Ozvěny z Hrdlořez 6. číslo

email16453

Školní časopis

VI. ČÍSLO

ROČNÍK IV. ZÁŘÍ 2020

VYŠŠÍ POLICEJNÍ ŠKOLA

A

STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLA

MINISTERSTVA VNITRA V PRAZE

ROZHOVOR S

POŘÍČNÍ POLICIÍ

KORONAVIROVÉ

HAIKU

VZPOMÍNÁME NA

PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ

MATURITNÍ PLES

2020


EDITORIAL

Mimořádné období, mimořádné vydání

Společně s redaktory a bývalou šéfredaktorkou Hankou Baštovou

jsme dospěli k názoru, že si dnešní doba žádá být co nejvíc

aktuální a mít informace ihned po ruce. A tak jsme tady! Poprvé

v elektronické podobě. Budeme vycházet ve stejné frekvenci, ale

naši redaktoři budou pravidelně přispívat sem na webové stránky.

Dvakrát během školního roku pak vybereme ty nejlepší články,

přidáme k nim nějaký ten rozhovor a něco navíc a můžete se těšit na

klasické shrnutí, na které jste byli zvyklí.

Uplynulý půlrok byl jiný. Zasáhla nás vlna pandemie koronaviru a

dle toho vypadá i aktuální číslo. Bohužel je „hubenější“ a stručnější,

než jsme si přáli. Ale nový školní rok je v plném proudu a celá

redakce se pilně pouští do práce, aby vám to vynahradila. Navíc

jsme začali koncem minulého školního roku pracovat na historicky

první školní ročence. Můžete se na ni podívat v archivu ročenek na

www.skolamv.cz.

4 LYŽAŘSKÉ KURZY 2020

6 NA INTRU NENÍ NUDA

6 ROZDÁVÁME RADOST DĚTEM V SOKOLOVSKÉ NEMOCNICI

7 ROZPITVANÍ ČTVRŤÁCI

8 NOC JE JEŠTĚ MLADÁ

10 POŘÍČNÍ POLICIE - POMÁHAT A CHRÁNIT POD VODOU I NAD VODOU

12 KORONAVIROVÉ HAIKU

14 MATURITA ZA DVEŘMI

16 MATURITA ZA NÁMI, ŽIVOT PŘED NÁMI

17 VZPOMÍNÁME NA PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ

Ilustrace karantény naší absolventky

OBSAH

Adéla Valentová, DiS.

šéfredaktorka školního časopisu

Ozvěny z Hrdlořez

6. číslo, ročník IV.

Vychází: září 2020

Vydává: redakční rada Vyšší

policejní školy a Střední policejní

školy Ministerstva vnitra v Praze

redakce@skolamv.cz

+420 974 845 334

Publikování nebo šíření

jakéhokoli obsahu z časopisu bez

písemného souhlasu redakční

rady časopisu je zakázáno.

ŠÉFREDAKTOR:

Valentová Adéla

ZÁSTUPKYNĚ ŠÉFREDAKTORA:

Stejskalová Martina, Rinková Alena

REDAKCE PRAHA:

Bočková Tereza, Bušková Julie,

Forman Šimon,

Chaloupková Valérie, Konrádová Veronika,

Kratochvílová Linda, Martínek Michal,

Pecoldová Michaela, Pompurová Veronika,

Staňková Kamila, Tichá Petra

REDAKCE SOKOLOV:

Andrlová Sára, Buriánová Karolína, Čonková Dominika,

Míšanková Bronislava, Nejtková Kamila, Nováková Kateřina,

Ryvolová Jana, Stoklasová Barbora, Suchánková Dana,

Šedková Barbora, Tichá Eva, Vlček Dominik,

Vrbický Jakub, Zichová Zuzana

HLAVNÍ GRAFIKA:

Valentová Adéla

POMOCNÁ GRAFIKA:

Hopjan Dominik

JAZYKOVÉ KOREKCE:

Šťastná Miroslava, Vyorálková Lenka



4 5

Každý rok v průběhu ledna a

začátkem února probíhají lyžařské

výcviky druhých ročníků střední

policejní školy. Redaktoři školního

časopisu „Ozvěny z Hrdlořez“ vám

v následujících článcích

zprostředkovali své

zážitky.

