Pulsy 4/2015 Zvětšeniny z Kožmína
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
gické škole v Brně, která se o rok později přeměnila<br />
v Pedagogickou fakultu tehdejší Univerzity<br />
Jana Evangelisty Purkyně, dnešní Masarykovy<br />
univerzity.<br />
Publikovat (nepočítáme-li několik krátkých<br />
článků z let těsně po válce) začal Kožmín také<br />
v polovině padesátých let. Svými recenzemi a odbornými<br />
statěmi přispíval do časopisů Host do<br />
domu, Zlatý máj, Červený květ, Plamen, Orientace,<br />
Literárních noviny či Estetika až do konce<br />
let šedesátých. Soustředil se především na domácí<br />
i zahraniční literární tvorbu, k níž přistupoval<br />
se znalostí českého strukturalismu, kterému<br />
dával filozofický přesah a obohacoval jej i svou<br />
mimořádnou vnímavostí vůči drobným a téměř<br />
nepostřehnutelným prvkům textu. Zpočátku se<br />
Kožmín věnoval stylistice díla. Roku 1966 se habilitoval<br />
prací Styl současné prózy, která vyšla<br />
v knižní podobě pod názvem Umění stylu. Kožmínova<br />
knižní prvotina se soustředí jak na obecnou<br />
analýzu a úvahy o postavení uměleckého stylu,<br />
tak i na rozbor tvorby pětadvaceti českých prozaiků<br />
s cílem pojmenovat specifické znaky v textech<br />
těchto autorů. Jako druhý v pořadí byl vydán<br />
Styl Vančurovy prózy, který ale vznikl už na začátku<br />
šedesátých let a autor se v něm podrobně<br />
zaměřuje na kompozici, vypravěčskou techniku<br />
a slohové vrstvy celého Vančurova díla od raných<br />
povídek po vrcholné romány.<br />
Po srpnové okupaci se stejně jako mnoha dalším<br />
změnil život i Zdeňku Kožmínovi. Přestože<br />
byl v roce 1969 zvolen proděkanem, byl následně<br />
s nástupem normalizace nucen z politických<br />
důvodů fakultu opustit. Jeho Umění stylu se<br />
ocitlo na seznamu zakázané literatury se zdůvodněním,<br />
že se v něm Kožmín věnuje až na<br />
výjimky rozboru textů těch autorů, kteří nejsou<br />
vůči staronovému režimu loajální (Škvorecký, Linhartová,<br />
Lustig, Aškenazy, Trefulka, Klíma). Začíná<br />
tak nová etapa jeho života, znovu se stává<br />
středoškolským učitelem, tentokrát v Zastávce<br />
u Brna, kde může pracovat také díky gentlemanské<br />
dohodě s tamějším ředitelem. Slíbil totiž, že<br />
na sebe během svého zastáveckého období nebude<br />
příliš upozorňovat. Během sedmdesátých<br />
let tedy Zdeněk Kožmín nepublikuje, ale plně se<br />
soustředí na pedagogickou práci a dělá i mnoho<br />
nad rámec běžných učitelských povinností – na<br />
gymnáziu založí i školní noviny nebo divadelní<br />
soubor. To ovšem neznamená, že by na psaní rezignoval<br />
zcela.<br />
Teprve po odchodu do důchodu v polovině<br />
osmdesátých let, kdy se také postupně uvolňuje<br />
politický tlak, začal Kožmín znovu zveřejňovat<br />
své příspěvky – vedle recenzí v denním tisku hlavně<br />
v časopise Český jazyk a literatura. A v roce<br />
1986 se mu podařilo vydat i knižní publikaci,<br />
učební text Interpretace básní, v němž se zaměřuje<br />
na to, jak zprostředkovat lyrickou poezii<br />
studentům a jakými cestami dospět k jejímu po-<br />
PULSY - studentská literární revue // 13
Change language