Parkinson Help - VLNY - 13-2017 MAIL

romana67

ČTVRTLETNÍK VLNY PARKINSON-HELP Z. S.

JAN ŠKRKAL – OTEC PARKINSONIÁD

VÍCE NA STR. 23

MOTTO: POMÁHÁM TOBĚ, POMÁHÁM TAK I SOBĚ


LÁSKA DIVY DOKÁŽE

Marcela Vojtovičová

Před léty do očí muže se dívala,

jeden pohled stačil a ona se zamilovala.

Těžko říci, kdo koho více tehdy miloval,

když ten zázrak v lázních Čeladná se stal.

Netrvalo dlouho, jejich svatba byla,

lásku těch dvou prstýnky navždy zpečetila.

Ty jsi byla jeho a on byl zase tvůj,

jen vaše oči říkaly to, o čem jste si již dávno snívali.

Radost, jako muška zlatá, chvíli při nich stála,

než zpráva o Parkinsonovi na okno zaťukala.

Ta žena se však nedala a svým způsobem

s nemocí svého muže bojovat začala.

V Rožnově klub založila,

aby život lidem s Parkinsonem ulehčila.

Na pomoc Lidku přivolala,

aby těla ztuhlá rozhýbala.

Besedy, cvičení, schůzky a rekondice,

to je práce, která ji času zabere vždy nejvíce.

Věřte, že jednoduché to není,

připravit vše k našemu uspokojení.

Dělá to však pro nás s potěšením a ráda,

porazit Parkinsona, to by si ze srdce přála.

Ten se však drží zuby, nehty,

bojovat s ním, není úkol vůbec lehký.

Pět let klub v Rožnově máme,

nemoci přibývá, a tak se rozrůstáme.

Vlaďce, Lidce i spřízněným duším děkujeme,

že budeme pravidelně cvičit, to my slibujeme.

Vlaďce a Honzovi chceme přát, hodně štěstí, zdraví,

aby ještě mnoho let se vzájemně milovali.

Ruce své propletou, oči se setkají,

sny svoje budou snít, a to čas zastaví!

Za Klub Parkinson - Help Rožnov pod Radhoštěm

Marcela Vojtovičová


SLOVO

ŠÉFREDAKTORKY

Vážení a milí čtenáři,

opět nastal podzim, čas krátkých dnů

a dlouhých večerů. Miluji chodit po horách,

toulat se přírodou, objevovat krásy okolí, a tak

se přiznám, že vlhké, sychravé dny zrovna

nemusím, neboť mě nutí více se schylovat do

tepla domova. Ale co, říkám si, konečně bude

OBSAH

Úvodní slovo 3

Novinky z DS Háje 4

Na odborné téma 5–8

Z klubů:

Český Ráj 9

Praha 10

Rožnov pod Radhoštěm 11–12

Ostrava 13–15

Karlovarsko 16

10. Parkinsoniáda 17–19

Unie Roska na Parkinsoniádě 20–22

Zamyšlení Honzy Škrkala 23

Fejeton - Elektrický skútr 24–25

Fejeton - Korsika 25–28

Jeden z nás - Václav Veselý 29–30

Jsou s námi - Liduška Babiánová 31–35

Okénko - Kurkuma 35–36

Klinické studie/hodnocení 36–38

Jako vždy na jedničku 39

více času věnovat se ostatním koníčkům.

Mimo jiné, ráda archivuji rodinné fotografie.

A tak vybírám ty nejhezčí pořízené snímky,

lepím je do alba a vybavuji si letní zážitky, jež

zachycují. Z příspěvků našich čtenářů jsem

se přesvědčila, že i oni rádi vzpomínají na

léto, na prázdniny, na dovolenou. Přitom se

nejedná pouze o vzpomínky soukromé, ale,

a především, o vzpomínky ze společných

setkání parkinsoniků, jejichž vyvrcholením

jistě bylo setkání na 10. Parkinsoniádě,

již tradičně pořádané spolkem Parkinson

Slovácko v čele s manžely Škrkalovými,

kterým za vše patří naše velké poděkování.

Přeji vám hezké chvilky strávené nad VLNAMI.

Za redakci časopisu

Hana Hettychová

Vlny číslo 13/2017

Vydává Parkinson-Help z. s.

IČ 22754059

Registrováno pod číslem: MK ČR E 22279

Vychází v říjnu 2017.

Redakce:

Mgr. Hana Hettychová

Jana Večlová

Roman Pošta

Marie Salavcová

Martina Uhrová

Mgr. Vlaďka Malíková

Redakční rada:

prof. MUDr. Robert Jech, Ph. D.

odb. as. MUDr. Kateřina Menšíková, Ph.D.

odb. as. MUDr. Tereza Uhrová, Ph.D.

Mgr. Dagmar Zavadilová

Bankovní spojení: č. ú. 251244245/0300

Adresa: Parkinson-Help z.s.

Dürerova 2177/18, 100 00 Praha 10

č.ú. veřejné sbírky: 268127424/0300

DMS PARKI na telefon 87 777

DTP a design: Vítězslav Jančák

http://grafik.ujancaku.net

Tisk: www.tiskdo1000.cz

Foto obálka: Radek Frýsa

4 VLNY 13/2017


ÚVODNÍ SLOVO

Jako každý rok, i ten letošní, jsme ukončili

půlroční sezónu aktivit s koncem

školního roku.

Klub P-H Praha už třetím rokem pořádal

„Zvonkobraní“ v DS Zvonková na Praze 10.

S obsluhou, přípravou a úklidem vydatně

pomáhali dobrovolníci, bez kterých bychom

to zvládli jen stěží. Dobré jídlo a pití

s ledem bylo zcela na místě a bylo ho dost.

AKTUÁLNĚ

Z CENTRÁLY

rozjet na dovolené, chaty, hlídat vnoučata

či děti, a pokusili jsme se nabrat sil.

Uprostřed prázdnin do klubové nečinnosti

vstoupila 10. Parkinsoniáda. Na Moravu,

kde se Parkinsoniáda konala, se nás

celkem sjelo 47 a odvezlo se devět medailí.

Při zoufalém vedru, je cestování dráhami

a autobusy poměrně dost vyčerpávající

pro zdravé, natož tak pro nemocné.

Za úctyhodné reprezentování a za ochotu

jet přes půl republiky vám děkuji.

Právě na Parkinsoniádě jsem si uvědomila,

jak skvělé lidi kolem sebe mám.

A to i díky tomu, že se ochotně, jako

jeden muž, chopili sedmi dortů a podle

jejich velikosti nastoupili a popřáli

Honzovi Škrkalovi k jeho nedávným 70.

narozeninám. Bylo u srdce hřející vidět

celé P-H sedět při večerním programu

u jednoho stolu, jak si povídají, sdílejí

si zážitky, či skotačí v tanečním rytmu.

Klub P-H Rožnov ukončil sezónu tradičním

„Grilování u Svobodů na vršku“.

A i u ostatních klubů se činnost přes

prázdniny pozastavila, abychom se mohli

Mám vás ráda a těším se na další aktivity,

které spolu prožijeme.

Romana Skála-Rosenbaum

VLNY 13/2017 5


CENTRUM

PARKINSON

NOVINKY Z DENNÍHO STACIONÁŘE – DS HÁJE

Po prázdninovém odpočinku denní

stacionář opět funguje v plném provozu.

Klienti se vrátili z dovolených, ať už

od moře, či z chaloupek.

Máme pro vás určité pozvání a také

několik novinek.

V denním stacionáři DS Háje proběhl

„Den otevřených dveří“, který se konal

dne 3. října 2017. Od 10:00 proběhla

prohlídka Domova, také se zodpovídaly

případné dotazy účastníků. Další

akcí bude Vánoční jarmark, který

proběhne v našem domově ve středu

13. listopadu 2017 od 16:00.

Tímto se s vámi loučím, i když zůstávám

stále ve styku s klienty s Parkinsonovou

nemocí a těším se s vámi na

viděnou nejpozději 11. dubna 2018 na

společném setkání ku příležitosti Světového

dne Parkinsonovy nemoci.

Romana Kolářová

A teď k těm novinkám. Do stacionáře

nastoupil nový kolega Dominik. Máme

z toho radost, protože mužských je

v sociálních službách jako šafránu. Další

novinkou je, že se po mateřské dovolené

vrací vedoucí Denního stacionáře

Lucie Holušová. Denní program a otevírací

doba stacionáře zůstává beze

změn. Telefonní čísla se rovněž nemění.

6 VLNY 13/2017


NA ODBORNÉ

TÉMA

POSTAVENÍ ZDRAVOTNICKÉHO ASISTENTA

V OŠETŘOVATELSKÉM TÝMU – ANEB KDYŽ

DVA DĚLAJÍ TOTÉŽ, NENÍ TO TOTÉŽ

Mgr. Patrik Burda

Anotace:

Příspěvek pojednána o kompetencích nelékařských

zdravotnických pracovníků. Jedná

se o srovnání kompetencí mezi zdravotnickým

asistentem a všeobecnou sestrou.

Autor si uvědomuje obtížnost orientace

v jednotlivých profesích ve zdravotnických

službách. Problém s orientací „kdo je kdo“

nemají jen pacienti a rodinní příslušníci,

ale také někdy i zdravotníci samotní. Dle

vyhlášky o činnostech zdravotnických pracovníků

a jiných odborných pracovníků

jsou stanoveny kompetence jednotlivých

profesí. Bohužel, v praxi je často tato vyhláška

těžko uchopitelná a nejsou výjimkou

situace, kdy dochází k porušování

této vyhlášky a na zdravotnické asistenty

jsou kladeny úkoly, které jim nenáleží. Ve

zdravotnickém zařízení může docházet

k situaci, kdy některé činnosti, které patří

do rukou všeobecné sestry, přebírají zdravotničtí

asistenti. Je potom paradoxem,

kdy zdravotnický asistent vykonává vyšší

kompetence, na které není během kvalifikační

přípravy připravován (za tabulkový

plat zdravotnického asistenta vykonává

práci zdravotní sestry).

Kdo je zdravotnický asistent

Zdravotnický asistent je maturitní

obor, který se studuje na středních

zdravotnických školách. Jedná se

o čtyřleté denní studium nebo pěti

leté večerní studium. Podmínkou pro

přijetí je splnění povinné školní docházky

a příjímacího řízení (na tomto

místě je nutno uvést, že průměr známek

ze základní školy bývá mnohem

horší než při oboru všeobecná sestra

v minulosti – dle názoru autora není

možno i z tohoto důvodu vrátit vzdělávání

sester na střední školy). Vzdělávání

vychází z Rámcových, potažmo

Školních vzdělávacích programů.

Druhým způsobem, jak získat kvalifikaci,

je vzdělávací program akreditovaného

kvalifikačního kurzu ministerstva

zdravotnictví ČR (jedná

se o 900 hodinový kurz). Dle názoru

autora není možno všechna témata

probrat jako při přípravě na střední

zdravotnické škole.

VLNY 13/2017 7


NA ODBORNÉ

TÉMA

Kompetence zdravotnického asistenta

a všeobecné sestry

Není cílem tohoto článku poukázat

na kompetence dle vyhlášky. Ovšem

jsou situace, kdy se neorientují v problematice

ani zdravotníci samotní.

