Milenecký zpravodaj

MILENECKÝ ZPRAVODAJ
Občasník o událostech v levandulové vinotéce
aneb Co se přihodilo od září do prosince 2015
... spousta dalších taškařic se odehrála, čtěte a zírejte!!

Několik vět místo úvodníku
„...Dobré je, že nejvyšší nabídku můžeme jako stávající nájemce dorovnat.
Ale velký prostor už skutečně nemáme. Takže držte palce! A děj se vůle
Boží!“
Těmito slovy jsem uzavíral minulé úvodní slovo, informující o veřejné
zakázce na prodej vinotéky. A jak jsem řekl, tak se stalo: za spolupráce své
rozvětvené rodiny jsme se rozhodli dorovnat nejvyšší nabídku a má firma
MSA4 s. r. o. by se tedy měla stát vlasníkem. Nyní probíhá schvalování na
úřadu Prahy10 v radě a později ještě v zastupitelstvu. Po schválení budeme
muset onu nechutnou částku zaplatit a zase čekat, až proběhne převod
nemovitosti. Podle zkušeností vlastníků bytů v domě vím, že to může trvat i
rok. Předběžně tedy předpokládám, že ve vinotéce, když dá Bůh zdraví, pár
let ještě pobudu.
Ondra Zvěřina
Dnes v čísle:
● S Martinem Kozákem nejen o víně
● Ochutnávky vín mladých i dospělých
● Pelmel událostí aneb o co všechno přišli ti, co nepřišli

Letem světem ochutnávek
Novoměstská radnice – 14. říjen
Akci uspořádala společnost Kupmeto.cz a užili jsme si ji věru vrchovatě. Vinaři tuzemští a převážně
zahraniční přivezli dokonalá vína – jen jeden Francouz si stěžoval, že jeho nabídka není úplná, protože se s
ním nepřiletěla všechna zavazadla, ale pokud počkáme do podvečerních hodin, bude jeho soubor vín
kompletní. Což o to, počkali jsme, ale s přibývajícími hodinami a vypitými vzorky už na jeho víno nebylo
ani pomyšlení...
Bílé značky Wantz chutnalo i mně, i když mám raději
červené. Pánové vedli odborné diskuse, jsou to znalci a
mohou se do nich bez obav pouštět.
Srdečním povoláním pro Martinu Hozmanovou je vše
kolem vína. Umí lidem poradit, co mají pít, kdy to mají
pít, jak to mají pít. V tom si s ní Ondra rozumí.
Gaskoněc vypadal typicky francouzsky a pěkné bylo i jeho
víno.
Půvabná hosteska nalévá Châteauneuf-du-pape a hoši
nevědí, nač se dívat dřív...
Mé oblíbené argentinské vinařství zastupoval Holanďan.
Na konverzaci ve španělštině tudíž nedošlo.
Martin Severa a Martina Honzáková – milovníci a znalci
vína nemohli na akci chybět.

