Prof. Dr. Tilman Berger Slavisches Seminar - Homepage.uni ...

homepages.uni.tuebingen.de

Prof. Dr. Tilman Berger Slavisches Seminar - Homepage.uni ...

Slavisches Seminar

Purismus und Sprachtypologie

Tilman Berger (Universität Tübingen)

25. Februar 2011


Einleitung

• Purismus als eine spezifische Art von kontrastiver Sprachbetrachtung

• dies gilt insbesondere für den tschechischen Kontext, wo der

jahrhundertelange enge Kontakt mit dem Deutschen

– schon sehr früh zu puristischen Reaktionen geführt hat.

– die deutlich über den Bereich des Lexikons hinausgehen

• insbesondere die puristischen Handbücher des 19. Jahrhunderts

(„brusy“) sind konfrontative Grammatiken „avant la

lettre“

• Haben die puristischen Bemühungen des späten

19. Jahrhunderts typologisch relevante Auswirkungen

hinterlassen?

2 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Gliederung des Vortrags

I. Überblick über die Geschichte des tschechischen Purismus

II. Welche sprachlichen Phänomene versuchen die puristischen

Sprachratgeber des 19. Jahrhunderts zu erfassen?

III. Welche dieser Phänomene sind typologisch relevant?

IV. Welche dieser Phänomene können wir im heutigen

Tschechischen noch beobachten?

3 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Periodisierung des tschechischen Purismus

• mittelalterlicher Purismus (Claret, Hus)

• Purismus der Renaissance (Blahoslav)

• Purismus des Barock (Rosa, Vusín, Pól, Šimek)

• Purismus der Wiedergeburtszeit (Jungmann, Presl, Marek,

Palacký u.a.m.)

• Purismus des späten 19. Jahrhunderts (Hattala, Zikmund.

„matiční brus“, Bartoš)

• Purismus des frühen 20. Jahrhunderts (Zenkl, Haller)

• Todesstoß für den traditionellen Purismus durch den

Sammelband „Spisovná čeština a jazyková kultura“ (1932)

4 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Frühe Formen des Purismus

• mittelalterlicher Purismus

– Schaffung von Terminologien durch Claretus

– Äußerungen von Hus zu deutschen Lehnwörtern (z.B.

hantuch, šorc, knedlík...) und zu deutschen Einflüssen

auf die Aussprache

• Purismus der Renaissance

– orientiert am Humanismus und am lateinischen Vorbild

– Plädoyer von Blahoslav für stilistische Differenzierung

• Purismus des Barock

– orientiert an den deutschen Sprachgesellschaften

– intensive Nutzung von Möglichkeiten der Wortbildung

(Rosa)

– neue Terminologien und Verdrängung alter deutscher

Lehnwörter (Pól, Šimek)

5 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Purismus der Wiedergeburtszeit

• systematische Schaffung wissenschaftlicher Terminologien

durch die Brüder Presl, Jungmann, Palacký, Marek u.a.m.

• Übernahme von Wörtern aus anderen slavischen Sprachen,

bewusste Neubildungen nach festen Mustern, keine

Ablehnung eingebürgerter Germanismen

• ab den zwanziger Jahren auch erste puristische Traktate, die

über den Bereich des Lexikons hinausgehen

– Lowec anebo Oprawa pohřešků proti duchu mluwy

českoslowenské (1823, 1831)

– Český Kazimluw. Zbjrka prwnj (1837)

– Napominatel. Omylů v písemný jazyk českoslowanský

se wluzujících sbírka prwní, s předslowím (1843)

– im letzten Text schon klare Trennung von Bereichen

(Twoření – Klonění – Pojení)

6 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Beispiel aus dem „Lowec“

7 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Beispiel aus dem „Napominatel“

8 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Purismus des späten 19. Jahrhunderts

• nach der Durchsetzung des Tschechischen als Schulsprache

in den fünfziger Jahren wachsenden Interesse an Handbüchern

• Kontroverse zwischen Hattala und Erben über die Rolle des

humanistischen Tschechischen

• Einsetzung einer Kommission der „Matice česká“, die 1877

den ersten „Brus jazyka českého“ veröffentlicht (weitere

Auflagen 1881 und 1894)

– Orientierung an der Sprache des späten 16.

