8. číslo školního časopisu Ozvěny z Hrdlořez

VIII. ČÍSLO
ROČNÍK V. BŘEZEN 2021
VYŠŠÍ POLICEJNÍ ŠKOLA
A
STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLA
MINISTERSTVA VNITRA V PRAZE
BABYBOOM HRDLOŘEZY
ROZHOVOR S UČITELEM
kpt. RADKEM BLÁHOU
MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
Pokračování rozhovorů, tentokrát
zaměřené na 1. a 2. ročník

EDITORIAL
Možná je to tou zvláštní dobou a neustálými změnami v opatřeních, ale 3 měsíce
utekly jako voda a my jsme zpět s 8. číslem školního časopisu Ozvěny z Hrdlořez.
Jedná se už o třetí číslo, které vychází během pandemie koronaviru, a tak jsou
ty ozvěny spíše než z Hrdlořez z domovů našich redaktorů. Tráví mnoho času s
rodinou a se svými mazlíčky, které vám v tomto čísle představí. Nevyhnuli jsme
se ani tématu distanční výuky, tentokrát z pohledu učitelů. Jelikož se nacházíme
v období jara, kdy se koná většina přijímacího řízení a naši maturanti budou
brzy absolvovat, věnovali jsme se v aktuálním čísle také tématu přijetí k policii a
problematice psychotestů. Nechybí ani rozhovory se žáky a učiteli. Rádi budeme
pokračovat v rubrice Máme šikovné žáky - těšíme se na vaše další tipy ze všech
ročníků. Prostor jsme dali i krásnému projektu dobrovolnictví, které proběhlo
pod záštitou Organizace spojených národů.
Nacházíme se ve smutné době. Od začátku pandemie v České republice zemřelo
na následky koronaviru přes 25 000 lidí. Nebuďme k aktuální situaci lhostejní,
buďme obezřetní a hlavně ohleduplní. Také si ale snažme udržet pozitivní
myšlení. Lidé umírají, ale další zase přicházejí na svět. Začněme tedy zvesela, a to
hned prvním článkem Babyboom Hrdlořezy, který je o miminkách našich učitelů.
Přeji vám krásné počtení a pevné zdraví.
4 BABYBOOM HRDLOŘEZY I.
6 MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
14 NA CO KOUKAT A CO ČÍST, KDYŽ JSME STÁLE DOMA?
15 POSTCROSSING ANEB PŘEKVAPENÍ V POŠTOVNÍ SCHRÁNCE!
16 ZIMNÍ PŘÍRODA Z POHLEDU FOTOAPARÁTŮ NAŠICH ŽÁKŮ
17 ZKUŠENOSTI S PSYCHOTESTY
18 PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ K POLICII
20 POVOLÁNÍM HASIČ
22 DOMÁCÍ MAZLÍČCI NAŠICH REDAKTORŮ
24 PROČ JSEM SI VYBRALA STUDIUM NA POLICEJNÍ ŠKOLE?
25 PROČ BYCH DOPORUČILA STUDIUM NA SPŠ V SOKOLOVĚ?
26 DOBROVOLNICTVÍ MEZI NÁMI
28 KŘÍŽOVKA
29 DOPLŇOVAČKA
30 ROZHOVOR S UČITELEM RADKEM BLÁHOU
32 ZAMYŠLENÍ SE NAD ROTAČNÍ VÝUKOU
33 DISTANČNÍ VÝUKA Z POHLEDU UČITELŮ
OBSAH
Ozvěny z Hrdlořez
ŠÉFREDAKTORKA PRAHA:
Valentová Adéla
Adéla Valentová, DiS.
šéfredaktorka školního časopisu
8. číslo, ročník V.
Vychází: duben 2021
Vydává: redakční rada Vyšší
policejní školy a Střední policejní
školy Ministerstva vnitra v Praze
redakce@skolamv.cz
+420 974 845 334
REDAKCE PRAHA:
Bočková Tereza, Bušková Julie,
Chaloupková Valérie, Konrádová Veronika,
Kratochvílová Linda, Pompurová Veronika,
Staňková Kamila, Skotnyk Sebastian,
Šindelářová Barbora, Šolcová Eliška, Tichá Petra
ŠÉFREDAKTORKA SOKOLOV:
Mgr. Kateřina Telínová
REDAKCE SOKOLOV:
Arnoldová Anna, Ballon Ondřej,
Čonková Dominika, Hrbáčková Pavlína,
Míšánková Bronislava, Nováková Kateřina,
Pinkasová Viktorie, Ryvolová Jana,
Stoklasová Barbora, Vlček Dominik,
Šedková Barbora, Tichá Eva
Publikování nebo šíření
jakéhokoli obsahu z časopisu bez
písemného souhlasu redakční
rady časopisu je zakázáno.
GRAFIKA:
Valentová Adéla
JAZYKOVÉ KOREKCE:
Šťastná Miroslava

4 5
BABYBOOM HRDLOŘEZY I.
Jmenuju se Nelinka Chalušová, narodila jsem se na svatého
Valentýna, v den zamilovaných. Moje babička Dana je učitelka,
stále radí mým rodičům, jak se mají o mne starat, abych tolik
neplakala, byla šikovná, spokojená a pěkně rostla. Ze všeho
nejraději se chovám u táty v náručí, protože se mnou blbne,
poskakuje, tančí a zpívá mi. Nebaví mě to v postýlce, je to
nuda, mluvit ještě neumím, tak to dávám všem najevo hlasitým
pláčem, vždy pak někdo přiběhne a zase mě pochová. Babička
Dana se nejvíce těší, až mě bude moci naložit do velkého
kočárku se třemi koly a bude se mnou jezdit na inline bruslích.
Rodiče jí to zatím nechtějí dovolit, mají o mě strach, aby mě
někde nevyklopila, já už se ale nemůžu dočkat.
Jmenuju se Matěj Šťastný a mojí pyšnou babičkou
je paní Miroslava Šťastná, která na škole pracuje
jako učitelka němčiny a metodička. Na fotce jsem
se svým taťkou a jsou mi tam asi tři týdny. Narodil
jsem se 15. ledna, takže ještě většinou jen jím, spím,
křičím a ze všeho nejraději se chovám. Ale už se rád
dívám na knížky s kontrastními obrázky a učím se
nové věci. Třeba je to tím, že i moje druhá babička je
učitelka. (Zatím ještě nevím, jestli je to dobře, nebo
mě to nějak poznamená )
Jmenuju se Viktorie Sychrová, bude mi 16 měsíců. Jméno
mi rodiče vybírali dlouho a pečlivě. Nakonec zvítězilo
Viktorie = Victory = Vítězství. Můj táta učí v rámci střední
školy dopravní činnost a v rámci vyšší odborné školy dohled
nad silničním provozem. Dělám rodičům samou radost,
baví mě voda, jsem malá vodomilka. Mám ráda pohádky,
především animované. Mým favoritem je jednoznačně
„Krteček“, dále „Včelí medvídci“ a také medvědi z pohádky
„Pojďte pane, budeme si hrát“. Ohledně jídla a pití nejsem
vybíravá, chutná mi vše. Jsem hodná, zvídavá, zajímám
se o nové věci kolem sebe a ráda poznávám život. Jsem
stále plná elánu, pořád se usmívám, jsem mazlivá a co je
nejdůležitější, tak zdravá jako rybka.
Jmenuju se Magdalénka Bůžková, budou
mi tři měsíce. Při přebalování se počůrám či
pokakám jen mamince, tatínkovi to nedělám.
Můj táta je na oddělení odborných předmětů,
učí informační technologii, techniku
administrativy a společenské předměty. Ráda
poslouchám, když se mi čtou pohádky a
písničky. Pozoruji kontrastní kartičky a směji
se. Jsem jedno z mála miminek, kterému se
pupeční šňůra nepřestřihla, ale byla přeříznuta
nožem.
Jmenuju se Timea Turková, je mi 125613 minut (stav k 9. 3. 2021
21:30). Můj děda Josef Vondra je učitel matematiky a zeměpisu už
35 let, včetně povinné základní vojenské služby na Vysoké vojenské
letecké škole v Košicích. Přemýšlí, zda budu více algebraička,
analytička nebo geometrička. Dokonce mi založil institut
„Knihovna Timejky Turkové, sekce matematika – zeměpis“. Díky
mně děda na četných procházkách po Kyjích poznává spousta
zajímavých lidí, především maminky, které si o něm myslí, že je
přestárlý otec, a navazuje nové interesantní vztahy. Já si zatím ráda
hraju s prstíky. Už teď zkouším základní aritmetické operace (tedy
do deseti). Snad v druhém půlroce si budu už hrát i s nohama.
Jsem covid-19 negativní a po předcích typickou Středoevropankou
(CZE, SVK, POL, HUN, UKR).
Konrádová Veronika, 3. C
V příštím čísle se můžete těšit na další miminka. Oslovíme například paní učitelky Manovou,
Čejkovou, Černou a Maryškovou či pana učitele Moravce. Dejte prosím redakci tip na další rodiče/
prarodiče dětí do 2 let.

