,Ročenky dopravy (od roku 1995)20 0000<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Časová řada je zatížena řadou metodickýchzměn, takže data nejsou plněsrovnatelná. V letecké dopravě jsouzahrnuty jen výkony <strong>po</strong>dniků registrovanýchna území ČR.Struktura výkonů jednotlivých druhů osobní dopravy [%]<strong>1989</strong> 200619,216,312,39,33,28,7156,3Graf 6.2ŽelezničníIADSilniční veřejnáLeteckáMHDZdroj: Statistická ročenka ČR 1991,Ročenka dopravy 200646,363,4Struktury přepravních výkonů osobní dopravy mezi roky <strong>1989</strong> a 2006 uvádí Graf 6.2. Zatímcov <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> zajišťovala veřejná doprava více jak <strong>po</strong>lovinu celkových přepravních výkonů,v <strong>roce</strong> 2006 jednoznačně dominovala doprava individuální.Individualizaci dopravy zřetelně ovlivnil vývoj socioekonomických faktorů – růst individualizacezpůsobu života, rozvoj suburbánních zón a trendy v naku<strong>po</strong>vání a trávení volnéhočasu (hypermarkety, velká zábavní centra). Svou roli hrály i ekonomické faktory: Dynamickyse rozvíjel trh s novými i ojetými automobily, zdanění vozidel i <strong>po</strong>honných hmot se relativně(vzhledem k inflaci, průměrným mzdám a cenám na trhu) snížilo a konkurenční prostředí neumožnilovýraznější cenové nárůsty, které zůstávaly <strong>po</strong>d úrovní inflace. K tomu přistoupiloomezení veřejné dopravy, zejména do menších odlehlejších sídel. Automobil se tak stal prořadu lidí nezbytným dopravním prostředkem.Veřejná doprava osob dokázala jen obtížně tomuto trendu z hlediska kvality, ceny a <strong>po</strong>krytíkonkurovat a ztrácela tak své klienty a nedokázala získat klienty nové. I přes <strong>po</strong>kračujícídotace z veřejných roz<strong>po</strong>čtů do provozu veřejné dopravy a její infrastruktury nárůst cenjízdného převýšil inflaci. V letech <strong>1989</strong>–2005 se zvýšilo průměrné jízdné ve vlacích o 337 %,u linkových autobusů o 340 %, přičemž s<strong>po</strong>třebitelské ceny se zvýšily asi o 329 %. Významnýmproblémem bylo zásadní zvýšení <strong>po</strong>řizovacích cen vozidel veřejné dopravy, které vedlok <strong>po</strong>malé obnově vozového parku a s tím související kvalitě přepravy.Obnova vozového parku ve veřejné dopravě, zvláště pak drážní, byla v 90. letech velminízká, což snižovalo její atraktivitu pro cestující. Po <strong>roce</strong> 2000 šlo převážně o modernizacistarších vozidel. Stát se na obnově <strong>po</strong>dílel jen v malém rozsahu (nejčastěji kolem 400 mil.Kč/rok). Kromě roku 2006 šla <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra jen na obnovu vozidel linkových autobusů a MHD.K vyčíslení dotací na ztrátový provoz veřejné dopravy osob nejsou v první <strong>po</strong>lovině 90. letvěrohodné údaje. V osobní železniční dopravě dominovalo nepřímé křížové financování zezisků nákladní železniční dopravy. V <strong>roce</strong> 2006 veřejné roz<strong>po</strong>čty přispěly na ztrátový provozlinkových autobusů 4,1 mld. Kč, osobní železniční dopravy 7,3 mld. Kč a MHD 11,8 mld. Kč.S cílem snížit náklady na veřejnou dopravní obslužnost docházelo k <strong>po</strong>stupnému budováníintegrovaných dopravních systémů (IDS) v regionech velkých měst. Významnější rozvoj nastal<strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000. Páteří jednotlivých IDS byla vyjma Středočeského kraje železniční a další kolejovádoprava. Zásadní překážkou pro rychlejší rozvoj IDS je špatný stav většiny železničních tratí.Přepravní výkony ve vozokilometrecha místokilometrech jsou ve veřejnédopravě vcelku dobře evidovány, <strong>po</strong>čtypřepravených osob se odhadují. Nejméněpřesné jsou odhady přepravních výkonův oskm.Základní ukazatele v nákladní dopravě:• hmotnost přepravovaných nákladů• přepravní výkon v tunokilometrech– hmotnost přepravovaných nákladůkrát průměrná přepravní vzdálenostPřeprava a přepravní výkony letecké,vodní a nákladní silniční dopravy (NSD)se v souladu s metodikou Eurostatu<strong>po</strong>čítají jako přeprava a přepravní výkonysubjektů registrovaných na území ČRnezávisle na místě realizace. Zahrnujíi jejich výkony v zahraničí a nezahrnujívýkony dopravců registrovaných v zahraničína území ČR.Tzv. osobní vodní doprava je reálněrekreační plavba a výkony přívozů.Její objem je nízký.


Kapitola 6: Doprava6.1.2 Vozový parkPočet motorových vozidel se od roku <strong>1989</strong> výrazně zvýšil (viz Graf 6.3). Počet osobníchautomobilů v <strong>roce</strong> 2007 přesáhl 4,3 milionu (nárůst o 84 %), <strong>po</strong>čet nákladních automobilů sezvýšil o 249 % na 534 tisíc vozidel, naopak <strong>po</strong>čet motocyklů a autobusů se snižoval.Nárůst <strong>po</strong>čtu osobních automobilů v ČR byl výrazně vyšší, než byl průměrný nárůst v EU.Mezi lety 1990 a 2005 (období se srovnatelnými daty) se v zemích původní EU15 jednaloo průměrný nárůst o 24 %, v zemích evropské pětadvacítky o 31 % a v České <strong>republice</strong> přibyloaut o 73 %. V těchto údajích se projevuje dynamický růst motorizace v ČR <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> narozdíl od západní Evropy, kde byl trh v <strong>roce</strong> 1990 již <strong>po</strong>dstatně více nasycen.V <strong>roce</strong> 2006 připadalo v ČR na 1 000 obyvatel přibližně 400 vozidel (jeden osobní automobilpřibližně na 2,5 osoby). Největší <strong>po</strong>čet registrovaných automobilů na obyvatele je v Praze, kdejiž připadá jeden automobil na ani ne dva obyvatele. Česká republika tak zaujímá jedno z předníchmíst mezi přistupujícími zeměmi EU, dotahuje se na západoevropské země, a dokoncepředstihla Dánsko. Z nových členských států EU ji předstihuje Slovinsko, kde stupeň motorizacebyl <strong>po</strong>dstatně vyšší již v době před rokem <strong>1989</strong>, a tento trend <strong>po</strong>kračoval i v dalších letech.Vývoj <strong>po</strong>čtu motorových vozidel [tisíce vozidel]6 0005 0004 0003 0002 0001 000Průměrné stáří registrovaných vozidelpatří mezi nejstarší v EU (17,2 letcelkem, 13,9 let u osobních automobilův <strong>roce</strong> 2007).Graf 6.3JednostopáAuta do 3,5 tNákladníAutobusyCelkemZdroj: IRTAD,CDVJednostopá vozidla zahrnují i mopedy.Nejsou uváděna speciální nákladnívozidla (autojeřáby, hasičů atd.).0<strong>1989</strong>1990199119921993199419951996199719981999200020012002200320042005200620076.1.3 Dopravní síťV hustotě dopravních sítí patří Česká republika historicky k předním zemím Evropy i světa.Na kilometr čtvereční plochy státu v <strong>roce</strong> 2004 připadalo 0,12 km železnic (nejvíc v EU,0,046 km v EU15), 0,7 km silnic (0,99 km v EU15) a 0,012 km dálnic (0,016 km v EU15, SRN0,034 km, Belgie 0,057 km). Délka dopravních cest v letech <strong>1989</strong>–2006 stagnovala (vizTab. 6.1). Celková délka silnic za toto období sice o 1 % <strong>po</strong>klesla, avšak významně se zvýšiladélka dálnic a rychlostních silnic (o 71 %). V železniční přepravě je zřetelný nárůst délkyelektrifikovaných tratí o 19 % na 3 041 km v <strong>roce</strong> 2006.Vytíženost silniční sítě se při stagnaci její délky prudce zvyšuje. Intenzita dopravy nanejzatíženějších úsecích dosahuje hodnot desetitisíců vozidel denně, nejvíce je zatíženadálnice D1, na které u hranic Prahy se průměrná intenzita blíží 100 tis. vozidel denně. Kapacitanejzatíženějších komunikací se stává nedostatečnou, což přináší častý výskyt dopravníchzácp a větší riziko dopravních nehod. V průměru připadlo v <strong>roce</strong> 2006 na 1 kilometrsilniční sítě (včetně méně vytížených silnic 3. třídy) 70 osobních automobilů.V ČR stále chybí hustá kapacitní síť bezpečných cyklostezek pro denní využívání, oddělenáod automobilového provozu. V <strong>roce</strong> 2007 existovalo jen asi 1 067 km komunikací vhodnýchpro cyklisty pro denní dojíždění. Nejvhodnější jsou bezpečné cyklostezky fyzicky oddělenéod automobilového provozu s kvalitním rovným a hladkým <strong>po</strong>vrchem. K 1. 1. 2008CDV eviduje 31 105 km vyznačených cyklotras dle jednotné metodiky technických předpisů.V <strong>roce</strong> 2006 však asi 60 % cyklotras vedlo <strong>po</strong> silnicích bez jakéhokoliv oddělení od silničnídopravy, kde jsou cyklisté ohrožováni auty stejně jako na běžných silnicích.Provozní délka tratí pražského metrase mezi lety <strong>1989</strong>–2006 zvýšila o 72 %,a to na 55 km, provozní délka tramvajovýchtratí se zvýšila o 14 % na 376 km,provozní délka trolejbusových tratí sezvýšila o 38 % na 412 km. Délka vodníchcest se úředně zvýšila zahrnutím četnýchvodních cest pro rekreační plavbu na přehradníchjezerech do vodních cest. Délkaro<strong>po</strong>vodů se v ČR zvýšila z 504 km na674 km dokončením ro<strong>po</strong>vodu Ingolstadtv <strong>roce</strong> 1996. Délka plynovodů vysokéhoa velmi vysokého tlaku <strong>po</strong> celé obdobíčinila 3 640 km.


82 | 83Vývoj délky dopravních cest bez elektrické trakce MHD [km]Tab. 6.1RokDopravnícesty celkemŽeleznicecelkemElektrifik.železniceSilnicecelkemDálnicea RSSilnice1. třídyRo<strong>po</strong>vodyVodnícestyZdroj: Ročenky dopravy, CDV, ŘSD, ČSÚ.Silnice 1. třídy bez rychlostních silnic.<strong>1989</strong> 66 518 9 446 2 561 56 265 563 6 239 504 3031990 66 056 9 451 2 579 55 798 590 6 290 504 3031995 66 111 9 430 2 743 55 500 672 6 201 504 6772000 66 190 9 444 2 843 55 408 798 5 732 674 6642006 65 584 9 597 3 041 55 585 962 5 844 674 6646.1.4 Nákladní dopravaCelkové výkony nákladní dopravy v ČR se v období <strong>1989</strong>–2006 změnily jen velmi málo(nárůst o 3 % na 68,93 mld. tkm), výrazněji než v osobní dopravě se však měnila strukturanákladní dopravy. Výkony nákladní silniční dopravy v ČR se zvýšily na 50,37 mld. tkm, tj.o 219 % (na více než trojnásobek). V <strong>roce</strong> 2006 dosáhl její <strong>po</strong>díl na celkových objemech nákladnídopravy 72,7 % (Graf 6.4). Naopak klesaly výkony nákladní železniční dopravy, vodnídopravy, letecké dopravy a <strong>po</strong>trubní dopravy. Tento vývoj byl z hlediska životního prostředíjednoznačně nepříznivý.Vývoj struktury přepravy ovlivňoval odvětvový i územní vývoj ekonomiky České republiky.V 90. letech 20. století se výrazně snížil objem obchodu s někdejšími „socialistickými“ státyvčetně Slovenska, uskutečňovaný převážně <strong>po</strong> železnici. Transformace ekonomiky snížilavýznam tehdy tradičních odvětví průmyslu s velkými objemy přeprav uhlí, železné rudya oceli. Klesala proto zejména přeprava velkoobjemových komodit, které jsou vhodné provodní a železniční dopravu. Naopak výrazně přibývalo maloobjemových <strong>po</strong>ložek s vyšší přidanouhodnotou, pro jejichž přepravu je vhodnější flexibilnější a rychlejší silniční doprava.Nové průmyslové zóny se až na výjimky budovaly bez na<strong>po</strong>jení na železnici, což dále snižovalojejí význam pro nákladní dopravu. Strukturu nákladní přepravy v letech <strong>1989</strong>–2006 dlejednotlivých druhů přepravy ukazuje Graf 6.5.Vývoj jednotlivých druhů přepravy ovlivnilo také rozdělování investic na rozvoj, opravya údržbu jejich dopravní infrastruktury. Z veřejných roz<strong>po</strong>čtů bylo investováno v <strong>roce</strong> 2006do silniční infrastruktury asi 58 mld. Kč, na železnice 21 mld. Kč, na vodní cesty 0,6 mld. Kč,na rozvoj cyklistické dopravy jen asi 0,1 mld. Kč ze Státního fondu dopravní infrastruktury(SFDI). Rozvoj letišť je financován ze soukromých zdrojů. Náklady na údržbu, opravy a rozvojdopravní infrastruktury v ČR, hrazené z veřejných roz<strong>po</strong>čtů, ukazuje Tab. 6.2.Závažné je, že rozhodující investice kromě vodní dopravy šly na velké rozvojové projekty(náklady na výstavbu dálnic se mezi roky 1990 a 2004 zvýšily 6,7x ve stálých cenách stavebníchprací), zatímco údržba a opravy ostatních silnic a železnic byly výrazně <strong>po</strong>dfinancoványa jejich technický stav se zhoršoval. Na třech železničních tratích o celkové délce 42 km bylpro technickou nezpůsobilost dokonce zastaven provoz. Světová banka v <strong>roce</strong> 1998 odhadlazanedbání údržby a oprav železnic na cca 150–200 mld. Kč, což se zdá reálné, ne<strong>po</strong>čítámelináklady na výstavbu chybějících tratí a <strong>po</strong>třebu zásadní modernizace řady dalších tratí.Rozhodující část investic do železniční infrastruktury od roku 1996 šla na výstavbu 1. a 2.a s<strong>po</strong>jovacího koridoru.Indikátor udržitelné dopravy – přepravní výkon nákladní dopravy na hrubý domácí produktHDP – vyznívá pro ČR <strong>po</strong>zitivně, neboť při stagnaci výkonu nákladní přepravy docházík růstu HDP. Tento indikátor však nezachycuje z hlediska životního prostředí velmi nepříznivývývoj struktury přepravy – prudký růst nákladní silniční dopravy na úkor přepravy železniční,vodní a <strong>po</strong>trubní.Údaje o <strong>po</strong>klesu výkonů nákladní leteckédopravy jsou zřejmě dány metodikoustatistického sledování, neboť ji vesměsprovozují zahraniční dopravci. Údajeo výkonech vodní dopravy jsou očištěnyod přeprav v třetích zemích.1. železniční koridor zahrnuje trať Děčín– Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav,2. železniční koridor trať Petrovice u Karviné– Přerov – Břeclav, s<strong>po</strong>jovací koridortrať Česká Třebová – Přerov, 3. železničníkoridor trať Cheb – Plzeň – Prahaa Dětmarovice – Mosty u Jablunkova(boční větev trať Plzeň – Česká Kubice),4. železniční koridor trať Praha – Tábor –České Budějovice – Horní Dvořiště (bočnívětev Veselí n. Lužnicí – České Velenice)+ úseky na státní hranice.Výstavba koridorů obnáší modernizacihlavních tratí ČR na rychlost až 160 km zahodinu, zatížení trati 22,5 t na nápravu,pružné uložení kolejí, vybavení tratimoderním zabezpečovacím zařízením,vybudování nových nástupišť, instalaciprotihlukových stěn ad. Na některýchúsecích tratí výstavba koridorů znamenái její elektrifikaci, přidání druhé (třetí)koleje, dílčí přeložky ke zvětšení <strong>po</strong>loměruoblouku trati a tím i zvýšení rychlostiad. Běžné modernizace tratí se liší <strong>po</strong>žadavkemmodernizovat na rychlost jen do120 km/hodinu.


Kapitola 6: DopravaVývoj výkonů druhů nákladní dopravy [mil. tkm]70 00060 00050 00040 00030 00020 000Graf 6.4Železniční elektrickáŽelezniční motorováSilničníVodníLeteckáRo<strong>po</strong>vodyCelkemZdroj: FSÚ (<strong>1989</strong>), CDV (1990–1994),Ročenka dopravy (od 1995)10 0000<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Struktura výkonů nákladní dopravy [%]<strong>1989</strong> 200623,5 22,82,20,14,43,30,11,1Graf 6.5ŽelezničníSilničníVodníLeteckáRo<strong>po</strong>vodyZdroj: Statistická ročenka ČSÚ 1990,Ročenka dopravy 200669,772,7Náklady na údržbu, opravy a rozvoj dopravní infrastrukturyz veřejných roz<strong>po</strong>čtů [mld. Kč, běžné ceny]Rok Silniční Železniční Vodní Letecká MHD Potrubní Celkem<strong>1989</strong> 6,3 6,8 0,2 0,5 – – 13,81995 15,8 7,9 0,2 0,3 1,7 1,4 27,32000 20,1 22,3 0,5 0,2 2,6 0,4 46,12006 57,7 20,6 0,6 0 6,0 0 84,82006/<strong>1989</strong> N 9,1 3,0 2,7 – – – 6,12006/<strong>1989</strong> R 1,9 0,7 0,6 – – – 1,3Tab. 6.2Zdroj: Výroční zpráva FMD <strong>1989</strong>, od roku 1993kromě MHD Ročenky dopravy. U MHD jen údajeza Prahu a SFŽP.N = nominální index, který udává nákladyvynaložené na dopravní infrastrukturuz veřejných roz<strong>po</strong>čtů v běžnýchcenách.R = reálný index cen, který udává nákladyvynaložené ve stálých cenách, tj.zohledňuje inflaci cen stavebních prací.


84 | 856.1.5 Zaměstnanost v sektoru dopravyZaměstnanost v dopravě se v letech <strong>1989</strong>–2005 snížila o 9 % (viz Graf 6.6). Zatímco zaměstnanostv silniční dopravě se zvýšila o 124 % a v letecké o 10 %, zaměstnanost v železničnídopravě se snížila o 59 %, ve vodní dopravě o 83 % a v MHD o 18 %.Zaměstnanost v železniční a vodní dopravě snižoval v 90. letech zejména <strong>po</strong>kles přepravníchvýkonů, <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 se jednalo zejména o modernizaci vybraných hlavních tratí a zaváděnísystémů dálkového řízení železniční dopravy.Významné jsou nepřímé vlivy dopravy na zaměstnanost. Nedostatečná dopravní dostupnostzvyšuje nezaměstnanost obyvatel ekonomicky slabých regionů, zejména ve s<strong>po</strong>jenís nabídkou nízkých mezd, naopak dobrá dopravní dostupnost (např. na<strong>po</strong>jení regionu nadálniční síť) simuluje investice a vytváří nové pracovní příležitosti.Zaměstnanost v jednotlivých oborech dopravy – fyzičtí pracovníci200 000150 000100 00050 000Graf 6.6ŽelezničníSilničníVodníLeteckáMHDCelkemZdroj: V letech <strong>1989</strong>–1992 vše a v letech1993–1996 celkem ČSÚ. MHD od roku 1997 dlevýročních správ sdružení 19 velkých <strong>po</strong>dnikůMHD, údaje za léta 1992–1996 chybí.Ostatní – Ročenky dopravy ČR.0<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006V <strong>roce</strong> 1992 nejsou data k dis<strong>po</strong>zici,u MHD ani v období 1992–1996.6.1.6 S<strong>po</strong>třeba energie v dopravěPři klesající energetické náročnosti národního hos<strong>po</strong>dářství v letech <strong>1989</strong>–2006 setrakční s<strong>po</strong>třeba energie v motorové dopravě zvyšovala a <strong>po</strong>díl motorové dopravy na celkovés<strong>po</strong>třebě energie se tak zvýšil z 10 % v <strong>roce</strong> 1990 na 22 % v <strong>roce</strong> 2006 (viz Graf 6.7). Celkovýnárůst trakční s<strong>po</strong>třeby energie v motorové dopravě dosáhl 91 % ze 131 tis. na 251 tis. TJ.S<strong>po</strong>třeba trakční elektřiny v železniční dopravě v ČR se <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> snižovala z cca1 754 GWh v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> na 1 508 GWh v <strong>roce</strong> 1993 a 1 173 GWh v <strong>roce</strong> 2006. Přispěl k tomu i zřetelný<strong>po</strong>kles výkonů nákladní železniční přepravy. Podíl trakční s<strong>po</strong>třeby elektrických druhůdopravy na konečné s<strong>po</strong>třebě energie v ČR se v letech 1990–2005 snížil z 0,76 % na 0,5 %.Vývoj trakční s<strong>po</strong>třeby energie vyplývá z vývoje výkonů jednotlivých druhů osobní a nákladnídopravy a jejich tzv. měrné energetické náročnosti. Ta udává <strong>po</strong>měr přepravního výkonuna s<strong>po</strong>třebovanou energii – tedy kolik oskm nebo tkm v průměru přepravíme na jednotkus<strong>po</strong>třebované energie. Logicky platí, že čím menší přepravní výkon daný druh dopravyna jednotku s<strong>po</strong>třebované energie uskuteční, tím je příslušný druh dopravy energetickynáročnější.Jak uvádí Tab. 6.3, nejvyšší energetickou náročnost mají individuální automobilová a nákladnísilniční doprava. Nárůst s<strong>po</strong>třeby energie ve sledovaném období je proto možné odůvodnitzvyšováním přepravních objemů energeticky nejnáročnějších odvětví dopravy. Energetickynejús<strong>po</strong>rnější je naopak elektrická trakce nákladní železniční dopravy a v osobní dopravěmetro, následováno tramvajemi, trolejbusy a elektrickou trakcí železnice. Tato skutečnost sevysvětluje tím, že kolej klade ocelovému kolu drážního vozidla asi 6x menší od<strong>po</strong>r než silnicepneumatice. Značnou roli také hraje vytížení vozidel, které je nejvyšší u MHD.Zatímco trakční s<strong>po</strong>třeba motorových druhů dopravy se zvýšila o 91 %, jejich přepravnívýkony se zvýšily v osobní dopravě o 46 % a v nákladní dopravě (bez ro<strong>po</strong>vodů) o 116 %.Existuje s<strong>po</strong>třeba energie v dopravětrakční, tj. energie s<strong>po</strong>třebovaná na<strong>po</strong>hon vozidel, a celková, která zahrnujei s<strong>po</strong>třebu energie při souvisejících činnostech(v objektech letišť, nádraží, přístavů,opravnách dopravních prostředkůad.). Tato kategorie zahrnuje i činnostis dopravou jen volně související – službycestujícím, pracovníkům dopravy aj.Trakční s<strong>po</strong>třeba energie se zjišťuje nazákladě bilance výroby, dovozu, vývozua prodeje <strong>po</strong>honných hmot. Energetickýobsah jednotlivých druhů <strong>po</strong>honnýchhmot se pře<strong>po</strong>čítává na TJ. V letech2005–2006 byla ale datová základnas<strong>po</strong>třeby <strong>po</strong>honných hmot a tím i emisízásadně pře<strong>po</strong>čítána, takže s<strong>po</strong>třebanafty vodní dopravou se snížila na 20 %,motorové železnice na 40 %, autobusůasi o třetinu. Pře<strong>po</strong>čet byl provedendosud zpětně jen do roku 2000, takžeobdobí do roku 1999 a <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 májen omezenou a v případě vodní, motorovéželezniční a autobusové dopravy velminízkou vy<strong>po</strong>vídací schopnost.


Kapitola 6: DopravaKonečná s<strong>po</strong>třeba energie v ČR a trakční s<strong>po</strong>třeba energie v motorové dopravě [TJ]15001200900600Graf 6.7Konečná s<strong>po</strong>třeba energie v ČRTrakční s<strong>po</strong>třeba energie v dopravěZdroj: ČSÚ, CDVRoky 2000–2006 jsou ovlivněny změnoumetodiky odhadu s<strong>po</strong>třeby <strong>po</strong>honnýchhmot motorovou dopravou.300019901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Energetická efektivnost vozidel osobní [1 000 oskm/TJ]a nákladní [1 000 tkm/TJ] dopravy, 2005Tab. 6.3MotorováželezniceElektrickáželezniceVodní Letecká IAD/NSD Autobus Metro Tramvaj TrolejbusZdroj: vý<strong>po</strong>čty CENIA na základě dat Ročenkydopravy, CDV, ČD, ČEZ a ČSÚ.Osobní 746 2 459 – 673 545 624 8 625 5 420 3 004Nákladní 1 032 7 681 3 880 – 665 – – – –6.1.7 Prodej <strong>po</strong>honných hmotProdej <strong>po</strong>honných hmot se v letech 1990–2006 zvýšil téměř na dvojnásobek (viz Tab. 6.4).Růst prodeje benzínů činil 69 %, motorové nafty 70 % a leteckého petroleje 32 %. Nově seobjevily ekologicky šetrnější <strong>po</strong>honné hmoty – bionafta, zkapalněný ropný plyn (Linquid PetroloeumGas, LPG) a stlačený zemní plyn (Compressed Natural Gas, CNG). Olovnaté benzínybyly vyřazeny z prodeje k 1. 1. 2001.Růst prodeje <strong>po</strong>honných hmot je možné s<strong>po</strong>jovat s růstem přepravních výkonů energetickynáročné silniční a letecké dopravy. K růstu s<strong>po</strong>třeby dochází i přes zvyšování cen <strong>po</strong>honnýchhmot.Prodej <strong>po</strong>honných hmot [tis. t]Tab. 6.4RokBenzínnaturalBenzínPbBenzínleteckýBenzíncelkemPetrolejleteckýNaftamotorováBiopaliva LPG CNGZdroj: ČAPPO1990 10 1 175 8 1 192 256 2 275 0 0 01995 782 893 9 1 684 177 1 983 25 1,6 3,22000 1 562 356 2,8 1 921 192 2 393 228 62,1 4,92005 2 055 – 2,0 2 057 335 3 704 10 70 3,52006 1 999 – 2,0 2 001 339 3 396 19 72 4,0


86 | 876.2 Environmentální souvislosti vývoje dopravyDoprava patří k sektorům s významným vlivem na životní prostředí. Ovlivňuje kvalituovzduší, způsobuje značné zábory půdy a fragmentaci krajiny, a tím i narušení její struktury,a je zdrojem nadměrného hluku. S rostoucí intenzitou dopravy se tyto zátěže životníhoprostředí zvyšují, a to i přes významný technologický rozvoj a důslednější uplatňování environmentálníchaspektů dopravní <strong>po</strong>litiky.6.2.1 Emise z dopravyEmise z motorových druhů dopravy (dále jen dopravy) představují značnou zátěž životníhoprostředí a rovněž i ožehavý problém současnosti. Podíl dopravy na celkovém znečišťováníovzduší stoupá, a to i přesto, že měrné emise (na jednotku přepravního výkonu jednotlivýchdruhů dopravy), zejména u individuální automobilové dopravy, zřetelně klesají.Hlavním znečišťovatelem ovzduší v oblasti mobilních zdrojů je silniční doprava (nákladníi osobní), která v <strong>roce</strong> 2006 uvolňovala, s výjimkou emisí SO 2, 92,6–98,7 % všech sledovanýchškodlivin z motorové dopravy. Emisně nejškodlivější se v rámci silniční dopravy <strong>po</strong>stupněstala nákladní silniční doprava, jejíž absolutní emise i <strong>po</strong>díly na celkových emisích většinyškodlivin z dopravy ve sledovaném období stoupaly. U individuální automobilové dopravyje situace přes dynamický růst <strong>po</strong>čtu vozidel i přepravních výkonů <strong>po</strong>dle většiny ukazatelůpříznivější. Vývoj emisí z dopravy v letech 1990–2006 ukazuje Tab. 6.5.V letech 1990–2006 se zvýšily emise CO 2z motorové dopravy o 87 % a emise tuhých znečišťujícíchlátek o 45 %, ne<strong>po</strong>čítaje otěry z pneumatik a brzdového obložení ve výši cca17 000 t za rok a sekundární prašnost. Naopak se snížily o 25 % emise oxidu uhelnatého (CO),o 24 % emise těkavých organických látek (VOC), o 9 % emise oxidů dusíku (NOx) a emiseolova o 99,5 % roku 1990 v důsledku snižování přípustného obsahu olova v benzínu až <strong>po</strong>jeho úplný zákaz od roku 2001. Emise SO 2je obtížné hodnotit vzhledem k zásadní změněmetodiky jejich sledování <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000. Až do roku 2004 při srovnatelné metodice zřejměrostly, v <strong>roce</strong> 2005 se zásadně snížily v návaznosti na legislativní snížení přípustného obsahusíry v motorové naftě. Emise vysoce škodlivých <strong>po</strong>lycyklických aromatických uhlovodíků(PAU) z dopravy se v letech 1990–2003 zvýšily z 8 690 na 20 860 kg, tj. 2,4x a jejich <strong>po</strong>díl nacelkových emisích PAU dosáhl v <strong>roce</strong> 2003 <strong>po</strong>dle hrubých odhadů CDV asi 85 %. Vývoj emisíz motorové dopravy ukazuje Graf 6.8.Jak ukazuje Graf 6.9, <strong>po</strong>díl dopravy na celkovém znečišťování ovzduší v ČR se v období1990–2005 u většiny sledovaných látek zvyšoval. Závažným aspektem pro zdravotní rizikaznečištění je, že doprava znečišťuje přízemní vrstvu atmosféry, a to zejména v hustě obydlenýchoblastech, na rozdíl např. od energetického průmyslu, pro který je typický dálkovýpřenos znečištění a zasažení vzdálenějších, často méně obydlených lokalit.Emise z motorové dopravy a relativní změna emisí vůči roku 1990CORok2CO NO xVOC SO 2Pb tuhékt % kt % kt % kt % kt % t % kt %1990 9 987 100 285 100 106 100 57 100 3,3 100 193 100 4,4 1001995 10 660 107 348 122 106 100 70 123 3,4 103 160 83 3,6 822000 12 252 123 278 98 97 92 57 100 1,7 52 67 35 4,9 1112005 18 191 182 233 82 102 96 47 83 0,62 18 1 0,5 6,4 1452006 18 560 187 213 75 97 91 42 74 0,63 19 1 0,5 6,4 145Sekundární prašnost je pevné znečištěníusazené na komunikacích, kteréje vozidly zvířeno a dostává se zpět doatmosféry. Může jít o emise z dopravy,otěry pneumatik a brzdových destičeki o znečištění z jiných zdrojů, např. z vytápění,stavební činnosti a<strong>po</strong>d. Nebezpečímprašného znečištění (primárníhoi sekundárního) je zejména to, že prašnéčástice na sebe nabalují další toxickélátky, např. karcinogenní benzo (a)pyren, který se pak snadněji na mikroskopickýchčásticích dostává do dýchacísoustavy lidí a ohrožuje jejich zdraví.Tab. 6.5Zdroj: CDVÚdaje od roku 2000 jsou ovlivněnynovou metodikou kalkulace emisí.U tuhých emisí není zahrnuto 17 000 tz otěrů z pneumatik, brzdového obloženíatd.


Kapitola 6: DopravaVývoj emisí z motorových druhů dopravy (index 1990 = 100)20015010050Graf 6.8index 1990 = 100CO 2CONO xVOCSO 2PMPbZdroj: Ročenky dopravy, Studie, CDV019901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Podíl motorové dopravy na celkovém znečišťování ovzduší [%]100806040Graf 6.9CO 2CONO xVOCNO 2PMPbZdroj: CDV2001990199119921993199419951996199719981999 2000 2001 2002 2003 2004 2005Výkon nákladní silniční dopravy [mld. tkm] a index vývoje emisízákladních škodlivin z nákladní silniční dopravyindex 1990 = 15432mld. tkm50403020Graf 6.10CO 2CONO xVOCSO 2PMVýkon NSDZdroj: Ročenky dopravy, CDV110019901992199319941995199619971998199920002001200220032004200502006


88 | 89Podíl druhů motorové dopravy na emisích CO 2, NO a PM [%]x 101990 2006CO 25,611,51,41,432,714,729,652,4Graf 6.11Silniční – IADSilniční – autobusSilniční – NSDŽelezniční motorováVodníLeteckáZdroj: CDV17,217,610,9NO X18,56,0 3,91,8 2,932,620,217,718,8 55,122,2PM 10Individuální automobilová doprava (IAD) byla v <strong>roce</strong> 1990 zdrojem největšího množství0,22,8 1,43,41529,43525,755,731,4emisí z dopravy. Mezi roky 1990 a 2006 se emise CO snížily o 55 %, VOC o 60 % a NO xo 43 % přisoučasném nárůstu přepravních výkonů o přibližně 75 %. Byly téměř eliminovány emise olovav souvislosti s ukončením prodeje olovnatého benzínu k 1. 1. 2001. K nárůstu však došlou emisí CO 2, které se v tomto období více jak zdvojnásobily, a u emisí tuhých znečišťujícíchlátek v důsledku rozšiřování dieselových motorů u osobních automobilů a přeřazení dodávekdo 3,5 t hmotnosti do IAD (na 948 t, tedy více jak desetinásobný nárůst, užitkové automobilydo 3,5 tuny se na těchto emisích <strong>po</strong>dílejí přibližně <strong>po</strong>lovinou). Zdrojem většiny tuhých emisíz dopravy zůstává i přes tuto administrativní změnu nákladní silniční doprava (vzrostly 2,6xna 3 527 tun).Emise z nákladní silniční dopravy (NSD) navzdory přísnějším emisním normám na novávozidla rostly téměř přímo úměrně jejím přepravním výkonům (Graf 6.10), a to i přes určitouobměnu parku nákladních aut. Podíly NSD na celkových emisích z motorové dopravy vesledovaném období téměř ve všech ukazatelích stoupaly, viz Graf 6.11. Zatímco v <strong>roce</strong> 1990byl <strong>po</strong>díl nákladní silniční dopravy na emisích NO xz motorové dopravy 19 %, v <strong>roce</strong> 2006 tobylo 55 %.Strukturu zdrojů emisí NO x, PM 10a CO 2z dopravy v letech 1990 a 2006 dle jednotlivýchdruhů dopravy ukazuje graf 6.11, na kterém je vidět zřetelná dominance silniční dopravyna produkci emisí. Většinu emisí NO xvytváří nákladní silniční doprava, <strong>po</strong>díl IAD na těchtoemisích se ve sledovaném období dokonce snížil (z 32 % na 20 %), a to i přes značný nárůst<strong>po</strong>čtu vozidel a celkového přepravního výkonu. Tato struktura odráží fakt, že vznětové motorynákladních vozidel produkují NO xvíce, navíc emise z osobních automobilů jsou sníženystále účinnějšími katalyzátory.


Kapitola 6: DopravaU emisí tuhých částic (PM 10) je situace <strong>po</strong>dobná, dominance NSD je ještě výraznější (při spalováníbenzínu tuhé emise vznikají <strong>po</strong>dstatně méně). Velmi vysoký nárůst <strong>po</strong>dílu IAD z téměřnulových hodnot na 15 % je důsledkem zvyšování <strong>po</strong>čtu osobních automobilů se vznětovým(naftovým) motorem a přeřazení dodávkových vozidel do 3,5 t hmotnosti z NSD do IAD. Provývoj struktury emisí NO xa PM 10je dále typický <strong>po</strong>kles znečištění z motorové železniční a vodnídopravy, které je v současné době téměř zanedbatelné. Odráží <strong>po</strong>kles přepravních výkonů,změny datové základny s<strong>po</strong>třeby nafty a u železnice též elektrifikaci dalších tratí.Vývoj emisí z IAD byl oproti nákladní silniční dopravě příznivější i přesto, že <strong>po</strong>čet vozidelse za období 1990–2007 téměř zdvojnásobil a dosáhl více než 4 milionů. Stojí za tím zřetelný<strong>po</strong>kles měrné emisní náročnosti (vyprodukovaných emisí na jednotku výkonu), v důsledkutechnologického vývoje (modernější, účinnější motory), zavádění trojcestných katalyzátorůa vymizení nejvíce znečišťujících dvoutaktních motorů.U emisí CO 2, nejvýznamnějšího skleníkového plynu ovlivněného člověkem, je situace odlišná.Od roku 1990 narůstal <strong>po</strong>díl IAD na jeho celkové produkci z dopravy a v <strong>roce</strong> 2006 jižtvořil více jak <strong>po</strong>lovinu emisí CO 2z dopravy. Podíl NSD dosáhl v <strong>roce</strong> 2006 přibližně třetinyvšech emisí z dopravy, zbývající šestinu produkovaly autobusy a letecká doprava. Tato situaceje důsledkem velkého množství osobních vozidel a jejich nízké přepravní efektivnosti – tj.<strong>po</strong>čtu přepravených osob na jednotku s<strong>po</strong>třebovaného paliva a uvolněného znečištění.Produkce skleníkových plynů z dopravy od roku 1990 výrazně narůstala. Zatímco v <strong>roce</strong>1990 tvořily emise z motorové dopravy asi 5 % celkových emisí CO 2, v <strong>roce</strong> 2006 se již jednaloo více jak 13 %. Při současném <strong>po</strong>klesu emisí skleníkových plynů ze stacionárních zdrojů jsouemise z dopravy příčinou stagnujícího či dokonce mírně rostoucího trendu celkových emisía tudíž i příspěvku k zátěžím klimatického systému. Zvýšení emisí skleníkových plynů z dopravymezi roky 1990 a 2005 bylo v ČR třetí nejvyšší v Evropě, jak ukazuje Graf 6.12.Změny emisí skleníkových plynů z dopravy v zemích evropskéhohos<strong>po</strong>dářského prostoru v letech 1990–2005 [%]200Graf 6.12Zdroj: European Topic Center/Air and ClimateChange, EEA 2008150100500-50EstonskoLitvaBulharskoLotyšskoFinskoŠvýcarskoŠvédskoS<strong>po</strong>jené královstvíLichtenštejnskoEFTA4FrancieIslandEU15ItálieEEA32SlovenskoDánskoBelgieNorskoEU12PolskoNizozemskoRumunskoMaltaSlovinskoRakouskoPortugalskoKyprIrskoLucembursko6.2.2 Zábor půdy dopravní infrastrukturouZábor půdy silniční infrastrukturou, při metodických změnách jejího sledování, vzrostlz 840,8 km 2 v <strong>roce</strong> 1990 na 842,9 km 2 v <strong>roce</strong> 1998 a 856,8 km 2 v <strong>roce</strong> 2006. Zábor půdy železničnídopravou se snížil ze 141,8 km 2 v <strong>roce</strong> 1990 na 141,5 km 2 v letech 1995–2004. Záborpůdy leteckou a vodní infrastrukturou činil v celém období 11,7 km 2 . Celkový zábor půdy dopravníinfrastrukturou činil v <strong>roce</strong> 2006 asi 1 021 km 2 , tj. cca 1,3 % území ČR.Je třeba rozlišovat přímý a celkový zábor půdy dopravními komunikacemi. Přímý záborpůdy zahrnuje plochu zastavěnou dopravními komunikacemi. Rozdíl do celkového záborupůdy tvoří plocha, která není přímo zastavěná dopravní komunikací, ale je její blízkostí zásadněznehodnocena pro jiné účely (zářezy, náspy, příkopy). Velký celkový zábor půdy majíletiště.


90 | 916.2.3 Vliv dopravy na kvalitu ovzdušíEmise z dopravy, zejména v dopravně ex<strong>po</strong>novaných lokalitách, výrazně zhoršují kvalituovzduší. S dopravou je s<strong>po</strong>jováno především znečištění oxidy dusíku (nejvyšší koncentracejsou dlouhodobě zaznamenávány v Praze v Legerově ulici, kde jiný významnější zdroj znečištěnínení) a dále tzv. fotochemický smog. Jedná se o znečištění ovzduší toxickými produktyfotochemických p<strong>roce</strong>sů v atmosféře (zejména přízemním ozonem) z tzv. prekurzorů, které<strong>po</strong>cházejí zejména z dopravy (oxidy dusíku, VOC a další). Tyto p<strong>roce</strong>sy probíhají hlavně v létěza vyšších teplot a intenzivnějšího slunečního záření, proto je fotochemický smog nazývántéž smogem letním. Koncentrace přízemního ozonu přesahují v <strong>po</strong>sledních letech téměř nacelém území ČR přípustné limity – a to nejen v blízkosti komunikací a v centrech sídel, alei na horách, kam jsou prekurzory ozonu trans<strong>po</strong>rtovány, a účinněji zde probíhají fotochemickép<strong>roce</strong>sy – viz Obr. 6.1.Síť Státního monitoringu kvality ovzduší se skládá z 97 stanic Automatického imisníhomonitoringu (AIM) provozovaných ČHMÚ, do informačního systému jsou zahrnuty i výsledkyměření na stanicích dalších organizací (např. VÚLHM, Ekotoxa).Pole 26. nejvyššího maximálního denního 8hodinového klouzavého průměrukoncentrace ozonu v průměru za 3 roky, 2004–2006Pro vyhodnocení kvality ovzduší jedůležitá klasifikace stanic, která jeprováděna dle jednotné metodiky stanovenéevropskou legislativou. Klasifikacelokalit je tvořena 3 složkami:1. Typem lokality (dopravní, průmyslová,<strong>po</strong>zaďová)2. Typem zóny (městská, předměstská,venkovská)3. Charakteristikou zóny (obytná,obchodní, průmyslová, zemědělská,přírodní a jejich kombinace).Obr. 6.1≤ 120 μg.m -3 (11,7 %)120–130 μg.m -3 (84,8 %)≥ 130 μg.m -3 (3,5 %)Zdroj: ČHMÚ6.2.4 Hluk z dopravyNadměrný hluk je vážnou škodlivinou fyzikální <strong>po</strong>vahy. Poškozuje sluchové ústrojí, zvyšujecelkovou nemocnost, vyvolává únavu a blíže nespecifikované subjektivní <strong>po</strong>tíže lidí.Problémem je, že hluková zátěž obyvatelstva není dostatečně a systematicky sledována.Největší hlukovou zátěž vytváří silniční doprava. Nadměrně hlučná je i tramvajová, leteckáa část železniční dopravy. Trolejbusy, lodě a nově i autobusy na plyn mají tichý provoz, hlukmetra v <strong>po</strong>dzemí vadí málo.Podle expertních odhadů bylo v <strong>roce</strong> 1990 v ČR zasaženo nadměrným dopravním hlukemnad 65 dB/A asi 1,8 mil. obyvatel, v <strong>roce</strong> 1995 asi 2,053 mil. obyvatel. V dalších letech stoupalahluková zátěž ze silniční a klesala z dopravy železniční a – s výjimkou okolí velkýchletišť – i z dopravy letecké. Údaje za rok 2004, za který jsou k dis<strong>po</strong>zici nejnovější data, uvádíTab. 6.6.V železniční dopravě došlo k <strong>po</strong>dstatnému snížení výkonů nejhlučnějších nákladních vlaků,k zastavení provozu nejhlučnějších lokomotiv, k instalaci pružného uložení kolejí a protihlukovýchstěn na koridorech (místy i mimo koridory) a k elektrifikaci několika dalšíchtratí, což vedlo ke snížení hlukové zátěže z železniční dopravy. V letecké dopravě došlo k zásadníobměně parku letadel za tišší.Škodlivost nadměrného dopravníhohluku pro lidské zdraví byla v minulostistanovena ve dne od úrovně 65 dB/A,vyhláška č. 258/2000 Sb. zpřísnila limitna úroveň 60 dB/A. Pro noční dopravníhluk byl limit v minulosti stanoven odúrovně 55 dB/A, v <strong>roce</strong> 2000 byl zpřísněnod úrovně 50 dB/A.Snižování hlučnosti rekonstrukcí tramvajovýchtratí na pružné uložení kolejíje v ČR teprve v začátcích. Napříkladrekonstrukce trati v Jindřišské a Vodičkověulici v Praze měla snížit hlučnostprovozu o 6 dB/A.