Jahrhunderts

– Aussagen zu allen Teilen der Grammatik und zur

„Phraseologie“

• Ende des 19. Jahrhunderts Publikationen von František

Bartoš, der sich stärker an der Volkssprache orientiert

9 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Beispiel aus dem „Matiční brus“ (S. 217)

10 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Der tschechische Purismus im 20. Jahrhundert

• allmähliche Abschwächung der Orientierung am 16. Jahrhundert,

insbesondere unter Einfluss von Jan Gebauer

• „Pravidla českého pravopisu“ von 1903

• Wiedererstarken eines gemäßigten Purismus im Ersten

Weltkrieg und nach der Staatsgründung (Zubatý, Ertl)

• Aktivitäten der Zeitschrift Naše řeč um Jiří Haller

• strikte Ablehnung durch den Prager Linguistenkreis, der 1932

den Sammelband „Spisovná čeština a jazyková kultura“

herausgibt

– Roman Jakobson: O dnešním brusičství českém

• seit dieser Zeit ist Purismus nicht mehr hoffähig und wird von

der offiziellen Sprachwissenschaft strikt abgelehnt

• kaum wissenschaftlich untersucht, erst ab den siebziger

Jahren Arbeiten von Milan Jelínek

11 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Die wichtigsten Themen der puristischen Ratgeber

(nach Jelínek 2000/2007)

• Ablehnung der Komposita

– letztlich zurückgehend auf Dobrovský (1799), z.T. sehr

differenziert, hauptsächlich gegen N + N

• Misstrauen gegenüber Abstrakta

– Bevorzugung verbaler Ausdrucksweise

• verpönte Wortbildungstypen

– Bildung von Adjektiven mit den Präfixen bez- und proti-

• Kampf gegen syntaktische Germanismen

– Rektion von Präpositionen

– sekundäre Präpositionen wie ohledně

• Versuch zum Umbau des germanisierten Modalsystems

– musiti ‘müssen’, míti ‘sollen’ u.a.m.

• lexikalische Germanismen

12 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Zurück zur Ausgangsfrage

• Haben die puristischen Bemühungen des späten

19. Jahrhunderts typologisch relevante Auswirkungen

hinterlassen?

• zunächst müssen einige Phänomene „aussortiert“ werden, die

für die Sprachkritik der Zeit insgesamt charakteristisch sind

und sich gegen allgemeine Entwicklungstendenzen moderner

Standardsprachen wenden

• dies betrifft u.a.

– Misstrauen gegenüber Abstrakta

– Kampf gegen einzelne Wortbildungstypen

– Kampf gegen sekundäre Präpositionen

• hoch interessant ist hier der Vergleich mit deutschen

Sprachratgebern derselben Zeit, etwa den „Sprachdummheiten“

von Gustav Wustmann (erstmals 1891)

13 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Vergleich mit deutschem Purismus

• Misstrauen gegenüber Abstrakta (Wustmann 1966, 32)

– „Von manchen wird ein lebhafter Kampf gegen die

Wörter auf ung geführt. Sie klängen häßlich, heißt es,

ja sie seien geradezu Verunstalter unsrer Sprache. Im

Unterricht wird gelehrt, man solle sie möglichst vermeiden.

Irgend jemand hat sogar die witzige Bemerkung

gemacht, unsere Sätze mit ihren vielen ung-ung-ung

klängen wie lauter Unkenrufe.

Das ist eine Übertreibung...“

• Kampf gegen einzelne Wortbildungstypen

– -ig, -lich, vierwöchig, zugänglich (ebd. 59)

• Kampf gegen sekundäre Präpositionen

– Werdende Verhältniswörter; ungerechnet,

unbeschadet und bis (ebd. 200)

14 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Fazit und weitere Bereiche

• die puristischen Bestrebungen, die sich gegen allgemeine

Entwicklungstendenzen richten, sind nicht typologisch

relevant (und außerdem völlig gescheitert)

• andere Bereiche müssen noch genauer betrachtet werden:

– Ablehnung der Komposita

– Kampf gegen syntaktische Germanismen (vor allem

Rektion)

– Versuche zum Umbau des germanisierten Modalsystems

– (Misstrauen gegenüber Abstrakta)

15 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Ablehnung der Komposita (Brus 1893, 335ff.)

• Složená Slova. Srovnáme-li jazyk český s jinými, obzvláště s německým,

shledáme, že nemá daleko tolik jmen složených, jako jazykové oni, užívaje

místo nich dílem slov jednoduchých, dílem opatřených přívlastkem

souřadným nebo podřadným.

