Dick Francis Sleigh Ride en_cz.pdf

Sleigh Ride 

Dick Francis 

3

Dick Francis Dick Francis 

Sleigh Ride Chladná zrada 

1 1 

Cold grey water lapped the flimsy looking sides of the 

fibre-glass dinghy, and I shivered and thought of the five 

hundred feet straight down to the sea-bed underneath. 

An hour out of Oslo with the outboard motor stilled and 

my friend Arne Kristiansen taking all afternoon to answer 

some simple questions. 

A grey day, damp, not far from rain. The air sang in my 

ears with stinging chill. My feet were congealing. The October 

temperature down the fjord was giving the land a 

twenty degree lead towards zero, and of the two of us 

only Arne was dressed for it. 

Where I had a shower proof jacket over an ordinary suit 

and no hat, he had come equipped with the full bit: a red 

padded cap with ear flaps fastened with a strap under his 

chin, blue padded trousers tucked into short wide-legged 

gumboots, and a red padded jacket fastened up the front 

with silver coloured press studs. A glimpse of black and 

yellow at the neck spoke of other warm layers under- 

neath. 

He had arranged on the telephone to meet me at the 

statue in the Radhusplassen by the harbour, brushing 

aside my suggestion that he should come to the Grand 

Hotel, where I was staying. Even in those wide open 

spaces he had gone muttering on about being overheard 

by long range bugging machines (his words) and had finally 

insisted on taking to the dinghy. Knowing from past 

experience the quickest way in the end to deal with his 

perennial mild persecution complex was to go along with 

it, I had shrugged and followed him along the quay to 

where the small pale green craft bobbed beside a flight of 

steps. 

I had forgotten that it is always very much colder out on 

open water. I flexed the stiffening fingers inside my pockets 

and repeated my last question. 

"How would you smuggle sixteen thousand stolen kroner 

out of the country?" 

For the second time, I got no answer. Arne produced an- 

swers as prodigally as tax collectors offer rebates. 

He blinked slowly, the dropping of the eyelids marking 

some intermediary stage in the chess-like permutations 

going on in his head. He was no doubt, as always, considering 

every foreseeable consequence: if answer A might 

produce any one of five responses, and answer B lead on 

to six subsidiary questions, wouldn't it be wiser to answer 

C, in which case, though… 

Studená, šedavá voda omývala chatrně vyhlížející boky 

sklolaminátového člunu a já se otřásl při pomyšlení, jak 

hluboko pod námi leží mořské dno. 

Byli jsme hodinu plavby od Oslo, motor mlčel a Arne 

Kristiansen si dával načas. Trvalo mu celé odpoledne, než 

se odhodlal odpovědět na několik jednoduchých otázek. 

Zataženo, vlhko, schylovalo se k dešti. Studený vítr mi 

zpíval do uší a nohy jsem měl jako kus ledu. V říjnu byla 

teplota ve fjordu podstatně nižší než na pevnině, a jen 

jeden z nás byl na takovou zimu patřičně oblečený. 

Zatímco já měl přes běžný oblek jen nepromokavou 

bundu a na hlavě nic, můj společník byl vybavený dobře. 

Na hlavě červenou prošívanou čepici s klapkami na uši 

uvázanými pod bradou, modré zateplené kalhoty 

zastrčené do širokých gumových holínek a červenou 

prošívanou bundu na zip a na patentky. Proužek černé a 

žluté u krku dával tušit další izolační vrstvy. 

Telefonicky jsme se domluvili, že se sejdeme u sochy na 

náměstí u radnice, kousek od přístavu. Odmítl schůzku v 

hotelu Grand, kde jsem byl ubytovaný, ba dokonce i na 

náměstí se bál odposlechu dálkovou elektronikou (tak to 

řekl). Trval na tom, že se uchýlíme na vodu. Protože jsem 

už ze zkušenosti věděl, že jediný způsob jak se vypořádat 

s jeho občasnými záchvaty stihomamu je vyhovět mu, 

přistoupil jsem na jeho návrh. Pokrčil jsem rameny a 

následoval ho k pobřežní hrázi, kde se na vodě u schůdku 

kolébaly tři světlé čluny. 

Neuvědomil jsem si, oč je na vodě chladněji než na 

břehu. Cvičil jsem promrzlými prsty v kapsách a opakoval 

svoji poslední otázku. 

"Jak bys propašoval šestnáct tisíc ukradených norských 

korun přes hranice?" 

Opět neodpověděl. Byl na slovo skoupý jako berní 

úředník na daňové odpisy. 

Pomalu zamžikal a pak sklopil víčka, což bylo znamení, 

že se mu v hlavě promítá další fáze šachových variací a 

permutací. Nepochybně promýšlel následné možnosti: 

jestliže po odpovědi A může následovat pět různých reakcí 

a po odpovědi B šest, nebylo by lepší volit odpověď C? V 

tom případě ovšem… 

It made conversation with him a trifle slow. Konverzaci to výrazně brzdilo. 

I tried a little prompting. "You said it was all in coins and 

used notes of small denominations. How bulky? Enough to 

fit in a small sized suitcase?" 

Snažil jsem se ho pobídnout. "Říkals, že to byly malé 

bankovky a mince… Jaký objem mohly ty peníze mít? 

Vešly by se do malého kufříku?" 

He blinked . Zamžikal. 

"Do you think he just walked out with it through the customs?" 

"Myslíš, že s tím mohl přes hranici přejít snadno?" 

He blinked. Zamžikal. 

"Or do you think he is still somewhere in Norway?" "Nebo si myslíš, že je ještě někde tady, v Norsku?" 

Arne opened his mouth and said grudgingly, "No one Neochotně promluvil: "To nikdo neví." 

knows." 

I tried some more. "When a foreigner stays in one of Zkusil jsem to jinak: "Když se tu v hotelu ubytuje cizinec, 

your hotels, he has to fill in a form and show his passport. musí vyplnit policejní přihlášku a předložit pas. Ověřila si 

These forms are for the police. Have your police checked 

those forms?" 

vaše policie tyhle přihlášky?" 

Pause. Chvíle ticha. 

"Yes," he said. Pak řekl: "Ano." 

"And?" "A?" 

"Robert Sherman did not fill in any form." "Robert Sherman žádnou přihlášku nevyplnil." 

"None at all? What about when he arrived from England?" "Žádnou? A co hned po příjezdu z Anglie?" 

5

"He did not stay in an hotel." "Nepřespal v hotelu." 

Patience, I thought. Give me patience. "Where, then?" Trpělivost, panebože, trpělivost. "Kde spal?" 

"With friends." "U známých." 

"What friends?" "Kterých?" 

He considered. I knew he knew the answer. He knew he 

was eventually going to tell me. I suppose he couldn't 

help the way his mind worked, but this, God help us, was 

supposed to be an investigator. 

What was more, I had taught him myself. "Think before 

you answer any question," I'd said. So now he did. 

In the three months he had spent in England learning 

how the Jockey Club ran its investigation department we 

had grown to know each other well. Some of the time he 

had stayed in my flat, most of the time we had travelled 

together to the races, all of the time he had asked and 

listened and blinked as he thought. That had been three 

years ago. Two minutes had been enough to resuscitate 

the old warm feelings of tolerant regard. I liked him, I 

thought, more because of the mild eccentric kinks than 

despite. 

Chvíli váhal. Bylo mi jasné, že odpověď zná a že mi to 

dřív či později řekne. Asi jinak uvažovat nedokázal, ale 

kdo to s ním jako s vyšetřovatelem má vydržet! 

A co víc, sám jsem ho vyučil! Říkal jsem mu: "Než 

promluvíš, mysli." Tak tedy myslel. 

Během tří měsíců, které strávil v Anglii, aby se poučil, jak 

britský Jockey Club řídí své oddělení vyšetřování, jsme se 

hodně sblížili. Občas u mne přespal, a na dostihy jsme 

jezdili vždy spolu. Vyptával se, já odpovídal, on mlčky 

mžikal a přemýšlel. Od té doby uběhly tři roky, stačily 

však tři minuty a teplý pit vzájemného respektu se vrátil. 

Měl jsem ho docela rád, a to ne navzdory jeho drobným 

výstřednostem, ale spíš kvůli nim. 

"He stayed with Gunnar Holth," he said. "Přenocoval u Gunnara Holta," řekl. 

I waited. Čekal jsem. 

After ten seconds he added, "He is a racehorse trainer." Po několika vteřinách dodal: "To je trenér dostihových 

koní." 

"Did Bob Sherman ride for him?" "Sherman pro něho jezdil?" 

This dead simple question threw him into a longer than 

ever session of mental chess, but finally he said, "Bob 

Sherman rode the ones of his horses which ran in hurdle 

races while Bob Sherman was in Norway. Ja. He did not 

ride the horses of Gunnar Holth which ran in Flat races 

while he was in Norway." 

Po téhle jednoduché otázce se ponořil do hlubokého 

šachového rozjímání. Pak řekl: "Bob Sherman, když byl v 

Norsku, jezdil jednoho překážkáře pro Holta. Jo. Nejezdil 

pro Gunnara Holta rovináře." 

God give me strength. Bože, dej mi sílu! 

Arne hadn't actually finished. "Robert Sherman rode Arne ještě neskončil. "Robert Sherman jezdil koně pro 

horses for the racecourse." 

závodiště." 

I was puzzled. "How do you mean?" To jsem nechápal. "Jak?" 

He consulted his inner man again, who evidently said it Znovu se poradil se svým nitrem. Zřejmě dostal zelenou, 

was O.K. to explain. 

směl podat vysvětlení. 

"The racecourse pays appearance money to some foreign "Závodiště platí poplatek zahraničním jezdcům, aby oni 

jockeys, to get them to come to Norway. It makes the přijeli do Norska, dostihy to dělá zajímavé pro publikum. 

racing more interesting for the racegoers. So the racecourse 

paid Robert Sherman to ride." 

Závodiště platilo Roberta Shermana, aby tu jezdil." 

"How much did they pay him?" "Kolik mu platili?" 

A rising breeze was stirring the fjord's surface into proper Zvedl se mírný vítr a zčeřil vody fjordu v drobné vlnky. 

little wavelets. The fjord just below Oslo is not one of Fjord blízko hlavního norského města není úzký, se 

those narrow canyon jobs on the Come-To-Scenic-Norway strmými břehy, jako většina lákavých fjordů na plakátech 

posters, but a wide expanse of sea dotted with rocky is- v cestovních kancelářích, je široký, posetý drobnými 

lands and fringed by the sprawling suburbs of the city. A kamenitými ostrůvky, vroubený městem a předměstskými 

coastal steamer surged past half a mile away and tossed čtvrtěmi. Necelý kilometr od nás projel dopravní parník a 

us lightly in its wake. The nearest land looked a lot further 

off. 

pohoupal nás. Pevnina se zdála být hodně daleko. 

"Let's go back," I said abruptly. "Jeďme zpátky," řekl jsem rozhodně. 

"No, no…" He had no patience for such weak suggestions. "Ne, ne…" Neměl pražádné pochopení pro takovou 

"They paid him fifteen hundred kroner." 

slabost. "Zaplatili mu tisíc pět set korun." 

"I'm cold," I said. "Je mi zima," prohlásil jsem. 

He looked surprised. "It is not winter yet." Zatvářil se překvapeně. "Zima ještě nenastala." 

I made a noise which was half laugh and half teeth beginning 

to chatter. "It isn't summer either." 

Zasmál jsem se. Zuby mi drkotaly. "Léto není." 

He looked vaguely all around. "Robert Sherman had Nesoustředěně se rozhlédl. "Robert Sherman přijel na 

made six visits to race in Norway," he said. "This was his 

seventh." 

dostihy do Norska šestkrát, předtím. Teď to je sedmkrát." 

"Look, Arne, tell me about it back at the hotel, huh?" "Arne, víš co? Dopovíš mi to v hotelu." 

He attended to me seriously. "What is the matter?" Vážně se na mne zadíval. "Co je špatně?" 

"I don't like heights," I said. "Nemám rád výšky." 

He looked blank. I took one frozen mitt out of its pocket, Zatvářil se nechápavě. Vytáhl jsem z kapsy zmrzlou ruku 

hung it over the side of the boat, and pointed straight v rukavici a ukázal přes bort dolů na moře. Arne pochopil 

down. Arne's face melted into comprehension and a huge 

grin took the place of the usual tight careful configuration 

of his mouth. 

a usmál se. Přestal se tvářit přísně a jako ve střehu. 

"David, I am sorry. The water to me, it is home. Like "Odpusť, Davide. Rozumíš, moře je pro mne domov. Jako 

snow. I am sorry." 

sníh. Odpusť." 

He turned at once to start the outboard, and then paused Šel nastartovat motor. Ještě se otočil: "Mohl snadno 

to say, "He could simply have driven over the border to přejet hranici do Švédska. Celníci koruny nehledají." 

6

Sweden. The customs, they would not search for kroner." 

"In what car?" I asked. "Jakým autem by jel?" 

He thought it over. "Ah yes." He blinked a bit. "Perhaps a Zamyslel se. "Jo…" Zamžikal. "Mohl jet s kamarádem…" 

friend drove him…" 

"Start the engine," I said encouragingly. "Nastartuj!" 

He shrugged and gave several small nods of the head, Pokrčil rameny, pokýval a stiskl příslušné knoflíky u 

but turned to the outboard and pressed the necessary motoru. Skoro jsem očekával, že motor budě stejně ztuhlý 

knobs. I had half expected it to prove as lifeless as my jako moje prsty a že nenaskočí, ale jiskra zasáhla palivo 

fingers, but the spark hit the gas in an orderly fashion and tak, jak se patří, motor ožil a Arne zamířil přídí směrem ke 

Arne pointed the sharp end back towards hot coffee and 

radiators. 

kávě a ústřednímu topení. 

The dinghy slapped busily through the little waves and Člun šplouchal po drobných vlnách a boční vítr mi vál 

the crosswind flicked spray onto my left cheek. I pulled slanou spršku do obličeje. Přitáhl jsem si límec bundy přes 

my jacket collar up and made like a tortoise. 

tváře a zatáhl hlavu jako želva. 

Arne's mouth moved as he said something, but against Viděl jsem, že se Arnemu pohybují rty, že něco říká, ale v 

the combined noises of the engine and the sea and the hluku motoru, moře, větru a šustění kabátu kolem uší 

rustle of gaberdine against my ears, I couldn't hear any 

words. 

jsem neslyšel ani slovo. 

"What?" I shouted. "Cos říkal?" zahulákal jsem. 

He started to repeat whatever it was, but louder. I Znovu, hlasitěji opakoval, co řekl. Zaslechl jsem jen 

caught only snatches like 'ungrateful pig' and 'dirty thief', útržky, jednotlivá slova jako 'špinavý zloděj' a 'nevděčný 

which I took to be his own private views of Robert padouch'. Pochopil jsem, že projevuje svůj osobní názor 

Sherman, British steeplechase jockey. Arne had had a bad na britského jezdce Roberta Shermana. Arne měl těžký 

time since the said Bob Sherman disappeared with the život od chvíle, kdy Robert Sherman zmizel současně s 

day's take from the turnstiles of Ovrevoll, because Arne penězi, vybranými na závodišti Ovrevoll na vstupném. 

Kristiansen, besides being the Norwegian Jockey Club's Arne Kristiansen byl nejen oficiální vyšetřovatel norského 

official investigator, was also in charge of racecourse se- Jockey Clubu, ale nesl taky zodpovědnost za bezpečnost 

curity. 

na závodišti. 

The theft, he had told me on the outward chug, was an Když jsme pluli z Oslo, prohlásil, že krádež pociťuje jako 

insult, first to himself, and secondly to Norway. Guests in osobní urážku i jako urážku Norska. Prý se nesluší, aby 

a foreign country should not steal. Norwegians were not hosté kradli u hostitele. Norové prý nejsou zločinci. Na 

criminals, he said, and quoted jail statistics per million of důkaz toho ocitoval různé statistické údaje na milion 

population to prove it. When the British were in Norway, obyvatel. Prý když jsou Britové v Norsku, měli by mít ruce 

they should keep their hands to themselves. 

ve vlastních kapsách. 

Commiserating, I refrained from drawing his country's Sympatizoval jsem s ním a zdržel se komentáře. 

raids on Britain to his attention: they were, after all, a Nepřipomněl jsem mu, kolikrát jeho krajané připluli do 

thousand or so years in the past, and the modern Vikings Británie loupit. Bylo třeba uznat, že moderní Vikingové 

were less likely to burn, rape, pillage and plunder than to neprojevují sklon k vypalování sídel, násilněním a 

take peaceable photographs of Buckingham Palace. I felt loupežím, ale že se omezují na mírumilovné, neškodné 

moreover a twinge of national shame about Bob Sherman: fotografování Buckinghamského paláce. Trochu jsem se za 

I had found myself apologising, of all things, for his be- Roberta Shermana jako Brit styděl a přistihl jsem se při 

haviour. 

tom, že se za něj ospravedlňuju. 

Arne was still going on about it: on that subject unfortu- Arne se rozčiloval dál, v tom nebylo třeba ho 

nately he needed no prompting. Phrases like 'put me in an povzbuzovat. Zaslechl jsem útržky vět jako 'pro mne 

intolerable position' slid off his tongue as if he had been nemožná situace', které říkal s takovou bravurou, jako by 

practising them for weeks-which, on reflection, of course je měl nacvičené. Uvědomil jsem si, že je asi nacvičené 

he had. It was three weeks and four days since the theft: má. Od krádeže uběhly tří týdny a čtyři dny. Od chvíle, 

and forty-eight hours since the Chairman of the race- kdy předseda dostihového výboru zatelefonoval do 

course had telephoned and asked me to send over a Brit- britského Jockey Clubu a požádal mne, abych do Norska 

ish Jockey Club investigator to see what he could do. I vyslal vyšetřovatele, uběhlo čtyřicet osm hodin. Vyslal 

had sent (you will have guessed) myself. 

jsem sám sebe (jak jste správně pochopili). 

I hadn't met the Chairman yet, nor seen the racecourse, S předsedou jsem se ještě nesetkal a zdejší závodiště 

nor ever before been to Norway. I was down the fjord neviděl. Nikdy předtím jsem v Norsku nebyl. Byl jsem na 

with Arne because Arne was the devil I knew. 

lodi ve fjordu, protože Arne byl jediný, koho jsem v 

Norsku znal. 

Three years earlier the hair now closely hidden under the Vlasy, schované pod čepicí, měl před třemi lety plavé, 

red padded hood had been a bright blond fading at the prokvetlé na spáncích. Oči měl stejně modré jako dřív, 

temples to grey. The eyes were as fierce a blue as ever, vrásky kolem očí taky stejné, ale váčky pod očima mu 

the wrinkles around them as deep, and the bags below a ztěžkly. Sprška slané vody dopadala na jeho větrem 

good deal heavier. The spray blew on to skin that was ošlehané tváře, na silnou, čtyřiceti lety poznamenanou, 

weather-beaten but not sunburned, thick-looking impervious 

yellowish-white skin lumped and pitted by fortysomething 

winters. 

neopálenou, bledou, odolnou kůži. 

He was still breaking out in bursts of aggrieved half- Nepřestával vést rozhněvaný monolog, setrvával se svojí 

heard monologue, trudging along well-worn paths of re- ukřivděností na dobře vyšlapané stezce. Už jsem se ani 

sentment. I gave up trying to listen. It was too cold. nesnažil ho poslouchat, bylo mi příliš zima. 

He stopped in mid-sentence and looked with raised eye- Vtom se uprostřed věty zarazil, povytáhl obočí a zadíval 

brows at some distant point over my left shoulder. I se do dálky, kamsi za moje levé rameno. Ohlédl jsem se. 

turned. A large speedboat, not very far away, was slicing Mířil k nám větší, rychlý motorový člun, protínal vody 

down the fjord in our general direction with its bow waves fjordu ostrou přídí, o kterou se tříštily vlny jako stříbrné 

leaping out like heavy silver wings. 

perutě. 

I turned back to Arne. He shrugged and looked uninter- Otočil jsem se k Arnemu. Pokrčil rameny a tvářil se 

7

ested, and the outboard chose that moment to splutter 

and cough and choke to silence. 

lhostejně. V tu chvíli však náš motor škytl a zhasl. 

"Fanden," said Arne loudly, which was nothing at all to "Fanden," ulevil si Arne. Mne napadala silnější, jadrnější 

what I was saying in my head. 

slova anglická. 

"Those people will help us," he announced, pointing at "Tamti lidé nám přijdou pomoct," prohlásil Arne a ukázal 

the approaching speedboat, and without hesitation he na blížící se rychlý člun. Bez dalšího zaváhání vstal, 

stood up, braced his legs, and waved his scarlet clad arms rozkročil se a začal mohutně mávat pažemi v červených 

in wide sweeps above his head. 

rukávech nad hlavou. 

Twisting on my bench seat, I watched the speedboat Posadil jsem se bokem a sledoval blížící se loď. 

draw near. 

"They will take us on board," Arne said. "Vezmou nás na palubu," řekl Arne. 

The speedboat did not seem to be slowing down. I could Blížící se člun nezpomaloval. Viděl jsem jeho mohutné, 

see its shining black hull and its sharp cutting bow, and lesklé černé boky a ostrou příď. Perutě z vodní tříště po 

the silver wings of wave looked as high and full as ever. stranách přídě prorážející vodu byly čím dál tím 

If not higher and fuller. 

mohutnější. 

Vyšší a mohutnější. 

I turned to Arne with the beginnings of apprehension. Neklidně jsem se otočil k Arnemu. "Nevidí nás," řekl 

"They haven't seen us," I said. 

jsem. 

"They must have." Arne waved his arms with urgent ac- "Musí nás vidět." Arne nepřestával zuřivě mávat rukama, 

celeration, rocking the dinghy precariously. 

až nebezpečně rozkolébal loďku. 

"Hey!" Arne shouted to the speedboat. And after that he "Haló!" volal. A ještě něco norsky. 

screamed at it, in Norwegian. 

The wind blew his words away. The helmsman of the Vítr mu odvál slova od úst. Kormidelník na velkém člunu 

speedboat didn't hear, didn't see. The sharp hard shining ho neviděl ani neslyšel. Ostrý kýl mířil rychlostí čtyřiceti 

black prow raced straight towards us at forty knots. uzlů přímo na nás. 

"Jump!" yelled Arne, and he jumped. A flash of scarlet "Vyskoč!" křikl Arne a skočil. Červená se mihla a zmizela 

streaking into the sea. 

v moři. 

I was slow. Thought perhaps that the unimaginable Já nebyl tak rychlý. Nechtěl jsem věřit, že se stane, co se 

wouldn't happen, that the bow wave would toss the din- stalo, že kýl člunu vyhodí naši loďku do vzduchu jako 

ghy clear like it would a swan, that the frail craft would 

bob away as lightly as a bird. 

pírko. 

I tumbled over the side into the water about one second Spadl jsem přes bort do moře vteřinu předtím, než se 

before the bow split the fibre-glass open like an eggshell. sklolaminátová skořepina rozpoltila. Cosi mne vší silou 

Something hit me a colossal bang on the shoulder while I uhodilo do ramene, sotva jsem se ponořil. Sjel jsem jak 

was still gasping from the shock of immersion and I went 

down under the surface into a roaring buffeting darkness. 

blesk do temné, studené hlubiny. 

People who fall off boats die as often from the propellers Lidi, kteří přepadnou přes palubu, usmrtí častěji lodní 

as from drowning, but I didn't remember that until the šroub než moře samo. Než jsem si to však stačil 

twin screws had churned past and left me unsliced. I uvědomit, loď i se dvěma šrouby už mne minula a já byl 

came stuttering and gulping to the daylight in the jumbled celý. Vyplaval jsem na hladinu a lapal po vzduchu ve 

frothing wake and saw the back of the speedboat tearing zčeřené brázdě vody za lodí. Díval jsem se za rychlým 

away unconcernedly down the fjord. 

člunem, uhánějícím lhostejně dál. 

"Arne," I shouted, which was about as useless as dredg- "Arne!" křičel jsem, ale bylo to, jako by se člověk potápěl 

ing for diamonds in the Thames. A wave slapped me in v Temži pro jeden jediný diamant. Do otevřených úst mi 

the open mouth and I swallowed a double salt water, šplouchla vlna. Polkl jsem nepříjemně vydatnou dávku 

neat. 

nezředěné slané vody. 

The sea seemed much rougher at face level than it had Když je člověk přímo v moři, zdají se mu vlny mnohem 

done from above. I floundered in high choppy waves with větší, než když se na ně dívá z člunu. Motal jsem se ve 

ruffles of white frothing across their tops and blowing into zpěněné vodě a pěna mi stříkala do očí. Znovu jsem volal 

my eyes, and I shouted again for Arne. Shouted with in- Arneho. Křičel jsem čím dál tím hlasitěji. Měl jsem strach. 

tensifying concern for him and with fear for myself: but Strach o něj i o sebe. Vítr mi ale odnášel slova od úst a 

the wind tore the words away and battered them to bits. roztrhal je na kousky. 

There was no sign of the dinghy. My last impression was Z naší loďky nezbylo nic. Matně jsem si pamatoval, že se 

that it had been cut clean into two pieces, which were rozpoltila na dvě poloviny. Ty se teď asi zvolna 

now, no doubt, turning over and over in a slow sink down 

to the far away sea-bed. 

převalovaly a klesaly ke vzdálenému dnu. 

I shuddered as much from imagination as from cold. Při té představě jsem se otřásl nejen zimou. 

There was no sight anywhere of Arne. No red-padded Po Arnem nikde ani stopy. Nikde ani stopy po červené 

head, no red waving arms above the waves, no cheerful čepici, žádné červené paže se neukázaly nad vzdutou 

smile coming to tell me that the sea was home to him and hladinou. Marně jsem hledal jeho úsměv, kterým by mne 

that safety and hot muffins were this way, just over here. ubezpečil, že moře je jeho domov a že bezpečí a horké 

vdolky jsou tamhle tím směrem. 

Land lay visible all around me in greyish misty heights. Na všech stranách jsem viděl zemi, zdvihala se vysoko 

None of it was especially near. About two miles away, I nad moře jako šedomodrý přízrak. Ať jsem se podíval na 

guessed, whichever way I looked. 

kteroukoli stranu, připadalo mi, že je daleko, nejmíň 

kilometr. 

Treading water, I began to pull my clothes off, still look- Šlapal jsem vodu a svlékal se přitom. Zoufale jsem se 

ing desperately for Arne, still expecting to see him. rozhlížel po Arnem, nepřestával jsem doufat, že se objeví. 

There was nothing but the rough slapping water. I Nic, jen nelítostná rozbouřená hladina. Vzpomněl jsem si 

thought about the speedboat's propellers and I thought na lodní šrouby velkého člunu a na Arneho těžké holínky, 

about Arne's wide legged gumboots which would fill with které se jistě okamžitě naplnily vodou. Nakonec jsem si 

water in the first few seconds. I thought finally that if I uvědomil, že jestli se nesmířím se skutečností, že Arne už 

8

didn't accept that Arne was gone and get started shorewards, 

I was very likely going to drown on that spot. 

není, a jestli nevyrazím k pevnině, na místě se utopím. 

I kicked off my shoes and struggled with the zip of my Odkopl jsem boty a rozepnul a svlékl bundu i sako. Pak 

raincoat. Ripped open the buttons of my suit jacket un- jsem si uvědomil, že mám v kapse saka náprsní tašku. 

derneath and shrugged out of both coats together. I let go 

of them, then remembered my wallet, and although it 

seemed crazy I took it out of my jacket pocket and 

shoved it inside my shirt. 

Vytáhl jsem ji z kapsy a zastrčil pod košili. 

The two coats, waterlogged, floated briefly away and Bunda i sako nasáklé vodou se chvíli pohupovaly po 

started to go down out of sight. I slid out of my trousers, hladině, než zmizely pod vodou. Stáhl jsem si kalhoty. 

and let them follow. 

Taky zmizely v hloubce. 

Pity, I thought. Nice suit, that had been. The water was Škoda, pomyslel jsem si, byl to pěkný oblek. Voda byla 

very cold indeed. 

hodně studená. 

I began to swim. Up the fjord. Towards Oslo. Where else? Začal jsem plavat. Mířil jsem přes fjord k Oslo. Snad. 

I was thirty-three and hardy and I knew more statistics Bylo mi třiatřicet a pamatoval jsem si víc statistických 

than I cared to. I knew for instance that the average hu- údajů, než bylo zdrávo. Věděl jsem kupříkladu, že 

man can live less than an hour in water of one degree průměrný člověk vydrží ve vodě teploty kolem bodu 

centigrade. 

mrazu pouze necelou hodinu. 

I tried to swim unhurriedly in long undemanding strokes, Snažil jsem se plavat klidným, vyrovnaným tempem, 

postponing the moment of exhaustion. The water in Oslo abych se příliš brzy nevyčerpal. Vody fjordu nebyly na 

fjord was not one degree above freezing, but at least five. bodě mrazu, ale o něco teplejší. Možná že voda bičující 

Probably not much colder than the stuff buffeting the Eng- právě v tu chvíli pobřeží u anglického Brightonu není o nic 

lish beach at Brighton at that very moment. In water five teplejší. Jestli je ta voda pět nad nulou, mohl bych v ní 

degrees above freezing, one could last… well, I didn't ac- vydržet… No, tenhle statistický údaj vlastně neznám. 

tually know that statistic. Had to take it on trust. Long 

enough anyway to swim something over two miles. 

Musím doufat, že vydržím plavat tři kilometry. 

Bits of distant geography lessons made no sense. "The Vybavily se mi zapomenuté vědomosti: "Golfský proud 

Gulf Stream warms the coast of Norway…" Good old Gulf proudí kolem norského pobřeží…" Dobrý starý Golfský 

Stream. Where had it gone? 

proud! Kam se poděl? 

Cold had never seemed a positive force to me before. I Nikdy předtím jsem si neuvědomil, že chlad má sílu. Asi 

supposed I had never really been cold, just chilled. This to bylo tím, že jsem nikdy předtím opravdově neprochladl, 

cold dug deep into every muscle and ached in my gut. jen mi občas byla zima. Tentokrát mi ale chlad pronikal 

Feeling had gone from my hands and feet, and my arms hluboko do svalů a pálil mě do útrob. Ruce i nohy jsem 

and legs felt heavy. The best long-distance swimmers had přestal cítit, údy jsem měl těžké jak z olova. Plavci na 

a nice thick insulating layer of subcutaneous fat: I hadn't. dlouhé vzdálenosti mívají většinou pěknou, spolehlivou 

They also covered themselves with water-repelling grease izolační vrstvu podkožního tuku. Tu já neměl. Navíc takoví 

and swam alongside comfort boats which fed them hot plavci bývají pomazaní voduodpuzujícími mastmi a 

cocoa through tubes on demand. The best long-distance provázejí je pomocné čluny s horkým kakaem z trubičky 

swimmers were, of course, usually going twenty miles or na vyžádání. Takoví plavci však většinou uplavou nejmíň o 

so further than I was. 

deset až patnáct kilometrů víc, než kolik jsem hodlal 

uplavat já. 

I swam. Plaval jsem. 

The waves seemed frighteningly big: and I couldn't see Vlny se mi zdály hrozivě mohutné. Neviděl jsem, kam 

where I was aiming unless I lifted my head right up and plavu. Abych viděl, musel jsem šlapat vodu, narovnat se a 

trod water, and that wasted time and energy. 

natáhnout hlavu nad hladinu. Tím jsem se ale vyčerpával 

a ztrácel čas. 

The nearest-looking land seemed to my salt-stinging Nejbližší kousek země byl v mých slanou vodou 

eyes to be as far away as ever. And surely Oslo fjord obolených očích stále stejně daleko. Fjord u Oslo by se 

should be a Piccadilly Circus of boats? But I couldn't see a 

single one. 

přece měl hemžit loďkami! Nezahlédl jsem ani jedinou. 

Dammit, I thought. I'm bloody well not going to drown. Do háje! Já se snad opravdu utopím! Zatraceně! Ne, 

I'm bloody well not. 

sakra, neutopím se! 

I swam. Plaval jsem. 

Daylight was slowly fading. Sea, sky, and distant moun- Pomalu se šeřilo. Moře, nebe i vzdálené hory tmavly. 

tains were all a darker grey. It began to rain. 

Začínalo pršet. 

I travelled, it seemed, very slowly. The land I was aiming Pohyboval jsem se velmi pomalu, aspoň se mi to zdálo. 

for never appeared to be nearer. I began to wonder if Země jako by se vůbec nepřibližovala. Napadlo mne, že 

some current was cancelling out every yard I swam for- mne možná drží na místě proud. Když jsem se však 

ward: but when I looked back, the land behind was definitely 

receding. 

ohlédl, viděl jsem, že se země za mnou vzdaluje. 

I swam mechanically, growing tired. Time passed. Plaval jsem mechanicky, začínal jsem pociťovat únavu. 

Plynul čas. 

A long way off, straight ahead, pinpricks of light sprang Daleko přede mnou se na břehu v houstnoucím šeru 

out against the fading afternoon. Every time I looked, začaly objevovat světelné body. Pokaždé, když jsem se 

there were more. The city was switching on in the dusk. zadíval dopředu, jich bylo víc. Město se před nocí 

rozsvěcovalo. 

Too far, I thought. They are too far for me. Land and life Je to příliš daleko, pomyslel jsem si, na mne je to příliš 

all around me, and I couldn't reach them. 

daleko. Všude kolem je země na dohled, na zemi život, 

lidé, a já k nim nemůžu. 

An awful depth beneath. And I never did like heights. Pode mnou byla hrozivá hloubka. Nikdy jsem neměl rád 

výšky. 

A cold lonely death, drowning. Smrt utopením je chladná a osamělá. 

9

I swam. Nothing else to do. Plaval jsem. Co mi zbývalo. 

When another light shone out higher up and to the left, it 

took at least a minute for the news to reach my sluggish 

brain. I trod water and wiped the rain and sea out of my 

eyes as best I could and tried to make out where it came 

from: and there, a great deal nearer than when I'd last 

looked, was the solid grey shape of land. 

Houses, lights, and people. All there, somewhere, on that 

rocky hump. 

Gratefully I veered fifteen degrees left and pressed on 

faster, pouring out the carefully hoarded reserves of 

stamina like a penitent miser. And that was stupid, because 

no shelving beach lay ahead. The precious land, 

when I reached it, proved to be a smooth sheer cliff dropping 

perpendicularly into the water. Not a ledge, not a 

cranny, to offer even respite from the effort of staying 

afloat. 

The last quarter mile was the worst. I could touch the 

land if I wanted to, and it offered nothing to cling to. 

There had to be a break somewhere, if I went far enough, 

but I had practically nothing left. I struggled feebly forward 

through the slapping waves, wishing in a hazy way 

that I could surge through warm calm water like Mark 

Spitz and make a positive touchdown against a nice firm 

rail, with my feet on the bottom. What I actually did was a 

sort of belly-flop onto a small boat slipway bordered with 

large rock slabs. 

I lay half in and half out of the water, trying to get back 

breath I didn't know I'd lost. My chest heaved. I coughed. 

It wasn't dark, just the slow northern twilight. I wouldn't 

have minded if it had been three in the morning: the cold 

wet concrete beneath my cheek felt as warm and welcoming 

as goose feathers. 

Footsteps crunched rhythmically along the quay at the 

head of the slipway and then suddenly stopped. 

I did a bit towards lifting my head and flapping a numb 

hand. 

Když se přede mnou vlevo objevilo další světlo o něco 

výš, trvalo hodnou chvíli, než to můj zpomalený mozek 

zaznamenal. Šlapal jsem chvíli vodu a vytřel si z očí kapky 

deště a slanou vodu, jak jen šlo, abych zjistil, kde se to 

světlo vzalo. Viděl jsem, že tmavý obrys země už je 

blízko, mnohem blíž, než jsem myslel. 

Domy, světla, lidé. Někde na té tmavé skalní mase určitě 

jsou. 

Vděčně jsem zamířil trochu vlevo a začal dělat rychlejší 

tempa. Bezhlavě jsem uvolňoval pečlivě našetřené rezervy 

energie, jako kající se skrblík. Byla to hloupost, protože na 

mne nečekala žádná hostinná pláž, ale strmá skála. 

Nenašel jsem žádný výčnělek ani rampu, na které bych si 

trochu odpočinul. Musel jsem se dál udržovat na hladině. 

Poslední etapa byla vskutku nejhorší. Země byla doslova 

na dosah ruky, ale nebylo čeho se na ní zachytit. Někde 

přece musí být nějaká průrva, ale mně už nezbývalo sil. 

Pracně jsem se pohyboval vzedmutou vodou a pomyslel 

si, jak by bylo krásné proletět klidnou, teplou vodou jako 

Mark Spitz a přistát u pevného zábradlí, s nohama na dně. 

Nakonec jsem přistál na břiše na malém kamenném molu, 

po kterém spouštěli na vodu loďky. 

Ležel jsem zpola na suchu, zpola ve vodě a snažil se 

chytit dech. Ani jsem si předtím neuvědomil, že jsem ho 

ztratil. Dýchal jsem pracně. Kašlal jsem. 

Nebyla ještě úplná tma, jen pozdní severské šero. Bylo 

mi jedno, kolik je hodin, ať si jsou třeba tři ráno, hlavně 

že jsou ty kamenné kvádry, na kterých ležím, tak teplé a 

pohostinné jako peřina. 

Někde nad mojí hlavou zazněly pravidelné kroky. Pak se 

kroky zastavily. 

Nadzdvihl jsem hlavu a zamával ztuhlou rukou. 

"Hvem er der?" he said, or something like it. "Hvem er der?" ozvalo se nade mnou. 

I gave a sort of croak and he walked carefully, crabwise, 

down the slipway towards me, a half seen, well-wrapped 

figure in the rainy gloom. 

Vydal jsem ze sebe krákavý zvuk. Muž sešel blíž ke mně 

po kamenném svahu bokem, opatrně, aby neuklouzl. Viděl 

jsem ho jen matně. V šeru se tmavá postava, důkladně 

oblečená, rýsovala jen nejasně. 

He repeated his question, which I still didn't understand. Opakoval pro mne nesrozumitelnou otázku. 

"I'm English," I said. "Can you help me?" "Jsem Angličan. Nemohl byste mi pomoct?" 

Nothing happened for a few seconds. Then he went Několik vteřin se nedělo nic. Pak se muž vzdálil. 

away. 

So what, I thought tiredly. At least from the waist up I No a co, pomyslel jsem si znaveně, jsem v Norsku aspoň 

was safe in Norway. Didn't seem to have the energy to na půl těla. Na to, abych se vzepřel a vytáhl se nahoru, mi 

drag myself uphill till my feet were out, not just for a chyběla síla. Za nějakou tu minutu snad potřebnou sílu 

minute or two. But I would, I thought, given time. 

nastřádám. Chce to čas. 

The man came back, and brought a friend. Ungrateful of Muž se vrátil s přítelem. Bylo ode mne nehezké, že jsem 

me to have misjudged him. 

mu nedůvěřoval. 

The companion peered through the rain and said, "You Přítel se na mne v dešti zadíval a zeptal se: "Vy jste 

are English? Did you say you are English?" 

Angličan? Jste Angličan?" 

His tone seemed to suggest that being English automati- Říkal to tak, jako by fakt, že jsem právě Angličan, 

cally explained such follies as swimming in October in vysvětloval vše, i to, že si v říjnu jen tak plavu v košili a 

shirt and underpants and lying about on slipways. 

spodcích, a že se povaluju po kamenech u břehu. 

"Yes," I said. "Ano," řekl jsem. 

"You fell off a ship?" "Spadl jste z lodi?" 

"Sort of." "Tak nějak." 

I felt his hand slide under my armpit. "Come. Out of the Cítil jsem, jak mne bere pod rameny. "Tak jdeme, ven z 

water." 

vody." 

I scraped myself onto the slipway and with their help Vylezl jsem na kamenný svah a s jeho pomocí jsem se 

more or less crawled to the top. The quay was edged with vyškrábal nahoru. Podél břehu bylo zábradlí se sloupky. 

railings and posts. I sat on the ground with my back Zůstal jsem sedět na zemi, záda opřená o jeden ze 

against one of the posts and wished for enough strength 

to stand up. 

sloupků. Přál jsem si mít víc síly. 

They consulted in Norwegian. Then the English speaking Něco si říkali norsky. Pak mi ten, který uměl anglicky, 

one said, "We will take you to my house, to dry and get ohlásil: "Vezmeme vás ke mně domů, tam se usušíte a 

warm." 

zahřejete." 

"Thank you," I said, and by God I meant it. "Děkuju vám," řekl jsem procítěně, z hloubi srdce. 

10

One of them went away again and came back with a battered 

old van. They gave me the front passenger seat 

though I offered to drip in the back, and whisked me 

about a quarter of a mile to a small wooden house, standing 

near two or three others. There was no village, no 

shops, no telephone. 

"This is an island," my rescuer explained. "One kilometre 

long, three hundred metres across." He told me its name, 

which seemed to me like 'gorse'. 

His living room was small and bright, and warmed by the 

huge stove which took up at least a sixth of the floorspace. 

Seen clearly in the light he himself was a short 

friendly man of middle age with hands that were used for 

work. He shook his head over me and produced first a 

blanket and then, after some rummaging, a thick woollen 

shirt and a pair of trousers. 

"You are not a sailor," he said matter of factly, watching 

me fumble off my shirt and pants. 

Jeden z mužů zase zmizel a po chvíli se vrátil se starou, 

rozvrzanou dodávkou. Posadili mne dopředu vedle řidiče, 

přestože jsem jim nabídl, že bych snad měl raději 

odkapávat na zadní sedadlo. Jeli jsme rychle asi půl 

kilometru k malému dřevěnému domu kousek od dalších 

obytných budov. Vesnice s obchody a telefony tam 

nebyly. 

"Jste na ostrově," vysvětloval můj zachránce. "Je dlouhý 

jeden kilometr a tři sta metrů široký." Řekl mi, jak se 

ostrůvek jmenuje. Znělo to jako 'korzo'. 

Obývací pokoj byl menší a jasně osvětlený. Zahřál jsem 

se u velkých kamen, zabírajících přinejmenším šestinu 

místnosti. Na světle jsem viděl, že můj hostitel je menší, 

dobromyslný člověk středního věku s upracovanýma 

rukama. Potřásal nade mnou hlavou, vytáhl odněkud 

přikrývku, pak se chvíli někde hrabal a přinesl mi teplou 

vlněnou košili a kalhoty. 

"No," I agreed. "Ne," přikývl jsem. 

My wallet fell on the floor. I was surprised it was still 

there, had forgotten it. The Norwegian-only rescuer politely 

picked it up and handed it to me, smiling broadly. He 

looked very like his friend. 

Between hopeless bouts of shivering I told them what 

had happened and asked them how I could get back to 

the city. They talked to each other about it while I 

dressed, first with a lot of shaking of heads but finally with 

a few nods. 

"When you are warmer we will take you by boat," said 

the English-speaker. He looked at the wallet which lay 

now on a polished pine table. 

"Vy nejste námořník," poznamenal, když jsem se 

nešikovně svlékal z košile a spodků. 

Náprsní taška mi upadla na zem. Překvapilo mne, že ji 

mám. Zapomněl jsem na ni. Můj norsky mluvící zachránce 

mi náprsní tašku se širokým úsměvem zdvořile podal. 

Podobal se svému příteli. 

Mezi záchvaty neovladatelného třesu jsem oběma mužům 

vyprávěl, co se stalo a zeptal se, jaké jsou možnosti 

dostat se zpět do města. Probrali to spolu, zatímco jsem 

se oblékal. Nejdřív vrtěli hlavami, ale pak začali 

přikyvovat. 

"Až se uděláte víc teplo, vezmeme vás na loď," řekl ten, 

který uměl anglicky. Zadíval se na moji náprsní tašku, 

ležící na stole z naleštěného borového dřeva. 

"We ask only that you will pay for the fuel. If you can." "Prosíme zaplatit jen naftu, když můžete." 

Together we took out my sodden money and spread it on 

the table. I asked them to take whatever they liked, and 

after debate they chose a fifty kroner note. I urged them 

to double it. It wouldn't cost so much, they protested, but 

in the end they put two notes aside and dried the rest for 

me quickly on the stove so that the edges curled. After 

more consultation they dug in a cupboard and brought out 

a bottle of pale gold liquid. One small glass followed, and 

a moderate tot was poured into it. They handed it to me. 

Společně jsme rozložili promáčené bankovky. Řekl jsem 

jim ať si z nich vyberou, kolik chtějí. Po krátké poradě si 

vybrali padesátikorunovou bankovku. Prosil jsem je, ať si 

vezmou ještě jednu, ale oni namítali, že by to bylo moc. 

Nakonec si obě bankovky vzali a ostatní mi pomohli usušit 

na kamnech. Okraje bankovek se kroutily. Pak se zase 

chvíli radili, otevřeli jednu zásuvku a vytáhli z ní láhev se 

světlou, zlatavou tekutinou. Podali mi malou sklenici a 

trochu mi nalili. 

"Skol," they said. "Skol," řekli. 

"Skol," I repeated. "Skol," opakoval jsem po nich. 

They watched interestedly while I drank. Smooth fire Se zájmem sledovali, jak piju. Příjemný oheň mi sklouzl 

down the throat, heat in the stomach, and soon a warm do hrdla a zahřál žaludek. Netrvalo dlouho a teplo se mi 

glow along all the frozen veins. 

rozlilo i ve zmrzlých žilách. 

They smiled. Usmívali se. 

"Aquavit," said my host, and stored the precious bottle "Aquavit," poznamenal můj hostitel a zase drahocennou 

away ready for the next needy stranger who swam to láhev uložil, pro dalšího potřebného ztroskotance, který 

their doorstep. 

doplave k jeho prahu. 

They suggested I should sit for a while on the one com- Řekli, abych si sedl na jediné pohodlné křeslo v místnosti. 

fortable-looking chair. Since various muscles were still Protože se mi svaly ještě chvěly slabostí, návrh jsem 

trembling with weakness this seemed a good idea, so I přivítal. Seděl jsem a odpočíval, zatímco ti dva chystali 

rested while they busied themselves putting out business- praktické voskované kabáty a kalhoty. Než si vše připravili 

like sets of oilskins, and by the time they were kitted up a oblékli, vrátila se mi normální barva, už jsem nebyl šedý 

my skin had returned from a nasty bluish purplish white to 

its more usual shade of sallow. 

domodra. 

"D'you feel better?" my host observed, smiling. "Je líp?" zeptal se mne můj hostitel s úsměvem. 

"I do." "Je," přikývl jsem. 

They nodded, pleased, and held out a spare set of oil- Taky kývali a podali mi impregnované oblečení. Pak mne 

skins for me to put on. They took me in a big smelly fish- člunem páchnoucím rybinou odvezli světly lemovaným 

ing boat back up the twinkle-edged fjord to the city, and it fjordem k městu. Nepřestávalo pršet. Cestou jsem si 

rained all the way. I spent the journey calculating that I spočítal, že jsem ve vodě strávil asi dvě hodiny, což 

had been in the water for about two hours, which didn't dohromady nic nedokazovalo. Nebyl jsem o nic moudřejší, 

prove anything in particular about the current in the fjord pokud jde o moje plavecké schopnosti, ani pokud jde o 

or the inefficiency of my swimming or the distance I had možné působení mořských proudů, či snad o vzdálenost, 

travelled, but did prove pretty conclusively that the tem- jakou jsem uplaval. Jedno bylo jisté, teplota vody se 

perature was more than one degree above freezing. určitě pohybovala nad bodem mrazu. 

2 2 

11

They waited while I changed at the Grand, so that they 

could take back the lent clothes. We parted with warm 

handshakes and great camaraderie, and it was only after 

they had gone that I realised that I didn't know their 

names. 

I would have liked nothing better than to go to bed and 

sleep for half a century, but the thought of Arne's wife 

waiting for him to come home put a damper on that. So I 

spent the next couple of hours with various Norwegian 

authorities, reporting what had happened. 

When the police finished taking notes and said they 

would send someone to tell Mrs Kristiansen, I suggested 

that I should go too. They agreed. We went in an official 

car and rang the bell of Flat C on the first floor of a large 

timber house in a prosperous road not far from the city 

centre. 

The girl who opened the door looked enquiringly out at 

us from clear grey eyes in a firm, friendly, thirtyish face. 

Behind her the flat looked warm and colourful, and the air 

was thick with Beethoven. 

Počkali, až se v Grandu převléknu, aby si mohli odvézt 

zapůjčené oblečení. Rozloučili jsme se přátelsky, s 

upřímným stisknutím ruky. Teprve po jejich odchodu jsem 

si uvědomil, že nevím, jak se jmenují. 

Ze všeho nejvíc jsem si přál jít si lehnout a prospat půl 

století. Při pomyšlení na Arneho ženu jsem však to přání 

pustil z hlavy. Další dvě hodiny jsem strávil hlášením o 

nehodě na nejrůznějších norských úřadech. 

Když na policii dopsali protokol, řekli, že někoho pošlou, 

aby všechno sdělil paní Kristiansenové. Nabídl jsem se, že 

půjdu taky a oni souhlasili. Jeli jsme policejním vozem a 

zazvonili u bytu C v prvním poschodí velkého dřevěného 

domu v pěkné čtvrti nedaleko centra. 

Otevřela nám mladá, asi třicetiletá žena s příjemnou, 

dívčí tváří. Zadívala se na nás tázavě jasnýma šedýma 

očima. Byt se zdál být teplý a hezky barevný. Vzduch se 

chvěl Beethovenem. 

"Is Mrs Kristiansen in?" I asked. "Je doma paní Kristiansenová?" zeptal jsem se. 

"Yes," she said. "I am Mrs. Kristiansen." "Ano, já jsem Kristiansenová." 

Not in the least what I would have expected. Oddballs Byla zcela jiná, než jsem očekával. Nesluší se, aby 

like Arne shouldn't turn out to have slender young wives podivíni, jako byl Arne, měli štíhlé mladé ženy s plavými 

with thick pale blonde hair falling in loose curls on their vlasy spadajícími na ramena. Odvrátila se ode mne 

shoulders. She looked away from my own less striking (nejsem zajímavý) a zadívala se na policistu za mnou. Oči 

face to the policeman behind me, and the eyes widened. se jí rozšířily. 

"I'm David Cleveland," I said. "I was with Arne this after- "Jsem David Cleveland," představil jsem se. "Byl jsem 

noon…" 

dnes odpoledne s Arnem…" 

"Oh were you?" she exclaimed. "Oh, do come in… I'm so "Nepovídejte! Pojďte prosím dál… já jsem tak ráda…" 

glad…" 

She held the door wider and turned to call over her Otevřela zeširoka dveře a zavolala přes rameno: 

shoulder. 

"Arne," she said. "Arne, see who's here." "Arne! Arne, pojď se podívat, kdo přišel!" 

He stepped into the hall. Very much alive. Objevil se v hale. Naprosto živý. 

We stared at each other in consternation. My own face Vytřeštěně jsme se jeden na druhého zadívali. Musel 

must have mirrored the surprise and shock I saw on his, jsem vypadat stejně ohromeně jako on. Vykročil mi vstříc, 

and then he was striding forward with his hand outheld 

and his face creasing into the most gigantic smile of all 

time. 

ruku napřaženou, s nevídaně širokým úsměvem. 

"David! I don't believe it. I have reported you drowned." "Davide! To snad ani není možné! Ohlásil jsem, že ses 

He clasped both my hands in both of his and shook them utopil." Chytil mne za obě ruce a srdečně s nimi potřásal. 

warmly. "Come in, come in, my dear fellow, and tell me "Pojď dál, pojď dál, kamaráde, musíš mi říct, jak ses z 

how you were saved. I have been so grieved… I was telling 

Kari…" 

toho dostal. Byl jsem tak zoufalý… vyprávěl jsem Kari…" 

His wife nodded, as delighted as he was. Jeho žena přitakávala a tvářila se šťastně, jako on. 

The policeman behind me said, "It would seem Mr Kris- Policista za mnou se ozval: "Jak se zdá, pan Kristiansen 

tiansen wasn't drowned after all, then," which seemed in se vůbec neutopil." Při obrovské úlevě, jakou jsme 

our high state of relief to be extremely funny. We all pociťovali, se nám to zdálo velice směšné. Dali jsme se do 

laughed. Even the policeman smiled. 

smíchu. I policista se usmál. 

"I was picked up by some fisherman near Nesodden," "Mne vylovili rybáři blízko Nesoddenu," vyprávěl Arne. 

Arne told him. "I reported the accident to the police there. "Tam jsem ohlásil také nehodu na policii. Slíbili, že pošlou 

They said they would send a boat to look for Mr Cleve- člun, aby hledal pana Clevelanda. Nedoufali, že ho najdou. 

land, but they weren't very hopeful of finding him. I'd 

better call them…" 

Měl bych jim zavolat…" 

"Thank you," said the policeman. "That would be helpful," "To by od vás bylo hezké, děkuju," řekl policista, znovu 

and he smiled once more at us all and went away. 

se na nás usmál a odešel. 

Kari Kristiansen shut the front door and said 'Do come in, Kari Kristiansenová za ním zavřela a prohlásila, že to 

we must celebrate,' and led me through into the living musíme oslavit. Zavedla mne do obývacího pokoje. Tam 

room. Beethoven was thundering away in there, and Kari burácel Beethoven. Kari ho vypnula. "Arne vždy pouští 

switched him off. "Arne always plays loud music when 

he's upset," she said. 

hudbu hlasitě, když má starosti," řekla. 

Out in the hall Arne busied himself with the telephone, Arne telefonoval venku v hale. Rozeznal jsem v jeho 

and among his explanatory flow of Norwegian I caught my 

own name spoken with astonishment and relief. 

norském vyprávění úžas, úlevu a svoje jméno. 

"It is wonderful," he said, coming into the room and rub- "Je to skvělé, skvělé!" Radoval se a mnul si ruce, když 

bing his hands together. "Wonderful." He gestured to me vcházel do pokoje. Pokynul mi, abych se posadil u 

to sit on a deep comfortable sofa near a cheerful wood- veselého ohně v krbu. "Nesoddenská policie prý za tebou 

burning fire. "The Nesodden police say they sent a boat vyslala člun, ale byla už příliš velká tma a velký déšť, nic 

out to search for you, but it was too dark and raining and 

they could see nothing." 

neviděli." 

"I'm sorry they had the trouble," I said. "Je mi líto, že se tak namáhali." 

12

"My dear fellow…" He spread his fingers, "It was nothing. "Ale kamaráde…" Roztáhl prsty. "O nic nejde. Teď se ale 

And now, a drink, eh? To celebrate." 

na oslavu napijeme, co?" 

He filled glasses of red wine from a bottle standing al- Nalil do skleniček červené víno z láhve, připravené na 

ready open on a side-table. 

servírovacím stolku. 