6 7
Máš nějaké úspěchy v ČR či v zahraničí?
V České republice jsem již třikrát obhájil titul nejlepšího bboye do šestnácti let.
Od té doby se snažím jezdit hlavně do zahraničí. Největším a nejaktuálnějším
úspěchem je top čtyři na světové online soutěži do šestnácti let.
MÁME ŠIKOVNÉ ŽÁKY
V minulém čísle jste měli možnost dozvědět se něco o našich talentovaných žácích 3. a 4.
ročníku. Tentokrát se naši redaktoři zaměřili na 1. a 2. ročník.
TEREZA DOLEJŠKOVÁ, 1. A
Jak dlouho už děláš judo a co tě k tomuto sportu motivovalo?
Judu se věnuju od 4. třídy ZŠ. Před tím jsem dělala aikido, ale rozhodla
jsem se skončit a hledala jsem nový bojový sport. No a ve škole byl kroužek
juda.
Jaký je tvůj nejvtipnější zážitek z juda?
Jedním z nejvtipnějších zážitků bylo překvapení od trenéra za pomoc
na víkendovém trénování dětí. Vzal nás na hororovou únikovou hru
Poltergeist, kterou jsme si i přes veliký strach velmi užili.
Jak bys srovnala tréninky teď s těmi před covidem?
Teď cvičím podle plánu od trenéra. Velice mi chybí trénování s kamarády a soustředění. Myslím si, že
cvičení v normálním režimu je nepřekonatelné, oproti trénování doma.
Jezdíš na hodně soutěží? A jaký je tvůj největší cíl?
Dříve jsem byla téměř každý víkend na závodech, v ČR nebo v zahraničí.
Moje největší úspěchy jsou titul mistryně ČR, 2x mistryně ČR v družstvech,
3. místo na mezinárodním evropském poháru ve Varšavě a mým snem je
dostat se na vrchol světového žebříčku a zúčastnit se olympiády.
Plánuješ se judu věnovat i do budoucna?
Judu bych se chtěla věnovat tak dlouho, dokud to půjde.
S jakým cílem ses rozhodla jít na policejní školu?
Policejní školu jsem si vyhlídla kvůli zajímavému studiu, a protože práce u PČR nabízí řadu zajímavých
možností. Také se mi líbí, že zde mohu uplatnit svoje zkušenosti z juda v rámci sebeobrany.
Terko, děkuji za rozhovor a přeji ti mnoho dalších závodních i školních úspěchů a ať se ti tvé cíle vyplní.
ŠTĚPÁN KOHLER, 1. A
Tichá Petra, 3. A
Dnes se podíváme blíže na žáka Štěpána Köhlera z 1. A, jenž si vybral opravdové hobby, které jen tak na naší škole
neuvidíte. Pro ty, co nevědí, tak je to breakdance, což je bezkontaktní, akrobatický druh tance street dance. Chcete
vědět o něm více?
Jak ses dostal k breakdance a od kolika let se tím zabýváš?
Dostal jsem se k tomu stejně jako každý druhý. Chtěl jsem nějaké
hobby a k pohybu jsem měl blízko už od mala. Začal jsem v pěti
letech se street dance a o rok později jsem začal dělat breakin, u
kterého jsem zůstal do teď.
Naplňuje tě to nějakým způsobem?
Breakin je pro mě už součástí života. Tancuji několikrát týdně a
nedokážu si představit, že bych s tím ze dne na den přestal.
Je to náročné nebo bych to zvládla i já?
Každý nějak začínal. Breakin může dělat každý nehledě na věk či pohlaví.
Stačí tomu dát trpělivost, věnovat pouze čas a po roce můžete překonat sami
sebe na soutěži.
Zajímavé že? Pokud chcete vidět více, tak neváhejte a navštivte Štěpánův instagram, stačí zadat stepan_pbs.
ESTER HRDINOVÁ, 1. B
Konrádová Veronika, 3. C
Nejdřív asi pověz něco o sobě: Co máš ráda, co tě baví…?
Mám ráda přírodu, cestování, sport, hudbu (mám za sebou roky atletiky a
lidovky na kytaru a violu), ale pokud něčím žiju, tak jsou to knihy. Čtení
zabírá asi největší část mého volného času, zvlášť v lockdownu. Nejoblíbenější
autor? Jednoznačně Tolkien.
Jak dlouho se věnuješ dobrovolnictví a jakým způsobem takto pomáháš?
Nejsem moc velký dobrovolník, bude to necelý rok, co jsem začala sem
tam pomáhat. Hlavně šitím roušek pro příbuzné a jeden domov seniorů v
mém okolí. Kromě toho jsme také, jako rodina, hlídali psa jednomu pánovi
důchodového věku, když byl v nemocnici kvůli operaci a pak i onemocnění
covid-19. Plánovala jsem se i zúčastnit dobrovolnického úklidu, ale kvůli lockdownu a celé situaci
není rozumné a ani možné dělat nějaké organizované akce. Ráda bych řekla, že je toho víc, ale zatím
ne. Chci se určitě do budoucna zapojit více do pomáhání svému okolí a motivovat ostatní, aby se také
zapojili (klidně i něčím, co se zdá jako malá pomoc), protože to má cenu. I když začínáte s něčím
jednoduchým, jako je šití roušek.
Jak ses vlastně dostala k dobrovolnictví?
Situace s covidem je pro všechny velmi nepříjemná, ale zároveň si díky ní můžeme uvědomit důležitost
komunity více než dřív. I mě k této činnosti přivedla právě dnešní situace. Mimo pomáhání v komunitě
jde hlavně o můj zájem o přírodu. Mrzí mě, když v lese vidím jen tak pohozené plechovky a jiné
odpadky. Není to můj odpad, ale je to moje planeta. Tak jsem začala příležitostně sbírat odpad v
přírodě a z toho pocházel i můj zájem o organizovaný dobrovolnický úklid.
Doslechla jsem se, že ses také dobře umístila v literární soutěži z AJ. Vyjádřila by ses krátce k této události?
Probíhalo to formou slohové práce na téma OSN, její a naší (jednotlivců) pomoci k lepšímu světu.
Soutěž byla u příležitosti výročí UN. Bylo to zajímavé a určitě bych ostatním doporučila zúčastnit se,
i když nevím, na jaké téma nebo jakou formou by příští soutěž proběhla. Když jde o formu slohové
práce, tak je to velká příležitost se zúčastnit i pro ty, kteří by jinak mohli mít problém s vyjádřením se
v mluveném projevu.
Přišla ti soutěž těžká?
Určitě ne, času bylo dost, a tak jsem nebyla vůbec pod tlakem. Navíc téma bylo dost otevřené, takže
inspirace přišla sama. Umístila jsem se na prvním místě v kategorii prvních a druhých ročníků.
Staňková Kamila, 3. C

8
MARTIN BRÁZDA, 1. D
Martin je žákem SPŠ Sokolov a již na první pohled je jasné, že sportuje. Ve
volném čase se věnuje jednomu z nejoblíbenějších sportů v Evropě.
Jak dlouho hraješ fotbal?
Fotbal hraji od svých 7 let. Vždy jsem byl aktivnější dítě než ostatní, jako
menší jsem běhal za hasičský sbor, ale to mi nestačilo. Zajímal mě fotbal,
domluvil jsem se s rodiči a ti mi pomohli zařídit tréninky. Od té doby
jsem u fotbalu zůstal, hraji již 9 let.
Za jaký tým hraješ?
Momentálně za tým Slavie Karlovy Vary. Původně jsem hrál za vesnici, ve které bydlím, za Útvinu.
Nebylo nás moc, proto se blízké vesnice spojily a hráli jsme spolu – Sokol Útvina a TJ Slavoj Bečov.
Máš oblíbenou pozici?
Nejvíc mi vyhovují pozice na kraji, takže obránce nebo záloha.
Jakých nejvyšších ocenění jste s týmem dosáhli? Jakou soutěž hrajete?
Jako klub jsme vyhráli hodně republikových turnajů. Jako dorost (U17 a U19) hrajeme druhou nejvyšší
českou soutěž. Což je na kluka z vesnice docela dobré.
Vidíš ve fotbalu svoji budoucnost?
Jestli vidím fotbal jako svou budoucnost? To bych úplně neřekl, náš klub má lepší hráče, než jsem
já, oni by se tím i živit mohli, ale určitě s fotbalem nechci přestat. Když to vyjde, rád bych si hraním
přivydělával třeba na vysoké škole. Ale jako práci to nevidím.
Jak těžké je udržovat se v dobré kondici v době koronavirové?
Samozřejmě je to o hlavě a motivaci k tomu něco dělat. Mně osobně se to zatím daří celkem dobře a
snad to tak zůstane. Trenéři se nás snaží motivovat k tomu, abychom se vyhecovali a pracovali na sobě.
Většinou nám zadají, kolik kilometrů máme týdně naběhat. Já si tréninky upravuji sám, aby mě bavily,
byly efektivní a udržely mě v kondici.
Co ty a prohry, demotivují tě, nebo posunují kupředu?
Často se porovnávám s ostatními, chci být nejlepší. Ne vždy to tedy
jde, ale snažím se pro to dělat maximum. Strašně nerad prohrávám,
vždy se snažím, abych ze sebe vydal všechno. Prohry mě ještě víc
motivují k tomu něco dělat a makat na sobě. Takže mě určitě sunou
kupředu.
Máš nějaký fotbalový cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?
Chtěl bych hrát v kádru karlovarského „A“ týmu, ve kterém bych si chtěl trochu přivydělávat. Když
jsem byl mladší, měl jsem takové větší cíle. Chtěl jsem hrát za nějaký větší klub, jako třeba Slavia
Praha, Viktoria Plzeň, ale čím jsem starší, tím víc koukám do budoucnosti a pohlížím na to mnohem
realističtěji.
Pinkasová Viktorie, 1. D
KLÁRA ODVÁRKOVÁ, 1. E
Je to poprvé, co jsem se setkala s někým, kdo studuje druhou střední školu. Velmi mě to zaujalo a požádala
jsem Kláru Odvárkovou, žákyni 1. E, zda by nám o svém rozhodnutí a svých zkušenostech povyprávěla.
Slyšela jsem, že prý studuješ již druhou střední školu. Jakou jsi studovala první? A co tě vedlo k tomu
studovat další, a ne třeba vysokou školu?
Ano, studovala jsem čtyřletý maturitní obor informační technologie na ISŠTE v Sokolově, který jsem
úspěšně dokončila. Na vysokou školu jsem zatím nechtěla, protože jsem se
na to ještě necítila. Jít rovnou k policii téměř bez určitých právních znalostí,
to by také nebylo ono. Navíc jsem chtěla mít ještě čas si všechno promyslet,
co bych chtěla v životě dělat. Tak jsem se rozhodla, že si vystuduji další
maturitní obor, který mi řekne víc o bezpečnostně právní činnosti. Navíc,
střední jsem si již prošla, takže už vím, jak to tam funguje.
Proč sis vybrala zrovna naši školu?
O škole jsem se dozvěděla, když jsem chodila na ISŠTE. Tehdy škola
sdílela prostory s policejní střední školou. Potkávala jsem žáky ve školních
uniformách a přišlo mi to moc zajímavé. Vybrala jsem si ji hlavně kvůli
tomu, že má pobočku přímo v Sokolově a obor, který jsem vždycky chtěla
studovat.
Jak vycházíš se spolužáky?
Se spolužáky vycházím báječně, jsem ráda, že mám skvělou třídu. Ve třídě je i plno holek, tak jsem
ráda. Předtím jsem měla klučičí třídu, tak je aspoň nějaká změna po letech.
Je věkový rozdíl nějakým problémem?
Vůbec ne, možná mi to i víc vyhovuje být s mladšími. Myslím si, že
moc lidí ani nepozná, že je mi teď 21 let.
Jak reagovali tví učitelé a spolužáci, že jsi ve skutečnosti starší a že již
máš jednu střední školu hotovou?
Byli určitě překvapeni, ale ze začátku mi možná ani nevěřili.
Je to, že máš již jednu střední ukončenou, nějakou výhodou?
Ano, určitě. Mám maturitu, a hlavně znalosti z informačních
technologií. Dále skvělé zážitky a zkušenosti z předešlé školy, na které
se snad zapomenout ani nedá.
A co plány do budoucna? Chystáš se k policii, nebo tě to táhne jinam?
Vždy byl můj sen pracovat u policie, již od 5 let! Chtěla bych to za 4 roky zkusit právě tam. Přemýšlela
jsem také o vojenské škole, ale to by bylo asi dost náročné.
Máš u policie nějaké konkrétní vysněné místo?
Vždycky jsem chtěla dělat u zásahovky, ale to je takové nereálné. Nebo celní správa taky není špatná.
Ale konkrétně tedy nevím.
Čemu se věnuješ ve volném času?
Ve svém volném čase ráda poslouchám hudbu, ráda jezdím na kole, a hlavně ze všeho nejraději cvičím.
Dále během studia na škole chodím 2x týdně na brigádu, jsem ráda, že to takhle skvěle funguje.
Přejeme tedy hodně štěstí ve studiu a další úspěšně ukončenou střední školu!
Šolcová Eliška, 3. B
9

