Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

postavit. Je pro ty, kdo se bojí smát nebo plakat, kdo se bojí žít nebo
umřít. Umírněnost,“ - nabral dech na poslední ortel - „je vlažný čaj, který
uvařil sám ďábel.“
S uznáním jsem řekl: „Svá kázání začínáte jako lev a končíte jako
beránek, Soku. Budete to muset cvičit.“
Pokrčil rameny a slezl ze stolu. „To mi v semináři říkali vždycky.“
Nevěděl jsem, jestli si dělá blázny. „já si pořád myslím, že kouření je
hnus, Soku.“
„To ti mé poselství pořád ještě nedošlo? Kouření není hnusné, hnusný
je návyk. Já můžu kouřit jednu cigaretu za den a pak zase půl roku
nekouřit. jedna cigareta za den nebo za týden mi může chutnat bez
nezvládnutelného nutkání, zapálit si další. A když kouřím, nepředstírám,
že na to mé plíce nedoplatí; vyvinu potom příslušnou činnost, abych
vyvážil negativní následky.“
„Nikdy bych nevěřil, že bude bojovník kouřit.“
Vyfoukl mi kroužky dýmu rovnou do nosu. „Nikdy jsem netvrdil, že
bojovník se chová způsobem, který ty považuješ za dokonalý, nebo že
všichni bojovníci se chovají přesně tak jako já. Ale všichni dodržujeme
‘domovní řád’. A tak ať už mé chování odpovídá tvým novým normám
nebo ne, mělo by ti být jasné, že jsem ovládl všechna nutkání a všechno
chování. Nemám návyky; mé činy jsou vědomé, záměrné a úplné.“
Nato Sokrates vytáhl ze zásuvky v psacím stole láhev ginu. Seděl jsem
tam a nevěřícně jsem kroutil hlavou. Namíchal mi gin se sodovkou.
„Se sodovkou?“ zeptal jsem se.
„Jinak tu máme jen ovocnou šťávu,“ řekl a připomněl mi svá slova z
dávného prvního večera. A nyní mi nabízel gin se zázvorovým pivem,
sám ho pil neředěný.
„Tak,“ řekl a rychle pil svůj gin, „přišla chvíle pro mejdan, nic už nás
nemůže zastavit.“
„Líbí se mi vaše nadšení, Soku, ale já mám v pondělí tvrdý trénink.“
„Obleč si kabát, hochu, a pojď za mnou.“ Poslechl jsem ho. Byla to
sobotní noc v San Francisku, to je jediné, na co se jasně pamatuju;
vyrazili jsme brzy a ani na chvíli jsme se nezastavili. Večer mi utkvěl v
paměti jako směsice světel, cinkotu sklenic a smíchu.
~ 121 ~