7. číslo časopisu Ozvěny z Hrdlořez

OBVYKLÉ DNY V NEOBVYKLÉ DOBĚ
Ještě loni v tuto dobu si nikdo z nás ani na nejmenší chvilku nemyslel, že něco z dalekého Wu-chanu
tolik ovlivní životy nás všech. Stalo se a my všichni jsme se museli přizpůsobit.
Distanční výuka pro mě a myslím, že i pro mnoho mých
spolužáků a vrstevníků, byla něco nepředstavitelného.
Jako dnes si pamatuju, jak jsme z informace, že se zavírají
všechny školy, byli docela v šoku a já osobně měla dost
smíšené pocity. Se dny strávenými doma místo ve škole
to mám ale jasné, určitě škola. Jsem typ člověka, který
potřebuje ke studiu a vzdělání pevný řád, ráno vstát, jít na
snídani a do školy, kde sedím společně se svými kamarády
a spolužáky. Doma jsem si místo ledabylého přístupu
chtěla dát také nějaký pevný řád, ale jak je obecně o lidech
známo, když
nemusíme, tak
to neuděláme
a máme radši pohodlí. Takže se každý večer podívám do
kalendáře v Teams, abych zjistila, v kolik to mám vlastně
vstávat, a nastavím si budíka 5 minut předem, myslím, že
určitě nejsem jediná. Co se konkrétně distanční výuky týče, z
té jsem měla strach, ale systém učení a přístupu se změnil jak
ze strany učitelů, tak nás žáků, takže mi tedy v rámci možností
vyhovuje, i když upřednostňuji výuku prezenční. Určitě také
bylo důležité to, že už to bylo podruhé a nebyla to úplně nová
situace. Volnočasové aktivity přizpůsobuji podle počasí a
nálady. Ať už to jsou výlety do přírody s kamarády, venčení
psa, příležitostné vaření nebo sportování. V tom jsem měla
inspiraci díky našemu učiteli kpt. Mgr. Luciánovi Baltaretu,
který nám vymyslel
klikovací a běhací
challenge, ve které jsme
se mohli pomocí aplikace
překonávat, triumfovat a motivovat navzájem se spolužáky.
JAK VYPADÁ MŮJ BĚŽNÝ VŠEDNÍ DEN A
V ČEM SE LIŠÍ OD TOHO VÍKENDOVÉHO?
Snažím se o to, aby můj všední den byl pokaždé trochu jiný. Většinou obměňuji jen drobnosti, jako je
snídaně a denní procházka či film, ale samotnou kostru už měnit nemohu, a tou je distanční výuka a
dělání úkolů do školy. Aspoň že máme každý den jiný úkol.
Ráno vždy vstanu o hodinu dřív, máma ráno odjíždí do práce a já
mám ráda čistou domácnost, tak uklidím. Jenže to už je čas sednout si
k počítači a poslouchat, nejlépe s šálkem dobrého čaje. Musím ale říct,
že je náročné vnímat šest hodin v kuse, ale to je stejné jako ve škole a
my žáci to dobře známe. Avšak co je na tom nejlepší? Nemusím hledat
oblečení ve skříni, stačí pyžamo, co právě mám na sobě. Půl dne je pryč,
a když už jsem u počítače, tak si obvykle udělám i úkoly a připravuji
se na testy. Pak už mám čas jen pro sebe. Obvykle si pustím nějaký
film, abych přišla na jiné myšlenky, dnes to byla Lucy. Ráda koukám
na sci-fi, ale mrzí mě, když zrovna nenajdu žádný film, který jsem ještě
neviděla. Pak už mi z toho dne moc nezbývá nebo spíše se pomalu už
stmívá, a tak využiji každou chvíli venku třeba s mým pejskem, nebo
jdu cvičit ven s bratrem či
jsem s přáteli. Když mám
více volného času, tak i
ráda zajedu někam dál na
výlet, než je Mělník, ale to
spíše o víkendu. Blíží se i
Vánoce, takže se tu doma
šíří vánoční nálada, a to hlavně pečením cukroví, abych
mohla opět přibrat na váze. Je tu konec dne a já už znovu
sedám k počítači a ráda si rozšiřuji své dosavadní znalosti.
A když už nemám sílu na to se ani hnout, tak se jdu uložit
do postele a usínám u dobré knížky, teď čtu knihu Vesmírné
blues a mohu jen doporučit. Zajisté mám i hygienickou rutinu, ale to tu nemusím psát, však to znáte.
Myslím si, že všední dny, které prožíváme, budou opravdu podobné s těmi vašimi, nebo ne?
Konrádová Veronika, 3. C
Kratochvílová Linda, 2. B