Vítej, nevěsto milá.

b.svobodova


Až uslyšíš hlahol zvonů znít,

pak dvě srdce v jedno se spojí.

Ty budeš slzy v očích mít

a budeme navždy svoji.


Vítej, nevěsto milá…

Svatební šaty města i

venkova

Výstava, kde hlavní roli hrají svatební

šaty od počátku 20. století až do 50.

let. Své místo zde mají i šaty pro

družičky. Mezi exponáty jsou

zastoupeny také ukázky svatebních

oznámení či blahopřání, módních

časopisů, výbavy nevěsty nebo malá

galerie zarámovaných svatebních

fotografií z první poloviny 20. století.


Svatba ve městě

Výstava je pomyslně rozdělena na

dvě části.

První z nich se věnuje měšťanskému

prostředí, kde uvidíte ty nejstarší

kousky, ale také svatební šaty místních

občanů z okolí Ivančic. Krásu,

eleganci a módní různorodost doplňují

předměty ve vitrínách, které byly se

svatbou neodmyslitelně spojené, jako

jsou závoje, voničky, kabelky,

rukavičky nebo klobouky.


Svatba v měšťanské rodině byla

velkou událostí, především pak pro

nevěstu a její rodinu. Nevěsta i ženich

museli vypadat dokonale, a proto se

jejich šaty šily či upravovaly podle

nejnovější módy. Ke svatebním šatům

patřilo mnoho doplňků v podobě

vonic, věnečků, závojů, klobouků

apod. Nesměla také chybět svatební

fotografie.


Jedny z nejstarších svatebních šatů,

které je na výstavě možné vidět, jsou

svatební šaty z Výčap u Třebíče z roku

1910, zapůjčené z Moravského

zemského muzea v Brně.

Jsou to secesní dvojdílné šaty z

šedomodré vlny. Kabátek se stojatým

límcem a tzv. husí hrudí, náprsenka z

vyšívaného tylu. Sukně je ozdobena

potaženými knoflíky.

Foto a šaty zapůjčilo Moravské zemské

muzeum


Naopak jedny z mladších šatů, zato

zapůjčené od paní Jindry Navrátilové

z Ivančic, jsou z roku 1951.

Šaty jsou ušité z bílého umělého

hedvábí s límečkem a dlouhými

rukávy. Šaty jsou v pase přestřižené ,

ušité z několika dílů. Pas zdobí pásek.

Foto a šaty zapůjčila Jindra Emmerová


Tyto šaty zapůjčila Edita Kocábová z

Ivančic. Vdávala se v nich Margita

Šichtancová v roce 1951.

Šaty jsou ušité ze smetanově bílého

bavlněného saténu s dlouhou

vlečkou. Jsou ušité ke krku s límečkem,

na hrudi jsou nařasené, zapínané

vzadu na stiskací knoflíky, dozdobené

klasickými knoflíčky.

Foto a šaty zapůjčila Edita Kocábová, Ivančice


Z drobných doplňků, které nesměly při

měšťanské svatbě chybět, máme na

výstavě vyplněnou jednu vitrínu.

Z mnoha předmětů můžeme

nabídnout ukázku kloboučku, který na

výstavu zapůjčila Božena Zoufalá z

Trboušan.

Foto a klobouček zapůjčila Božena Zoufalá, Trboušany

Drobný plstěný klobouček bílé barvy

s dekorací na boku ze stejného

materiálu a závojíčkem. Pochází

z roku 1951.


Ke svatbě patří oznámení svatby a

také blahopřání.

Ve výstavě máme několik svatebních

blahopřání nebo telegramů.

Zde uvádíme několik ukázek, které

zapůjčili Bohumila Němečková a

Hana Kvardová.


Svatba na venkově

Lidová svatba byla mnohem

obřadnější než svatba měšťanská. U

žen byla velmi výrazná úprava hlavy.

Z domu odchází nevěsta s věnečkem

a speciálně zapletenými vlasy s

pentlemi, symbolem svobody. V

závěru celého obřadu svatby je

nevěsta začepená, tedy vínek je

nahrazen ženským čepcem, který je

viditelným znakem toho, že je vdaná

a bude také čestným odznakem její

důstojnosti. Také ženich měl výraznou

„kytici“ připevněnou na klobouku.