Syndrom mrkvové zmrzliny
S Martinem Kozákem o víně, obchodě a učení
Hlavní aktivitou rodinné společnosti Kupmeto CZ spol. s r.o. je víno, jeho dovoz
a distribuce. Na vinařském trhu působí již 15 let.
Společnost víno dováží z více
než 40 malých a středně
velkých vinařství z Francie,
Itálie, Austrálie, Chile,
Argentiny, Jižní Afriky a Rakouska
a distribuuje je na
území celé České Republiky a
Slovenska. Všechna dovážená
vína jsou podrobena precizní
selekci a po zařazení do
portfolia jsou neustále pod
ostrou supervizí kvality.
Dále distribuuje moravská
vína ze středních a malých
vinařství, která prošla v poslední
době modernizací, i těch,
která byla založena nedávno a
preferují rozvoj a flexibilitu
vůči poptávce trhu.
Rozhovor s jednatelem společnosti
Kupmeto CZ Martinem
Kozákem na akci, kterou jeho
firma pořádala v říjnu v
Novoměstské radnici, se
uskutečnil až na závěr degustace.
Ještě že tento záznam
není zvukový – posluchač by
okamžitě poznal, že osobě ve-
doucí rozhovor se poněkud plete
jazyk.
Jak se vzdělává člověk, který
obchoduje s vínem?
Vzdělávat se je neustálá potřeba,
trh vínem je brutálně rozdroben,
během našeho rozhovoru vzniknou
třeba dvě tři nová vinařství,
která budou vyrábět další ze
světových vín, musíte držet prst
na tepu vinného vývoje. Přečíst
si knihu z doby před 25 lety je
fajn, ale nestačí to. Je třeba se
nepřetržitě rozvíjet, nedozvědět
se něco nového o víně je pak v
obchodě znát. Nejde jen o to
držet se trendů a módy. Každý
region, každá země to má jinak,
nikdo tu širokou problematiku
nedokáže najednou uchopit,
potřebujete si neustále doplňovat
informace, musíte si umět s
klienty i vinaři povídat. Můžete
třeba něco neznat, můžete
přiznat, že nic nevíte o víně z
Malty, ale jen jednou, nemůžete
totéž udělat ve dvaceti sedmi
zemích EU. Musíte být v něčem
kovaná, nemůžete říct, rozumím
německým vínům, ale o rakouských
nic nevím. Pomůckou
obchodníka vínem je literatura,
internet, neustálá komunikace
s vinaři, a to s vědomím, že
většina zdrojů je v cizím jazyce.
Klíčový bod jsou zahraniční
zdroje, český trh je velmi malý,
velmi ovlivnitelný tuzemským
děním, například o švýcarském
víně tady toho moc nenajdete...
Ale ano, je tu přeci zmíněný
internet!
Jistě, ale nechcete-li užívat jako
hlavní zdroj informací wikipedii,
musíte v drtivé většině jít do
originálního jazyka, hledat na
původních webech. Obchodovat s
francouzskými víny a nemluvit
aspoň trochu francouzsky je vel-

mi komplikované, během komunikace
s vinařem se dozvíte
detaily, „drby“, v rodném jazyce
se s vinaři diskutuje daleko
lépe. V zahraničí vychází pět
klíčových časopisů s redakčními
tými, které jsou velmi erudované,
každý den ochutnávají
kvanta vín, takové týmy v
Čechách nikdy mít nebudeme.
Je potřeba ovšem umět oddělit
zrno od plev. V Americe je dost
slušných vín, lidé tam sice víno
nijak zvlášť nepijí, ale umějí o
něm psát, pak jsou to materiály
z Francie, Itálie, Španělska,
Německa, Rakouska, pořád jsou
to zahraniční zdroje a je už
jedno, zda je to online nebo
tištěné.
Je obchod o tom, že si posíláte
prospekty, nebo je potřeba
mít nějaké další kvalifikační
předpoklady, aby to člověk
mohl dělat?
Z právního hlediska prakticky
žádné. Existuje nekonečná řada
vinařství, na první pohled
vybrat něco, co chutná a není
špatné, není zas takový poblém.
Kvalita jde relativně nahoru. Je
to o selském rozumu, je nutné
umět poznat, jak je to dobré a
zda je kvalita vyvážena cenou,
super víno za sto eur najdete
snadno, ale najít super víno za
pět euro je makačka – a i když
už ho najdete, jsou tu další
negativa: etiketa neprodejná,
vinař blázen, region, který je
nepřijatelný. Vy můžete trvat na
svém, byla jste tam na
dovolené, příjemně jste ji prožila
a tamější víno vás zaujalo,
tak ho nakoupíte za spoustu
peněz a najednou ho nikdo ne-
chce a proděláte. Řeklo by se,
lepší bude oprostit se od emocí
nebo nadšení, být velmi
racionální – kdyby se to ale
dělalo podle excelovské tabulky,
všichni by vozili to
samé, nemělo by to žádnou
přidanou hodnotu a vše by se
dalo odhadovat podle čísel v
tabulce. Tak to taky nefunguje,
emoce i racio musejí být
vyvážené; vinař může být
srdcař se speciálními odrůdami
a postupy, takové víno se
někdy stane trhákem sezony a
někdy ne, projeví se syndrom
mrkvové zmrzliny – ten u obchodu
s vínem naprosto funguje.
Občas tu mrkvovou
zmrzlinu potřebujete, z Popelky
se může stát princezna, ale
většinou Popelka zůstane, čím
byla. A konečně můžete i přivézt
víno z Makedonie, prohodit
pár papírů a říct, že je to
víno z Pálavy, a věřit, že vám
to projde. I to je obchod s
vínem.
Od vás je ovšem víno výborné
a bez podfuků. Potřebujete
nějakou speciální
vlastnost na to, abyste poznal,
že víno je dobré?
Všichni ji máme – chuťové
pohárky. A jako obchodník
pak potřebuju ekonomické uvažování
– základy byznysu jsou
stejné pro všechny sortimenty
zboží: mít něco, co někdo chce, a
za cenu, která mu vyhovuje.
Vy máte pěkná vína za dobrou
cenu...
Jsem totiž hrozně šikovný kluk a
makám na tom 15 let od rána do
večera. A pak mám to tajné know
how. Člověk nejen musí umět
poznat, co je dobré a co špatné, to
je nutná podmínka, ale ne
dostačující. Musím umět víno
prodat v takovém objemu, abych
uživil sebe a ostatní, to je to
zásadní. Když prodáte Frantovi
200 lahví, obchodníkem se ještě
nestanete. Víno je příjemný produkt,
obchodovat s ním se zdá být
prosté, ale k prodeji chuť nestačí,
musí se dosáhnout potřebného
objemu, a to ne jednou, ale trvale,
což si lidi většinou nedokáží
představit.
zb

