Dějiny věd a techniky 2016, 4

dejinyved

DVT 2016, 4 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik)

Dějiny věd a techniky

ročník XLIX – 2016 / číslo 4

History of Sciences and Technology

volume XLIX – 2016 / number 4

contents

INTRODUCTION

225 Guest editor’s note ● Helena Durnová, Jan Kotůlek

PAPERS

227 Marvelous mathematics. How mathematics education improved

the quality of life in post war Europe? ● Danny Beckers

249 How mathematics confronts its paradoxes ● Ladislav Kvasz

265 Nymburk Lan. Several notes on the units of modern times ●

Michal Plavec

REVIEWS

276 Petr Vopěnka, Marie Větrovcová. Uvedení do obecné topologie

a jejích dějin do roku 1960 // Introduction to general topology

and its history till 1960. Praha – Plzeň, 2015 ● Jan Zeman

278 Martina Bečvářová. Matematika na Německé univerzitě v Praze

v letech 1882–1945 // Mathematics at the German University in

Prague between 1882–1945. Praha, 2016 ● Jiří Veselý

280 Erhard Brepohl. Theophilus Presbyter und das mittelalterliche

Kunsthandwerk // Theophilus Presbyter and medieval art

handicraft ● Ivan Hlaváček


CHRONICLE

282 Winter school of the history of mathematics 2016 ● Jana

REPORTS

Pokorná – Jan Kotůlek

283 Light and Shadow. Ernst Mach | Ludwig Mach ● Wilhelm

Füssl – Johannes-Geert Hagmann

287 Reports from literature

288 Review procedure in 2016

COVER

OBÁLKA

150th anniversary of the presentation Gregor Johann Mendel’s research

150. výročí zveřejnění výzkumů Gregora Johanna Mendela


eviews

Petr Vopěnka, Marie Větrovcová. Uvedení do obecné

topologie a jejích dějin do roku 1960. Praha – Plzeň, Vyšehrad

2015, 290 s.; Červený Kostelec, Pavel Mervart 2015, 290 s.

Kniha se skládá ze dvou oddělených částí: záznamu přednášek z topologie od

Petra Vopěnky z šedesátých let a popisu dějin topologie od Marie Větrovcové.

Petr Vopěnka během dokončování prací na této knize zemřel.

Padesát let po vzniku matematické části textu píší autoři v předmluvě, že cílem

obecné (nebo též množinové) topologie je vyjasňování pojmů jako spojitost,

kompaktnost, souvislost, otevřenost či metrizovatelnost. Dále obor zasazují v dějinách

matematiky přesně mezi Cantorovu klasickou teorii množin a matematiku

velkých nekonečen (s. 10). Záběr knihy je ohraničen šedesátými léty, neboť po

Cohenovu důkazu nezávislosti hypotézy kontinua na Zermelo-Fraenkelově teorii

se obecná topologie vzdaluje názornosti, přestává se vyvíjet a stává se pouze

stavebním prvkem pro jiné obory matematiky (s. 125). V oblasti nekonečen

bylo poté možné dokázat zcela cokoliv, podobně jako bylo v devatenáctém století

mezi matematiky módou navrhovat vlastní geometrie. Pro současnou matematiku

tak tato situace ústí v nutnost jejího zjednodušení. 1

Petr Vopěnka buduje topologii ve shodě s jejím historickým vývojem na základě

jím vybraných článků. Komentuje přitom vliv jednotlivých matematických

tvrzení a důkazů i na obory s topologií související. V úvodní kapitole klade počátek

topologie do roku 1906, kdy Maurice Fréchet zavedl metriku na abstraktní

množině ve smyslu Cantorovy teorie množin. Od další kapitoly už převažuje nad

komentáři matematika. Je definován nekonečný m-rozměrný eukleidovský prostor

a jeho zobecnění dle Erlangenského programu v topologické geometrii (s. 20).

Je zdůrazněno, jak lze díky takové abstraktní definici tento obecný eukleidovský

prostor naplnit i jinými objekty než očekávanými (s. 25). Po Hausdorffově axiomatizaci

abstraktní množinové topologie připojuje autor první delší komentář,

ve kterém obor srovnává s geometrií: topologické prostory jsou analogií geometrických

objektů a sensorium Dei, ve kterém tyto topologické prostory vznikají,

je analogií třírozměrného eukleidovského prostoru v klasické geometrii. S časem

nastává v oboru obrat od zkoumání topologické geometrie k možnostem, jaké

topologické prostory lze uskutečnit (s. 38). 2

1

Petr VOPĚNKA. Neexistence množiny všech přirozených čísel. Vesmír, 94, 2015,

s. 344–346.