Sobůlky, 30 – 40. léta 20. století; Vlastivědné muzeum Kyjov


Na výstavě je možné vidět svatební

šaty z venkovského prostředí, které

jsou nečekaně barevné.

Tyto šaty jsou ušité z červeného

sametu. Sukně je bohatě nařasená,

kabátek je přiléhavého střihu se

stojatým límečkem a knoflíčky. Na

sedle kabátku je zdobení tzv.

vytrháváním. Šaty doplňuje zástěra ze

směsové tkaniny, lemovaná strojovou

krajkou.

Tyto šaty na sobě měla Josefa

Benáčková v Krumvíři v roce 1915.

Zapůjčil Spolek pro muzeum v Krumvíři


Pro nevěsty ve venkovském prostředí

byla důležitá úprava hlavy. V každém

kraji byla nevěsta česána a její účes

pak zdoben jiným způsobem.

Ve výstavě máme několik ukázek

zdobení hlavy nevěsty.

Jedním z takových zdobení je i tzv.

drúžení nevěsty zapůjčené z

Vlastivědného muzea v Kyjově. Jedná

se o věneček a korunku z papírových

a látkových voskovaných květin.

Korunka byla nevěstě připevněná

k účesu nad čelo, za ní se přichytil

věneček. Účes nevěsty byl dále

zdoben květinami a stuhami. Nevěsta

se odlišovala od družičky barvou

drúžení, kdy mašle a kytičky na

věnečku byly čistě bílé.

Zapůjčilo Vlastivědné muzeum Kyjov


Dalším příkladem je přímo model

svatebního účesu tzv. do konóšky.

Obyčejně to byla starší složitá úprava

dívčího účesu z mnoho pramenných

copů tzv. "pantů", které jsou vzadu v

týle poskládány do oblouku

vedeného vzhůru, kde jej upevňuje

černý hřeben zdobený červenými

korálky. Stahovací copánky lemující

čelo byly dovedně pletené z pěti

pramenů, z toho dva prameny tvořily

osu. Aby vlasy k hlavě dobře přiléhaly,

potíraly se cukrovou vodou, bílkem

nebo pivem a pro lesk vepřovým

sádlem. Výrazným znakem pro

nevěstu byl věneček z umělých kvítků,

poupat a drobných lístečků myrty, z

něhož vybíhá 50 cm dlouhý závěs

tvořený volným koncem věnce a

dvěma bílými atlasovými stuhami.

Zapůjčil a fotografie poskytl Muzejní spolek Velkobítešska


Nevěsta je v průběhu svatebního

veselí zbavená zeleného vínku a je jí

obřadně nasazen čepec – znak toho,

že se stala ženou, manželkou.

Jako ukázku zde máme čepec

svatební z Jamolic z přelomu 18. a 19.

století. Tento čepec je příkladem tzv.

tvrdého čepce dýnkového typu

s bohatým zdobením paličkovanou

krajkou z kovových lamel a leonské

příze. Dýnko je tvořeno brožovanou

lamé tkaninou rypsové vazby

připevněnou na výztuži z tvarované

lepenky. Pro své bohaté zdobení

krajkou se takové čepce nazývaly

zlaté čepce. Tento čepec je však

neúplný. V zadní části mu chybí stužka

či mašle na přivázání k hlavě nositelky.

Za sbírky Muzea v Ivančicích


Fotografie

Fotografické zvěčnění svatebního dne

bylo samozřejmostí již od konce 19.

století ve městě i na venkově.

Kompozice svatebních fotografií se

omezovala na dva základní typy:

portrét novomanželů a skupinová

fotografie účastníků svatby. Později

byla také fotografována nevěsta

sama nebo s družičkami. Reportážní

fotografie z průběhu svatby (průvod

do kostela, po obřadu u kostela,

hostina apod.) jsou běžnější od 50. let

20. století, kdy takové fotografie

pořizují účastníci svatby jako amatérští

fotografové.

Fotografie z archivu

Muzea v Ivančicích

a ze soukromého

archivu B.

Němečkové


V Ivančicích působil ateliér Josefa

Musila. Máme k dispozici několik

svatebních fotografií, které nám

ukazují svatební páry i skupinové

fotografie z Ivančic a okolí.



Similar magazines