You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
Almanach <strong>105</strong><br />
Almanach ke <strong>105</strong>. výročí založení husovického gymnázia<br />
Editoři: Soňa Cupáková, Jan Křeček<br />
Příloha: Lenka Dalecká<br />
E-verze: Barbora Havířová<br />
Návrh obálky, grafická úprava: Roman Plášek<br />
Vydalo Gymnázium Brno, Elgartova, příspěvková organizace<br />
Brno 2024<br />
1
Obsah<br />
Slovo ředitelky školy.................................................................................................................3<br />
Turbulentní roky 2019–2024.....................................................................................................5<br />
100 <strong>let</strong> GE................................................................................................................................10<br />
Český jazyk a literatura............................................................................................................14<br />
Anglický jazyk a literatura.......................................................................................................22<br />
Další cizí jazyky.......................................................................................................................29<br />
Chemie–biologie......................................................................................................................34<br />
Matematika–fyzika–informatika..............................................................................................39<br />
Zeměpis–dějepis–základy společenských věd.........................................................................44<br />
Estetická výchova – hudební a výtvarná..................................................................................51<br />
Tělesná výchova.......................................................................................................................57<br />
Dramatický kroužek a seminář tvůrčího psaní.........................................................................62<br />
Peer...........................................................................................................................................66<br />
Osobnosti posledních pěti <strong>let</strong>...................................................................................................74<br />
Příloha: Seznam absolventů a třídních učitelů<br />
2
Slovo ředitelky školy<br />
Vážení a milí čtenáři,<br />
srdečně Vás zvu ke čtení elektronického almanachu, který shrnuje posledních pět <strong>let</strong><br />
Gymnázia Elgartova. V roce 2019 jsme velkolepě oslavili sté výročí školy a vydali almanach,<br />
který mapuje celou historii gymnázia. U příležitosti <strong>105</strong>. výročí školy jsme se rozhodli, stejně<br />
jako při 95. výročí, pro elektronickou variantu.<br />
Rok 2019 byl rokem oslav 100. výročí. Příprava byla náročná a poděkování patří všem, kteří<br />
se na ní podíleli. Na dalších stránkách se seznámíte s tím, co vše proběhlo, a pokud jste se<br />
některé akce zúčastnili, můžete zavzpomínat. Měli jsme štěstí, že jsme zvládli oslavit výročí<br />
před obdobím covidu a žádnou akci jsme nemuseli rušit.<br />
Budova školy<br />
Covidová doba je něco, co stojí za zmínku. Stejně jako celá společnost jsme nebyli připraveni<br />
na to, co přišlo. Zavřené školy, online výuka… Pro učitele i žáky to byla doba velmi náročná.<br />
Učili jsme se za pochodu pracovat s novými technologiemi ve výuce. Učitelé zaslouží<br />
pochvalu za přístup a rychlou změnu způsobu výuky. Všichni jsme se naučili mnoho nového<br />
a s hrdostí mohu napsat, že jsme situaci zvládli velmi dobře. O tom svědčí i velké množství<br />
kladných reakcí samotných žáků i jejich rodičů.<br />
Návrat zpět do školních lavic byl ovšem též náročný. Přece jenom ne všichni žáci zvládli<br />
učivo tak, jak by bylo potřeba, a i po psychické stránce se objevilo více problémů než dříve.<br />
Všichni jsme museli vynaložit větší úsilí, aby se vše vrátilo do starých kolejí a dohnalo se to,<br />
co se nezvládlo. Ale radost z toho, že se opět ve škole můžeme vídat tváří v tvář, nám<br />
dodávala sílu.<br />
3
Konečně nastala doba, kdy jsme si chtěli vynahradit všechny neuskutečněné akce – sportovní<br />
kurzy, zahraniční zájezdy… Museli jsme vybírat, co uskutečníme, ať už z finančních, či<br />
organizačních důvodů.<br />
I když přicházelo mnoho nepředvídatelných úkolů, stále jsme pracovali a pracujeme na<br />
zkvalitnění výuky a rozvoji školy. Příkladem může být snaha zavádět ve větší míře<br />
formativní hodnocení, využívání umělé inteligence nebo úprava školního vzdělávacího<br />
programu se zaváděním digitální gramotnosti.<br />
V srpnu 2024 budu mít za sebou dvě funkční období, tedy 12 <strong>let</strong> v pozici ředitelky školy.<br />
Každý rok byl jiný, jinak náročný, přinesl jiné výzvy a jiné možnosti. Díky kolegům i žákům<br />
je Elgartka vyhledávaným gymnáziem v Brně, kde má své pevné místo.<br />
Jsem ráda, že jsem ředitelkou právě této školy.<br />
Mgr. Petra Šperková, ředitelka školy<br />
4
Turbulentní roky 2019–2024 (Jan Křeček)<br />
Zvykli jsme si na to, že se nic moc převratného neděje. Posledních pět školních <strong>let</strong> nás<br />
z tohoto klidu nekompromisně vytrhlo. Začalo to krásně: stým výročím založení husovického<br />
gymnázia. Od událostí, které se opakují každý rok a které jsme s výročím spojili – série<br />
autorských čtení, Den poezie, novoroční koncert, ples v Besedním domě… –, jsme se dostali<br />
až do jara. 5. a 6. dubna 2019 oslavy vyvrcholily jednak setkáním aktuálních studentů<br />
s pozvanými absolventy, jednak slavnostním dnem, který začal mší v husovickém kostele a<br />
přes nejrůznější školní aktivity dospěl až k opulentnímu podvečeru v důstojném prostředí sálu<br />
Milosrdných bratří.<br />
Pokračování bylo hororové. Koncem roku 2019 se začaly objevovat zvěsti o nějaké nové<br />
nemoci. A pak to šlo ráz na ráz, až 11. března 2020 vláda uzavřela školy. Nás tak naplno<br />
zasáhla pandemie covidu-19. Po přibližně dvou týdnech jsme byli schopni se adaptovat a<br />
přesunuli jsme výuku do online prostoru, začali pracovat s Google Classroom, učili hodiny<br />
přes Google Meet, vymýšleli aktivity, jak jenom nesedět u počítače, a těšili se, až se zase<br />
uvidíme naživo. Pro ilustraci najdete níže dva autentické dobové články ze školního webu:<br />
první dokumentuje situaci tak, jak jsme ji tehdy viděli, druhý ukazuje osobní pohled<br />
konkrétní studentky.<br />
S postupem času pandemie ustupovala a život se vracel do normálních kolejí. Ale sotva jsme<br />
se zotavili z jednoho šoku, přišel druhý. 24. února 2022 začala ruská invaze na Ukrajinu.<br />
Otřáslo to námi i celou společností, válku v Evropě si ve 21. sto<strong>let</strong>í nikdo nedokázal<br />
představit: válka je přece něco z minulosti, něco, co bylo, něco, co nepatří k civilizované<br />
společnosti. Zatím konflikt pár set kilometrů od českých hranic už dva roky trvá, a přestože<br />
se přímo ve škole téměř neprojevuje (například nemáme žádný výrazný nárůst ukrajinských<br />
studentů), je neustále přítomen v podobě zpráv z bojiště, povědomí o ukrajinských<br />
uprchlících v Brně a celé republice nebo v tom, jak politická reprezentace na existenci<br />
válečného konfliktu reaguje. Drobně jsme přispěli alespoň školní sbírkou a uspořádáním<br />
adaptačního dne pro ukrajinské děti v květnu 2022.<br />
Kromě těchto velkých dějinných událostí se událo mnoho menších školních radostí či strastí.<br />
Jen <strong>let</strong>mo a výčtem: k největším úspěchům lze počítat umístění Barbory Havířové<br />
v učitelských cenách Global Teacher Prize (3. místo) a zisk Ceny Albertus. Mezi studenty<br />
zářil především Martin Mlečka (maturoval roku 2022), který sbíral ocenění napříč předměty<br />
a kterému jsme v tomto almanachu vyčlenili speciální místo.<br />
Mezi zaměstnanci školy došlo ke dvěma velkým odchodům: po více než třiceti <strong>let</strong>ech odešli<br />
jednak Tomáš Papírník, který školu dlouhá léta řídil, a jednak Milan Peška, pan školník<br />
natolik specifický, jak už tak pánové školníci bývají.<br />
Články z covidu<br />
Škola bez školy (Jan Křeček)<br />
Situace, ve které dnes jsme, nemá obdoby. Jsou zavřené školy, obchody, vycházet se smí jen<br />
omezeně – a drtivá většina z nás chápe, proč tomu tak je, a veškerá nařízení bedlivě dodržuje.<br />
5
Jsme doma a vyrovnáváme se s nečekanými okolnostmi. Mnozí žáci zjistili, že heslo „Dej si<br />
pozor na to, co si přeješ, mohlo by se ti to splnit“ platí, a chtěli by zpět do školy co nejdříve,<br />
jiným nový režim z různých důvodů vyhovuje (není to jen „mám prázdniny“, protože<br />
prázdniny to nejsou; je to i „mohu si sám/sama rozvrhnout svůj čas“). A mnozí také okamžitě<br />
zareagovali na bezprecedentní stav a nějakou formou pomáhají ve svém okolí, šijí roušky,<br />
starají se o mladší sourozence nebo pomáhají rodičům či prarodičům. A někde mezi tím vším<br />
jsou školy.<br />
Školy samozřejmě reagují. Musí. Nejsou to prázdniny – vláda sice zavřela budovy, ale<br />
nezrušila vyučování. A tady nám přeje technická pokročilost doby. Nedokážu si představit, že<br />
bychom byli schopni něčeho podobného před dvaceti <strong>let</strong>y. Dnes má ovšem takřka každý<br />
internet, není problém se připojit a vést výuku online. Dva týdny jedeme v nouzovém režimu.<br />
Zvykáme si, učíme se, měníme způsoby výuky a převádíme vše na internet. Příběh <strong>Elgartky</strong><br />
v čase koronaviru není jen příběhem individuálních rozhodnutí. Doma jsme všichni sami, ale<br />
škola nás stále spojuje.<br />
Fakta jsou prostá: v úterý 10. března 2020 vláda ohlásila, že následující den budou zavřeny<br />
všechny školy, ve čtvrtek 12. března byl v České republice vyhlášen nouzový stav, 14. března<br />
byly zavřeny restaurace, v noci z 15. na 16. března byly zavřeny hranice a 23. března<br />
proběhla tisková konference, na které ministr školství Robert Plaga ohlásil další postup<br />
v oblasti vzdělávání.<br />
Maskovaná výuka<br />
Na Elgartce to začíná stejně: v úterý 10. března vláda ohlásila, že následující den budou<br />
zavřeny všechny školy. Ve středu 11. března se pedagogický sbor sešel ve škole, domluvili<br />
jsme se, že do pátku včetně zadáme žákům úkoly na následující týden, že tyto úkoly zadáme<br />
jednotně přes Školu Online a že se v pondělí sejdeme na poradě, kde budeme informováni<br />
o dalším postupu. Čtvrtek a pátek byla účast na pracovišti dobrovolná: kdo chtěl, mohl přijít<br />
do školy, kdo nechtěl, mohl pracovat z domu. V sobotu 14. března poslala paní ředitelka<br />
e-mail o tom, že pedagogická porada v pondělí neproběhne ve škole, ale online z domova.<br />
V pondělí 16. března jsme se poprvé sešli přes Google Meet. Domluvili jsme si pravidla<br />
6
(všichni si vypnou mikrofony kvůli ruchům, mluví jen jeden, o slovo se hlásíme v chatu), byla<br />
nám na komunikaci se žáky doporučena Google Classroom, případně Škola Online, podělili<br />
jsme se o tipy k výuce přes internet – a začal první týden výuky bez školy.<br />
Většina vyučujících si v krátké době vytvořila kurzy na Google Classroom, někteří zadávají<br />
práci přes e-mail nebo přes Školu Online. Všem, žákům i vyučujícím, chodí denně desítky<br />
e-mailů, které je třeba zpracovávat. Je v tom zmatek, který se pomalu, ale jistě mění v řád. Ve<br />
zpětné vazbě nám studenti píší, co jim vyhovuje a co by naopak změnili, někteří už vyzkoušeli<br />
Google Meet nebo jiné videoplatformy pro setkání se studenty, vyučující matematiky mezi<br />
sebou řeší, jak učit geometrii, žáci natáčejí videa do chemie, všichni se s problémy obracejí<br />
na vyučující informatiky – a přes veškerý chaos lze vnímat snahu drtivé většiny pokračovat ve<br />
vzdělávání, najít nové možnosti a spolupracovat.<br />
V životě hrajeme mnoho rolí: jsme synové a dcery, partneři, otcové i matky, modeláři,<br />
cyklisté nebo hráči počítačových her. Ale v příběhu <strong>Elgartky</strong> máme jen dvě role. Jsme učitelé.<br />
Jsme žáci. Snažíme se dělat to, co obvykle děláme, i v takto změněných podmínkách. Učíme<br />
se všichni, ale učíme se spolu.<br />
Jak se žije v koronténě (Adéla Šebelová)<br />
Maximální ochrana z naší 3D tiskárny<br />
Mám pocit, že mohu poskytnout pohled z úplně jiné perspektivy, než který mají ostatní<br />
studenti, kteří sdílí domácnost s rodiči a sourozenci. Jak tedy vypadá život studentky třetího<br />
ročníku, jež žije na vlastní pěst v době karantény?<br />
První týden bez školy bych shrnula jediným slovem – katastrofa. Najednou vypadl denní<br />
7
ežim, na který jsem byla zvyklá. Učitelé se nedokázali sjednotit a já se celý týden vrtala<br />
v úkolech skoro bez přestávek. Nastal chaos. Jak to mám všechno stihnout, když se musím<br />
s přítelem dělit o počítač? Jsou mé odpovědi na úkoly dostačující? Určitě jsem něco<br />
nepřehlédla? Mimo to, jak si vydělám nějaké ty peníze na jídlo pro sebe a pro mé dva kočičí<br />
svěřence, když teď nemůžu chodit na brigádu? A tak jsem celý týden ani nevykročila z domu<br />
v obavách z toho, co bude a nebude dál. Sledování zpráv bylo na denním pořádku a<br />
přispívalo k panikaření a averzi vůči všemu, co se koronaviru týče.<br />
Nakonec se přeci jen našel nějaký systém jak ve vyučování, tak v mém osobním životě.<br />
Katastrofu a chaos jsem přeměnila v něco pozitivního. Díky této situaci jsme si museli<br />
s rodinou pomáhat s nákupem a to nás poněkud sblížilo. Začala jsem se soustředit na věci, na<br />
které jsem kvůli času strávenému ve škole a dojíždění jednoduše neměla čas. Konečně jsem<br />
dopsala povídku, kterou jsem přerývaně psala asi pět <strong>let</strong>. Přečetla jsem doposud čtyři knihy.<br />
Chodím sama na dlouhé procházky se svým čtyřnohým kamarádem a začínám tak bojovat i se<br />
svým největším strachem, který postupně eliminuji. Poprvé mě doma navštívil táta, aby mi<br />
pomohl s matematikou. Dokonce jsem se s předstihem vrhla i na některé maturitní otázky!<br />
Aktivně proti smutku<br />
V učivu se věnuji předně tomu, co mě baví a co vím, že budu v budoucnu potřebovat, naopak<br />
předměty, které vím, že mohu omezit, si nechávám až úplně nakonec a nevěnuji jim tolik<br />
pozornosti. Dostávám adekvátní zpětnou vazbu a zkouším svoji vůli ke studiu. Vše teď záleží<br />
jen a pouze na mně. Jsem pánem svého času. Nemusím se každý den stresovat kvůli tomu,<br />
jestli mě někdo vyzkouší, jestli něco nebudu vědět a budu si zase připadat jako pitomec nebo<br />
jestli bude na oběd zase rizoto. Můžu vstávat v 10 ráno a užít si online hodinu se svými učiteli<br />
ještě v pyžamu a se snídaní na stole v pohodě a bez úzkostí. A přesto se na výuku soustředím<br />
a troufám si říct, že jsem i aktivnější než ve škole!<br />
8
Možná to zní troufale, ale jsem ráda, že nás něco takového potkalo. Tahle situace mi pomáhá<br />
v mém osobním seberozvoji, pomáhá mi pochopit, proč na tuhle školu vůbec chodím a kam to<br />
chci v životě dotáhnout. Ukazuje mi nové možnosti. Nakonec i tohle vše jednou přejde a<br />
všichni se zase potkáme ve škole. Zkuste se radovat z maličkostí a využít tuto situaci ve svůj<br />
prospěch! :)<br />
Co si přečíst dál?<br />
S(koro)galerie – fotky z pandemie<br />
Jan Křeček: Výuka za časů koronaviru<br />
Dan Tillinger: Jak se žije v koronténě<br />
Fotky tříd 2020<br />
Stylově a s nadějí do nového roku<br />
9
100 <strong>let</strong> GE (Jan Křeček)<br />
Sto <strong>let</strong>. Malý časový úsek z hlediska existence vesmíru, jeden dlouhý život z hlediska<br />
existence člověka a důstojná doba z hlediska existence školy. Značí to mnohé: škola se<br />
osvědčila, přežila dostatečně dlouho, aby vešla ve všeobecnou známost, vychovala generace<br />
jedinečných lidí, přinesla tisíce příběhů, z nichž většina je zapomenuta nebo si je ve<br />
vzpomínkách nesou jejich účastníci. Je na místě toto úctyhodné jubileum připomenout a<br />
oslavit. My se na to dlouho připravovali… a dnes je to najednou dávná minulost…<br />
Před oslavami<br />
Vrcholem oslav byly dva dubnové dny roku 2019. Než se k nim ale dostaneme, shrňme si, co<br />
se dělo předtím. Předehra proběhla již v roce 2018, kdy studenti semináře tvůrčího psaní<br />
uspořádali sérii autorských čtení spisovatelů spojených s Brnem. Následoval listopadový Den<br />
poezie a na něm literárně-dramatické pásmo Elgartiana, které už tradičně patří k podzimu na<br />
Elgartce. O obojím píšeme podrobněji v kapitole o dramatickém kroužku a semináři tvůrčího<br />
psaní.<br />
Samotný slavnostní rok začal novoročním koncertem v pátek 4. ledna 2019. Osvědčený<br />
moderátor Martin Gaideczka, recitátor Gabriel Štěpánek, zpěváci Adam Kukačka nebo Lada<br />
Šturmová, klavírista Tomáš Maleček, kytarista Vojtěch Pavlík nebo houslista Jaroslav Rataj,<br />
to je jen část jmen z dlouhého seznamu vystupujících. Korunuje jej jméno jediné: Soňa<br />
Cupáková. Vyučující, organizátorka a sbormistryně v jedné osobě, díky níž se mohli<br />
návštěvníci zaposlouchat do novoročních melodií již podevatenácté.<br />
Společenské akce před vrcholem oslav zakončil 23. února 2019 reprezentační ples. Opustili<br />
jsme prostor moderního kulturního centra Babylon, kde školní plesy obvykle bývají, a<br />
přesunuli se do novorenesančního Besedního domu. I program byl orientován spíše na<br />
absolventy: moderátoři Lucie Chocholová a David Nekvinda opustili školní škamny již před<br />
drahnou dobou, výslovně kvůli vystoupení na plese se znovu sešla taneční skupina<br />
Intermezzo, současné osazenstvo gymnázia bylo reprezentováno studentským předtančením.<br />
Noblesní prostor v galantní společnosti okouzlil všechny zúčastněné, organizace běžela jako<br />
na drátkách a pochvalné ohlasy potvrdily spokojenost plesajících.<br />
Noblesně i vesele<br />
10
Průběh oslav<br />
Oslavy připadly na duben. Hned 1. dubna (a není to apríl!) jsme za účasti ředitelky školy<br />
Petry Šperkové a starosty městské části Brno-Sever (a našeho absolventa) Martina Malečka<br />
v parku Marie Restituty v Husovicích zasadili pamětní lípu. 4. dubna se uskutečnil „Elgartka<br />
Run“, běžecké klání mezi jednotlivými ročníky, pátý – a jistě nejmohutněji povzbuzovaný! –<br />
tým byl složen z kantorů. Když má škola 100 <strong>let</strong>, plán je jasný: uběhnout dohromady 100<br />
kilometrů. Učitelé nezaváhali, úspěchy přenechali svým svěřencům a skončili na krásném<br />
pátém místě. Cíl byl ale naplněn. A doběhli jsme tak ke dvěma hlavním dnům oslav.<br />
Supermaratonec v akci<br />
5. dubna, dopoledne. Škola vře, studenti pobíhají zdánlivě bez ladu a skladu ze třídy do třídy.<br />
Máme Den absolventů. Pozvali jsme 19 inspirativních osobností z řad absolventů:<br />
spisovatele, lékaře, hudebníky, ajťáky, chemiky, matematiky i pana senátora. Studenti si<br />
vybrali dvě přednášky či besedy a podle svých preferencí strávili dopoledne ve společnosti<br />