"Arne has been so depressed all evening," Kari said. "It is "Arne byl celý večer tolik nešťastný," řekla Kari. "Je 

truly a miracle that you were both saved." 

zázrak, že jste oba naživu." 

We exchanged stories. Arne had torn off the red clothes Navzájem jsme si vyprávěli, co jsme prožili. Arne prý ze 

and kicked his boots off instantly (I suppose I should have sebe strhl červenou bundu a okamžitě odkopl boty (mělo 

known that a man at home on the sea would wear loose mne napadnout, že člověk znalý moře jistě nosí volné 

gumboots), but although he had called my name and holínky). Prý mne volal a hledal mne několik minut, ale po 

searched around for some minutes he had caught no sign 

of me. 

mně nebylo nikde ani stopy. 

"When I last saw you," he said apologetically, "You were "Naposledy jsem tě viděl ještě ve člunu," řekl omluvně, 

still in the dinghy, and I thought the speedboat must have "já se moc bál, že tě ta silná loď zasáhla přímým nárazem. 

hit you directly, so when I could not see you I thought 

that you must be already dead." 

Když jsem tě nikde neviděl, myslel jsem, že už nežiješ." 

He had started swimming, he said, and knowing a lot Pak prý začal plavat. V mořských proudech a větru se 

more than I did about tides and winds, had taken almost vyznal mnohem líp než já, a plaval proto na opačnou 

the opposite direction. He had been picked up near the stranu. Když už byl blízko pobřeží, vylovil ho rybářský 

coast by a small home-going fishing boat which was too člun, vracející se domů. Člun měl příliš málo nafty na to, 

low on fuel to go out into the fjord to look for me. It had aby se vrátil zpět do fjordu a hledal mne. Zavezl ho do 

however landed him in the small town where he reported městečka, kde ohlásil moje zmizení. Pak si pronajal člun 

my loss, and from there he had returned by hired boat to 

the city. 

na zpáteční cestu do Oslo. 

My story was so much the same that it could be told in Moje vyprávění bylo obdobné, stačila jedna věta: 

two sentences: I swam to an island. Two men brought me doplaval jsem k ostrovu a dva muži mne pak odvezli 

back in a boat. 

člunem do města. 

Arne searched among an untidy pile of papers and trium- Arne se chvíli přehraboval v neuspořádané kupě papírů a 

phantly produced a map. Spreading it out, he pointed to vítězoslavně odtamtud vytáhl mapu. Rozložil ji a ukázal na 

the widest part of the fjord and showed both Kari and me nejširší část fjordu. Řekl Kari i mně, že se naše loď 

where we had been sunk. 

potopila právě tam. 

"The worst possible place," Kari exclaimed. "Why did you "Na nejhorším místě!" vydechla Kari. "Proč jste jeli tak 

go so far?" 

daleko?" 

"You know me," said Arne, folding the map up again. "I "Znáš mě," řekl Arne a složil mapu. "Mám rád volnost." 

like to be moving." 

She looked at him indulgently. "You don't like to be fol- Shovívavě se na něho zadívala. "Chceš říct, že nemáš 

lowed, you mean." 

rád, když tě někdo sleduje." 

Arne looked a little startled, but that complex of his stood Arne se zatvářil polekaně, ale jeho komplex z něj čněl 

out like Gulliver in Lilliput. 

jako Gulliver nad Lilliputy. 

I said, "The police asked me if I saw the name of that Řekl jsem: "Na policii se mne ptali, jestli jsem si nevšiml, 

speedboat." 

jak se ta loď jmenuje." 

"Did you?" asked Arne. "Pamatuješ si to?" 

I shook my head. "No. Did you?" Zavrtěl jsem hlavou. "Ne. Ty ano?" 

He blinked through one of those maddening pauses into Zamžikal a na delší dobu se odmlčel. Bylo to mlčení, do 

which the simplest question seemed to throw him, but in jakého upadal i po té nejjednodušší otázce. Nakonec 

the end all he said was: "No, I didn't." 

prohlásil: "Ne, nepamatuju se." 

"I don't think there was any name to see," I said. "Mám dojem, že ta loď vůbec žádné jméno neměla," řekl 

jsem. 

They both turned their faces to me in surprise. Oba se na mne překvapeně zadívali. 

"There must have been," Kari said. "Musela mít jméno," namítla Kari. 

"Well… I've no impression of one… no name, no registra- "No… Já si nevzpomínám, že by… Ne, žádné jméno ani 

tion number, no port of origin. Perhaps you don't have registrační číslo neměla, ani název domovského přístavu… 

things like that in Norway." 

Tady to třeba nemusí mít." 

"Yes we do," Kari said, puzzled. "Of course we do." "Ale ano, musí," Kari se tvářila zmateně. "Samozřejmě že 

ano." 

Arne considered lengthily, then said, "It was going too Arne se hluboce zamyslel. Pak řekl: "Ta loď jela příliš 

fast… and straight towards us. It must have had a name. rychle… přímo na nás. Musela mít jméno, jenže já ho 

We simply didn't see it." 

neviděl." 

He spoke with finality, as if the subject could hold no Mluvil rozhodně, a jako by ho to téma přestalo bavit. 

more interest. I nodded briefly and let it go, but I was Krátce jsem přikývl a už jsem se k věci nevracel. Byl jsem 

certain that on that thundering black hull there had been však přesvědčený, že na černém lodním trupu nebylo nic 

nothing to see but black paint. How were they off for než černá. Napadlo mne… jestlipak na tomhle konci světa, 

smugglers, I wondered, in this neck of the North Sea? v Severním moři, mají taky pašeráky? 

"It's a pity," I said. "Because you might have got com- "Škoda," řekl jsem, "mohls žádat náhradu škody za 

pensation for your dinghy." 

zničený člun." 

"It was insured," he said. "Do not worry." "Měl jsem ho pojištěný, buď klidný." 

Kari said, "It's disgraceful he did not stop. He must have "Je neslýchané, že ujeli," zlobila se Kari. "Museli přece 

felt the bump… even a big heavy speedboat, like Arne cítit náraz… i když to byla větší loď, jak Arne říká, museli 

says it was, could not crush a dinghy without feeling it." pocítit, že na vás narazili." 

Hit and run, I thought flippantly. Happens on the roads, Přejeli a ujeli, pomyslel jsem si. Děje se to na silnicích, 

why not on the water? 

tak proč ne na moři? 

"Arne was afraid you could not swim." "Arne se bál, že neumíte plavat." 

13

"Up and down a pool or two," I said. "Never tried such "Přeplavu dvakrát nebo čtyřikrát bazén, ale na delší 

long-distance stuff before." 

vzdálenost jsem to nikdy nezkoušel." 

"You were lucky," she said seriously. "Měl jste velké štěstí," řekla vážně. 

"Arne too." "Arne taky." 

I looked at him thoughtfully, for I was younger by a good Zamyšleně jsem se na něho zadíval. Byl jsem o dobrých 

ten years and I had been near to exhaustion. 

deset let mladší než on a navzdory tomu jsem se ocitl na 

pokraji úplného vyčerpání. 

"Oh no. Arne's a great swimmer. A great sportsman, all "Ano, Arne je skvělý plavec a vůbec sportovec. Hodně 

round. Very fit and tough." She smiled ironically, but the vydrží, je fit." Usmála se, jako by mluvila žertem, ale byla 

wifely pride was there. "He used to win across-country ski 

races." 

na něho pyšná. "Kdysi vyhrával závody na běžkách." 

There had been several sets of skis stacked casually in an Ve výklenku v hale stálo několik párů nedbale uložených 

alcove in the hall, along with squash rackets, fishing rods, lyží, tenisových raket a rybářských prutů. Taky tam byly 

mountain walking boots and half a dozen anoraks like the horské boty a nejmíň půl tuctu větrovek podobných té 

lost red one. For a man who liked to keep moving, he had červené. Měl vše, co potřebuje člověk milující pohyb v 

all the gear. 

přírodě. 

"Have you eaten?" Kari asked suddenly. "Since your "Už jste jedl?" zeptala se Kari z ničeho nic. "Myslím po 

swim, I mean? Did you think of eating?" 

tom plavání? Jedl jste něco?" 

I shook my head. Zavrtěl jsem hlavou. 

"I suppose I was worried about Arne." "Měl jsem příliš velkou starost o Arneho." 

She stood up, smiling. "Arne had no appetite for his supper." 

S úsměvem vstala. "Arne taky neměl chuť na večeři." 

She looked at the clock. Ten minutes before ten. Zadívala se na hodiny. Za deset minut deset. 

"I will bring something for you both," she said. "Něco vám oběma nachystám," prohlásila. 

Arne fondly watched her backview disappearing towards Zmizela v kuchyni. Arne se za ní s láskou díval. 

the kitchen. 

"What do you think of her, eh? Isn't she beautiful?" "Jak se ti líbí?" zeptal se mne. "Že je krásná?" 

Normally I disliked men who invited admiration for their Nemám rád muže, kteří si říkají o lichotky o svých 

wives as if they were properties like cars, but I would ženách, jako by byly jejich majetek, jako auto, ale 

have forgiven Arne a great deal that evening. 

Arnemu jsem ten večer byl ochoten odpustit lecco. 

"Yes," I said, more truthfully than on many similar occa- "Je," přikývl jsem, tentokrát upřímně. Arne se zatvářil 

sions, and Arne positively smirked. 

potěšeně. 

"More wine," he said, getting up restlessly and filling both "Ještě víno?" Neklidně vstal a oběma nám nalil. 

our glasses. 

"Your house, too, is beautiful," I said. "Máš krásný dům," řekl jsem. 

He looked over his shoulder in surprise. "That is Kari as Překvapeně se ohlédl. "To je dílo Kari," řekl. "Je to její 

well. She… it is her job. Making rooms for people. Offices, profese, zařizuje lidem byty. I kanceláře a hotely. Tak 

hotels. Things like that." 

podobně." 

Their own sitting-room was a place of natural wood and Obývací pokoj byl samé přírodní dřevo, bílá barva, velké 

white paint, with big parchment-shaded table lamps shed- stolní lampy se stínidly z pergamenu, teplé světlo 

ding a golden glow on string-coloured upholstery and dopadající na režné potahy a barevné, tu a onde poházené 

bright scattered cushions. A mixture of the careful and polštáře. Řád a nahodilost, s obecným dojmem zabydlené 

haphazard, overlaid with the comfortable debris of a full útulnosti. Příliš úpravné, vzorně uklizené místnosti na mne 

life. Ultra-tidy rooms always oppressed me: the Kristian- vždy působí tísnivě. Byt manželů Kristiansenových byl 

sens' was just right. 

zařízený s dokonalou vyvážeností. 

Arne brought back my filled glass and settled himself op- Arne mi přinesl skleničku a sám si sedl proti mně ke 

posite, near the fire. His hair, no longer hidden, was now krbu. Vlasy měl mnohem víc prošedivělé a delší než před 

more grey than blond, longer than before, and definitely 

more distinguished. 

třemi lety. Vypadal důstojněji. 

"Tomorrow," I said, "I'd like to see the racecourse "Zítra bych se rád setkal s tím předsedou," řekl jsem. 

Chairman, if I could." 

"Pokud to bude možné." 

He looked startled, as if he had forgotten the real pur- Překvapeně se na mne zadíval, jako by v tu chvíli 

pose of my visit. 

zapomněl, proč jsem vlastně do Norska přicestoval. 

"Yes." He blinked a bit. "It is Saturday tomorrow. It is the "Ano." Zamžikal. "Zítra je sobota, v neděli se jede Velká 

Grand National meeting on Sunday. He will be at the racecourse 

on Sunday." 

národní. Bude na závodišti v neděli." 

Don't let a thieving jockey spoil the man's day off, Arne Případem jezdce-zloděje by člověk neměl nikomu kazit 

was meaning, so I shrugged and said Sunday would do. volný den, aspoň tak to Arne myslel, jak jsem pochopil. 

Pokrčil jsem rameny a řekl, že stačí, když tam pojedeme v 

neděli. 

"I'll maybe call on Gunnar Holth tomorrow, then." "V tom případě bych se mohl zítra jet podívat za 

Gunnarem Holtem," navrhl jsem. 

For some reason that didn't fill Arne with joy either, but I Ale ani to se Arnemu nezdálo. Po dlouhé chvíli se 

discovered, after a long pause on his part, that this was vyjasnilo, proč se mu to nelíbí. Arne totiž chce strávit celý 

because he, Arne, wished to go fishing all day and was den na rybách a bojí se, že mu to pokazím, že budu chtít, 

afraid I would want him with me, instead. 

aby jel se mnou. 

"Does Gunnar Holth speak English?" I asked. "Mluví Gunnar Holt anglicky?" zeptal jsem se. 

"Oh yes." "Ano." 

"I'll go on my own, then." "V tom případě za ním můžu jet sám." 

He gave me the big smile and jumped up to help Kari, Zeširoka se na mne usmál a běžel pomoct Kari, která 

who was returning with a laden tray. She had brought právě přinášela velký tác plný věcí. Nesla kávu, chlebíčky 

coffee and open sandwiches of prawns and cheese and se sýrem a krevetami a ananas. Snědli jsme všechno do 

14

pineapple which we ate to the last crumb. posledního drobečku. 

"You must come another evening," Kari said. "I will make "Musíte přijít na večeři ještě někdy jindy," řekla Kari, 

you a proper dinner." 

"uvařím něco pořádného." 

Arne agreed with her warmly and opened some more Arne s ní vřele souhlasil a otevřel další láhev vína. 

wine. 

"A great little cook," he said proprietorially. "Je skvělá kuchařka," řekl majitelsky. 

The great little cook shook back her heavy blonde hair Skvělá kuchařka pohodila hlavou s plavými vlasy a 

and stretched her elegant neck. She had a jaw-line in the vztyčila hrdou šíji. Měla krásnou kostru obličeje a na jedné 

same class and three small brown moles like dusty freckles 

high on one cheekbone. 

tváři tři drobná mateřská znaménka. 

"Come any time," she said. "Budete vítán kdykoli," řekla. 

I got back to the Grand by taxi at one in the morning, Vrátil jsem se taxíkem do hotelu v jednu ráno, spal 

slept badly, and woke at seven feeling like Henry Cooper's 

punchbag. 

mizerně a vzbudil se v sedm s pocity zmláceného boxera. 

Consultation with the bathroom looking-glass revealed a Po krátké poradě se zrcadlem jsem zjistil, že mám na 

plate-sized bruise of speckled crimson over my left shoul- levém rameni podlitinu velikosti talíře. Modrá, červeně 

der-blade, souvenir of colliding boats. In addition every kropenatá vzpomínka na srážku lodí. Navíc mne po 

muscle I possessed was groaning with the morning-after nadměrném zatížení bolely všechny svaly. Ukázalo se, že 

misery of too much strain. David Cleveland, it seemed, 

was no Matthew Webb. 

nejsem žádný zdatný atlet. 

Bath, clothes and breakfast didn't materially improve Zlepšení nenastalo ani po horké koupeli, ani po snídani, 

things, nor on the whole did a telephone call to Gunnar ani když jsem se oblékl, ani poté, co jsem zatelefonoval 

Holth. 

Gunnaru Holtovi. 

"Come if you like," he said. "But I can tell you nothing. "Můžete přijet, jestli chcete, ale nic vám nepovím. 

You will waste your time." 

Zbytečně maříte čas." 

As all investigators waste a lot of time listening to people Všichni vyšetřovatelé ztrácejí spoustu času nasloucháním 

with nothing to tell, I naturally went. He had a stable yard nic neříkajícím výpovědím. Samozřejmě jsem za Holtem 

adjoining the racecourse and a belligerent manner. jel. Uvítal mne na dvoře stájí u závodiště. Tvářil se 

nevraživě. 

"Questions, questions," he said. "There is nothing to tell." "To je pořád samé vyptávání, a přitom není co říct." 

I paid off my taxi driver. Zaplatil jsem taxikáři. 

"You shouldn't have sent him away," Gunnar Holth said. "Neměl jste ho posílat pryč," řekl Gunnar Holt, "stejně se 

"You will be going soon." 

dlouho nezdržíte." 

I smiled. "I can go back on a tram." Usmál jsem se. "Můžu jet tramvají." 

He gave me a grudging stare. "You don't look like a Ošklivě se na mne podíval. "Nevypadáte jako funkcionář 

Jockey Club official." 

Jockey Clubu." 

"I would appreciate it very much," I said, "if you would "Byl bych vám velmi vděčný, kdybyste mi dovolil, abych 

show me your horses. Arne Kristiansen says you have a se podíval na vaše koně. Slyšel jsem od Arneho 

good lot… that they've been winning big prizes this year." Kristiansena, že tu máte dobrou sbírku… Prý jste si letos 

vysloužil celou řadu vítězství." 

He loosened, of course. He gestured towards a large barn Samozřejmě roztál. Ukázal na velkou budovu na 

on the other side of an expanse of mud. We made our protilehlé straně blátivého dvora. Vydali jsme se tam. Měl 

way there, him in his boots showing me I shouldn't have holínky a dával mi jasně najevo, jak nevhodně jsem 

come in polished shoes. He was short, wiry, middle-aged obutý. Byl menší, šlachovitý, středního věku, typický 

and a typical stableman, more at home with his horses, I koňák, kterému je mezi koňmi líp než s jejich majiteli. 

guessed, than with their owners, and he spoke English 

with an Irish accent. 

Mluvil anglicky s irským přízvukem. 

The barn contained two rows of boxes facing into a wide Ve velké budově byly podél obou stěn dvě řady stání, s 

central passage. Horses' heads showed over most of the chodbou uprostřed. Koně vystrkovali hlavy nad vrátky a 

half doors and three or four lads were carrying buckets of tři nebo čtyři stájníci v tu chvíli roznášeli vodu a sítě se 

water and haynets. 

senem. 

"They've just come in from exercise," Holth said. "We "Právě přijeli z práce," poznamenal Holt. "Trénujeme s 

train on the sand track on the racecourse." He turned left nimi na písečné dráze." Otočil se a otevřel dvířka prvního 

and opened the door of the first box. "This fellow runs stání. "Tak tenhle chlapík poběží ve Velké národní. No jen 

tomorrow in the Grand National. Would you look at his 

shoulders now, isn't that a grand sort of horse?" 

se podívejte, jaké má plece. Je skvělý, co?" 

"Bob Sherman won a race on him the day he disap- "S tímhle koněm Bob Sherman zvítězil ten den, kdy pak 

peared," I said. 

zmizel?" 

He gave me a sharp wordless glance and went in to pat a Mlčky se na mne podíval. Šel poplácat statné, kostnaté 

strong-looking character with more bone than breeding. zvíře po šíji. Ušlechtile právě nevypadalo. Než se ke mně 

He felt the legs, looked satisfied, and came back to join 

me. 

Holt vrátil, ještě osahal koni nohy. 

"How do you know?" he said. "Jak tohle víte?" zeptal se. 

No harm in telling him. Nakonec proč mu to neříct. 

"Arne Kristiansen gave me a list of Bob Sherman's last "Arne Kristiansen mi dal seznam Shermanových jízd z 

rides in Norway. He said that this horse of yours was likely jeho posledního norského pobytu. Taky mi řekl, že tenhle 

to win the National, and if Sherman had had any sense he váš kůň má do Velké národní naději. Kdyby měl Sherman 

would have come back for that race and then stolen the rozum, na Velkou by se vrátil a ukradl by vybrané peníze 

National day takings, which would have been a better haul až po hlavním dostihu, vydělal by na tom po všech 

all round." 

stránkách víc." 

Holth allowed himself a glint of amusement. "That's Holt se dokonce zatvářil pobaveně. "To je fakt." 

true." 

15

We continued round the barn, admiring every inmate. 

There were about twenty altogether, three-quarters of 

them running on the Flat, and although they seemed reasonable 

animals, none of them looked likely to take Epsom 

by storm. From their coats, though, and general air 

of well-being, Holth knew his trade. 

One end of the barn was sectioned off to form living 

quarters for the lads, and Holth took me through to see 

them. Dormitory, washroom, and kitchen. 

Obešli jsme stáje a obdivovali koně ve všech stáních. 

Celkem jich bylo dvacet, z toho jedna třetina rovinářů. 

Vypadali docela dobře, ale na Epsom by těžko stačili. Srst 

však měli ve velmi dobrém stavu, bylo o ně dobře 

postaráno. Trenér Holt se ve svém řemesle vyznal. 

Na konci velké budovy byly oddělené ubikace pro 

stájníky. Holt mne tam taky zavedl a ukázal mi jak 

noclehárnu, tak prádelnu i kuchyni. 

"Bob stayed here, most times," he said. "Bob většinou přespával tady," řekl Holt. 

I glanced slowly round the big main room with its half 

dozen two-tiered bunk beds, its bare board floor, its 

wooden table, wooden chairs. A big brown-tiled stove and 

double-glazed windows with curtains like blankets promised 

comfort against future snow, and a couple of mild 

girlie calendars brightened the walls, but it was a far cry 

from the Grand. 

Rozhlédl jsem se po velké místnosti s dvanácti patrovými 

palandami, holou prkennou podlahou a obyčejnými 

židlemi. Velká kachlová kamna a dvojitá okna se 

záclonami slibovaly, že až přijde sníh, v noclehárně bude 

teplo. Na zdech byly celkem nevinné kalendáře s obrázky 

pěkných slečen. Grand to určitě nebyl. 

"Always?" I asked. "Spal tu pokaždé?" zeptal jsem se. 

Holth shrugged. "He said it was good enough here, and 

he saved the expense of a hotel. Nothing wrong there 

now, is there?" 

Holt pokrčil rameny. "Jemu to tady vyhovovalo, aspoň 

ušetřil za hotel. Přece to tu není tak špatné, ne?" 

"Nothing at all," I agreed. "Jistě že ne." 

He paused. "Sometimes he stayed with an owner." Pak dodal: "Někdy taky přespal u jednoho majitele." 

"Which owner?" "U kterého?" 

"Oh… the man who owns Whitefire. Per Bjorn Sandvik." "No… Jmenuje se Per Björn Sandvik a patří mu 

Whitefire." 

"How many times?" "Kolikrát?" 

Holth said with irritation, "What does it matter? Twice, I 

suppose. Yes, twice. Not the last time. The two times be- 

fore that." 

Holt řekl popuzeně: "To snad je jedno, ne? Myslím že 

dvakrát. Posledně tam nespal. Předtím tam spal dvakrát, 

jo, dvakrát." 

"How often did he come over altogether?" "Kolikrát byl v Norsku celkem?" 

"Six perhaps. Or seven… or eight." "Šestkrát, možná sedmkrát až osmkrát." 

"All this summer?" "To bylo v průběhu letošního léta?" 

"He didn't come last year, if that's what you mean." "Jo, loni tu nebyl, pokud vám jde o tohle." 

"But he liked it?" "Líbilo se mu tady?" 

"Of course he liked it. All British jockeys who are invited, "Samozřejmě. Všem jezdcům z Británie, co je sem 

they like it. Good pay, you see." 

zveme, se tu líbí. Taky dostávají dobře zaplaceno." 

"How good?" "Jak dobře?" 

"Well," he said, "They get their fare over here, and a bit "No, platíme jim cestu a kapesné, pak dostanou honorář 

towards expenses. And the fees for riding. And the appearance 

money." 

za jízdu a navíc zvláštní příplatek." 

"The racecourse pays the appearance money?" "Ten platí závodiště?" 

"Not exactly. Well… the racecourse pays the money to "Ne tak docela. Totiž… závodiště ty peníze sice jezdci 

the jockey but collects it from the owners who the jockey vyplácí, ale předtím si je vybere od majitelů, pro které 

rode for." 

žokej jezdil." 

"So an owner, in the end, pays everything, the riding "Takže majitel vlastně platí všechno, honoráře za jízdy, 

fees, the winning percentage, a share of the fares, and a procenta za vítězství, odpovídající část cestovného a 

share of the appearance money?" 

odpovídající část zvláštního příplatku za vystoupení v 

Norsku?" 

"That is right." "Ano, to souhlasí." 

"What happens if after all that the jockey rides a stinking "A co když jezdec zajede mizerný dostih?" 

race?" 

Holth answered with deadly seriousness. "The owner "Majitel už víckrát jezdce nepozve," odpověděl Holt 

does not ask the jockey to come again." 

smrtelně vážně. 

We stepped out of the barn back into the mud. It hadn't Vyšli jsme ze stájí na blátivý dvůr. Sice nepršelo celý 

actually rained that day, but the threat still hung in the den, ale vypadalo to stále na déšť, vzduch byl prosycený 

cold misty air. 

vlhkostí. 

"Come into my house," suggested Holth, "Have some cof- "Pojďte ke mně domů," vyzval mne Holt. "Dáme si kafe, 

fee before you catch the tram." 

než půjdete na tramvaj." 

"Great," I said. "Výborně." 

His house was a small wooden bungalow with lace cur- Měl malý dřevěný přízemní dům, v oknech krajkové 

tains and geraniums in pots on every window sill. The záclony, za okny muškáty. Kamna v obývacím pokoji 

stove in the living-room was already lit, with an orange hřála. Stála na nich kovová oranžová konvice na kávu. 

metal coffee pot heating on top. Gunnar dug into a cup- Gunnar chvíli hrabal v zásuvce a vytáhl dva kameninové 

board for two earthenware mugs and some sugar in a 

packet. 

hrníčky a cukr v sáčku. 

"Would the owners have asked Bob Sherman to come "Pozvali by majitelé Boba Shermana znovu?" zeptal jsem 

again?" I said. 

se. 

He poured the coffee, stirring with a white plastic spoon. Zalil kávu a zamíchal ji velkou lžící z umělé hmoty. 

"Per Bjorn Sandvik would. And Sven Wangen, that's the "Per Björn Sandvik určitě. Sven Wangen taky. Tomu patří 

owner of that dappled mare on the far side." He pondered. ta grošovaná klisna vzadu ve stáji." Zamyslel se. "Pokud 

"Rolf Torp, now. Bob lost a race the day he went. Rolf jde o Rolfa Torpa… Tomu Bob prošvihnul dostih ten den, 

16

Torp thought he should have walked it." co zmizel. Rolf Torp věřil, že to správně měl mít v kapse." 

"And should he?" "Měl pravdu?" 

Holth shrugged. "Horses aren't machines," he said. "Mind Holt pokrčil rameny. "Koně nejsou stroje," řekl. "Tedy já 

you, I don't train Rolf Torp's horses, so I don't really 

know, do I?" 

koně Rolfa Torpa netrénuju, takže co já vím." 

"Who trains them?" "Kdo je trénuje?" 

"Paul Sundby." "Paul Sundby." 

"Will Rolf Torp be at the races tomorrow?" "Bude Rolf Torp zítra na dostizích?" 

"Naturally," Holth said. "He has the favourite in the National." 

"Samozřejmě," přikývl Holt. "Ve Velké mu běží favorit." 

"And you," I said. "Would you have asked him to ride for "A co vy? Taky byste ho znovu požádal, aby pro vás jel?" 

you again?" 

"Certainly," he said without hesitation. "Bob is a good "Jistě," řekl bez zaváhání. "Bob je dobrý žokej. Když mu 

jockey. He listens to what you say about a horse. He rides vyprávíte o koni, poslouchá. Jezdí hlavou. Nejezdil by sem 

with his head. He would not have been asked so many 

times if he had not been good." 

tak často, kdyby nebyl dobrý." 

The door from the yard opened without warning and one Vtom se znenadání otevřely dveře ze dvora a dovnitř 

of the lads poked his head in: he was about twenty-five, nakoukl jeden ze stájníků. Asi pětadvacetiletý, 

cheerful, and wore a woollen cap with a pompom. 

dobromyslný,. na hlavě kulicha s bambulí. 

"Gunny," he said, "Will ye be taking a look at that bleed- "Hele, Gunny, přijdeš mrknout na tu klisnu? Teda, to ti 

ing mare now? She's a right cow, that one." 

povím, je to kráva." 

The trainer said he would look in a minute, and the head Trenér slíbil, že přijde, a stájník zmizel. 

withdrew. 

"He's Irish," I said, surprised. "To byl Ir!" řekl jsem překvapeně. 

"Sure. I've three Irish lads and one from Yorkshire. And "Jasně. Mám tu tři irské a jednoho yorkshirského 

three from here. There's a lot of British lads in Norwegian stájníka. V norském dostihovém sportu je spousta 

racing." 

britských stájníků." 

"Why is that?" "Čím to?" 

"They get a chance of riding in races here, see? More "Protože se tady dostanou k jízdám, chápete? Najezdí 

than they do at home." 

toho tady mnohem víc než doma." 

We drank the coffee which was well boiled and all the Pili jsme důkladně převařenou, silnou kávu. 

stronger for it. 

I said, "What did Bob do for transport? Did he ever hire a Zeptal jsem se: "Jak se Bob dostával z místa na místo? 

car?" 

Nenajal si nikdy auto?" 

"No. I don't think so. When he stayed here he used to go "Ne, myslím že ne. Když bydlel tady, jezdil na závodiště 

with me over to the course." 

se mnou." 

"Did he ever borrow your car? Or anyone's?" "Auto si nikdy nepůjčil? Ani od vás, ani od nikoho 

jiného?" 

"He didn't borrow mine. I don't think he ever drove, "Ode mne ne. Myslím, že tu nikdy sám s autem nejezdil." 

when he came." 

"Did you take him anywhere except to the races, the day "Vozil jste ho jen na dostihy? Nevezl jste ho nikam jinam, 

he disappeared?" 

ten den co zmizel?" 

"No." "Ne." 

I knew from a file of statements which had been awaiting Věděl jsem z celé slohy protokolů, které na mne čekaly 

my arrival at the hotel that Bob Sherman had been ex- po příletu v hotelu, že Bob Sherman měl odjet ze 

pected to leave the racecourse by taxi to catch the late závodiště taxíkem, aby stihl večerní let do Heathrow. 

flight to Heathrow. He had not caught it. The taxi driver Letadlo nestihl. Řidič taxíku, který si objednal, jednoduše 

who had been engaged for the trip had simply shrugged pokrčil rameny, když se jeho zákazník nedostavil, a odvezl 

when his passenger didn't show, and had taken some ordinary 

racegoers back to the city instead. 

do města někoho z řadového dostihového publika. 

That left public transport, all the taxi drivers who didn't Pohřešovaný mohl použít veřejnou dopravu, taxík s 

know Bob by sight, and other people's cars. Plus, I sup- řidičem, který ho od vidění neznal, nebo některý ze 

posed, his own two feet. It would have been all too easy soukromých vozů, mohl se s někým svézt. Taky mě 

to leave the racecourse without being seen by anyone napadlo, že mohl jít pěšky. Snadno by odešel ze 

who knew him, particularly if, as the collected notes im- závodiště, aniž si toho kdo všiml, tím spíš, že už jistě byla 

plied, the last race had been run after dark. 

tma, soudě podle toho, že už byly vybrané pokladny. 

I put down my empty coffee mug and Gunnar Holth Když jsem odložil prázdný hrníček od kávy, Gunnar Holt 

abruptly said, "Could you be doing something about Bob's se mne stroze zeptal: "Nemohl byste něco udělat s 

wife, now?" 

Shermanovou ženou?" 

"His wife? I might see her when I go back, if I find out "Jak? No, zajdu za ní, až se vrátím, pokud se tady vůbec 

anything useful." 

něco dozvím." 

"No," he shook his head. "She is here." Zavrtěl hlavou. "Ona je tady." 

"Here?" "Tady?" 

He nodded. "In Oslo. And she won't go home." Přikývl. "Je v Oslo a odmítá jet domů." 

"Arne didn't mention it." "To mi Arne neřekl." 

Holth laughed. "She follows him round like a dog. She Holt se zasmál. "Přece za ním chodí jako pes! Pořád se 

asks questions, like you. Who saw Bob go, who did he go vyptává, jako vy. Kdo Boba viděl, kam šel, s kým šel, jak 

with, why does no one find him? She comes to every race to, že ho nedokážeme najít… Jezdí na všechny dostihy a 

meeting and asks and asks. Everyone is very tired of it." pořád se vyptává a vyptává. Všem už jde na nervy." 

"Do you know where she's staying?" "Nevíte, kde bydlí?" 

He nodded vigorously and picked up a piece of paper lying 

near on a shelf. 

Horlivě přikývl a sáhl na polici pro list papíru. 

17

"The Norsland Hotel. Second class, away from the centre. 

This is her telephone number. She gave it to me in case I 

could think of anything to help." He shrugged. "Everyone 

is sorry for her. But I wish she would go away." 

"Will you telephone her?" I said. "Say I would like to ask 

her some questions about Bob. Suggest this afternoon." 

"Hotel Norsland. Je to druhořadý hotel, kus od centra. 

Tady máte telefon. Dala mi to číslo pro případ, že by mne 

něco napadlo, co by jí mohlo pomoct." Pokrčil rameny. 

"Všichni ji litují, ale já bych byl rád, kdyby už odjela." 

"Nemohl byste jí zavolat?" požádal jsem ho. "Řekněte jí, 

že bych se jí rád zeptal na Boba, zkuste, jestli by to nešlo 

dnes odpoledne." 

"I've forgotten your name," he said without apology. "Já zapomněl, jak se jmenujete," řekl věcně a bez 

rozpaků. 

I smiled and gave him one of the firm's official cards. He Usmál jsem se a podal mu svoji úřední vizitku. Zadíval se 

looked at it and me in disbelief, but got the Norsland Hotel na ni, pak na mne a zatvářil se ohromeně. Zatelefonoval 

on the line. Mrs Emma Sherman was fetched. 

však poslušně do hotelu a nechal vyvolat paní Emmu 

Shermanovou. 

Holth said into the receiver, "A Mr David Cleveland… "Je tu pan David Cleveland… přijel z Anglie, chce najít 

come from England to try to find your husband." He read vašeho muže." Pak četl z vizitky: "Vedoucí vyšetřovatel, 

from the card, "Chief investigator, Investigation Office, vyšetřovací oddělení Jockey Clubu, Portman Square, 

Jockey Club, Portman Square, London. He wants to see Londýn. Rád by se s vámi sešel dnes odpoledne." 

you this afternoon." 

He listened to the reaction, then looked at me and said, Chvíli poslouchal a pak se na mne podíval. "Kde?" 

"Where?" 

"At her hotel. Three o'clock." "U ní v hotelu, ve tři." 

He relayed the news. Předal zprávu dál. 

"She'll be waiting for you," he said, putting the receiver "Bude tam na vás čekat," řekl, když pokládal sluchátko. 

down. 

"Good." "Dobře." 

"Tell her to go home," he said. "Řekněte jí, ať jede domů." 

3 3 

She was waiting in the small lobby of the Norsland, sitting 

on the edge of a chair and anxiously scanning the 

face of every passing male. I watched her for a while 

through the glass doors to the street, before going in. She 

looked small and pale and very… very jumpy. Twice she 

half stood up, and twice, as the man she had focused on 

walked past without a sign, subsided more slowly back to 

her seat. 

I pushed through the doors into air barely warmer than 

the street, which in a totally centrally heated city spoke 

poorly of the management. Emma Sherman looked at me 

briefly and switched her gaze back to the door. I was not 

what she expected: the next man through, sixtyish and 

military-looking, had her again half way to her feet. 

He passed her without a glance on his way to collect his 

room key at the desk. She sat slowly down, looking increasingly 

nervous. 

Čekala na mne v malé hale hotelu Norsland. Seděla na 

kraji křesla a úzkostlivě si prohlížela tváře všech 

kolemjdoucích. Než jsem vstoupil, chvíli jsem ji pozoroval 

z ulice skleněnými dveřmi. Připadala mi hodně nervózní, 

drobná, bledá. Dvakrát se začala zdvihat, a dvakrát si 

zase sedla, když muž, kterého sledovala pohledem, kolem 

ní prošel bez povšimnutí. 

Vešel jsem do haly, kde bylo jen o málo větší teplo než 

venku. V městě, kde bylo všude ústřední topení, to ve 

prospěch vedení hotelu nesvědčilo. Emma Shermanová se 

na mne krátce podívala a znovu se soustředila na vchod 

do hotelu. Nečekala někoho, jako jsem já. Když se objevil 

další příchozí, asi šedesátiletý, velitelsky vyhlížející, 

okamžitě se chystala vstát. 

Muž kolem ní lhostejně prošel a zastavil se u recepce pro 

klíč od pokoje. Zvolna si sedla. Byla čím dál tím víc nesvá. 

I walked over to her. Šel jsem k ní. 

"Mrs Sherman?" "Paní Shermanová?" 

"Oh." She stood up slowly. "Is there a message from Mr "Ano…" váhavě se zdvihla. "Nesete mi vzkaz od pana 

Cleveland?" 

Clevelanda?" 

"I am," I said, "David Cleveland." "Já jsem David Cleveland." 

"But," she said, and stopped. "Ale…" zarazila se. 

The surprise lingered on her face among the strain and Údiv překryl únavu a napětí. Už jí nezbývalo sil na city. 

tiredness, but she seemed past feeling anything very Když jsem se na ni podíval zblízka, viděl jsem, že není jen 

clearly. At close quarters the nervousness resolved itself 

into a state not far from total breakdown. 

nervózní, ale že je blízka zhroucení. 

Her skin looked almost transparent from fatigue, dark Pleť měla skoro průsvitnou vyčerpáním, pod matnýma 

shadows round her eyes emphasizing the pebbly dullness očima černé kruhy. Dvaadvacetiletá, mohla by být i 

of the eyes themselves. She was about twenty-two and hezká, ale v tu chvíli půvab neměl šanci. Taky se mi zdálo, 

should have been pretty: she had the bones and the hair 

for it, but they hadn't a chance. She was also, it seemed 

to me, pregnant. 

že je v jiném stavu. 

"Where can we talk?" I asked. "Kde bychom si mohli promluvit?" zeptal jsem se. 

She looked vaguely round the lobby which contained Nejistě se rozhlédla po hale, kde byla jen tři křesla a 

three chairs, no privacy, and a rubber plant. 

fíkus v květináči, soukromí žádné. 

"Your room?" I suggested. "Ve vašem pokoji?" navrhl jsem. 

"Oh no," she said at once, and then more slowly, in ex- "To ne," řekla bez váhání. Pak zvolna dodala: "Je příliš 

planation, "It is small… not comfortable… nowhere to sit." malý… není nač si sednout." 

"Come along, then," I said. "We'll find a coffee shop." "Tak pojďme někam do kavárny." 

She came with me out into the street and we walked in Vyšla se mnou ven. Vykročili jsme směrem ke Grandu. 

the general direction of the Grand. 

18

"Will you find him?" she said. "Please find him." "Myslíte, že ho najdete?" zeptala se. "Prosím najděte ho!" 

"I'll do my best." "Vynasnažím se." 

"He never stole that money," she said. "He didn't." "Ty peníze neukradl, určitě ne!" 

I glanced at her. She was trembling perceptibly and looking 

paler than ever. I stopped walking and put my hand 

under her elbow. She looked at me with glazing eyes, 

tried to say something else, and fell forward against me in 

a thorough-going swoon. 

Even seven stone nothing of fainting girl is hard to support 

without letting her lie on a cold city pavement. Two 

passing strangers proved to have friendly faces but no 

English, and the third, who had the tongue, muttered 

something about the disgrace of being drunk at four in the 

afternoon and scurried away. I held her up against me 

with my arms under hers and asked the next woman 

along to call a taxi. 

She too looked disapproving and backed away, but a boy 

of about sixteen gave her a withering glance and came to 

the rescue. 

Zadíval jsem se na ni. Chvěla se a byla snad ještě bledší 

než předtím. Zastavil jsem se a vzal ji v podpaží. Podívala 

se na mne nepřítomnýma očima, snažila se něco říct a 

pak na mne upadla. Omdlela. 

Vážila málo, ale ani tak nebylo snadné ji udržet, aby 

neupadla na studené městské dláždění. dli kolem dva 

vlídně vyhlížející muži, neuměli však slova anglicky. Třetí 

kolemjdoucí anglicky uměl. Zamumlal něco o tom, jak je 

opilství odporné, zvlášť v časných odpoledních hodinách, a 

rychle odešel. Držel jsem Emmu pod rameny přitisknutou 

k sobě a požádal jednu paní, aby zavolala taxi. 

Přísně se na nás podívala a odvrátila se. Vedle ní se 

objevil asi šestnáctiletý mladík. Na cizí paní se opovržlivě 

ohlédl a přispěchal nám na pomoc. 

"Is she ill?" he asked. "Je nemocná?" zeptal se. 

His English was punctilious stuff, learned in school. Mluvil pečlivou angličtinou, jakou se člověk učí ve škole. 

"She is. Can you get a taxi?" "Ano, je. Nemohl bys nám sehnat taxík?" 

"Ja. I will return. You will…" he thought, then found the "Jo. Vrátím se. Vy budete…" chvíli přemýšlel, hledal 

word… "Wait?" 

správné slovo. "Budete čekat?" 

"I will wait," I agreed. "Počkám," přikývl jsem. 

He nodded seriously and darted away round the nearest Vážně přikývl a odběhl za nejbližší roh, štíhlý mladík v 

corner, a slim figure in the ubiquitous uniform of the uniformě mladých, v džínách a prošívané bundě. Splnil 

young, blue jeans and a padded jacket. He came back, as slovo. Po chvíli se vrátil s taxíkem a pomohl mi mladou 

good as his word, with a taxi, and helped me get the girl 

into it. 

ženu naložit do vozu. 

"Thank you very much," I said. "Mockrát děkuju," řekl jsem. 

He beamed. "I learn English," he said. Zeširoka se usmál. "Já se učím anglicky," řekl. 

"You speak it very well." "Mluvíš velmi dobře." 

He waved as the taxi drew away: a highly satisfactory Mával nám, když jsme odjížděli. Prospěšné setkání pro 

encounter to both parties. 

obě strany. 

She began to wake up during the short journey, which K úlevě řidiče taxíku se probrala, než jsme dojeli na 

seemed to reassure the taxi driver. He spoke no English místo. Anglicky neuměl, jen jedno slovo, a to opakoval 

except one word which he repeated at least ten times with 

emphasis, and which was 'doctor'. 

nejmíň desetkrát - doktor. 

"Ja," I agreed. "Ja. At the Grand Hotel." "Ja," přikývl jsem. "V hotelu Grand." 

He shrugged, but drove us there. He also helped me Pokrčil rameny a dojel k hotelu. Pomohl mi dovést Emmu 

support her through the front doors and accepted his fare Shermanovou do haly a peníze si ode mne vzal teprve 

after she was safely sitting down. 

poté, co jsme ji pohodlně usadili. 

"Doctor," he said as he left, and I said, "Ja." "Doktor," opakoval, než odešel, a já jsem přikývl. 

"No," said Bob Sherman's wife, in little more than a "Ne…" zašeptala žena Boba Shermana. Sotva ji bylo 

whisper. "What… happened?" 

slyšet. "Co se… stalo?" 

"You fainted," I said briefly. "And doctor or no doctor, "Omdlela jste," odpověděl jsem stručně. "Doktor 

you need to lie down. So up you come…" 

nedoktor, musíte si lehnout. Vyjedeme nahoru…" 

I more or less lifted her to her feet, walked her to the lift, Postavil jsem ji na nohy, odvedl k výtahu a vyvezl do 

and took her up the one floor to my room. She flopped full prvního patra, ke svému pokoji. Bez řečí se sesunula na 

length on the bed without question and lay there with her 

eyes closed. 

postel. Ležela se zavřenýma očima. 

"Do you mind if I feel your pulse?" I asked. "Smím vám sáhnout na puls?" zeptal jsem se. 

She gave no answer either way, so I put my fingers on Neodpověděla. Vzal jsem ji za ruku a nahmatal slabý tep. 

her wrist and found the slow heartbeat. Her arm was slip- Paži měla studenou a vlhkou. Vypadala křehce, až o 

pery with sweat though noticeably cold, and all in all she 

looked disturbingly frail. 

strach. 

"Are you hungry?" I said. "Nemáte hlad?" 

She rolled her head on the pillow in a slow negative, but Pomalu zavrtěla hlavou na polštáři, ale já tušil, že její 

I guessed that what was really wrong with her, besides slabost pramení jak z vyčerpání, tak z hladu. Byla příliš 

strain, was simple starvation. She had been too worried to nešťastná, na sebe vůbec nemyslela. Kromě toho je jídlo v 

take care of herself, and besides, eating came expensive 

in Norway. 

Norsku drahé. 

A consultation on the telephone with the hotel restaurant Po telefonické poradě s hotelovou kuchyní byla na cestě 

produced a promise of hot meat soup and some bread and 

cheese. 

horká polévka, chleba a sýr. 

"And brandy," I said. Objednal jsem taky brandy. 

"No brandy, sir, on Saturday. Or on Sunday. It is the "Brandy v sobotu nepodáváme, pane, v neděli taky ne, to 

rule." 

je zákon." 

I had been warned, but had forgotten. Extraordinary to Byl jsem sice předem varován, ale zapomněl jsem na to. 

find a country with madder licensing laws than Britain's. Je s podivem, že existuje země, ve které jsou ještě 

There was a small refrigerator in my room, however, bláznivější omezení čepovaní lihovin než v Británii. Měl 

19

which stocked, among the orangeade and mineral waters, 

a quarter bottle of champagne. It had always seemed to 

me that bottling in quarters simply spoiled good fizz, but 

there's an occasion for everything. Emma said she couldn't, 

she shouldn't, but she did, and within five minutes 

was looking like a long-picked flower caught just in time. 

jsem však v pokoji ledničku, ve které byla kromě 

pomerančové šťávy a minerálky taky čtvrtinka 

šampaňského. Vždy mně připadalo, že plnit šampaňské do 

tak malých lahviček je hřích, že to bublinky kazí, ale jak 

se ukázalo, člověk nikdy neví, kdy bude co k čemu dobré. 

Emma tvrdila, že pít nemůže a že by neměla, nakonec se 

ale napila. Během pěti minut vypadala jako kytička na 

pokraji uvadnutí, která se konečně dostala do vody. 

"I'm sorry," she said, leaning on one elbow on my bed "Odpusťte," omlouvala se. Při pití se opřela na posteli o 

and sipping the golden bubbles from my tooth mug. loket. Pila z mé skleničky na čištění zubů. 

"You're welcome." "Je mi potěšením." 

"You must think me a fool." "Nejspíš si myslíte, že jsem hloupá husa." 

"No." "Nemyslím." 

"It's just… No one seems to care any more. Where he's 

gone. They just say they can't find him. They aren't even 

looking." 

"Já jen… Zdá se mi, že už na tom nikomu nezáleží. Všem 

je jedno, kam se poděl. Prostě říkají, že ho nemůžou najít, 

a přitom ho vůbec nehledají." 

"They've looked," I began, but she wasn't ready to listen. "Hledali ho." Nedokázala ještě vnímat, co kdo říká. 

"Then Gunnar Holth said… the Jockey Club had sent their 

chief investigator… so I've been hoping so hard all day 

that at last someone would find him, and then… and 

then… you…" 

"Ten Gunnar Holt… tvrdil, že sem z Jockey Clubu posílají 

šéfa vyšetřování… Celý den jsem doufala, že se tu 

konečně objeví někdo, kdo ho dokáže najít… a pak… Pak 

vy…" 

"I'm not the father-figure you were hoping for," I said. "Očekávala jste otcovskou postavu, a to já nejsem." 

She shook her head. "I didn't think you'd be so young." Zavrtěla hlavou. "Nečekala jsem, že budete tak mladý." 

"Which do you want most," I asked. "A father-figure, or "O co stojíte víc? O otcovskou oporu nebo o někoho, kdo 

someone to find Bob?" 

Boba dokáže najít?" 

But it was too soon to expect her to see that the two Očekával jsem toho od ní příliš, ještě nepochopila, že oba 

things didn't necessarily go together. She needed the požadavky nejsou vždycky splnitelné. Potřebovala 

comfort as much as the search. 

utěšitele stejně jako vyšetřovatele. 

"He didn't steal that money," she said. "Neukradl ty peníze," řekla. 

"How do you know?" "Jak to víte?" 

"He just wouldn't." She spoke with conviction, but I won- "Prostě to vím," řekla s přesvědčením. Napadlo mne, 

dered if the person she most wanted to convince was herself. 

jestli si to přesvědčení nenamlouvá. 

A waiter knocked on the door, bringing a tray, and Emma Na dveře zaklepal číšník s tácem. To už se Emma 

felt well enough to sit at the table and eat. She started vzpamatovala do té míry, že se odhodlala sednout ke 

slowly, still in a weak state, but by the end it was clear stolu. Zpočátku jedla pomalu, byla hodně zesláblá, za 

she was fiercely hungry. 

chvíli však bylo víc než jasné, že byla krutě vyhladovělá. 

As she finished the last of the bread I said, "In about Když dojedla poslední drobečky chleba, řekl jsem: "Asi za 

three hours we'll have dinner." 

tři hodiny půjdeme na večeři." 

"Oh no." "To ne!" 

"Oh yes. Why not? Then you'll have plenty of time to tell "Ale ano. Proč ne? Budete mít spoustu času na to, abyste 

me about Bob. Hours and hours. No need to hurry." mi o Bobovi všechno pověděla. Celé hodiny. Žádný 

spěch." 

She looked at me with the first signs of connected Poprvé se na mne podívala soustředěně. Rozhlédla se po 

thought and almost immediately glanced round the room. místnosti. V tu chvíli bylo jasné, že si uvědomila, že je v 

The awareness that she was in my bedroom flashed out 

like neon in the North Pole. 

mé ložnici, čišelo to z ní, jako když bliká výstražné světlo. 

I smiled. "Would you prefer the local nick? One each side Usmál jsem se. "Chtěla byste si snad se mnou raději 

of a table in an interview room?" 

povídat na místní policejní stanici? U stolu na 

vyšetřovně?" 

"Oh! I… suppose not." She shuddered slightly. "I've had "Já… Asi ne." Otřásla se. "Toho jsem si užila v poslední 

quite a lot of that, you see. In a way. Everyone's been době až dost. Svým způsobem. Všichni se ke mně chovali 

quite kind, really, but they think Bob stole that money and hezky, ale oni věří, že Bob ty peníze ukradl, a chovají se 

they treat me as if my husband was a crook. It's… it's 

pretty dreadful." 

ke mně jako k ženě podvodníka. Je to… je to hrozné." 

"I understand that," I said. "To si umím představit." 

"Do you?" "Opravdu?" 

The meal had done nothing for her pallor. The eyes still Byla stále bledá, přestože se najedla, a oči měla zapadlé. 

looked as hollowed and black-smudged, and the strain still Cítil jsem, jak je napjatá, jak se chvěje. Pokud se má 

vibrated in her manner. It was going to take more than 

champagne and soup to undo the knots. 

uvolnit, chce to něco víc než šampaňské. 

"Why don't you sleep for a while?" I suggested. "You look "Co kdybyste se chvíli prospala?" navrhl jsem jí. 

very tired. You'll be quite all right here, and I've some "Vypadáte hodně unaveně. Tady vám bude dobře a já si 

reports which I ought to write. I'd be glad to get them out mezitím zajdu napsat záznamy. Budu rád, když si to 

of the way." 

odbudu." 

"I can't sleep," she said automatically, but when I deter- "Neusnu," řekla bez uvažování. Já ale vytáhl energicky 

minedly took papers out of my briefcase, spread them on spisy z tašky, rozložil si je po stole a rozsvítil stolní lampu. 

the table, and switched on a bright lamp to see them by, Emma vstala, chvíli ještě váhala, ale pak si lehla do 

she stood up and hovered a bit and finally lay down again postele. Po pěti minutách jsem se na ni šel podívat. 

on the bed. After five minutes I walked over to look, and Hluboce spala. Tváře měla propadlé a na očních víčkách jí 

she was soundly asleep with sunken cheeks and pale blue 

veins in her eyelids. 

prosvítaly žilky. 

20

She wore a camel coloured coat, which she had relaxed 

as far as unbuttoning, and a brown and white checked 

dress underneath. With the coat falling open, the bulge in 

her stomach showed unmistakably. Five months, I 

thought, give or take a week or two. 

I pushed the papers together again and returned them to 

the briefcase. They were the various statements and accounts 

relating to her husband's disappearance, and I had 

no report to write on them. I sat instead in one of the 

Grand's comfortable armchairs and thought about why 

men vanished. 

In the main they either ran to something or from something: 

occasionally a combination of both. To a woman, 

from a woman. To the sunshine, from the police. To political 

preference, from political oppression. To anonymity: 

from blackmail. 

Sometimes they took someone else's money with them 

to finance the future. Bob Sherman's sixteen thousand 

kroner didn't seem, at first sight, to be worth what he'd 

exchanged for it. He earned five times as much every 

year. 

So what had he gone to? Za čím tedy utkal? 

Or what had he gone from? Od čeho? 

Měla na sobě béžový kabát, teď aspoň rozepnutý, a pod 

kabátem hnědobíle kostkované šaty. Jak se jí kabát 

rozevřel, bylo vidět, že se jí břicho nadouvá těhotenstvím. 

Odhadoval jsem to tak na pět měsíců, plus minus týden. 

Shrnul jsem papíry a vrátil je do tašky. Měl jsem tam 

řadu výpovědí a dokladů, týkajících se zmizení jejího 

muže, sám jsem nic psát nemusel. Sedl jsem si do 

pohodlného hotelového křesla a přemýšlel o tom, proč a 

jak lidé mizí. 

Většinou buď utíkají za něčím, nebo od něčeho. Někdy 

oboje. K ženě, od ženy. Do tepla, od policie. Za politickým 

bezpečím, od politického pronásledování. Od vydírání do 

anonymity. 

Někdy si takový člověk bere při útěku s sebou peníze, 

aby měl z čeho žít. Jeden by řekl, že Shermanovi šestnáct 

tisíc nestálo za to, čeho se musel vzdát. Ročně vydělal 

pětkrát tolik. 

And how was I to find him by Monday afternoon? Jak ho mám do pondělního rána najít? 

She slept soundly for more than two hours with periods 

of peaceful dreaming, but after that went into a session 

which was distressing her. She moved restlessly and 

sweat appeared on her forehead, so I touched her hand 

and called her out of it. 

Dvě hodiny spala klidně a pokojně, pak ale začala být 

neklidná. Házela sebou na lůžku a na čele jí vyvstal pot. 

Vzal jsem ji za ruku a promluvil na ni. 

"Emma. Wake up. Wake up, now, Emma." "Vzbuďte se, Emmo! Vzbuďte se!" 

She opened her eyes fast and wide with the nightmare Zeširoka otevřela oči, jako by ještě viděla své noční 

pictures still in them. Her body began to tremble. 

můry. Roztřásla se. 

"Oh," she said. "Oh God…" "Bože…" vzdychla. 

"It's all right You were dreaming. It was only a dream." "Všechno bude dobré, to byl jen sen… jenom sen." 

Her mind finished the transition to consciousness, but Probrala se do úplného stavu bdění, ale nepocítila ani 

she was neither reassured nor comforted. 

úlevu, ani útěchu. 