Kapitola 6: DopravaZatížení osob nadměrným hlukem ze silniční, železniční a letecké dopravyv <strong>roce</strong> 2004 v % <strong>po</strong>pulace (odborné odhady s přesností + 25 %)Silniční Železniční LeteckáEkvivalentní hladina akustického tlaku v dB/Aden noc den noc65,0–69,9 18,1 13,2 5,1 0,570,0–74,9 3,9 1,1 1,7 0,2Tab. 6.6Zdroj: Statistická ročenka životního prostředí ČR2004, MŽP (SZÚ, MD ČR, Techson)Zátěž obyvatel hlukem z tramvají seneuvádí.75,0 a více 1,0 0,5 0,1 0,16.2.5 Kvantifikace environmentálních dopadů dopravy<strong>po</strong>mocí externalitPři <strong>po</strong>suzování ekonomické výhodnosti jednotlivých druhů dopravy je možné vliv na životníprostředí částečně zohlednit <strong>po</strong>mocí kvantifikace tzv. externalit – externích nákladů,které s<strong>po</strong>lečnosti vznikají v důsledku <strong>po</strong>škození životního prostředí a dalších statků. Externalityse dělí na peněžní – např. škody na technologiích, infrastruktuře, ztráty vlivem nucenépracovní nečinnosti osob v produktivním věku, náklady na léčení a na nepeněžní – např.mimoekonomické škody na zdraví lidí (mrtví a zranění při nehodách, nemocní vlivem emisía hluku, snížený pracovní výkon z únavy či stresu a<strong>po</strong>d.).Minimální výši měrných externalit na jednotku přepravního výkonu jednotlivých druhůdopravy v ČR v <strong>roce</strong> 2004 ukazuje Tab. 6.7.Z uvedených údajů vyplývá, že v <strong>roce</strong> 2004 měla v osobní dopravě nejvyšší měrné externalityindividuální automobilová doprava, nejnižší naopak metro a trolejbus. V nákladnídopravě nejvíce škodí nákladní silniční doprava, nejnižší externality má vodní dopravaa elektrická trakce železniční dopravy.Externí náklady na <strong>po</strong>škozování životního prostředí nejsou v současné době v ČR <strong>po</strong>krýványpůvodci znečištění, což fakticky zvýhodňuje dopravu silniční, která má externalityvýrazně vyšší (v silniční dopravě v <strong>roce</strong> 2005 činily úhrnně minimálně 66 mld. Kč/rok, v železničnídopravě asi 1,6 mld. Kč).Měrné ekonomické externality základních druhů osobní [hal./oskm]a nákladní [hal./ktm] dopravy, 2004Absolutní externality jsou vyjádřenyv peněžních jednotkách. Měrné externalityvyjadřují úhrn ekonomických škod,které v průměru vznikly na jednotkupřepravního výkonu – tkm nebo oskm.Platí samozřejmě, že čím větší jsouměrné externality na jednotku přepravníhovýkonu, tím příslušný druh dopravyškodí více.Externality vzniklé vlivem emisíškodlivin PM, CO, NO x, VOC a SO 2, vlivemnadměrného dopravního hluku a vlivemnehod jsou <strong>po</strong>čítány upravenou metodouJ. Poleny a kol. z Ústředního dopravníhoinstitutu, pro emise skleníkových plynůjsou <strong>po</strong>čítány na základě do<strong>po</strong>ručeníkonference ministrů dopravy zemí EUv Paříži v <strong>roce</strong> 1997.Tab. 6.7Motorováželeznice ElektrickáželezniceVodní Letecká IAD/NSDLink.busMHDbusMetro Tramvaj TrolejbusZdroj: vý<strong>po</strong>čty CENIAOsobní 12,3 6,5 – 6,9 58,9 39,1 38,0 1,1 17,7 4,4Nákladní 17,2 4,4 1,1 – 45,0 – – – – –


92 | 936.3 Opatření na snížení dopadů dopravyna životní prostředíOpatření na zvýšení šetrnosti dopravy vůči životnímu prostředí je možné rozdělit dotěchto kategorií:• snižování znečištění ovzduší (emise) a hluku z dopravy• snižování vlivu dopravy na strukturu a funkce krajiny (např. přednostní rozvoj kolejovédopravy, šetrné trasování nových komunikací, případně výstavba ekoduktů v místechbio koridorů přes dálnice)• systémové a environmentálně šetrné nakládání s odpady (autovraky, baterie, vyjetý olej)Opatření mohou mít charakter technický (např. výstavba protihlukových stěn, sníženíhluku z železniční dopravy instalací pružného uložení kolejí nebo elektrizací tratí, výstavbasilničních obchvatů měst), legislativní (např. emisní limity pro automobily) či ekonomický(daně, <strong>po</strong>platky, dotace).Pro ochranu kvality ovzduší jsou účinné legislativně stanovené emisní limity, které lzesplnit jen instalací trojcestných katalyzátorů do nově vyráběných aut. Podíl automobilů taktovybavených se v letech 1990–2006 zvyšoval (viz Graf 6.13).Alternativní <strong>po</strong>hony motorových vozidel se zatím neprosadily. Počet elektromobilů stagnoval,mírně se zvýšil <strong>po</strong>uze <strong>po</strong>čet osobních aut na zkapalněný ropný plyn (LPG), jehož <strong>po</strong>užíváníse více rozšířilo v nákladní silniční dopravě. Stát nižšími sazbami s<strong>po</strong>třební daně<strong>po</strong>d<strong>po</strong>roval výrobu i s<strong>po</strong>třebu ekologicky šetrných druhů <strong>po</strong>honných hmot. Výše této <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry,včetně <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry bionafty, jejím zařazením do nižší sazby daně z přidané hodnoty (DPH)významně kolísala, viz Tab. 6.8.Počet a <strong>po</strong>díl osobních vozidel vybavených katalyzátorytis. %3 500703 0002 5006050Graf 6.13Počet [tis.]Podíl [%]Zdroj: Studie o vývoji dopravy z hlediskaživotního prostředí v ČR, CDV.2 0001 5001 00050001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006403020100Výše ekonomického zvýhodnění alternativních <strong>po</strong>honných hmotu s<strong>po</strong>třební daně a DPH [mil. Kč]Rok Natural Bionafta LPG CNG Celkem Bionafta-DPHTab. 6.8Zdroj: vý<strong>po</strong>čty CENIA, CDV, MZe1995 1 103 209 15 28 1 355 192000 0 322 1 054 50 1 426 9582005 0 37 334 13 383 0


Kapitola 6: DopravaZvýhodnění bezolovnatého benzínu (Naturalu) <strong>po</strong>mocí nižší sazby s<strong>po</strong>třební daně vesrovnání s olovnatými benzíny bylo k 1. 1. 1996 zrušeno, nahrazování olovnatých benzínůbezolovnatým to však neovlivnilo. Využívání bionafty stát <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje dotacemi (jejich výšese nesleduje), nulovou či sníženou sazbou s<strong>po</strong>třební daně (<strong>po</strong>díl metylesteru řepkového olejeje osvobozen od zdanění) a do 31. 12. 2003 i zařazením bionafty do nižší (tj. 5 %) sazbyDPH. Do roku 2004 stát <strong>po</strong>d<strong>po</strong>roval plynofikaci dopravy osvobozením stlačeného zemníhoplynu (CNG) od placení s<strong>po</strong>třební daně za <strong>po</strong>honné hmoty, to však bylo v rámci harmonizacedaní s EU k 1. 1. 2004 zrušeno. Osvobození CNG od placení s<strong>po</strong>třební daně pro <strong>po</strong>hon vozidelbylo opět obnoveno od 1. 1. 2007. Od roku 1993 stát uplatňuje nižší sazbu s<strong>po</strong>třební danětaké na LPG.Mezinárodní letecká a mezinárodní vodní doprava jsou osvobozeny od placení s<strong>po</strong>třebnídaně za <strong>po</strong>honné hmoty na základě mezinárodních smluv. Parlament ČR rozšířil toto osvobozeníi na vnitrostátní leteckou dopravu a v letech 2004–2006 i na vnitrostátní vodní dopravu.Obdobně je osvobozena mezinárodní doprava (u přepravy osob jen pravidelná) odplacení DPH včetně DPH na s<strong>po</strong>třebovaná paliva a energii.Tab. 6.9 ukazuje, že mezinárodní smlouvy nejvíce zvýhodňují energeticky náročnou leteckoua silniční dopravu, které jsou navíc silně závislé na stále dražší ropě.Výše osvobození jednotlivých druhů dopravy v ČR od placení s<strong>po</strong>třební daněa DPH v dopravě na základě mezinárodních smluv [mil. Kč]Rok Silniční Železniční Vodní Letecká Součet1994 7995 48 198 2159 10 4001999 14 912 722 387 4 438 20 459K 1. 1. 2004 byla biopaliva, zařazenado nižší 5 % sazby DPH, převedena dosazby základní. V důsledku tohoto krokuvýznamně klesl prodej biopaliv (z 257 ktv <strong>roce</strong> 2003 na 105 kt v <strong>roce</strong> 2004 a na10 kt v <strong>roce</strong> 2005, v <strong>roce</strong> 2006 se jichv dopravě prodalo předběžně 65 kt).Nejsou známy tržby za dopravní službyjednotlivých druhů dopravy za rok 1993,takže rok 1993 není uváděn. Silničnídoprava má relativně úplné údaje ažod roku 2002. Pod<strong>po</strong>ra s<strong>po</strong>třeby paliva energie se na cca 32 mld. Kč/rok 2005celkové daňové <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry mezinárodnídopravy <strong>po</strong>dílela více než 13 mld. Kč.Tab. 6.9Zdroj: vý<strong>po</strong>čty CENIA na základě dat CDVo struktuře s<strong>po</strong>třeby <strong>po</strong>honných hmot, platnýchsazeb s<strong>po</strong>třebních daní a DPH, objemech přepravya tržbách za (dopravní) služby jednotlivýchdruhů dopravy.2005 22 020 2 130 259 7 519 31 928


7Zemědělství


Kapitola 7: ZemědělstvíZemědělství se <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> velmi obtížně adaptovalo na nové s<strong>po</strong>lečenské <strong>po</strong>dmínky, které nastaly v p<strong>roce</strong>sutransformace ekonomiky a přibližování se Evropské unii. Došlo k velkému <strong>po</strong>klesu zemědělské výroby, a tov důsledku transformace zemědělství a rozsáhlých restitucí zemědělského majetku. Česká republika tak ztratila<strong>po</strong>travinovou soběstačnost a objevil se dříve neznámý problém neobdělávané zemědělské půdy. Pozdějirozvoj zemědělství negativně ovlivnil i levný dovoz zemědělských produktů ze zahraničí. Pokles zaměstnanosti v zemědělstvía nízké mzdy v tomto sektoru negativně ovlivnily rozvoj venkova.Na druhou stranu <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> došlo k významnému snížení negativních vlivů zemědělství na životní prostředí.Pozitivně se měnila struktura zemědělského půdního fondu – zvyšovala se rozloha luk a pastvin na úkor orné půdy.Aplikace hnojiv <strong>po</strong>klesla, a tím se snížilo plošné znečišťování <strong>po</strong>vrchových i <strong>po</strong>dzemních vod. Přesto i nadále zůstávávelká zátěž <strong>po</strong>vrchových vod dusíkem. Značné emise amoniaku <strong>po</strong>cházejí z živočišné výroby. Na <strong>po</strong>lovinu se snížiloi užívání prostředků chemické ochrany rostlin.Zemědělství plní i další s<strong>po</strong>lečenské funkce, z nichž nejdůležitější je obhos<strong>po</strong>dařování venkovské krajiny: péčeo krajinu, o její obyvatelnost, vyváženost, estetický vzhled. Krajině je nutno navrátit ekologickou stabilitu danouzejména její rozmanitostí: remízky, meze, rozptýlená zeleň, stromořadí, rybníčky, mokřady, břehové <strong>po</strong>rosty. Součástízemědělství by měla být i systematická ochrana biologické rozmanitosti rostlin a živočichů. Po <strong>roce</strong> 2000 je proto snaharozvíjet tzv. multifunkční zemědělství, které využívá i mimoprodukční funkce půdy, jako je funkce krajinotvorná,vodohos<strong>po</strong>dářská, protierozní či rekreační. Pozitivně je možno hodnotit <strong>po</strong>stupný rozvoj ekologického zemědělství.Multifunkční zemědělství může být důležitým faktorem rozvoje venkova, tzn. rozvoje environmentálních a sociálníchfunkcí se zahrnutím nových pracovních příležitostí.7.1 Dynamika sektoru v letech 1990–2006Na zemědělství působilo <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> několik faktorů, které nepříznivě ovlivnily jehorozvoj. V <strong>roce</strong> 1990 byly odbourány dotace na <strong>po</strong>traviny (zá<strong>po</strong>rná daň z obratu), což vyvolalojejich zdražení o 25 %. Následně se snížila i <strong>po</strong>ptávka <strong>po</strong> <strong>po</strong>travinách. Významně byly omezenydotace do zemědělství, které původní výší od<strong>po</strong>vídaly úrovni dotací do zemědělstvípřiznávaných v zemích EU. Současně byl český trh s <strong>po</strong>travinami otevřen zahraniční konkurenci.Im<strong>po</strong>rt zemědělských produktů se zvyšoval. Výsledkem byla relativní nadvýrobazemědělských produktů a silný tlak na redukci zemědělské výroby.Od roku 1991 vývoj zemědělství významně ovlivnily restituce zemědělského majetku, kterébyly svým rozsahem největší v Evropě. Půda a náhrady za zvířata a mobilní inventář bylyvydávány osobám, které většinou zemědělsky ne<strong>po</strong>dnikaly a z velké části ani na venkově nežily.Vyplácení náhrad v naturální <strong>po</strong>době přispělo k značnému snížení stavu hos<strong>po</strong>dářskýchzvířat, zejména skotu. V důsledku peněžních náhrad v mnoha případech došlo k dalšímu zadluženíčásti transformovaných zemědělských družstev. Jejich menší část se rozpadla, většíčást se přetransformovala, obvykle na nedružstevní <strong>po</strong>dnikatelské subjekty. Došlo k situaci,kdy asi 90 % zemědělské půdy bylo v nájmu a část z ní nebyla obhos<strong>po</strong>dařována vůbec.Důsledkem restitucí je velké roztříštění vlastnictví půdy. Převážná část zemědělské půdy(více než 3 400 000 hektarů) je ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob, z toho jsou asi 3miliony malých vlastníků s průměrnou rozlohou půdy 0,44 ha. Trh s takto vlastněnou půdou bylvšak minimální, neboť převážná většina vlastníků zemědělské půdy na <strong>po</strong>zemcích nehos<strong>po</strong>dařilaa pronajímala je. Na velký <strong>po</strong>čet malých <strong>po</strong>dniků připadala <strong>po</strong>uze malá část zemědělské půdy.K 31. 12. 2005 představovaly malé <strong>po</strong>dniky do 10 ha zemědělské půdy 65,4 % všech <strong>po</strong>dnikůa obhos<strong>po</strong>dařovaly <strong>po</strong>uze 2 % celkové výměry zemědělské půdy. U velkých <strong>po</strong>dniků nad 1 000 hazemědělské půdy na <strong>po</strong>uhých 2,3 % <strong>po</strong>dniků připadlo téměř 57,5 % zemědělské půdy.Do zemědělství řadíme vlastní zemědělskourostlinnou a živočišnou výrobu– tzv. prvovýrobu. S <strong>po</strong>dmiňujícímizemědělskými službami (sledují se mimozemědělství a ne samostatně) a navazujícím<strong>po</strong>travinářským průmyslem zemědělstvívytváří zemědělsko-<strong>po</strong>travinářskýkomplex. Ten s<strong>po</strong>lu s dodavateli průmyslovýchvstupů do zemědělství vytvářízemědělsko-průmyslový komplex.Restituce probíhaly na základě zákonač. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnickýchvztahů k půdě a zákona č. 42/1992 Sb.,o úpravě majetkových vztahů v družstvech,včetně jejich novel a prováděcích předpisů.Podle celoplošného zemědělského sčítáníAg<strong>roce</strong>nzus 2000 hos<strong>po</strong>dařily zemědělské<strong>po</strong>dniky na půdě, která jim z 92 % nepatřilaa měly ji <strong>po</strong>uze v pronájmu. Podle strukturálníhošetření v <strong>roce</strong> 2003 činil <strong>po</strong>dílnajaté půdy na celkové výměře zemědělsképůdy obhos<strong>po</strong>dařované res<strong>po</strong>ndenty tohotošetření 89 %, z toho 97 % právnickýchosob a 70 % fyzických osob.


96 | 97Vývoj objemu hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách roku <strong>1989</strong> [mld. Kč]12090Graf 7.1Hrubá rostlinná produkceHrubá živočišná produkceHrubá zemědělská produkceZdroj: MZe603001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Intenzita chovu hos<strong>po</strong>dářských zvířat (jarní stavy), index 1990 = 10012010080Graf 7.2SkotPrasataDrůbežZdroj: ČSÚPrasata a drůbež na 100 ha orné půdy,skot na 100 ha zemědělské půdy.60401990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Vývoj objemu hrubé zemědělské produkce v letech 1990–2006 ukazuje Graf 7.1. Celkový<strong>po</strong>kles objemu zemědělské výroby mezi roky 1990 a 2006 byl asi 34 %. Pouze v úrodném <strong>roce</strong>2004 zaznamenala zemědělská výroba růst, a proti roku 1990 byla nižší o 27 %.V důsledku tohoto <strong>po</strong>klesu se Česká republika stala nesoběstačnou v <strong>po</strong>travinách našehoklimatického pásu. Pokles zemědělské výroby se projevil i snížením zaměstnanosti v zemědělství(viz Graf 7.5). Pěstování energetických plodin (prakticky jen řepky olejky) <strong>po</strong>kleszemědělské výroby jen zhoršilo.Zvláště zřetelný byl <strong>po</strong>kles živočišné výroby, který ukazuje Graf 7.2. Stavy skotu na 100 hazemědělské půdy <strong>po</strong>klesly na přibližně 49 % stavu roku 1990, což má pro životní prostředí nepříznivédopady ve formě narůstající rozlohy nevyužívaných luk a pastvin i nedostatku kvalitníchlévské mrvy. Velká část starých přírodně cenných květnatých luk byla zanedbávána a přidelším období nekosení se snižovala jejich biodiverzita a přírodní hodnota. Snížení intenzitychovu prasat o 24 % (ze 142 na 108 kusů na 100 ha orné půdy) a drůbeže o 10 % (z 1 035 na 936kusů na 100 ha orné půdy) je z hlediska životního prostředí příznivé, neboť tyto velkochovyjsou významným zdrojem znečištění, zejména znečištění dusíkatými látkami (amoniak).Pro životní prostředí jsou důležité i stavy ovcí, případně koz, jejichž pastva ve střednícha vyšších <strong>po</strong>lohách <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje údržbu pastvin a luk. Stavy ovcí se ale snížily z 430 000 v <strong>roce</strong>1990 na 90 000 v <strong>roce</strong> 2000, k roku 2006 došlo k navýšení <strong>po</strong>čtu na 148 000. Stavy koz sesnížily z 42 000 v <strong>roce</strong> 1990 jen na 14 000 kusů v <strong>roce</strong> 2006.Z celkové rozlohy České republiky 78 864 km 2 zaujímal k 31. 12. 2006 zemědělský půdnífond (ZPF) 42 544 km 2 , tedy 54 % plochy. Jeho celková výměra se v letech 1991–2006 měnilajen málo – do roku 2006 <strong>po</strong>klesla asi o 0,8 % (absolutně o 331 km 2 ). Významnější změny bylyve struktuře ZPF, které jsou uvedeny v Tab. 7.1. Rozloha orné půdy se snížila o 5,6 %, předevšímve prospěch trvalých travních <strong>po</strong>rostů (růst o 17,2 %), což přispívá k naplňování přirozenýchfunkcí krajiny. Výměra orné půdy na obyvatele <strong>po</strong>klesla v <strong>roce</strong> 2006 na 0,287 ha, cožje o 7,6 % méně než v <strong>roce</strong> 1990. I když se struktura zemědělského půdního fondu zlepšila,orná půda se na ní i nadále <strong>po</strong>dílí 71,5 %; žádoucí je <strong>po</strong>díl orné půdy ještě snížit a velké lányrozdělit rozptýlenou zelení, protierozními mezemi a<strong>po</strong>d.Zemědělský půdní fond (zemědělskoupůdu) tvoří orná půda, louky, pastviny,vinice, chmelnice, ovocné sady a zahrady.Nezemědělskou půdu tvoří půdalesní, půda vodních toků a nádrží, půdaneplodná (např. skály), ostatní půda(parky, hřbitovy, s<strong>po</strong>rtoviště aj.) a půdazastavěná.


Kapitola 7: ZemědělstvíVývoj zemědělského půdního fondu [tis. ha]Tab. 7.1OrnáTrvalétravníZahradyOvocnésadyViniceChmelniceZPFcelkem%zorněníZdroj: ČÚZK1991* 3 219 833 158 51 16 11 4 287 751995* 3 158 887 158 50 16 11 4 281 732000** 3 082 961 161 49 16 11 4 280 72* stav k 1. 1.** stav k 31. 12.2006** 3 040 976 162 47 19 11 4 254 712006/91 0,94 1,17 1,03 0,92 1,19 1,00 0,99 0,95Vývoj cen produktů, vstupů do zemědělství a inflace (index <strong>1989</strong> = 100)500400Graf 7.3Vývoj cen vstupů do zemědělstvíVývoj cen zemědělských produktůVývoj inflaceZdroj: ČSÚ, VÚZE300200100<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006I <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 <strong>po</strong>kračovaly zábory zemědělské půdy pro nezemědělské užití, především provýstavbu silnic a dálnic, obchodních center, průmyslových zón, satelitních městeček a bytů,zejména v regionech velkých měst, což je z hlediska životního prostředí nežádoucí. Tyto změnyjsou jen částečně evidovány. Nové průmyslové <strong>po</strong>dniky se stavěly vesměs na zelené louce,využívání opuštěných průmyslových areálů (brownfields) bylo zjevně nedostatečné.Odvody za odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě se uplatňovaly již od 60. let s cílemsnížit zábory zemědělské půdy, zvláště pak té nejkvalitnější. Stávající výše odvodů zaodnětí zemědělské půdy byla stanovena v <strong>roce</strong> 1992 na základě ekonomického ocenění půdněekologických jednotek jako stonásobek čisté zemědělské produkce v ekonomických <strong>po</strong>dmínkáchroku <strong>1989</strong>, neboť jiné <strong>po</strong>dklady nebyly k dis<strong>po</strong>sici.Po <strong>roce</strong> 1990 se v důsledku transformace zemědělství zvýšila rozloha nevyužívané zemědělsképůdy. Důvodem byl výrazný <strong>po</strong>kles zemědělské výroby a v lokalitách zajímavých provýstavbu i spekulace s <strong>po</strong>zemky. Nevyužívaná zemědělská půda <strong>po</strong>dléhá rychle zaplevelení(plevel je i jedním ze zdrojů alergického pylu) a dalším z hlediska životního prostředí negativnímvlivům. V letech 1995–2003 rozsah nevyužívané zemědělské půdy uváděl ČSÚ asi300 000 ha, tj. asi 7 % její celkové rozlohy. Pak se tento ukazatel přestal vykazovat.Otázkou je zajištění kvality <strong>po</strong>travin z hlediska přípustného obsahu škodlivin. Velmi přísné,byť ne vždy plně dodržované normy se přestaly <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> vyžadovat u dovážených <strong>po</strong>travin,ke škodě s<strong>po</strong>třebitelů. Zákon č. 110/1997 Sb., o <strong>po</strong>travinách a tabákových výrobcícha o změně a doplnění některých souvisejících zákonů a jeho prováděcí předpisy zavedly normypřípustného obsahu škodlivin v <strong>po</strong>travinách platné v zemích EU. Podle Ministerstva zdravotnictvík ohrožování zdraví našich občanů konzumací prodávaných <strong>po</strong>travin nedochází.Příznivě lze hodnotit stále se rozšiřující nabídku bio<strong>po</strong>travin. V současné době se již problémbio<strong>po</strong>travin nenalézá ve sféře výrobní (produkční), ale distribuční. Souvisí např. sesvozovými a dalšími dopravními ekonomicky únosnými náklady.Podíl hrubého národního produktu (HNP) vytvořeného v zemědělství (včetně myslivostia rybářství) na celkovém HNP se v letech <strong>1989</strong>–2004 snížil z 9,33 % na 2,13 %. Význam zemědělstvípro s<strong>po</strong>lečnost je ale mnohem vyšší, než od<strong>po</strong>vídá tomuto ukazateli.Vývoj cen zemědělských produktů v letech <strong>1989</strong>–2006 neod<strong>po</strong>vídal vývoji cen vstupůa míře inflace – viz Graf 7.3. Při nárůstu cen vstupů o 324 % a celkové inflaci o 339 % se zvýšilyceny zemědělských produktů <strong>po</strong>uze o 55 %, což ovlivnilo ekonomickou situaci zemědělcůa výši nominálních i reálných mezd.Struktura ZPF v <strong>roce</strong> 2006 [%]Orná půda 71,5 %Trvalé travní <strong>po</strong>rosty 22,9 %Zahrady 3,8 %Ovocné sady 1,1 %Vinice 0,4 %Chmelnice 0,3 %Zdroj: ČÚZKOd nevyužívané zemědělské půdy jetřeba odlišit pro zemědělství efektivněnevyužitelnou půdu, která je vhodnák zalesnění. Zjišťovala se před rokem<strong>1989</strong> a krátce <strong>po</strong> něm (v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> šloo 88 759 ha a v <strong>roce</strong> 1992 o 78 302 ha).


98 | 997.2 Sociální aspekt zemědělského sektoruProduktivita práce v zemědělství vzrostla v letech <strong>1989</strong>–2005 na 265 %. Počet pracovníkův zemědělství <strong>po</strong>klesl výrazněji než objem produkce. Průměrná hrubá mzda v zemědělstvíbyla 13 625 Kč v <strong>roce</strong> 2005, tj. 72 % průměrné hrubé mzdy v národním hos<strong>po</strong>dářství. Po odečteníinflace byla nižší než v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> – viz Graf 7.4.Zaměstnanost v zemědělství a příbuzných oborech výrazně klesala, jak ukazuje Graf 7.5,což se dále promítlo i do ekonomické stability venkova. Nepříznivý stav zaměstnanosti jezde, kromě <strong>po</strong>klesu zemědělské produkce (viz Graf 7.1), rovněž důsledkem řady dalších faktorů:strukturálních a technologických změn v zemědělské výrobě, špatné ekonomické situacezemědělských <strong>po</strong>dniků (prakticky se zde nevytvářejí nové pracovní příležitosti) a technickéinfrastruktury venkova. Zvyšující se průměrný věk zemědělské <strong>po</strong>pulace je dán předevšímmalým zájmem mladých a kvalifikovaných pracovníků o práci v zemědělství, a to zejména provysokou fyzickou náročnost a nízké mzdy, nevyhovující pracovní dobu a pracovní prostředí,nízkou s<strong>po</strong>lečenskou prestiž a nejasnou perspektivu zemědělského <strong>po</strong>dnikání.Statistika zaměstnanosti za<strong>po</strong>čítává dozemědělství jen pracovníky rostlinnéa živočišné výroby. Do roku 1990 do zemědělství<strong>po</strong>čítala i pracovníky stavebníchčet, agrochemických <strong>po</strong>dniků a jinýchzemědělských služeb a přidružené nezemědělskévýroby. Od roku 1995 se vedeevidence o <strong>po</strong>dnicích, které mají více než20 pracovníků. Údaje za menší <strong>po</strong>dniky seodhadují.Porovnání vývoje nominálních a reálných mezd v zemědělství,průmyslu a národním hos<strong>po</strong>dářství (index <strong>1989</strong> = 100)600500400300Graf 7.4Reálné mzdy – zemědělstvíReálné mzdy – průmyslReálné mzdy – národní hos<strong>po</strong>dářstvíNominální mzdy – zemědělstvíNominální mzdy – průmyslNominální mzdy – národní hos<strong>po</strong>dářstvíZdroj: ČSÚ2001000<strong>1989</strong>1998199920002001200220032004Zaměstnanost v zemědělství, lesním, vodním hos<strong>po</strong>dářstvía v <strong>po</strong>travinářském průmyslu (index <strong>1989</strong> = 100)150120906030Graf 7.5Zemědělství, myslivostRybolov, chov rybLesní hos<strong>po</strong>dářstvíÚprava a rozvod vodyPotravinářský průmyslZdroj: ČSÚČasová řada není upravena o metodickézměny. Potravinářský průmysl vykazuje<strong>po</strong>dniky nad 20 zaměstnanců.0<strong>1989</strong> 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005


Kapitola 7: Zemědělství7.3 Vliv zemědělství na životní prostředíVliv zemědělství na životní prostředí je možné rozdělit do roviny znečišťování životníhoprostředí (zejména vody a půdy) cizorodými látkami, které <strong>po</strong>cházejí z <strong>po</strong>užívání agrochemikálií(hnojiva, prostředky k ochraně rostlin) i ze zemědělských provozů, zejména z živočišnévýroby, a do roviny vlivu zemědělství na krajinný ráz a narušování přirozených funkcíkrajiny, což se projevuje zejména snižováním biodiverzity v intenzivně obhos<strong>po</strong>dařovanýchoblastech.7.3.1 S<strong>po</strong>třeba energieS<strong>po</strong>třeba energie v zemědělství a v lesnictví ČR v letech 1990–2006 se <strong>po</strong>dle ČSÚ snížilaz 81 na 25 PJ, tj. na 31 %. Podle Výzkumného ústavu zemědělské techniky celková s<strong>po</strong>třebaenergie v zemědělství ČR v <strong>roce</strong> 2006 činila 17 PJ. Zemědělství s<strong>po</strong>třebovalo cca 422 mil.litrů motorové nafty. Lze se důvodně domnívat, že přibližně ve stejném rozsahu se snížilyi emise ze spalování.7.3.2 S<strong>po</strong>třeba průmyslových hnojivS<strong>po</strong>třeba průmyslových hnojiv <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 výrazně <strong>po</strong>klesla, <strong>po</strong>té však kromě vápenatýchhnojiv stagnovala a s<strong>po</strong>třeba dusíkatých hnojiv dokonce mírně stoupala – viz Graf 7.6.Množství <strong>po</strong>užitých dusíkatých hnojiv v kg/ha v čistých živinách se v letech 1990–1993snížilo o 54 %, ale v letech 1993–2006 se zvýšilo o 94 % na 77,4 kg/ha. Zásadně se snížilaaplikace vápenatých hnojiv, a to až na 3,9 % stavu z roku 1990. Zanedbatelné hnojení vápníkemzpůsobuje celkové zvyšování kyselosti půd, a to i přes snížené okyselování půd v důsledkuklesajících emisí oxidu siřičitého a dusičitého. Nižší hnojení průmyslovými hnojivysnížilo výnosy zemědělských plodin, ale méně, než <strong>po</strong>klesla s<strong>po</strong>třeba průmyslových hnojiv.Významné snížení aplikace průmyslových dusíkatých, fosforečných a draselných hnojiv jez hlediska ochrany životního prostředí jev jednoznačně <strong>po</strong>zitivní.Přes snížení s<strong>po</strong>třeby průmyslových hnojiv zůstává problémem plošné znečištění vod dusíkatýmilátkami, které <strong>po</strong>cházejí téměř výhradně ze zemědělství. Za <strong>po</strong>sledních 17 let došlosice k <strong>po</strong>zitivním změnám a znečištění <strong>po</strong>malu klesá, v některých intenzivněji obhos<strong>po</strong>dařovanýchoblastech však znečištění <strong>po</strong>vrchových i <strong>po</strong>dzemních vod stagnuje, nebo dokoncemírně roste. Směrnici Rady č. 91/676/EEC o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělskýchzdrojů (tzv. nitrátová směrnice) v ČR uzákonilo nařízení vlády č. 103/2003 Sb.Stanovila zranitelné oblasti, <strong>po</strong>užívání a skladování průmyslových hnojiv, statkových hnojiv,střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Emise amoniakuz živočišné výroby se v <strong>roce</strong> 2005 odhadovaly na 64 kt. Emise amoniaku do ovzduší zpravidlanepřekračují stanovené limity, a proto Česká republika již v současné době splňuje hodnotunárodního emisního stropu pro amoniak (80 kt/rok) stanoveného pro rok 2010 <strong>po</strong>dle Göteborgskéhoprotokolu.Přestože s<strong>po</strong>třeba fosforečných hnojiv v letech <strong>1989</strong>–2006 klesla o 82,6 %, eutrofizacevod se zvýšila. Příčinu je proto třeba hledat i mimo zemědělství (např. růst využívání pracíchprášků s obsahem fosfátů). I přes <strong>po</strong>kles plošného znečištění vod dusičnany jsou přehradystále více zamořovány řasami a toxickými sinicemi. Zřejmě k tomu přispívá růst letních teplotvody. Více informací o problematice eutrofizace lze najít v kapitole Vodní hos<strong>po</strong>dářství.Metodika reálného stanovení množstvíemisí amoniaku ze zemědělských provozůměrnými metodami je relativně složitá,a proto se využívají i metody expertníhoodhadu nebo vý<strong>po</strong>čtové. Amoniakzůstává nejčetnější ohlašovanou látkou dointegrovaného registru znečišťování <strong>po</strong>dlezákona o integrované prevenci za resortzemědělství.


100 | 101S<strong>po</strong>třeba průmyslových hnojiv (index 1990 = 100)10080604020Graf 7.6NP 2O 5K 2ONPK CelkemCaZdroj: MZeN (dusíkatá), P 2O 5(fosforečná) a K 2O(draselná) hnojiva <strong>po</strong>čítaná v kg čistýchživin na hektar zemědělské půdy, Ca(vápenatá) absolutně v tunách.01990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006S<strong>po</strong>třeba přípravků na ochranu rostlin <strong>po</strong>dle účelu užitív kg účinné látky (index 1990 = 100)200150Graf 7.7Zoocidy, mořidlaHerbicidy a desikantyFungicidy, mořidlaRegulátory růstuZdroj: MZe1005001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20067.3.3 S<strong>po</strong>třeba přípravků na ochranu rostlinS<strong>po</strong>třeba přípravků na ochranu rostlin klesá, s výjimkou regulátorů růstu – viz Graf 7.7.Celkové množství těchto přípravků aplikované v <strong>roce</strong> 2006 na zemědělskou půdu bylo oprotiroku 1990 <strong>po</strong>loviční. S<strong>po</strong>třeba účinných látek na 1 ha zemědělské půdy se v <strong>po</strong>sledních třechletech <strong>po</strong>hybuje na úrovni cca 1 kg/ha, zatímco v <strong>roce</strong> 1990 byla tato s<strong>po</strong>třeba cca 2 kg/ha.


Kapitola 7: Zemědělství7.3.4 Vliv zemědělství na kvalitu vodV souvislosti se snižováním s<strong>po</strong>třeby agrochemikálií se zlepšuje kvalita <strong>po</strong>vrchových vod.Nejnáchylnější ke znečištění je kvalita mělké <strong>po</strong>dzemní vody. Ta se v letech 1995–2005 mírnězlepšovala, avšak nadlimitní výskyty koncentrací dusičnanů v <strong>po</strong>sledních letech spíšestoupají – viz Tab. 7.2. Situace je proti 80. letům příznivější, ale vyžaduje další <strong>po</strong>zornost.Jedním z nástrojů umožňujícím čelit negativním vlivům provozu velkochovů drůbežea prasat je integrovaná prevence a omezování znečištění (IPPC). V resortu zemědělství bylov <strong>roce</strong> 2007 vydáno 138 rozhodnutí o integrovaném <strong>po</strong>volení ve smyslu zákona č. 76/2002Sb., o integrované prevenci, v platném znění (109 rozhodnutí v <strong>roce</strong> 2006, 61 rozhodnutív <strong>roce</strong> 2005, 69 rozhodnutí v <strong>roce</strong> 2004 a 5 rozhodnutí v <strong>roce</strong> 2003). V rámci IPPC se prosazujíkromě jiného i opatření na snížení zápachu z živočišné výroby.Současná technická a environmentální úroveň velkochovů drůbeže a prasat v ČR umožňujesplnit kritéria <strong>po</strong>užívání nejlepších dostupných technik (BAT) ve většině případů zapřed<strong>po</strong>kladu dodržování <strong>po</strong>dmínek stanovených ve složkových zákonech.Investičně náročné je zejména dodržování <strong>po</strong>žadavků nitrátové směrnice, kritérií BAT prozpracování exkrementů drůbeže a prasat a uplatňování technologií omezujících emise amoniaku,pachových a dalších látek.Uplatňování vědeckého <strong>po</strong>kroku a změn vědeckých <strong>po</strong>znatků se projevuje zejména vevyužívání automatických systémů krmení, klimatizace, třídění, prosvěcování, označovánía balení vajec a v zavádění národních BAT. BAT, které snižují s<strong>po</strong>třebu vody a energie, jsouv současnosti běžně využívány. Výjimku představuje rekuperace tepla ze stájí drůbeže, kteráje příliš nákladná. Ús<strong>po</strong>ru surovin – krmiv, vody, vitamínů, minerálních látek, léčiv a<strong>po</strong>d.umožňuje využívání <strong>po</strong>čítačových jednotek a medikátorů v chovech drůbeže i prasat a přechodna tekuté krmení v chovech prasat.Požadavek na dokumentaci a vedení záznamů o provozu a jeho <strong>po</strong>dmínkách je naopaknejčastěji nedodržovaným <strong>po</strong>stupem, ačkoliv je finančně nejméně náročným. Časově nejdostupnějšímitechnikami jsou zásady správné zemědělské praxe; nejdelší dobu vyžadujezavedení <strong>po</strong>užívání BAT s vysokými finančními náklady, jako jsou např. bioplynové stanice.Vývoj kvality vody na hraničních profilech dle ukazatele dusičnanový dusík [mg/l]141210864V <strong>roce</strong> 2005 bylo sledováno 147 mělkýchvrtů, soustředěných převážněv nivách řek Labe, Orlice, Jizery, Ohře,Dyje, Moravy, Bečvy, Opavy a Odry. Tyto<strong>po</strong>dzemní vody jsou snadno zranitelné,s vysokým koeficientem filtracea s rychlým <strong>po</strong>stupem znečištění.Stanovovalo se celkem 150 ukazatelů,měřily se 2 x za rok.Graf 7.8Labe – DěčínMorava – LanžhotOdra – BohumínI. tř.II. tř.III. tř.IV. tř.Zdroj: MZe2020002001200220032004200520062007Počet překročení limitů (pitná voda) dusíkatých látek ve vodách mělkých vrtů [%]Tab. 7.2UkazatelPovolená hodnotapro pitnou vodu1995 2000 2001 2002 2003 2004 2005Zdroj: ČHMÚAmonné ionty < 0,5 mg/l 27,3 23,3 21,4 19,2 21,5 21,6 20,5Dusičnany < 50 mg/l 21,2 16,4 18,3 20,6 22,9 19,2 20,8


102 | 1037.3.5 Hutnění a eroze zemědělských půdAsi 50 % orné půdy je ohroženo hutněním, jež představuje nežádoucí změny půdní strukturya ukazatelů prostorového us<strong>po</strong>řádání půdní hmoty. Nejvýznamnější příčinou hutněníje stlačování půdy <strong>po</strong>jezdovými ústrojími strojů, které jsou při hos<strong>po</strong>daření na půdě využívány.Zhoršením fyzikálních vlastností půd v důsledku hutnění začíná zhoršování biochemickýcha biologických vlastností půd. Důsledkem je zhoršení <strong>po</strong>dmínek pro pěstovanéplodiny, snížení výnosu plodin, u cukrovky i snížení technologické jakosti. Z hlediskaživotního prostředí je rizikovým faktorem snížená propustnost zhutnělých půd pro vodu,což se projevuje zvýšeným <strong>po</strong>vrchovým odtokem srážkové vody s<strong>po</strong>jeným s vodní erozí půdi znečištěním vod rizikovými látkami. Zhutnění půd zvyšuje i s<strong>po</strong>třebu motorové nafty přizpracování půdy a často i <strong>po</strong>třebu opakovat operace předseťové přípravy půdy.Zhutňování půd snižují zimní mrazy. Omezují jej opatření preventivní a nápravná, nejlépekomplexní. Zhutňování půd snižují nová konstrukční řešení <strong>po</strong>jezdových ústrojí (nízkotlaképneumatiky, vícenápravová <strong>po</strong>jezdová ústrojí) a <strong>po</strong>užívání sklízečů se zásobníky(sklízeče cukrové řepy, sklízecí řezačky). Významné je oddělení technologické dopravy <strong>po</strong><strong>po</strong>zemcích od dopravy <strong>po</strong> pevných komunikacích a účelné s<strong>po</strong>jování pracovních operací.Přínosné je využití technologií ochranného zpracování půdy a zakládání <strong>po</strong>rostů plodin,u kterých lze před<strong>po</strong>kládat zvýšenou odolnost půdy vůči stlačování. Zhutnělé vrstvy půdníhoprofilu je nutné kypřit.V <strong>roce</strong> 2006 bylo <strong>po</strong>tenciálně ohroženo vodní erozí 1 797 tis. ha (tj. 41,2 % zemědělsképůdy) a 320 tis. ha (tj. 7,5 % zem. půdy) bylo <strong>po</strong>tenciálně ohroženo větrnou erozí(VÚMOP, v.v.i., resp. Zpráva o stavu životního prostředí ČR v <strong>roce</strong> 2006). V této souvislostibylo na protierozní opatření v rámci <strong>po</strong>zemkových úprav vynaloženo 78,4 mil. Kč. V rámci<strong>po</strong>d<strong>po</strong>r z programu Agroenvironmentálních opatření (AEO) je trvale vysoký zájem o pěstovánímeziplodin s protierozními účinky, které byly v <strong>roce</strong> 2006 zasety na více než 203 tis.ha osevní plochy.7.3.6 Stav zemědělské krajinyZemědělství v <strong>po</strong>sledních desetiletích výrazně změnilo tvář krajiny. Zemědělská krajinaje ohrožena dlouhodobou absencí extenzivních forem hos<strong>po</strong>daření na loukách a pastvinácha erozí nevhodně obdělávané orné půdy. Konkrétně zde docházelo ke kácení rozptýlené zeleně,rozorávání protierozních mezí, napřimování vodních toků, odvodňování zemědělsképůdy, nadměrnému <strong>po</strong>užívání agrochemikálií, značnému hutnění zemědělské a zejménaorné půdy těžkou zemědělskou mechanizací. Tento stav se významněji nedaří napravit.Zájem zemědělců o nápravu je i při komplexních <strong>po</strong>zemkových úpravách nízký. Současnázemědělská krajina se zhoršuje, leckde pustne v důsledku značného množství neobdělané,zaplevelené zemědělské půdy. Zemědělská krajina v okolí velkých měst trpí expanzí zástavbya silniční dopravy. Navzdory tragickým zkušenostem s obřími <strong>po</strong>vodněmi jsou nadálezastavovány i nivy řek.Intenzivní hos<strong>po</strong>daření na loukách a pastvinách i <strong>po</strong>nechání takových <strong>po</strong>zemků lademvede místy k <strong>po</strong>klesu jejich biodiverzity. V současné době je snaha tento stav <strong>po</strong>stupněnapravit v rámci dotačních titulů Ministerstva zemědělství. Z relativně vysokých nákladůna <strong>po</strong>zemkové úpravy (1 249 mil. Kč v <strong>roce</strong> 2005) jde ale jen velmi malá část na zlepšováníkrajiny (obvykle kolem 5 %). Ministerstvo životního prostředí má k tomuto účelu Programpéče o krajinu a revitalizace říčních systémů (600 mil. Kč v <strong>roce</strong> 2006), jehož cílem je zejména<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra rozmanitosti flóry a fauny, udržení kulturního stavu krajiny nebo opatřeník ochraně proti erozi. Program obnovy venkova se snaží obnovit ekologicky i sociálně stabilnívenkov.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> zátěž životního prostředí ze zemědělství <strong>po</strong>stupně klesá, a to v důsledkuekonomického tlaku na ús<strong>po</strong>ry vstupů do zemědělství, zavádění přísnějších limitů pro vy<strong>po</strong>uštěnítoxických látek a existence nových přístupů k zemědělskému hos<strong>po</strong>daření (tzv.integrované systémy pěstování plodin, ve kterých se uplatňují ekonomicky i environmentálněvýhodné <strong>po</strong>stupy).Vhodným indikátorem zdraví zemědělské a lesní krajiny je index změny <strong>po</strong>četnosti běžnýchdruhů ptáků (Gregory et al., 2005). Vývoj tohoto ukazatele v ČR ukazuje Graf 7.9.Středověké zemědělství krajinu i druhovoudiverzitu přírody ovlivňovalo <strong>po</strong>zitivně,neboť nahradilo někdejší převážněfádní lesní krajinu (90–95 % lesnatost)malebnou krajinou <strong>po</strong>lí, luk, lesíků a lesů,zemědělskou mozaikovitou krajinous množstvím rozptýlené zeleně, majetkovýchi protierozních mezí, četnými alejemiatd., prostředím vhodným pro četné druhyrostlin a živočichů, které v lesní krajiněnemají šanci přežít. Taková krajina lépezadržovala vodu, netrpěla hutněním půdya mnohem méně byla ohrožena erozípůdy. Také <strong>po</strong>čet obyvatel i úroveň jejichvýživy byly mnohem nižší než dnes.Meliorace v zemědělství známe jako zavlažování(z hlediska životního prostředínečiní problém, zavlažuje–li se nezávadnouvodou), odvodňování (obvykle vedek redukci druhové biodiverzity, nejednoui k hutnění půdy, byť jsou i výjimky,viz zúrodnění Třeboňska ve středověku)a „meliorace“ – kácení rozptýlené zeleně,rozorávání protierozních mezí, napřimovánívodních toků a<strong>po</strong>d., jež vážně<strong>po</strong>škozuje krajinu, zhoršuje průběh<strong>po</strong>vodní a zvyšováním eroze půdy jenejednou i kontraproduktivní z hlediskazemědělství.


Kapitola 7: ZemědělstvíVývoj <strong>po</strong>četnosti běžných druhů ptáků (index 1982 = 100)150120Graf 7.9Lesní druhyDruhy zemědělské krajinyBěžné druhyZdroj: Česká s<strong>po</strong>lečnost ornitologická90601982198319841985198619871988<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Index změny <strong>po</strong>četnosti <strong>po</strong>lních ptáků (Graf 7.9, 13 běžných druhů) ukazuje, že v zemědělské<strong>po</strong>lní krajině zřejmě došlo k určitému zlepšení v první <strong>po</strong>lovině 90. let, které seprojevilo v přechodném zvýšení jejich <strong>po</strong>četnosti. Obecně však <strong>po</strong>zorujeme za celé období1982–2006 negativní trend, který <strong>po</strong>kračuje až do současnosti. Početnost lesních druhůptáků (31 běžných druhů) je dlouhodobě stabilní nebo mírně narůstá, což může souviset sezlepšováním druhové a věkové struktury lesních <strong>po</strong>rostů a zvětšováním jejich rozlohy.7.3.7 Ekologické zemědělstvíZačátkem 21. století významný rozvoj zaznamenalo k životnímu prostředí šetrné ekologickézemědělství. Největší rozmach ekologického zemědělství nastal v letech 1998–2001v souvislosti se změnami dotační <strong>po</strong>litiky pro ekologicky hos<strong>po</strong>dařící zemědělce. Výměraekologicky obhos<strong>po</strong>dařované půdy v <strong>roce</strong> 2006 dosáhla hodnoty 281,5 tis. ha a hos<strong>po</strong>dařilona ní celkem 963 ekofarem (o 134 více ve srovnání s rokem 2005). Po mírném <strong>po</strong>klesuv <strong>roce</strong> 2005 výměra vykazuje <strong>po</strong>zitivní výrazný nárůst, jak ukazuje Graf 7.10. Podíl zemědělsképůdy obhos<strong>po</strong>dařované v ekologickém zemědělství tak dosáhl v <strong>roce</strong> 2006 hodnoty6,61 % na ZPF.Přibližně 83 % ekologického zemědělství je provozováno na trvalých travních <strong>po</strong>rostech,jejichž <strong>po</strong>díl však od roku 2003 <strong>po</strong>klesl o zhruba 8 %. Naopak se zvýšil <strong>po</strong>díl orné půdy(8,3 %) a trvalých a ostatních ploch (9,2 %). Hlavním oborem ekologického zemědělství ježivočišná výroba, konkrétně chov skotu.V <strong>roce</strong> 2006 došlo ke zvýšení <strong>po</strong>čtu výrobců bio<strong>po</strong>travin o 27 na celkových 152 <strong>po</strong>dniků.Poptávka <strong>po</strong> biosurovinách se ze strany výrobců bio<strong>po</strong>travin stále zvyšuje a zlepšují semožnosti odbytu bio<strong>po</strong>travin v důsledku zvýšeného zájmu s<strong>po</strong>třebitelů. Od roku 2003 doroku 2006 vzrostl obrat za bio<strong>po</strong>traviny čtyřnásobně, ze 180 mil. Kč v <strong>roce</strong> 2003 na více než700 mil. Kč v <strong>roce</strong> 2006.V <strong>roce</strong> 2006 <strong>po</strong>kračovala dotační <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ekologického zemědělství jako agroenvironmentálníopatření v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova. S účinností od30. 12. 2005 začal platit zákon č. 553/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 242/2000 Sb.,o ekologickém zemědělství. Smyslem novely bylo vypustit ze zákona všechna ustanovení,která jsou duplicitní s evropskou legislativou (nařízení Rady 1991/2092/EHS o ekologickémzemědělství). V rámci legislativních změn došlo k výraznému zjednodušení právníchpředpisů pro ekologické zemědělství.Ekologické zemědělství vylučuje<strong>po</strong>užívání umělých hnojiv a prostředkůchemické ochrany pro hubení škůdcůa jiných nežádoucích živočichů a rostlin.Výsledné produkty (tzv. bio<strong>po</strong>traviny)jsou proto pro lidské zdraví příznivější.Ekologické zemědělství produkuje nejenzdravé suroviny pro výrobu bio<strong>po</strong>travin,ale i přináší životní styl šetrný k přírodnímzdrojům a hos<strong>po</strong>dářským zvířatům.


104 | 105Vývoj ekologického zemědělstvíVýměra zemědělské půdy, <strong>po</strong>čet ekofarem15001200900Podíl na ZPF1086Graf 7.10Počet ekofaremVýměra zemědělské půdyobhos<strong>po</strong>dařované ekologicky [tis. ha]Podíl na zemědělském půdním fondu [%]Zdroj: MZe6004300200199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007Vyplacené finanční prostředky v rámci agroenvironmentálního opatření„Ekologické zemědělství“ – dotace na plochu zařazenou do ekologickéhozemědělství nebo přechodného obdobíTab. 7.3RokVyplacené finanční prostředky (v mil. Kč)Zdroj: MZe1998 48,091999 84,172000 89,102001 167,972002 210,862003 230,812004 292,202005 285,832006 305,002007 540,40


Kapitola 7: Zemědělství7.4 Politika zemědělského sektoruPřed rokem <strong>1989</strong> bylo hlavním cílem zemědělské <strong>po</strong>litiky zabezpečení <strong>po</strong>travinové soběstačnosti.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> se stala prioritou transformace zemědělství a ochrana životníhoprostředí. Před rokem 2000 se pak stala součástí zemědělské <strong>po</strong>litiky i příprava zemědělstvína vstup do Evropské unie. V <strong>roce</strong> 2004 byla přijata Koncepce agrární <strong>po</strong>litiky ČR pro období<strong>po</strong> vstupu do EU 2004–2013, která se v rámci <strong>po</strong>dmínek vstupu do EU snaží zvyšovat konkurenceschopnostzemědělství České republiky. Nejvýznamnějším nástrojem environmentální<strong>po</strong>litiky se v zemědělství stalo přiznávání dotací na hektar zemědělské půdy <strong>po</strong>uze za<strong>po</strong>dmínky dodržování zásad správné zemědělské praxe, kde jsou zahrnuta i kriteria ochranyživotního prostředí.V dubnu 2006 byl přijat Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013(dále jen „NSPRV“) Ministerstva zemědělství. NSPRV vychází z hlavních strategických prioritEU pro léta 2007–2013 s důrazem na zvyšování ekonomického růstu, vytváření nových pracovníchpříležitostí a udržitelný rozvoj. Jeho klíčovým bodem, stejně jako celé zemědělské<strong>po</strong>litiky, je zabezpečení konkurenceschopnosti zemědělství.Národní strategický plán rozvoje venkova ČR na období 2007–2013 z dubna 2006 při svéznačné obecnosti respektuje Státní <strong>po</strong>litiku životního prostředí ČR pro období 2004–2010,Strategii udržitelného rozvoje ČR i Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, i když některédílčí problémy neobsahuje a neřeší.Zajišťování konkurenceschopnosti zemědělství v sobě obsahuje dvě základní rizika: Pokudzemědělství v konkurenčním boji neuspěje, <strong>po</strong>vede to k úpadku zemědělství, k pustnutí zemědělskékrajiny a k <strong>po</strong>klesu <strong>po</strong>čtu obyvatel venkova, což je i z hlediska životního prostředínežádoucí. Zvyšování konkurenceschopnosti zemědělství může mít ale za následek i <strong>po</strong>škozovánízemědělské půdy, znečišťování vod a další negativa, která prostředí <strong>po</strong>škozují. Při důslednémuplatňování zásad správné zemědělské praxe by k druhé variantě nemělo docházet.Pokud se <strong>po</strong>daří oběma uvedeným problémům vyhnout, lze očekávat řadu kladných vlivůrealizace NSPRV na životní prostředí, a to např. zvýšení biodiverzity zemědělské krajinyvhodnými systémy hos<strong>po</strong>daření, příspěvek k ochraně vody a půdy, <strong>po</strong>zemkové úpravy, udržitelnýrozvoj a zachování hos<strong>po</strong>daření ve znevýhodněných oblastech, snižující rizika s<strong>po</strong>jenás o<strong>po</strong>uštěním půdy a přispívající k udržitelné rovnováze mezi městskými a venkovskýmioblastmi a<strong>po</strong>d.


8Lesní hos<strong>po</strong>dářství


Kapitola 8: Lesní hos<strong>po</strong>dářstvíLesní hos<strong>po</strong>dářství prošlo v <strong>po</strong>sledních letech významnou transformací, jejímž základem byla obnova tržníekonomiky a u části lesů i jejich restituce. V důsledku nepříznivého vývoje cen surového dříví se ale ekonomikalesního hos<strong>po</strong>dářství vyvíjela problematicky. Rozvoj lesního hos<strong>po</strong>dářství významně ovlivnil novýzákon o lesích č. 289/1995 Sb.Příznivě se vyvíjel přístup lesního hos<strong>po</strong>dářství k péči o životní prostředí. Zvyšovala se lesnatost a přirozenáobnova lesů, <strong>po</strong>kračovalo také zalesňování zemědělské půdy a do roku 2005 se dařilo stále snižovat nahodiloutěžbu. Zlepšovala se i druhová skladba lesů – zejména se zvyšoval <strong>po</strong>díl listnatých dřevin na obnovovaných lesních<strong>po</strong>rostech. Těžba dřeva sice rostla, ale s výjimkou roků 2006 a 2007 nepřevyšovala přirozený přírůstek dřeva,a nedocházelo tedy k nadměrnému přetěžování lesů.Nepříznivě je třeba hodnotit především zhoršený zdravotní stav lesů zvyšováním defoliace (odlistění) většinylesů. K tomu docházelo i přes výrazné snížení jejich imisní zátěže. Málo se dařilo obnovovat lesy územních systémůekologické stability krajiny.8.1 Kategorie lesa a lesnatost našeho územíLesní hos<strong>po</strong>dářství na území ČR vznikalo od <strong>po</strong>loviny 18. století, kdy Marie Terezie byla nucenacísařskými dekrety reagovat na rostoucí nedostatek dřeva v zemi. Lesní zákon č. 166/1960Sb. zavedl rozdělení lesů na tzv. lesy ochranné, lesy zvláštního určení a lesy hos<strong>po</strong>dářské,kde se i nadále hos<strong>po</strong>daří <strong>po</strong>dle kritéria zabezpečení dlouhodobých vysokých dodávek dřeva.Zvýšené <strong>po</strong>žadavky na nenahraditelné mimoprodukční funkce lesa nebyly dostatečně zohledňovány.Jednak proto, že nebyly nikdy vyjádřeny zcela konkrétně, ale i proto, že základním kritériemefektivnosti v lesním hos<strong>po</strong>dářství byla vždy dlouhodobá maximální produkce dřeva.V <strong>roce</strong> 1990 téměř všechny lesy řídil a spravoval státní <strong>po</strong>dnik Lesy České republiky, v malémrozsahu existovaly i lesy vojenské, školní a<strong>po</strong>d. Významná část lesů spadala do kategoriezvláštního určení (rekreační lesy, lázeňské lesy, chráněné oblasti přirozené akumulace vod,ochranná pásma zdrojů pitné vody, zvlášť chráněná území) a některé i do kategorie lesůochranných (obvykle s cílem bránit erozi lesní půdy), viz Tab. 8.1.Od roku 1996 se do lesů zvláštního určení nezahrnují lesy vážně <strong>po</strong>škozené imisemi. Problémemje, že se jednotlivé základní kategorie lesů reálně překrývají. V lesích zvláštního určeníse i nadále často hos<strong>po</strong>daří stejně jako v lesích hos<strong>po</strong>dářských. Požadavky na odlišnézpůsoby hos<strong>po</strong>daření v jednotlivých typech lesů zvláštního určení nebyly nikdy <strong>po</strong>drobně zanesenydo právních předpisů. Dnes je hlavním kritériem soukromých vlastníků zisk, což v lesnímhos<strong>po</strong>dářství znamená opět zájem o produkčně nejvýnosnější jehličnaté monokultury.Lesnatost našeho území se od minima v <strong>po</strong>lovině 18. století (cca 25 %) zvyšovala až na33,3 % v <strong>roce</strong> 1990. Docházelo k zalesňování především svažitých <strong>po</strong>zemků v horských a <strong>po</strong>dhorskýchoblastech, které nebylo možné efektivně zemědělsky využívat. Pro vyšší výtěžnostbyly vysazovány především smrkové monokultury a na písčitých půdách i borové monokultury.Ty však byly a jsou značně zranitelné nepříznivým <strong>po</strong>časím i škůdci. S rozvojem průmyslurostly emise tuhých i plynných škodlivin, a tím i negativní ovlivnění zdravotního stavu zejménasmrkových lesů imisemi. Ovlivněny byly i mimoprodukční funkce lesů.Výměra lesní půdy na území ČR trvale mírně stoupá. V letech <strong>1989</strong>–2006 se zvýšila asio 20 000 ha, viz Graf 8.1. V <strong>roce</strong> 2006 dosáhla 2 649 tis. ha. Lesnatost ČR se v letech <strong>1989</strong>–2006 zvýšila z 33,3 % na současných 33,6 %, lesnatost České republiky je tak osmá nejvyššív Evropské unii. Nejlesnatějšími kraji byly v <strong>roce</strong> 2006 kraje Liberecký (44,4 %), Karlovarský(43,3 %) a Zlínský (40 %), nejnižší lesnatost měly Hl. m. Praha (10 %) a kraje Středočeský(27,2 %) a Jihomoravský (28,1 %).Kategorie lesaPodle lesního zákona č. 289/1995 Sb. selesy člení dle převažujících funkcí na lesyochranné, lesy zvláštního určení a lesyhos<strong>po</strong>dářské. Do kategorie lesů ochrannýchse zařazují lesy na mimořádně nepříznivýchstanovištích, vysokohorské lesy<strong>po</strong>d hranicí stromové vegetace chránícíníže <strong>po</strong>ložené lesy a lesy na ex<strong>po</strong>novanýchhřebenech a lesy v klečovém lesním vegetačnímstupni. Lesy zvláštního určení jsoulesy, které nejsou lesy ochrannými a nacházejíse v pásmech hygienické ochranyvodních zdrojů I. stupně, v ochrannýchpásmech zdrojů přírodních léčivých a stolníchminerálních vod, na území národníchparků a národních přírodních rezervací.Do kategorie lesů zvláštního určení lzedále zařadit lesy, u kterých veřejný zájemna zlepšení a ochraně životního prostředínebo jiný oprávněný zájem na plněnímimoprodukčních funkcí lesa je nadřazenfunkcím produkčním (lesy lázeňské,příměstské, s vodoochrannou funkcí,chráněné oblasti přirozené akumulace vodatd.). Lesy hos<strong>po</strong>dářské jsou ty, které nejsouzařazeny v kategorii lesů ochrannýchnebo lesů zvláštního určení.Národní inventarizace lesů ČR v letech2001–2004 nově dohledala asio 106 000 ha lesa více, než bylo evidovánoa je uvedeno v Grafu 8.1.