2

Podobný obrat nastal v minulosti právě u geometrie. V antice byla pozornost upřena

ke geometrickým objektům a až v novověku k vlastnostem eukleidovského prostoru,

viz též: EUKLEIDES. Základy. Knihy I-IV (komentované Petrem VOPĚNKOU).

276


REVIEWS

Dále již autor pokračuje přes definici Hausdorffova prostoru k ruské matematice.

Předkládá definice metrizovatelnosti, souvislosti a představuje i dlouhou

historii utváření pojmu kompaktnost prostoru mezi roky 1903–1923 (s. 55). Potom

zavádí pojmy souvislý prostor a kontinuum a představuje s nimi související

Zorettiho větu, která byla klíčová pro odvozování dalších, dosud nepředstavitelných

prostorů. Uvádí, že jsou to takové, které „leží na samém dnu eukleidovského

prostoru“ (s. 76). Od této chvíle je nám v dalším budování topologie nápomocnou

představa Cantorovy věže nekonečných kardinálních a ordinálních čísel

a pomyslné stoupání do vyšších pater (s. 82, 90). Petr Vopěnka dále definuje

Hausdorffovy axiomy spočetnosti a užívá je v konstruktivních Tichonovových

součinech. V důkazech úmyslně nevyužívá všechny možnosti, které matematika

má, zde např. nepoužije axiom výběru. Slouží mu to pro kýžené zjednodušení

současné matematiky (viz výše), k čemuž na jiném místě poznamenává: „…

topologická geometrie … nepochybně přežije obecnou topologii provozovanou

v Cantorově teorii množin. V neposlední řadě též proto, že se bez Cantorovy

teorie obejde.“ (s. 38). V knize dále definuje beta-obal prostoru, což je

Čech-Stoneova kompaktifikace z roku 1937 (s. 100). V poválečném období připomíná

rozvoj topologie v USA čím dál větší abstrakce nekonečen bez opory

v názoru.

I druhá část dává pravý smysl teprve při sekvenčním čtení. Marie Větrovcová

zde dává do kontextu časopisy, ve kterých vycházely články zmíněné v první části.

Je přiložena časová osa s časopisy a roky vydání těchto článků. V nejvýznamnějších

časopisech je jich více, většinou jsou ale nejvýše po dvou. Následuje popis

jednotlivých časopisů, přičemž v každém je opět tučně vyznačen rok a název

stěžejního článku. Nezvykle mnoho prostoru je věnováno tomu, jakou zkratkou

byl časopis v různých dobách označován. Časopisy jsou rozděleny dle roku

vydání oné významné práce do tří období, pro jejichž označení i následný popis

používá autorka metaforicky topologické pojmy: počátky do Hausdorffovy axiomatizace

topologie z roku 1914, poté období kompaktnosti topologie až do Čechovy

práce z roku 1937 a poslední období separability a souvislosti topologie.

V prvním období jsou objevy publikovány v rozdílných časopisech napříč

Evropou. To se změnilo v období mezi válkami, ve kterém významné odborné časopisy

tvořily společný, kompaktní středoevropský prostor. Šlo především o časopisy

Mathematische Annalen a Fundamenta Mathematica. V posledním období je po válce

ustavena sovětská a americká sféra vlivu. Středoevropští matematici mohli

Plzeň, Západočeská univerzita, 2010, s. 47, 144. Petr VOPĚNKA. Příležitostné rozpravy

s matematikou. Kanina, OPS, 2014, s. 104–105. Petr VOPĚNKA. Das Quälende

Gehemnis. Praha, Práh, 2010, s. 118–119.

277


DVT – HISTORY OF SCIENCES AND TECHNOLOGY XLIX (2016), 4

jen s velkými obtížemi číst práce kolegů za železnou oponou. Z tohoto posledního

období do šedesátých let byla ovšem většina objevů provedena na západě.

Tematizováno bylo, jak lze popsat nekonečna pomocí původně konečných topologických

pojmů.

Po představení jednotlivých časopisů uvádí autorka životopisy jednotlivých

matematiků. Řadí je přitom podle místa působení. Formální chybou je, že jednotlivé

školy jsou na téže úrovni nadpisu jako zmíněná období vývoje topologie

při představení časopisů. Pomohla by ještě jedna nadřazená úroveň. Dále je chybou

zařazení Ernsta Lindelöfa pod italskou školu; v jeho případě mělo jít o společnou

skupinu periferních škol (s. 175). V odstavci o Eduardu Čechovi je překlep,

že Bedřicha Pospíšila zatklo gestapo v roce 1944, ačkoliv na téže straně v představení

Pospíšila je správný rok 1941 (s. 225).