10
ELIŠKA HERCOKOVÁ, 2. A
Pokud tento sport ještě neznáte nebo byste ho chtěli dokonce zkusit, tak jste tu správně. Jak víte, na naší škole se
najde opravdu hodně sportovců. Ne všechny sporty jsou však nevšední jako ten, co dělá Eliška. Jedná se o curling.
Je to týmový sport, ve kterém se hráči snaží dopravit po ledu své kameny co nejpřesněji do vyznačeného prostoru.
Proto jsem se zeptala Elišky, jestli by nám o curlingu něco málo řekla, hlavně tedy o svých zkušenostech.
ADRIANA CHALUPKOVÁ, 2. A
Co tě dovedlo k úpolovým sportům?
K úpolovým sportům (konkrétně k judu) mě dovedli moji 3
bráchové, kteří na judo chodili. Já jsem v té době ještě dělala
krasobruslení, ale vždycky jsem je chtěla přeprat, a tak jsem se
rozhodla judo vyzkoušet. Nakonec jsem byla jediná, kdo z nás u
tohoto sportu zůstal.
Jak tě napadl tento sport, baví tě to?
Ke curlingu jsem přišla náhodou, díky bratrovi, který si šel tento
sport vyzkoušet v rámci tělesné výchovy. Začala jsem tam chodit s
ním a s jeho spolužáky a už jsem u toho zůstala. Curling hraji od
svých 10 let a stále mě to baví.
Jak se ti daří v ČR nebo v zahraničí? Máš nějaké úspěchy?
Se svým současným týmem hraji cca 6 let. Mezi naše největší úspěchy
patří výhra na mistrovství ČR kategorie žáků, na kterou jsme úspěšně navázaly i v kategorii juniorek.
Staly jsme se juniorskými mistryněmi ČR pro rok 2020/2021 a v lednu jsme měly reprezentovat ČR na
mistrovství světa juniorů ve Finsku. Tento turnaj byl bohužel z důvodů covidu-19 odvolán. Pro letošní
rok byla celá sezóna zrušena a ČR budeme reprezentovat nadále i v sezóně 2021/2022. Zúčastnily
jsme se mnoha mezinárodních turnajů jak v Praze, tak i ve Švýcarsku, Polsku, Maďarsku, Slovensku a
Německu.
Je to náročný sport? Myslíš, že bych to zvládla i já?
Většina lidí si myslí, že to je lehký sport, ale poté, co si ho vyzkouší, změní názor. Led má jinou strukturu
než klasický na bruslení a hodně začátečníků na ledě padá. Důležitá u tohoto sportu je taktika, musí
se promyslet každá situace a jeden zápas trvá přibližně dvě hodiny. Po nastudování pravidel curlingu
a pravidelných trénincích, které máme 4x do týdne, bys to zvládla také.
Jak vidíte, zní to opravdu zajímavě, že? Třeba i mně se jednou naskytne taková možnost a půjdu si to
vyzkoušet také.
Konrádová Veronika, 3. C
Jak vzpomínáš na své začátky?
Na judo jsem začala chodit v devíti letech, což je na ostatní
poměry vcelku pozdě. Pamatuji si, že začátky mého závodění pro
mě nebyly jednoduché, jelikož jsem se prala s dívkami, které judo dělaly třeba již několik let, zatímco
já jsem teprve začínala. Brala jsem to ale i jako motivaci se víc snažit a neustále se zlepšovat.
Pod jakým klubem trénuješ a jezdíš často na soutěže?
Závodím pod klubem Judo Mělník, trénuji ale převážně v klubu USK Praha. Než začala pandemie,
měla jsem závody zhruba jednou za dva týdny. Samozřejmě v čím vyšší věkové kategorii jsem, tím
závodů ubývá.
11
Jaký je tvůj největší cíl v úpolovém sportování?
Momentálně žádný určitý cíl nemám. Chci se hlavně co nejdříve vrátit na žíněnku, dostat se zpět do
své tréninkové rutiny a zlepšovat se. Rozhodně se nejvíce těším na zahraniční turnaje, ale kdoví, kdy
to bude opět možné.
Byla jsi někdy v situaci, kdy ses musela začít bránit a využila své schopnosti z úpolu?
Žádná taková situace se mi zatím naštěstí nestala. Maximálně když se peru s bratrem.
Klasicky na závěr se zeptám, co tě motivovalo jít studovat policejní školu?
Velký podíl na tom samozřejmě mělo judo a také můj trenér, který tuto školu zná a doporučil mi ji.
Jelikož jsem neměla a pořád nemám nejmenší tušení, co chci v životě dělat, rozhodla jsem se alespoň
zvolit školu, která by mě mohla bavit.
Adriano, děkuji za rozhovor a přeji ti do budoucna mnoho studijních i soutěžních úspěchů.
EDITA HORŇÁKOVÁ, 2. B
Co tě přivedlo ke krasobruslení? Přeci jen to není úplně
nejobvyklejší sport.
Když se v mém rodném městě otevřel nový krasobruslařský
klub, tak jsem si řekla, že to prostě zkusím.
Od kdy se krasobruslení věnuješ?
S krasobruslením jsem začala v šesti letech.
Tichá Petra, 3. A
Máš z krasobruslení nějaká vítězství a úspěchy? Slyšela jsem,
že jsi soutěžila v soutěžních dvojicích.
Za svůj největší úspěch považuji účast na Mistrovství světa juniorů v Sofii v Bulharsku, kde jsem se
umístila na 14. místě ve sportovních dvojicích. V sóle jsem závodila po České republice, kde jsem také
posbírala pár medailí.
Není to jednoduchý sport. Co je nejnáročnější a co vše je schované za krásnými kostýmy a ladnými pohyby
na ledě?
Krasobruslení je náročné jak na fyzickou, tak i psychickou stránku. Krasobruslení není jen o bruslení
na ledě, cvičí se i balet a samozřejmě posilování.
Jaký je tvůj největší zážitek z krasobruslení?
Tak to bude určitě mistrovství světa juniorů a to, že jsem měla
možnost podívat se do zemí, které bych normálně nenavštívila.
Co bys vzkázala těm, kteří nad krasobruslením uvažují?
Díky krasobruslení jsem se o sebe dokázala postarat i v mladším
věku. Rozhodně je to těžký sport, ale přinese spoustu zážitků,
zkušeností, kamarádů a cestování.
Kratochvílová Linda, 2. B