"I dreamed he was in jail… there were bars… and he was "Zdálo se mi, že je ve vězení… za mřížemi… že se marně 

trying to get out… frantically… and I asked him why he pokouší dostat ven… zoufale… Ptala jsem se ho, proč se 

wanted to get out, and he said they were going to execute tak zoufale snaží… řekl, že ho ráno čeká poprava… Pak 

him in the morning… and then I was talking to someone in jsem mluvila s někým… snad s dozorcem, ptala jsem se, 

charge and I said what had he done, why were they going čeho se dopustil, proč ho chtějí popravit, a ten člověk 

to execute him, and this man said… he'd stolen the race- řekl… že ukradl celé závodiště… a že podle zákona, když 

course… and the law said that if people stole racecourses 

they had to be executed…" 

někdo ukradne závodiště, dostane trest smrti…" 

She rubbed a hand over her face. Přetřela si rukou tvář. 

"It's so silly," she said. "But it seemed so real." "Je to hloupé," omlouvala se. "Ono to ale bylo opravdu 

jako skutečnost." 

"Horrid," I said. "Hrozné," přikývl jsem. 

She said with desolation, "But where is he? Why doesn't Řekla nešťastně: "Kde tedy je? Proč mi nepíše? Přece 

he write to me? How can he be so cruel?" 

nemůže být tak krutý!" 

"Perhaps there's a letter waiting at home." "Třeba na vás čeká dopis v Anglii." 

"No. I telephone… every day." "Nečeká. Telefonuju domů každý den." 

I said, "Are you… well… are you happy together?" Zeptal jsem se: "Jste… jste spolu šťastní?" 

"Yes," she said firmly, but after five silent seconds the "Ano," řekla rozhodně. Po pěti vteřinách však byla 

truer version came limping out. "Sometimes we have upřímnější. "Občas se pohádáme. Pohádali jsme se v den 

rows. We had one the day he came here. All morning. And jeho odjezdu sem, přeli jsme se celé dopoledne… jen 

it was over such a little thing… just that he'd spent a night proto, že strávil noc mimo domov, když nemusel… Nebylo 

away when he didn't have to… I'd not been feeling well mi právě dobře, a tak jsem mu vytkla, že je bezohledný 

and I told him he was selfish and thoughtless… and he lost sobec… ztratil nervy a křičel na mě, že jsem příliš 

his temper and said I was too damn demanding… and I náročná… já mu zase řekla, že s ním nepojedu do 

said I wouldn't go with him to Kempton then, and he went Kemptonu. Odjel otrávený a znechucený, protože měl jet 

silent and sulky because he was going to ride the favour- favorita v hlavním dostihu, a to si vždycky přeje, abych u 

ite in the big race and he always likes to have me there toho byla, líp se cítí." Zadívala se do prázdna. Vzpomínala 

after something like that, it helps him unwind." She stared na okamžik, který si přála vymazat, dala by za to vše. 

into a past moment she would have given the world to "Odjel sám, a z Kemptonu pak rovnou na letiště, aby stihl 

change. "So he went on his own. And from there to letadlo do Oslo v osmnáct třicet, jako obvykle. Jindy 

Heathrow for the six-thirty to Oslo, same as usual. Only jezdím na Heathrow s ním, čekám do odletu a odvážím 

usually I went with him, to see him off and take the car 

home." 

domů auto." 

"And meet him again Sunday night?" "V neděli pak na něho čekáváte?" 

"Yes. On Sunday night when he didn't come back at the "Ano. Když se v neděli v obvyklou hodinu nevracel, 

right time I was worried sick that he'd had a fall in Norway dostala jsem strach, že třeba měl v Norsku pád, že se 

21

and hurt himself, and I telephoned to Gunnar Holth… but 

he said Bob hadn't fallen, he'd ridden a winner and got 

round in the other two races, and as far as he knew he'd 

caught the plane as planned. So I rang the airport again… 

I'd rung them before, and they said the plane had landed 

on time… and I begged them to check and they said there 

was no Sherman on the passenger list…" She stopped and 

I waited, and she went on in a fresh onslaught of misery, 

"Surely he knew I didn't really mean it? I love him… 

Surely he wouldn't just leave me, without saying a word?" 

zranil, a tak jsem zavolala Gunnaru Holtovi… Ten mi řekl, 

že Bob žádný pád neměl, že jel vítěze a pak ještě 

startoval ve dvou dostizích, a že pokud on ví, Bob odletěl 

domů. Zavolala jsem tedy znovu na letiště… volala jsem 

jim už předtím, a to mi řekli, že letadlo přistálo včas… 

Prosila jsem je, aby zjistili, jestli mezi cestujícími nebyl 

Robert Sberman…" Na chvíli se pod tíhou vzpomínek 

odmlčela. "Přece musel vědět, že to nemyslím vážně! 

Mám ho ráda… Přece by ode mne bez rozloučení, bez 

jediného slova neodešel?" 

It appeared, however, that he had. Už to tak vypadalo. 

"How long have you been married?" Zeptal jsem se: "Jak dlouho jste spolu?" 

"Nearly two years." "Necelé dva roky." 

"Children?" "Máte děti?" 

She glanced down at the brown and white checked 

mound and gestured towards it with a flutter of slender 

fingers. "This is our first." 

"Finances?" "Jak jste na tom finančně?" 

"Oh… all right, really." "No, vlastně docela dobře." 

"How really?" "Jak doopravdy?" 

"He had a good season last year. We saved a bit then. Of 

course he does like good suits and a nice car… All jockeys 

do, don't they?" 

I nodded. I knew also more about her husband's earnings 

than she seemed to, as I had access to the office which 

collected and distributed jockeys' fees, but it wasn't so 

much the reasonable income that was significant as the 

extent to which they lived within it. 

"He does get keen on schemes for making money 

quickly, but we've never lost much. I usually talk him out 

of it. I'm not a gambler at all, you see." 

Zadívala se na vzduté hnědobílé šaty a dotkla se jich 

chvějícími se prsty. "To je naše první." 

"Minulý rok měl dobrou sezonu, dost jsme si našetřili. Je 

pravda, že má rád dobré oblečení a auta… ale to asi 

všichni jezdci, ne?" 

Přikývl jsem. Věděl jsem o výdělcích jejího muže víc než 

ona sama, já ovšem měl na rozdíl od ní přístup do 

kanceláře, která jezdcům rozesílá honoráře. Proto jsem 

věděl, že nejde ani tak o to, kolik vydělal, a vydělával 

slušně, ale o to, jak s penězi zacházel. 

Emma dodala: "Vítá příležitosti rychlého a snadného 

výdělku, ale na sázkách jsme moc neprodělali. Většinou 

mu sázení rozmluvím. Není typický hazardér." 

I let a pause go by. Then, "Politics?" Chvíli jsme oba mlčeli. Pak jsem se zeptal: "A co 

politika?" 

"How do you mean?" "Jak to myslíte?" 

"Is he interested in communism?" "Nepřitahuje ho komunismus?" 

She stared. "Good heavens, no." Užasle se na mne zadívala. "Probůh, to ne!" 

"Militant in any way?" "Je v něčem fanatik?" 

She almost laughed. "Bob doesn't give a damn for politics 

or politicians. He says they're all the same, hot air and 

hypocrisy. Why do you ask such an extraordinary question?" 

Málem se dala do smíchu. "Boba politika vůbec nezajímá, 

politici jsou mu jedno, tvrdí, že jsou všichni stejní, žvaniví 

pokrytci. Proč se ptáte na takové divné věci?" 

I shrugged. "Norway has a common frontier with Russia." Pokrčil jsem rameny. "Norsko sousedí s Ruskem." 

Her surprise was genuine on two counts: she didn't know 

her geography and she did know her husband. He was not 

the type to exchange good suits and a nice car and an 

exciting job for a dim existence in a totalitarian state. 

Zatvářila se dvojnásob překvapeně, za prvé měla mezery 

v zeměpisných znalostech a za druhé znala svého muže. 

Bob Sherman nepatřil mezi lidi, kteří by se vzdali dobrých 

obleků a aut ve prospěch nejisté existence v totalitním 

státě. 

"Did he mention any friends he had made here?" "Má tady nějaké přátele? Nezmínil se o nich?" 

"I've seen nearly everyone I can remember him talking 

about. I've asked them over and over… Gunnar Holth, and 

his lads, and Mr Kristiansen, and the owners. The only one 

I haven't met is one of the owner's sons, a boy called Mikkel. 

Bob mentioned him once or twice… he's away at 

school now, or something." 

"Setkala jsem se skoro se všemi lidmi, o kterých mi 

vyprávěl. Hodně jsem se jich vyptávala… Můžu jmenovat 

Gunnara Holta, jeho stájníky, pana Kristiansena a majitele 

koní. Zatím jsem se nesešla jen se synem jednoho z nich, 

jmenuje se Mikkel. Bob se o něm jednou nebo dvakrát 

zmínil… je to ještě kluk a je teď někde pryč, ve škole." 

"Was Bob in any trouble before this?" "Neměl Bob nějaké nesnáze, než sem jel?" 

She looked bewildered. "What sort?" Tvářila se nechápavě. "Jaké myslíte?" 

"Bookmakers?" "Třeba s bookmakery?" 

She turned her head away and I gave her time to decide 

on her answer. Jockeys were not allowed to bet, and I 

worked for the Jockey Club. 

Odvrátila se a já jí dopřál čas na rozmyšlenou, než 

odpoví. Žokejové nesmějí sázet a já patřil k Jockey Clubu. 

"No," she said indistinctly. "Ne," odpověděla nejistě. 

"You might as well tell me," I said. "I can find out. But "Klidně mi to řekněte, stejně se to dozvím, takhle to 

you would be quicker." 

bude rychlejší." 

She looked back at me, perturbed. Neklidně se na mne zadívala. 

"He only bets on himself, usually," she said defensively. "Sází většinou jenom na koně, kterého sám jede," řekla 

"It's legal in a lot of countries." 

skoro omluvně. "To je přece v řadě zemí v mezích 

zákona." 

"I'm only interested in his betting if it's got anything to "Mne nezajímá nic jiného, než jestli jeho sázení nějak 

do with his disappearance. Was anyone threatening him nesouvisí s tím, že zmizel. Nevyhrožoval mu někdo kvůli 

for payment?" 

dluhům?" 

"Oh." She sounded forlorn, as if the one thing she did not "Ach!" Nešťastně si povzdechla, jako by si nechtěla 

want to be given was a good reason for Bob to steal a připustit možnost, že by skutečně existoval důvod, pro 

22

comparatively small sum and ruin his life for it. který by Bob zcizil poměrně malou částku peněz a zničil si 

tak nadobro život. 

"He never said… I'm sure he would have told…" She "Nikdy se nezmínil… jsem si jistá, že by mi řekl…" Polkla 

gulped. "The police asked me if he was being blackmailed. nasucho. "Na policii se mě ptali, jestli ho někdo nevydíral. 

I said no, of course not… but if it was to keep me from Řekla jsem samozřejmě že ne… ale kdyby někomu platil 

knowing something… how can I be sure? Oh, I do wish, I za to, abych se něco nedozvěděla… jak si můžu být jistá? 

do wish he'd write to me…" 

Ach, jak já si přeju, aby už napsal…" 

Tears came in a rush and spilled over. She didn't apolo- Z očí jí vyhrkly slzy. Neomlouvala se za ně, ani si je 

gise, didn't brush them away, and in a few seconds they nesetřela. Po chvilce vyschly. Tušil jsem, že v průběhu 

had stopped. She had wept a good deal, I guessed, during 

the past three weeks. 

uplynulých týdnů proplakala hodně času. 

"You've done all you can here," I said. "Better come back "Udělala jste tady všechno, co jste mohla," řekl jsem. 

with me on Monday afternoon." 

"Nejlepší bude, když se v pondělí se mnou vrátíte domů." 

She was surprised and disappointed. "You're going back Tvářila se překvapeně a zklamaně. "Vy se vracíte tak 

so soon? But you won't have found him." 

brzy? Do té doby ho přece nenajdete." 

"Probably not. But I've a meeting in London on Tuesday "Patrně ne. Mám ale v úterý v Londýně schůzi, kterou 

that I can't miss. If it looks like being useful I'll come back nesmím promeškat. Pokud se ukáže, že bych tady ještě 

here afterwards, but for you, it's time now to go home." pak byl k čemu, tak se vrátím. Vy máte ale nejvyšší čas 

jet domů." 

She didn't answer at once, but finally, in a tired, quiet, Hned neodpověděla. Pak hlesla unaveným, odevzdaným 

defeated voice, said: "All right." 

hlasem: "Tak tedy dobře." 

4 4 

Arne was having difficulty with his complex, constantly 

looking over his shoulder to the extent of making forward 

locomotion hazardous. Why he should find any threat in 

the cheerful frost-bitten looking crowd which had turned 

up at Ovrevoll for the Norsk Grand National was something 

between him and his psychiatrist, but as usual his 

friends were suffering from his affliction. 

He had refused, for instance, to drink a glass of wine in a 

comfortable available room with a king-sized log fire. Instead 

we were marching back and forth outside, him, me, 

and Per Bjorn Sandvik, wearing out shoe leather and turning 

blue at the ears, for fear of bugging machines. I 

couldn't see how overhearing our present conversation 

could possibly benefit anyone, but then I wasn't Arne. And 

at least this time, I thought philosophically, we would not 

be mown down by a speedboat. 

As before, he was ready for the outdoor life: a blue padded 

hood joined all in one to his anorak. Per Bjorn Sandvik 

had a trilby. I had my head. Maybe one day I would 

learn. 

Sandvik, one of the Stewards, was telling me again at 

first hand what I'd already read in the statements: how 

Bob Sherman had had access to the money. 

"It's collected into the officials' room, you see, where it is 

checked and recorded. And the officials' room is in the 

same building as the jockeys' changing room. Right? And 

that Sunday, Bob Sherman went to the officials' room to 

ask some question or other, and the money was stacked 

there, just inside the door. Arne saw him there himself. 

He must have planned at once to take it." 

Arneho sužoval jeho komplex. Ohlížel se přes rameno tak 

často, že se pro něj pohyb vpřed stával nebezpečným. 

Čeho se může bát mezi dobromyslnými, mírně promrzlými 

lidmi, kteří se v hustých řadách dostavili na závodiště 

Ovrevoll na norskou Velkou národní? To by si měl vyřídit 

se svým psychiatrem, pomyslel jsem si, a netrápit tím své 

přátele. 

Odmítl jít na skleničku vína do příjemné místnosti, kde v 

krbu vesele plápolal oheň, a trval na tom, že se budeme 

procházet venku, pěkně sem a tam, a s námi i Per Björn 

Sandvik. Opotřebovávali jsme si podrážky a omrzaly nám 

uši jen proto, že se Arne bál odposlechu. Nebylo mi jasné, 

co by komu prospělo, kdyby nás odposlouchal, ale Arne 

byl Arne. No co, pomyslel jsem si odevzdaně, tady nás 

aspoň nemůže přejet žádná loď. 

Přišel dobře oblečený, připravený na zimu, jako při 

našem minulém setkání. Měl teplou prošívanou bundu s 

kapucí. Per Björn Sandvik měl sportovní klobouk, já byl 

prostovlasý. Časem se snad poučím. 

Sandvik, jeden ze stevardů norského Jockey Clubu, mi 

vyprávěl to, co už jsem věděl z protokolů: jak se stalo, že 

se Bob mohl k penězům dostat. 

"Peníze od pokladen se nosí do místnosti rozhodčích, tam 

se kontrolují a přepočítávají. Ta místnost je ve stejné 

budově jako šatna jezdců. Jasné? Tehdy v neděli přišel 

Bob Sherman do místnosti pro rozhodčí a na něco se ptal. 

Peníze už tam byly, složené na zemi hned za dveřmi. Arne 

Boba viděl, když přišel. Bob si to určitě naplánoval až v tu 

chvíli." 

"What was the money contained in?" I asked. "V čem byly ty peníze?" 

"Canvas bags. Heavy double canvas." "V plátěných pytlích, ve dvojitých, těžkých režných 

pytlích." 

"What colour?" "Jakou měly barvu?" 

He raised his eyebrows. "Brown." Povytáhl obočí. "Hnědou." 

"Just dumped on the floor?" "Ležely jen tak, na podlaze?" 

He grinned. "There is less crime in Norway." Ušklíbl se. "V Norsku se zřídkakdy krade." 

"So I've heard," I said. "How many bags?" "Říká se to. Kolik bylo těch pytlů?" 

"Five." "Pět." 

"Heavy?" "Byly těžké?" 

He shrugged. "Like money." Pokrčil rameny. "Jako peníze." 

"How were they fastened?" "Jak byly uzavřené?" 

"With leather straps and padlocks." "Koženými řemínky a na visací zámek." 

Arne cannoned into a blonde who definitely had the right 

of way. She said something which I judged from his expression 

to be unladylike, but it still didn't persuade him 

to look where he was going. Some enemy lay behind, listening: 

he was sure of it. 

Arne vrazil v protisměru do jedné blond slečny. Pronesla 

cosi, co podle Arneho výrazu vybočovalo z dámského 

slovníku, ale nepomohlo to, Arne se stejně nedíval, kam 

jde. Někde se určitě skrývá nepřítel a odposlouchává ho. 

23

Sandvik gave him an indulgent smile. He was a tall 

pleasant unhurried man of about fifty, upon whom authority 

sat as lightly as fluff. Arne had told me he was 'someone 

at the top in oil', but he had none of the usual aura of 

big business: almost the reverse, as if he derived pleasure 

from leaving an impression of no power, no aggression. If 

so, he would be a board-room opponent as wicked as a 

mantrap among the daisies. I looked at him speculatively. 

He met my eyes. Nothing in his that shouldn't be. 

"What was it intended to do with the bags, if Sherman 

hadn't nicked them?" I asked. 

"Lock them in the safe in the officials' room until Monday 

morning, when they would go to the bank." 

"Guarded," Arne said, eyes front for once, "By a night 

watchman." 

But by the time the night watchman had clocked in, the 

booty had vanished. 

"How did the officials all happen to desert the room at 

once, leaving the money so handy?" I asked. 

Sandvik se na něho shovívavě usmál. Sandvik, vysoký, 

příjemný, klidný člověk, se samozřejmou, nenásilnou 

autoritou. Arne mi předtím řekl, že Sandvik je 'velké zvíře 

naftového průmyslu', ale nebylo to na něm vidět, nejevil 

obvyklé příznaky důležitých a mocných lidí, spíš naopak, 

jako kdyby ho těšilo, když na lidi působí neútočně a 

neškodně, nedůležitě. Takový člověk se ve správní radě 

stává velmi nebezpečným protivníkem, záludný jako 

osidla ukrytá mezi liliemi. Zamyšleně jsem se na něho 

zadíval. Naše pohledy se střetly. Nenašel jsem v jeho 

očích nic, co by tam být nemělo. 

"Jak by se s těmi pytli naložilo, kdyby je neukradl?" 

zeptal jsem se. 

"V té místnosti bychom je zamkli do bezpečnostní 

schránky. V pondělí ráno by se vezly do banky." 

"S doprovodem, se stráží," doplnil Arne. Výjimečně se 

díval před sebe. "Jezdí s sebou noční hlídač." 

Než noční hlídač tehdy nastoupil, byly peníze pryč. 

"Jak se mohlo stát, že všichni rozhodčí odešli z místnosti 

ve stejnou dobu a že tam ty peníze následně zůstaly bez 

dohledu?" zeptal jsem se. 

Sandvik spread his thickly gloved hands. Sandvik rozhodil ruce v silných rukavicích. 

"We have discussed this endlessly. It was accidental. The 

room can only have been empty for five minutes or less. 

There was no special reason for them all being out at one 

time. It just happened." 

He had a high-register voice with beautifully distinct 

enunciation, but his almost perfect English sounded quite 

different from the home-grown variety. I worked it out 

after a while: it was his 'l's. The British pronounced 'l' with 

their tongue lolling back in the throat, the Norwegians 

said theirs with the tongue tight up behind the teeth. Retaining 

the Norwegian 'l' gave Sandvik's accent a light, 

dry, clear-vowelled quality which made everything he said 

sound logical and lucid. 

"No one realised, that evening, that the money had been 

stolen. Each of the officials took it for granted that another 

had put the bags in the safe as they were no longer 

to be seen. It was the next day, when the safe was 

opened for the money to be banked, that it was found to 

be missing. And then, of course, we heard from Gunnar 

Holth that Sherman had disappeared as well." 

I thought. "Didn't Gunnar Holth tell me that Bob 

"Tohle přesně jsme probírali donekonečna. Byla to 

náhoda, shoda okolností. Místnost byla prázdná nejvýš tak 

pět minut. Žádný důvod, proč všichni odešli v jeden 

okamžik, nebyl, prostě se to stalo." 

Měl vysoký hlas, anglicky mluvil perfektně, s výbornou 

výslovností, zcela jinak než ostatní místní lidé. Chvíli jsem 

nemohl přijít na to, v čem to je. Pak jsem si uvědomil, že 

to je tím, jak vyslovuje 'l'. Britové 'l' vyslovují s jazykem 

vzadu na patře, Norové s jazykem těsně za zuby. Sandvik 

vyslovoval 'l' jako Norové, díky tomu měl jasnou, 

zřetelnou dikci, ať řekl co řekl, měl člověk dojem, že to 

má hlavu a patu. 

"Tehdy večer si nikdo neuvědomil, že došlo ke krádeži. 

Jednotliví funkcionáři se samozřejmostí předpokládali, že 

někdo z ostatních peníze uložil do trezoru, když už na 

podlaze nebyly. Teprve následující den, když bezpečnostní 

schránku otevřeli, aby peníze odvezli do banky, zjistili, že 

tam nejsou. Vzápětí jsme se od Gunnara Holta dozvěděli, 

Sherman stayed with you once or twice?" 

že Sherman taky zmizel." 

Zamyslel jsem se. "Gunnar Holt mi vyprávěl, že Bob 

Sherman byl jednou nebo dvakrát u vás na návštěvě." 

"Yes, that's right." Sandvik briefly pursed his well-shaped "Ano, to je pravda." Sandvik našpulil rty. "Byl u nás 

mouth. "Twice. But not the time he stole the money, I'm dvakrát. Ale naposledy, když ukradl ty peníze, tak ne, 

glad to say." 

naštěstí." 

"You liked him, though?" "Byl vám ale sympatický, ne?" 

"Oh yes, well enough, I suppose. I asked him out of po- "Ale ano, asi ano. Pozval jsem ho ze zdvořilosti. Jel pro 

liteness. He had ridden several winners for me, and I mne několik vítězů a já vím, jak to v Gunnarově ubytovně 

know what Gunnar's bunk room is like…" He grinned vypadá…" Ušklíbl se. "No nic, přijel k nám, ale neměli 

slightly. "Anyway, he came. But we had little of common jsme si o čem povídat, leda o koních. Myslím, že mu 

interest except horses, and I think he really preferred 

Gunnar's after all." 

nakonec u Gunnara bylo líp." 

"Would you have expected him to steal?" "Očekával byste od něho, že by mohl něco ukrást?" 

"It never crossed my mind. I mean, it doesn't does it? "V životě by mne to nenapadlo. Taková věc přece člověka 

But I didn't know him well." 

obvykle nenapadá. Já ho ale znal jen povrchně." 

Arne could not bear the close quarters of the crowd on Arne nedokázal snášet tísnící se davy na tribunách, proto 

the stands, so we watched the first race, a hurdle, from jsme se dívali na první dostih, proutěnky, pod tribunou, 

rising ground just past the winning post. The racecourse, kousek od cílového sloupku. Závodiště bylo v mělkém 

forming the floor of a small valley, was overlooked on all údolí, kolem ze všech stran kopce s březovými lesíky. 

sides by hillsides of spruce and birch, young trees growing Štíhlé stromy byly rovné, vzpínaly se k nebi jako přímky. 

skywards like the Perpendicular period come to life. The Tmavé jehličnany se vypínaly za nimi v nevyrovnaných 

slim dark evergreens stood in endless broken vertical řadách v kontrastu k stříbřitým břízám s uvadlým zlatým 

stripes with the yellow-drying leaves and silver trunks of listím. Nad pahorky se na nebi vznášela jemná, mlhavá 

the birch, and the whole backdrop, that afternoon, was 

hung along the skyline with fuzzy drifts of misty low cloud. 

oblaka. 

The light was cold grey, the air cold damp. The spirits of Odpolední světlo bylo šeré a vzduch byl vlhký. Nálada 

the crowd, sunny Mediterranean. An English jockey won publika však byla slunná jako ve Středomoří. Anglický 

the race on the favourite and the crowd shouted approval. jezdec zvítězil v sedle favorita a davy jásaly. 

It was time, Sandvik said, to go and see the Chairman, Sandvik prohlásil, že je čas jít za předsedou, který nás 

24

who had not been able to manage us sooner on account of 

lunching a visiting ambassador. We went into the Secretariat 

building adjoining the grandstand, up some sporting 

print-lined stairs, and into a large room containing not 

only the Chairman but five or six supporting Stewards. Per 

Born Sandvik walked in first, then me, then Arne pushing 

his hood back, and the Chairman went on looking enquiringly 

at the door, still waiting for me, so to speak, to appear. 

I sometimes wondered if it would help if I were fat, 

bald and bespectacled: if premature ageing might produce 

more confidence and belief than the thin-six-feet-withbrown-hair 

job did. I'd done a fair amount of living, one 

way or another, but it perversely refused to show. 

"This is David Cleveland," Sandvik said, and several pairs 

of eyes mirrored the same disappointment. 

"How do you do," I murmured gently to the Chairman, 

and held out my hand. 

"Er…" He cleared his throat and recovered manfully. "So 

glad you have come." 

I made a few encouraging remarks about how pleasant I 

found it in Norway and wondered if any of them knew that 

Napoleon was promoted General at twenty-four. 

The Chairman, Lars Baltzersen, was much like his letters 

to my office, brief, polite and effective. It took him approximately 

ten seconds to decide I wouldn't have been 

given my job if I couldn't do it, and I saw no need to tell 

him that my boss had died suddenly eighteen months 

earlier and left the manager-elect in charge a lot sooner 

than anyone intended. 

"You sound older on the telephone," he said simply, and I 

said I'd been told so before, and that was that. 

"Go anywhere you like on the racecourse," he said. "Ask 

anything… Arne can interpret for those who do not speak 

English." 

dřív nemohl přijmout, protože se věnoval velvyslancům. 

Šli jsme do sekretariátu, do budovy vedle hlavní tribuny. 

Vyšli jsme po schodišti se stěnami vyzdobenými 

honebními scénami. Na sekretariátě nebyl jen předseda, 

ale dalších pět nebo šest stevardů. Per Björn Sandvik 

vstoupil jako první, pak ja a nakonec Arne. Sundal si 

kapuci. Předseda se díval vyčkávavě ke dveřím, jako když 

na někoho čeká, nejspíš na mne. Občas mne napadá, 

jestli by nepomohlo, kdybych byl obtloustlý, plešatý a 

brýlatý. Kdybych rychleji stárl, možná bych v lidech budil 

větší důvěru než ve svém běžném, štíhlém, tmavovlasém 

vydání. Už jsem toho sice v životě zažil dost, ale stále to 

na mně nebylo vidět. 

"Dovolte, abych vám představil Davida Clevelanda," řekl 

Sandvik a v několika párech očí se objevilo zjevné 

zklamání. 

"Dobrý den," pozdravil jsem zdvořile předsedu 

dostihového výboru a podal mu ruku. 

Statečně se vzpamatoval. "Hm… Jsme velmi rádi, že jste 

přijel." 

Vypravil jsem ze sebe několik povzbuzujících poznámek, 

jak velmi se mi líbí v Norsku. Docela by mne zajímalo, 

jestli někdo z přítomných ví, že Napoleon byl jmenován 

generálem ve čtyřiadvaceti letech. 

Předseda Lars Baltzersen byl stejný jako jeho dopisy. 

Stručný, zdvořilý a k věci. Za pouhých deset vteřin si 

uvědomil, že bych nezastával své postavení, kdybych na 

ně nestačil, a já necítil potřebu mu vysvětlovat, že můj 

předchůdce před osmnácti měsíci náhle zemřel, a já, jeho 

zástupce, jsem funkci převzal podstatně dřív, než kdokoli 

předpokládal. 

"Z telefonických rozhovorů jsem si vás představoval 

staršího," řekl stručně a já nato poznamenal, že obdobné 

konstatování občas slýchám. To bylo vše. 

"Na závodišti máte přístup všude," řekl. "Řekněte si o 

cokoli, co budete potřebovat… Arne vám může tlumočit, 

pokud budete chtít hovořit s někým, kdo neumí anglicky." 

"Thank you." "Děkuju." 

"Do you need anything else?" "Co ještě potřebujete?" 

Second sight, I thought, but I said, "Perhaps, if possible, Být jasnovidec. Řekl jsem: "Rád bych se s vámi ještě 

to see you again before I go at the end of the afternoon." sešel, než dnes odpoledne ze závodiště odejdu." 

"Of course. Of course. We all want to hear of your pro- "Samozřejmě, samozřejmě. Všichni budeme chtít slyšet, 

gress. We'll all gather here after the last race." 

jak jste pokročil. Sejdeme se tady po posledním dostihu." 

Heads nodded dubiously, and I fully expected to justify Hlavy váhavě pokyvovaly a já se obával, že se jejich 

their lowly expectations. Either briefed or bored or merely nedůvěra ukáže být oprávněná. Buď na něčí pokyn nebo z 

busy, they drifted away through the door, leaving only nudy pak jeden po druhém odešli. Možná taky měli co na 

Arne and the Chairman behind. 

práci. V místnosti jsme zůstali s předsedou a Arnem sami. 

"Some beer?" suggested Baltzersen. "Nedali byste si pivo?" zeptal se Baltzersen. 

Arne said yes and I said no. Despite the glow from a Arne nabídku přijal, já ne. Byl chladný den, a i když bylo 

huge stove it was a cold day for hops. 

zatopeno, na studený chmelový nápoj jsem chuť neměl. 

"How far is it to the Swedish border?" I asked. "Jak daleko je na švédskou hranici?" zeptal jsem se. 

"By road, about eighty kilometres," Baltzersen said. "Autem asi osmdesát kilometrů," odpověděl Baltzersen. 

"Any formalities there?" "Jsou na hranici nějaké formality?" 

He shook his head. "Not for Scandinavians in their own Potřásl hlavou. "Pro Skandinávce ve vlastních vozech ne. 

cars. There are few inspections or customs. But none of Výjimečně někoho kontrolují celníci. Na žádném z 

the frontier posts remember an Englishman crossing on hraničních přechodů si však nepamatují, že by ten večer 

that evening." 

odbavovali nějakého Angličana." 

"I know. Not even as a passenger in a Norwegian car. "Slyšel jsem. Nepamatují si ani, že by nějaký Angličan jel 

Would he have been spotted if he'd gone across crouching norským vozem jako spolucestující. Kdyby se přikrčil za 

under a rug on the floor behind the driver's seat?" 

sedadlo, nebo schoval pod přikrývku, našli by ho?" 

They pondered. Oba se zamysleli. 

"Very probably not," Baltzersen said, and Arne agreed. "Patrně ne," řekl Baltzersen a Arne přikývl. 

"Can you think of anyone who might have taken him? "Napadá vás někdo, s kým mohl odjet? Nevíte o nějakém 

Anyone he was close to here, either in business or friend- jeho kamarádovi nebo o někom, s kým měl co dělat 

ship?" 

pracovně?" 

"I do not know him well enough," the Chairman said re- "Na to jsem ho bohužel znal příliš málo," řekl předseda. 

gretfully, and Arne blinked a little and said Gunnar Holth, Arne zamžikal a zmínil se o Gunnaru Holtovi a jeho 

or maybe some of the lads who worked for him. 

stájnících. 

"Holth says he drove him only round to the races," I said: Řekl jsem: "Holt tvrdí, že ho vozil jen na dostihy." Ale 

but he would have had plenty of time to drive into Sweden klidně mohl stihnout odvézt Boba do Švédska a vrátit se 

and back before Emma Sherman had rung him up. 

včas, než zavolala Emma Shermanová, pomyslel jsem si. 

"Gunnar tells lies whenever it suits him," Arne said. "Gunnar lže, kdykoli se mu to hodí," poznamenal Arne. 

25

Lars Baltzersen sighed. "I'm afraid that is true." Lars Baltzersen si povzdechl: "Obávám se, že to je 

pravda." 

He had grey hair neatly brushed, with a tidy face and Baltzersen měl pečlivě učesané šedé vlasy, vzhledný 

unimaginative clothes. I was beginning to get the feel of obličej a nenápadné oblečení. Začínal jsem už zvolna 

Norwegian behaviour patterns, and he came into the very pronikat do norských povahových typů. Lars patřil do 

large category of sober, slightly serious people who were kategorie střízlivých, vážných, laskavých a schopných lidí, 

kind, efficient, and under little stress. Get-up-and-go was schopných unést vypjaté situace. Nedělal vůbec dojem 

conspicuously absent, yet the job would clearly be done. energického člověka, ale dokázal vše, co bylo třeba 

The rat race taken at a walk. Very civilised. 

dokázat. Velmi civilizovaný. 

There were other types, of course. Existují samozřejmě i jiné typy. 

"The people I hate here," Emma Sherman had said, "are "Koho tu nesnáším, jsou opilci," řekla Emma 

the drunks." 

Shermanová. 

I'd taken her to dinner in the hotel the evening before, Vyvedl jsem ji včera večer v hotelu na večeři a 

and had listened for several hours, in the end, to details of poslouchal několik hodin vyprávění o jejím životě s 

her life with Bob, her anxieties, and her experiences in Bobem, o jejích radostech a strastech a o tom, co zažila v 

Norway. 

Norsku. 

"When I first came," she said, "I used to have dinner in "Když jsem přiletěla, chodila jsem zpočátku na večeři do 

the dining-room, and all these men used to come and ask hotelové jídelny, ale chodili tam za mnou všelijací chlapi a 

if they could share my table. They were quite polite, but chtěli si přisednout. Chovali se celkem zdvořile, ale byli 

very… very persistent. They wouldn't go away. The head vytrvalí, vnucovali se. Nechtěli odejít. Vrchní číšník dělal 

waiter used to get rid of them for me. He told me they co mohl, aby mne jich zbavil. Řekl mi, že jsou opilí, ale 

were drunk. They didn't really look it. They weren't rolling 

or anything." 

vidět to na nich nebylo. Nepotáceli se, nic." 

I laughed. "Considering the price of alcohol here, you Zasmál jsem se. "Při současné ceně alkoholu v Norsku 

wouldn't think they could." 

těžko může být někdo namol." 

"No," she said. "Anyway I stopped having dinner. I "To je pravda. No nic, přestala jsem na večeře chodit. 

needed to make my money go as far as possible and I Taky jsem musela šetřit, abych vyšla co nejdéle, a vůbec, 

hated eating on my own." 

nerada jím sama." 

Arne said, "Where do you want to go first?" Arne se mne zeptal: "Kam chceš jít nejdřív?" 

Arne came into a third group: the kinks. You find them Arne patřil do jiné, třetí skupiny: mezi atypické, ale 

everywhere. 

takoví se najdou všude. 

"Weighing room, I should think." "Řekl bych, že nejspíš do vážnice," odpověděl jsem. 

They both nodded in agreement. Arne pulled his hood Oba další muži souhlasně přikývli. Arne si natáhl kapuci 

back over his head and we went down into the raw out- na hlavu a všichni jsme vyšli ven, do zimy. Davy diváků 

doors. The crowd had swelled to what Arne described as houstly a Arnemu se zdály nepropustné, mně ne, stále 

'very big', but there was still plenty of room. One of the ještě bylo všude dost místa. Na Norsku se mi nejvíc líbilo, 

greatest advantages of life in Norway, I guessed, was the jak málo je obydlené. V klidném hlavním městě jsem 

small population. I had not so far in its leisurely capital nikde neviděl žádnou tlačenici ani předbíhající se frontu. 

seen a queue or a crush or anyone fighting to get anywhere 

first: as there always seemed to be room for all, 

why bother? 

Pro každého je dost místa, tak proč se někam cpát? 

The officials checking tickets at the gates between differ- Funkcionáři, kontrolující vstupenky u vchodů, byli samí 

ent enclosures were all keen young men of about twenty, důležití mladí mužové, většinou plavovlasí, s modrými 

most of them blond also, all with blue armbands on their páskami na rukávech větrovek. Arneho znali, ale mně 

anoraks. They knew Arne, of course, but they checked my kontrolovali vstupní průkaz, přestože jsem šel s Arnem. 

pass even though I was with him, the serious faces hardly Ani se neusmáli, když jsme kolem nich procházeli. Lars 

lightening as they nodded me through. Lars Baltzersen Baltzersen mne vybavil kartou, na které bylo vyraženo 

had given me a five-by-three-inch card stamped all over adgang paddock, adgang stallomradet, adgang indre bane 

with adgang paddock, adgang stallomradet, adgang indre a další adgangy. Pochopil jsem, že bych se bez té karty 

bane and one or two other adgangs, and it looked as if I 

wouldn't get far if I lost it. 

asi daleko nedostal, kdybych ji ztratil. 

The weighing room, black wood walls, white paint, red Bílá budova vážnice, obložená tmavým dřevem, s 

tiled roof, lay on the far side of the parade ring, where the červenou střechou, stála za padokem, kde se už zatím 

jockeys were already out for the second race. Everything chystali jezdci na druhý dostih. Kam se člověk podíval, 

looked neat, organised and pleasing, and despite an eye všechno úpravné, dobře organizované, úhledné. Přestože 

trained to spot trouble at five hundred paces in a thick jsem měl oči jako ostříž a dokázal jsem na dálku, i v mlze, 

fog, I couldn't see any. Even in racing, good nature pre- zaregistrovat sebemenší nepravost, neviděl jsem nic. 

vailed. Several of the lads leading the horses round wore Dokonce i v dostihovém sportu převládal dobrý duch. 

sweaters in the owner's colours, matching the jockeys, a Několik stájníků, vodících koně v kruhu, mělo na sobě 

good and useful bit of display I'd seen nowhere else, I svetry v barvách majitelů koní, stejné jako dresy jezdců. 

commented on it to Arne. 

To jsem ještě nikde neviděl a líbilo se mi to. Zmínil jsem 

se o tom Arnemu. 

"Ja," he said. "Many of the private stables do that now. It "Jo," řekl, "to teď dělá víc stájí, lidi aspoň snadno svoje 

helps the crowd to know their colours." 

barvy rozpoznají." 

Between the paddock and the U-shaped weighing room Mezi padokem a budovou vážnice ve tvaru U byla 

buildings, and up into the U itself, there was a grassy area travnatá plocha, osázená ozdobnými keři, zasahující až k 

planted thickly with ornamental bushes. Everyone walking vážnici. Kdo šel od padoku k vážnici či zpět, musel keře 

between weighing room and paddock had to detour either obcházet zleva nebo zprava po úzkých pěšinách. Byla to 

to one side or the other along comparatively narrow příjemná změna ve srovnání s rozlehlými betonovými 

paths: it made a change from the rolling acres of concrete 

at home but took up a lot of apology time. 

plochami u nás doma. 

Once inside the weighing room Arne forgot about bugging Uvnitř vážnice Arne přestal myslet na odposlouchávání a 

26

machines and introduced me rapidly to a stream of people 

like the secretary, clerk of the course, clerk of the scales, 

without once looking over his shoulder. I shook hands and 

chatted a bit, but although they all knew I was looking for 

Bob Sherman, I couldn't see anyone feeling twitchy about 

my presence. 

"Come this way, David," Arne said, and took me down a 

side passage with an open door at the end leading out to 

the racecourse. 

A step or two before this door, Arne turned smartly right, 

and we found ourselves in the officials' room from which 

the money had been stolen. It was just an ordinary businesslike 

room, wooden walls, wooden floor, wooden tables 

acting as desks, wooden chairs. (With all those forests, 

what else?). There were pleasant red checked curtains, 

first class central heating, and in one corner, a nononsense 

safe. 

v rychlém sledu mi představil celou řadu lidí, správce, 

sekretáře, vážného, a ani jednou se při tom neohlédl přes 

rameno. Potřásl jsem všem rukou a krátce pohovořil. 

Všichni věděli, že jsem přijel hledat Boba Shermana, ale 

ani jeden z nich z toho v mé přítomnosti nebyl nesvůj. 

"Pojď tudy, Davide," vybídl mne Arne a vedl mne 

chodbou, na jejímž konci byly otevřené dveře, vedoucí k 

dráze. 

Asi dva kroky před otevřenými dveřmi Arne zabočil 

doprava a oba jsme se ocitli v místnosti rozhodčích, tedy v 

té, ze které zmizely peníze. Obyčejná, strohá kancelář, 

dřevěné stěny, dřevěná podlaha, dřevěné obyčejné stoly 

sloužící jako pracovní stoly, dřevěné židle. (Proč taky ne, 

když mají tolik lesů.) Na oknech byly veselé, červeně 

kostkované záclony. Prvotřídní ústřední topení, a v 

jednom rohu solidní trezor. 

Apart from us, there was no one there. Kromě nás v místnosti nebyl nikdo. 

"That's all there is," Arne said. "The money bags were 

left there on the floor…" he pointed, "and the lists of totals 

from each collecting point were put on that desk, same as 

usual. We still have the lists." 

It had struck me several times that Arne felt no responsibility 

for the loss of the money, nor did anyone seem in 

the remotest way to blame him, but by even the most 

elementary requirements of a security officer, he'd earned 

rock bottom marks. 

"Do you still have the same system," I asked, "with the 

bags?" 

Arne gave me a look somewhere between amusement 

and hurt. 

"No. Since that day, the bags are put immediately into 

the safe." 

"Tak tady to vidíš, to je všechno, co tu je. Peníze byly 

tamhle na podlaze…" Ukázal. "A tamhle na stole byly 

seznamy vybraného vstupného, souhrny z jednotlivých 

pokladen, jako vždy. Ty seznamy ještě máme." 

Už několikrát jsem hloubal nad tím, že Arne jako by 

necítil za krádež peněz žádnou zodpovědnost, a taky mu 

nikdo ani v sebemenším nic nevytýkal. Pravda však je, že 

i při těch nejnižších nárocích by si vysloužil nejnižší 

hodnocení. 

"Zachováváte i teď stejný postup s ukládáním vybraných 

peněz?" zeptal jsem se. 

Arne se na mne podíval pobaveně i dotčeně. 

"Ne. Od toho dne se pytle s penězi ukládají do trezoru 

okamžitě." 

"Who has the keys?" "Kdo má klíče?" 

"I have some, and the secretary, and the clerk of the "Já, sekretář a správce." 

course." 

"And each of you three thought one of the other two had "Vy jste si tehdy asi všichni tři mysleli, že někdo z těch 

stowed the money away safely?" 

zbývajících dvou ty peníze už uložil, ne?" 

"That is right." "Ano, správně." 

We left the room and stepped out into the open air. Sev- Vyšli jsme z místnosti a prošli ven, na čerstvý vzduch. 

eral jockeys, changed into colours for later races but with Několik žokejů, kteří už na sobě měli barvy pro další 

warm coats on at the moment, came along the passage dostihy, a přes ně teplé kabáty, v tu chvíli vycházelo z 

and out through the same door, and they, Arne, and I budovy stejnou cestou jako my. Vystoupali jsme s Arnem 

climbed an outside staircase onto a small open stand atna malou, otevřenou tribunu vedle vážnice. Odtamtud 

tached to the side of the weighing room buildings. From 

there, a furlong or more from the winning post, we 

watched the second race. 

jsme se pak dívali na druhý dostih. 

Arne had begun looking apprehensively around again, Arne už se zase podezíravě rozhlížel, přestože nás na 

though there were barely twenty on the stand. I found I malé tribuně bylo sotva dvacet. Přistihl jsem se při tom, 

had begun doing it myself: it was catching. It netted, že už se taky ohlížím přes rameno, bylo to nakažlivé. Díky 

however, the sight of an English jockey who knew me, tomu jsem však zahlédl mezi diváky jednoho anglického 

and as everyone after the finish poured towards the stairs žokeje, kterého jsem znal, a hned po skončení dostihu, 

I arranged to fetch up beside him. Arne went on down the kdy všichni odcházeli z tribuny, jsem k němu zamířil. Arne 

steps, but the jockey stopped when I touched his arm, byl ještě nahoře na schodech. Když jsem svému známému 

and was easy to keep back. 

položil ruku na rameno, okamžitě se zastavil. 

"Hallo," he said in surprise. "Fancy seeing you here." "Ale ne! Kde vy se tu berete?" řekl překvapeně. 

"Came about Bob Sherman," I explained. "Jsem tu kvůli Bobbymu Shermanovi." 

I'd found that if I said straight out what I wanted to Už jsem si ověřil, že když řeknu přímo, o co mi jde, 

know, I got better results. No one wasted time wondering pořídím líp, lidi aspoň zbytečně nemudrují nad tím, z čeho 

what I suspected them of, and if they weren't feeling on je snad podezírám, a chovají se otevřeně, víc toho 

the defensive they talked more. 

řeknou. 

"Oh. I see. Found the poor bugger, then?" "Jo tak. Našel jste toho chudáka?" 

"Not yet," I said. "Ještě ne." 

"Let him go, why don't you?" "Proč ho nenecháte na pokoji?" 

Rinty Ranger knew Bob Sherman as well as anyone Rinty Ranger nebyl Shermanův blízký přítel, znal ho 

who'd been thrown together in the same small profes- stejně dobře nebo stejně málo jako každý, kdo patřil do 

sional group for five years, but they were not especially nevelké skupiny profesionálů už pět let. Rozuměl jsem 

close friends. I took this remark to be a general statement jeho poznámce tak, že cítí s liškou a ne s honci. Zeptal 

of sympathy for the fox and asked if he didn't think steal- jsem se ho, jestli tu krádež nepovažuje za velkou 

ing the money had been a bloody silly thing to do. 

pitomost. 

"Too right," he said. "I'll bet he wished he hadn't done it, "Jasně. Vsadil bych se, že do pěti minut litoval, že to 

five minutes after. But that's Bob all over, smack into udělal. Jenže to je celej Bob, vždycky se do něčeho vrhne 

27

things without thinking." a pak teprve uvažuje." 

"Makes him a good jockey," I said, remembering how he 

flung his heart over fences regardless. 

"Proto byl taky dobrý jezdec," namítl jsem. Dobře jsem si 

pamatoval, jak Bob do dostihu vkládal vše, překážka 

nepřekážka. 

Rinty grinned, his thin sharp face looking cold above his Rinty se ušklíbl. V chladném vzduchu vypadal jeho 

sheepskin coat. 

drobný obličej nad límcem ovčího kožichu špičatě. 

"Yeah. Done him no good this time, though." "To je fakt, ale tentokrát mu to moc neposloužilo." 

"What else has he done that was impulsive?" "Vzpomínáte si ještě na něco, kdy se zachoval bezhlavě?" 

"I don't know… Always full of get-rich-quick schemes like "Nevím… Vždycky měl bláznivý nápady jak přijít rychle k 

buying land in the Bahamas or backing crazy inventors, penězům, jako třeba koupit pozemky na Bahamách nebo 

and I even heard him on about pyramid selling once, only strkat prachy do bláznivejch vynálezů. Dokonce jsem ho 

we told him not to be such a bloody fool. I mean, it's hard jednou slyšel, že chce obchodovat s pyramidami, ale 

enough to earn the stuff, you don't actually want to throw tehdy jsme mu řekli, ať neblbne. Teda něco si vydělat není 

it down the drain." 

žádná sranda, proto by člověk ty těžce vydělaný prachy 

neměl jen tak vyhazovat oknem." 

"Were you surprised when he stole the money?" I asked. "Překvapilo vás, že ty peníze ukradl?" zeptal jsem se. 

"Well of course I was, for Chrissakes. And even more by "Jasně že jo, sakra. A ještě víc mě překvapilo, že se 

him doing a bunk. I mean, why didn't he just stash away zdejchnul. Chci říct, že ten balík přece mohl někde 

the loot and carry on with business as usual?" 

schovat a dělat jako že nic!" 

"Takes nerve," I said, but of course that was just what "To chce silné nervy," namítl jsem. Bob Sherman je však 

Bob Sherman had. "Also the money was in heavy canvas měl. "Další věc, ty peníze byly v těžkých plátěných pytlích, 

bags which would take a lot of getting into. He wouldn't které se jen tak snadno nedaly otevřít. Nemohl si s nimi 

have had time to do that and catch his flight home." poradit za tu chvíli, co mu zbývala, než měl odletět 

domů." 

Rinty thought a bit but came up with nothing useful. Rinty se zamyslel, ale nic moudrého ho nenapadlo. 

"Stupid bugger," he said. "Nice wife, kid coming, good "Je to vrták," povzdechl si. "Má prima ženu, čekají dítě, 

job. You'd think he'd have more sense." 

měl dobrý místo. člověk by čekal, že bude mít víc 

rozumu." 

And I'd got as far as that myself. Tak daleko jsem to domyslel taky. 

"Anyway, he's done me a favour," Rinty said. "I've got "No nic," dodal Rinty. "Já na tom vlastně vydělal, jeho 

his ride in this here Grand National." He opened his zásluhou pojedu v týhle Velký." Pootevřel kožich, abych 

sheepskin a fraction to show me the colours underneath. viděl na jeho barvy. "Majitel se jmenuje Torp a z Boba 

"The owner, fellow called Torp, isn't best pleased with Bob nebyl zrovna na větvi. Tvrdí, že ten poslední den měl zajet 

on any account. Says he should've won at a canter that mnohem líp, kdyby se snažil, že mohl zvítězit. Prej dostih 

last day he was here. Says he threw it away, left it too zahodil, šel dopředu moc pozdě, ale na špici byl moc brzo, 

late, came through too soon, should've taken the outside, 

didn't put him right at the water, you name it, Bob did it 

wrong." 

šel špatně přes vodu, prostě všechno špatně." 

"He got another English jockey, though." "Chtěl žokeje z Anglie, měl ho." 

"Oh sure. D'you know how many home-bred jump jocks "Jistě. Chcete vědět, kolik si tu Norové vychovali 

there are here? About fifteen, that's all, and some of those překážkovejch jezdců? Asi patnáct, víc ne, a to ještě 

are English or Irish. Lads they are mostly. You don't get některý z nich jsou původem z Anglie nebo Irska, většinou 

many self-employed chaps, like us. There isn't enough začínali jako stájníci. Jezdce na volný noze, jako jsme my, 

racing here for that. You get them going to Sweden on tady sotva najdete, nepořádá se tu dost dostihů. Ty místní 

Saturdays, they race there on Saturdays. Here Thursdays jezdí v sobotu do Švédska a startujou tam, tady jezdí ve 

and Sundays. That's the lot. Mind you, they don't keep the čtvrtek a v neděli. To je všechno. Teda ne že by tu 

jumpers to look at. They all run once a week at least, and překážkář zahálel, to zase ne, startuje aspoň jednou 

as there are only four or five jump races a week - all the týdně. Protože se v jednom týdnu běží jen čtyři nebo pět 

rest are Flat -it makes life interesting." 

překážkovejch dostihů a všechno ostatní je rovina, není to 

jednoduchý." 

"Were you and Bob often over here together?" "Byli jste tu s Bobem často spolu?" 

"This year, three or four trips, I suppose. But I came last "Letos třikrát nebo čtyřikrát, aspoň myslím. Já ale do 

year too, which he didn't." 

Norska jezdil už vloni, a to on ne." 

"How long is a trip?" "Na jak dlouho sem jezdíte?" 

He looked surprised. "Only a day usually. We race in Eng- Zatvářil se překvapeně. "Většinou jenom na jeden den. 

land Saturday afternoon, catch the six-thirty, race here Jedeme v sobotu v Anglii, pak chytíme letadlo v půl 

Sunday, catch the late plane back if we can, otherwise the sedmý, tady startujeme v neděli a pokud to stihneme, 

eight-fifteen Monday morning. Sometimes we fly here letíme večerním letadlem, a když to nestihneme, letíme v 

Sunday morning, but it's cutting it a bit fine. No margin pondělí ráno. Někdy sem letíme až v neděli brzo ráno, ale 

for hold-ups." 

to je riskantní, člověk nemá žádnou časovou rezervu." 

"Do you get to know people here well, in that time?" "Poznal jste se s místními lidmi?" 

"I suppose it sort of accumulates. Why?" "Postupně se s nima poznávám. Proč?" 

"Has Bob Sherman made any friendships here, would you "Nevíte, jestli tu měl Bob Sherman nějaké kamarády?" 

say?" 

"Good God. Well, no, not that I know of, but then likely "Bože… to ne, aspoň o nikom nevím. Ono je ale 

as not I wouldn't know if he did. He knows a lot of trainers pravděpodobný, že kdyby nějaký kamarády měl, nejspíš 

and owners, of course. Do you mean girls?" 

bych o tom nevěděl. Zná se samozřejmě se spoustou 

trenérů a majitelů. Nebo mluvíte o ženskejch?" 

"Not particularly. Were there any?" "Ne tak zcela. Měl nějaké?" 

"Shouldn't think so. He likes his missus." "Řek bych že ne. Má tu svou." 

"Do you mind thinking fairly hard about it?" "Nechtěl byste se nad tím trochu zamyslet?" 

He looked surprised. "If you like." Zatvářil se překvapeně. "Když chcete…" 

28

I nodded. He lengthened the focus of his gaze in a most 

satisfactory manner and really concentrated. I waited 

without pressure, watching the crowd. Young, it was, by 

British standards: at least half under thirty, half blonde, 

all the youth dressed in anoraks of blue, red, orange and 

yellow in the sort of colourful haphazard uniformity that 

stage designers plan for the chorus. 

Přikývl jsem. K mému potěšení se zadíval do prázdna a 

skutečně se zamyslel. Nespěchal jsem na něho, trpělivě 

jsem čekal a prohlížel si diváky. Podle britských měřítek 

byli dost mladí. Dobrá polovina z nich byla pod třicet, 

skoro všichni byli plavovlasí a všichni ve strakatých 

větrovkách, na kterých se snoubila modrá, červená, 

oranžová a žlutá v podivuhodných vzorech. Takové 

barevné kombinace byly výsledkem tvořivosti módních 

návrhářů, kteří o jednotné módě mladých rozhodují. 

Rinty Ranger se zavrtěl a vrátil se myšlenkami do 

Rinty Ranger stirred and brought his vision back to the 

present. 

přítomnosti. 

"I don't know… He stayed with Mr Sandvik a couple of "Fakt nevím… Asi dvakrát spal u Sandviků. Říkal, že 

times, and said he got on better with his son than the old vychází líp s mladým Sandvikem než se starým… Jednou 

man… I met him once, the son, that is, with Bob when jsem se s tím mladým, teda se synem, taky setkal, když 

they were chatting at the races… but I wouldn't say they se na závodišti bavil s Bobem… Neřekl bych ale, že jsou 

were great friends or anything…" 

opravdoví kamarádi…" 

"How old is he, roughly?" "Kolik je mu?" 

