Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Pak jsme si popřáli dobrou noc.
Konečně tu byla sobota. Vešel jsem do kanceláře a Sok vstal z křesla.
Pak mě něžná paže objala kolem pasu a vedle mého stínu se objevil stín
Joyin.
„Jsem tak šťastný, že tě zas vidím,“ řekl jsem a přitiskl ji k sobě.
Zářivě se usmívala. „Au,“ vykvikla ty máš ale sílu. Trénuješ na
olympiádu?“
„Abych pravdu řekl,“ odpověděl jsem vážně, „rozhodl jsem se, že se jí
nezúčastním. S gymnastikou jsem dosáhl nejzazší mety; teď je čas dělat
něco jiného.“ Bez komentáře přikývla.
„Tak pojďme už,“ řekl Sokrates. Nesl velký meloun, já jsem měl v
batohu obložené chleby.
Vyšli jsme vzhůru do kopců a den nemohl být krásnější. Po obědě se
Sok rozhodl, že nás nechá o samotě a půjde ‘vylézt na strom.’
Později slezl aby slyšel co to žvaníme.
„Jednou napíšu knihu o svém životě se Sokratem, Joy.“
„Já podle ní možná natočím film,“ řekla a Sokrates stál u stromu a
poslouchal.
Začal jsem si s nadšením vymýšlet: „A budou se prodávat bojovnická
trička...“
„A bojovnické mýdlo,“ křičela Joy.
„A bojovnické samolepky.“
„A žvýkačka!“
Sokrates už toho měl dost. Vrtěl hlavou a vylezl zpátky na strom.
Oba jsme se smáli a váleli se v trávě a já jsem s promyšlenou
nedbalostí řekl: „A co takhle dát si malý závod ke Kolotoči a zpátky?“
„Ty ale musíš toužit po výprasku, Dane,“ chvástala se Joy. „Můj táta
byl levhart a maminka antilopa. Sestra je vítr a...“
„Já vím, tví bratři jsou porsche a ferrari.“ Smála se a obula si tenisky.
„Kdo prohraje, uklidí odpadky,“ řekl jsem.
„Každou minutu se narodí jeden hlupák,“ řekla Joy. A pak bez
varování vyrazila. Obouval jsem se a křičel za ní: „A tvůj strejda byl
králík Petr.“ Zavolal jsem na Sokrata: „Za pár minut jsme zpátky,“ a
rozeběhl se za Joy. Ta už byla o hodný kus přede mnou na cestě ke
Kolotoči, který byl asi míli daleko.
~ 162 ~