12
ALENA SROGOŇOVÁ, 2. D
BARBORA ŠEDKOVÁ, 2. E
13
Jednou ze sportovně nadaných žákyň střední policejní školy v Sokolově je i Alena Srogoňová z 2. D, kterou
jsem požádala o rozhovor.
Vím, že se aktivně věnuješ triatlonu, prozradíš nám, jak dlouho?
S triatlonem jsem začala zhruba před třemi lety, což je na tento sport celkem
pozdě, protože ostatní dívky začaly už v 5-8 letech. Závodně se tomu věnuji
druhým rokem.
Co tě k triatlonu přivedlo?
Byl to můj trenér, který mě dříve trénoval na kole. Všiml si, že mi jde dobře
běh a plavání, proto mi nabídl, abych to zkusila na jednom závodě v Aši, ve
kterém se jeho předpoklady potvrdily.
Jak často se věnuješ tréninku?
Opravdu velmi často. Trénink mám šestkrát týdně, někdy dokonce i dvakrát v jednom dni. Také každý
den posiluji s činkami a tahám plavecké gumy. Vzhledem k tomu, že bazény jsou v současné době
bohužel zavřené, musím si to něčím nahrazovat.
Jak moc tě ovlivnila současná pandemie v rámci tréninků a příprav na závody?
Současná situaci mi velmi vyhovuje. Díky tomu, že máme online výuku, mám více času na tréninky a
posilování.
Jsou i dny, kdy se ti do tréninku nechce?
Všechny mé tréninky probíhají každý den úplně stejně. Nikdy se mi moc nechce a vždycky se musím
přemáhat. Nakonec, když ten trénink zvládnu, mám ze sebe dobrý pocit, protože vím, že mě to někam
posouvá.
Co považuješ za svůj dosud největší úspěch?
Za svůj největší tréninkový úspěch považuji to, že i když nemám náladu na trénink, všechno mě bolí,
je špatné počasí atd., vždycky do toho jdu s veškerou silou, aby mě to někam posunulo. Za svůj největší
závodní úspěch považuji všechny závody, na kterých jsem vyhrála, protože díky tomu jsem chtěla být
ještě lepší. V roce 2018 se mi to podařilo! Vyhrála jsem mistrovství ČR v duatlonu a v roce 2020 jsem
byla na 6. místě v Českém poháru v triatlonu.
Čeho bys chtěla dosáhnout?
Každý by chtěl určitě jednou vyhrát mistrovství ČR a já nejsem
výjimkou. Ale opravdu bych se chtěla dostat někam do zahraničí,
například na Havaj, to už by pro mě byl velký úspěch.
V jaké disciplíně v triatlonu si připadáš nejlepší?
Zjistila jsem, že každý rok jsem lepší v něčem jiném. Minulý rok
jsem byla dobrá na kole, tak doufám, že tento rok budu dobrá i v
běhu, protože jsem trénovala poctivě celou zimu. Bohužel nevím, jak to budu mít s plaváním, když
jsou všechny bazény zavřené.
Děkuji za rozhovor a přeji Aleně spoustu triatlonových úspěchů.
Stoklasová Barbora, 2. D
Představím vám spolužačku ze střední policejní školy v Sokolově Barboru
Šedkovou, žákyni 2. ročníku a také vášnivou sportovkyni. Barča se
věnuje bojovým sportům, což je disciplína pro budoucí policisty velmi
potřebná. Možná tento rozhovor bude k bojovému umění inspirovat i
vás.
Barčo, kdy jsi se sportem jako takovým začala?
Různým druhům sportu jsem se věnovala už jako malá, ale nejvíce
jsem se našla až u bojových sportů, se kterými jsem začala v 11 letech.
Jakými druhy bojových sportů sporty ses zabývala?
Začala jsem se shotokan karate (bezkontaktní karate), které jsem trénovala 4 roky. Z něj jsem přešla na
kyokushin (plnokontaktní karate). V 16 letech jsem oficiálně začala také s thajským boxem. Rekreačně
jsem trénovala kickbox.
A kterému z nich dáváš přednost?
V tomto ohledu mám naprosto jasno – thajský box vždy zvítězí na plné čáře.
Kolikrát týdně se svému koníčku věnuješ?
Tréninky mám pětkrát týdně, z toho mám dvakrát týdně thajský box, dvakrát
týdně kyokushin a jednou týdně shotokan.
Jak to máš s tréninky teď během lockdownu?
Rozhodně trénuji pravidelně a snažím se nevynechat ani jeden trénink
(samozřejmě se to občas stane). Dost mi situaci komplikuje to, že nemám
vhodný prostor ani sparing partnera. Kvůli tomu se teď spíše zaměřuji na sílu
a fyzickou zdatnost.
Jaké máš za sebou úspěchy?
Začalo se mi dařit až na přelomu let 2019 a 2020, kdy se kvůli pandemii bohužel vše postupně
uzavíralo. Na pár úspěchů jsem opravdu hrdá. Mezi mé první úspěchy patří 3. místo na mistrovství
České republiky a 1. místo na mezinárodním turnaji v Praze. V thajském boxu jsem se rok intenzivně
připravovala na zápas, který se kvůli covidu bohužel musel zrušit.
Prozradíš nám svůj rituál, jak se připravit na zápas a zůstat v klidu?
Trik, jak zůstat v klidu, nemám. Spíše jde o to zvyknout si na ten pocit a strachu se postavit, časem
to bude jenom lepší a lepší. V ten moment, kdy vstoupím do ringu, si opravdu uvědomím, kým jsem
a čeho chci dosáhnout, a jsem v tu chvíli rozhodnutá pro to udělat maximum. Před zápasem si vždy
vzpomenu na cestu, kterou jsem prošla, na dřinu, která za to stála, a na čas, který jsem obětovala.
Hlavně na svého trenéra a svou maminku, kteří mi jsou velkou oporou.
Co bys poradila nadšencům do bojových sportů?
Rozhodně se musíte naučit přijímat rány, ne je jen rozdávat, protože to je veliký krok k úspěchu. Já
jsem se díky těmto sportům naučila pracovat s emocemi a naučila jsem se respektu, pokoře a úctě.
Pokud vytrváte a nevzdáte se, je možné, že se pro vás bojový sport může stát životním stylem. Proto
vám radím, abyste se i po sebevětší prohře zvedli zpět na nohy a nesešli z cesty k vašemu cíli!
Bronislava Míšanková 2.E

14 15
MŮJ KONÍČEK? SBÍRÁM KONĚ.
Breyer model “Four Season Gloosy Edition”
(měřítko 1:9) vs. jeho mini kolega
(měřítko 1:87)
tomto období i trochu uklidnění a rozptýlení od všedností.
Přináší mi to také plno prachu na poličkách, ale samozřejmě
i velikou radost, když se ke mně dostane vzácnější model.
I když se jedná o zálibu, která může přijít spoustě lidí zvláštní,
mé okolí ji vnímá jako moji součást, jako něco, co ke mně
patří.
Díky sbírání koníků jsem se seznámila s dalšími lidmi s
podobnou zálibou. Tato forma sběratelství totiž není žádnou
vzácností, v okruhu sběratelů modelů koní a jiných zvířat je i
mnoho dospělých.
Stejně jako někdo hraje počítačové hry, hokej či rád chodí
plavat, mým koníčkem je sběratelství modelů koní značky
Breyer. Existuje sice velké množství výrobců a značek koňských
figurek, tato je ale speciální, je jednou z nejdetailnějších. Ručně
malované modely koníků se vyrábí v několika měřítkách,
nejčastější je velikost 1:9. Některé typy jsou dokonce vytvořeny
dle reálných závodních koní. Například dostihový fenomén
Secretariat či drezúrní fenomén, který nedávno bohužel podlehl
kolice, Totilas.
Jak jsem se k sběratelství dostala? Ke koním mám hodně blízko
již odmala. Měla jsem doma spoustu figurek koníků, neustále
jsem se chtěla svézt na skutečném koni a v pozdějším věku se
mi jezdectví stalo koníčkem a vášní. Ke sběratelství modelů
jsem se dostala přes skupinu na sociální síti.
Modely koníků sbírám přibližně od 8 let, v pubertě mě
sběratelská touha na čas opustila a vrátila se zpět nedávno, při
prohlížení fotografií.
Možná je to zvláštní, ale můj koníček mi přináší pocit štěstí a v
Vzpomínka na jezdecké začátky
POSTCROSSING ANEB PŘEKVAPENÍ V
POŠTOVNÍ SCHRÁNCE!
Každý z nás jako malé dítě na táboře dostával dopisy, a ať říkáte, co chcete, milovali jste to. Co si zase
užít ten pocit z toho, že vám někdo napsal? A ještě si procvičíte psanou angličtinu a poznáte nové lidi!
Stačí se jen zaregistrovat (postcrossing.com).
Co je postcrossing?
Cílem tohoto projektu je umožnit komukoli posílat a přijímat pohlednice z celého světa. Myšlenka
je jednoduchá: za každou odeslanou pohlednici dostanete jednu zpět od náhodného postcrossera z
kteréhokoli místa na světě.
Jak jsem se k postcrossingu dostala?
Jedna z mých kamarádek má zálibu ve sbírání pohlednic a ukázala mi tento projekt. To bylo zhruba
před pěti lety. Poslala jsem několik pohlednic a dostala nazpět pohlednice z různých koutů světa.
Bohužel jsem je při předělávání pokoje někde vytratila, a tak jsem se rozhodla vrátit se k tomu.
Moje první pohlednice poputuje do Ameriky. Kam pošlete vy tu svojí?
V dalším čísle si ukážeme, kolik a odkud mi přišly další pohlednice, a i vy nám můžete poslat pohledy,
které vám přišly, abychom je mohli ukázat všem ostatním!
Chaloupková Valérie, 2. B
NA CO KOUKAT A CO ČÍST, KDYŽ JSME
STÁLE DOMA?
Žákyně 3. ročníku
Distanční výuka stále běží a ještě nedoběhla do konce. Nikdo neví, jak dlouho ještě budeme doma, a
tak vám představím nějaké tipy na co koukat, popřípadě co začít číst.
Knihy - Zlodějka knih, Spát v moři hvězd, Chaos, Vesmírné blues
Seriály - Ztraceni ve vesmíru, Fantastická výchova, October Faction, Koruna, Doctor Who, Půjčovna
masa, Válečná jeptiška, Smrt nás spojí
Filmy - Divergence trilogie, Dokonalý trik, Táta na kvadrát, Vražda na jachtě, Láska se zárukou, Nine
lives, Šesterčata, Labyrint: Útěk, Psí poslání
Na své si tu přijdou milovníci sci-fi, dramatu i komedie. Doufám, že jsem vám zpříjemnila den a že se
vám něco bude líbit.
Konrádová Veronika, 3. C

