Cesta pokojneho bojovnika.pdf - Morio

Nato se usadil k psacímu stolu, vzal si tužku a začal kontrolovat
stvrzenky jako velice zaměstnaný úředník. Bylo jasné, že pro tento večer
jsem propuštěn. Byl jsem rád, že je po vyučování.
V příštích několika dnech, které se protáhly na celé týdny, jsem si
říkal, že mám tolik práce, že nemám čas, abych zašel za Sokratem. Jeho
slova mi ale nepřestával znít v hlavě; začalo mě zajímat, co v ní mám.
Začal jsem si zapisovat do malého notesu myšlenky, které mne během
dne napadaly - s výjimkou tréninků, kdy myšlenky ustoupily činnosti. Za
dva dny jsem si musel koupit větší notes; do týdne byl popsaný. Žasl
jsem, když jsem viděl to množství popsaných stránek a celkovou
negativnost svých myšlenek.
Při této činnosti jsem si stále víc všímal hlučnosti své mysli; jako bych
otočením nějakého knoflíku zesílil zvuk svých myšlenek, které se do té
doby ozývaly jen jako podvědomá hudba v pozadí. Přestal jsem psát, ale
myšlenky hřměly dál. Snad by mi Sok mohl pomoct ten hluk zmírnit.
Zastihl jsem ho v garáži, kde čistil parou motor staré chevroletky.
Právě jsem se chystal promluvit, když se ve dveřích objevila malá
tmavovlasá mladá žena. Ani Sok ji neslyšel vejít, a to bylo velice
neobvyklé. Uviděl ji o chvilku dřív než já a tiše jí šel s otevřenou náručí
naproti. Přitančila k němu, objali se a kroužili po místnosti. Několik
dalších minut se dívali jeden druhému do očí. Sokrates se zeptal: „Ano?“
a ona odpověděla „Ano.“ Bylo to náramně divné.
Nemohl jsem nic dělat, a tak jsem si ji prohlížel pokaždé, když
kroužila kolem mne. Byla velká něco přes metr padesát, vypadala dobře
stavěná, a přitom v ní bylo něco jemného a křehkého. Dlouhé černé vlasy
stažené do uzlu odkrývaly světlou, zářivou pleť. Nejpozoruhodnější na ní
byly oči - velké tmavé oči.
Nakonec si museli všimnout mého utkvělého pohledu.
Sokrates řekl: „Dane, to je Joy.“
Od první chvíle mě přitahovala. Oči se jí třpytily nad něžným, trochu
škodolibým úsměvem.
„Je Joy vaše jméno nebo popis vaší nálady?“ snažil jsem se chytře
zeptat. „Obojí,“ odpověděla. Podívala se na Sokrata. Přikývl. Pak mě
objala. Velice jemně spojila ruce kolem mého pasu a něžně se ke mně
~ 52 ~