Z vlastní zkušenosti autora, jako učitele

na střední zdravotnické škole a všeobecné

sestry, lze jako příklad uvést:

• zjišťování informací, hodnocení,

škály (zdravotnický asistent získává

informace nutné ke stanovení ošetřovatelských

problémů, ovšem hodnocení

a škálování patří do rukou

všeobecné sestry)

• podávání léčebných přípravků (problém

nastává u podávání přípravků

intravenózní cestou, což patří do

rukou všeobecné sestry, ale z důvodu

personálního zajištění chodu

oddělení toto běžně vykovávají zdravotničtí

asistenti, kteří tuto problematiku

nemají odučenou a nacvičenou,

jedná se jen o informační téma

v rámci studia)

• měření a hodnocení fyziologických

funkcí (zdravotnický asistent je může

měřit, ale již by je neměl vyhodnocovat.

V úplném extrému by to znamenalo,

pokud by natočil EKG a pacient by

měl na křivce patologii, asistent toto

nemusí poznat a může dojít k prodlení)

• převazy (asistent může asistovat při

tomto výkonu, ale již by neměl určovat

a popisovat v jaké fázi je rána, jaký

stupeň hojení vykazuje a jaké převazové

materiály je vhodné použít)

A co dál… Asistenty nahradí praktické

sestry

V poslední době, nyní dokonce Parlamentem

ČR a senátem, prošla novela

zákona o vzdělávání nelékařských

profesí, kdy by po absolvování střední

zdravotnické školy a roku na vyšší odborné

škole byla udělena absolventu

kvalifikace praktické sestra (v praxi by

tedy přibyla další pozice se svými kompetencemi,

tzn. mezi sanitáře, ošetřovatele,

zdravotnické asistenty, všeobecné

sestry pracující pod odborným

dohledem či bez odborného dohledu

by přibyla pozice praktická sestra). Pro

pacienty by orientace mezi jednotlivými

nelékařskými profesemi byla velmi

složitá. Také se uvažuje o změně v odborném

dohledu pro budoucí praktické

sestry, kdy je dle novelizace zákona

stanoveno, že dohlížející zdravotnický

pracovník musí být nepřetržitě telefonicky

dostupný s fyzickou dosažitelností

do 30 minut, dále odborný dohled

může provádět také lékař.

Dle názoru autora tato novelizace není

šťastná z několika důvodů:

• v multidisciplinárním týmu by praktická

sestra byla jediná bez vysokoškolského

vzdělání (multidisciplinární

tým tvoří lékař, fyzioterapeut,

nutriční terapeut, sociální pracovník,

psycholog, ergoterapeut, atp.)

• činnosti vykonávající při poskytování

ošetřovatelské péče jsou čím, více

složitější a náročnější nejen na technické

provedení, ale také na teoretické

poznatky

8 VLNY 13/2017


NA ODBORNÉ

TÉMA

• na střední školy jsou přijímáni studenti,

kteří by před časem navštěvovali

učební obor (někdy není možné

z jejich hlediska pojmout množství

informací, které potřebuje praktická

sestra ke své práci, např. aplikace

infuzních roztoků, zavádění invazivních

vstupů atd.)

oddělení, ap.). Konfrontace se smrtí

v instituci (ve zdravotnickém zařízení)

není pro žáky šťastná (často

právě zdravotnická zařízení nejsou

schopna správně uchopit problematiku

paliativní péče a provádět důstojnou

péči o umírajícího až do jeho

poslední chvíle).

Zdravotnický asistent z pohledu učitele

na střední zdravotnické škole

Zdravotnický asistent má své místo

v ošetřovatelském týmu (jsou zdravotnická

zařízení, která dokázala uchopit

tuto profesi a problematiku jejích

kompetencí, a ve kterých již léta není

problém v dané oblasti). Zdravotnický

asistent není všeobecná sestra, obě

profese mají rozdílná kurikula vzdělání,

rozdílnou přípravu a své kompetence.

I přes jistý souhlas se současným modelem

vzdělávání všeobecných sester

autor vnímá určité problémy při přípravě

na povolání.

Největší problémy při přípravě

zdravotnických asistentů v následujících

oblastech:

• Věk – kdy žák střední zdravotnické

školy odchází na praktickou výuku

do zdravotnických zařízení (obor

Ošetřovatel ve 2. ročníku a obor

Zdravotnický asistent ve 3. ročníku)

ve věku 16, respektive 17 roků. Dle

názoru autora je tento věk nízký na

setkávání s bolestí, utrpením či smrtí

(praktická výuka většinou začíná

na pracovištích, jako jsou léčebny

pro dlouhodobě nemocné, interní

• Problémy výuky – při přípravě na

povolání jsou vyučována témata

podle Rámcových vzdělávacích programů

a mohou nastat paradoxní

situace, kdy se žák setkává v praxi

s péčí o těžce nemocné a umírající

pacienty, přičemž teoreticky je tato

problematika probírána v rámci

přednášek předmětu psychologie až

ve 4. ročníku.

• Způsob péče vzorů – současná situace

ve zdravotnictví není dobrá

nejenom v oblasti personální kritické

situace, ale také v podmínkách. Zdravotníci

jsou často přepracovaní, demotivovaní

a unavení. Toto vše se odráží

nejen na přístupu ke studentům,

ale také na způsobech komunikace,

přístupem ke své profesi a předávání

nevhodných informací budoucím

VLNY 13/2017 9


NA ODBORNÉ

TÉMA

zdravotníkům. I když pro studenty

jsou sestry z praxe vzorem, setkávají

se skutečností, kdy jsou odrazováni

od práce ve zdravotnictví, jsou nabádáni

k tomu, aby neposkytovali kvalitní

péči (takhle to nedělejte, v praxi

je to jinak, naučte se podávat infuze,

stejně to budete dělat, atp.)

• Izolace od reality – studenti bývají

často odtrženi od reality, bolest a utrpení

znají z PC her, popř. z videí na

You-Tube. Problém nastává z komunikací

face to face, kdy studenti sice

dokáží komunikovat přes sociální

sítě, ale běžná komunikace v určitých

situacích jim činí problémy. Odtržení

od reality u nich nastává i v tom smyslu,

že mohou z televizních seriálů

vnímat, jak je medicína všemocná,

a že se v ní vše odehrává jako v seriálech

z urgentních příjmů.

Jak se budí víly

Jan Ztepilý

Krajka je z pavučin, kapiček rosy,

malířem jitro, co každou noc kosí.

Tma již je v nesnázích, odchází záhy,

k slunci se nakloní nebeské váhy.

Hlavy své znavené uložit musí,

bytosti andělské, co den je dusí.

S příchodem stmívání jejich moc sílí,

vílám je znamením, magickou chvílí.

Rozbřesk jsou hvězdy, plující oblohou,

nyní se před Tebou, skrývat již nemohou.

Procitnou ze snění, v nadvládě noci,

stanou se ve chvilce, geniem loci.

Autor fotografie: Radek Frýsa

Novinka na trhu

Lehké skládací elektrické vozíky

FLEXiThrone

informace včetně foto a videa

můžete zhlédnout na

http://www.flexithrone.cz/

10 VLNY 13/2017


Z KLUBŮ

Klub Parkinson-Help

ČESKÝ RÁJ

předsedkyně: Helena Váňová

místopředseda: Vlastimil Kolář

kontakt: ceskyraj@parkinson-help.cz

Z plánovaných akcí bych vám chtěla

představit ještě tu, na kterou se já

osobně velmi těším, a kterou plánujeme

na začátek roku 2018. Pod názvem

„Setkání šikovných ručiček“ proběhne

setkání parkinsoniků, které láká cokoli

tvořit vlastníma rukama. Jana Večlová

Naše první setkání po prázdninách

proběhlo v sobotu 16. září. Navštívili

jsme Muzeum motocyklů v Borku,

zacvičili jsme si v Domě pečovatelské

služby v Radvánovicích pod vedením

naší cvičitelky Mileny Špínové. Odpoledne

se slova ujala ředitelka Parkinson-Help

Romana Skála-Rosenbaum.

Představila nám některé pomůcky,

které usnadňují život zdravotně postiženým,

vyzkoušeli jsme si pár fíglů,

jak obelstít „OFF stav“ - tuto informaci

uvítali především noví členové klubu

a jejich partneři.

Z plánu činnosti

„Tančíme nejen s parkinsonem“

- pokračujeme v oblíbeném cvičení

v rytmu hudby s lektorkou Lucií Pfeiferovou.

Zacvičit si můžete každý pátek

v Klubu Aktivních Seniorů (KAS), Žižkova

ulice 2047, Turnov.

Setkání v Liberci - zájemci o členství

i stávající členové nás najdou každý druhý

čtvrtek od 16 do 17 hodin v klubovně

Komunitního střediska Kontakt v Liberci,

Palachova 504/7, v 5. patře (přesné

termíny najdete na našem webu).

a Václav Veselý nám pomohou s tvorbou

obrázků, Renata Jarošová nás naučí

tvořit z pedigu nebo vyrábět krásné

figurky z korálků a drátků.

Podrobnosti najdete na našich stránkách

http://www.parkinson-ceskyraj.cz

Helena Váňová

VLNY 13/2017 11


Z KLUBŮ

Klub Parkinson-Help

PRAHA

předsedkyně: Jana Večlová

místopředseda: Roman Pošta

kontakt: praha@parkinson-help.cz

Klub Parkinson-Help-Praha má novou

předsedkyni klubu

Bylo to po mne těžké rozhodnutí, nahradit

Janu Večlovou ve funkci předsedkyně

klubu, ale protože Janu znám již dlouho,

a vím, čím musela v posledním půl roku

Pro ty, co mne neznají:

Jmenuji se Marta Veselá, narodila jsem

se v Jeseníku. Své dětství jsem prožila

na Dobříši u babičky a dědy. Vzhledem

k tomu, že babička měla obchod

s hračkami, prožila jsem snad nejkrásnější

dětství na světě.

Vystudovala jsem střední hotelovou

školu se zaměřením na gastronomii,

která mne moc baví. Pracuji v mateřské

škole jako vedoucí stravování

a často po práci jezdím dělat rauty na

různých prestižních akcích.

projít, souhlasila jsem s nabídkou Romany

Skála-Rosenbaum, že povedu klub

Praha minimálně do konce roku. Budu

se snažit, aby naše schůzky a společné

akce byly zajímavé, abyste dostali všechny

informace, budu ráda, když přijdete

sami s nějakou iniciativou, jak si zpříjemnit

den, schůzi nebo nějaký výlet.

Mám ráda práci v kolektivu, do něhož

si vybírám lidi zejména podle kvality

práce a podle toho jak se chovají. Kolikrát

je lepší obyčejný člověk, který se

umí chovat a pracovat než arogantní

šéf ověnčený tituly.

Marta Veselá

vesela.marta@seznam.cz

12 VLNY 13/2017


Z KLUBŮ

Klub Parkinson-Help

ROŽNOV POD

RADHOŠTĚM

předseda: Vlaďka Svobodová

místopředseda: Jan Svoboda

kontakt: parkinson-roznov@seznam.cz

Jarmark neziskových organizací

Stalo se již tradicí, že v měsíci září probíhají

v našem městě Rožnov pod Radhoštěm

Dny sociálních služeb.

V úterý 5. 9. 2017 se jako první konala

přednáška: „Žijí mezi námi!“ na téma

Parkinsonova choroba, která proběhla

v zasedací místnosti Městského

úřadu. Pracovnice „Stromu života“ seznámila

přítomné s pomůckami pro

nemocné, a také s možností využití

služeb domácí péče.

Poté se ujal slova MUDr. Martin Nevrlý

z Fakultní nemocnice v Olomouci. Ve

své přednášce probral všechny příznaky

onemocnění PN a současné možnosti

jejich léčby.