těch, kteří je zaujali. Jmenujme alespoň senátora Zdeňka Papouška, zakladatele kapely<br />
Synkopy 61 Petra Směju, embryologa Pavla Trávníka nebo novináře a spisovatele Michala<br />
Kašpárka. A odpoledne hurá domů a připravit se na vrchol oslav stého výročí založení školy.<br />
Okolí školy ožívá – Rádio Elgart na náměstí<br />
Republiky<br />
Ze slavnostní mše v kostele Nejsvětějšího<br />
Srdce Páně v Husovicích<br />
11
V sobotu 6. dubna 2019 se nezačalo ve škole, nýbrž o pár metrů dál: v husovickém kostele<br />
byla odsloužena mše. A mimo školu bylo lze ještě chvíli pokračovat, konkrétně prohlídkou<br />
Střední průmyslové školy chemické na ulici Vranovské, kde Elgartka dříve sídlila. Od 10:00<br />
do 14:00 mohli zájemci – a že jich bylo! Na chodbách tehdy doslova nebylo k hnutí! –<br />
obdivovat připravené výstavy z historie školy, prolistovat kroniky, zhlédnout chemickou<br />
show, poslechnout si rádio Elgartka vysílající živě před budovou školy, pokřtít almanach, být<br />
diváky na vernisážích obrazů Lumíra Seiferta a fotografií Anny Ratajové nebo se v určených<br />
třídách dle rozpisu setkat se spolužáky.<br />
Společenský ruch na chodbách<br />
Šťastná shledání po <strong>let</strong>ech<br />
Po celý den jezdila na lince č. 4 speciální tramvaj upomínající na sto<strong>let</strong>ou školu, tou se také<br />
zájemci mohli vydat do konventu Milosrdných bratří na slavnostní setkání absolventů,<br />
vyučujících, žáků, pozvaných hostů a všech příznivců gymnázia. Kromě drobného<br />
občerstvení na příchozí čekala především duševní strava: něco málo z historie gymnázia,<br />
koncert absolventů, studentů a školního pěveckého sboru Musicomania. Vystoupili mimo jiné<br />
operní zpěvák Petr Karas, sólová a muzikálová zpěvačka Michaela Nosková nebo účastník<br />
soutěže Česko hledá Superstar Adam Kukačka, úvodní slovo pronesla kromě paní ředitelky<br />
Petry Šperkové i primátorka města Brna Markéta Vaňková.<br />
Paní ředitelka s paní primátorkou<br />
v Konventu<br />
Naše pěvecká a muzikálová star Michaela<br />
Nosková<br />
12
Pěvecký sbor Musicomania<br />
Po oslavách<br />
Tečkami za uplynulými oslavami byly dvě události. Především Elgartka Fest, hudební<br />
festiválek s účastní školních kapel, který už několik červnů zakončuje školní rok a který<br />
organizují peeři pod vedením profesora Petra Odstrčila. V roce 2019 se uskutečnil 26. června,<br />
organizovaly jej především Lucie Demjanová a Adéla Pětivlasová a konal se za budovou<br />
SVČ Lužánky. Hudební složku zajistily mimo jiné kapely Disonant nebo Funky Chicken,<br />
vystoupili také studentka Adéla Jamborová nebo FightClub Brno pod vedením profesora<br />
Lukáše Wolfa.<br />
Drobným příspěvkem dramaťáku bylo voicebandové představení „100 <strong>let</strong> GE“, které jsme<br />
provedli ve spřáteleném kině Sibiř v červnu 2019. Úplně závěrečným počinem pak byl vznik<br />
sborníku Nesmazáno, který jsme nakonec pokřtili až v únoru 2020, těsně před zavedením<br />
covidových opatření. O tom více v kapitole o semináři tvůrčího psaní.<br />
Voice band v Sibiři<br />
Co si přečíst dál?<br />
Fotogalerie: ElgartkaRun<br />
Fotogalerie: Sázení lípy<br />
Fotogalerie: 100 <strong>let</strong> GE 01<br />
Fotogalerie: 100 <strong>let</strong> GE 02<br />
13
ČESKÝ JAZYK A LITERATURA (Jan Křeček)<br />
Češtinářských aktivit je tolik, že pouhý výčet za uplynulých pět <strong>let</strong> by stačil na několik stran.<br />
Naštěstí je můžeme přidělit tu k semináři tvůrčího psaní, tu k dramatickému kroužku, tu<br />
k nějakému dalšímu předmětu, a proto se zde nebudeme zabývat vším.<br />
Za mnohé může profesor Jan Křeček, který kromě výuky češtiny vede právě dramaťák a<br />
tvůrčí psaní. Pomíjíme proto především série autorských čteních na brněnských gymnáziích,<br />
které ve spolupráci s kolegyněmi z dalších škol organizuje, tradiční Den poezie, který je<br />
každý rok jiný, ale vždy hravý, originální, zábavný a aspoň trochu divadelní, nebo divadelní<br />
představení – alespoň slovem zmiňme Strom Martina Gaideczky, voiceband na téma „Sto <strong>let</strong><br />
GE“, jednoaktovku Fronta dle románu Vladimira Sorokina a hru Houbaři, kterou napsal<br />
Martin Mlečka.<br />
S češtinou často cestujeme. Tradiční jsou každoroční maturantské exkurze do Prahy pod<br />
vedením češtinářů a obvykle za doprovodu třídních. Každá Praha má totožné prvky – přece<br />
jenom jsme v Praze –, ale každá Praha je také jiná, specifická složením studentů, počasím,<br />
volbou večerních divadelních představení i programu. Kromě divadel rádi chodíváme<br />
například do Werichovy vily nebo Sovových mlýnů, na Neviditelnou výstavu či do<br />
židovského města, do zrekonstruovaného Národního muzea nebo na Vyšehrad a Slavín.<br />
Neméně časté a oblíbené jsou exkurze do Rajhradu. Památník písemnictví máme pár minut<br />
cesty vlakem, tamní programy jsou poučné a dobře udělané, prostředí je unikátní.<br />
Exkurze do rajhradského Památníku<br />
písemnictví<br />
Třídenní exkurze čtvrtého ročníku do Prahy<br />
Když zrovna necestujeme, organizujeme nejrůznější soutěže. Nejúspěšnější byl v uplynulých<br />
pěti <strong>let</strong>ech Martin Mlečka, který se dostal až do celostátního kola olympiády z českého<br />
jazyka (kam ovšem nejel, neboť měl lepší věci na práci). Oblíbená je recitační soutěž HuHla<br />
(Husovický Hlas), ze které vysíláme studentstvo především na přehlídku Špíl-berg a na<br />
14
soutěž Čtvrtlístek. Právě ve druhé jmenované se naši studenti pravidelně dostávají do<br />
finálového kola v Děčíně, jmenovitě například Lucie Rožcová, Marcel Kratochvíl nebo<br />
naposledy v roce 2024 Klára Škrdlová. S rokem 2020 skončila inspirativní soutěž Rétoritéka,<br />
kterou kdysi založili studenti na Gymnáziu Vídeňská a která o mnoho <strong>let</strong> „přežila“ jejich<br />
maturitu a vysokoškolské studium a pokračovala téměř do současnosti. Utnul ji až covid.<br />
Klání v řečnickém umění zatím nebylo nahrazeno, třeba to v budoucnu čeká na organizačně<br />
zdatné žáky <strong>Elgartky</strong>…<br />
Marcel Kratochvíl<br />
Klára Škrdlová<br />
Lucie Rožcová<br />
Když necestujeme a neorganizujeme soutěže, občas se také přijde podívat někdo k nám. Ať<br />
už absolvent – jako třeba Tomáš Maleček, „kronikář“ Divadla Járy Cimrmana, který se od<br />
SOČky propracoval až k objemné knižní publikaci –, nebo třeba lexikograf. To když nám<br />
Michal Přibáň přednášel o samizdatu a představoval publikaci Český literární samizdat.<br />
Čtení básníka Petra Hrušky<br />
15
A když ani necestujeme, ani neorganizujeme, ani se nikdo nevypraví k nám, chodíme aspoň<br />
do divadla. Mnohdy jsou zváni zájemci na večerní představení – spolupracujeme se všemi<br />
brněnskými divadly, pravda, méně s těmi většími (o něco méně chodíme do Městského nebo<br />
do Mahenova divadla), často se „středními“, jako jsou Husa na provázku a HaDivadlo, občas<br />
též s těmi úplně nejmenšími, třeba s divadly Kam jdeš? nebo Feste. Někdy se také vypravíme<br />
do divadla takříkajíc celoškolně. Naposledy zamotal nejednomu z diváků hlavu Chazarský<br />
slovník Milorada Paviće v Huse na provázku. A nezapomínáme ani na filmové zážitky:<br />
z poslední doby jmenujme třeba Poslední závod o tragédii lyžařů Hanče a Vrbaty nebo<br />
Zátopek o legendárním běžci.<br />
Laskavý čtenář si jistě všimne, že zde píšeme o nadstavbových aktivitách. A teď si<br />
představte: pokud tohle je nadstavba, jak musejí vypadat ty hodiny?! Na to se ale musíte<br />
zeptat studentů, protože ti jediní vidí své češtináře v akci takřka denně…<br />
Když zvony odbíjí Vltavu, jako by stále žili i ti, co tady leží – v Praze se 4. A (František<br />
Halas, Alena Rašová, Jan Křeček)<br />
MALOVĚRNÍ ČAS KOSTIŽERNÝ<br />
JÍ JENOM KRÁSU DAL<br />
A Z POLÍ STENNÝCH KŘIK ILUMINOVAL<br />
KAMENNÉ TEXTY PORTÁLŮ A ZDÍ<br />
Praha zní. Ozývá se v ševelení turistů, cinkání tramvají, troubení aut i v krocích studentů<br />
Gymnázia Elgartova. Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. Co je to Praha? Město.<br />
Stověžatá. Mater Urbium. A my v ní.<br />
TAK BUDE VŽDY<br />
MALOVĚRNÍ<br />
TAK BUDE VŽDY<br />
A dnes? Vzpomínka. Vzpomínky. Vynořují se. Skotačí. Dožadují se pozornosti. Třeba tahle.<br />
Támhle, vidíte ji? Kousek od Španělské synagogy…<br />
Snad z rukávu obleku, nadměrně velikého natolik, že za jeho ramena vlezl se Franz Kafka<br />
takřka bez problémů, vynořili se dva kluci. Dva kluci na jednom kole. Projeli se smíchem okolo<br />
jmen všech Židů s velkým ,,Ž” a zmizeli kdesi za rohem. Josefov se opět ponořil do šumění<br />
ulic. Jen sem tam, kdesi zpod naňahňaných domků, ozvalo se škrábání pastelek a tužek<br />
z dětských obrázků, větrem snad přivátých někde od Terezína. Jinak byl klid.<br />
16
ZA VRATY NAŠICH ŘEK<br />
ZNÍ TVRDÁ KOPYTA<br />
Z Mánesova mostu vidíte všechno. Rudolfinum, Strakovku, Kramářovu vilu, Pražský hrad.<br />
V dálce se zlatě blyští Zlatá kaplička a tamhle ty žluté skvrnky za Karlovým mostem, to jsou<br />
tučňáci na Kampě. Uhýbáme doleva do ulice U Lužického semináře a tam číhá další,<br />
potvora.<br />
Takový klavír jako v jídelně onoho semináře jsem jaktěživ neviděla. Nad klaviaturou, po<br />
každé straně jeden, rozprostíraly bohatou korunu dva kudrnaté svícny. Honosností ladily<br />
s květnatým lustrem a olivově zlatými závěsy v okně, místy až křivě pověšenými. To byl<br />
moment, kdy mi došlo, že klavíristé si dříve neměli čím svítit. To dyrbjachu ćežke časy być.<br />
Wósk kapaše jimaj na ruce. Žórło włosow so druhdy wotpali. Přiwšěm da nam tutón čas na<br />
přikład Mozarta. Ale wróćo do jědźernje. Chladně útulný byl tento prostor, asi jako starý a<br />
bublavý, drsný a vymírající jazyk. Nářečí. Spřízněnost. Čěske narodne wozrodźenje, to je<br />
jenož tajka anomalija.<br />
ZA VRATY NAŠICH ŘEK<br />
KOPYTY ROZRYTA<br />
JE ZEM<br />
A dál! Tam, kde stoupá koňská stezka! Slyšíte? Ještě dnes se ozývá klapot kopyt na Starých<br />
Zámeckých schodech… Jdeme výš! Na Hrad! K Loretě! Na Petřín! Klesáme výš, stoupáme<br />
hloubš, jak zpívá skupina, o níž se ve slušné společnosti nemluví. A někde vzadu v hlavě tikají<br />
hodiny. Stih-ne-me-to-stih-ne-me-to… Stihneme to?<br />
Čas se napínal a smršťoval jako silonky. Od Národního jsme se přesunuli severněji. Ten večer<br />
byl kulturní. A v zákrutách vlnitého karmínu ,,Národ sobě” jako by vybledl. Na místě, kde<br />
všichni herci hráli, že nehrají. Přiznaně, odhaleně. Na zdar všem sardinkám a zkouškám před<br />
premiérou. V Dlouhé hrálo se ten večer Bez roucha.<br />
A STRAŠNÍ JEZDCI ZJEVENÍ<br />
MÁVAJÍ PRAPOREM<br />
Spát! Spát – snad snít…? Další den nečeká, nad Prahou svítá, do nevybíravých paprsků<br />
mhouříme unavené oči, neb divadelní večery jsou náročné. Kudy jsme šli? Co jsme viděli?<br />
Snad Klementinum, snad Karlův most. Další vzpomínka si říká o pozornost…<br />
JE LEHKÉ LISTÍ VAVŘÍNŮ<br />
A TĚŽKÝ PADLÝCH STÍN<br />
JÁ VÍM JÁ VÍM<br />
17
Černobílé grimasy šklebí se na nás zpoza okenních tabulek vily. Polarity. Kde v přízemí ležel<br />
klid a literárno, nahoře hřmělo to bujarým smíchem a veselím. Rozepře. A teď všude bílo. Na<br />
Kampu sneslo se další podzimní ráno. Pomalým krokem, táhlým a nevýrazným, plujeme<br />
zdlouhavě bílými zdmi. Byl jednou jeden král. Tady psal, tady jedl. A na jeho oné místnosti<br />
pyšní se dnes Holan svými texty. Na Kampu sneslo se poledne. Kosmické jaro dává nám<br />
náladu spíše podzimní. Tam, kde vedly linky, rozpíjí se později tvary všech barev. Kdo ví, kde<br />
skončila imprese. Kdy se figury všech krásných racouleuses změnily na pouhé abstraktno.<br />
Paní Mládková, sedící na slunci v dece, působí jaksi nesmrtelně.<br />
Dívejte se kolem sebe! Hlídejte si batohy! Jste v Praze. To není jen Matka měst. Je to také<br />
sídlo kapsářů, zlodějíčků a jiných podivných existencí. Jak je poznat? Jak je pochopit?<br />
U obchodního domu Kotva třeba zjistíme víc…<br />
JENOM NE STRACH JEN ŽÁDNÝ STRACH<br />
TAKOVOU FUGU NEZAHRÁL SÁM SEBASTIAN BACH<br />
CO MY TU ZAHRAJEM<br />
AŽ PŘIJDE ČAS AŽ PŘIJDE ČAS<br />
Okolo očí se mu vlnily vějíře vrásek. Stará tetování, rozpitá snad deštěm, tekla po jeho<br />
předloktích jak delty Vltavy. Václav. Každý si za své štěstí prý můžem sám. To jeho se<br />
skládalo z mozaiky cédéček, výstavy pánviček a záhonků na kytky, které zalévá vodou z<br />
Vltavy. Taky z jeho manželky, psa a kocoura. Václav. V Pragulic už provádí deset <strong>let</strong>, teď je<br />
mu sedmdesát tři. A přesto se nezapomněl usmívat. Člověku je zvláštně smutno, když vidí,<br />
jak hezky se dá byd<strong>let</strong> pod mostem vedle Vltavy.<br />
Divadlo je dívadlo a dividlo. Díváte se a divíte se. Dveře nám otevírá Matouš Ruml,<br />
kontroluje lístky. Čtyři postavy. Vulgarity, sebevraždy. Něha. Otec Welsh (Walsh? Wolsh?)<br />
odchází zemřít do jezera a na misku vah staví svoji duši. Na druhé jsou duše dvou bratrů. „Ti<br />
nejlepší jdou vždycky do pekla. Já asi pudu do nebe, i když jsem tátovi ustřelil hlavu.“ Západ<br />
osiřel.<br />
Konéééc. Omyl, to néni konec. Protože na závěr nám zahraje mladá, ambiciózní kubánská<br />
skupina písničku pro nejnáročnějšího posluchača: pana učitele Křečka. A já ztrácím hlas,<br />
zrovna když se bavíme o validitě české hudební scény a o motorkách. Pýřivá světla,<br />
v románku sypkých zdí, dojatě žárlí na svůj klid!<br />
KŮŇ BRONZOVÝ KŮŇ VÁCLAVŮV<br />
SE VČERA V NOCI TŘÁS<br />
A KNÍŽE KOPÍ POTĚŽKAL<br />
18
Ranní paprsky se odrážejí na kopí svatého Václava. Ale až k Národnímu muzeu nejdeme.<br />
Tady je Lucerna. Tady je Světozor. A z Karlova náměstí odbočujeme do Resslovy, do té<br />
kobky, kde v roce 1942… ale však víte. Zbývá pár posledních míst. Neviditelná výstava,<br />
Vyšehrad se Slavínem, pak pro věci, na vlak a domů.<br />
Pod rukama se mi kroutí kontury bytu. Ohýbají se a točí. Nabývám pocitu, že jsem se ocitla<br />
v surrealistickém světě. Tápu tmou, poslouchám. V lese pořád zpívají ptáci a ulice stále křižují<br />
auta a chodci, jen já jsem najednou slepá. V prostorách kulis je mi v tom bezpečno. A stejně<br />
tak v tichu hřbitova. Když zvony odbíjí Vltavu, jako by stále žili i ti, co tady leží.<br />
MYSLETE NA CHORÁL<br />
MALOVĚRNÍ<br />
MYSLETE NA CHORÁL<br />
Fiktivní dopisy významným osobnostem<br />
Milý Antoine de Saint-Exupéry,<br />
před nedávnem jsem četla Vaši knihu Malý princ a oslovila mě natolik, že jsem se rozhodla<br />
Vám napsat. Příběh je velmi silný a chvílemi mě přivedl až k slzám. Měl jste v úmyslu, aby<br />
kniha v lidech zanechala emoce, nebo jste chtěl jen pomocí Malého prince poukázat na<br />
nespokojenost nad tehdejší společností?<br />
Když jsem knihu dočetla, připadala mi jako velmi smutná pohádka a uvědomila jsem si, že i<br />
ze mě se pomalu, ale jistě vytrácí mé dětské já a stávám se nudným dospělákem. Děkuji Vám,<br />
že mi Vaše dílo otevřelo oči, a věřím, že ve mně kousek dítěte zůstane navždy. Kniha je pro<br />
mě inspirací do života a jistě mi bude zdobit poličku nad postelí až do konce života, protože si<br />
myslím, že se z ní dá čerpat v každém věku. Máte můj obdiv za krásné zpracování myšlenky<br />
do poutavého příběhu. Na závěr mám už jenom jednu otázku. Kdyby k Vám přišlo úplně<br />
obyčejné malé cizí dítě, nakreslil byste mu beránka?<br />
Milý Williame Shakespeare,<br />
S úctou Vaše čtenářka Hanka<br />
posílám Vám pozdrav ze vzdáleného času, kde hrdinové a intriky Vašich dramat i po <strong>let</strong>ech<br />
rezonují v srdcích diváků. Slova z Vašeho pera jsou stále živá, pronikají do srdcí a myslí těch<br />
i dnešních čtenářů. Každá tragédie, každá komedie, napsaná Vaší rukou, oživuje scénu naší<br />
představivosti a přenáší nás do světů plných lásky, zrady, vášní i vtipu.<br />
19
Vaše dílo nepřestává působit na lidskou kulturu. Vaše slova jsou stále představována na<br />
divadelních prknech po celém světě a hry jsou vyučovány a studovány ve školách. Citát ,,být,<br />
či nebýt” se stal neodmyslitelnou součástí naší každodenní mluvy. Svým způsobem jste zasáhl<br />
do srdcí lidí po celém světě a vytvořil něco, co překonalo čas i prostor. Můžete být pyšný na<br />
to, že Vaše dílo přežívá a pokračuje, a dokonce ovlivňuje nové generace. Váš odkaz je<br />
nezničitelný a věřím, že jméno Williame Shakespeare bude žít navždy.<br />
S veškerou úctou a vděčností<br />
Alena<br />
Co si přečíst dál?<br />
Autorská čtení 2019<br />
Lucie Rožcová: Finále Čtvrtlístku<br />
Příběh rajhradské knihovny<br />
Setkání s kronikářem Divadla Járy Cimrmana<br />
Soutěž Rétoritéka<br />
20
ANGLICKÝ JAZYK A LITERATURA<br />
Jak to bylo s angličtinou (Rudolf Dostálek)<br />
„Our school is cool“ je heslo, které se skví na tričkách hrdých elgarťáků už víc než dekádu.<br />
A my se snažíme ze všech sil, aby pro naše studenty nebyla „cool“ jen „our school“, ale<br />
i angličtina samotná. To základní se nezměnilo a zůstává stejné: pětice zkušených<br />
vyučujících a stálice naší sekce, profesor Evan McElravy, americký rodilý mluvčí, s nímž se<br />
studenti vyjma prvního ročníku potkávají během celého studia.<br />
Diplom ze soutěže<br />
Komu nestačí kontakt s jazykem Shakespeara, Pratchetta či Hemingwaye v běžné výuce,<br />
může si půjčit knihu a své „večery pod lampou“ trávit nejenom ve společnosti výše<br />
zmíněných hvězd literárního nebe, ale i spousty dalších anglicky píšících spisovatelů. Jejich<br />
díla, ať už upravená pro různé úrovně studentů, či v jejich nezměněné originální formě, jsou<br />
dostupná v naší knihovně anglického jazyka. V současnosti se náš chrám anglické literatury<br />
pyšní více než třemi sty tituly všech žánrů od zlaté klasiky přes detektivky, romantiku,<br />
horory, thrillery, sci-fi a pohádky až po dramata či poezii. Kdo si nedokáže vybrat, může se<br />
obrátit pro doporučení na našeho knihovníka, který rád vybere čtenáři knihu „na míru“.<br />
Nástěnky na chodbách, stejně jako školní webovky či elgarťácký Facebook, informují<br />
všechny o tom, co bylo, je a co se chystá a má co do činění s angličtinou. Výsledky<br />
každoročního „placement testu“ – srovnání úrovně angličtiny mezi jednotlivci, třídami a<br />
ročníky, umístění našich soutěžících a školy v mezinárodním online klání Angličtinář roku<br />
nebo klasické konverzační soutěže v anglickém jazyce, určené pro ty největší povídálky z řad<br />
nematuritních ročníků (1.–3. ročníky). Letos stupně vítězů obsadilo trio mladých gentlemanů<br />
ve složení Pavel Žovinec, Jan Hrubý a David Navrátil. Ten, kdo nemá ambice vyhrávat<br />
soutěže, ale rád by zúročil své znalosti angličtiny na maximum, může při studiu zkusit získat<br />
některý z jazykových certifikátů.<br />
21
Tohle vše se děje u nás doma na Elgartce. Provětrají se ale studenti v rámci angličtiny i na<br />
„čerstvém povětří“ mimo školu? Samozřejmě! Pro všechny naše nováčky – studenty prvního<br />
ročníku – každoročně organizujeme návštěvu Moravské zemské knihovny, konkrétně její<br />