Následuje soupis použité literatury, který je cenný především tím, že podává

přehled všech podstatných článků a monografií vůbec, které se vztahují k oboru

topologie. Za tímto oddílem je umístěn přehled matematických symbolů a rejstřík,

který je bohužel poškozen – uvedené stránky nevedou na hledaná místa.

Knihu lze doporučit jak matematikům, tak zájemcům o dějiny matematiky.

Jan Zeman

Martina Bečvářová. Matematika na Německé univerzitě

v Praze v letech 1882–1945. Praha, Karolinum, 2016, 403 s.

+ 40 s. příloh a poznámek. ISBN 978-80-246-3182-0

Obsáhlá publikace předkládá detailní studii historie matematiky na Německé

univerzitě (NU) v období její existence v letech 1882–1945 (byla zrušena r. 1945

dekretem Eduarda Beneše se zpětnou platností od 17. listopadu 1939). Členy

matematického ústavu NU byla řada význačných matematických osobností, na

sklonku existence NU to byli jak Židé, tak i nacisté.

Autorka dělí období existence NU na tři přirozené etapy: od rozdělení Karlo-Ferdinandovy

univerzity roku 1882 do roku 1920, další období do roku 1939

a období druhé světové války. Úvodní kapitola popisuje historii univerzity jako

celku, další jsou již věnovány pouze její matematické části v uvedených etapách.

V nich si všímá detailně obsazení přednášek i problematiky jejich zavedení a personálního

obsazování a dalších relevantních fakt. Je třeba zdůraznit, že autorka

se touto problematikou zabývá řadu let a že se spoluautory vydala již dvě knihy

pojednávající o H. Löwigovi a K. Löwnerovi, kteří působili na NU, recenzovaná

práce je však první ucelenou studií této problematiky jako celku – shrnuje

výsledky několikaleté mravenčí práce sbírání informací v archivech (téměř 50

278


REVIEWS

obsáhlých archivních souborů) a studia velikého množství dokumentů (jen v přílohách

je jich reprodukováno přes 60), které v mnoha případech vedlo k odhalení

dosud neznámých souvislostí a k vysvětlení příčin fakt již známých. Autorka

prošla a zpracovala např. materiály z let 1939–1945, které jsou uloženy v Berlíně

a které byly po dlouhou dobu nepřístupné či nezvěstné; u nás jsou publikovány

poprvé.

Kniha má velmi bohatý poznámkový aparát, obsahuje přes 1200 poznámek.

Shromážděný faktografický materiál může být dobrým odrazovým můstkem

k dalším specializovaným studiím. Komplexní pohled na NU získaný pečlivým

prozkoumáním téměř všech dnes dostupných archivních materiálů umožnil autorce

výjimečnou hloubku pohledu. K těmto materiálům musíme připočíst 102

a 109 položek citované literatury, často velmi obsáhlých monografií (seznamy

se částečně překrývají).

V knize nalezneme mj. životopisy všech důležitých vyučujících matematiky,

často s překvapivými poznatky, seznamy profesorů, přednášek, habilitací, doktorských

a profesorských řízení, zkoušek učitelské způsobilosti a množství statistických

údajů. Přináší i kapitolu věnovanou relevantním vzpomínkám na NU

a Prahu té doby (Brdička, Brod, Frank, Kowalewski, Pinl). Orientaci usnadňuje

podrobný dvanáctistránkový jmenný rejstřík. Mně osobně prezentovaný svazek

zaujal zejména poznatky o matematicích, kteří mi byli odborně bližší, a pak

zmapováním období druhé světové války.

Práci doplňuje i dvanáctistránkové anglické resumé, ve kterém autorka přibližuje

obsah; vzhledem k potenciálnímu zájmu řady zahraničních historiků by

si zasloužila celá vyjít v podobě, která by byla pro ně srozumitelnější.

I když historie NU a některých jejích částí byla již mapována (Míšková, Seibt,

Svobodný a další), tato kniha představuje první ucelený a detailní pohled na

německou matematiku spojenou s Prahou. V oblasti matematiky či přírodních

věd – možná na rozdíl od jiných oborů – lze vystopovat vcelku dobrý poměr

mezi Čechy a Němci, který zničila teprve okupace a druhá světová válka; citovaný

postřeh Wienerův (s. 368) považuji spíše za potvrzení tohoto názoru.

Nebudu podrobněji popisovat, co všechno je zde obsaženo, pro obrovské

množství shromážděných fakt by to bylo i zkreslující; základní informace je ostatně

snadno dostupná v Google books spolu s dalšími rozsáhlými partiemi knihy.

Za aktuální cenu 400 Kč (se slevou) či dokonce za 281 Kč (ebook) je její koupě

v Karolinu dobrou investicí jak pro knihovny, tak i pro historiky našich moderních

dějin.

