Erica Cirino – Moře plastu

což vlastně byla zamotaná želva – úplně stejně, jako kdyby
narazili na kolonii mořských řas.“
Na první pohled považovali námořníci želvu za mrtvou.
Z karamelově zbarvených krovek krunýře vyrůstal porost
slizkých chaluh a chuchvalců řas. Pravděpodobně tu uvízla,
nejspíš nemohla žrát a určitě se nemohla hýbat – místo toho
ji už delší dobu unášely vodní proudy. Pak si ale všimli, že
želva téměř neznatelně pohnula hlavou.
Námořníci vyprázdnili plachty Christianshavnu a zpomalili
loď tak, aby se zastavila vedle želvy. Jeden z námořníků zabodl
harpunu do chuchvalce provazů a sítí pokrytých chaluhami,
které uvěznily želví krunýř, zatímco druhý se vyklonil
přes bok lodi a s námahou uvězněného tvora vyprostil. Rozřezanou
změť plastových láhví, sítí a lan vytáhli na palubu
jako předmět doličný, jako varování před vážnou hrozbou,
kterou plasty představují.
„Jakmile jsme přeřezali poslední lano, želva kus poodplula
a pak se ‚přes rameno‘ ohlédla a zvedla ploutev, jako
by se chtěla rozloučit,“ říká Malene. „Dostala druhou šanci.
Většina zvířat, která se připletou do sítí duchů, takové štěstí
nemá.“ 7
Každý rok se do sítí duchů zamotá půl milionu – ale zřejmě
ještě víc – mořských živočichů, jejichž mrtvá těla spoutaná
plastem jsou k vidění na volném moři, které je vyplavuje
na pláže. Mnoho dalších umírá nepozorovaně. Ti, kterým se
nepodaří uniknout, vláčejí na svých tělech obrovská klubka
sítí, pokud jsou vůbec schopni pohybu. Někdy se takto
lapeným mořským živočichům podaří náčiní časem setřást,
ale jizvy jim zůstanou na celý život. Polapení mořští živočichové
často umírají pomalu a v bolestech, protože plastová
vlákna se jim zařezávají do masa, přetínají jim končetiny
7 Møhl, M. 2016 a 2020. Osobní rozhovory.
25