Zběsilá jízda

V brzkých ranních hodinách se třída 2. C dne 20. 1. vydala na

dlouhou cestu do výcvikového střediska v Kryštofových Hamrech.

Většina z nás kvůli množství zavazadel vypadala spíše, jako

kdybychom jeli na měsíc než na 5 dní. Autobus byl doopravdy plný k

prasknutí.

Po příjezdu jsme rychle vybalili a brzy stáli na svahu s cílem rozdělit

se do jízdních skupin dle dovedností. Lyžování vždy probíhalo v

ranních hodinách. Sněhu bylo dost, což nás překvapilo, a ani nás

nepostihl žádný vážný úraz, a to že pádů bylo mnoho. Pádům se

nevyhnuli ani učitelé. Dokonce jsme vyrazili i na běžky, ale mimo

sjezdovky moc sněhu nebylo, a tak se většina obávala víc o své běžky

než o sebe. Běžky si jely, jak chtěly, nakonec to byla velká zábava.

Nedostatek sněhu jsme kompenzovali různými výlety. Navštívili

jsme lázeňské město Karlovy Vary a chomutovský Aquasvět, kde

jsme všichni po dlouhém týdnu mohli ulevit unaveným svalům.

V osobním volnu jsme hráli ping-pong jak žáci proti žákům, tak i

učitelé proti žákům. Souboje byly těsné.

V pátek jsme se s radostí vrátili domů na zasloužený odpočinek plni

nadšení z nově nabytých dovedností. Díky patří hlavně odvážnému

učitelskému sboru, který se nebál s námi na kurz vyrazit.

Byla to jízda …

Tento týden plný zážitků jsme započali v našich milovaných

Kryštofových Hamrech, kde o nás je vždycky dobře postaráno. Žádný

večer se neobešel bez nanuků od našich milých správcových. Na

Klínovci a jeho několika sjezdovkách, které byly zrovna sjízdné, nám

to všem svištělo. Na Božím Daru většina z nás poprvé zkusila běžky,

ale statečně jsme se s tím poprali a po první hromadné srážce jsme se

naučili i brzdit. Týden utekl asi tak rychle, jako roztál skoro všechen

sníh kolem nás. Všichni jsme se vraceli plni dojmů, a to i díky našim

báječným pánům učitelům Luďku Moravcovi, Janu Stejskalovi, Janu

Bělohlávkovi a Miroslavu Maluškovi, bez kterých bychom si kurz

neužili. A velké díky patří i paní vychovatelce Ester Káchové, která

po večerce hlídala noční klid na celé chatě. Na zimní časy strávené v

Hamrech budeme vzpomínat rádi.

Konrádová Veronika, Staňková Kamila, 3. C

Posledního turnusu lyžařského výcviku se ve dnech 3. – 7. 2.

zúčastnila třída 2. D

Náš lyžařský výcvik nezapočal nejšťastněji. Počasí bylo mizerné, pršelo a sníh téměř žádný nebyl, proto se první den musel

obejít bez lyžování. Štěstí se na nás usmálo v úterý, kdy jsme všichni po probuzení zjistili, že přes noc pořádně nasněžilo!

Neotáleli jsme a hned po snídani vyrazili na sjezdovku, kde jsme byli rozděleni do týmů. Následující dva dny jsme každé

ráno po snídani a odpoledne po obědě vyrazili lyžovat. Ti z nás, kteří na lyžích stáli poprvé, zvládli za tak krátkou dobu

udělat veliký pokrok, avšak i pokročilí a zdatní lyžaři se naučili spousty nových věcí. Až na pár nepříjemných pádů jsme si

lyžařský kurz užili a dlouhé večery nám naši instruktoři zpestřili zajímavými přednáškami. Pak už byl každý rád, že si po

náročném dni trochu oddychl.