cizojazyčné části. Místo klasické přednášky je ale čeká „bojovka“ vylíhlá v hlavě profesora<br />
Křečka. Ta jim umožní si v praxi vyzkoušet, jak a co v knihovně funguje, a objeví díky ní<br />
věci, o jejichž existenci nemají ani tušení. V MZK se také tento školní rok odehrála beseda se<br />
současným americkým velvyslancem Bijanem Sabetem pro studenty třetích a čtvrtých<br />
ročníků. Studenti si tak mohli nejenom vyzkoušet klást otázky vysoce postavenému<br />
světovému politikovi, ale po skončení besedy si s ním potřást rukou či udělat selfie.<br />
Beseda s velvyslancem USA<br />
Před vánočními prázdninami pravidelně pořádáme promítání anglicky mluveného filmu<br />
v některém z brněnských kin. Nenecháváme se ovšem tematicky svazovat vánočními svátky,<br />
a tak se mezi tituly, které jsme v posledních <strong>let</strong>ech zhlédli, objevují jak snímky inspirované<br />
historickými událostmi (Dunkirk, Darkest Hour), tak životopisné (Bohemian Rhapsody),<br />
nebo třeba filmy určené nácti<strong>let</strong>ému publiku, které líčí problémy spojené s dospíváním<br />
(Dating Amber, How To Have Sex).<br />
Více než deset <strong>let</strong> také trvá výměnný program s budapešťským gymnáziem Fasori. Tento<br />
program je určen převážně studentům nižších ročníků, ale je-li místo, rádi vezmeme do party<br />
i nadšeného třeťáka s duší dobrodruha. V neposlední řadě je třeba zmínit pobytové zájezdy do<br />
různých koutů Spojeného království, které pořádáme každý druhý rok (vyjma covidových<br />
<strong>let</strong>), naposledy jsme vyjeli do hrabství Cornwall, jak si můžete přečíst níže.<br />
Elgartka není jazykově zaměřeným gymnáziem. Pro rozvoj jazykových dovedností našich<br />
studentů a prohloubení jejich znalostí o anglo-americké kultuře ale děláme maximum a pevně<br />
věřím, že stejně tak tomu bude i v <strong>let</strong>ech příštích.<br />
22
Zděšení na Trafalgar Square<br />
Anglie 2022 očima Lenky Buchtové<br />
Tenhle vý<strong>let</strong> na poslední chvíli začal v pondělí 9. května, když jsme se tlačili v zástupu před<br />
školou. Bylo kolem 11. hodiny a řešilo se očkování a podobné zbytečnosti, jako třeba jestli<br />
jsme opravdu všichni. I přes tyhle nesnáze jsme ale zdárně nasedli do autobusu a vyrazili.<br />
V příštích 26 hodinách jsme zjistili, že knihy vůbec nejsou nuda, když už je nuda tak velká, že<br />
jsme po nich sáhli. A že i když jsme si vzali vše potřebné, zapomněli jsme věci jako třeba<br />
karty nebo témata na nekonečnou konverzaci se spolusedícím. Tohle bylo naštěstí zdárně<br />
zažehnáno, a když jsme projeli eurotunelem (ve kterém jsem si připadala jako v nějakém<br />
simulátoru, protože autobus se jenom třásl), dostali jsme se na území Anglie. Bylo cítit, jak<br />
uvnitř autobusu sílí vzrušení, které ještě podpořil výhled na legendární Stonehenge. Klasické<br />
anglické počasí je zase trochu utlumilo.<br />
Když jsme první den dorazili do Plymouthu, nejvíc na mě zapůsobilo obrovské akvárium<br />
s majestátními žraloky (a dalšími potvůrkami) a přátelství, se kterým nás přivítali naše<br />
hostitelské rodiny. Řádně odpočatí jsme se druhý den vydali na Konec světa, Land's End, kde<br />
jsme se, s trochou fantazie, zadívali na Ameriku. Slyšeli jsme ohromující (a taky ohlušující)<br />
hřmot vln narážejících na útesy a mohli se kochat nezkrotnou krásou tamní přírody. Na<br />
tříkilometrové procházce jsme své foťáky zaplnili spoustou fotek vraku lodi Mulheim a pak už<br />
jsme pádili do autobusu, který nás odvezl k pevnosti St. Michael's Mount. Pokud jsme na<br />
Konci světa nepořídili dost suvenýrů, mohli jsme si to vynahradit zde, ale až po výstupu<br />
k hradu (pevnosti) a prohlídce. Ze všech úchvatných prostor mě nejvíc fascinovala prostorná<br />
kaple s velkým vitrážovým oknem, které vás celé obléklo do duhy. A pak ještě ne úplně velká<br />
dřevořezba, která zobrazovala tři muže. Ti byli prý prok<strong>let</strong>i, protože přišli pozdě na hostinu<br />
hradního pána.<br />
23
Aby kouzel nebylo málo, vydali jsme se hned nazítří do muzea čarodějnic v jedné malebné<br />
vesničce. Popravdě řečeno jsem si ho prošla jen zběžně, protože jsem si tam moc příjemně<br />
nepřipadala. V dohledu však byly slibnější vyhlídky – osmikilometrová túra po útesech.<br />
Taková jedinečná šance se jen tak neodmítá, a proto jsem šla. Výhledy byly krásné, terén<br />
trochu namáhavý, ale stálo to za to. Ve vesničce Tintagel na nás čekalo těch pár účastníků,<br />
kteří se vezli autobusem a byli připraveni vyrazit na další nájezdy na obchody. Přestože jsme<br />
nohy už skoro necítili, vyrazili jsme s nimi. Naštěstí víska byla malá, čas utíkal rychle, a než<br />
se člověk nadál, jeli jsme zpět za hostitelskými rodinami s malou zastávkou v Jamaica Inn.<br />
Poslední věc, která mi utkvěla, byl Londýn, do kterého jsme se dostali až po několikahodinové<br />
cestě.<br />
How are you?<br />
Komu jinému než profesorům z <strong>Elgartky</strong> by se povedlo vměstnat do jednoho odpoledne<br />
Londýn. Proběhli jsme ho tak rychle, že jste mrkli, a co tam bylo před chvíli, bylo už pryč.<br />
Nejvíc mě zaujala atmosféra v Covent Garden, kde jste z rušné ulice vešli do obrovské<br />
skleníkové budovy (líp to asi popsat neumím) a jako byste se ocitli v úplně jiném světě.<br />
Nebylo tam tolik rušno a zněl tam jedinečný hlas jakéhosi pěvce. Škoda jen, že jsme se<br />
nemohli zdržet déle. Jenže čas neúprosně <strong>let</strong>ěl a my jsme se s ním pokoušeli držet krok, proto<br />
jsme zamířili na Oxford Street. Měli jsme na ní rozchod hodinu a půl a zdálo se to být<br />
opravdu hodně. Ale na to, abyste se s kamarády dostali až na vytouženou Baker Street, je to<br />
zatraceně málo. S menším skluzem, udýchaní, ale šťastní, že jsme přece jen byli na<br />
Sherlockově ulici (i když ne u jeho domu), a hlavně jsme našli místo srazu a připojili se<br />
k ostatním.<br />
24
Všichni unavení jsme se vraceli k autobusu, nakoupili zásoby na cestu domů a znovu vyrazili<br />
do srdce Londýna, tentokrát lodí. Z paluby bylo možno pozorovat krásy nočního města a<br />
nechat se unášet vlnami naší fantazie při pohledu na obrysy plachetnice Cutty Sark. Když<br />
jsme se zase dostali na pevnou zemi a svezli se ještě metrem a taky pěškobusem, konečně jsme<br />
dorazili k Tower Bridge. Tam jsme se už po celém dni značně zdrchaní rychle vyfotili a pak<br />
už se jako živé mrtvoly dobelhali zpátky na parkoviště, odkud jsme už rovnou vyrazili na cestu<br />
domů. Kdo měl při cestě do Anglie problém usnout, si teď sednul, zavřel oči a probudil se<br />
(s občasnými přestávkami) až kolem sedmé ranní (prý že se v autobusu spát nedá – po 20<br />
kilometrech v nohách to jde samo). Cesta zpátky trvala, jako byste okem mrkli, a rychle se<br />
rozplynula jak pod tíhou našich víček, tak i pod tíhou dojmů a vzpomínek.<br />
Köszönöm! aneb Další ročník spolupráce s Budapeští (Jan Křeček)<br />
Neděle, 7. duben 2024, 13:05. Na Messengeru mi (anglicky) píše kolega Evan McElravy:<br />
„Jsem zde.“ Maďarská výprava má dorazit ve 13:30. Zprávy pokračují:<br />
13:08: Jejich autobus nejspíš právě přijel.<br />
13:10: Nebo asi ne.<br />
13:12: Falešný poplach, jejich autobus pokračuje do Berlína, tenhle do Karlových Varů.<br />
Jak vidno, očekávání bylo velké. A kromě falešného poplachu na začátku vše proběhlo bez<br />
problémů a k plné spokojenosti všech zúčastněných.<br />
Přivítání v Budapešti<br />
Spolupráce s Budapeští probíhá od roku 2015, kdy jsme kontaktovali několik náhodně<br />
vybraných maďarských škol – a kolegyně z gymnázia Fasori nám jako jediné odpověděly.<br />
Kromě covidových <strong>let</strong> se nám tedy daří budovat tradici výměnného pobytu, přičemž v dubnu<br />
25
jezdívají Maďaři do Brna a v červnu zase čeští studenti do Maďarska. Je to výhodné z mnoha<br />
důvodů: obě města jsou nedaleko, doprava je relativně levná a studenti se mohou navštěvovat<br />
i po skončení výměnného pobytu; ceny jsou u nás i v Maďarsku podobné, nenastane podobně<br />
nerovná situace, jako kdybychom jeli například do Norska; Češi neumí maďarsky, Maďaři<br />
neumí česky – chceme-li se domluvit, musíme používat angličtinu a nemáme jinou možnost.<br />
Společný program v Budapešti<br />
Letošní výměny se účastní jedenáct studentů z prvních a druhých ročníků. Program v Brně je<br />
už tradiční: v neděli hosté přijedou, setkají se se svými partnery a zbytek dne je zcela v režii<br />
českých studentů. Někdy se jdou všichni seznamovat například do Lužánek, někdy si každý<br />
individuálně vytvoří rodinný program. V pondělí se scházíme ve škole, probíhá prohlídka<br />
<strong>Elgartky</strong>, nějaké seznamovací aktivity a prezentace na rozličná témata: hodina češtiny,<br />
hodina maďarštiny, povídání o jídle (s praktickými ukázkami), povídání o zajímavostech ČR<br />
a Maďarska… a to nám vydrží až do oběda, kdy objevujeme kulinářské speciality školní<br />
jídelny. Po obědě je program taktéž jasný: objevit Brno. A objevujeme je pomocí „obstacle<br />
race“, překážkové dráhy po Brně. Studenti se rozdělí do skupinek tak, aby v každé byli Češi<br />
i Maďaři, a dostanou seznam úkolů, které mají na různých významných místech v Brně splnit.<br />
Dostanou se tak na radnici, do „myší díry“, na Špilberk nebo k sochám na Moravák. Úterý je<br />
zasvěceno vý<strong>let</strong>u. Letos jsme se podívali do Moravského krasu a zamluvili prohlídku<br />
Punkevních jeskyní s tradiční projížďkou na lodičkách. Po výstupu na horní můstek Macochy<br />
a obědě v přilehlém restauračním zařízení jsme nastoupili do autobusu ve Vilémovicích a jeli<br />
zase zpět do Brna. Středeční dopoledne je obvykle zasvěceno hromadné aktivitě, kterou<br />
organizují studenti. Letos jsme vymysleli, že půjdeme na laser game. Maďarští partneři<br />
(včetně vyučujících!) byli nadšeni, pak jsme se zpocení a unavení přesunuli zpět do školy na<br />
oběd a odpoledne nás čekal poslední bod programu: prohlížení fotek a videí z „obstacle<br />
race“, komentáře a zážitky jednotlivých skupinek, zpětná vazba. A pak už loučení, mávání,<br />
autobus a slib, že se uvidíme za dva měsíce.<br />
26
Děkujeme studentům a studentkám (a v neposlední řadě rodičům!), protože zajistili takovou<br />
atmosféru a takový program, že maďarská výprava odjížděla nadšená a spokojená. Do<br />
Budapešti jedeme 2. června a pevně doufáme, že počasí bude podobně vstřícné jako<br />
v brněnské části výměny a že ještě nebudou <strong>let</strong>ní vedra.<br />
Remake Project<br />
Anglie: vzpomínky učitelů<br />
Co si přečíst dál?<br />
Na slovíčko s velvyslancem<br />
Předvánoční anglické kino<br />
Remake Project<br />
27
DALŠÍ CIZÍ JAZYKY<br />
Pěti<strong>let</strong>á cesta s cizími jazyky (Hana Naništová)<br />
Od stého výročí školy uběhlo jako mávnutím kouzelného proutku pět <strong>let</strong>, máme tu další<br />
jubileum a my rekapitulujeme.<br />
Zájezd do Francie po oslavách stého výročí školy, tedy ještě v dubnu 2019, skvěle připravený<br />
profesorkami Lucií Truksovou a Danielou Emmertovou. V následujícím školním roce jako<br />
obvykle nástup nových studentů, kteří zvažují, jaké jazyky budou studovat. Němčinu?<br />
Francouzštinu, nebo raději ruštinu? Vyučujeme je všechny, dokonce i latinu. Pedagogická<br />
fakulta MUNI a Francouzská aliance pořádají tzv. Francouzsko-německý pelmel, Ruské<br />
centrum rovněž připravuje zajímavé akce a besedy, např. se spisovatelkou Janou Vagner,<br />
které studenti s profesorkou Popovovou často navštěvují. Nesmíme zapomenout na oblíbené<br />
jazykové konverzační soutěže.<br />
Elgartka a Montmartre, 2019<br />
Následné covidové měsíce však, stejně jako ostatní profesoři, vyučujeme online. Ale<br />
nevzdáváme se, konverzujeme, pracujeme na projektech. Naopak se objevují nové akce, např.<br />
soutěž Ruský diktát online, Festival francouzského filmu online, němčináři vytvářejí<br />
prezentace o zajímavých regionech v České republice. Za přísných bezpečnostních podmínek<br />
dokonce odjíždíme do Stuttgartu a domlouváme podmínky společných setkání. Naše škola je<br />
totiž členem Spolku pro podporu partnerství Brno–Stuttgart, jehož předsedkyní je profesorka<br />
Hana Naništová. Díky její neúnavnosti se podařilo ve Stuttgartu navázat partnerství. Nejprve<br />
to byla BIL Schulen, nyní spolupracujeme s Ferdinand Porsche Gymnasium Zuffenhausen.<br />
Projekty pokračují i v roce 2023. Tentokrát tu máme téma Dějiny promlouvají k budoucnosti<br />
aneb Geschichte spricht in die Zukunft. Doufejme, že i další plánovaný projekt na rok 2024<br />
28
Divadlo mnoha tváří – Vielfältigkeit im Theater s podporou Česko-německého fondu<br />
budoucnosti bude opět úspěšně realizován. Kromě vzdáleného Stuttgartu udržujeme také<br />
kontakty s gymnáziem ve Vídni, a to se střední školou GRG (Gymnasium und<br />
Realgymnasium Ettenreichgasse).<br />
Spolupráce se Stuttgartem Akce na ose Brno - Vídeň<br />
Nezapomeňme ještě na drobnější akce, které doplňují naši jazykovou výuku. Jsou to<br />
divadelní a filmová představení v němčině, francouzštině a ruštině. Kino Art každoročně<br />
nabízí Filmfest – přehlídku německých filmů, v průběhu školního roku také Festival<br />
francouzského filmu. Kromě toho se občas naskytne divadelní představení, které je vhodné<br />
pro studenty našeho gymnázia. V roce 2023 jsme využili nabídky festivalu Drehbühne, jehož<br />
organizátorkou je paní Milena Kubátová, profesorka němčiny na Střední průmyslové škole<br />
chemické na Vranovské ulici v Brně. Ruštináři měli zase příležitost vidět divadelní hru Racek<br />
A. P. Čechova, kterou uvádělo Mahenovo divadlo.<br />
Naši rekapitulaci jsme začali zájezdem do Francie v dubnu 2019 a jsme rádi, že jsme <strong>let</strong>os, a<br />
to v dubnu 2024, opět vyjeli do Normandie, navštívili Paříž a společně si zazpívali<br />
O Champs-Elysées.<br />
Francie 2024<br />
29
Vánoční Vídeň 2023 (Šárka Kužílková)<br />
Vídeň v období Vánoc všichni milujeme. Zájem studentů je po covidových <strong>let</strong>ech enormní a<br />
s každým rokem dál stoupá. Každoročně zahajujeme svou pouť městem návštěvou<br />
historického centra. Procházka je neodmyslitelně spjatá s poutavým výkladem našeho kolegy<br />
Romana Pláška. Jeho jedinečný projev je vždy protkán jemným humorem a trefnými<br />
narážkami, které nám připomínají nejednu vazbu milovaného Brna se sesterskou Vídní.<br />
Následně se pravidelně odpojují studenti předmětu Dějin umění a jako obvykle míří do<br />
galerie Albertina a Leopold Musea. Další část výpravy hledá jiná lákadla, těmi jsou nejen<br />
orloj zvaný Ankeruhr, ale mnohé pochutiny spojené s Vídní a Vánoci. Jablíčka v čokoládě,<br />
smažené koblížky, jablečný štrúdl s vanilkovou omáčkou a desítky druhů punčů a svařených<br />
vín na mnoha trzích.<br />
Večer se město rozzáří tisíci světly a my, kulturně i kulinářsky nasycená brněnská inteligence,<br />
se spokojeně vydáváme na cestu domů.<br />
Stuttgart 6.–9. 12. 2021 aneb Když se budeme bát, nic neuvidíme! (Hana Naništová)<br />
V době epidemie koronaviru se těžko cestuje. Všude nějaká omezení, zákazy, musíme mít<br />
certifikáty o očkování nebo o prodělané nemoci a jiné další dokumenty. Nic z toho nás<br />
neodradilo a vyrazili jsme do Stuttgartu.<br />
My dvě – Hana Naništová a Daniela Emmertová – pedagožky z Gymnázia Elgartova z Brna a<br />
dvě studentky a dva studenti ze třetího ročníku, my všichni jsme se odvážili podniknout cestu<br />
do Stuttgartu na naši partnerskou školu Ferdinand Porsche Gymnasium (FPG). Chtěli jsme<br />
zde domluvit náš společný projekt na rok 2022 a zároveň obnovit partnerské vztahy mezi<br />
členy Spolku pro podporu partnerství Brno–Stuttgart a Förderverein für<br />
Schulpartnerschaften Stuttgart–Brünn. Vše se zdařilo. Setkali jsme se s předsedkyní<br />
stuttgartského Spolku Martinou Thiele a debatovali o dalších vizích spolupráce. Paní<br />
Martina se nám intenzivně věnovala.<br />
Na FPG se nám podařilo domluvit termíny a témata projektu s Monikou Schlachter, učitelkou<br />
výtvarné výchovy, a doufáme, že v červnu 2022 bude již možné se setkat a pořádat společné<br />
akce v Brně i ve Stuttgartu. Naši studenti se podívali do hodiny dějepisu v angličtině<br />
v mezinárodní třídě, kterou zde již mnoho <strong>let</strong> mají a kterou organizuje paní Sonja Schanz.<br />
Celou akci jsme mohli uskutečnit také díky dotaci, kterou obdržel náš Spolek na akce spojené<br />
s organizací partnerských výměn žáků a pedagogů mezi Brnem a Stuttgartem. Zároveň si<br />
můžete přečíst, co o našem výjezdu napsal student Marcel Kratochvíl.<br />
30
Vý<strong>let</strong> do Stuttgartu jako nevídaná odvaha (Marcel Kratochvíl)<br />
Mezi dny 6. a 9. 12. 2021 se skupinka 6 neohrožených (2 profesorky + 4 studenti) vydala přes<br />
všechna covidová opatření do hlavního města Bádenska-Württemberska. Za čtyři dny se toho<br />
moc stihnout nedá, avšak díky nabitému programu máme o čem vyprávět.<br />
První den padl za oběť desetihodinové cestě vlakem. Uvítáním nám byl „typicky” německý<br />
pokrm – italská pizza. Město se rozhodně nesnažilo schovávat svoji decentně vánoční tvář.<br />
Druhý den ráno se dostáváme k hlavnímu záměru naší výpravy, a to k návštěvě partnerské<br />
školy Ferdinand-Porsche-Gymnasium. Zde jsme se zúčastnili hodiny dějepisu v angličtině<br />
v internacionální třídě a školu. Následovala procházka k ikonické Fernsehturm doplněna<br />
kolena podlamujícím výhledem z nenápadného Santiago de Chile Platz, tu jsme zakončili<br />
v impozantní městské knihovně. Večer se nám dostalo pohoštění v podobě švábských<br />
Maultaschen od rodiny Thiele – Čechů žijících v Německu.<br />
Návštěvou Porsche Muzea jsme započali den třetí. Náš doprovod tvořilo osm již známých<br />
studentů z internacionální třídy, se kterými jsme potom zašli na společný oběd. Za zmínku<br />
stojí jejich rozmanitý původ, svého zástupce (v některých případech i dva) tu má Španělsko,<br />
Itálie, Francie, Dánsko, Nizozemsko a v neposlední řadě i Česko. Nyní nás čekala prohlídka<br />
města s architektem. Čas zbyl i na nezbytné předvánoční nákupy.<br />
Zpáteční cesta na sebe nenechala čekat. Po příjezdu domů nás přepadá bezprecedentní pocit,<br />
který bych výstižně nazval „opak Heimweh“.<br />
Bonjour la France! 2024 (Lucie Truksová)<br />
Natěšení na krásy Francie jsme se na Velikonoční pondělí sešli před dveřmi gymnázia,<br />
abychom se vydali na dlouhou cestu. Po noci strávené v autobuse a plní očekávání jsme brzy<br />
ráno dorazili do Francie, přesně řečeno do Paříže. Naše první kroky vedly k Eiffelově věži.<br />
Třetí patro, do kterého jsme poctivě vystoupali po schodech, nám nabídlo nádherný výhled na<br />
celou Paříž. Poté nás čekala dlouhá procházka městem, kterou jsme zakončili ve čtvrti<br />
Montmartre u baziliky Sacré Coeur.<br />
Následující den jsme přejeli do přímořského regionu, Normandie. Navštívili jsme město<br />
Rouen, pobřeží s útesy v Étretat, městečko Honfleur, Mont-Saint-Michel a spoustu dalších<br />