16
ZIMNÍ PŘÍRODA Z POHLEDU
FOTOAPARÁTŮ NAŠICH ŽÁKŮ
Nemohli jsme si nevšimnout, že v lednu a v únoru opravdu všude nasněžila
spousta sněhu, dokonce i tam, kde obvykle nesněží. Museli jsme vytáhnout
zimní bundy a boty, jen abychom nezmrzli, jelikož teplota klesla nízko pod
bod mrazu. Ti, co nechtěli sedět doma, vytáhli brusle, šli stavět sněhuláka
nebo jen tak vyšli ven poškádlit své známé sněhem. Naši žáci nezapomněli tyto
okamžiky samozřejmě zdokumentovat, a tak se můžeme podívat, jak kouzelně
to vypadalo.
Konrádová Veronika, 3. C
ZKUŠENOSTI S PSYCHOTESTY
Většinu z vás, žáků naší školy, nejspíše zajímá, jak náročné je dostat se k policii. Každý ví, z čeho se skládají fyzické
testy, a každý z nás si je také v rámci studia ve 4. ročníku bude mít šanci na vlastní kůži vyzkoušet. Ale co vlastně
víme o psychotestech? Proto jsem se rozhodla na toto téma pro vás připravit rozhovor s absolventem naší VPŠ a
SPŠ MV v Praze Václavem Šímou, který psychotesty k policii nedávno absolvoval a úspěšně je splnil.
Proč ses rozhodl nastoupit k policii?
Policejní práce mě vždy hodně lákala. Navíc už jen to, že jsem nastoupil na
policejní školu, je velkou motivací. Přece jen si myslím, že když už člověk
jednou něco vystuduje, měl by se tomu potom v budoucnu věnovat. Navíc
tato práce nabízí stabilní zázemí a mnoho dalších výhod pro dobrý začátek
do života.
Zpět k psychotestům, z čeho se skládají?
Jsou ze 2 částí – písemné a pohovoru s psychologem. Začíná se písemnou
částí, kde účastník vyplní menší dotazník a další papíry ohledně svého
osobního života. Následují testy na počítači, kde se ověřuje logické uvažování
jedince a jeho osobnost. Poté následuje menší pauza na odpočinek a svačinu,
po které se koná ústní část testu. S psycholožkou se pak rozebírá celá písemná
část testu (pokud z ní nejste rovnou vyřazeni). Ta poté vyhodnotí, zda jste
nebo nejste způsobilí pro výkon policejní práce.
17
ČERTOVY HLAVY
KOKOŘÍNSKÝ
HRAD
BENECKO
Jak dlouho přibližně trvají?
Přibližně celý den. Já jsem je absolvoval v čase od 7:00 do 15:00. Testy psané na papír trvají cca hodinku,
počítačové testy zhruba 4-5 hodin, pauza na oběd pak trvá asi hodinu. Pohovor s psycholožkou je velmi
individuální, ale trvá také přibližně tu hodinu.
Jaká byla úspěšnost?
Úspěšnost není příliš vysoká, z 11 lidí psychotesty složili 3 nebo 4, z toho jen jediný nemusí absolvovat ještě
další adaptační camp.
HARASOV
Jaké to pro tebe bylo, bylo to náročné?
Není to vůbec nic lehkého, může to být i hodně stresující, když se člověk musí takto rozpovídat o svém osobním
životě. Osobně si myslím, že je to hodně těžké, ale to je na druhou stranu dobře. Tím se aspoň vyřadí jedinci,
kteří by pro policejní práci byli naprosto nevyhovující. Rozhodně si nemyslete, že se to dá, jak se říká, „očůrat“.
Mně třeba ani tak nevadí povídat si s někým o sobě a svém životě, ale součástí testu je i matematika a v té já
příliš nevynikám.
LIBERECKO
Vím, že je to asi převážně tajná věc, ale máš nějaké perličky, o které by ses chtěl podělit?
No… perličky. Byla tam jedna taková, která nikomu neuškodí, a to otázka: Máte problém s polykáním? Tak
jsme se tam na sebe všichni tak jako dívali...
MÍROVÁ POD KOZÁKOVEM
VRKOSLAVICE
Chtěl by ses po této zkušenosti stát policistou?
Myslím si, že psychotesty jako takové asi člověka ani nemotivují, ani nijak neodradí. Pokud je člověk neudělá,
tak je to asi jasné, ale pokud ano, tak si rozhodně nemyslím, že by to někoho nějak odradilo. K policii bych
chtěl na zkoušku, zjistit, jak to tam funguje, a potom se třeba rozhodnout, jestli zůstat, nebo se věnovat něčemu
jinému. Každopádně nechci, aby mě práce omezovala v osobním životě a rozvoji.
Staňková Kamila, 3. C

18
PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ K POLICII
Přijímací řízení k policii bude některé z nás čekat po ukončení
školy. Většinu bude zajímat, co bude následovat poté, co podají
písemnou žádost o přijetí do služebního poměru. Na otázky o
přijímačkách mi odpověděl nově přijatý Martin.
Co tě vedlo k tomu jít k policii?
Zaprvé to, že jsem u ozbrojených složek měl dost lidí z rodiny
a některé pořád mám. Důvodů ale bylo víc. Například stabilní
práce, na kterou může člověk být hrdý, záliba ve zbraních,
uniformách a dodržování zákonů…, a tak nějak mě to k tomu
vždy táhlo.
Kde sloužíš?
To si pro všechny případy nechám pro sebe. To by měl podle
mého názoru udělat každý policista z důvodu osobní ochrany.
Prozradím jen, že sloužím v Praze, což je dost široký pojem, ale
více si už nechám pro sebe.
Jaká je náplň tvojí práce?
To bych mohl citovat paragraf ze zákona o policii, kde to je doslova napsáno. Omezím to ale na
jednodušší verzi a řeknu to takto: moje náplň práce je preventivně předcházet trestné či protiprávní
činnosti, chránit bezpečnost osob i majetku a poslouchat rozkazy svých nadřízených, pokud nejsou v
rozporu se zákonem.
Co nás asi zajímá nejvíce – jaké bylo přijímací řízení? Jak probíhalo?
Jedním slovem bych řekl… náročné. Nebo složité či zdlouhavé. Když je někdo jako já a 5 let v
podstatě neběhal, tak není zrovna lehké udělat fyzičky. Když má ovšem člověk vůli a začne se sebou
něco dělat, tak během měsíce se může dostat na úroveň, kdy mu to nebude dělat takový problém. Na
rovinu k fyzické stránce říkám, že svaly nejsou všechno.
Přestože většina fyzické zvládla, tak někteří na to zkrátka nemají, ať už vůli nebo výdrž. Fyzická
stránka je podle mě hodně subjektivní a pro většinu lidí je to to nejlehčí. Pro mě to bylo paradoxně
to nejtěžší, jelikož jsem se příliš nervoval a měl jsem poměrně smůlu na terén.
Všiml jsem si však, že lidé, co jsou samý sval, mají problémy s během a sprintem. Opačně ti, kteří
dávají sprint jak blesk, tak mají problém se silovou stránkou.
Další následuje psychotest, pro většinu lidí to nejhorší. Podle mého názoru není důvod se děsit. Je
to na delší dobu, to ano, ale když má člověk všech pět pohromadě a je průměrně chytrý, tak zvládne
první část (vědomostní) bez problémů. Druhá část (osobnostní) je ovšem jiný případ. Nedá se na ni
připravit. Člověk nesmí lhát, protože se to v testu projeví. Pravdou je, že až 70 % lidí na něm pohoří
a byl jsem toho i svědkem. Není to příjemné. Další pokus může pak člověk podstoupit až za 2 roky
nebo výjimečně i za 1 rok. Ihned po napsání testu nás čekal pohovor u psychologa. Opět není čeho
se bát, jen je potřeba být upřímný.
Následuje několik dnů ničeho, kdy se čeká na výsledek testu, který je sdělen telefonicky. Pak je
člověk poslán na zdravotní prohlídku, osobně musím říct, že je neuvěřitelně zdlouhavá. Začne se
odevzdáním moči a krve, dále prohlídkou těla, zubů, páteře, srdce atd. Zkrátka není toho málo a
19
také tam někteří neprojdou. Nejvíce lidí je vyřazeno kvůli cukru v krvi. Alespoň dvanáct hodin před
odběrem nesmí být požito nic s cukrem – ani žvýkačky, ani čaj či limonáda. Bohužel nám o tom
nikdo neřekl, takže dva lidi z mojí skupiny kvůli tomu nevzali a museli jít na další test za pár týdnů.
Ve stejném dni následuje pohovor u psychiatričky. Je to na celý den doslova... Sám jsem stihl vše za
cca dvanáct hodin, ale několik lidí ještě čekalo. Po několika dnech jsem byl přes telefon vyrozuměn,
že jsem vším prošel, a následně jsem dostal potvrzení o přijetí i písemnou formou.
Pak už mě čekal třídenní kurz na zákony a zbraň. Hned druhý den jsem psal test na padesát otázek
ze zákona, kde byla tolerance jen jedna chyba. Kdo se na ty zákony ale podívá a bude si je chvíli číst,
tak to zvládne. Poslední den následovala střelba. Každý měl sto ran a všichni jsme je nastříleli. I když
jeden z naší skupiny málem ne. A osvědčení bylo na světě.
Co ti přišlo nejtěžší?
Mně osobně fyzické testy. Jinak bych řekl, že nejtěžší na celém přijímání je být v klidu, jelikož je
to opravdu zdlouhavé a náročné na nervy v určitých případech. Většina lidí říkala, že nejtěžší jsou
psychotesty, ale za mě se to dalo v pohodě.
Myslíš, že se něco lišilo v důsledku covidu, nebo vše probíhalo běžně?
Například fyzické testy, které se dělaly všechny čistě venku. Celomotorák na betonu je něco, při
čem jsem cítil na zádech každý kamínek. Na sprintu to klouzalo a na běhu se kolikrát pletli lidé
do cesty. Jinak se to dalo. Jen musí člověk počítat s tím, že všude bude mít roušku, a to může jisté
nepříjemnosti udělat. Například se mezi jednotlivými cvičeními nedá vydýchat, ale jinak bych řekl,
že to nebylo nijak výrazně jiné.
Dal bys nám nějaká doporučení?
Psychická příprava. Jasně, fyzička je také důležitá, ale na rovinu, fyzické jsou významné pouze
ze začátku, ale psychická příprava? Ta se vám hodí všude a pořád. Hlavně během čekání a řešení
všeho možného. Další, co můžu doporučit, je příprava pracovní. Neexistuje, že si řeknete, teď chci
být policista, a za týden máte uniformu. To ani náhodou. Je to běh na dlouhou trať a od přihlášení
do nástupu a podepsání smlouvy vás může dělit klidně půl roku. Je důležité s tím počítat a být
na to připravený. Další věcí je, že kdo nemá vztah k zákonům, potažmo trochu i ke zbraním, tak
tahle práce, dle mého názoru, nebude pro něj. Mám kolegy, co k tomu vztah nemají, a v práci je na
nich vidět, že je všechno štve a jsou hrozně „negativní“. Proto je potřeba se zamyslet, jestli je tohle
opravdu to, co člověka bude naplňovat a co chce dělat. Pokud ano, tak může jít k odboru, jaký sám
chce. Ve výsledku je toho opravdu hodně na výběr.
Hodně štěstí na ZOP a mnoho klidných služeb!
Šolcová Eliška, 3. B