Jiří Veselý

279


DVT – HISTORY OF SCIENCES AND TECHNOLOGY XLIX (2016), 4

Erhard Brepohl. Theophilus Presbyter und das mittelalterliche

Kunsthandwerk. Gesamtausgabe der Schrift De diversis

artibus in einem Band. Köln-Weimar-Wien, Böhlau Verlag, 2013,

2. Aufl., 511 s., ilustrace (fotografie). ISBN 978-3-412-20995-7

Protože se zdá, že výše uvedenému dílu (resp. jeho edicím) nebyla v české literatuře

věnována referentská pozornost, a ani „suma našich vědomostí“, totiž

Ottův slovník naučný příslušné heslo nemá a dokonce při zběžné obhlídce jsem

toto vydání nenašel v našich velkých knihovnách, rád bych upozornil na druhé

vydání knihy Erharda Brepohla, v níž se vydává výše zmíněný traktát z počátku

12. století v přetisku starší latinské edice společně s jeho německým překladem.

A není to traktát ledajaký. V roce 2010 mu bylo v Kolíně n. R. věnováno třídenní

mezinárodní sympozium (v roce 2013 vyšel jeho protokol v rámci řady Miscellanea

mediaevalia jako její 37. sv.) a Lexikon des Mittelalters (VIII, sl. 666) dokonce

konstatuje, že jeho význam pro dějiny umění, kultury a techniky nemůže být

přeceněn.

O co jde? Ve stručnosti lze konstatovat, že autorem traktátu byl, poté co prošel

kláštery ve Stablo a kolínském sv. Pantaleonu, někdy kolem let 1122 a 1123

mnich severohesenského kláštera v Helmarshausenu Theofil/Roger. Ten na základě

vlastních zkušeností i přejímaje některé starší praktiky, vytvořil třídílné

kompendium praktických technických postupů pro nejrůznější práce umělec kého

řemesla. Dílo bylo autoritou až do počátků novověku, i když podle Brepohla

jsou dochovány jen tři, nicméně staré, ještě z 12. století pocházející relativně

úplné rukopisy, k nimž je ovšem třeba zatím připočítat zhruba dvě desítky větších

či menších fragmentů, které zřejmě vybíraly jen to, co bylo pro uživatele

bezprostředně užitečné. 1

Na základě wolfenbüttelského rukopisu uvedl dílo do literatury G. E. Lessing,

který byl na sklonku 18. století knihovníkem tamního vévody. Uvedené tři základní

rukopisy mají odlišnou strukturu a různé vynechávky i různočtení, takže

nelze předpokládat jejich společný původ. Dílo bylo už od 18. století porůznu

předmětem zájmu a edičně opakovaně vydáváno, dokonce i v překladech do

moderních jazyků (mj. i maďarsky!). Poslední latinské vydání s anglickým překladem

z roku 1979 je pak prací americké dvojice. Brepohl pro svou práci použil

ale vydání z roku 1961. Jako technik nevěnoval pozornost edičním problémům

a soustředil se na německý překlad se zevrubným výkladem. Po dílčích publikacích

bylo v roce 1999 výsledkem jeho práce kompletní dvousvazkové vydání.

1

Sborník kolínského sympozia jsem neměl v rukou, ale z názvů některých příspěvků je zřejmé,

že došlo k novým objevům.

280


REVIEWS

Pokud jde o originální text, sleduje anglickou edici z roku 1961 a zaměřuje svůj

německý překlad s podrobným výkladem na vystižení ducha překládaného díla.

Pro velký úspěch pak došlo v roce 2013 k reprintu, tentokrát v jednom svazku,

v jednotlivostech různě doplněném. Editorem a překladatelem díla je odborník-

-praktik (Erhard Brepohl, ročník 1930 je totiž jak dle úvodu, tak podle internetu

praktik, mistr zlatnický a pedagog, jehož učebnice zlatnictví vyšla v 16 vydáních

německy a byla přeložena do několika jazyků).

Brepohl se překladatelské práce podjal zejména proto, že ostře kritizuje zavádějící

německý překlad Alberta Ilga z roku 1874. Zdůrazňuje, že Ilg překládal

mechanicky a že tak, nemaje příslušné technické znalosti, na řadě míst nepochopil

a zkomolil smysl latinského textu. Konstatuje oprávněně, že formální

znalost Theofilova textu je jen jedním předpokladem, a to ne vždy hlavním,

k pochopení toho, co Theofil říká. Brepohl sám v řadě případů Theofilovy postupy

přímo v praxi vyzkoušel a uvědomil si, že někdy je cesta mezi latinským

termínem a nalezením jeho ekvivalentu v dnešním jazyku komplikovaná. Synopticky

k latinskému textu položený německý překlad doprovází detailním technologickým

komentářem, v němž pro názornost používá i různých nákresů a tabulek.