"The son? Sixteen, seventeen. Eighteen maybe." "Tomu synovi? Tak šestnáct sedmnáct, možná osmnáct." 

"Anyone else?" "O nikom jiném nevíte?" 

"Well… One of the lads at Gunnar Holth's. An Irish lad, "No… je tu jeden ze stájníků u Gunnara Holta, je to Ir, 

Paddy O'Flaherty. Bob knows him well, because Paddy jmenuje se Paddy O'Flaherty. S tím se Bob zná dobře, 

used to work for old Tasker Mason, where Bob was ap- protože Paddy jezdil pro starýho Taskera Masona, u 

prenticed. They were lads together, one time, you might kterýho se Bob vyučil. Jeden čas se ty dva učili spolu. 

say. Bob likes staying at Gunnar Holth's on account of Podle mě Bob rád nocuje u Gunnara Holta kvůli 

Paddy, I think." 

Paddymu." 

"Do you know if Paddy has a car?" "Nevíte, jestli má Paddy auto?" 

"Haven't a clue. Why don't you ask him? He's bound to "Nemám tušení. Proč se ho na to nezeptáte? Určitě je 

be here." 

tady." 

"Were you here," I asked, "The day Bob disappeared?" "Byl jste tu v ten den, co Bob zmizel?" 

"'Fraid not." "Obávám se že ne." 

"Well… Mm… anything you can think of which is not what "Aha. No… nevybavujete si vůbec nic nepatřičného nebo 

you'd've expected?" 

mimořádného? Něco, nad čím byste se zarazil?" 

"What bloody questions! Let's see… can't think of any- "To jsou otázky! Počkejte… nic mě nenapadá… leda že tu 

thing… except that he left his saddle here." 

nechal sedlo." 

"Bob?" "Myslíte Bob?" 

"Yes. It's in the changing room. And his helmet. He must "Jo. Je v šatně, helma taky. Nejspíš si, vrták jeden, 

have known, the silly sod, that he'd never be able to race uvědomil, že už nikdy a nikde nebude moct jezdit, jinak 

anywhere in the world again, otherwise he'd never have 

left them." 

by tu ty věci nenechával." 

I moved towards the stairs. Rinty hadn't told me a great Šel jsem ke schodům. Rinty mi toho moc neřekl. Kdyby 

deal, but if there had been much to tell the police of one však něco významného věděl a pověděl, naše nebo norská 

country or the other would have found Bob long ago. He policie už by Boba dávno našla. Sešel se mnou dolů. 

followed me down, and I wished him good luck in the National. 

Popřál jsem mu štěstí ve Velké národní. 

"Thanks," he said. "Can't say I wish you the same, "Děkuju. Vám snad ani štěstí nepřeju, byl bych radši, 

though. Let the poor bastard alone." 

kdybyste toho chudáka pitomýho nechal na pokoji." 

At the bottom of the steps, Arne was talking to Per Bjorn Dole pod schody se Arne bavil s Perem Björnem 

Sandvik. They turned to include me with smiles, and I Sandvikem. Usmáli se na mne a já se pokusil položit 

asked the offensive question with as much tact as possible. 

citlivou otázku co nejšetrněji. 

"Your son Mikkel, Mr Sandvik. Do you think he could've "Pane Sandviku, váš syn Mikkel… považujete za možné, 

driven Bob Sherman away from the races? Without know- že ze závodiště odvezl Boba Shermana on? Samozřejmě 

ing, of course, that he had the money with him?" 

aniž by tušil, že Bob veze peníze." 

Per Bjorn reacted less violently than many a father would Per Björn se zachoval mnohem rozumněji, než by se 

to the implication that his son, having entertained a thief zachoval kdekterý jiný otec, kdyby se mu naznačilo, že 

even if unawares, had nonetheless kept quiet about it. jeho syn měl něco společného se zlodějem, i když 

Scarcely a ripple went through him. 

nevědomky, a zamlčel to. Otec sotva mrkl. 

He said smoothly, "Mikkel cannot drive yet. He is still at Řekl věcně: "Mikkel ještě nemá řidičský průkaz, ještě 

school… his seventeenth birthday was six weeks ago." chodí do školy… před šesti týdny mu bylo sedmnáct." 

"That's good," I said in apology, and I thought, that's "To je dobře," řekl jsem omluvně. V duchu jsem si 

that. 

pomyslel - tak to bychom měli. 

Per Bjorn said: "Excuse me," without noticeable resent- "Omluvte mne teď prosím," řekl Per Björn klidně a 

ment, and walked away. 

odešel. 

Arne, blinking furiously, asked where I wanted to go Neurazil se. Arne usilovně mžikal a zeptal se, kam bych 

next. To see Paddy O'Flaherty, I said, so we went in teď chtěl jít. Řekl jsem, že bych se rád setkal s Paddym 

search and found him in the stables getting Gunnar O'Flahertym. Šli jsme ho hledat a zastihli ho, jak chystá 

Holth's runner ready for the Grand National. He turned out překážkáře Gunnara Holta na Velkou. Zjistil jsem, že to je 

to be the lad in the woolly cap with uncomplimentary onen mladík v kulichu s bambulí, který se u Gunnara tak 

opinions of a mare, and described himself as Gunny's nezdvořile vyjadřoval o jedné klisně. Představil se jako 

head lad, so I am. 

'Gunnyho hlavní stájník, to jsem já'. 

"What did I do after the races?" he repeated. "Same as I "Co jsem dělal po dostihách?" opakoval po mně otázku. 

always do. Took the runners home, squared e'm up and "Co dělám vždycky. Odvezu koně do stájí a postarám se o 

29

saw to their scoff." ně." 

"And after that?" "A co potom?" 

"After that, same as always, down to the local hop. "Potom jsem šel jako vždycky do místní hospody. Je tam 

There's a good little bird there, d'you see?" 

totiž pěkná výčepní." 

"Do you have a car?" I asked. "Máte auto?" 

"Well, sure I have now, but the tyres are as thin as a "Jasně, má ale sjetý pneumatiky, že je skrz ně skoro 

stockpot on Thursday and I wouldn't be after driving on vidět a já už bych si netroufl s nima jet. Taky už bude 

them any more at all. And there's the winter coming on, 

so there's my car up on bricks, d'you see?" 

zima, tak jsem to dal na špalky." 

"When did you put it on bricks?" "Kdy jste to dal na špalky?" 

"The police stopped me about those tyres, now… well, "Policajti mě kvůli těm ojetinám zastavili… jedna je už 

there's the canvas peeping through one or two, if you look 

close. Sure it's all of six weeks ago now." 

fakt prodřená na plátno… No to už bude šest týdnů, jo." 

After that we drifted around while I took in a general Pak jsme se po závodišti jen tak potulovali a já se 

view of what went on, and then walked across the track to rozhlížel. Později jsme se vrátili k dráze a dívali se na další 

watch a race from the tower. This looked slightly like a dostih z věže, připomínající kontrolní věž na letišti. Tři 

small airfield control tower, two storeys high with a glass- patra vysoká věž, poslední patro skleněné. V tomto 

walled room at the top. In this eyrie during races sat two zaskleném orlím hnízdě sledovali dva vážní, soustředění 

keen-eyed men with fierce raceglasses clamped to their muži dráhu se záznamovými kamerami, kterým nic 

eyes: they were non-automatic patrol cameras, and never 

missed a trick. 

neunikne. 

Arne introduced me. Feel free, they said, smiling, to Arne mne představil. S úsměvem mne uvítali a ubezpečili 

come up into the tower at any time. I thanked them and nás, že můžeme přijít, kdykoli si budu přát. Poděkoval 

stayed to watch the next race from there, looking straight jsem jim a zdržel se u nich na další dostih. Bylo odtamtud 

down the narrow elongated oval of the track. Sixteen dobře vidět na podlouhlý ovál dráhy. Běžela se míle pro 

hundred metres for staying two-year-olds: they started dvouleté. Koně vybíhali od startu skoro přímo proti věži. 

almost level with the tower, scurried a long way away, Rychle se vzdalovali, zatočili do ostrého oblouku a po 

rounded the fairly sharp bottom bend, and streamed up rovince doběhli k cílovému sloupku přímo pod věží. Finiš 

the long straight to finish at the winning post just below byl těsný a pořadí určila cílová fotografie. Vševidoucí oči 

where we stood. There was a photo-finish. The all-seeing se zastavily, oba muži kamery odložili, spokojeně 

eyes unstuck themselves from their raceglasses, nodded 

happily, and said they would be back for the next race. 

přikyvovali a řekli, že se vrátí před dalším dostihem. 

Before following them down the stairs I asked Arne which Než jsem za nimi sešel dolů, zeptal jsem se Arneho, na 

way the Grand National went, as there seemed to be kterou ruku a kudy se běží Velká, protože se mi zdálo, že 

fences pointing in every direction. 

překážky směřují na všechny strany. 

"Round in a figure of eight," he said, sweeping a vague "Dráha má tvar osmičky," řekl a máchl rukou. "Běží se 

arm. "Three times round. You will see when they go." třikrát. Však to uvidíš." 

He seemed to want to be elsewhere fairly promptly, but Měl jsem pocit, že spěchá. Když jsme ostrým krokem 

when we had hurried back over to the paddock it ap- došli k padoku, ukázalo se, že má jednoduše hlad. Chtěl 

peared merely that he was hungry and had calculated se pořádně najíst, aby vydržel až do norského St.Leger. 

enough eating time before the Norsk St. Leger. He Vykouzlit odněkud obrovité, bohatě obložené veky. Na 

magicked some huge open sandwiches on about a foot of jednom konci krevety, pak sýr, sleď, paštika, vajíčka a 

French loaf, starting at one end with prawns and proceed- rostbíf, to vše ozdobené okurkou, majonézou a nějakými 

ing through herring, cheese, pate and egg to beef at the křuplavými drobečky. Arne se prokousal od konce ke 

far end, adorned throughout by pickled cucumber, mayonnaise 

and scattered unidentified crispy bits. Arne stayed 

the course, but I blew up in the straight. 

konci, já to před cílem vzdal. 

We drank wine: a bottle. We would come back later, Arne Zapíjeli jsme to vínem. Arne opatřil celou láhev a 

said, and finish it. We were in the big warm room he had prohlásil, že ji můžeme dopít později. Seděli jsme ve 

shunned earlier, but the listeners weren't troubling him at velké, dobře vytopené místnosti, do které se předtím 

that moment. 

Arnemu nechtělo. V tu chvíli mu však odposlouchávání 

starost nedělalo. 

"If you're going home tomorrow, David," he said, "come "Jestli opravdu zítra odjíždíš, Davide, přijď k nám na 

to supper with us tonight." 

večeři," řekl. 

I hesitated. "There's Emma Sherman," I said. Zaváhal jsem. "Mám tu Emmu Shermanovou." 

"That girl," he exclaimed. He peered around, though "Ta ženská!" vyhrkl. Rozhlédl se, přestože v místnosti 

there were barely six others in the room. "Where is she? bylo jen asi šest lidí. "Kde vůbec je? Jindy se mi pořád 

She's usually on my heels." 

věší na paty." 

"I talked to her yesterday. Persuaded her not to come "Včera jsem se s ní setkal a přemluvil jsem ji, aby sem 

today and to go back to England tomorrow." 

dnes nechodila a zítra aby jela domů." 

"Great. Great, my friend." He rubbed his hands together. "Výborně, výborně, kamaráde." Mnul si ruce. "Tak to s ní 

"She'll be all right, then. You come to supper with us. I 

will telephone to Kari." 

bude v pořádku. Pojď k nám na večeři, zavolám Kari." 

I thought of Kari's hair and Kari's shape. Everything V duchu jsem si představoval, jaké má Kari vlasy, jakou 

stacked as I liked it best. I imagined her in bed. Very má postavu. Všechno se mi na ní líbilo. Představoval jsem 

likely I should have allowed no such thoughts but you si ji v posteli. Asi jsem si takové představy měl odpustit, 

might as well forbid fish to swim. A pity she was Arne's I ale copak se dá rybám zakázat, aby plavily? Škoda, že 

thought. To stay away would make it easier on oneself. patří k Arnemu, pomyslel jsem si. Bylo by lepší držet se 

od ní dál. 

"Come," Arne said. "No tak přijď." 

Weak, that's what I am. I said, "I'd love to." Jsem slaboch, proto jsem nakonec přikývl. "Přijdu rád." 

He bustled off instantly to do the telephoning and soon Odběhl k telefonu a po chvíli se vrátil celý rozzářený. 

30

eturned beaming. 

"She is very pleased. She says we will give you cloudber- 

ries, she bought some yesterday." 

We went out to the raw afternoon and watched the big 

flat race together, but then Arne was whisked off on official 

business and for a while I wandered around alone. 

Though its organisation and upkeep were clearly first 

class, it was not on British terms a big racecourse. Plenty 

of room, but few buildings. Everyone could see: no one 

was pushed, rushed or crushed. Space was the ultimate 

luxury, I thought, as I strolled past a small oblong ornamental 

pond with a uniformed military band playing full 

blast beside it. Several children sat in bright little heaps 

around the players' feet and one or two were peering 

interestedly into the quivering business ends of trom- 

bones. 

Ovrevoll, someone had told me, was a fairly new racecourse, 

the only one in Norway to hold ordinary Flat and 

jump races. Most racing, as in Germany, was trotting, 

with sulkies. 

For the Grand National itself I went back up the tower, 

which I found stood in the smaller top part of the figure of 

eight, with the larger part lying in the main part of the 

course, inside the flat track. Twenty runners set off at a 

spanking pace to go three and a half times round, which 

set the binocular men in the tower rotating like gyros. 

Soon after the start the horses circled the tower, cut 

closer across beside it and sped towards the water jump 

and the farther part, of the course, took the bottom bend, 

and returned towards the start. In the top part of the 

course, near the tower, lay a large pond with a couple of 

swans swimming in stately unison across from two small 

devoted black and white ducks. Neither pair took the 

slightest notice of the throng of horses thundering past a 

few feet from home. 

Rinty Ranger won the race, taking the lead at the beginning 

of the last circuit and holding off all challengers, and 

I saw the flash of his triumphant teeth as he went past 

the post. 

The misty daylight had already faded to the limit for 

jumping fences safely, but the two races still to come, in a 

card of ten altogether, were both on the Flat. The first was 

run in peering dusk and the second in total darkness, with 

floodlights from the tower illuminating just the winning 

line, bright enough to activate the photo finish. Eleven 

horses sped up the dark track, clearly seen only for the 

seconds it took them to flash through the bright patch, 

but cheered nonetheless by a seemingly undiminished 

crowd. 

So they literally did race in the dark. I walked thoughtfully 

back towards the officials' room to meet up with 

Arne. It really had been night-black when Bob Sherman 

left the racecourse. 

There was bustle in the officials' room and a lot of grins 

and assurances that the takings this day were safe in the 

safe. Arne reminded several of them that the Chairman 

had said they could come to the progress-report meeting 

if they liked: he said it in English in deference to me, and 

in English they answered. They would come, except for 

one or two who would wait for the night watchman. A 

right case of bolting stable doors. 

The Chairman's room had too many people in it, as far as 

I was concerned. Fifteen besides myself. Every chair filled 

up, coffee and drinks circulated, and the eyes waited. Lars 

Baltzersen raised his eyebrows in my direction to tell me I 

was on, and shushed the low-key chatter with a single 

smooth wave of his hand. 

"I think you've all met Mr. Cleveland at some time today…" 

He turned directly to me and smiled forgivingly. "I 

know we have asked the impossible. Sherman left no 

traces, no clues. But is there any course of action you 

think we might take which we have not so far done?" 

"Měla radost. Má pro nás jeřabiny, včera je koupila." 

Vyšli jsme ven do sychravého dne a sledovali velký 

rovinový dostih společně. Pak Arne odešel za svými 

povinnostmi a já se po závodišti potuloval sám. Pokud jde 

o organizaci a pořádek, bylo vzorné, ale ve srovnání s 

britskými závodišti malé, skromné. Prostoru bylo dost, 

budov poskrovnu. Odevšud bylo dobře vidět, nikdo se 

nemusel tísnit a strkat. Volná prostranství jsou svým 

způsobem vrchol luxusu, pomyslel jsem si, když jsem 

zvolna procházel kolem malého ozdobného rybníčku, 

vedle kterého břeskně vyhrávala vojenská hudba. Několik 

dětí sedělo na zemi před kapelou v pestrých kupičkách a 

dívalo se fascinovaně do burácejících trombonů. 

Kdosi mne poučil, že závodiště Ovrevoll je poměrně nové 

a taky jediné, na kterém se běhají jak překážkové, tak 

rovinové dostihy. Podobně jako v Německu se tu 

nejčastěji běhaly dostihy klusáků. 

Před startem hlavního dostihu, před Velkou národní, jsem 

se vrátil na věž. Zjistil jsem, že stojí uprostřed menší, 

vzdálenější části osmičky dráhy, v oválu dráhy rovinové. 

Od startu vyrazilo v dobrém tempu dvacet koní. Museli 

dráhu proběhnout třiapůlkrát, takže se páni s kamerami 

měli co otáčet. Brzy po startu koně oběhli věž a zatočili na 

vodu. Pak cválali k vzdálenému oblouku, odkud se vraceli. 

Poblíž věže a rovinky byl malý rybníček, ve kterém 

důstojně plavaly dvě labutě a kousek od nich se svorně, 

zamilovaně kolébaly dvě kachny, jedna černá, jedna bílá. 

Labutě ani kachny si však hřímajícího pole koní, řítících se 

tryskem v jejich těsné blízkosti, vůbec nevšímaly. 

Zvítězil Rinty Ranger. Propracoval se do čela pole, když 

koně šli na okruh potřetí, a setřásl všechny soupeře. Viděl 

jsem, jak mu svítí zuby, když projížděl kolem cílového 

sloupku. 

Mlhavé denní světlo potemnělo, jen taktak že se dalo 

skákat, ale měly se ještě běžet dva z deseti dostihů dne, 

oba rovinové. První z nich se jel za šera, druhý už za tmy, 

kdy úsek cíle osvětlovaly z věže mohutné světlomety. 

Světlo cílovým kamerám stačilo. Jedenáct koní se vyřítilo 

ze tmy, na chvíli zasvítilo barvami a zase zmizelo. Diváci, 

kterých jak se zdálo nijak neubylo, je bouřlivě vítali. 

Oni opravdu běhají dostihy potmě! Zamyšleně jsem se 

vrátil do místnosti rozhodčích, kde jsem se měl setkat s 

Arnem. Pochopil jsem, že když Bob Sherman odcházel ze 

závodiště, byla úplná tma. 

V místnosti pro rozhodčí bylo živo. Uvítaly mne úsměvy a 

vážné ujištění, že všechny peníze vybrané na vstupném 

jsou bezpečně uloženy v trezoru. Arne všem připomněl, že 

je předseda přizval k mé zprávě o výsledku pátrání, pokud 

mají zájem. Ze zdvořilosti vůči mně to hlásil anglicky, a 

přítomní anglicky odpověděli. Ano, prý přijdou, až na 

jednoho nebo dva, kteří budou muset počkat, dokud 

nepřijde noční hlídač. Dobře dělali. 

V předsedově kanceláři bylo na můj vkus příliš mnoho 

lidí. Všechny židle byly obsazené, kolovalo pití a káva, 

patnáct párů očí se na mne vyčkávavě dívalo. Lars 

Baltzersen povytáhl obočí a ohlédl se na mne na znamení, 

že už je na mně řada. Pak jediným mávnutím ruky umlčel 

šum hovoru. 

"Myslím, že jste se během dnešního dne s panem 

Clevelandem postupně setkali všichni…" Zadíval se na 

mne a shovívavě se usmál. "Já vím, že jsme na panu 

Clevelandovi žádali nemožné. Sherman po sobě 

nezanechal jedinou stopu, nic. Chci se však zeptat, jestli 

31

pana Clevelanda nenapadlo něco, co bychom ještě mohli 

udělat, co jsme doposud nepodnikli." 

He made it so easy. Usnadnil mi to. 

"Look for his body," I said. "Ano, hledejte jeho mrtvolu." 

5 5 

It seemed that that was not what they expected. Pochopil jsem, že něco podobného neočekávali. 

Per Bjorn Sandvik said explosively in his high distilled Per Björn Sandvik rozčileně vyhrkl svou vybroušenou 

English, "We know he is a thief. Why should he be dead?" angličtinou: "Víme, že je zloděj. Proč by měl být mrtvý?" 

and someone else murmured, "I still think he is in the Kdosi jiný zamručel: "Stejně si myslím, že je někde na 

south of France, living in the sun." 

francouzské riviéře a užívá si slunce." 

Rolf Torp, owner of the Grand National winner, lit a cigar Rolf Torp, majitel vítěze Velké národní, si zapálil doutník 

and said, "I do not follow your reasoning." 

a prohlásil: "Nechápu vaše uvažování!" 

Arne sat shaking his head and blinking as if he would Arne nepřestával potřásat hlavou a mrkal o sto šest. 

never stop. 

Lars Baltzersen gave me a slow stare and then invited Lars Baltzersen se na mne dlouze zadíval a pak mne 

me to explain. 

vyzval, abych věc vysvětlil. 

"Well," I said. "Take first the mechanics of that theft. "Dobře." Přikývl jsem. "Tak za prvé… vezměme v úvahu 

Everyone agrees that the officials' room was empty for a provedení krádeže. Všichni jste se shodli na tom, že 

very few minutes, and that no one could have predicted místnost byla prázdná jen několik minut a že nikdo 

when it would be empty, or that it would be empty at all. nemohl předem vědět, že bude prázdná, ani kdy a na jak 

Everyone agrees that Bob Sherman simply saw the money dlouho. Všichni jste se taky shodli na tom, že Bob 

lying handy, was overcome with sudden temptation, and Sherman ty peníze, ležící v pytlích na zemi, viděl. Věříte, 

swiped it. Sorry…" I said as I saw their puzzlement, "… že podlehl pokušení a otočil… promiňte," všiml jsem si, že 

stole it." 

mi nerozumějí. "Promiňte… že je ukradl, zcizil." 

Heads nodded all round. This was well-worn ground. Hlavy přikyvovaly. 

"After that," I said, "we come to a few difficulties. That "Jenže od té chvíle narážíme na těžkosti. Za prvé, peníze 

money was enclosed in five hefty… er, bulky… canvas byly v pěti naducaných… pardon… objemných, pevných 

bags fastened with straps and padlocks. Now a hundred pytlích, nahoře svázaných a zajištěných visacími zámky. 

and thirty-three pound jockey couldn't stow five such bags Drobný, hubený žokej těžko takové pytle vynese během 

out of sight under his coat. Anyone, however big, would několika minut pod kabátem. I velký, mohutný člověk by 

have found it awkward to pick all of them up at once. To těžko vynesl všech pět pytlů najednou. Podle mého pokud 

my mind, if Sherman's first impulse was to steal, his sec- Sherman vůbec na krádež pomyslel, určitě na ni zase 

ond would instantly be to leave well alone. He had no way rychle zapomněl. Nemohl vědět, kolik peněz v pytlích je, 

of knowing how much the bags contained. No way of nevěděl, jsteli by se mu taková krádež vyplatila. Po 

judging whether the theft would be worthwhile. But in fact pravdě řečeno, vždyť nikdo ani nemůže tvrdit, že byl v 

there is no evidence at all to suggest that he even felt any pokušení, že chtěl krást, když ty pytle viděl, když se tam 

impulse to steal, even if he saw the bags on the floor přišel na něco zeptat. Nemáme sebemenší důkaz, že Bob 

when he went earlier to ask some question or other. 

There is no evidence whatsoever to prove that Bob 

Sherman stole the money." 

Sherman peníze ukradl." 

"Of course there is," Rolf Torp said. "He disappeared." "Ale ano, máme," namítl Rolf Torp. "Přece zmizel." 

"How?" I asked. "Jak?" zeptal jsem se stručně. 

There were several puzzled frowns, one or two blank Někteří z přítomných se rozpačitě zamračili, jiní se tvářili 

faces, and no suggestions. 

neutrálně. Mlčeli. 

"This must have been a spur of the moment theft," I "Tahle krádež by musela vzniknout neplánovaně, muselo 

said, "so he could have made no preparations. Well, say by jít o okamžitý nápad. V případě, že by lupič vzal 

for argument he had taken the bags, there he is stagger- všechny pytle s penězi, musel by se pod tíhou toho 

ing around with the swag… the stolen goods… in full view. balíku… tedy lupu, prohýbat, a to kdekomu na očích. Co 

What does he do? Even with a sharp knife it would have tedy asi udělal? I kdyby měl u sebe ostrý nůž, nebylo by 

taken some time to slit open those bags and remove the snadné pytle rozříznout a peníze vyndat. Takovou úvahu 

money. But we can discount that he did this on the race- můžeme ale pustit z hlavy, protože k tomu na závodišti 

course, because the bags in fact have never been found." dojít nemohlo, prázdné pytle se tu nenašly." 

Some heads nodded. Some were shaken. Několik hlav přikývlo, některé projevily nesouhlas. 

"Bob Sherman had a small overnight grip with him, which "Bob Sherman měl s sebou jen malou tašku na 

I understand from his wife was not big enough to contain nejnutnější věci, jak jsem vyslechl od jeho ženy, pět pytlů 

five canvas bags, let alone his clothes as well. No one has s penězi by se do ní nemohlo vejít, a navíc tam měl 

found his clothes lying around, so he could not have oblečení. Oblečení se nikde nenašlo, takže pytle do tašky 

packed the money in his grip." 

nedal." 

Lars Baltzersen looked thoughtful. Lars Baltzersen se tvářil zamyšleně. 

"Take transport," I said. "He had ordered a taxi to take "Teď zvažme dopravu," pokračoval jsem. "Objednal si 

him to Fornebu airport, but he didn't turn up. The police taxi, aby ho odvezlo na letiště Fornebu, ale k taxíku 

could find no taxi driver who took one single Englishman nepřišel. Policie nenašla žádného taxikáře, který by někam 

anywhere. Gunnar Holth says he drove him round to the vezl osamělého Angličana. Gunnar Holt Shermana vezl v 

racecourse at midday, but not away. Because the theft poledne na závodiště, ale nazpět ne. Protože krádež 

has to be unpremeditated, Sherman could not have hired nemohla být naplánovaná, nemohl mít Sheiman k útěku 

himself a getaway car, and the police anyway could trace nachystané pronajaté auto. Policie taky žádný podezřelý 

no such hiring. He did not steal a car to transport the nájem vozu nezjistila. Sherman ani auto neukradl, v ten 

money: no cars were stolen from here that day. Which den k žádné krádeži auta nedošlo. Mohl tedy odjet jedině 

leaves friends…" I paused. "Friends who could be asked to s někým známým…" Odmlčel jsem se. "Připusťme, že ho 

take him say to Sweden, and keep quiet afterwards." některý kamarád odvezl do Švédska a později si to nechal 

32

"They would be also guilty," said Rolf Torp disbelievingly. 

pro sebe." 

"To by byla spoluvina," ohradil se Rolf Torp. 

"Yes. Well… he had been to Norway seven times but only "Jistě… Sherman byl v Norsku už po sedmé, ale přijel 

for a day or two each time. The only friends I can find who vždy jenom na jeden nebo dva dny. Jediní dva lidé, se 

might conceivably have known or liked him well enough to kterými se sblížil, a kteří ho měli natolik rádi, že by kvůli 

get themselves into trouble on his account are Gunnar němu riskovali, jsou Paddy O'Flaherty, Holtův stájník, a 

Holth's head lad Paddy O'Flaherty, and perhaps… if you'll 

forgive me, sir… Mikkel Sandvik." 

možná taky… snad mi prominete… Mikkel Sandvik." 

He was much more annoyed this time, but protested no Tentokrát se Sandvik tvářil hodně dotčeně, ale nahlas 

further than a grim stare. 

neprotestoval, jen se mračil. 

"But Paddy O'Flaherty's car has been up on bricks for six "Paddy O'Flaherty má ale auto na špalkách už šest týdnů, 

weeks," I said. "And Mikkel Sandvik cannot drive yet. Nei- a Mikkel Sandvik ještě neumí řídit. Ani jeden z těch dvou 

ther of them had wheels… er, transport… ready and waiting 

for Sherman's unexpected need." 

nemohl v příslušnou dobu nabídnout odvoz." 

"What you are saying," Baltzersen said, "Is that once "Snažíte se říct, že když peníze ukradl, nemohl s nimi 

he'd stolen the money, he couldn't have got it away. But utéct? Není možné, že je někam schoval s tím, že si 

suppose he hid it, and came back for it later?" 

později pro ně přijde?" 

"He would still have much the same transport problem, "Zase by měl potíže s dopravou, navíc by si musel nějak 

and also the night watchmen to contend with. No… I think poradit s nočním hlídačem. Ne… podle mého, pokud ty 

if he had stolen and hidden the money, he would not have peníze ukradl a někde schoval, nevracel by se pro ně, 

gone back for it, but just abandoned it. Sense would have prostě by to vzdal. Zvítězil by zdravý rozum. Ono je totiž 

prevailed. Because there are other things about that všechno trochu jinak, pokud jde o ty peníze… pro vás tady 

cash… To you, it is familiar. It is money. To Bob Sherman, to byly peníze, pro Boba Shermana cizí valuty. Všichni 

it was foreign currency. All British jockeys riding abroad Britové jezdící v zahraničí mají už tak potíže s výměnou 

have enough trouble changing currency as it is: they valut, nevrhali by se po pytlích něčeho, co jen tak snadno 

would not leap at stealing bagfuls of something they could neutratí. Nezapomeňte taky, že v pytlích bylo hodně 

not readily spend. And don't forget, a large proportion of mincí, které jsou jednak těžké, jednak téměř 

it was in coins, which are both heavy and even more difficult 

to exchange in quantity than notes, once they are out 

of Norway." 

nesměnitelné, jakmile opustí Norsko." 

Per Born Sandvik was studying the floor and looking mild Per Björn Sandvik se díval do země. Už se uklidnil. Arne 

again. Arne had blinked his eyes to a standstill and was přestal mžikat. Měl zavřené oči. Rolf Torp zuřivě dýmal z 

now holding them shut. Rolf Torp puffed his cigar with 

agitation and Lars Baltzersen looked unhappy. 

doutníku a Lars Baltzersen se tvářil nešťastně. 

"But that still does not explain why you think Sherman is "To všechno ale nijak nevysvětluje vaše tvrzení, že už 

dead," he said. 

nežije," řekl. 

"There has been no trace of him from that day to this… "Od onoho dne dodnes není po Shermanovi ani stopy… 

No one even thinks they might have seen him. There have nikdo ho nezahlédl. Nikde. Jeho těhotná žena od něho 

been no reports from anywhere. His pregnant wife has nedostala žádnou zprávu. To vše je krajně nezvyklé, jde-li 

had no word of reassurance. All this is highly unusual in o zloděje na útěku, ale zcela by to odpovídalo situací, kdy 

the case of a thief on the run, but entirely consistent with 

the man being dead." 

pohřešovaný je po smrti." 

Baltzersen took his bottom lip between his teeth. Baltzersen se kousl do dolního rtu. 

I said, "It is usually fairly easy to account for a man's "Náhlé zmizení se většinou brzy vysvětlí," pokračoval 

abrupt disappearance… during an investigation his motive jsem. "Během vyšetřování se většinou velmi brzy vynoří 

emerges pretty strongly. But there seems to have been no motiv útěku. V životě Boba Shermana ale nic 

factor in Bob Sherman's life likely to prompt him into im- nenasvědčuje tomu, že by měl důvod k bezhlavému útěku 

pulsive and irreversible flight. No one would exchange a bez možnosti návratu. Kdo by byl ochoten vyměnit 

successful career for an unknown but not huge amount of úspěšnou kariéru za blíže neurčené množství cizích peněz? 

foreign currency unless some secondary force made it Jedině někdo, kdo by k tomu měl velmi pádný důvod s 

imperative. Neither your police, nor the British police, nor loupeží nesouvisející. Norská policie, britská policie, 

his wife, nor Arne Kristiansen, nor I, have found any sug- Shermanova žena, Arne Kristiansen ani já jsme neobjevili 

gestion, however faint or unlikely, that there was such vůbec nic, ani stopu po něčem, co by mohlo takovým 

force at work." 

silným motivem být." 

Arne opened his eyes and shook his head. Arne otevřel oči a zavrtěl hlavou. 

"Suppose," I said, "that someone else stole the money, "Připusťme, že peníze ukradl někdo jiný a Bob Sherman 

and Bob Sherman saw him." 

ho při tom přistihl," řekl jsem. 

The Stewards and officials looked startled and intensely Stevardi i ostatní funkcionáři se tvářili vylekaně a 

gloomy. No one needed to have it spelled out that anyone zasmušile. Bylo jasné, že pokud byl někdo přistižen při 

caught red-handed might have had too much to lose, and činu, měl hodně co ztratit. Lze si snadno představit, že 

from there it was a short step to imagine the thief desper- takový člověk by byl v tu chvíli připraven ke všemu, jen 

ate enough to kill Bob Sherman to keep him quiet. 

aby Boba Shermana umlčel. 

"Murder?" Baltzersen spoke the word slowly as if it were "Myslíte na vraždu?" řekl Lars Baltzersen pomalu, jako by 

strange on his tongue. "Is that what you mean?" 

se mu ani nechtělo to slovo vyslovit. "To jste myslel?" 

"It's possible," I said. "Připouštím to." 

"But not certain." "Jistý si ale nejste." 

"If there were any clear pointers to murder," I said, "your "Kdyby okolnosti jednoznačně svědčily pro vraždu, vaše 

police would have already found them. There is no clarity policie už by to zjistila. Nic není jisté. Pokud ale 

anywhere. But if there are no answers at all to the ques- nedokážeme zjistit, kdy odjel, kam odjel a jak odjel, měli 

tions where he went, why he went, and how he went, I 

think one should then ask whether he went." 

bychom si položit otázku, zda vůbec odjel." 

Baltzersen's strained voice mirrored their faces: they did Viděl jsem na nich, že si přejí, abych neměl pravdu, 

33

not want me to be right. "You surely don't think he is still slyšel jsem to i v Baltzersenově hlase. "Přece si nemyslíte, 

here? On the racecourse?" 

že je tady, že je na závodišti!" 

Rolf Torp shook his head impatiently. He was a man most Rolf Torp zavrtěl podrážděně hlavou. Byl pravý opak 

unlike the Chairman, as quick tempered as Baltzersen was předsedy, impulsivní a netrpělivý, zatímco Baltzersen byl 

steady. "Of course he doesn't. There are people here klidný a vyrovnaný. "Samozřejmě, že si to nemyslí. Lidi 

every day training their horses, and we have held eight sem denně jezdí trénovat koně a od Shermanova zmizení 

race meetings since Sherman disappeared. If his body had už jsme tu měli osm dostihových dní. Pokud by jeho tělo 

been here, it would have been found at once." 

bylo tady, dávno by se našlo." 

Heads nodded in unanimous agreement, and Baltzersen Hlavy sborově přikyvovaly. Baltzersen poznamenal 

said regretfully, "I suppose he could have been driven zasmušile: "Někdo ho odtud mohl odvézt. Mohl být už 

away from here unconscious or dead, and hidden… bur- mrtvý nebo v bezvědomí. Někdo ho pak mohl někde 

ied… later, somewhere else." 

schovat a později… zakopat." 

"There's a lot of deep water in Norway," I said. "V Norsku je voda hodně hluboká," poznamenal jsem. 

My thoughts went back to our little junket in the fjord, Vzpomněl jsem si na své malé dobrodružství ve fjordu a 

and I missed some lightning reaction in someone in that promeškal čísi vteřinovou reakci na Baltzersenovu 

room. I knew that a shift had been made, but because of poznámku. Chvilková ztráta soustředění způsobila, že 

that gap in concentration I couldn't tell who had made it. jsem něco promeškal, ale něco se určitě zablýsklo. Jsem 

Fool, I thought, you got a tug on the line and you didn't pitomec, hodím vnadidlo, ryba zabere a já to zmeškám. 

see which fish, and even the certainty that a fish was 

there was no comfort. 

Malá útěcha vědět, že někde nějaká ryba je. 

The silence lengthened, until finally Per Born Sandvik Ticho přetrvávalo. Pak Per Björn Sandvik konečně vzhlédl 

looked up from the floor with a thoughtful frown. 

a zamyšleně se zamračil. 

"It would seem, then, that no one can ever get to the "Už to tak vypadá, že se k rozluštění věci 

truth of it. I think David's theory is very plausible. It fits nepropracujeme. Davidova teorie zní rozumně. Fakta… 

all the facts… or rather, the lack of facts… better than any lépe řečeno nedostatek faktů… pro ni svědčí, zapadá to do 

explanation we have discussed before." 

sebe líp než naše předchozí dohady." 

The heads nodded. Hlavy přikyvovaly. 

"We will tell our police here what you have suggested," "Řekneme o vaší teorii zdejší policii," řekl Baltzersen a 

Baltzersen said in a winding-up-the-meeting voice, "but I tónem naznačil, že diskuse končí. "Souhlasím s Perem… 

agree with Per… After so long a time, and after so much po tak dlouhé době, po důkladném, marném vyšetřování… 

fruitless investigation, we will never really know what asi se nikdy nedozvíme, co se s těmi penězi a s 

happened either to Sherman or to the money. We are all Shermanem stalo. Jsme vám upřímně vděčni, že jste 

most grateful that you took the trouble to come over, and přijel. Věřím, že většině z nás se vaše hypotéza bude zdát 

I know that for most of us, on reflection, your answer to 

the puzzle will seem the one most likely to be right." 

nejvíce pravděpodobná." 

They gave me a lot of worried half-smiles and some more Ustaraně se na mne usmáli a někteří z nich přikyvovali. 

nods. Rolf Torp stubbed out his cigar vigorously and eve- Rolf Torp energicky uhasil doutník a všichni se vzápětí 

ryone shifted on their chairs and waited for Baltzersen to 

stand up. 

zavrtěli na svých židlích, aby vstali po předsedovi. 

I thought about the two graceful swans and the two little Vzpomněl jsem si na ony dvě půvabné labutě a bílou a 

black and white ducks swimming around quietly out there 

on the dark side of the tower. 

černou kachnu, jak se kolébají na rybníčku ve stínu věže. 

"You could try the pond," I said. "Mohli byste se podívat na ten rybník," řekl jsem. 

The meeting broke up half an hour later, after it had Schůze skončila po další půlhodině, během které se 

been agreed with a certain amount of horror that the všichni s husí kůží shodli na tom, že nechají zítra ráno 

peaceful little water should be dragged the following 

morning. 

pokojný rybníček prohledat. 

Arne had some security jobs to see to, which he did with Arne musel vyřídit nějaké úřední věci. Věnoval se jim s 

painstaking slowness. I wandered aimlessly around, lis- nervy drásající důkladností. Potuloval jsem se po závodišti 

tening to the Norwegian voices of the last of the crowd a naslouchal norským hlasům rozcházejících se diváků. Od 

going home. A good hour after the last race, and still a posledního dostihu uplynula hodina, ale na závodišti ještě 

few lights, still a few people. Not the most private place 

for committing murder. 

svítila světla a přecházeli lidé. Klid na vraždu žádný. 

I went back towards the weighing room and stood beside Šel jsem pomalu k vážnici a zastavil se u ozdobných 

the clump of ornamental bushes on the grass outside. keříků… Byly dostatečně husté a tmavé, jako prozatímní 

Well… they were thick enough and dark enough to have úkryt by posloužily dobře, aspoň do té doby, než všichni 

hidden a body temporarily, until everyone had gone. A ze závodiště odejdou. Jeden žokej, jedna taška s věcmi a 

jockey and his overnight grip, and five bags of stolen pět pytlů kradených peněz. Před vážnicí svítila lampa, ale 

money. Plenty of room, in these bushes, for the lot. There 

were lights outside the weighing room, but the bushes 

threw heavy shadows and one could not see to their roots. 

keře vrhaly černý stín, ke kořenům vidět nebylo. 

Arne found me there and exclaimed with passionate cer- Zastihl mne tam Arne. Vykřikl: "Tam být nemůže, tam by 

tainty, "He can't be in those, you know. Someone would 

have seen him long ago." 

ho dávno našli." 

"And smelled him," I said. "Taky by ho vyčichali," poznamenal jsem. 

Arne made a choking noise and: "Christ." Arne se zakuckal. "Bože!" 

I turned away. "Have you finished now?" Otočil jsem se k němu. "Tak co, už jsi s tím hotový?" 

He nodded, one side of his face brightly lit, the other in Přikývl. Z jedné strany měl obličej jasně osvětlený, z 

shadow. "The night watchman is here and everything is as druhé ve tmě. "Už je tady noční hlídač a všechno je v 

it should be. He will make sure all the gates are locked for pořádku. Hlídač se postará, aby bylo všude zamčeno. 

the night. We can go home." 

Můžeme jet domů." 

He drove me in his sturdy Swedish Volvo back towards Jeli jsme jeho důkladným, zdatným švédským volvem 

34

the city and round to his leafy urban street. Kari greeted 

us with roaring logs on the fire and tall glasses of frosty 

thirst-quenching white wine. Arne moved restlessly round 

the apartment like a bull and switched Beethoven on 

again fortissimo. 

"What's the matter?" Kari asked him, raising her voice. 

"For God's sake turn it down." 

Arne obliged, but the sacrifice of his emotional safety 

valve clearly oppressed him. 

"Let him rip," I told him. "We can stand it for five min- 

zpět do města, do předměstské zahradní čtvrti. Kari 

krásně zatopila v krbu, nám na uvítanou, a přichystala 

vysoké skleničky na chlazené, žízeň hasící bílé víno. Arne 

se neklidně pohyboval po bytě jako býk po aréně, a pustil 

utes." 

fortissimo Beethovena. 

Kari musela křičet, aby přehlušila hudbu. "Co se děje? 

Probůh ztlum to!" 

Arne uposlechl, ale viděl jsem na něm, že mu jeho 

burácivá metoda citového úniku chybí. 

"Nechte ho vybouřit," řekl jsem Kari, "pět minut to 

vydržíme." 

Kari gave me a gruesome look and vanished into the Kari se na mne zaškaredila a zmizela v kuchyni, jakmile 

kitchen as Arne with great seriousness took me at my mne Arne s vážnou tváří vzal za slovo. Seděl jsem 

word. I sat resignedly on the sofa while the stereophonies odevzdaně v křesle, zatímco stereofonní decibely otřásaly 

shook the foundations, and admired the forebearance of domem. Obdivoval jsem shovívavost Arneho sousedů. 

his neighbours. The man who lived alone below my own Člověk, který bydlel v patře pode mnou v Londýně, měl 

flat in London had ears like stethoscopes and was up uši citlivé jako stetoskop a bušil mi na dveře, jakmile jsem 

knocking on my door at every dropped pin. 

upustil na zem třeba jen špendlík. 

The five minutes stretched to nearly twenty before Arne Z pět minut bylo nakonec víc než čtvrt hodiny. Po dvaceti 

stopped pacing around and turned down the volume. minutách Arne konečně přestal přecházet po bytě a 

ztlumil hudbu. 

"Great stuff, great stuff," he said. "To je velká muzika, velká!" 

"Sure," I agreed, because it was, in its place, which was "Jistě," přikývl jsem. Ano, byla to velká hudba, ale míra 

somewhere the size of the Albert Hall. 

její hlasitosti odpovídala velké koncertní síni. 

Kari returned from exile with little wifely indulgent shakes Kari se vrátila z exilu se shovívavým potřásáním hlavy, 

of the head. She looked particularly disturbing in a cop- jaké dobré ženě sluší. V hedvábném kalhotovém kostýmu 

per-coloured silky trouser suit which did fantastic things působila zvlášť dráždivě. Měděná barva oblečení jí slušela 

for the hair, the colouring and the eyes and nothing bad k vlasům i očím, a vůbec. Dolila nám víno a usadila se na 

for the rest of her. She refilled our glasses and sat on 

some floor cushions near the fire. 

polštářích na podlaze u krbu. 

"How did you enjoy the races?" she asked. "Jak se vám líbilo na dostizích?" zeptala se. 

"Very much," I said. "Moc." 

Arne blinked a bit, said he had some telephone calls to Arne mohutně mžikal. Pak prohlásil, že si musí vyřídit 

make, and removed himself to the hall. Kari said she had nějaké telefony a odešel do haly. Kari mi vyprávěla, že se 

watched the Grand National on television but rarely went dívala na televizní přenos Velké národní, prý na dostihy 

to the races herself. 

chodí zřídka. 

"I'm an indoors person," she said. "Arne says the outdoor "Já moc na sport a turistiku nejsem," řekla. "Arne tvrdí, 

life is healthier, but I don't enjoy being cold or wet or cut že je zdravější být na čerstvém vzduchu, ale já nemám 

up by the wind, so I let him go off doing all those rugged ráda, když mi je zima, když je vlhko, nebo moc fouká vítr. 

things like skiing and sailing and swimming, and me, I Ať si tyhle radovánky, lyžování, plachtění a plavání Arne 

just make a warm room for him to come back to." 

užívá sám. Já jsem pěkně v teple a vyhřívám to tady, aby 

tu bylo hezky, až se Arne vrátí." 

She grinned, but I caught the faintest of impressions that Ušklíbla se. V tu chvíli se mi zdálo, že se sice jeví jako 

wifely though she might thoroughly appear to be, she had hodná, oddaná žena, ale že k Arnemu bezmeznou lásku 

feelings for Arne which were not wholehearted love. necítí. Kdesi hluboko v duši chovala nechuť k jeho 

Somewhere deep lay an attitude towards the so-called mužným sportovním zálibám, byly jí protivné. Určitě 

manly pursuits which was far from admiration, and a basic 

antipathy to an activity nearly always extended, in my 

experience, to anyone who went in for it. 

svého muže neobdivovala za tyhle záliby. 

Arne's voice floated in from the hall, speaking Norwegian. Z haly bylo slyšet, jak se Arne s někým dohaduje norsky. 

"He is talking about dragging a pond," Kari said, looking "Mluví o tom, že je třeba prohledat rybník," hlásila Kari. 

puzzled. "What pond?" 

"Jaký rybník myslí?" 

I told her what pond. Vysvětlil jsem jí to. 

"Oh dear… his poor little wife… I hope he isn't in there… "Ach to ne! Chudák jeho žena… doufám, že ho tam 

how would she bear it?" 

nenajdou… Jak by to unesla!" 

Better, I thought, on the whole, than believing he was a Pomyslel jsem si, že by to patrně snesla líp než 

thief who had deserted her. I said: "It's only a possibility. představu, že její muž je zloděj, který ji zradil. "Je to jen 

But it's as well to make sure." 

jedna z možností, ale stojí za to ji prověřit." 

She smiled. "Arne has a very high opinion of you. I ex- Usmála se. "Arne o vás má to nejlepší mínění, myslím, že 

pect you are right. Arne said when he came back from můžete mít pravdu. Když se Arne vrátil z Anglie, říkal, že 

England that he would never want to be investigated by by si nepřál být v situaci, kdy byste po něm šel vy. Prý na 

you, you seemed to know what people were thinking. lidech poznáte, co si myslí. Když předseda požádal váš 

When the Chairman asked for someone to find Bob Jockey Club o vyšetřovatele, byl celý nadšený, že poslali 

Sherman and Arne heard that you were coming yourself, vás. Slyšela jsem, jak někomu po telefonu vypráví, že 

he was very pleased. I heard him telling someone on the máte oči jestřába a úsudek jako břitva." Pobaveně se 

telephone that you had the eyes of a hawk and a mind 

like a razor." She grinned ironically, the soft light gleaming 

on her teeth. "Are you flattered?" 

usmála, až se jí zuby zablýskly. "Dělá vám to dobře?" 

"Yes," I said. "I wish it were true." "Ovšem. Přál bych si, aby to byla pravda." 

"It must be true if you are in charge when you are so "Asi je to pravda, když z vás ve vašem útlém věku udělali 

young." 

šéfa." 

"I'm thirty-three," I said. "Alexander the Great had con- "Je mi třiatřicet, a Alexander Veliký dobyl v tom věku půl 

35

quered the world from Greece to India by that time." světa od Kecka až k Indii." 

"You look twenty-five," she said. "Vypadáte na pětadvacet." 

"It's a great drawback." "To je můj mindrák." 

"A… what?" "Váš… co?" 

"A disadvantage." "Moje nevýhoda." 

"No woman would think so." "Ženská by si to tak nebrala." 

Arne came back from the hall looking preoccupied. Arne se vrátil z haly zamyšlený. 

"Everything all right?" "Je všechno v pořádku?" zeptal jsem se. 

"Oh… er… ja." He blinked several times. "It is all arranged. 

Nine o'clock tomorrow morning, they drag the 

pond." He paused. "Will you be there, David?" 

"Co… Jo." Několikrát zamžikal. "Všechno jsem zařídil. 

Rybník protáhnou v devět ráno." Odmlčel se. "Přijedeš?" 

I nodded. "And you?" Přikývl jsem. "A ty?" 

"Ja." "Jo." 

The prospect did not seem to please him, but then I was Očividně se na to netěšil, ani já jsem nebyl nadšený. 

not wildly excited about it myself. If Bob Sherman were Pokud tam Bob Sherman opravdu je, pak ve stavu, jaký 

indeed there, he would be the sort of unforgettable object člověka bude v představách pronásledovat po celý život, 

you wished you had never seen, and my private gallery of až bude litovat, že ho viděl. Už tak mám dost bohatou 

those was already too extensive. 

sbírku podobných vzpomínek. 

Arne piled logs on the fire as if to ward off demons, and Arne naložil do krbu další polena, jako by chtěl ohněm 

Kari said it was time to eat. She gave us reindeer steaks zaplašit ďábla. Kari nám oznámila, že můžeme jít k večeři. 

in a rich dark sauce and after that the promised cloudber- Přichystala nám srnčí stejky se zajímavou, těžkou 

ries, which turned out to be yellowy-brown and tasted of omáčkou a slíbila nám jeřabiny. Byly žlutooranžové a 

caramel. 

chutnaly karamelem. 

"They are very special," Arne said, evidently pleased to "Tyhle jeřabiny jsou vzácnost," vysvětloval Arne a s 

be able to offer them. "They grow in the mountains, and potěšením nám je nabízel. "Rostou v horách a trhat se 

are only in season for about three weeks. There is a law můžou jen krátkou dobu. Dokonce máme zákon, podle 

about picking them. One can be prosecuted for picking 

them before the right date." 

kterého se před určitým dnem trhat nesmějí." 

"You can get them in tins," Kari said. "But they don't "Prodávají se v konzervách," dodala Kari. "Ty ale nejsou 

taste the same as these." 

tak dobré." 

We ate in reverent silence. Jedli jsme v posvátném tichu. 

"No more until next year," Arne said regretfully, putting "Rok nebudou," řekl Arne s lítostí a odložil lžíci. "Dáme si 

down his spoon. "Let's have some coffee." 

kafe, ne?" 

Kari brought the coffee and with amusement declined Kari přinesla kávu a pobaveně odmítla mou nabídku, že jí 

half-hearted offers from me to help with the dishes. pomůžu s nádobím. 

"You do not want to. Be honest." "Neříkejte, že se vám chce, buďte upřímný." 

"I do not want to," I said truthfully. "Nechce se mi," přiznal jsem se. 

She laughed. A highly feminine lady with apparently no Dala se do smíchu. Velice ženská, pomyslel jsem si, a 

banners to wave about equality in the kitchen. Between nevyhrožuje v kuchyni rovnoprávností. Zřejmě se s Arnem 

her and Arne the proposition that everything indoors was dohodli, že co je v domě, je její starost, co je venku, jeho. 

her domain, and everything outside, his, seemed to lead Dobrá shoda. V rodině mé sestry vedl problém rozdělení 

only to harmony. In my own sister it had led to resent- povinností ke sporům a nakonec k rozpadu manželství. 

ment, rows, and a broken marriage. Kari, it seemed to 

me, expected less, settled for less, and achieved more. 

Kari byla míň náročná, spokojila se málem a získala víc. 

I didn't stay late. I liked looking at Kari just a shade too Nezdržel jsem se dlouho. Pohled na Kari mne těšil víc, 

much, and Arne, for all his oddnesses, was an investiga- než je zdrávo, a Arne byl sice podivín, ale taky 

tor. I had taught him myself how to notice where people vyšetřovatel. Zkušenost mne naučila sledovat, kam se lidé 

were looking, because where their eyes were, their dívají, protože kam směřuje čí pohled, tam taky směřují 

thoughts were, as often as not. Some men felt profound jeho či její myšlenky. Některým chlapům dělá dobře, když 

gratification when others lusted after their wives, but jiní chlapi prahnou po jejich ženě, jiní pomstychtivě zuří. 

some felt a revengeful anger. I didn't know what Arne's Nevěděl jsem, do které kategorie patří Arne, a nehodlal 

reaction would be, and I didn't aim to find out. 

jsem to zjišťovat. 

6 6 

Monday morning. Drizzle. Daylight slowly intensifying 

over Ovrevoll racecourse, changing anthracite clouds to 

flannel grey. The dark green spruce and yellow birch stood 

around in their dripping thousands and the paper debris 

from the day before lay soggily scattered across the wet 

tarmac. 

Round the lower end of the track, Gunnar Holth and one 

or two other trainers were exercising their strings of racehorses, 

but the top part, by and above the winning post, 

had been temporarily railed off. 

Shivering from depression more than cold, I was sitting 

up in the observation tower with Lars Baltzersen, watching 

the dragging of the pond down below. Hands in pockets, 

shoulders hunched, rain dripping off hat brims, Arne and 

two policemen stood at the water's edge, peering morosely 

at the small boat going slowly, methodically, backwards 

and forwards from bank to bank. 

Pondělní ráno. Mrholí. Nad závodištěm Ovrevoll zvolna 

svítá a mraky mění barvu z antracitové na světle šedou. 

Tmavozelené jehličnany a žluté břízy moknou po tisících a 

s nimi i odpadky a papíry roztroušené po mokré betonové 

ploše. 

Na dolním okraji dráhy trénovali Gunnar Holt a další 

jeden nebo dva trenéři své dostihové koně, ale horní část 

poblíž cílového sloupku byla ohrazena provazy. 

Seděl jsem s Larsem Baltzersenem na věži, třásl se 

sklíčeností, ale ještě víc zimou. Oba jsme sledovali, jak 

dole prohledávají rybník. Na břehu stáli Arne a dva 

policisté, ramena nahrbená, ruce v kapsách, z čepic jim 

stékaly kapky deště. Dívali se zasmušile na malou loďku, 

systematicky plující pozadu a popředu, sem a tam, od 

břehu k břehu. 

36

The pond was more or less round, approximately thirty 

yards in diameter, and apparently about six feet deep. 

