Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

kde jsou zraněni. Všiml jsem si, že se ze všech sil snaží je ošetřit. Obrátil
se ke mně a řekl: „Zavolej policejní sanitku.“ Běžel jsem k nejbližší
telefonní budce a zavolal jsem. Pak jsme odešli a spěchali jsme k
autobusové zastávce. Podíval jsem se na Sokrata. Měl slzy v očích a
poprvé, co jsem ho znal, byl bledý a vypadal hodně unaveně.
V autobuse cestou domů jsme skoro nemluvili. Byl jsem rád, protože
mě mluvení nesnesitelně bolelo. Když autobus zastavil v universitní
ulici, Sokrates vystoupil. Řekl mi: „Přijď ve středu do mé kanceláře; zvu
tě na pár skleniček...“ Usmál se mému bolestnému výrazu a dodal:
„...bylinkového čaje.“
Vystoupil jsem z autobusu jednu stanici před svým bytem. Myslel
jsem, že mi praskne hlava. Bylo mi, jako kdybychom rvačku prohráli a
oni mi dál bušili do hlavy. Než jsem přešel kolem posledního bloku před
svým bytem, zavíral jsem co nejvíc oči. „Takhle to tedy vypadá, když je
člověk upír - sluneční světlo ho může zabít.“
Naše oslava, utopená v alkoholické mlze, mě naučila dvě věci: zaprvé
jsem se potřeboval uvolnit a odvázat se, za druhé jsem se odpovědně
rozhodl - už žádné pití, nestojí to za tu cenu, kterou za to člověk zaplatí.
Kromě toho byl požitek z pití bezvýznamný ve srovnání s tím, co mě
začínalo těšit.
Po pondělním tréninku v tělocvičně, nejlepším za dlouho dobu, jsem
byl ještě pevněji odhodlán, že budu zase tělesně i duševně zdravý. Noha
se mi hojila lépe, než jsem mohl doufat; byl jsem pod ochrannými křídly
mimořádného muže.
Cestou domů jsem cítil tak hlubokou vděčnost, že jsem si před svým
bytem klekl a dotkl se země. Vzal jsem do ruky hrst hlíny a zdvihl jsem
oči ke smaragdovým listům, tetelícím se v mírném vánku. Několik
vzácných vteřin jsem měl pocit, že pomalu splývám se zemí. Pak jsem
poprvé od raného dětství pocítil nepojmenovatelnou životodárnou
Přítomnost.
Pak promluvila má analytická mysl: „Tak tohle je spontánní mystický
zážitek,“ - a kouzlo bylo porušeno. Vrátil jsem se k svému pozemskému
údělu - byl jsem zas obyčejný muž, stojící pod jilmem s hrstí hlíny v
ruce. Do bytu jsem vstoupil uvolněný a omámený, chvíli jsem si četl a
pak jsem usnul.
~ 123 ~