Letem světem ochutnávek
Nepochopitelná degustace
V hotelu Hilton v Praze se v říjnu konala International Wine Show Prague. Nepochopitelná
byla proto, že trvala jedno odpoledne a účastnilo se jí 79 vystavovatelů.
Každý z nich v průměru nabízel
10 vín, takže prostým násobením
to činí celkem 790 druhů.
Troufám si přechutnat v rámci
jednoho dne maximálně 60
vzorků, a to při dobré kondici, v
příjemném prostředí a při dostatku
toho, čemu Španělové říkají
Tapas (malé porcičky různých
pochutin). Proto jsme hned na
začátku vynechali italská, moravská
a moldavská vína, čímž se
okruh degustace radikálně zúžil.
Co nás tedy zaujalo?
Protože jsme vynechali italská
vína, hned jedním začnu. Na
stánku 5 to byla specialita se 17 %
alkoholu chutnající jako bonbon,
který si z dětství vybavuji jak co
do vzhledu, tak chuti, ale nevím
jak se jmenuje (myslím si, že se
prodává i dneska).Ten bonbon je
světlehnědé barvy, není lesklý, ale
spíše matný a vypadá, jako kdyby
ho pokrýval jemný prášek.Víno je
sladké, z vinařství Martinez ze
Sicílie a jmenuje se Aromatic
Wine Rosso Mandorla. Bohužel
ho neobjednám, protože minimální
dodávka do ČR je 1 paleta,
což je 600 lahví. Podobné to bylo
i u ostatních vinařů. Hledali spíše
dovozce než prodejce.
Stánek 28 Scheidercker a Fils
Francie Alsacko. Tady nám kupodivu
chutnal Gewürztraminer
a o trochu víc ještě Gewürztraminer
Reserve. Na stánku 33
Ruppertsberger Weinkeller Hoheburk
EG Německo region Pfalz to
byl polosuchý Riesling Hofstück a
Imperial Riesling.
Stánek 35 Weigut Michel Německo
region Nahe překvapil pěkným
Dornfelderem a Rieslingem Trocken.
Stánek 58 Oliveira vystavoval
pěkná portská vína za přijatelnou
cenu. Možná se někdy objeví i zde
ve vinotéce.
Za bombu celé výstavy prohlašuji
stánek 63 Don Cristobal Argentina
Mendoza, kde byla dobrá
všechna vystavovaná vína (15
druhů). Především pak Cristobal
1492 Barrel selection Malbec,
Cristobal 1492 Barrel selection
Shiraz a úplně best of kupáž
„Triana“ Malbec Shiraz Cabernet.
Na stánku 64 jsme z vinařství
Covinca Španělsko ochutnali
několik vín a překvapilo zde
dobré Terrai OVG s nákupní
cenou 2 eura.