Čonková Dominika, Vlček Dominik, 3. D

Tichá Petra, 3. A



6 7

NA INTRU NENÍ NUDA

Jedna z akcí na internátě je jít si společně zahrát

bowling, který organizuje paní vychovatelka

Rinková.

S novým rokem jsme se na Absolutní bowling

vypravili hned dvakrát, a to 16. 1. a 29. 1. Při

hře jsme se velice nasmáli, protože někteří z nás

hráli bowling úplně poprvé, a tak se s pravidly

teprve seznamovali, a moc jim to nešlo. I přesto

jsme si bowling velice užili a určitě to nebyly naše

poslední návštěvy.

Bočková Tereza, Kratochvílová Linda, 2. B

ROZDÁVÁME RADOST DĚTEM V

SOKOLOVSKÉ NEMOCNICI

Již tradičně třída 2. D navštívila dětské pacienty v sokolovské nemocnici. Na dětském

oddělení je přivítali vrchní sestra paní Petra Fischerová a primář MUDr. Luboš Vaněk.

Žáci obdarovali děti drobnými dárky a něčím sladkým na zub. Malí pacienti měli z

návštěvy velkou radost, dodala jim trochu optimismu při uzdravování. Žáci z 2. D

budou rádi, když bude tato tradice pokračovat i v dalších letech.

Vlček Dominik, 3. D

ROZPITVANÍ ČTVRŤÁCI

Vybraní žáci maturitního ročníku Střední

policejní školy Ministerstva vnitra v Praze se dne

5. března 2020 zúčastnili plánované návštěvy

Oddělení soudního lékařství a toxikologie

Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem.

Při naší cestě na patologii jsme měli možnost

zastavit se na Oddělení kriminalistické techniky

při územním odboru Mělník, kde nám byla

představena jedna z nejmodernějších budov

Policie ČR, včetně veškeré techniky potřebné k

vyhledávání a zajišťování kriminalistických stop

na místě trestných činů. Nechyběla ani prohlídka

speciálního vozu právě pro tyto účely.

V poledních hodinách jsme dorazili na oddělení

soudního lékařství, kde nás čekalo převlečení

do krásných zelených hábitů jako prevence

proti zašpinění a zdravotní pitva komentovaná

samotnou paní primářkou.

Dymák Martin, absolvent



8

Ani jsme nemrkli a byl tu „zlatý déšť“. Všichni jsme se seběhli k plachtě a vy, naši hosté, jste nás zaházeli

9

penězi. Někteří z nás si vzali preventivně i helmu. Dvacetikorunou do čela to totiž docela bolí.

NOC JE JEŠTĚ MLADÁ

14. únor, tento den je především svátek zamilovaných. Všude jsou slevy, srdíčka, romantické citáty, růže a

nespočet dalších zaláskovaností. Pro nás, žáky čtvrtého ročníku VPŠ a SPŠ MV v Praze, byl tento den o úplně

něčem jiném. 14. únor byl pro nás událostí, na kterou nikdy nezapomeneme, budeme o ní vyprávět nejen

svým dětem, ale možná i vnoučatům. Tento den se totiž konal náš maturitní ples!

Maturitní ročník, téměř konec střední školy, období

před maturitou… Začala plesová sezóna a my nechtěli

být pozadu. Rozhodli jsme se tedy, že si jeden taky

uspořádáme. Začal se nám scházet plesový výbor, který

na svých bedrech nesl obrovskou zodpovědnost. Bylo to

asi občas (osobně bych řekla, že v podstatě nonstop) o

nervy a psychické zdraví. Ples jsme si zařizovali totiž my

sami.

Zbytek žactva si tím hlavu tolik nelámal, protože jsme

do toho velkého zařizování tolik neviděli a občas jsme

radši ani vidět nechtěli. Bylo pro nás nejdůležitější, jaké

budeme mít šaty, boty, líčení, účesy… Tedy moment.

To bylo nejdůležitější pro nás slečny. Pánové to tak moc

neprožívali.