Theofilův traktát se rozpadá do tří samostatných částí, které do značné míry

pokrývají techniky užívané v uměleckém řemesle. Každá z nich je opatřena prologem.

Ten se obrací na imaginárního Theofilova žáka – pomocníka. První z nich

je nejdůležitější a konkrétně zmiňuje šest zemí s jejich specifickým přínosem

pro Theofilovy techniky: Řecko, Rusko (není v rejstříku), Arábie, Itálie, Francie

a Německo (Germania). Prvním souborem je problematika malířství a malířských

barev a příbuzných postupů, druhým výroba skla a skleněných oken a posléze

třetím popis postupů prací ve vlastním středověkém zlatnictví a práce s kovy.

Nicméně Theofil chápe svou práci komplexně, takže podává informace i o širším

technickém zázemí jednotlivých postupů. Každá z oněch tří částí se rozpadá do

řady desítek samostatných odstavců věnovaných jednomu úkonu či fázi té které

konkrétní činnosti. Tak oddíl první, pojednávající o malbě, široce popisuje zejména

přípravu na knižní iluminace včetně úpravy plátkového zlata a tvorby

barev, k jejichž úpravám používá mj. i piva. V druhém se mj. zevrubně rozepisuje

i o výstavbě sklářské pece atd. Je třeba podtrhnout, že traktát není nějakým

pouhým teoretickým pojednáním, nýbrž zažitým dílem praktika, z jehož rukou

je, pokud identifikace Theofil – Roger je správná, dochováno několik prací.

Rozsáhlý a instruktivní Brepohlův komentář doslova tlačí kvalifikovaného

čtenáře k tomu, aby ten či onen postup vyzkoušel, tak jako on sám tak v různých

případech s úspěchem učinil. Nemůže tu jít o to, podrobněji Theofilovy

postupy a Brepohlovy komentáře glosovat, potřebné informace si specialista

nalezne sám. Na tomto místě musí stačit konstatovat, že autor dal ve svém komentáři

čtenáři mimořádnou pomůcku k tomu, aby se mohl v předmětném

281


DVT – HISTORY OF SCIENCES AND TECHNOLOGY XLIX (2016), 4

traktátu a v jeho až zahlcujícím množství informací poměrně snadno orientovat.

Jde totiž o věcné rejstříky k německému textu podle jeho tří oddílů.

Skutečnost, že mnich – kněz si opatřil takovou širokou a praktickou znalost

technických dovedností je udivující skutečností. Jistě nebyl sám, ale byl asi jediný,

který jim dal písemnou formu, která dovoluje nahlédnout do doslova udivujících

znalostí 12. století v prostředí, které jsme zpravidla schopni chápat toliko

jako duchovní.

Množství barevných vyobrazení špičkových produktů středověkého uměleckého

řemesla činí už jen z listování knihou estetický zážitek.

Ivan Hlaváček

chronicle

Zimní škola historie matematiky

2016

Již pošesté se uskutečnilo na počátku roku

setkání zaměřené na podporu interdisciplinárních

přístupů k historii matematiky

a také na rozvoj mezinárodní spolupráce.

Zimní škola je již tradiční platformou

mezioborové diskuze a prozkoumání různých

přístupů k historii matematiky. Ve

snaze ukázat tento obor jako nezbytnou

součást kultury se letošním leitmotivem

stalo téma matematiky jako nástroje ke

zlepšení každodenního života lidí. Postavilo

vedle sebe dvě protichůdná tvrzení,

a to „matematika je všude kolem nás“

a „skutečná matematika je téměř zcela

k ničemu“ (G. H. Hardy). Cílem bylo

prodiskutovat také další přímé i nepřímé

vlivy matematiky na lidské životy.

K tématu vztahu matematiky a kvality

života přispěly v první řadě vyzvané

přednášky Dannyho Beckerse z FU

Amsterdam – věnuje se mj. historii matematických

spolků – a Jakuba Rákosníka

z FF UK v Praze, odborníka na dějiny

sociálního zabezpečení.

Prvně jmenovaný se věnoval otázce,

jak zlepšuje kvalitu života matematické

vzdělání. Upozornil především na to,

že profesionální matematici, kteří se otázkami

výuky matematiky začali více zabývat

až po druhé světové válce, neusilovali

v první řadě o zlepšení kvality života

jednotlivců, ale šlo jim o prospěch lidstva

jako celku.