Vyslovil i smutnou skutečnost, že i když

v mnoha nemocech nastává kýžený

obrat a výzkumy pokročily v léčbě

např. Alzheimerovy nemoci, u Parkinsonovy

nemoci se žádný převratný obrat

ve výzkumu nekoná a nemoc nadále

patří k nevyléčitelným.

Pana doktora Nevrlého doplnila vrchní

sestra Mgr. Petra Řeháková a vedoucí

sestra Centra pro diagnostiku a léčbu

neurodegenerativních onemocnění při

FN Olomouc Renata Coufalová, a to

především praktickými radami pro nemocné

PN.

Je třeba poděkovat pracovníkům Městskému

úřadu za to, že tuto přednášku

VLNY 13/2017 13


Z KLUBŮ

a besedu umožnili a poděkovat především

hostům z Fakultní nemocnice

v Olomouci, že si na nás udělali čas

a erudovanou přednáškou seznámili

všechny přítomné (a byl jich plný sál)

s touto nevyléčitelnou nemocí, možnostmi

léčby a neocenitelnými praktickými

radami. Děkujeme!

Další den proběhl na náměstí Jarmark

neziskových organizací v sociální oblasti.

Prezentaci našeho klubu provedla

paní Lidka Babiánková, horlivá

propagátorka chůze s Nordig-wolking

holemi. Představila náš klub, který

bude letos slavit 5. výročí vzniku. Na

připraveném pódiu probíhal kulturní

program, který provázel všechny Dny

sociálních služeb. Jak již bylo řečeno,

Dny se staly tradicí, a tak se můžeme

opět těšit na příští ročník.

Marcela Vojtovičová

14 VLNY 13/2017


Z KLUBŮ

Klub Parkinson-Help

OSTRAVA

předseda: Ing. Jiří Ocelka

místopředseda: Ing. Eva Kubelková

kontakt: ostrava@parkinson-help.cz

Konference ke světovému dni Parkinsonovy

nemoci – Polsko

V naplánovaný čas, paní doktorka -

neuroložka Anežka Gorkowska z místní

kliniky program zahájila. Její první

slova k předsedovi Klubu parkisoniků

Jastrzembie, panu Karlu Kuraszovi

směrovala a s velkou kyticí v náručí mu,

za vzornou a dlouhodobou 18letou činnost

a práci, kterou pro nemocné vykonal

a dosud vykonává, děkovala.

Členové ostravského klubu Parkinson-Help

již delší dobu udržují přátelství se svými kolegy

z Polska, kteří je letos v červnu pozvali

na slavnostní konferenci konanou ve městě

Jastrzembie-Zdroj.

Setkali jsme se 12. 6. 2017 na Univerzitním

náměstí v Karviné, byli jsme čtyři.

Počasí nám přálo, a tak jsme společně

vyrazili na onu konferenci. No ale, aby

nějaká vzpomínka na tento den nám

zůstala, musím přiznat, že hned po

ránu jsme v Polsku trochu i zabloudili.

Ale vše se v dobré obrátilo a do cíle

jsme v čas dorazili.

Milé bylo přivítání - členové z Warszawy,

Lodzie, Katowic i Trzebinia, se

k nám hned ubírali a mile nás vítali, i slzičky

se v očích objevili.

Dále přednášky lékařů a rehabilitačních

sester dle plánu následovaly. Rovněž

kulturní program nechyběl - i národní

písně ze Slezska jsme si společně

zazpívali. Na závěr prohlídku lázeňským

parkem jsme absolvovali.

Pořadatelé všem účastníkům popřáli hodně

zdraví, poděkovali za účast a tlumočili,

abychom se o své dojmy ze společného

setkání se svými přáteli doma podělili.

Za Klub Parkinson-Help Ostrava

Anna Koleková

VLNY 13/2017 15


Z KLUBŮ

Ostravská Parkiniáda

Letošní ostravská PARKINIÁDA proběhla

v sobotu 10. 6. 2017 v Centru

volného času v Ostravě-Porubě. Počasí

nám tentokrát nepřálo - pršelo, nás

to ovšem nezaskočilo, a dá se říct, že

v počtu 50 účastníků se nás z celé republiky

sešlo.

Prezentace v 9:30 začala. V 10:30 předseda

soutěžící i doprovod přivítal, vzácné

hosty a vedení z Prahy představil.

Ředitelka P-H, Ing. Romana Skála – Rosenbaum

štěstí soutěžícím popřála.

Soutěžilo se ve stolním tenise či v Holandském

biliáru (my tomu šupec v Ostravě

říkáme). Rovněž motoriku rukou

jsme si vyzkoušeli a rybičky lovili. Uzly na

motouz se nám také hezky dařili. Organizační

skupina ostravského klubu nám,

jako každým rokem, svačinku a škálu

různých zákusků k posilnění připravila.

Na svačinku se vždy všichni moc těšíme,

protože nám pekárna Illík chleba darem

dodává. Účastníci se již předem doptávají,

zda ten chutný chléb s domácím

sádlem a cibulí opět ochutnají.

Že se všichni soutěžící snaží, to nám

fotografiemi zdokumentuje a na po-

16 VLNY 13/2017


Z KLUBŮ

zvání vždy ráda mezi nemocné přijde

paní Mgr. Jana Janošcová. Ne vždy se

setkáváme s takovým přístupem.

Velmi nás to povzbuzuje k chuti do

další činnosti. Snaha podporovat

v aktivitě nemocné, a tím jim pomáhat

zvládnout jejich bolesti a strasti,

není marná a viditelně přináší radost

a spokojenost.

Než jsme se nadáli, bylo tu vyhlašování

vítězů. Začalo loučení a my se ubírali

plni nových zážitků ke svým domovům.

Děkujeme touto cestou všem organizátorům

za přípravu celé akce a za krásně

strávený čas v jejich společnosti.

Anna Koleková

Čas ubíhal a nastal čas oběda. Byl připraven

guláš, který nám přichystala

Farma Růžďka s.r.o., provozovna Ostrava-Svinov.

Musíme firmu pochválit,

zaslouží si to, protože gulášek neměl

žádnou chybičku. Účastnici si dopřávali

i nášup. Počasí bylo stále deštivé,

a tak jsme jednu soutěž nezvládli

- ruské kuželky.

ŽIVOTNÍ JUBILEUM OSLAVÍ:

Jana Mráčková (listopad)

Paedr. Jiří Luksík (listopad)

Josef Vopálenský (listopad)

Josef Mareš (listopad)

GRATULUJEME!

Bilbova píseň

J.R. Tolkien

U ohně sedím, přemítám,

o všem, co jsem kdy viděl,

o lučním kvítí, motýlech z letních dnů,

kterými jsem šel.

O žlutém listí, babím létě,

v tolika prošlých podzimech.

O mlze, o stříbrném slunci,

svištění větru ve vlasech.

U ohně sedím, přemítám,

jaký to bude asi svět,

až budu muset zimu zřít

a jaro - to už nevidět.

Vždyť všechno co jsem neviděl,

je víc nežli co viděné.

A každé jaro v každém háji

je vždycky jinak zelené.

VLNY 13/2017 17


Z KLUBŮ

Klub Parkinson-Help

KARLOVARSKO

předsedkyně: Jana Patočková

místopředsedkyně: Martina Uhrová

kontakt: janinka1961@gmail.com

Cesty po jihozpadní Anglii

S odchodem prázdnin se většina z nás

navrátila do svých domovů a ke každodení

práci. Zážitky letních dnů jsou

pro nás již pouhou vzpomínkou. Tak

jako každý rok,

stejně i letos, jsem

strávila velkou část

léta na jihozápadě

Anglie v hrabství

Cronwol. Jedná se

o nádhernou část

ostrova, kde je

i v lednu slunečné

počasí s teplotami

kolem 15 stupňů. Moje návštěvy zde

se vždy točí hlavně a především kolem

vnoučat, ale pokaždé mi syn připraví

nějaké to překvapení v podobě nezapomenutelných

výletů do okolí. Mým

velkým přáním bylo navštívit záhadné

místo z doby, kdy vládl král Artuš.

Stonehenge

se nachází na Salisburské pláni. Návštěvníci

tvrdí, že zde proudí neuvěřitelně

pozitivní energie, a tak jsem se

chtěla přesvědčit, co je na tom pravdy.

Projížděli jsme kopcovitou krajinou

jížní Anglie, když tu najednou se před

námi otevřela širá pláň a na jejím obzoru

se rýsovaly ohromné kameny tvořící

magický kruh. Už jenom jejich výška

vyráží člověku dech a přemýšlíte, jak to

tenkrát lidé dokázali bez moderní techniky

postavit. Je to opravdu mystické

místo a i přes velké množství turistů

panuje kolem klid a mír. Myšlenky vás

vrátí do dávné minulosti a vy čekáte,

že se každou chvíly objeví zástup druidů

a kněžek provozujících starodávné

náboženské rituály. Prostě nádhera!

A nad tím vším dohlíží starý havran,

kterého z klidu nevyruší ani děti žadonící

o to, aby mohli ptáka pohladit.

V těsné blízkosti se nachází stejnojmenné

městečko, které si i dnes zachovalo

atmosféru doby krále Artuše. Procházkou

úzkými uličkami si v duchu představujete

v zákrutu vyjíždějící rytíře ve zbroji

doprovázející krásné dámy na koních.

Když vyjdete z uliček ven a projedete silnicí

tak úzkou, že se tam dvě auta vedle

sebe nevejdou, rozprostře se před vámi

planinana, na které se tyčí již zmíněná

neuvěřitelná stavba kamených kvádrů.

Neskutečně krásný pohled!

Odjížděla jsem spokojená a nabitá klidem.

Vůbec mi nevadilo, že začalo pršet

a prudce se ochladilo.

Jana Patočková

předsedkyně klubu Karlovarsko

18 VLNY 13/2017


Jak rožnováci prožívali výroční

Parkinsoniádu

10. PARKINSONIÁDA

10. PARKINSONIÁDA

Loučili jsme se slibem nového setkání

na cestě do Dubňan.

Tak jako každý rok, tak i letos, jsme se

setkali před 10. Parkinsoniádou u naší

předsedkyně Vlaďky Svobodové.

Je tu pátek a my vyrážíme na Jižní

Moravu. Tak, jako poslední roky

i letos je vedro k zalknutí, teploměr

šplhá nad 30° C. Zastavujeme v Miloticích,

kde jsme si prohlédli zámecké

zahrady. Naši pozornost upoutal

mořský orel, který svým rozpětím

křídel a hrozivými skřeky přilétával

na přivolání svého pána a budil

v nás opravdu respekt.

Každý z účastníků něco dobrého

připravil, a tak se ochutnávala jedna

dobrota za druhou. Zúčastnili se

nově i manželé Zelenkovi, také manželé

Janyškovi, Richtrovi a Maruška

Salavcová, kteří se stali našimi členy.

Diskutovalo se hlavně o nadcházející

Parkinsoniádě, a s ní spojené

návštěvě Dubňan. Zakončením byla

příprava kotlíkové „vaječiny“ našimi

chlapci pod odborným dohledem

Honzy Svobody. Trvalo to trochu déle,

neboť umíchat 120 vajec není jen tak,

ale nakonec si všichni pochutnali.

Po příjezdu do Dubňan a ubytování

se již chystáme na večerní program

pod názvem „Třesení smíchem“ souboru

Heleme se a Matýsek, který

proběhl v Kulturním domě v Hodoníně.

Celým večer nás provázel Láďa

Šimek a potlesk nás všech patřil oběma

souborům.