Celé přípravy se blížily do zdárného konce a my jen netrpělivě čekali, až to přijde. Radiopalác, 19:00 začátek

akce, 16:00 generální zkouška. Většina z nás už byla v lehkém stresu, jak to všechno dopadne, právě už v 16

hodin. Po příchodu nás čekala ona „generálka“ – znovu jsme si zkusili nástup na šerpování pod vedením

rady pplk. Mgr. Karla Bůžka, který nám tyto nástupy i vymyslel, za což mu patří velké DĚKUJI, a nevynechali

jsme ani poslední zkoušku našich půlnočních překvapení.

Následně nám v hlavě zaznělo: „Tak a teď rychle do šatů!!!“ Běželi jsme se převlíknout, dolíčit a dopřipravit

všechny důležité věci. Ani jsme se nenadáli a do sálu nám začali vcházet rodiče, tetičky, strýčkové, prarodiče,

kamarádi a v neposlední řadě kantoři. Bylo to tu.

Ples nám začal krásným projevem pana ředitele plk. Ing. Zdeňka Jedličky a projevem za nás žáky, kterého se

zhostili Martin Dymák a Arina Kolesniková. Poté proběhlo taneční vystoupení a už nebylo na co čekat, přišlo

na řadu šerpování s přípitky.

„Já tak rád trsám, trsám, já tak rád trsám, trsám!“ Na programu byl tanec s učiteli, rodiči a pak volná zábava.

Protančili jsme botičky a střevíčky a moc nás to bavilo.

Po tanečních kreacích všech přítomných došlo na vyhlašování tomboly. Do té se lístky prodávaly při vstupu.

Jen se po nich zaprášilo.

Den se blížil ke konci a začínalo se schylovat k půlnoci, a to znamenalo jediné. Půlnoční překvapení. Každé z

nich bylo autentické a pobavilo publikum. Myslím si, že každá třída si ho náležitě užila.

A to nejdůležitější nakonec. Tímto chci za všechny všem poděkovat. Především plesovému výboru,

kantorům, vedení a všem, kteří se na realizaci našeho plesu podíleli. DĚKUJI.

Zapletalová Marie, absolventka



10

POŘÍČNÍ POLICIE – POMÁHAT A CHRÁNIT

POD VODOU I NAD VODOU

Po článku z červnové návštěvy Poříčního oddělení policie Labe v Nymburce máme pro naše čtenáře rozhovor s

jedním z potápěčů. Na dni otevřených dveří jsme poprosili pana prap. Bc. Františka Vostrého o rozhovor, který

by našim čtenářům přiblížil nejen práci na oddělení.

Chcete-li se dozvědět, co vše musí uchazeč splnit, jaká je jejich náplň práce mimo potápění nebo na čem

zajímavém v poslední době poříční policie pracovala, čtěte dál…

Byla policie Váš dětský sen?

To rozhodně ne. Já chtěl k policii až ve čtvrtém ročníku na střední, když jsem nevěděl, co bych dál dělal. Že

bychom toto povolání měli třeba v rodině, to vůbec.

Čím jste tedy chtěl být?

Popelářem, právníkem nebo astronautem.

Do jaké hloubky se potápíte?

V práci 40 m, protože víc nemůžeme. Za sebe můžu říct, že mimo práci jsem se dostal v Egyptě do hloubky

72 m.

Takže se z práce stal váš koníček?

Spíš obráceně. Nejdříve to byl můj koníček a potápěčský kurz jsem si udělal v civilu. Až poté jsem si řekl, že

by bylo dobré se potápění věnovat i v práci. Tak jsem začal na obvodním oddělení zjišťovat, kde bych mohl

sloužit. Zjistil jsem, že možností zas tolik není, ale shodou okolností se mi nakonec povedlo najít si rychle

práci.

Jaké to byly okolnosti?

U nás měli kluci potápěči nehodu a tři z nich museli kvůli zdravotnímu stavu do civilu, protože nebyli

schopni toto povolání dál vykonávat. Tím se na oddělení uvolnilo místo. Další dva, starší, odešli také, takže

se to na oddělení během jednoho roku hodně obměňovalo a zrovna jsem se trefil. ŠTĚSTÍ!