Jakub Rákosník pak vystoupil s pří spěvkem

týkajícím se souvislostí v čes ko slo venské

sociální politice a pojištění v období

první poloviny 20. století. Upozornil na

progresivnost československé sociální politiky,

a to zejména ve 30. letech. Základní

vlastnosti československého systému se

podle výzkumů Gregory Luebberta shodu

jí se švédským modelem sociálního státu,

zavedeným ovšem až v 70. letech.

Další příspěvky se dotkly tématu počítačových

technologií jako prostředku

282


CHRONICLE S

myšlení, s důrazem na situaci v Československu

v 50. letech 20. století (Helena

Durnová, MU Brno), odkazu významné

osobnosti České školy sociální politiky

Emila Schoenbauma (Jan Kotůlek a Viktor

Dubovský, oba VŠB-TU Ostrava), výuky

matematiky v habsburské monarchii

v 18. století (Franka Miriam Brueckler

a Vladimir Stilinović, Záhřebská univerzita,

Chorvatsko) nebo perzekuce matematiků

(Rolf Nossum, Agderská univerzita

v Kristiansandu, Norsko. Úplný

program včetně abstraktů přednášek je

k dispozici na webových stránkách zimní

školy, na adrese http://

historiematematiky.webnode.cz/

Nedílnou součástí zimní školy byla

i tentokrát diskuse nad předem vybranou

studií, konkrétně textem H. Bose „Mathematics

and its social context: A Dialogue

in the staff room with historical

episodes“ (1984). Tvůrčí a plodná diskuse

o sociální funkci matematiky pak

uzavřela nabitý program prodlouženého

víkendu.

Stejně jako v loňském roce se místem

v pořadí již šestého ročníku zimní školy

stal hotel U Loubů ve Třech studních.

Příjemnou atmosféru v konferenční místnosti

doplnilo i ryze zimní počasí panu jící

v době konání od 21. do 24. ledna 2016

na Vysočině. Většina účastníků tak využila

přestávek v programu k vyzkoušení

běžkařských či turistických tras hojně

protínajících okolí.

Na organizaci setkání se podílel trojlístek

z Vysoké školy báňské – Technické

univerzity v Ostravě, Masarykovy

univerzity v Brně a norské Universiteteti

Agder v Kristiansandu, jmenovitě pak

Jan Kotůlek, Helena Durnová a Rolf

Nossum. Akce se uskutečnila v rámci

projektu Interdisciplinary education of junior

historians of mathematics řešeného pro gramem

CZ07 tzv. norských fondů. Ten si

klade za cíl rozvíjet mezinárodní kontakty

s nor ský mi kolegy, a přispět tak k internacionalizaci

komunity českých historiků

matematiky. Bližší informace lze nalézt

na webové stránce projektu, http://mdg.

vsb.cz/norwaygrants/.

Jana Pokorná – Jan Kotůlek

Light and Shadow. Ernst

Mach | Ludwig Mach

A temporary exhibition at the

Deutsches Museum in Munich

9. 12. 2016–19. 3. 2017

As a physicist and philosopher, Ernst Mach

(1838–1916) was one of the key scientific

figures at the onset of the 20th century.

Together with his oldest son Ludwig Mach

(1868–1951) he conducted a number of

joint projects that are however little

known today. In the 100th year since the

death of Ernst Mach, the Deutsches

Museum in Munich presented a temporary

exhibition on the variable collaboration

between the two scientists.

“What an odd family are we! People

will later publish books on us – not just

on individuals.” This prediction was made

by the writer Klaus Mann (1906–1949)

in his diaries where he speculated on the

fate of his relatives. Consider the Manns

in literature, the Bachs in music or the

Chaplins in drama: Everyone knows

examples of famous families in which

talent and passion are transferred among

generations. Such families also exist in

the sciences, yet their names are often

283


DVT – HISTORY OF SCIENCES AND TECHNOLOGY XLIX (2016), 4

less familiar to the public. The Curies,

Braggs, Bohrs, Thomsons and Kornbergs

are just a few examples for families that

received more than one Nobel Prize in

the sciences.

The fact that for the Machs today one

name is dominant can be attributed to

several different reasons. In his long

scientific career, Ernst Mach has shown

evidence of a remarkable versatility. He

published more than 160 partially extensive

works without counting numerous editions

in foreign languages. His oeuvre maintains

a strong impact until our present times.

The “Mach number”, describing the ration

between the speed of motion of an object

with respect to the speed of sound, today

is an established technical term in many

languages. Mach was not only a famed

university teacher and experimentalist,

but also a groundbreaking researcher in

several different areas of physics. During

all of his life, he was constantly drawn to

questions of scientific theory as well as

the history of science. His scientific work

sometimes also raised controversy among

other scientists of his time. Nevertheless

he received broad recognition already

during his lifetime expressed through a

large number of distinctions and awards.