míst. Po dvou dnech strávených v Normandii jsme se opět vrátili do Paříže, abychom si prošli<br />
Musée du Louvre s proslulým obrazem Mony Lisy. Všichni jsme se těšili i na závěrečnou<br />
projížďku po Seině, která nám nakonec kvůli nepřízni počasí nevyšla. I tak jsme si to užili.<br />
31
Poté, co se rozsvítila Eiffelova věž, jsme se noční Paříží vydali na cestu domů. Občas nás<br />
trápil déšť a silný vítr, ovšem náladu si nikdo z nás zkazit nenachal. Vrátili jsme se se<br />
spoustou zážitků, a to nejen z krásných míst. Na závěr bych velmi ráda pochválila všechny<br />
studenty, protože byli opravdu skvělí.<br />
Kameny zmizelých<br />
Po stopách Francouzů v Brně<br />
Co si přečíst dál?<br />
Stuttgart 2023<br />
Filmfest 2023<br />
Účastníci soutěže v německé konverzaci<br />
32
CHEMIE–BIOLOGIE<br />
Život bez chemie? (Petra Holzbecherová)<br />
Život bez chemie není možný na Elgartce, ani mimo ni. A víte proč? Tak třeba proto, že<br />
lidské tělo je samo o sobě chemický stroj. A my o tom přesvědčujeme studenty v 1. až<br />
4. ročníku jejich studia. Takže jak to s hodinovou dotací chemie na Elgartce je?<br />
Chemická kouzla během oslav 100 <strong>let</strong> školy<br />
Chemie se na naší škole vyučuje čtyři roky. Povinné „laborky“ mají studenti v prvním a<br />
třetím ročníku. Z volitelných seminářů si mohou přidat ve druhém ročníku Přírodovědná<br />
cvičení (MAT, FYZ, CHE), ve třetím ročníku Chemický a Biologicko-chemický seminář, ve<br />
čtvrtém ročníku Chemický seminář. Koho chemie baví, může mít ve třetím ročníku v jednom<br />
týdnu až šest (někdy i osm) hodin s chemií.<br />
Gastrochemie v naší laboratoři<br />
33
Z našich akcí vybíráme ty nejpovedenější a nejstálejší. Například Dny chemie, které pořádá<br />
Ústav chemie PřF MU v rámci podpory nadaných žáků, s programem Hodiny moderní<br />
chemie k nám jezdí pražská VŠCHT a inspiruje nás např. tématy Forenzní analýza nebo<br />
Přeměna energií. Odborníci z Fakulty technologické UTB ve Zlíně přijeli několikrát s Vědou<br />
na přání a my jsme jim návštěvu oplatili účastí na festivalu Zažij vědu ve Zlíně. Rádi<br />
spolupracujeme s Recetoxem, což je samostatný ústav Přírodovědecké fakulty Masarykovy<br />
univerzity, který realizuje výzkum, vývoj, výuku a expertní činnost v oblasti znečištění<br />
prostředí toxickými látkami. Na ČVUT se naše studentka Markéta Tišnovská stala na jeden<br />
den reaktorovým fyzikem.<br />
Hodiny moderní chemie<br />
A opravdu mimořádně nás těší spolupráce se studenty při přípravě a realizaci Dne otevřených<br />
dveří. Nabídneme studentům experimenty, připravíme návody, věnujeme čas praktickému<br />
vyzkoušení… a samotná prezentace před návštěvníky někdy probíhá jako studentský<br />
workshop, někdy jako pásmo experimentů. Studenti nás vždy příjemně překvapí, jsou skvělí<br />
a výborně se doplňují. Ze srdce všem, kteří se zapojili, děkujeme.<br />
Tak nezapomeňte, život je chemie. Potkáte ji všude. Ráno, když použijete zubní pastu<br />
(předmět úlohy v biologicko-chemické semináři), umýváte se mýdlem (příprava ve cvičení<br />
z chemie ve třetím ročníku), když obědváte, můžete přemýš<strong>let</strong> o tom, zda upřednostňujete<br />
k obědu denaturované bílkoviny (4. ročník), nebo o tom, zda jsou všechny sacharidy sladké<br />
(nejsou, jak by vám vysvětlili studenti 4. ročníku). A co kdybyste večer u zapálené<br />
(spalování ve 3. ročníku) repelentní svíčky (příprava na projektovce) vyprávěli přátelům, jak<br />
odbarvit červené víno (Den otevřených dveří)? Možná je ale víc zaujme, jak se odbourá<br />
ethanol v lidském těle (4. ročník). Nebo si prostě jenom užijete příjemný večer s vědomím, že<br />
chemie je v nás i kolem nás.<br />
34
Biologie (Dagmar Muzikářová)<br />
Ty dlouhé ruce podzimu<br />
vplétají babí léto do účesů<br />
podle Tiziana barví krajinu.“<br />
Svatava Mášová<br />
A ne krajinu ledajakou, nevídanou, jedinečnou. Máme ji za humny. Moravský kras. Byl by<br />
hřích nevyužít zájmu studentů a nabídky střediska ekologické výchovy Rychta či Kaprálův<br />
mlýn a nechat tuto geomorfologicky zajímavou oblast „ležet ladem“.<br />
„Projektovka“ v krajině<br />
V roce 2024 nás čeká již 5. ročník přírodovědného terénního vyučování, kterému pracovně<br />
říkáme projektovka. Stačí 30 „zapálených“ studentů, dvě podobně nadšené učitelky, dobré<br />
zázemí a příroda. Pak už to jde samo.<br />
Diskutujeme nad ekologickými tématy, seznamujeme se s historií daného místa, lovíme a<br />
zase pouštíme drobné bezobratlé, determinujeme rostliny, prozkoumáváme jeskyně, tvoříme,<br />
učíme se o přírodě, ale hlavně v přírodě. Máme příležitost poznat spolužáky z jiných ročníků,<br />
kteří jsou podobně naladěni, a odjíždíme nabiti energií na další měsíce školního roku.<br />
Nu, babí léto, už se tě nemůžu dočkat!<br />
Na Kaprálově mlýně<br />
35
Hodonínská zoo a druháci 2023 (Dagmar Muzikářová, Kamila Kučerová)<br />
V životě jsou situace, kdy nejde vše podle plánu. Druháci z <strong>Elgartky</strong> jezdí tradičně v jarním<br />
období do Zoo Zlín, aby zde doplnili a prakticky ověřili své znalosti ze zoologie. Letos nám<br />
ale termín ve Zlíně z objektivních důvodů nevyšel. A tak mohl být zrealizován nápad<br />
profesora Lukáše Wolfa, zajet pro změnu do Zoo Hodonín. Velikostí malá, leč duchem a<br />
posláním rozměrná. Exkurze dostala navíc biologicko-kulturní rozměr, neboť byla obohacena<br />
o návštěvu Slovanského hradiště.<br />
Katka Kučerová z 2. B k tomuto dni napsala:<br />
Zatímco ve Slovanském hradišti v Mikulčicích jsme si museli kostely a paláce jen<br />
představovat, v hodonínské zoo jsme si mohli všechna zvířata na vlastní oči prohlédnout.<br />
Navíc díky ochotnému zaměstnanci zoo, oslíkovi a kozičkám, nad kterými se každý rozplýval,<br />
bylo o zábavu postaráno. Po prohlídce přišla smutnější, ale zajímavá přednáška o šelmách<br />
v ohrožení. Dozvěděli jsme se o chovu tygra usurijského ve zdejším zařízení a také<br />
o spolupráci s ruskou záchrannou stanicí, která byla bohužel kvůli invazi na Ukrajinu<br />
ukončena. Smutné. Politické spory by neměly mít na zvířata dopad.<br />
Příroda naostro jednou větou očima účastníků<br />
„Příroda naostro byla skvělá, protože kde jinde si můžete pohladit krokodýla?“ -Edita<br />
Příroda naostro<br />
36
„Projektovku jsem si moc užila, přednáška/show o plazech pana Zajíčka a ‚broďáky‘ byly<br />
nejlepší.“ -Ester<br />
„Program projektovky pro mě byl nová příjemná zkušenost zejména v tom smyslu, že jsem<br />
poznala trochu odlišný názornější styl výuky, který se mi moc líbil, a doufám, že si jej budu<br />
moct vyzkoušet i v budoucnu.“ -Lucka<br />
„Projektovka se mi velice líbila, mohla jsem si vyzkoušet mnoho praktických prací, ať už<br />
zkoumání čistoty vody, nebo brodění v rybníku.“ -nepodepsáno<br />
„Taky velice zajímavá byla přednáška o plazech a potěšil mě též přímý kontakt se zvířaty.<br />
Moc ráda pojedu i příští rok!“ -Dita<br />
„Byla to úžasná zkušenost, kterou si velice ráda opět zopakuji.“ -Pája<br />
„Bylo to super.“ -Kačka<br />
„Jsem ráda, že jsem měla možnost zažít přírodu takto naostro. Klidně bych jela znovu.<br />
V normálu se rybníkem takto brodit nebudete. Děkuju za to.“ -Terka<br />
„Líbilo se mi, že jsme si mohli vyzkoušet různé přírodovědné obory v praxi, pracovat<br />
s odborným vybavením přímo v terénu nebo zpracovat vlastní výzkum. Jen mohl být pobyt<br />
o trochu delší, abychom si toho mohli vyzkoušet víc.“ -Áďa<br />
Co si přečíst dál?<br />
Projektová výuka: Člověk vs. divočina<br />
SOČ Kateřiny Kučerové<br />
Forenzní analýza<br />
Botanická zahrada: exkurze semináře<br />
Na mechorosty nejsme krátcí<br />
37
MATEMATIKA–FYZIKA–INFORMATIKA<br />
MFI na GE 2019–2024 (Barbora Havířová)<br />
Matematika, fyzika a informatika nám společně dávají pochopení základních principů<br />
fungování světa, jazyk a nástroje k jeho popisu a metody k řešení problémů. Společně<br />
rozvíjejí způsob myšlení, který je analytický, logický a systematický. Kromě běžných hodin<br />
se v některých ročnících střídají přírodovědná cvičení v laboratořích (fyzika, chemie,<br />
biologie). Studenti se ve všech třech předmětech mohou profilovat ve volitelných seminářích<br />
a často pak směřují k maturitě a na vysoké školy technických směrů.<br />
Akce pro veřejnost Ozoboti na ulicích<br />
Během pandemie COVID-19 škola přešla na distanční výuku pomocí platforem Google<br />
Classroom a Meet. Hlavní výzvou bylo udržet studenty zapojené a zajistit jim přístup<br />
k potřebnému vybavení. V matematice se nejvíce osvědčil grafický tab<strong>let</strong> a virtuální tabule<br />
nebo kamera namířená na papír a ruku s tužkou. Ve fyzice se používaly interaktivní simulace,<br />
studenti místo laboratorních cvičení nahrávali videa a velmi se jim dařilo. Informatika se<br />
zaměřila na praktické úkoly v aplikacích i v cloudu, místo spolupráce ve třídě žáci učili svoje<br />
malé sourozence i babičky základům programování.<br />
Není špatné občas opustit klasickou středoškolskou výuku a zapojit se do výzev. Studenti se<br />
proto pravidelně účastní soutěží jako Matematický klokan, Přírodovědný klokan, týmová<br />
Matematická internetová olympiáda, Fyzikální olympiáda, Středoškolská odborná činnost a<br />
Soutěž tříčlenných družstev v řešení sudoku. V posledně jmenované se naše družstvo <strong>let</strong>os<br />
probojovalo dokonce do celostátního finále.<br />
38
Z našich matematických klání<br />
V informatice došlo k významné změně zavedením nového rámcového vzdělávacího<br />
programu. Název předmětu se změnil z Informatika a výpočetní technika (IVT) na<br />
Informatika (INF). Základní digitální kompetence byly integrovány do všech předmětů, což<br />
umožnilo modernizaci obsahu informatiky. Nový obsah zahrnuje čtyři základní oblasti:<br />
Digitální technologie, Data, informace a modelování, Informační systémy a Algoritmizace a<br />
programování. Díky plynulému začleňování moderních poznatků do výuky nebyla tato<br />
změna pro školu příliš razantní. Nový školní vzdělávací program se nám tak podařilo spustit<br />
o dva roky dříve, než je státem daný termín.<br />
Den reaktorovým fyzikem (Markéta Tišnovská)<br />
Představte si, že stojíte před vstupem do reaktorové místnosti. Máte na sobě speciální žlutý<br />
ochranný plášť a návleky na boty. Vaše srdce buší jako o závod a napětí vás doslova svírá.<br />
Přece jenom tohle není každodenní situace – stojíte před školním lehkovodním jaderným<br />
reaktorem VR-1, který se nachází na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.<br />
Váš pohled sjíždí na přístroje, které před vámi stojí a nedokážete si přestat připomínat, co<br />
jste se o nich dozvěděli během předchozích přednášek. A teď máte před sebou možnost vidět<br />
je v akci.<br />
Když konečně vstoupíte do místnosti, ucítíte úlevu, ale také obrovskou křehkost a zranitelnost.<br />
Váš krok se stává opatrným a obezřetným, protože tu není místo pro chyby. Ale zároveň se<br />
těšíte na to, co se bude dít. Před vámi je neuvěřitelné množství přístrojů, ale zároveň cítíte, že<br />
to není jen o nich. V tomhle prostoru se skrývá něco víc – možnost učit se a rozvíjet své<br />
znalosti o jaderné energetice.<br />
39
Je to místo, kde studenti získávají zkušenosti a kde je výchova kvalifikovaných pracovníků pro<br />
jadernou energetiku v plném proudu. Zmocňuje se vás pocit úcty a nesmírné zodpovědnosti.<br />
Vědět, že zde stojíte před budoucností, před něčím, co může posunout svět dopředu – to je ten<br />
neuvěřitelný pocit, který vás naplňuje.<br />
V reaktorové místnosti<br />
Ale když se přiblíží čas k odchodu, napětí vás znovu přepadá. Nyní je třeba použít dozimetr a<br />
zkontrolovat, zda jste nebyli kontaminováni radioaktivními látkami. Po svlečení pláště se<br />
vracíte zpět do světa, kde se budoucnost jaderné fyziky stává skutečností.<br />
Když jsme se vrátili do reaktorové místnosti, uvědomila jsem si, že nás čeká další výzva.<br />
Odborníci na jadernou fyziku nám zadali úkol, který vyžadoval naši plnou soustředěnost a<br />
preciznost. Museli jsme změřit počet neutronů v různých částech reaktoru VR-1 pomocí<br />
neutronových detektorů. Když jsme vstoupili do aktivní zóny reaktoru, bylo tam ticho a<br />
temno. Detektory jsme pečlivě umístili na určená místa a spustili jsme měření. Zaznamenávali<br />
jsme data do tabulek a pozorně sledovali grafy, které jsme vytvářeli během měření.<br />
Pociťovala jsem napětí, ale zároveň i hrdost na to, že mohu být součástí takové významné<br />
akce.<br />
Takhle jsem prožila 1. únor 2023. Akce se jmenovala Den reaktorovým fyzikem, pořádala ji<br />
Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT a včetně mě se jí zúčastnilo 19 středoškolských<br />
studentů z celé České republiky. Ráno začalo fascinujícími přednáškami o jaderné<br />
bezpečnosti nebo vývoji energetiky a dál… dál už to vlastně znáte. Kdybyste o tento obor měli<br />
zájem, příští rok neváhejte. Kde jinde se dostanete na dosah ruky k jadernému reaktoru?!<br />
40
Exkurze v jaderné a ve vodní přečerpávací elektrárně 2023 (Matyáš Kirchner)<br />
Stolní lampa, počítač, domovní zvonek, kávovar či tramvaj. Co že to mají tyto zdánlivě<br />
nesourodé pojmy společného? Ani jedno ze zařízení by se neobešlo bez dodávek elektrické<br />
energie. A jelikož jsme na Elgartce zvídaví a zajímá nás, jak funguje svět okolo nás, rozhodli<br />
jsme se rovnou dvě významné české elektrárny společně navštívit.<br />
Na konci předposledního týdne před Vánoci jsme se tedy ráno sešli nabití energií před naším<br />
gymnáziem, odkud jsme dle plánu pohodlným objednaným autobusem vyjeli vstříc novému<br />
poznání. A hned úvodem je třeba uvést, že jsme s výběrem navštívených lokací nijak<br />
netroškařili. První navštívenou elektrárnou byla totiž jaderná elektrárna Dukovany, jejíž<br />
vyrobená energie má více než 20% podíl na veškeré elektrické energii, která se v Česku<br />
spotřebuje. Již po hodinové cestě nás paní řidička vysadila před branami dukovanské<br />
elektrárny, načež jsme společně zamířili do místního návštěvnického centra. Zde jsme<br />
společně zhlédli krátký úvodní film o základních principech provozu elektrárny a jejím<br />
celkovém významu na českém energetickém trhu. Po chvíli jsme od paní průvodkyně dostali<br />
brýle na virtuální realitu, prostřednictvím kterých jsme si mohli zázemí elektrárny „projít“<br />
dle naší vlastní libosti. Ti odvážnější z nás měli možnost se skrze projekci pokochat výhledem<br />
do okolí z monstrózních chladicích věží. Následovala komentovaná prohlídka celého<br />
návštěvnického centra, během které jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí o členění<br />
elektrárny, jednotlivých výrobních blocích i samotném způsobu, jak se energie z jádra<br />
získává.<br />
V jaderné elektrárně Dukovany<br />
S ohledem na časovou tíseň jsme se ale po zběžné individuální prohlídce museli s jadernou<br />
elektrárnou rozloučit, abychom po chvíli mohli při cestě autobusem shlížet z kamenité hráze<br />
další významné elektrárny – tentokrát však té vodní. Druhou zastávkou totiž byla vodní<br />
přečerpávací elektrárna Dalešice, kde se nás hned po příjezdu ujal vskutku zapálený pan<br />
průvodce, který na nás měl již při úvodním projevu mnoho záludných (nejen) matematických<br />
41
otázek. Dle jeho slov jsme při jejich řešení obstáli mnohem lépe než předchozí skupina<br />
návštěvníků z Jihlavy, což jsme (právem) považovali za významné vítězství naší jihomoravské<br />
metropole. Plni dobrého pocitu z úspěchu jsme se, pozorujíce vyřazenou Francisovu turbínu<br />
umístěnou kousek od vstupu do areálu elektrárny, zvolna přesunuli do budovy místního<br />
návštěvnického centra, kde jsme zhlédli další krátkou projekci, tentokrát ve jménu dalešické<br />
elektrárny. Dozvěděli jsme se, jakým způsobem reguluje elektrárna momentální přebytek,<br />
nebo naopak nedostatek elektřiny v oběhu, případně jak je dalešická elektrárna spojená<br />
s vodní nádrží Mohelno a nám již známými Dukovany. Po projekci jsme si nasadili<br />
bezpečnostní helmy a vyrazili vstříc prohlídce zázemí elektrárny. Hlavním bodem prohlídky<br />
byla bezesporu centrální hala s dvěma kolejnicovými stropními jeřáby, na jejichž výrobě se<br />
podílela mimo jiné i Královopolská strojírna u nás, v Brně. Bohužel, ani zde nám čas<br />
nedovoloval zdržet se déle, tak jsme opět naskákali do autobusu a vyrazili domů. Sice se říká,<br />
že „Nejen chlebem je člověk živ“, ale našim hladovějícím útrobám jsme to nevysvětlili.<br />
V Dalešicích jsme se tedy zastavili a v místní hospůdce ukojili náš hlad. V předvánočním<br />
období většina z nás nepohrdla výborným vepřovým řízkem s bramborovým salátem, který byl<br />
jen pomyslnou třešničkou na dortu jinak vskutku povedeného vý<strong>let</strong>u.<br />
Do Brna jsme sice přijeli unaveni, leč syti po stránce stravovací i vědomostní. Opět jsme se<br />
dozvěděli mnoho zajímavých věcí a osvojili si spoustu nových poznatků, ale především – celý<br />
den jsme si společně náramně užili, a o tom to tady, na Elgartce, taky je.<br />
Těžiště tělesa<br />
Matematický klokan 2022<br />
Co si přečíst dál?<br />
Přírodovědný klokan 2022<br />
Digitální gramotnost a fyzika<br />
42
ZEMĚPIS–DĚJEPIS–ZÁKLADY SPOLEČENSKÝCH VĚD<br />
Zeměpis (Richard Trávníček)<br />
Studenti gymnázia se věnují zeměpisnému oboru v prvním až třetím ročníku, ve čtvrtém<br />
následně mohou pokračovat v zeměpisném semináři. Podobně jako v dějepise se každoročně<br />
účastní mnoha rozličných exkurzí a vycházek, které mají za účel prohloubit jejich znalosti<br />
z geografie přímým vizuálním vnímáním. Hned v září je čeká vycházka ke hradu Špilberku,<br />
odkud lze nejlépe na vlastní oči vidět urbanistický vývoj města v průběhu dějin. Již staří<br />
němečtí geografové pocházející z Brna hovořili o tomto místu jako o „wunderschöne<br />
Beobachtungsstelle“ (překrásně pozorovatelné), tedy celé město a jeho nejbližší okolí máte<br />
jako na dlani.<br />
V říjnu se pak společně vydáváme po stopách pozůstatků textilního průmyslu v Brně. Co nás<br />
čeká? Průzkum pozůstatků někdejších podniků Vlněna a Mosilana. Začínáme u bývalé<br />
Esslerovy textilní továrny v Obřanech a posouváme se po březích řeky Svitavy až do oblasti<br />
Cejlu a Tkalcovské. Nezajímají nás pouze textilní továrny, ale koryto Svitavy slouží rovněž<br />
k procvičení znalostí o působení říčních pochodů a exogenních sil v přírodě. A máme tu<br />
podzim a náš zájem se přesouvá k dopravě. Nejprve navštívíme Muzeum dopravy v Líšni,<br />
kde využíváme příležitosti prohlédnout si vzácné exempláře městské kolejové dopravy a<br />
prohloubíme si tak znalosti z dějin MHD v Brně. V dalších hodinách pak následuje vycházka<br />
s názvem „Po stopách Tišnovky“. V bezprostřední blízkosti našeho gymnázia se totiž<br />
nacházejí pozůstatky někdejší jednokolejné místní dráhy Brno–Tišnov, která zde byla<br />
provozována v <strong>let</strong>ech 1885–1962. Obě zmíněné dopravní akce jsou samozřejmě doplněny<br />