108 | 109Vývoj zařazení lesů do kategorií [%]Rok Lesy hos<strong>po</strong>dářské Lesy ochranné Lesy zvláštního určeníTab. 8.1Zdroj: ÚHÚL1980 78,2 4,0 17,81990 58,4 2,5 39,12000 76,7 3,5 19,82004 75,3 3,1 21,62006 75,8 2,8 21,4Trvalé zábory lesní půdy pro výstavbu [ha/rok]Rok 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Tab. 8.2Zdroj: MŽPha 125 107 93 137 206 75 154 136Vývoj výměry lesní půdy [tis. ha]2 700Graf 8.1Zdroj: ČÚZK2 6002 5002 4002 3002 200192019301945195019601970198019902000200420052006Lesnatost krajů, 2006 [%]Obr. 8.1Karlovarský krajÚstecký krajLiberecký krajKrálovéhradecký kraj0–10 %11–28 %29–31 %32–40 %41–45 %Zdroj: MZePlzeňský krajHlavní město PrahaStředočeský krajPardubický krajLesnatost je <strong>po</strong>díl lesní půdy na rozlozeurčitého území [%].Olomoucký krajMoravskoslezskýkrajVysočinaJihočeský krajJihomoravský krajZlínský krajVýstavba zejména liniových staveb vede k trvalému i přechodnému záboru lesní půdy.Zájem o zábory lesní půdy by měly snížit <strong>po</strong>platky za trvalé a dočasné odnětí lesní půdy,které byly v ČR zavedeny od 1. 1. 1996. Vycházejí z padesátinásobku čisté dřevní produkcelesa, který je násoben koeficientem mimoprodukčních funkcí lesů (vodohos<strong>po</strong>dářská, půdoochrannáklimatická, estetická a rekreačně zdravotní funkce).Lesní půda je půda <strong>po</strong>krytá lesním<strong>po</strong>rostem nebo jinak slouží lesnímuhos<strong>po</strong>dářství (paseky vznikající <strong>po</strong> těžběv rámci obnovy lesa, účelové lesní komunikacea<strong>po</strong>d.).


Kapitola 8: Lesní hos<strong>po</strong>dářství8.2 Ekonomika lesního hos<strong>po</strong>dářstvíPředně je třeba říci, že i špatně obhos<strong>po</strong>dařovaný hos<strong>po</strong>dářský les má velmi <strong>po</strong>zitivní vlivna životní prostředí. Ekonomický přínos mimoprodukčních funkcí lesa (vodohos<strong>po</strong>dářské,klimatické, půdoochranné, rekreačně zdravotní) několikrát převyšuje ekonomický přínosdřevní produkce, který lze hodnotit různě. Dnes převládající ocenění ekonomických mimoprodukčníchfunkcí lesa se promítlo do koeficientu <strong>po</strong>užívaného při vý<strong>po</strong>čtu výše <strong>po</strong>platkůza odnětí lesní půdy pro výstavbu. Tyto samovolné <strong>po</strong>zitivní efekty lesů na životní prostředíse ale nevyskytují v kalkulacích ekonomické efektivnosti lesního hos<strong>po</strong>dářství.Má-li být produkční (dřevo, zvěř a lesní plody) i mimoprodukční efekt lesa stabilní, vyžadujeles dlouhodobé stabilní hos<strong>po</strong>daření na základě lesních hos<strong>po</strong>dářských plánů. Tento<strong>po</strong>žadavek má u nás hlubokou tradici, od dekretů v <strong>po</strong>lovině 18. století přes zákony o lesích– rakouský lesní zákon z roku 1852, zákon č. 166/1960 Sb., zákon č. 61/1977 Sb. a nový lesnízákon č. 289/1995 Sb. Ten stanovuje zejména <strong>po</strong>dmínky ochrany <strong>po</strong>zemků určených k plněnífunkcí lesa, <strong>po</strong>vinnosti řádného obhos<strong>po</strong>dařování lesa i řešení následků mimořádných událostí,zejména <strong>po</strong>lomů, <strong>po</strong>žárů, přemnožení škůdců a<strong>po</strong>d. Vlastník či jím <strong>po</strong>věřený nájemcesmí těžit v lese dříví jen do výše stanovené lesním hos<strong>po</strong>dářským plánem s ohledem naprincip trvalé udržitelnosti hos<strong>po</strong>daření. Současně je <strong>po</strong>vinen holiny vzniklé těžbou dřevado dvou let znovu zalesnit a o nově vznikající lesní <strong>po</strong>rosty řádně pečovat. Vlastník lesa je<strong>po</strong>vinen les chránit před vnějšími škodlivými vlivy všeho druhu.8.2.1 Těžba dřevaZákladem ekonomiky lesního hos<strong>po</strong>dářství je a vždy byla těžba dřeva a jeho prodej. Nejednáse jen o těžbu řádnou, plánovanou na základě lesního hos<strong>po</strong>dářského plánu (LHP), alei nahodilou, která řeší následky lesních kalamit. Od nahodilé těžby je třeba odlišovat těžbu„černou“, tj. v roz<strong>po</strong>ru se zákonem o lesích.Těžba nemusí být s<strong>po</strong>jena jen s finančním ziskem. Ekologicky se využívá např. na územíKrkonošského národního parku při přeměně smrkové monokultury na les s bohatší druhovouskladbou. Těžebními zásahy se také odstraňuje invazní borovice vejmutovka na území NPČeské Švýcarsko.Nemá-li být ohrožena produkční základna lesů, nesmí výše těžby dřeva přesáhnout výšiprůměrného přírůstu dřeva. Zásoba dřeva <strong>po</strong>čítaného jako hroubí se nesmí snižovat, vizGraf 8.2.V letech <strong>1989</strong>–2005 se v českých lesích těžilo méně dřeva, než činil jeho přírůstek, takžerostla zásoba hroubí (viz Graf 8.2) a lesy se nepřetěžovaly. Těžba dřeva vzrostla o 28 %, alelesy byly využívány v mezích jejich produkční kapacity (trvale udržitelný výnos). Rozdíl mezipřírůstem a těžbou dřeva se ale v <strong>po</strong>sledních 10 letech snižoval. V <strong>roce</strong> 2006 a předběžněi v <strong>roce</strong> 2007 těžba dřeva mírně převýšila jeho přírůst v důsledku kalamit v lesích. Lze tovyjádřit i intenzitou těžby dřeva, viz Tab. 8.3.Zásoba dřeva na pni= celková využitelná zásoba dřeva v lesenastojatoZásoba hroubí= zásoba dřeva v lese od síly 7 cm (i nastojato),je hlavním předmětem těžbydřeva v lese. Zásoba hroubí se udává bezkůry (b. k.)Zásoba nehroubí= zásoba dřeva do síly 7 cmTěžba dřeva= množství dřeva vytěženého v lese odsíly 7 cm, obvykle v m 3 za rok bez kůryCelkový průměrný vážený přírůstdřevní hmoty = přírůstek dřeva zapřed<strong>po</strong>kladu, že směřuje k vyrovnanostia udržitelnosti těžeb. Vzhledem k nerovnoměrnostivěkové struktury je u násnižší než celkový běžný přírůst (tj. codaný rok naroste).Rozsáhlé přírůstky zásoby hroubí jsoudány z větší části upřesňováním reálnéhostavu, méně již rozšiřováním plochylesů a zvyšováním reálných zásob hroubív lesích.Národní inventarizace lesů v ČR v letech2001–2004 shledala zásoby hroubí asio 33 % vyšší, než vyplývá ze sumací údajůze souborů lesních hos<strong>po</strong>dářských plánů,jež jsou uvedeny v Grafu 8.2.Intenzita těžby dřeva [% přírůstu dřeva]Rok 1990 2000 2004 2005 2006Tab. 8.3Zdroj: ÚHÚL, ČSÚPodíl těžby dřeva na přírůstu 81,8 85,9 90,7 89,7 101


110 | 111Vývoj zásob hroubí, celkový průměrný přírůst a celková těžba dřeva [tis. m 3 bez kůry]Zásoba hroubíCelkový průměrný přírůst, Těžba celková750 00018 000700 00016 000650 00014 000Graf 8.2Zásoba hroubíCelkový průměrný přírůstTěžba celkováZdroj: ÚHÚL – SLHP, ISL (zásoby, přírůsty),ČSÚ (těžby)600 00012 000550 00010 000500 000<strong>1989</strong>199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004200520068 0008.2.2 Nahodilá těžbaK nahodilé těžbě dochází v důsledku nepříznivých přírodních <strong>po</strong>dmínek, ale ovlivňuje jisvou činností i člověk (imise, výsadba nepůvodních monokultur, strukturou špatně založenýles, zanedbání výchovy mladých lesních <strong>po</strong>rostů ad.). Pro životní prostředí i lesní hos<strong>po</strong>dářstvíje příznivé snižování objemu těžby dřeva z nahodilých těžeb, tj. těžeb způsobených<strong>po</strong>škozením lesů.Nahodilá těžba je jev značně nedpředvídatelný. Mezi roky 1990 a 2001 se nahodilá těžbavýrazně snížila, avšak v <strong>roce</strong> 2003 vlivem teplého, suchého léta a větrné kalamity činila8,2 mil. m 3 . Podobná je bilance roku 2006. V <strong>roce</strong> 2007 jen lednová vichřice přispěla k nahodilétěžbě dřeva předběžně 10,8 mil. m 3 . Určité změny lze sledovat i ve struktuře nahodilýchtěžeb. Zatímco živelná a imisní nahodilá těžba se zásadně snížila, významně narostla nahodilátěžba důsledkem <strong>po</strong>škození <strong>po</strong>rostů hmyzem a ostatní, kam patří například <strong>po</strong>škozovánílesů chorobami (václavky na smrcích ad.).Vývoj nahodilých těžeb dřeva [tis. m 3 ]10 0008 0006 0004 000Graf 8.3Nahodilá těžba jako důsledekživelné <strong>po</strong>hromyNahodilá těžba jako důsledekdopadu imisíNahodilá těžba jako důsledek<strong>po</strong>škození hmyzemOstatní nahodilé těžbyZdroj: ČSÚ2 0000<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006


Kapitola 8: Lesní hos<strong>po</strong>dářství8.2.3 Obnova lesaLesní zákon ukládá již od <strong>po</strong>loviny 18. století <strong>po</strong>vinnost v brzké době <strong>po</strong> těžbě znovuzalesnit vytěžené plochy. Obnova lesa probíhá jak přirozeným zarůstáním uvolněné plochynáletem lesních dřevin, které se tam vysemení z okolních lesů, tak umělou výsadbou mladýchstromků, o něž je třeba pečovat. Vývoj obnovy lesů v ČR ukazuje Graf 8.4.Obnova lesa je jedním z ukazatelů, které se od roku <strong>1989</strong> zásadně snížily. Časový vývojdokládá <strong>po</strong>kles umělé obnovy lesa až na 18 010 ha v <strong>roce</strong> 2006, což od<strong>po</strong>vídá hodnotě 52 %roku <strong>1989</strong> (viz Graf 8.4). Přirozená obnova lesa se však během sledovaného období zvýšilapřibližně trojnásobně (až na úroveň 3 417 ha), což je z hlediska lesnictví i životního prostředízásadní <strong>po</strong>zitivní jev. Pozitivní bylo i snížení opakované obnovy, která se provádí v důsledkuneúspěchu první výsadby, na 3 054 ha, tj. 32 % z úrovně roku <strong>1989</strong>. Celkově se tedy obnovalesů snížila o cca 40 % (na 21 630 ha v <strong>roce</strong> 2006). Velký rozsah obnovy lesa <strong>po</strong>čátkem 90. letsi vynutily předchozí rozsáhlé živelní a hmyzí kalamity.Při obnově lesa se v <strong>po</strong>sledních letech stále více <strong>po</strong>užívají listnaté stromy (např. buk,dub, javor, jeřáb) na úkor jehličnatých (smrk, borovice) – viz Graf 8.5. Dochází tak k příznivézměně druhové skladby směrem k přirozenější (a stabilnější) struktuře lesních <strong>po</strong>rostů.Určitým problémem zůstává další osud druhově pestřejších mladých lesních <strong>po</strong>rostů.V důsledku okusu nadměrnými stavy spárkaté zvěře i v důsledku nevhodných výchovnýchzásahů se může původně vysazený smíšený les nechtěně změnit na les převážně smrkový.Obnova lesa [ha]50 00040 00030 000Umělá obnova lesa vzniká sadbou lesníchdřevin na holinách nebo <strong>po</strong>dsadbou<strong>po</strong>d mateřským <strong>po</strong>rostem.Přirozená obnova lesa vzniká přirozenýmvysemeněním stromů na pasekách(tzv. obnovované <strong>po</strong>rosty).Graf 8.4Umělá obnova bez nuceného opakováníUmělá obnova s nuceným opakovánímPřirozená obnovaZdroj: ÚHÚL, ČSÚ20 00010 0000<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006Umělá obnova lesa jehličnatými a listnatými dřevinami [%]10080Graf 8.5JehličnatéListnatéZdroj: ČSÚ604020019902000200420052006


112 | 1138.2.4 Ceny dřevaPro ekonomiku lesního hos<strong>po</strong>dářství je klíčové, kolik se <strong>po</strong>daří vytěženého dřeva prodata za kolik. Ceny dřeva ale na trhu citelně kolísají, a s tím se mění i rentabilita lesního hos<strong>po</strong>dářství.V letech <strong>1989</strong>–2006 se ceny surového jehličnatého i listnatého dříví výrazně o<strong>po</strong>žďovalyza <strong>po</strong>měrně vysokou inflací s<strong>po</strong>třebitelských cen, neboť nabídka převyšovala <strong>po</strong>ptávku.Průměrné ceny surového jehličnatého dříví činily reálně v <strong>roce</strong> 2006 jen 53,9 % roku <strong>1989</strong>,průměrné ceny surového listnatého dříví činily reálně v <strong>roce</strong> 2006 jen 53,3 % roku <strong>1989</strong> – vizGraf 8.6. Tento vývoj cen velmi negativně ovlivnil ekonomiku lesního hos<strong>po</strong>dářství.Velké lesní majetky bývaly vesměs ziskové. Problematická byla ekonomika malých lesníchmajetků vzniklých restitucemi. Počet pracovníků lesního hos<strong>po</strong>dářství se v letech <strong>1989</strong>–2006 snížil o 65 %. Mzdy v lesním hos<strong>po</strong>dářství zaostávaly za průměrnou mzdou – v <strong>roce</strong>2005 činily jen 14 908 Kč.Vývoj cen surového dřeva a inflace500400300Graf 8.6Průměrné ceny surového dříví– jehličnaté [Kč/m 3 ]Průměrné ceny surového dříví– listnaté [Kč/m 3 ]Inflace s<strong>po</strong>třebitelských cen [%],rok <strong>1989</strong> = 100Zdroj: ČSÚ200100<strong>1989</strong>199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004200520068.2.5 DotaceStát vlastníkovi lesa <strong>po</strong>skytuje odbornou <strong>po</strong>moc a na vybrané činnosti ve veřejném zájmutaké účelové dotace (zejména na obnovu lesa, lesní vodohos<strong>po</strong>dářské meliorace, na péčio genetický materiál, na ochranu před škodlivými vlivy a na zalesňování zemědělské půdy).Jejich vývoj ukazuje Graf 8.7.Dotace lesního hos<strong>po</strong>dářství [mil. Kč]1 200Graf 8.7Zdroj: Zelené zprávy o stavu lesů ČR, MZe1 000800600400200<strong>1989</strong>19901991199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006


Kapitola 8: Lesní hos<strong>po</strong>dářství8.2.6 Zalesňování zemědělské půdyVýměra lesů se v ČR vesměs zvyšuje zalesňováním zemědělské půdy. V letech <strong>1989</strong>–2006bylo dle ČÚZK v ČR nově zalesněno asi 20 000 ha zemědělské půdy. Zalesňování probíhá v ČRvíce méně plynule, bez větších výkyvů.8.2.7 Transformace lesůZásadní změny v lesním hos<strong>po</strong>dářství byly zahájeny v <strong>roce</strong> 1991 formou restitucí lesních<strong>po</strong>zemků původním vlastníkům a privatizací velké části movitého majetku tehdejších státníchlesů. V <strong>roce</strong> 2006 byl <strong>po</strong>díl státních lesů <strong>po</strong>uze 59,6 % (z toho Lesy ČR, s.p. obhos<strong>po</strong>dařovaly85,9 % lesů). Obecní lesy spravovaly 15,6 % lesního fondu, soukromé 23,3 % a ostatní 1,5 %.Podíl lesního hos<strong>po</strong>dářství na tvorbě HDP se snížil z 1 % v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> na 0,6 % v <strong>roce</strong> 2004.Na hrubé přidané hodnotě se lesní hos<strong>po</strong>dářství v ČR v <strong>roce</strong> 2007 <strong>po</strong>dílelo 0,62 % v běžnýchcenách (zelené zprávy o stavu lesů ČR). V tomto ukazateli se však neodráží význam lesůa jejich mimoprodukčních funkcí (klimatická, vodohos<strong>po</strong>dářská, půdoochranná a rekreačnězdravotní), ani skutečnost, že les patří k nejvýznamnějším přírodním zdrojům a činitelům,které <strong>po</strong>zitivně ovlivňují životní prostředí. Zahrneme-li k lesům dřevozpracující průmysla vstupy do lesního hos<strong>po</strong>dářství, <strong>po</strong>díl „lesního komplexu“ na zaměstnanosti i hrubém domácímproduktu činí 5 %. Navíc jde vesměs o aktivity na venkově s nedostatkem pracovníchpříležitostí.Přirozená, současná a do<strong>po</strong>ručená druhová skladba lesů [%]Skladba lesů Přirozená Současná Do<strong>po</strong>ručenáSmrk 11,2 53,1 36,5Tab. 8.4Zdroj: Zelená zpráva o stavu lesů v ČRv <strong>roce</strong> 2005, MZe 2006Jedle 19,8 0,9 4,4Borovice 3,4 17,2 16,8Modřín 0,0 3,9 4,5Ostatní jehličnany 0,3 0,2 2,2Celkem jehličnany 34,7 75,3 64,4Dub 19,4 6,6 9,0Buk 40,2 6,6 18,0Habr 1,6 1,2 0,9Jasan 0,6 1,2 0,7Javor 0,7 1,1 1,5Jilm 0,3 0,0 0,3Bříza 0,8 2,9 0,8Lípa 0,8 1,0 3,2Olše 0,6 1,5 0,6Ostatní listnaté 0,3 1,5 0,6Celkem listnaté 65,3 23,7 35,6Holina 0,0 1,0 0,0


114 | 1158.3 Zdravotní stav lesůHodnocení zdravotního stavu lesa v České <strong>republice</strong> není jednoznačné. Podle domácíchmetodik se zlepšuje rostoucí lesnatost, což dokazují zejména zvyšující se zásoby dřeva napni, zlepšující se druhová skladba lesů a zvyšující se <strong>po</strong>zitivní působení lesů na krajinu. Podlezahraničních metodik speciální ochrany přírody se však zdravotní stav lesů v ČR zhoršuje.Zhoršujícím se ukazatelem je především druhová biodiverzita lesních ekosystémů.8.3.1 Poškozování lesů imisemiNegativní vliv imisí na lesy lze určovat rozsahem imisní nahodilé těžby. Její vývoj byl příznivýa v hodnoceném období se <strong>po</strong>hyboval <strong>po</strong>d 1 % z objemu nahodilé těžby – viz Graf 8.3.Zásadní snížení emisí SO 2, tuhých látek a NO xv 90.letech výrazně snížilo <strong>po</strong>škozování lesůimisemi. Na vývoj lesních <strong>po</strong>rostů, zejména v Krušných a Jizerských horách, však nadále působíokyselující složky akumulované v lesních půdách z minulých období i současné, třebaževýrazně snížené imise. V nej<strong>po</strong>stiženějších lokalitách jsou proto <strong>po</strong>užívány chemické melioracevápněním a hnojením lesních <strong>po</strong>rostů.V současné době je ze vzdušných <strong>po</strong>lutantů hlavním stresovým faktorem pro lesy přízemníozon. Jeho koncentrace výrazně překračují cílový imisní limit vyjádřený jako ex<strong>po</strong>zičníindex AOT40 pro ochranu ekosystémů a vegetace (<strong>po</strong>dle Nařízení vlády č. 597/2006 Sb.,o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší) na velké části území České republiky. Přízemníozon způsobuje viditelné symptomy (příznaky) na listech a jehličí, ovlivňuje fyziologickéfunkce rostlin a vede k předčasnému odumření stromů a ke změnám ve s<strong>po</strong>lečenstvu (<strong>po</strong>tlačenícitlivějších druhů ve prospěch odolnějších).8.3.2 Defoliace (odlistění)Zahraniční metodiky <strong>po</strong>suzují zdravotní stav lesů především <strong>po</strong>dle defoliace (odlistění),kterou hodnotí buď na základě družicových snímků, <strong>po</strong>řizovaných ve vegetačním období odjara do <strong>po</strong>zdního léta (takže nezachycují celoroční vývoj defoliace), nebo <strong>po</strong>zemním šetřenímna monitorovacích plochách ICP Forests (celkem 306 ploch), které se u nás provádí jižod roku 1986. Podle těchto metodik se stav defoliace jehličnatých lesů se stářím nad 60 let<strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 nejprve prudce zhoršil a od roku 1998 se zhoršoval již jen mírně (Graf 8.8).Největším <strong>po</strong>dílem je zastoupená druhá třída defoliace, tedy odlistění dosahující 25–60 %.Pozitivním zjištěním je, že se nezvyšuje plocha <strong>po</strong>rostů spadajících do třetí a čtvrté třídydefoliace.Zdravotní stav lesních dřevin se monitoruje každý rok i v jiných evropských zemích. V <strong>roce</strong>2006 byly shromážděny údaje o stavu defoliace z 32 zemí a výzkum se týkal téměř 130 000stromů na 6 000 plochách. U téměř 25 % všech stromů byla ztráta jehlic nebo listů více než25 %, a byly tak klasifikovány buď jako stromy <strong>po</strong>škozené nebo mrtvé. Tyto výsledky ukazujína <strong>po</strong>třebu <strong>po</strong>kračující ostražitosti ohledně stavu evropských lesů a hledání mechanismupro jejich záchranu.Jeden z aktuálních programů EU/ICP Forests je zaměřen na efektivní monitoring hmyzíchškůdců, což je současná nejvýznamnější příčina defoliace stromů. Sledují a kvantifikují setaké vlivy extrémních situací, jako bylo intenzivní sucho ve střední Evropě v <strong>roce</strong> 2003.Defoliace (odlistění) vzniká působenímrůzných negativních vlivů na lesy (fyziologickýmsuchem, biotickými škůdci, např.houbami, kůrovci a listožravým hmyzem,imisemi a mechanickými vlivy). Hodnotíse v p<strong>roce</strong>ntech s přesností na 5 % a ječleněna <strong>po</strong>dle 5 tříd. Negativně ovlivňujeplnění produkčních i mimoprodukčníchfunkcí lesa.Defoliace lesů mladších 60 let se sledujeaž od roku 1998. Listnaté <strong>po</strong>rosty nad60 let věku na rozdíl od jehličnatých nezaznamenávajívýrazné trendy v defoliaci– nejvíce zastoupená je třída defoliace 1.


Kapitola 8: Lesní hos<strong>po</strong>dářstvíDefoliace jehličnatých stromů – <strong>po</strong>rosty ve věku 60 let a více [%]1008060Graf 8.8Třída 0 (< 10 %)Třída 1 (> 10–25 %)Třída 2 (> 25–60 %)Třída 3 (> 60 %)Třída 4 (100 %)Zdroj: VÚLHM40200198619871988199019911992199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007Defoliace listnatých stromů – <strong>po</strong>rosty ve věku 60 let a více [%]1008060Graf 8.9Třída 0 (< 10 %)Třída 1 (> 10–25 %)Třída 2 (> 25–60 %)Třída 3 (> 60 %)Třída 4 (100 %)Zdroj: VÚLHM4020019911992199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007Mezinárodní srovnání defoliace lesů [%]605040Graf 8.10199520002004Zdroj: Eurostat3020100ČeskárepublikaSlovenskoPolskoMaďarskoSlovinskoRakouskoNěmeckoBelgiePortugalskoEU25Z 26 % v <strong>po</strong>lovině 90. let se defoliace v EU27 snížila před koncem století na 20,8 %. Po <strong>roce</strong>2000 se opět zvýšila, a třebaže k určitému <strong>po</strong>klesu došlo v <strong>roce</strong> 2006, průměrná roční míranárůstu defoliace v období 2000 až 2006 byla více než 1 %. Na defoliaci mají vliv nejrůznějšífaktory. V létě roku 2003 to byla například extrémní vedra a sucha ve velké části Evropy, kterápřispěla k vyšší defoliaci v tomto <strong>roce</strong> i v dalších několika letech. V <strong>roce</strong> 2006 byla v rámci EU27nejvyšší míra defoliace shledána v České <strong>republice</strong>, Lucembursku a v Bulharsku, kde bylo <strong>po</strong>škozenovíce než 40 % stromů. Míra defoliace nižší než 10 % byla v Estonsku, Dánsku, Irsku a Finsku.Z Grafu 8.10 je patrný vysoký stupeň defoliace v mezinárodním srovnání dle Eurostatu.


116 | 1178.4 Vliv lesního hos<strong>po</strong>dářství na životní prostředíEkonomický přínos mimoprodukčních funkcí lesa lze hodnotit různě. Dnes převládajícíocenění se promítlo do koeficientu <strong>po</strong>užívaného při vý<strong>po</strong>čtu výše <strong>po</strong>platků za odnětí lesnípůdy pro výstavbu, viz zákon č. 289/1995 Sb.Od 50. let 20. století řeší lesní hos<strong>po</strong>dářství nejen v ČR problém zvyšujících se <strong>po</strong>žadavkůs<strong>po</strong>lečnosti na mimoprodukční funkce lesa. Jejich samovolná tvorba jako vedlejší <strong>po</strong>zitivníefekt lesního hos<strong>po</strong>dářství již nestačí, proto vznikla kategorie lesů ochranných a lesůzvláštního určení, proto trvají <strong>po</strong>žadavky na odlišný způsob hos<strong>po</strong>daření v těchto lesích, cožmůže znamenat nižší výnos dřevní produkce, vyšší náklady anebo obojí. Naplnit tyto <strong>po</strong>žadavkyv praxi zůstává aktuálním úkolem i pro současnou <strong>po</strong>litiku lesního hos<strong>po</strong>dářství ČR.Lesy bývají <strong>po</strong>škozovány vnějšími činiteli (nepříznivými výkyvy <strong>po</strong>časí – vichřice, mokrýsníh, námraza, sucho), imisemi, nadměrnými stavy spárkaté zvěře či myšovitých škůdců,neukázněnými návštěvníky – <strong>po</strong>žáry, tak vlastním lesním hos<strong>po</strong>dářstvím. Mnohé nepříznivévlivy se násobí, např. špatné hos<strong>po</strong>daření v lesích zesiluje negativní působení nepříznivýchvnějších faktorů.8.4.1 Problematika monokulturSnaha dosáhnout co nejvyšších výnosů v lesním hos<strong>po</strong>dářství vedla k obecnému trendupřeměny původních smíšených lesů v nižších partiích na tzv. monokultury.K přeměně někdejších, převážně smíšených lesů na smrkové (na písčitých půdách borové)monokultury začalo docházet již od <strong>po</strong>loviny 18. století. Tyto lesy jsou sice ekonomickyvýhodnější, neboť umožňují dlouhodobě dosahovat nejvyšší dřevní produkce, více však trpív důsledku působení jak abiotických (vítr, sníh, námraza), tak i biotických faktorů (hmyz,houbové choroby, myšovití hlodavci), což může vyústit v rozsáhlé <strong>po</strong>lomy či např. kůrovcovékalamity. Ekonomické škody a náklady na odstranění následků kalamit jsou vysoké. K tomuve druhé <strong>po</strong>lovině 20. století přibylo i <strong>po</strong>škozování průmyslovými imisemi. Smrkové monokulturyjsou citlivější i ke znečištění životního prostředí v důsledku antro<strong>po</strong>genní činnosti,což dokazují imisní holiny v Krušných, Jizerských či Orlických horách. Obnovy <strong>po</strong>stiženýchoblastí a přeměny monokultur ve smíšené <strong>po</strong>rosty vysázením původních dřevin (buk, jedle,javor, jeřáb…) vyžadují milionové investice. Smrk je přirozenou dřevinou ve vrcholovýchhorských partiích, kde se jedná o tzv. horské smrčiny, v nižších <strong>po</strong>lohách však z <strong>po</strong>hleduekologické stability nemají smrkové monokultury své místo. K ústupu vysazování převážněsmrkových monokultur dochází v 70. letech <strong>po</strong>d rostoucím tlakem průmyslových imisí, kterémumonokultury smrku ztepilého nebyly s to odolat. Snahy vysazovat převážně produkčněnejzajímavější smrkové a borové monokultury v českých lesích ale trvají dodnes, čelit jimmusí ekologicky motivované lesní hos<strong>po</strong>dářské plánování. V uplynulých 17 letech se <strong>po</strong>dařilozvýšit <strong>po</strong>díl listnatých a smíšených lesů na úkor lesů jehličnatých. Vzhledem k velmidlouhé době obmýtí ale p<strong>roce</strong>nto změn není výrazné v celkové druhové skladbě lesů.Monokultura je <strong>po</strong>rost skládající se z jednohodruhu rostliny přibližně stejnéhostáří. V lesnické terminologii je tento<strong>po</strong>jem nejčastěji s<strong>po</strong>jován se smrkovoumono kulturou a s problémy, které tytosmrčiny představují v krajině. Takovýto<strong>po</strong>rost je méně odolný než les smíšený sezastoupením různověkých dřevin. Důvodempro jeho sníženou odolnost je nižšíekologická stabilita daná nedostatkemekologických vazeb, které vznikají v ekosystémech,kde je zastoupení rostlinnýchi živočišných druhů bohatší.Výrazný růst kalamit způsobenýchvichřicemi ve smrkových monokulturáchzpůsobuje primárně oslabování smrčinnarůstajícími vysokými teplotami a suchy,dále prudký nárůst houbových onemocnění.Cestu houbovým onemocněnímotvírá nadměrný okus stromů zvěří a <strong>po</strong>škozovánístromů při těžbě a přibližovánídříví. Role <strong>po</strong>dkorního a listožravéhohmyzu je zde <strong>po</strong>dstatně menší, než sečasto uvádí. Největší kalamitu způsobilav letech 1917–1927 bekyně mniška, ježse v důsledku válečného zanedbání péčeo lesy přemnožila a zničila na třetinusmrkových lesů v Čechách.


Kapitola 8: Lesní hos<strong>po</strong>dářství8.4.2 Poškozování lesů špatným hos<strong>po</strong>dařenímNa lesní ekosystém má vliv těžba a svoz dřeva. Při těžbě dřeva je třeba dbát, aby technologiebyly jak ekonomicky co nejefektivnější, tak i co nejšetrnější k životnímu prostředí(realizace protierozních opatření, co nejmenší zábor půdy při výstavbě lesních cest, ochranavody a netěžených stromů). Odborníci uvažují o možnostech, jak zcela eliminovat negativnívlivy technologií na prostředí. Omezení těchto vlivů a <strong>po</strong>užití technologií vyhovujících<strong>po</strong>žadavkům na trvale udržitelné, přírodě blízké hos<strong>po</strong>dářství vyplývá z normy ISO 14001Systémy environmentálního managementu.Nekázeň při těžbě a svozu dřeva má negativní dopady na les a životní prostředí. Pokácenípevnějších pruhů lesa uvolňuje cestu bořivému větru k <strong>po</strong>lomům, <strong>po</strong>užívání těžké lesní mechanizacehutní lesní půdu a často provází i citelné <strong>po</strong>škozování stromů (různá odření stromůmůže vést i k jejich odumření např. v důsledku napadení houbovými chorobami), špatný stavlesních cest ve s<strong>po</strong>jení s těžkou lesní mechanizací významně urychluje erozi lesní půdy.Mladý les <strong>po</strong>škozují i chybějící nebo nevhodné výchovné zásahy. Vynechání probíreka prořezávek vede k příliš hustým <strong>po</strong>rostům, které pak ve velkém láme mokrý sníh, nevhodnévýchovné zásahy mohou eliminovat <strong>po</strong>zitivní vliv vyšších <strong>po</strong>dílů listnáčů při obnově lesa vesrovnání s minulostí a<strong>po</strong>d.Ke špatnému hos<strong>po</strong>daření v lesích patří i nadměrné stavy spárkaté zvěře – srnců, jelenů,daňků, muflonů. Přiměřený stav spárkaté zvěře by měl znamenat škody na semenáčcích okusemdo 10 %. V praxi je v řadě lesů přirozená obnova lesů prakticky znemožněna, protožepřemnožená spárkatá zvěř sežere velkou část semenáčků, zejména listnáčů a jedlí, které jsouv lese značně žádané. Tím je lesní hos<strong>po</strong>dářství nuceno stavět značně nákladné oplocenkykolem obnovovaných <strong>po</strong>rostů, přibývá nákladná opakovaná umělá obnova lesů atd. Vážnéškody jsou i na dospělých lesních <strong>po</strong>rostech. Loupání kůry stromů otvírá cestu houbovýma dalším chorobám stromů. Zatímco Zelené zprávy o stavu lesů <strong>po</strong>čítají škody způsobenézvěří v desítkách milionů Kč, některé výzkumy ale dospívají k částce 1–1,5 mld. Kč/rok. Podobnásituace je i v jiných evropských zemích kromě Polska.8.4.3 Nepůvodní dřevinyVýznamným problémem z minulosti je vysazování nepůvodních druhů stromů, napříkladtrnovníku akátu, borovice vejmutovky či borovice černé. Některé se navíc staly invazními, tj.<strong>po</strong>tlačují jiné druhy stromů, keřů i bylin v <strong>po</strong>drostu. Na místě je jejich <strong>po</strong>stupné odstraňování,přednostně z území přírodně zvlášť cenných. K tomu ale dosud dochází zjevně nedostatečně.Výrazněji jsou zatím odstraňovány jen v některých zvláště chráněných územích (např.v NP České Švýcarsko či v některých přírodních rezervacích). Od roku 2003 je zaznamenánohynutí borovice černé.


9Vodní hos<strong>po</strong>dářství


Kapitola 9: Vodní hos<strong>po</strong>dářstvíVoda je nezbytná nejen pro zajištění života na naší planetě, včetně životních funkcí člověka, ale je zároveňdůležitou hos<strong>po</strong>dářskou surovinou. Vzhledem k tomu, že využíváním vody dochází k jejímu znečišťování,<strong>po</strong>dniky i občané se svými <strong>po</strong>platky musejí <strong>po</strong>dílet nejen na odběrech, úpravě a rozvodu vody, ale i na nákladecha <strong>po</strong>platcích za vy<strong>po</strong>uštění znečištěných odpadních vod. Na financování proti<strong>po</strong>vodňových opatření seprimárně <strong>po</strong>dílí stát, kraje a obce.Mezi základní <strong>po</strong>skytované služby sektoru patří výroba a zásobování vodou. Významný <strong>po</strong>kles odebíraných vod<strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 naznačuje hos<strong>po</strong>dárnější využití, které je příznivější pro životní prostředí. Pokrok v zásobování pitnouvodou nastal jak z hlediska <strong>po</strong>čtu obyvatel na<strong>po</strong>jených na veřejné vodovody, tak i z hlediska kvality dodávané vody.Rezervou je stále vysoké p<strong>roce</strong>nto ztrát pitné vody v rozvodech i přes značné investice do rozvoje vodohos<strong>po</strong>dářskétechnické infrastruktury. Nejen <strong>po</strong>třeba rozšiřování obslužnosti, ale i všeobecný růst cen a privatizace vodovodůa kanalizací si vyžádaly výrazné zvyšování cen vodného a stočného.Významným úspěchem ve sledovaném období 1990–2006 je snížení znečištění vodních toků z bodových zdrojůdosažené výstavbou čistíren, zkvalitněním čištění odpadních vod a zároveň <strong>po</strong>klesem výroby a restrukturalizací průmyslu.Naopak přetrvává problém nejen difúzního a plošného znečišťování zejména živinami, ale i obtížněji odstranitelnýmilátkami z bodových zdrojů. Dnes je čištěno již 94 % odpadních vod svedených do kanalizace, avšak problémemzůstávají odpadní vody <strong>po</strong>cházející od 20 % obyvatel, jejichž domácnosti nejsou stále při<strong>po</strong>jeny na kanalizaci.Většina neodkanalizovaných domácností <strong>po</strong>užívá žumpy, z kterých často unikají nečištěné odpadní vody.V souvislosti se zvýrazňováním extrémních projevů změn klimatu, především se zvýšením <strong>po</strong>vodňové aktivityv <strong>po</strong>sledních letech, je aktuálním cílem rovněž změna managementu vody v krajině. Snižování rizika <strong>po</strong>vodní je <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rovánorůznými programy i novými přístupy ve vodohos<strong>po</strong>dářském plánování v <strong>po</strong>vodích, které by zároveň mělypřispívat i k delšímu zdržení vody v krajině v obdobích sucha.9.1 Správa vodních tokůRozvodnice tří moří – Severního, Černého a Baltského – určují zároveň tři hlavní <strong>po</strong>vodíLabe, Moravy a Odry. V rámci zmíněných hlavních <strong>po</strong>vodí existuje 8 hlavních oblastí <strong>po</strong>vodí(5 oblastí v rámci <strong>po</strong>vodí Labe, 2 oblasti v rámci <strong>po</strong>vodí Moravy, dalších přítoků Dunaje a přilehlýchmenších <strong>po</strong>vodí a 1 oblast <strong>po</strong>vodí Odry a okrajových <strong>po</strong>vodí).Významné vodní toky o celkové délce téměř 17 000 km, včetně jezů a většiny přehrad,spravují státní <strong>po</strong>dniky Povodí (Povodí Labe, s.p., Povodí Vltavy, s.p., Povodí Ohře, s.p., PovodíMoravy, s.p. a Povodí Odry, s.p.). Podniky <strong>po</strong>vodí nakládají s majetkem státu a <strong>po</strong>skytujívodohos<strong>po</strong>dářské služby ve veřejném zájmu. Do konce roku 2000 měly právní formu akciovýchs<strong>po</strong>lečností a od roku 2001 jsou státními <strong>po</strong>dniky.Drobné vodní toky o celkové délce 35 700 km a objekty na nich má na starosti Zemědělskávodohos<strong>po</strong>dářská správa (ZVHS) – v působnosti od roku 2001; právním předchůdcem bylaStátní meliorační správa (SMS). Do 31. 12. 2004 bylo hlavní meliorační zařízení (HMZ) spravovánoPozemkovým fondem ČR (PF ČR). Ve správě PF ČR zůstaly od roku 2005 jen HMZ určenéna základě <strong>po</strong>žadavku třetích osob k odstátnění. Na základě smlouvy ale výkon správy HMZzajišťovala Zemědělská vodohos<strong>po</strong>dářská správa již od roku 1996 a PF ČR hradil náklady naúdržbu, opravy a provoz HMZ. Lesy ČR, s.p. spravují 19 500 km převážně bystřinných toků.Ostatních 5,5 % vodních toků (odhadem celkem 3 800 km) je ve správách Lesů hl. m. Prahy,Správ národních parků, vojenských újezdů (Ministerstvo obrany), obcí či některých právnickýchosob.Významné vodní toky jsou toky nebojejich úseky uvedené v seznamu, který jepřílohou č. 1 k vyhlášce č. 470/2001 Sb.Odborná správa vodních toků probíháv ČR v souladu s ustanovením §47 vodníhozákona. Povinnostmi správců je sledovánístavu vodních toků a <strong>po</strong>břežních <strong>po</strong>zemků,péče o koryta vodních toků, přípravaa zajištění jejich úprav, údržba břehových<strong>po</strong>rostů, provoz a údržba vodních děl.V případě správy významných vodníchtoků jsou dalšími <strong>po</strong>vinnostmi údržbasplavnosti dopravně významných vodníchcest a řízení hos<strong>po</strong>daření s vodami v soustavěvodních nádrží.


120 | 1219.2 Odběry vodNáročnost naší s<strong>po</strong>lečnosti na s<strong>po</strong>třebu vody a její vývoj se odráží v celkovém objemuodebraných vod. Odběry vod nad 500 m 3 /měsíc nebo 6 000 m 3 /rok evidují správci <strong>po</strong>vodí. Významný<strong>po</strong>kles z hlediska dlouhodobého vývoje (1990–2006 o 44 % na hodnotu 1936 mil. m 3 )znázorňuje Graf 9.1.Na odběrech vod se rozdílnou měrou <strong>po</strong>dílejí jednotlivé sektory (veřejný sektor zásobovanýveřejnými vodovody, průmysl, energetika a zemědělství). Vzhledem k odlišným účelůmvyužití vod je i vliv na životní prostředí charakteristický pro jednotlivé sektory, kterézatěžují recipienty různým znečištěním. Všeobecně je z hlediska co nejmenšího ovlivněnípřírodního režimu, oběhu i kvality vody žádoucí snižování odběrů vod.V těchto souvislostech nelze např. nárůst v letech 2002 a 2003 způsobený zahájenímprovozu jaderné elektrárny Temelín a obnovením odběrů průtočného chlazení v elektrárněMělník hodnotit jako významné zhoršení situace. Pokles odběrů vod pro energetiku v celémobdobí 90. let byl ovlivněn nejen snižováním výroby a odstavením některých tepelnýchelektráren (především v období let 1997 až 1999), ale také statisticky (např. v letech 1988až 2003 nebyly vykazovány odběry pro průtočné chlazení v elektrárně Opatovice v důsledkus<strong>po</strong>ru o to, zda se jedná o odběr z vodního toku nebo ne).Odběry vod jednotlivými sektory [mil. m 3 ]3 5003 0002 5002 000Odběry <strong>po</strong>vrchové vody zajišťují předevšímvodárenské s<strong>po</strong>lečnosti. Podmínkyumožňující oprávněná nakládání s vodamivytvářejí správci vodních toků, z nichžnejvýznamnější jsou státní <strong>po</strong>dnikyPovodí. Poplatky za odběry <strong>po</strong>vrchovýchvod (3,8 mld. Kč) se v <strong>roce</strong> 2006 <strong>po</strong>dílely najejich příjmech z 66 %.Poplatky za odběr <strong>po</strong>dzemních vod jsouvyměřovány ČIŽP a vybírány celními úřady.Tyto příjmy se dělí rovným dílem meziKÚ a SFŽP. Pojem správa <strong>po</strong>dzemních vodnení v současném znění vodního zákonavůbec zaveden.Graf 9.1Veřejný sektorZemědělstvíEnergetikaPrůmysl (vč. dobývání)Ostatní (vč. stavebnictví)Zdroj: VÚV T.G.M., v. v. i1 5001 00050001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Mezinárodní srovnání <strong>po</strong>dílu jednotlivých sektorů na celkovém odběru vod,průměr z let 2001–2004 [%]10080604020Graf 9.2Veřejný sektorZavlažováníPrůmyslChlazení pro energetikuZdroj: OECDPodíl odběrů vod jednotlivých sektorůneod<strong>po</strong>vídá v celkovém součtu 100 %,protože není zahrnuto jiné využití vodyv zemědělství než zavlažování, voda prochlazení v průmyslu ani další využití.0DánskoFrancieNizozemskoS<strong>po</strong>jené královstvíBelgiePolskoRakouskoSlovenskoFinskoŠvédskoNorskoIslandŠvýcarskoEU15


Kapitola 9: Vodní hos<strong>po</strong>dářstvíDlouhodobý <strong>po</strong>kles odběrů v souvislosti se snižováním průmyslové výroby v důsledku restrukturalizacenárodního hos<strong>po</strong>dářství i její náročnosti na vodu vlivem změn technologiíbyl od <strong>po</strong>čátku 21. století nahrazen stagnací. Podobný trend vykazují odběry vod pro veřejnýsektor, kterému se <strong>po</strong>drobněji věnuje kap. 9.3. Podíl odběru vod pro průmyslový a veřejnýsektor je v mezinárodním srovnání stále vyšší než ve většině západoevropských zemích, kdeje většina vody odebírána především pro chlazení při výrobě elektrické energie. Příklademjsou Nizozemsko, Německo, S<strong>po</strong>jené království, Belgie, ale i Polsko. Severské země ale i Slovenskonaopak vykazují větší <strong>po</strong>díl odběrů vod pro průmysl na úkor energetiky. Využívánívod v zemědělství v ČR je tradičně nízké. Od <strong>po</strong>čátku 90. let se závlahy dále snížily a následnékolísání je ovlivněno závlahami a tudíž i variabilitou v množství srážkového úhrnu. Významný<strong>po</strong>díl závlah vykazuje v Evropě Španělsko, Dánsko a Francie.Celkové odběry vod pře<strong>po</strong>čtené na jednoho obyvatele ČR dosahují 200 m 3 /obyv., což je vesrovnání s průměrem EU15 cca 2,5krát méně. Problematická situace je především v Portugalskua Španělsku, a to nejen díky extrémním odběrům přes 800 m 3 /obyv./rok, ale zároveň i nedostatkuvodních zdrojů. S tím souvisí také využití odebíraných vod zejména pro zavlažování.Zdroj odebíraných vod se liší v závislosti na <strong>po</strong>třebné kvalitě i dostupnosti vodních zdrojů.Většina odběrů <strong>po</strong>dzemních vod je realizována pro distribuci ve veřejných vodovodech.Povrchové vody mají své využití z <strong>po</strong>loviny v energetice a dále ve veřejném sektoru a průmyslu.Celkově je většina vod (dlouhodobě 75–80 %) u nás odebírána z <strong>po</strong>vrchových zdrojů, cožod<strong>po</strong>vídá průměrným evropským <strong>po</strong>dmínkám.Mezinárodní srovnání odběru vod, dostupná data [m 3 /obyvatele]1000Ve většině zemí EU převažují zdroje<strong>po</strong>vrchových vod nad <strong>po</strong>dzemními.Vyrovnaná je situace v Lucembursku(52 % odběrů ze zdrojů <strong>po</strong>dzemních).Zajímavostí je Dánsko a Island, kde97 % odběrů je z <strong>po</strong>dzemních vod.Graf 9.3Zdroj: OECD8006004002000Dánsko (2002)Lucembursko (1999)Slovensko (2004)S<strong>po</strong>jené království (2003)Polsko (2003)Švédsko (2002)Švýcarsko (2002)Finsko (2001)Rakousko (2002)EU15Francie (2002)Nizozemsko (2001)Island (2003)Turecko (2001)Belgie (2002)Itálie (1998)Norsko (2002)Portugalsko (2000)Struktura odběrů <strong>po</strong>vrchových a <strong>po</strong>dzemních vod, 2006 [%]Graf 9.422,0Povrchové vody0,125,00,32,69,63,7Podzemní vodyVodovodyZemědělstvíEnergetikaPrůmyslOstatní uživatelé0,9Zdroj: VÚV TGM, v. v. i52,083,8