VLNY 13/2017 19


10. PARKINSONIÁDA

Po horké noci, se probouzíme do soutěžního

dne. Kluby z České republiky,

Polska, Německa, Slovenska a ROSKY

se řadí a následně nastupují na plochu

haly. Všechny zúčastněné přivítal, jako

již tradičně, Honza Škrkal. Připomněl

minulé ročníky Parkinsoniády a popřál

všem hodně zdaru v nadcházejících

soutěžích. Parkinson hymna zakončila

slavnostní část a začalo se soutěžit.

Během dne dostali slovo Mgr. Oto

Gál, Mgr. Dagmar Dupalová společně

s ostatními fyzioterapeutkami.

V tom vedru byla vítězství opravdu zasloužená.

Našemu klubu se podařilo

uspět na všech medailových pozicích.

Antonín Janyška získal 1. místo v Bocca,

Honza Svoboda 2. místo ve foukačce,

Mirek Mičkal 3. místo ve stolním

20 VLNY 13/2017


10. PARKINSONIÁDA

který popřál vítězům jednotlivých soutěží.

Večerní program ukončil pěvecký

mužský sbor spolu s cimbálovkou.

Záštitu nad příštím, již 11. ročníkem

Parkinsoniády, po dohodě převzal Slovenský

klub, a tak se můžeme těšit na

příští setkání na Slovensku.

tenise a 4. místo v bowlinku, Pavel Bůček

3. místo v Bocca.

Nastal čas slavnostního předávání cen.

Honza Škrkal přečetl zdravici prezidenta

republiky Miloše Zemana. Předsedkyně

P-H Romana Skála-Rosembaum

za všechny poděkovala Honzovi i Helence

Škrkalovým za jejich dlouholetou

práci, kterou pro Parkinsoniky vykonávají.

Na plochu nastoupili zástupci

jednotlivých klubů s dorty, na kterých

vyobrazená čísla představovala dobu,

kdy se Parkinsoniáda konala. Tyto dorty

předaly manželům Škrkalovým, společně

s vydařenou obrazovou karikaturou.

Za rožnovský klub se připojila předsedkyně

Vlaďka Svobodová, která

Honzovi předala obraz s jeho podobiznou

a básní „Zlatý člověk“.

Při následném předávání pohárů a medailí

se v hale objevil pan Andrej Babiš,

Závěrem je třeba poděkovat našim

jednak doprovodům, kteří se o nás po

celou dobu soutěží i mimo ně vzorně

starali, ale především však manželům

Škrkalovým - Honzo a Helenko, ještě

jednou velké díky!

Marcela Vojtovičová

VLNY 13/2017 21


10. PARKINSONIÁDA

UNIE ROSKA NA PARKINSONIÁDĚ

Kolotoč oslav 25. výročí založení Unie

ROSKA se roztáčí na plné obrátky. Na

mnoha místech republiky probíhají od

jara nejrůznější akce – mezinárodní rekondiční

pobyt spolu se slovenskými

přáteli v Luhačovicích, setkání pacientů

s lékaři z MS center, koncert v Praze

spojený s oceněním zasloužilých členů,

oslavy Světového dne RS v Klimkovicích

a Českých Budějovicích, sudoval

v Bosonohách u Brna…

O víkendu 4.–6. 8. 2017 se na chvíli

zastavil i s roskaři z Brna, Kyjova a Ostravy

na 10. Parkinsoniádě v Dubňanech

u Hodonína. A zde byl opravdu

velký důvod k oslavám. Nejen jejich 10.

a naše 25., ale i 70. narozeniny skvělého

a neúnavného organizátora Parkinsoniád

Jendy Škrkala. A právě díky

jemu jsme zde po čtvrté a inspirovali

jsme se k pořádání Roskiády.

V pátek 4. 8. 2017 jsme byli v Hodoníně

v Kulturním domě na koncertě – směs

scének, písniček, tanečků a vyprávění

naladil všechny do slavnostní nálady.

V sobotu byl hlavní sportovní den. Po

nástupu 13 družstev včetně Unie RO-

SKA a nezbytném přivítání hostů i přes

velké horko se parkinsonici i roskaři vypořádávali

s nástrahami nejrůznějších

disciplín. Soutěžilo se ve foukačce, kopu

22 VLNY 13/2017


10. PARKINSONIÁDA

na branku, střelbě hokejkou, hodu na

koš, v šipkách, boccie, curlingu, stolním

tenise, kuželkách i bowlingu.

Po vyhlášení výsledků a předání medailí,

diplomů, pohárů i dárků dostali

Jenda Škrkal a jeho opora manželka

VLNY 13/2017 23


10. PARKINSONIÁDA

Helenka spoustu dárků k narozeninám,

ale hlavně jako poděkování za

super organizaci všech ročníků. Předávání

ocenění se zúčastnil i Andrej

Babiš s náměstkyní hejtmana JMK

Taťánou Malou. Zdravici poslal i prezident

ČR Miloš Zeman. Večer pak pokračoval

kulturním programem, i na

zpěv a tanec došlo.

Nejúspěšnější mezi roskaři byly Olga,

Renáta a Vlasta A., které si vezou nejvíce

medailí a pohárů. Mnozí byli na

stupních vítězů jen jednou, na některé

se tentokrát nedostalo, a to se oceňovala

i bramborová medaile.

Ale ani ti nemuseli být smutní. Už 15.–

17. září 2017 měli totiž šanci se zlepšit

na 1. Roskiádě ve Sportovním centru

Nymburk. A právě Parkinsoniáda se

stala inspirací v pořádání historicky

prvních sportovních her roskařů. Vedle

tradičních disciplín hod na koš, kop na

branku, střelba hokejkou, šipky, hod

do košíku využijeme i bazén, a to k plavání

50 m volným způsobem. V případě

příznivého počasí využijeme i skvělý

venkovní areál – vrh koulí a pètanque.

Děkuji všem, kteří se 10. Parkisoniády

zúčastnili, i těm, co přijeli na 1. Roskiádu,

která se konala pod záštitou vicepremiéra

Pavla Bělobrádka, hejtmanky

Středočeského kraje Jaroslavy Pokorné

Jermanové, krajské radní pro sociální

oblast Jaroslavy Němcové a starosty

Nymburka Pavla Fojtíka. Opravdu není

nutné zvítězit, ale trochu si zasportovat

a přijít mezi kamarády.

Akce jsme se mohli zúčastnit díky státním

dotacím MZ ČR a příspěvku od Nadace

Zdraví pro Moravu.

Vlasta Blatná, Roska Brno – město

24 VLNY 13/2017


10. PARKINSONIÁDA

ZAMYŠLENÍ HONZY ŠKRKALA

Vážení přátelé parkinsonici, už týden

přemýšlím, co vám mám napsat. Je mi

z toho docela ouvej a nejen proto, že

jsem prohlásil, že jako organizátoři, myslím

tím sebe a manželku, s Parkinsoniádou

končíme. Vidím i cítím, že jsme se

vyhoupli do stádia, ve kterém se říká

v nejlepším přestat. To však není pravý

důvod. Věřte, nevěřte i nás zdravíčko

o hodně více trápí, než v začátcích.

Když jsme začínali s 1. Parkinsoniádou,

tak jsem postavil náš kolektiv před hotovou

věc. Neptal jsem se a oni neprotestovali.

Jenom jeden se bál toho, že na to

nemáme. Nechali se přesvědčit a na tu

desítku jsme to dotáhli. I přesto, že jedna

z nich byla na Slovensku. Jen škoda, že se

zúčastňovalo málo spolků z Česka.

Milí kolegové, přátelé i sympatizanti. Řekl

bych, že ta poslední byla nejvydařenější,

a že v nejlepším se má přestat. Kromě

toho si myslím, že změna je život, a že

i Parkinsoniáda potřebuje oživení, a proto

bude 11. Parkinsoniáda na Slovensku.

Co bude dál, se uvidí… necháváme otevřené.

Rád bych, aby se Parkinsoniády

ujali mladí. Nejlépe z vysoké školy

a příbuzenského oboru PN.

V tomto rozjímání chybí dvě poděkování.

Vlastně by jich tu mělo být hodně.

Poděkování patří našim kolegům ze

spolku Slovácko.

První poděkování

Milí přátelé ze spolku Parkinson Slovácko,

moc vám děkuji za to, že jste do

takového nejistého projektu s námi šli.

Byla to odvaha. Byl to boj se sebou samým

i s nepochopením a s nesouhlasem

mnoha odpůrců.

Druhé poděkování

Milí přátelé ze spolku Parkinson Slovácko.

Děkuji vám, že jste vydrželi až do

desáté Parkinsoniády. Jsme vám za to

velmi vděční. Přesto, že ovace sklízím

převážně já, patří také vám všem, kteří

jste přiložili ruku k dílu.

Opět jsem se moc neptal, ale jsem přesvědčen,

že mě chápete. Kromě toho

víte stejně jako já, že Parkinsoniáda nejen

uspěla, ale i zasela své plody. Neházím

flintu do žita, ale budu hledat adekvátní

náhradu (organizátora) a věřím,

že se mi podaří ji najít.

Ještě alespoň jedno poděkování

To patří všem účastníkům, sponzorům,

pomocníkům, rozhodčím a mnoha

dalším příznivcům. V neposlední řadě

i mé ženě Heleně.

Honza Škrkal 14. srpna 2017

VLNY 13/2017 25


FEJETON

ELEKTRICKÝ SKÚTR

Byl již časný podzim, konec měsíce září

roku 2016, krátce po mých polokulatých

narozeninách. Zazvonil telefon a na druhém

konci slyším hlas předsedy našeho

ostravského klubu. Sděluje, že dostal

příkaz z vedení - ředitelka prý vzkazuje

urychleně jednat na výboru a zajistit

i moravské koláčky napekla - ty „klubáčci“

již po celé republice znají.

Následující den netrpělivě návštěvu

čekám. Jaké to bylo překvapení, když

i ředitelka paní Ing. Romana Skála- Rosenbaum

přijela. Když srdečné přivítání

venku proběhlo, dovnitř jsem je vyzvala.

Bylo mi řečeno, že všichni ještě nejsou

a chvíli venku ještě počkáme. Za

organizační záležitosti. Abych nemusela

do Ostravy, že přijedou zítra za mou

do Karviné, a to i vedení z Prahy. Honilo

se mi v hlavě, co se asi děje? Nic mě nenapadá,

tudíž nic podstatného. Jediné,

co mě napadlo, bylo, že když přijedou

jednat do Karviné, a tak dalekou cestu

ke mně váží, bylo by dobré něco k jídlu

připravit. V podvědomí se i vybavuje jedno

pořekadlo, které praví, že s plným žaludkem

se lépe pracuje. Abychom lepší

mysl měli, oběd připravím. Tak znova si

v hlavě promítám, co asi uvařím? Abych

zítra moc práce neměla, rozhodnu se, že

dnes ještě bramborový salát a maso na

řízky připravím. A tak se stalo, za chvíli

bylo vše přichystáno. Ke kávičce jsem

nedlouho další vozidlo označeno logem

LPN s.r.o. Praha zaparkovalo. To jsem

ještě stále netušila, co se na mně chystá.

Po chvilce řidič z auta vyložil elektrický

skútr, který jsem s rukou paní ředitelky

přebírala, popřála mi k narozeninám

štěstí, zdraví a rovněž, hodně najetých

kilometrů bez nehod k tomu. Netuším,

čím jsem si to zasloužila, ale s tak velkou

radostí jsem ho přebrala, že až slzičky

mi oči zarosily. Nepamatuji, kdy naposledy

jsem tak šťastná byla.

