Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Vstoupila do mne nová energie. Smál jsem se, že vypadáme jako mycí
houby, které by se měly vyždímat, a řekl jsem: „Dáme si závod z
kopce!“ Vyrazil jsem a liboval jsem si, že se mi podařil start. „To by tak
hrálo,“ říkal jsem si, „dolů po těchhle zatracených stezkách to přece
dokážu.“ Ovšemže vyhrála.
Později odpoledne, už usušený a zahřátý, jsem v tělocvičně lenivě
cvičil se Sidem, Garym, Scottem a Herbem. Teplo v tělocvičně bylo
příjemným útočištěm před deštěm venku. Navzdory tomu úděsnému
běhu jsem pořád ještě měl rezervu energie.
Když jsem ale večer přišel do Sokovy kanceláře a zul si boty byl
rezervoár prázdný. Přál jsem si, abych se mohl složit na pohovku a aspoň
deset nebo dvanáct hodin spát. Přemohl jsem se, posadil jsem se tak
elegantně, jak je to šlo, a podíval se na Sokrata.
Pobaveně jsem pozoroval, že změnil výzdobu místnosti. Na zdech
visely obrázky hráčů golfu, lyžařů, tenistů a gymnastů; na psacím stole
ležela basebalová rukavice a fotbalový míč. Sokrates měl na sobě
dokonce tričko s nápisem Sdružení trenérů z Ohia. Vypadalo to, že
zahajujeme sportovní fázi mého tréninku.
Mezitím, co Sok připravoval nějaký svůj speciální čaj - životabudič,
kterému říkal ‘cloumadlo’, vypravoval jsem mu o svých pokrocích v
gymnastice. Přikyvoval se zřejmým souhlasem. Pak mi zamotala hlavu
jeho další slova:
„Gymnastika může být dokonce víc, než co jsi zatím pochopil.
Abys tomu porozuměl, musíš si přesně ujasnit, proč tě tvé akrobatické
umění těší.“
„Můžete mi vysvětlit, jak to myslíte?“
Natáhl se k psacímu stolu a vytáhl tři hrozivě vypadající dýky.
„Nenamáhejte se, Soku,“ řekl jsem, „já vlastně žádné vysvětlení
nepotřebuju.“
„Vstaň,“ nařídil mi. Když jsem vstal, hodil nedbale jeden nůž ze
svěšené ruky přímo proti mým prsům.
Prudce jsem uskočil a upadl na pohovku, nůž bez hluku spadl na
koberec.
„Dobře,“ řekl. „Reagoval jsi trochu přehnaně, ale správně. Ted, se
postav a ten příští chyť.“
~ 138 ~