20 21
disciplíny se konají v jeden den, v celkem blízkém časovém rozmezí. Proto není dobré spoléhat na
určené minimum pro daný cvik a přípravu mířit na co nejlepší výkony. Přeci jen to není pouze o
splnění, ale také si člověk dělá určitou vizitku.
POVOLÁNÍM HASIČ
…. Nejen o cestě k hrdinství všedního dne
FYZICKÉ TESTY
I přesto, že jsme policejní škola, nejen mě život zatím zavál mimo
řady Policie ČR. Již za časů studia jsem se několikrát setkala s
žáky s plánem do budoucna, který se sice týkal integrovaného
záchranného systému, ale k policii nesměřoval. Kroky některých
těchto žáků mířily k přijetí do služebního poměru k Hasičskému
záchrannému sboru ČR. K další ze složek, která dělá důležitou,
velice potřebnou, rozmanitou a zajímavou práci. Ale také často
fyzicky a psychicky náročnou.
Proto se seznámíme s prací HZS jako s další možností, kam
zamířit po škole. A jako první si představíme proces přijetí do
služebního poměru, kterým každý uchazeč musí projít.
Začneme tedy hned od začátku. Pro každého uchazeče platí nutnost splnění obecných podmínek přijetí
do služebního poměru dle zákona č. 361/2003 Sb. O služebním poměru příslušníků bezpečnostních
sborů, § 13 odst. 1
Do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky který:
a) o přijetí písemně požádá,
b) je starší 18 let,
c) je bezúhonný,
d) splňuje stupeň vzdělání stanovený pro služební místo, na které má být ustanoven,
e) je zdravotně, osobnostně a fyzicky způsobilý k výkonu služby,
f) je plně svéprávný,
g) je oprávněný seznamovat se s utajovanými informacemi podle zvláštního právního předpisu, má-li
být ustanoven na služební místo, pro které se tato způsobilost vyžaduje,
h) není členem politické strany nebo politického hnutí, a jde-li o služební poměr příslušníka
zpravodajské služby, ani odborové organizace,
i) nevykonává jinou výdělečnou činnost, s výjimkou činnosti podle § 48 odst. 4 písm. c) až e), h) a
i) a § 68 odst. 2, a není členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují
podnikatelskou činnost.
Celé fyzické testy jsou u HZS trošku jinak definovány než u PČR. Za mě bych řekla trošku složitě,
ale zase o něco víc precizně. Jestliže PČR má pro splnění povinnost splnit 4 disciplíny, každou
z nich definovanou jednou tabulkou s výkony (viz 5. vydání našeho časopisu), HZS to má trošku
sofistikovanější s ohledem na věk, služební zařazení a pohlaví. Podrobný popis najdeme v pokynu GŘ
HZS ČR č. 58/2008, ale pro nás trošku obecně a jednodušeji.
Každý uchazeč musí splnit 3 testy. 2 silové a 1 vytrvalostní. Při fyzickém přezkoušení, které příslušník
každý rok opakuje, si může vždy vybrat ze dvou disciplín, které definují jeden z testů. U přijetí si ale
dejte pozor! U silových disciplín je možný výběr, ale u vytrvalostní je povinnost splnit plavání na 200
m. V některých krajích je dokonce vyžadováno splnění obou vytrvalostních disciplín, proto je dobré
si včas zjistit podmínky.
Přehled testů a disciplín
TEST
č. 1 SILOVÝ
č. 2 SILOVÝ
č. 3 VYTRVALOSTNÍ
DISCIPLÍNA
1A
1B
2A
2B
3A
3B
KLIKY
SHYBY
SED-LEH
PŘEDNOŽOVÁNÍ V
LEHU
BĚH NA 2000 m
PLAVÁNÍ 200 m
Chceme-li si představit nějaké hodnoty, určitě je na místě zaměřit se na nejpravděpodobnější kategorii pro náš
časopis. A to na absolventy střední školy, tedy věková kategorie 1 (VK1) a skupina II.
CVIK
MINIMÁLNÍ
POČET BODŮ
MINIMÁLNÍ
POČET
OPAKOVÁNÍ
ČAS
1A KLIKY 20 32 2 min.
1B SHYBY 20 10 NEOMEZENO
2A + 2B
SED-LEH,
PŘEDNOŽOVÁNÍ
20 43 2 min.
Pokud uchazeč tyto podmínky splňuje, je pozván na
samotné přijímací řízení, během kterého každý absolvuje
3 základní kroky, a to:
• vyšetření osobnostní způsobilosti na psychologickém
pracovišti Hasičského záchranného sboru,
• vyšetření zdravotní způsobilosti v zařízení závodní
preventivní péče,
• prověrku na ověření tělesné zdatnosti.
My se v článku zaměříme pouze na jeden krok z
přijímacího řízení, a to na ověření fyzické zdatnosti.
Jedná se o část, kterou může každý podle svého uvážení
nějak ovlivnit a dostatečně se na ni předem připravit. Zvláště je dobré dát si pozor na fakt, že všechny
CVIK
MINIMÁLNÍ
POČET BODŮ
ČASOVÝ LIMIT
3B PLAVÁNÍ 200 m 40 4:50
3A BĚH 2000 m 40 9:20
Pravidelně sportující člověk by neměl mít problém fyzické testy zvládnout. Jediné plavání je ve většině
případů výjimka. Ze zkušeností mnohých je důležité začít s tréninkem včas, obzvlášť pokud člověk
není zvyklý chodit pravidelně plavat. Ostatní disciplíny jsou většině sportujících bližší, ať už se jedná
o týmové nebo individuální sporty.
A poselství nakonec? Minule jsme končili s úsměvem. Tak pro tentokrát takhle:
FYZICKÉ TESTY BY MĚL UDĚLAT KAŽDÝ HASIČ, KDEKOLIV A KDYKOLIV.
Bočková Lenka, absolventka 2020

22
DOMÁCÍ MAZLÍČCI NAŠICH REDAKTORŮ
Všichni doma jsme milovníci koček. Ke svým 6. narozeninám
jsem dostala naši první kočku – kocoura Garfielda. Rasa je to
britská modrá. Ptáte se, proč je tak tlustý? To nevíme. Má za
sebou kastraci a nejspíš po kastraci se objevil na jeho bříšku
tukový váček, který má dodnes, ale je to úplně normální. Myslím,
že jméno Garfield je pro něj ideální. Momentálně je mu 12 let.
Jelikož nám jedna kočička nestačila, pořídili jsme si kočičky
venkovní. Zprvu jsme měli tři, jenže bohužel všechny nám
postupem času srazila auta. Teď odpočívají v kočičím nebíčku
a my na ně stále myslíme. Abychom zalepili naše bolístky kvůli
předešlým kočičkám, pořídili jsme opět venkovní kočičku
– kocourka Kevina. Na silnici se naštěstí netoulá, má rád spíš
louky a setkávání se s jinými vesnickými kočičkami. Aby Kevin
nebyl sám, pořídili jsme na podzim koťátko jménem Viktorka –
ale všichni ji říkáme Kiki. Je ještě malá, takže zatím žije vevnitř a
hraje si s Garfieldem.
Šindelářová Barbora, 3. B
GARFIELD
Můj domácí mazlíček je kocour. Jsou mu čtyři roky, jmenuje se
Macík, ale doma mu tak nikdo neříká, všichni preferují buď „hej
kočko“ nebo „hej kočičáku“. Vzali jsme si ho jako malého, když mu
byly čtyři měsíce. Po dlouhé době přesvědčování nám táta dovolil
vybrat si kocoura a Macík ho zaujal, protože mají narozeniny ve
stejný den. Většinu času tráví Macík venku. Když byl malý, rád
často koukal z okna nebo seděl na parapetech, tak jsme se s bráchou
rozhodli vzít ho ven na procházku. Za domem máme parkoviště,
kde je les. Hned jak měl možnost, tak nám utekl a my jsme ho pár
dní neviděli. Našel se tak, že k nám sám přišel a začal mňoukat
pod oknem. Od té doby většinu času tráví venku. Když chce ven,
mňouká před dveřmi, a když dovnitř, tak před oknem.
Skotnyk Sebastian, 3. B
MACÍK
Jmenuje se Azor a je mu již 9 let. Je to vesnická směska
– bernský salašnický pes s labradorem a německým
ovčákem, takže je i poměrně veliký a mohutný. Povahově
je to ale nejlepší pejsek, jakého znám. Kdyby k nám na
zahradu přišel zloděj, uskáče ho láskou. Nejradši si
hraje s fotbalovým míčem nebo se nechává drbat.
23
Šolcová Eliška, 3. B
AZOR
BETY
KEVIN
VIKTORKA
Bárt je můj černý labrador, kterému bylo v říjnu
5 let. Je to snad nejtypičtější labrador, jaký může
být, tedy alespoň povahově, protože vzhledově
má více delší čumák, než je obvyklé. Povahově
své geny opravdu nezapře, nejen že miluje vodu
BÁRT
a je přátelský, ale je to ten nejtvrdohlavější pes, co
znám. Když se mu do něčeho nechce, tak s ním nic
nehne. Má rád dlouhé procházky, na které s ním musíme jít, i kdyby padaly trakaře, a při kterých
si může běhat, kde chce, a nikdo a nic ho neruší. Ostatní psy má rád, samozřejmě že mu sem tam
nějaký nesedne, ale to je asi stejné jako u lidí, že né každému jsou všichni sympatičtí. Nejvíce
má ale rád psy, kteří jsou mladší než on, nechá si od nich vše líbit, skáčou po něm, provokují ho,
a právě tehdy je Bárt šťastný. Dokonce se tolik spřátelili s naší kočkou, že spolu leží v pelechu a
nechává ji jíst z jeho misky na žrádlo.
Kratochvílová Linda, 2. B
Mám doma dvě zvířátka. Jednu fenu jménem Bety a papouška
Pepinu. Oba dva mám strašně ráda. Až budu mít jednou
vlastní dům, tak si myslím, že z něj udělám ZOO. Začnu
Betynou, je to rotvajler. Každý si myslí, že toto psí plemeno
je zlé a nehodí se do domácnosti. Já vás přesvědčím o opaku.
Máme ji doma, venku skoro není. Ráda leží v peřině, líže lidi,
je loajální, vybírává v jídle, hodně líná, ale ráda si zaskotačí
venku. Ovšem co dělá nejradši? Když jí je teplo, tak si na
zahradě vykope díru a v ní leží celý den. Co Pepina? Pepina
je agapornis. Takový malý ptáček, jen dá se říct, že trochu
agresivní. Dříve jsme spolu měli hodně přátelský vztah, než
přišel do rodiny pejsek, a teď? Teď strašně žárlí a nejradši by
mě sežrala, ale stejně někdy přijdou chvíle, kdy je hodná, tak
ji pustím z klícky a může si létat po baráku a občas se spolu
mazlíme.
Konrádová Veronika, 3. C
PEPINA