The boat contained two policemen with grappling hooks 

and a third, dressed in a black rubber scuba suit, who was 

doing the rowing. He wore flippers, gloves, hood and goggles, 

and had twice been over the side with an underwater 

torch to investigate when the grapples caught. Both times 

he had returned to the surface and shaken his head. 

The swans and the black and white ducks swam around 

in agitated circles. The water grew muddier and muddier. 

The boat moved slowly on its tenth traverse, and Lars 

Baltzersen said gloomily, "The police think this is a waste 

of time." 

Rybník byl skoro okrouhlý, asi třicet metrů v průměru a 

asi metr osmdesát hloubky. V loďce seděli dva policisté s 

háky, třetí, veslař, měl na sobě černý pryžový potápěčský 

oblek, na nohách ploutve, na rukách rukavice, na hlavě 

kapuci, ochranné brýle. Dvakrát skočil do vody se 

speciální vodotěsnou baterkou, aby se podíval, co hák 

zachytil. V obou případech vrtěl hlavou, když se vynořil. 

Obě labutě a kachny rozčileně kroužily kolem. Voda byla 

čím dál tím zkalenější. Loďka jela od břehu už po desáté a 

Lars Baltzersen zasmušile prohlásil, že policie považuje 

celou akci za ztrátu času. 

"Still," I said, "they did come." "Hlavně že vůbec přišli," namítl jsem. 

"They would, of course." "To bylo samozřejmé." 

"Of course," I said. "Jistě." 

We watched in silence. Mlčky jsme přihlíželi. 

A grapple caught. The swimmer went over the side, 

submerged for a full minute, came up, shook his head, 

and was helped back into the boat. He took up the oars: 

rowed on. One each side of the boat, the two men swung 

the three-pronged grapples into the water again, dragging 

them slowly across the bottom. 

"They considered emptying the pond," Baltzersen said. 

"But the technical difficulties are great. Water drains into 

it from all the top part of the racecourse. They decided on 

dragging." 

Hák se o něco zachytil. Potápěč skočil do vody a na 

minutu zmizel pod hladinou. Pak se vynořil, zavrtěl 

hlavou, vylezl do loďky a vesloval dál. Druzí dva policisté 

znovu hodili do vody konce trojzubých háků a táhli je 

zvolna po dně. 

"Uvažovali, jestli by nebylo jednodušší rybník vypustit," 

poznamenal Baltzersen. "Naráží to ale na velké technické 

potíže, protože do rybníka přitéká všechna přebytečná 

voda z horní části závodiště. Proto se rozhodli pro háky." 

"They are being thorough enough," I said. "Jsou důkladní, počínají si systematicky." 

He looked at me soberly. "If they do not find Sherman, Vážně se na mne zadíval. "Pokud ho tam nenajdou, 

then, will you be satisfied that he is not there?" 

uznáte, že tam není?" 

"Yes," I said. "Ano." 

He nodded. "That is reasonable." Přikývl. "To je rozumné." 

We watched for another hour. The swimmer made two Dívali jsme se na akci celou další hodinu. Potápěč se 

more trips into the water, and came up with nothing. The ponořil ještě dvakrát, ale nenašel nic. Loďka skončila 

boat finished its journey, having missed not an inch. putování, aniž by háky vynechaly kousek dna. Bob 

There was no body. Bob Sherman was not in the pond. Sherman v rybníčku nebyl. 

Beside me, Baltzersen stood up stiffly and stretched, his Baltzersen se pomalu zdvihl, celý ztuhlý, a protáhl se. 

chair scraping loudly on the wooden boards. 

Jeho židle zaskřípěla o podlahu. 

"That is all, then," he said. "Tím to končí," řekl. 

"Yes." "Ano." 

I stood and followed him down the outside staircase, to Vstal jsem a sešel po vnějším schodišti za Baltzersenem. 

be met at the bottom by Arne and the policeman in 

charge. 

Dole na nás čekal Arne a policista, který akci velel. 

"No one is there," he said to me in English, implying by Obrátil se ke mně: "Nikdo tam není," řekl, jako by chtěl 

his tone that he wasn't surprised. 

dodat: "Jak jsem očekával." 

"No. But thank you for finding out." "Ne, ale děkuju vám, že jste tu skutečnost ověřili." 

He, Baltzersen and Arne spoke together for some time in On, Baltzersen a Arne si chvíli povídali norsky. Baltzersen 

Norwegian, and Baltzersen walked across to thank the pak šel za muži v loďce a něco jim řekl. Usmáli se, 

boatmen personally. They nodded, smiled, shrugged, and 

began to load their boat on to a trailer. 

přikývli, pokrčili rameny a začali nakládat věci do přívěsu. 

"Never mind, David," said Arne with sympathy. "It was a "Nic si z toho nedělej, Davide," řekl Arne účastně, 

good idea." 

"myšlenka to byla dobrá." 

"One more theory down the drain," I agreed philosophi- "Nedá se nic dělat," řekl jsem odevzdaně, "další teorie v 

cally. "Not the first, by a long way." 

háji. Zdaleka to není poprvé." 

"Will you go on looking?" "Budeš hledat dál?" 

I shook my head. The fjords were too deep. Someone in Zavrtěl jsem hlavou. Fjordy jsou příliš hluboké. Někdo v 

the Chairman's room had reacted strongly to my mention předsedově pracovně zareagoval na zmínku o vodě. Pokud 

of water, and if Bob Sherman wasn't in the pond he was Bob Sherman není v rybníčku, je někde jinde, kde je 

somewhere just as wet. 

mokro. 

Baltzersen, Arne, the senior policeman and I trudged Baltzersen, velící policista, Arne a já jsme zvolna kráčeli 

back across the track and into the paddock enclosure, on po mokrém betonu k padoku a k vozům zaparkovaným 

our way to the cars parked beside the main entrance. poblíž hlavního vchodu. Baltzersen se mračil na odpadky 

Baltzersen frowned at the rubbish lying around in the povalující se po zemi, na zahozené programy a tikety a 

shape of dropped race-cards and old tote tickets and said něco Arnemu řekl. Arne odpověděl norsky a pak mi to 

something to Arne. Arne replied in Norwegian and then 

repeated it in English. 

přeložil do angličtiny. 

"The manager thought it better that the refuse collectors "Správce závodiště usoudil, že bude lepší, když tady lidi, 

should not be here to see the police drag the pond. Just in kteří sbírají odpadky, nebudou, až se bude protahovat 

case, you see… Anyway, they are coming tomorrow in- rybník. Pro jistotu, pro případ, že by… No nic, přijdou 

stead." 

zítra." 

Baltzersen nodded. He had taken the morning off from Baltzersen přikývl. Uvolnil se od svého obchodování na 

his timber business and looked as though he regretted it. celé dopoledne a v tu chvíli asi litoval. 

37

"I'm sorry," I said, "To have wasted your time." "Odpusťte, že jste zbytečně ztrácel čas," omluvil jsem se. 

He made a little movement of his head to acknowledge 

that I was more or less forgiven. The persistent drizzle put 

a damper on anything warmer. 

In silence we passed the stands, the ornamental pond 

(too shallow) and secretariat, and it was probably because 

the only noise was the crunch of our feet that we heard 

the child. 

He was standing in a corner of the Tote building, sobbing. 

About six, soaked to the skin, with hair plastered to his 

forehead in forlorn-looking spikes. The policeman looked 

across to him and beckoned, and in a kind enough voice 

said what must have been: "Come here." 

The boy didn't move, but he said something which halted 

my three companions in mid-step. They stood literally 

immobile, as if their reflexes had all stopped working. 

Their faces looked totally blank. 

Kývl hlavou na znamení, že mi bylo více méně 

odpuštěno. Vytrvalé mrholení nikomu nálady nepřidalo. 

Mlčky jsme procházeli kolem tribun, okrasné nádrže 

(příliš mělké) a kolem sekretariátu. Bylo ticho, ozývaly se 

jen naše kroky. Díky tomu jsme to dítě zaslechli. 

Stálo v rohu u totalizátoru a plakalo. Asi šestiletý 

chlapec, promočený na kůži, vlasy naježené. Policista se 

na něho podíval, zamával a řekl něco. Nejspíš: "Pojď 

sem." 

Chlapec se ani nehnul. Řekl však cosi, co moje společníky 

na místě zmrazilo. Stáli jako zkamenělí. V tváři měli 

nevíru. 

"What did he say?" I asked. "Co říká?" zeptal jsem se. 

The boy repeated what he had said before, and if any- Chlapec opakoval, co řekl předtím. Moji společníci upadli 

thing the shock of my companions deepened. 

do naprostého šoku. 

Baltzersen loosened his jaw with a visible effort, and Baltzersen se pak s námahou přemohl a chlapcova slova 

translated. 

přeložil. 

"He said, 'I have found a hand'." "Říká: našel jsem ruku." 

The child was frightened when we approached, his big Kluk byl vyděšený a když jsme se k němu přiblížili, 

eyes looking frantically around for somewhere to run to, rozhlížel se velkýma, vystrašenýma očima kam utéct, ale 

but whatever the policeman said reassured him, and when policista ho uklidnil. Když jsme k němu došli, stál tam celý 

we reached him he was just standing there, wet, terrified, 

and shivering. 

vylekaný a promočený a roztřesený. 

The policeman squatted beside him, and they went into a Policista si vedle dítěte sedl na paty a dal se s ním do 

longish quiet conversation. Eventually the policeman put hovoru. Pak chlapci podal ruku a vstal. Přeložil nám, co 

out his hand, and the child gripped it, and after that the 

policeman stood up and told us in English what he'd said. 

vyslechl. 

"The boy came to look for money. The racing crowd often "Kluk sem přišel hledat peníze. Diváci často upustí na 

drop coins and notes, especially after dark. This boy says zem mince i bankovky, zvlášť po setmění. Říká, že se vždy 

he always squeezes through a hole in the fence, before protáhne dírou v plotě, ještě než přijedou metaři, a kouká, 

the rubbish collectors come, to see if he can find money. co najde. Prý vždy najde peníze. Dnes ráno, než přišli moji 

He says he always finds some. This morning he found lidé, našel dvacet korun. Tedy říkal: Než přišla policie. 

twenty kroner before the men came. He means before the Nemá tu co dělat, proto se schoval. Byl schovaný tamhle 

police came. But he is not supposed to be here, so he hid. 

He hid behind the stands, up there." The policeman nodded 

across the tarmac. "He says that behind the stands he 

found a hand lying on the ground." 

za tribunou. Tam prý, za tribunou, našel na zemi ruku." 

He looked down at the child clutching his own hand like a Podíval se na dítě, které se ho drželo za ruku jako klíště, 

lifeline, and asked Arne to go across to his men, who had a požádal Arneho, aby zašel za jeho lidmi, kteří si už balili 

packed up all their gear and were on the point of leaving, věci a chystali se k odjezdu, a řekl jim, aby rychle přišli. 

to ask them to come over at the double. Arne gave the Arne se na dítě zdrceně podíval a šel splnit úkol. 

child a sick look and did as he was asked, and Baltzersen 

himself slowly returned to businesslike efficiency. 

Baltzersenovi se pomalu vracela energie a věcnost. 

The policeman had difficulty transferring the boy's trust Policista se od chlapce odpoutal jen těžko, těžko ho 

to one of his men, but finally disengaged himself, and he, přemlouval, aby svou důvěru věnoval jinému policistovi, 

two of his men, Baltzersen, Arne and I walked up to and ale nakonec uspěl. Vykročili jsme. On, dva z jeho mužů, 

around the stands to see the hand which was lying on the Arne a já jsme šli dozadu, za tribunu, abychom se podívali 

ground. 

na ruku, ležící na zemi. 

The child was not mistaken. Waxy white and horrific, it Chlapec měl pravdu. Ležela tam, bílá, hrozná, dlaní 

lay back downwards on the tarmac, fingers laxly curled up 

to meet the rain. 

vzhůru, s ohnutými prsty, na které dopadal déšť. 

What the child had not said, however, was that the hand Ta ruka však nebyla osamělá, a to nám chlapec neřekl. 

was not alone. In the angle between the wall and the Těsně u zdi leželo něco dlouhého, přikrytého černou 

ground lay a long mound covered by a black tarpaulin. plachtou. Ruka vykukovala asi v polovině toho něčeho 

Half way along its length, visible to the wrist, the hand zpod plachty. Starší policista bez jediného slova vzal za 

protruded. Wordlessly the senior policeman took hold of a 

corner of the tarpaulin and pulled it back. 

cíp plachty a odtáhl ji. 

Arne took one look, bolted for the nearest bushes, and Arne se po jediném pohledu pod plachtu vrhl do 

heaved up whatever Kari had given him for breakfast. nejbližšího křoví a vyklopil tam Karinu snídani. Baltzersen 

Baltzersen turned grey and put a shaking hand over his zbělel a třesoucí se rukou si zakryl ústa. I policisté 

mouth. The policemen themselves looked sick, and I vypadali, jako by se jim dělalo zle, a já měl další 

added another to the unwanted memories. 

nežádoucí vzpomínku do sbírky. 

He was unrecognisable really: it was going to be a teeth Byl k nepoznání a koronerovo šetření nebude 

job for the inquest. But the height and clothes were right, jednoduché. Výška a oblečení však odpovídaly popisu a 

and his overnight grip was lying there beside him, still 

with the initials R. T. S. stamped on in black. 

vedle těla ležela cestovní taška s iniciálami R. T. S. 

A piece of nylon rope was securely knotted round the Kolem hrudi měl pevně uvázaný provaz, dalším měl 

38

chest, and another half way down the legs, and from each 

knot, one over the breastbone, one over the knees, led a 

loose piece of rope which finished in a frayed end. 

One of the policemen said something to his chief, and 

Baltzersen obligingly translated for me. 

"That is the policeman who was diving," he said, and "he 

says that in the pond the grapples caught on a cement 

block. He did not think anything of it at the time, but he 

says there were frayed ends of rope coming from the ce- 

ment. He says it looked like the same rope as this." 

The policeman in charge pulled the tarpaulin back over 

the tragic bundle and started giving his men instructions. 

Arne stood several yards away, mopping his face and 

mouth with a large white handkerchief and looking anywhere 

but at the black tarpaulin. I walked over and asked 

if he was all right. He was trembling, and shook his head 

miserably. 

spoutané nohy. Od uzlů nad hrudní kostí a nad koleny 

visel volný kus provazu s roztřepeným koncem. 

Jeden z policistů řekl něco svému nadřízenému a 

Baltzersen mi to bez váhání přeložil. 

"To je ten potápěč," řekl. "Jeden hák prý se zachytil o 

betonový blok. Prý tomu nepřikládal žádnou důležitost, ale 

teď říká, že od toho bloku vlál kus provazu s roztřepenými 

konci. Ten provaz prý vypadal stejně jako tenhle." 

Starší policista přetáhl plachtu zpět přes tu tragickou 

hromádku a vydal pokyny svým lidem. Arne stál o kousek 

dál a otíral si velkým kapesníkem obličej a ústa. Díval se 

všemi směry, jenom ne na černou plachtu. Přešel jsem k 

němu a zeptal se ho, jestli je v pořádku. Nešťastně zavrtěl 

hlavou. Chvěl se. 

"You need a drink," I said. "You'd better go home." "Potřebuješ se napít," řekl jsem. "Raději se seber a jeď 

domů." 

"No." He shuddered. "I'll be all right. So stupid of me. "Ne." Otřásl se. "Budu v pořádku. Já jsem se choval 

Sorry, David." 

pitomě, odpusť, Davide." 

He came with me round to the front of the stands and we Šel se mnou před tribuny a pak k Baltzersenovi a 

walked over to where Baltzersen and the top policeman staršímu policistovi, kteří stáli nad vylekaným chlapcem. 

had rejoined the little boy. Baltzersen adroitly drew me Baltzersen mne nenápadně odvedl dva kroky stranou a 

aside a pace or two, and said quietly, "I don't want to řekl mi tiše: "Nechci Arneho trápit… ale… ten chlapec říká, 

upset Arne again… The child says the hand was not show- že tu ruku nebylo vidět, dokud plachtu nenadzdvihl a 

ing at first. He lifted the tarpaulin a little to see what was nepodíval se pod ni… však víte, jaké jsou děti… Zahlédl 

underneath… you know what children are like… and he něco světlého a zatáhl za to… a byla to ta ruka. Když ji 

saw something pale and tried to pull it out. It was the 

hand. When he saw what it was… he ran away." 

uviděl, utekl." 

"Poor little boy," I said. "Chudák kluk." 

"He shouldn't have been here," he said, meaning by his "Neměl tu co dělat," řekl přísně. 

tone, serve him right. 

"If he hadn't been, we wouldn't have found Bob "Kdyby tu nebyl, Boba Shermana bychom nikdy nenašli." 

Sherman." 

Lars Baltzersen looked at me thoughtfully. Lars Baltzersen se pak na mne zamyšleně zadíval. 

"I suppose whoever took him out of the pond meant to "Předpokládám, že ten někdo, kdo ho z rybníka vytáhl, se 

return with transport and get rid of him somewhere else." chystal vrátit se s vozem a zbavit se mrtvého jinde." 

"No, I shouldn't think so," I said. "Nemyslím." 

"He must have done. If he didn't mind him being found, "Určitě s tím počítal. Přece kdyby mu bylo jedno, jestli 

he would have left him in the pond." 

Shermana najdeme nebo ne, nechal by ho v rybníku." 

"Oh sure. I just meant… why take him anywhere else? "To jistě. Já jen.., proč by ho odvážel? Proč ho nevrátit 

Why not straight back into the pond… as soon as it was do rybníka… jen co se setmí? Mohl si být jistý, že tam ho 

dark? That's the one place no one would ever look for Bob 

Sherman again." 

už nikdo nikdy hledat nebude." 

He gave me a long considering stare, and then unexpect- Dlouze si mne prohlížel a pak se neočekávaně usmál. 

edly, for the first time that morning, he smiled. 

Poprvé za celé dopoledne. 

"Well… you've done what we asked," he said. "No… splnil jste, o co jsme vás žádali," poznamenal. 

I smiled faintly back and wondered if he yet understood Taky jsem se na něj usmál. Rád bych věděl, jestli vůbec 

the significance of that morning's work. But catching mur- tuší význam onoho dopoledního dění. Bylo však na policii, 

derers was a matter for the police, not for me. I was only ne na mně, abych chytal vraha. Mně šlo jen o to chytit 

catching the two-five to Heathrow, with little enough mar- letadlo do Anglie ve dvě hodiny a pět minut. Zbývalo málo 

gin for what I still had to do first. 

času a já ještě měl co dělat. 

I said, "Any time I can help…" in the idle way that one Řekl jsem: "Kdybyste někdy potřebovali pomoc…" jak to 

does, and shook hands with him, and with Arne, and left člověk říká, aniž by to myslel zcela vážně. Potřásl jsem si 

them there with their problem, in the drizzle. 

rukou s ním i s Arnem a opustil je i s jejich svízelemi. 

Nepřestávalo pršet. 

I picked up Emma Sherman at her hotel as I had ar- Vyzvedl jsem Emmu Shermanovou v jejím hotelu a 

ranged, and took her up to my room in the Grand. I had odvezl ji k sobě do pokoje v Grandu. Chtěl jsem ji před 

been going to give her lunch before we set off to the air- odjezdem na letiště vzít na oběd, ale nakonec jsem od 

port, but instead I asked the restaurant to bring hot soup služby objednal polévku na pokoj. Brandy ještě 

upstairs. Still no brandy. Not until three o'clock, they said. nečepovali, prý až od třetí hodiny. Příště si s sebou 

Next time, I thought, I'd pack a gallon. 

přivezu celý galon, pomyslel jsem si. 

Champagne was emotionally all wrong for the news I had Ke zprávě, kterou jsem Emmě musel sdělit, se 

to give her, so I stirred it around with some orange juice šampaňské věru nehodilo, smíchal jsem ho proto s 

and made her drink it first. Then I told her, as gently as I pomerančovou šťávou a počkal, až se napije. Pak jsem jí 

could, that Bob had died at the time of his disappearance. co nejšetrněji řekl, že Bob v den svého zmizení zemřel, že 

I told her he was not a thief and had not deserted her. I nic neukradl a že ji neopustil. Přiznal jsem, že byl 

told her he had been murdered. 

zavražděn. 

The desperately frail look came back to her face, but she Zas vypadala křehce až o strach, ale neomdlela. 

didn't faint. 

"You did… find him, then." "Takže… jste ho našel." 

39

"Yes." "Ano." 

"Where… is he?" "Kde… kde je?" 

"At the racecourse." "Na závodišti." 

She stood up, swaying a bit. "I must go and see him." Vstala a zapotácela se. "Musím tam, chci ho vidět." 

"No," I said firmly, holding her elbow. "No, Emma, you 

must not. You must remember him alive. He doesn't look 

the same now, and he would hate you to see him. He 

would beg you not to see him." 

"Ne," vzal jsem ji za loket. "Ne, Emmo, to nesmíte, 

uchovejte si ho ve vzpomínkách takového, jaký byl. Teď je 

jiný, nechtěl by, abyste ho takového viděla, prosil by vás, 

abyste se na něho nedívala." 

"I must see him… of course I must." "Musím ho vidět… musím!" 

I shook my head. Zavrtěl jsem hlavou. 

"Do you mean…" It began to dawn on her… 'That he Pak si to domyslela. "Chcete říct… že vypadá… hrozně?" 

looks… horrible? 

"I'm afraid so. He's been dead a month." "Obávám se že ano. Zemřel před celým měsícem." 

"Oh God." "Panebože!" 

She sat down with weak knees and began to cry. I told Podklesla jí kolena. Sedla si a dala se do pláče. Řekl jsem 

her about the pond, the ropes, the cement. She had to jí pak o rybníku, o provazech a o betonovém bloku. 

know sometime, and it couldn't be much worse than the Jednou by se to stejně dozvěděla, a těžko mohla trpět 

agony of spirit she had suffered through four long weeks. horší duševní trýzní než uplynulé dlouhé čtyři týdny. 

"Oh my poor Bob," she said. "Oh darling… oh darling…" "Chudák Bob…" vydechla. "Můj zlatý… chudák!" 

The floodgates of all that misery were opened and she Stavidla zoufalství se otevřela. Plakala strašlivými vzlyky, 

wept with a fearful outpouring intensity, but at least and byl to však prostý, opravdový zármutek bez pochybností, 

at last it was a normal grief, without the self doubt and 

humiliating shame. 

bez výčitek a bez hanby. 

After a while, still shaking with sobs, she said, "I'll have Po chvíli řekla: "Musím si prodloužit rezervaci v hotelu." 

to get my room back, at the hotel." 

"No," I said. "You're coming home to England today, with Ještě stále se otřásala pláčem. "Ne, letíme spolu dnes 

me, as we planned." 

domů, do Anglie, jak jsme měli domluveno." 

"But I can't…" "Ale já nemůžu…" 

"Indeed you can, and indeed you will. The last place for "Ale můžete, a taky poletíte. Tady to pro vás vůbec není. 

you now is here. You need to go home, to rest, recover, Musíte domů, odpočinout si, sebrat se, myslet na dítě. 

and look after that baby. The police here will do every- Policie se postará o všechno, co je třeba, a já asi zajdu do 

thing necessary, and I'll see that the Jockey Club, and the Jockey Clubu a do Fondu pro zraněné žokeje, aby zařídili, 

Injured Jockeys' Fund perhaps, organises things from the co je třeba v Anglii. Než se nadějete, bude Bob doma, 

English end. In a little while we can have Bob brought když si to přejete… Teď, v tuhle chvíli, mě zajímáte vy. 

home to England, if that's what you would like… But for 

today, it's you that matters. If you stay here, you will be 

ill." 

Pokud tu zůstanete, onemocníte." 

She listened, took in barely half, but in fact raised no Poslouchala mne, ale co říkám, vnímala jen napůl. 

more objections. Maybe the police would not be overjoyed Přestala však odmlouvat. Napadlo mne, že policie asi 

at her leaving, I thought, but they'd had her around for a nebude jásat, že Emma odletěla. No co, měli ji tu celý 

month, and there couldn't be much she hadn't already měsíc, nic nového už jim asi říct nemohla. Letadlo jsme 

told them. We caught the flight on schedule, and she stihli. Emma se po celý let dívala z okna a po tvářích jí 

stared out of the window all the way home with exhausted 

tears running intermittently down her cheeks. 

chvílemi tekly slzy vyčerpání. 

Her grandfather, alerted from Oslo, met her at Heathrow. Na letišti ji čekal dědeček, kterého jsem o jejím příletu 

Tall, thin, stooping and-kind, he greeted her with a small vyrozuměl telefonicky ještě z Oslo. Vysoký, hubený, lehce 

kiss and many affectionate pats: her parents, she had told nahrbený, laskavý. Přivítal ji políbením a láskyplně ji 

me, had died during her school days, leaving her and a hladil. Věděl jsem z jejího vyprávění, že oba její rodiče 

brother to be shuttled between relays of other relations. zemřeli, když ještě chodila do školy, a že se pak o ni a 

She liked her mother's widowed father best, and wanted jejího bratra starali střídavě různí příbuzní. Měla z nich 

him most in her troubles. He shook my hand. 

nejraději dědečka z matčiny strany, matčina ovdovělého 

otce, k němu se uchylovala, když měla nějaké trápení. 

"I'll see she's looked after," he said. "Postarám se o ni," řekl. 

He was a nice scholarly man. I gave him my private ad- Vypadal jako slušný, vzdělaný člověk. Dal jsem mu svoje 

dress and telephone number, in case she needed an inside soukromé telefonní číslo, kdyby náhodou Emma 

edge on official help. 

potřebovala radu jak získat oficiální pomoc. 

7 7 

Tuesday morning from nine to ten I spent in the office 

finding out that everyone had been doing just great in my 

absence and would undoubtedly continue to do so if I disappeared 

altogether. On my desk lay neat reports of finished 

enquiries: the man we had suspected of running a 

retired high-class 'chaser under a hunter's name in a 

point-to-point had in fact done so and was now in line for 

a fraud prosecution, and an applicant for a trainer's licence 

in the Midlands had been found to have totally unsuitable 

training facilities. 

Nothing to make the hair curl. Nothing like weighted bodies 

in Norwegian ponds. 

V úterý jsem byl od devíti do deseti v kanceláři. Zjistil 

jsem, že si v mé nepřítomnosti vedli všichni výborně a že 

by si tak nepochybně vedli, i kdybych zmizel nadobro. Na 

stole jsem měl úpravnou kupičku protokolů o ukončených 

případech: člověk, který upadl do podezření, že v 

honebních nechává běhat staršího, vynikajícího steeplera 

na jméno řadového huntera. Prokázalo se, že se toho 

dotyčný opravdu dopustil, a hrozí mu proto soudní stíhání 

pro podvod. Nebo případ držitele trenérské licence z 

oblasti Midlands, který měl podle provedených šetření 

naprosto nevyhovující tréninkové podmínky. 

Nic, z čeho by člověku naskakovala husí kůže, nic, co by 

bylo možné porovnat s utopenci v Norsku. 

40

The whole of the rest of the day was spent with two opposite 

numbers from the New York Racing Commission 

who had come to discuss the viability of a world-wide racing 

investigatory link-up, something along the lines of 

Interpol. It was one of a series of talks I'd had with officials 

of many countries and the idea seemed very slowly 

to be staggering towards achievement. As usual the chief 

stumbling block to any rapid progress seemed to be my 

own apparent youth: I supposed that by the time I was 

sixty, when I'd run out of steam, they would begin to nod 

while they listened. 

I talked my throat dry, gave away sheaves of persuasive 

literature, took them to dinner at Inigo Jones, and hoped 

the seed hadn't fallen on stony ground. At farewell time 

the older of them asked a question I was by then well 

used to. 

"If you succeed in setting this thing up, do you have it in 

Zbytek dne jsem strávil se svými protějšky z newyorské 

dostihové komise, kteří za mnou přišli prodiskutovat 

možnosti zřízení celosvětové dostihové vyšetřovací sítě, 

cosi jako dostihový Interpol. Byl to jeden z celé řady 

rozhovorů, které jsem vedl s dostihovými funkcionáři z 

různých zemí. Začínalo se to tříbit a spět ke zdárnému 

konci. Jako obvykle při setkání s Američany bylo hlavní 

překážkou dohody moje mládí. Napadlo mne, že snad až 

mi bude šedesát a přestanu na to mít, začnou mi lidi 

naslouchat a budou přitakávat. 

Mluvil jsem do ochraptění, rozdal stohy přesvědčující 

literatury a pozval pány na drahou večeři. Doufal jsem, že 

semena nepadnou na vyprahlou půdu. Když jsme se 

loučili, starší z mých partnerů mi položil otázku, na kterou 

mind to be head of it yourself?" 

jsem byl zvyklý. 

"Pokud by se vám tenhle projekt podařilo rozjet, chtěl 

byste ho sám řídit?" 

I smiled. I knew very well that if the baby was born it Usmál jsem se. Přece mi bylo víc než jasné, že jakmile by 

would very smartly be found to be not mine after all. to dítě přišlo na svět, rychle bych zjistil, že vlastně není 

moje. 

"Once it's set up," I said, "I'll move on." "Jakmile se to rozjede, jdu od toho." 

He looked at me curiously. "Where to?" Vážně se na mne zadíval. "Kam?" 

"Don't know yet." "To ještě nevím." 

They shook their heads and tut-tutted slightly, but Potřásali hlavami a tvářili se pochybovačně. Pak si se 

gripped hands with cordiality as we separated into a cou- mnou nicméně srdečně potřásli rukou. Rozešli jsme se ke 

ple of homeward taxis. It was after midnight when I svým taxíkům. Domů jsem se dostal o půlnoci. V domě na 

reached the house where I lived behind the Brompton Brompton Road, kde jsem bydlel, se v bytě o patro pode 

Road, but as usual the lights were still on in the rooms mnou jako obvykle ještě svítilo. Domovní dveře hlasitě 

below my own small flat. The street door banged if you let bouchaly, když je člověk nepřidržel, zavíral jsem je proto 

it go, reverberating through the walls, and perhaps that, I opatrně a tiše a napadlo mne, že možná právě ty dveře 

thought, as I shut it gently, explained the ground floor způsobily, že je nájemník v přízemí tak citlivý na hluk. Byl 

tenant's hyper-sensitivity. He was a self-contained man, to uzavřený, šedovlasý padesátník, úpravný a spořádaný. 

greyish, fiftyish, very neat and precise. Our acquaintance- Bydleli jsme ve vzájemné těsné blízkosti šest měsíců, ale 

ship after six months of living stacked one over the other naše styky se omezily na jeho cesty k mým dveřím, když 

extended simply to his trips to my door urging an instant mne chodil žádat, abych ztlumil televizi. Jednou jsem ho 

lessening of decibels on the television. Once I had asked pozval na skleničku, ale on zdvořile odmítl, dal přednost 

him in for a drink, but he politely declined, preferring solitude 

downstairs. Hardly the entente cordiale of the century. 

samotě. Vzorné sousedské vztahy to nebyly. 

I went up, opened my own door, and shut that quietly Šel jsem nahoru, otevřel dveře a tiše za sebou zavřel. V 

also. The telephone bell, starting suddenly in all that noble tu chvíli porušilo vznešenost ticha drnčení telefonu. Až 

silence, made me jump. 

jsem se lekl. 

"Mr. Cleveland?" The voice was hurried, practically inco- "Pan Cleveland?" Mluvil chvatně, skoro nesrozumitelně. 

herent. "Thank goodness you're back at last… This is Wil- "Zaplať pánbůh, že jste konečně doma… tady je William 

liam Romney… Emma's grandfather… She didn't want me Romney… Emmin dědeček… Nechtěla, abych vám volal tak 

to ring you so late, but I must… Two men were searching pozdě, ale já musel… Přišla domů a zastihla tam dva 

her house when she went in and they hit her… Mr. Cleve- mužské, jak prohledávají byt… Ztloukli ji… pane 

land… she needs your help…" 

Clevelande, potřebuje vaši pomoc…" 

"Stop a minute," I said. "First thing you need is the po- "Počkejte… moment," zarazil jsem ho. "Nejdřív ze všeho 

lice." 

musíte zavolat policii." 

He calmed down a fraction. "They've been here. Just left. Trochu se zklidnil. "Už tu byli, právě odešli. Zavolal jsem 

I called them." 

je." 

"And a doctor for Emma?" "Zavolal jste k Emmě doktora?" 

"Yes, yes. He's gone, too." "Ano, ano. Ten už je taky pryč." 

"What time did all this happen?" "Kdy se to stalo?" 

"About seven this evening… we drove over from my "Dnes večer, asi v sedm hodin… Zajeli jsme sem ode 

house just to fetch some things for her… and there was a mne, aby si tu vyzvedla nějaké věci… svítilo se tu… šla 

light on… and she went in first and they jumped on her… dovnitř první a oni po ní skočili… mlátili nás oba… Já 

they hit us both… I do wish… well… tell you the truth… I bych… prostě, abych vám pravdu řekl, jsme oba ještě 

think we're both still frightened." 

vystrašení." 

I stifled a sigh. "Where exactly are you?" Měl jsem co dělat, abych si nepovzdechl. "Kde teď jste?" 

"At Emma's house, still." "V Emmině domě." 

"Yes, but…" "Já vím, ale…" 

"Oh, I see. Near Newbury. You go down the M4…" "Ach tak. Je to kousek od Newbury. Pojedete- po M 4…" 

He gave me details of the journey, certain in his own Vysvětlil mi, jak se k Emmě dostanu. Byl si očividně jistý, 

mind that I would hurry to their aid. He made it impossi- že jim bez váhání přispěchám na pomoc. Nemohl jsem 

ble for me to say take a tranquilliser and I'll come in the dost dobře říct: 'Vezměte si oba prášek na uklidnění a 

morning, and anyway by the sound of his voice nothing jděte spát, přijedu ráno'. Ostatně podle toho jak rozčileně 

short of a full anaesthetic was going to give him any rest. mluvil, ho mohla zklidnit jen celková narkóza. 

At least at night it was a fast straightforward journey, so Ještě že se v noci dobře jede. Sedl jsem do svého MGB a 

I took the M.G.B. down there in fifty minutes flat. The za necelou hodinu jsem byl na místě. Shermanovi obývali 

41

Shermans' house proved to be a modernised pair of farm 

cottages down an uninhabited lane, a nerve-testing isola- 

tion at the best of times. 

Lights were on in every window, and at the sound of my 

car William Romney's anxious figure appeared in the 

doorway. 

"Thank goodness, thank goodness," he said agitatedly, 

coming down the short path to meet me. "I don't know 

what we would have done… if you hadn't been coming…" 

I refrained from saying that I thought they should have 

gone back to his house or otherwise stayed in a hotel, and 

once through the door I was glad I hadn't, because it 

wouldn't have helped. Shock prevents people from leaving 

the scene of personal disaster of their own accord, and of 

the scope and depth of their shock there could be no 

doubt. 

The house was a shambles. Pictures had been torn from 

the walls, curtains from the windows, carpets from the 

floor. Furniture was not merely turned inside out, but 

smashed. Lamps, vases, ornaments lay in pieces. Papers 

and books scattered the wreckage like autumn leaves. 

"It's all like this," Romney said. "The whole house. All except 

the spare bedroom. That's where they were when we 

interrupted them. The police say so…" 

Emma herself was in the spare bedroom, lying awake 

with eyes like soot smudges. Both of her cheeks were 

swollen and puffy, with red marks showing where blows 

had landed. Her lower lip had been split, and one eyebrow 

ended in a raw skinned patch. 

"Hullo," I said inadequately, and pulled up a chair so that 

dva spojené modernizované vesnické domky u opuštěné 

silnice, kde by si člověk připadal osamělý i za dne. 

Všude bylo rozsvíceno a jakmile William Romney zaslechl 

motor mého vozu, objevil se ve dveřích. 

"Zaplať pánbůh, že jste tu," vydechl rozčileně a ustaraně, 

když mi šel naproti. "Nevím, co bych si jinak počal… 

kdybyste nepřijel…" 

Ovládl jsem se a neřekl, že měli odjet k němu domů nebo 

do hotelu. Jakmile jsem ale vkročil do budovy, byl jsem 

rád, že jsem zbytečně neradil, nebylo by to k ničemu. 

Potká-li lidi osobní pohroma, upadnou do šoku a 

nedokážou sami opustit místo neštěstí. Nebylo pochyb o 

tom, že Romney i Emma byli v těžkém šoku. 

V domě bylo vše vzhůru nohama. Obrazy strhané ze zdi, 

záclony z oken, koberce ze země. Nejen že z nábytku bylo 

všechno vyházené, nábytek byl navíc rozbitý. Lampy, 

vázy, drobné ozdobné předměty, všechno rozbité. Papíry 

a knížky ležely všude po zemi jako listí na podzim. 

"Takhle to vypadá všude," řekl Romney. "V celém domě 

je to stejné, jen na hostinský pokoj se nedostalo. Tam 

právě byli, když jsme sem přijeli a vyrušili je. To říká 

policie." 

Emma, černé kruhy pod vyděšenýma očima, ležela v 

hostinském pokoji. Obě tváře měla oteklé, se zarudlými 

skvrnami po utržených ranách. Na dolním rtu měla tržnou 

ránu a vedle obočí na jedné straně sedřenou kůži. 

I could sit beside her. 

"Dobrý den," řekl jsem hloupě a přitáhl si židli, abych si 

mohl sednout vedle postele. 

Her grandfather hovered around making fussing noises, Dědeček stál opodál a vydával starostlivé zvuky, asi ho 

obviously freshly worried by the darkening bruises but lekalo, jak Emmě tmavly podlitiny. Určitě ji nechtě 

tiring Emma beyond bearing. He looked more upset than rozčiloval k zbláznění. Když jsem mu řekl, že bych s 

ever when I asked him if I could speak to her alone, but in Emmou chtěl mluvit chvíli o samotě, zatvářil se ještě 

the end he reluctantly returned to the devastation below. poplašeněji, ale nakonec se vzchopil a odešel dolů, do té 

I held her hand. 

spouště. Držel jsem ji za ruku. 

"David…" "Davide…" 

"Wait a bit," I said. "Then tell me." "Klid, nespěchejte, povíte mi to za chvíli." 

She nodded slightly. She was lying on the blankets of the Nepatrně přikývla. Ležela na neodestlané posteli. Měla 

unmade bed, still wearing the brown and white checked ještě hnědobílé kostkované šaty, pod hlavou polštář, přes 

dress, her head supported by two coverless pillows and 

with a flowered quilt over her from the waist down. 

sebe květovanou, prošívanou přikrývku. 

The room was hot with a pulsating gas fire, but Emma's Pokoj byl důkladně vytopený plynovými kamny. Emma 

hand was cold. 

měla studenou ruku. 

"I told the police," she said, "I think they were Norwegians." 

"Myslím, že to byli Norové, řekla jsem to policii." 

"The two men?" "Dva muži?" 

She nodded. "They were big… They had thick sweaters Přikývla. "Byli hodně velcí… měli na sobě tlusté svetry a 

and rubber gloves… They talked with accents…" 

na rukách gumové rukavice… mluvili s cizím přízvukem." 

"Start at the beginning," I said. "Začněte od začátku," vyzval jsem ji. 

She loosened her mouth, obviously troubled by the split Bolel ji oteklý, roztržený ret, ale hovořila dál. 

and swelling lip. 

"We came over to get me some different clothes. I was "Jeli jsme sem, abych si tu vyzvedla něco na převlečení. 

beginning to feel better… There was a light on upstairs but Už mi bylo líp… Nahoře se svítilo a já si myslela, že tu je 

I thought Mrs. Street who has been looking after the paní Streetová, co se nám stará o dům, když nejsme 

house had left it on… but when I unlocked the front door doma… Když jsem odemkla a vešla do haly, skočili na 

and went into the hall they jumped on me… they switched mě… všude rozsvítili… viděla jsem tu spoušť… Jeden z nich 

all the lights on… I saw the mess… One of them hit me in mě uhodil do obličeje a já zavolala na dědečka… Když 

the face and I screamed for Grandad… When he came in přiběhl, srazili ho k zemi… tak snadno… bylo to hrozné. 

they knocked him over… so easily, it was awful… and they Kopali do něho… Jeden z nich se mne ptal, kde Bob 

kicked him… One of them asked me where Bob would hide schovával papíry… Když jsem hned neodpověděla, začal 

papers… and when I didn't answer at once he just went znovu, tloukl mne do obličeje… pěstí… neodpověděla 

on… punching me in the face… with his fists… I didn't an- jsem, protože jsem to nevěděla. Bob nic neschovává… 

swer because I didn't know… Bob doesn't hide things… 

didn't… oh God…" 

neschovával… Ach panebože!" 

Her fingers curled tight round mine. Stiskla mi ruku. 

"All right, all right, Emma," I said, meaning nothing ex- "Klid, klid, Emmo, dobře." Nic jsem tím nemyslel, jen že 

cept that I understood. "Wait a bit." 

jí rozumím. "Chvíli si odpočiňte." 

We waited until some of the tension left her body, then Oba jsme čekali, až se trochu uvolní. Pak polkla nasucho 

she swallowed and tried again. 

a vyprávěla dál. 

42

"The telephone rang then, and it seemed to worry them. 

They talked to each other, and then suddenly they just 

threw me into a chair… and they went away… through the 

front door… Grandad got up off the floor but the telephone 

stopped before he reached it… but anyway he called the 

police…" 

"Vtom zazvonil telefon, a ty dva to vyvedlo z míry. Něco 

si řekli, pak mne hodili do křesla… a odešli. Hlavními 

dveřmi. Dědeček se zdvihl, ale telefon přestal zvonit, než 

k němu došel. Pak zavolal policii…" 

The tired voice stopped. Unavený hlas zmlkl. 

I said, "Did the men wear masks of any sort?" Zeptal jsem se: "Měli na sobě nějaké masky nebo něco?" 

"No." "Ne." 

"Would you know them again?" "Poznala byste je?" 

"The police asked… they want me to look at photographs… 

but I don't know… I was trying to avoid being 

hurt… I tried to put my hands in front of my face… and I 

shut my eyes…" 

"Policie se ptala… chtěli ode mne, abych si prohlídla 

nějaké fotografie… já nevím… snažila jsem se chránit, 

držela jsem ruce před obličejem… zavřela jsem oči…" 

"How about your grandfather?" "A co váš dědeček?" 

"He says he might know them… but it was over so "Prý by je možná poznal… Ono se to ale stalo všechno 

quickly, really." 

tak rychle…" 

"I suppose they didn't tell you what papers they were "Neřekli vám, jaké papíry hledají?" 

looking for?" 

She shook her head miserably. "The police asked me Nešťastně zavrtěla hlavou. "Na to se mne policisté ptali 

that, over and over." 

znovu a znovu." 

"Never mind," I said. "How does your face feel now?" "To nic. Nebolí vás to?" 

"Awfully stiff. Dr West gave me some pills, though. He "Bolí. Doktor West mi dal nějaké prášky, řekl, že se zítra 

says he'll look in again tomorrow." 

staví." 


"Yes… I didn't want to go back to Grandad's. This… this "Ano… nechci zpátky k dědečkovi. Tady… tady jsem 

is.. home." 

doma." 

"Do you want the bed made properly?" "Nechcete, abych vám odestlal?" 

"No thank you. I'm comfortable like this… too tired to "Ne, děkuju. Takhle je to dobré… nechci se hýbat, jsem 

move." 

příliš unavená." 

"I'll go down, then, and give your grandfather a hand." "Půjdu dolů a pomůžu vašemu dědečkovi." 

"All right…" Anxiety flooded her suddenly. "But you won't "Dobře…" Najednou se znovu vylekala. "Ale neodjedete, 

go, will you?" 

že ne?" 

I promised her, and in fact I slept in trousers and shirt on Slíbil jsem jí, že neodjedu, a šel si lehnout v kalhotách a 

the sofa in the sitting-room on a cleared oasis amid the košili na pohovku v obývacím pokoji. Kolem pohovky bylo 

rubble. William Romney, taxed almost too far, snored vyklizené prázdné místo. William Romney, vyčerpaný k 

gently with a strong sedative on the double bed in the smrti, po sedativech klidně spal na manželské posteli v 

Shermans' own room, and from three o'clock to five the ložnici Shermanových. Od tří do pěti bylo v domě ticho a 

cottage was dark and quiet. 

tma. 

I awoke suddenly with a soft wail in my ears like the Vzbudilo mě tiché zakvílení, jako když pláče jehňátko ve 

sound of a lamb in a snowstorm. 

sněhové bouři. 


It was Emma's voice from upstairs, urgent and quavery. I Byla to Emma, volala na mne shora, rozechvěle a 

tossed off the rug, stood up, and beat it up there fast. I'd naléhavě. Odhodil jsem přikrývku, vstal a běžel rychle 

left her door open and the fire on, and as I went in I could nahoru. Nechal jsem předtím kamínka zapnutá a 

see the ultimate disaster looking out of her great dark pootevřené dveře. Když jsem došel k Emmě, měla v očích 

eyes. 

nejčernější, propastnou beznaděj. 

"David…" Her voice filled with unconsolable desolation. "Davide…" Hlas se jí chvěl bezútěšným zoufalstvím. 

"David… I'm bleeding." 

"Davide… já krvácím." 

She lost the baby and very nearly her life. I went to see Přišla o dítě a málem i o život. Šel jsem se na ni podívat 

her three days after she'd been whisked away in a bell- tři dny poté, co ji sanitka odvezla (dřív než za tři dny se 

ringing ambulance (three days because no one was al- za ní nesmělo). Polekal jsem se, nechtěl jsem uvěřit, že 

lowed in sooner) and was surprised to discover that she může být ještě bledší a křehčí, než byla v Oslo. Obličej už 

could and did look even paler than she had in Oslo. The neměla oteklý, ale modřiny ztmavly. Oči měla milosrdně 

swellings had gone down in her face, though the bruises 

showed dark in patches. Her eyes were dulled, which 

seemed a mercy. 

zkalené. 

The five minutes visit passed on the surface. Pětiminutová návštěva byla formální. 

"Nice of you to come," she said. "Jste hodný, že jste přišel," řekla. 

"Brought you some grapes." "Přinesl jsem vám hroznové víno." 

"Very kind." "Jste velmi laskavý." 

"Sorry about the baby." "Je mi moc líto, že jste přišla o děťátko." 

She nodded vaguely, but some sort of drug was dealing Chabě přikývla. I na tu bolest asi dostala nějaký prášek. 

with that pain also. 

"Hope you'll soon be better." "Doufám, že vám brzy bude líp." 

"Oh yes. Yes, I will." "Určitě. Ano." 

William Romney shook with fury, stamping up and down William Romney se třásl vzteky. Rozhořčeně přecházel po 

my office with outrage. 

mé kanceláři. 

"Do you realise that it is a week tomorrow since we were "Uvědomujete si, že už to zítra bude týden, co nás 

attacked and no one has done anything? People can't just přepadli, a nic se nestalo? Přece lidi jen tak nezmizí ve 

vanish into thin air… those men must be somewhere… vzduchu… Ti chlapi musí někde být… jak to, že je policie 

why can't the police find them? It isn't right that thugs nenašla? To přece není možné, přece nikdo nemůže 

43

should just walk into a defenceless girl's house and tear 

things to pieces and hurt her so much that she nearly dies 

of it… It's disgraceful that the police haven't found those 

despicable bastards" 

The word was a strong one for him: he looked almost 

surprised that he'd used it, and nothing could have more 

clearly stated the fierceness of his feelings. 

"I believe neither you nor Emma could identify the men 

from police photographs," I said, having checked via a 

friendly police contact that this was so. 

"They weren't there. There weren't any pictures of them. 

Can't say that's surprising… why don't the police get pho- 

tographs of Norwegian crooks for us to look at?" 

"It would probably mean your going to Norway," I said. 

"And Emma's in no state, physical or emotional, to do 

that." 

"I'll go then," he said belligerently. "I'll go, at my own 

expense. Anything… anything to see those men punished 

for what they've done to Emma." 

His thin face was flushed with the strength of his resentment. 

I wondered if part of his fury sprang from unnecessary 

guilt that he hadn't been young and strong enough to 

defend or rescue her from two aggressive toughs. Amends 

in the shape of effort and expense were what he was offering, 

and I saw no reason to dissuade him from a journey 

which would bring him mental ease even if no con- 

cretely helpful results. 

strpět, aby ti chlapi jen tak vpadli do domu bezbranného 

děvčete, všechno zpustošili a ublížili jí tak, že málem 

přišla o život… Je neslýchané, že policie ty zasrané hajzly 

nenašla…" 

Nenacházel dostatečně silná slova. Skoro ho překvapilo, 

že vůbec podobné výrazy použil. Byl vskutku nanejvýš 

rozhořčený a vyvedený z míry. 

"Bohužel ani vy, ani Emma jste ty dva na policejních 

fotografiích nepoznali." Věděl jsem, že nikoho 

neidentifikovali, zjistil mi to kamarád od policie. 

"Neměli je na těch fotografiích, nebyli tam. Taky není 

divu… proč se policie nepostará o to, abychom si mohli 

prohlídnout fotografie norských zločinců?" 

"To bychom se asi museli vydat do Norska," řekl jsem. "A 

to by Emma ještě nesnesla, ani tělesně, ani duševně." 

"Tak tam pojedu já," prohlásil bojovně. "Na své vlastní 

útraty. Udělám cokoli… cokoli, jen aby ty chlapy stihl 

spravedlivý trest za to, co provedli Emmě." 

Hubený obličej měl zardělý rozhořčením. Napadlo mne, 

jestli síla toho hněvu nepramení z neoprávněného pocitu 

viny, možná se cítí provinile, protože není dost mladý a 

silný, aby Emmu proti násilníkům ubránil. Chtěl to 

napravit činy a finančními obětmi a já neviděl žádný 

důvod mu cestu do Norska vymlouvat, protože jsem 

věděl, že mu přinese úlevu, i když se nic nezjistí. 

"I'll fix it for you, if you like," I said. "Pokud chcete, zařídím to," nabídl jsem se. 

"What…?" "Co byste…" 

"To go to Norway and look at the mug-shots." "Zařídím, abyste mohl odletět do Norska a prohlédnout si 

tam alba zločinců." 

His resolution took shape and hardened. He straightened 

his stooping shoulders, calmed his voice, and stopped 

wearing out so much of the Jockey Club's carpet. 

Jeho odhodlání vykrystalizovalo a upevnilo se. Narovnal 

shrbená ramena, zklidnil se a přestal nám prošlapávat 

koberec. 

"Yes. Please do that. I'll go as soon as I can." "Ano. Prosím zařiďte to. Dám se na cestu, jak nejdřív to 

půjde." 

I nodded. "Sit down," I said. "Do you smoke? And how's Přikývl jsem. "Sedněte si. Kouříte? A jak se daří Emmě?" 

Emma?" 

He sat down, declined a desk-box of cigarettes, and said Sedl si, odmítl cigarety z krabice na psacím stole a řekl, 

that last evening, when he'd seen her, Emma was very že včera večer, když byl za Emmou, cítila se už mnohem 

much stronger. 

líp. 

"She says she'll be out of hospital in two or three days." "Říká, že ji za dva nebo tři dny z nemocnice propustí." 

"Good." "To je dobře." 

He didn't look as if it were good. He said in recurring Nezdálo se, že by se z toho radoval. Znovu se rozčilil. "Co 

worried anger, "What on earth is that poor girl going to si to chudák děvče počne? Jejího muže zavraždili… dům 

do? Her husband murdered… her home wrecked… I suppose 

she can live with me, but…" 

zpustošili… asi to beze mne vydrží, ale…" 

"I'm sure she'll live in her own house," I said. "For a "Jsem přesvědčený, že zůstane ve svém domě, aspoň 

while, at least. Best if she does. Get her grieving done načas. Bude to tak nejlepší. Odbude si nejhorší, 

properly." 

nevyhnutelný zármutek." 

"What an extraordinary thing to say." "To je zvláštní teorie." 

"When can you go?" I said, reaching for the telephone. "Kdy se můžete vypravit na cestu?" 

"At once." "Ihned." 

"Right." "Dobře." 

Ovrevoll racecourse answered in the shape of the man- V telefonu se závodiště Ovrevoll ozvalo v osobě správce, 

ager, who gave me the home and office telephone num- který mi nadiktoval telefonní čísla Larse Baltzersena domů 

bers of Lars Baltzersen. He answered from his office, and I i do kanceláře. Zastihl jsem ho v kanceláři a vysvětlil mu 

explained the situation. Of course, he said in dismay, of situaci. Samozřejmě, řekl celý rozrušený, samozřejmě, že 

course he could arrange it with the police. For tomorrow? to s policií zařídí. Na zítra? Jistě. Chudák paní 

Certainly. Poor Mrs. Sherman, he said, please give her my Shermanová, mám jí prý vyřídit upřímnou soustrast. Slíbil 

condolences. I said I would, and asked if there had been jsem, že vyřídím a zeptal se, jestli mezitím věci 

any recent progress. 

nepokročily. 

"None at all, I'm afraid," he said. He hesitated for several "Obávám se že ne," řekl. Pak chvíli váhal, než se 

seconds, and then went on, "I have been thinking… I sup- odhodlal pokračovat. "Napadlo mne… chci říct… jestli 

pose… if the police don't solve this crime… that you policie tenhle případ nevyřeší… nebyl byste ochoten se 

wouldn't come back yourself, and see what you can do?" sem vrátit a pokusit se o něco sám?" 

I said, "I'm not experienced in murder investigation." "Nemám žádné zkušenosti s vyšetřováním vražd," namítl 

jsem. 

"It must in essence be the same as any other sort." "V zásadě to snad tak odlišné být nemůže," namítl. 

"Mm… My masters here might not be willing for me to "Hm. Taky nevím, jestli by mě moji nejvyšší páni 

take the time." 

uvolnili." 

"If I asked them myself, as an international favour? After "Kdybych je o to požádal osobně? Jako ochotu v rámci 

44

all, Bob Sherman was a British jockey." mezinárodní 

Angličan." 

spolupráce? Bob Sherman byl přece 

"Wouldn't Norway prefer to ship him home and forget "Pro Norsko by však bylo jednodušší poslat jeho ostatky 

about the whole nasty incident?" 

domů a na celou ošklivou záležitost zapomenout." 

"No, Mr Cleveland," he said severely. "A murder has been "Tak to ne, pane Clevelande," řekl přísně. "Došlo k 

done, and justice should follow." 

vraždě a spravedlnosti musí být učiněno zadost." 

"I agree." "Souhlasím s vámi." 

"Then… you'll come?" "Takže… přijedete?" 

I thought. "Wait another week. Then if neither your po- Chvíli jsem uvažoval. "Vyčkejte ještě týden. Jestli do té 

lice nor ours have found any new leads, and if you still doby ani vaše, ani naše policie na nic nepřijdou, pokud o 

want me to, well, maybe I can. But… don't expect too mne budete ještě stát, možná by to šlo. Ale… zázraky ode 

much, will you?" 

mne neočekávejte." 