Jak se k Vám může uchazeč dostat?

Uchazeč se nikdy předtím nemusí potápět, a už vůbec nemusí mít civilní potápěčský kurz. Třeba dva kluci

u nás na oddělení byli takový případ, začali až u policie.

V první řadě jsou pro uchazeče podmínkou zdravotní testy, které jsou komplexnější než klasické prohlídky.

Poté musí na zkoušku do barokomory, kde je simulován ponor, a tak se ukáže, zda je uchazeč schopný

vyrovnávat tlak v uších. Když tímto projde, potápí se s naším krajským instruktorem, který zjistí, jak

mu to jde a zda se zlepšuje. Posledním krokem je přihlášení na kurz do Brna, kam by měl uchazeč přijít

už připravený, určitě by tam neměl mít svůj první ponor. V Brně nám potápěči z Odboru speciálních

potápěčských činností a výcviku dělají nejen prvotní kurzy, ale i další školení.

Ve finále k nám vlastně může kdokoliv. Stačí volat, volat, volat a mít štěstí, že někdo od nás odejde.

Co musí uchazeč v Brně splnit, aby kurzem prošel?

Plní se různé plavecké a potápěčské disciplíny. Co si tak pamatuji, je to např. plavání na 500 m volným

stylem na čas, pak plavání na 800 m pouze za použití nohou v tzv. ABCéčku, což je označení pro masku,

ploutve a šnorchl. Uchazeč se také musí 15 minut udržet nad hladinou pouze kopáním vody. Dále tam

máme na 50 m záchranu osoby v plné potápěčské výstroji a zanoření do 5 metrů bez ABCéčka, na dně vše

nasadit a vyplavat s prázdnou maskou.

Jak je možné vyplavat s prázdnou maskou?

Když si ji člověk podrží na čele, zvedne hlavu a vydechne nosem, tak voda

odejde.

Máte nějaká omezení týkající se vzdělání, aby se k vám uchazeč dostal?

U nás na oddělení ne. Vysokou školu potřebují až kluci z Brna, kde je Odbor

speciálních potápěčských činností a výcviku, tam musí mít alespoň titul

bakaláře.

A omezení v odsloužených letech u PČR?

To u nás není. Na Slapech je teď málo lidí, takže dokonce kluk, který má civilní

kurz a ještě si dodělává základní odbornou přípravu, je přímo přidělený na

oddělení Slapy.

Na jakých zajímavých případech jste pracovali?

Zrovna nedávno jsme měli jeden velice zajímavý případ, objevil se i v televizi.

Spolupracovali jsme na Želivce s policisty z 1. oddělení u hledání těl. Shodou

okolností to byl poslední případ pana plukovníka Josefa Mareše před odchodem

do civilu. Z vodní nádrže Švihov se vytáhly dvě mrtvoly, u obou jsme ve vodě

byli my.

Jaká je na vašem oddělení náplň práce mimo potápění?

Přes léto jsme hodně na lodích. Máme vymezený úsek řeky Labe, kde vykonáváme dohled nad bezpečností

plavby. Zbytek času klasicky hlídková činnost v autech.

Můžou ženy k potápěčům?

Předpisy to nezakazují, takže kdyby žena-uchazečka všechno zvládla, nevidím důvod, proč by tuto práci

nemohla dělat.

Máme tedy v České republice nějakou ženu, co se u PČR potápí?

U policie nejsou, jestli u hasičů, nevím. Nedávno jsme měli zájemkyni o místo, která se potápěla v civilu.

Bavili jsme se s ní o práci a říkala, že se bojí nálezu kostí. Tak nevím, jak by zvládala mrtvoly.

Jezdíte se potápět na mise do zahraničí?

My do zahraničí nemůžeme. Jezdí potápěči z Brna, z Policejního prezidia ČR. Dělají instruktory kolegům z

Bosny. Za hranice vyrážejí i na výcviky. Třeba do Chorvatska, Maďarska nebo Rakouska.