122 | 1239.3 Zásobování pitnou vodouVýznamným odběratelem vod, kde je vysoká náročnost na kvalitu dodávané vody, je veřejnýsektor. Vzhledem ke znečištění vody v přírodě musí být pitná voda vyráběna. Jímánívody, její úpravu na vodu pitnou, distribuci s<strong>po</strong>třebitelům a rovněž odvádění a čištění odpadníchvod zajišťují s<strong>po</strong>lečnosti vodovodů a kanalizací.Většina měst a obcí uplatňuje ve vodárenství provozní model. Majitelem vodárenské infrastrukturyjsou obce, ale aktivity s<strong>po</strong>jené s výrobou pitné vody a jejím odkanalizováníma čištěním zajišťují soukromé s<strong>po</strong>lečnosti především zahraničních investorů. Vedoucí <strong>po</strong>zicimá Veolia Voda, která provozuje vodohos<strong>po</strong>dářskou infrastrukturu 1200 měst a obcí ČR, cožje 45 % zásobovaných obyvatel. V případě uplatnění smíšeného modelu jsou majitelem a zároveňprovozovatelem vodárenské infrastruktury obce, resp. soukromé s<strong>po</strong>lečnosti.Ve srovnání s rokem 1990 se nyní vyrábí ve vodovodech pro veřejnou <strong>po</strong>třebu přibližně<strong>po</strong>loviční množství vody (699 mil. m 3 vyrobené vody v <strong>roce</strong> 2006 znamená 53 % objemu výrobyv <strong>roce</strong> 1990). Skutečné množství fakturované vody v současnosti (rok 2006) činí 528 mil. m 3 ,z čehož 64 % (337 mil. m 3 ) je dodáváno do domácností. Vzhledem k vysoké náročnosti nakvalitu pitné vody je vodárenství největším odběratelem <strong>po</strong>dzemních vod. V <strong>roce</strong> 2006 se318 mil. m 3 <strong>po</strong>dílelo 84 % na jejich celkovém odběru a <strong>po</strong>krylo tak 45 % celkové výroby vodyve veřejném sektoru.Celkový objem vyrobené pitné vody klesal se změnou specifické s<strong>po</strong>třeby vody na obyvatelev domácnostech z 171 l/os./den v <strong>roce</strong> 1990 na 98 l/os./den v <strong>roce</strong> 2006, a to předevšímvlivem omezování s<strong>po</strong>třeby důsledkem zvyšování cen vodného. Další významnější změnyv oblasti chování s<strong>po</strong>třebitelů nejsou očekávány. Do s<strong>po</strong>třeby vody nejsou zahrnuty dodávkyvody čerpáním z vlastních studní ani balené vody. Vývoj celkové s<strong>po</strong>třeby pitné vody budenásledně ovlivněn také <strong>po</strong>čtem při<strong>po</strong>jených obyvatel a ztrátami v rozvodní síti vodovodů.Ceny vodného a stočného patřily v uplynulých letech k nejrychleji rostoucím. Do konceroku 1990 byly dodávky vody státem dotovány s celostátně jednotnou cenou – pro domácnostibylo vodné 0,6 Kčs/m 3 a stočné 0,2 Kčs/m 3 , pro průmyslové <strong>po</strong>dniky bylo vodné 3,7 Kčs/m 3a stočné 2,4 Kčs/m 3 . Od roku 1991 byly ceny diferencovány <strong>po</strong>dle regionů, ale regulovány,<strong>po</strong>stupně <strong>po</strong>uze usměrňovány. Náklady vodného a stočného nejsou dotovány ze státníhoroz<strong>po</strong>čtu od roku 1994. Nárůst cen odráží rovněž zkvalitnění vodohos<strong>po</strong>dářských služeba čištění odpadních vod, na které jsou kladeny vyšší nároky z hlediska stupně jejich čištění.V <strong>roce</strong> 2006 činilo průměrné vodné 23,5 Kč/m 3 a stočné 20 Kč/m 3 pro <strong>po</strong>dniky i domácnosti.Zvýšení cen pitné vody i stočného v průměru 56 x (reálně 13 x) pro domácnosti zvýšilo tlak nasnižování s<strong>po</strong>třeby pitné vody. Motivaci k ús<strong>po</strong>rám pitné vody zvýšilo i zavedení vodoměrův každém bytě a placení <strong>po</strong>dle skutečné s<strong>po</strong>třeby.Vývoj vodného a stočného v Praze [Kč vč. DPH]504030Původně státní či komunální <strong>po</strong>dnikyvodovodů a kanalizací byly <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>privatizovány.Vodné je úhrada za odběr z veřejné vodovodnísítě. Zahrnuje především platbu zaodebranou pitnou nebo užitkovou vodu,za její dodání a nájem měřícího zařízení.Stočné je cena za službu s<strong>po</strong>jenous odváděním a čištěním odpadních vod.Právo na stočné vzniká okamžikemvtoku odpadních a srážkových vod dokanalizace.Graf 9.5Stočné celkemVodné celkemZdroj: Pražské vodovody a kanalizace, a. s.Cena vodného a stočného je uvedenak 1. červnu daného roku.201001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006


Kapitola 9: Vodní hos<strong>po</strong>dářstvíDostupnost a zásobování kvalitní pitnou vodou vystihuje při<strong>po</strong>jenost obyvatel na veřejnývodovod. Délka vodovodní sítě bez pří<strong>po</strong>jek se v letech 1990–2006 zvýšila o 45 % a nyní dosahuje70 000 km. Počet obyvatel na<strong>po</strong>jených na veřejné vodovody trvale stoupal z 8,6 mil.v <strong>roce</strong> 1990 na 9,5 mil. v <strong>roce</strong> 2006, což znamenalo navýšení v tomto období o 9 p<strong>roce</strong>ntníchbodů na <strong>po</strong>díl 92,4 % v <strong>roce</strong> 2006 (viz Tab. 9.1). Nejvyšší <strong>po</strong>díl obyvatel zásobených pitnouvodou z vodovodů byl v <strong>roce</strong> 2006 v Praze (99,2 %) a v Karlovarském kraji (98,4 %), nejnižšív kraji Plzeňském (82,4 %) a Středočeském (82,8 %). Vybavenost obyvatel vodovody a tudíži jednotlivých krajů souvisí s koncentrací osídlení a velikostí sídel. Nejčastěji chybí při<strong>po</strong>jenína vodovod v malých obcích a na samotách, kde k na<strong>po</strong>jení stejného <strong>po</strong>čtu obyvatel jsou<strong>po</strong>třeba vyšší investice a delší vodovod.Negativní zůstává stále vysoké p<strong>roce</strong>nto ztrát pitné vody v rozvodech, které dosahujehodnot mezi 16,3 % v Moravskoslezském kraji a 25 % v kraji Ústeckém. Enormní ztráty vodyjsou dány stářím a kvalitou rozvodné sítě.Podíl obcí v krajích ČR <strong>po</strong>dle velikostních kategorií, 2006 [%]1008060Specifická s<strong>po</strong>třeba vody na obyvatelecharakterizuje efektivnost nakládánís pitnou vodou.Graf 9.60–500501–1 0001 000–2 000nad 2 000Zdroj: ČSÚ – Statistické ročenky krajů40200PardubickýKrálovéhradeckýOlomouckýJihomoravskýLibereckýÚsteckýZlínskýKarlovarskýMoravskoslezskýZásobování obyvatel pitnou vodouRokObyvatelé zásobovanívodou z vodovodů[tis. osob] [%]Pitná voda [mil.m 3 /rok]Vyrobená 1)CelkemFakturovaná 1)Celkem DomácnostiDélka veřejnýchvodovodů 2)[km]1990 8 624 83,2 1 256 937 546 47 7231994 8 831 85,5 1 021 696 416 46 0251998 8 879 86,2 843 580 358 49 6332002 9 156 89,8 753 545 343 56 273Tab. 9.1Zdroj: MZe1)Rozdíl mezi vyrobenou a fakturovanouvodou představují zejména ztrátyvody v trubní síti.2)Od roku 1992 do roku 2002 se jednáo hlavní provozovatele vodovodůa kanalizací bez obcí. Pro rok 2006 jedélka vodovodů ovlivněna metodickouzměnou.2006 9 483 92,4 699 528 337 69 4352006/1990 1,1 1,1 0,56 0,56 0,62 1,5


124 | 1259.4 Vy<strong>po</strong>uštění a čištění odpadních vodCelkový objem vy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod do <strong>po</strong>vrchových vod souvisí s omezením odběrů– v <strong>roce</strong> 2006 dosáhlo 2 024 mil. m 3 , což je o 31 % méně než v <strong>roce</strong> 1990. Od roku 1996je rozdíl mezi celkovým množstvím odebíraných a vy<strong>po</strong>uštěných vod již nepatrný. Důvod lzehledat nejen v omezování náročnosti průmyslu a energetiky na vodu, snížení s<strong>po</strong>třeby vodyve veřejném sektoru a v zemědělství, ale i ve statistickém sledování, které eviduje <strong>po</strong>uze odběrynad určitou hranicí odběru. Odběry vod tak v některých případech nemusí být sledované.Množství vy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod v případě průmyslu navyšují rovněž důlní vody.Největší <strong>po</strong>díl na vy<strong>po</strong>uštění odpadních vod zaujímají veřejné kanalizace. Do kanalizacíjsou většinou odváděny nejen odpadní vody z domácností, služeb a výrobních <strong>po</strong>dniků, aletaké vody srážkové. Pro možnost hodnocení vlivu veřejného sektoru na znečištění vod je statistickysledováno i vy<strong>po</strong>uštění a čištění odpadních vod bez zahrnutí vod srážkových, kteréjsou obvykle odváděny do stejné kanalizace a komunální čistírny odpadních vod.Objem odpadních vod vy<strong>po</strong>uštěných do kanalizace v <strong>po</strong>sledních 16 letech (viz Graf 9.8) seodvíjel od <strong>po</strong>klesu vyráběné a dodávané pitné vody, resp. její s<strong>po</strong>třeby. S tím souvisí i <strong>po</strong>klescelkového objemu čištěných vod (bez srážkových) v komunálních čistírnách v letech1990–2006 z 647 mil. m 3 na 510 mil. m 3 .Odběry vod a celkové množství vy<strong>po</strong>uštěných odpadních vod [mil. m 3 ]3 5003 000Stejně jako u odběrů vod se sledujevy<strong>po</strong>uštění odpadních a důlních vodvy<strong>po</strong>uštěných do vod <strong>po</strong>vrchových nad500 m 3 /měsíc nebo 6 000 m 3 /rok.Graf 9.7Celkové odběry vodVy<strong>po</strong>uštěné odpadní vodyZdroj: MZe2 5002 0001 5001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Vy<strong>po</strong>uštění odpadních vod do kanalizací čištění odpadních vod [mil. m 3 ]1000800Graf 9.8Vy<strong>po</strong>uštěné odpadní vodyČištěné odpadní vodybez vod srážkovýchZdroj: MZe6004001990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006


Kapitola 9: Vodní hos<strong>po</strong>dářstvíNa<strong>po</strong>jení obyvatel na kanalizační síť zaznamenalo nárůst z cca 7,5 mil. osob v <strong>roce</strong> 1990na 8,2 mil. v <strong>roce</strong> 2006. Trend není tak rapidní jako prodlužování kanalizační sítě 1) – v letech1990–2006 se zvýšila o 68 % na 36 629 km. Vývoj ukazatele <strong>po</strong>čtu na<strong>po</strong>jených obyvatel jeovlivněn především velikostí obcí. Nejprve byly dobudovány kanalizace a čistírny odpadníchvod (ČOV) ve větších městech. Pro <strong>po</strong>krytí menších sídel, kde je koncentrace obyvatel nižší,již je za<strong>po</strong>třebí více finančních prostředků a výstavba probíhá delší dobu. Dosud 20 % obyvatelnepři<strong>po</strong>jených na kanalizaci (v <strong>roce</strong> 1990 to bylo 27,4 %) naznačuje další <strong>po</strong>tenciálníprostor pro <strong>po</strong>krok v zacházení s odpadní vodou. Pro srovnání při<strong>po</strong>meňme 7,6 % obyvatel,kterým chybí při<strong>po</strong>jení na vodovod. Nejvyšší <strong>po</strong>díl obyvatel při<strong>po</strong>jených na kanalizaci bylv <strong>roce</strong> 2006 v Praze (99 %) a Karlovarském kraji (91,6 %). I přes <strong>po</strong>stupně zlepšující se situacimají tradičné malé na<strong>po</strong>jení na kanalizaci, související především s největším <strong>po</strong>čtem malýchobcí, obyvatelé Středočeského kraje (66 %).Kanalizace zajišťuje odvádění odpadních vod. Přestože ve většině případů jsou tyto vodyčištěny, dosud existují kanalizace, které nejsou k čistírně při<strong>po</strong>jeny vůbec. Pokrok v čištěníodkanalizovaných odpadních vod přesto dokládá jak významné zvýšení p<strong>roce</strong>ntuálního<strong>po</strong>dílu čištěných vod, tak stoupající <strong>po</strong>čet čistíren odpadních vod – v <strong>roce</strong> 2006 bylo čištěno94,2 % odpadních vod (bez vod srážkových) ve 2 017 čistírnách oproti 75 % odpadníchvod v 777 čistírnách v <strong>roce</strong> 1990. Aktuálnost problému čištění odpadních vod souvisí rovněžs <strong>po</strong>vinností splnění <strong>po</strong>žadavku evropské směrnice č. 91/271/EHS čistit a zlepšit technologiečištění odpadních vod ve všech aglomeracích ČR o velikosti nad 2 000 EO do konce vyjednanéhopřechodného období – tj. do konce roku 2010.Rozdíly v úrovni čištění odpadních vod v rámci vybraných evropských zemí ukazujeGraf 9.9. Především v <strong>po</strong>dílu obyvatel, jejichž odpadní vody jsou čištěny, má ČR dosud rezervya zatím nedosahuje západoevropského průměru. Naopak hůře jsou na tom jihoevropskézemě. Situace v ostatních <strong>po</strong>stkomunistických zemích je rovněž horší než v ČR.Mezinárodní srovnání <strong>po</strong>dílu obyvatel při<strong>po</strong>jených na ČOV <strong>po</strong>dle stupně čištění,průměr z let 2001–2004 [%]1008060401)Časová řada je ovlivněna změnami vestatistickém zjišťování a důsledky <strong>po</strong>stupnýchtransformací bývalých <strong>po</strong>dniků vodovodůa kanalizací. Přesto dokládá zřetelnýtrend prodlužování kanalizační sítě.Velikost obce, v souvislosti se znečištěnímodpadních vod, se vyjadřuje jako<strong>po</strong>čet ekvivalentních obyvatel (EO).Jeden ekvivalentní obyvatel představujeprodukci znečištění 60 g BSK 5zaden, tzn. průměrné znečištění, kterévyprodukuje jeden obyvatel za den.Znečištění vod EO za den zahrnuje nejenkomunální, ale i znečištění z jinýchzdrojů pře<strong>po</strong>čítané tak, jako by ho produkovalilidé. Zatížení vyjádřené v <strong>po</strong>čtuekvivalentních obyvatel se vy<strong>po</strong>čítáváz maximálního průměrného týdenníhozatížení na vstupu do čistírny odpadníchvod, s výjimkou neobvyklých situací,jako jsou např. silné deště a <strong>po</strong>vodně.Graf 9.9Primární (mechanické) čištěníSekundární (mechanicko-biologické)čištěníTerciární (mechanicko-biologickés chemickým odstraňováním dalšíchlátek) čištěníStupeň čištění nerozlišenZdroj: OECD200TureckoBelgieIslandSlovenskoPolskoPortugalskoIrskoNorskoFrancieEU15FinskoŠvédskoRakouskoDánskoLucemburskoŠvýcarskoS<strong>po</strong>jené královstvíNizozemskoZe západoevropských zemí je <strong>po</strong>měrněnevyhovující úroveň čištění odpadníchvod v Belgii, Irsku a vlivem významného<strong>po</strong>dílu <strong>po</strong>uze primárního stupně čištěníodpadních vod také v Norsku.Vývoj <strong>po</strong>dílu obyvatel při<strong>po</strong>jených na ČOV ve vybraných zemích [%]8060402001990199520002001–4Graf 9.10MaďarskoPortugalskoPolskoSlovenskoČeská republikaZdroj: OECDNejdynamičtější vývoj od roku 1990vykazuje Portugalsko a Maďarsko, kterése tak dostaly nad úroveň Slovenskas perspektivnějšími výchozími <strong>po</strong>dmínkami.ČR si udržuje nadprůměrnouúroveň stabilního trendu zvyšováníúrovně čištění odpadních vod.


126 | 1279.5 Vy<strong>po</strong>uštěné znečištěníZatímco v první <strong>po</strong>lovině 90. let klesal objem vy<strong>po</strong>uštěného znečištění do vodních tokůhlavně v důsledku <strong>po</strong>klesu výroby, od <strong>po</strong>loviny 90. let se začal projevovat efekt rozsáhlévýstavby a modernizace technologií čistíren odpadních vod. Podle Tab. 9.2 <strong>po</strong>klesl v letech1990–2006 objem vy<strong>po</strong>uštěného znečištění z bodových zdrojů u BSK 5o 94 %, u CHSK Cro 87 %, NL o 90 % a rozpuštěných anorganických solí o 9 %, což u nás patří k největším úspěchůmv oblasti ochrany životního prostředí.Přetrvávajícím problémem je znečišťování difúzního a plošného charakteru, tj. nekontrolovatelnéodpadní vody z rozptýlené zástavby a zemědělských <strong>po</strong>dniků, a především pakvymývání hnojiv a přípravků na ochranu rostlin (zejména pesticidů) z intenzivně využívanézemědělské půdy.Základní legislativa ve vodnímhos<strong>po</strong>dářství:zákon č. 138/1973 Sb., o vodách, jehovětší novely z let 1992 a 1998; novýzákon č. 254/2001 Sb., o vodách a změněněkterých zákonů (zapracoval rámcovousměrnici Evropského parlamentu a Rady2000/60/ES, tzv. Rámcovou směrnicivodní <strong>po</strong>litiky EU) a jeho novela z roku2004; zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodecha kanalizacích.Vývoj objemu znečištění vy<strong>po</strong>uštěného do vod z bodových zdrojů [t]Rok BSK 5CHSK CrNL RAS Ropné látky1990 148 200 406 500 190 500 989 057 9741994 79 200 276 700 108 300 842 869 5471998 27 338 114 896 42 425 605 393 1572002 22 949 92 265 44 153 760 753 N/A2006 8 832 53 689 18 498 901 215 N/A2006/1990 0,06 0,13 0,1 0,9 N/ATab. 9.2Zdroj: MŽP; VÚV T.G.M., v. v. i.BSK 5= biochemická s<strong>po</strong>třeba kyslíkuza 5 dníCHSK Cr= chemická s<strong>po</strong>třeba kyslíkuurčená tzv. dichromanovou metodouNL = nerozpuštěné látky obsažené ve voděRAS = rozpustné anorganické soli,obsažené ve voděRopné látky = ropa a látky jí <strong>po</strong>dobnéobsažené ve voděN/A údaj není k dis<strong>po</strong>zici9.6 Znečištění tekoucích a stojatých vodSnižování množství vy<strong>po</strong>uštěných látek se projevuje <strong>po</strong>stupným zlepšováním kvality <strong>po</strong>vrchovýchvod, do kterých je znečištění vy<strong>po</strong>uštěno. Komplexně lze dle ukazatele zatříděnído kategorie jakosti <strong>po</strong>vrchových vod <strong>po</strong>zitivně hodnotit u většiny významných vodníchtoků <strong>po</strong>sun z kategorií IV až V z <strong>po</strong>čátku 90. let do II. až III. kategorie v <strong>po</strong>sledních letech.Přestože se klasické zatížení vodních toků (charakterizované ukazateli BSK 5, CHSK Cr, NL)snižuje, narůstá význam znečišťování látkami, které jsou obtížněji odstranitelné (RAS,specifické <strong>po</strong>lutanty, PPCP – Pharmaceutics and Personal Care Products a další nebezpečnéchemické látky). Velmi závažné je zatížení nadměrnými emisemi fosfátů a anorganickéhodusíku, které <strong>po</strong>cházejí ze zemědělství a z domácností (zejména z pracích prášků). Přispívajík tomu tedy i některé bodové zdroje s absencí třetího stupně čištění odpadních vod. Eutrofizacía jejími následky je pak každoročně vážně ohrožena řada rybníků a přehradních nádrží.Proto byla 3 hlavní <strong>po</strong>vodí ČR vyhlášena jako citlivé oblasti s <strong>po</strong>vinností terciérního stupněčištění ve všech obcích nad 2 000 EO (dle směrnice č. 91/271/EHS).Jakost <strong>po</strong>vrchových vod <strong>po</strong>dle ČSN 75 7221I. neznečištěná vodaII. mírně znečištěná vodaIII. znečištěná vodaIV. silně znečištěná vodaV. velmi silně znečištěná vodaEurofizace znamená obohacování vodo živiny, zejména P a N. Přirozená eutrofizaceje způsobena vyluhováním dusíkua fosforu z půdy a rozkladu odumřelýchorganismů. Antro<strong>po</strong>genní eutrofizacevod vzniká splachem dusíkatých a fosforečnýchhnojiv z <strong>po</strong>lí, splaškovými vodamise zvýšeným obsahem fosforečnanů(ze sa<strong>po</strong>nátů a pracích prášků), z fekáliía<strong>po</strong>d. Důsledkem je nejprve přemnoženíplanktonu (tzv. vodní květ na hladině),<strong>po</strong> jeho masovém odumření nedostatekkyslíku ve vodě (zejména u dna, kde jes<strong>po</strong>třebováván pro tlení hmoty) a následnévymírání ryb a dalších organismů.Toxické a alergenní látky <strong>po</strong>cházejícíze sinic a bakterií mohou v extrémnímpřípadě působit na většinu či celou rybí<strong>po</strong>pulaci a zároveň mohou způsobovatnapř. <strong>po</strong>dráždění kůže u lidí.


Kapitola 9: Vodní hos<strong>po</strong>dářství9.7 Úpravy odtokuZ celkové délky vodních toků (76 000 km) jich je upravena přibližně třetina (23 624 kmv <strong>roce</strong> 2006). Vliv konkrétních úprav toku na odtokové <strong>po</strong>měry je <strong>po</strong>dle jejich typu a účelurozdílný.Rozsáhlé úpravy vodních toků, včetně jejich napřimování, opevňování břehů a vytvářeníhladkých koryt se u nás uskutečňovaly systematicky již od <strong>po</strong>vodně v <strong>roce</strong> 1882 s vrcholemv 70. a 80. letech 20. století. Takto upravené úseky vodních toků sice zvyšují splavnost a průtočnostřek, mají však <strong>po</strong>dstatně nižší biodiverzitu, retenční schopnost a rychlejší odtokvody, což z ekologického a proti<strong>po</strong>vodňového hlediska není příznivé. Termín „upravený vodnítok“ nezahrnuje <strong>po</strong>uze výše zmíněné úpravy, ale také úseky toků revitalizovaných. V případědobře provedené revitalizace jsou takovými úpravami toky včetně jejich niv navracenypřírodě blízkému stavu a ovlivňují tak <strong>po</strong>zitivně odtokové <strong>po</strong>měry.Pod<strong>po</strong>ru revitalizačních projektů zajišťuje MŽP od roku 1992 Programem revitalizace říčníchsystémů (PRŘS). Organizačním zajištěním programu je od roku 1996 <strong>po</strong>věřena Agenturaochrany přírody a krajiny ČR (do roku 1995 byly <strong>po</strong>věřeny <strong>po</strong>dniky Povodí, s. p.). PRŘS jeformulován jako program obnovy, stabilizace a péče o vodní režim krajiny. Náplní projektůnení <strong>po</strong>uze revitalizace přirozené funkce vodních toků a prvků s retenční schopností krajiny.Nejvíce projektů je věnováno výstavbě a obnově vodních nádrží a od roku 2003 se stal důležitousoučástí i <strong>po</strong>dprogram „Výstavba a obnova ČOV a kanalizací včetně umělých mokřadů“,který <strong>po</strong>máhá řešit problémy s odkanalizováním a čištěním odpadních vod v obcích s <strong>po</strong>čtemekvivalentních obyvatel do 2 000.Statistická data upravenosti toků nerozlišují typy úprav koryt, resp. jejich význam. Nejvícejsou upraveny velké toky, a to zejména na dolních úsecích. Změny délky vodních tokůjsou v některých případech ovlivněny jejich mírným prodloužením vlivem zákonného převoduhraničních toků do správ Povodí či upřesněním délek toků v průběhu sledovaného období.Určité snížení délky umělých kanálů či <strong>po</strong>čtu objektů ve správě Povodí bylo ovlivněno privatizacía restitucí do soukromého vlastnictví.Převážná většina přírůstku délky vodních toků ve správě Zemědělské vodohos<strong>po</strong>dářskésprávy a jejich upravenosti vyplývá z přesunu délek melioračních kanálů na základě přehodnocenído kategorie upravených vodních toků. Tento fakt a privatizace závlahových soustavse tedy <strong>po</strong>dílely rovněž na zkrácení délky melioračních kanálů.Upravenost toků, jejich revitalizace a vliv vodních nádrží jsou aktuální problematikoudiskutovanou v souvislosti s ovlivněním odtokových <strong>po</strong>měrů při <strong>po</strong>vodních. Extrémní <strong>po</strong>vodněv červenci 1997 na Moravě a ve Slezsku si vyžádaly 50 obětí, přímé ekonomické škodyčinily 63 mld. Kč. Další ničivé <strong>po</strong>vodně v srpnu 2002 v Čechách si vyžádaly 17 obětí, příméekonomické škody byly 73 mld. Kč. Významné byly i <strong>po</strong>vodně v červenci 1998 na Rychnovsku,v březnu 2000 v severovýchodních Čechách a <strong>po</strong>vodně na přelomu března a dubna 2006.Zdržení vody v krajině je důležité zejména v souvislosti s <strong>po</strong>lohou ČR na rozvodí tří moří,kdy naprostá většina toků zde pramení, a naše vodní bohatství je závislé především na atmosférickýchsrážkách. Negativní vliv uměle napřímených či dokonce zatrubněných tokůa nevhodného využití krajiny je zřejmý zejména u <strong>po</strong>vodní s menším kulminačním průtokem.Přitom lepší retence vody v <strong>po</strong>vodí toku na<strong>po</strong>máhá z<strong>po</strong>malení odtoku vody i při významnějších<strong>po</strong>vodních, a umožňuje tak především prodloužení předstihu před kulminací (pro možnosturčité regulace a proti<strong>po</strong>vodňové přípravy) a zploštění <strong>po</strong>vodňové vlny. Zdržení vodyv krajině a hos<strong>po</strong>daření s vodami <strong>po</strong>vrchovými i <strong>po</strong>dzemními, stejně jako protierozní a dalšíopatření, jsou rovněž zásadní pro zmírnění dopadů období sucha. Více o protierozních opatřeníchv kapitole Zemědělství.Délka vodních toků zahrnuje přirozené,upravené nebo umělé vodní toky bezkanálů a přivaděčů či převodů vody.V ideálním případě by pro využití krajinymělo platit, že se v záplavových územíchnic cenného nestaví ani neskladuje, půdav blízkosti vodních toků se neorá, vyššíjezy v obcích a městech se rekonstruujína klopné (aby za <strong>po</strong>vodně nezvyšovalyhladinu vodního toku). Stávajícíměsta a obce nacházející se v záplavovýchúzemích se chrání hrázemi, <strong>po</strong>kud v nichnelze dostatečně rozšířit příslušný vodnítok. Mimo obce a města by se stávající,převážně napřímená, koryta vodních tokůměla uvést do stavu přírodě blízkého,např. vytvořením meandrů, zdrsněnímjejich dna a snížením hloubky koryt proumožnění rozlivů v místech, kde neškodí.Příkladem nevhodného využití krajiny jevyužití niv toků jako orné půdy, která ječasto mechanizací zhutněná, odvodnění<strong>po</strong>zemků, rozorávání protierozních mezí,kácení rozptýlené zeleně či všeobecnězastavěnost území, která znemožňujevsakování vody do půdy.


128 | 129Realizované akce Programu revitalizace říčních systémůGraf 9.11600500400300200100019961997199819992000200120022003200420052006Revitalizace vodních toků a retenčníschopnosti krajiny, zásahy na tokua v <strong>po</strong>vodí, rybí přechody [<strong>po</strong>čet akcí]Výstavba a obnova nádrží včetněodbahňování [<strong>po</strong>čet akcí]Výstavba ČOV, kanalizací a zakládáníumělých mokřadů [<strong>po</strong>čet akcí]Projektová dokumentace [<strong>po</strong>čet akcí]Náklady [mil. Kč]Zdroj: VÚV T.G.M., v. v. i.V <strong>roce</strong> 1997 bylo provedeno členění jennově zahajovaných akcí a proto uvádíme<strong>po</strong>uze celkový <strong>po</strong>čet realizovaných akcí.Upravenost vodních toků a umělé kanályTab. 9.31990 1996 2006Zdroj: VÚV TGM, v. v. i.Délka vodních toků [km] 16 720 16 636 16 916Podniky <strong>po</strong>vodí– upraveno [%] 33,1 33,9 33,8Délka kanálů (bez plavebních) [km] 608 585 416Zemědělskávodohos<strong>po</strong>dářskásprávaPřirozené toky [km] 33 814 33 999 35 700– upraveno [%] 34,8 39,1 40,3meliorační kanály [km] 14 937 12 683 11 531Důkazem závažnosti problematiky ovlivnění odtokového režimu zásahy člověka do krajinyi samotných vodních toků je zvýšená četnost <strong>po</strong>vodní v <strong>po</strong>sledních letech a souvisejícívysoké škody na majetku. Škody jsou navíc umocňovány minulou neod<strong>po</strong>vědnou výstavbouv záplavových územích. Zákon o vodách a novela zákona o územním plánování a stavebnímřádu sice výstavbu od roku 2002 neumožňovaly, nový zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánovánía stavebním řádu, však tuto výstavbu opět nezakazuje a tak často výstavba v záplavovýchúzemích v ČR <strong>po</strong>kračuje.Vzhledem k tomu, že se v minulosti <strong>po</strong>vodně s těžkými následky vyskytly na našem územína<strong>po</strong>sledy koncem 19. století, byl princip předběžné opatrnosti a preventivních opatřeníoslaben a přehlížen. V reakci na katastrofální <strong>po</strong>vodně z let 1997 a 1998 byla vypracovánaa usnesením vlády č. 382 z 19. 4. 2000 schválena Strategie ochrany před <strong>po</strong>vodněmi proúzemí České republiky jako dokument základu systémového přístupu v této oblasti a jakovýchodisko pro formulaci <strong>po</strong>třebných opatření. Na jejím základě byl vypracován programPrevence před <strong>po</strong>vodněmi.Pro realizaci 1. etapy programu Prevence před <strong>po</strong>vodněmi (2002–2006) byla schválenapůjčka od Evropské investiční banky ve výši 60 mil. EUR (cca 1,8 mld. Kč). Další zdroje financováníplynuly z výnosů z privatizací prostřednictvím účtu Operace státních finančních aktiva ze státního roz<strong>po</strong>čtu. Tyto prostředky byly doplněny vlastními zdroji žadatelů (zejménastátních <strong>po</strong>dniků Povodí a Lesy České republiky, s. p.). Bylo realizováno téměř 400 proti<strong>po</strong>vodňovýchopatření o celkových nákladech 4,15 mld. Kč. Hlavním cílem 2. etapy programu jedalší snižování úrovně ohrožení a <strong>po</strong>vodňových rizik v záplavových oblastech vodních toků.Program je navržen jako rámcový a bude plněn do využití všech prostředků určených na financováníprogramu <strong>po</strong>uze efektivními akcemi.Vstupem do EU získala ČR přístup k systému finanční <strong>po</strong>moci, jejímž hlavním nástrojemjsou strukturální fondy. Projekty revitalizace vodních toků, úpravy k obnově funkce pramennýchoblastí a mokřadů a budování a obnova retenčních nádrží a suchých <strong>po</strong>ldrů byly<strong>po</strong>d<strong>po</strong>rovány operačním programem Infrastruktura v rámci opatření 3.1 – Obnova environmentálníchfunkcí území.


Kapitola 9: Vodní hos<strong>po</strong>dářstvíOperační program Infrastruktura byl schválen pro období 2004–2006 Evropskou komisía je financován z fondu ERDF. Priority programu vycházejí ze Státní <strong>po</strong>litiky životního prostředí,schválené usnesením vlády ČR č. 38/2001 a respektují cíle ochrany životního prostředíformulované v Národním rozvojovém plánu. Pro období 2007–2013 je oblast ochranyvod jednou z hlavních priorit Operačního programu Životní prostředí schváleného vládou ČRv listopadu 2006.Novým strategickým dokumentem státní <strong>po</strong>litiky v oblasti vod, který integruje záměrya cíle resortních <strong>po</strong>litik ústředních vodoprávních úřadů a vytváří rámec pro formování <strong>po</strong>litikypéče o vodu a její prostředí, je Plán hlavních <strong>po</strong>vodí schválený v květnu 2007.Plán hlavních <strong>po</strong>vodí ČR je závazným <strong>po</strong>dkladem pro <strong>po</strong>řizování plánů oblastí <strong>po</strong>vodíi pro stanovení závazných rámcových opatření, která vyhlásí vláda ČR nařízením. Tento Plánpředstavuje dlouhodobou koncepci oblasti vod se zaměřením pro šestileté období 2007–2012 a bude obnovován každých 6 let. Osm plánů oblastí <strong>po</strong>vodí, v rámci nichž budou shromážděny<strong>po</strong>dklady pro návrhy proti<strong>po</strong>vodňových opatření, má být schváleno jednotlivýmikraji do konce roku 2009.Významným prvkem soustavy vodohos<strong>po</strong>dářských staveb na vodních tocích jsou vodnínádrže. Nejvíce přehrad, a zejména těch největších, bylo <strong>po</strong>staveno v letech 1945–<strong>1989</strong>. Po<strong>roce</strong> <strong>1989</strong> byly z větších nádrží dostavěny Hněvkovice a Kořensko na Vltavě a Slezská Hartana Moravici. Rovněž bylo dokončeno vodní dílo Dlouhé Stráně s využitím jeho nádrží propřečerpávací vodní elektrárnu. V <strong>roce</strong> 2006 bylo u nás celkem 107 velkých vodních nádrží.Ve správě ZVHS bylo 497 malých vodních nádrží. Ostatních malých vodních nádrží a rybníkůje asi 24 000.Využití přehradních nádrží zastává více funkcí. Zásadní je využití pro energetické účely.Přestože je vodní energie zdrojem obnovitelným (při výrobě elektřiny nedochází k produkciemisí), stavba přehradní nádrže nebo i jezu vede ke zničení říčního ekosystému. Z hlediskavlivu na životní prostředí jsou <strong>po</strong>zitivněji hodnoceny malé vodní elektrárny, kdy zatopenípůdy a nejednou i obcí nebo ekologicky cenných lokalit není tak významné jako v případěvelkých vodních nádrží. Další informace o vodní energii naleznete v kapitole Energetika.Energetická, rekreační, plavební a v některých případech i vodárenská funkce jsou alev roz<strong>po</strong>ru s funkcí proti<strong>po</strong>vodňovou. Rozsah a následky v případě méně rozsáhlých <strong>po</strong>vodníse sice akumulačními objemy nádrží dařilo vesměs úspěšně eliminovat, s velkými <strong>po</strong>vodněmijiž však manipulační řády přehrad ve většině případů ne<strong>po</strong>čítají a za určitých okolností mohoujejich průběh i zhoršit. Více o vodní plavbě v kapitole Doprava.P<strong>roce</strong>s plánování je komplementárnís <strong>po</strong>litikou EU a Národním programem nazmírnění dopadů změny klimatu v ČR.Reaguje tedy jak na <strong>po</strong>vodňovou problematikus<strong>po</strong>jenou s plošnou erozí, tak nasucha s negativními dopady na zásobyvody a její kvalitu. Oproti dřívějšímu <strong>po</strong>jetívodohos<strong>po</strong>dářského plánování jsou vesmyslu udržitelnosti rozvoje vyžadovánakomplexní řešení, která sladí <strong>po</strong>žadavkyna využívání vodních zdrojů a na ochranupřed škodlivými účinky vod s environmentálními<strong>po</strong>žadavky na ochranu vod a navodu vázaných ekosystémů.Novela zákona o vodách z roku 2004zrušila <strong>po</strong>vodňové komise ucelených<strong>po</strong>vodí, které měly za úkol optimalizovatmanipulace na vodních dílech v doběvelkých <strong>po</strong>vodní.


10Odpady


Kapitola 10: OdpadyOblast nakládání s odpady prošla od roku <strong>1989</strong> dynamickým vývojem. Byly přijaty nové zákony, zlepšily sezákladní ukazatele pro nakládání s odpady, zkvalitnily se technologie a v návaznosti na ně i stav životníhoprostředí. Vzrostlo environmentální uvědomění obyvatelstva, bez něhož by nebylo možné mnohá opatřenírealizovat.Prosazení zásadních legislativních změn vedlo k <strong>po</strong>stupnému z<strong>po</strong>platnění ukládání odpadu, zákazu jeho ukládánína nezabezpečených skládkách, zpřísnění režimu přeshraničního <strong>po</strong>hybu odpadů, přijetí evropského katalogu odpadů,schválení Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR, vytvoření obecných pravidel pro nakládání s odpady a k <strong>po</strong>stupnémusjednocení našeho právního řádu s evropskými předpisy.Uskutečněnou transformaci lze <strong>po</strong>kládat za zdařilou, a to i přestože si vyžádala radikální změny a vysoké investice.České předpisy pro nakládání s odpady byly sjednoceny s evropskými a byly vytvořeny základní strategické dokumenty,koncepce a plány pro oblast odpadového hos<strong>po</strong>dářství, které se až na několik problematických oblastí daří naplňovat.Nadále však přetrvávají dílčí problémy např. v oblasti nakládání s komunálními odpady, kde do<strong>po</strong>sud převažuje odstranění„skládkováním“ nad jeho využitím; odpad také obsahuje vysoký <strong>po</strong>díl biologicky rozložitelných prvků.Při vstupu České republiky do EU byla situace v oblasti nakládání s odpady již relativně bezproblémová. Je to bezes<strong>po</strong>runejen výsledek opatření přijatých v průběhu 90. let, ale také dlouhodobě kladného <strong>po</strong>stoje českých občanůi právních subjektů k životnímu prostředí.10.1 Produkce odpadůPlánované hos<strong>po</strong>dářství praktikované v České <strong>republice</strong> před rokem 1990 se oproti tržníekonomice vyznačovalo nižší výrobou a prodejem s<strong>po</strong>třebního zboží a současně menším užitímobalových materiálů. Proto byla zejména produkce komunálních odpadů v ČR ve srovnání sestáty západní Evropy výrazně nižší.Do roku <strong>1989</strong> neexistovalo pravidelné sledování produkce komunálního a průmyslovéhoodpadu, které by od<strong>po</strong>vídalo dnešním <strong>po</strong>žadavkům na statistická vyhodnocování, a informacebyly získávány <strong>po</strong>uze jednorázovými statistickými šetřeními Federálního statistickéhoúřadu (FSÚ). Na základě prvního šetření v <strong>roce</strong> 1987 byla zjištěna celková produkce odpadů630,8 mil. t/rok. Komunální odpady představovaly 2,6 mil. tun/rok, avšak metodika šetřeníani sledované kategorie produkce a nakládání s odpady nebyly s dnešními statistickými výstupy<strong>po</strong>rovnatelné.V <strong>roce</strong> 1991 byla produkce odpadů odhadnuta na 187 mil. tun, což ve skutečnosti šestinásobněpřevyšuje celkovou produkci odpadů v <strong>roce</strong> 2004. První data o produkci odpadů začalabýt systematicky sbírána až od <strong>po</strong>loviny devadesátých let, kdy začal platit první zákon o odpadech.V té době se již začal plně projevovat nárůst s<strong>po</strong>třeby a <strong>po</strong>užívání nových obalovýchmateriálů, který přinesl <strong>po</strong>stupné zvyšování <strong>po</strong>dílu plastů a papíru v komunálních odpadech.Postupně se rozšířilo např. <strong>po</strong>užívání ná<strong>po</strong>jových obalů z PET, trojsložkových ná<strong>po</strong>jových obalů(obalové kartony) či <strong>po</strong>travinových fólií. Zcela novým jevem byl také nárůst produkce odpaduz elektroniky a elektrických s<strong>po</strong>třebičů.Odpad je každá movitá věc, které seosoba zbavuje, nebo má úmysl nebo<strong>po</strong>vinnost se jí zbavit, a přísluší doněkteré ze skupin odpadů uvedenýchv Katalogu odpadů (příloha č. 1 zákonač. 185/2001 Sb., o odpadech).Ostatní odpad je odpad, který nemánebezpečné vlastnosti, není uvedenv Seznamu nebezpečných odpadů (anebou něj byly nebezpečné vlastnosti vyloučeny),veškerý odpad vznikající na územíobce při činnosti fyzických osob a který jeuveden jako komunální odpad v prováděcímprávním předpisu, s výjimkou odpadůvznikajících u právnických osob nebofyzických osob oprávněných k <strong>po</strong>dnikání.


132 | 133Vývoj produkce odpadů [mil. t]504030Graf 10.1Celková produkce odpadůProdukce nebezpečného odpaduZdroj: VÚV T.G.M., v.v.i., CENIAV <strong>roce</strong> 2002 změna metodiky sledováníprodukce.20100199819992000200120022003200420052006Data o produkci odpadů dle dnešních <strong>po</strong>žadavků na jejich kvalitu začala být sbírána až <strong>po</strong>té,co vstoupila v platnost druhá a třetí generace odpadové legislativy, tj. od roku 1998. Produkceodpadů výrazně <strong>po</strong>klesla mezi roky 1998 a 1999, což souvisí i s metodickými změnami sběrudat, a <strong>po</strong>té měla mírně vzrůstající tendenci. V <strong>roce</strong> 2002 však došlo ke schválení třetí generacelegislativy a změně zařazení sledovaných kategorií odpadu, což přispělo k výraznému <strong>po</strong>klesuvykazované produkce zejména u nebezpečných odpadů. Po <strong>roce</strong> 2002 je možné zaznamenatstejně jako v předchozím období mírný a setrvalý vzestup produkce odpadů, který se zastavilteprve v <strong>roce</strong> 2004. Popisovaný vývoj je ovlivňován zejména růstem průmyslové produkce a životníúrovně obyvatelstva. K velmi důležitému zlomu došlo <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2005, kdy i přes <strong>po</strong>kračujícírůst ekonomiky došlo meziročně k <strong>po</strong>klesu množství produkovaných odpadů.Obecnou tendencí <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> byl mírný nárůst a <strong>po</strong>té stagnace roční produkce komunálníchodpadů. V období let 2002–2005 se jejich produkce <strong>po</strong>hybovala okolo 4,5 mil. tuna v <strong>roce</strong> 2006 <strong>po</strong>klesla na 4 mil. t.Vlivem uvedených výrazných změn metodiky sledování produkce odpadů je tedy možné provádětdlouhodobá srovnání až od roku 2002, resp. pro celkovou produkci odpadů od roku 1998.Celková produkce odpadů v letech 1998–2006 je znázorněna v Grafu 10.1. Tato data lze<strong>po</strong>važovat v <strong>po</strong>revolučním období za první indikátory, které s<strong>po</strong>lehlivě informují o skutečnémstavu odpadového hos<strong>po</strong>dářství v České <strong>republice</strong>.Lepší situace v oblasti zjišťování kvantitativních a kvalitativních údajů byla pro komunálníodpady. První dlouhodobá sledování probíhala v Praze již začátkem 20. století v souvislostis uvažovanou výstavbou spalovny, která měla řešit nedostatek skládkovacích kapacitna území vnitřní Prahy. Zvoleným řešením byl nakonec odvoz odpadků (<strong>po</strong>dle tehdejšíterminologie) železnicí za Prahu a spalovna byla <strong>po</strong>stavena až <strong>po</strong>čátkem 30. let ve Vysočanechjako reakce na epidemii úplavice.V moderní době začal zájem o zjišťování vlastností domovních odpadů již v 60. a 70. letechv rámci státních výzkumných úkolů mechanizovaného třídění komunálních odpadů,které byly vypsány v souvislosti s orientací na využívání druhotných surovin. Stejný důvodměly rozsáhlé rozbory domovních odpadů organizované Výzkumným ústavem místního hos<strong>po</strong>dářstvív Praze v letech 1981–1984, jejichž výsledky se <strong>po</strong>užívaly ještě v průběhu 90. let,a zvolený metodický <strong>po</strong>stup byl převzat téměř všemi dalšími organizátory rozborů a <strong>po</strong>užíváse prakticky dodnes. V rámci vývoje mechanizovaného třídění komunálních odpadů v Ústavunerostných surovin Kutná Hora byly v <strong>roce</strong> 1988 provedeny historicky nejdetailnější rozborydomovních odpadů z centrálně vytápěné zástavby; velmi rozsáhlý soubor dat byl získánv rámci rozborů domovních odpadů ve východních Čechách realizovaný v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> KORTHradec Králové.Komunální odpad je veškerý odpad vznikajícína území obce při činnosti fyzickýchosob s výjimkou odpadů vznikajícíchu právnických osob nebo fyzických osoboprávněných k <strong>po</strong>dnikání. Za původcetohoto odpadu je <strong>po</strong>važována obec.Nebezpečným odpadem je odpaduvedený v Seznamu nebezpečnýchodpadů, stanoveném vyhláškou MŽPč. 381/2001 Sb., v platném znění, a jakýkolivjiný odpad vykazující jednu nebovíce nebezpečných vlastností uvedenýchv příloze č. 2 zákona 185/2001 Sb., o odpadech.Nebezpečnou vlastností je např.výbušnost, hořlavost, karcinogenita,mutagenita, infekčnost či ekotoxicita.


Kapitola 10: Odpady10.1.1 Skladba produkovaných komunálních odpadůRozbory komunálních odpadů jsou organizovány častěji již od <strong>po</strong>čátku 90. let 20. století.Prováděny byly především v Českých Budějovicích, Třeboni (ÚNS Kutná Hora, 1990, ECOtrend, 2000), Benešově, Praze (ÚKH Praha, 1992–1994, EKO-KOM, průběžně od 2003), Brně(SAKO Brno, 1997), Ostravě, Třebíči a Černošíně (PřF UK Praha, 2001). V období 1993–1995provedlo v Praze KZT Praha sledování množství a skladby komunálního odpadu odlišnou metodikouzaloženou na separaci odpadů přímo u jeho zdroje, tj. v domácnostech. Na základětohoto sledování bylo odhadnuto, že v <strong>roce</strong> 1993 bylo v Praze vyprodukováno celkem cca306–328 tis. tun komunálních odpadů. Skladbu produkovaných komunálních odpadů v Prazeroku 1993 uvádí Graf 10.2.Sledováním skladby domovních odpadů se roku 1993 zjistilo, že průměrný obyvatel Prahyvyprodukuje (dle metodiky užité pro toto sledování) za týden v průměru cca 3,42 kg komunálníchodpadů, které obsahují 0,32 kg papíru, 0,11 kg plastů, 0,19 kg skla, 0,24 kg využitelnýchodpadů, 0,92 kg bioodpadů, 0,8 kg zbytkového odpadu a 0,83 kg <strong>po</strong>pela. Průměrnýobjem tohoto odpadu je 21,12 dm 3 . Podrobnosti jsou uvedeny v Grafu 10.3.Zajímavé <strong>po</strong>rovnání jak historického vývoje skladby domovních odpadů vzhledem k roku1993, tak mezi jednotlivými typy zástavby, přinesl rozbor skladby komunálních odpadůprovedený v <strong>roce</strong> 2000. Tento rozbor, jehož některé výsledky znázorňuje Graf 10.4, nařídilosledovat formou projektu vědy a výzkumu Ministerstvo životního prostředí. Na skladbě komunálníchodpadů je dobře patrný vliv volby topeniště a možnosti kom<strong>po</strong>stovat či zkrmitbioodpad při <strong>po</strong>rovnání sídlištní, smíšené a vesnické zástavbyPokud <strong>po</strong>rovnáme složení komunálních odpadů v Praze z roku 1993 (dle Vrbové, 1995) sesídlištní zástavbou velkých měst a smíšenou zástavbou v <strong>roce</strong> 2000, je patrný nárůst <strong>po</strong>díluplastů a papíru a naopak <strong>po</strong>kles <strong>po</strong>dílu bioodpadu, což může souviset se zvýšeným <strong>po</strong>užívánímobalových materiálů a růstem s<strong>po</strong>třeby s<strong>po</strong>třebního zboží ne<strong>po</strong>travinového charakteru.Po <strong>roce</strong> 2001 se množství komunálních odpadů stabilizovalo zhruba na úrovni současnéprodukce a <strong>po</strong>hybuje se dle údajů ČSÚ mezi 400 až 500 kg komunálních odpadů na obyvateleročně. Tento ukazatel se tak svou hodnotou blíží stavu ve srovnatelných státech EU.U celkové produkce odpadů je obtížné sestavit věrohodné mezinárodní srovnání. V produkciodpadů komunálních (v pře<strong>po</strong>čtu na obyvatele) nedosahuje Česká republika průměru produkceodpadů v EU15 ani EU25. Pohybujeme se mezi státy s nejmenší měrnou produkcí odpadů najednoho obyvatele, jako jsou např. Chorvatsko a Slovensko. Srovnání produkce komunálníchodpadů znázorňuje Graf 10.5.Sledování <strong>po</strong>tvrdilo výsledky již dřívezjištěné Ústavem komunálního hos<strong>po</strong>dářstvíPraha (ÚKH Praha). Překvapením proodborníky i veřejnost bylo, že množstvídomovního odpadu stanoveného těmitorozbory bylo nejméně o třetinu nižší, nežbyly všechny dříve prováděné odhady.Produkce komunálního odpadu v Praze, 1993 [tis. t]Graf 10.212,523,912,255,0213,9Domovní odpadObjemný odpadOdpad ze zeleněUliční smetkyOdpad <strong>po</strong>dobný domovnímu odpaduz občanské vybavenostiZdroj: Vrbová (1995)Zastoupení složek domovních odpadů v Praze, 1993 [%]762131024Graf 10.3PopelZbytkový odpadBioodpadPapírPlastSkloVyužitelný odpadZdroj: Vrbová (1995)29


134 | 135Porovnání skladby odpadu dle jednotlivých druhů zástavby, 2000 [%]13,40,626Sídlištní zástavba velkých měst14,1 1418,119,63,68,514,17,20,42,45,2Vesnická zástavba17,65,57,7Smíšená zástavba3,2 6,75,326,217,1Graf 10.4Papír, lepenkaPlastySkloKovyBioodpadTextilMinerální odpadNebezpečný odpadSpalitelný odpadJemný <strong>po</strong>díl odpadůZdroj: MŽP, VaV/720/2/064,855,86,92,44,30,56,8Mezinárodní srovnání produkce komunálních odpadů [kg/obyv./rok]1000800Graf 10.519952004Zdroj: Eurostat6004002000EU25EU15EurozónaBelgieDánskoEstonskoFraniceIrskoItálieKyprLotyškoLitvaLucemburskoMaltaNizozemskoRakouskoPolskoPortugalskoSlovinskoSlovenskoFinskoŠvédskoS<strong>po</strong>jené královstvíBulharskoChorvatkoRumunskoTureckoIslandNorskoŠvýcarskoProdukce komunálních odpadů v současné době se v průměru EU odhaduje na 500 kg naosobu a rok. OECD odhaduje, že produkce komunálních odpadů v regionu OECD se zvýší v obdobílet 1995–2020 o 43 % a dosáhne na konci tohoto období 640 kg na osobu a rok. Zvyšujícíse produkce komunálních odpadů je také jeden z hlavních důvodů, proč byla navržena nováodpadová <strong>po</strong>litika EU – Tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci.Záměrem <strong>po</strong>litiky je přeměna EU na „recyklační s<strong>po</strong>lečnost“, která se snaží předcházet vznikuodpadů a využívá odpady jako zdroje. Základní cíle stávající odpadové <strong>po</strong>litiky EU definovanétzv. „odpadovou hierarchií“ budou stále platné. Předcházením vzniku a <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rou využívánía recyklace odpadů dojde ke zvýšení efektivnosti využívání zdrojů a ke snížení nepříznivéhovlivu na životní prostředí. Cílem je udržení materiálové základny, která je nezbytná pro trvaleudržitelný hos<strong>po</strong>dářský růst. Zavedení vysoce environmentálních norem <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ří vnitřní trhrecyklace a využívání odpadů. Modernizací stávajícího právního rámce budou zavedeny <strong>po</strong>stupyanalýzy životního cyklu, které zjednoduší a zefektivní právní předpisy EU.