His son Ludwig Mach is almost

unknown today. Already during his time as

a medical student he worked in the Physical

Institute of the University in Prague

where his father was professor. During

this time, he was involved in his father’s

ballistic research, and he developed –

simultaneously to Ludwig Zehnder

(1854–1949) – an interferometer that in

the literature still today is often attributed

to Ernst Mach. In the early days of his

scientific exploration, Ludwig Mach

invented a method for the production

of “Magnalium”, an alloy consisting of

aluminum and magnesium. With the help

of a patent granted in 1898, Ludwig Mach

gained considerable wealth that however

he subsequently lost in few years’ time

for unknown reasons. From 1913, he

lived together with his father in a newly

built house for research purposes in

Vaterstetten near Munich. After the death

of his father in 1916 he continued his life

as an independent inventor, yet without

ever achieving considerable financial

success.

In the history of science, the research

of “creative collaboration” and “creative

couples” has drawn new attention in recent

years. This area of research is looking at

ways of defining creativity and scientific

productivity not only as part of an

individual personality, but moreover by

looking at personal (working) relationships.

This perspective is particularly well suited

for examining father and son Ernst and

Ludwig Mach whose joint work extends

through different phases of life with

varying intensity on a period of nearly

30 years. Since his university years the

son was a partner of his father in different

constellations and scientific collaboration.

For the development of the temporary

exhibition, it was a particularly fortunate

coincidence that the scientific papers of

Ernst and Ludwig Mach previously kept

at the Philosophical Archives of the

University of Konstanz could be integrated

into the main collection of the Mach

Papers at the Archives of the Deutsches

Museum. In the synopsis of all documents

and with the objects relating to the joint

work of father and son, a particular focus

was given to the interferometer as it

allowed taking a methodological approach

to the scientific work of Ernst and Ludwig

284


CHRONICLE

Mach. The instrument also paved the way

to the exhibition title “Light and Shadow”,

a symbolic image. On the one hand, for

an exhibition dealing with the physical

phenomenon of interference, i.e. the

constructive and destructive superposition

of waves, is immediately apparent. On

the other hand, one can find complaints

in Ludwig Mach’s notes that he never

was able to step out of his father’s long

shadow. The title also echoes positive

and negative aspects of their relationship.

The considerable results of their creative

partnership cannot dissolve the fact that

Ludwig Mach scientifically discredited

himself as a scientist in view of his

posthumously forged statements of that

presented his father’s work in a wrong

light. In the forged preface to his father’s

book “The principles of physical optics”

(1921) he significantly changed Ernst

Mach’s scientific position and made him

appear distant to the theory of relativity

of Albert Einstein. This wrong statement

was only revealed decades later as being

untruthful by the historian of science

Gereon Wolters.

Which of these aspects – the positive

collaboration of the two scientists or the

falsification – will remain in the visitor’s

memory is difficult to predict. The authors

of the temporary exhibition hoped that

it contributed to unearth the complex

facets of the relationship between father

and son and an ongoing discussion on

the joint scientific work of Ernst Mach

and Ludwig Mach.

A catalogue on the exhibition with

essays and a large number of images has

been published in German language:

Wilhelm Füßl / Johannes-Geert

Hagmann (eds.): Licht und Schatten.

Ernst Mach | Ludwig Mach. München:

Deutsches Museum, 2017 (136 pages).

All pictures: Deutsche Museum,

Münich, Archives

Fig. 1/a: Ernst Mach (undated).

Fig 1/b: Ludwig Mach (undated).

285


DVT – HISTORY OF SCIENCES AND TECHNOLOGY XLIX (2016), 4

Fig. 2: Collection of instruments in the Physical Institute of the German University in Prague,

ca. 1895

Fig. 3: Letters from the correspondence Ernst Mach – Ludwig Mach 1896–1900

286


CHRONICLE

Fig. 4: Original interferometer constructed by Ludwig Mach, ca. 1892

Wilhelm Füssl – Johannes-Geert Hagmann

reports from the literature

Homines scientiarum.

Třicet příběhů české vědy

a filosofie. I–V. Kolektiv

autorů. Praha, Ústav pro

soudobé dějiny AV ČR v nakladatelství

Pavel Mervart, 2015,

288+270+202+206+158 s.