Máte u vás na oddělení pojmenované lodě?

Jestli myslíte třeba jménem holek, tak ne. Každá loď má svůj dlouhý oficiální název třeba i s číslem, takže se

jim říká zkráceně.

Musíte mít kapitánský průkaz?

Kapitánský ne, ten je spíš na moře. My máme průkaz vůdce malého plavidla. Ten si samozřejmě udělat

musíme. Je to normálně civilní průkaz, který nám platí i mimo práci, na rozdíl od kurzu potápění.

U nás sice instruktory na lodě máme, ale pak se stejně dělají závěrečné zkoušky na státní plavební správě.

A jak dopadla TOI TOI budka, kterou jste jeli hledat v červnu po naší návštěvě?

„Toitoika“ je stále v Labi, někam nám uplavala.

Děkujeme panu prap. Bc. Františku Vostrému za jeho čas a ochotu poskytnout nám rozhovor.

Bočková Lenka a Kolesniková Arina, absolventky



12 13

KORONAVIROVÉ HAIKU

V rámci distančního vzdělávání občanské nauky v koronavirovém období připravil

Mgr. Jiří Sůva, Ph.D., pro své žáky v souvislosti s tématem umění soutěž v psaní

krátkých básní, tzv. haiku. Žáci navzájem hlasovali pro své výtvory a zde se můžete

podívat na ty vítězné.

1. A (nyní 2. A)

1. místo

Zdar kámo, hul to,

hul jenom zelenej weed,

stejně bys tu chcíp.

Jakub Malantuk

Při svitu hvězdy

v nekonečné temnotě

světlo zhasíná

2. místo

Antonín Eliášek

1. B (nyní 2. B)

1. místo

Matka příroda

Ta trestá nás od boha

Přišla korona

Petr Černý

3. místo

2. místo

Pivo jsem si dal

A potom jsem se zeptal

Proč jsem opilej

Jakub Bílek

3. místo

Češi bojují

všichni vyrábí roušky

spolu vše zvládnem.

Tomáš Prajzler

Učím se doma

už mi chybí i škola

blbá korona

Denisa Kocmaníková

Když ven teď mám jít

roušku bílou musím mít

však dusím se v ní

Aneta Bourová

Za letní noci

ležíme spolu venku

hleď, padá hvězda

Anita Dobešová

Severní hvězda

Co po nocích si září

Už dávno zhasla

Edita Horňáková

haika nehaika

však je to jen občanka

na co to dělat

Sára Koláčková

„HAIKU“ je minimalistická forma básně původem z Japonska, jež má striktní formu

/pouhé 3 verše o počtu slabik 5-7-5/ a obvykle tematizuje nějaký přítomný přírodní motiv, ale

jeho podání směřuje k hlubšímu smyslu než jen k popisu toho, co se právě děje.



14 15

MATURITA ZA DVEŘMI

Jak zvládali žáci 4. ročníku období nejistoty během pandemie koronaviru a jak se doma připravovali na

maturitu, si můžete přečíst v následujícím článku Veroniky Konrádové.

Říká se, že maturita je životní zkouškou. Pro maturanty je toto období stresu, nedostatku

spánku, období, kdy nestíhají vše tak, jak by chtěli, a musejí zvládat nejen se učit, ale i čelit

nátlakům ze všech stran. Avšak k letošnímu roku přibylo mnohem více potíží. Školy se

zavřely, o maturitě se řeklo, že možná ani nebude, a výuka byla změněna. Místo toho, aby

seděli v lavicích a den co den se společně připravovali, tak teď sedí za počítači a čekají, co

bude dál. Proto se podíváme, jak to zvládají žáci naší školy, jak se připravují, jak probíhá

výuka ze stran učitelů a jestli maturitu vůbec očekávali.

„K maturitě se připravuju tak, že si pročítám materiály, co jsme

dostali ještě ve škole, nebo si dělám didaktické testy na internetu.