Zdravotní stav se mi poslední dobou

velice zhoršuje, pohyblivost moje

klesá. V letošním roce mě ještě čeká

operace. Na kole již delší dobu nejez-

26 VLNY 13/2017


FEJETON

dím. K cestování používám raději koloběžku,

která mi vyhovuje a udržuje

stabilitu. Ještě v loňském roce jsem se

zúčastnila kolování seniorů v Karviné,

kde jsem jízdu na koloběžce absolvovala.

Na stránkách se také o tom psalo.

V letošním roce se opět kolování seniorů

v srpnu koná a již se doptávají,

zda s koloběžkou se na startu objevím.

Budou velice překvapeni, že koloběžku

jsem za svého nového mazlíčka vyměnila.

Doufám, že i letos se opět na

předních místech v tabulce umístím.

KORSIKA

Píše se rok 2017, je září a já cestuji na

Korsiku, ostrov, na kterém jsem se před

15 lety seznámila s mým mužem - 15 let,

to už je kus života. Seznámení to bylo

velmi romantické, tak já se o ně podělím.

Fotografie jsou ovšem letošní.

Mazlíček je pohodlnější, rychlejší, pomáhá

mi zvyšovat sebevědomí a nevyléčitelnou

nemoc zvládám snadněji.

Doveze mně všude, kam potřebuji,

a tak díky jemu, jsem opět neustále

v pohybu. (Mého obdarovaného skutříka,

jsem si mazlíčkem nazvala.)

Nejsem tak stále odkázána na manžela,

který mě hodně pomáhá a všude autem

vozívá. Mému mazlíčkovi, prý abych se

zalíbila, tak od dětí jsem reflexní vestu,

rukavice s ustřihnutými prstíky a přilbu

dostala. Příkazy jsem ještě od nich

dostala, že bezpečnost na silnici musím

dodržovat. Nejdelší trasu, kterou jsem

s mazlíčkem zvládla, byla cesta dlouhá 9

km, a to do stanice Prstná.

Dodatečně, ještě jednou touto cestou

děkuji paní ředitelce, že vážila takovou

náročnou cestu, aby mi mohla osobně

předat nyní již můj elektrický skútr. Napomáhá

mi prožít život s PN snadněji

a nabízí mi neocenitelné služby. Moc si

toho vážím, děkuji.

Anna Koleková

Stále jsem potápěčské batole. Rozhlížím

se, jak vstoupit do vodní říše, kterou otec

všech potápěčů J.Y. Cousteau, nazval

Světem ticha. Pořád nemám parťáka, se

kterým bych pravidelně zkoumala svět

pod hladinou, trénovala neobvyklé situace,

konzultovala výstroj. Pauzy, kdy se

potápím, jsou dlouhé, to není dobře, nemám

natrénováno. Jak bych mohla mít -

stále stejná situace, malé děti, moře práce

v kanceláři, zahrada, domek …. a muž

- nyní již vím, že nevěrný.

Zpátky do Světa ticha. Proudovým potápěčem

jsem se stala na Korsice. Bylo září

2002, krátce po obrovských povodních,

které zasáhly rozsáhlé území naší republiky.

To byla jedna katastrofa. Druhou

bylo zemětřesení v mém manželství.

Potřebovala jsem si odpočinout. Hru na

VLNY 13/2017 27


FEJETON

šťastné manželství už nehraju, už ani neprotestuju,

jsem odevzdaná, nechci nic

řešit, chci spát, jíst, nasávat slunce, zírat

do vln a říkat si MODRÁ je dobrá. Vyrazili

jsme na Korsiku. Pár spolucestujících

jsem už znala, většinu podle vidění z bazénu,

někdo byl vloni v Egyptě. Buddyho

nemám, bydlet budu s Kamilou. Je to

usměvavá řeznice, temperament, pusa

od ucha k uchu.

okno - zaseklo se, pršelo na mne, ale

nevadí, klec ve mne vzbuzovala pocit

bezpečí. Nad ránem jsem usnula a vůbec

mi nevadilo, že ležím na pivních plechovkách.

Ráno připomínalo prádelnu,

dusno a vlhko. Musím do batohu a ten je

v zadní části auta. Otevírám dveře, hlavně

ať nevypadnou batohy, pod autem je

louže. Batohy nevypadly, vypadl Martin.

Také se uchýlil před bouřkou do bezpečí

klece. Martin byl mým „buddym“ na celou

korsickou Odysseu. Asi mi zachránil

i život. O tom později.

Nepamatuji se přesně, kolik nás na Korsice

bylo, ale měli jsme dvě lodě. Nalodili

jsme se za plného slunce, ovšem noční

přejezd bylo zase peklo. Příšerné vlny

a vítr mne vrhaly na zábradlí, kde jsme

všichni zvraceli. Byla jsem unavená

z předchozí bouřlivé noci a teď to pokračuje.

To jsem zvědavá, jak se tyhle trosky

budou potápět. Možná se potopíme dřív

než bychom chtěli, i s lodí. Odysseus -

Bůh moře - se „móc“ zlobil.

Prvním korsickým zážitkem je obří

bouřka. Jednu noc jsme měli trávit na útesu

pod širým nebem. Noc ve spacáku. To

už jsem nezažila dlouho. Těšila jsem se na

hvězdy, vlhký vzduch, šumění „moříčka“.

Pozor, změna: širé nebe se zatáhlo a světelné

efekty, které tvořila bouřka, připomínaly

peklo, „moříčko“ nešumělo, ale

patrně burácelo. To jsme však neslyšeli,

neboť bouřka burácela víc. Strašně lilo.

Bála jsem se vlézt do auta, neuhodí do

něj blesk? „Neuhodí, zalez“, řval některý

z mužů, „je to Faradayova klec“.

Znělo to sebejistě, tak jsem do klece

vlezla, bylo nás tam hodně, nešlo zavřít

Do přístavu jsme nemohli a zakotvit v tomhle

počasí nebylo možné. Prostě jsme

pluli „NĚKAM“.

Potom přišel příběh hodný romantické

povídky na téma kuriózní seznámení.

Každý večer, pokud to bylo možné a nefoukal

vítr, jsme obě lodi svázali k sobě,

společně konverzovali, večeřeli, sdělovali

si dojmy z uplynulého dne, hledali

v atlasech ryb a plánovali další den.

V den „D“ začala bouřka v okamžiku, kdy

jsem seděla na vedlejší lodi a povídala si

se spřáteleným manželským párem. Na

palubě se povaloval usměvavý vtipný

starší chlapík, neznala jsem ho. „Bolí

28 VLNY 13/2017


FEJETON

mne záda“, utrousil mezi řečí. Začínala

bouřka: kolikátá už?

budoucího muže tu noc našli ve člunu až

nad ránem. Moře, bouřka, cvakání ráhna

a „problafaná“ noc …. Po roce jsme

spolu bydleli a po 8 letech se vzali. Známe

se 15 let, bydlíme v domě u jezera, do

nedávna jsme se potápěli. Potkala jsem

buddyho nejen pod vodu, ale hlavně pro

život. Brali jsme se, kdy už byla známá

moje diagnóza Parkinsonovy nemoci.

Málo takových mužů!

Společnost se rozcházela do kajut. Kapitáni

rozvazovali lodě, z bezpečnostních

důvodů a my se snažili dokončit myšlenky.

Nakonec Jarda přeskočil na naší palubu.

Co dělat s lodí za bouřky, dodnes

nevím, tudíž jsem se rozvazování a kotvení

neúčastnila. A tak, abychom nepřekáželi,

sedli jsme si do nafukovacího

člunu a povídali si. Foukal vítr, ale zatím

nepršelo. Postupně jsme se do člunu zasoukali,

aby na nás nefoukalo. Nad námi

cvakalo ráhno a kapitán se snažil zakotvit.

Nedařilo se mu to. Tu noc jsme celou

jezdili po moři, kapitán v pravidelných intervalech

pokřikoval: „Kotvu dolů, kotvu

nahoru!“ Marně se snažil. Mně a mého

A skoro jsem zapomněla na adrenalinový

příběh, podle kterého jsem dostala

přezdívku „Proudový potápěč“.

Poslední den našeho dobrodružství

jsme se rozdělili. Jedna loď plula kamsi,

ta moje na kanice. Kanic je krásná,

krotká, veliká ryba. Do vody jsme měli

jít čtyři - kapitán a jeden záložní potá-

VLNY 13/2017 29


FEJETON

pěč zůstali na palubě. Naše plachetnice

nebyly potápěčům přizpůsobené, bylo

na nich málo místa. Jeden pár skočil do

vody ze zádi, já s Martinem z přídi, lano

pro jistotu ve vodě. Rychle jsem ho čapla,

pěkně to tu táhne, proud na hladině.

Domluvili jsme se, že se sejdeme na dně,

třeba tam bude proud slabší. Nebyl, ale

hloubkové opojení, které mě poprvé

a naposled v životě potkalo, způsobilo,

že jsem ho nevnímala.

Byla jsem divákem na baletním představení.

Seděla jsem spokojeně na písečném

dně a pozorovala obří chaluhy,

jejichž listy se vlnily v proudu jako sukně

baletek. Pěkně temperamentně. Nevím,

jak dlouho jsem tam zírala na tu krásu,

ale můj buddy Martin byl nekompromisní.

Na rozdíl ode mne byl v obraze.

Kanici, nikde, druhý pár nikde, vzduch

v lahvi v 37 m hloubky rychle mizí a já se

„pitomě“ usmívám. Plácla jsem ho přes

ruku! „Proč mi saháš na výstroj?“ Jdeme

nahoru, signalizoval jeho energicky

vztyčený palec. „Nikam nejdu, ještě to

nekončí, bude přídavek!” Drapnul mne

za ramenní popruh, přifoukl žaket a táhl

mne nahoru. „Jedu výtahem, konec

představení…”

Ale kdepak - představení teprve začíná,

naše hlavy vykoukly na hladině, jsou celkem

pěkné vlny, točím se kolem své osy

a hledám loď. No nazdar, je tak daleko,

že ji sotva vidím, vykukuje a ztrácí se na

horizontu, skáče na vlnách jako „jojo“ na

šňůrce. Fakt daleko a pořád se vzdaluje.

Učinila jsem marný pokus, sundala

svou růžovou ploutev a zkusila jí mávat.

Údajně nás možná i v tomhle okamžiku

zahlédli. Co budeme dělat? Proud nepřepereme,

nemá smysl jít proti němu,

Máme asi půl lahve, žakety nás bezpečně

drží na hladině, že by tu byli žraloci?

O tom nic nevím, tak, o co vlastně jde.

Byli jsme klidní, analyzovali situaci. Za

námi je nějaký ostrůvek, bylo by prima

se na něj dostat, určitě lepší, než se nechat

unášet proudem neznámo kam, na

ostrově máme větší šanci, že nás někdo

uvidí. Martin má kompas, nabrali jsme

směr ostrov a asi tak 5m nad dnem, jsme

se k němu přibližovali. V hlavě mi běžela

myšlenka - snad nás nenechají hledat vrtulníkem,

nevím, zda mi to kryje pojistka.

Na lodi se tou dobou děly také zajímavé

věci. Rádio, kterým chtěli informovat

druhou loď, nefungovalo. Lano, které

bylo ve vodě, se namotalo na lodní

šroub, čímž ji znehybnilo. Celkem dlouho

trvalo, než ho vyřezali.