24
25
PROČ JSEM SI VYBRALA STUDIUM NA
POLICEJNÍ ŠKOLE?
PROČ BYCH DOPORUČILA STUDIUM NA
STŘEDNÍ POLICEJNÍ ŠKOLE V SOKOLOVĚ?
Na policejní škole v Sokolově studuji třetím rokem.
Jedním z důvodů mého výběru byl fakt, že bych se v
budoucnu policejní práci ráda věnovala. Podle mne vás
těžko někde jinde lépe připraví na práci policisty než
přímo na specializované policejní škole. Jsme školou
Ministerstva vnitra, a tak vnímáme jako velkou výhodu
širokou nabídku možností pracovního uplatnění po
studiu.
Byla to také zvědavost, která mne přivedla na tuto školu.
V současné době si myslím, že pro studium na naší škole
je také důležitá odvaha, síla a odhodlání vytrvat.
Co mě baví nejvíc?
Nejvíc mne zaujal předmět bezpečnostní činnost, při
kterém se dozvídáme o jednotlivých útvarech Policie
České republiky a také se seznamujeme se zákonem o
Policii ČR. Dalším mým oblíbeným předmětem je český
jazyk. Není sice předmětem odborným, ale zato mne
moc baví výklad naší paní učitelky a nové informace mi jdou do hlavy skoro samy. Ve škole se
stále dozvídáme něco nového, učitelé občas odtajní zajímavé okamžiky z policejní praxe a to
nás zajímá. Konkrétní příklady jsou asi nejlepším způsobem pro lepší zapamatování látky.
Pravda, z některých věcí na škole nadšena nejsem, například z kliků při tělesné přípravě - ty mi
snad nikdy nepůjdou... A je vážně těžké vytrvat a nevzdávat se. Myslím si, že asi každý z nás už
zažil chvilky, kdy se chtěl vzdát, protože je to náročná škola a “přežije” jen nejsilnější. Tím ale
samozřejmě nechci nikoho odradit. Co má za něco stát, to nikdy lehké nebude.
Tichá Eva, 3. D
Studium na naší škole bych doporučila vám, kteří chcete
mimo jiné posouvat dále své hranice, rádi pomáháte
druhým a máte smysl pro spravedlnost.
Je to škola, která poskytuje všeobecné i odborné vzdělání
prostřednictvím mnoha předmětů. Naučíte se zde i nové,
zajímavé věci, které vám mohou rozšířit obzor. Nabyté
znalosti a dovednosti se vám mohou hodit jak při práci u
policie, tak i v životě. Studium není snadné, ale udržuje
si tím svou úroveň a prestiž. Občas to někteří z nás mají
chuť vzdát, ale pak si vzpomeneme na to, proč tu jsme.
Ať už zůstáváme kvůli tomu, že máme rádi výzvy, kvůli
úžasnému kolektivu či skvělé a kvalitní výuce.
Musím říci, že učitelé jsou zde velice ochotní, vstřícní
a je s nimi legrace. Také vás nikdy nikdo nenechá na holičkách. Škola se nás snaží vést ke
spolupráci, a ačkoliv mezi sebou máme občas neshody, problémy vždy vyřešíme společně.
Ještě před tím, než začala distanční výuka, užili jsme si spoustu zábavy na lyžařském výcviku,
cyklistickém kurzu, adaptačním pobytu a na různých akcích a výletech. Rozhodně se tu nikdo
nemůže nudit.
Co se týká odborných předmětů, zatím nemohu posoudit všechny, pouze ty, které jsem doposud
poznala, další nás teprve čekají.
Zatím mě nejvíce baví psychologie a speciální příprava. Zajímá mě totiž poznávání lidské duše.
Úžasná a zajímavá věda, která mě vždy bavila a je pro mě osobně velice přínosná. Vždy mě také
bavily bojové sporty, proto si mě získala speciální příprava, kde se učíme sebeobraně a bojovým
technikám, což je pro policistu velice důležité.
Kromě zajímavé výuky by vás mohly zaujmout i naše kroužky – redakce školního časopisu,
fotografický kroužek, sebeobrana, střelecký kroužek apod. Každý, kdo má zájem, si na naší
škole může najít něco, co ho bude bavit.
Ryvolová Jana, 2. E

26
DOBROVOLNICTVÍ MEZI NÁMI
Současná lidská společnost, byť vyspělá, moderní a technicky vybavená, se neobejde bez
soustavné práce dobrovolníků. Činnost lidí, kteří bez nároku na finanční odměnu odvádějí tolik
potřebnou práci, je ceněna všude na světě. I proto se Organizace spojených národů rozhodla
připomínat důležitost práce dobrovolníků pro společnost a před 35 lety vyhlásila Mezinárodní den
dobrovolníků. Slaví se od roku 1986 vždy 5. prosince.
Jako škola patřící do sítě přidružených škol UNESCO jsme zapojeni do projektů, které UNESCO
vyhlašuje pro daný školní rok. Letos se jeden z projektů týká právě dobrovolnictví.
Jak tedy vnímají dobrovolnou činnost žáci naší školy? Zapojují se sami do nějaké formy pomoci
nebo o tom uvažují? Mají zájem v budoucnu vykonávat dobrovolnickou činnost? A komu by chtěli
pomáhat?
Odpověď měl dát projekt Dobrovolnictví, do kterého se zapojili žáci střední policejní školy v Praze
a v Sokolově. Impuls vyšel v listopadu roku 2020 od sokolovské učitelky německého jazyka Zuzany
Kordíkové. Ta se stala hlavní organizátorkou a koordinátorkou projektu na naší škole. Ozvěnám z
Hrdlořez prozradila, jaké byly začátky realizace projektu:
„Ve svých hodinách jsem oslovila žáky se zajímavými úkoly, které spojují téma dobrovolnictví s
cizími jazyky. Konečně, dobrovolníci nepracují pouze v domácím prostředí, často jezdí pomáhat
i do jiných zemí. Jednoduchá slovní spojení v různých jazykových variantách pro ně mohou být
užitečná. První částí zadání bylo pořídit tematickou fotografii a k ní jednou větou napsat, jakou
dobrovolnickou činnost žáci vykonávali, vykonávají nebo by chtěli vykonávat. Tuto větu poté
přeložili do němčiny a angličtiny. Cílovou skupinou celého projektu je průřez žáků všech ročníků
SPŠ v Praze i v Sokolově. Do první části projektu se zapojilo 28 žáků.
Nejaktivnější byli žáci třídy 3. D, účastnilo se jich 16, a vzhledem k tomu, že tato aktivita je
dobrovolná, patří jim velká pochvala. Velkou radost mám také z příspěvků žáků tříd 1. B, 1. D, 2. D a
1. E,“ zhodnotila průběh první části Zuzana Kordíková.
Projekt je realizován jako živá záležitost, nová zadání vznikají přímo v jeho průběhu. Ve druhé
části projektu paní učitelka připravila pro žáky anonymní dotazník s otázkami týkajícími se
dobrovolnictví.
„Poprosila jsem učitele jazyků na SPŠ v Praze i kolegyni v Sokolově, aby ve svých online skupinách
vložili dotazník do týmu a poprosili žáky o vyplnění. Nakonec jej vyplnilo celkem 99 žáků. První
otázka zněla: „Jaká slova se vám vybaví, když se řekne slovo dobrovolnictví?“ Z vypsaných slov
jsem poté vybrala ta nejčastěji opakovaná a přeložila jsem je do němčiny, kolegyně Elen Medová
do ruštiny a kolegyně Eva Čížová do angličtiny. Grafického zpracování slovní zásoby se poté ujala
žákyně třídy 1. E Klára Odvárková. Součástí tématu slovní zásoby byla také tvorba křížovky, i tady
naši žáci prokázali tvůrčího ducha,“ prozradila další průběh projektu Zuzana Kordíková, která
časopisu poskytla ukázky prací žáků, z nichž jasně vyplývá, že dobrovolnictví budoucím policistům
rozhodně není cizí.
27
„Projekt by měl pokračovat zapojením do akce Ukliďme Česko 27. března. Vzhledem k pandemii
ale zatím nemám informace, jakým způsobem bude celostátní akce realizována a jak se tedy budeme
moci zapojit. Na duben pak připravuji novou výzvu s názvem Navštivte útulek v blízkém okolí.
Děkuji všem žákům, kteří se k nám jakoukoli formou připojili, a velmi se těším na další spolupráci.
Samozřejmě uvítám i další zájemce o aktivity v rámci projektu,“ uzavírá Zuzana Kordíková.
Redakce Sokolov
DOBROVOLNICTVÍ – VOLUNTEERING – EHRENAMT
Gabriela
Před třemi roky jsem poskytla dočasnou péči pro kočky.
Three years ago, I provided temporary care for cats.
Vor drei Jahren habe ich mich vorübergehend um Katzen gekümmert.
Kamila
Pavla
V červnu jsem pomáhala v Šumvaldě, když byly povodně.
In June, I helped in Šumvald when there were floods.
Im Juni habe ich in Šumvald bei Überschwemmungen geholfen.
Chtěla bych pomáhat ve zvířecím útulku.
I would like to help in an animal shelter.
Ich möchte in einem Tierheim helfen.
Redakce Sokolov