Kapitola 10: Odpady10.2 Nakládání s odpadyNakládání s odpady nebylo před rokem 1990 na celostátní úrovni řízeno speciální právníúpravou. Právní úprava oblasti nakládání s odpady vznikla až <strong>po</strong>čátkem 90. let 20. století jakoreakce na aktuální stav životního prostředí.Na vynikající úrovni, a to i v mezinárodním srovnání, byla však tehdy organizace a efektivitasběru druhotných surovin. Pro vybrané sběrné suroviny byl před rokem <strong>1989</strong> zajištěn na<strong>po</strong>měrně dobré úrovni výkup a využití. V právním řádu byl zakotven <strong>po</strong>mocí vládních vyhlášeka směrnic a realizován zejména sítí provozoven státních <strong>po</strong>dniků Sběrné suroviny, n. p.a Kovošrot, n. p. Zmíněná síť zajišťovala sběr a svoz tzv. druhotných surovin a takto organizovanýsystém „zpětného odběru“ <strong>po</strong>krýval prakticky celé území tehdejšího Československa. I kdyždůvody vedoucí ke vzniku sítě sběru druhotných surovin před rokem <strong>1989</strong> nebyly primárně charakteruenvironmentálního, ale ekonomického a historického, jednalo se v konečném důsledkuo opatření vedoucí ke zlepšení ochrany životního prostředí v oblasti nakládání s odpady. Přestožemůžeme předpisy platné pro nakládání s těmito vybranými sběrnými surovinami/odpady<strong>po</strong>važovat za dobře propracované, týkaly se <strong>po</strong>uze několika vybraných druhů surovin.V letech 1998–2001 byla <strong>po</strong>stupně naplňována ustanovení zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech,což výrazně přispělo nejen ke zlepšení pravidel pro nakládání s odpady, ale i ke zlepšení systémusběru dat a metodiky jejich zpracování. Od roku 1998 se již trvale sleduje <strong>po</strong>čet a kapacita zařízenína využívání a odstraňování odpadů, vlastní produkce odpadů a <strong>po</strong>díly využívání všech odpadůa další environmentálně důležité hos<strong>po</strong>dářské a ekonomické ukazatele odpadového hos<strong>po</strong>dářství.Dnes je hlavním problémem vzrůstající <strong>po</strong>díl komunálních odpadů odstraněných ukládánímna skládky (z cca 66 % v <strong>roce</strong> 2002 na 81 % v <strong>roce</strong> 2006), avšak současně se zvyšuje i <strong>po</strong>dílmateriálově využitých komunálních odpadů z cca 12 % v <strong>roce</strong> 2002 na 20 % v <strong>roce</strong> 2006.Obecně lze říci, že struktura nakládání s odpady je v České <strong>republice</strong> příznivá. V souladus <strong>po</strong>žadavky EU je zákonem o odpadech stanovena hierarchie nakládání s odpady. Materiálovévyužití odpadů je preferováno před využitím energetickým. Užitím ekonomických nástrojů,zejména <strong>po</strong>platků za ukládání odpadů na skládky, vzniká tlak na omezování množstvíodstraňovaného odpadu. Tento tlak se v <strong>po</strong>sledních letech znásobil integrací evropskýchpředpisů. Daří se plnit většinu stanovených cílů a existuje dostatek ekonomických nástrojůpro ovládání řízení produkce a nakládání s odpady.Věrohodné mezinárodní srovnání je problematické, neboť data v oblasti nakládání s odpadyv řadě států EU chybí. Jedná se zejména o nové členské státy, které začaly <strong>po</strong>skytovatmezinárodně srovnatelná data o svém odpadovém hos<strong>po</strong>dářství až <strong>po</strong> vstupu do EU.Nakládáním s odpady (<strong>po</strong>dle zákonač. 185/2001 Sb.) se rozumí jejich shromažďování,soustřeďování, sběr, výkup,třídění, přeprava a doprava, skladování,úprava, využívání a odstraňování.Národní <strong>po</strong>dnik Sběrné suroviny napříkladdosáhl výtěžnost papíru 9,6 kgna obyvatele za rok, která byla cestouseparovaného sběru za <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry AOSEKO-KOM překonána až v <strong>roce</strong> 2003.Vývoj struktury způsobů nakládání s komunálními odpady [%]1008060Graf 10.6SkládkováníMateriálové využitíEnergetické využitíSpalováníOstatní odstraňováníZdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.4020020022003200420052006Data v grafu jsou zpracována dleNařízení Evropského parlamentu a Rady(ES) č. 2150/2002, O statistice odpadů,a nezahrnují kódy „N“ nakládání s odpady,které jsou do materiálového využitíodpadů zahrnuty dle národní legislativy.


136 | 13710.2.1 SkládkováníOdhaduje se, že <strong>po</strong>čátkem 90. let existovalo na území České republiky přes 6 tisíc nezabezpečenýchči černých skládek, z nichž se velká část stala tzv. starou ekologickou zátěží.Tehdy se jako nejproblematičtější jevil právě vysoký <strong>po</strong>čet skládek, jejich špatné technickézabezpečení, a tím jejich možný negativní vliv na kvalitu <strong>po</strong>vrchových i <strong>po</strong>dzemních vod činebezpečí úniku emisí metanu.Zásadní zlom ve vývoji skládkování i nakládání s odpady obecně nastal <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 přijetímprvního zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech. Ten jednak zakázal ukládání odpadu nanezabezpečených skládkách, ale také nařídil původcům odpady odděleně třídit, skladovata využívat jako druhotné suroviny a zavedl z<strong>po</strong>platnění odpadů ukládaných na skládky.Skládky nezabezpečené byly z<strong>po</strong>platněny progresivními sazbami za ukládání odpadů a jejichexistence byla časově pevně vymezena, čímž byly vytvořeny <strong>po</strong>dmínky pro vznik skládek zabezpečených,od<strong>po</strong>vídajících evropským standardům. Skládky byly nově vybaveny technickýmzabezpečením výrazně omezujícím jejich případný negativní vliv na životní prostředí,zejména na <strong>po</strong>dzemní i <strong>po</strong>vrchové vody či ovzduší.Podíl sládkovaného odpadu z jeho celkového množství se dlouhodobě mírně snižuje.Vezmeme-li v <strong>po</strong>taz období s <strong>po</strong>rovnatelnými daty (tedy od roku 2002), snížil se o cca 3 %a v současnosti se <strong>po</strong>hybuje přibližně mezi 16–18 %. Zásadním problémem je však rostoucí<strong>po</strong>díl komunálních odpadů ukládaných na skládkách, který lze označit za klíčový v oblastinakládání s odpady v ČR. V <strong>roce</strong> 2006 dosáhl <strong>po</strong>díl sládkovaných komunálních odpadů 81 %jeho celkové produkce a meziročně narostl až o 12 %. Absolutní množství komunálních odpadůuložených na skládkách ve stejném <strong>roce</strong> mírně vzrostlo i přesto, že celková produkcekomunálních odpadů meziročně <strong>po</strong>klesla.Podíl skládkovaných odpadů z celkové produkcemil. t %8207651510Z<strong>po</strong>platnění ukládání komunálníchodpadů na skládky pravdě<strong>po</strong>dobně <strong>po</strong>sílilotrend zakládání drobných černýchskládek ve volné krajině. Nekázeň obyvatelpři nakládání s odpady je projevemnedostatečného občanského <strong>po</strong>vědomí.I když se jedná o <strong>po</strong>rušování zákonao odpadech, je tato činnost velice těžko<strong>po</strong>stižitelná. Viníka se téměř nikdy ne<strong>po</strong>daříidentifikovat a sankcionovat lzejen vlastníka <strong>po</strong>zemku či obec, v jejímžkatastru se černé skládky nacházejí.Podíl odpadů odstraněných skládkovánímje znázorněn v Grafu 10.7, na kterémje patrné, že od roku 2002 docházík setrvalému k <strong>po</strong>klesu množství odpaduodstraněného skládkováním, a to i přesto, že v <strong>roce</strong> 2004 vzrostla jeho produkce.To lze v oblasti omezování vlivu sektoruna životní prostředí <strong>po</strong>važovat za úspěch,protože se zmenšuje zábor půdy i rizikonegativního ovlivnění životního prostředí.Graf 10.7Množství odpadů odstraněnýchskládkováním [mil. t]Podíl skládkovaných odpadůna celkové produkci odpadů [%]Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.453200220032004200520060Podíl sládkovaných komunálních odpadů v EU, 2004 [%]100Graf 10.8Zdroj: Eurostat806040200EU25EU15EurozónaBelgieDánskoEstonskoFraniceIrskoItálieKyprLotyškoLitvaLucemburskoMaltaNizozemskoRakouskoPolskoPortugalskoSlovinskoSlovenskoFinskoŠvédskoS<strong>po</strong>jené královstvíBulharskoChorvatkoRumunskoTureckoIslandNorskoŠvýcarsko


Kapitola 10: OdpadyRozmístění skládek nebezpečných a ostatních odpadů, 2007Skupina skládky/Landfill group Obr. 10.1Skupina S – OOSkupina S – NOVíceskupinové skládkyZdroj: CENIADle hodnocení Eurostatu je ČR se svými cca 80 % skládkovanými komunálními odpady(2004) nad průměrem jak Eurozóny (38 %), tak nad průměrem EU před jejím rozšířením (42 %)i v současné době (46 %). V <strong>po</strong>rovnání se zeměmi označovanými jako „vyspělé“ sládkujememnohonásobně vyšší <strong>po</strong>díl komunálních odpadů. Například Německo, Švýcarsko, Nizozemí,Dánsko a Belgie ukládají na skládkách do 10 % komunálních odpadů. V těchto zemích převažujespíše materiálové a energetické využití.Jako alternativa skládkování komunálních odpadů je nyní Plánem odpadového hos<strong>po</strong>dářstvíČR a <strong>po</strong>litikou Ministerstva životního prostředí obecně prosazováno jeho materiálovéa energetické využití nebo odstranění spalováním s využitím energie. V České <strong>republice</strong> je vícekomunálních odpadů zatím využito materiálově (12 % v <strong>roce</strong> 2004, resp. 20 % v <strong>roce</strong> 2006)než energeticky (9 % v <strong>roce</strong> 2004, resp. 9,5 % v <strong>roce</strong> 2006). Tento stav je znázorněn v Grafu10.15, který srovnává <strong>po</strong>díl energeticky využitých komunálních odpadů včetně odstraněnýchspalováním ve vybraných zemích Evropské unie.10.2.2 Materiálové využití odpadů a recyklacePod vlivem uplatňování zákonem stanovené hierarchie nakládání s odpady začala ve většímíře vznikat zařízení k využívání odpadu, jako jsou kom<strong>po</strong>stárny, recyklační zařízení, linkyna separaci a sběr plastu. Evidence zařízení na využívání odpadů však začala být <strong>po</strong>vinná až<strong>po</strong>té, co vstoupil v platnost zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech. Ucelená data o zařízeníchk nakládání s odpady jsou proto k dis<strong>po</strong>zici až od roku 1998. Počet a kapacita recyklačních zařízenívzrostly <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2001, kdy byl přijat zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech, a o změně některýchdalších zákonů, ve znění <strong>po</strong>zdějších předpisů (dále zákon o odpadech), upřednostňujícívyužití odpadů před jeho odstraněním. Od doby platnosti současného zákona o odpadechvzrostl <strong>po</strong>čet recyklačních zařízení ze 42 na 233 (vztaženo k roku 2006) a jejich kapacita z 1,5na 5,7 mil. tun. Počet kom<strong>po</strong>stáren vzrostl ve stejném období z 18 na 99 a kapacita z 245 na886 tis. tun za rok. Dlouhodobý vývoj <strong>po</strong>čtu a kapacity spaloven uvádí Graf 10.14 a vývoj <strong>po</strong>čtua kapacity kom<strong>po</strong>stáren za celé sledované období uvádí Graf 10.10. U kom<strong>po</strong>stáren můžev budoucnu způsobit komplikace implementace některých nových veterinárních směrnic EU,omezujících využívání odpadů z restaurací, živočišné a <strong>po</strong>travinářské výroby.Mezinárodní srovnání nakládání s odpady je možné např. u odpadů z obalů. Rozdíl mezimateriálovým a energetickým (resp. celkovým) využitím odpadů z obalů nejlépe demonstrujeGraf 10.11, ze kterého je jasně patrné, že v materiálovém využití odpadů zaujímá ČR šestou<strong>po</strong>zici mezi zeměmi EU27, avšak v celkovém využití odpadů je osmá. V grafu je také dobřeznázorněn rozdíl ve využití odpadů mezi původními a novým členskými zeměmi EU.


138 | 139Vývoj <strong>po</strong>čtu a kapacity recyklačních zařízenítis. t/rok6 0005 0004 0003 0002 0001 000ks30025020015010050Graf 10.9Kapacita recyklačních zařízení[mil.t/rok]Počet recyklačních zařízení [ks]Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.01998199920002001200220032004200520060Vývoj <strong>po</strong>čtu a kapacity kom<strong>po</strong>stárentis. t/rok1 000800ks10080Graf 10.10Kapacita kom<strong>po</strong>stáren [tis.t/rok]Počet kom<strong>po</strong>stáren [ks]Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.600604004020020019971998199920002001200220032004200520060Rozdíly ve využití odpadů z obalů v EU27 [%]10080Graf 10.11Materiálové využitíVyužití celkemZdroj: Evropská komise6040200BelgieNizozemskoDánskoLucemburskoRakouskoFinskoEUItálieFrancieS<strong>po</strong>jené královstvíLotyšskoIrskoŠvédskoPortugalskoSlovinskoEstonskoPolskoLitvaBulharskoKyprRumunsko


Kapitola 10: OdpadyMezinárodní srovnání materiálového využití odpadů z obalů [%]10080604020Graf 10.12EU15ČRPolskoNěmeckoS<strong>po</strong>jené královstvíItálieFinskoPortugalskoZdroj: Evropská komise0199719981999200020012002200320042005Mezinárodní srovnání využití odpadů z obalů [%]10080604020Graf 10.13EU15ČRPolskoNěmeckoS<strong>po</strong>jené královstvíItálieFinskoPortugalskoZdroj: Evropská komise0199719981999200020012002200320042005Jak vyplývá z Grafu 10.12, v materiálovém využití odpadů z obalů patří ČR mezi přednízemě EU a <strong>po</strong>dílem materiálově využitých odpadů se řadí mezi ekonomicky vyspělé země(jako např. Německo či S<strong>po</strong>jené království). Míra materiálového využití je v ČR dokonce výrazněvyšší než v některých původních členských zemích, jako jsou Portugalsko či Finsko.Naopak u celkového využití odpadů z obalů se <strong>po</strong>hybujeme mírně <strong>po</strong>d průměrem EU, což jedáno nízkou mírou energetického využití odpadů v ČR. Tuto situaci přibližuje mimo jiné příkladFinska, které využívá materiálově o 16 % odpadů z obalů méně než ČR, ale celkovou míruvyužití odpadů z obalů má o 2 % vyšší než ČR.10.2.3 Energetické využívání komunálních odpadůTřetím nejvýznamnějším způsobem nakládání s komunálními odpady je spalování odpadůs využitím tepla. Spalovny odpadů (např. nebezpečných) na rozdíl od zařízení pro energetickévyužití odpadů nedis<strong>po</strong>nují využitím odpadního tepla. Historickým vývojem však bylu všech tří „spaloven“ komunálních odpadů (KO) stupeň využití odpadního tepla dobudován,a proto jsou všechny tři provozované „spalovny“ KO zařízením na energetické využitíodpadů. Spalovna KO v Brně je v provozu od roku <strong>1989</strong> s projektovanou kapacitou 240 tis.t/rok, spalovna KO v Praze Malešicích od roku 1998 s kapacitou 310 tis. t/rok, spalovna KOv Liberci od roku 1999 s kapacitou 96 tis. t/rok. Od roku 2005 jsou spalovny komunálních odpadůprovozovány na základě <strong>po</strong>volení IPPC jako zařízení na energetické využití odpadů, cožznamená, že teplo vznikající při spalování odpadů je využíváno. Celková kapacita spalovenje 646 tis. t/rok a jejich využití v r. 2006 činilo přibližně 90,5 %.


140 | 141Zvyšování <strong>po</strong>čtu a kapacity spaloven odpadu nebylo tak intenzivní jako u recyklačních zařízenía kom<strong>po</strong>stáren, protože energetické využití odpadu bylo méně <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rováno než jehomateriálové využití. Po vstupu do EU byly oprávněné obavy z neúměrného zvýšení dovozuodpadů za účelem jejich energetického využití, aniž by se výrazně zvýšilo množství energetickyvyužívaných odpadů produkovaných v ČR. Vývoj <strong>po</strong>čtu spaloven a jejich kapacity jeznázorněn v Grafu 10.14.Až do roku 1998 <strong>po</strong>dstatná část spaloven (v <strong>roce</strong> 1998 to bylo 68 spaloven z 98) nesplňovalapředepsané emisní limity, a byly <strong>po</strong>stupně uzavírány. Počet spaloven odpadu v období<strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1993 značně kolísal. Jejich kapacita výrazně <strong>po</strong>klesla v <strong>roce</strong> 2005 v souvislosti sezpřísněním <strong>po</strong>dmínek provozu vyplývajících ze zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.Vývoj <strong>po</strong>čtu spaloven a jejich kapacity v letechtis. t/rok1 2001 000800600400200ks30025020015010050Graf 10.14Kapacita spaloven [tis.t/rok]Počet spaloven [ks]Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.0 01994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006Podíl komunálních odpadů odstraňovaných spalováním včetně energetickéhovyužití ve vybraných zemích EU, 2004 [%]60Graf 10.15Zdroj: Eurostat50403020100EU25EU15EurozónaBelgieDánskoFraniceItálieLitvaLucemburskoNizozemskoRakouskoPolskoPortugalskoSlovinskoSlovenskoFinskoŠvédskoS<strong>po</strong>jené královstvíChorvatkoIslandNorskoŠvýcarsko


Kapitola 10: OdpadyRozmístění spaloven odpadů dle jejich kapacity, 2007Sídlo Zahájení provozu Kapacita [t/rok]Tab. 10.1Zdroj: CENIASpalovny komunálních odpadůPraha 1998 310 000Brno <strong>1989</strong> 224 000Liberec 1999 96 000Spalovny nebezpečných odpadůRybitví 1994 15 000Ostrava – Mariánské Hory 2000 12 500Kralupy nad Vltavou 1976 10 000Valašské Meziříčí 2000 10 000Trmice 1993 9 000Ústí nad Labem 2002 5 000Prostějov 1993 4 000Zlín 1993 3 200Plzeň 1993 3 100Pustiměř 2004 2 840Praha 2005 2 360Chropyně 1995 2 250Frýdek-Místek 1996 1 600Strakonice 1990 1 500Jihlava 2005 1 500Benešov 2001 1 400Kolín 1993 1 100Hradec Králové 1996 1 100Praha 1995 1 000Trutnov 1996 1 000Jablonec nad Nisou 2000 950Nové Město na Moravě 1997 864Znojmo 1994 780Pardubice 1994 750Olomouc 1994 750Liberec 1995 400Těchonín 2007 365Uherské Hradiště 1996 350Luže 1993 350Počet spaloven nebezpečných odpadů <strong>po</strong>stupně klesá (67 v <strong>roce</strong> 2001, 27 v <strong>roce</strong> 2006),zejména díky zpřísnění emisních limitů na hodnoty obtížně dosažitelné pro starší zařízení,snižováním množství produkovaného nebezpečného odpadu a také díky upřednostňovánímateriálového využití odpadů před energetickým. Projektovaná kapacita provozovanýchspaloven nebezpečných odpadů je asi 160 tis. tun ročně. Celkem bylo dle dat VÚV T.G.M– CeHO v <strong>roce</strong> 2006 spáleno a energeticky využito asi 9,6 % komunálních odpadů a 8,2 %nebezpečných odpadů, avšak u hmotnostně nejvýznamnější kategorie ostatních odpadůčinilo energetické využití a spalování <strong>po</strong>uhé 2,3 %.Zatímco územní rozmístění skládek odpadů je v zásadě rovnoměrné, v případě spalovenodpadů existují značné rozdíly a nerovnoměrnosti v jejich rozmístění – viz Obr. 10.1a Obr. 10.2. Tyto rozdíly jsou zapříčiněny zejména historií vzniku spaloven nebezpečnýchodpadů, které byly vázány na velké producenty nebezpečného odpadu.


142 | 14310.3 Nakládání s vybranými výrobkyVzhledem k implementaci směrnic EU do českého právního řádu byl pro některé výrobkya odpady z nich stanoven režim zpětného odběru. Pro další toky odpadů byl zákonemo odpadech stanoven zvláštní režim nakládání s nimi. Tyto odpady často mají nebezpečnévlastnosti, nebo je problematické jejich odstranění či využití.Zákon o odpadech stanovuje <strong>po</strong>vinnosti pro subjekty, které vyrábějí, dovážejí nebo dodávajívybrané výrobky na trh, a ukládá jim zabezpečit zpětný odběr výrobků <strong>po</strong> ukončeníjejich životnosti. Pokud tyto <strong>po</strong>vinnosti nejsou stanoveny přímo v zákoně o odpadech, jsoustanoveny v jeho prováděcích vyhláškách. Mezi tyto <strong>po</strong>vinnosti náleží také <strong>po</strong>vinnost zpětnéhoodběru některých výrobků.V České <strong>republice</strong> je od roku 2001 <strong>po</strong>stupně zaváděna <strong>po</strong>vinnost zpětného odběru, kteráplatí pro minerální oleje, elektrické akumulátory, galvanické články a baterie, výbojky a zářivky,pneumatiky a elektrozařízení <strong>po</strong>cházející z domácností. Povinnost zpětného odběruznamená, že výrobce je <strong>po</strong>vinen bezplatně převzít od s<strong>po</strong>třebitele <strong>po</strong>užitý výrobek a navlastní náklady zajistit jeho využití nebo odstranění v souladu s platnými předpisy. Úspěšnostzpětného odběru je shrnuta v Tab. 10.2.Úspěšnost zpětného odběru je limitována skutečností, že tato <strong>po</strong>vinnost se vztahuje<strong>po</strong>uze na tu část výrobků, které jsou v ČR uvedeny na trh (tedy jsou zakoupeny v ČR). Takésubjekty, které <strong>po</strong>užívají tyto vybrané výrobky k <strong>po</strong>dnikání, s nimi mohou nakládat mimorežim zpětného odběru (např. je využít jako suroviny nebo přímo předat zařízení k nakládánís odpady), a jsou tak v <strong>po</strong>stavení původce odpadů. Tato část výrobků může být <strong>po</strong> <strong>po</strong>užitíevidována jako odpady, a neprochází tak evidencí zpětného odběru, viz Tab. 10.1.Povinnost zajištění zpětného odběru je stanovena pro právnické a fyzické osoby oprávněnék <strong>po</strong>dnikání, které vyjmenované výrobky vyrábějí nebo v České <strong>republice</strong> uvádějí na trh(dále „<strong>po</strong>vinná osoba“), a to bez ohledu na výrobní značku a množství, které za vykazovanéobdobí vyrobí nebo dovezou. Tato <strong>po</strong>vinnost platí od 23. února 2002. Od 13. 8. 2005 s přijetímnovely zákona o odpadech č. 7/2005 Sb. platí také pro elektrozařízení z domácností.Zavedení zpětného odběru některých výrobků se dá <strong>po</strong>važovat za velmi moderní a účinnéopatření, které vede k minimalizaci vzniku zejména nebezpečných odpadů a může mít vysoce<strong>po</strong>zitivní dopad na životní prostředí.Vybrané výrobky jsou výrobky s obsahemPCB a zařízení je obsahující, minerálníoleje, baterie a akumulátory, kalyz čistíren odpadních vod, odpady z výrobyoxidu titaničitého, odpady azbestu, autovraky,elektrická a elektronická zařízení.Úspěšnost zpětného odběru vyjmenovaných výrobků, 2005Tab. 10.2KomoditaMnožství výrobků,na které se vztahujezpětný odběr [t]Množstvízpětně odebranýchvýrobků [t]Úspěšnostzpětného odběru[%]Zdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.Minerální oleje 103 533 2 370 2,3Pneumatiky 71 227 37 070 52Pb-akumulátory a baterie 15 227 4 939 32,4Ni-Cd akumulátory a baterie 219 512 233,9Ostatní akumulátory a baterie 3 774 215 5,7Výbojky a zářivky 2 142 557 26Chladničky a mrazničky 9 791 162 1,65Množství zpětně odebraných Ni-Cdakumulátorů a baterií převyšující jejichmnožství <strong>po</strong>dléhající zpětnému odběrumůže být způsobeno jak dlouhodobostíjejich s<strong>po</strong>třeby, tak nedostatečnou evidencí.Naopak nízké p<strong>roce</strong>nto úspěšnostizpětného odběru u minerálních olejůje dáno jejich označením za nebezpečnýodpad a odděleným nakládáním s nimia u chladniček a mrazniček či akumulátorůjejich dlouhodobou životností.


Kapitola 10: OdpadyPovinná osoba musí zajistit, aby byl s<strong>po</strong>třebitel „<strong>po</strong>sledním prodejcem“ informováno způsobu provedení zpětného odběru těchto <strong>po</strong>užitých výrobků a ostatních pravidlechnakládání s těmito výrobky a o <strong>po</strong>vinnosti upřednostnit jejich materiálové využití <strong>po</strong> skončeníjejich životnosti. Poslední prodejce musí s<strong>po</strong>třebitele informovat také o možnýchškodlivých vlivech nebezpečných látek obsažených v elektrozařízeních na životní prostředía na lidské zdraví.Způsob nakládání se zpětně odebranými pneumatikami, 2005 [%]0,315,41,98,37,966,2Graf 10.16Energetické využitíMateriálové využitíOpakované <strong>po</strong>užitíOdstranění spalovánímJiný způsob nakládáníZůstatek na skladuZdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.Způsob nakládání se zpětně odebranými Ni-Cd akumulátory a bateriemi, 2005 [%]319Graf 10.17Materiálové využítíOdstraněníZůstatek na skladuZdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.78


144 | 14510.4 Závislost odpadového hos<strong>po</strong>dářství a rozvoje ekonomikyBěhem uplynulých let vznikla z dříve o<strong>po</strong>míjeného nakládání s odpady zcela nová hos<strong>po</strong>dářskáoblast. Ta je nejen upravena složkovými zákony (zejména zákonem o odpadech a zákonemo obalech), ale <strong>po</strong>dílí se přibližně 0,5–1 % na tvorbě HDP. Vzhledem k tomu, že jdeo oblast nově vzniklou, nejsou dosud k dis<strong>po</strong>zici od<strong>po</strong>vídající statistky, které by zahrnovalynapř. <strong>po</strong>čty zaměstnanců či průměrné platy pro celou oblast nakládání s odpady.Celková produkce odpadů a tedy i hos<strong>po</strong>dářská dynamika celého odvětví přibližně kopírujevývoj národní ekonomiky. Velmi <strong>po</strong>zitivní je výrazný <strong>po</strong>kles celkové produkce odpadův <strong>roce</strong> 2005 a 2006, který byl nezávislý na vývoji HDP.Decoupling produkce odpadů a ekonomického vývoje (index 1998 = 100)140120100Graf 10.18Produkce komunálních odpadůvzhledem k roku 1998Celková produkce odpadůvzhledem k roku 1998HDP ve stálých cenách roku 2000Zdroj: ČSÚ, VÚV T.G.M., v.v.i.806019981999200020012002200320042005200610.5 Vliv odpadového hos<strong>po</strong>dářství na životní prostředíProdukce odpadů je svou <strong>po</strong>dstatou projevem nehos<strong>po</strong>dárnosti a přímo souvisí zejménas technologickou úrovní průmyslové výroby a ekonomiky. Pokud jsou odpady místo využití odstraněny,znamená to vždy přinejmenším zábor určitého území. Riziko negativního ovlivněníživotního prostředí odpady a nevhodným nakládáním s nimi existovalo zejména bezprostředně<strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>, kdy vznik i nakládání s odpady nebyly kontrolovanými oblastmi. Neexistovalypříslušné právní a technologické normy a neuplatňovaly se ani další nástroje řízení odpadovéhohos<strong>po</strong>dářství. Skládky nebyly zabezpečeny např. proti průsaku vod, vzniku infekcí, úletulehčích frakcí odpadů do okolí, nebyly odplyněny a nebyla stanovena <strong>po</strong>vinnost předcházetvzniku odpadů a upřednostnit jeho využití před odstraněním, jako je tomu v současnosti.V současné době se naopak projevují až přehnané obavy veřejnosti před možným negativnímdopadem na životní prostředí v případě výstavby a provozu nových zařízení na energetickévyužívání odpadů. Tato zařízení <strong>po</strong>dléhají velmi náročným <strong>po</strong>dmínkám <strong>po</strong>volování a samotnéhoprovozu, včetně emisních limitů, a to přísnějším než ostatní energetické zdroje (např.elektrárny, teplárny či kotelny). Představují zatím ekonomicky nejschůdnější způsob, jak bezzdravotních rizik zvýšit využití zejména komunálních odpadů na úroveň, jaké jsme se zavázalidosáhnout v schváleném Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR. Případné energetické využití komunálníchodpadů také umožní snížit <strong>po</strong>díl biologicky rozložitelného odpadu ukládaného naskládkách, což je dalším cílem Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství.Na rozdíl od spalování komunálníchodpadů v domácích topeništích, kteránejsou na toto palivo nijak uzpůsobena,a může zde proto vznikat řadanežádoucích produktů hoření, je provoz„spaloven“ komunálních odpadů řízenýma kontrolovaným p<strong>roce</strong>sem s minimálnímdopadem na životní prostředí.


Kapitola 10: Odpady10.6 Nástroje ke zlepšení životního prostředív oblasti nakládání s odpady10.6.1 LegislativaPrvní zákon o odpadech byl přijat v <strong>roce</strong> 1991. Většina <strong>po</strong>vinností ukládaných původcůmodpadů měla nejen deklarativně preventivní charakter, ale přímo vedla k omezování množstvívznikajících odpadů a upřednostnění jejich dalšího využití. Zákon byl transparentnía díky tomu bylo možné jednoduše stanovit a uplatňovat sankce v případě jeho nedodržení.Celá řada ukládaných opatření a <strong>po</strong>vinností byla časově omezena a měla transformačnícharakter, např. sazby z<strong>po</strong>platnění za „zneškodňování“ odpadů uložením na skládkách, <strong>po</strong>volení<strong>po</strong>uze dočasného provozu stávajících nezabezpečených skládek odpadů či zpřísněnýrežim přeshraničního <strong>po</strong>hybu odpadů. V první <strong>po</strong>lovině 90. let následovalo na základě těchtotransformačních opatření <strong>po</strong>stupné zastavení provozu nezabezpečených skládek odpadů,jejichž <strong>po</strong>čet byl odhadován až na více než 6 tisíc. Naplňování tohoto zákona bylo také<strong>po</strong>d<strong>po</strong>řeno působením nově vzniklé České inspekce životního prostředí, kontrolující jehododržování a Státního fondu životního prostředí, který např. umožnil čerpat dotace takév oblasti nakládání s odpady. Obecné <strong>po</strong>vědomí o nakládání s odpady, které by bylo šetrnék životnímu prostředí, stále nebylo dostatečné. Bylo nutno fyzicky uzavřít a zabezpečit černéi nezabezpečené skládky odpadu.V období blížícího se vstupu do EU bylo zřejmé, že bude třeba zrealizovat větší <strong>po</strong>čet legislativníchzměn. Nejprve byl v <strong>roce</strong> 1997 přijat druhý zákon o odpadech (zákon č. 125/1997Sb.), který již implementoval značnou část evropských předpisů a předcházel svou koncepcísoučasnou odpadovou legislativu. Poprvé v historii ČR bylo umožněno odpady upravovat,využívat nebo odstraňovat <strong>po</strong>uze v zařízeních, objektech a na místech k tomu určených.Zákon vyžadoval <strong>po</strong>vinnost původců třídit odpady dle katalogu odpadů a stanovil seznamnebezpečných odpadů a způsob nakládání s nimi, který je určen ministerskou vyhláškou(o <strong>po</strong>drobnostech nakládání s odpady).V duchu předchozího zákona stanovil nový zákon např. <strong>po</strong>vinnosti provozovatele skládkyuskutečnit takové technické provedení skládky, které zajistí ochranu životního prostředí <strong>po</strong>celou dobu provozu skládky i <strong>po</strong> ukončení její životnosti a umožní následné využití skládkovéhoprostoru (např. pro zemědělství). Kromě zlepšení situace v oblasti ukládání odpadůzákon dále:– Rozšířil a upřesnil pravomoci obcí při nakládání s komunálními odpady.– Dovážené a vyvážené odpady rozdělil do kategorií <strong>po</strong>dle toho, který orgán státní správyrozhoduje o <strong>po</strong>volení k jejich tranzitu.– Poprvé stanovil <strong>po</strong>vinnosti při nakládání s obaly.– Upřesnil <strong>po</strong>dmínky evidence a ohlašování odpadů.– Opětovně vymezil výkon státní správy v oblasti nakládání s odpady.– Umožnil u nebezpečných odpadů vyloučit jejich nebezpečné vlastnosti.– Od roku 2001 zakázal vyrábět a dovážet obaly vyrobené z PVC a vyhláškou stanovil pro výrobcea dovozce obalů rozsah <strong>po</strong>vinné recyklace a využití těchto obalových materiálů.I přesto bylo nutné zahrnout do zákona další oblasti, kterými bylo např. nakládání s vybranýmivýrobky nebo zpětný odběr. Tento fakt vyústil k <strong>po</strong>měrně rychlému vydání nového zákonao odpadech (zákona č. 185/2001 Sb.), který s příslušnými novelizacemi platí dodnes.Zákon FS č. 238/1991 Sb., o odpadechzejména např.:– Definoval <strong>po</strong>jem odpad jakožto věc,které se chce její majitel zbavit, nebotéž movitou věc, jejíž odstranění (zneškodnění)je nutné z hlediska péčeo zdravé životní <strong>po</strong>dmínky a ochranyživotního prostředí.– Vymezil kategorie odpadů zvláštnícha nebezpečných a specifikoval odpadovéhos<strong>po</strong>dářství i nakládání s odpady,včetně definování původce odpadu.– Zakázal dovoz odpadu za účelem jehozneškodnění (v terminologii současnéhozákona odstranění).– Stanovil rozsah kompetencí státnísprávy a <strong>po</strong>vinnosti právnickýcha fyzických osob v oblasti nakládánís odpady.– Určil původcům odpadu <strong>po</strong>vinnostvypracovat program odpadovéhohos<strong>po</strong>dářství.– Nařídil původci odpadů <strong>po</strong>vinnostvznikající odpady třídit a odděleněskladovat, využívat je jako zdroj druhotnýchsurovin a energie a <strong>po</strong>vinnostkdykoliv umožnit kompetentním orgánůmstátní správy provést kontrolua <strong>po</strong>skytnout jim <strong>po</strong>třebné informace.– Stanovil <strong>po</strong>vinnosti přepravců a sankceza nedodržování zákona.– Poprvé z<strong>po</strong>platnil zneškodnění(odstranění) odpadu ukládáním naskládky.– Stanovil třídění dle katalogu odpadů,vyhlášeného FVŽP ve sbírce zákonů(č. 69/1991 Sb.).– Zákon užíval <strong>po</strong>jem „druhotná surovina“a využití odpadu jako druhotnésuroviny, kdy způsoby nakládánís takovým odpadem, byly ošetřenyzvláštními předpisy.


146 | 147Poprvé v historii České republiky zákon svou vyhláškou stanovil ales<strong>po</strong>ň <strong>po</strong>vinné technickévybavení právnických osob oprávněných k nakládání s odpady. Poprvé také byla určenapravidla nakládání s vybranými výrobky jako např. pneumatikami, autovraky, elektroodpadem,PCB a dalšími. Byla stanovena i <strong>po</strong>vinnost výrobců provádět bezplatný zpětný odběrněkterých výrobků.Stále zákonem není např. stanovena <strong>po</strong>vinnost provádět materiálové bilance surovin a odpadů,i přesto se však jedná o značný <strong>po</strong>krok. Zákon o odpadech také nikde, kromě skládeka přeshraniční přepravy odpadů, nestanovuje <strong>po</strong>vinnost udržovat při nakládání s odpadyfinanční rezervu pro případ havárie či <strong>po</strong>chybení. Takové opatření by mohlo přispět k minimalizacimnoha negativních dopadů, které do<strong>po</strong>sud soukromý sektor není schopen efektivněřešit.Dalším významným zákonem v oblasti ochrany životního prostředí, který ovlivňuje produkciodpadů, je zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů. Jeho účelemje chránit životní prostředí předcházením vzniku odpadů z obalů, a to zejména snižovánímjejich hmotnosti, objemu a škodlivosti. Před svým přijetím neměl zákon o obalech v českélegislativě obdoby.V současnosti je v oblasti nakládání s odpady uplatňován také zákon č. 76/2002 Sb., o integrovanéprevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změněněkterých zákonů (zákon o integrované prevenci), jehož cílem je dosáhnout vysoké úrovněochrany životního prostředí jako celku a uplatnění integrované prevence a omezování znečištěnívznikajícího činnostmi <strong>po</strong>volovaných zařízení.Mezi zařízení vyjmenované zákonem o integrované prevenci patří z oblasti nakládánís odpady zejména:– spalovací zařízení o jmenovitém tepleném příkonu větším než 50 MW,– zařízení na odstraňování nebo využívání nebezpečného odpadu a zařízení k nakládánís odpadními oleji, vždy o kapacitě větší než 10 t denně,– zařízení na spalování komunálních odpadů o kapacitě větší než 3 t za hodinu,– zařízení na odstraňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný odpad o kapacitěvětší než 50 t denně,– skládky, které přijímají více než 10 t odpadu denně nebo mají celkovou kapacitu většínež 25 000 t, s výjimkou skládek inertního odpadu.Nový zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech,přinesl zejména tyto změny:– Přesně definuje <strong>po</strong>vinnost předcházetvzniku odpadů a určení jeho přednostníhovyužívání.– Definuje funkci odpadového hos<strong>po</strong>dáře.– Určuje <strong>po</strong>vinnosti při nakládání s vybranýmivýrobky, odpady a zařízeními(např. odpadní oleje, akumulátory,autovraky atd.).– Specifikuje zpětný odběr některýchvýrobků.– Upřesňuje nakládání s vybranýmikomoditami odpadů (autovraky, elektros<strong>po</strong>třebiče,PCB atd.).– Uvádí <strong>po</strong>vinnost zpracovat plán odpadovéhohos<strong>po</strong>dářství původci odpadů.– Specifikuje <strong>po</strong>vinnost tvorby finančnírezervy pro rekultivace a sanaceskládek a <strong>po</strong>vinnost složení finančnírezervy při přeshraniční přepravěodpadů.Zákon č. 477/2001 Sb., o obalechstanoví zejména:– právní <strong>po</strong>vinnosti <strong>po</strong>dnikajících právnickýcha fyzických osob a působnostsprávních úřadů,– <strong>po</strong>vinnosti při nakládání s obaly a uváděníbalených výrobků na trh nebodo oběhu, při zpětném odběru a přivyužití odpadu z obalů,– <strong>po</strong>platky a ochranná opatření, opatřeník nápravě a <strong>po</strong>kuty.10.6.2 Plán odpadového hos<strong>po</strong>dářstvíDnešní strategie odpadového hos<strong>po</strong>dářství v České <strong>republice</strong> je reprezentována Nařízenímvlády č. 197/2003 Sb., o Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství České republiky (POH ČR). Základnímistrategickými cíli POH ČR je snižování měrné produkce odpadů nezávisle na úrovniekonomického růstu, maximální využívání odpadů jako náhrady primárních přírodních zdrojůa minimalizace negativních vlivů na zdraví lidí a životní prostředí při nakládání s odpady.Cíle plánu jsou odvozeny od závazků daných Evropskou unií a jejích akčních programů.Základními zásadami zahrnutými do závazné části Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství jsoupředcházení vzniku odpadů a snižování produkce odpadů, zásady pro nakládání s odpady,jejichž cílem je zejména zvýšit <strong>po</strong>díl využívaných odpadů vzhledem k odpadům odstraňovanýmskládkováním, zásady nakládání s vybranými zařízeními a druhy odpadů (nebezpečnéodpady, autobaterie, elektroodpad, atd.), vytváření jednotné a přiměřené sítě pro nakládánís odpady, zásady o rozhodování ve věcech při mezinárodní přepravě odpadů a v ne<strong>po</strong>slednířadě i o <strong>po</strong>dílu biologicky rozložitelné složky odpadů ukládaných na skládky.V Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství jsou zapracovány jak cíle konkrétní, s určeným datemplnění, tak cíle obecné, které mají zvyšovat obecné <strong>po</strong>vědomí o správném nakládání s odpadya jsou plněny průběžně. Většina cílů, které je možno vyhodnotit, je plněna. Mezi cíle, které nejsoudlouhodobě plněny, patří zejména zvyšování <strong>po</strong>dílu materiálového využití komunálníchodpadů, snížení množství komunálních odpadů ukládaných na skládky o 20 % ve srovnání s rokem2000, snižování <strong>po</strong>dílu biologicky rozložitelných odpadů ukládaných na skládky. Nebylytaké naplněny cíle pro zpětný odběr a následné <strong>po</strong>užití autovraků a odpadních olejů.


Kapitola 10: Odpady10.6.3 PoplatkyPoplatky za ukládání odpadů představovaly první <strong>po</strong>užití ekonomického nástroje v oblastinakládání s odpady v <strong>po</strong>dmínkách České republiky. O jeho <strong>po</strong>zitivním působení vy<strong>po</strong>vídámnožství odpadů uložených na jednotlivé typy skládek. Výnos <strong>po</strong>platků za ukládání odpadů naskládkách uvádí Graf 10.19.Progresivní sazby <strong>po</strong>platků za ukládání odpadů měly finančně zvýhodnit využívání skládekzabezpečených, které mají oproti skládkám nezabezpečeným vyšší investiční i provozní náklady.Sazby za ukládání odpadů, stanovené zákonem FS č. 238/1991 Sb., o odpadech, jsouuvedeny v Tab. 10.2.Současné sazby za ukládání odpadů na skládkách dle zákona č. 185/2001 Sb. jsou uvedenyv Tab. 10.3Výnos <strong>po</strong>platků za ukládání odpadu [mil. Kč]12001000800Graf 10.19Sazba I – skládky zabezpečenédle zákona o odpadechSazba II – skládky nezabezpečenédle zákona o odpadechZdroj: MŽP6004002000199219931994199519961997Sazba <strong>po</strong>platků za uložení odpadu [Kč/t] dle zákona č. 238/1991 Sb., o odpadech,zákonu č. 62/1992 Sb., o <strong>po</strong>platcích za uložení odpadůSazbaRokZeminya hlušinyOstatníodpadyTKOZvláštníodpadyNebezpečnéodpadySazba I 1992–1997 0 10 20 40 2501992 1 25 20 110 3 000Tab. 10.2Zdroj: zákon č. 62/1992 Sb., o odpadechOd 1. 8. 1996 nebylo již dle zákonamožné ukládat odpad na nezabezpečenéskládky, z<strong>po</strong>platněné sazbou II.Sazba II1993 3 70 70 320 4 0001994–1996 6 140 210 640 5 000Sazby <strong>po</strong>platků za ukládání odpadů [Kč/t] dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadechKategorie odpadu/rok 2002–2004 2005–2006 2007–2008 2009 a dáleTab. 10.3Zdroj: zákon č. 185/2001 Sb., o odpadechZákladní sazba – příjemcem je obec, na jejímž <strong>po</strong>zemku se skládka nacházíNebezpečný odpad 1 100 1 200 1 400 1 700Komunální a ostatní 200 300 400 500Riziková sazba – příjemcem je Státní fond životního prostředíNebezpečný odpad 2 000 2 500 3 300 4 500


148 | 14910.6.4 Kontrola a sankceZ legislativních změn přijatých <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> v oblasti životního prostředí vyplynulacelá řada <strong>po</strong>vinností. Bylo nutné zajistit kontrolu jejich plnění. Proto byla zákonemč. 282/1991 Sb., zřízena Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP). O některé kontrolní pravomociv nově vzniklé oblasti nakládání s odpady se ČIŽP dělí s místními samosprávami. PravomocíČIŽP je zejména provádět kontroly a inspekce a ukládat sankční a nápravná opatření,zejména <strong>po</strong>kuty.Oblast nakládání s odpady (OH – odpadové hos<strong>po</strong>dářství) patří dlouhodobě mezi tři oblastis nejvyšším <strong>po</strong>čtem provedených inspekcí.Jako důležitý indikátor environmentálního <strong>po</strong>vědomí a <strong>po</strong>dnikatelské etiky v oblasti vážnýchprohřešků proti životnímu prostředí může sloužit <strong>po</strong>čet <strong>po</strong>kut ČIŽP uložených v oblastinakládání s odpady, jehož vývoj je v tomto období mírně nepříznivý. Pokuty jsou výstupemkontroly nakládání s odpady prováděné zejména ČIŽP a v některých případech také obcemi.Pokuty ukládané obcemi však nejsou do tohoto srovnání zařazeny. ČIŽP je historicky prvníinstitucí, která začala vykonávat systematickou kontrolu v oblasti produkce a nakládánís odpady.Doba platnosti zákona č. 185/2001 Sb., zahrnuje v <strong>po</strong>dstatě první období, kdy byly pevněstanoveny principy nakládání s odpady. Po celou dobu jeho platnosti výrazně stoupalahodnota <strong>po</strong>kut uložených ČIŽP v oblasti nakládání s odpady. Nařízení vlády č. 197/2003 Sb.,o Plánu odpadového hos<strong>po</strong>dářství ČR umožňuje na základě pevně stanovených indikátorůdůsledně monitorovat stav a vývoj nakládání s odpady v České <strong>republice</strong>.Počet ukládaných sankčních a nápravných opatření v oblasti odpadového hos<strong>po</strong>dářstvíbyl v <strong>roce</strong> 2001 nejvyšší ze všech kontrolovaných oblastí, jak dokládá Graf 10.21.V oblasti odpadového hos<strong>po</strong>dářství kontroluje ČIŽP v současné době nejen dodržovánízákona o odpadech, ale také zákona o obalech, o chemických látkách, o uvádění biocidníchpřípravků na trh a dalších předpisů. I přesto zůstává <strong>po</strong>čet <strong>po</strong>kut uložených dle zákona o odpadechz celkového <strong>po</strong>čtu <strong>po</strong>kut uložených v oblasti odpadového hos<strong>po</strong>dářství nejvyšší, jakukazuje Graf 10.22.Do roku 1998 kolísal <strong>po</strong>čet uložených <strong>po</strong>kutv oblasti nakládání s odpady cca mezi400–600 <strong>po</strong>kutami, zatímco jejich celkovávýše <strong>po</strong>stupně klesala z 32 na 8 mil. Kč.Výrazný <strong>po</strong>kles <strong>po</strong>čtu i výše uložených<strong>po</strong>kut v <strong>roce</strong> 1998 lze částečně zdůvodnitproblémy s<strong>po</strong>jenými se změnou legislativyv <strong>roce</strong> 1997, kdy došlo k vydání novéhozákona o odpadech. Z tohoto vývoje lzeusuzovat na <strong>po</strong>stupné zlepšování situacev oblasti nakládání s odpady, zejména <strong>po</strong>kudse jedná o závažná <strong>po</strong>chybení. V <strong>roce</strong>1998 byly uloženy <strong>po</strong>kuty v do<strong>po</strong>sudhistoricky nejnižší hodnotě.Počet <strong>po</strong>kut udělených ČIŽP v letech1999–2004 se v oblasti nakládání s odpadyaž na rok 2001 <strong>po</strong>hyboval přibližně v rozmezí500 až 650 uložených <strong>po</strong>kut v celkovévýši 13–23 mil. Kč. Jedinou výjimkouje rok 2001 s 1 004 uloženými <strong>po</strong>kutami,jejichž celková výše dosáhla 22,1 mil. Kč.Obecně lze sledovat mírně stoupající trendjak v <strong>po</strong>čtu ukládaných <strong>po</strong>kut, tak i v jejichcelkové výši (viz Graf 10.20). Tento trend<strong>po</strong>kračoval i v <strong>roce</strong> 2004, kdy byly uloženydo<strong>po</strong>sud nejvyšší <strong>po</strong>kuty, v celkovéhodnotě téměř 37 mil. Kč, zatímco došlok mírnému <strong>po</strong>klesu jejich <strong>po</strong>čtu – z 652v <strong>roce</strong> 2003 na 620 <strong>po</strong>kut v <strong>roce</strong> 2004.Počet a výše <strong>po</strong>kut ukládaných ČIŽP v oblasti nakládání s odpadyGraf 10.20mil. Kč10080ks1000800Hodnota uložených <strong>po</strong>kut [mil. Kč]Počet uložených <strong>po</strong>kut [ks]Zdroj: ČSÚ, ČIŽP606004040020200019941995199619971998199920002001200220032004200520060Vývoj <strong>po</strong>čtu sankčních a nápravných opatření ČIŽP dle složek6 0005 0004 0003 000Graf 10.21Ochrana ovzdušíOchrana vodOdpadové hos<strong>po</strong>dářstvíOchrana přírodyOchrana lesaZdroj: ČIŽP2 0001 0000200120022003200420052006


Kapitola 10: OdpadyPočet <strong>po</strong>kut uložených dle zákona o odpadech na celkových sankčních opatřeníchv oblasti odpadového hos<strong>po</strong>dářství12001000Graf 10.22Sankční opatřeníZ toho <strong>po</strong>kuty dle zákona o odpadechZdroj: ČIŽP800600400200019931994199519961997199819992000200120022003200410.6.5 Státní fond životního prostředíPro finanční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru ochrany a zlepšování stavu životního prostředí byl v <strong>roce</strong> 1991 zřízenStátní fond životního prostředí České republiky. Jeho příjmy tvoří zejména <strong>po</strong>platky a <strong>po</strong>kutyza znečišťování životního prostředí. SFŽP se stal důležitým zdrojem finanční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry environmentálněvhodných projektů také v oblasti odpadového hos<strong>po</strong>dářství. Přehled příjmů a dotací,<strong>po</strong>skytnutých fondem v této oblasti, uvádí Graf 10.23. V <strong>po</strong>sledních letech dlouhodobě a výrazněpřevyšují dotace v oblasti odpadového hos<strong>po</strong>dářství <strong>po</strong>skytnuté fondem jeho příjmy.Příjmy SFŽP a <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry jím <strong>po</strong>skytnuté za oblast odpadového hos<strong>po</strong>dářství [mil. Kč]700600500Graf 10.23PříjmyPod<strong>po</strong>ryZdroj: SFŽP4003002001000199219931994199519961997199819992000200120022003200420052006


11Obchod


Kapitola 11: ObchodVrámci obchodní <strong>po</strong>litiky jsou významné i <strong>po</strong>žadavky na ekologizaci obchodu. Uplatňované nástrojeje možné rozdělit na dobrovolné a <strong>po</strong>vinné. Mezi dobrovolné nástroje patří především ekoznačení výrobků,u kterých byl negativní vliv na životní prostředí omezen. Česká republika je v této oblasti mezi<strong>po</strong>stkomunistickými zeměmi na předním místě. Hlavním <strong>po</strong>vinným nástrojem je energetické štítkování,kterým se stanovuje energetická náročnost výrobků a které má vést s<strong>po</strong>třebitele k nákupům energetickyús<strong>po</strong>rných s<strong>po</strong>třebičů.Významnou vlastnickou, komoditní i teritoriální transformací prošel u nás i zahraniční obchod. V současnédobě je soukromý, orientovaný zejména na průmyslové výrobky a vyspělé trhy. Svou dynamikou a objemem významnouměrou přispívá k růstu ekonomiky a <strong>po</strong>zitivním vývojem salda i k její stabilitě.Do vnějších obchodních vztahů patří i činnost v ekologických programech Světové obchodní organizace (WTO),která uložila členským zemím mimo jiné i dlouhodobý úkol zabývat se obchodem a životním prostředím ve vzájemnýchsouvislostech.11.1 MaloobchodPřed rokem <strong>1989</strong> existoval v České <strong>republice</strong> maloobchod především ve formě centralizovanéhoa koncentrovaného státního obchodu, a vyznačoval se prvky netržní ekonomiky sezvláštní strukturou centrálně schvalovaných cen. Na venkově formálně fungoval družstevnímaloobchod ovšem i ten byl zásadně zestátněný. Obchodní síť měla 389 obchodních <strong>po</strong>dnikůs více než 620 tis. zaměstnanci a prodejní plochou cca 0,3 m 2 na obyvatele, což od<strong>po</strong>vídaloasi 1/3 plochy v zemích západní Evropy. V <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> z objemu prodejní plochy připadalo34 % na prodejny <strong>po</strong>travin a ne<strong>po</strong>travinářské prodejny jen 38 %, tak v <strong>roce</strong> 1998 připadalo na<strong>po</strong>travinářské prodejny už jen 16 % a <strong>po</strong>díl plochy ne<strong>po</strong>travinářských prodejen se zvýšil na56 %, přičemž celkový objem prodejní plochy se zvýšil více než dvojnásobně.Stejně jako v celém hos<strong>po</strong>dářství ČR se transformace <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> projevila i v oblastimaloobchodu a došlo zde dokonce k rychlejšímu průběhu než v jiných sektorech.V síti státních obchodů bylo v <strong>roce</strong> 1990 přes 20 tis. státních prodejen, z nich bylo cca10,5 tis. zařazeno do malé privatizace, v restitucích, které proběhly ve stejném období bylovráceno cca 5,5 tis. prodejen a do velké privatizace bylo zařazeno cca 4,5 tis. prodejen.Bezprostředním a krátkodobým důsledkem malé privatizace a restitucí bylo rozdrobenímaloobchodní sítě, v důsledku velké privatizace pak bylo nutné nalézt nové distribuční sítě.Začátkem 90. let se obchodní firmy s méně než 25 pracovníky <strong>po</strong>dílely na dvou třetinách maloobchodníhoobratu. Od roku 1994 se struktura obchodní sítě začala <strong>po</strong>malu měnit, začalodocházet ke koncentraci a objevily se i první mezinárodní obchodní řetězce.Struktura obchodních jednotek se <strong>po</strong>stupně začínala <strong>po</strong>dobat té, kterou známe z vyspělýchtržních ekonomik. Vedle typů známých už před rokem <strong>1989</strong> (specializované prodejny,samoobsluhy a obchodní domy) se začaly objevovat nové: supermarkety, hypermarkety,diskontní prodejny, obchodní centra, katalogové prodejny, factory outlets,zásilkové a internetové obchody. Ve větší míře se objevily i obchody s <strong>po</strong>užitým zbožím,zvláště textilním, a tržiště (často se zbožím neurčitého původu) zaměřené na kupujícíz nižších příjmových skupin.Výrazně se změnila i vlastnická struktura maloobchodu. V souvislosti s privatizací se<strong>po</strong>čet akciových s<strong>po</strong>lečností <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1990 zvýšil o 304 %, <strong>po</strong>čet družstevních <strong>po</strong>dniků jeno 5 %, zatímco <strong>po</strong>čet státních <strong>po</strong>dniků se snížil o 93 %. Počet fyzických osob <strong>po</strong>dnikajícíchv maloobchodu se pak zvýšil o 122 %.Charakteristika obchoduNejobecněji lze obchod definovat jakovýměnu zboží, služeb a kapitálu za penízenebo jiné služby. Lze jej rozčleňovat<strong>po</strong>dle různých a i někdy překrývajícíchse kritérií. Podle typů organizací navelkoobchod, kde mezi sebou obchodujísami obchodníci, na maloobchod, kdeobchodníci prodávají přímo konečnýms<strong>po</strong>třebitelům, <strong>po</strong>dle teritoriálníhourčení na vnitřní obchod a zahraničníobchod a <strong>po</strong>dle předmětů obchodu naobchod se zbožím ať už s<strong>po</strong>třebnímnebo kapitálovým (kapitálovými statky)a obchod se službami (např. finančníminebo dopravními). My se budeme zabývat<strong>po</strong>uze zbožovým obchodem ve formě maloobchodua zahraničního obchodu (tedyvynecháme obchod se službami a rovněži obchod s finančním kapitálem ve forměnapř. cenných papírů nebo deviz.