Každopádně vzhledem k tomu, že nemám takový ten pevný režim,

tak je to o dost náročnější. Výuka ze stran učitelů probíhá tak, že

dostáváme úkoly, které máme vždy vypracovat, ale není to totéž jako

ve škole. Některým věcem z prezentací bez výkladu nerozumím. Není

to prostě ono. Na maturitu se učím průběžně, ale až teď se začínám

učit pořádně. Hlavně proto, že jsme nevěděli, jak to s námi bude.“

„Abych řekla pravdu, má příprava k maturitě není úplně ideální. Na

začátku školního roku jsem měla mylnou představu, že se budu pilně a

pravidelně učit k maturitě, vypracuji si veškeré podklady a tím pádem mě

nic nepřekvapí. Celé to dopadlo však tak, že mám hory materiálů všude po

pokoji a teprve teď, když už opravdu není, co jiného dělat, si to celé dávám

dohromady. Myslím si však, že to tak má většina lidí. A momentální situace

ve světě zapříčinila to, že prostoru na učení je víc než dost. Osobně mi to ale

nevyhovuje, hlavně absencí toho řádu, který škola normálně udržuje. Učitelé

se snaží nám informace předat přes e-mail, jenže to se zdaleka nevyrovná

normálnímu výkladu. A to nemluvím o praktické části. Doma si běžně

rozebírat zbraň nemohu, a abych šla ven a dávala svým sousedům pokuty

za parkování či kontrolovala své rodině doklady, to opravdu není zrovna

správná příprava. S tím teď učitelé nic neudělají, a proto si musíme aspoň

teorii sami dostat do hlavy a doufat, že u zkoušky se nám to vše spojí s praxí.

Zatím to u mě ale vypadá bledě. Fakt, že maturita tento rok bude, mi přišel

jasný. Představa, že bychom ji mohli jen tak dostat, je sice lákavá, ale takovou

zkoušku v životě si přeci nemohu nechat ujít. Jen je potřeba se začít na ni

pořádně učit, proto teď přišel ten ideální čas se naplno ponořit do všech

papírů a držet si navzájem palce.“

„Na maturitu jsem se učil ze začátku méně, ale od doby, co začaly nové

změny od vlády, tak více. Příprava doma není to, co bývala ve škole.

Komunikace s učiteli mi přijde fajn, jen to opět není, jako kdybych býval

ve škole. Maturitu jsem čekal, věděl jsem, že naše vláda vymyslí něco,

abychom ji nedostali jen tak. Po psychické stránce je to pro mě velice

obtížné, a to nejen z důvodu náročnosti studia, ale i po osobní stránce

věci.“

Závěrem bych chtěla všem našim maturantům popřát hodně štěstí, ať se nevzdávají bez boje.

Konrádová Veronika, 3. C



16 17

MATURITA ZA NÁMI, ŽIVOT PŘED NÁMI

VZPOMÍNÁME NA PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ

Závěrečnou zkoušku letos mohli žáci absolvovat jen po splnění pravidel, která připravila ministerstva školství

a zdravotnictví. Ovšem žáci naší školy si s tím hravě poradili a velká část z nich maturitní zkoušku zvládla

na první pokus. Většina z nich využila kreativních způsobů, jak maturitní zkoušku splnit, a někteří jen seděli

doma a místo slunečního svitu, co by jim zářil do obličeje, tak v hlavě měli samá slova, která se jim po chvíli

pořádně zamotala. Dnes jsem vyslechla tři maturanty a zeptala se jich, jak se letos dařilo, na jejich uplatnění,

co jim bude scházet a jestli jim průběh zkoušky vyhovoval, případně co by změnili. Pojďme se podívat, jak

nám žáci čtvrtého ročníku odpověděli.