Na druhé straně za největší blbost
výstavy považuji prezentaci oranžového
vína. Pít to nešlo! Ani
jsem v paměti neudržel původce
tohoto nápadu, ale mám dojem,
že to byli nějací Slovinci. Pro
vysvětlení oranžová vína svou
barvu i typickou chuť získávají
ležením na slupkách, čímž
dochází k vyluhování barviv a
tříslovin, jakož i dalších chuťových
a vonných látek. Nečekejte
tak jiskrnost a svěžest bílých
druhů, pro oranžová vína je
typická spíše chuť bylin, koření,
vůně lesní či podzimní, je to víno
tak nějak zadumané. Oranžová
vína vás překvapí, možná i lehce
zaskočí. Nepijte to, ale pokud už
musíte, nechte svou láhev oranžového
dostatečně vydýchat!
Ondra

Začalo to burčákem
Na tuhle ceduli jsme my, milovníci burčáku, čekali jako
na smilování. A dočkali jsme se...
...burčák byl letos obzvláště lahodný a kupodivu jako
první se na pultíku objevil ten červený. Prostě zážitek.
Martin na bílém koni nepřijel, zato přivezl
martinské
11. 11. v 11 hodin 11 minut se v Obloukové
před vinotékou u Milenky srocoval dav – žádná
nepovolená demonstrace se ale nekonala,
naopak vše bylo povolené a navíc očekávané:
martinská vína letos vinaři slibovali mimořádná
a na taková už stojí za to si nějakou tu chvilku
počkat.
Vinaři nelhali, na to, že to byla vína mladinká,
měla správnou chuť i vlastnosti, kupodivu i červená
se zaskvěla tak, že se po nich jen zaprášilo.
Modrý portugal z vinařství Vajbar neměl chybu,
i Štěpánkův Müller Thurgau potěšil chuťové
pohárky, byť je to bílé a tomu já moc neholduji.
Martinskou husu si každý musel upéci sám, ale
kachní jatýrka či paštika s čerstvým chlebíkem
prázdný žaludek potěšila stejně, ne-li víc.

Salut, Beaujolais nouveau!
Otevírání Beaujolais nouveau tradičně třetí
čtvrtek v listopadu se uskutečnilo po celém
světě, i Paříž, ohromená teroristickým útokem
13. listopadu, nepodlehla strachu a svátek
mladého vína oslavila.
Z pěti osvědčených značek u Milenky mi
nejvíce chutnalo to nejdražší. A co že se to
koštovalo?
1 Pardon
2 Pardon Villages Chatelard
3 Baron Chatelard
4 H. Brac Perriere
5 H. Brac Perriere Village
Rabín Efrajim Karol Sidon o košer vínech
z Chrámců
daleko k pohrdání Božím stvořením, a proto,
když je mu zapovězeno cizí víno, je
bezpodmínečně nutné jej opatřit vínem
vlastním, to je vínem dovoleným, to je vínem
košer, to je vínem z Chrámců. Tak je to!
Víno obveseluje srdce, a když člověk upadne
do trudnomyslnosti, nalézá v něm dobrého
přítele, jenž mu ukáže život i z té lepší
stránky. Zbožný Žid, jenž by ve své
trudnomyslnosti nemohl své srdce obveselit,
by se tak mohl dostat na cestu, jež nemá