152 | 153Struktura tržeb maloobchodu [mld. Kč]350300250Graf 11.1Pod národní kontrolous více než 100 zaměstnanciPod národní kontrolous méně než 100 zaměstnanciPod zahraniční kontrolouZdroj: ČSÚ200150100199720002002200320042005Čistá peněžní vydání českých domácností [%]807060Graf 11.2Potraviny včetně ná<strong>po</strong>jů a tabákuOstatní výdajeZdroj: Vý<strong>po</strong>čty CENIA <strong>po</strong>dle Obchod-doménas<strong>po</strong>třebitele, 2001, MPO a Obchod v České<strong>republice</strong> v <strong>roce</strong> 2004, MPO504030201990199520002005Po <strong>roce</strong> 2000 se růst <strong>po</strong>čtu <strong>po</strong>dniků z<strong>po</strong>malil. Počet akciových s<strong>po</strong>lečností se snížil o 35 %,družstev o 10 % a státní sektor v maloobchodu v <strong>po</strong>dstatě zanikl (státní <strong>po</strong>dniky zůstalyjen 4). Dále <strong>po</strong>kračovala koncentrace maloobchodu: 150 tis. aktivních <strong>po</strong>dniků ve velikostido 99 zaměstnanců mělo tržní <strong>po</strong>díl 62 % a 171 <strong>po</strong>dniků s více než 100 zaměstnanci mělo<strong>po</strong>díl 38 % (z toho bylo 64 <strong>po</strong>dniků <strong>po</strong>d zahraniční kontrolou). V rámci velkých <strong>po</strong>dniků bylanejčetnější velikostní skupina s 250–499 zaměstnanci.Vedle kamenných prodejen se s rozšiřováním přístupu k internetu začal v určitých segmentechrozvíjet nákup <strong>po</strong> internetu (<strong>po</strong>užívají se výrazy E-commerce nebo Web commerce),který ale oproti očekávání nez<strong>po</strong>malil expanzi růstu prodejní plochy. Ani z environmentálníhohlediska nejsou dopady e-commerce jednoznačné, na jedné straně vede k ús<strong>po</strong>rám energie,na druhé však vytváří <strong>po</strong>ptávku <strong>po</strong> obalech a letecké přepravě.Obslužný standard (<strong>po</strong>čet obyvatel na jednoho pracovníka obchodu) i plošný standard(prodejní plocha na 1 000 obyvatel) se přiblížil západoevropským zemím a západoevropskéstruktuře se přiblížily i preference prodejních formátů (více než v jiných <strong>po</strong>stkomunistickýchzemích). Například v <strong>roce</strong> 2006 nabízelo 250 nákupních center plochu 1,4 mil. m 2 , což představuje132 m 2 na 1 000 obyvatel, číslo je však přibližně 20 % <strong>po</strong>d průměrem Evropské unie,např. v Nizozemí to činí 322 m 2 na 1 000 obyvatel. V období přípravy na vstup České republikydo Evropské unie bylo nutné v maloobchodu vyhovět evropským normám, zvláště v oblastihygieny prodeje, což pro tento sektor nebyl zásadní problém.V současné době se na trhu prosazují především hypermarkety, diskonty a supermarkety.Hypermarketů v <strong>roce</strong> 2005 bylo 161 a měly na tržbách padesáti největších tuzemských obchodníků<strong>po</strong>díl kolem 40 %. Do roku 2008 se jejich množství zvýšilo na 231 a 1 hypermarketpřipadal na necelých 50 tis. obyvatel. Diskontní prodejny se <strong>po</strong>stupně vyrovnaly supermarketůma obě kategorie měly na tržbách padesáti největších tuzemských obchodníků <strong>po</strong> 17 %<strong>po</strong>dílu (supermarkety však částečně ztrácejí <strong>po</strong>zici a několik řetězců již opustilo trh).Od 90. let 20. století základní struktura maloobchodních tržeb kopíruje trendy, které bylytypické již dříve pro západní Evropu – klesá <strong>po</strong>díl <strong>po</strong>travin ve prospěch ne<strong>po</strong>travinářskéhozboží včetně služeb. I v preferencích prodejních formátů se český maloobchod <strong>po</strong>dobá strukturámvyspělých zemí.Supermarkety: min. 400 m 2 prodejníplochy s převážně <strong>po</strong>travinářským sortimentem.Hypermarkety: min. 2 500 m 2 prodejníplochy s rozsáhlým sortimentem <strong>po</strong>ložek.<strong>po</strong>travinářského i ne<strong>po</strong>travinářskéhozboží umístěné většinou na okrajích městs velkými parkovacími plochami.Diskontní prodejny: ús<strong>po</strong>rně vybavenés užším sortimentem zboží střední a nižšíkvality.Obchodní centra: nabízejí mimo hypermarketůi specializované prodejny a dalšíslužby (např. restaurace, kina, cestovníkanceláře, fitness a<strong>po</strong>d.), umístěnévětšinou na okrajích měst a vybavenés velkými parkovacími plochami.Hrubá přidaná hodnota je výsledekrozdílu mezi celkovou produkcí zbožía služeb měřené na jedné straně a mezis<strong>po</strong>třebou(hodnota statků a služebs<strong>po</strong>třebovaných ve výrobě) na stranědruhé.


Kapitola 11: ObchodTvorba hrubé přidané hodnoty v maloobchodumld. Kč %1005804603Graf 11.3Tvorba hrubé přidané hodnoty v maloobchodu[mld. Kč]Podíl maloobchodu na tvorbě hrubépřidané hodnoty [%]Zdroj: ČSÚ4022010199519961997199819992000200120022003200420050Preference prodejních formátů <strong>po</strong>dle převažujících výdajů za <strong>po</strong>traviny [%]Druh jednotky 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005Hypermarket 4 23 23 25 33 38 34 35Tab. 11.1Zdroj: Obchod v České <strong>republice</strong> v <strong>roce</strong> 2004a 2005, MPOSupermarket 26 26 26 25 24 19 21 20Diskont 13 15 15 15 16 19 18 22Menší prodejny 41 34 34 33 25 23 25 20Jiné 16 2 2 2 2 2 2 4Podíl maloobchodu, velkoobchodu a obchodu v motorismuna tvorbě hrubé přidané hodnoty [%]Země 1990 1995 2000 2005Belgie 12,2 12,2 10,3 10,9Německo – 10,9 11,1 10,9Rakousko 13,0 13,0 13,4 13,3ČR – 11,1 16,0 18,4Tab. 11.2Zdroj: Eurostat, vý<strong>po</strong>čty CENIAVe statistice je do sektoru obchodu zahrnovánmaloobchod a opravy s<strong>po</strong>třebníhozboží, velkoobchod a zprostředkováníobchodu a obchod v motorismu(průměrné hodnoty za sektor protoodrážejí tuto strukturu).Počty zaměstnanců a mzdy v obchodu1990 1995 2000 2005Tab. 11.3Zdroj: ČSÚPočet zaměstnanců 523 760 782 421 712 478 629 767Průměrná mzda v obchodu 2 818 7 201 14 171 16 555Průměrná mzda v maloobchodu – – 10 246 12 178Celková průměrná mzda 3 286 8 172 13 614 19 024Sektor obchodu má v národním hos<strong>po</strong>dářství téměř 19 % <strong>po</strong>díl na tvorbě hrubé přidanéhodnoty (viz Tab. 11.2) i na zaměstnanosti. Podíl na zaměstnanosti žen je asi 20 % a <strong>po</strong>četzaměstnanců se za 15 let zvýšil jen o 20 % – viz Tab. 11.3 a Graf 11.4.Z hlediska tvorby patří maloobchod (tedy bez velkoobchodních aktivit) mezi významnésektory národního hos<strong>po</strong>dářství, a i když jeho <strong>po</strong>díl na tvorbě HPH od roku 2001 v <strong>po</strong>dstatěstagnuje, jeho objem <strong>po</strong> přechodném <strong>po</strong>klesu v letech 1999–2002 opět roste. Mezi lety 1990a 2005 se objem tvorby HPH zvýšil o 131 %, a tím patří mezi devět nejrychleji rostoucích odvětvínárodního hos<strong>po</strong>dářství.


154 | 155Zaměstnanost v obchodu [%]<strong>po</strong>díl celkem141312<strong>po</strong>díl žen605856Graf 11.4Podíl zaměstnanců obchodu na celkovézaměstanostiPodíl žen na celkové zaměstnanostiv obchoduZdroj: ČSÚ115410529199319941995199619971998199920002001200220032004200550Zaměstnanost v obchodu ve vybraných evropských zemích v <strong>roce</strong> 2001 [%]Země Maloobchod Velkoobchod Obchod v motorismu CelkemTab. 11.4Zdroj: Obchod v České <strong>republice</strong> v <strong>roce</strong> 2005, MPOBelgie 48,7 37,9 13,4 100Německo 60,8 28,6 10,6 100Rakousko 48,8 36,9 14,3 100ČR 54,1 33,7 12,2 100Obrat v obchodu ve vybraných evropských zemích v <strong>roce</strong> 2001 [%]Země Maloobchod Velkoobchod Obchod v motorismu CelkemTab. 11.5Zdroj: Obchod v České <strong>republice</strong> v <strong>roce</strong> 2005, MPOBelgie 20,6 60,4 19,0 100Německo 30,9 57,3 11,8 100Rakousko 26,3 58,6 15,1 100ČR 29,5 56,4 14,1 100Průměrná mzda rostla v sektoru obchodu dokonce rychleji, než byl průměr národního hos<strong>po</strong>dářství.Na druhé straně se mzdová úroveň sektoru udržovala o 13–14 % <strong>po</strong>d průměrem,přitom mzdy v maloobchodu se <strong>po</strong>hybovaly o 36 % <strong>po</strong>d průměrnou mzdou (s<strong>po</strong>lu se mzdamiv textilním průmyslu a zemědělství patří k nejnižším v celém národním hos<strong>po</strong>dářství).Český obchod dosáhl ve většině základních ukazatelů evropských standardů již <strong>po</strong> <strong>roce</strong>2000. Z makroekonomického hlediska se západoevropské úrovni přiblížil i strukturou <strong>po</strong>díluna tvorbě hrubé přidané hodnoty, zaměstnanosti a obratu.


Kapitola 11: Obchod11.2 Zahraniční obchodDo roku <strong>1989</strong> byl zahraniční obchod realizován státním mono<strong>po</strong>lem zahraničního obchoduprostřednictvím komoditně specializovaných <strong>po</strong>dniků s direktivním přidělováním deviz(v případě dovozu) a zboží (v případě vývozu). Výrobním <strong>po</strong>dnikům byly direktivně určoványplány vývozu. Tržní kategorie jako např. cena a kurs měly <strong>po</strong>uze formální charakter.Zahraniční obchod byl chápán jako „nutné zlo“ a jeho úkolem bylo opatřovat devizy na „nezbytněnutné dovozy“, protože ideálem byla uzavřená ekonomika. Teritoriálně byla většinaobchodu orientována na Východ (včetně dovozu surovin) a v rámci tzv. východního bloku sezahraniční obchod prováděl formou tzv. bilaterálního clearingu (dvoustranný bezpeněžníobchod) s direktivním určováním výměny zboží.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> se odbouráním státního mono<strong>po</strong>lu a direktivního nařizování stal zahraničníobchod integrální součástí tržní ekonomiky. Dosavadní teritoriální orientace na Východ se <strong>po</strong>dtržním tlakem přesměrovala na vyspělé ekonomiky. Zahraniční obchod se <strong>po</strong>stupně liberalizovala <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1995 se přestala <strong>po</strong>užívat celní a daňová opatření k jeho regulaci. K hlubšímu pro<strong>po</strong>jováníčeské ekonomiky se zahraničím došlo v souvislosti s přípravou ke vstupu do Evropskéunie. Po vstupu do EU má unie výhradní kompetence prostřednictvím S<strong>po</strong>lečné obchodní <strong>po</strong>litiky(SOP) v obchodně <strong>po</strong>litických otázkách se třetími zeměmi. SOP patří k sektorům s<strong>po</strong>lečnýchaktivit členských států EU s nejvyšším stupněm integrace. K nástrojům SOP patří hlavně uzavíránísmluv o obchodě a hos<strong>po</strong>dářské s<strong>po</strong>lupráci, stanovení celních sazeb ve s<strong>po</strong>lečném celnímsazebníku, stanovení celních a dalších preferencí a uplatňování netarifních opatření. Evropskáunie totiž vystupuje jako samostatný právní subjekt v oblasti zahraničního obchodu.Před<strong>po</strong>kladem otevřené tržní ekonomiky a rozvinutého zahraničního obchodu je konvertibilitanárodní měny. Cesta od vnitřní konvertibility k úplné vnější konvertibilitě bylaprovedena několika devizovými zákony – č. 528/1990 Sb., jeho novelou č. 228/1992 Sb.a č. 219/1995 Sb., kterým se zavedla plná směnitelnost české koruny.V období stagnace HDP (1990–1993) stagnoval i zahraniční obchod, především v důsledkustrukturálních změn. S obnovenou dynamikou HDP v letech 1994–1997 však rostl i deficitzahraničního obchodu a jeho výše začala ohrožovat makroekonomickou stabilitu. Od konce90. let převládala tendence ke snižování deficitu, v <strong>roce</strong> 2005 skončila obchodní bilance dokonces přebytkem. Od roku 2001 tem<strong>po</strong> růstu vývozu trvale předstihuje tem<strong>po</strong> růstu dovozu, přestožepřevládá trend k <strong>po</strong>silování koruny a dochází k růstu cen surovin, hlavně energetických.Obrat zahraničního obchodu začal <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 převyšovat objem HDP, a dokonce rostl rychlejinež HDP (obrat zahraničního obchodu se od roku 1990 zvýšil o 718 % a HDP v běžných cenácho 366 %). Z deficitu zahraničního obchodu se od roku 2005 stal trvalý přebytek – viz Graf 11.5.Pokud se jedná o teritoriální strukturu zahraničního obchodu, vyspělé tržní ekonomiky sev <strong>roce</strong> 1990 <strong>po</strong>dílely na našem vývozu i dovozu méně než 50 %. V <strong>roce</strong> 2005 se jejich <strong>po</strong>díl nadovozu zvýšil na 80,3 % a na vývozu na 90,3 %. Na druhé straně se <strong>po</strong>někud snížil <strong>po</strong>díl rozvojovýchzemí a propadl se <strong>po</strong>díl tranzitivních ekonomik – viz Tab. 11.7. K příznivému vývojiplatební bilance přispívá i její měnová orientace. Více než 60 % ex<strong>po</strong>rtu směřuje do eurovéoblasti zatímco dovoz z této oblasti je asi o 10 p<strong>roce</strong>ntních bodů nižší. Další výhodou pro českýzahraniční obchod je zeslabující dolar, ve kterém je obchodována naprostá většina surovin.Za <strong>po</strong>sledních 15 let se změnila komoditní struktura zahraničního obchodu. Po převazesurovin a <strong>po</strong>lotovarů před začátkem transformace začalo převažovat průmyslové zboží.V <strong>roce</strong> 1990 se stroje a zařízení <strong>po</strong>dílely na objemu vývozu 41,8 % a v <strong>roce</strong> 2005 to bylo už62,4 %. Česká republika je dovozcem paliv a surovin, jejichž <strong>po</strong>díl na dovozu se z 42,1 %v <strong>roce</strong> 1990 snížil na 23,2 % v <strong>roce</strong> 2005.O rostoucí kvalitě za<strong>po</strong>jení do mezinárodního obchodu svědčí i vývoj kilogramových cen,tj. korunové hodnoty 1 kg dovezeného nebo vyvezeného zboží – viz Tab. 11.8. U vývozu seza <strong>po</strong>sledních 7 let zvýšily o 56 %, zatímco kilogramové ceny dovozu (i přes razantní růstcen surovin) jen o 33,4 %. Efektivnější zhodnocení domácích surovin má rovněž i nepřímýenvironmentální efekt v relativně nižším tlaku na domácí těžbu.


156 | 157Obchodní bilance ČR [mld. Kč]2 5002 0001 500Graf 11.5VývozDovozBilanceZdroj: ČNB1 0005000-500199319941995199619971998199920002001200220032004200520062007Zahraniční obchod ČR [mld. Kč, běžné ceny]1990 1995 2000 2005Starší klasifikace D V S D V S D V S D V SChovný dobyteka <strong>po</strong>travinářské zboží13 12 -1 44 33 -11 60 43 -18 97 73 -24Paliva, hmoty a suroviny 100 76 -24 162 108 -54 298 153 -145 425 223 -202Tab. 11.6Zdroj: ČSÚPro zajištění standardizace údajů za celéobdobí byla agregace provedena <strong>po</strong>dleklasifikace z <strong>po</strong>čátku 90. let.Stroje, zřízení a nástroje 102 90 -12 326 248 -78 625 639 14 937 1 170 233Průmyslové zboží 22 37 15 137 186 49 258 286 28 375 409 34Celkem 238 215 -23 668 575 -94 1 242 1 121 -121 1 835 1 875 40Teritoriální struktura zahraničního obchodu [%]Vyspělé tržníekonomikyDovozRozvojovézeměTranzitivníekonomikyVyspělé tržníekonomikyVývozRozvojovézeměTranzitivníekonomiky1990 47,3 7,6 45,1 43,6 10,9 45,5Tab. 11.7Zdroj: ČSÚ2000 71,9 4,6 23,5 74,8 3,8 21,42005 80,3 5,7 14,0 90,3 3,6 6,1Vývoj kilogramových cen dovozu a vývozuDovoz Vývoz Poměrkg cenyNetto [mil. t] mld. Kč. Kč/kg Netto [mil. t] mld. Kč Kč/kg vývoz/dovoz1999 42,92 973,17 22,67 39,49 908,76 23,01 1,012000 47,58 1 241,92 26,10 40,82 1 121,10 27,46 1,052001 50,06 1 385,56 27,68 40,29 1 268,15 31,47 1,14Tab. 11.8Zdroj: ČSÚ, vý<strong>po</strong>čty CENIAPodle ČSÚ údaje před rokem 1999jsou ne<strong>po</strong>rovnatelné z důvodů odlišnémetodiky a ČSÚ je nepublikuje a od roku2006 nejsou publikována souhrnnádata o hmotnosti objemu zahraničníhoobchodu.2002 47,81 1 325,67 27,73 41,93 1 254,86 29,93 1,082003 51,17 1 440,72 28,16 44,53 1 370,93 30,79 1,092004 61,64 1 749,10 28,38 53,54 1 722,66 32,18 1,132005 60,67 1 834,86 30,25 52,24 1 875,22 35,90 1,192005/1999 [%] – – 33,40 – – 56,00 16,94


Kapitola 11: Obchod11.3 Obchod environmentálním zbožímZa environmentální zboží se hlavně <strong>po</strong>važuje zboží určené k měření, prevenci, omezovánía napravování environmentálních škod v oblasti vod, ovzduší a půdy, zařízení pro redukci hluku,pro oblast odpadového hos<strong>po</strong>dářství a ekosystémy a rovněž čisté technologie, produktya služby, které redukují environmentální rizika a minimalizují znečištění.Podíl dovozu environmentálního zboží na celkovém dovozu klesl z 7,3 % na 6,4 %, <strong>po</strong>díl navývozu se ale ve stejném období zvýšil z 4,4 % na 5,1 %. V celém období se rovněž zvyšoval <strong>po</strong>měrkilogramových cen ex<strong>po</strong>rtu k im<strong>po</strong>rtu. Ex<strong>po</strong>rt environmentálního zboží se ve sledovanémobdobí zvýšil o 249,2 % a im<strong>po</strong>rt o 166,5 %. Nejvíce se dováželo zařízení na čištění odpadníchvod následované zařízením na monitorování znečištění vzduchu a pro odpadové hos<strong>po</strong>dářství.Obdobná struktura existovala i ve vývozu. V teritoriální orientaci jak ex<strong>po</strong>rtu, tak i im<strong>po</strong>rtuvedly vyspělé státy OECD a Evropské unie s největším <strong>po</strong>dílem Německa.Zahraniční obchod České republiky s environmentálním zbožímmld. Kč 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002Im<strong>po</strong>rt 31,6 33,4 41,9 32,9 51,1 53,6 60,0 75,7 88,6 84,2Tab. 11.9Zdroj: E. Tošovská, Foreign Trade inEnvironmental Goods in the Czech Republic(1993–2002), Prague Economic Papers, 4, 2004Ex<strong>po</strong>rt 18,3 18,7 23,2 26,1 29,9 35,9 39,9 48,7 61,1 63,9Saldo -13,3 -14,7 -18,7 -6,8 -21,2 -17,7 -20,1 -27,0 -27,4 -20,311.4 Vliv rozvoje obchodu na životní prostředíZ hlediska dopadu obchodu na životní prostředí je třeba zmínit i výstavbu hypermarketůa obchodních center na okrajích měst. Kromě velkých záborů půdy dochází například i keznečišťování ovzduší a dalším negativním vlivům v důsledku zvýšených dopravních nároků.Budovy supermarketů se staví i v centrech sídel, kde se přímo kumulují všechny jejich negativníúzemní dopady. Zavádějí a zahušťují dopravu v sídlech, často zabírají plochy městskézeleně, zaujímají místa určená svou <strong>po</strong>lohou v obci pro kvalitnější architekturu a důležitějšís<strong>po</strong>lečenské funkce. Odchod menších obchodů z ulic měst znamena také destrukci přirozenéhoměstského prostředí s výklady obchodů s různým zbožím a pěší <strong>po</strong>hyb zákazníků.Potravinářské obchodní řetězce představují rovněž mono<strong>po</strong>lní nákupce, kteří odčerpávajívýznamnou část zisku z hodnoty vlastní zemědělské produkce. Diktují ceny dodavatelům a tipak zemědělským prvovýrobcům, kteří jsou zemědělskou <strong>po</strong>litikou EU chráněni před světovoukonkurencí dotacemi. Tyto <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry však ve skutečnosti odčerpají jako svůj zisk obchodnířetězce a velkou část z nich dále převádějí mimo trh se zemědělskými produkty. Dotovanéagrární ceny deformují i nákladovou kalkulaci a umožňují dosahovat zisku při prodeji zbožízbytečně převáženého na velké vzdálenosti, přičemž se převážně <strong>po</strong>užívá automobilová doprava,národní i mezinárodní (více v kapitole Doprava).


158 | 15911.4.1 Environmentálně šetrný obchodZákladním cílem ke zvyšování environmentální šetrnosti obchodu a služeb je přenéstod<strong>po</strong>vědnost na zákazníka, který na základě přesně <strong>po</strong>daných informací může vybírat výrobkya služby šetrné k životnímu prostředí. Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovalov <strong>roce</strong> 1999 první krátkodobou Koncepci s<strong>po</strong>třebitelské <strong>po</strong>litiky na léta 1999-2000, dalšípak byly vypracovány na léta 2001–2005 a 2006–2010 (v Koncepci s<strong>po</strong>třebitelské <strong>po</strong>litikyna léta 2006–2010 je mezi jiným uvedena i <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra zavádění konkrétních programů udržitelnés<strong>po</strong>třeby v Rámci programů udržitelné s<strong>po</strong>třeby a výroby schváleného Radou vlády proudržitelný rozvoj v <strong>roce</strong> 2005. Mezi základní práva s<strong>po</strong>třebitele zde patří i právo na od<strong>po</strong>vědnouvolbu ve vztahu k životnímu prostředí. V praxi to znamená především <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru aktivitsouvisejících s realizací udržitelného rozvoje s<strong>po</strong>třeby, např. cestou změny vzorců s<strong>po</strong>třebyvčetně způsobů a forem, které uvádíme v dalším textu.11.4.2 EkoznačeníPro oblast maloobchodu má z dobrovolných regulačních nástrojů velký význam značenívýrobků ve vztahu k životnímu prostředí – tzv. ecolabelling (ekoznačení). Používanýmivýrobkovými certifikacemi jsou český Národní program označování ekologicky šetrnýchvýrobků a služeb a Program ekoznačení EU v ČR. Na testované a následně certifikovanévýrobky jsou kladeny <strong>po</strong>žadavky jak z <strong>po</strong>hledu vlivu na životní prostředí v průběhu jejichživotního cyklu, tak z <strong>po</strong>hledu užitných vlastností, kvalitativních parametrů a dopadů nazdraví s<strong>po</strong>třebitele.Ekologicky šetrné výrobkyČeská republika byla první <strong>po</strong>stkomunistickou zemí, ve které se začal úspěšně rozvíjetnárodní ecolabellingový program. První ekoznačka byla udělena již v červnu 1994. V <strong>roce</strong>2000 se český program stal součástí Global Ecolabelling Network, organizace, která sdružujevíce než 35 nejvýznamnějších programů ekoznačení ve světě. V současné době je značkouEkologicky šetrný výrobek označeno více než 350 výrobků (uděleno je 197 licencí k užíváníekoznačky) 89 firmám ve 54 výrobkových kategoriích – viz Graf 11.6. Přistoupení ČR k EUbylo pro české firmy rovněž impulsem k získání evropské ekoznačky „The Flower“.V <strong>roce</strong> 2005 bylo zveřejněno první environmentální prohlášení o výrobcích III. typuekoznačení (tzv. EPD – Environmental Product Declaration). Prohlášení obsahuje kvantifikovanéenvironmentální údaje, uváděné <strong>po</strong>dle předem stanovených kategorií parametrů a jejedním z typů environmentálního značení výrobků hodnocených <strong>po</strong>dle norem ISO 14025.V <strong>po</strong>dstatě se jedná o soupis těch vlastností výrobku, které mají nějaký vliv na životní prostředí,přičemž dopad těchto vlivů na životní prostředí je <strong>po</strong>souzen <strong>po</strong>mocí analýzy životníhocyklu výrobku (LCA), tj. od výběru surovin až přes vlastní výrobu.Vývoj <strong>po</strong>čtu držitelů ekoznačky Ekologicky šetrný výrobek [<strong>po</strong>čet firem]100Usnesení vlády ČR č. 159 ze 7. 4. 1993uložilo ministrovi životního prostředírealizovat český Národní program označováníekologicky šetrných výrobků.7. června 1994 byla udělena prvníekoznačka výrobku CLIMATIZER PLUS– tepelná a zvuková izolace firmyCIUR a.s., Brandýs nad Labem.První evropská ekoznačka „The Flower“byla udělena 11. února 2005 textilnímvýrobkům českého výrobce, s<strong>po</strong>lečnostiHybler textil a.s., druhá turistickým ubytovacímslužbám hotelu Adalbert Praha.Usnesením č. 720 z 19. 7. 2000 vláda<strong>po</strong>d<strong>po</strong>řila další rozvoj prodeje a užíváníekologicky šetrných výrobků. Schválilanávrh <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry rozvoje prodeje a užíváníekologicky šetrných výrobků a do<strong>po</strong>ručilačlenům vlády, vedoucím ostatních ústředníchorgánů státní správy a přednostůmokresních úřadů, aby v jimi řízených organizacíchpři zadávání veřejných zakázekupřednostnili takto označené zboží.Graf 11.6Zdroj: CENIA80604020019941995199619971998199920002001200220032004200520062007


Kapitola 11: Obchod11.4.4 Energetické štítkováníSoučástí péče o životní prostředí jsou i programy ús<strong>po</strong>ry energie. Maloobchodu se přímotýká program energetického štítkování. V Evropské unii byla uplatněna s<strong>po</strong>lečná legislativaenergetického štítkování pro všechny členské země v <strong>roce</strong> 1992, Česká republika přijala <strong>po</strong>třebnoulegislativu v <strong>roce</strong> 2001. V <strong>roce</strong> 2005 chladicí zařízení (chladničky, mrazničky a jejichkombinace) v energetické třídě A přesahují 35 % trhu a s<strong>po</strong>lu se s<strong>po</strong>třebiči třídy B tvoří téměř90 % trhu – viz Graf 11.7. Energetické štítky hrají při orientaci zákazníků kupujících elektros<strong>po</strong>třebičedůležitou roli, je však nutná jejich aktualizace, rozšíření na další s<strong>po</strong>třebičea úpravy jednotlivých energetických tříd.Energetické štítkování se týká těchto energetických s<strong>po</strong>třebičů: automatické pračky,bubnové sušičky prádla, pračky kombinované se sušičkou, elektrické chladničky, mrazničkya jejich kombinace, myčky nádobí, elektrické trouby, elektrické ohřívače vody, zdroje světla,předřadníky k zářivkám a klimatizační jednotky.Specifickou dobrovolnou značkou je logo Energy Star, určené pro osobní <strong>po</strong>čítače, monitory,faxy, scannery, kopírky a tiskárny, tedy kancelářskou a vý<strong>po</strong>četní techniku. Logo, původnězavedené v USA, které se na základě dohody mezi USA a EU z roku 2006 bude <strong>po</strong>užívati v Evropě, označuje s<strong>po</strong>třebiče s nízkou provozní a tzv. stand-by s<strong>po</strong>třebou energie.Podíl prodaných domácích s<strong>po</strong>třebičů na energetických třídách [%]Na základě evropské směrnice92/75/EEC vznikla vyhláška Ministerstvaprůmyslu a obchodu č. 215/2001 Sb.,která stanovuje <strong>po</strong>drobnosti označováníenergetických s<strong>po</strong>třebičů energetickýmištítky a minimální účinnost energie proelektrické s<strong>po</strong>třebiče uváděné na trh.Pokračováním úsilí EU o snižováníenergetické náročnosti je směrnice2006/32/ES o energetické účinnostiu konečného uživatele a o energetickýchslužbách, která vedle energetické efektivnostizahrnuje i otázky financování.Graf 11.71008060MrazničkyA+ABCOstatníZdroj: JRC40200západní Evropazápadní Evropazápadní Evropazápadní EvropaZápadní Evropa zahrnuje Rakousko,Belgii, Německo, Španělsko, Francii,S<strong>po</strong>jené království, Itálii, Nizozemsko,Portugalsko a Švédsko. Východnía střední Evropa zahrnuje státy Chorvatsko,Slovinsko, Českou republiku, Slovensko,Polsko, Maďarsko, Rumunsko,Bulharsko, Estonsko, Litvu a Lotyšsko.11.4.5 Fair TradeFair Trade je hnutí jehož cílem je přímá a účinná <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra znevýhodněných výrobců z rozvojovýchzemí. Tohoto cíle chce dosáhnout <strong>po</strong>skytováním spravedlivých obchodních <strong>po</strong>dmínekpro za<strong>po</strong>jené výrobce důrazem na dodržování základních norem pracovního právaa ochrany životního prostředí a zvyšováním informovanosti s<strong>po</strong>třebitelů o situaci malýchzemědělců a řemeslníků v rozvojových zemích. Stálé výkupní ceny produktů chrání drobnéproducenty před výkyvy cen na globálních trzích, které mnohdy způsobují <strong>po</strong>kles cen <strong>po</strong>dvlastní náklady produkce a likvidaci producentů.V hnutí Fair Trade jde o tři základní priority: příroda, lidé, finance. Pro fair trade jsou naprvním místě lidé (sociální rozměr), následují finance (ekonomicko-sociální rozměr) a příroda(ekologický rozměr). Ekologizace produkce je <strong>po</strong>stupná a nutná jsou <strong>po</strong>uze základníminimální opatření. Producenti Fair Trade nesmějí <strong>po</strong>užívat některé agrochemické látky,zakázané např. Světovou zdravotnickou organizací a mezinárodními úmluvami o toxickýchlátkách. Potřebná jsou i přesná pravidla pro manipulaci, skladování, <strong>po</strong>užití a likvidaci agro-chemickýchprostředků, jejichž částečné <strong>po</strong>užití je možné. Pro další rozvoj hos<strong>po</strong>dařeníexistují obvykle i <strong>po</strong>stupná agro-environmentální opatření, která mají <strong>po</strong>zitivně ovlivnitnapř. druhovou pestrost rostlin a živočichů (tzv. biodiverzitu).Hnutí vzniklo <strong>po</strong> 2. světové válce a odkonce osmdesátých let 20. stoletípronikly jeho produkty i do obchodníchřetězců. Hnutí je od roku 1998 koordinovánomezinárodní neformální asociací(pracovní skupinou) FINE. Nyní v České<strong>republice</strong> působí v oblasti Fair Tradeněkolik organizací, odkazy na ně najdeteníže. V České <strong>republice</strong> byla v <strong>roce</strong> 2004založena Asociace pro Fair Trade sdružujícívětšinu organizací, které se zabývajíFair Trade.


160 | 161Výrobky s označením Fair Trade se prodávají nejčastěji ve specializovaných prodejnáchbio<strong>po</strong>travin a v internetových obchodech. Na rozdíl od bio<strong>po</strong>travin jsou jen výjimečně v obchodníchřetězcích, kde výjimkou je Marks & Spencer nabízející několik fair trade výrobků(kávy a čaje) a bývalá Delvita, která nabízela několik výrobků <strong>po</strong>d svou značkou Delhaize.Maloobchodní obrat s produkty Fair Trade dosáhl v <strong>roce</strong> 2007 v České <strong>republice</strong> 27 mil. Kč.Na obratu se nejvíce <strong>po</strong>dílela káva, čaj a čokoláda a další cukrovinky.11.4.6 Bio produktyPro Bio produkty je zásadní ekologie, na druhém místě lidé, i když jde spíše o s<strong>po</strong>třebitelea jejich zdraví než o samotné producenty, třetí místo patří financím, tedy spravedlivé ceně zakvalitní <strong>po</strong>traviny.S<strong>po</strong>třeba bio<strong>po</strong>travin v České <strong>republice</strong> dosáhla v <strong>roce</strong> 2007 objemu ve výši 1,29 miliardy Kč,což je nárůst o 70 % oproti roku 2006. Trh s bio<strong>po</strong>travinami v ČR trvale roste, za <strong>po</strong>slední třiroky se s<strong>po</strong>třeba zvedla o 153 %. Čokoláda a cukrovinky měly na celkovém obratu <strong>po</strong>díl 32 %,káva 28 % a čaj 18 %. Třtinový cukr a zpracované výrobky se na obratu <strong>po</strong>dílely každý 4 %. Bio<strong>po</strong>travinytvořily v <strong>roce</strong> 2007 0,55 % z celkové s<strong>po</strong>třeby <strong>po</strong>travin a ná<strong>po</strong>jů v České <strong>republice</strong>.Největším maloobchodníkem s bio<strong>po</strong>travinami na českém trhu je sít diskontních prodejenPlus. Druhým největším maloobchodníkem s bio<strong>po</strong>travinami je paradoxně drogistický řetězecdm drogerie markt. Nejvíce bio<strong>po</strong>travin se nakupuje v super a hypermarketech (67 %), dále pakv prodejnách zdravé výživy a bio<strong>po</strong>travin (22,5 %). Kategoriemi s největším <strong>po</strong>dílem českýchbio surovin na obratu byly v <strong>roce</strong> 2007 kategorie maso a masné výrobky, 98 % jich <strong>po</strong>cházeloz českých chovů, a pečivo, kterého 91 % bylo upečeno v Česku.Počet pravidelně nakupujících bio<strong>po</strong>traviny vzrostl ze 3 % v <strong>roce</strong> 2005 na 4,8 % v <strong>roce</strong> 2007.27,9 % <strong>po</strong>pulace bio<strong>po</strong>traviny zná a kupuje je nepravidelně. Průměrná s<strong>po</strong>třeba na osobu vloničinila 126 korun.Slovní známky „bio“ a „eko“ stejně jako<strong>po</strong>užití přídavného jména „biologický“a „ekologický“ v souvislosti s <strong>po</strong>travinamije legislativně chráněno nařízenímRady EU (nařízení Rady (EHS) č. 2092/91o ekologickém zemědělství a k němuse vztahujícím označování zemědělskýchproduktů a <strong>po</strong>travin).V České<strong>republice</strong> se naopak rozšířilo <strong>po</strong>užíváníčeské státní bio značky „Bio-Produktekologického zemědělství“. Dle zákonač. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělstvíje <strong>po</strong>užití značky na českých biovýrobcích <strong>po</strong>vinné. Rozvoj ekologické zemědělstvía tedy i produkce bio-produktůse řídí Akčním plánem České republikypro rozvoj ekologického zemědělství doroku 2010.11.4.7 Produkce odpadů z obalůVliv obchodu na životní prostředí je významný i v oblasti obalů, které jsou s<strong>po</strong>lu se zbožímuváděny na trh. Množství těchto obalů většinou od<strong>po</strong>vídá celkovému vývoji obchodu,může se však lišit skladba <strong>po</strong>užitých obalových materiálů (ta je pevně dána např. u ekologickyšetrných výrobků). Množství obalů na trhu stále stoupá a v <strong>roce</strong> 2005 dosáhlo celkem2,6 mil. tun, z nichž bylo 1,8 mil. tun obalů vratných a 0,8 mil. tun obalů nevratných.Podle mezinárodního srovnání s několika vybranými zeměmi OECD se produkce vytříděnýchodpadů z obalů na obyvatele na rok v České <strong>republice</strong> výrazně (řádově) liší od západoevropskýchzemí – viz Graf 11.8. V rámci těchto údajů jsou však <strong>po</strong>měrně velké rozdílyv národních definicích odpadů a metodikách sběru dat.Tradičním opatřením s <strong>po</strong>zitivním dopadem na životní prostředí je zálohování obalůa zpětný odběr některých typů obalového materiálu (řešeno zákonem č. 477/2001 Sb.,o obalech). Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech zavedl od roku 2002 pro prodejce <strong>po</strong>vinnostzpětného odběru některých výrobků – jeho úspěšnost uvádí Graf 11.9.Mezinárodní srovnání produkce odpadů z obalů ve vybraných zemích [kg/obyv.]200150100Povinnost zpětného odběru se vztahujena: minerální oleje, pneumatiky, chladničkya mrazící zařízení, akumulátorya baterie, výbojky a zářivky.Graf 11.8PapírPlastySkloKovyZdroj: OECD – Environmental Data Compendium,2004, vý<strong>po</strong>čty CENIA500Rakousko, 1999Belgie, 2000SRN, 2001


Kapitola 11: ObchodÚspěšnost zpětného odběru výrobků [tis. t]Graf 11.912010080Minerální olejePneumatikyPb-akumulátorya baterieMnožství výrobků,na které se zpětný odběr vztahujeMnožství zpětně odebraných výrobkůZdroj: VÚV T.G.M., v.v.i.60402002002200320042002200320042002200320042002200320045432Ni-Cd akumulátory a baterieU Ni-Cd akumulátorů bylo v letech2003 a 2004 zpětně odebráno většímnožství výrobků, než na jaké se vztahovalzpětný odběr ve smyslu zákonač. 185/2001 Sb. Tato situace s velkoupravdě<strong>po</strong>dobností souvisí jak s dlouhodobous<strong>po</strong>třebou Ni-Cd akumulátorů,tak s neplněním zákonných <strong>po</strong>vinnostíněkterými prodejci.1020022003200420022003200420022003200411.4.8 Ekologicky šetrný obchod v kontextu mezinárodních institucíZa <strong>po</strong>sledních 15 let se obchod stal ze zanedbávaného a ekologicky lhostejného sektoruaktivním účastníkem ekologizace ekonomiky. Porovnáme-li současnou činnost obchodu s environmentálnímiopatřeními obsaženými v kapitole Obchod části Sektorové <strong>po</strong>litiky a Státní<strong>po</strong>litiky životního prostředí České republiky 2004–2010, můžeme v <strong>po</strong>dstatné části shledatvýznamnou shodu. Na druhé straně se environmentalizace obchodu stala ve formě programůudržitelné s<strong>po</strong>třeby součástí Koncepci s<strong>po</strong>třebitelské <strong>po</strong>litiky na léta 2006–2010.V globalizovaném světě je <strong>po</strong>litika i stav životního prostředí přímo ovlivňován činnostímezinárodních institucí. Významnou roli má zejména Světová obchodní organizace (WTO),založená v <strong>roce</strong> 1994 (ČR byla zakládajícím členem). Na Marakkešské konferenci WTO v <strong>roce</strong>1994 byl přijat dokument o nutnosti sladit ekologickou a obchodní <strong>po</strong>litiku. Rovněž zde bylzaložen Výbor pro obchod a životní prostředí (CTE). Jeho hlavním cílem je, aby opatřenív oblasti obchodu a životního prostředí <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rovala udržitelný rozvoj.V rámci tzv. „Rozvojového programu z Dohá“ v <strong>roce</strong> 2001 (DDA) uložila IV. konference WTOčlenským zemím dlouhodobý úkol zabývat se obchodem a životním prostředím. Jde o zřetelný<strong>po</strong>sun od přehlížení problematiky životního prostředí přes <strong>po</strong>uhou deklarativní úroveň kehledání konsenzu. Cílem by měla být univerzalizace ekologických standardů, kdy ekologickáopatření, jako např. ekoznačení, by neměla být chápána a <strong>po</strong>užívána jako bariéry obchodu.Ekoznačení jsou však v souladu se Smlouvou o technických bariérách obchodu WTO.Dosavadní výzkum vztahu environmentálníchstandardů a mezinárodníhoobchodu vedl ke závěrům, že striktnějšíenvironmentální <strong>po</strong>litika vede k růstuex<strong>po</strong>rtu a že nebyl zjištěn žádný významnývliv přísnější environmentální <strong>po</strong>litikyna ex<strong>po</strong>rt produktů „špinavých“ odvětví(např. barevná metalurgie, <strong>po</strong>vrchovátěžba a chemie).Článek XX. GATT uznává právo každéčlenské země si zvolit své standardyživotního prostředí a přijímat dočasnáopatření včetně principu předběžné opatrnosti.V rámci WTO se problémy ekologickýchaspektů mezinárodního obchoduvedle ekoznačení výrobků soustřeďuje naekoznačení zpracovatelských a výrobníchmetod (problém shodných výrobků vyrobenýchrůzně environmentálně šetrnýmimetodami) a vztahem mezi pravidly WTOa mnohostrannými environmentálnímismlouvami, které mohou být v roz<strong>po</strong>ru.


12Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnost


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostVýzkum a vývoj je dosud v České <strong>republice</strong> rozvinut méně než ve většině ostatních vyspělých zemích. Prostředkyvěnované na výzkum a vývoj byly v <strong>po</strong>rovnání s vyspělými zeměmi minimální – i přes výrazný růstjsou tyto výdaje jen na přibližně pětinové úrovni průměru EU15. V rámci praktického uplatnění výzkumua vývoje v oblasti inovací se projevuje dlouhodobé zaostávání České republiky za světem. Oblastí, kterávyžaduje zvýšené úsilí výzkumu a vývoje, je i životní prostředí. Vědecký výzkum se zaměřil na studium zdravotnícha ekologických rizik a různých účinků znečištění složek životního prostředí. V rámci inovací a vývojetechnologií byly prioritou energeticky nenáročné a nízkoemisní nízkoodpadové technologie (čistší technologie)a technologie zneškodňování nebezpečných odpadů.České školství prošlo v <strong>po</strong>sledních letech významným rozvojem, zejména v souvislosti se změnou struktury vzdělávacíhosystému. Poklesl celkový <strong>po</strong>čet škol i <strong>po</strong>čet žáků a studentů. K <strong>po</strong>zitivnímu vývoji došlo v rámci vysokéhoškolství, kde významně narostl jak <strong>po</strong>čet vysokoškolských studentů, tak i <strong>po</strong>čet absolventů. V mezinárodním srovnánívšak Česká republika dosahuje stále nízkého <strong>po</strong>dílu vysokoškolsky vzdělaných lidí. Naopak příznivý je vysoký<strong>po</strong>díl obyvatelstva se středním vzděláním. Na začátku 90. let byla do osnov základních a středních škol začleněnai ekologická výchova. Přibývalo škol specializovaných na problematiku životního prostředí a v oblasti vysokýchškol vznikaly nové environmentální programy. V rámci ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO) se rozvinulsystém informování veřejnosti o ekologických problémech a vznikla Národní síť středisek EVVO.Česká republika v devadesátých letech učinila první kroky ve směru k informační s<strong>po</strong>lečnosti. V souvislostise vstupem do EU došlo k urychlení zejména v rámci praktického zavádění informačních technologií a nástrojů.I přes tento vývoj však ČR stále zaostává například v oblasti e-Governmentu, v uplatnění informačních technologiív domácnostech či v <strong>po</strong>čítačové gramotnosti obyvatel. V rámci využití informačních technologií v resortuživotního prostředí došlo k významnému vývoji v <strong>po</strong>sledních 10 letech. Byl nastartován p<strong>roce</strong>s tvorby Jednotnéhoinformačního systému životního prostředí a spuštěn nový <strong>po</strong>rtál „Fakta a data“ jako vstupní brána k environmentálníminformacím. Jako významné zdroje údajů o znečištění byly vybudovány Registr emisí a zdrojů znečišťováníovzduší a Integrovaný registr znečištění.12.1 Výzkum a vývoj12.1.1 Obecná charakteristika výzkumu a vývoje v ČRVýzkum a vývoj (VaV) je dosud v České <strong>republice</strong> méně rozvinut než ve většině ostatníchvyspělých zemí. V oblasti přírodních a technických věd ovlivňoval do roku <strong>1989</strong> nedostatečnouúroveň hlavně nedostatek moderního přístrojového vybavení a omezená komunikace s vědeckoukomunitou mimo východní blok. Oblast s<strong>po</strong>lečenských věd byla ideologicky regulována,zvláště od 70. let (tzv. normalizace). Aplikovaný výzkum byl negativně ovlivněn malým a nedostatečnýmzájmem <strong>po</strong>dnikové sféry o inovace hlavně v důsledku orientace ex<strong>po</strong>rtu výrobkůna málo náročné trhy.Na <strong>po</strong>čátku devadesátých let došlo ke snížení prostředků ze státního roz<strong>po</strong>čtu, k omezeníčinnosti některých průmyslových výzkumných ústavů v důsledku privatizace či k rušení resortníchvýzkumných ústavů (v oblasti životního prostředí např. Ústavu pro životní prostředí).Naopak kladně se projevila svoboda bádání, možnosti mezinárodní s<strong>po</strong>lupráce a zavedení systémuúčelového financování prostřednictvím veřejných soutěží. Významně kladně se projevili <strong>po</strong>krok v informačních technologiích <strong>po</strong>užívaných pro účely výzkumu a vývoje.V souvislosti s Lisabonskou strategií(2000), jejím rozpracováním do Barcelonskýchcílů (2002) a Akčním plánem proEvropu (2003) byla již na nové pětiletéobdobí vypracována a schválena Národní<strong>po</strong>litika výzkumu a vývoje ČR na léta2004 až 2008 (usnesením vlády č. 417z 28. 4. 2003), následně upravena usnesenímvlády č. 272 k návrhu Národníhoprogramu výzkumu II ze dne 9. 3. 2005.