1. Užívá slov jednoduchých samotných, jako: hruška, der Birnbaum;

podkova, das Hufeisen; ubrus, das Tisch-tuch a p , zvláště pak těch,

která se končí:

a) v -ař, -ář, -árna, -irna, -ovna: tesař, der Zimmermann...

b) v -ák, -an, -ee, -inec, -nik, -nice, -ina, -isko, -ište a j., jako

zuvák (zouvák), der Stiefelknecht....

2. Užívá slov jednoduchých, opatřených a) přívlastkem souřadným,

jako: domácí pán, der Hausherr; b) přívlastkem podřadným, jako:

zatmění měsíce, die Mondesfinsternis;

Avšak neštítí se jazyk český složených slov vůbec, nýbrž hlavně jen

takých, ve kterých by obě části složeného slova byly substantivné,

na př. jako: reko-svatyně, řeko-voda, rybo-tuk, krko-šátek, hrachopole,

vodo-myš atd.

16 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Beispiel eines syntaktischen Themas: Die

Präposition od (Brus 1893, 218f.)

1. Od něj, spr. od něho; v. str. 35.

2. Od slova k slovu, ode dne ke dni, od domu k domu atd., spr. slovo od slova,

den ode dne, dům od domu, rok od roku, hlava na hlavě, krok za krokem a p.

Doklady (...)

3. Pokuta od pěti zlatých, spr. Pět zlatých pokuty nebo pokuta pěti zlatých,

pětizlatová. — Suma od šesti set zl. spr. Suma šesti set zl.To jest sestra od

mě švakrově, spr. mě Švakrově. (...)

4. Germanismus jest: Od velikého prospěchu jsou nám staří spisové, spr. S

velikým prospěchem jsou nám staří spisové, nebo na veliký prospěch, nebo k

velikému prospěchu, nebo velmi prospěšní. Doklady: (...)

5. Nařízení od 23. ledna, spr. dle mluvy starší: Nařízení, dané 23. ledna nebo

Nařízeni, jehož datum 23. ledna. Nyní obecně užívá se předl, z s gen., tedy:

Nařízení ze dne 23. ledna, kterýžto výraz proti oněm doporoučí se krátkostí.

6. Klíče ke komoře, spr. od komory; v. Klíč. — Kapky, prášky pro koleru, spr. od

kolery, kolerové; v. Pro.

7. Od kdy, spr. od které doby, nebo jak dávno; od vždy, spr. od jakživa.

17 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Behandlung des Modalverbs míti (Brus 1893, 186f.)

1. Sloveso míti dle němčiny nesprávné jest tu, kde vypravuje se věc

nezaručená, na př.: Dnes v dolech mělo se státi veliké neštěstí, náš

soused má býti velmi řádný muž, spr. Dnes v dolech prý se stalo

veliké ne-štěstí, povídají, jde pověst, že se stalo veliké neštěstí. Náš

soused je prý velmi řádný muž, povídá se, vypravují, že náš soused

je velmi řádný muž. (...)

2. Rovněž působením němčiny nad míru často užívá se slovesa míti,

aby se vyjádřila povinnost; čeština mívá tu obyčejně jiné vazby, jako :

imperativ, futurum, jest s inf., dlužen jsem atd., na př.: Té věci nemáš

se dotknouti, správněji Té věci se nedotýkej, (důrazněji) se

nedotkneš! (jako Nepokradeš!) — Žák nemá učitele vyrušovati, spr.

ať nevyrušuje, nevyrušuj! (...)

18 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Bewertung dieser drei Bereiche

• geringes Gewicht der Komposita trifft bis heute zu, aber eher

in der Form, dass der Wortbildung mit Affixen ein sehr großes

Gewicht zukommt (vgl. auch die Univerbierung mit -ák in

Pavlák, Karlák...)

– neue Entwicklungen nicht ausgeschlossen: Gambrinus

extraliga

• eigenständige Rektionstypen im Vergleich mit dem Deutschen

erhalten, dennoch müsste hier stärker mit dem österreichischen

Deutschen verglichen werden

– zkouška z matematiky – eine Prüfung aus der

Mathematik

• Umbau des Systems der Modalverben konnte nicht gestoppt

werden und ist weitgehend vollzogen

– vgl. aber Archaismen wie lze

19 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Weitere Bereiche

• Aussagen zur Natur des Verbums

• Ablehnung von Infinitivkonstruktionen und Verbalsubstantiven

• Flexionsvielfalt

20 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Aussagen zur Natur des Verbums (Brus 1893, 329)