Levandulová vinotéka ve víru událostí
Den staroměstského orloje – 8. října
Nejstarší funkční orloj na světě s většinou původní mechaniky z 15. století právě uvedeného
dne oslavil svých 605 let.
ulice, známý také jako mistr
Hanuš. Ten stroj opravil, zdokonalil
a nově přidal kalendářní
desku a pravděpodobně i první
pohyblivou sošku - Smrtku. Tyto
výrazné úpravy a osmdesát let,
kdy původní autoři byli už zapomenuti,
způsobily, že dalších
450 let byl právě on považován za
autora orloje.
Během staletí byl orloj několikrát
z gruntu opravován, hrozil mu i
zánik a zhoubný byl i požář
radnice na konci druhé světové
války. Vše přežil a zatím poslední
opravu absolvoval před 10 lety.
Hodiny byly na věž staroměstské
radnice instalovány v roce 1402.
První zmínka o Staroměstském
orloji však pochází až z 9. října
1410, kdy byl dokončen. Purkmistr
a rada města chválí mistra
Mikuláše z Kadaně za vynikající
práci, která je v listu velice přesně
popsána. Z popisu vyplývá, že se
Sonet orlo jí
U Milenky se slaví dnes
šest set let a pět
co orloj pražský prvně hles
a odbil času sled
Ač starší je než mnohý z nás
je svěží, jarý, čilý
turisty volá zvonku hlas
vždy v houfech k němu pílí
Tož buď vždy dobře namazán
ať nebojíš se vlhkých rán
a soukolí neskřípe ti
Zvedáme tobě na počest
tři čtyři sklenky – možná šest
pro příští staletí!
jednalo o astrolábový orloj.
Zadatování vzniku orloje do roku
1410 bylo objeveno a dokázáno
teprve nedávno. Až po roce 1980
bylo prokázáno, že autorství lze
přičíst právě Mikuláši z Kadaně
podle výpočtů Jana Šindela.
V roce 1490 orloj opravoval pražský
hodinář Jan Růže z Jilské
605. výročí orloje jsme ve vinotéce
oslavili vínem a poezií,
obojí bylo na vysoké úrovni.
Orlo jí oslavy
Orlo bylo orlo je
oslavme den orloje
připijem mu na zdraví
ať nikdy nechuraví!

Kdo se bojí, nesmí do vinotéky
aneb Dušičkový rej strašidel
Halloween je anglosaský lidový svátek, který se
slaví 31. října, tedy den před křesťanským
svátkem Všech svatých, z jehož oslav se v Irsku
vyvinul. Ten se do Irska dostal z Říma a slavit
svátek v předvečer je zase židovská tradice,
neboť Židé počítali začátek dne již předchozím
západem slunce. Pro naše končiny není typický,
ale to nám nevadilo, abychom si ho neužili i s
potřebnými atributy: měli jsme vyřezané dýně (z
jakéhosi barevného plastu), byly přítomny
příšery a kostlivci, jen černých koček se jaksi
nedostávalo. Přeci jen jsou nám bližší ty tradiční
Dušičky...

Krátký proces s Aurorou – 7. listopad
Nějak nám to nedalo a zkusili jsme, jak by to
bývalo 7. listopadu (nebo 25. října?) 1917
vypadalo, kdyby bylo s Aurorou naloženo, jak
se to stalo u Milenky...
Nálada byla vpravdě slavnostní, z tribuny kynul
soudruh, věnce k padlému hrdinovi byly řádně
položeny, dokonce za zpěvu Pochodu padlých
revolucionářů, svíčky v lampionech usazeny a
zapáleny a lampionový průvod vyrazil na svou
pouť mezi stoly až do místa události
nejdůležitější: spláchnutí křižníku Aurora do
záchoda, ovšem s nejvyššími poctami.
Jak to bylo prosté, jak snadné... Snad proto, že
křižník byl z papíru a účastníci této bohužel
poněku opožděné kontrarevoluce se vydatně
posilňovali skvělým vínem.

