Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Moc jsem toho nenamluvil, ale usmíval jsem se, protože kdykoli jsem
se rozhlédl kolem sebe - po zemi, nebi, slunci, stromech, jezerech a
řekách, vzpomněl jsem si, že to všechno jsem Já!
Po všechna ta léta Dan Millman dospíval a usiloval o to, aby „se z
něho stal Někdo“. Taková zpozdilost! Byl někým, kdo byl uvězněn ve
smrtelném těle a v úzkostlivé mysli.
„Teď tedy budu nějaký čas vystupovat v roli Dana Millmana, a na
několik vteřin věčnosti si na tuto roli dokonce zvyknu, než i ta pomine.
Teď však vím, že jsem něco víc než jenom kosti a svaly, a toto tajemství
všechno mění.
Nedokážu ten pocit vylíčit. Prostě jsem se probudil. Probudil jsem se
do skutečnosti, osvobozen od všech předsudků a všeho hledání. Co bych
vlastně měl hledat? Mou smrtí ožila všechna Sokratova slova. Moje smrt
byla paradoxní, skrýval se v ní humor a způsobila mou proměnu.
Veškeré hledání, všechny úspěchy, všechny cíle byly stejně dobré jako
zbytečné.
Tělem mi proudila energie. Překypoval jsem štěstím a radostí; byla to
radost člověka, který je šťastný, aniž by k tomu měl důvod.
A tak jsme sestupovali z hor, kolem vysoko položených jezer,
překročili jsme hranici stromů a lesem jsme postupovali k potoku, kde
jsme tábořili před dvěma dny - nebo před dvěma tisíci lety.
Pozbyl jsem tam nahoře všechna svá pravidla, morální zásady,
všechen svůj strach. Nikdo už mnou nemohl manipulovat. Jaký trest by
mě mohl postihnout? I když jsem neměl žádný kodex správného
chování, věděl jsem, co je přiměřené, co se sluší a co je láskyplné. Byl
jsem schopen láskyplné činnosti, a o nic jiného nešlo. On to řekl; co by
mohlo být mocnější?
Moje mysl vzala zasvé a já jsem se ponořil do svého srdce. Brána se
konečně otevřela a já jsem do ní vstoupil s velkým pobavením, protože i
to byl jen žert. Byla to Brána bez brány, jen další iluze, kterou Sokrates
vetkal do přediva mé skutečnosti, jak to už dávno slíbil. Konečně jsem
spatřil, co jsem spatřit měl. Cesta bude pokračovat a bude bez konce, ale
navždy už bude plná slunce.
Stmívalo se, když jsme dorazili do tábora. Rozdělali jsme oheň,
pojedli jsme něco sušeného ovoce a slunečnicových semínek, poslední
~ 188 ~