164 | 165Hrubé výdaje na výzkum a vývoj GERD, mezinárodní srovnání [% HDP]2,01,51,0Graf 12.1ČR – <strong>po</strong>dnikatelské zdrojeČR – veřejné zdrojeČR – zahraniční a ostatní zdrojeEU25EU15Zdroj: EurostatEU25 a EU15, rok 2006 – odhad0,50,0199519961997199819992000200120022003200420052006Měrné GERD na 1 pře<strong>po</strong>čteného zaměstnance VaV, mezinárodní srovnání, 2005 [%]150125100Graf 12.2GERD na 1 zaměstnance VaVGERD na 1 obyvateleEU15 = 100 %Zdroj: Eurostat7550250SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoBelgieEU25V <strong>roce</strong> 1999 byla vypracována Národní <strong>po</strong>litika výzkumu a vývoje ČR (schválena usnesenímvlády č. 16 z 5. 1. 2000). V <strong>roce</strong> 2002 byl přijat základní zákon č. 130/2002 Sb., o <strong>po</strong>d<strong>po</strong>řevýzkumu a vývoje z veřejných prostředků i důležité navazující prováděcí předpisy. Došlok <strong>po</strong>stupnému začleňování České republiky do Evropského výzkumného prostoru v rámci přípravna vstup do EU, bylo přijato Memorandum o <strong>po</strong>rozumění mezi Evropským s<strong>po</strong>lečenstvíma Českou republikou o jejím přidružení k 6. rámcovému programu výzkumu, vývoje technologiía demonstrační činnosti na období 2002–2006.Objem prostředků vynakládaných na výzkum a vývoj byl v <strong>po</strong>lovině 90. let minulého stoletívýrazně nižší než ve vyspělých zemí západní Evropy. Hrubé výdaje na výzkum a vývoj(Gross Expenditure on Research & Development, GERD) činily méně než 1 % hrubého domácíhoproduktu. Až v <strong>po</strong>sledních deseti letech se situace začala zlepšovat – v <strong>roce</strong> 2006 se <strong>po</strong>dílmeziročně výrazně zvýšil na zhruba 1,55 % HDP. ČR se tak rychle přibližuje k evropskémuprůměru, který má v <strong>po</strong>sledních letech stabilní trend a v <strong>roce</strong> 2006 činil pro EU 15 cca 1,9 %HDP (viz Graf 12.1).I přes <strong>po</strong>měrně vysoké tem<strong>po</strong> růstu GERD ve srovnání s ostatními evropskými zeměmia evropskými průměry, existuje vysoká pravdě<strong>po</strong>dobnost, že hlavní cíl Lisabonské strategie,<strong>po</strong>dle kterého by do roku 2010 měly být celkové výdaje na VaV v EU na úrovni 3 % HDP,nebude splněn.Z Grafu 12.1 je patrné, že největší <strong>po</strong>díl na financování VaV v ČR má <strong>po</strong>dnikový sektor (tj.soukromé finanční prostředky na VaV), který se svými finančními prostředky <strong>po</strong>dílel na celkovýchvýdajích na VaV v <strong>roce</strong> 2006 přibližně 57 %. I když se <strong>po</strong>díl soukromých zdrojů <strong>po</strong>stupnězvyšuje, stále nedosahuje 2/3 celkových výdajů na VaV, které před<strong>po</strong>kládá Lisabonskástrategie. Podobná situace je však ve většině zemí Evropské unie, v <strong>roce</strong> 2005 byl v průměruEU25 <strong>po</strong>díl <strong>po</strong>dnikových finančních zdrojů na celkových výdajích na VaV přibližně 55 %.Veřejné zdroje se na financování VaV <strong>po</strong>dílely v <strong>roce</strong> 2006 zhruba 40 %. V těchto zdrojíchstále převažuje institucionální <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra a z hlediska oborového zaměření veřejné <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ryměly největší, téměř čtvrtinový <strong>po</strong>díl technické vědy a inženýrství. Vědy o Zemi a životníprostředí získaly 7,6 % veřejných <strong>po</strong>d<strong>po</strong>r (viz Graf 12.3).GERD představují celkové výdaje navýzkum a vývoj financované z veřejných,soukromých a zahraničních zdrojů.Lisabonská strategie stanovuje cílovouúroveň GERD ve výši 3 % HDP pro rok2010 (z toho 1 % z veřejných zdrojůa 2 % ze zdrojů <strong>po</strong>dnikatelských).Při <strong>po</strong>rovnání výkonnosti VaV (<strong>po</strong>četpublikací, citací, patentů aj.) mají vyššívy<strong>po</strong>vídací schopnost výdaje vztaženéna jednoho zaměstnance VaV, kde ČRdosahuje (při pře<strong>po</strong>čtu dle PPS) téměř80 % průměru EU15, nebo na jednohoobyvatele, kde je situace ČR o <strong>po</strong>znáníhorší – ČR dosahuje <strong>po</strong>uze zhruba čtvrtinyprůměrných výdajů EU15. Rozdílnévýsledky lze přičíst zejména <strong>po</strong>dprůměrnému<strong>po</strong>čtu výzkumných pracovníkůpůsobících v ČR (viz Graf 12.2).Veřejnou <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru VaV v ČR <strong>po</strong>skytuje 21<strong>po</strong>skytovatelů – ministerstva, ústředníorgány státní a veřejné správy, Akademievěd ČR (AV ČR) a Grantová agentura ČR(GA ČR). Největšími <strong>po</strong>skytovateli jsouMinisterstvo školství, mládeže a tělovýchovy,AV ČR, Ministerstvo průmyslua obchodu a GA ČR.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostPočet pře<strong>po</strong>čtených pracovníků (FTE) vědy a výzkumu se snížil z cca 138 tis. v <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>na cca 23 tis. v <strong>roce</strong> 1995, kdy došlo ke stabilizaci. Poté <strong>po</strong>čet pracovníků opět narůstal až natéměř 48 tis. v <strong>roce</strong> 2006, kdy v pře<strong>po</strong>čtu na 1000 pracovních sil působilo v oblasti výzkumua vývoje 10 zaměstnanců. To je v <strong>po</strong>rovnání s <strong>po</strong>sledním dostupným údajem za průměr zemíEU15 (rok 2005) zhruba 80 % evropského průměru (viz Graf 12.4).Nej<strong>po</strong>četnější skupinu zaměstnanců VaV tvoří logicky výzkumní pracovníci (vedle <strong>po</strong>mocných,technických, administrativních aj. zaměstnanců VaV). Ve srovnání s evropskými zeměmi je v ČR<strong>po</strong>díl výzkumných pracovníků v celkovém <strong>po</strong>čtu zaměstnanců VaV <strong>po</strong>měrně nízký. V <strong>roce</strong> 2005výzkumní pracovníci tvořili přibližně 55 % zaměstnanců VaV, zatímco průměr zemí EU25 (resp.EU15) činil téměř 63 % (resp. 61 %). Toto srovnání naznačuje, že v ČR se na výzkumu <strong>po</strong>dílí relativněvyšší <strong>po</strong>čet odborně-technických pracovníků, kteří realizují <strong>po</strong>dpůrné služby ve VaV.Z hlediska výstupů VaV dochází k <strong>po</strong>stupnému mírnému zlepšování publikační výkonnostiVaV v ČR. Ukazuje se, že čeští vědci zlepšují svou <strong>po</strong>zici v mezinárodní konkurenci. Ještě předdeseti lety připadala na vědecký text z českých zdrojů jen <strong>po</strong>lovina citací, než měl průměrnývědecký článek ve světovém měřítku. V <strong>roce</strong> 2004 to už byly tři čtvrtiny citací a v <strong>roce</strong> 2006už byla ČR na dosah světového průměru (viz Graf 12.5). Přesto je odstup od vyspělých zemístále značný. Hlavní příčinou zaostávání jsou výše zmíněné nižší relativní celkové výdaje naVaV, nižší <strong>po</strong>čet výzkumných pracovníků, ale i nízká náročnost <strong>po</strong>skytovatelů veřejné <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ryna kvalitu výsledků VaV.I když jsou české výstupy výzkumu srovnatelné na mezinárodní úrovni, ekonomicky sevyužívají naopak méně. České s<strong>po</strong>lečnosti v <strong>roce</strong> 2006 prosadily 20 patentů v Evropě a 30v Americe. To je ovšem řádově méně, než dokážou vyspělé státy Západu. Důsledkem je fakt,že na prodeji patentovaných vynálezů Češi v <strong>roce</strong> 2006 vydělali <strong>po</strong>uze tři čtvrtě miliardy,cizím s<strong>po</strong>lečnostem za patenty však zaplatili pět miliard.FTE = Full-Time Equivalent= osoba (zaměstnanec) pře<strong>po</strong>čtenána plný úvazek. V <strong>roce</strong> 2006 pracovaloz celkového <strong>po</strong>čtu pracovníkůvědy a výzkumu 22 % na pracovištíchvládního sektoru (zejména Akademievěd České republiky), 27 % v sektoruvysokého a vyššího odborného školstvía cca 51 % v <strong>po</strong>dnikatelském sektoru.Z toho nejvíce zaměstnanců VaV působilov oblasti technických věd (48,4 %), dálepak v oblasti přírodních věd (25,4 %),sociálních a humanitních věd (12,4 %),lékařských věd (8,4 %) a nejméně v oblastizemědělských věd (5,5 %). V letech2001–2006 došlo k nejvyššímu nárůstuu lékařských a sociálních a humanitníchvěd (2,2 krát), technické a přírodnívědy zaznamenaly nárůst zaměstnanců1,7 krát a zemědělské vědy 1,4 krát.Podíly <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry jednotlivých vědních oborů, ČR, 2006 [%]Graf 12.324,67,210,62,7 1,9 11,212,39,17,612,7S<strong>po</strong>lečenské vědyMatematika a fyzikaChemieVědy o Zemi a životní prostředíBiologieLékařstvíZemědělstvíTechnika a inženýrstvíVojenstvíInformatikaZdroj: IS VaV, Centrální evidence projektůPočet zaměstnanců výzkumu a vývoje a <strong>po</strong>díl výzkumných pracovníkůna zaměstnancích VaV, mezinárodní srovnáníPočet zaměstnanců VaV na 1000 pracovních sil %151001298060Graf 12.4Počet zaměstnanců VaV, 2001Počet zaměstnanců VaV, 2003Počet zaměstnanců VaV, 2005Podíl výzkumných pracovníků nazaměstnancích VaV, 2005 [%]Zdroj: Eurostat64032000SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoNizozemskoEU15EU25


166 | 167Relativní citační index, mezinárodní srovnání 2002–2006 a vývoj v ČR 1995–2006RCIvývoj RCI v ČR1995 1997 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20061,51,01,20,8Graf 12.5RCIVývoj RCI v ČRZdroj: Thomson ISI National Science Indicators0,90,60,30,0SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoNizozemskoEU150,60,40,20,0Relativní citační index/impakt (RCI)ukazuje, kolik citací připadne na jednupublikaci. Impakt srovnává výsledek zeměs citacemi průměrné vědecké práce vesvětové databázi Thomson ISI. Nadprůměrnáje země, která má RCI vyšší než 1.RCI ČR pro období 2002–2006 činil 0,75a v <strong>roce</strong> 2006 dosáhl hodnoty 0,94 průměrusvětové databáze (oproti hodnotě 0,55z roku 1995). Zvyšující se bibliometrickákvalita publikací je s<strong>po</strong>jena s provedenýmistrukturálními změnami zejména v oblastizákladního výzkumu, s rostoucí <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rouVaV a rozvojem mezinárodní s<strong>po</strong>lupráce.12.1.2 Výzkum a vývoj v oblasti životního prostředíV letech 1990–1992 se oproti jiným sektorům začal rozvíjet základní a aplikovaný výzkumv oblasti životního prostředí díky jeho zahrnutí do Programu ozdravění životního prostředíČeské republiky MŽP z roku 1991. Rovněž došlo k částečné změně orientace některých organizacívědecko-výzkumné základny na environmentální projekty.V letech 1993–1998 MŽP řídilo Program péče o životní prostředí, který byl zaměřen napraktické aplikace <strong>po</strong>znatků v rámci projektů menšího rozsahu. Paralelně byla a do současnédoby je <strong>po</strong>skytována <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra větším výzkumným projektům (tzv. projekty výzkumu a vývoje– VaV). Některé projekty VaV byly kofinancovány jak z prostředků Evropské unie (PHARE), takv rámci bilaterálních <strong>po</strong>dpůrných programů.Kromě realizace projektů probíhal výzkum jak v institucích řízených ministerstvem životníhoprostředí či ministerstvem zemědělství, tak i v ústavech Akademie věd ČR a na vysokýchškolách.Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí z roku 1995 zařadila vědecký výzkum v oblasti životníhoprostředí mezi své priority se zaměřením na studium zdravotních a ekologických rizika energeticky nenáročných, nízkoemisních a nízkoodpadových technologií (čistší technologie).Současná Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí z roku 2004 se již hlásí k Lisabonskémup<strong>roce</strong>su a implementaci jak 6. environmentálního akčního programu EU, tak i 6. rámcovéhoprogramu EU pro vědu a výzkum.Zpráva OECD o <strong>po</strong>litice, stavu a vývoji životního prostředí v České <strong>republice</strong> přesto konstatuje,že výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí je nedostatečný, což ostatně přiznávái Strategie udržitelného rozvoje z roku 2004. Problémem, který přetrvává, je roztříštěnost,nedostatečné zacílení vědeckých a vývojových projektů na dlouhodobé cíle ochrany životníhoprostředí, což při neexistenci dlouhodobé strategie ochrany životního prostředí je samozřejměvelmi obtížné. Jak konstatuje výše citovaná zpráva OECD, je třeba usilovat jak o sníženímateriálové a energetické náročnosti, tak i o omezení znečišťování a dovozu surovin.Mezi nejvýznamnější výzkumnéprojekty patří Projekt Teplice (detailnívýzkum vlivu znečištění ovzduší nazdravotní stav <strong>po</strong>pulace), Projekt Slezsko(vyhodnocení environmentálních rizikv průmyslové aglomeraci), Projekt Labe(komplexní výzkum <strong>po</strong>vodí) či ProjektČerný trojúhelník (hodnocení stavuživotního prostředí v oblasti severozápadníchČech, jihozápadního Polskaa jihovýchodního Saska), Projekt Košetice(sledování vybraných perzistentníchorganických <strong>po</strong>lutantů v složkáchživotního prostředí), Projekt Zlínsko(měření imisního zatížení Zlínského kraje),Projekt Výzkum odcizování člověkapřírodě.Financování výzkumu a vývoje v životním prostředíVýdaje do výzkumu a vývoje v resortu životního prostředí stoupaly z cca 90 milionů Kčv <strong>roce</strong> 1995 až na 535 milionů Kč v <strong>roce</strong> 2005, v <strong>roce</strong> 2007 pak činily 416 milionů Kč. Dalšíprostředky byly <strong>po</strong>skytnuty i z jiných zdrojů (Grantová agentura ČR, Grantová agentura AVČR, resortní roz<strong>po</strong>čty). Při cca 20 mld. Kč z veřejných zdrojů na výzkum a vývoj ve všech oblastechjsou však na výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí věnována jen necelá 2 %.Výše prostředků na projekty VaV v oboru vědy o Zemi a životním prostředí se mezi lety1998 a 2007 zvýšila z 442 mil. Kč na více než 600 mil. Kč. Rostoucí <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře projektů od<strong>po</strong>vídali růst jejich <strong>po</strong>čtu, když v <strong>roce</strong> 2007 bylo realizováno 504 projektů oproti 348 v <strong>roce</strong> 1998.Průměrná velikost projektů (vyjádřená průměrnými náklady) v oblasti životního prostředítak byla cca 1 mil. Kč. Ve srovnání se zahraničím jsou však projekty příliš malé.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostVýstupy (výsledky) výzkumu a vývoje v životním prostředí a jejich praktické využitíStejně jako v případě hodnocení bibliometrické kvality všech publikací ve VaV v ČR <strong>po</strong>mocíRCI, lze <strong>po</strong>suzovat úroveň jednotlivých vědních oborů <strong>po</strong>dle relativního citačního impaktuvědního oboru RCIO (viz Graf 12.6).Ze tří vědních oborů věd o životním prostředí dosahují nejlepších výsledků čeští výzkumnípracovníci v oboru environmentální inženýrství a energetika. RCIO v období let 2002–2006přesahuje průměr oboru ve světové databázi. V oboru životní prostředí a ekologie jsou v celémobdobí hodnoty RCIO mírně <strong>po</strong>d průměrem světové databáze, což je významný <strong>po</strong>krok oprotiobdobí let 1994–1997, kdy RCIO tohoto oboru činilo <strong>po</strong>uze 62. Počty publikací lze v obou oborech<strong>po</strong>važovat za relativně vysoké oproti třetímu oboru environmentálních studií, geografiea rozvojových zemí, kde byly v <strong>roce</strong> 2006 vydány <strong>po</strong>uze 3 publikace (viz Graf 12.7).Výzkum a vývoj je hlavním zdrojem inovací. V trans<strong>po</strong>zici výsledků výzkumu do inovačnípraxe se projevuje dlouhodobé zaostávání České republiky za vývojem ve světě. To je <strong>po</strong>dmíněnojednak historicky, kdy minulý režim <strong>po</strong>tlačoval jakoukoliv samostatnou iniciativu,ale hlavně pak následnou nedostatečnou <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rou inovativního chování (zvláště patrnouv devadesátých letech) a nedostatečnou koordinací aktivit jednotlivých ministerstev.Ochrana životního prostředí inovace nutně vyžaduje. Řadu inovací se <strong>po</strong>dařilo prosaditjiž v 90. letech, např. EIA, rozvoj geografických informačních systémů (GIS) a některýchdobrovolných nástrojů, jako jsou ekoznačení, environmentální manažerské systémy (EMS),ecodesign. Další inovace se <strong>po</strong>dařilo prosadit v předvstupním období – SEA, IPPC, nejlepšídostupné techniky (BAT) či integrovaný registr znečištění (IRZ). Zatím <strong>po</strong>uze ke koncepční<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře inovací došlo v rámci environmentálních technologií. Nutnost stanovit národníprogram implementace Akčního plánu na <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru environmentálních technologií EU vedlav <strong>roce</strong> 2005 k vypracování Programu <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry environmentálních technologií v ČR. Pod<strong>po</strong>raekologických inovací a environmentálních technologií je zdůrazněna i v Národní inovační<strong>po</strong>litice, ale bez stanovení konkrétních opatření.RCIO vědního oboru ekologie a životní prostředí, mezinárodní srovnání, 2000–2005150RCIO <strong>po</strong>rovnává úroveň bibliometrickékvality publikací daného vědního oboruv dané zemi s úrovní světového průměrukvality publikací stejného oboruv daném časovém období (zde v letech2002–2006) v rámci světové databáze(citačního rejstříku) Thomson ISI.Hodnota RCIO větší než 100 představujenadprůměrnou úroveň.Environmentální technologie jsou méněškodlivé pro životní prostředí než srovnatelnéalternativy. Produkují méně znečištěnía odpadů, umožňují vyšší stupeňrecyklace a využití odpadu, efektivnějivyužívají energii, suroviny a další zdroje.Prioritou se stávají energeticky nenáročnéa nízkoemisní a nízkoodpadové technologie(čistší technologie) a technologiezneškodňování nebezpečných odpadů.EIA (Environmental Impact Assesment) –Posuzování vlivů na životní prostředíSEA (Strategic Impact Assesment) –Strategické <strong>po</strong>suzování vlivů na životníprostředíIPPC (Integrated Pollution Preventionand Control) – Integrovaná prevencea omezování znečištěníGraf 12.6Zdroj: Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR1209060300SlovenskoPolskoJa<strong>po</strong>nskoSlovinskoRakouskoEU15FrancieFinskoUSANizozemskoDánskoS<strong>po</strong>jenékrálovstvíRCIO a <strong>po</strong>čty publikací pro vědní obory věd o životním prostředíRCIO150120906030<strong>po</strong>čet publikací25020015010050Graf 12.7RCIO (environmentální studia,geografie, rozvojové země)RCIO (environmentální inženýrství)RCIO (životní prostředí, ekologie)Počet publikací (environmentálnístudia, geografie, rozvojové země)Počet publikací (environmentálníinženýrství)Počet publikací (životní prostředí,ekologie)Zdroj: Thomson ISI National Science Indicators0200220032004200520060


168 | 16912.2 Školství a vzdělávání12.2.1 Obecná charaktetristika školství a vzdělávání v ČRČeské školství prošlo od roku 1990 významným rozvojem, zejména v souvislosti se změnoustruktury vzdělávacího systému. Změnil se způsob financování a správa regionálního školství,jednotné osnovy byly nahrazeny možností volby z několika vzdělávacích programů, zmizel mono<strong>po</strong>lstátu na učebnice, vysoké školy získaly plnou autonomii, do systému vstoupily na všechúrovních soukromé školy.Přesto však vzdělávací systém v ČR má nedostatky, mezi něž patří zejména:• Přetrvávající koncepce jednorázového vzdělávání v mladším věku namísto koncepce celoživotníhoučení, ČR patří k zemím s nejnižším <strong>po</strong>dílem dospělých na dalším vzdělávání.• Převaha výukových metod zaměřených na sdělování a zapamatování velkého množstvídílčích informací namísto rozvoje dovedností a kultivace osobnosti žáka, jeho zvídavosti,přirozené touze <strong>po</strong> <strong>po</strong>znání a objevování, chybí diskuse, týmová práce, tvořivost.• Nedostatečný přístup ke vzdělávání nad rámec <strong>po</strong>vinné školní docházky. Z tohoto důvodunení systém schopen adekvátně reagovat na <strong>po</strong>žadavky rychle se měnící s<strong>po</strong>lečnosti,což může vést ke snížení konkurenceschopnosti českých absolventů na globálnímpracovním trhu, kde jsou více než <strong>po</strong>slušnost a faktografické znalosti ceněny invence,iniciativa a flexibilita.V rámci českého školství lze najít následující významné tendence:• Poklesl celkový <strong>po</strong>čet škol – v <strong>roce</strong> 2006/2007 bylo o cca 16 % škol méně než v <strong>roce</strong> 1990/91,a to zejména v důsledku optimalizace sítě škol, předškolních a školských zařízení.• Měnila se struktura škol <strong>po</strong>dle typu a druhu – největší změna nastala ve snížení <strong>po</strong>dílu mateřskýchškol (z 55 % na 43 %) a zvýšení <strong>po</strong>dílu středních škol (z 10 % na 17 %), vzrostl <strong>po</strong>četvysokých škol v souvislosti se vstupem soukromého sektoru do vysokoškolského vzdělávání• Poklesl celkový <strong>po</strong>čet žáků a studentů – v <strong>roce</strong> 2006/2007 studovalo na jednotlivýchdruzích a typech škol o 12 % méně žáků a studentů než v <strong>roce</strong> 1990/1991, a to předevšímv důsledku <strong>po</strong>klesu <strong>po</strong>čtu <strong>po</strong>pulace ve věku dětí v mateřských školách, žáků a studentůzákladních a středních škol.• Oproti tomu v rámci vysokoškolského vzdělávání je patrný opačný trend – <strong>po</strong>čet vysokoškolskýchstudentů narostl v období 1993–2007 o 174 %, <strong>po</strong>čet absolventů vzrostl zastejné období o 193 %, projevuje se však nedostatek kvalitních pedagogů, který můžemít dopad nejen na kvalitu výuky, ale i výzkumu a ostatních tvůrčích činností školy.(V <strong>roce</strong> 1990 absolvovalo nejvíce studentů vysokých škol v technických programech(37 %), učitelských oborech (24 %) a oborech ekonomických (11 %). V <strong>roce</strong> 2007 bylonejvíce absolventů v programech ekonomických (25 %), technických (23 %) a učitelskýcha s<strong>po</strong>lečenskovědních (cca 14 %)).• I přes nárůst výdajů na vzdělávání v <strong>po</strong>sledních letech je financování školství stále nedostatečnéa <strong>po</strong>díl těchto výdajů na HDP v <strong>po</strong>sledních pěti letech stagnuje na úrovni4,3–4,5 %, ČR se tak zařadila mezi země s nejnižším <strong>po</strong>dílem výdajů na školství na HDPv rámci EU (<strong>po</strong>díl HDP věnovaný na vzdělávání byl v ČR v <strong>roce</strong> 2005 cca 4,3 % oproti 5 %průměru EU25).• V mezinárodním srovnání ČR dosahuje stále nízkého <strong>po</strong>dílu vysokoškolsky vzdělanýchlidí (<strong>po</strong>uze 12 % <strong>po</strong>pulace ve věku 25–64 let v <strong>roce</strong> 2005, v tomto směru tak ČR, i přesmírný nárůst, zaujímá v rámci EU jednu z nejhorších <strong>po</strong>zic). Naopak příznivý je vysoký<strong>po</strong>díl obyvatelstva se středním vzděláním. Kladně lze hodnotit vysoký <strong>po</strong>díl obyvatelstvase středním vzděláním (téměř 77 % v <strong>roce</strong> 2005) a nízký <strong>po</strong>díl obyvatelstva s nejnižšímstupněm vzdělání (11 % v <strong>roce</strong> 2005). V obou těchto skupinách tak v mezinárodnímsrovnání zaujímáme nejlepší <strong>po</strong>zici, jak je patrné z Grafu 12.8.Bílá kniha, kurikulární reformaZákladním krokem k nápravě problematickéhozpůsobu výuky se stalo schválenínejdůležitějšího dokumentu <strong>po</strong>listopadovéhoškolství Národního programurozvoje vzdělávání („Bílé knihy“),přijatého vládou ČR v <strong>roce</strong> 2002. Z Bíléknihy vychází nový školský zákon (zákonč. 561/2004 Sb.), přijatý v <strong>roce</strong> 2004.Jeho nejdůležitější součástí je kurikulárníreforma, která přináší přesun důrazuod vědomostí ke kompetencím a zvyšujeautonomii škol. Jejím nástrojem jsourámcové vzdělávací programy, kterévznikají odděleně pro předškolní vzdělávání,základní vzdělávání, gymnaziálnívzdělávání a jednotlivé obory středníhoodborného vzdělávání. Na základěrámcových vzdělávacích programů jsouškoly <strong>po</strong>vinny vytvořit své vlastní školnívzdělávací programy, které by měly véstk osvojení si například dovedností komunikativních,pracovních či schopnostisamostatně řešit problémy.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostStruktura <strong>po</strong>pulace ve věku 25–64 let <strong>po</strong>dle nejvyššího dosaženého vzdělání, 2005 [%]10080604020Graf 12.8ISCED 0–2: základní vzdělánía bez vzděláníISCED 3–4: středoškolské vzděláníISCED 5–6: vysokoškolské vzděláníZdroj: EurostatSrovnání je třeba brát s určitou rezervou,neboť se do absolventů se středním vzdělánímv ČR oproti jiným zemím za<strong>po</strong>čítávajíi absolventi učňovských oborů (tzv.střední vzdělání bez maturity).0SlovenskoPolskoSlovinskoRakouskoBelgieNizozemskoPortugalskoEU25EU1512.2.2 Environmentální vzdělávání a výchova,vzdělání k udržitelnému rozvojiVývoj výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí (ekologické resp. environmentálnívýchovy a vzdělávání) <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> v mnohém kontinuálně navázal na předchozí historii, kteráv ČR sahá do 60. let 20. století. Pokračovaly tak již dříve za<strong>po</strong>čaté trendy – zejména <strong>po</strong>sun odpřevážně dobrovolnického <strong>po</strong>jetí <strong>po</strong> pevnější zakotvení v systému institucí (včetně školství)a v legislativě, <strong>po</strong>sun k širšímu <strong>po</strong>jetí témat (mj. od zaměření zejména na zvláště chráněné částipřírody ke komplexnímu <strong>po</strong>jetí vzdělávání o životním prostředí) a k větší pestrosti metod.Po <strong>roce</strong> <strong>1989</strong> lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání vysledovat základní etapy:• Období let 1990–1994Byly vytvořeny základy systému ekologické výchovy a vzdělávání a nastal dynamický rozvoj<strong>po</strong> stránce legislativní (zákonné zakotvení, usnesení vlády) i <strong>po</strong> stránce začleněnív agendě státní správy, samosprávy i nestátních institucí. Rozvíjela se mezinárodní s<strong>po</strong>lupráce,<strong>po</strong>stupně se propracovával tématický obsah a metody a zejména vznikla grantová<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Ministerstva životního prostředí (MŽP) a od zahraničních nadací.• Období let 1994–1998Tuto etapu lze v oblasti environmentální výchovy a vzdělávání charakterizovat jako útlumovou.Dochází k přehodnocování, někdy i k negaci vytvořených základů a ke z<strong>po</strong>malenídynamiky rozvoje. Omezení <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry vedlo k prověření životaschopnosti vytvořenýchstruktur a aktivit a k <strong>po</strong>sílení své<strong>po</strong>mocných aktivit.• Období <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 1998V tomto období přicházejí nové impulsy a oblast získává novou dynamiku – vzniká např.:Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (dále EVVO), Národnísíť EVVO, dochází k začlenění „environmentální výchovy“ jako <strong>po</strong>vinného průřezovéhotématu do vzdělávacích programů, nově se objevuje investiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra (ze Státníhofondu životního prostředí (SFŽP)), <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ze strany krajů, nabíhá <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Evropskýchstrukturálních fondů, diskutuje se <strong>po</strong>jetí vzdělávání pro udržitelný rozvoj.V současné době jsou v ČR vytvořeny všechny <strong>po</strong>dstatné kom<strong>po</strong>nenty známé z jiných zemís rozvinutým systémem vzdělávání o životním prostředí:• zakotvení v legislativě a dokumentech od zákonů přes <strong>po</strong>dzákonné normy a dokumentyresortů a mnohých krajů, včetně zakotvení ve školském systému• institucionální a personální kapacity včetně specializovaných pracovišť• vytvořené nástroje financování z veřejných zdrojů• propracované spektrum cílů, témat, metod, forem, vzdělávacích programůZároveň jsou však patrné i významné problémy a rizika – např. regionální nevyváženost,málo rozvinuté a <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rované některé oblasti (informální vzdělávání), nízká míra stabilitya udržitelnosti systému EVVO (mj. v důsledku převážně „grantového“ – jednorázového financovánía velké závislosti na zahraničních zdrojích) či tendence k jen formálnímu začleněnív některých institucích.TerminologiePro výchovu a vzdělávání zaměřené naživotní prostředí se v průběhu devadesátýchlet v ČR v praxi i v dokumentechobjevuje <strong>po</strong>stupně několik <strong>po</strong>jmenování.Obsahově je označována jako „ekologická“,od <strong>po</strong>loviny devadesátých lettéž jako „environmentální“ a blízké jsoui termíny „pro udržitelný rozvoj“ (zdůrazňujícízaměření na vztah mezi rozvojema životním prostředím) či „k udržitelnémuzpůsobu života“. Rovněž název p<strong>roce</strong>suse objevuje v různých <strong>po</strong>dobách – nejprve„výchova“ (jako komplexní p<strong>roce</strong>s zahrnujícíi vzdělávání) či, „výchova a vzdělávání“,<strong>po</strong>sléze upřesňující „vzdělávání,výchova a osvěta“, někdy jen „vzdělávání“(opět chápané jako celkové <strong>po</strong>jmenovánípůsobení na znalostní, dovednostníi <strong>po</strong>stojovou stránku). V dokumentechpřijímaných od konce devadesátých let seustálil jako nejčastější termín „environmentálnívzdělávání, výchova a osvěta“(zkratkou EVVO), v běžné praxi nadálepřevládá „ekologická výchova“, živé jsouvšak i ostatní uvedené obměny.


170 | 171Obsah a <strong>po</strong>jetí EVVOTak jako ve výchově a vzdělávání obecně, i ve výchově a vzdělávání v oblasti životníhoprostředí se kombinují vlivy informálního působení (např. okolního prostředí, dění v rodiněa s<strong>po</strong>lečnosti), neformálního působení (výchovy a vzdělávání neorganizovaného do pevnýchinstitucí) a formálního (organizovaného zejména prostřednictvím školské soustavy).Spíše odhadovat než přesně <strong>po</strong>dchytit se zatím daří vliv informálního vzdělávání. V ČRexistuje zkušenost, jak zásadní vliv měl rychle se zhoršující stav životního prostředí v 70.a 80. letech na <strong>po</strong>vědomí a zájem veřejnosti, a jak tato osobní zkušenost měla často většídopad než záměrné výchovné a vzdělávací působení. V praxi je nashromážděna i řada zkušenostís kritickým vlivem přirozených <strong>po</strong>dnětů z prostředí na utváření dovedností, návyků,<strong>po</strong>stojů a hodnot významných z hlediska vztahu k životnímu prostředí. Vliv informálníhopůsobení v ekologické výchově se však zatím ne<strong>po</strong>dařilo dostatečně <strong>po</strong>dchytit výzkumně anireflektovat ve vzdělávacích strategiích.V ČR měla ekologická výchova v rámci neformálního působení již na začátku devadesátýchlet velmi dobrou <strong>po</strong>zici v různých mimoškolních aktivitách motivovaných pedagogy,dobrovolníky, nevládními organizacemi (a to i v mezinárodním srovnání). Tyto aktivity sestaly jakousi „laboratoří zkušeností“ a v <strong>po</strong>sledním desetiletí 20. století pak bylo jednímz trendů ekologické výchovy jejich přesouvání do oblasti formálního (školského) vzdělávání.Tematicky i metodicky pestré volnočasové, mimoškolní a osvětové aktivity v ekologickévýchově jsou pro ČR typické dodnes.V rámci formálního vzdělávání je celé sledované období charakterizováno snahami o reformusystému tohoto vzdělávání, což má <strong>po</strong>chopitelně dopad i do oblasti ekologické výchovya vzdělávání. Důležité je např. <strong>po</strong>jetí vzdělávání jako celoživotního p<strong>roce</strong>su, zaměřenípředevším na rozvíjení základních způsobilostí (kompetencí) a s tím související důraz naod<strong>po</strong>vídající metody a na umožnění alternativních způsobů, jak těchto kompetencí dosahovat.V oblasti předškolního, základního a středního vzdělávání tyto snahy vyústily v zaváděnírámcových vzdělávacích programů, které nechávají školám velký prostor pro vytvořeníjejich vlastních <strong>po</strong>stupů a obsahu učiva.Je však třeba u<strong>po</strong>zornit, že z hlediska škol a jejich vzdělávacích programů bývá velmičasto zdůrazňována zejména ekologická dimenze udržitelného rozvoje, zatímco ekonomickáa sociální dimenze do souvislosti s udržitelným rozvojem bývá zanedbána, a to přestožeekonomicky a sociálně orientovaná témata jsou součástí výuky. Žákům/dětem tak nechybějí<strong>po</strong>třebné informace týkající se problémů životního prostředí, ale přehled o možnostech jejichřešení a tedy globální <strong>po</strong>hled na udržitelný rozvoj. Ten by měl být základním výstupemvzdělání k udržitelnému rozvoji (VUR), které se odlišuje od klasického vzdělání ekologického– zdůrazňuje komplexní s<strong>po</strong>lečenské <strong>po</strong>dmínky a především <strong>po</strong>zitivní vztah k dané kultuřes<strong>po</strong>čívající ve vědomí s<strong>po</strong>luúčasti na jejím utváření. VUR <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje orientaci na situaceblízké životu a na praktické jednání, motivaci pro celoživotní učení, vnímavost pro sociálnía kulturně založené vztahy, otevření prostoru pro tvořivé a zod<strong>po</strong>vědné jednání.Do všech středních škol, v nichž není vyučována biologie, byl v <strong>roce</strong> 1990 zaveden předmět„Základy ekologie“ (navzdory užšímu názvu zaměřený především na vzdělávání o životnímprostředí). V <strong>roce</strong> 1994 navrhl Josef Vavroušek zavedení výuky „Ekologie člověka“ dovšech stupňů a typů vzdělávání. Návazně na tento návrh vznikl program „Člověk a prostředí– výchova k udržitelnému způsobu života na ZŠ a SŠ“. Vyšlo několik středoškolských učebnic,které se snaží <strong>po</strong>stihnout celý komplex témat o životním prostředí. Na některých ZŠ bylyzavedeny samostatné <strong>po</strong>vinně volitelné předměty. Obdobný rozsah a charakter mají <strong>po</strong>bytovévýukové programy (kurzy) středisek ekologické výchovy.Zřetelnými dlouhodobými trendy ve vývoji obsahu a <strong>po</strong>jetí ekologické výchovy a vzdělávánímezi léty <strong>1989</strong> a 2006 jsou:• <strong>po</strong>sun k aktivnějšímu a komplexnějšímu <strong>po</strong>jetí vzdělávacích cílů (od „<strong>po</strong>znej a chraň“k „udržitelnému způsobu života“)• <strong>po</strong>sun k širšímu <strong>po</strong>jetí témat (od zaměření zejména na zvláště chráněné části přírodyke komplexnímu vzdělávání o životním prostředí a průřezovým tématům)• <strong>po</strong>sun k větší pestrosti metod• <strong>po</strong>sun od příležitostného zařazování jednotlivých aktivit k uceleným vzdělávacím programům,které zohledňují výchovu a vzdělávání v duchu trvale udržitelného rozvoje.Cíle: Vývoj <strong>po</strong>jetí cílů EVVO bezprostředněsouvisí s celkovými změnami vevýchově a vzdělávání. Cílem přestává býtsoubor znalostí o něčem, ale způsobilost(kompetence) člověka konat. V ekologickévýchově a vzdělávání bylo totozaměření zřetelné v programech středisekekologické výchovy a zdůraznil je jižv <strong>roce</strong> 1992 zákon o životním prostředí(č. 17/1992 Sb.) (...vzdělávání má véstk „jednání, které je v souladu s principemtrvale udržitelného rozvoje, k vědomí od<strong>po</strong>vědnostiza udržení kvality životníhoprostředí“ a „k úctě k životu ve všechjeho formách“). Ekologická výchovatak byla zejména v devadesátých letechjedním z významných inspiračních zdrojůpro celkové změny ve školství. K jasnéformulaci, co to znamená pro způsobvýuky ve školách, dochází v oficiálníchdokumentech <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000.Témata: Zřetelným trendem od začátkudevadesátých let je přechod od jednotlivýchdílčích témat k uceleným programůmnabízejícím komplexní <strong>po</strong>hled naživotní prostředí (více viz formy). Zároveň<strong>po</strong>stupně zesiluje význam některýchtémat – vedle tradičních (např. ochranapřírody, znečištění životního prostředív ČR) přibývají další, např.: praktickédovednosti pro zacházení s přírodoua praktická znalost nejbližšího okolí,ekologicky šetrné s<strong>po</strong>třebitelské chování,občanská angažovanost, globálníproblémy a souvislosti či souvislost ekonomickéhorozvoje a životního prostředí.Metody: Frontální výuka převažujícíve školách do 80. let se ukázala jakonedostatečný nástroj pro dosažení cílůekologické výchovy. Od <strong>po</strong>čátku devadesátýchlet se z neformálního vzdělávánía také ze zahraničí šíří i do formálníhovzdělávání metodický přístup, který lzesouhrnně označit jako „výchovu zkušeností“– např. terénní výuka (praktickéčinnosti přímo v přírodě a ve prospěchochrany přírody), problémová a projektovávýuka, simulační hry a simulace,řízené diskuse, tvořivé činnosti.Formy: Postupně zesilují snahy vytvořitucelené vzdělávací programy o životnímprostředí – a to jednak jako specializovanéstředoškolské a vysokoškolskéobory vzdělávání, jednak jako součástvšeobecného vzdělávání. V oblastivysokého školství je v současné době zabezpečováno161 programů, zaměřenýchna problematiku životního prostředí.Celkem je možné absolvovat 47 bakalářských,39 magisterských a 40 doktorandskýchprogramů na 31 fakultách 19vysokých škol.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostKoordinaci environmentálně zaměřených vysokých škol zajišťuje Centrum pro otázkyživotního prostředí Univerzity Karlovy (COŽP UK), které rovněž rozpracovalo modul Fórumvysokoškolských učitelů umožňující vzájemnou komunikaci vysokoškolských učitelů v rámcis<strong>po</strong>lečného řešení různých otázek. Dále se Centrum <strong>po</strong>dílelo na vzniku tzv. „Pražské univerzityživotního prostředí“ v <strong>roce</strong> 1993 (od r. 2006 tzv. „Dohoda pražských vysokých školo s<strong>po</strong>lupráci na zavedení a zajišťování studia udržitelného rozvoje a životního prostředí“),jejímž cílem je zvýšení mobility studentů mezi jednotlivými fakultami v rámci přednášektýkajících se životního prostředí na fakultách pěti pražských univerzit.Během 90. let také vznikly některé specifické formy ekologické výchovy a vzdělávání – jdenapř. o ekologické výukové programy (EVP) <strong>po</strong>skytované školám středisky ekologické výchovy(viz Obr. 12.1), o školní ekologické projekty či o ekologické <strong>po</strong>radenství.Ekologické výukové programy pro školy realizované v rámci programuNárodní síť středisek ekologické výuky, 2003–2006MŽP vytvořilo environmentální minimumpro pracovníky veřejné správy. V <strong>roce</strong>2005 MŠMT schválilo Standardy pro dalšívzdělávání pedagogických pracovníkův EVVO.Obr. 12.1EVP pro školy 2006[účastník x hodina na 1000 žáků]1–6566–130131–195196–260261–330EVP pro školy 2006 [účastník x hodina]2003200420052006Zdroj: Sdružení středisekekologické výchovy Pavučina, ČSÚ5001 0005 00010 00020 00030 000Pod<strong>po</strong>ra a <strong>po</strong>dmínky EVVOVe vztahu ke specializovaným programům a organizacím zaměřeným na ekologickou výchovuje zřetelným převažujícím trendem <strong>po</strong>stupné zlepšování finančních <strong>po</strong>dmínek, a tími personálního, materiálního a prostorového zajištění (s výkyvem v <strong>po</strong>lovině 90. let). Hned<strong>po</strong> vzniku MŽP a Federálního výboru pro životní prostředí v <strong>roce</strong> 1990 byly vytvořeny systémygrantového financování ekologické výchovy. Vedle nich byly nejvýznamnějším zdrojem<strong>po</strong> většinu 90. let zahraniční nadace. V <strong>roce</strong> 1999 vytvořilo MŽP program Národní síť EVVO,jehož význam s<strong>po</strong>čívá zejména v tom, že nemá charakter grantového financování, ale dlouhodobéveřejné zakázky na <strong>po</strong>skytování EVVO v celé ČR. Na konci 90. let se nově objevujei investiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra prostřednictvím Státního fondu životního prostředí. Po vzniku krajův <strong>roce</strong> 2000 přibyla <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ze strany většiny krajů, <strong>po</strong>skytovaná hlavně formou grantovýchprogramů na EVVO, někdy i systémem zakázek, přímého financování zřizovaných organizacíči <strong>po</strong>skytnutím investičního příspěvku, resp. neinvestiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry (viz Obr. 12.2). Od roku2002 funguje menší grantový program pro EVVO ve školách i na Ministerstvu školství, mládežea tělovýchovy (MŠMT). Od roku 2005 nabíhá <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra z Evropských strukturálních fondů,prostřednictvím speciálního grantového schématu administrovaného MŽP i prostřednictvímobecnějších programů.Navzdory tomuto <strong>po</strong>zitivnímu vývoji však <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra není dostatečná. Nejde jen o celkovýobjem prostředků, ale i o charakter <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry – převažuje „grantové“, tedy nárazové, příležitostnéfinancování, což omezuje udržitelnost a efektivitu programů ekologické výchovy.Významným rizikem současné doby je značná závislost na financování z dočasných zdrojů(Evropské strukturální fondy). Rovněž jsou patrné – i přes zřetelněji formulovanou <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru(viz níže) – významné protichůdné trendy, např. se zhoršuje zázemí pro praktický kontakts prostředím (např. ubývající školní zahrady či zvyšování bariér pro výuku mimo školu, alei úbytek přírodě blízkých ploch ve velkých městech).


172 | 173Investiční a neinvestiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra EVVO z roz<strong>po</strong>čtu kraje, 2003–2006Obr. 12.2Investiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra EVVO 2006 [Kč/obyv.]00,01–1,501,51–3,003,01–4,504,51–15,50Investiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra [Kč]2003200420052006Zdroj: Krajské úřady, ČSÚ250 000500 0001 000 0005 000 00010 000 000Neinvestiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra EVVO 2006 [Kč/obyv.]00,01–1,001,01–2,002,01–3,003,01–5,00Neinvestiční <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra [Kč]2003200420052006Zdroj: Krajské úřady, ČSÚ250 000500 0001 000 0003 000 0006 000 00012 000 000Institucionální a personální zajištěníZe státních institucí hrají klíčovou roli ministerstva zod<strong>po</strong>vědná za oblast školství a zaoblast životního prostředí. Z tohoto hlediska patří ke klíčovým momentům vznik samostatnéhoMŽP v <strong>roce</strong> 1990 a vytvoření samostatného úseku zaměřeného na vzdělávání, výchovua osvětu a s<strong>po</strong>lupráci s neziskovými organizacemi. V průběhu dalšího vývoje byl tento úsekněkolikrát reorganizován, vždy však zůstalo zachováno jeho základní zaměření.MŠMT mělo <strong>po</strong> formální stránce gesci ve vzdělávání o životním prostředí tradičně (danoujiž vládním usnesením z roku 1977), nebylo však k jejímu naplnění personálně vybaveno. Popřijetí vládního usnesení k ekologické výchově v <strong>roce</strong> 1992 byli na MŠMT určeni pracovníci naněkterých úsecích, kteří se měli ekologickou výchovou zabývat a na úseku předškolní výchovya základního školství byla vytvořena <strong>po</strong>zice na koordinaci aktivit v této oblasti. V letech1990–1992 hrál významnou roli v rozvoji a <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ře ekologické výchovy také Federální výborpro životní prostředí.Z organizací zřizovaných MŽP byly tradičním nositelem aktivit v oblasti ekologické výchovynejprve organizace státní ochrany přírody.To bylo dáno především tradicí z doby před rokem <strong>1989</strong>, kdy státní ochrana přírody patřilado gesce ministerstva kultury a ekologická výchova zde měla díky konkrétním nositelům(např. dr. Jan Čeřovský) silné zázemí. Zejména správy národních parků a zčásti i správychráněných krajinných oblastí tvoří významnější institucionální o<strong>po</strong>ru ekologické výchovyv regionech dodnes. V 90. letech se stal významným nositelem aktivit v ekologické výchověČeský ekologický ústav (i zde vzniklo samostatné oddělení), reorganizovaný na CENIA, českouinformační agenturu životního prostředí.Při MŽP v současnosti pracuje Meziresortnípracovní skupina EVVO v rámciRady vlády pro udržitelný rozvoj. Tapřipravuje Strategii vzdělávání proudržitelný rozvoj ČR pro období 2008 až2015. Dosud nebyl v ČR pro tuto oblastobdobný samostatný materiál vypracován,a proto se jedná o dokument, <strong>po</strong>dlekterého by se měl tento typ vzdělávánív České <strong>republice</strong> systematicky a koordinovaněrozvíjet.Zejména Český ústav ochrany přírody,<strong>po</strong>sléze Agentura ochrany přírodya krajiny (AOPK), Správa chráněných krajinnýchoblastí, <strong>po</strong>zději Správa ochranypřírody (dnes sloučená s AOPK) a od <strong>po</strong>čátkutaké Správa Krkonošského národníparku – tradičně personálně i prostorověnejlépe vybavené státní pracoviště proekologickou výchovu.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostV oblasti školství existovalo zázemí pro ekologickou výchovu v <strong>roce</strong> 1990 předevšímv Ústředním domě dětí a mládeže (<strong>po</strong>sléze reorganizovaném v Národní institut dětí a mládeže)– tedy v oblasti volnočasových aktivit. Dnes sehrávají významnější roli zejména Výzkumnýústav pedagogický a Národní ústav odborného vzdělávání, kde jsou určeni pracovníci,kteří mají ekologickou výchovu v gesci. Významnou roli v mnoha regionech měla i pro ekologickouvýchovu pracoviště Pedagogického centra, které bylo <strong>po</strong> zrušení zčásti nahrazenoNárodním institutem dalšího vzdělávání.Z institucí veřejné správy na regionální úrovni hrály (kromě již zmiňovaných organizacístátní ochrany přírody) významnou roli okresní úřady – na velké části z nich se <strong>po</strong>dařilood roku 1992 (vládním usnesením k ekologické výchově) vytvořit a stabilizovat v odborechživotního prostředí funkci pracovníka od<strong>po</strong>vědného za ekologickou výchovu. Po <strong>roce</strong> 2000kontinuálně převzaly tuto roli krajské úřady – většina z nich má na úsecích životního prostředí(někde i na úsecích školství) specialisty pro EVVO. Existuje též několik městskýchsamospráv, které vyčlenily významnější kapacity na ekologickou výchovu (buď přímo uvnitřúřadu nebo formou zřizovaných organizací).Z organizací zřizovaných regionální veřejnou správou (dnes kraji a obcemi) hrají <strong>po</strong>chopitelněvýznamnou roli školy a školská zařízení. Zde je klíčové, že od roku 2002 mají mít na základěmetodického <strong>po</strong>kynu MŠMT ustaveny školní koordinátory EVVO. Za <strong>po</strong>zornost stojí, žev průběhu 90. let vzniklo několik středních a vyšších škol zaměřených na životní prostředí.V rámci vysokého školství hrají významnou roli ústavy a katedry zaměřené na vzdělávánío životním prostředí – k Ústavu životního prostředí Přírodovědecké fakulty UniverzityKarlovy (UK) existujícího od roku 1981 (původně jako katedra) přibyly v 90. letech např.Centrum pro otázky životního prostředí UK, Centrum ekologické výchovy na Pedagogické fakultěUK, Katedra humanitní environmentalistiky na Masarykově univerzitě Brno či Katedrasociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií UK. Mimoto se vytvářelo zázemípro ekologickou výchovu na některých pedagogických fakultách (výrazněji kromě Prahy téžv Brně, Olomouci a <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 v Liberci).Klíčová byla v ekologické výchově role nevládních neziskových organizací (NNO). Napřelomu 80. a 90. let bylo iniciátorem zejména Hnutí Brontosaurus, výrazně profilované napráci s mládeží, a řada základních organizací Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), kterýmá dnes s<strong>po</strong>lečně se Sdružením mladých ochránců přírody celorepublikový dosah. Běhemdevadesátých let vznikla buď na jejich základě nebo zcela nově řada středisek ekologickévýchovy a ekologických <strong>po</strong>raden. Velký rozvoj probíhal zejména mezi lety 1990 a 1992.V <strong>po</strong>lovině 90. let, kdy <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra ekologické výchovy byla omezenější, některá jiná střediskazanikla nebo <strong>po</strong>dstatně redukovala svoji činnost. Řada organizací se následně v <strong>po</strong>lovinědevadesátých let sdružila ve dvou specializovaných sítích – Sdružení středisek ekologickévýchovy Pavučina (1996) a Síti ekologických <strong>po</strong>raden STEP (1997). V druhé <strong>po</strong>lovině devadesátýchlet pak průběžně vyrůstala některá nová střediska ekologické výchovy a ekologické<strong>po</strong>radny. Zřetelné zvýšení jejich <strong>po</strong>čtu <strong>po</strong> <strong>roce</strong> 2000 souvisí s nárůstem <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry z národníchi evropských zdrojů – zejména z programu MŽP „Národní síť EVVO“, z grantů a zakázek některýchkrajů a z grantového schématu „Síť enviromentálních informačních a <strong>po</strong>radenskýchcenter“ (financovaného z Evropského sociálního fondu a administrovaného MŽP). K dlouhodoběfungujícím střediskům a <strong>po</strong>radnám tak přibyla celá řada dalších, jejichž stabilituje zatím obtížné hodnotit. Obr. 12.3 ukazuje subjekty začleněné do Národní sítě středisekekologické výchovy v <strong>roce</strong> 2006.Poradenství představuje velmi <strong>po</strong>třebný nástroj pro práci s veřejností, ale i s veřejnousprávou, drobnými <strong>po</strong>dnikateli nebo zemědělci. Soustřeďuje se především na oblast prevence,tedy na předcházení negativních dopadů na životní prostředí. Dosud bylo toto <strong>po</strong>radenstvíchápáno jako součást environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, přijetímvládního usnesení ze dne 16. dubna 2008 č. 408 o Rozvojovém programu environmentálního<strong>po</strong>radenství v České <strong>republice</strong> na roky 2008–2013 se však etabluje jako samostatný nástroj<strong>po</strong>litiky životního prostředí.NNO dis<strong>po</strong>nují sítěmi středisek, které realizují vzdělávací, výchovné a osvětové akce. Kromě<strong>po</strong>skytování služeb školám pracují v oblasti mimoškolní výchovy a připravují osvětovéakce pro veřejnost. Zde je jejich role nezastupitelná.Jistou roli sehrávaly a sehrávají <strong>po</strong>chopitelněi organizace v jiných resortech.Na <strong>po</strong>čátku 90. let zejména Ústav prokulturně výchovnou činnost v gesciministerstva kultury přispěl prostřednictvímpráce s kulturními středisky,knihovnami a<strong>po</strong>d. k rozšíření zázemí proosvětu a vzdělávání veřejnosti. V dalšíchletech to byl např. Státní zdravotníústav v gesci ministerstva zdravotnictví(projekty Zdravé město, Zdravá škola)či Ministerstvo zemědělství (v resortnímškolství).Některé kraje a města zřídily i specializovanépříspěvkové organizace(nejstarší a dlouho jedinou z nich bylod roku 1991 v Brně Dům ekologickévýchovy Lipka, dnes Školské zařízení proenvironmentální vzdělávání Lipka, v <strong>roce</strong>2005 nově vzniklo Středisko ekologickévýchovy Libereckého kraje – STŘEVLIK).Případně zřídily více či méně samostatnéúseky příspěvkových organizací – např.zoologických zahrad (např. samostatnéstředisko ekologické výchovy DiviznaLiberec) či školských zařízení (AlcedoVsetín, Vila Doris Šumperk, zajímavýmpřípadem je Centrum ekologické výchovyDřípatka Prachatice, které bylo jako samostatnýúsek <strong>po</strong>stupně začleněno už doněkolika různých organizací zřizovanýchMŠMT a městem).Veřejná správa může být i zřizovatelemnestátních neziskových organizací –obecně prospěšných s<strong>po</strong>lečností (VISBílé Karpaty, Sluňákov Olomouc). Dílčímzpůsobem do ekologické výchovy samozřejmězasahuje řada dalších vzdělávacích,kulturních a osvětových zařízenízřízených veřejnou správou.Z nejstarších dosud existujících NNO lzejmenovat např. Středisko pro vzdělávánía výchovu v přírodě Chaloupky (dnesjediné nestátní školské zařízení v tomtooboru), Ekocentrum Paleta, Rosa ČeskéBudějovice, Středisko ekologické výchovySEVER, Sdružení pro ekologickouvýchovu Tereza, Středisko hl.m. PrahyToulcův Dvůr, Vita Ostrava, VeronicaBrno.Další nevládní organizací dlouhodoběpůsobící v oboru je Klub ekologickévýchovy, řadu osvětových a vzdělávacíchaktivit realizují i nevládní organizace,které se nespecializují jen na ekologickouvýchovu – např. asociace sdružujícíekologické NNO Zelený kruh, dále např.Arnika, Děti Země, Hnutí Duha či S<strong>po</strong>lečnostpro trvale udržitelný život (STUŽ).