ISBN 978-80-7285-188-1 (ÚSD)

a 978-80-7465-167-0 (PM)

Soubor pod uvedeným titulem přináší

nejen v tiskové podobě, ale i na DVD

nosičích celkem třicet portrétů různých

osobností české vědy a vzdělanosti ve

20. století. Pět svazků předkládaných

veřejnosti představuje výsledek tříletého

projektu pracovníků Ústavu soudobých

dějin AV ČR a Filozofické fakulty Uni verzity

Pardubice. Přestože jednotlivé portréty

přinášejí nové poznatky a dosud neznámé

pohledy, jsou zpracovány obec ně

přístupnou metodou. Zahrnuta je široká

škála oborů a zaměření – od filosofie

po zástupce věd o živé i neživé přírodě

a re prezentanty humanitních a sociálních

dis ci plín, ať už jde o odborníky působící

doma či v zahraničí; opominuta není

ani ně mec kojazyčná věda z českých zemí.

Z velké části se portréty dotýkají dějin

Akademie věd ČR (či Československé

akademie věd), kromě jiného jsou tu tři

její předsedové, ale zařazeny jsou i postavy

dosud poně kud opomíjené. Jednotícím

prvkem je ale nesamozřejmost, smysl

a obrana vzdě la nosti v moderní spo leč nosti,

prvek dnes velmi aktuální.

287


DVT – HISTORY OF SCIENCES AND TECHNOLOGY XLIX (2016), 4

Každý svazek zahrnuje šest oborově či

tématem příbuzných kapitol. V prvním

jsou prezentovány osobnosti humanitních

a společenských věd – Stanislav Sousedík,

František Šmahel, Karel Hrubý, Filip Karfík,

Erazim Kohák a Jan Klápště. Druhý

svazek soustřeďuje již nežijící badatele věd

o člověku a společenských disciplínách

– Aleše Hrdličky, Emanuela Rádla, Karla

Engliše, Zdeňka Horského, Jana Patočky

a Jiřího Němce. Jejich odkaz je zprostředkován

rozhovory s osobnostmi spjatými

s nimi osobně či oborem. Třetí díl se za měřil

na přírodovědce z chemie, respektive

fyzikální chemie – opět v generačním sledu

od zakladatelských vědců po následovníky

od Bohuslava Braunera, Otto Wichterleho,

Rudolfa Zahradníka, Josefa Michla, Jaroslava

Heyrovského po Zdeňka Hermana.

Čtvrtý svazek se přesouvá k oborům biologickým

a lékařským – jsou tu portréty

Milana Haška, Karla Rašky staršího i mladšího,

Jana Svobody, Heleny Kopecké, Heleny

Illnerové a Evy Zažímalové. Konečně

pátý díl uzavírá celý soubor portréty věd

s dalšími přesahy – zařazeni jsou Emil Kolben,

Georg Pick, Bohumil Němec, Jak Krekule,

Josef Koutecký a Stanislav Vepřek.

O vznik celého kompletu se zasloužil

nevelký kolektiv – Dominika Grygarová

(celková redakce a obrazový doprovod),

Tomáš Hermann, Antonín Kostlán, Michal

V. Šimůnek a Soňa Štrbáňová (výběr osobností,

vedení rozhovorů, zpracování kapitol)

a konečně režiséři audiovizuálních

dokumentů Tomáš Petráň a Martin Čihák.

Celý soubor nebo jednotlivé svazky lze

objednat v nakladatelství Pavel Mervart:

www.pavelmervat.cz či písemně –

Nakladatelství Pavel Mervart, P.O. Box 5

549 41 Červený Kostelec.

J. Jindra

Recenzní řízení v roce 2016

Studie a sdělení podléhají anonymnímu recenznímu řízení. Každý text je hodnocen alespoň dvěma

odborníky, na základě jejich posudků rozhoduje redakční rada časopisu o podmínkách publikování

odevzdaného textu. Recenze jsou interním materiálem redakce a jsou archivovány. Jmenný seznam

spolupracujících externích recenzentů (tj. mimo členy redakční rady) je zveřejněn za celý ročník.

V ročníku XLIX, 2016, kromě členů redakční rady na recenzním řízení externě spolupracovali:

Jaromír Baštinec (Vysoké učení technické v Brně)

Felice Cardone (Università degli Studi di Torino)

Pavel Čech (Univerzita Karlova v Praze)

Lucie Čermáková (Univerzita Karlova v Praze)

Marek Ďurčanský (Univerzita Karlova v Praze)

Pavel Ferkl (Praha)

Jan Fousek (Výzkumný ústav rostlinné výroby, Praha)

Ludmila Hlaváčková (Univerzita Karlova v Praze)

Ivan Jakubec (Univerzita Karlova v Praze)

Michaela Kaslová (Univerzita Karlova v Praze)

Martin Přibil (Národní technické muzeum, Praha)

Ivo Purš (Akademie věd ČR, Praha)

Martina Schneider (Johannes-Guttenberg Universität Mainz)

Josef Velfl (Hornické muzeum v Příbrami)

288

More magazines by this user
Similar magazines