„Průběh zkoušky mi naprosto vyhovoval. Nebylo nic, co bych vytkla. Původně jsem chtěla jít k policii, ale

tam jsem se bohužel nedostala, proto pokud mi vyjde vysoká škola, tak plánuji dál studovat. Zážitků je

rozhodně mnoho z uplynulých čtyř let, takže budu na co vzpomínat. Hlavně díky dobrému kolektivu přátel,

učitelů a vychovatelů. Toto období života jsem si naplno užila. Až teď mě zpětně mrzí, že to opravdu končí.“

„Zkoušku jsem bohužel úspěšně nezvládl, ale zkoušky jako takové probíhaly bez jakýchkoliv potíží. Neměnil

bych nic na průběhu. Dále plánuji studovat na ZOP. Poté si vyzkoušet policejní práci a pak vystudovat

dálkově vysokou školu, podle toho, jak se mi u PČR zalíbí. Na školu budu vzpomínat vcelku pozitivně, měla

svoje pozitivní stránky i negativní, ale myslím si, že mě naučila do života dost. Nejvíce budu vzpomínat na

učitele, kteří už na naší škole neučí, protože mi do života dali nejvíc ze všech.“

„Já osobně jsem s průběhem maturitní zkoušky spokojená, protože mezi jednotlivými předměty nebyly velké

časové prodlevy, tím pádem ani čas na zbytečný stres. Jsem ráda, že to takto naplánovali. Zatím nevím, jak mi

dopadly výsledky z přijímacích zkoušek, ale chtěla bych po škole, pokud ne na vysokou, buď k policii, nebo

pracovat jako probační a mediační pracovník. Vzpomínat budu převážně v dobrém, i když jsou věci, které

nám žákům změnily v průběhu let pohled na naši školu.“

Jsou tomu již dva roky, co jsme udělali my, žáci druhého ročníku, své první krůčky ke studiu zde na naší

škole. Stejně tak se teď blíží první krůčky letošních deváťáků a budoucích prváků. Právě toto nás motivuje

sepsat tento článek a zavzpomínat na to, jaké bylo přijímací řízení pro nás.

Obě jsme se společně shodly, že nervozita byla cítit na každém rohu, okolo sebe jsme vnímaly spoustu žáků

usilujících dostat se na tuto školu a musíme říct, že na sebevědomí nám to nepřidalo, ba naopak. Samotné

přijímací řízení ale nebylo tak strašné, jak se zdálo. Všichni jsme usedli za lavice a začali psát didaktické

testy z českého jazyka a matematiky, které měly prověřit naše vědomosti. Didaktický test z češtiny obsahoval

dlouhé texty, se kterými si někteří z nás nevěděli rady, a matika zahrnovala logické myšlení nad úlohami, což

člověka podporovalo v jeho nervozitě a pocitu neúspěchu. Mezi testy byla krátká přestávka, a tak jsme mohli

diskutovat o výsledcích, což nás opravdu někdy rozhodilo, když každému vyšlo něco jiného. Následovala další

přestávka a druhá část přijímacího řízení, všichni jsme se převlékli do sportovního oděvu a šli překonávat

další překážky. Jako první jsme zdolali člunkový běh 4x10 m a poté celostní motorický test, při němž jsme se

řádně zapotili.

Nakonec však vše dobře dopadlo, protože jinak bychom tu my dvě nebyly. Domů jsme šly s pocitem napětí a

očekáváními, jak vše dopadne.

Závěrem bychom chtěly tímto popřát hodně štěstí uchazečům. Ať vám vše vyjde podle vašeho očekávání jako

nám. Není se čeho bát.

Konrádová Veronika, Staňková Kamila, 3. C

Na závěr bych chtěla říci, že odpovědi mě vcelku i některé překvapily a já jakožto žákyně druhého ročníku

musím povědět, že za dva roky už snad budu maturitní zkoušku skládat za normálních podmínek, a jestli

se těším nebo ne, se dozvíte jindy. Každý na to máme specifický názor. Přece jen slova maturita se nejeden

člověk bojí. Každopádně na letošní maturanty jsme pyšní a přejeme hodně štěstí a úspěchů, ať už v životě

nebo studiu. I my na vás budeme vzpomínat v dobrém, a to i učitelský sbor.

Konrádová Veronika, 3. C



© Ozvěny z Hrdlořez 2020, všechna práva vyhrazena, bez souhlasu redakce přísný zákaz užívání zde zveřejněných materiálů.

Similar magazines