Kalevala_CZ

VIII
stírá se na: základné zákony, stavovské privileje, občanské
a trestné právo, národohospodářské zákony
s jistými omezeními, církevní, námorské a vojenské
zákony, zákony o měně, státním banku a posléze na
zákony o všech berních. Mezi mocnářem a sněmem
prostředkuje senát,' jehož předsedou je generál-gubernátor,
Senátu je vyhrazeno konečné vypracování
zákonů, když byl mocnář usnesení sněmu o nich dal
byl své schválení.
Finsko tedy těší se nejúplnější samosprávě, již
upotřebilo ku sdělání nejednoho zákona, jenž není
Rusům pohodlný, zvláště při veliké blízkosti finské
hranice od stoličného města ruského. Na př. udělali
si Finové zákon, který uvaluje veliké poplatky na
cizozemce (těmi rozumějí se i Rusové), kteří přišli
do Finska za živností. Finsko má svou vlastní měnu;
1 finská marka = 1 franku. Má i vlastní vojsko, jehož
smí býti užito jen k obraně finského území;
vojsko finské má ruskou velicí řeč, ale důstojníky
v něm mohou býti jen rodilí Finové. Napřoti tomu finští
důstojníci jsou připuštěni i do ruské armády. Podobně
i občanské úřady ve Finsku jen Finové směji zastávati,
kdežto .na straně ruské stejného omezení proti nim
není. Skolství národní jest úplně finské; na universitě
v Helsingforse přednáší se švédsky a finsky. Ruských
škol je pořídku a zřízeny jsou jen pro dítky
Rusů.
Po nemilýeh skušenostech, kterých Rusko nabylo
s Poláky, car Mikuláš pojal nedůvěru i k Finům;
sněmu jejich nesvolával a 1'. 1850 vydal drakonický
úkaz, kterým dovolil užívati finského jazyka toliko
ve věcech náboženských a hospodárských, v ostatních
pak -ohorech je zakazoval. Cár Alexandr II. zrusil
zákaz svého otce a počal sněmy svolávati; a panující
car Alexandr nejen že veškeré svobody země
v platnosti ponechal, nýbrž ještě provedl rovnoprávnosť
finského jazyka se švédským, jenž do r. 1883
jakožto jazyk historické šlechty držel ony ve všem veřejném
životě Finska.
K vyznačení kulturnýeh pokroků, kterých tento