odbornou přednáškou.<br />
Projekt Atmosféra<br />
Jaro volá a zve nás k návštěvě Katastrálního úřadu, kde si můžeme prohlédnout staré zemské<br />
desky a pozemkové knihy, ale seznámíme se také s digitalizací starých map. Pro zlepšení<br />
chuti ukončíme předmaturitní čas návštěvou místního brněnského pivovaru Starobrno. Zde je<br />
pro nás připravena odborná přednáška o historickém vývoji pivovarnictví v Brně a následně<br />
nabídnuta ochutnávka zdejšího „zlatavého moku“.<br />
43
Dějepis (Petr Odstrčil)<br />
V dějepise dlouhodobě upřednostňujeme výuku moderních dějin, jimž věnujeme více než<br />
polovinu všech odučených hodin, naopak v dějepisném semináři mají studenti možnost<br />
hlouběji se zanořit do dějin starověkých a středověkých, ovšem ani nejmodernější události<br />
zde nezůstávají stranou.<br />
Studium historie vhodně doplňují návštěvy významných destinací (např. Osvětim, Muzeum<br />
železné opony ve Valticích, protiatomový kryt 10-Z na Husové, pracoviště AV, katedra<br />
historie FF MU, historická centra Třebíče, Kutné Hory, Olomouce...) či výstav (Poklad Inků,<br />
Tutanchamon...), tradicí se již staly týdenní exkurze do Itálie (naposledy Řím, Toskánsko,<br />
Apulie a Kampánie).<br />
Exkurze v Muzeu železné opony ve<br />
Valticích<br />
V poslední době se daří i na poli soutěžním, naši mladí historici se úspěšně účastní jak<br />
individuálních akcí, tak týmových. Za největší úspěchy poslední pěti<strong>let</strong>ky lze označit<br />
dvojnásobnou účast v krajském kole SOČ (T. Pospíchal, J. Rataj), vítězství v okresním kole<br />
Dějepisné olympiády (T. Dítětová) a přední umístění v kolech krajských (T. Dítětová,<br />
D. Svitavský, T. Zdráhal, D. Krajíček, J. Brach). V roce 2022 se historicky poprvé probojoval<br />
také tým naší školy (N. Hejl, A. Kruba, D. Krajíček) do finále velmi prestižní Dějepisné<br />
soutěže gymnázií, v níž nakonec obsadil v celkové konkurenci takřka 300 českých a<br />
slovenských gymnázií fantastické 9. místo.<br />
44
Dějepisná soutěž gymnázií<br />
A i <strong>let</strong>ošní rok 2024 je více než nadějný, neboť po skvělém 2. místě v JM kraji (T. Dítětová,<br />
D. Svitavský, T. Zdráhal) jedeme na podzim po dvou <strong>let</strong>ech opět do finále v Chebu, tentokrát<br />
však v roli aspiranta na „bednu“.<br />
Základy společenských věd (Jiří Weidenhöfer)<br />
Předmět zastoupený zkratkou ZSV má žákům představit základy mnoha disciplín, které na<br />
Elgartce rozdělujeme po jednotlivých ročnících. Žák by měl být vědomě občanem, v prvním<br />
ročníku tedy seznamujeme studenty se základními principy fungování státu, demokracie,<br />
politiky a mezinárodního prostředí. Ve druhém ročníku se věnujeme právu a ekonomii, ve<br />
třetím dominují psychologie a sociologie, poslední ročník je zasvěcen královně věd, filozofii.<br />
Komu by základy nestačily, může využít seminářů.<br />
S rozdělením do ročníků souvisí i případné exkurze a projekty. Věnujeme-li se právu,<br />
navštěvujeme Městský soud v Brně nebo zásahovou jednotku Městské policie Brno, se<br />
seminářem se v rámci výuky religionistiky podíváme tu do brněnské mešity, tu do<br />
buddhistického Centra Diamantové stezky.<br />
V minulosti jsme také tradičně spolupracovali na komunitních projektech s podporou radnice<br />
městské části Brno-sever, účastnili se programu Active Citizens nebo Světová škola, ale<br />
mnohé „usnulo“ během epidemie covidu, takže se můžeme těšit na to, jaké nové projekty<br />
vymyslíme.<br />
45
Cestovatelská konference aneb Cestou necestou, polem nepolem (Soňa Cupáková)<br />
Před několika <strong>let</strong>y stál pan profesor Křeček u zrodu Cestovatelské konference. Rád cestuje a<br />
ve svých hodinách se často setkával se studenty, kteří ho informovali, kam se jejich cesty<br />
během prázdnin či jiného volna ubíraly, která místa stojí za zhlédnutí a co je nutné v těchto<br />
zemích navštívit. Postupně se zrodil nápad zpřístupnit zážitky i ostatním. A tak vznikla tradice<br />
Cestovatelských konferencí.<br />
Cestovatelská konference i s otcem zakladatelem<br />
V únoru <strong>let</strong>ošního roku mohli všichni, kteří rovněž rádi cestují, načerpat zajímavé informace<br />
takříkajíc od pramene – tedy od studentů, jejichž kroky vedly do Švýcarska, Vietnamu, Indie a<br />
na Aljašku. Během jejich poutavého vypravování jsme s nimi procestovali kus světa, našimi<br />
dopravními prostředky se stala autem, vlaky, pochopitelně <strong>let</strong>adla, dokonce jsme nepohrdli<br />
tuk-tukem a hlavně jsme s nimi nachodili stovky kilometrů. Tedy zejména s panem profesorem<br />
Lukášem Wolfem, který nás vzal na Aljašku, a to do těžko přístupných průsmyků, jimiž<br />
putovali v době zlaté horečky budoucí zlatokopové. Přestože je pan profesor zvyklý podávat<br />
skutečně velké fyzické výkony, často jsme slyšeli o náročných přechodech, nebezpečných<br />
peřejích a podmínkách, které si dnes neumíme představit. Zkusil si i rýžovat zlato. Výsledek?<br />
Není lední medvěd, aby se ráchal ve studené vodě celé dny.<br />
Co mne nejvíce zaujalo? Indie Kláry Vantuchové. A to jsem její vystoupení slyšela již<br />
podruhé, protože vyprávění o strastiplné cestě Himálajemi pod vlivem výškové nemoci jsem<br />
znala z hodin českého jazyka.<br />
Účast byla <strong>let</strong>os hojná, studenty potěšila i přítomnost mnoha vyučujících, konferenci<br />
navštívili i bývalí studenti a jedna maminka, která cíleně zamířila na prezentaci své dcery.<br />
Myslím, že na své dítko byla pyšná, přestože se občas ozvalo: „Mami, teď raději<br />
neposlouchej.“<br />
Poznámka pod čarou:<br />
ráchat se – slovo nářeční, jeho původní moravský význam znamená máchat se (koupat se) ve<br />
vodě<br />
46
Setkání s výškovou nemocí (Klára Vantuchová)<br />
Indie nebyla mou snovou destinací, ale protože rodiče strávili společně šťastné chvíle na<br />
cestách po Himálaji, jako amatérští horolezci, chtěli dopřát tento neskutečný zážitek i nám,<br />
svým dětem. A tak se stalo, že jsme společně vyrazili na několikadenní trek k pramenům řeky<br />
Gangy.<br />
Po třech dnech strávených již na území Indie se konečně vydáváme na cestu do hor. Vyrážíme<br />
plně naložení z Gangotri, které se nachází v nadmořské výšce 3048 m. n. m., a putujeme do<br />
Bhojbasy (3792 m.n. m.), jenž je poslední místo, kam můžete dojít, aniž byste byli špičkoví<br />
horolezci.<br />
Cesta neustále stoupá do mírného kopce a zdá se, že nebere konce. Naše čtyřčlenná výprava<br />
se pomaloučku rozpadá, každý jde svým tempem, a tak postupujeme v pohodovém mlčení a<br />
pozorujeme masivy zasněžených špičatých hor, které nás začínají obklopovat ze všech stran.<br />
Obdivujeme skalní vodopády, jež nám štědře poskytují vodu, a neuvěřitelnou přírodu, která<br />
zde zvládne i přes tvrdé klimatické podmínky přežít. Po nějaké chvíli si ale uvědomuji, že mé<br />
vyčerpání je neúměrné k dosavadní zvládnuté vzdálenosti. Na chvíli se zastavím, abych<br />
obnovila síly, popadla dech a přestala se tolik potit. Když mě dochází bratr a mamka, cítím<br />
nepřestávající tlak na plicích a konstantní bolest hlavy. Po krátké rozpravě přeskupujeme<br />
věci tak, abych mohla jít nalehko.<br />
Z Indie až na Elgartku<br />
Stoupáme a můj stav se stále zhoršuje. Sotva zvládám klást nohu přes nohu. Mám mžitky před<br />
očima, točí se mi hlava, chce se mi zvracet a moje plíce z nepochopitelného důvodu nefungují<br />
tak jak vždycky. Nemám tušení, kde se nacházíme a jak dlouho ještě půjdeme. Své<br />
rozpoložení dokážu stěží popsat kýváním hlavy, když se mě rodiče zeptají, jestli mi není<br />
dobře. Nezvládám říci víc než jednoslovné odpovědi. Sotva se držím, abych nezačala brečet,<br />
47
ale jdu stále dál. V okamžiku, kdy slyším, že jsme zhruba za dvěma třetinami, už doopravdy<br />
nemůžu a svalím se na zem. Opřu se o velký kámen. Mám zavřené oči, v hlavě mě neustále<br />
neuvěřitelně tepe, nemám ani energii, abych to dala našim vědět. Moje tělo mě neposlouchá a<br />
ze všeho nejhorší je uvědomění si, že je to právě dýchání, které mi urputnou bolest způsobuje.<br />
Každý nádech a výdech je neskutečně bolestivý. Cítím každý pohyb plic, každé roztáhnutí a<br />
stáhnutí. Jediná chvíle úlevy nastává, když nedýchám. V tomhle momentu se sama sebe ptám,<br />
zda tady umřu, zda je tohle konec. Uvědomuji si, že takto mys<strong>let</strong> nemohu. Otevřu oči,<br />
polykám prášek, který mi podávají rodiče, táta mě vytahuje na nohy a vede mě za ruku dál.<br />
Nemám ponětí, jak dlouho ještě potom jdeme. Pamatuji si chvíli, kdy poprvé spatřím<br />
Bhojbasu. Je to místo, na kterém je jedna malá kamenná budova sloužící jako noclehárna pro<br />
vojáky, a až na dalších pár stanů je tu pusto.<br />
Noc strávíme v malém stanu pro 2+ a pro mě jsou to jen další hodiny nepřetržité bolesti. Ty<br />
přečkávám se zavřenýma očima a upínám se na bratrova slova, že to bude lepší za pět až šest<br />
hodin. Vnímám venku trochu hluku. Když se ráno probudím, zjišťuji, že se na mě byli podívat<br />
zdejší vojáci a debatovali v noci s rodiči, jestli mě nesnesou dolů, aby se nestalo něco ještě<br />
horšího. Naštěstí je mi již trošku lépe, a tak zůstávám v táboře, zatímco se naše mužská část<br />
výpravy vydává dobýt Tapovan.<br />
Zbytek našeho pobytu je ve znamení prozkoumávání indických měst a vesnic, okouzlení<br />
vůněmi, barvami, exotickými pokrmy a především lidmi. Vždy přátelskými a přejícími.<br />
Na Indii tedy nezanevřu, ale pohoří Himálaj mi dalo jasně najevo, že mohu být jen vzdáleným<br />
pozorovatelem.<br />
Osvětim–Auschwitz (Alena Rašová)<br />
Před druhou světovou válkou se v Osvětimi nacházely kasárny polské armády. Po přičlenění<br />
města k Německé říši se z areálu stal koncentrační tábor Auschwitz I, který se později stal<br />
součástí komplexu nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů Auschwitz I, II a III.<br />
Je čtvrtek 10. 11., v dějepise probíráme druhou světovou válku a právě dnes nás čeká exkurze<br />
do koncentračního a vyhlazovacího tábora – Osvětim a Březinka, které se staly smutnou, leč<br />
neopomenutelnou součástí této válečné éry. V Polsku je dnes slunečno. U vstupu dostáváme<br />
(po všech kontrolách) sluchátka a podle pokynů naší česky mluvící průvodkyně s výrazným<br />
polským přízvukem si je nasazujeme. Prohlídka tábora je tichá, výklad ve sluchátkách provází<br />
šumění přístroje a dodává tím celé prohlídce zvláštní nádech. Procházíme branou s nápisem<br />
„Arbeit macht frei“, kolem místa pro orchestr pak míříme k jednotlivým blokům. V některých<br />
jsou staré fotografie pořízené buď tajně vězni, nebo zcela cíleně nacisty. Často zachycují<br />
výstup Židů z vagonů, zabavování jejich věcí a cestu matek s dětmi k plynovým komorám.<br />
Nechybí ani fotky vězňů: Židů, Romů a politických odpůrců. V blocích jsou k vidění předměty<br />
48
zabavené vězňům, boty, oblečení, hračky, brýle… Většinu z nás hodně zasáhla vitrína plná<br />
lidských vlasů, které byly lidem stříhány často až poté, co zemřeli v plynových komorách. Po<br />
Osvětimi nás čeká ještě prohlídka druhého tábora – Březinky. Ten je autentičtější než<br />
Osvětim, především proto, že kromě památníku obětem, který byl vystavěn až po válce, je<br />
většina tábora (nebo spíš toho, co z něj zbylo) v původním stavu. Začíná být šero a zima.<br />
Následujeme naši průvodkyni k bývalým „sprchám“, které sloužily jako plynové komory.<br />
Odtud pak procházíme mezi jednotlivými dřevěnými baráky až k jednomu, který je možné si<br />
prohlédnout i zevnitř. Vidíme především dřevěné pryčny, které sloužily jako postele, všechno<br />
je stísněné a tmavé. V tomto táboře také působil doktor Josef Mengele, který na svých<br />
obětech zaživa prováděl své pokusy. Tábor opouštíme za soumraku, naposledy vrháme<br />
pohled na táborovou bránu a koleje vedoucí dovnitř, za kterými se teď po nebi pomalu<br />
rozlévá rudá zář zapadajícího slunce. Jsme sklíčení, fotit se nám tentokrát nechtělo. Jen<br />
pozvolna se vracíme do reality a nesměle se začínáme bavit.<br />
Dějepisná soutěž gymnázií<br />
Muzeum železné opony Valtice<br />
Co si přečíst dál?<br />
Exkurze na hvězdárnu<br />
Cestou necestou 2024<br />
49
ESTETICKÁ VÝCHOVA – HUDEBNÍ A VÝTVARNÁ<br />
Očima a ušima, v představách i na zemi aneb Výtvarný a hudební život na Elgartce<br />
(Roman Plášek, Soňa Cupáková)<br />
Ano, vše začíná v krásných slunečných dnech podzimu, kdy zatímco hudebníci zachytávají a<br />
krotí první noty ve svém uměleckém bunkru v suterénu školy, výtvarníci dychtivi čerstvých<br />
vjemů vyráží do husovického plenéru, aby kreslili, fotografovali, frotážovali a všelijak jinak<br />
se zmocňovali poezie naší periferie. V odpoledních hodinách se schází uměnímilovní<br />
nadšenci v semináři Dějin umění, aby se vydali na dlouhou plavbu rozmanitými zátočinami<br />
výtvarné a hudební kultury. Život v umění se rozjíždí.<br />
Všemu tomu však předchází dramatický okamžik volby. Hudebník, nebo výtvarník? Prváci<br />
váhají, někteří se obávají obojího, někteří jsou múzami obdarováni ve všech směrech. A co<br />
teď? Nu, něco se risknout musí. To platí i v případě volby v druhém ročníku, kdy si zájemci<br />
o svět umění vybírají seminář se zkratkou DU, ve kterém je mimo jiné čekají i samostatné<br />
tvůrčí odborné úkoly.<br />
Ale teď už do akce. Ve výtvarce střídající se témata a techniky sledují linie projektů – tělo,<br />
prostředí, vědomí, komunikace, společnost, příroda a k tomu ty proporce a barvy a<br />
kompozice a kdovíco ještě. A pak užité umění – písmo, grafický design, architektura – aj, aj.<br />
A navíc do toho zamíchat ten nekonečný pravěk a pak třeba antiku a renesanci. Hú,<br />
Věstonická venuše tančí s Michelangelovým Davidem a v pozadí se chichotají Avignonské<br />
slečny.<br />
Podzimní landartové hrátky<br />
Prozatím se z útrob školy vinou tóny hudby klasické – chorály a moteta střídají suity<br />
i symfonie. Do zářivých árií zazní břiskný zpěv i kvíl mutujících zpěváků. Pestrý repertoár<br />
50
nabízí nespočet písní, takže výběr skladeb, který by uspokojil všechny aktéry, je občas<br />
složitý. Folk, pop, co takhle nějaká lidová píseň? A nesmíme zapomenout na oblíbený jazz.<br />
Vše probíhá v pravidelném rytmu pečlivě sledujícím hudební vývoj.<br />
Na výtvarném poli je ona pravidelnost narušována vnějšími výzvami. Zvláště neúprosní jsou<br />
agenti z peer gangu. Takže k běžné výzdobě školy ve formě obměňujících se výstav<br />
studentských děl přibývá tuhle výzdoba halloweenská a tuhle zase vánoční. Poté následují<br />
plakáty a dekorace na školní ples – vše pokud možno v šibeničních termínech. Občas je však<br />
pěkné čelit výzvám takříkajíc vyšším. Přichází různé soutěže i workshopy, na nichž je<br />
přínosné alespoň se střídajícími se úspěchy si přihřát polívčičku. A tak lze v posledních<br />
<strong>let</strong>ech vzpomínat na účast v soutěži v rámci brněnského Art weeku 2021, kde Aneta<br />
Smejkalová získala Cenu poroty. Především však na pravidelnou účast v celostátní soutěži<br />
středních škol Máš umělecké střevo, v jejímž pražském finále v roce 2022 získal tým tvořený<br />
Klárou Losovou, Zuzanou Novotnou, Anetou Smejkalovou a Hanou Štěpánovou za svoje<br />
video Svoboda volby Cenu za audiovizuální tvorbu.<br />
Trochu je nám smutno po našem skvělém pěveckém souboru Musicomania, který nás<br />
mnohokrát reprezentoval na různých akcích, ať to byly pravidelné novoroční koncerty<br />
v husovickém kostele, setkání středoškolských sborů Gymnasia Cantant, či zpěv maturantům.<br />
Posledním vystoupením dívčího sboru, který byl založen v roce 1999, byl novoroční koncert<br />
v lednu 2020. Následná covidová epidemie, která zavřela všechny školy, dlouhé měsíce<br />
neumožňovala zkoušky sboru, a tak byla jeho činnost násilně přerušena. Ale zamáčkněme<br />
slzu a doufejme, že jeho duch žije dál a bude mu navráceno tělo.<br />
Exkurze do Itálie – Pompeje<br />
Athénská škola dle Rafaela v Římě<br />
Další výzvou je bezesporu otázka, kam za uměním, kde se s ním setkávat tváří v tvář.<br />
Občasné návštěvy výstav, popřípadě exkurze po brněnské architektuře realizované v 1. a<br />
2. ročníku vystřídají od 3. ročníku v semináři Dějin umění pravidelné akce. Na podzim<br />
vzhůru po českých zemích trochu nasát regionální umění v Olomouci, Kutné Hoře nebo třeba<br />
na Vysočině. A poté do světa. Před vánočními svátky nás čeká noblesní Vídeň s její skvělou<br />
51
galerijní nabídkou i politikou. Nu a na jaře následuje týdenní toulání za sladkým uměním i<br />
životem po vybraném italském regionu. Řím, Toskánsko, Katalánie, Sicílie…<br />
A na co se mohli těšit hudebníci? Třeba na pravidelné exkurze do Janáčkova muzea, koncerty<br />
Státní filharmonie Brno, oblíbený edukační program V orchestru, kdy se vmísili hudebníci<br />
mezi posluchače. Dechberoucí zážitek. Nezapomínejme na divadelní představení, moderní<br />
ba<strong>let</strong> byl výzvou pro mnohé.<br />
Takže umění na Elgartce žije a my žijeme s ním, Snažíme se s ním žít kreativně, nechat se<br />
inspirovat, vytvářet díla a dílka, která jsou výrazem radosti, někdy i smutku, která přináší<br />
poznání, krásu i ošklivost a snad i kontakt se současným hektickým a tekutým světem. Tak ať<br />
nám ten proud tónů, zvuků a barev pěkně sviští.<br />
Naši mají umělecké střevo 2022 (Roman Plášek)<br />
Tak už je to potvrzené, dokonce černé na bílém, máme umělecké střevo. Přišla na to<br />
mezinárodní odborná porota prestižní stejnojmenné soutěže, tvořená osobnostmi z Národní<br />
galerie v Praze, Centra současného umění DOX Praha, Moravské galerie v Brně a Národní<br />
galerie v Bratislavě doplněná současnou umělkyní Olgou Krykun. Abychom byli přesnější,<br />
tak múzami políbené jsou především členky tvůrčí skupiny z 2.B, která se skládá z Kláry<br />
Losové, Zuzany Novotné, Anety Smejkalové a Hany Štěpánové. Za svoje video Svoboda volby<br />
získali Ocenění za audiovizuální tvorbu a jejich dílo je v současných dnech vystavené<br />
v našem největším centru současného umění.<br />
Náš úspěšný umělecký tým při prezentaci svého filmu<br />
Ale cesta do finále, které se konalo 20. 5. 2022 v centru DOX v Praze, nebyla krátkodobou<br />
záležitostí. Soutěž je koncipována tak, aby motivovala tvůrčí týmy ke spolupráci na<br />
několikaměsíčním projektu. Proces se začal už na podzim, kdy jsme ohmatávali téma<br />
52
z různých stran a skicovali naše možné přístupy k němu. Později vykrystalizovaly jednotlivé<br />
projekty, z nichž jsme pro semifinálové kolo, konané v Moravské galerii v Brně, vybrali dva<br />
týmy. Kromě již zmiňovaného to byla ještě skupina z 2. A tvořená Adélou Blatnou, Zdenkou<br />
Dachovou, Štěpánkou Horkou a Barborou Tobešovou.<br />
V kvalitní konkurenci moravských škol naše skupina z 2. B porotce zaujala a postoupila do<br />
pražského finále. Členky ale nadále pracovaly, i pod vlivem rad a doporučení porotců, na<br />
finalizaci videa, která proběhla během května. A pak už jsme se rozjeli do Prahy, vzali jsme<br />