Dno pod námi se začínalo zvedat a slunce

kreslilo do písku pod vodou tetelivé

abstraktní obrazy. Vykoukli jsme. Ha,

náš ostrov, budeme Robinsoni. Otočím

se na druhou stranu. Za Martinem je

člun plný francouzských potápěčů. Byli

v obraze, vytáhli nás k sobě a odvezli na

naši loď. Ani nevím, jestli jsem děkovala.

Až v tuto chvíli to na mne začalo doléhat,

byla jsem prochladlá, vysoukala jsem

se z výstroje, ani se mi nechtělo mluvit,

požádala jsem o čaj s rumem a klepala

se zimou, a teď už i strachem. Seděla

jsem a hlavou mi běžely možné scénáře.

„Martine, dík, na co jsi celou dobu myslel?”

„Že máš dvě děti, a tak že se musíme

vrátit!” Prima kluk!

Rena ta B urianová

30 VLNY 13/2017


JEDEN Z NÁS

CO ŘÍCI O SOBĚ?

Václav Veselý

Co říci o sobě? To je velmi těžké

a mnohdy to může být i neobjektivní.

Za pár dnů mi bude šedesát let. Chtěl

bych se zastavit, ale to nejde u člověka

s Parkinsonovou nemocí. Tito lidé se

nemohou zastavit, musí jít stále dopředu.

Tak jen trochu otočím hlavu, abych

si prohlédl tu klikatou cestu, kterou mi

život připravil.

k tomu patřilo. Byl to úlet, který trval

dva roky. Poté mne zaujal v novinách

inzerát, že jakási dánská firma shání

kreativního technika. Oprášil jsem

svou němčinu a napsal jsem odpověď.

Pohovor dle mého úsudku dopadl

dobře. Na jeho oficiální výsledek jsem

ovšem čekal celé prázdniny. Koncem

srpna mi volal ředitel oné firmy a sdělil

mi, že jsem byl přijat a od září, že mám

nastoupit. V této firmě jsem prožil šest

let nejlepšího života. Dobrou zprávu

záhy vystřídala smutná.

Narodil jsem se 28. září léta páně 1957,

a protože toho dne je sv. Václava, patrona

naší země, dostal jsem jméno

Václav. Jsem rád, že mi rodiče dali tak

významné jméno, a jsem po právu na

něj i hrdý.

Dětství jsem prožil na dvou místech.

Prvním byla Dubeč, kde jsem bydlel

se svými rodiči, a kde jsem chodil do

základní školy. Druhým místem byly

Novohradské hory, kam jsem jezdil

k babičce na prázdniny. Čas ubíhal a já

skládal zkoušky na střední a po čtyřech

letech na vysokou školu. Studia jsem

dokončil v roce 1981. Následovala roční

vojenská služba, která pro mne měla

jeden pozitivní výsledek - zachránila mi

hlas. Po ukončení vojny jsem nastoupil

jako hlavní technolog do s. p. Strojobal.

Za dva roky po té jsem na dovolené potkal

dívku z Jeseníku, se kterou jsem se

později oženil.

Po osmnácti letech práce v továrně

jsem z ní odešel a šel dělat obchodníka

se svařovacími zdroji a všeho, co

Psal se rok 1999 a mně byla diagnostikována

Parkinsonova nemoc. Myslel

jsem, že se mi zastaví srdce, a že celý

můj život je v troskách. Přemýšlel jsem

a řekl jsem si, život mám jen jeden

a ten si chci pořádně užít a žádný Parkinson

mne nezastaví. Začal jsem více

pracovat, více cestovat, vydal jsem se

i na první rekondiční pobyt do Beskyd,

který se konal v rekreačním středisku

Orbita. Projel jsem Německo, Dánsko,

Norsko, Rakousko, severní a střední

Itálii a další státy. S mými spolužáky

jsem chodil do přírody na pěší pocho-

VLNY 13/2017 31


JEDEN Z NÁS

dy. Zpočátku se nemoc nikterak neprojevovala,

ale po šesti letech se Parkinson

opět ozval. Tehdy již dánskou firmu

neřídil dánský ředitel a firma nebyla již

dánská, ale byla prodána do Švédska.

Jejím ředitelem byl Čech, který mě pro

nadbytečnost propustil. Po extrémně

náročné práci jsem byl najednou

doma a měl jsem mnoho času. Co dál?

Začal jsem kreslit, psát knížky o našich

výpravách během studií a starat se

o zahradu. Po odchodu z firmy jsem šel

okamžitě marodit. Má stálá nemoc nakonec

přešla v invalidní důchod. Shodou

okolností jsem dostal informaci,

že se hledá technik v Domově důchodců

na Zahradním Městě. To místo jsem

dostal a pracuji zde doposud.

V roce 2006 jsem se stal členem pražského

klubu Společnosti Parkinson.

Funkce byly již obsazeny, a tak jsem

se věnoval vedení kroniky. Devět let

jsem psal ručně kroniku našeho klubu.

Umístil jsem do ní i některé své obrázky.

Kreslení tuší nebo perem mne velice

bavilo. Začal jsem kreslit podle fotografií

Karla Plicky Prahu, později jsem

kreslil i stromy, zvířata, lokomotivy,

zátiší a květiny. Obrázky mi posuzovala

manželka, která se stala i mým kritikem.

Abych svoje kresby přiblížil lidem,

začal jsem vydávat kreslené kalendáře.

První kalendář byl složen z mých dosud

nejlepších kreseb. Ostatní, a bylo jich

celkem šest, měly vždy nějaké téma.

Po deseti letech nemoci jsem byl zvolen

předsedou Společnosti Parkinson.

V té době měla společnost 2300 členů

organizovaných v 18 klubech. Během

mého předsedování jsme založili další

dva kluby a zviditelnili se i ve společnosti.

Dostali jsme příležitost ukázat lidem,

kdo vlastně jsme. Prezentovali jsme se

v devítidílném televizním pořadu „Je-

32 VLNY 13/2017


JEDEN Z NÁS

JSOU S NÁMI

Rozhovor do pravidelné rubriky „Jsou

s námi“ pro vás tentokrát připravila

Romana Skála-Rosenbaum a představí

vám v něm Lidušku Babiánkovou

z Rožnova pod Radhoštěm.

den společný svět“, který byl zaměřen

na vzácné choroby, přičemž jeden díl

byl věnován Parkinsonově nemoci. Rovněž

v jednom dílu pořadu Klíč jsem měl

možnost hovořit nejenom o nemoci, ale

i o mém koníčku, kreslení obrázků.

Lidka je drobná žena, která má neuvěřitelnou

sílu. A to není myšleno pouze

fyzicky. Má dobrou duši, vždy je pozitivně

naladěna, ochotna pomoc, je

ve své podstatě pravou i levou rukou

předsedkyně P-H klubu Rožnov pod

Radhoštěm, Vlaďky. Moc toho o sobě

Lidka nenapovídá, je spíš ženou činu,

a tak jí snad trochu rozmluvím.

Největším, nejenom televizním, ale

i společenským úspěchem, byl vánoční

koncert věnovaný SP a Parkinsonově

nemoci, který vysílala ČT1 v přímém

přenosu. Po dvou letech předsedování

jsem z výboru odešel. Byl jsem na dně

svých sil. Po několika letech jsem se do

výboru na rok vrátil, abych posílil výbor,

ve kterém pracovala Jana Večlová

a Václav Fiedler. Byla to již jiná doba,

a tak práce výboru, i když se Jana snažila,

byla nesourodá. Nakonec jsem po

roce, kdy se ve vedení SP vystřídali dva

předsedové, ze SP odešel, na protest,

jak výbor jednal s Janou Večlovou.

Oba jsme vstoupili do Parkinson-Help

a založili zde nový klub Praha, který má

dnes víc než 70 členů.

Lidko, proč ti učarovala práce právě

s parkinsoniky?

VLNY 13/2017 33


JSOU S NÁMI

Já na to zkusím odpovědět. Je to velká

síla, která v těchto nemocných je a obrovská

vůle nevzdávat se a bojovat

s touto nemocí. Ti, se kterými já pracuji,

mají motivaci, svůj cíl a velký úkol.

Chtějí dokázat, že to tak nebude, že se

to změní, že to oddálí, že to posunou

a pracují na tom. Jsou to velcí bojovníci

a já se od nich učím překonávat svoje

problémy a nevzdávat se.

Pamatuješ ještě, když jsi mezi nás

přišla poprvé, kdy a kde to bylo?

jsem je jenom sledovala, poslouchala

jejich osudy a říkala si, co zde vlastně

dělám? Vždyť já o nemoci nevím vůbec

nic. Jak mám vést cvičební hodiny pro

tento specifický druh nemoci? Skoro

můžu říct, že jsem byla v šoku.

Co bylo impulsem, že jsi zůstala?

Impuls? Impulsem byla v té době vlastní

traumatizující událost v rodině, kde jsem

si uvědomila, že v problému nesmíme

zůstávat sami, ale že musíme možná

něco, nebo i pro někoho něco udělat.

Vrátíme se trošku na počátek tvé

cvičitelské kariéry. Jsi původně cvičitelka,

tělocvikářka, či, co je tvoje

profese?

Pamatuji si na to velice dobře, byla to

druhá schůzka od oficiálního založení

klubu v Rožnově. Všichni se teprve

seznamovali a každý o sobě řekl, kdy

onemocněl, jak dlouho nemoc trvá

a jak se cítil, když mu byla tato informace

předána. Nejvíce na mě zapůsobilo

přiznání jednoho člověka, Jarouška,

který sbíral zbraně. Ten přišel s tím, že

jak se diagnózu dozvěděl, chtěl se zastřelit,

když ovšem dospěl k tomu, že

to opravdu udělá, vzpomněl si na svoji

rodinu - manželku, děti a vnoučata,

vrátil se domů a zbraně nepoužil. Já

Cvičitelkou jsem od roku 1971, ale až

po roce 1981, kdy jsem začala pracovat

jako vychovatelka v domově mládeže

a přitom dálkově studovala pedagogickou

školu (zaměření tělesná výchova)

začal můj opravdový profesní růst.

Práce se středoškoláky mě nejenom

bavila, ale také mě nasměrovala zabývat

se psychologií, a to nejen jejich,

ale i lidí okolo mně. Také jsem učila na

rodinné škole zdravotní tělesnou výchovu,

několik let jsem při práci dělala

masérku a dodnes vedu kurzy zdravotního

cvičení pro veřejnost.

Jsi neuvěřitelně skromný člověk, nikdy

si nestěžuješ, jak to děláš?

Ale, to je jenom zdání. Sama nezvládám

nic. Musím mít kolem sebe chápající lidičky,

kteří radí, pomáhají a tvoří sehraný

tým, ale v prvé řadě je to chápající

34 VLNY 13/2017


JSOU S NÁMI

manžel, podporující všechny moje nápady,

které také někdy usměrňuje.

Pokud vím, tvůj manžel je rovněž

z branže sportovní, nemáte někdy

chuť si odpočinout?

Máme dvě dcery a do věku 15 let, dělaly

biatlon. Mladší v 11 letech po úraze

onemocněla a všechny pohybové a tělovýchovné

aktivity jsme museli zrušit.

Už se k normální tělesné výchově

a sportu nedostala, ale zřejmě stačilo

to, co jsme do ní vkládali do těch 11 let.

Dnes mají obě dcery již svoje děti a vedou

je ke sportům spíše rekreačním,

Manžel je spíše technik. Sport měl pouze

jako relaxaci a doplněk. Dělal vodáctví,

cyklistiku, posilování a turistiku, ale

dnes, jako důchodce, má svoji zahrádku

a pracuje v kroužku „Veselá věda“

s dětmi (první až pátá třída).