• Jazyky slovanské a s nimi náš český vynikají tím, že mohou

vyjadřovati nejjemnější rozdíly dějové. Bohužel že působením

cizím této přednosti jazyka našeho zapomínáme a spisovatelé

naši nesprávně užívají tvarů končících, trvacích a

opětovacích. Budiž tu uvedeno jen několik příkladův: Vidíme

vzniknouti rychle novou čtvrt, spr. vznikati, jak vzniká. —

Netřeba ukázati, jak důle-žitá to věc, spr. ukazovati. (…)

• Ve větách, obecnou nějakou pravdu držících, lze užívati bud

sloves nedokonavých, bud dokonavých. Chybno jest však

míchati obojí slovesa bez příčiny v souvětí jednom, na př.:

Vzdělanost štěstí člověka povyšuje, bídu zmírňuje, ba i v

zapomenutí uvede, m. uvádí. (…)

21 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Ablehnung von Infinitivkonstruktionen

• Akkusativ s infinitivem. Vazba tato, zkrácenina dvou vět, z nichž

druhá s první spojována bývá různými spojkami, zejména spojkou

že, rozmohla se v jazyce našem nejvíce v 16. století, zajisté vlivem

obnoveného studia latiny. Do-klady: Kmen stromový pravili

palmovým býti. Har. Vysvědčuje ho býti rodu rytířského. Zer. A když

pravil on se nepamatovati o tom. Bart. Pis. — Ale vazba tato v literatuře

lidové se v té strojenosti nikdy nevyskýtá, aby totiž podmět věty

vedlejší (od podmětu věty hlavní různý) se teprve stal předmětem

věty hlavní, a slov. vedlejší věty aby se položilo v infinitiv. Jen když

podmět věty vedlejší je zároveň předmětem věty hlavní, užívá se

vazby podobné, hlavně po slovesech slyšeti, viděti, učiti, najíti (nikdy

po slovesech praviti, mluviti a p.). Dokl.: Slyším je rozličnými k sobě

jazyky mluviti. Kom. Vidím mnohé s rozepří k soudu přicházeti. Kom.

Nouze naučila Dalibora housti. At se učí tomu, nejprv Boha znáti.

Erb. Našla som ho sedět. Koll. Zp.

22 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Ablehnung von Verbalsubstantiven

Abstrakta (odtažitá), hlavně podstatná jména slovesná v -ání, -ení a -tí. V

novější době rozmáhá se, zvláště ve slohu úředním a novinářském měrou

přílišnou užívání podstatných jmen slovesných.

(...)

Netřeba sice, abychom takovým jménům podstatným, zvláště ve mluvě

vědecké, naprosto se vyhýbali, dodávajíť druhdy slohu náležité stručnosti;

ale sluší při nich dbáti toho, abychom jich neužívali nemírně proti

konkrétnému rázu jazyka českého a druhdy dokonce i proti srozumitelnosti.

Svědčí pak místo podst. jmen slovesných jazyku našemu lépe neurč.

zp., přechodníky, příčestí a přídavná jména, nebo často i věty a jiné obraty.

23 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Flexionsvielfalt

• es ist bemerkenswert, welch großen Raum in den Ratgebern

die „richtige“ Deklination und Konjugation einnimmt

• dies betrifft auch Bereiche, in denen es seit dem 19. Jahrhundert

zu starken Veränderungen gekommen ist, wie etwa

– der Abgrenzung der Deklinationsparadigmen kost und

píseň

– der Abgrenzung der Konjugationen uměti und sázeti

– diverser unregelmäßiger Verben

24 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Fazit

• der Purismus des 19. Jahrhunderts hat bestimmte typologische

Tendenzen des Tschechischen verstärkt:

– Dominanz affigierter Wortbildungstypen

– Beibehaltung eigenständiger Rektionstypen (?)

– Betonung der Ausdifferenziertheit semantischer

Kategorien des Verbums

– Rückgang von Infinitivkonstruktionen (und Verbalsubstantiven?)

– Stärkung periphrastischer Konstruktionen?

– Beibehaltung der Flexionsvielfalt

25 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen


Děkuji – Danke

Prof. Dr. Tilman Berger

Slavisches Seminar

Wilhelmstraße 50

D–72074 Tübingen

tberger@uni-tuebingen.de

26 | Tilman Berger, Slavisches Seminar © 2010 Universität Tübingen

Weitere Magazine dieses Users
Ähnliche Magazine