Když se rojí čerti... nebo andělé?
Na půl anděl, na půl ďábel v mém pojetí –
nebylo to sice tak dokonalé, jak jsem si
představovala, ale pro tu srandu až až...
Zato tohle byl pekelník, jak se patří, dokonce si
s sebou přinesl i naporcovaného hříšníka k
snědku
a padlý anděl, co s ním přišel, se chlubil, jak
dobře jdou hříšníkům dloubat oči.
Byla to hrůza hrůzoucí, ale anděl Ondra vše
jistil svou běloskvoucí přítomností. I když s ním
čert s drzostí sobě vlastní laškoval.

Chtěl bych být víc než jen přítel tvůj..., anděl i
čert svorně a procítěně ztvárňují tuto známou
píseň.
I štamgast Tomáš se přidal ke všeobecnému
blbnutí, konečně aspoň kousek Mikuláše – nebo
spíš Santy či dědy Mráze?
Taneční kreace a pantomimická představení
jsou na facebooku vinotéky v podobě videa, na
fotce je pouze zvěčněno, jak tento rohatý
andělíček zahajuje ptačí tanec.
Po závěrečném defilé všech protagonistů za
zvuků znělky pořadu Možná přijde i kouzelník
nám hříšník už jen pokynul z kotle, jako by chtěl
naznačit: jen počkejte za rok!
... A tuhle jste znáte?
Běží zajíc okolo cukrárny a nedá mu to, vejde
dovnitř a ptá se cukráře: „Máte mrkvovou
zmrzlinu?“ „Nemáme,“ odpoví udiveně cukrář –
co je to za blbost, mrkvová zmrzlina, vrtí přitom
hlavou. Druhý den je tu zajíc znovu a ptá se: „Už
máte mrkvovou zmrzlinu?“ Cukrář zase odpoví
záporně a vrtá mu hlavou, co na té zmrzlině asi je,
když ji ten zajíc tak chce. „Tak já mu ji udělám,“
rozhodne se a další den, když dorazí zajíc se svou
obvyklou otázkou, mu radostně odpoví: „Ano,
máme mrkvovou zmrzlinu.“
Zajíc se potutelně zašklebí a řekne: „Ta je ale
hnusná, co?“

Paběrky, zajímavosti a očekávané události
Někteří lidé chodí do vinotéky pracovat, jako
například náš dobře známý a oblíbený
Teplákový ředitel. Právě provádí účetnictví.
Hledí přitom na účtenku, jako by nevěřil svým
očím... Ještě že má v ruce sklenku!
Předmikulášká čertovsko-andělská merenda
byla ryze dámské provenience. Ale proč ne,
dámám rohy sluší, že?
Je váš bramborový salát „taky“ nejlepší?
Staňte se tedy
„NEJLEPŠÍM BRAMBOROVÝM SALÁT-
NÍKEM ROKU 2015“
Podmínkou soutěže je zaregistrování vašeho
vzorku bramborového salátu (cca ½ kg) dne 22.
12. 2012 do 19:00 hod.
Ochutnávat a hodnotit budou všichni přítomní
ve vinotéce. Nejlepší bramborový salát bude
vybrán tajným hlasováním a nejpozději ve
20:30 hod. bude vyhlášen vítěz, který bude
odměněn 1 lahví španělského sektu Cava.
V listopadu se uskutečnila opět jedna vernisáž,
tentokrát v Café Alternatif v Mezibranské a
kromě Teplákového ředitele v roli kurátora
výstavy se jí zúčastnili i další známé osobnosti,
které lze pravidelně spatřit u sklenky bílého v
levandulové vinotéce. A kdo že to vystavoval?
No přeci Zdena a výstava nesla název, to byste
neuhádli: Dušičky.

Milenecký zpravodaj
občasník levandulové vinotéky
Vydavatel:
Odpovědná redaktorka:
Ondra
Zdena
Dáno do tisku: 16.12. 2015
Jelikož občasník není evidován Ministerstvem kultury, je to vlastně samizdat a jeho šíření je možné jen v
prostorách levandulové vinotéky v Obloukové ulici.