Nyní odpovím na tu otázku, jestli nemáme

chuť si odpočinout.

Já si myslím, že pro nás je spokojeností

radostná odezva a užitečnost, jako pro

důchodce, z části i relaxace, takže odpočívání

si zařazujeme podle toho, jak

potřebujeme.

Jablka nepadla daleko od stromu, či

mají tvé děti jiné zájmy?

zkouší s nimi plavání, lyže, kolo, turistiku,

takže přirozený pohyb a všechny

věci, které by děti měly trošku umět,

aby se zařadily v dnešní době.

Já sama mám dva kluky, jak víš. Oba

sportovali. V poslední době však vítězí

počítač, mrzí mě to. Měla bys

nějaký návod, jak ty děti motivovat

v současné době mobilů, sociálních

sítí a jiných pasivních lákadel?

To je přechodné období. Důležité je, aby

již od malička rodiče s dětmi provozovali

různé sporty, zkusili si s nimi spoustu pohybových

aktivit a zažívali pěkné chvilky.

Může to být nejenom s rodiči, ale i s kamarády,

ve sportovním oddíle, atd. Nejdůležitější

je získat radost z pohybu. Až

budou dospělí, vrátí se ke sportu a vloží

do svých dětí potřebu pohybu. Prostě

předají dál, co získali v dětství.

VLNY 13/2017 35


JSOU S NÁMI

Parkinsonici mají své mouchy asi

trošku více než zdraví lidé. Co je podle

tebe u nás dominantním rysem,

je-li nějaký?

Co je všeobecně známé, tak je pomalost

nebo překotnost pohybu, ale

z mého pohledu je to také úpornost.

Nedívají se vpravo, vlevo a mají jenom

ten svůj cíl. Nevšímají si reakcí a potřeb

okolí a nad tím je třeba se zamyslet.

Co bychom mohli, jako organizace,

ještě vypilovat? Máš nápady, co bychom

mohli ještě realizovat?

Odpověď bude těžší, ale já se to pokusím

shrnout do několika bodů:

Co se týká celostátního setkání, mělo

by být jen víkendové, program by měl

být odpočinkový, zařadit celodenní výlet,

procházky, taneční večer s hudbou,

odpoledne, kdy si mohou vyměňovat

zkušenosti. Hlavním tahákem by mohlo

být setkání s 2–4nějakou významnou

osobností, se kterou by proběhla beseda.

Může to být sportovec, umělec, lékař,

vědec nebo i nějaký rozumný politik.

Dále je velmi důležité to, co děláte -

podporovat a rozšiřovat informace

o Parkinsonově nemoci a dostávat je

do podvědomí veřejnosti. Také si myslím,

že i boj s legislativou, je další taková

dobrá věc, poněvadž tím usnadňujete

život parkinsonikům, a to není

snadná práce.

Také si myslím, že je dobré, aby bylo nejenom

těch pár míst pro parkinsoniky,

jak máte třeba v Domově pro seniory

v Hájích, ale aby těchto sociálních zařízení,

vhodných pro parkinsoniky bylo

více. Nemusí to být jenom v domovech

důchodců, ale může to být i služba terénní,

která by byla schopná se o tyto

lidi postarat.

Rovněž je důležité neustále udržovat

a posilovat administrativní zázemí, které

děláte pro kluby.

36 VLNY 13/2017


OKÉNKO

Nebylo by také špatné, kdyby se podařilo

sehnat nějaké peníze a pomoci

klubům i finančně, protože ne všechny

kluby mají možnost nějaké prostředky

sehnat. Zvlášť když jsou v malých městech.

Například rožnovský klub dostal

od města jen 5.000 Kč.

Závěr

Za prvé bych hrozně přála všem klubům

a všem těm nemocným, aby byli

v péči dobrého lékaře, který k nim bude

vnímavý a udělá si na ně čas. Dále bych

přála všem klubům, aby měly cvičitele,

kteří nebudou vylepšovat jenom pohybový

režim svých klientů, ale aby posilovali

i jejich životní optimismus a napomáhali

zrelaxovat jejich psychiku.

Dalším mým přáním je, aby kluby měly

dostatek dobrovolníků ochotných pomoci,

povzbudit a vytvořit tak příjemné

klubové klima, do kterého se všichni těší.

A úplně poslední, co chci říct je, že pro

kluby je přínosné sdružení v Parkinson

- Help a chtěla bych tímto i poděkovat

nejenom všem jeho pracovníkům, ale

i předsedům jednotlivých klubů, členům

výborů a všem dobrovolníkům.

Přeji všem, aby se jim jejich práce co

nejlépe dařila.

Liduško děkuji ti za příjemný rozhovor.

Přeji tobě i celé tvojí rodině

pevné zdraví a věřím, že s námi zůstaneš

ve spolupráci ještě pár let.

Jménem Parkinson-Help děkuji, že

jste s manželem s námi.

Romana Skála-Rosenbaum

KURKUMA

Kurkuma neboli indický šafrán je koření

ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku

dlouhého (Curcuma longa),

žluté barvy. Pochází z jižní Asie, největším

producentem je Indie. Dále se

pěstuje na Srí Lance, v Číně, v Indonésii,

Peru či na Jamajce. Obsahuje asi 5 %

éterického oleje a žluté barvivo kurkumin).

Hodně se používá v kari koření.

Kurkumou můžeme kořenit maso, rýži,

cizrnu, míchaná vejce, luštěniny apod.

Kurkuma má vynikající protizánětlivé

účinky, působí pozitivně při trávicích

potížích, při bolestech v krku, při problémech

se žlučníkem, při zánětech

střev, regeneruje játra, snižuje cholesterol

a čistí pokožku.

Někdy se výtažky z kurkumovníku používají

i jako lék proti rakovině. V American

Journal of Epidemiology byly dokonce

zveřejněny výsledky výzkumů,

které prokazují, že kurkuma podporuje

mozkové kognitivní funkce, dokáže

léčit Alzheimerovu chorobu, ozdravit

a aktivovat činnost celého mozku

a posílit paměť. Rovněž ji lze výborně

uplatnit i při léčbě mozkových příhod,

Parkinsonovy choroby apod.

V současnosti je na trhu jednak čerstvý

kurkumový kořen, a jednak také kurkumový

prášek. Uvádí se, že bychom

měli zkonzumovat cca 1 gram kurkuminu

denně. Pro lidský organismus je

ovšem poměrně obtížné kurkumin absorbovat.

Není tedy možné zdraví prospěšnou

dávku dostat do těla pouhým

VLNY 13/2017 37


SOCIÁLNĚ-ZDRAVOTNÍ

TÉMATIKA

zvýšeným kořeněním pokrmů a pro léčbu

nemocí se doporučuje použít vhodné

potravinové doplňky, které obsahují výtažky

z kořene s vysokým obsahem kurkuminu.

Aby se kurkumin do těla vstřebal,

měli bychom dodržet určité kroky:

• kurkumu je potřeba povařit

• kurkumu je vhodné konzumovat

společně s černým pepřem (černý

pepř zajišťuje lepší vstřebatelnost do

organismu)

• kurkumu konzumujte se zdravým tukem,

protože kurkumin je rozpustný

v tucích (s olivovým olejem, kokosovým

olejem atd.)

Přinášíme užitečné informace pro ty,

kteří mají otázky týkající se klinických

studií, a jak to vlastně funguje.

I přestože se kurkuma jeví jako koření,

které působí velmi pozitivně na naše

zdraví, je vždy dobré mít na paměti, že

všeho je třeba užívat s mírou. Nelze ani

podceňovat vzájemné působení účinných

látek v lécích a potravinách. Rovněž

tak je na nás, abychom dokázali

vnímat, jak naše tělo reaguje na určité

konkrétní látky a dokázali rozpoznat jejich

příznivé či nepříznivé účinky.

Použitý zdroj: http://www.spektrumzdravi.cz/

rozvoj-osobnosti/kurkuma-zazracne-koreni-s-

-obdivuhodnymi-ucinky-na-zdravi

Zpracovala Hana Hettychová

KLINICKÉ STUDIE / HODNOCENÍ

Studie probíhají na renomovaných

zdravotnických pracovištích ve fakultních

nemocnicích atp.

CO JSOU TO KLINICKÉ STUDIE?

Jedná se o ověřování, prokazování

účinnosti a bezpečnosti potenciálních

léčivých přípravků, které vzešly z detailního

testování v laboratorních podmínkách.

Klinické studie se provádějí

před schválením registrace léčiva, tj.

před jeho vstupem na trh.

KDO KLINICKÉ STUDIE PROVÁDÍ?

Klinické studie provádějí zdravotničtí

odborníci. Realizátoři studií se díky

nim mohou tváří v tvář setkat s přelomovými

léčebnými novinkami a spolupracovat

na mezinárodních projektech,

které spoluurčují směr moderní

medicíny.

JAK DLOUHO STUDIE TRVAJÍ

A KOLIK STOJÍ?

„Klinické studie trvají v průměru 6–7 let.

Společně s 3–6 letým preklinickým zkoušením

v laboratorních podmínkách stojí

přibližně 30 miliard Kč u jednoho jediného

léku. Pro lepší představu uveďme, že jen

v roce 2012 investovaly inovativní farmaceutické

společnosti do výzkumu a vývoje

nových, účinnějších léčiv téměř 2 biliony korun,“

vysvětluje Jakub Dvořáček z AIFP.

CO KLINICKÝM STUDIÍM PŘEDCHÁZÍ?

Aby se lék dostal do klinického hodnocení,

musí absolvovat důkladné testování

v laboratorních podmínkách.

V realitě to vypadá tak, že z každých

38 VLNY 13/2017


SOCIÁLNĚ-ZDRAVOTNÍ

TÉMATIKA

10 000 látek vyvinutých v laboratořích

se do fáze klinických studií dostane jen

5–6 potenciálních léků. Z nich pouze 1

až 2 léky obstojí a dostanou se k pacientům.

Ostatní v průběhu rozsáhlého

klinického hodnocení neprokáží dostatečnou

účinnost, vhodnost nebo bezpečnost

atp. Výzkum je v těchto případech

ukončen.

JAK KLINICKÉ STUDIE PROBÍHAJÍ?

„Klinické studie mají tři, respektive čtyři

fáze, které jsou náležitě monitorovány,

kontrolovány, analyzovány a hlášeny,“ vysvětluje

prof. MUDr. Karel Pavelka,

DrSc., ředitel Revmatologického

ústavu a dodává: „Kandidátní lék je vždy

porovnáván buď s nejlepší dostupnou,

schválenou léčbou, ve specifických případech

s placebem.“

Fáze I: V této fázi je kandidátní léčivá

látka poprvé podána člověku. Zkoumá

se především její chování v lidském organismu,

snášenlivost a působení na

jednotlivé orgány. Této části hodnocení

se účastní malá skupinka zdravých dobrovolníků

čítající maximálně několik desítek

jedinců. Ve výjimečných případech

se již v této fázi podává lék pacientům

(např. cytotoxická léčiva v onkologii).

Fáze II: Látka se poprvé podává malému

počtu pacientů s cílovým onemocněním.

Ověřují se léčebné účinky na

lidský organismus, hledá se mj. vhodné

dávkování, shromažďují se i další údaje

o účinku potenciálního léku (např. snášenlivost,

chování v organismu atp.).

Této fáze hodnocení se účastní maximálně

stovky pacientů.

Fáze III: Této části hodnocení se účastní

stovky až tisíce pacientů. Zkoumá se

především dlouhodobá účinnost kandidátního

léku, jeho bezpečnost, precizuje

se dávkování atd.