"No more than before," he said dryly, and disconnected. "Očekáváme jen to co minule," řekl stroze a zavěsil. 

William Romney had adjusted by then to the prospect of William Romney se zatím duševně i tělesně připravil na 

travelling the next day, and began to fuss mildly about cestu a začal trochu zlobit dotazy jak s letenkou, penězi a 

tickets, currency and hotels. I shooed him out because he ubytováním v hotelu. Vystrnadil jsem ho, protože si to 

could do all that for himself, and I had a good deal of všechno mohl snadno zařídit sám a mne čekala spousta 

work on hand to start with, and more still if I had to clear práce, tím spíš, že jsem si musel zajistit časovou rezervu 

time for another trip to Oslo. The police, I hoped, would pro případ, že bych jel do Oslo. Doufal jsem však, že se 

quickly dig down to the roots themselves and save me policii podaří dohrabat se ke kořenům věci a já zůstanu 

from proving to the world that I couldn't. 

ušetřen toho, abych musel celému světu dokazovat, že nic 

nedokážu. 

William Romney went to Norway, spent two full days William Romney odletěl do Norska, strávil tam celé tři 

there and returned depressed. The Norwiegian police did dny a vrátil se sklíčený. Norská policie fotografie útočníků 

not have photographs of the intruders, or if they did, 

Romney did not recognise them. 

neměla, anebo pokud je měla, Romney je nepoznal. 

Emma left hospital and went home to put her house Emma se po propuštění z nemocnice vrátila domů a dala 

straight. An offer from me to help her do that was de- se do úklidu. Moji nabídku, že jí pomůžu, odmítla, přijala 

clined, one to come down and take her out to lunch was 

accepted. 

však pozvání na oběd. 

"Sunday?" I suggested. "Můžu vás vyzvednout v neděli?" navrhl jsem. 

"Fine." "Výborně." 

Sunday found the carpets flat on the floors, the pictures V neděli už byly všude na zemi koberce, obrázky na 

back on the walls, the broken mess cleared away, and the zdech, všechno rozbité vyklizeno, záclony složené a 

curtains bundled up for the cleaners. The house looked přichystané do čistírny. Dům působil stroze, nezabydleně, 

stark and unlived in, but its mistress had come a long way ale jeho paní se už probrala k životu. Poprvé za tu dobu, 

back to life. For the first time since I had known her, she co jsem ji znal, měla nalíčené rty. Vlasy čerstvě umyté, 

was wearing lipstick. Her hair was newly washed, her hezké šaty, vypadala klidně a vyrovnaně. Obraz hezké 

clothes neat, her manner composed. The pretty girl lurked dívky už byl na dohled, slaýval*** se za bledou tváří a 

not far away now, just below the still over-pale skin, just 

behind the still unhappy eyes. 

smutnýma očima. 

"It's his funeral on Thursday," she said. "Ve čtvrtek má pohřeb," řekla. 


She nodded. "In the church in the village. Thank you for Přikývla. "Ve vesnici, v kostele bude mše. Moc vám 

doing everything about bringing him home." 

děkuju za to, že jste ho sem dopravil." 

I had delegated the whole job. "I only got it done," I Nepostaral jsem se o to osobně, úkol jsem někomu 

said. 

zadal. Řekl jsem proto: "Já to nezařídil, jen 

"Anyway… thanks." 

zprostředkoval." 

"Stejně vám děkuju." 

The October day was calm and sunny and crisp round the Klidný, slunný, chladný říjnový den. Vyvedl jsem Emmu 

edges. I took her to a Thames-side pub where pointed do jedné restaurace na břehu Temže, kde úzké žluté listy 

yellow willow leaves floated slowly past on grey water and smutečních vrb plynuly zvolna po hladině šedavých vod 

anglers flicked maggots on hooks to wily fish. We walked řeky a kde rybáři lákali na žížaly nevypočitatelné ryby. 

along the bank, slowly, because she was still weak from Procházeli jsme se pomalu po břehu, volnýrim krokem, 

haemorrhage. 

protože Emma byla po velké ztrátě krve ještě slabá. 

"Have you any plans?" I asked. "Jaké máte plány?" zeptal jsem se. 

"I don't know… I've thought a lot, of course, while I've "Ještě nevím… V nemocnici jsem o tom hodně 

been in hospital. I'll go on living in the cottage for a while, přemýšlela. Asi v domku ještě nějaký čas zůstanu, 

I think. It feels right, somehow. In the end I suppose I'll připadá mi, že bych měla. Dřív nebo později to tam 

sell it, but not yet." 

nejspíš prodám, ale zatím ještě ne." 

"How are the finances?" "Jak jste na tom finančně?" 

She produced a flicker of smile. "Everyone is being fan- Nepatrně se usmála. "Všichni se ke mně chovají velmi 

tastic. Really marvellous. Did you know, the owners Bob hezky, opravdu skvěle. Věděl jste, že majitelé koní, pro 

rode for in Norway clubbed together and sent me a které Bob v Norsku jezdil, uspořádali sbírku a poslali mi 

cheque? How kind people are." 

šek? Lidé jsou opravdu laskaví." 

Conscience money, I thought sourly, but I didn't say so. V duchu jsem si pomyslel, že uplácejí vlastní svědomí, 

ale nechal jsem si to pro sebe. 

"Those two men who burst into your house, do you mind "Ti dva, kteří vás doma přepadli… nevadilo by vám, 

if we talk about them?" 

kdybychom si o nich chvíli povídali?" 

She sighed. "I don't mind." Povzdechla si. "Ne, nevadilo." 

"Describe them." "Popište mi je." 

"But…" "Ale já…" 

45

"Yes, I've read what you told the police. You didn't look 

at them, you shut your eyes, you only saw their sweaters 

and their rubber gloves." 

"That's right." "Ano, tak to bylo." 

"No. What you told the police was all you could bear to 

remember, and you would have shut out even that if they 

hadn't pressed you for answers." 

"Vím, přečetl jsem si, co jste řekla policistům. Nedívala 

jste se na ty chlapy, zakryla jste si oči, viděla jste jen 

jejich svetry a gumové rukavice." 

"Ne. Řekla jste policii jen to, na co jste měla v tu chvíli 

sílu vzpomínat. Kdyby vás k tomu nenutili, nevybavila 

byste si ani to málo, co jste vypověděla." 

"That's nonsense." "Nesmysl." 

"Try it another way. Which one hit you?" "Zkusíme to jinak. Který z nich vás uhodil?" 

She said instantly, "The bigger one with the…" Her voice Odpověděla bez zaváhání. "Ten větší, ten co…" Nejistě se 

stopped uncertainly. 

zarazila. 

"With the what?" "Ten co…?" 

"I was going to say, with the reddish hair. How odd. I "Chtěla jsem říct ten, co měl zrzavé vlasy. Zvláštní… do 

didn't remember until now that one of them had reddish 

hair." 

téhle chvíle se mi skutečně nevybavilo, že byl zrzavý." 

"What about the other?" "Co ten druhý?" 

"Brown. Brown hair. He was kicking Grandad." "Ten měl hnědé vlasy. Ano, ten co kopal dědečka, byl 

hnědovlasý." 

"The one who was hitting you… what was he saying?" "Ten, co uhodil vás… co řekl?" 

"Where does your husband keep secret papers? Where "Kde váš muž schovává tajné papíry, kde má nějakou 

does he hide things? Tell us where he hides things." skrýš, řekněte nám, kam co schovává." 

"Good English?" "Mluvil dobře anglicky?" 

"Ye-es. Pretty good. He had an accent." "Ano, dá se říct že ano, ale měl silný cizí přízvuk." 

"What were his eyes like, while he was hitting you?" "Jaké měl oči, když vás tloukl?" 

"Fierce… frightful… like an eagle… sort of black and yel- "Kruté… neúprosné… jako dravec… takové žlutočerné… 

low… very angry." 

rozzuřené." 

There was a small silence, then she said, "Yes, I do re- Chvíli bylo ticho. Pak řekla: "Měl jste pravdu, teď se mi to 

member, like you said. I shut it out." 

teprve vybavuje. Předtím jsem si to vybavit nechtěla." 

After a few seconds, "He was quite young, about the Po krátké odmlce pokračovala: "Byl dost mladý, asi jako 

same as you. His mouth was very tight… his lips were 

stiff… his face looked hard… very angry." 

vy. Měl úzké, sevřené rty… tvrdý výraz… vzteklý." 

"How tall?" "Jak byl velký?" 

"Same as you, about. Broader, though. Much heavier. Big "Taky asi jako vy, ale byl statnější, mohutnější. Měl 

thick shoulders." 

hodně široká ramena." 

"Big shoulders in a thick sweater. What sort of thick "Široká ramena a tlustý svetr. Jaký svetr? Byl nějak 

sweater? Did it have a pattern?" 

vzorovaný?" 

"Well, yes, that was why…" She stopped again. "Ano, byl, proto jsem…" Zarazila se. 

"Why what?" "Proto jste co?" 

"Why I thought at once that he was Norwegian… before "Proto mne okamžitě napadlo, že to jsou Norové… ještě 

he even spoke. Because of the patterns in his sweater. než promluvili. Přivedl mne k tomu vzor toho svetru. Byl 

They were sort of white patterns… two colours, though, I to takový dvoubarevný vzor s bílou… na hnědém 

think… all over a brown sweater. I'd seen dozens like it in podkladě… Takových svetrů jsem v Oslo viděla spousty." 

the shops in Oslo." She looked puzzled. "Why didn't I 

think of that before?" 

Tvářila se nejistě. "Jak to, že mně to nedošlo dřív?" 

"Memories often work like that. Sort of delayed action." "Paměť je vrtkavá, často naskočí se zpožděním." 

She smiled. "I must say it's easier remembering things Usmála se. "Dá se tvrdit, že je mnohem snadnější 

quietly here by the river than in all that mess with my rozpomínat se na věci v klidu, na břehu řeky, než v té 

face hurting and policemen asking me questions from all spoušti doma, kdy na mne dopadaly otázky ze všech stran 

sides and bustling about…" 

a lidé tam pobíhali…" 

We went indoors for a drink and a good lunch, and over Šli jsme dovnitř na skleničku a pak na dobrý oběd. U 

coffee I asked her other things. 

kávy jsem se jí začal ptát na další věci. 

"You said Bob never hid papers. Are you sure?" "Říkala jste, že Bob žádné papíry neschovával. Jste si tím 

jistá.?" 

"Oh yes. He wasn't secretive. Never. He was more care- "Určitě. Nebyl žádný tajnůstkář, nikdy nic neskrýval, 

less, really, than anything else, when it came to papers nikdy. Pokud jde o doklady, o papíry, byl spíš nepořádný, 

and documents and things like that." 

nedbalý." 

"It seems quite extraordinary that two men should come "Člověku připadá zvláštní, že se sem vypravili dva chlapi 

all the way from Norway to search your house for papers." až z Norska a prohledali mu byt, jen aby našli nějaké 

papíry." 

She frowned. "Yes, it does." Zamračila se. "To máte pravdu." 

"And to search it so violently, so destructively, so thor- "Ještě k tomu to tady obrátili vzhůru nohama tak 

oughly." 

bezohledně a ničivě, tak důkladně." 

"And they were so angry, too." "Však taky byli vzteklí." 

"Angry, I expect, because they'd worked hard and hadn't "Vzteklí, protože do toho vložili tolik námahy a nakonec 

found what they'd come for." 

nenašli, co hledali." 

"But what did they come for?" "Ale co tedy vlastně hledali?" 

"Well…" I said slowly. "Something to do with Norway. "Myslím…" Začal jsem zvolna. "Muselo to mít něco 

What papers did Bob ever have that had anything to do společného s Norskem. Měl Bob nějaké listiny, týkající se 

with Norway?" 

Norska?" 

She shook her head. "Nothing much. A few receipts, for Zavrtěla hlavou. "Nic zvláštního. Nějaké účty, dostihové 

the accounts. Race-cards, sometimes. A cutting from a programy, taky novinové výstřižky, když zvítězil a někde 

Norwegian paper with a picture of him winning a race. pak byla jeho fotografie. Ne, skutečně neměl nic, co by 

46

Nothing, honestly, that anyone could want." komu mohlo být k čemu." 

I drank my coffee, considering. I said, "Look at it the 

other way round… Did he ever take any papers to Norway?" 

"No. Why should he?" "Ne. Proč by tam co vozil?" 

"I don't know. I just wondered. Because those men might 

have been looking for something he hadn't taken to Norway, 

not for something he had brought away." 

Pil jsem zamyšleně kávu. Pak jsem se zeptal: "Vezměme 

to z opačného konce… Nevzpomínáte si, jestli někdy vezl 

nějaké listiny do Norska?" 

"To já nevím, jen mě to tak napadlo. Zvažoval jsem, 

jestli ti chlapi nehledali něco, co do Norska neodvezl a 

odvézt měl, a ne něco, co z Norska přivezl." 

"You do think some weird things." "Vy vskutku uvažujete podivně." 

"Mm…" "Hm…" 

I paid the bill and drove her home. She was silent most Zaplatil jsem a odvezl ji domů. Cestou mlčela, byla 

of the way, but thoughtful, and the fruit of that was a 

plum. 

zamyšlená. Plod jejích úvah však stál za to! 

"I suppose… well, it's stupid, really… but it couldn't have "Vzpomněla jsem si… možná je to hloupost, ale… 

anything to do with blue pictures?" 

nemohlo by to mít něco společného s těmi P-snímky?" 

"What sort of blue pictures?" I asked. "S jakými P-snímky?" zeptal jsem se nechápavě. 

"I don't know. I didn't see them. Only Bob said that's "To já nevím, já jen že tak o těch obrázcích Bob mluvil, 

what they were." 

předpokládám, že šlo o porno-snímky." 

I pulled up outside her gate but made no move to leave Zajel jsem před vchod jejího domu a neměl jsem se k 

the car. 

tomu, abych vystoupil. 

"Did he get them in Norway?" "Měl ty snímky z Norska?" 

She was surprised. "Oh no. It was like you said. He was Zatvářila se překvapeně. "To ne, bylo to tak, jak jste 

taking them over there with him. In a brown envelope. It říkal, měl je tam odvézt. Byly v hnědé obálce. Někdo mu 

came by hand the night before he went. He said they je doručil osobně večer před odletem. Řekl mi, že to jsou 

were blue pictures which a chap in Oslo wanted him to 

bring over." 

P-snímky, které má dovézt jednomu člověku v Oslo." 

"Did he say what chap?" "Řekl komu?" 

She shook her head. "No. I hardly listened. I'd forgotten Potřásla hlavou. "Ne. Já ho ale moc neposlouchala. Úplně 

all about it until you said…" 

mi to vypadlo z hlavy, až teď, když jste se zmínil…" 

"Did you see the brown envelope? How big was it?" "Říkala jste, že ta obálka byla hnědá. Viděla jste ji? Jak 

byla velká?" 

"I must have seen it. I mean, I know it was brown." She "Musela jsem ji vidět. Jak bych jinak věděla, že byla 

frowned, concentrating. "Fairly big. Not an ordinary letter. hnědá…" Soustředěně se zamračila. "Dost velká… větší 

About the size of a magazine." 

než běžná dopisní. Asi jako časopis." 

"Was it marked 'photographs', or anything like that?" "Bylo na ní napsáno fotografie nebo něco podobného?" 

"I don't think so. I can't remember. It's more than six "Myslím, že ne. Nevzpomínám si. Už je to šest týdnů." 

weeks ago." Her eyes filled suddenly with tears. "He put it Oči se jí naplnily slzami. "Dal si tu obálku hned do tašky, 

in his overnight grip at once, so as not to forget to take aby ji nezapomněl." Dvakrát popotáhla, pak sáhla po 

it." She sniffed twice, and found a handkerchief. "So he kapesníku. "Určitě ji do Norska odvezl. Když to tady ti 

did take it to Norway. It wasn't in the house for those men chlapi prohledávali, nebyla tu. Pokud jim šlo o tu obálku… 

to find. If that's what they were looking for… they did all bylo to všechno pronic zanic." Přiložila si kapesník k ústům 

that for nothing." She put the handkerchief to her mouth 

and stifled a sob. 

a snažila se neplakat nahlas. 

"Was Bob interested in blue pictures?" I asked. "Zajímaly Boba lascivní obrázky?" 

"Like any other man, I suppose," she said through the "Asi jako každého obyčejného mužského. Prohlížel si je." 

handkerchief. "He'd look at them." 

"But he wouldn't collect them himself?" "Ale nesbíral je?" 

She shook her head. Zavrtěla hlavou. 

I got out of the car, opened the door her side, and went Vystoupil jsem z vozu, přidržel jí dvířka a doprovodil ji 

with her into the cottage. She looked at the racing pic- domů. Zadívala se na Bobovy dostihové fotografie, visící v 

tures of Bob which hung in the hall. 

hale na zdi. 

"They tore all those photographs out of the frames," she "Všechny obrázky vyrvali z rámů, některé zničili," 

said. "Some of them were ruined." 

povzdechla si. 

Many of the prints were about ten inches by eight. A Fotografie byly dost velké, snadno by se za ně schovala 

magazine-sized brown envelope would have held them 

easily. 

obálka velikosti běžného časopisu. 

I stayed another hour simply to keep her company, but Zůstal jsem u Emmy ještě asi hodinu, abych jí dělal 

for the evening ahead she insisted that she would be all společnost. Ubezpečila mne však, že večer klidně zvládne 

right alone. She looked round the barenesses of the sit- sama. Rozhlédla se po holém obývacím pokoji a usmála 

ting-room and smiled to herself. She obviously found the se. Pochopil jsem, že jí ta místnost je milá, že v ní možná 

place friendly, and maybe Bob was there too. 

taky cítí Bobovu blízkost. 

When I went she gave me a warm kiss on the cheek and Když jsem odcházel, vřele mne políbila na tvář a řekla: 

said, "I can't thank you enough…" and then broke off and "Nevím, jak vám poděkovat…" Pak se najednou zarazila a 

opened her eyes wide. 

zeširoka rozevřela oči. 

"Golly," she said. "That was the second lot." "Páni… to bylo už podruhé." 

"What of?" "Co bylo podruhé?" 

"Blue pictures. He took some before. Oh… months ago. "P-snímky. Už je tam jednou vezl… to už je řada měsíců. 

Back in the summer." She shook her head in fresh frustra- Loni v létě." Potřásla netrpělivě hlavou. "Nedokážu si to 

tion. "I can't remember. I just remember him saying… přesně vybavit…., vím ale, že tehdy řekl, že to jsou P- 

blue pictures." 

snímky." 

I kissed her in return. Políbil jsem ji na oplátku. 

"Take care of yourself," I said. "Dejte na sebe pozor," řekl jsem. 

47

"You, too." "Vy taky." 

8 8 

A little matter of doping-to-win took me to Plumpton 

races in Sussex the following day but I saw no harm in 

some extra spadework on the side. Rinty Ranger, busy in 

second and fifth races, was comparatively easy to pin 

down between the third and the fourth. 

"What did you say?" he repeated in exaggerated amazement. 

"Take pornography to Scandinavia? Christ, that's 

like wasting pity on bookmakers. They don't need it, 

mate. They don't bloody need it." 

Podezření z dopingu mne příští den zavedlo na dostihy do 

Plumptonu v Sussexu. Neviděl jsem důvod, proč toho 

nevyužít i pro jiný účel. Rinty Ranger jel v druhém a 

pátém dostihu, takže jsem ho snadno mezi třetím a 

čtvrtým dohonil. 

"Co jste to řek?" opakoval už podruhé s přehnaným 

úžasem. "Jestli nevozil do Skandinávie pornograřii? Páni, 

to by bylo jako vozit dříví do hodně hustýho lesa. Tam to 

nepotřebujou, kamaráde. Tam to fakt nikdo vozit nemusí, 

sakra." 

"Bob Sherman told his wife he was taking blue pictures to "Bob Sherman řekl své ženě, že veze do Norska P- 

Norway." 

snímky." 

"And she believed it?" "Ona mu to věřila?" 

"The point is, did he?" "O to nejde. Jde o to, jestli je skutečně vezl." 

"He never said a word about it to me." "Nikdy se o tom slovem nezmínil." 

"Do me a favour," I said, "Find out in the changing room 

here today if anyone ever asked any jockey to act as a 

messenger… a carrier… of any papers of any sort from 

Britain to Norway." 

"Are you serious?" "Myslíte to vážně?" 

"Bob Sherman's dead." "Bob Sherman už nežije." 

"Yes." He thought. "O.K." "Jo." Zamyslel se. "Dobře." 

He gave me a noncommittal wave as he walked out to 

the fifth, in which he rode a bright, tight, tactical race to 

be beaten half a length by a better horse, but came 

straight out of the weighing room after he had changed 

and put an end to my easy theory. 

"None of them who have ridden in Norway has ever been 

asked to take over any papers or pictures or anything like 

that." 

"Prokažte mi laskavost…" požádal jsem ho, "přeptejte se 

dnes tady v šatně, jestli někdo od některého jezdce 

nechtěl, aby mu posloužil jako kurýr, aby něco dopravil z 

Anglie do Norska, nějaké papíry." 

Nezávazně mi zamával a šel se přichystat na pátý dostih. 

Zajel chytrý, napínavý, taktický dostih, ale zvítězil nad 

ním lepší kůň. Když pak vyšel z vážnice, už převlečený do 

civilu, snadno a rychle mou teorii zabil. 

"Ani jednoho z těch, co startovali v Norsku, nikdo 

nepožádal, aby tam něco propašovali, žádný listiny ani 

obrázky, nic podobnýho." 

"Would they say, if they had?" "Řekli by vám to, kdyby to od nich někdo chtěl?" 

He grinned. "Depends how much they'd been paid to forget." 

Ušklíbl se. "Záleží na tom, kolik by jim nabídli za mlčení." 

"What do you think yourself?" "Co vy si myslíte?" 

"Hard to tell. But they all seemed surprised. There were- "Těžko říct. Všichni se ale tvářili nechápavě. Víte, jak to 

n't any knowing looks, sort of, if you see what I mean." myslím, žádný významný pohledy." 

"Carry on asking, would you? Tomorrow and so on. Say "Buďte tak hodný a vyptávejte se dál. Zítra a později. 

they can tell me hush hush, if they like. No kick backs if Řekněte jim, že mi to můžou říct důvěrně, že to nikomu 

they've been fiddling currency." 

nepovím, že nebudou mít žádné potíže s přestupky proti 

devizovým předpisům." 

He grinned again. "Some copper you are. Bend the rules Znovu se ušklíbl. "Jste zvláštní policajt, děláte si s 

like curling tongs." 

pravidlama co chcete." 

That evening I telephoned Baltzersen at his home. There Večer jsem zavolal Baltzersena domů. Prý není nic 

was no news, he said. He had consulted his friends in the nového. Radil se se svými přáteli od policie a zjistil, že by 

police, and they would raise no objections if I joined the neměli žádné námitky proti tomu, kdyby mne k lovu 

hunt. On the contrary, they would, as before, let me see přizval. Naopak, dokonce by mi dali k dispozici všechno, 

what they'd got, to save me reploughing their furrows. co mají, abych se zbytečně neplahočil v jejich šlépějích. 

"So, Mr. Cleveland, will you come?" "Tak co, přijedete, pane Clevelande?" 

"I guess so," I said. "Asi ano." 

With flattering relief he said, "Good, good," explosively, S lichotivou úlevou vyhrkl: "Výborně, výborně." Pak 

and added "Come tomorrow." 

dodal: "Přijeďte už zítra." 

"'Fraid I can't. I have to give evidence in court tomorrow, "Obávám se, že to nepůjde. Musím zíáa svědčit u soudu a 

and the case may last two days. Soonest would be Thurs- ta věc se může protáhnout na dva dny. Sotva přijedu dřív 

day morning." 

než ve čtvrtek." 

"Come straight to the racecourse then. We have a meet- "V tom případě přijeďte rovnou na závodiště. Běží se ve 

ing on Thursday and another on Sunday, but I fear they čtvrtek a v neděli. Obávám se, že nedělní program je 

may be the last this year. It's a little colder now, and we 

have had frost." 

poslední v sezoně. Už se ochladilo a měli jsme i mrazy." 

I wrote 'warm clothes' in large letters on my memo pad Napsal jsem si velkým písmem do notesu TEPLÉ 

and said I'd see him at the races. 

OBLEČENÍ a slíbil jsem mu, že se uvidíme na dostizích. 

"By the way," I said. "You know I told you the people "Mimochodem," řekl jsem, "vzpomínáte si, jak jsem vám 

who broke into the Shermans' house were looking for pa- říkal, že ti lidé, kteří vnikli k Shermanovým, hledali nějaké 

pers? Mrs. Sherman now remembers that Bob took with listiny? Paní Shermanová si vybavila, že Bob vezl do 

him to Norway a packet which had been entrusted to him, Norska nějakou obálku, kterou mu někdo svěřil, aby ji 

which he believed contained blue pictures. Did anyone doručil, a že v té obálce měly být nějaké obrázky, které 

mention to you, or to the police, or to Arne in all those Bob označil jako P-snímky. Nezavadili jste vy, policie nebo 

preliminary investigations into his disappearance, any- Arne během vyšetřování Bobova zmizení na něco, co by 

thing at all about his bringing such a packet with him, or naznačovalo, že Bob nějakou obálku či balíček s sebou 

48

delivering it?" přivezl, nebo že by něco někomu předával?" 

There was an unexpectedly long silence on the other end 

of the line, but in the end he only said uncertainly, "Blue 

pictures… what are those?" 

Nastalo nečekaně dlouhé ticho. Pak se z druhého konce 

telefonu nejistě ozvalo: "Co jsou P-snímky?" 

"Pornography." "Asi pornografie, ne?" 

"I see." Another pause. "Please explain a little." "Aha. Ale mluvte dál prosím." 

I said, "If the package reached its destination, then it Pokračoval jsem: "Pokud se balíček dostal na místo 

cannot be that particular package that the men were určení, pak ho ti dva útočníci nehledali, hledali něco 

searching for. So I could stop chasing after innocent blue jiného. V tom případě bych se přestal zabývat nevinnými 

pictures and start looking elsewhere." 

pornografickými snímky a mohl se zaměřit jinam." 

"Ja. I see." He cleared his throat. "I haven't heard of any Odkašlal si. "Ano, rozumím. O žádném takovém balíčku 

such package, but perhaps Arne or the police have done. I nebo obálce jsem neslyšel, nevylučuji ale, že by o něčem 

will ask them. Of course you know it is unlikely that any- mohl vědět Arne nebo policie. Jistě si však uvědomujete, 

one would need to bring pornography secretly into this 

country?" 

že pornografii do Norska nikdo pašovat nemusí." 

"It would have to be special," I said, and left it at that. "Mohly to být nějak mimořádné snímky," poznamenal 

jsem. Tím to skončilo. 

All Tuesday and Wednesday morning I spent in court giv- Celé úterý a středu dopoledne jsem strávil u soudu jako 

ing evidence for the prosecution in an insurance swindle svědek obžaloby ve věci pojišťovacího podvodu, 

involving grievous cruelty to horses, and Wednesday af- spojeného s krutým zacházením s koňmi. Ve středu 

ternoon I sat in the office juggling six jobs at once like odpoledne jsem seděl v kanceláři a řešil současně pět 

some multi-armed Siva. Looking for Bob Sherman's mur- různých věcí, jako eskamotér. Abych se mohl věnovat 

derer had meant advancing myself a week's leave when I vraždě Boba Shermana, musel jsem si zařídit týden 

was too busy to take one, and by seven o'clock when I dovolené a na to jsem měl příliš mnoho práce. Když jsem 

locked up and left, I was wishing he'd got himself bumped v sedm večer kancelář zamykal a odcházel, upřímně jsem 

off at any other time, 

litoval, že Boba Shermana odpravili právě v tu dobu, kdy 

ho odpravili, a ne jindy, jedno kdy. 

I went home on tube and feet, thinking comforting Jel jsem domů metrem a pak jsem šel pěšky. Těšil jsem 

thoughts about a large scotch indoors followed by a stroll se, jak si dám štědrou dávku skotské a potom zajdu do 

round to a local grill for a steak. I shut the street door hospody na rohu ulice na pořádný biftek. Opatrně jsem za 

without letting it bang, put one foot in front of the other sebou zavřel domovní dveře tak, aby nebouchly, po 

up the carpeted stairs, unlocked the door to my own flat schodech krytých kobercem vyšel ke svému bytu, odemkl 

and switched on the lights, and it was at that point that si a rozsvítil. V tu chvíli se věci přestaly odvíjet podle 

the day stopped operating according to schedule. 

mých plánů. 

I heard, felt, maybe assimilated by instinct, a change in Jako by se za mnou něco pohnulo, vycítil jsem to skoro 

the air behind me. Nothing as definite as a noise. More a pudově, žádný zvuk jsem nezaslechl. Spíš jako by se 

current. Undoubtedly a threat. 

pohnul vzduch a signalizoval nebezpečí. 

All those useful dormant jungle reactions came to my Dřív než jsem stačil zareagovat na základě rozumové 

rescue before a thought process based on reason had úvahy, přispěchaly mi velmi příhodně na pomoc prastaré 

time to get off the ground. So I was already whipping pralesní pudy. Když se mne muž s nožem chystal poslat 

round to face the stairs and pushing further through my jedinou ranou na onen svět, už jsem se bleskově otáčel a 

own doorway when the man with the knife did his best to 

send me early to the cemetery. 

proletěl dveřmi. 

He did not have reddish hair, angry yellow eagle eyes or Nebyl zrzavý, neměl vzteklé černožluté oči ani norský 

a Norwegian sweater. He did have rubber gloves, a stocky svetr. Měl gumové rukavice a svalnatou, mohutnou 

muscular body, a lot of determination and a very sharp 

blade. 

postavu, taky měl pevnou vůli a ostrou čepel. 

The stab which had been supposed to stop my heart from Bodná rána, která mi měla zezadu proniknout do srdce, 

the back ripped instead through some decent Irish tweed, mi místo toho rozsekla pěkný irský tvíd, modrou 

through a blue cotton shirt below that, and down half a 

dozen inches of skin on my chest. 

bavlněnou košili a malý kousek kůže na prsou. 

He was surprised and fed up that at first he hadn't suc- Překvapilo ho a znechutilo, že neuspěl na první pokus, 

ceeded, but he'd heard all about try try again. He crowded ale věřil na teorii 'Kdo se nevzdá, vyhraje'. Protlačil se za 

through my door after me with the knife already rising for mnou dveřmi a už zvedal nůž k další ráně. Couval jsem 

another go. I backed through the tiny hall and into the stísněnou halou do obývacího pokoje, netroufal jsem si 

sitting-room, unable to take my eyes off his intentions odvrátit pohled od jeho zbraně, takže jsem se nestačil 

long enough to find any household object to fight him off 

with. 

podívat po něčem, čím bych se mohl bránit. 

He came on with a feint and a slice at my middle regions Další výpad. Tentokrát mířil šikmo na žaludek, takže sako 

and I got another rip in my jacket and a closer look at utržilo další ránu a já měl příležitost podívat se svému 

some narrowed and murderous eyes. 

útočníkovi zblízka do vražedných očí. 

He tried next a sort of lunging jump, the point of the Pak po mně skočil a nožem mířil zdola nahoru. Snažil 

knife coming in fast and upward. I tried to leap away jsem se uhnout, klopýtl jsem přes koberec, padl na záda a 

backwards, tripped on a rug, fell on my back and found rukou zavadil o stojan lampy. Zuřivě jsem se lampy chopil 

my hand hitting the base of the standard lamp. One wild a odrazil nůž v okamžiku, kdy si útočník myslel, že už mě 

clutch and I'd pulled it over, knocking him off his aim just má. Po ráně lampou ztratil rovnováhu, toho jsem rychle 

when he thought he finally had me. The lamp hit him with využil a chytil ho za ruku, ve které držel nůž. V tu chvíli 

a crash, and while he was off balance I got both my hands 

on his knife arm, but it was then that I discovered the 

rock-like muscles. And also, unfortunately, that he was 

more or less ambidexterous. 

jsem zjistil, že má svaly jako z oceli a obě ruce pravé. 

He shifted the knife like lightning from his right hand to Bleskově chytil nůž do levé ruky a já se příští ráně vyhnul 

49

his left and I avoided the resulting stab only by a sort of 

swinging jump over an armchair, using his arm as a lever. 

jen dík tomu, že se mi podařilo přeskočit křeslo. Opřel 

jsem se při skoku o toho chlapa jako o tyč. Nůž zasáhl 

polštář a po místnosti poletovalo peří jako vločky sněhu. 

Hodil jsem po něm krabici na cigarety, ale netrefil jsem 

The blade hit a cushion and feathers floated up like 

snow-flakes. 

se. 

I threw a cigarette box at him and missed, and after that Pak vázu, tou jsem se sice trefil, ale bylo to k ničemu. 

a vase which hit but made no difference. As long as I kept Pokud se mi podaří krýt se za křeslem, bude dobře, ale ke 

the armchair between us he couldn't reach me, but neither 

did he give me much chance of getting past him to 

the still open door to the stairs. 

dveřím a na schody se nedostanu. 

Behind me on a wide shelf stood my portable television. I Za mnou na široké polici stál přenosný televizor. Kdybych 

supposed it might stop him if I threw it at him, but on the ho po něm hodil, možná by ho to vyřadilo, na druhé 

other hand… I stretched out backwards without losing straně ale… Natáhl jsem se dozadu, aniž bych pustil nůž z 

sight of his knife, found the on-off switch, and turned the 

volume up to maximum. 

očí, televizor zapnul a pustil na nejvyšší hlasitost. 

The din when it started took him totally by surprise and Rámus byl tak ohlušující, že mého útočníka zarazil, 

gave me a fractional chance. I pushed the armchair vi- zaskočil. Vteřina šance. Vrazil jsem mu křeslem vší silou 

ciously forward at his knees and he overbalanced, twisting do kolen. Ztratil rovnováhu a padl na zem. Než dopadl, už 

as he tried to get his feet under him. He went down as far se točil tak, aby co nejrychleji byl zase na nohou. Klekl na 

as one knee, partially recovered, and toppled altogether jedno koleno, ale nestačil se vzpamatovat, než jsem do 

when I shoved again with the chair. But it was nothing něj znovu vrazil křeslem. Dlouho jsem s tím nevystačil. 

permanent. He was rolling back to his feet like a cat be- Stáčel jsem křeslo k dalšímu výpadu, ale on už mezitím 

fore I had time to get round the big chair and step on udělal půlkotoul a už byl ve střehu, jako kočka, nestačil 

some of his tender bits. 

jsem zaútočit na jeho citlivá místa. 

Up until that point he had said not a word and now if he Do té chvíle neřekl ani slovo, a pokud by snad něco říkal 

did I wouldn't hear: the television literally vibrated with potom, při tom rámusu bych ho neslyšel. V televizi 

the intense noise of some pop star or other's Special burácela nějaká velepopskupina jako dělostřelba. Jestli 

Spectacular, and if that didn't bring the U.S. cavalry, 

nothing would. 

tohle nepřivolá posily, pomyslel jsem si, tak už nic. 

He came. Looking cross. Ready to blow like a geyser. And Přišel. Tvářil se pohoršeně a vztekle, jen vybuchnout. Ve 

stood there in consternation in my open door. 

dveřích se zastavil jako zkamenělý. 

"Fetch the police," I yelled, but he didn't hear. "Zavolejte policii!" Zaječel jsem na něj, ale nemohl mne 

slyšet. 

I slapped the off-switch. Rychle jsem vypnul televizor. 

"Fetch the police," I yelled again, and my voice bounced "Zavolejte policii," křikl jsem znovu, a tentokrát se můj 

off the walls in the sudden silence. 

hlas rozlehl po místnosti jako zvon. 

The man with the knife turned to see, gave himself fresh Muž s nožem se otočil, aby viděl, co se děje. Přesměroval 

instructions, and went for my friend from downstairs. I did energii a vyjel po mém sousedovi z přízemí. Vrhl jsem se 

a sort of sliding rugger tackle, throwing myself feet first at mu po nohách jako v ragby a podrazil mu je. Zakopl a 

his legs. He stumbled over my shoes and ankles and went upadl na bok. Vší silou jsem kopl a čirou náhodou se mu 

down on his side. I swept one leg in an arc and by sheer trefil do ruky s nožem. Nůž mu z ruky vypadl a odletěl 

good luck kicked him on the wrist. The knife flew out of nejmíň na dva metry, blíž ke mně. Teprve v tu chvíli začal 

his hand at least ten feet, and fell nearer to me than him, 

and only at that point did he think of giving up. 

zvažovat, jestli to nevzdá. 

He scrambled to his feet, looked at me with the first sign Vyhrabal se na nohy, nejistě se na mne podíval a pak se 

of uncertainty, then made up his mind, turned on his heel, rozhodl. Proběhl kolem mého souseda, seskákal po 

crashed past my neighbour and jumped down the stairs in schodech. Bouchly za ním dveře, až to otřáslo celým 

two giant strides. The front door slammed behind him domem, a pak už jsem oknem viděl, jak pádí ulicí ve 

with a force that shook the building, and from the window 

I saw him running like the Olympics under the street 

lamps. 

světle pouličních lamp rychlostí olympionika. 

I looked breathlessly at the mess in my sitting-room and Celý udýchaný jsem se rozhlédl po svém zpustošeném 

at my man from downstairs. 

pokoji a pak na souseda. 

"Thanks," I said. "Děkuju vám," řekl jsem. 

He took a tentative step into the sitting-room. Váhavě vstoupil. 

"You're bleeding," he said. "Krvácíte," řekl. 

"But not dying." "Ale neumírám." 

I picked up the standard lamp. Zdvihl jsem lampu ze země. 

"Was he a burglar?" he asked. "Byl to lupič?" zeptal se. 

"A murderer," I said. "Enter a murderer." "Byl to vrah, vrahoun." 

We looked at each other in what was no doubt profes- Zadívali jsme se jeden na druhého, nepochybně z 

sional curiosity on both sides, because all he said next profesionální zvědavosti. Pak řekl: "Sedněte si, jste v 

was, "Sit down, you're suffering from shock." 

šoku." 

It was advice I'd given pretty often to others, and it Stejnou radu jsem mnohokrát dal mnoha lidem, proto 

made me smile. All the same there was a perceptible jsem se usmál, ale protože se mi skutečně trochu třásla 

tremble somewhere around my knees, so I did as he said. kolena, rady jsem poslechl a sedl si. 

He looked around the room, looked at the knife still lying Rozhlédl se po místnosti a zadíval se na nůž, který ještě 

where it had fallen, and took it all quietly. 

stále ležel tam, kam odletěl. Pomalu ho zdvihl ze země. 

"Shall I carry out your instructions, or were they princi- "Mám poslechnout váš pokyn, nebo jste se předtím jen 

pally a diversion?" 

snažil odpoutat jeho pozornost?" 

"Hm?" "Prosím?" 

"Fetch the police." "Mám zavolat policii?" 

50

"Oh… It can wait a bit." "No… to ještě počká." 

He nodded, considered a moment, and then said, "If Přikývl, chvíli uvažoval a pak se zdvořile zeptal: 

you'll excuse me asking, why was he trying to kill you?" "Promiňte, že se vás ptám, ale proč vás chtěl zabít?" 

"He didn't say." "To mi neřekl." 

My neighbour's name was Stirling. C. V. Stirling, accord- Můj soused se jmenoval Stirling, C. V Stirling, aspoň 

ing to the neat white card beside his bell push. He had podle vizitky na dveřích. Měl prošedivělé, pečlivě za uši 

grey patches neatly brushed back over his ears and nos- sčesané vlasy na spáncích a úzký nos s vyhrnutými 

trils pinched into an expression of distaste for bad smells. nozdrami, jako by mu něco stále páchlo. Měl neobyčejně 

His hands looked excessively clean and well manicured, čisté ruce s pečlivě upravenými nehty a i v současné 

and even in these bizarre circumstances he wore a faint vypjaté situací měl výraz ovládané trpělivosd. Muž zvyklý 

air of exasperated patience. A man used to being the hrát prim, být chytřejší než ostatní, být ve velitelském 

brightest person around, I guessed, with the power to 

make it felt. 

postavení. 

"Did he need to?" "Bylo třeba, aby vás zabil?" 

"It would have been helpful," I said. "Asi by se to hodilo." 

He came a pace nearer. Pokročil blíž. 

"I could do something about that bleeding, if you like." "To krvácení můžu zastavit," řekl, "budete-li si přát." 

I looked down at the front of my shirt, which had Zadíval jsem se na svoji košili, byla víc červená než 

changed colour pretty thoroughly from blue to red. modrá. 

"Could you?" "Mohl byste?" 

"I'm a surgeon," he said. "Ear, nose and throat, actually. "Jsem chirurg," řekl. "Ušní, nosní, krční. Jiné oblasti 

Other areas by arrangement." 

tělesné ošetřuji na zvláštní vyžádání." 

I laughed. "Stitch away, then." Dal jsem se do smíchu. "V tom případě se dejte do šití." 

He nodded, departed downstairs, and returned with a Přikývl a odešel dolů. Vrátil se s pěknou plochou 

neat flat case containing the tools of his trade. He used skříňkou, ve které měl nástroje. Ránu mi spojil svorkami, 

clips, not needles. The slice through my skin was more nešil ji, nebyla hluboká, jen nehezky vypadala a vytrvale 

gory than deep, bleeding away persistently like a shaving krvácela. Když skončil, zbývala z rány jen červená čára 

nick. When he'd finished, it was a thin red line under a 

sticking plaster. 

pod průhlednou náplastí. 

"You were lucky," he said. "Měl jste štěstí," řekl. 

"Yes, I was." "To jistě." 

"Do you do this sort of thing often? Fight for your life, I "Dělále to často? Myslím, jestli často bojujete o holý 

mean." 

život?" 

"Very rarely." "Velmi zřídka." 

"My fee for professional services rendered is a little more "Jako odměnu za prokázanou službu zasloužím delší 

chat." 

rozhovor." 

I smiled wryly. Usmál jsem se. 

"OK. I'm an investigator. I don't know why I was at- "Dobře. Jsem vyšetřovatel. Nevím, proč mne ten člověk 

tacked unless there's someone around who particularly přepadl, jedině snad proto, že si někdo v mém okolí 

does not want to be investigated." 

nepřeje být vyšetřován." 

"Good God." He stared at me curiously. "A private eye? Zvědavě se na mne zadíval. "Jste soukromé očko? Jako 

Philip Marlowe, and all that?" 

Philip Marlowe?" 

"Nothing so fancy. I work in racing, for the Jockey Club. "Nic tak zajímavého. Pracuju v oblasti dostihového 

Looking into small frauds, most of the time." 

sportu, pro Jockey Club, většinou vyšetřuju jen drobné 

podvody." 

"This," he waved at my chest and the knife and the scat- "Toto…" máchl kolem sebe rukou, ukázal na moji ránu, 

tered cushion feathers, "Doesn't look like a small fraud." na nůž, na rozříznutý polštář, "toto na drobný podvod 

nevypadá." 

It didn't. It didn't look, either, even like a severe warning To vskutku ne. Taky to nepatřilo do kategorie 

off. It looked like a ruthless all-out push for a final solu- předběžného varování, ten člověk mne měl vyřídit jednou 

tion. 

pro vždy. 

I changed my clothes and took him round to the grill for Převlékl jsem se a odvedl souseda do hospody na 

the overdue steak. His name was Charles, he said, and we poněkud pozdní stesk. Řekl, že se jmenuje Charles, a 

walked home as friends. When I let myself in upstairs and domů jsme už odcházeli jako přátelé. Když jsem si v 

reviewed the general untidiness it occurred to me that in prvním patře odmykal a zadíval se na obecný nelad v 

the end I had never called in the police. It seemed a little bytě, uvědomil jsem si, že jsem nakonec policii vůbec 

late to bother, so I didn't. 

nezavolal. No co, teď už na to bylo trochu pozdě, tak proč 

se tím otravovat. 

9 9 

I caught the eleven twenty-five to Norway the next 

morning with the knife wrapped in polythene in my 

sponge-bag, or rather the black zipped leather case which 

did that duty. It was a hunter's knife, the sort of double 

sided blade used for skinning and disjointing game. The 

cutting edges had been sharpened like razors and the 

point would have been good as a needle. A professional 

job: no amateur could have produced that result with a 

few passes over a carborundum. 

The handle was of horn of some sort, but workmanlike, 

not tourist-trap stuff. Between handle and blade protruded 

Do Norska jsem odjel následující den před polednem, 

letadlem v jedenáct dvacet pět. Vzal jsem s sebou nůž v 

polyetylenovém sáčku, uložený v malé tašce na mytí. Byl 

to lovecký, dvoubřitý nůž, jaký se používá ke stahování a 

čtvrcení zvěře. Ostří bylo nabroušené jako břitva a hrot 

nože jako jehla. Profesionální broušení, jakého by amatér 

brouskem nikdy nedocílil. 

Rukověť nože byla kostěná, ale neměla charakter nože 

pro turisty, byl to nůž pro odborníka. Na konci rukověti, 

51

a short silver bar for extra leverage with fingers. There 

were no fingerprints on it anywhere, and no blood. 

Punched into the blade near the hilt were the words Norsk 

Stal, 

Its owner hadn't, of course, intended to leave it behind. 

Just one dead body neatly disposed inside its own front 

door, out of sight and undiscovered for a minimum of 

twenty-four hours. 

He hadn't followed me into the house: he'd been there 

before I came, waiting higher up the stairs for me to come 

home. 

At breakfast time I'd knocked on the doors of the other 

three tenants, the one in the basement, the one above 

me, and the one above that, and asked them if they'd 

seen my visitor on the stairs or let him in through the 

front door. I got negatives all round, but as one of them 

said, we were hardly a matey lot, and if the visitor entered 

boldly while one of the tenants was leaving, no one 

would have stopped him. None of them remembered him, 

but the basement man observed that as the laundry van 

had called that day, a stranger could easily have walked in 

with the man who collected and delivered the boxes from 

the hall. 

There had been nothing suspicious or memorable about 

my visitor's appearance. His face was a face: hair brown, 

skin sallow, eyes dark. Age, about thirty. Clothes, dark 

grey trousers, navy close-fitting sweater, neat shirt and 

tie showing at the neck. Entirely the right rig for the 

neighbourhood. Even a little formal. 

B.E.A. landed on time at Fornebu and I took a taxi 

straight out to the racecourse. Nothing much had changed 

in the two and a half weeks I'd been away, not even the 

weather or the runners in the races, and within the first 

half hour I had spotted all the same faces, among them 

Gunnar Holth, Paddy O'Flaherty, Per Bjorn Sandvik, Rolf 

Torp and Lars Baltzersen. Arne greeted me with a beaming 

smile and an invitation to spend as much time with 

Kari and himself as I could. 

I walked around with him for most of the afternoon, 

partly from choice, partly because Baltzersen was busy 

being Chairman. Arne said that whereas he personally was 

pleased to see me, many of the racecourse committee had 

opposed Baltzersen in the matter of bringing me back. 

"Lars told us at the Tuesday committee meeting that you 

were definitely coming today, and that caused quite a 

row. You should have heard it. Lars said that the racecourse 

would be paying your fare and expenses like last 

time, and half of them said it was unjustifiable to spend so 

much." 

He broke off rather suddenly as if he had decided not to 

repeat what had actually been said. 

"I could easily have been persuaded to stay at home," I 

said. 

kde nasedá čepel, byl krátký stříbrný výčnělek jako opora 

pro prsty. Nikde žádné otisky, žádná krev. Na rukověti 

bylo vyraženo Norsk Snil. 

Majitel nůž samozřejmě na podlaze nechat nechtěl. 

Počítal s tím, že za sebou zanechá jen úhlednou mrtvolu, 

těsně za dveřmi bytu, na místě, kde mrtvého nejmíň 

dvacet čtyři hodiny nikdo neobjeví. 

Nesledoval mne předtím, číhal na mne, než jsem přišel, 

nahoře na schodech, nad mým bytem. 

Po snídani jsem zaklepal u bytů ostatních tří sousedů, v 

suterénu, patro a dvě patra nade mnou. Ptal jsem se jich, 

jestli v domě nezahlédli nějakého návštěvníka, nebo jestli 

někoho cizího do domu nepustili. Všude byla odpověď 

záporná, ale jak jeden ze sousedů poznamenal, ani se 

moc neznáme, a pokud někdo cizí zamíříI do domu 

dostatečně sebejistě, kdokoli ho klidně pustit mohl. Nikdo 

si na nikoho nepamatoval, ale soused ze suterénu mi 

připomněl, že tohle ráno přijíždí vůz s prádlem a cizí 

člověk se mohl klidně dostat do domu pří příchodu nebo 

odchodu doručovatele pradla. 

Můj útočník neměl žádné zvláštní znamení, vyznačoval se 

normálním obličejem, měl hnědé vlasy, unavenou plet, 

tmavé oči. Byl asi třicetiletý, oblečený v tmavěmodrých 

kalhotách, tmavěmodrém přiléhavém svetru, pěkné košili. 

Správné oblečení pro naši čtvrť. Skoro až příliš formální. 

Přistáli jsme na letišti Fornebu přesně na čas. Jel jsem 

taxíkem přímo na závodiště. Za třicet dní, které jsem 

strávil doma, se tu mnoho nezměnilo, dokonce ani počasí, 

ani startující koně. Do půl hodiny jsem taky viděl všechny 

známé tváře, Gunnara Holta, Paddyho O'Flahertyho, Pera 

Björna Sandvika, Rolfa Torpa i Larse Baltzersena. Arne 

mne uvítal zářivým úsměvem a projevil přání, abych se 

snažil strávit co nejvíc volného času s ním a Kari. 

Procházel jsem se s Arnem skoro celé odpoledne, dílem 

protože jsem chtěl, dílem vinou toho, že Baltzersen neměl 

čas, musel se věnovat své předsednické funkci. Arne mi 

vyprávěl, že on sám je rád, že jsem přijel, ale že někteří 

funkcionáři byli proti tomu, aby mne Baltzersen znovu 

povolal. 

"Lars během úterní schůze oznámil, že se sem dnes 

vracíš, a vznikla z toho pořádná hádka, škoda, žes u toho 

nebyl. Lars všem řekl, že ti závodiště uhradí cestovní 

výlohy i pobyt, jako posledně, a dobrá polovina 

přítomných byla proti, že to je zbytečné utrácení." 

But by words, I reflected. Not knives. 

Pak se najednou zarazil, jako by se mu nechtělo citovat 

doslova, co vyslechl. 

"Vůbec by mně nevadilo zůstat doma, snadno by mne 

odradili." 

Ano, odradili, ale slovy, ne nožem! 

"Several of the committee said Lars had no right to act "Někteří z nich se ohrazovali, že Lars na takové 

without taking a vote." 

rozhodnutí neměl právo, když se o tom nehlasovalo." 

"And Lars?" "Co na to Lars?" 

Arne shrugged. "He wants Bob Sherman's death ex- Arne pokrčil rameny. "Jde mu o to, aby se objasnila smrt 

plained. Most of them just want to forget." 

Boba Shermana. Ostatní se tou věcí už přestali zabývat." 

"And you?" I asked. "A co ty?" zeptal jsem se. 

He blinked. "Well," he said, "I would give up more easily Zamžikal. "No, já bych to asi vzdal dřív než ty nebo 

than Lars or you. Which is no doubt why," he grinned, Lars." Ušklíbl se. "Proto on je nejspíš předseda a proto jsi 

"Lars is Chairman and you are the chief investigator, and I ty šéf vyšetřování, zatímco já jsem jen řadový 

am only a security officer who lets the racecourse takings zaměstnanec, který by si nechal ukrást závodiště před 

be stolen from under his nose." 

nosem." 

I smiled. "No one blames you." "Nikdo ti nic nevyčítá," řekl jsem s úsměvem. 

"Perhaps they should." "Možná, že by měli." 

I thought in my intolerant way that they definitely Protože nejsem příliš shovívavý, pomyslel jsem si, že by 

should, but I shook my head and changed the subject. mu to věru měli mít za zlé. Potřásl jsem však jen hlavou a 

změnil předmět hovoru. 

"Did Lars tell you all about the attack on Emma Sherman, "Řekl ti Lars o tom útoku na Emmu Shermanovou, a že 

52

and about her losing her baby?" přišla o miminko?" zeptal jsem se. 

"Yes," he said. "Poor girl." "Ano. Chudák ženská." 

There was more lip-service in his voice than genuine re- Řekl to z povinnosti, od srdce to nešlo. Pomyslel jsem si 

gret. I supposed that no one who hadn't seen her as I had však, že nikdo, kdo neviděl opravdovost jejího strádání, 

could properly understand all that she'd suffered, and I nemohl její utrpení pochopit. Věděl jsem dobře, že nebýt 

knew that it was in great part because of Emma that I Emmy, nejspíš bych se do Norska nevracel. Nikdo nemá 

was back in Norway. No one should be allowed to inflict právo tak strašlivě trýznit svého bližního a ujít trestu. To, 

such hurt on another human being, and get away with it. že stejný neznámý zabil Boba a pokusil se oddělat mě, 

The fact that the same agency had murdered Bob and nebylo tak důležité. Zajímavý úkaz. Nejspíš mi šlo o to, 

tried to see me off was in a curious way secondary: it was abych ušetřil utrpení budoucím obětem. Pokud člověk 

possible future victims who had to be saved. If you don't 

dig ground elder out of the flower beds it can strangle the 

garden. 

nevypleje záhon včas, plevel zardousí celou zahradu. 

Rolf Torp was striding about in a bad temper. His horse, Rolf Torp přecházel sem a tam, očividně v mizerné 

he said, had knocked itself that morning and his trainer náladě. Jeho kůň se prý ráno poranil a trenér mu 

had omitted to tell him it couldn't run. He had taken the neohlásil, že zvíře nemůže startovat. Prý se na odpoledne 

afternoon off from his mining office, which he wouldn't zbytečně uvolnil z kanceláře svého podniku, protože si 

have done if he'd known, on account of being indispensa- myslel, že by to na závodišti v jeho nepřítomnosti nešlo, 

ble and nothing constructive ever being achieved in his 

absence. 

prý se bez něho nic důležitého neobejde. 

After he had delivered himself of that little lot he adjusted 

his sights more specifically on me. 

Po tom proslovu se zaměřil na mne. 

"I was against bringing you back. I'll tell you that myself. "Byl jsem proti tomu, abyste se vracel, říkám vám to do 

I told the committee. It is a waste of our money." 

očí, jako jsem to řekl ostatním členům výboru. Zbytečně 

vyhazujeme peníze, pronic zanic." 

His name was on the list Emma had given me of the con- Jeho jméno bylo na seznamu dárců štědrého šeku, který 

tributors to the solidly worthwhile cheque the Norwegian Emma dostala od norských majitelů. Pokud zastával 

owners had sent. If he thought that any available cash názor, že peníze patří živým, měl svoji pravdu. Moje 

should only be spent on the living, perhaps it was a valid 

point of view, but he wasn't paying my expenses out of 

his own private pocket. 

výlohy však z vlastní kapsy neplatil. 