to však přes Kutnou Horu, kde jsme načerpali inspiraci a zážitky jak ze středověkého a<br />
barokního umění, tak ze skvělých sbírek moderního umění v Galerii středočeského kraje<br />
(GASK). Fanynkami byly a mentální podporu poskytly studentky semináře dějin umění.<br />
Ve finálové klání porota ocenila dotaženost díla i celkově tvůrčí schopnosti našich umělkyň,<br />
které je dovedly k vytvoření takovéhoto videoartového projektu. Natáčení probíhalo v různých<br />
prostředích, střídají se zde městské reálie s přírodními, točilo se v dopravních prostředcích a<br />
to vše doplňují interiérové scény. Následovala náročná fáze střihu, synchronizace se zvukem<br />
a hudbou i digitální úprava obrazu. Video je esencí pocitu z určité nekonečnosti labyrintu<br />
voleb, který před nás současný svět staví. Hlavní postava bloudí matrixovým vírem možností<br />
ne nepodobna Komenského poutníkovi, aby nakonec… Nuž, necháme interpretaci laskavému<br />
divákovi, neboť ctíme určitou míru tajemství a nedořečenosti. A i za ni děkujeme našim<br />
reprezentantkám.<br />
Dopis Ježíškovi aneb Reportáž z novoročního koncertu 2020 (Jan Křeček)<br />
Milý novoročně koncertní Ježíšku!<br />
Já vím, že neexistuješ a že jsem si Tě právě vymyslel. Že Ti správně patří Vánoce. Jenomže<br />
mně by ses teď hodil v novoročně koncertním provedení. Víš co? Budeme oba předstírat! Já,<br />
že existuješ a že si tohle psaní přečteš, Ty, že existuješ a že se podle něj zachováš.<br />
Jak víš, i <strong>let</strong>os proběhl tradiční novoroční koncert našeho gymnázia, tentokrát 12. ledna 2020<br />
a opět to bylo v husovickém kostele Nejsvětějšího Srdce Páně. A k tomu se váže moje první<br />
prosba: nemohlo by, prosím pěkně, sněžit? Nemusí to být taková vánice jako loni, ale ono je<br />
s tím sněhem v zimě všechno hezčí.<br />
Kromě sněhu bylo mnohé jako loni. Vše opět uváděl Martin Gaideczka (vyřiď mu, prosím,<br />
aby ještě o špetičku zpomalil, pak to bude ideální), s proslovy opět vystoupili jak paní<br />
ředitelka Petra Šperková, tak pan farář Ignác – a objevily se i mnohé loňské umělecké duše.<br />
Eliška Chylíková, Lada Šturmová, Adam Kukačka, Tomáš Maleček, Gabriel Štěpánek,<br />
Ondřej Sedlák, Natálie Petlachová, Eva Pospíšilová, Jaroslav Rataj a Vojtěch Pavlík.<br />
A kdybych měl vyjmenovat všechny sboristky, budeš to číst ještě zítra!<br />
53
Sem patří moje druhá prosba. Občas se něco nepovede. To je v pořádku, koncerty jsou živá<br />
vystoupení a ta jsou specifická občasnými nedostatky. Někdy se houslistům třesou ruce,<br />
člověku občas ujede nota. Tak kdybys mohl zařídit, aby všechny účinkující přešla nervozita.<br />
Nejsou to profesionální hudebníci, alespoň většina z nich ne. A přesto předvádějí takřka<br />
profesionální výkony! Jen… jedna konkrétní prosba: kdybys mohl, prosím pěkně, naladit to<br />
violoncello, bylo by to po těch třech <strong>let</strong>ech moc fajn.<br />
Z novoročního koncertu<br />
Ale sboru se to, myslím, moc povedlo, co říkáš? Líbilo se mi, jak se na začátku rozezpíval na<br />
Adeste Fideles, pak si dal české koledy, abychom uzavřeli vánoční čas, a následovaly<br />
modernější a modernější slavnostní a vánoční písně složené slavnými skladateli, ať to byl<br />
César Franck, ať to byl Léo Delibes. A ten Martinů na závěr, to byla pecka, co? Myslím, že<br />
Lada Šturmová s každým koncertem roste. Obzvlášť když dá do hlasu trochu sílu, rozezní to<br />
celý kostel a je radost to poslouchat. Vždycky mě mrzí, že to neudělá i Adam Kukačka. Hlas<br />
by na to snad měl – ale přes ty kostelní reproduktory určené na kázaní se to moc poslouchat<br />
nedá.<br />
Vlastně ani nevím, proč Ti to všechno píšu, když to stejně víš. Psaní Ježíškovi totiž existují za<br />
jediným účelem: něco si přát. Snad nemám nadnesené požadavky, ale kromě výše uvedeného<br />
bych si do třetice všeho dobrého přál, aby měly všechny školy tak hezké novoroční koncerty,<br />
jaké máme my. Tak za mě pochval paní profesorku Cupákovou a všechny účinkující, i ty, ke<br />
kterým mám drobné výhrady. A kdybychom se všichni za rok ve zdraví sešli, bylo by to také<br />
moc pěkné.<br />
Tvůj novoročně koncertní posluchač<br />
54
V orchestru (Soňa Cupáková)<br />
Filharmonie Brno připravila pro studenty středních škol netradiční edukační projekt.<br />
Hudebníci tentokrát neseděli na vyvýšeném pódiu, ale v sále mezi diváky, tedy mezi studenty.<br />
Orchestr byl rozmístěn po celém prostoru sálu Besedního domu a na samotných posluchačích<br />
bylo, aby se posadili, kam je jim libo.<br />
Program koncertu sestavili pořadatelé z díla Bedřicha Smetany. Volba skladatele byla jasná.<br />
Letošní hudební rok je ve znamení české hudby a právě Bedřich Smetana má výročí hned<br />
dvojí. Narodil se totiž v roce 1824 a o šedesát <strong>let</strong> později v roce 1884 zemřel. Na jeho počest<br />
významné světové orchestry zahajují každoročně prestižní festival Pražské jaro autorovým<br />
cyklem symfonických básní Má vlast. Takže výběr skladatele i skladby nebyl náhodný. Jedním<br />
z hostujících dirigentů Státní filharmonie je v tomto roce dirigent z Indie – Debashish<br />
Chaudhuri. Myslím, že většina studentů slyšela jeho jméno poprvé, o to více tedy mnohé<br />
překvapil vyprávěním, jak se do české hudby během svého studia zamiloval a jak se těší na<br />
každou skladbu Bedřich Smetany i Antonína Dvořáka, kterou může před obecenstvem<br />
dirigovat. Musím říci, že si získal celý sál nejen svým vyprávěním. Posluchači byli překvapeni<br />
soustředěným výkonem, profesionálním souzněním s hráči orchestru a mnozí litovali, že<br />
koncert trvá jen hodinu. A co jsme z Mé vlasti slyšeli? Tentokrát nepadla volba na známou<br />
Vltavu, ale zazněly části Tábor s chórem Ktož jsú boží bojovníci a závěrečný Blaník.<br />
A reakce našich studentů z řad prvních ročníků?<br />
„Osm <strong>let</strong> hraji na housle, tak jsem zamířila ke smyčcové sekci. Byli výborní, sehraní,<br />
reagovali na sebemenší pokyn dirigenta.“<br />
„Moc se mi líbilo, že jsme mohli seděli s hudebníky v sále, to jsem jsem ještě nezažil.“<br />
„Besední dům jsem navštívila poprvé, s rodiči chodíme spíš do divadla. Nádherná budova,<br />
výborné výkony dirigenta i orchestru.“<br />
„Nejvíce mne zaujal dirigent. Neuvěřitelně se soustředil, na hráče se usmíval, dokonce to<br />
vypadalo, že je rád, že tentokrát hraje pro mladé publikum.“<br />
Vyčerpáni uměním<br />
Kutná Hora 2022<br />
Co si přečíst dál?<br />
3. B v Moravské galerii<br />
Novoroční koncert 2019<br />
55
TĚLESNÁ VÝCHOVA (Jiří Weidenhöfer)<br />
Tělocvik, to je cesta sportovních úspěchů a pohybových aktivit, které se snažíme opakovat<br />
a cizelovat, ačkoliv víme, že pro jednoho každého studenta je to vždy unikátní<br />
a neopakovatelný zážitek. Posledních pět roků bylo ale přinejmenším neobvyklých.<br />
V <strong>let</strong>ech 2019 a 2020 to ještě šlo. Futsalový tým ovládl městský turnaj, zajeli jsme si se<br />
zájemci na řeku Salsu a na lyže na Hochzillertal v Rakousku, třeťáci se povinně „vyřádili“ na<br />
cyklokurzu na italské Elbě nebo českém Krkavci. V lednu 2020 odjeli prváci na lyžák do<br />
Petříkova… a to byl na dlouhou dobu poslední sportovní počin, neboť přišel covid, zavření<br />
škol a mimořádná opatření.<br />
První vlaštovkou návratu do normálu byl konec školního roku 2020/2021. 28. června se totiž<br />
uskutečnil sportovní den v areálu Nové Zbrojovky. Zúčastnili se studenti i vyučující, bylo<br />
poznat, že pohyb na vzduchu chyběl, stejně tak společné hry a aktivity, prostě „blbnutí“.<br />
V září 2022 jsme ve spolupráci s Českou školní inspekcí testovali žáky, abychom zjistili, jak<br />
jsou na tom s fyzičkou po covidu, a také jsme začali obnovovat kurzy: třeba cyklokurz<br />
v Pasohlávkách nebo lyžování v rakouském Zillertalu.<br />
Lyžařský kurz v Alpách<br />
No, a od té doby už to zase celkem jde. Prváci byli v Petříkově a Peci pod Sněžkou na lyžáku,<br />
v květnu 2023 a 2024 jeli zájemci na výběrový vodácký kurz na Vltavu, pro třeťáky<br />
organizujeme cyklokurzy (naposledy v Pasohlávkách a Jedovnicích), pro všechny jsou tu<br />
pravidelné sportovní aktivity v hodinách tělesné výchovy.<br />
56
Sportovní cyklistický kurz v Pasohlávkách<br />
Naši studenti jsou úspěšní zejména ve futsalu, ping pongu a florbalu. Dívčí družstvo stolních<br />
tenistek (Monika Leitnerová, Zuzana Žampachová a Šárka Mlečková) se pravidelně<br />
umisťovalo na předních příčkách okresního turnaje. V době psaní tohoto článku hýbe školou<br />
úspěšně tažení florbalistek, které postoupily do republikového finále. Jak se v něm umístí, to<br />
v tuto chvíli ještě nevíme.<br />
Vodácká (j)elita na Vltavě (Kamila Kučerová)<br />
Sportovní výběrový kurz na Vltavě v květnovém termínu roku 2022 jsme si nechali „ušít na<br />
míru“ firmou Inge – Outdoor a jsme za to my všichni kurzovníci rádi! Michal s Radkem se<br />
nás ujali od úterý do pátku a strávili jsme s nimi skvělý čtyřdenní vodácký zážitek, neboť<br />
slovy studenstva: „Instruktoři byli opravdu skvělí. Díky nim jsme zvládli bez problému sjet<br />
veškeré jezy. Velmi se mi líbila jejich profesionalita. Bylo vidět, že je to s námi baví.<br />
I biologické a podobné vsuvky, které nám během plavby říkali, byly opravdu přínosné. Dále<br />
bylo hezké, když jsme se mohli pohodlně posadit a jen poslouchat zvuky přírody během<br />
soulodění. Byl to opravdu neskutečný a nezapomenutelný zážitek!“ A taky: „Oba instruktoři<br />
byli značně sympatičtí a měli pochopení i pro méně schopné kanoisty, jako například pro<br />
mne. Michal nade mnou nezlomil hůl a s velkým zapálením mě učil všemu možnému (kromě<br />
toho, jak správně řídit loďku, i zajímavostem o řece a jejím okolím), až jsme se nakonec<br />
prokousali i ke kameni úrazu, aneb k tomu, jak býti zadákem, což jsem se nakonec jakžtakž<br />
naučila.“ A do třetice všech pochval: „S instruktory jsem byla maximálně spokojená. Moc se<br />
57
mi líbilo, že nám vše hezky vysvětlili a dokázali program hezky ‚osvěžit‘, aby to udělali něčím<br />
zajímavé.“<br />
Se studenty, my učitelé, naprosto souhlasíme a přidáme pochvalu za bezproblémovou<br />
organizaci se zajištěním ubytování a stravy v kempech. Začínám věřit, že i to počasí kluci<br />
zvládli objednat:-)<br />
A co lze zvládnout od pondělí do pátku na Vltavě v úseku Vyšší Brod – Boršov?<br />
Sjet neskutečných 70 km na kánoích Vydra!<br />
Během plavby se naučit základní vodácké záběry k řízení lodi!<br />
Být zadákem i háčkem během jednoho úseku!<br />
Zvládnout lehčí trému při překonávání nevyzpytatelných jezů!<br />
Zachránit sám sebe, když se s lodí převrhnu!<br />
Zachránit loď, pádla a barel, když se s lodí převrhnu!<br />
Zažít Český Krumlov bez náporu turistů!<br />
Jíst guláš a polévku v nádobí z plastu!<br />
Hrát aktivity i pasivity při soulodění!<br />
Splynout s přírodou a kochat se! (medaili za kochání získala posádka Franta s Lubou)<br />
A v neposlední řadě fungovat jako parta!<br />
Ahóóój z Vltavy<br />
58
Holky si zahrají republiku ve florbale (Markéta Slováčková)<br />
V pondělí 29. 4. 2024 se naše florbalistky v Blansku utkaly s týmy OA Havlíčkův Brod a OA<br />
Choceň v kvalifikaci o postup na Mistrovství republiky středních škol.<br />
Oproti krajskému finále byly zápasy vyrovnanější, stály děvčata více sil a tentokrát to taky<br />
mnohem víc bolelo. Holky se nezalekly ani toho, že hned v úvodu prvního zápasu došlo ke<br />
zranění, následně poprvé v průběhu kol hned v úvodu prohrávaly. Za neutuchající hlasité<br />
podpory fanoušků z řad maturantů ze 4. B, kteří neváhali přijet holky podpořit, zápas otočily<br />
a vybojovaly vítězství. Choceň jsme porazili 3:1.<br />
Havlíčkův Brod měl ve svém týmu podstatně víc florbalistek než my, včetně brankářky. Věděli<br />
jsme, že nám stačí remíza, abychom získali jistotu postupu, ale síly ubývaly a vidina úspěchu<br />
v podobě postupu vnesla do týmu i trochu nervozity. Utkání začalo naším vedením, ale<br />
soupeřky během chvilky srovnaly skóre. Do závěrečných 8 minut jsme vstupovali za stavu<br />
2:2. Naše holky už byly hodně vyčerpané, přesto našly poslední zbytky sil a v úvodu poslední<br />
části se ujaly vedení. Soupeřky se snažily výsledek ještě zvrátit, ale po jejich chybě a<br />
nedorozumění při rozehrávce u naší branky holky z rychlého protiútoku skórovaly a výsledek<br />
4:2 už se jim do konce zápasu podařilo uhájit.<br />
Obrázek 1: Druhé v republice!<br />
Zápasy v kvalifikační skupině byly skutečně velmi vyrovnané, o to větší radost máme<br />
z vybojovaného postupu. Nutno říct, že ve chvílích, kdy se zápasy „lámaly“, hrála důležitou<br />
roli podpora našich fanoušků, kterým holky v závěru udělaly za odměnu mexickou vlnu.<br />
59
Vítězství v kvalifikační skupině znamená, že si za dva týdny zahrajeme v Brně republikové<br />
finále, kterého se zúčastní šest nejlepších středoškolských florbalových týmů z ČR. Je důležité<br />
připomenout, že tým nastoupí v nejsilnější možné sestavě včetně maturantek, které přislíbily<br />
reprezentovat naše gymnázium přesto, že se finále hraje v týdnu před ústními maturitami.<br />
Ještě jednou gratulujeme celému týmu! Jsme na vás pyšní a ve finálovém turnaji přejeme<br />
hodně štěstí. Věříme, že v Brně nás přijde podpořit ještě mnohem početnější skupiny fanoušků<br />
z našeho gymnázia.<br />
Doplnění: i ve finálovém turnaji byla děvčata úspěšná, tým skončil těsně druhý.<br />
Lyžařský kurz 2024<br />
Co si přečíst dál?<br />
Kurz první pomoci<br />
Taneční video z cyklokurzu 2021<br />
Sportovní kurz Vltava<br />
Kurzy první pomoci<br />
60
DRAMATICKÝ KROUŽEK A SEMINÁŘ TVŮRČÍHO PSANÍ<br />
Pět <strong>let</strong> s dramaťákem a tvůrčím psaním (Jan Křeček)<br />
Za normálních okolností jsou dramatický kroužek a seminář tvůrčího psaní dvě zcela<br />
oddělené entity. Jenomže my musíme mít vždycky něco extra. Dramaťák a tvůrčí psaní<br />
koexistují, doplňují se a hádají se o své místo v pondělních odpoledních hodinách. A z toho<br />
plynou různorodé výsledky. Co se tedy dělo? Z divadelních záležitostí jsme ještě v červnu<br />
2019 stihli premiéru dvou studentských představení, jednoaktovky Strom dle scénáře Martina<br />
Gaideczky (kde si autor zahrál i jednu z hlavních rolí) a voicebandový výstup na téma Sto <strong>let</strong><br />
GE.<br />
Poetický gang na Halasově Kunštátě<br />
Věcí spojených s výročím bylo ostatně vícero. Se studenty jsme dumali, jak přispět pomocí<br />
tvůrčího psaní – a vymysleli jsme sborník. Ale ne ledajaký, ne školní sborníček vázaný<br />
pokoutně doma, ale regulérní knihu s ISBN, s obálkou, s tiráží – a se zajímavými hosty. Již<br />
v roce 2018 jsme si pozvali brněnské autory, aby nám něco řekli o psaní, abychom se poučili<br />
a inspirovali. Každý z pozvaných nám posléze přispěl i do almanachu, jmenovitě Arnošt<br />
Goldflam, Vít Slíva, Martin Reiner, Michal Přibáň a Dora Kaprálová. Autorská čtení měla<br />
takový úspěch a dosah, že jsme se domluvili na spolupráci s dalšími školami a v roce 2019<br />
začal projekt „Autorská čtení na brněnských gymnáziích“. Tentokrát již bez sborníku, ale<br />
zato v různých prostorech: na Gymnáziu Křenová vystoupil Milan Uhde, na Gymnáziu<br />
Slovanské náměstí Michal Ajvaz, na Klasickém a španělském gymnáziu v Brně-Bystrci<br />
Tomáš Zmeškal a u nás na Elgartce Petr Hruška.<br />
Sborník se ovšem sám neudělá. Měli jsme texty, měli jsme cíl, ale potřebovali jsme peníze.<br />
Podařilo se nám je vybrat přes crowdfundingovou kampaň na webu HitHit, díky<br />
přispěvatelům jsme vydali a v únoru 2020 pokřtili sborník Nesmazáno. Byl hotový již na<br />
podzim, ale hlavní strůjce celé akce a pisatel těchto řádků byl tou dobou na jednosemestrální<br />
61
stáži na univerzitě v anglickém Bristolu. Ve výuce češtiny a dramaťáckých aktivitách jej<br />
zastoupila Jitka Hejlová, která se studenty připravila další tradiční projekt: Den poezie.<br />
Poeticko-divadelní pásmo s názvem Elgartiana: S očima dokořán mělo premiéru i derniéru<br />
23. listopadu 2019.<br />
Křest sborníku Nesmazáno a jeho spoluautoři<br />
A pak přišel covid, se kterým všechny budované aktivity na nějaký čas zanikly. Společně<br />
s Jitkou Hejlovou jsme se pokusili studenty inspirovat, vytvořili „Dramaťáckou výzvu“ a<br />
natočili krátkou loutkovou pohádku s plyšovými sovami, ale nikdo se nepřidal. Pak se ovšem<br />
studenti začali ptát, proč vlastně není tvůrčí psaní, takže jsme seminář v dubnu 2021 v online<br />
prostoru obnovili. A ve školním roce 2021/2022 už zase něco dělat šlo. Zvládli jsme jednak<br />
další Den poezie, tentokrát na dantovské téma, proto pod názvem Dante a ti druzí, navázali<br />
jsme také spolupráci s centrem Kociánka a zvládli dva literární workshopy a jeden pouliční<br />
flashmob.<br />
Den poezie – interaktivní Dante<br />
62
V listopadu 2022 se Den poezie zase trochu proměnil, vytvořili jsme pásmo Historky<br />
z <strong>Elgartky</strong>, které se inspirovalo principem audiowalk: návštěvníci chodili po větších<br />
skupinkách s průvodcem a pozorovali příběh fiktivní studentky našeho gymnázia, ovšem<br />
tentokrát jsme vyšli i mimo zdi školní budovy a podívali jsme se například do husovického<br />
kostela.<br />
Den poezie 2022<br />
Abychom dohnali, co jsme zameškali, rozhodli jsme se ve školním roce 2022/2023 uspořádat<br />
hned dvě série autorských čtení na brněnských gymnáziích. Prvním na podzim 2022 jsme<br />
navázali na předchozí „mužské“ čtení a pozvali pouze spisovatelky, jmenovitě Vendulu<br />
Borůvkovou, Terezu Kadečkovou, Irenu Douskovou, Kláru Goldstein a Kateřinu<br />
Koutníkovou, na jaře už trochu bez koncepce vystoupili Vít Slíva s Jiřím Trávníčkem, Jan<br />
Štifter, Kamila Hladká, Pavel Tomeš a nakonec u nás Pavel Bareš s Jiřím Štěpánem.<br />
Ve školním roce 2023/2024 jsme vynechali Den poezie, ale zato jsme se pustili do<br />
dramatické tvorby. V březnu tak měly premiéru hned dvě hry: Houbaři podle scénáře Martina<br />
Mlečky a Fronta podle románu Vladimira Sorokina. Zatímco Fronta je experimentální<br />
romány tvořený pouze replikami lidí, kteří čekají na jakousi blíže neurčenou komoditu,<br />
Houbaři pojednávali o tématu ryze aktuálním: o zrodu a rozšíření covidu v lesích poblíž<br />
Soběšic, o jedné nepřesvědčivé mykologické procházce a o dezinformacích a jejich zneužití.<br />
63
Tak co mají? – divadelní představení Fronta<br />
Uvidíme, co přinesou další roky. Určitě chystáme další Dny poezie, určitě budou další<br />
autorská čtení, snad se zase podíváme na Halasův Kunštát na Vysočinu a kdo ví, třeba přijde<br />
i další kniha…<br />
Co si přečíst dál?<br />
Den poezie 2021: Dante a ti druzí<br />
Inscenace dramatického kroužku<br />
Poetický FlashMob s Kociánkou<br />
Záznam inscenací: Fronta, Houbaři<br />
Elgartka je spolupořadatel autorských<br />
čtení<br />
64
PEER<br />
Peer (Tereza Dítětová)<br />
Peerská organizace, tvořená studenty školy, působí na gymnáziu Elgartova již od r. 2007,<br />