„Projde-li kandidátní lék všemi třemi fázemi

klinického hodnocení úspěšně, je nutné

všechny výsledky předložit k registraci, kterou

ve Spojených státech provádí Úřad pro

kontrolu potravin a léků (FDA), v Evropě

Evropská léková agentura (EMA) a v České

republice Státní ústav pro kontrolu léčiv

(SÚKL),“ doplňuje Jakub Dvořáček. Pokud

lék v registračním procesu obstojí,

může vstoupit na trh a začít pomáhat

pacientům.

Registrací však sledování léku nekončí.

U většiny přípravků provádějí inovativní

farmaceutické společnosti tzv. poregistrační

sledování, tj. fázi IV.

Fáze IV: Během této části hodnocení

se shromažďují informace o výskytu

případných nežádoucích účinků, účincích

při dlouhodobém podávání, nové

informace o možných interakcích s jiným

léky a podávání přípravku speciálním

skupinám osob (starší lidé, těhotné

ženy atd.). V těchto dlouhodobých

studiích se také např. sleduje, jak podávání

léku prodlužuje život pacientů

a zlepšuje jeho kvalitu.

JAK JE ZARUČENA BEZPEČNOST

PACIENTŮ?

Veškeré informace o realizované studii

jsou kontinuálně detailně kontrolovány

a analyzovány. V případě, že

kandidátní lék neprokáže dostateč-

VLNY 13/2017 39


SOCIÁLNĚ-ZDRAVOTNÍ

TÉMATIKA

nou účinnost a bezpečnost, je studie

ukončena.

VZTAHUJÍ SE NA PROVÁDĚNÍ STUDIÍ

NĚJAKÁ PRAVIDLA?

„Ano, průběh klinického hodnocení je celosvětově

standardizovaný. Jako takový

podléhá přísným pravidlům Správné klinické

praxe, Helsinské deklarace, legislativy

EU a ČR pro provádění klinických hodnocení,“

informuje Jakub Dvořáček. Na

etické a správné provedení studií dle

schváleného protokolu studie dohlíží

inovativní farmaceutická společnost

(zadavatel) a kontrolní úřady, tj. SÚKL

a EMA, resp. ostatní regulační autority

v Evropě, a nezávislé etické komise.

KDO REALIZACI STUDIE SCHVALUJE?

Každé pracoviště, na kterém studie

probíhá, musí postupovat v souladu se

standardy Správné klinické praxe. Povolení

v České republice vydává SÚKL.

KLINICKÉ HODNOCENÍ NENÍ V ČR

MOŽNÉ ZAHÁJIT BEZ:

povolení SÚKL, souhlasů etických komisí

(zpravidla se jedná o schválení tzv.

multicentrické etické komise současně

se schválením místní etické komise

zdravotnického zařízení), informovaného

souhlasu pacienta.

PROBÍHÁ KLINICKÉ HODNOCENÍ

TAKÉ V ČR?

V České republice je schváleno přibližně

300 klinických studií ročně, inovativní

farmaceutické společnosti do něj

každoročně investují přibližně 1,2 miliardy

korun. „Nejčastěji jsou klinické studie

realizovány v oblasti onkologie, endokrinologie

a revmatologie. Jen za období 2007

– 2011 se do nich zapojil každý třetí český

lékař a na 80 tisíc pacientů,“ doplňuje Jakub

Dvořáček.

Díky tomu, že v rámci klinického hodnocení

dochází většinou ke srovnání

s nejlepší dostupnou léčbou hrazenou

na náklady inovativní farmaceutické

společnosti, šetří systém zdravotního

pojištění. V období 2007–2011 bylo takto

ušetřeno na 850 milionů korun jen ve

třech nejzávažnějších oblastech léčby.

JSOU INFORMACE O PROBÍHAJÍCÍCH

STUDIÍCH VEŘEJNĚ DOSTUPNÉ?

Ano, realizované studie jsou uváděny

ve veřejně dostupném registru na

stránkách farmaceutických firem, databázi

SÚKL http://www.sukl.cz/modules/evaluation,

v evropském registru

klinických hodnocení https://www.

clinicaltrialsregister.eu a mezinárodním

registračním portálu http://www.

ClinicalTrials.gov.

POČET NOVĚ VYVÍJENÝCH LÉČIV DLE

TERAPEUTICKÉ OBLASTI:

Onkologická onemocnění: 948

Vzácná onemocnění: 460

Nemoci dýchacího ústrojí: 398

Duševní poruchy: 255

Kardiovaskulární choroby: 252

Zdroj: podle materiálů www.aifp.cz,

upravila Romana Skála-Rosenbaum

40 VLNY 13/2017


1

JAKO VŽDY NA JEDNIČKU

„Příležitosti slouží k tomu, aby se využily.“

Paulo Coelho

Ve dnech 18.–22. 9. 2017 proběhl v Trojanovicích

rekondiční pobyt Spolku Parkinson

Help. Jeho organizace se opět

výborně zhostili rožnováci - manželé

Vlaďka a Honza Svobodovi a cvičitelka

Lidka Babiánková.

Bohatý a zajímavý program byl vhodně

zaměřen na naše zdravotní problémy a potřeby.

Mnozí z nás jezdí na rekondiční pobyty

pravidelně a opakovaně, přesto jsme

i tentokrát měli možnost poznat opět něco

nového a užitečného. V lekci terapeutky

Dagmar Drastíkové jsme se seznámili s cvičební

pomůckou Daflex, kterou terapeutka

již několik let s úspěchem používá při léčbě

osob s pohybovým hendikepem. „Vodomilci“

si užili dvou návštěv krytého bazénu.

S logopedkou Mgr. BcA. Martou Tománkovou,

jsme trénovali způsob, jak posílit hlas

a učili se, jak výrazněji a lépe artikulovat. Ti,

kteří mají rádi pohyb s hudbou, byli nadšeni

taneční terapií, pod vedením cvičitelky

Moniky Klečkové z Ostravy. Pravidelná

cvičení po celou dobu pobytu průběžně

a neúnavně vedla jedna z organizátorek rekondice,

cvičitelka Lidka Babiánková.

K rekondici těla patří neoddělitelně také

rekondice ducha. Původní záměr, poznávací

zájezd do malebného Štramberka,

bohužel, zhatilo nepříznivé počasí. Organizátoři

však operativně nabídli náhradní,

neméně zajímavý program. Navštívili jsme

známý pohankový mlýn, který provozuje

pan Šmajstrla z Frenštátu. Výklad o zdravotních

účincích získal v pohance nové

příznivce. Domů jsme pak odjížděli s užitečným

a zdravým suvenýrem do kuchyně.

Součástí výletu byla rovněž návštěva

frenštátského městského muzea. Tamní

průvodkyně originálním způsobem doplnila

výklad o místních zvycích zpěvem

valašských písní. S úspěchem se setkala

také bohatá tombola (každý něco vyhrál).

Z dárků účastníků ji obětavě připravily Eva

a Vlaďka Svobodovy.

Tradiční náplní rekondičních pobytů jsou

sportovní soutěže. Do nich se zapojili nejen

nemocní Parkinsonovou chorobou,

ale také jejich doprovod. Tentokrát se

zápolilo ve stolním tenisu, hře Molki, oblíbeném

holandském billiardu neboli „šupci“,

v šipkách i foukačce (střílení šipek na

terč foukáním). S vědomím, že „důležité je

zúčastnit se“, si všichni soutěžení naplno

užili, vítězové byli po právu odměněni.

Pobyt byl zakončen společenským večerem,

jako vždy obětavě přijel k tanci

zahrát pan Zázvorka.

Opět jsme si uvědomili, co vše patří k našemu

životu: nejen pravidelné návštěvy lékaře

a levodopa (ve vší úctě k oběma), ale také

porozumění a blízkost přátel. Setkávání se

s nimi přináší radost a posiluje nás v boji

s naší nemocí. A za tuto příležitost chceme

organizátorům srdečně poděkovat.

Jménem spokojených účastníků

Zuzana Štěrbová

VLNY 13/2017 41


Kontakty Parkinson-Help z.s.

www.parkinson-help.cz

Klub Jméno Pozice Mobil Mail služební Mail soukromý

Kancelář Skála-Rosenbaum Romana, Ing. ředitelka 732 540 715 romana@parkinson-help.cz romana@parkinson-help.cz

Pošta Roman předseda 724 035 413 roman@parkinson-help.cz roman@parkinson-help.cz

Hettychová Hana, Mgr. šéfredaktorka 724 326 009 hana.hettychova@seznam.cz hana.hettychova@seznam.cz

Český ráj www.parkinson-ceskyraj.cz

Vaňová Helena předseda 605 592 869 ceskyraj@parkinson-help.cz fatalista56@seznam.cz

Vlastimil Kolář místopředseda 602 473 272 ceskyraj1@parkinson-help.cz kolar@chemingstav.cz

Karlovarsko www.parkinson-karlovarsko.cz

Patočková Jana předseda 602 262 505 karlovarsko@parkinson-praha.cz janinka1961@gmail.com

Uhrová Martina místopředseda 732 277 344 karlovarsko1@parkinson-praha.cz martina.uhrova75@seznam.cz

Ostrava www.parkinson-ostrava.cz

Ocelka Jiří, Ing. předseda 602 532 343 ostrava@parkinson-help.cz jiri.ocelka@centrum.cz

Kubelková Eva, Ing. místopředseda 603 182 722 ostrava1@parkinson-help.cz e.kubelkova@centrum.cz

Praha www.parkinson-praha.cz

Večlová Jana předseda 724 009 823 praha@parkinson-help.cz jana@vecl.cz

Pošta Roman místopředseda 724 035 413 roman@parkinson-help.cz roman@parkinson-help.cz

Rožnov pod Radhoštěm www.parkinson-roznov.cz

Svobodová Vlaďka předseda 777 276 470 roznov@parkinson-help.cz parkinson-roznov@seznam.cz

Svoboda Jan místopředseda 724 759 769 parkinson-roznov@seznam.cz

42 VLNY 13/2017


Honzo, děkujeme

Parkinsonici dnes velkou slávu mají,

jubilejní 10. Parkinsoniádu pořádají.

Scházíme se zde dlouhých 10 let,

to by nám mohli i zdraví závidět.

Nebýt otce myšlenky Honzíka Škrkaly,

nesportovali bychom, nehráli.

Nikdo mu tehdy nevěřil,

že by se jeho záměr podařil.

Po boku jeho věrná žena vždy stála,

ráda pomohla, o muže svého se i bála.

Nebyla to vždy legrace,

občas ji z toho bylo i do pláče.

Jsme tu parta, jak se patří,

trápení nás sbližuje,

hlavu chceme nosit vzhůru,

na tom každý pracuje.

Někdo ztěžka nohy vláčí,

jiný běží o sto šest,

sejdeme se spolu v cíli,

pro všechny to bude čest.

Čest, že život nevzdáváme,

válčíme s ním pořád dál,

nemoci se postavíme,

bojovat s ní budem dál…

Soupeře my zdolat chceme,

s Parkinsonem se popereme,

šipky, bocca, kuželky,

na to máme myšlenky.

Bojovat my všichni budem,

podle vlastních sil,

a když se to nepodaří,

lepší prostě zvítězil.

Želva, hala, to je pojem,

rádi se tu spolu sejdem.

Kluby na plac pochodují,

hymnu spolu všichni pějí.

Ruka v ruce rozechvělá,

pomalu se k nebi zvedá,

oči vlhnou, slzy kanou,

Honzo, díky a brzy opět na shledanou!

Za všechny Marcela Vojtovičová