174 | 175Subjekty začleněné do Národní sítě středisek ekologické výchovy, 2006Obr. 12.356 57 58 5960 61 6264 65 66 6768 69 70184948 53 5154 5550828424b8371817978732925 2628272074 752376722424a46442186 891986 902247453940314233 343236StřediskoDalší pracoviště střediskaEkologické výukové programyVzdělávání studentù VŠ a VOŠVzdělávání odborné veřejnostiVzdělávání a osvěta veřejnostiZdroj: Sdružení středisek ekologické výchovyPavučina43796 97287 887 1011 12 13838 9994 93 100919214 1595985169 17Jihočeský kraj1. ČSOP 1506 ZO Šípek2. ČSOP 1802 ZO Makov3. ROSA4. Sdružení pro ochranu botanickézahrady v Táboře5. ZČ HB Forest CEGV CassiopeiaJihomoravský kraj6. ČSOP 5444 ZO Veronica7. ČSOP 54RS Brno8. ČSOP 5507 ZO Pozořice9. ČSOP 5615 ZO CEV Pálava10. Děti Země,Klub za udržitelnou dopravu11. EkoCentrum Brno12. Hnutí Brontosaurus Brno13. Hnutí DUHA – Přátelé Země ČR14. Lipka – Dům ekologické výchovy,Brno15. NESEHNUTÍ Brno16. SVČ Hodonín, CEV Důbrava17. VIS Bílé Karpaty, o.p.s.Karlovarský kraj18. ČSOP 2401 ZO Oharka19. Centrum rozvoje České Skalice20. ČSOP 4506 ZO Křižánky21. ČSOP ZO 4301 Orlice22. INEX-SDA Kostelecké Horky23. Muzeum přírody Český ráj24. SEVER, Brontosaurus Krkonoše24a. SEVER Hradec KrálovéLiberecký kraj25. ČSOP 3602 ZO při SCHKO JH26. ČSOP 3608 ZO Armillaria27. Ochrana Klokočských skal28. S<strong>po</strong>lečnost přátel přírody29. STŘEVLÍK30. ZOO Liberec – MSEV DIVIZNAMoravskoslezský kraj31. ČSOP 6708 ZO Bruntál32. ČSOP 7002 ZO Nový Jičín33. ČSOP 7206 ZO Opava34. ČSOP ZO 7205 Areka35. Hájenka36. VitaOlomoucký kraj37. ČSOP 61RS Iris38. ČSOP 6106 ZO Haná39. Hnutí Brontosaurus Jeseníky40. Hnutí DUHA Olomouc41. PermaLot42. Sdružení lesních pedagogů ČR43. SluňákovPardubický kraj44. ČSOP 4416 ZO Klub ochránců p.p.Habrov45. ČSOP 5215 ZO Zlatá studánka46. Ekocentrum PALETA47. Ekocentrum SkřítekPlzeňský kraj48. Ametyst49. ČSOP 2207 ZO Libosváry50. ČSOP 2704 ZO Spálené Poříčí51. ČSOP 2901 ZO Rokycany52. ČSOP 2902 ZO Radnice53. Děti Země Plzeň54. Nadační fond Zelený <strong>po</strong>klad55. Sdružení IRIS56. Svoboda zvířatPraha57. Centrum inovací a rozvoje58. ČSOP 0104 ZO Praha 1059. ČSOP 0114 ZO Natura quo vadis60. ČSOP 0171 ZO Koniklec61. ČSOP 0185 ZO Dinosaurus62. ČSOP SMOP63. Ekocentrum Podhoubí64. Ekodomov65. PRO-BIO LIGA66. Sdružení SRAZ67. SSEV Pavučina68. Tereza69. ÚESS S<strong>po</strong>dek70. ZČ Hnutí Brontosaurus BotičStředočeský kraj71. ATOM 19071 Javory Černuc72. ČSOP 0209 ZO Vlašim73. ČSOP 0210 ZO Votice74. ČSOP 0801 ZO Klenice75. ČSOP 0808 ZO Bousov76. ČSOP 0907 ZO Polabí77. ČSOP 1111 ZO Zvoneček78. Ekocentrum Kavyl79. Iris, o.p.s.80. Křivoklátsko, o.p.s.81. NSEV Kladno ČabárnaÚstecký kraj82. ČSOP 3304 ZO Tilia83. ČSOP 3701 ZO Ciconia84. Šťovík Teplice24b. SEVER LitoměřiceKraj Vysočina85. ČSOP 1701 ZO SEV Mravenec86. ČSOP 5911 ZO Jihlava87. ČSOP 6288 ZO Kněžice88. Chaloupky, o.p.s.88a. Chaloupky, SEV Ostrůvek89. Sdružení Krajina90. SEV KrajinkaZlínský kraj91. ALCEDO – DDM Vsetín92. ČSOP 5701 ZO Kosenka93. ČSOP 5703 ZO Čtyřlístek94. ČSOP 6003 ZO Planorbis95. ČSOP 6303 ZO Buchlovice96. ČSOP 76/17 ZO Javorníček97. ČSOP 7608 ZO Radhošť98. IS Moravské Kopanice99. LOCUS100. Zelené bydlení


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostLegislativa a dokumentyZákony:• začátek 90. let: Je vytvářen zákonný rámec pro výchovu a vzdělávání o životním prostředív rámci školské a ekologické legislativy.• květen 1990: Tato oblast vzdělávání je <strong>po</strong>prvé částečně kodifikována novelou školskéhozákona (č. 171/1990 Sb.), kde byla formulována <strong>po</strong>vinnost základní a střední školy<strong>po</strong>skytovat „ekologickou výchovu“.• rok 1992: Zákon o životním prostředí (č. 17/1992 Sb.) formuloval základní zásady a definicivzdělávání o životním prostředí, zákon o ochraně přírody a krajiny (č. 114/1992 Sb.)stanovil <strong>po</strong>vinnosti orgánů státní ochrany přírody v ekologické výchově.• rok 1998: Je schválen zákon o právu na informace o životním prostředí (č. 123/1998 Sb.),který se z českých zákonů nejuceleněji věnuje oblasti ekologické výchovy (v §13 stanovuje<strong>po</strong>vinnosti orgánů státní správy a <strong>po</strong> novelizaci v <strong>roce</strong> 2005 také krajů).• rok 2004: Nový školský zákon (č. 561/2004 Sb.) nejnověji reflektuje význam ekologickévýchovy, kterou vymezuje jako jeden ze základních cílů vzdělávání.Vládní usnesení:• První vládní usnesení k ekologické výchově bylo přijato již v 70. letech (1977) a až doroku 1990 bylo jediným dokumentem, o který bylo možno se opírat.• rok 1991: Usnesení vlády ke „Státnímu programu péče o životní prostředí“, do něhožbyla ekologická výchova a vzdělávání zařazena jako jedna ze sedmi priorit.• rok 1992: Usnesení vlády ke „Strategii státní ekologické <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry ekologické výchovyČR na 90. léta“ – na dlouhou dobu jedinému <strong>po</strong>drobnějšímu dokumentu, jenž zabezpečovalales<strong>po</strong>ň základní <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru státu EVVO. Přispěl např. k institucionálnímuzakotvení ekologické výchovy v regionální veřejné správě (okresní úřady) a na MŠMT,k vzájemné komunikaci a koordinaci resortů i k udržení <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ry ekologické výchovyv <strong>po</strong>lovině 90. let.• rok 2000: Nahrazení předchozího strategického dokumentu novým usnesením ke„Státnímu programu EVVO“, který <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ruje vzdělání k udržitelnému rozvoji. Totousnesení je v tříleté periodě aktualizováno a konkretizováno Akčními plány Státníhoprogramu EVVO, které jsou přijímány rovněž formou usnesení vlády.• rok 2001: Přijat Národní program rozvoje vzdělávání (tzv. Bílá kniha) – v oblasti školstvíse jedná o významný vládní dokument, který zdůrazňuje i význam ekologické výchovy.• rok 2004: Přijaty Státní <strong>po</strong>litika životního prostředí (aktualizovaný dokument na léta2004–2010) a Strategie udržitelného rozvoje, kde je oblast vzdělávání o životním prostředídílčím způsobem reflektována.Resortní dokumenty: V resortu školstvíbyl vydán v <strong>roce</strong> 2001 Metodický <strong>po</strong>kynMŠMT k EVVO určený všem školám a školskýmzařízením – <strong>po</strong>drobně <strong>po</strong>pisuje,jak by měl vypadat systém EVVO na škole(zavádí funkci školního koordinátoraEVVO a vytváření školních programůEVVO). Dokumenty zásadního významui pro ekologickou výchovu jsou pakRámcové vzdělávací programy (<strong>po</strong>stupněpřijímány od roku 2003), které vymezujíenvironmentální výchovu jako <strong>po</strong>vinnéprůřezové téma v základním i střednímvzdělávání.Krajské dokumenty: Od roku 2002zastupitelstva krajů <strong>po</strong>stupně přijímajísvé Krajské koncepce EVVO, dnes je máv různé kvalitě zpracována a schválenavětšina krajů. Oblast EVVO se také objevujev některých krajských rozvojovýchstrategiích a programech a v dalšíchdílčích koncepcích, programech a dokumentechv oblasti školství a životníhoprostředí.Školní dokumenty: Na úrovni jednotlivýchškol a školských zařízení je klíčové,že dle metodického <strong>po</strong>kynu MŠMT z roku2001 zpracovávají své školní programyEVVO a dále, že dle rámcových vzdělávacíchprogramů rozpracovávají či budourozpracovávat environmentální výchovujako závazné průřezové téma ve svýchškolních vzdělávacích programech.


176 | 17712.3 Informační s<strong>po</strong>lečnostInformační s<strong>po</strong>lečností se dnes v obecné rovině „rozumí s<strong>po</strong>lečnost, kde kvalita životai perspektiva sociálních změn a ekonomického rozvoje závisí na informacích a schopnosti jejichvyužití, tj. informace se stává klíčovým faktorem takovéto s<strong>po</strong>lečnosti.“ 1) Pro úspěšný rozvojinformační s<strong>po</strong>lečnosti je za<strong>po</strong>třebí efektivního využívání informací a informačních technologiínejen na úrovni veřejné správy, ale i na úrovni domácností a <strong>po</strong>dniků.1)Dytrt, Z., Mikulecký, P., Nejezchleba,M., Prillwitz, G., Roudný, R. (editoři):Etika <strong>po</strong>dnikání a veřejné správy:Informační s<strong>po</strong>lečnost – etická výzva pro21. století. Sborník z 2. mezinárodníkonference, Hradec Králové, 18.–20.5.199912.3.1 Informační s<strong>po</strong>lečnost – veřejná správaDo roku <strong>1989</strong> bylo technické využití informatiky výrazně <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rováno zejména u resortůobrany a vnitra, avšak chyběla <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra zvyšování informovanosti veřejnosti. Na <strong>po</strong>čátku90. let sice došlo k velkému <strong>po</strong>kroku ve využívání vý<strong>po</strong>četní techniky, avšak chyběla cílená<strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra a hlubší vzdělávání, orientace na obsah a využití informací. Vznikaly databázejednotlivých organizací a koncepce tvorby resortních systémů a následně i celého státníhoinformačního systému.V rámci p<strong>roce</strong>su při<strong>po</strong>jení ČR k Evropské unii byl připraven zákon č. 127/2005 Sb., o elektronickýchkomunikacích, na který navázala Státní informační a komunikační <strong>po</strong>litikae-Česko 2006, která pro období do roku 2006 určovala hlavní priority v oblasti dostupnýcha bezpečných komunikačních služeb, informační vzdělanosti, moderních veřejných služebon-line (e-Government) a dynamického prostředí pro elektronické <strong>po</strong>dnikání.Elektronické úřadováníZavádění elektronického úřadování – e-Government, které by mělo vést k efektivnějšímuvýkonu veřejné správy a omezení růstu pracovníků ve veřejné správě, probíhalo vzhledemk problematické optimalizaci p<strong>roce</strong>sů veřejné správy <strong>po</strong>malu. I když v <strong>po</strong>sledních dvou letechdocházelo k <strong>po</strong>dstatnějšímu nárůstu využití moderních informačních a komunikačníchtechnologií (ICT) pro usnadnění kontaktu občanů a <strong>po</strong>dnikatelů s úřady a úřadů mezi sebou,masivní investice veřejného sektoru (ve výši 1,1 mld. eur v <strong>roce</strong> 2006) do ICT očekávanývýsledek nepřinesly.Důvodem je jak přizpůsobování ICT zastaralým p<strong>roce</strong>sům, tak absence instituce, kteráby nadresortně řídila a s<strong>po</strong>lufinancovala e-Government projekty. Budovaly se a nekoordinovaněfinancovaly samostatné resortní projekty e-Governmentu, které s<strong>po</strong>lu nekomunikují,i když některé jsou zajímavé, např. projekt oblasti agendy sociálního zabezpečení a daní.V <strong>roce</strong> 2007 bylo zrušeno samostatné Ministerstvo informatiky ČR a byla zřízena Radavlády pro informační s<strong>po</strong>lečnost jako <strong>po</strong>radní orgán vlády pro oblast ICT a e-Governmentu.Koordinační úlohu pro informační a komunikační technologie (e-Government) převzalo Ministerstvovnitra s tím, že nadresortní koordinaci bude mít na starosti právě Rada vlády proinformační s<strong>po</strong>lečnost.V <strong>roce</strong> 2003 byl spuštěn Portál veřejné správy (http://<strong>po</strong>rtal.gov.cz/) a byly nastartoványdílčí projekty v rámci některých ministerstev (např. Integrovaný <strong>po</strong>rtál Ministerstvapráce a sociálních věcí). Příkladem dobrého fungování e-Governmentu by měl být projektCzechPOINT spuštěný v <strong>roce</strong> 2007. CzechPOINTy, terminály – komunikátory občanů s veřejnousprávou, kterých má být až 4 000, by se měly objevit na obecních úřadech, <strong>po</strong>štách a výhledovětaké u notářů. Cílem je <strong>po</strong>skytnout občanům výpisy z obchodního a živnostenskéhorejstříku, katastru nemovitostí a také výpis z rejstříku trestů. Výpisy jsou sice rychlé a snadnějidostupné, ale z<strong>po</strong>platněné 50 Kč za jednu stránku výpisu.Pro <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ru výstavby státního informačníhosystému ČR vznikla v <strong>roce</strong> 1995meziresortní komise pro řízení státníhoinformačního systému (usnesení vládyč. 534 ze 20. 9. 1995). Pro lepší koordinacipak byla v <strong>roce</strong> 1998 tato meziresortníkomise nahrazena nově vzniklou Radouvlády ČR pro státní informační <strong>po</strong>litiku(na základě usnesení vlády č. 850z 16. 12. 1998).První celostátní projekt e-Governmentv Evropě vznikl ve Velké Británii v <strong>roce</strong>1995, kdy při úřadu vlády vzniklacentrální jednotka informační technologie(CITU), jejímž hlavním cílem bylozma<strong>po</strong>vání a optimalizace projektůveřejné správy a následné spuštění<strong>po</strong>rtálu, na kterém jsou dnes všechnyveřejné služby dosažitelné on-line.V Německu odstartoval v <strong>roce</strong> 2000projekt BundOnline 2005 e-Governmentinitiative, jehož cílem bylo během pěti letprovést optimalizaci a automatizaci 1600hlavních p<strong>roce</strong>sů ve veřejné správě SRN.Důsledkem toho se zkrátilo napříkladvydání koncesovaného živnostenskéholistu z několika týdnů na jednu hodinu.Občan není nucen předkládat množstvídokladů, ke kterým mají díky optimalizaciúředníci přímý přístup. Franciepřistoupila k evidenci a optimalizacisvých p<strong>roce</strong>sů od občana. Provedla revizivšech státních služeb a udělala výčet tzv.životních situací za účelem jejichzjednodušení a zefektivnění prostřednictvíminformačních technologií.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostVyužívání informačních a komunikačních technologiíJak vyplývá ze šetření ČSÚ o využívání ICT ve veřejné správě, využívání osobních <strong>po</strong>čítačů(PC) zde roste již od začátku 90. let a v současné době je veřejná správa <strong>po</strong>čítači plně vybavena(s výjimkou některých obcí). Naprostá většina institucí veřejné správy měla v <strong>roce</strong> 2005při<strong>po</strong>jení k internetu. Všechny krajské úřady měly vlastní webové stránky, u malých obcí jenpřibližně 60 % z nich). Z institucí, které uvedly, že mají vlastní webové stránky, většina publikovalana stránkách spíše informace k řešení různých životních situací a problémů, výrazněméně je však využívaly k nabízení on-line služeb (práce s formuláři on-line, elektronická<strong>po</strong>dání aj. – viz Graf 12.9).V rámci mezinárodního srovnání dostupnosti veřejných služeb on-line v Evropě se v <strong>roce</strong>2006 ve sledovaných indikátorech, tj. v dostupnosti veřejných služeb online a <strong>po</strong>čtu veřejnýchslužeb plně dosažitelných online, umístila ČR z 28 zemí na 22.–23. místě, když oprotiroku 2004 nezaznamenala v této oblasti žádný <strong>po</strong>krok – na rozdíl od většiny zemí, které sev hodnocení umístily za ní, jak vyplývá z Grafu 12.10.Orgány veřejné správy s vlastní webovou stránkou nabízející on-line službyna webových stránkách, k 31. 12. 2005 [%]10080Vysokorychlostní při<strong>po</strong>jení k internetuměly k dis<strong>po</strong>zici všechny kraje. Ales<strong>po</strong>ňjeden osobní <strong>po</strong>čítač s vysokorychlostnímpři<strong>po</strong>jením mělo dále 85,5 %organizačních složek státu a 60,8 % obcís <strong>po</strong>čtem 500 a více obyvatel.Mezinárodní srovnání <strong>po</strong>skytuje Zprávao dostupnosti veřejných služeb v Evropě„Online Availability of Public Services:How Is Europe Progressing?“.http://ec.europa.eu/information_society/eeurope/i2010/docs/benchmarking/online_availability_2006.pdfGraf 12.9Organizační složky státuKrajeObce s <strong>po</strong>čtem obyvatel 500 a víceZdroj: ČSÚ6040200Dostupnost veřejných on-line služeb, mezinárodní srovnání100806040Graf 12.1020042006EU15EU25EU10 (nové členské státy)Zdroj: Online Availability of Public Services:How Is Europe Progressing?, Capgemini200RakouskoEstonskoMaltaŠvédskoS<strong>po</strong>jené královstvíFrancieSlovinskoDánskoFinskoPortugalskoItálieNizozemskoIrskoBelgieLitvaKyprLucemburskoSlovenskoPolskoLotyšsko


178 | 17912.3.2 Informační s<strong>po</strong>lečnost – domácnostiVybavení domácností <strong>po</strong>čítačiV sektoru domácností mělo v <strong>roce</strong> 2007 doma PC 40 % z nich (celkem 1,68 mil. domácností).Při<strong>po</strong>jení k internetu mělo 32 % domácností (1,36 mil. domácností), z toho 80 % z nich(1,08 mil.) vysokorychlostní. Počet domácností vybavených PC a při<strong>po</strong>jením k internetu v letech2003 až 2007 výrazně vzrostl, jak je patrné z Grafu 12.11. V <strong>po</strong>sledním <strong>roce</strong> se významnězměnil způsob při<strong>po</strong>jení domácností k internetu. Značně <strong>po</strong>kleslo při<strong>po</strong>jení prostřednictvímvytáčeného při<strong>po</strong>jení (dial-up), naopak stouplo při<strong>po</strong>jení prostřednictvím ADSL.Přesto ale v mezinárodním srovnání domácností s při<strong>po</strong>jením k internetu ČR stále výraznězaostává za státy západní a severní Evropy a za evropskými průměry (ČR: 29 %, EU15: 54 %,EU25: 51 %) viz Obr. 12.4.Vybavenost domácností osobním <strong>po</strong>čítačem a při<strong>po</strong>jením k internetu [%]403020K <strong>po</strong>pulárním aktivitám se vedle běžnéhovyužití internetu <strong>po</strong>malu řadí i nákupy přesinternet, kde <strong>po</strong>díl jednotlivců ve věku nad16 let nakupujících přes internet vzrostlmezi lety 2003–2007 z 3 na 15 %. Internetve vztahu k veřejné správě <strong>po</strong>užilov <strong>roce</strong> 2007 během <strong>po</strong>sledního šetření ČSÚ34 % uživatelů internetu, což představuje16 % <strong>po</strong>pulace ve věku 16 a více let.Graf 12.114Q 20034Q 20041Q 20052Q 20062Q 2007Zdroj: ČSÚ100Domácnosti s při<strong>po</strong>jením k internetu, mezinárodní srovnání, 2006 [%]Obr. 12.4nejsou informace1–2728–4142–5455–80Zdroj: Eurostat, ČSÚPodíl na celkovém <strong>po</strong>čtu domácností, kdeales<strong>po</strong>ň jeden člen je ve věku 16–74 let.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostPočítačová gramotnost obyvatelstvaHorší situace převládá v celkové informační gramotnosti, resp. <strong>po</strong>čítačové gramotnosti,kde chybí systematické vzdělávání občanů všech věkových kategorií v <strong>po</strong>užívání informačníchtechnologií, chybí např. i „Evropský řidičský průkaz k <strong>po</strong>čítači“ (European ComputerDriving Licence, ECDL), který je běžným standardem ve vzdělávání, u nás však není systematickyvyučován, a ani není <strong>po</strong>žadován např. pro výkon státní správy.Podíl <strong>po</strong>čítačově gramotných byl v <strong>roce</strong> 2005 dle Výzkumu informační gramotnosti 27 %české <strong>po</strong>pulace v produktivním věku. Výzkum se přitom zaměřoval na následující parametry<strong>po</strong>čítačové gramotnosti: znalost <strong>po</strong>jmů z IT, ovládání PC, textového editoru, tabulkovéhop<strong>roce</strong>soru, internetu a grafiky. Z výzkumu rovněž jednoznačně vyplývá (viz Graf 12.12), že<strong>po</strong>čítačově gramotných je 55 % české <strong>po</strong>pulace ve věku 15–17 let, ale <strong>po</strong>uze 2 % osob starších61 let. Vyšší <strong>po</strong>díl <strong>po</strong>čítačově gramotných je mezi muži a vysokoškolsky vzdělanýmiosobami.ČSÚ provádí vlastní šetření zaměřené na zjišťování znalostí práce s osobním <strong>po</strong>čítačema internetem. Poslední údaje z roku 2007 hovoří o tom, že ales<strong>po</strong>ň základní znalost práces osobním <strong>po</strong>čítačem má 51 % a základní znalost práce s internetem má 49 % celkové <strong>po</strong>pulaceve věku 16 a více let. Šetření ČSÚ se od šetření STEM/MARK liší z toho důvodu, že sledujeznalosti práce s <strong>po</strong>čítačem na rozdíl od úžeji definované <strong>po</strong>čítačové gramotnosti, a rovněž<strong>po</strong>užívá jiného rozdělení věkových skupin.Počítačová gramotnost české <strong>po</strong>pulace, 2005 [% <strong>po</strong>pulace]Informační gramotnost se jako zastřešující<strong>po</strong>jem skládá z gramotnosti funkčnía <strong>po</strong>čítačové a představuje schopnostvyhledat, vyhodnotit a efektivně využít<strong>po</strong>žadovanou informaci.Počítačová gramotnost představujeschopnost <strong>po</strong>užívat informační a komunikačnítechnologie ke své práci.Graf 12.126050Věk Pohlaví VzděláníZdroj: STEM/MARK, MI ČR40302010015–17 let18–60 let61+mužženaZŠSOUSŠVŠ12.3.3 Informační s<strong>po</strong>lečnost – <strong>po</strong>dnikatelský sektorVyužívání internetuZe šetření ČSÚ o využívání ICT v <strong>po</strong>dnikatelském sektoru v <strong>roce</strong> 2005 vyplývá, že vlastníwebové stránky mělo více než tři pětiny ekonomických subjektů s 5 a více zaměstnanýmiosobami (62,8 %), z toho největší <strong>po</strong>díl připadal na velké <strong>po</strong>dniky (cca 95 % <strong>po</strong>dniků) a tento<strong>po</strong>díl trvale narůstá. V <strong>po</strong>užívání webových stránek a internetu se ČR řadí k průměru EU.K výrazné negativní meziroční změně došlo v případě <strong>po</strong>dniků využívajících elektronickéhoobchodování, kde přes internet <strong>po</strong>dala elektronickou objednávku (nakoupila) v <strong>roce</strong>2005 necelá čtvrtina firem a dvanáctina firem elektronickou objednávku obdržela (prodala).Z Grafu 12.14 je patrný prudký <strong>po</strong>kles jak nákupů, tak i prodejů přes internet. S <strong>po</strong>klesem<strong>po</strong>čtu ekonomických subjektů prodávajících či nakupujících přes internet došlo i k <strong>po</strong>klesu<strong>po</strong>dílu elektronických prodejů na celkovém obratu zvláště u velkých a středních firem (o cca1–2 % oproti roku 2004). V rámci mezinárodního srovnání prodejů přes internet figuruje ČRna jednom z <strong>po</strong>sledních míst.


180 | 181Podíl <strong>po</strong>dniků s 5 a více zaměstnanci <strong>po</strong>užívajících internetve vztahu k veřejné správě [%]80706050Graf 12.1320032004leden 2006Zdroj: ČSÚ403020100Podíl <strong>po</strong>dniků využívajících elektronického obchodování [%]4035302520Graf 12.1420012002200320042005Zdroj: ČSÚ15105012.3.4 Informační s<strong>po</strong>lečnost a životní prostředíV oblasti životního prostředí bylo již v koncepci Státní ekologické <strong>po</strong>litiky z roku 1990uvedeno, že prvním před<strong>po</strong>kladem nezbytné ekologizace chování lidí bude jejich informovánío rozsahu a charakteru problémů s<strong>po</strong>jených s destrukcí životního prostředí a o možnýchcestách řešení. Bylo stanoveno, že informační systém o životním prostředí musí vznikatv bezprostřední návaznosti na analogické systémy budované ve světě, zejména v rámci OSNa Evropské unie tak, aby bylo možné zajistit srovnatelnost údajů.V <strong>po</strong>lovině 90. let však přetrvávaly problémy s důležitým článkem informačního řetězce –monitoringem životního prostředí. Nebyl uplatňován jednotný systém pro hodnocení ekologickýcha zdravotních rizik a metodika sledování výdajů na ochranu životního prostředí bylaneúplná. Proto byl v dalším období dobudován integrovaný monitoring a informační systém,již s ohledem na standardy Evropské agentury pro životní prostředí a zaveden systém hodnocenívýrobků <strong>po</strong> celou dobu jejich životnosti.Na základě opatření v <strong>po</strong>sledních dvou materiálech Státní <strong>po</strong>litiky životního prostředí semimo jiné vybudoval Registr zdrojů znečištění a emisí (REZZO) tak, aby od<strong>po</strong>vídal <strong>po</strong>žadavkůmEU. Dále byl založen Integrovaný registr znečištění (IRZ) a jako jeden z hlavních nástrojůe-Governmentu resortu byla založena centrální ohlašovna, která je jednotným bodem proelektronická hlášení údajů z <strong>po</strong>dniků a která by se měla stát těžištěm nově budovaného Integrovanéhosystému plnění ohlašovacích <strong>po</strong>vinností (ISPOP). Zároveň se vzhledem k harmonizacis EU a OECD zdokonalil systém environmentální statistiky a environmentálníhoúčetnictví. Měl být zaveden jednotný systém řízení environmentálních rizik, <strong>po</strong>vodně všakukázaly, že implementace tohoto systému byla nedostatečná.Státní ekologická <strong>po</strong>litika byla schválenavládou ČR usnesením č. 210/1990 zedne 18. 7. 1990 a federální vládou usnesenímč. 511/1990 ze dne 26. 7. 1990.Navazující Státní program péče o životníprostředí byl schválen usnesením federálnívlády č. 229/1991 z 18. 4. 1991.IRZ (www.irz.cz) je databáze údajůo vybraných znečišťujících látkách,jejich emisích a přenosech, které majíjednoznačnou územní vazbu (<strong>po</strong>dnik,provozovna). IRZ tak lze využít pro zjištěníkvality životního prostředí v určitémmístě. Zpřístupněním informací <strong>po</strong>d<strong>po</strong>rujeúčast veřejnosti v rozhodování vevěcech životního prostředí a veřejnoukontrolu, a působí tak i na od<strong>po</strong>vědnějšíekologické chování <strong>po</strong>dniků.


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostPro oblast informatiky byla naplánována přeměna Jednotného informačního systémuo životním prostředí na Integrovaný informační systém o životním prostředí (JISŽP), který<strong>po</strong>skytuje komplexní informace o životním prostředí, zjednodušuje a zrychluje přístupk relevantním informacím o životním prostředí. Systém tvoří resortní síť informačních subsystémůa databází s centrálním bodem v <strong>po</strong>době nového Portálu životního prostředí „Faktaa data“ spuštěného v <strong>roce</strong> 2006, který funguje jako jednotná vstupní brána k informacímo stavu a vývoji životního prostředí a aktivitách státu v jeho ochraně. V rámci Jednotnéhoinformačního systému byl dále zprovozněn informační a datový clearinghouse, metainformačnísystém nebo Informační systém statistiky a re<strong>po</strong>rtingu (ISSaR), který zájemcům o informacea data o vývoji a stavu životního prostředí <strong>po</strong>skytuje množství environmentálníchindikátorů a statistických dat.V <strong>roce</strong> 2004 byly také spuštěny Ma<strong>po</strong>vé služby v rámci Portálu, které občanům a <strong>po</strong>dnikůmpřibližují na tematických úlohách prostorové vazby z různých oblastí životního prostředí,dopravy či socioekonomické sféry. Tato prostorová data by se měla v budoucnu stát součástítzv. infrastruktury prostorových dat EU (INfrastructure for SPatial InfoRmation in Europe –INSPIRE). Ma<strong>po</strong>vé služby založené na těchto datech by pak měly být jednotně přístupné přesevropský geo<strong>po</strong>rtál pro území všech členských států EU.Ma<strong>po</strong>vý server CENIA (http://geo<strong>po</strong>rtal.cenia.cz) vykazuje nyní kolem 20 000 unikátníchnávštěv za den. Server je využíván nejen širokou veřejností, ale i veřejnou správou. Díkydostupnosti dat nejen o životním prostředí se snižuje cena nákladů například na <strong>po</strong>řízeníúzemně technické dokumentace obcí o třetinu až <strong>po</strong>lovinu. Obdobně velmi navštěvovanéjsou např. ma<strong>po</strong>vé servery České geologické služby, ČGS-Geofondu a AOPK.Naprosto nejnavštěvovanější, dokonce z celé státní správy, je server Českého hydrometeorologickéhoústavu. V průběhu <strong>po</strong>vodně v <strong>roce</strong> 2002 byla dle statistiky ČHMÚ průměrnádenní návštěvnost přes 2 miliony přístupů denně a při kulminaci <strong>po</strong>vodně dokonce přes 4 milionypřístupů.V oblasti životního prostředí vzrůstá zájem veřejnosti, ale i dalších cílových skupin, o environmentálníinformace, který vede k většímu <strong>po</strong>vědomí o ochraně životního prostředí.Tento vývoj lze vy<strong>po</strong>zorovat např. z <strong>po</strong>čtu žádostí o informace <strong>po</strong>daných na MŽP, jak dokládáGraf 12.15.V současné době se realizuje projekt ENVIKLIK – Environmentální Helpdesk jako další krokpři naplňování principů e-Governmentu v resortu životního prostředí. Jedná se o informačníslužbu ke zprostředkování jednotného přístupu k autorizovaným informacím o životnímprostředí, kterou by měli využívat všichni zájemci o informace – občané, <strong>po</strong>dnikatelé, veřejnáspráva a další. ENVIKLIK by se tak měl stát těžištěm „CzechPOINTu životního prostředí“(viz Obr. 12.5).V oblasti ochrany životního prostředí <strong>po</strong>mohly informační technologie vyřešit problematikuzískávání, uchovávání a zpracování velkého <strong>po</strong>čtu dat a naopak – problematika životníhoprostředí <strong>po</strong>dněcuje další zavádění této techniky a zvyšování informační gramotnosti.Masovější nasazení informačních a telekomunikačních technologií snižuje tlaky na životníprostředí především v <strong>po</strong>době omezování znečištění efektivnější a přesnější kontrolouvy<strong>po</strong>uštění znečišťujících látek, ale i nižší <strong>po</strong>třebou dopravy do zaměstnání, na úřady, zakulturou i naku<strong>po</strong>váním.V souladu s cíli Státní <strong>po</strong>litiky životníhoprostředí pro léta 2004–2010 došlo z důvoduzajištění moderních funkcí sběru,zpracování a šíření informací k transformaciČeského ekologického ústavuna CENIA, českou informační agenturuživotního prostředí, která tyto funkcezabezpečuje.Příklady resortních <strong>po</strong>rtálů a informačních systémů:http://<strong>po</strong>rtal.env.czPortál o životním prostředí „Fakta a data“http://issar.cenia.cz/issarInformační systém statistiky a re<strong>po</strong>rtinguhttp://geo<strong>po</strong>rtal.cenia.czMa<strong>po</strong>vý <strong>po</strong>rtálhttp://mis.env.czMetainformační systémhttp://www.centralniohlasovna.cz Centrální ohlašovnahttp://www.nature.czInformační systém ochrany přírodyhttp://heis.vuv.czHydroekologický informační systémhttp:// www.chmi.czInformační systém kvality ovzdušíMeteorologický a klimatologický informační systémhttp://ceho.vuv.czInformační systém odpadového hos<strong>po</strong>dářstvíhttp://www.geofond.czGeofond / Surovinový informační systémhttp://www.ippc.czInformační systém IPPChttp://www.env.cz/risIS veřejných knihovnických a informačních služeb


182 | 183CzechPOINT životního prostředíObr. 12.5Ohlašovací <strong>po</strong>vinnostZdroj: CENIAMŽPResortníinformačnísystémyZnalostní bázeRegistr znečišťovatelůDatové skladištěIntegrovanýsystém plněníohlašovacích<strong>po</strong>vinnostíPortálživotníhoprostředíResortníorganizaceCall centrumStátnísprávaENVIKLIKPísemný stykPovinnésubjektyVeřejnostInformační <strong>po</strong>d<strong>po</strong>ra HelpDeskŘízení informační výměny v resortu životního prostředíObr. 12.6Evropská komiseMinisterstvoživotního prostředíZdroj: CENIAEvropská agenturapro životní prostředí(EEA)CENIAOdborná a široká veřejnost,soukromé subjekty,nevládní neziskovéorganizace, aj.Členské státy EEAOrganizace v resortuživotního prostředíAOPK, ČHMÚ, ČGS,ČGS-Geofond, VÚV,VÚKOZ, národní parkyPočet žádostí občanů o informace <strong>po</strong>daných na MŽP dle zákona č. 123/1998 Sb.,o právu na informace o životním prostředíGraf 12.154 0003 830Zdroj: MŽP3 5003 0002 6793 1072 5002 2982 0001 5001 3521 00050000 252000200120022003200420052007


Kapitola 12: Věda, školství a informační s<strong>po</strong>lečnostI když jsou informační technologie v celosvětovém měřítku zod<strong>po</strong>vědné za zhruba dvěp<strong>roce</strong>nta emisí oxidu uhličitého, <strong>po</strong>dle studie „Saving the climate @ the speed of light“celosvětové ekologické sítě World Wildlife Fund (WWF) a Evropské asociace operátorů telekomunikačníchsítí (ETNO) vyplývá, že <strong>po</strong>mocí informačních technologií (ICT) lze při ús<strong>po</strong>řeenergií ušetřit až desetkrát více emisí, než tyto technologie vyprodukují. Jak a v kterýchoblastech?Informační a komunikační technologie• využití efektivnějších serverů a virtualizace – lepší využívání diskového prostoru,omezení <strong>po</strong>třeby hardware (až 85 % ús<strong>po</strong>ra energie)Doprava• širokopásmový přístup k internetu – možnost práce z domova• mobilní aplikace – snížení <strong>po</strong>čtu služebních cest a dojížděníSpráva budov• inteligentní ICT – snížení s<strong>po</strong>třeby energie v budovách zajištěním nezbytně nutnéhochodu topení, klimatizace a světla (až o 20 % efektivnější provoz budov)Výrobní firmy• využití síťových technologií k efektivnějšímu řízení p<strong>roce</strong>sů (ús<strong>po</strong>ra až 8 % emisí CO 2)Logistika• optimalizace řízení cest a plánování cest se zásilkamiVeřejný sektor• elektronické <strong>po</strong>dání všech daňových přiznání v Evropě (možná roční ús<strong>po</strong>ra až196 tis. t CO 2)Až 22,2 mil. t CO 2by bylo možné ušetřit,<strong>po</strong>kud by 10 % evropských zaměstnancůnemuselo dojíždět do práce a pracovalona dálku. 2,1 mil. t CO 2by se ušetřilo,<strong>po</strong>kud by <strong>po</strong>lovina všech zaměstnancůnahradila jednu <strong>po</strong>radu ročně videokonferencemi.Až 22,4 mil. t emisí CO 2byse ušetřilo, <strong>po</strong>kud by se nahradilo 20 %služebních cest v Evropě videokonferencemi(ekvivalent emisí vyprodukovaných29 tisíci letů z Londýna do New Yorku).


184 | 185Seznam <strong>po</strong>užité literaturyAnalýza stavu výzkumu, vývoje a inovací v České <strong>republice</strong> a jejich srovnání se zahraničím v <strong>roce</strong> 2007, Úřad vlády ČR, Rada pro výzkum a vývoj, 2007Bilance zásob výhradních ložisek nerostů ČR, ČGS – Geofond, Praha 2007Doprava a životní prostředí v ČR, MDS, 1999Energetická bilance ČR v letech 2003, 2004, 2005, ČSÚ, Praha 2007Energy technology perspectives, OECD 2007Environmental Data Compendium, OECD 2004European Strategy for Sustainable, Competitive and Secure Energy, Comision of the Euopean Comunities, Brussels 2006Gregory R. D., Van Strien A., Voříšek P., Gmelig-Meyling A. W., Noble D. G., Foppen R. P. B. & Gibbons D. W. (2005): Developing indicators for European birds,Philosophical Transactions of The Royal Society B 360: 269–288Hladný J. a kol.: Studie Vyhodnocení <strong>po</strong>vodňové situace v červenci 1997, Souhrnná zpráva projektu, MŽP 1998, http://www.chmi.cz/hydro/souhrn/uvod.htmlIntenzifikace sběru, dopravy a třídění komunálního odpadu, Projekt VaV 720/2/00, MŽPJust T. a kol.: Vodohos<strong>po</strong>dářské revitalizace, výstup projektu VaV-1D/2/20/11/2004, Artedit, Praha 2005Kašpárek L. a kol.: Meteorologické a hydrologické vyhodnocení jarní <strong>po</strong>vodně 2006 na území ČR, ČHMÚ 2006, http://www.chmi.cz/hydro/<strong>po</strong>v06/index.html,citováno 5. 5. 2008.Klaus V., Tomšík V.: Makroekonomická fakta české transformace, NC Publishing, 2007Kouba K., Vychodil O., Roberts, J.: Privatizace bez kapitálu, Zvýšené transakční náklady české ekonomiky, Karolinum, Praha 2005Krečmer V.: Veřejně prospěšné funkce lesa v krajině, seminář Fakta a mýty o českém lesním hos<strong>po</strong>dářství, 24. 6. 2008Kubát J. a kol.: Předběžná souhrnná zpráva o hydrometeorologické situaci při <strong>po</strong>vodni v srpnu 2002, http://www.chmi.cz/hydro/<strong>po</strong>v02/index.html, 5. 5. 2008.O vývoji dopravy a životního prostředí v ČR v <strong>roce</strong>: studie, 1998, 2001, 2005, 2006, CDV pro MŽPObchod v České <strong>republice</strong> v <strong>roce</strong> 2004, 2005, MPOObchod-doména s<strong>po</strong>třebitele, MPO, 2001Obnovitelné zdroje energie v <strong>roce</strong> 2006, (online) MPO, 2007Operační program životní prostředí, http://www.opzp.czPanorama zpracovatelského průmyslu ČR 2006, MPO, Praha 2007Plán hlavních <strong>po</strong>vodí České republiky schválený usnesením vlády České republiky ze dne 23. května 2007 č. 562, MZe, Praha 2007Pod<strong>po</strong>ra prevence před <strong>po</strong>vodněmi II, Dokumentace programu 129 120, Ministerstvo zemědělství ve s<strong>po</strong>lupráci s Fakultou stavební ČVUT v Praze,katedrou hydrotechniky, Praha 2006Pytlík P.: Ekologie ve stavebnictví, Svaz <strong>po</strong>dnikatelů ve stavebnictví v ČR, 1997Rakovský J.: Elektronický útok proti emisím, Euro, 2008, roč. 11, č. 14, str. 60–61Reif J., Voříšek P., Šťastný K., Bejček V. & Petr J. (2007): Population increase of forest birds in the Czech Republic between 1982 and 2003,Bird Study 54: 248–255Reif J., Voříšek P., Šťastný K., Bejček V. and Petr J.: Agricultural intensification and farmland birds: new insights from a central European country, Ibis: in pressRočenky Českých drahRočenky dopravy, MDS, resp. MD, PrahaRočenky znečištění ovzduší na území ČR, ČHMÚSdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, http://www.sovak.cz/Směrný vodohos<strong>po</strong>dářský plán ČR, Vodohos<strong>po</strong>dářské věstníky 1997–2006, VÚV T.G.M., v.v.i. PrahaSpěváček V. a kol.: Transformace české ekonomiky. Politické, ekonomické a sociální aspekty, Linde nakladatelství, Praha, 2002Starzyczná, H., Steiner J.: Maloobchod v českých zemích v proměnách let 1918–2000, Slezská univerzita v Opavě, Karviná, 2000Statistická ročenka půdního fondu, ČUZKStatistické ročenky životního prostředí ČR, MŽP, ČSÚStátní <strong>po</strong>litika životního prostředí 2004–2010, MŽP, Praha 2004Straková J.: Vzdělávání: instituce na okraji veřejného zájmu. In: Sociologické studie, Sociologický ústav AV ČR, Praha 2006Strategie ochrany před <strong>po</strong>vodněmi pro území České republiky, MZe, Praha 2000Šišák L.: Význam produkční funkce lesů pro s<strong>po</strong>lečnost, seminář Fakta a mýty o českém lesním hos<strong>po</strong>dářství, 24. 6. 2008Tošovská E.: Foreign Trade in Environmental Goods in the Czech Republic (1993–2002), Prague Economic Papers 4, 2004


Hos<strong>po</strong>dářství a životní prostředí v České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>Vašíček J.: Výsledky Národní inventarizace lesů, seminář Fakta a mýty o českém lesním hos<strong>po</strong>dářství, 24. 6. 2008Velká RIA k vodnímu zákonu č. 254/2001 Sb., pracovní verze, EEIP, a.s.Vodohos<strong>po</strong>dářské věstníky ČR, VÚV T.G.M., v.v.i., Praha.Vonka M.: Pasivní domy, ČVUT, 2003Vrbová M.: Sledování skladby domovního odpadu v hl. m. Praze, Odpady č. 8–9: str. 6–9, 1995Zahradník P.: Kalamity v českých lesích – minulost a současnost, seminář Fakta a mýty o českém lesním hos<strong>po</strong>dářství, 24. 6. 2008Zelená kniha výzkumu, vývoje a inovací v České <strong>republice</strong>, Technologické centrum Akademie věd ČR, Praha 2008Zpráva o stavu vodního hos<strong>po</strong>dářství České republiky 2006, MZe, Amsterdam–Paris–Praha, s.r.o., Praha 2007Zpráva o životním prostředí České republiky 2006, MŽP, Praha 2007Zpráva o životním prostředí České republiky 2007, MŽP, Praha 2008Zpráva pro zpětný odběr některých výrobků za rok 2004, VÚV T.G.M. – CeHO, 2005Zpráva vlády o stavu české s<strong>po</strong>lečnosti: Příloha Hos<strong>po</strong>dářských novin, Praha 6. 3. 1999Žídek L.: Transformace české ekonomiky <strong>1989</strong>–2004, C.H.Beck, Praha 2006Životní prostředí – prostředí pro život?, CENIA, česká informační agentura životního prostředí, Praha 2007


Hos<strong>po</strong>dářství a životní prostředí v České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>Hos<strong>po</strong>dářství a životní prostředív České <strong>republice</strong> <strong>po</strong> <strong>roce</strong> <strong>1989</strong>Editorka: Lenka VolaufováAutoři:Kateřina Brožová, Jana Dlouhá, Jaroslav Fereš, David Horatius, Edita Jungvirtová, Jaromír Kovář,František Kubelka, Jiří Kulich, Leona Matoušková, Jan Mertl, Michaela Milatová, Blanka Nosková,Zdenka Podhajská, Jan Pokorný, Jan Sůsa, Lenka Volaufová, Lenka Vrtišková, Jan ZemanPřeklad do angličtiny: Lucie KráglováO<strong>po</strong>nenti:Jiří Bendl, Rut Bízková, Jaroslav Blažek, Ivan Dejmal, Tomáš Hák, Alena Marková, Světlana Svitáková,Pavel Šremer, Jiří ŠtudentS<strong>po</strong>lupracovníci:Jiří Bečvář, Eva Branišová, Jarmila Cikánková, Jana Čermáková, Vladimír Dobeš, Pavel Doubrava,Milena Drašťáková, Josef Durdil, Jiří Fereš, Věra Havránková, Simona Helová, Petr Holý, Jiří Hradec,Josef Janda, Jaroslav Klusák, Miroslav Kopáček, Zdenka Kotoulová, Jiří Kvapil, Lenka Pátková, Jana Petruchová,Irena Plocková, Jan Prášek, Tomáš ŘezníčekAutoři děkují za s<strong>po</strong>lupráci pracovníkům Ministerstva životního prostředí, Centra pro otázky životního prostředíUniverzity Karlovy, Českého statistického úřadu, Českého hydrometeorologického ústavu a Výzkumného ústavuvodohos<strong>po</strong>dářského T.G.M., v.v.i.Grafický design a sazba: FORMATA v.o.s. s <strong>po</strong>užitím fotografií Ilony SochorovéTisk: Antonín Prchal – PROTISKVydala: CENIA, česká informační agentura životního prostředí, 2008Vydání: prvníISBN: 978-80-85087-67-3Vytištěno na papíře vyrobeném bez <strong>po</strong>užití chloru.

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!