většinu času své existence pod vedením pana učitele Odstrčila. Pomáhá vytvářet dobré klima<br />
ve škole, a to zejména díky akcím, které se peerům daří organizovat. Namátkou adaptační<br />
kurzy pro první ročníky v RS Meziříčko, Suit Up Day, vánoční den se speciálním zvoněním,<br />
fotokoutkem a vánoční poštou, valentýnskou poštu a v <strong>let</strong>ošním roce třeba Halloween,<br />
studentské prezidentské a parlamentní volby a dny bláznivého oblékání.<br />
Adaptační kurz<br />
Suit up day<br />
V roce 2022 se také uskutečnila sbírka pro ukrajinské uprchlíky a adaptační den pro ZŠ<br />
s cílem pomoci integrovat ukrajinské děti do českého kolektivu. Peeři také provádí<br />
návštěvníky po škole v rámci Dne otevřených dveří.<br />
Den pro ukrajinské uprchlíky<br />
65
Mezi největší a nejoblíbenější, avšak organizačně nejnáročnější akce patří tradiční školní<br />
ples, kdy je třeba zařídit vše od pronájmu prostor přes tombolu až po výzdobu. Letos byl po<br />
mnoha <strong>let</strong>ech součástí i maturitní ples čtvrtých ročníků.<br />
Studentský ples 2024<br />
Další takovou akcí je ElgFest na konci školního roku s vystoupeními studentských kapel, od<br />
roku 2022 pořádaný v areálu Nové Zbrojovky.<br />
Hobluj! – ElgFest<br />
Samotní peeři se každým rokem účastní pětidenního peer kurzu, kde se učí pracovat nejen<br />
s ostatními, ale i sami se sebou, což se jim zúročí v září při vedení adaptačního kurzu.<br />
A co peer znamená pro peery samotné?<br />
„Peer je skvělá skupina úžasných lidí, kteří se rádi podílejí na organizaci školních akcí.“<br />
„Peer je pro mě místo, kde společně s partou lidí organizujeme všelijaké školní akce,<br />
v jejichž rámci můžu rozvíjet své organizační schopnosti a veřejný projev.“<br />
„Peer pro mě moc znamená, díky peeru jsem poznala hodně fajn lidí napříč ročníky.“<br />
66
„Peer je pro mě zářivý plamen pochopení a rodinné lásky s jedinečnou možností<br />
seberealizace a aktivitou v kolektivu, v krbu Gymnázia Brno, Elgartova. Co je krb bez<br />
ohně?“<br />
Adaptační kurz 1. ročníků 2022<br />
V pondělí 5. 9. 2022 odjeli naši noví prváci na třídenní adaptační kurz, který se uskutečnil<br />
v areálu RS Meziříčko.<br />
Mezi pečlivé přípravy na pořádání adapťáku patří hlavně přípravně-školící peerkurz, na<br />
kterém vždy probereme náplň kurzu a rozebereme si úskalí jednotlivých aktivit. Ovšem nelze<br />
se připravit na všechny možnosti, vždy je nutná nějaká improvizace.<br />
Program startoval hned po příjezdu, kdy jsme začali se seznamovacími aktivitami, během<br />
nichž se celá třída poznala, zjistila zájmy ostatních. Odpoledne se pokračovalo přes různé<br />
problémovky, kde se třídní kolektiv učil spolupráci a poznání svých možných rolí ve třídě.<br />
Vrcholem prvního dne byla třídní divadla. Je vždy zajímavé pozorovat, jak děcka, která se do<br />
té doby neznají, zvládnou přichystat úžasná představení. Druhý den jsme pokračovali dál<br />
problémovkami, při kterých se třídní kolektiv dokáže skvěle stmelit. Odpoledne se jednotlivé<br />
třídy setkaly na společné hře Černé zlato, při které šlo nádherně pozorovat jejich zapálení do<br />
hry. Poslední den byl věnován důvěrovkám, při kterých prváci poznali, že svým spolužákům<br />
mohou důvěřovat a spolehnout se na ně.<br />
Atmosféra třídního kolektivu se za tři dny výrazně změnila a povedlo se nastartovat dobré<br />
klima ve třídě. Doufám, že účastníkům vydrží po celé čtyři roky.<br />
Celý program vedeme my, starší spolužáci, takže noví studenti mj. poznají, že se v případě<br />
jakéhokoliv problému na kohokoliv z nás mohou kdykoliv obrátit.<br />
Musím říct, že organizace programu na adapťáku je opravdu náročná a znamená občas jen<br />
tři hodiny spánku, ale i tak jsem si ji moc užil. Bylo zajímavé si vyzkoušet adapťák i z druhé<br />
strany a navíc jsem si našel přátele v novém ročníku prváků.<br />
Erik Valenta<br />
Adaptační kurz 2022 z mého pohledu vynikl dnes už tradičním přístupem peer to peer. Tedy<br />
tím, že veškeré aktivity vedli pro začínající prváky starší studenti. Už na základě mé<br />
zkušenosti z loňského roku vnímám, že tento způsob vytváří neformální atmosféru. Zároveň<br />
jsou seznamovací aktivity efektivnější, když jsou připravovány od vrstevníků pro vrstevníky.<br />
Ve třídě, kterou jsem vedl s ostatními organizátory (peery) já, jsme ovšem také napomohli<br />
zapojení třídního učitele do kolektivu – studenti se tak mohli například zeptat téměř na<br />
67
cokoliv profesora, který je bude provázet další čtyři roky.<br />
Díky lepší koronavirové situaci jsme také svobodněji mohli pracovat se seznamováním<br />
prváků mezi třídami. Kromě klasického zpívání u ohně, si také studenti navzájem hráli<br />
divadlo nebo se všech 90 lidí utkalo v „celoadapťákové“ aktivitě, kde měli pro svoji třídu<br />
získat co nejvíc bodů. Obvyklým překvapením a jedním z prvních společných zážitků byl také<br />
večerní ohňostroj.<br />
Jako organizátora mě nejvíce potěšilo, že i po adapťáku jsem měl možnost se s prváky bavit a<br />
také jsem jim mohl pomoct s rozkoukáváním se na nové škole.<br />
Jiří Bezoušek<br />
Z reakcí našich prváků:<br />
Adapťák nám pomohl se sblížit se třídou. Už jsem se nebála s někým ze spolužáků mluvit a<br />
užili jsme si hodně srandy. Peeři nám pomohli se seznamováním, takže už všichni známe<br />
navzájem svoje jména a nejsme si cizí. Proběhlo plno zábavných her a z nich nám zůstalo<br />
plno vzpomínek.<br />
Je super, že program vedou peeři, naši starší spolužáci, protože po těch úžasně strávených<br />
třech dnech nezmizí, ale budeme mít možnost je potkávat po zbytek studia.<br />
Adapťák 2022<br />
68
PROJEKT NAČASE (Jan Křeček)<br />
Studenti jsou mnohdy velmi aktivní lidé. A když svoji aktivitu projeví na vhodném místě,<br />
dějí se věci! Z iniciativy Jiřího Bezouška (maturant 2024), Aleny Rašové (maturantka 2024) a<br />
Daniela Krajíčka (maturant 2023) vznikl projekt s názvem Načase, který se pokouší přivést<br />
na střední školy témata, která ve výuce chybí a která jsou pro dnešní mladé lidi důležitá.<br />
Plakát projektu<br />
NEHASIT! HOŘÍM!<br />
rozhovor Aleny Rašové s Jiřím Bezouškem<br />
Během podzimních měsíců <strong>let</strong>ošního školního roku proběhly první přednášky cyklu Načase,<br />
projektu, jehož jsi byl hlavním iniciátorem i organizátorem. S čím vším musí člověk při<br />
realizaci podobně velkého projektu počítat? S jakými věcmi je potřeba se předem obeznámit?<br />
Na začátku je podle mě nejdůležitější si daný nápad zapsat, a to skutečně do detailů. Prvotní<br />
nadšení může velmi snadno opadnout a člověk také rychle zapomíná, jak to vlastně myslel,<br />
jaká byla jeho původní představa. Dále je nezbytné probrat nápad s lidmi, kteří vám dají<br />
upřímnou zpětnou vazbu. Nemusí to být nutně kamarádi, protože ti vám častokrát ze slušnosti<br />
řeknou, že se jim nápad líbí. To ale k ničemu není. Do realizace nápadu investujete desítky<br />
hodin času a potřebujete vědět, že to nebude zbytečné.<br />
Když uděláte tento, možná nejtěžší první krok, je potřeba plánovat. S vědomím, že organizace<br />
nikdy nejde podle plánu. Jedna projektová manažerka se mě jednou s úsměvem ptala:<br />
„Dělala jsem 500 takových akcí, víš, kolik z nich šlo podle plánu? Dvě.” Řídím se heslem<br />
mého známého: „Věci nejdou podle plánu, ale pokud neplánuješ vůbec, je to katastrofa.”<br />
69
Obraceli jste se v rámci Načase na nějaké neziskové organizace či instituce? Je snadné dostat<br />
projekt do veřejného povědomí?<br />
Oslovili jsme desítky kontaktů, měli jsme na tuto komunikaci přímo vyhrazený speciální tým<br />
vedený Theem Zdráhalem. Díky tomu naše plakáty visely na různých středních školách,<br />
v knihovnách, divadlech nebo kavárnách. Zároveň jsme rozeslali tiskovou zprávu médiím, což<br />
je taková specifická zpráva určená novinářům. O Načase tak padlo slovo i v Českém rozhlase<br />
Brno, v Radiu Proglas nebo ve cvičném médiu Stisk Masarykovy univerzity.<br />
V zásadě je podle mě důležité, aby byla hlavní myšlenka trefně pojmenovaná, aby vzbudila<br />
zájem a lidé ji jen tak nepřešli očima. To je samo o sobě výzvou a zformulovat hlavní motto<br />
může trvat hodiny. Zároveň si troufám říct, že žádný z projektů, na kterých jsem pracoval, by<br />
nebyl úspěšný, kdyby neměl dobrý design. Měl jsem štěstí, že jen pár lavic ode mě si už<br />
v prváku sedla Anet Smejkalová, která (nejen) mým projektům umí dodat úplně novou<br />
hodnotu, protože její grafika vypadá prostě skvěle.<br />
Proč diktátoři?<br />
Je lepší pracovat na projektu v týmu, nebo sám? Jaká jsou úskalí týmové práce? Jaké výhody<br />
naopak přináší?<br />
Podle mě velmi záleží na daném projektu. Doporučuji položit si otázky typu: „Kolik času by<br />
zabralo uvést ostatní do mého nápadu? Jak moc by mi byli schopni pomoct?”<br />
Pokud je váš nápad něco velmi specifického, například chcete ostatní učit zásady první<br />
pomoci, protože je to váš koníček, pak může být efektivnější pracovat sám. To neznamená, že<br />
byste ostatní nepotřebovali – bez opory blízkých se podle mě obejde málokdo, nepotřebujete<br />
ale nutně organizační tým.<br />
Na druhou stranu, pokud se pustíte do něčeho většího, do projektu, který zahrnuje více druhů<br />
povinností, pak je týmová spolupráce z mého pohledu účinnější. Těch povinností je hodně,<br />
pro představu: musíte být kreativní, vymys<strong>let</strong> propagaci, která zaujme, zvládnout psát emaily<br />
tak, aby měly hlavu a patu, umět se svým nápadem vystoupit, prezentovat ho, nezapomínat na<br />
70
finance, aby se nikde nic neztratilo, být schopný připravit obsah na sociální sítě – tedy máte<br />
před sebou strašně moc úkolů a každý z nich vyžaduje úplně jiné dovednosti. A ano, tohle<br />
všechno můžete dělat sami. Ale ne dlouho. Pokud vás organizace nemá úplně zničit, je podle<br />
mě zásadní předávat úkoly dalším.<br />
Pro mě osobně je potom velmi důležité si připomínat, že bez týmu bych nikdy sám nic<br />
nezvládl. Neměl bych možnost vést tak skvělou akci, kdyby nebylo mnoha dalších ochotných<br />
lidí, kteří se ve svém volném čase rozhodli zapojit.<br />
Může své studenty v podobných projektech podpořit škola, kantoři? Jak? Je něco<br />
konkrétního, co jste (nebo byste) v tomto ohledu ocenili?<br />
Myslím, že tady to je celkem jednoduché – nabídnout pomoc. Říct: slyšel jsem, že děláte na<br />
tomhle, je to zajímavé, kdybyste se chtěli o něčem poradit, klidně se stavte. Tento zájem nám<br />
myslím mnohokrát dodal sílu. Nemusí se jednat jen o učitele, ale třeba i o další zaměstnance<br />
školy. Jsme studenti, spoustu věcí se teprve učíme. Pokud vám tedy někteří nabízejí pomoc,<br />
jak akci udělat lépe, je to pro rozumného organizátora dárek.<br />
Konkrétně naše škola nás podpořila finančně, za což jí děkujeme.<br />
Načase je prozatím největším, ale rozhodně ne prvním z tvých projektů. Kde bereš nápady?<br />
Inspirují tě nějaké jiné (studentské) projekty?<br />
Na začátku je vždycky nějaký problém. Něco vás jednoduše trápí a vy si říkáte, že je škoda, že<br />
nemáme tohle a tamto a neděláme něco jinak. V tomto bodě avšak aktivita u hodně lidí<br />
skončí. U stěžování si. Na české školství si stěžuje každý druhý (nadsázka). Velký rozdíl<br />
potom nastane, když si člověk položí otázku: „Tak co s tím uděláme?“<br />
Tuto otázku se snažím pokládat i já. Nápadů mám hodně a naučil jsem se, že je důležité<br />
nečekat na ten nejdokonalejší. Myslím, že několik hezkých akcí se mi už povedlo, ale naprostá<br />
většina mých nápadů byla úplně mimo. Paradoxně díky tomu, že nevyšly, jsem se pak mohl<br />
posunout dál. V následujících <strong>let</strong>ech určitě ještě vymyslím pár naivních projektů, nápadů,<br />
kterým se s odstupem času zasměju. A je to úplně normální.<br />
Jaké to je věnovat čas osobnímu projektu a zároveň stíhat školní povinnosti?<br />
Je to náročné. Víte, že vás v následujícím týdnu čeká akce, kam dorazí desítky lidí, a chcete,<br />
aby si toho odnesli co nejvíce. Zároveň si uvědomujete, že kdyby se něco pokazilo, tak to<br />
budete jen VY a váš kamarád (Dan Krajíček), na které se zbytek týmu obrátí s otázkou: „Co<br />
uděláme?“ A do toho po vás někdo chce, abyste se naučili chemickou strukturu<br />
heterocyklických sloučenin (i se vzorcem). Navíc nemáte jen školu a projekty, ale taky<br />
kamarády a jiné koníčky. Skloubit tohle všechno dohromady pro mě nikdy není lehké.<br />
71
Přesto bych to nikdy za nic nevyměnil. Ano, možná je můj průměr v chemii, biologii a matice<br />
o stupínek horší, ale zkušenosti, které jsem nabyl, a hlavně lidé, které jsem měl možnost<br />
poznat, jsou pro mě mnohem, mnohem hodnotnější než heterocyklické sloučeniny. Se vší<br />
úctou k chemii.<br />
Inspirují tě svou tvorbou jiní lidé?<br />
Ano. Ve svém okolí mám mnoho lidí, kteří něco tvoří a nejdou s davem. Mám kamaráda, jenž<br />
je aktivní ve školním parlamentu, kamarádku, která chce pokračovat ve studiu na<br />
univerzitách v USA nebo spolužáka vedoucího mineralogický kroužek pro děti.<br />
Ta tvorba je velmi pestrá. Nezáleží mi ani tolik na tom, jestli plně rozumím tomu, na co se tito<br />
lidé zaměřují. Baví mě to, že tyhle věci zkouší. Že se nenechají odradit, i když část lidí<br />
považuje jejich aktivity za „trapný“. Vážím si toho.<br />
Je z tvého pohledu české školství dostatečně otevřené studentským projektům, nebo je<br />
naopak škola ve vlastní tvorbě brzdí?<br />
To se mi velmi těžko posuzuje. I když se bavím s aktivními studenty, kteří dělají spoustu<br />
prospěšných projektu a častokrát jsou zkušenější než já, netroufnu si hodnotit celé školství.<br />
Myslím ale, že ještě více než to, jak je nastavený systém, je zásadní učitel, který ochotně<br />
takovým studentským projektům pomáhá. Mentor nebo mentorka, na kterého se člověk může<br />
obrátit, když se něco nedaří a potřebuje poradit. Vnímám, že za každým projektem někdo<br />
takový stojí.<br />
Web projektu Načase<br />
Co si přečíst dál?<br />
Načase očima studentky 1. ročníku<br />
Tým projektu<br />
72
OSOBNOSTI POSLEDNÍCH PĚTI LET (Jan Křeček)<br />
Tomáš Papírník<br />
Tomáš Papírník, dlouho<strong>let</strong>ý ředitel gymnázia, odešel ve školním roce 2022/2023 do<br />
zaslouženého důchodu. Požádali jsme pedagogický sbor, aby přispěl historkou či zážitkem.<br />
Výsledek je zde.<br />
Na pana ředitele Papírníka nikdy nezapomenu. Na to, jak mě přijímal do zaměstnání, jak si<br />
mě vybral jakou svou zástupkyni a jak mě podporoval jako novou ředitelku. Zvlášť za to<br />
poslední mu patří velké poděkování a moc si toho vážím. Ne každý ředitel by se takto<br />
zachoval. A na co ráda vzpomínám? Pokud něco nebylo jasné, měli jsme oblíbenou hlášku<br />
z filmu: Já ti nevím, Karli, oni to uhlí pořád nevezou. Používali jsme ji překvapivě často…<br />
Petra Šperková<br />
Tygr před tabulí<br />
Z přijímacího pohovoru si velmi vybavuji, jak pan ředitel koulel očima – až tak, že mu byla<br />
vidět pouze bělma v očích. Moc jsem v té chvíli nevěděla, kam se dívat; při té příležitosti mě<br />
krom jiného zkoušel z angličtiny, a to tak, že si vzal do ruky svůj obrázkový slovník, otevřel<br />
ho někde na stránce s mikroorganismy a zeptal se, jestli vím, jak se řekne „prvok“. To jsem<br />
samozřejmě nevěděla, řekla jsem, že bych to mohla „vobkecat“, načež se usmál jak Mona<br />
Lisa… a místo jsem sice dostala, ale jen na měsíc jako zástup za nemocnou kolegyni. Pak<br />
jsem odjela do Anglie, pan ředitel mi tam volal, že by pro mě měl místo, volal pak ještě<br />
párkrát, ovšem zejména proto, aby si pohovořil anglicky s rodinou, u které jsem tehdy<br />
bydlela.<br />
73
Další z historek se váže ke školnímu vý<strong>let</strong>u, byla jsem s naším kolegou Radimem Sedlákem<br />
(taktéž angličtinář), už bylo po večerce, pan ředitel – hravý to člověk! – volal, že potřebuje<br />
vědět, jak se anglicky řekne „činitel“. Je dost možné, že v tu chvíli hrál Scrabble v angličtině<br />
nebo si překládal matematické definice do angličtiny či potřeboval chemického činitele do<br />
křížovky a hodilo se mu to vědět i anglicky. Pro mě bude vždy platit: Papírník = milovník<br />
angličtiny a velký pohodář.<br />
Jana Veselá<br />
Pan profesor Papírník, v té době ředitel Gymnázia Elgartova, spolupracoval s Ústavem<br />
fyziky Přírodovědecké fakulty MU, kde jsem studovala. Pan ředitel k nám vodil studenty<br />
z gymnázia na zkušební hodiny fyziky. Občas také přihodil nějakou zkušenost z reálné výuky.<br />
Díky jeho účasti na našich seminářích jsem se dostala na Gymnázium Elgartova, kam jsem se<br />
rozhodla jít na praxi. Tu jsem vykonávala u pana profesora Svobody, který mě naprosto<br />
oslnil svojí promyšlenou strukturou výkladu matematické látky, nicméně chtěla jsem navštívit<br />
i další profesory. Jedním z nich byl právě pan ředitel Papírník. Tou dobou ve 2. ročníku<br />
probíral hydromechaniku. Usedla jsem do lavice vedle studentky a čekala, co se bude dít.<br />
Pan ředitel hned po zapsání do třídní knihy (v té době ještě papírové) se chopil hadic a jal se<br />
je instalovat k vodovodnímu kohoutku. Pustil vodu. Ihned se ukázalo, že hadici již dlouhá léta<br />
nikdo nepoužíval. Hned několika otvory začala tryskat voda, a ne zrovna málo. Třída<br />
začínala mizet pod hladinou, papírová třídní kniha byla vmžiku zmáčená, inkoust se rozpíjel.<br />
Studentstvo v prvních lavicích bylo zkropeno čerstvou vodou, což se neobešlo bez dívčího<br />
ječení. Pan ředitel se samozřejmě snažil vodu zastavit, jenže tryskající voda mu v tom<br />
bránila. Také už nebyl nejsušší. K celkové apokalypse jsem přidala své slzy, neboť jsem slzela<br />
smíchy. Zeptala jsem se vedle sedící studentky: „To vás pan profesor často baví fyzikálními<br />
pokusy?“ A ona odpověděla: „Ne, to je poprvé za dva roky, kdy donesl nějaký fyzikální<br />
pokus.“<br />
Irena Budínová<br />
Ó, bože.<br />
74
Barbora Havířová<br />
Barbora Havířová učí matematiku, fyziku a informatiku a v uplynulých pěti <strong>let</strong>ech je<br />
nejúspěšnější vyučující školy. Aspoň co se týče získaných ocenění: nejdřív semifinále Global<br />
Teacher Prize, pak cena Albertus a pak třetí místo v Global Teacher Prize. Přetiskujeme<br />
články ze školních webových stránek.<br />
Hravě a vesele<br />
Barbora Havířová získala ocenění Albertus (Jan Křeček)<br />
Cen pro učitele není mnoho. Ani učitelé o nich často nevědí. Přesto je v této nenápadné<br />
disciplíně Elgartka dost úspěšná. Nejznámější je Zlatý Ámos, kam byl z <strong>Elgartky</strong> nominován<br />
v roce 2014 Zdeněk Štěpánek (a získal cenu dětské poroty, tzv. „Dětského Ámose“). Pro<br />
humanitní obory je tu Cena Vladimíra Jochmanna pro učitele, kterou v roce 2013 získal Jan<br />
Křeček společně s kolegyněmi z Gymnázia Slovanské náměstí. A pak jsou tu dvě ceny, ve<br />
kterých uspěla Barbora Havířová.<br />
O Global Teacher Prize už jsme tu psali, tam byla Barbora Havířová v semifinále mezi<br />