He was a man of less than average height and more than Chlap střední postavy, útočnější než bývá zvykem, býček 

average aggressiveness: a little bull of a man with a large s velkým důležitým černým knírem. Pro ozdobu ho neměl. 

black moustache that was more a statement than an Těžko se mu zavděčit a těžko si ho oblíbit. Myslet uměl, 

adornment. Difficult to please and difficult to like, I 

thought, but sharp of eye and brain as well as tongue. 

oči měl jak ostříž a jazyk jak břitvu. 

His voice boomed as heavily as a bittern in the reed Hlas měl zvučný jako burácející vítr. Anglicky mluvil 

beds, and although his English was as comprehensive as dobře, jako většina vzdělaných Norů, ale člověk měl 

most well-educated Norwegians', he spoke it unlovingly, 

as if he didn't care too much for the taste. 

dojem, že angličtinu rád nemá, chyběl mu cit pro jazyk. 

I said without heat, "As a miner, you'll understand that "Jste těžař," řekl jsem věcně, "jistě chápete, že sondy 

surveys are a legitimate expense even when they don't 

strike ore." 

jsou cenné, i když se v nich neobjeví zlatá žíla." 

He gave me a hard look. "As a miner I understand that I Upřeně se na mne podíval. "Jako těžař vím, že bych 

would not finance a survey to find slime." 

nerad vrtal sondu, abych se dovrtal do hnoje." 

Klonk. One over the head for D. Cleveland. I grinned ap- Tak a mám to. Uznale jsem se usmál a on taky, skoro 

preciatively, and slowly, unwillingly, the corners of his 

mouth twitched. 

proti své vůli. 

I made the most of it. "May I come and see you in your Využil jsem situaci: "Mohl bych za vámi přijít do 

office?" I asked. "Just for a few questions. I might as well kanceláře?" zeptal jsem se. "Měl bych pro vás jen několik 

try my best to earn what you're paying me, now that I'm otázek. Když už tu jsem, když už mne platíte, tak bych si 

here." 

to měl vysloužit." 

"Nothing I can tell you will be of any help," he said, as if "Nevím nic, co by vám pomohlo," řekl. Možná 

believing made it so. 

přesvědčoval sám sebe. 

"Still…" "Stejně…" 

The vestiges of smile disappeared, but finally, grudgingly, Stopa úsměvu vymizela. Nakonec neochotně přikývl. 

he nodded. 

"Very well. Tomorrow afternoon. Four o'clock." And he "Tak tedy dobře, zítra odpoledne, ve čtyři." Dokonce mi 

went so far as to tell me how to find him. 

vyšel vstříc do té míry, že mi vysvětlil, kde ho najdu. 

As he walked away Arne said, "What are you going to ask Když odcházel, zeptal se Arne: "Na co se chceš ptát?" 

him?" 

"Don't know yet. I just want to see his background. You "To ještě nevím. Jen bych rád o něm věděl víc, jaký je a 

can't tell what people are really like if you only meet them co je. Když se s někým setkáš jen tak, na závodišti, 

at the races." 

nepoznáš, co to je za člověka." 

"But," he said, blinking furiously, "why Rolf Torp?" Zuřivě mžikal. "Ale proč chceš za každou cenu právě 

Rolfa Torpa?" 

"Not especially Rolf Torp," I said. "Everyone who knew "Nechci ho za každou cenu, prostě chci všechny, kdo 

Bob Sherman." 

přišli s Bobem Shermanem do styku." 

"David!" He looked staggered. "It will take you months." Zatvářil se vyděšeně. "Davide! To ti bude trvat celé 

měsíce!" 

I shook my head. "Several days, that's all. Bob didn't Zavrtěl jsem hlavou. "Bude mi stačit několik dní, Bob 

know so many people here as all that." 

tolik lidí neznal." 

53

"But he could have been killed by a total stranger. I 

mean, if he saw someone stealing the money and didn't 

know him…" 

"It's possible," I said, and asked him if he had ever heard 

Bob talking about bringing any sort of package from England 

to Norway. 

Arne wrinkled his forehead and darted a compulsive look 

over his shoulder. No one there, of course. 

"Lars mentioned this mysterious package on Tuesday 

night. No one knew anything about it." 

"Ale Boba mohl zabít někdo úplně cizí, tedy jestli Bob 

někoho viděl, jak ty peníze krade, někoho cizího…" 

"To je možné," řekl jsem. Pak jsem se zeptal, jestli neví 

něco o tom, že by Bob přivezl do Norska nějaký balíček 

"What did Lars actually ask?" 

nebo obálku z Anglie. 

Arne se zamračil a ohlédl se přes rameno. Nikdo za ním 

samozřejmě nebyl. 

"Lars se o tom tajemném balíčku zmínil v úterý večer. 

Nikdo o tom nic neví." 

"Nač přesně se Lars ptal?" 

"Just said you wanted to know if anyone had received a "Jen jestli Bob Sherman někomu něco nepřivezl." 

package from Bob Sherman." 

"And no one had?" "A nic?" 

"No one who was there, anyway." "Nikomu z přítomných prý nic nedával." 

"Could you write me a list of those who were there?" "Mohl bys mi napsat seznam lidí, kteří u toho byli?" 

"Yes," he said with surprise. "If you want it. But I can't "Jistě," řekl překvapeně. "Když si to přeješ… nechápu ale, 

see what it could possibly have to do with Bob's death." co to může mít společného s Bobovou smrtí." 

"I'm a great one for collecting useless information," I said "Já neupotřebitelné informace sbírám rád," usmál jsem 

smiling, and Arne gave me a look which said oh yeah, se. Arne se na mne podíval, jako by chtěl říct: "Toho jsem 

plain as plain. 

si všiml." 

The races proceeded the same as before, except that the Dostihový program se odvíjel podobně jako při mé první 

watching crowd were a good deal thinner than on Grand návštěvě, jen diváků bylo podstatně míň, než když se 

National day. The birch trees had dropped most of their běžela Velká národní. Břízy už opadaly a byly o to 

yellow leaves and looked silver, the daylight was colder stříbrnější, byla větší zima a den se krátil. V šedivém 

and greyer than ever, and a sharp wind whipped round odpoledni foukal vítr do všech koutů. Tentokrát jsem na to 

every corner. But this time I had come prepared with a však byl řádně vybavený, měl jsem lyžařskou čepici přes 

skiing cap with ear flaps and only my nose, like everyone 

else's, was turning blue. 

uši, takže mi modral jen nos, jako ostatně všem. 

Gunnar Holth saddled two for the hurdle race, hurrying Gunnar Holt sedlal dva koně pro proutěnky, přebíhal od 

busily from one to the other and juggling both sets of jednoho ke druhému a uspěchaně, leč dovedně 

owners with anxious dexterity. One of his runners was the uspokojoval oba majitele. Jeden z nich, vlastník 

dappled mare with the uncertain temper, whose owner, nespolehlivé, temperamentní klisny, Sven Wangen, byl na 

Sven Wangen, was on Emma's list. Arne confirmed that Emmině seznamu. Arne mi potvrdil, že mladý statný 

the big young man assiduously hopping out of the way chlap, uskakující šikovně stranou, kdykoli klisna vyhodila, 

every time the mare presented her heels was indeed Sven je skutečně Sven Wangen a že pošklebující se bruneta, 

Wangen, and added that the brunette sneering at him 

from a safe distance was his wife. 

stojící v bezpečné vzdálenosti, je Svenova žena. 

The jockey mounted warily and the mare bucked and Žokej šel do sedla velmi obezřetně a klisna vyhazovala a 

kicked every inch to the start. Arne said that like all mean tančila celou cestu ke startu. Arne prohlásil, že klisna je 

bad tempered females she would get her own way in the jako ženská, že je náladová a vyvádí, takže nakonec bude 

end, and went off to invest a little something on the Tote. po jejím. Šel si na ni vsadit u totalizátoru. 

Wise move. She won. Arne beamed and said what did I Udělal dobře. Klisna přišla první. Arne zářil, prý došlo na 

tell you, when she comes here bitching she always wins. jeho slova, každá ženská, když je ve zpupné náladě, prý 

Was she ever docile? I asked, and Arne said sure, but vyhraje. Zeptal jsem se, jestli je někdy taky v mírné 

those were her off days. We watched her being unsaddled náladě, prý ano, řekl Arne, ale pak prý jí to nevychází. 

in the winner's enclosure, with Gunnar Holth and Sven Přihlíželi jsme, jak klisnu odsedlávají v prostoře pro 

Wangen both tangoing smartly out of her way. 

vítěze. Gunnar Holt i Sven Wangen jí obratně, tanečními 

kroky uhýbali z cesty. 

I told Arne I would like to meet Sven Wangen because Řekl jsem Arnemu, že bych se Svenem Wangenem rád 

Bob had ridden a winner for him on that last day. Arne mluvil, protože pro něj tehdy ten poslední den jel Bob 

showed reservations, so I asked him why. 

vítěze. Arne se netvářil nadšeně. Zeptal jsem se tedy 

proč. 

He pursed his mouth. "I don't like him. That's why." Našpulil rty: "Protože ho nemám v lásce, proto." 

"What's wrong with him?" "Co ti na něm vadí?" 

"Too much money," Arne said reprovingly. "He behaves "Má zbytečně moc prachů," řekl Arne pohoršeně. "Chová 

as if everyone ought to go on their knees when they talk se, jako by před ním měl každý padnout na kolena. Sám 

to him. He has done nothing himself. The money was his přitom nic nedokázal, všechny prachy má po otci. Jeho 

father's. His father was a rich man. Too rich." 

otec byl tuze bohatý, až moc." 

"In what way too rich?" "Tak to myslíš, až moc?" 

Arne raised his eyebrows at what evidently seemed to Arne povytáhl obočí, jako by to ode mne byla hloupá 

him a nonsensical question, because from the tone of his otázka, měl jsem pochopit, že považuje příliš velké 

reply it seemed he held great wealth to be morally wrong. bohatství za nemorální. 

"He was a millionaire." "Byl milionář." 

"Don't you have millionaires in Norway?" "Copak v Norsku nemáte milionáře?" 

"Very few. They are not popular." "Máme, ale je jich málo a lidi je nemají rádi." 

I persuaded him, however, to introduce me to the un- Nakonec jsem ho však přemluvil, aby mne neoblíbenému 

popular Sven Wangen, whose father had made a million Svenu Wangenovi, jehož otec vydělal miliony jako rejdař, 

out of ships: and I saw at once why Arne didn't like him. představil. Vzápětí jsem pochopil, proč Arne Svena nemá 

rád. 

Perhaps two inches taller than I, he looked down his nose Byl jen o pár centimetrů větší než já, ale díval se na mne 

as if from a great height: and it was clear that this was no hodně svrchu. Viděl jsem na něm, že jeho nafoukané 

54

accidental mannerism but the manifestation of deep selfimportance. 

Still probably in his twenties, he was bulky to 

the point of fatness and used his weight for throwing 

about. I didn't take to his manner, his small mouth, or his 

unfriendly light amber eyes: nor, in fact, to his wife, who 

looked as if she could beat the difficult mare's temper by a 

couple of lengths. 

Arne introduced me, and Sven Wangen saw no reason at 

all why I should call upon him at any time to ask him 

questions. He had heavy rust-brown hair growing long 

over his ears, and a small flat cap which made his big 

head look bigger. 

I said I understood he was a member of the racecourse 

committee which had asked me to come. 

"Lars Baltzersen asked you," he said brusquely. "I was 

against it. I said so on Tuesday." 

"The sooner I get the questions answered, the sooner I'll 

go home," I said. "But not until." 

He looked at me with intense disfavour. "What do you 

want, then?" 

"Half an hour in your house," I said. "Any time that would 

chování není jen póza, že pramení z opravdového pocitu 

nadřazenosti. O něco se přehoupl přes dvacítku, statný, 

skoro obtloustlý, pan důležitý. Nelíbil se mi, nelíbila se mi 

jeho malá ústa, jeho nevlídné jantarové oči. Nelíbila se mi 

ani jeho žena, nejspíš ještě náladovější a obtížnější než 

jejich klisna. 

Arne mne představil, ale Sven neviděl žádný důvod, proč 

by mne měl přijmout a odpovídat na moje otázky. Měl 

hnědé, nazrzlé vlasy, na nich placatou čepici, pod kterou 

jeho hlava vypadala větší. 

Poznamenal jsem, že pokud se nemýlím, je členem 

dostihového výboru, který mne do Norska pozval. 

"Pozval vás Lars Baltzersen," odsekl. "Já byl proti tomu, 

taky jsem to v úterý všem řekl." 

"Čím dřív získám odpovědi na svoje otázky, tím dřív 

odjedu," namítl jsem. "Dřív ne." 

Zadíval se na mne s nelibostí. "Tak co tedy ode mne 

chcete?" 

"Půl hodiny vašeho času u vás doma, kdykoli se vam to 

suit you except for tomorrow afternoon." 

bude hodit, s výjimkou zítřejšího odpoledne." 

He settled in irritation for Sunday morning. His elegantly Neochotně si se mnou domluvil setkání na nedělní 

thin wife manufactured a yawn and they turned away dopoledne. Jeho módně hubená žena divadelně přikývla. 

without any pretence of politeness. 

Oba manželé se pak od nás odvrátili a odešli. Vůbec se 

nesnažili být zdvořilí. 

"See what I mean?" Arne said. "Je ti to už jasné?" zeptal se Arne. 

"I do indeed. Very unusual, wouldn't you say?" "Je. Zvláštní, že?" 

"Unusual?" "Jak to zvláštní?" 

"The rich don't usually behave like that." "Bohatí lidé se tak většinou nechovají." 

"Do you know so many rich people?" Arne asked with a "To znáš tolik boháčů?" zeptal se Arne skoro ironicky. 

touch of sarcasm. 

"Meet them every day of the week," I said. "They own "Setkávám se s nimi denně. Vlastní totiž dostihové koně." 

racehorses." 

Arne conceded that the rich weren't necessarily all Arne uznal, že všichni majetní nejsou bestie a odešel za 

beastly and went off on some official tasks. I tracked svými povinnostmi. Hledal jsem Paddyho O'Flahertyho a 

down Paddy O'Flaherty and found him with five minutes to zastihl ho na pět minut mezi dvěma dostihy. 

spare between races. 

"Brown envelope of blue pictures?" he repeated. "He "Hnědá obálka s porno obrázky?" opakoval po mně. "V 

never said a dicky bird to me, now, about any blue pic- mý přítomnosti o nějakým porno ani nepinknul." Ušklíbl 

tures." He grinned, and then an uncertain memory floated se. Pak se mu cosi mlhavě vybavilo. "Moment, moment, 

back. "Wait now, I tell a lie. Back in the summer, now, he kecám. Loni v létě mi povídá, že má dobrej kšeft. Vždycky 

told me he had a good little tickle going for him, do you koukal, kde by přišel snadno k prachům, to byl celej on. 

see? Always one for a chance at easy money, so he was. Jo, tenkrát mi jednou ukázal rožek takový obálky, co měl 

And there was this day, he winked at me like, and showed v tašce, a mrk na mě. Že prej bych koukal, kdybych to 

me the corner of an envelope in his overnight bag, and he viděl. Já mu samozřejmě řek, že bych se rád podíval, ale 

said it would make our hair curl, so it would. So then I on prej, že to je zalepený tak, že se to nedá rozlepit. Jo, 

asked him for a look, do you see, but he said it was sealed na to si určitě vzpomínám, teď jo." 

some way so he couldn't steam it. I remember that, sure 

now I do." 

"The last time he came, did he say anything about bring- "Když tu byl naposledy… Neříkal, že by přivezl nějakou 

ing an envelope?" 

obálku?" 

Paddy shook his head. "Like I said. Not a word." Paddy zavrtěl hlavou. "Ne, jak jsem říkal, ani slovo." 

I thought. "Did he come straight to your stable from the Zamyslel jsem se. "Nevíte, jestli přijel do vašich stájí 

airport? Did he arrive on time, for instance?" 

rovnou z letiště? Přijel včas?" 

"I'll tell you something now. No, he didn't." He concen- "Jo, tak v tomhle vám můžu píchnout, přijel pozdě." 

trated. "He was that late I thought he'd missed the flight Soustředil se. "Přijel tak pozdě, že už jsem myslel, že 

and would come in the morning. Then, sure, a taxi rolls up zmeškal letadlo a že přiletí až ráno. No a pak najednou 

and out he hops, large as life. He'd bought a bottle of přijel taxík a z něj se vyvalil Bob. V letadle koupil flašku 

brandy on the plane and there wasn't much left of that, brandy a než jsme se dostali do postele, moc z ní 

now, before we went to bed." 

nezbylo." 

"What did he talk about?" "O čem mluvil?" 

"Bejasus, how do I know, after all this time?" "Páni, jak to mám po takový době vědět?" 

"You must have thought often about that night." "Jistě jste si mnohokrát snažil tu noc vybavit." 

"Well, so I have, then." He sighed at my perseverance, "Jo, to je fakt, to máte pravdu." Povzdechl si nad mou 

but thought some more. "Horses, of course. We talked dotěrností, ale snažil se soustředit. "Jasně že mluvil o 

about horses. I don't remember him saying why he was koních, oba jsme si povídali o koních. Nevzpomínám si, že 

late, or anything like that. And sure now I'd have thought by narazil na to, proč se zpozdil. Když teď na to myslím, 

it was the flight that was late, that was all." 

tak jsem nejspíš věřil, že se zpozdilo letadlo, to je taky 

možný." 

"I'll check," I said. "Ověřím si to." 

"Look now, there was only one thing he said… Late on, "Počkejte… něco přece jen řek… To už bylo hodně pozdě 

55

when we'd maybe had a skinful, he said 'Paddy, I think 

I've been conned.' That's what he said now. 'Paddy I think 

I've been conned.' So I asked him what he meant, but he 

didn't tell me." 

a oba jsme měli upito. Povídá: Paddy, mám dojem, že mě 

podtrhli. Jo, to říkal. Paddy, mám dojem, že mě podtrhli. 

Zeptal jsem se ho, jak to myslí, ale už mi nic jinýho 

nepověděl." 

"How insistently did you ask?" "Snažil jste se to z něho dostat?" 

"Insist..? Bejasus, of course I didn't. Uh… there he was 

putting his finger over his mouth and nodding… he was a 

bit tight, do you see? So I just put my ringer over my 

mouth like him and I nodded just the same. Well now, it 

seemed sensible enough at the time do you see?" 

I did see. It was a miracle Paddy remembered that eve- 

"Jestli jsem se snažil… páni, proč? Ne. Držel prst na puse 

a kejval hlavou… ale jak říkám, měl upito. Tak jsem si 

taky dal prst na pusu, jako on, a taky jsem kejvnul. Tehdy 

se mi to zdálo rozumný, chápete?" 

ning at all. 

Chápal jsem. Byl zázrak, že si Paddy vůbec něco z té noci 

vybavil. 

The afternoon ambled on. Gunnar Holth won the steeple- Odpoledne zvolna plynulo. Gunnaru Holtovi přišel jako 

chase with Per Bjorn Sandvik's Whitefire, which displeased vítěz ve steeplu Whitefire, kůň Pera Björna Sandvika, k 

Rolf Torp, who was second. Per Bjorn, it appeared, had nespokojenosti Rolfa Torpa, jehož kůň přišel druhý. Per 

not come to the meeting: he rarely did on Thursdays, Björn, jak jsem zjistil, na závodišti nebyl, prý ve čtvrtek 

because it showed a bad example to his staff. 

chodí na dostihy jen zřídka, chce jít svým zaměstnancům 

příkladem vstříc. 

It was Lars Baltzersen who told me this, with warm ap- Dozvěděl jsem se to od Larse Baltzersena, který mi to 

proval in his voice. He himself, he said, had to leave his obdivně vyprávěl. Prý sám musí od práce odcházet, 

work only because he was Chairman, and all his employ- protože je předseda, a jeho zaměstnanci pro to mají 

ees understood. As one who had played lifelong truant at pochopení. Tak vysoké nároky na morálku mi připadaly 

the drop of a starter's flag I found such noble standards a skoro tísnivé, když se člověk vyhýbá práci při každém 

bit stifling, but one had to admire them. 

mávnutí startérova praporku. Stejně jsem ho však 

obdivoval. 

Lars and I crossed the track and climbed the tower and Přešel jsem s Larsem dráhu a vystoupal na věž. Díval 

looked down at the pond below. With its surface ruffled by jsem se dolů na rybníček. Vítr čeřil hladinu, takže malá 

the breeze it was far less peaceful than when I'd first seen vodní plocha nevypadala tak pokojně jako při mé poslední 

it and just as brownly muddy as the day it gave up its návštěvě. Bahno bylo ještě rozvířené a kachny i labutě 

dead. The swans and the ducks had gone. 

zmizely. 

"It will freeze soon," Lars said. "And snow will cover the "Brzo začne mrznout," řekl Lars. "Pak bude závodiště 

racecourse for three or four months." 

dobře tři nebo čtyři měsíce pod sněhem." 

"Bob Sherman is being buried today," I said. "In Eng- "Bob Sherman má dnes v Anglii pohřeb," poznamenal 

land." 

jsem. 

He nodded. "We have sent a letter of regret to Mrs Přikývl. "Poslali jsme paní Shermanové kondolenční 

Sherman." 

dopis," řekl. 

"And a cheque," I said, because his name too was on the "Taky šek." Pamatoval jsem si, že jeho jméno bylo na 

list. He made a disclaiming movement with his hands but listině dárců. Mávl rukou, jako by to byla maličkost, ale 

seemed genuinely pleased when I told him how much byl rád, když jsem mu vyprávěl, jak laskavost dárců 

Emma had appreciated their kindness. 

Emmu potěšila. 

"I'm afraid we were all a little annoyed with her while she "Obávám se, že když tady byla, šla nám trochu na nervy, 

was here. She was so persistent. But perhaps it was partly protože byla tak vytrvalá. Ačkoli, možná to bylo i její 

because of her that we asked you to come. Anyway, I am zásluhou, že jsme vás sem vůbec pozvali. V každém 

glad she is not bitter about the way we tried to avoid her případě jsem rád, že se na nás nezlobí za to, jak jsme se 

continual questions. She would have a right to be." jí vyhýbali. Nedivil bych se, kdyby se zlobila." 

"She isn't that sort of person." "Ona není taková." 

He turned his head to look at me. "Do you know her Podíval se na mne. "Znáte se s ní dobře?" zeptal se. 

well?" he asked. 

"Only since all this started." "Poznal jsem ji teprve teď, ve spojitosti s tímhle 

případem." 

"I regret the way we treated her," he said. "I think of it "Je mi líto, že jsme se k ní nechovali Iíp," řekl. "Často na 

often. Giving her money does not buy us off." 

to myslím. To, že jsme jí poslali peníze, nás nevyviňuje." 

I agreed with him and offered no comfort. He looked Tiše jsem s ním souhlasil, ale nesnažil jsem se ho utěšit. 

away down the racecourse and I wondered if it was his Zadíval se dolů, na závodiště, a mne napadlo, jestli mne 

guilty conscience that had driven him to persuade me 

back. 

nepozval jako za pokání. 

After the next race, a long distance flat race, we walked Po dalším dostihu… rovinovém… jsme spolu šli k vážnici. 

across together to the weighing room. 

I said, "You were in the officials' room that day when Bob Zeptal jsem se ho cestou: "Vy jste byl v místnosti 

Sherman poked his head in and could have seen the rozhodčích, když tam Bob Sherman nakoukl a na něco se 

money lying on the floor." 

"That's right," Lars said. 

ptal, na tom jste se přece všichni shodli." 

"Well… what was the question?" 

He was puzzled. "What question?" 

"Everyone's statement to the police was the same. You 

all said 'Bob Sherman came to the door asking some 

question or other'. So… what was the question?" 

"Nepamatujete si… na co se ptal?" 

He looked deeply surprised. "It can't have had anything Překvapeně se na mne podíval. "To přece s jeho 

to do with his disappearance." 

zmizením nemohlo mít nic společného!" 

"What was it?" "Na co se ptal?" 

"I can't remember. Nothing of the slightest importance, I "To si nevzpomínám, nebylo to důležité, o tom vás 

assure you, or of course we would have told the police." ujišťuji, jinak bych to samozřejmě řekl policii." 

56

We rejoined Arne, and Lars asked him if he by any 

chance remembered what Bob had wanted. Arne looked 

just as surprised and said he had no idea, he'd been busy 

anyway and probably hadn't even heard. The racecourse 

manager however knew that he had known once, because 

it was he who had answered. 

"Let me think," he said, frowning. "He came in… not his 

feet, just his head and shoulders. He looked down at the 

money, which was lying in front of him. I remember that 

distinctly. I told the police. But the question… it was nothing." 

Připojili jsme se k Arnemu a Lars se ho zeptal, jestli si on 

náhodou nepamatuje, co vlastně Bob chtěl. Arne se taky 

zatvářil překvapeně a řekl, že nemá tušení, o co šlo, prý 

měl práci a patrně vůbec Boba neslyšel. Až správce 

závodiště věděl, o co šlo, protože prý tehdy Bobovi 

odpověděl. 

"Moment, snažím se vzpomenout…" Zamračil se. "Přišel… 

ne, jen nakoukl, nevešel. Podíval se na ty peníze, ležely 

přímo před ním. To jsem řekl policii. Ale na co se ptal… nic 

zvláštního." 

I shrugged. "Tell me if you ever remember?" Pokrčil jsem rameny. "Kdybyste si vzpomněl, prosím, 

přijďte mi to říct." 

He said he would as if he thought it unlikely, but an hour Slíbil, že přijde, ale povzbudivě se netvářil. Za hodinu 

later he sought me out. 

mne však vyhledal. 

"Bob Sherman asked if Mikkel Sandvik had already gone "Bob Sherman se tehdy přišel zeptat, jestli už Mikkel 

home, and I said I didn't know." 

Sandvik odjel domů. Řekl jsem mu, že nevím." 

"Oh." "Aha." 

He laughed. "Well, we did tell you it was nothing important." 

Zasmál se. "Přece jsem vám říkal, že to nebylo důležité.!" 

"And you were right." I sighed resignedly. "It was just a "Měl jste pravdu," řekl jsem odevzdaně. "Za zeptání ale 

chance." 

člověk nic nedá." 

At the end of the afternoon Lars took me up to his Ke konci odpoledne mne Lars odvedl do své předsednické 

Chairman's room to give me the copies the police had pracovny, aby mi předal kopie spisu, který o případu Boba 

provided of their Bob Sherman file. He stood in front of Shermana shromáždila policie. Stál před velkými kamny, 

the big stove, a neat substantial figure in his heavy dark statný člověk v tmavomodrém obleku a vlněnou čepicí na 

blue overcoat and ear-flapped astrakhan hat, blowing on 

his ringers. 

uši. Dýchal si na zmrzlé ruce. 

"Cold today," he said. "Je tam dnes zima," řekl. 

I thought I probably knew him better than anyone I'd Napadlo mne v tu chvíli, že ho asi z celého Norska znám 

met in Norway, but all the same I said, "May I call to see nejlíp, ale stejně jsem se zeptal: "Mohl bych za vámi přijít 

you in your office?" 

do kanceláře?" 

He'd heard about my appointments and smiled wryly at Věděl, že si domlouvám schůzky se všemi a usmál se 

being included. 

tomu, že jsem ho taky zařadil do souboru. 

"Saturday, if you like. I'll be there until noon." "Přijďte v sobotu, jestli chcete. Budu v práci až do 

dvanácti." 

Declining a pressing invitation from Arne to dine with him Odmítl jsem důrazné Arneho pozvání na večeři s ním a 

and Kari, I ate early at the Grand and went upstairs to do Kari, najedl se brzy, v Grandu, a pak jsem šel do svého 

my homework. 

pokoje, abych se věnoval domácím úkolům. 

The police had been painstaking, but the net result, as Policie si počínala pečlivě a důsledně, ale jak už Lars 

Lars had said, was nil. 

říkal, došla k nulovým výsledkům. 

A long and immensely detailed autopsy report, filled with V dlouhém, podrobném pitevním protokolu se v závěru 

medical terms I only half understood, concluded that the uvádělo, že příčinou smrti bylo těžké poškození mozku, 

deceased had died of three overlapping depressed frac- způsobené úlomky roztříštěné klenby lební. Polovině 

tures of the skull. Unconsciousness would have been im- odborných lékařských výrazů v textu protokolu jsem 

mediate. Death followed a few minutes later: the exact nerozuměl, ale pochopil jsem, že zranění způsobilo 

interval could not be specified. Immersion was subsequent okamžitou ztrátu vědomí a smrt v několika minutách. 

to death. 

Přesnou dobu nebylo možno určit. Do vody už byl hozen 

mrtvý. 

The nylon rope found on the deceased had been unrav- Nylonový provaz, nalezený na zemřelém, byl pečlivě 

elled strand by strand, and an analysis had indicated it to rozmotán a poslán na analýzu, po které bylo možné 

be part of a batch manufactured the previous spring and uzavřít, že se jedná o výrobek z předchozího jara, který 

distributed during the summer to countless shops and byl celé léto v prodeji v nespočetných obchodech v Oslo a 

ships' chandlers throughout greater Oslo. 

v okolí. 

The nylon rope found embedded in a concrete block in Nylonový provaz upevněný ke kvádru v Ovrevollském 

the Ovrevoll pond was of identical composition. 

rybníku měl stejné složení. 

The cement block itself was a sort of sandbag in wide- Betonový kvádr byl taky zcela běžný stavební typ, 

spread use for sea-walling. The type in the pond was very využívaný na hrázích. Žádnému ze stavbařů v dostupné 

common, and none of the contractors currently using it vzdálenosti nechyběl. Pisatel záznamu v závěru 

could remember having one stolen. The writer of the re- poznamenal sám za sebe, že žádný stavitel nemá takové 

port added his own personal opinion that no contractor 

would ever miss one single bag out of hundreds. 

The properties of the bag were such that its ingredients 

were crumbly when dry, but solidified like rock under water. 

The nylon rope had been tied tightly round the cement 

bag while it had still been dry. 

kvádry spočítané, má-li jich celé stovky. 

Extensive enquiries had dug up no one who had heard or Ani po rozsáhlém vyptávání se nenašel nikdo, kdo by si 

seen any activity round the pond on either the night of the povšiml nějaké neobvyklé činnosti kolem rybníčku, a to 

deceased's disappearance or the night he had been re- jak v noci po Bobově zmizení, tak v noci před 

moved from the water. The night-watchman had proved a prohledáváním dna nádrže. Noční hlídač nevěděl nic. Mezi 

dead loss. There were lists of everything they had found listinami byly i seznamy všech věcí, které policie našla v 

in Bob Sherman's pockets and in his over-night bag. kapsách Bobova oblečení a v jeho cestovní tašce. Kusy 

57

Clothes, watch, keys were all as they should be: it was 

papers I was interested in, and they, after a month sub- 

merged, were in a pretty pulpy state. 

Passport and air ticket had been identified. Currency 

notes had been nearly all British: total value fifteen 

pounds sterling. There had been no Norwegian money to 

speak of, and certainly not five canvas bags of it. The report 

made no mention of any papers or ruins of papers 

being found in the overnight bag. Nor of photographs: and 

photographic paper fared better than most under water. 

I read everything through twice and drew no conclusions 

which the police hadn't. Bob Sherman had had his head 

bashed in, and later he'd been roped to a cement bag and 

dumped in the pond. By person or persons unknown. 

By person or persons who were doing their damndest, 

also, to remain unknown. 

I lifted the polythene-wrapped knife from my sponge 

case and propped it against the reading lamp, and immediately 

the slice down my chest took up throbbing where it 

had left off that morning. Why was it, I wondered irritably, 

that cuts only throbbed at night? 

It was as well though to have that to remind me not to 

walk trustingly into hotel rooms or hail the first taxi that 

offered. Business had been meant in London, and I saw 

no safety in Oslo. 

I smiled ruefully to myself. I was getting as bad as Arne 

at looking over my shoulder. 

But there could be a lot more knives where that one 

came from. 

šatstva, hodinky, klíče, všechno v pořádku. Mně však šlo o 

listiny, a ty byly po měsíční koupeli ve špatném stavu, 

celé rozmočené. 

Pas a letenku bylo možné identifikovat, stejně peníze, 

většinou v britských librách. Celkem patnáct liber. Skoro 

žádné norské peníze. Pět pytlů peněz - kde nic, tu nic. V 

protokolech nebyla ani zmínka o nějakých listinách nebo 

zbytcích listin v cestovní tašce, ani o fotografiích, přestože 

fotografický papír je odolnější vůči vodě než jiné druhy 

papíru. 

Všechno jsem si pročetl dvakrát, ale nevybral jsem si z 

toho o nic víc než policie. Bobu Shermanovi někdo rozbil 

lebku, pak ho svázal, připoutal k betonovému kvádru a 

hodil do rybníka. Pachatel nebo pachatelé neznámí. 

Pachatel či pachatelé věru dělali co mohli, aby 

neznámými zůstali. 

Vyndal jsem z tašky s toaletními potřebanů polyetylenový 

sáček s nožem a opřel ho o stolní lampu. Malá řezná rána 

na prsou mě v tu chvíli začala bolet stejně jako ráno. Čím 

to, pomyslel jsem si rozladěně, že rány bolí vždy v noci? 

No co, bylo to aspoň varování, připomínka, že je lepší 

nevcházet do hotelových pokojů příliš bezstarostně a 

nenastupovat do prvního taxíku, který se namane. Ti v 

Londýně to mysleli vážně, a vážně to budou brát i v Oslo. 

Trpce jsem se usmál. Už budu jako Arne, budu se věčně 

ohlížet přes rameno. 

Jisté je, že ti, kteří měli tenhle nůž, mají nožů víc. 

10 10 

In the morning I took the knife along to the police and 

told them how I'd come by it. The man in charge of the 

case, the same policeman who had been overseeing the 

dragging of the pond, looked at me in a sort of startled 

dismay. 

"We will try to trace it, as you ask. But this knife is not 

rare. There are many knives of this kind. In English those 

words Norsk Stal on the blade merely mean Norwegian 

steel." 

His name was Lund. His air that of long-term policemen 

everywhere: cautious, watchful, friendly with reservations. 

It seemed to me that many policemen were only completely 

at ease with criminals, and certainly the expolicemen 

who worked for the investigation branch of the 

Jockey Club always spoke of petty crooks more affectionately 

than of the general public. 

Dedicated to catching them, policemen also admired 

criminals. They spoke the same language, used the same 

jargon. I knew from observation that if a crook and a detective 

who didn't know each other turned up at the same 

social gathering, they would unerringly seek each other 

out. Unless one of them happened to be chasing the other 

at that moment, they would get on well together, a fact 

which explained the apparently extraordinary shared holi- 

days which occasionally scandalised the press. 

Lund treated me with scrupulous fairness as a temporary 

colleague. I thanked him warmly for letting me use his 

files, and he offered help if I should need it. 

Ráno jsem nůž odnesl na policii a vypověděl, jak jsem k 

němu přišel. Policista, který měl případ na starosti (týž, 

který dohlížel na prohledávání rybníka), se na mne 

polekaně podíval. Vyvedl jsem ho z míry. 

"Pokusíme se zjistit, odkud je, když si to přejete, ale 

musím vás upozornit, že to je celkem běžný nůž, takových 

podobných je hodně. To na něm vyražené, Norsk Stdl 

znamená anglicky norská ocel." 

Policista se jmenoval Lund. Choval se jako všichni 

policisté, kteří už slouží dlouho: pozorný, opatrný, ve 

střehu, se zdvořílým odstupem. Zjistil jsem, že se policisté 

chovají přirozeně a uvolněně jen ve společnosti 

kriminálníků. Jeden náš zaměstnanec, pracovník Jockey 

Clubu, bývalý policista, určitě mluvil o drobných 

podvodníčcích s větší shovívavostí a laskavostí, než když 

hovořil o poctivých občanech. Byli mu bližší. 

Policisté honí zločince důsledně a obětavě, ale taky k nim 

chovají určitý obdiv. Mluví stejným jazykem. Věděl jsem 

ze zkušenosti, že setká-li se detektiv s recidivistou ve 

společnosti, okamžitě k sobě tíhnou, i když se předtím 

nikdy nesetkali. Pokud jeden z nich právě druhého 

nesleduje, vycházejí spolu skvěle. To nejspíš vysvětluje 

společné dovolené rukou zákona s padouchy, úkaz, který 

veřejnost rozhořčeně čas od času odsuzuje. 

Lund se ke mně choval zcela otevřeně a rovně, jako k 

dočasnému kolegovi. Upřímně jsem mu poděkoval za to, 

že mi dal k dispozici svou dokumentaci, a on mne 

ubezpečil, že je mi plně k dispozici, kdybych něco 

potřeboval. 

I said at once that I needed a car with a driver I could Bez zaváhání jsem si řekl o auto s důvěryhodným 

trust, and could he recommend one. 

řidičem. Doporučil mi jméno. 

He looked at the knife lying on his desk. Zadíval se na nůž, ležící na psacím stole. 

"I cannot lend you a police car." He thought it over, then "Policejní vůz vám půjčit nemůžu." Zamyslel se, pak sáhl 

picked up a telephone, gave some Norwegian instructions, po telefonu, chvíli mluvil norsky, zavěsil a na něco čekal. 

put down the receiver, and waited. 

"I will ask my brother to drive you," he said. "He is an "Požádám bratra, jestli by s vámi nejezdil, je spisovatel, 

author. His books make little money. He will be pleased to ale psaním moc nevydělá. Bude-li mít šanci přivydělat si 

earn some for driving, because he likes driving." 

jako řidič, bude rád, protože rád šoféruje." 

58

The telephone buzzed and Lund evidently put forward his 

proposition. I gathered that it met with the author's approval 

because Lund asked when I would like him to start. 

Zazvonil telefon a Lund zřejmě vyslovil svůj návrh. 

Pochopil jsem, že pan spisovatel nabídku přijal, protože se 

mne Lund vzápětí zeptal, kdy chci, aby řidič nastoupil. 

"Now," I said. "I'd like him to collect me here." "Teď hned, prosím řekněte mu, aby mne tady vyzvedl." 

Lund nodded, put down the receiver, and said: "He will 

be here in half an hour. You will find him helpful. He 

speaks English very well. He worked once in England." 

I spent the half hour looking through mug-shots, but my 

London assailant was nowhere to be seen. 

Lund přikývl, zavěsil a oznámil mi, že jeho bratr přijede 

za půl hodiny. "Bude vám užitečný, mluví velmi dobře 

anglicky, kdysi v Anglii pracoval." 

Příští půlhodinu jsem si prohlížel snímky norských 

násilníků v kartotéce, ale toho svého z Londýna jsem tam 

nenašel. 

Lund's brother Erik was a bonus in every way. Lundův bratr Erik byl dar z nebes po všech stránkách. 

He met me in the front hall with a vague distracted grin 

as if he had been waiting for someone else. A tallish man 

of about fifty-five, he had sparse untidy blond hair, a 

shapeless old sports jacket, and an air of being totally 

disorganised : and he drove, I soon discovered, as if other 

cars were invisible. 

He waved me from the police building to a small-sized 

cream Volvo waiting at the kerb. Dents and scratches of 

varying rust vintages bore witness to long and sturdy service, 

and the boot was held shut by string. Upon opening 

the passenger-side door I found that most of the interior 

was already occupied by a very large Great Dane. 

"Lie down, Odin," Erik said hopefully, but the huge dog 

understood no English, remained on his feet, and slob- 

bered gently down my neck. 

"Where first?" Erik asked. His English, as his brother had 

said, was splendid. He settled himself in the driver's seat 

and looked at me expectantly. 

Čekal na mne dole v hale s nejistým úsměvem, jako by 

čekal někoho jiného. Vyšší, asi pětapadesátiletý člověk s 

prořídlými, pocuchanými světlými vlasy v beztvarém, 

ošumělém sportovním saku. Vypadal trochu zmateně, a 

když mne pak vezl, zdálo se mi, jako by ostatní účastníky 

provozu nebral vůbec na vědomí. 

Odvedl mne od policejní stanice k malému světlému 

volvu, zaparkovanému u chodníku. Různé šrámy, rezavý, 

promáčklý plech a rezavé skvrny svědčily o dlouholeté 

věrné službě. Víko kufru bylo přivázané provázkem. Když 

jsem otevřel dvířka vozu, zjistil jsem, že větší část 

vnitřního prostoru zabírá velká doga. 

"Lehnout, Odine," zavelel Erik, ale pes anglicky neuměl, 

zůstal stát a slintal mi jemně za krk. 

"Tak kam to bude?" zeptal se Erik. Anglicky uměl 

skutečně velmi dobře. Sedl si za volant a vyčkávavě se na 

mne zadíval. 

"What did your brother tell you?" I asked. "Co vám bratr řekl?" 

"To drive you around and if possible make sure no one "Že vás mám vozit a dát pozor, aby vás nikdo neoddělal." 

bumps you off." 

He said it as casually as if he'd been entrusted to see me Řekl to s takovou lehkostí, jako kdyby měl za úkol dovézt 

on to the right train. 

mne včas na vlak. 

"What are you good at?" I said curiously. "V čem se nejlíp vyznáte?" zeptal jsem se zvědavě. 

"Driving, boxing and telling tales out of school." "V autech, boxu a vymýšlení historek." 

He had a long face, deeply lined round the eyes, Měl protáhlý obličej, hluboké vrásky kolem očí, jemnější 

smoother round mouth and chin: evidence of a nature kolem úst. Takové vrásky mívají lidé, kteří se častěji smějí 

more at home with a laugh than a scowl. In the course of než mračí. V průběhu několika dalších dní jsem poznal, že 

the next few days I learnt that if it hadn't been for his kdyby neměl takový smysl pro humor, pro absurdnost, byl 

highly developed sense of the ludicrous, he would have by z něj nejspíš hluboce věřící komunista. Měl vyhraněné, 

been a dedicated communist. As it was he held good radi- výrazně levicové názory, ale současně si zoufal nad 

cal left wing views, but found himself in constant despair bezúsměvností těch, kdo tyhle názory sdílejí. V mládí psal 

over the humour-lessness of his fellow travellers. He had jako novinář drby pro noviny, sem patřily i dva roky jeho 

worked on the gossip pages of newspapers throughout his působení na Fleet Street. O lidech, za kterými mne vozil, 

youth, and had spent two years in Fleet Street, and he jsem se od něho dozvěděl víc, než bych sám dokázal 

told me more about the people he was driving me to visit 

than I would have dug out in six weeks. 

vyšťourat za šest týdnů. 

"Per Bjorn Sandvik?" he repeated, when I told him our "Per Björn Sandvik?" opakoval po mně, když jsem mu 

first destination. "The upright man of the oil fields?" řekl, kam mám namířeno nejdřív. "Ten počestný naftař?" 

"I guess so," I said. "Asi to bude on." 

He took off into the traffic without waiting for a gap. I Vjel do proudu vozů, aniž by čekal, až se mezi nimi 

opened my mouth and shut it again: after all, if his objeví mezera. Otevřel jsem ústa a zase je zavřel. Jestli 

brother was trusting him to keep me alive, the least I jeho bratr věří, že mě udrží při životě, nebudu se mu do 

could do was let him get on with it. We swung round some toho plést. Dvakrát zahnul za roh po dvou kolech, až 

hair-raising corners on two wheels but pulled up un- člověku vstávaly vlasy na hlavě, ale před vchod do Norsk 

scathed outside the main offices of Norsk Oil Imports Ltd. Oil Imports Ltd. mne dovezl bez úrazu. Doga si olizovala 

The Great Dane licked his great chops and looked totally 

unmoved. 

obrovské kýty a tvářila se zcela nezúčastněně. 

"There you are," Erik said, pointing to an imposing dou- "Tak jsme tady," řekl Erik a ukázal na impozantní 

ble door entrance into a courtyard. "Through there, turn dvoukřídlé dveře do nádvoří. "Tamhle tudy, pak doleva a 

left, big entrance with pillars." 

do hlavního vchodu, jak jsou ty pilíře." 

"You know it?" "Vy to tu znáte?" 

He nodded. "I know most places in Oslo. And most peo- Přikývl. "Znám v Oslo většinu podniků a skoro všechny 

ple." 

lidi." 

And he told me about his years on the newspapers. Pak mi vyprávěl o svém novinářském období. 

"Tell me about Per Bjorn, then." "Povězte mi něco o muži jménem Per Björn Sandvik." 

He smiled. Usmál se. 

"He is stuffy, righteous, and has given himself to big "Je škrobený, okázale spravedlivý, a plně se oddal 

business. During the war he wasn't like that at all. When velkopodnikání. Za války byl úplně jiný. Když jsme ještě 

we were all young, he was a great fighter against the Na- všichni byli mladí, bojoval v podzemním hnutí proti 

zis, a great planner and saboteur. But the years go by and nacistům, byl vynikající stratég a sabotér. Jenže od té 

59

he has solidified into a dull lump, like the living core of a 

volcano pouring out and dying to dry grey pummice." 

doby uběhly roky a on jako by zdřevěněl nebo zkameněl, 

jako když vyhasne sopka a zbude jen studená ztvrdlá láva 

a popel." 

"He must have some fire left," I objected. "To be the "Kousek ohně v něm zůstat musel, jinak by nemohl být v 

head of an oil company." 

čele tak velké společnosti." 

He blew down his nostrils in amusement. Pobaveně si odfrkl. 

"All the oil companies in Norway are tied hand and foot "Všechny naftařské společnosti v celém Norsku jsou 

by government regulations, which is as it should be. There svázané na dvacet uzlů vládními vyhláškami, což je taky 

is no room for private speculation. Per Bjorn can only správné. Spekulace nepřicházejí v úvahu. Per Björn může 

make decisions within a small area. For anything above manévrovat jen ve velmi malém prostoru, pokud jde o 

ordering new ashtrays he has to have permission from the rozhodování. Ať jde o jakoukoli hloupost, musí žádat o 

government." 

povolení vládu. Samostatně může kupovat leda tak 

popelníčky." 

"You approve of that?" "S tím vy souhlasíte, že?" 

"Naturally." "Samozřejmě." 

"What do you know about his family?" I asked. "Co víte o jeho rodině?" zeptal jsem se. 

His eyes glimmered. "He married a thoroughly boring Zajiskřilo mu v očích. "Vzal si velice nudnou a 

plain girl called Ragnhild whose dad just happened at that nezajímavou slečnu jménem Ragnhild. Tatínek té slečny 

time to be the head man in Norsk Oil Imports." 

byl náhodou právě tehdy šéfem Norsk Oil." 

I grinned and climbed out of the car, and told him I Ušklíbl jsem se a vystoupil z vozu. Erikovi jsem řekl, že 

would be half an hour at least. 

se vrátím nejdřív za půl hodiny. 

"I brought a book," he said equably, and pulled a tat- "Mám s sebou knížku," řekl dobromyslně a vytáhl z kapsy 

tered paperback of The Golden Notebook out of his jacket 

pocket. 

saka anglický paperback. 

The courtyard, tidily paved, had a stone-edged bed of Nádvoří bylo pěkně vydlážděné, se zvadlými, promrzlými 

frostbitten flowers in the centre and distinguished pale kytkami v cihlové ohrádce ve středu dvora, obklopeného 

yellow buildings all round the edge. The main entrance to důstojnými světle žlutými budovami. Hlavní vchod vlevo 

the left was imposing, and opposite, to the right, stood a byl vskutku impozantní, vedlejší vchod vpravo byl 

similar entrance on a much smaller scale. The wall facing podobný, ale výrazně skromnější. V čelní frontě budovy 

the entrance from the street was pierced with tall windows byla vysoká okna s ozdobnými okenicemi. Celý komplex i 

and decorated with shutters, and the whole opulent little s draze působícím nádvořím připomínal spíš vznešené 

square looked more like a stately home than an oil company's 

office. 

soukromé sídlo než budovu průmyslové společnosti. 

It was, I found, both. Zjistil jsem, že budova slouží oběma účelům. 

Per Bjorn's secretary fielded me from the main entrance, Sekretářka Pera Björna Sandvika mne od vchodu dovedla 

shovelled me up one flight of carpeted stairs and into his po kobercem pokrytém schodišti do prvního patra, do 

office, told me Mr Sandvik was still at a meeting but would Perovy kanceláře. Řekla mi, že Per Björn Sandvik je ještě 

not be long, and went away. 

na schůzi, ale že se tam už dlouho nezdrží. Pak mne 

opustila. 

Although the building was old the head man's room was Dům byl sice starý, ale kancelář pana šéfa byla moderní, 

modern, functional, and highly Scandinavian, with thickly funkční a velmi skandinávská, s dvojitými okny do 

double-glazed windows looking down into the courtyard. nádvoří. Na zdi viselo jednoduché schéma skalního útvaru 

On the wall hung a simple chart of a rock formation with s vyznačením jednotlivých vrstev označených jako 

layers labelled impermeable, source, permeable and res- nepropustná, zdrojová, propustná a tak podobně, a s 

ervoir, a list saying things like spudded Oct. 71, plugged údaji typu odkryto říj 71 či utěsněno a opuštěno led 72. 

and abandoned Jan. 72, and three brightly coloured maps Na zdi byly taky tři výrazně barevné mapy Severního 

of the North Sea, each of them showing a different aspect 

of the oil drilling operations going on there. 

moře s různými pohledy na vrtné plošiny. 

In each map the sea area was subdivided along lines of Na všečh mapách byla příslušná mořská oblast rozdělená 

latitude and longitude into small squares which were la- na čtverečky podle poledníků a rovnoběžek a ve 

belled 'Shell', 'Esso', 'Conoco', and so on, but although I čtverečcích byly nálepky s nápisy Shell, Esso, Conoco a 

looked carefully I could see none marked Norsk Oil Im- tak dále. Ať jsem koukal jak chtěl, čtvereček s nápisem 

ports. 

Norsk Oil jsem nenasel. 

The door opened behind me and Per Bjorn Sandvik came Dveře za mnou se otevřely. Vstoupil Per Björn Sandvik, 

in, as pleasant and easy as ever and giving every impres- příjemný, neformální. Vzbuzoval dojem, že se na vrchol 

sion of having got to the top without pushing. 

dostal bez námahy a bez loktů. 

"David," he said in his high clear diction, "sorry to keep "Davide! Omlouvám se za zpoždění," řekl svou příjemnou 

you waiting." 

angličtinou. 

"Just looking at your maps," I said. "Prohlížím si vaše mapy." 

He nodded, crossing to join me. "We're drilling there… Přikývl a přešel ke mně. "Máme vrty tady… a tady." 

and there." He pointed to two areas which bore an entirely Ukázal na dvě políčka, kde byla jména jiných společností. 

different name. I commented on it, and he explained. Zmínil jsem se o tom a on mi podal vysvětlení. 

"We are part of a consortium. There are no private oil "Patříme do konzorcia, soukromé naftařské společnosti v 

companies in Norway." 

Norsku neexistují:" 

"What did Norsk Oil Imports do before anyone discovered "Čím se zabývala Norsk Oil, než se našla nafta v 

oil under the North Sea?" 

Severním moři?" 

"Imported oil, of course." "Dováželi jsme naftu, samozřejmě." 

"Of course." "Jasně." 

I smiled and sat down in the square armchair he indicated. 

Usmál jsem se a sedl si do nabídnutého křesla. 

"Fire away," he said, "with the questions." "Tak spusťte," řekl. "Ptejte se." 

"Did Bob Sherman bring you any papers or photographs "Nepřivezl vám Bob Sherman z Anglie žádné doklady 

60

from England?" nebo obrázky?" 

He shook his head. "No. Lars asked us this on Tuesday. 

Sherman did not bring any papers for anyone." He 

stretched out a hand towards his desk intercom. "Would 

you like some coffee?" 

Potřásl hlavou. "Ne. Lars už se nás na to ptal v úterý. 

Sherman žádné papíry nikomu nepřivezl." Natáhl se přes 

psací stůl k telefonu. "Nechcete kávu?" zeptal se. 

"Very much." "Rád." 

He nodded and asked his secretary to arrange it. Přikývl a požádal sekretářku, aby to zařídila. 

"All the same," I said, "He probably did bring a package "No nic," pokračoval jsem. "Něco s sebou určitě přivezl a 

of some sort with him, and he probably did pass it on. If patrně to někomu předal. Pokud by někdo přiznal, že to 

anyone would admit to having received it we might be 

able to take it out of consideration altogether." 

od něho převzal, mohli bychom se tím přestat zabývat." 

He stared vaguely at his desk. Díval se nepřítomně před sebe. 

"For instance," I said, "if what he brought was straight "Totiž… jestli opravdu přivezl pornografii, věděli bychom, 

pornography, it probably had nothing to do with his 

death." 

že to s jeho smrtí nijak nesouvisí." 

He looked up. "I see," he said. Vzhlédl. "Rozumím," řekl. 

"And because no one has said they received it, you think "Protože se k tomu nikdo nepřiznal, domníváte se, že o 

it did not contain pornography?" 

pornografii nešlo." 

"I don't know what it contained," I said. "I wish I did." "Nevím, co dovezl, ale moc rád bych to věděl." 

The coffee arrived and he poured it carefully into dark Přinesli kávu a nalili nám ji do hrubých kameninových 

brown crusty mugs. 

hrníčků. 

"Have you discarded the idea that Bob Sherman was "Tu teorii, že Boba Shermana zabil ten, kdo ukradl 

killed by whoever stole the money?" 

peníze, jste už nadobro opustil?" 

"It's in abeyance," I said, refusing the offered cream and "Mám ji v rezervě." Odmítl jsem mléko a cukr do kávy. 

sugar. "Could you give me your impression of Bob "Mohl byste mi říct, jaký na vás Bob Sherman dělal dojem 

Sherman as a man?" 

jako člověk?" 

He bunched his lips assessingly. Zamyšleně našpulil rty. 

"Not over-intelligent," he said. "Honest, but easily influ- "Nadprůměrně inteligentní nebyl. Poctivý, ale snadno se 

enced. A good rider, of course. He always rode well for nechal ovlivnit. Dobrý jezdec, samozřejmě. Pro mne vždy 

me." 

zajel dobře." 

"I gather Rolf Torp thought he rode a bad race for him "Od Rolfa Torpa jsem vyslechl, že pro něho ten poslední 

that last day." 

den moc slavně nejel." 

Sandvik delicately shrugged. "Rolf is sometimes hard to Sandvik mírně pokrčil rameny. "Rolfovi je někdy těžko 

please." 

vyhovět." 

We drank the coffee and talked about Bob, and after a Pili jsme kávu a povídali si o Bobovi. Po chvíli jsem se 

while I said I would like very much to meet Per Bjorn's zmínil, že bych se velmi rád setkal se synem Pera Björna 

son Mikkel. 

Sandvika, s Mikkelem. 