28
KŘÍŽOVKA
Uvedená slova přeložte do angličtiny a doplňte do křížovky. Tajenka se skrývá v políčkách s červenými čísly.
Řešení naleznete v příštím vydání časopisu.
DOPLŇOVAČKA
Správně přeložená slova doplňte do sloupců podle barev. Tajenka se skrývá v prostředním svislém sloupci.
Řešení naleznete v příštím čísle.
29
Autorka: Odvárková Klára, 1. E
Autorka: Sochnová Karolína, 3. D

30
ROZHOVOR S KPT. RADKEM BLÁHOU
„SNAŽÍM SE ŽÁKY POZITIVNĚ MOTIVOVAT“
Kapitán Radek Bláha je učitelem tělesné výchovy, speciální tělesné přípravy a biologie na střední
policejní škole v Sokolově. Vede nás k tomu, abychom byli zejména fyzicky dobře připraveni pro své
budoucí povolání. V běžné výuce nás každý čtvrtek staví „do latě“ při ranním nástupu. V poslední
době se s ním setkáváme pouze online, a tak jsme se zeptali, jak vůbec své působení na naší škole
vnímá.
Samozřejmě tímto, pane učiteli, děkujeme za čas, který jste věnoval odpovědím na naše všetečné otázky.
Proč jste se stal policistou?
Rozhodl jsem se stát se policistou, protože nemám rád nepravdu, lež a bezpráví a současně velmi rád
pomáhám lidem, kteří pomoc potřebují. Na policejní práci se mi líbí možnost kontaktu s novými
lidmi. Vždy rád vyslechnu jejich životní příběhy i zkušenosti, ze kterých se lze mnohdy poučit, a
pokud potřebují pomoc nebo radu, rád jim vyhovím. Také kvituji „řád“, který je u policejního sboru
nastaven, a na svoji příslušnost k tomuto sboru jsem hrdý.
Víme, že jste vášnivý sportovec.
Které sporty preferujete?
Skutečně sportuji od dětství a sport
je pro mě i jakýmsi životním stylem.
Jsem velmi soutěživý a čelím rád všem
sportovním výzvám, samozřejmě
adekvátně ke svému věku. I přes
preferenci všestrannosti v rámci sportu
se nejvíce a dlouhodobě věnuji lednímu
hokeji, ale také velmi rád jezdím na kole
a lyžuji. Z letních sportů preferuji fotbal
a tenis.
Mimo jiné vyučujete tělesnou a
speciální přípravu, ve které se díky
Vám a Vaší motivaci mnoho žáků
zlepšilo. Jaký na to máte pohled?
Mám z toho upřímnou radost. Vždy se
snažím žákům předat své zkušenosti,
pozitivně je motivovat, a proto mě jejich
následná zlepšení a úspěchy velmi těší.
Možná se žákům zdá, že jsme velmi
přísní. Ale máme jasně stanovený cíl –
všechny žáky důkladně fyzicky připravit
tak, aby mohli po zdárném ukončení
maturity vykonávat náročnou práci u
bezpečnostních sborů.
Toto období je pro nás všechny velkou zkouškou. Myslíte si, že to bude mít na výuku velký
dopad?
Je pravda, že distanční vzdělávání je skutečně velmi náročné pro žáky i pro pedagogy. Bohužel jinou
možnost v této době nemáme a je to v obou případech o velké vůli a odpovědnosti. Žáci, kteří tyto
vlastnosti přirozeně mají, budou úspěšnější, ostatním se pedagogové snaží všemi možnými způsoby
svoje znalosti a zkušenosti předávat.
31
Šedková Barbora, 2. E
Co na naší škole nejvíce oceňujete?
Na SPŠ v Sokolově si nejvíce vážím systému a řádu, který je zde pro žáky nastaven. V tomto je zásadní
rozdíl oproti jiným středním školám. Současně si uvědomuji, že i samotní žáci zavedený systém a řád
naší školy kvitují, dokonce ho někdy i vyžadují, a myslím si, že jim to pomáhá orientovat se v dnešním
složitém světě.
Jste také třídním učitelem, což je velká zodpovědnost. Měl jste z toho obavy?
Obavy z práce třídního učitele jsem neměl a tuto zodpovědnost jsem v danou chvíli přijal. Je pravda,
že žáci ve třídě, kterou jsem „zdědil“ po kolegyni již v průběhu 1. ročníku, mě nemuseli přijmout
kladně. Ale byl jsem rozhodnutý snažit se žákům vytvořit co nejlepší podmínky pro studium v rámci
třídního kolektivu a naučit je týmové práci. Na žáky ve své třídě jsem opravdu hrdý a vážím si nejen
jejich přístupu ke studiu, ale také jejich vystupování a vzájemné úcty, kterou si mezi sebou ve třídě
vybudovali.

32 33
ZAMYŠLENÍ SE NAD ROTAČNÍ VÝUKOU
DISTANČNÍ VÝUKA Z POHLEDU UČITELŮ
S rotační výukou jsme se nejspíše setkali všichni napříč ročníky. A jistě si na ni každý utvořil nějaký
názor. Za třídu 1. D ovšem můžu říct, že nám tento způsob výuky vyhovoval snad ještě méně než
distanční výuka.
Proč? Samozřejmě všechno má své pro a proti a byli jsme vždy vděčni alespoň za těch pět dní
sociálního kontaktu se spolužáky a učiteli, ale kámen úrazu spočívá v tom, že celá naše třída dojíždí
na domov mládeže.
Dalo by se říci, že pendlování mezi školou, domovem mládeže a
domácím vězením v podobě izolace je teď náš život v kostce.
Za běžných okolností jsme si mohli nechávat přes víkend
některé oblečení a vše do školy pod zámkem na domově
mládeže, ale v poslední době to spíše vypadá, jako bychom
pod zámkem byli my. Snažíme se udržovat vztahy alespoň
prostřednictvím sociálních sítí a občas se scházíme i
osobně, pokud nám to dovolí naše melancholická nálada a
„neuvěřitelně nabitý program“.
Jednou z věcí, která se nám ovšem opravdu líbí, je fakt, že
máme více času na sebe samotné. Další výhodou je i to, že
se učíme každým dnem lépe pracovat s časem a snažíme se
ho využít co nejefektivněji (například sledováním seriálů a
projížděním sociálních sítí), abychom nepropadli depresivní
rutině dnů v lockdownu.
A jak to vidíme s online výukou? Ať už tomu věříte, nebo
ne, opravdu bychom byli radši ve škole, protože momentálně to vypadá, že z nás budou spíše IT
specialisté.
Velkým problémem je udržení pozornosti při online hodinách, protože doma za počítačem nebo
u telefonu se rozptýlíte mnohem snáze než ve školní lavici ve třídě. Ano, mluvíme z vlastních
zkušeností.
Možná teď máme více volného času, ale bohužel už nám nic nenahradí ztracený čas, který jsme
mohli užitečně strávit například ve škole s novými spolužáky a učiteli.
Doufejme, že se vše brzy obrátí k lepšímu a že se, snad v co nejbližší době, všichni sejdeme ve zdraví
jak na domově mládeže, tak ve škole.
Ballon Ondřej, 1. D
V minulém čísle jsme se podívali na to, jak žáci zvládají online výuku a jaké výhody a nevýhody jim
přináší distanční vzdělávání. Tentokrát jsme dali prostor druhé straně - učitelům.
Podoba online výuky se liší předmět od předmětu, stejně tak názory na pozitiva a negativa učení na
dálku. Následující body jsou sumarizací názorů pedagogů VPŠ a SPŠ MV v Praze.
VÝHODY
+ rozšíření a zdokonalení počítačových dovedností
+ ušetření času a peněz za dojíždění do školy
+ při online výuce nemusíme nosit roušky/respirátory
+ trávíme více času doma s rodinou (někdy ovšem přechází do -)
+ jednodušší komunikace a sdělení informací žákům přes MS Teams
+ žáci se připravují např. na vysokoškolské studium, učí se více
samostatnosti a převzetí zodpovědnosti za svou práci, za své
sebevzdělávání
NEVÝHODY
- ztráta sociálního kontaktu (jak se žáky, tak i s kolegy)
- technické komplikace (nekvalitní internetové připojení,
nedostupnost odpovídající techniky)
- nesoustředěnost žáků v domácím prostředí
- nedostatečná motivace a disciplína některých žáků
- známkování není až tak spravedlivé (někomu pomáhají s
vypracováním úkolů rodiče, sourozenci...)
- pracnější a časově náročnější zadávání úkolů
- nedostatek pohybu a neustálé koukání do počítače
- z velké části se dá učit jen teorie, praktická část například u
střelecké přípravy je nemožná
Valentová Adéla, šéfredaktorka

© Ozvěny z Hrdlořez 2021, všechna práva vyhrazena, bez souhlasu redakce přísný zákaz užívání zde zveřejněných materiálů.