30 nejlepšími. Cenu Albertus již získala.<br />
Cena Albertus je udělována učitelům fyziky a informatiky a klade si za cíl odměňovat<br />
inspirující pedagogy, kteří své konání neomezují jen na určené hodiny, ale prosazují své<br />
disciplíny v rámci celé společnosti a aktivně budují jejich pozitivní obraz. Barbora Havířová<br />
je jednou ze dvou laureátek ceny za informatiku, zejména za práci a propagaci učitelského<br />
povolání například pomocí různých micro:bitů a ozobotů. I když… ono to nespočívá v tom,<br />
75
s čím pracuje, ale jak (a s kým pracuje). My, kteří ji známe ze školy, víme, že její tajný recept<br />
spočívá v úsměvu na tváři, neustále dobré náladě a neutuchajícím nadšení.<br />
Gratulujeme. A děkujeme!<br />
Barbora Havířová uspěla v Global Teacher Prize! (Jan Křeček)<br />
Jak často řežete dřevo na cirkulárce? A jestlipak u toho přemýšlíte nad fyzikou?! Je to<br />
zvláštní, ale cirkulárka může být běžnou součástí fyziky. A běžnou součástí <strong>Elgartky</strong> je zase<br />
Barbora Havířová, která se, jen tak mimochodem, umístila „na bedně“ v Global Teacher<br />
Prize, nejprestižnější české ceně pro učitele.<br />
Barbora Havířová poslední dobou sbírá ceny, kde může, ale její bronzový úspěch nás<br />
všechny potěšil, protože… kdo už jiný?!? A vlastně se mi na tom nejvíc líbí jedna věc: reakce<br />
školy.<br />
Jasně, mohla by dostat v ředitelně kytku a bylo by to vyřešené. Jasně, nikde by se o tom<br />
nemuselo mluvit, vlastně by to nikoho nemuselo zajímat, protože to přece není úspěch školy,<br />
to je úspěch osobní. Jasně, mohla by jí škola házet klacky pod nohy, protože co má co trajdat<br />
po soutěžích, má učit. Ale na Elgartce ne. Tady čekalo překvapení.<br />
V pondělí 6. 6. 2022 se druhou velkou přestávku sešla většina sboru, prostě ti, co mohli. Ne<br />
proto, že by byla vyhlášena porada, ale proto, že jsme si o tom řekli. Na čerstvou laureátku<br />
čekal dort, přání, sešitek s Albertem Einsteinem, ve kterém byly dobře míněné „rady“, jak být<br />
ještě lepší učitelkou (např.: „Učitel má dopoledne pravdu a odpoledne volno.“ Nebo: „Vždy<br />
pomůže dobré slovo. Když dobré slovo nepomůže, pořád ještě existuje rákoska.“), a ano, i ta<br />
kytička byla. A v době krájení dortu jsme na vnitřní stranu dveří nalepili pochvalné vzkazy<br />
kolegů a kolegyň, které tam asi nějakou chvíli vydrží. Nic z toho se dít nemuselo. Ale moc<br />
hezky to vypovídá o vztazích ve škole.<br />
Jedno z mých oblíbených hesel říká, že žádný člověk není ostrov – napsal to kdysi anglický<br />
barokní básník John Donne. Ani Barbora Havířová není ostrov. Pohybuje se v souostroví<br />
<strong>Elgartky</strong>, v souostroví své rodiny, v souostroví absolvovaných studií… a teď nově<br />
v souostroví nejinspirativnějších učitelů České republiky. Každá taková síť ostrovů člověku<br />
něco dává – a dotyčný to pak šíří dál. A když je někdo za své šíření oceněn, asi to dělá dobře.<br />
My o tom víme už dlouho. A jsme rádi, že to teď o Barboře Havířové ví i celá Česká<br />
republika.<br />
Jako bonus přidáváme laudatio aneb Proč porota ocenila právě Barboru Havířovou?<br />
„Porotu zaujalo, jak zvládá učit fyziku lidsky a přitom bez ztráty odbornosti, kdy důsledně<br />
76
vychází z jednoduššího a vede žáky k náročnějšímu a dokáže propojit probírané téma<br />
s běžným životem studentů. Ocenila její partnerský přístup ke studentům, jejich zapojení do<br />
výuky, kladení otevřených otázek, důraz na diskusi. Zaujaly ji také její aktivity nad rámec<br />
běžné výuky, které prohlubují učení studentů, její podpora kolegů i to, jak přemýšlí nad svojí<br />
výukou, reflektuje a hledá si další cesty ke svému učení.“<br />
Oslava zisku ceny Global Teacher Prize<br />
77
Martin Mlečka<br />
Nemáme jen inspirativní a zasloužilé vyučující, ale i úspěšné studenty. V předchozích pěti<br />
<strong>let</strong>ech to byl hlavně Filip Svoboda, který souběžně se střední školou studoval i matematiku<br />
na univerzitě. Martin Mlečka sice na univerzitě nestudoval, ale reprezentoval v téměř všech<br />
myslitelných oborech – a byl v nich neobvykle úspěšný. Posuďte sami:<br />
Přírodovědný klokan, Matematický klokan – vítěz školních kol<br />
Fyzikální olympiáda – 3. a 4. místo v krajském kole<br />
Chemická olympiáda – 4. místo v krajském kole<br />
Olympiáda z ČJL – postup do celostátního kola (odmítl, neboť měl lepší věci na práci)<br />
Zeměpisná olympiáda – v <strong>let</strong>ech 2019–2022 vždy celostátní kolo, ve středoškolské kategorii<br />
D vždy na stupních vítězů v ČR, v roce 2020 pouze o čtvrt bodu za vítězem!<br />
European Geography Olympiad IGEO – v <strong>let</strong>ech 2019–2022 vždy reprezentace ČR<br />
Reprezentant nejen <strong>Elgartky</strong><br />
Právě za účast v zeměpisné olympiádě a reprezentaci České republiky získal Cenu Nadačního<br />
fondu Jaroslava Heyrovského za rok 2022.<br />
Dodejme, že dle scénáře Martina Mlečky realizoval školní dramatický kroužek hru Houbaři a<br />
že jeho text je také ve sborníku Nesmazáno.<br />
Slohová práce Martina Mlečky z olympiády v českém jazyce 2020<br />
Příroda skrz hrdlo kosa se probouzí aneb Kniha, kterou jednou napíšu<br />
Bylo tomu již bezmála třicet pět <strong>let</strong>, co Vojta napsal svou první povídku. Nebyla dlouhá ani<br />
kdovíjak zajímavá, zato v ní vystupovalo neobyčejné množství roztomilých zvířátek, a na<br />
třeťáka ani neobsahovala mnoho pravopisných chyb. Babičky a tetičky se smály, když ji četly,<br />
78
a říkaly, že z něj určitě bude spisovatel a jednou napíše knihu. Přes tento počáteční úspěch se<br />
jeho talent příliš nerozvíjel, jen mu to bylo občas připomínáno na rodinných sešlostech, což<br />
není vždy příjemné.<br />
Nedávno se mu dostala do ruky jedna z jeho raných básniček a připomněla mu dávno zasutý<br />
sen. Nyní se rozhodl. V sobotu ráno si přivstane a konečně ukáže světu, a zejména tetám, jaká<br />
v něm dřímá něžná a poetická duše. Napíše knihu. Bude o kráse přírody, o jejích proměnách,<br />
o lásce, ba i ta zvířátka tam budou. Bude to velkolepý lyrický román o dvanácti kapitolách,<br />
každou z nich uvede renesančním sonetem. Proč troškařit.<br />
V šest ráno vstal, uvařil si černý čaj a připravil okolo sta archů papíru. Snad to bude stačit.<br />
Otevřel okno, aby chladný ranní vzduch vnikl do obývacího pokoje a přinesl s sebou svěžest<br />
<strong>let</strong>ního rozbřesku a bohatou inspiraci. Vzal list papíru a nadepsal: Kapitola I. Název vymyslí<br />
později. Upil čaje a uchopil pero. Chvíli zíral na papír, pak se zaklonil, pak opět zíral na<br />
papír. Napil se čaje. Kroužil perem nad papírem a soustředil myšlenky. Usrkl z hrníčku. Vstal<br />
a minutu pochodoval po místnosti. Usadil se, vrhl pohled na papír, zamračil se a upil čaje.<br />
Příroda se probouzela. Za oknem se rozezpíval kos.<br />
„Ano, to bude ono,“ zkřivil Vojta čelo samým soustředěním, „to bude ono: Příroda skrz hrdlo<br />
kosa se probouzí. No, příliš eufonické to není, ale to vylepšíme.“<br />
Vojta se nepřestával soustředit a kos nepřestával zpívat. „Ticho tam,“ zabrblal spisovatel.<br />
Kos se nenechal odradit. Vojta zavřel okno. Kos byl v tiché místnosti slyšet i tak. „Do prčic!“<br />
Kos přestal zpívat. Nahradili ho všichni ostatní ptáci. Vojta otevřel okno: „Kšc, kšc! Já se tu<br />
snažím psát o kráse přírody!“ A jak syčel a tleskal, probudil svou ženu Marii.<br />
„Co se tu děje, Vojto?“<br />
„Ale nic, plaším ptáky. Totiž…“<br />
„Vždyť je teprv půl sedmé. Proč ještě nespíš?“<br />
Vojta mávl rukou.<br />
„A co to je?“ ukázala manželka na stůl, kde ležela hromada čistých papírů, pero a čaj.<br />
„To je ta kniha,“ odpověděl Vojta hrdě.<br />
„Jaká kniha?“<br />
„Kniha, kterou jednou napíšu.“<br />
Marie se na manžela podívala, jako by ji o půlnoci vzbudil, což je pochopitelné, protože bylo<br />
půl sedmé.<br />
„No, vždyť víš. Minulé Vánoce jsme se o tom u tety bavili. Oni ze mě mají srandu. Ale já jim<br />
ukážu…“<br />
„Tos mě ale nemusel budit.“<br />
„Já jsem tě nebudil, já jsem plašil ptáky.“<br />
79
Marie si šla opět lehnout a myslela si svoje. Neusnula již a o hodinu později se opět otevřely<br />
dveře obývacího pokoje.<br />
„Ty to pořád ještě píšeš?“<br />
„Maruš, neruš. Já se tady snažím vystihnout niternou krásu přírody…“<br />
„Jasně. Na jednom řádku.“<br />
„Umění se nesmí uspěchat!“<br />
Za další hodinu Marie zaklepala na dveře.<br />
„Nerušit!“<br />
Marie vešla.<br />
„Vojto, bylo by potřeba vysát v…“<br />
„Prosím tě, prosím tě! Nevidíš, že tady píšu?“<br />
„Abych pravdu řekla, nevidím. Tak vysaješ…“<br />
„Ne, prosím, dej mně minutku.“<br />
Marie odešla. Za oknem se ozval nový zvuk. Nejprve slabé, potom stále silnější výskání.<br />
Děti si přišly hrát na nedaleké hřiště.<br />
Vojta bručel, soustředil se, zacpával si uši. Ještě chvilku to vydrží. Ještě chvilku. „Tak<br />
sakra,“ otevřel okno, „buďte zticha, děcka!“<br />
Vstoupila Marie. „Co to děláš?“<br />
„Pořád ještě píšu.“<br />
„Nepíšeš. Stojíš u okna a řveš po děckách. Tak to můžeš vysát a zamést.“<br />
„Nemůžu!“ zaúpěl romanopisec.<br />
„Tak za mě dneska vezmeš vaření? Dobře!“<br />
„Ne!“<br />
„Anebo zajdeš nakoupit?“<br />
„Počkej, ještě chvilku!“<br />
Marie mávla rukou a odešla. Děti se opět rozkřičely. Vojta si zkoušel zacpat uši, ale nebylo<br />
to nic platné. Počkal, až Marie začne vysávat v ložnici, a vykradl se ven z domu. Běžel na<br />
hřiště a začal dětem nadávat. Apeloval na ně, aby byly potichu, protože se snaží psát lyrický<br />
román. Tomuto apelu byl bohužel pro Vojtu nablízku otec jednoho z dětí. Měl však úspěch,<br />
zdroj hluku se nakonec vzdálil, a když Vojta běžel s modřinou domů, byl celkem spokojen.<br />
Vrátil se do pokoje a zůstal nevěřícně stát nad stolem. Na první stránce připravovaného díla<br />
stálo:<br />
Kapitola I.<br />
Příroda skrz hrdlo kosa se probouzí.<br />
Kapitola II.<br />
Zametu na chodbě.<br />
80
Kapitola III.<br />
Uvařím oběd.<br />
Kapitola IV.<br />
Půjdu do obchodu a koupím tam: půlku chleba, čtyři rohlíky, mlíko, vajíčka, deset deka<br />
šunky.<br />
Kapitola V.<br />
Opravím ten kapající kohoutek.<br />
Takovou knihu bys měl jednou napsat!<br />
Vojta se rozzlobil, zmuchlal papír, hodil ho do kouta a šel do obchodu. Ale kdo místo něj<br />
opěvá přírodu v její niterné kráse, to tedy netušil.<br />
Gratulujeme a děkujeme, Martine<br />
81
Absolventi a třídní učitelé<br />
2020-2024
2020<br />
4.A (Mgr. Rudolf Dostálek)<br />
Andreevová Karolína, Bartoš David, Bystřický Jan, Čech Jan, Halamíček Vojtěch, Harsányiová Alena, Hladíková<br />
Carolina, Humpolíková Michaela, Chylíková Eliška, Janošková Kristýna, Kozáková Barbora, Křižková Eva, Kvapilová<br />
Veronika, Láníková Jasmína, Malachová Eliška, Marešová Kateřina, Moliš Martin, Motka František, Neudertová<br />
Nikola, Odehnalová Natálie, Pancnerová Sabina, Petláková Tereza, Stávková Barbora Vladěna, Trnková Gabriela,<br />
Váňová Lucie, Velanová Viktorie, Vlček Filip, Vrzalová Aneta, Želinská Natálie<br />
4.B (Mgr. Hana Naništová)<br />
Adler Michal, Bukáčková Tereza, Faltusová Lucie, Florianová Klára, Gágyorová Lucie, Gaideczka Martin, Grünwald<br />
Martin, Havel Štěpán, Hrehorová Iveta, Ioani Leida Celeste, Janík Richard, Jonášová Gabriela, Kejval Ondřej, Krejčí<br />
Lukáš, Merta Tadeáš, Mikuš Lukáš, Portašíková Anita, Princová Alexandra, Sedláček Zdeněk, Schmidtová Sára,<br />
Svobodová Michaela, Sýkorová Kristýna, Šiprová Barbora, Šmídová Michaela, Tenorová Adéla, Trnovcová Simona,<br />
Vejmolová Tina
2020<br />
4. C (Mgr. Petr Odstrčil)<br />
Babirádová Veronika, Brím Pavel, Čalkovská Melánie, Černá Magdaléna, Červinka Jáchym, Dvořáková Lucie,<br />
Gromusová Natálie, Havelková Lada, Hianiková Natálie, Jamborová Adéla, Juránková Natálie, Kaplan Josef,<br />
Koukalová Lucie, Kubová Nikola, Obdržálková Tereza, Pernicová Aneta, Pospíchal Tobiáš, Pospíšil Boleslav,<br />
Richterová Aneta, Sedlářová Tereza, Seroiszková Katka, Smejkalová Jana, Suchomelová Adéla, Svoboda Dominik,<br />
Škrabalová Simona, Štočková Anežka, Vacová Eliška, Voženílková Veronika, Vystrčil Ondřej
2021<br />
4. A (Mgr. Lenka Dalecká)<br />
Adamová Tereza, Ambrosová Eliška, Banská Halina, Benešová Karolína, Demjanová Lucie, Dobešová Lucie,<br />
Dvořáková Alžběta, Fausová Natálie, Havlíčková Zuzana, Hladká Kristýna, Jelínková Alena, Křížová Veronika,<br />
Kunstová Kateřina, Kusá Tereza, Maršálková Nikol, Miklánková Klára, Odehnalová Kristina, Pejchlová Nela,<br />
Pětivlasová Adéla, Pospíšilová Veronika, Poulová Amálie, Relichová Terezie, Sedlák Ondřej, Srbová Veronika,<br />
Svobodová Eliška, Šumpíková Klára, Trčková Aneta, Vida Barbara, Vo Tommi, Vogt Marek, Zafírelisová Soňa<br />
4. B (Mgr. Kateřina Daňková, Mgr. Jan Křeček)<br />
Bartošová Eliška, Dočekalová Klára, Floriánová Martina, Geisselreiter Jan, Hanzlová Michaela, Heinzová Anna,<br />
Heinzová Michelle, Holá Karolína, Hrachovská Jana, Charvátová Veronika, Kadlecová Denisa, Kalinová Eliška,<br />
Klečková Veronika, Králíková Eliška, Macháčková Ivana, Matušková Eliška, Michalíková Aneta, Neumannová<br />
Kristýna, Oherová Anna, Pokorová Tereza, Sedláček Matyáš Pavel, Stanislav Adam, Svatoňová Jana, Svobodová Bára,<br />
Šebelová Adéla, Štofková Simona, Švábová Natálie, Vaňáčková Anežka, Vančatová Anna, Vlachová Tereza, Vykoukal<br />
Jakub
2021<br />
4. C (Mgr. Petra Holzbecherová)<br />
Berenteová Lucie, Blažková Monika, Drápelová Lucie, Formanová Anna, Gambová Terezie, Gardášová Kateřina,<br />
Hudcová Veronika, Hýzlová Tereza, Janíčková Anna, Jedličková Anna, Ježová Martina, Kinscherová Tereza, Králová<br />
Nikol, Lingerová Nicole, Maňák Vojtěch, Otava Lukáš, Petlachová Natálie, Pokorná Natalie, Polách Ondřej,<br />
Pospíšilová Eva, Skoták Petr, Slaná Kateřina, Strapáčová Tereza, Strnádelová Nikola, Suchostavskyj Julian Nazarovyč,<br />
Tomiško Martin, Urbánková Barbora, Vančurová Klára, Víchová Michaela, Vojtková Markéta, Zigalová Vendula
2022<br />
4. A (Ing. Mgr. Alena Eliášová)<br />
Bělohoubek Jakub, Brach Jakub, Bučková Tereza, Černá Tereza, Čurda František, Dvořáková Silvie, Frecer Dominik,<br />
Hádlíková Vendula, Hejl Norbert, Hindrichová Lucie, Jež Václav, Jordan Michal, Konečný Kryštof, Kratochvílová<br />
Lýdie, Muresová Kristýna, Pišová Lucie, Plemmlová Kateřina, Resslerová Aneta, Sedlaříková Barbora, Sláma Marek,<br />
Slivová Terezie, Strouhalová Kateřina, Střelská Ivana, Svozilová Anna, Šaba Ondřej, Ševčíková Veronika, Valentová<br />
Anna, Vaňková Tereza, Vykypělová Sára<br />
4.B (Mgr. Jana Veselá, Mgr. Blanka Popovová)<br />
Bělohoubková Petra, Brožová Viktorie, Daňková Veronika, Drápelová Tereza, Drobílková Sabina, Hodovská Karolína,<br />
Holešovská Marie Magdalena, Jankovský Petr, Janků Pavlína, Jordánová Nikola, Kahleová Irena, Krejčíř Adam,<br />
Křížová Eliška, Kulhánková Kateřina, Lundová Jana, Machálková Anna, Makeš Matyáš, Motyčka Vendelín, Nečasová<br />
Adéla, Ochranová Gabriela, Oplatková Zuzana, Pantůčková Eliška, Pantůčková Jaromíra, Prudíková Simona, Skuda<br />
Jan, Teplíková Eliška, Vitamvásová Viktorie
2022<br />
4. C (Mgr. Jiří Weidenhöfer)<br />
Bínová Viktorie, Buják Jan, Čepilová Michaela, Frintová Daniela, Homolová Klára, Horáková Štěpánka, Hronek<br />
Šimon, Hudcová Lucie, Jandek Filip, Janotová Eva, Košťálová Vanda, Kubový Adam, Kůra Matyáš, Kyzlinková<br />
Karolína, Leichmannová Karolína, Maleček Ondřej, Matošková Veronika, Mazůrková Nikola, Mlečka Martin, Mrhač<br />
Vojtěch, Pavlík Vojtěch, Pavlišová Anna, Pešlová Markéta, Pokorná Lucie, Pospíšilová Pavlína, Prokešová Zuzana,<br />
Rataj Jaroslav, Sedláčková Šarlota, Svobodová Anna, Šmardová Aneta, Vičar Daniel
2023<br />
4. A (RNDr. Lumír Svoboda)<br />
Bicková Pavla, Hanzlová Kristýna, Hynštová Adriana, Jílek Jakub, Kania Denis, Krajíček Daniel, Lukášová Ela,<br />
Lušpajová Alexandra, Macháčková Kateřina, Marešová Eliška, Merglová Magdaléna, Mijatovićová Selena, Murgo<br />
Maria Francesca, Neckařová Martina, Nesvadbová Martina, Oros Andriana, Oujezská Aneta, Pavlovcová Antonie,<br />
Pešková Linda, Poláchová Barbora, Pospíšilová Kateřina, Šebková Veronika, Šilerová Denisa, Šmerdová Karolína,<br />
Špičková Valerie, Veselý Prokop, Weisserová Anna, Zouhar Adam, Žaloudek Lubomír<br />
4. B (Mgr. Daniela Emmertová)<br />
Bystroňová Natálie, Dorazilová Valentina, Hlavička Aleš, Hulová Kristýna, Jagoš Ladislav, Janda Daniel, Jílková<br />
Barbora, Kliková Anna, Konvalinová Libuše, Kratochvíl Marcel, Kruba Adam, Luňáková Petra, Macků Michaela,<br />
Malcová Kristýna, Mamojka Samuel, Mudrychová Bára, Novotná Barbora, Oborný Jiří, Přerovská Adéla, Rambousek<br />
Martin, Rožcová Lucie, Růžičková Klára, Skoupý Jan, Stehlíková Eliška, Urbánková Ema, Valášek David, Vantuchová<br />
Klára, Vavrysová Klára, Wolf Ondřej, Zábojníková Andrea, Zavřelová Anna
2023<br />
4. C (Mgr. Kamila Kučerová)<br />
Doleželová Žaneta, Dvořáková Eliška, Gajdošíková Ester, Hladký Jan, Honecová Lea, Horáková Dita, Horváthová<br />
Dominika, Hubík František, Kovářová Beáta, Křížová Terezie, Macáková Anna Magdalena, Mádrová Michaela,<br />
Mašková Adéla, Matyáš Jan, Mezerová Marie, Moravcová Markéta, Nawrath Matouš, Peterková Michaela, Pospíšková<br />
Tereza, Růžička Vojtěch, Svítilová Markéta, Svobodová Sára, Šilhan Filip, Švehlíková Veronika, Trávníček Dominik,<br />
Tula David, Valášek Matěj, Vaněčková Lucie, Willmannová Edita
2024<br />
4. A (Mgr. Lucie Truksová)<br />
Blatná Adéla, Bršlicová Hana, Dachová Zdenka, Dudová Hana, Fialová Markéta, Hanzlík Petr, Hegrová Michaela,<br />
Holtzerová Veronika, Homolová Jitka, Horká Štěpánka, Janda Filip, Kočvara David, Lásko Adam, Makeš Lukáš,<br />
Michalicová Eliška, Rašová Alena, Řehořová Adéla, Suk Matyáš Ivan, Světlíková Kristina, Svobodová Natálie, Šedivý<br />
Viktor, Škorpíková Aneta, Tobešová Barbora, Valenta Erik, Wimětalová Agáta<br />
4. B (Mgr. Dagmar Muzikářová)<br />
Bezoušek Jiří, Blatný Václav, Filipová Hana, Hobzová Nikola, Holubová Žofie Marie, Jelínek Šimon, Juračková<br />
Kateřina, Losová Klára, Nagy Filip, Navrátilová Tereza, Neubauerová Lucie, Nováčková Klára, Novotná Zuzana,<br />
Petrová Elizabeta, Pražák Jan, Pražáková Klára, Pustina Vojtěch, Pyšný Matěj, Rujbrová Denisa, Rusková Nataša, Ryba<br />
Jakub, Smejkalová Aneta, Svitavský Dominik, Svobodová Anna, Šafaříková Aneta, Štěpánová Hana, Tišnovská<br />
Markéta, Valentová Nela, Vikturna Luboš, Volf Dan, Žampachová Zuzana
2024<br />
4. C (Mgr. Petr Odstrčil)<br />
Bartošová Tereza, Bodejček Bruno, Bolfová Liliana, Císař Filip, Dudová Kateřina, Dvořáková Ema, Hladíková Petra,<br />
Jarošová Eliška, Jedličková Kateřina, Jíchová Marie, Kielarová Hana, Kirchner Matyáš, Koktavá Tereza, Kolář Vojtěch,<br />
Kramlová Hana, Kratochvil Max, Kulíšková Sára, Kurečka Kryštof, Lachmanová Elena, Leitnerová Monika, Matušová<br />
Eliška, Mihulová Barbora, Mikulica Vojtěch, Pirochtová Martina, Přichystalová Zuzana, Softova Giovanna Borisova,<br />
Suchý Ondřej, Ševčík Roman, Varhaníková Tereza, Weiglová Andrea, Zdráhal Theodor, Zhořová Zuzana