Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Zavřel oči a vzdychl. „Neměj strach, příteli. Tvá cesta tě povede,
nemůžeš zabloudit.“
„Ale kdy vás budu smět zas vidět, Sokrate?“
„Až tvé hledání skončí - až doopravdy skončí.“
„Až se stanu bojovníkem?“
„Bojovník není něco, čím se staneš, Dane. Je to něco, čím buď jsi v
tomto okamžiku jsi, nebo nejsi. Cesta sama z tebe udělá bojovníka. A
teď na mne musíš úplně zapomenout. Jdi a vrať se plný světla.“
Naučil jsem se být tak závislý na jeho radách a na jeho jistotě, že jsem
se - stále ještě roztřesený - obrátil a šel ke dveřím. Pak jsem se ještě
jednou podíval do jeho zářících očí. „Udělám všechno, co jste řekl,
Sokrate - až na jednu věc. Nikdy na vás nezapomenu.
„Sešel jsem po schodech a vyšel do městských ulic a vzhůru po
křivolakých cestách přes universitní městečko do nejisté budoucnosti.
Rozhodl jsem se, že se vrátím do svého rodného města, do Los
Angeles. Vytáhl jsem svého starého valianta z garáže a poslední víkend v
Berkeley jsem strávil balením svých věcí. Vzpomněl jsem si na Lindu a
šel jsem do telefonní budky na rohu a vytočil číslo jejího nového bytu.
Když jsem zaslechl její rozespalý hlas, věděl jsem, co chci udělat.
„Poslouchej, kotě, mám pro tebe pár překvapení. Stěhuju se do L.A.
Nechtěla bys zítra, hned po ránu, odletět do Oaklandu? Odtamtud
bychom mohli jet spolu na jih. Měli bychom si promluvit o spoustě
věcí.“
Na druhém konci drátu bylo chvíli ticho. „Strašně ráda, Dane. Budu v
letadle, které letí v 8 hodin.“ Ještě chvíli ticho a pak: O čem se mnou
chceš mluvit?“
„O něčem, na co bych se tě chtěl zeptat osobně, ale můžu ti napovědět.
Bude to něco o společném životě a o miminkách a o ranních objetích.“
Opět ticho. „Lindo? Jsi tam?“
Třesoucím se hlasem: „Teď, nemůžu mluvit, Dane. Zítra brzo ráno
poletím.“
„Budu na tebe čekat u východu z letiště. Nashledanou, Lindo.“
„Nashle, Danny. A klapnutí zavěšeného sluchátka. Přišel jsem k
východu z letiště ve tři čtvrti na devět. Už tam stála, rusovlasá kráska se
~ 172 ~