He frowned. "To ask him questions?" Zamračil se. "Chcete se ho vyptávat?" 

"Well… some. He knew Bob comparatively well, and he's "No… trochu ano. Znal Boba přece jen trochu líp a je to 

the one good contact I've not yet met." 

jediný Bobův známý, se kterým jsem ještě nemluvil." 

He didn't like it. Nelíbilo se mu to. 

"I can't stop you, of course. Or at least, I won't. But he "Těžko vám v tom můžu bránit, tedy nebudu vám v tom 

has been very upset by the whole affair, first by thinking bránit. Mikkel z toho všeho byl hodně rozrušený. Nejdřív 

his friend was a thief, and now more since he knows he si myslel, že se z jeho přítele vyklubal zloděj, a teď je 

was murdered." 

teprve otřesený, když ví, že ho někdo zavraždil." 

"I'll try not to worry him too much. I've read his short "Budu se snažit, abych ho moc nerozrušil. Četl jsem jeho 

statement to the police. I don't expect to do much more výpověď na policii a chtěl bych s ním mluvit o stejných 

than cover the same ground." 

věcech." 

"Then why bother him at all?" "K čemu vám to bude, když už jste to četl?" 

After a pause to consider it, I said, "I think I need to see Chvíli jsem přemýšlel a pak jsem řekl: "Rád bych se s 

him, to get the picture of Bob's visits complete." 

ním sešel, chtěl bych si o Bobových cestách do Norska 

utvořit ucelený obraz." 

He slowly sucked his lower lip but finally made no more Špulil rty, ale už nic nenamítal. 

objections. 

"He's at boarding school now," he said. "But he'll be "Je teď v internátní škole," řekl. "Zítra odpoledne by ale 

home here for the afternoon tomorrow. If you come at 

three, he'll be here." 

měl být doma, ve tři byste ho tu zastihl." 

"Here… in your office?" "Tady? Ve vaší kanceláři?" 

He shook his head. "In my house. The other side of the Zavrtěl hlavou. "Ne, v našem bytě na druhé straně 

courtyard." 

nádvoří." 

I stood up to go and thanked him for his time. Vstal jsem k odchodu a poděkoval mu za to, že si na mne 

udělal čas. 

"I haven't been of much use," he said. "We've given you "Moc jsem vám nepomohl," řekl. "Svěřili jsme vám věru 

a pretty hopeless job." 

nevděčný, skoro neřešitelný úkol." 

"Oh well…" I said, and told myself that things sometimes "Což o to…" Pomyslel jsem si, že se někdy věci poddají, 

broke if one hammered on long enough. "I'll do my best když do nich člověk vytrvale buší. "Budu dělat co můžu, 

to earn your money." 

abych si zasloužil, co jste do mne investovali." 

He saw me to the top of the stairs and shook hands. Doprovodil mne ke schodům a podal mi ruku. 

"Let me know if there's anything I can do." "Dejte mi vědět, kdybych vám mohl být nějak 

"I will," I said. "And thank you." 

prospěšný," řekl. 

"Dám vám vědět… a děkuju." 

I walked down the quiet stairs to the large empty hall. Sešel jsem po tichém schodišti do rozlehlé, prázdné haly. 

61

The only sounds of life seemed to come from behind a 

door at the back of the hall, so I walked over and opened 

it. 

It led, I found, straight into the next door building, one 

dedicated not to front offices but to getting the paper 

work done. Even there however things were going at a 

gentle pace without any feeling of pressure, and in the 

doorways of the row of small offices stretching away from 

me stood relaxed people in sweaters drinking coffee and 

smoking and generally giving no impression that commer- 

cial life was rushing by. 

I retreated through the hall, through the courtyard, and 

back to Erik Lund. He withdrew his eyes from his Golden 

Notes as I climbed into his car and appeared to be won- 

dering who I was. 

Jediné zvuky ke mně doléhaly od dveří na konci haly. Šel 

jsem k nim a otevřel je. 

Dveře vedly do sousední budovy, kde už nebyly 

reprezentační místnosti, ale skutečné, pracovní kanceláře. 

I v těch však plynul život klidným, nenásilným tempem. 

Viděl jsem, jak u řady dveří malých kanceláří postávají v 

pohodě zaměstnanci a zaměstnankyně, ve svetrech, 

popíjející kávu. Podnikání tu určitě nepostupovalo 

tryskem. 

Odešel jsem přes halu, přes nádvoří a vrátil se k Eriku 

Lundovi. Přestal si číst, když jsem nastoupil do vozu, a 

skoro jako by si nepamatoval, kdo jsem. 

Recognition of sorts awoke. Pak se myšlenkami vrátil na zem. 

"Oh yes…" he said. "Jo…" řekl. 

"Lunch, then?" I suggested. "Oběd?" zeptal j sem se ho. 

He had few definite views on where to eat, but once we 

were installed in a decent restaurant he lost no time in 

ordering something he called gravlaks. The price made me 

wince on behalf of the racecourse, but I had some too, 

and it proved to be the most exquisite form of salmon, 

cured instead of smoked. 

"Are you from Scotland Yard?" he asked after the last of 

the pink heaven had been despatched. 

Bylo mu skoro jedno, kde budeme jíst, když jsme se však 

usadili v jedné docela slušné restauraci, bez váhání si 

objednal cosi, čemu říkal gravlaks. Při pohledu na cenu té 

věci se mi dělaly mžitky před očima, myslel jsem na 

výlohy závodiště, dal jsem si však tu věc taky. Byl to 

neobyčejně vynikající losos, nakládaný, ne uzený. 

"Jste ze Scotland Yardu?" zeptal se po posledním soustu 

růžové lahůdky. 

"No. From the Jockey Club." "Ne, jsem z Jockey Clubu." 

It surprised him, so I explained briefly why I was there. To ho překvapilo. Vysvětlil jsem mu tedy stručně, jak se 

stalo, že jsem přijel. 

"What's all this about being bumped off, then?" "Proč ale ten strach z toho, že by vás mohl někdo 

oddělat?" 

"To stop me finding out what happened." "Protože mi někdo chce zabránit v tom, abych zjistil, co 

se stalo." 

He gazed past me in thought. Zamyšleně se díval doprázdna. 

"Makes my brother Knut a dumb cluck, doesn't it? No "To mému bratrovi moc nelichotí, co? Toho se nikdo 

one's tried to get rid of him." 

oddělat nesnaží." 

"Knock down one policeman and six more pop up," I "Když odpravíte jednoho policistu, vyskočí jich šest." 

said. 

"And there aren't six more of you?" he asked dryly. "Vás asi šest není, co?" poznamenal suše. 

"The racing cupboard's pretty bare." "Zásoby Jockey Clubu jsou minimální." 

He drank coffee thoughtfully. "Why don't you give it up Zamyšleně popíjel kávu. "Proč se na to nevykašlete, 

while you're still whole?" 

dokud jste bez úrazu?" 

"Natural bloody obstinacy," I said. "What do you know "Protože jsem paličatý, mám to od narození. Co víte o 

about Rolf Torp?" 

Rolfu Torpovi?" 

"Rolf Torp the terror of the ski slopes or Rolf Torp who "O kterém? O tom, co je postrachem sjezdovek, nebo o 

designs glass houses for pygmies?" 

tom, co projektuje skleněné domy pro trpaslíky?" 

"Rolf Torp who owns racehorses and does something in "O Rolfu Torpovi, majiteli dostihových koní, který má 

mines." 

něco společného s těžebním průmyslem." 

"Oh. Him." He frowned, sniffed, and grimaced. "Another "Aha, o tom…" Zamračil se, a pak se ušklíbl. "Kapitalista, 

goddam capitalist exploiting the country's natural resources 

for private gain." 

vyčerpávající přírodní zdroje téhle země, aby se obohatil." 

"Do you know anything about him personally?" "Víte o něm něco jako o člověku?" 

"Isn't that personal enough?" "To snad stačí, ne?" 

"No." "Ne." 

He laughed. "You don't think money-grubbing says any- Rozesmál se. "Vy nepovažujete hrabivost za dostatečně 

thing about a man's soul?" 

charakterizující?" 

"Everything any man does says something about his "Všechno lidské počínání vypovídá o duši člověka." 

soul." 

"You wriggle out of things," he said. "Vy se ze všeho vytáhnete." 

"And things out of people." "Taky vytahuju věci z lidí." 

"Well," he said smiling, "I can't actually tell you much "To taky," usmál se. "Moc vám toho o Rolfu Torpovi 

about that Rolf Torp. For one thing I've never met him, nepovím. Za prvé jsem se s ním nikdy osobně nesešel, a 

and for another, capitalists make dull copy for gossip col- za druhé o kapitalistech toho člověk moc pro noviny 

umns unless they're caught in bed with their secretaries nevydoluje, leda když je chytí v posteli se sekretářkou, 

and no pyjamas." 

pokud možno bez pyžama." 

Blue pictures for blackmail, I thought irrelevantly. Or P-snímky na vydírání, napadlo mne bez spojitosti. Hm, a 

black and white pictures for blackmail. Why not? 

proč vlastně ne? 

"Do you know anyone called Lars Baltzersen?" I asked. "Znáte Larse Baltzersena?" zeptal jsem se. 

"Sure. The Chairman of Ovrevoll? Every man's idea of a "Jistě. Myslíte předsedu dostihového výboru závodiště 

respectable pillar of society. Entertains ambassadors and Ovrevoll? Je to přímo vzorný pilíř společnosti, velmi 

presents prizes. Often a picture on the sports pages, al- úctyhodný. Chodí k němu na návštěvu velvyslanci. 

ways beside the man of the moment. Mind you, our Lars Předává ceny. Často bývá na titulních stránkách 

62

was a live wire once himself. Did a lot of motor racing, sportovních časopisů, a to vždy po boku muže okamžiku. 

mostly in Sweden. That was before banking finally smoth- Musím ovšem dodat, že Lars byl svého času torpédo. 

ered him, of course." 

Kdysi jezdil motocyklové soutěže, většinou ve Švédsku. 

Nakonec ho zardousilo bankovnictví." 

"Family?" "Rodina?" 

"Dutch wife, lots of solid children." "Žena Holanďanka, spousta dobře vychovaných dětí." 

I paid the bill and we strolled back to the car. Odin stared 

out of the front window with his huge head close to the 

glass and his eyes unblinking. Some people who stopped 

to try 'isn't-he-a-nice-boy' noises got a big yawn and a 

view down a cavernous throat. 

Erik opened his door, gave the dog a shove and said 

'Fanden ta dig'. The Dane shifted his bulk towards the 

back seat without taking offence, and the journey continued. 

Zaplatil jsem účet. Šli jsme pomalu k vozu. Odin koukal z 

předního okénka, velikou hlavu přílepenou na sklo. Ani 

nezamžikal. Několik lidí se u auta zastavilo a snažili se psa 

získat výkřiky jako 'to je-hodný-pejsek'. Odin na ně za 

odměnu otevřel obrovskou tlamu a zívl. 

Erik otevřel dvířka a psa odstrčil. Doga se bez urážky 

stáhla na zadní sedadlo a my se vydali na další cestu. 

"What did Lars do in the war?" "Co dělal Lars za války?" zeptal jsem se. 

"He wasn't here," he said promptly. "He was in London, "V Norsku nebyl," odpověděl bez uvažování. "Byl v 

reading the news in Norwegian on the radio." 

Londýně a četl zprávy ve vysílání pro Norsko." 

"He didn't tell me he'd lived in London." "Neřekl mi, že žil v Londýně." 

"He's quiet now. Another dead volcano. More pummice." "Teď už je krotký. Další vyhaslá sopka. Další studená 

láva s popílkem." 

Erik crossed some traffic lights three seconds after they Erik projel třemi světelnými křižovatkami tři vteřiny 

turned red and genuinely didn't seem to hear six other předtím, než naskočila červená, a skutečně nevnímal 

motorists grinding their brake drums to screaming point. zuřivé skřípění brzd ostatních vozů. Odin mu přítulně 

Odin gave him an affectionate nudge in the neck and Erik položil hlavu na rameno a Erik ho hladil po vlhkém 

put out the hand he needed on the gear lever and fondled 

the huge wet nose. 

čenichu, místo aby si hleděl řazení. 

He pulled up in front of a modern square-built glass and Zastavil před moderní, hranatou, prosklenou budovou 

slab affair a mile out of the city centre, a far cry from obloženou kamennými kachlíky asi jeden a půl kilometru 

Sandvik's architectural elegance. 

od středu města, zcela odlišnou a vzdálenou od 

"This is the address you gave me," Erik said dubiously. 

Sandvikovy architektonické elegance. 

"To je adresa, kterou jste mi dal," řekl Erik nejistě. 

"Fine," I said. "Would you like to wait inside?" "V pořádku. Nechcete na mne počkat v hale?" zeptal 

jsem se. 

He shook his head, though the afternoon was cold and Zavrtěl hlavou, přestože bylo chladno a rychle se 

rapidly growing dark. 

stmívalo. 

"Odin gives off heat like a nuclear reactor and I don't like "Odin vyzařuje teplo jako nukleární reaktor a já nerad 

sitting in plastic lobbies being stared at." 

sedím v halách z umělé hmoty, kde si lidi jeden druhého 

prohlížejí." 

"O.K." "Dobře." 

I left them to their companionship and rode a lift up to Zanechal jsem ty dva, at si dělají společnost, a vyjel 

Rolf Torp's office, where again as I was early I was asked výtahem ke kanceláři Rolfa Torpa. Bylo ještě brzy, musel 

to wait. This time not in Torp's own office, but a small jsem čekat. Tentokrát mne nedovedli přímo do kanceláře 

purpose-decorated room overflowing with useful handouts šéfa, ale do malé místnosti pro návštěvníky, kde byly 

about 'Torp-Nord Associates'. 

všude stohy nabádavých brožurek o společnosti Torp-Nord 

Associates. 

The walls here also were hung with diagrams of rock Na zdech taky visela schémata skalních formací a mapy 

formations, charts of progress and maps showing areas oblastí, ve kterých probíhaly práce. Tentokrát to nebyly 

being worked. These maps were not of the North Sea but mořské mapy, ale mapy pevniny, kde nejvíc vlajčiček 

of the mainland, with the thickest cluster of work-tags to 

the west of Oslo, in the mountains. 

vyznačujících činnost bylo na západ od Oslo, v horách. 

Someone had told me Rolf Torp's business was silver, but Slyšel jsem od kohosi, že Rolf Torp obchoduje hlavně 

it wasn't or no longer chiefly. His associates had switched stříbrem, ale jak jsem viděl, změnil zaměření, soustředil 

to titanium. 

se na jiné rudy, především titan. 

Before he finally turned up (at four twenty) for his four Přišel až za deset minut půl páté, ačkoli jsme se domluvili 

o'clock appointment I had learnt a good deal I didn't es- na čtvrtou. Dozvěděl jsem se nedobrovolně o titanu 

pecially want to know about titanium. For example that it mnoho podrobných informací. Že váží jen 0,163 libry na 

weighed only 0.163 lbs per cubic inch and in alloy form kubický palec a že ve slitině dosahuje pevnosti v tahu 200 

could reach a tensile strength of 200,000 Ibs per square 000 liber na čtvereční palec. Ať žije titan, pomyslel jsem 

inch. Bully for titanium, I thought. 

si. 

Rolf Torp was much like his product in tensile strength Rolf Torp byl v tahu pevný jako jeho produkt, zato ale co 

but couldn't match it for lightness. He made no effort to do lehké váhy se s ním rovnat nemohl. Dal mi otevřeně 

conceal that my visit was a nuisance, bursting into the najevo, že moji návštěvu nevítá, sotva vrazil do místnosti. 

waiting room saying, "Come on, come on then. I can give "Tak pojďte, pojďte, mám na vás jen deset minut." 

you ten minutes, that's all," and stomping off to his own Spěchal do své kanceláře, ani se neohlédl, jestli jdu za 

office without waiting to see if I followed. 

ním. 

I did, of course. His office was much like Sandvik's: same Samozřejmě jsem ho následoval. Kancelář měl podobnou 

type of furniture, fabrics and carpet, a reflection of pre- jako Sandvik, podobné zařízení, čalounění i koberec. Vše 

vailing style but no clue to the occupant. The walls here obráželo současný trend, osobnost uživatele ne. Na zdech 

were dotted with framed photographs of various stages of byly zarámované fotografie různých fází výroby kovu. 

metal production, and another large map with thumb 

tacks took pride of place. 

Čestné místo měla velká mapa s barevnými napínáčky. 

63

"How do you mine titanium?" I asked, and sat in the visi- "Jak se dobývá titan?" zeptal jsem se a posadil se bez 

tors' chair without being invited. 

vyzvání do křesla pro návštěvníky. 

Irritably he took his own place behind half an acre of tidy Podrážděně si sedl za psací stůl posetý písemnostmi a 

desk and lit a cigarette. 

zapálil si cigaretu. 

"Like one?" he said belatedly, pushing a box towards me. "Nechcete?" zeptal se poněkud opožděně a přistrčil mi 

krabici s cigaretami. 

"No, thank you." 

He flicked a lighter and deeply inhaled the smoke. 

"Ne, děkuju." 

"You don't find titanium lying around like coal," he said. "Titan se nevyskytuje ve velkých kusech jako uhlí," řekl. 

"Are you sure you want to use your ten minutes on this?" "Jste si jistý, že chcete obětovat vašich deset minut na 

titan?" 

"Might as well." "Proč ne." 

He gave me a puzzled look over the heavy black mous- Nechápavě se na mne zadíval nad tmavým knírem, ale 

tache, but seemed to find his own subject a lot less tem- jemu blízké, míň rozčilující téma rozhovoru mu přece jen 

per-disturbing than mine. 

bylo milejší než to mé. 

"Titanium is the ninth most common element on earth. It "Titan je desátý nejrozšířenější prvek na zemi. Nachází se 

is found in ninety-eight per cent of rocks and also in oil, v devadesáti osmi procentech hornin, i v naftě, uhlí, vodě, 

coal, water, plants, animals, and stars." 

rostlinách, zvířatech a taky v planetách." 

"You can hardly dig it out of people." "Z lidí byste ho asi těžko dobýval," poznamenal jsem. 

"No. It is mostly mined as a mineral called ilmenite… "To jistě. Nejčastěji se dobývá z minerálu nazývaného 

which is one third titanium." 

ilmenit… ten obsahuje víc než třicet procent titanu." 

"Does your firm do the actual mining?" "Zabývá se vaše firma i vlastním dolováním?" 

He shook his head. "We survey, do first drillings, advise "Provádíme průzkum, vrtné sondy, dáváme doporučení a 

and establish." 

pomáháme v začátcích." 

I looked vaguely at the photographs on the walls. Ohlédl jsem se na fotografie na stěnách. 

"Apart from high speed aircraft, what's the stuff used "K čemu se titan používá, kromě rychlých člunů?" zeptal 

for?" 

jsem se. 

He reeled off technical uses as if he'd been asked that Začal ze sebe sypat technické údaje, jako by mu tu 

one once or twice before. Towards the end, slowing down, otázku lidé kladli často. Ke konci výklad zpomalil. Uvedl 

he included paint, lipstick and smokescreens. There was ještě rtěnky, barvy a kouřové clony. Pochopil jsem, že sílu 

little you couldn't do, it seemed, with the strength of the 

Titans. 

Titana člověk potřebuje skoro ke všemu. 

"Did Bob Sherman bring you any photographs?" "Nepřivezl vám Bob Sherman nějaké fotografie?" zeptal 

jsem se jako mezi řečí, ani jsem se na Torpa přitom 

nepodíval. 

I asked him casually without looking at him directly, but Těžko říct, jestli to s ním trhlo či ne, protože si právě v tu 

if it jerked him at all I couldn't tell, as he swept any involuntary 

movement into a quick gesture to flick off ash. 

chvíli velkým gestem odklepával popel. 

"No, he didn't." "Ne, nepřivezl." 

"Did he ask your advice about anything?" "Neradil se s vámi o ničem?" 

"Why should he?" "Proč by se radil?" 

"People do need advice sometimes," I said. "Lidé se občas potřebují poradit." 

He gave a laugh that was half a scowl. "I gave him some. Pohrdavě se zasmál. "Dal jsem mu radu, o kterou nestál. 

He didn't ask. I told him to ride races better or stay in Řekl jsem mu, že buď musí podávat v dostizích lepší 

England." 

výkon, nebo ať radši zůstane v Anglii." 

"He didn't please you?" "Vy jste s ním nebyl spokojený?" 

"He should have won on my good horse. He went to "Mám dobrého koně, se kterým měl správně zvítězit. 

sleep. He stopped trying to win, and he was beaten. Also Jenže zaspal, dost se nesnažil a zůstal vzadu. Taky vůbec 

he did not ride as I told him, all the way round." 

nejel podle mých pokynů." 

"Do you think someone bribed him to lose?" "Myslíte, že mu někdo zaplatil, aby nezvítězil?" 

He looked startled. For all his bad-tempered criticism it To ho vylekalo. Byl sice nepříjemný a věčně nespokojený, 

hadn't occurred to him, and to be fair, he didn't pounce on ale na úplatek vůbec nepomyslel, ani se té myšlenky 

the idea. 

nechytil. 

"No," he said heavily. "He wanted to ride that horse in "To ne," řekl důrazně. "Chtěl toho koně jet ve Velké 

the Grand National. It started favourite and it won." národní. Kůň ve Velké běžel jako favorit a zvítězil." 

I nodded. "I saw the race." Přikývl jsem. "Viděl jsem ten dostih." 

"That's right. Bob Sherman wanted to ride it, but I would "Ano. Bob Sherman toho koně chtěl jet, ale já bych 

have got someone else anyway. He rode it very badly." posadil do sedla někoho jiného v každém případě. 

Sherman zajel hodně slabě." 

I imagined that any time Rolf Torp's jockey didn't win, he Pomyslel jsem si, že kdykoli některý z Torpových koní 

had automatically ridden badly. I stood up to go, which neuspěl, bylo to nepochybně vinou jezdce. K Torpově 

puzzled him again, and shook his hand. 

překvapení jsem vstal a začal se loučit. Podali jsme si 

ruce. 

"Coming here has been a waste of your time," he said. "Zbytečně jste se mnou ztrácel čas," řekl. 

"Of course not… I'll let myself out." "Kdepak, to ne… Neobtěžujte se, trefím ven sám." 

He didn't stop me. I closed his door and did a brief explo- Nebránil mi. Vyšel jsem ven, zavřel za sebou a trochu 

ration. More offices. More bustle than at Sandvik's. More jsem se porozhlédl po okolí. Víc kanceláří, činnost živější 

impression of work being done, but nothing so earthy as a než u Sandvika, výraznější dojem, že se skutečně pracuje. 

lump of ore. 

Něco tak zemitého, jako je kus horniny, se tam 

samozřejmě nevyskytovalo. 

Erik was not parked out front where I had left him. I Erik neparkoval tam, kde mne vysadil. Prošel jsem 

went through the big glass entrance doors, peered briefly skleněnými dveřmi, zadíval se do tmy a nedůstojně 

64

into the darkness, and ignominiously retreated. One thing 

I did not plan to do was walk around at night alone, mak- 

ing everything easy for assassins. 

After ten minutes I began to wonder if he'd simply forgotten 

about me and gone home, but he hadn't. The small 

cream Volvo returned at high speed and stopped outside 

in its own length. Its owner extricated himself from the 

quivering metal and strolled towards the building. 

"Hullo," he said, as I met him. "Hope you haven't been 

waiting. I had to get Odin's dinner. Forgot all about it." 

In the car, Odin loomed hungrily over my head, dribbling. 

Just as well, I thought, that he was about to be fed. 

Erik returned us to the Grand at tar-melting speed and 

seemed disappointed that I hadn't wanted any longer 

journeys. 

ustoupil. Nehodlal jsem pochodovat v noci sám, nehodlal 

jsem to vrahům usnadnit. 

Asi po deseti minutách jsem dostal strach, že na mne 

Erik jednoduše zapomněl a odjel domů, ale to se nestalo. 

Malé světlé volvo se přihnalo a zastavilo před vchodem. 

Majitel vozidla se z plechové krabice vynořil a zamířil 

zvolna k domu. 

"Ahoj," řekl, když jsem mu vyšel vstříc. "Doufám, že jste 

nečekal dlouho, musel jsem opatřit Odinovi něco k večeři. 

Málem jsem na to dočista zapomněl." 

Když jsem nastoupil, Odin se mi hladově tyčil za hlavou a 

z tlamy mu tekly sliny. Ještě že už dostal nažrat, pomyslel 

jsem si. 

Erik mne dovezl ke Grandu závodní rychlostí a zatvářil se 

skoro zklamaně, že už se ten den na žádné další cesty 

nechystám. 

11 11 

The receptionists of the Grand considered me totally mad 

because I was insisting on changing my room every day, 

but they would have thought me even madder if I'd told 

them the reason. I asked them just to allocate me the last 

empty room, or if there were several, to give me a random 

choice at bed time. They did it with politely glazed 

eyes while I thankfully put my trust in unpredictability. 

When Erik dropped me at the door and took his big friend 

home I telephoned to Arne and Kari and asked them to 

dinner. "Come here," Kari demanded warmly, but I said it 

was time I repaid their kindness, and after much demur 

they agreed to the Grand. I sat in the bar and read a 

newspaper until they arrived, and thought about growing 

old. 

It was strange, but away from her chosen setting, Kari 

looked a different person. Not so young, not so domesticated, 

not so tranquil. This Kari, walking with assurance 

into the bar in a long black skirt and white ruffled shirt 

was the woman who designed interiors as a business. This 

Kari, wearing perfect make-up, diamonds in her ears and 

hair smoothly pinned up, looked at once cooler and more 

mature than the casual home-girl. When she put a smooth 

sweet-smelling cheek forward for a kiss and gave me a 

pretty look from under her lashes I found I both liked her 

less and wanted her more, both of which reactions were 

disconcerting and no good. 

Arne was Arne, the antithesis of a chameleon, his personality 

so concretely formed that it retained its own 

shape whatever the environment. He swept four-square 

into the bar and gave it a quick suspicious survey to make 

sure no one could listen at his shoulder. 

"Hallo David," he said, shaking my hand vigorously. 

"What have you been doing all day?" 

"Wasting time," I said smiling, "And wondering what to 

Recepční v Grandu si museli myslet, že jsem se zbláznil, 

protože jsem trval na tom, že chci každou noc spát v 

jiném pokoji. Kdybych jim řekl proč, měli by mě za ještě 

většího blázna. Požádal jsem je, aby mne každý večer 

přestěhovali do některého z pokojů, který se ten den 

uvolnil, a že je mi jedno, který mi do večera vyberou. 

Uposlechli s kamenným pohledem a já doufal, že se můžu 

spolehnout na bezpečí náhodnosti. 

Když mne Erik vysadil před hotelem a odjel se svým 

velkým přítelem domů, zavolal jsem Arnemu a pozval ho s 

Kari na večeři, abych jim oplatil milé pohostinství. Chvíli 

se bránili, ale pak jsme se domluvili, že přijdou do 

Grandu. Čekal jsem na ně v baru a četl si noviny. 

Přemýšlel jsem o tom, zda se dožiju stá 

Zvláštní, ale když jsem Kari uviděl v jiném prostředí, 

připadala mi náhle taky zcela jiná. Vypadala starší, ale 

současně míň usedlá, dráždivější. Ta nová Kari, sebejistě 

přicházející do baru v dlouhé černé sukni a bílé halence s 

volány, byla úspěšná bytová architektka. Dokonale 

nalíčená Kari s diamanty v uších a elegantně vyčesanými 

vlasy byla zralejší než ta druhá, domácí duše. Když mi 

nastavila k políbení voňavou tvář a zadívala se na mne 

zpod dlouhých řas, uvědomil jsem si, že se mi sice takhle 

líbí míň, ale o to víc mne přitahuje. Oba pocity byly 

zneklidňující a k ničemu. 

Arne je Arne, je všechno, jenom ne chameleon, Arne se 

nemění, je stále stejný, ať je v jakémkoli prostředí, 

pomyslel jsem si. Vstoupil hřmotně do baru a rychle, 

podezíravě se rozhlédl, jestli nemá někoho za zády. 

"Nazdar, Davide," potřásl mi zuřivě rukou. "Cos dělal celý 

den?" 

"Mařil čas," řekl jsem s úsměvem. "Taky jsem přemýšlel 

do next." 

jak dál." 

We sat in a comfortable corner and drank (as for once it Sedli jsme si do útulného rohu místnosti a dali si whisky 

was the right hour on the right day) whisky. 

(konečně se nám podařilo volit správnou hodinu, kdy 

čepovali). 

Arne wanted to know what progress I had made. Arne chtěl slyšet, jestli jsem nějak pokročil. 

"Not much," I said. "You might practically say none." "Moc ne," odpověděl jsem. "Skoro by se dalo říct, že 

vůbec ne." 

"It must be very difficult," Kari said sympathetically, with "Asi to není snadné," řekla Kari s účastí a Arne souhlasně 

Arne nodding in agreement. "How do you know what to pokyvoval. "Jak víte co hledat?" 

look for?" 

"I don't often look for things. I look at what's there." "Já většinou nehledám konkrétní věci, prostě se rozhlížím 

po tom, co se nabízí." 

"All detectives look for things. Look for clues and follow "Všichni detektivové přece po něčem pátrají, hledají 

trails. Of course they do." 

stopy a důkazy, sledují stopu." 

"And trudge up dead ends and find red herrings," I said. "A následně sami sebe zavedou do slepé uličky," 

namítljsem. 

"Herrings are not red," Kari said in puzzlement. "Jak může být ulička slepá?" divila se nechápavě Kari. 

65

Fifty-seven varieties of herring in Norway, and not one of 

them red. 

"A red herring is something that doesn't exist," Arne said, "Slepá ulička je ulička, co nikam nevede," vysvětloval 

but had to explain it again to her in Norwegian. 

Arne. Pak ještě výklad doplnil norsky. 

She laughed, but returned to her questions. "How do you Kývla, zasmála se, a vrátila se k původní otázce: "Jak 

solve a crime?" 

vlastně postupujete ve vyšetřování zločinu?" 

"Um… you think what you might have done if you'd been "No, snažím se představit si, jak bych si počínal, kdybych 

the crook, and then you look to see if that's what he did. byl padouch, a pak se snažím zjistit, jestli si tak padouch 

And sometimes it is." 

počínal. Občas se strefím." 

"No one else solves crimes like David," Arne said. "Nikdo nedokáže vyřešit případy tak jako David," řekl 

Arne. 

"Believe me," I said. "They do." "Ale ano, dokáže." 

"What do you think the crook did this time?" Kari asked. "Co myslíte, že padouch udělal v tomhle případě?" 

zeptala se Kari. 

I looked at her clear grey eyes, asking the question I Zadíval jsem se do jejích šedých očí. Nemohl jsem jí 

couldn't answer without freezing the evening in its tracks. odpovědět, zabil bych tím celý večer. 

"There's more than one," I said neutrally. "Emma "Není jen jeden," řekl jsem nezaujatě. "Emma 

Sherman saw two." 

Shermanová viděla dva chlapy." 

We talked about Emma for a while. Arne had met her Chvíli jsme si povídali o Emmě. Emmin dědeček se při 

grandfather during his brief visit, and knew he had not své krátké návštěvě s Arnem setkal, takže Arne věděl, že 

been able to identify either of the intruders. 

starý pán v policejní kartotéce své útočníky 

neidentifikoval. 

"And nobody knows what they were looking for," Kari "Nikdo neví, co vlastně hledali," řekla Kari zamyšleně. 

said thoughtfully. 

"The men knew," I said. "Věděli to oni," poznamenal jsem. 

Arne's eyes stretched suddenly wide, which made a Arne se na mne upřeně zadíval a přestal dokonce na 

change from blinking. "So they did," he said. 

chvíli mžikat. "To je pravda!" 

"Of course they did," she said. "I don't see the point." "Samozřejmě, že to věděli," řekla Kari. "Nechápu, co z 

toho vyplývá." 

"It isn't really a point. Only that someone somewhere "Nic z toho nevyplývá, jen to, že existuje někdo, kdo ví, 

does know what is missing. Or what was missing, because že se něco určitého hledá, nebo co se hledalo. Mohlo se to 

it may have been found now." 

už možná najít." 

Kari thought it over. "Why do you think they didn't Kari se zamyslela. "Proč myslíte, že dům Boba Shermana 

search the Shermans' house at once, as soon as they'd neprohledali hned, bezprostředně po jeho smrti? Proč s 

killed Bob Sherman? Why wait a month?" 

tím čekali celý měsíc?" 

Arne went back to blinking fit to bust, but he left it to me Arne zase začal zuřivě pomrkávat. Odpověď na otázku 

to answer. 

své ženy přenechal mně. 

"I think," I said, "It was because Bob Sherman was "Nejspíš proto, že se našlo tělo Boba Shermana a to, co 

found, and whatever it was that was missing wasn't found se hledalo, u sebe neměl." Odmlčel jsem se. "Řekněme, 

with him." I paused. "Say Mr X kills Bob and dumps him in že pan X odpraví Boba a hodí ho do rybníka, z důvodů, 

the pond, for a reason as yet unknown. Suppose this was které dosud neznáme. Řekněme, že k tomu došlo poté, co 

after Bob delivered a package he had been bringing with už Bob balíček, který s sebou přivezl, doručil. Připusťme, 

him. Suppose also that Bob had opened the package and že Bob předtím balíček otevřel a něco z něj vyndal, a že 

taken out some of the contents, but that Mr X did not dis- pan X na to přišel až poté, co Boba zabil a hodil do 

cover this until after he'd killed Bob and put him in the rybníka. Sledujete mne zatím? Pak nevěděl, jestli to, co z 

pond. O.K. so far? So then he has to guess whether Bob balíčku chybí, má mrtvý u sebe, v kapsách nebo v tašce. 

had the missing contents in his pockets or his overnight Pokud ano, je to v pohodě, ta věc je bezpečně schovaná v 

bag, in which case they too are safely in the pond, or rybníce. Bob ale taky to něco mohl někomu předat, nebo 

whether he passed them on to someone else, or even to mohl poslat poštou na svou domácí adresu do Anglie, 

posted them home to himself in England, before he was ještě než přišel o život. Pan X to nemůže zjistit, leda že by 

killed. Short of getting Bob out of the pond, Mr X can't Boba z rybníka vylovil. Čím víc času uplynulo, aniž se to 

find out for certain, but the longer the missing contents ztracené něco objevilo, byl si pan X čím dál tím jistější, že 

don't turn up, the surer Mr X becomes that they are with Bob měl tu věc u sebe. Dobře. Pak se Bob našel a to 

Bob. Right. But then Bob is found, and the missing con- hledané se neobjevilo. Pak teprve byla vyslána pátrací 

tents are still missing. So a search party is sent out to find dvojka, aby zjistila, jestli Bob to něco z obálky vyndal už 

out if Bob took them out of the package at home before před odjezdem do Norska, a Emma chudák měla tu smůlu, 

he even left England, and Emma was unfortunate enough 

to choose just that moment to go back for some fresh 

clothes." 

že si zašla domů pro nějaké oblečení právě v tu chvíli." 

Karl's mouth had slowly opened. Kari pomalu otevřela a zase zavřela ústa. 

"Wow," she said. "And it seemed such a simple little "Páni," vydechla. "A mně ta otázka přetím připadala 

question." 

úplně jednoduchá!" 

"I told you," Arne said. "Give him one fact and he "Já ti říkal, dej mu jeden jediný fakt a on si od toho 

guesses the rest." 

odvodí všechno, všechno uhádne." 

"And a guess is all it is." I smiled. "I don't know why they "Právě že to je jen dohad," usmál jsem se. "Ve 

took a month to start searching. Do you?" 

skutečnosti nevím, proč s tím hledáním čekali celý měsíc. 

Vy ano?" 

Kari said: "But you must be right. It sounds so reason- Kari řekla: "Podle mého jste to odhadl správně, zní to 

able." 

logicky." 

"Like the earth is flat." "Jako třeba že země je placatá." 

"What?" "Prosím?" 

"Sounds reasonable until you know different." "Věc se zdá logická, dokud se neprokáže, že je všechno 

66

jinak." 

We went in to dinner. There was an orchestra playing, Šli jsme na večeři. V jídelně hrála hudba, tančilo se, a 

and dancing, and later, with the coffee, a singer. It was all když jsme dospěli ke kávě, byl i zpěv. Na Arneho toho 

too much in the end for Arne who stood up abruptly, said bylo příliš. Ke konci večeře se vymrštil, prohlásil, že musí 

he needed some air, and made a compulsive dash for the na vzduch, a nezadržitelně se vyřítil ke dveřím. 

door. 

We watched his retreating back. Dívali jsme se, jak mizí. 

"Has he always been like that?" I asked. "Byl vždycky takový?" zeptal jsem se. 

"Always since I've known him. Though lately, perhaps, it 

has been worse. He used not to worry about bugging ma- 

chines." 

"Co ho znám, tak ano. Je však pravda, že se to poslední 

dobou zhoršilo. Dřív s odposlouchávacím zařízením 

nezlobil." 

"He used not to know they existed." "Dřív nevěděl, že něco takového existuje." 

"Well… that's true." "To je vlastně pravda." 

"How did it start? His persecution complex, I mean." "Jak to vůbec začalo? Myslím ten jeho stihomam." 

"Oh… the war, I suppose. When he was a child. I wasn't 

born until after, but Arne was a child then. His grandfather 

was shot as a hostage, and his father was in the resistance. 

Arne says he was always frightened when he 

was a child, but he wasn't always sure what he was 

frightened of. Sometimes his father sent him to run with 

messages and told him to be sure not to be followed. Arne 

says he was always terrified those times that he would 

turn round and find a big man behind him." 

"No… asi za války, když byl ještě kluk. Já tehdy ještě 

nebyla na světě, Arne ano. Jeho dědečka zastřelili jako 

rukojmí a jeho tatínek byl v podzemním hnutí. Arne říká, 

že se jako dítě pořád bál, i když nevěděl přesně čeho, 

prostě měl strach. Občas doručoval pro otce vzkazy, a 

otec ho vždy varoval, aby si dal pozor, jestli ho nikdo 

nesleduje. Arne tvrdí, že se tehdy hrozně bál, že když se 

ohlédne, uvidí za sebou velkého, zlého chlapa." 

"Poor Arne," I said. "Chudák Arne." 

"He has been to psychiatrists," Kari said. "He knows… but "Už s tím byl u psychiatra," řekla Kari. "Uvědomuje si… 

he still can't help it." 

prostě, nedokáže se přemoct." 

She looked away from me, at the couples slowly circling Zadívala se na páry, zvolna kroužící po naleštěném 

on the square of polished floor. 

tanečním parketu. 

"He can't bear dancing." "Nesnáší tanec," dodala. 

After a few seconds I said: "Would you like to?" Po krátkém tichu jsem se zeptal: "Chtěla byste si 

zatančit?" 

"I don't suppose he'd mind." "Myslím, že Arne by proti tomu nic neměl." 

She stood up without hesitation and danced with natural Bez dlouhého váhání vstala a začala tančit s přirozeným 

rhythm. She also knew quite well that I liked having her smyslem pro rytmus. Věděla velmi dobře, že mne těší, 

close: I could see it in her eyes. I wondered if she'd ever když jsem jí nablízku, viděl jsem to na ní. Byl bych rád 

been unfaithful to Arne, or ever would be. I wondered věděl, jestli kdy byla Arnemu nevěrná, nebo jestli by si 

about the age-old things. One can't help it, I find. 

dala říct v budoucnosti. Jsou myšlenky, kterým se člověk 

neubrání, tak už to prostě je. 

She smiled and moved forward until our bodies were Usmála se a přivinula se ke mně, takže jsme se jeden 

touching at more points than not, and no woman ever did druhého dotýkáli, kde jen to šlo, a to žena připustí, jen 

that unless she meant to. What we were engaged in from když chce. Od té chvíle už to nebyl tanec, ale sexuální 

that moment on was an act of sex: upright, dancing, pub- dobrodružství, všem na očích, v rytmu, veřejné. Ačkoli 

lic and fully clothed, but an act of sex none the less. I jsme byli zcela oblečení, ve společnosti, prováděli jsme 

knew theoretically that a woman could reach a vivid or- zcela společensky sexuální styk. Věděl jsem, že žena 

gasm without actual intercourse, that in fact some could dokáže dosáhnout orgasmu bez kopulace, ba že některým 

do it when all alone simply by thinking erotic thoughts, k dosažení orgasmu stačí erotické myšlenky. Věděl jsem, 

but I had never before seen it happen. 

že tomu tak je, ale nikdy jsem toho nebyl přímým 

svědkem. 

It happened to Kari because she wanted it to. Because Stal jsem se svědkem vyvrcholení u Kari, protože si to 

she rubbed closely against me with every turn of the přála. Tiskla se ke mně při každém rytmickém pohybu. 

dance. Because I didn't expect it. Because I didn't push 

her off. 

Nečekal jsem to. Neodstrčil jsem ji. 

Her breathing grew slower and deeper and her eyes lost Začala pomalu, zhluboka dýchat a oči se jí zakalily. 

their brightness. Her mouth was closed, half smiling. Head Sevřené rty se usmívaly. Měla vztyčenou hlavu. Vypadala 

up, neck straight, she looked more withdrawn and absent- spíš zasněně, nepřítomně, než vášnivě. Pak najednou 

minded than passionately aroused. Then quite suddenly začala po celém těle hořet a já dobrých dvacet vteřin cítil, 

her whole body flushed with heat, and behind her eyes 

and right through her very deep I was for almost twenty 

seconds aware of a gentle intense throbbing. 

jak se vnitřně chvěje, i v očích měla to chvění. 

After that she took a great deep gulping breath as if her Pak se zhluboka nadechla, jako by se předtím dusila. Rty 

lungs had been cramped. Her mouth opened, the smile 

broadened, and she unplastered herself from my front. 

se rozevřely do širokého úsměvu. Odlepila se ode mne. 

Her eyes grew bright as stars, and she laughed into Rozesmáté oči jí zářily. 

mine. 

"Thank you," she said. "Děkuju," řekla. 

She had finished with dancing. She broke away and Tím pro ni tanec skončil. Odpoutala se ode mne a šla si 

walked back to the table, sitting down sociably as if noth- sednout, jako by se nic nedělo. No pěkně děkuju, 

ing had happened. Oh thanks very much, I thought, and pomyslel jsem si, a co já? Co já z toho mám? Jen 

where does that leave me? Dealing with an unscratchable frustraci, s kterou nic nepořídím, neumím si pomoct sám 

itch and without the later comfort of doing it on my own 

like she had, because I'd never found that much fun. 

jako ona, nikdy mě to nebavilo. 

"More coffee?" I said. "Dáte si ještě kávu?" zeptal jsem se jí. 

67

One had to say something, I supposed. How about 'Damn Něco jsem říct musel. Jdi se vycpat, kurvo sobecká, jsem 

your eyes you selfish little pig'? 

říct nemohl. 

"Thank you," she said. "Děkuju, dám," řekla. 

The waiter brought more coffee. Civilisation won the day. Číšník přinesl další kávu. Civilizované chování zvítězilo. 

Arne returned looking windblown and a little happier. Kari Arne se vrátil, vlasy rozcuchané větrem, spokojenější. 

put her hand on his with wifely warmth and understand- Kari ho vzala za ruku jako milující žena, plná pochopení. A 

ing, and I remembered ironically that I had wondered if já si pobaveně vzpomněl, jak jsem uvažoval, jestli by 

she were ever unfaithful to him. She was and she wasn't: svému muži dokázala být nevěrná. Byla i nebyla. Dobře to 

the perfect recipe for having it both ways. 

měla vymyšlené. 

They left shortly afterwards, pressing me to spend an- Arne i Kari se pak brzy rozloučili, ale předtím se mne 

other evening at their flat before I went home. 

ještě snažili přemluvit, abych k nim před odjezdem ještě 

jednou přišel na večeři. 

"See you on Sunday at Ovrevoll," Arne said. "If not be- "Uvidíme se v neděli na Ovrevollu," řekl Arne, "jestli ne 

fore." 

dřív." 

When they had gone I collected my suitcase from the hall Když odešli, došel jsem si k portýrovi pro kufr a zašel do 

porter and took myself to the reception desk. There were recepce. Mohl jsem si vybrat z pěti volných pokojů. Sáhl 

five empty rooms to choose from, so I took a key at ran- jsem pro klíč naslepo a získal pěkný velký dvoulůžkový 

dom and got myself a spacious double room with a bal- pokoj s balkonem, s vyhlídkou na parlament. Otevřel jsem 

cony looking out towards the parliament building. I dobře těsnící dveře ven a vpustil do místnosti arktický 

opened the well-closed double doors and let a blast from vzduch, ať se popere s ústředním topením. Pak jsem 

the Arctic play havoc with the central heating. Then I shut dveře zavřel a šel si lehnout do studené postele. Ještě 

them again and went coldly to bed, and lay awake for a dlouho jsem jen tak ležel a uvažoval o všem možném. O 

long time thinking about a lot of things but hardly at all 

about Kari. 

Kari ne. 

Erik came to breakfast the next morning. He joined me Druhý den ráno se Erik dostavil na snídani. S úsměvem 

with a grin, helped himself to half a ton of assorted pick- se ke mně připojil a naložil si z bufetu plný talíř různých 

led fish from the buffet, and ate as if there were no tomorrow. 

nakládaných ryb. Jedl, jako by to bylo jeho poslední jídlo. 

"Where to?" he asked after two further bread rolls, four "Kam se jede?" zeptal se po dalších dvou rohlících, 

slices of cheese and several cups of coffee. 

čtyřech plátcích sýra a několika šálcích kávy. 

"Ovrevoll," I said. "Do Ovrevollu." 

"But there's no racing today," "Dnes se ale nic neběží." 

"I know." "To vím." 

"Well, if that's what you want, let's go." "Prosím, jak si panstvo přeje. Jedeme." 

Odin, in a friendly mood, sat centrally with his rump Odin byl v přítulné náladě a zabíral celý střed vozu, 

wedged against the rear seat and his front paws and huge zadkem na zadním sedadle a předními packami a 

head burying the handbrake. When Erik gave him a nudge obrovskou hlavou na ruční brzdě. Když ho Erik dloubl 

with his elbow the dog lifted his chin long enough for his loktem, zdvihl pes hlavu jen na tu chvíli, co Erik odbrzdil. 

master to release the wheels. A double act of long standing, 

it seemed. 

Ti dva byli dokonale secvičení. 

The journey was a matter of staring death in the face, Byla to jízda smrti, ale k cíli jsme dojeli úspěšně. Hlavní 

but we got there. The main gates of the racecourse stood brána závodiště byla otevřená a na betonové ploše 

open with various trade vans standing inside on the tar- parkoviště stály nákladní vozy různých dodavatelů. Zajeli 

mac, so we simply drove in and stopped near the weigh- jsme dovnitř a zastavili u vážnice. Erik s Odinem vystoupili 

ing room. Erik and Odin unfolded themselves and 

stretched their legs while I went on my short and abortive 

mission. 

a protahovali se, zatímco já se vydal na neplodnou misi. 

There were cleaners, a man and two women, in the V budově vážnice se uklízelo, byl tam jeden uklízeč a dvě 

weighing room building, and none of them spoke English. uklízečky. Nikdo z nich neuměl anglicky. Vyšel jsem tedy 

I went outside and cajoled Erik, the easiest task on earth, znovu ven a přemluvil Erika, aby za mne mluvil. Šlo to 

to do my talking. 

snadno. 

He asked, listened, and passed on the bad news. Položil otázku, vyslechl odpověď a přetlumočil mi ji. 

Špatná zpráva. 

"They say Bob Sherman's saddle was here for a long "Řílcají, že sedlo Boba Shermana hodně dlouho viselo v 

time. In the changing room, on the peg nearest the corner." 

šatně na prvním věšáku od vchodu." 

I had just looked all round the changing room. No saddles 

on any pegs and no trace of Bob Sherman's. 

Chvíli předtím jsem šatnou prošel, ale nikde žádné sedlo. 

"They say it went at about the time the body was found "Říkají, že to sedlo zmizelo asi v tu dobu, co se 

in the pond. They don't know who took it." 

prohledával rybník. Nevědí, kdo ho odnesl." 

"That's that, then." "Tím to tedy končí." 

We left the weighing room building and strolled the few Odešli jsme z budovy vážnice a kráčeli zvolna k zábradlí 

yards to the racecourse rails. The morning was icy, the u dráhy. Bylo mrazivé ráno a v korunách stromů hvízdal 

wind fresh, the trees sighing. Winter on the doorstep, 

snow on the way. 

vítr. Zima za dveřmi a sníh na cestě. 

Down the sand track Gunnar Holth's string was starting a Na písečné dráze klusali svěřenci Gunnara Holta. 

canter, and as we watched they came up fast towards us Sledovali jsme je, jak se dávají do cvalu, jak se blíží, jak 

and swept past along to the winning post and round the jdou tryskem kolem cílového sloupku a do oblouku poblíž 

top of the course where the pond lay. Paddy O'Flaherty in rybníčku. Paddy O'Flaherty ve svítivě barevné čepici jel v 

his brilliant woollen cap rode in front, giving a lead and čele a udával tempo. Protože se zítra poběží dostihy, jeli 

setting the pace. With racing the next day, it was little 

more than a pipe-opener, and the string presently slowed 

všichni šetrně a brzy zpomalili do kroku. Vraceli se. 

68

to walk home. 

"Next stop," I said, "is Gunnar Holth's stable." "Další cíl, stáje Gunnara Holta," řekl jsem. 

We drew up in the yard as the horses came back from Dojeli jsme na dvůr v okamžiku, kdy se koně vraceli z 

the track steaming like kettles under their rugs. Gunnar dráhy. Ještě se z nich kouřilo. Ze sedla Sandvikova 

Holth himself jumped down from Sandvik's Whitefire, pat- Whiterrea seskočil sám Gunnar Holt, poplácal koně 

ted him vigorously, and waited for me to open the game. energicky po šíji a pak čekal, s čím přijdu. 

"Morning," I said. "Dobré jitro," pozdravil jsem. 

"Morning." "Dobré jitro." 

"Can we talk?" "Mohli bychom si promluvit?" 

He nodded resignedly, led Whitefire off into the barn, re- Odevzdaně přikývl, odvedl koně do stáje, vrátil se, ukázal 

turned, jerked his head towards his bungalow and opened hlavou na přízemní dům a otevřel dveře. Erik tentokrát 

his door. Erik this time chose to stay in the car for which zůstal ve voze a Gunnar Holt, poté co zaznamenal Odina, 

Gunnar Holth, having spotted Odin, looked thankful. si oddechl. 

"Coffee?" "Chcete kávu?" zeptal se. 

Same orange pot on the stove. Same coffee, I dared say. Stejná oranžová konvice na kamnech, patrně i stejná 

káva. 

"I am looking for Bob Sherman's saddle," I said. "Hledám sedlo Boba Shermana," řekl jsem. 

"His saddle? Didn't he leave it behind? I heard he did…" "Sedlo? Já myslel, že ho tu nechal, aspoň jsem to 

slyšel…" 

"I wondered if you knew who had it. I want to find it… It "Napadlo mne, jestli třeba nevíte, kdo by ho mohl mít. 

belongs to his wife now." 

Rád bych to sedlo našel, patří teď jeho ženě." 

"And saddles are worth money," he said, nodding. "I Přikývl. "Jistě, sedlo představuje hodnotu, ale já ho 

haven't seen it. I don't know who has it." 

neviděl, nevím, kde je." 

I asked him obliquely twice more in different ways but in Zeptal jsem se ho ještě dvakrát na totéž, ale jinou 

the end was satisfied that he knew nothing helpful. cestou, oklikou. Pak jsem se už smířil s tím, že nic neví a 

že mi nepomůže. 

"I'll ask Paddy," I said. But Paddy too had few ideas. "Zeptám se Paddyho," řekl jsem. Paddy však toho taky 

věděl málo. 

"It was there, so it was, until they pulled the poor devil "Bylo tam, to je jistý, teda určitě tam bylo až do tý doby, 

out of the water. Sure I saw it there myself on Grand Na- co toho chudáka vytáhli z vody. Určitě jsem ho viděl, když 

tional day. Then the next meeting, on the Thursday, it se běžela Velká národní. Příští den, to byl čtvrtek, už bylo 

was gone." 

pryč." 

"Are you sure of that?" "Jste si tím jistý?" 

"As sure as I'm standing here." "Jako že jsem Angličan." 

I said mildly, "Why? Why are you so sure?" Zeptal jsem se mírumilovně: "Jak to, že jste si tak jistý?" 

His eyes flickered. "Well… as to that, now…" Zamžikal. "No… teda… prostě…" 

"Paddy," I said. "Come clean." "Paddy, vysypte to." 

"Uh…" "No…" 

"Did you take it?" "Máte to sedlo?" 

"No," he said positively. "That I did not." The idea apparently 

outraged him. 

"Ne," řekl přesvědčivě. "To ne." Tvářil se pohoršeně. 

"What, then?" "Co tedy?" 

"Well now then, do you see, he was after being a real "Teda… totiž… abyste rozuměl… byli jsme fakt kamarádi, 

mate of mine, Bob was… Well I was sure now, in my own teda my dva s Bobem… Teda já si byl jistej… že by chtěl… 

mind, that he would want me to do it…" He ran down and 

stopped. 

že by souhlasil, abych…" Došel mu dech. 

"To do what?" "Abyste co?" 

"Look now, it wasn't stealing or anything like that." "Rozumějte, to nebyla krádež, to určitě ne!" 

"Paddy, what did you do?" "Paddy, co jste vlastně provedl?" 

"Well… there was my helmet, see, and there was his "No… byla tam ta helma, žejo, visela vedle sedla. No a na 

helmet, hanging there with his saddle. Well now, my hel- mojí helmě se přetrhnul řemínek, a když tam ta Bobova 

met had a strap broken, so it had, and Bob's was there, tak visela, skoro nová, tak jsem ty dvě prostě vyměnil, 

good as new, so I just swopped them over, do you see…" chápete?" 

"And that was on Grand National day?" "To bylo ten den, kdy se běžela Velká národní?" 

"That's right. And the next race day, after Bob was "Jo, přesně. No a pak ten další den, když Boba našli, 

found, his saddle was gone. And my helmet was gone with 

it, do you see." 

sedlo bylo pryč a moje helma taky, rozumíte?" 

"So Bob's helmet is… here?" "Takže Bobova helma je tady, u vás?" 

"It is so. In my box, now, under my bunk." "Jo, mám ji v krabici pod postelí." 

"Will you lend it to me for a while?" "Půjčil byste mi ji načas?" 

"Lend it?" He was surprised. "I thought you'd be taking it "Jestli vám ji půjčím?" Zatvářil se překvapeně. "Myslel 

away altogether, now, as by rights it belongs to his mis- jsem, že už si ji necháte nadobro, teda, žejo, když teď 

sus." 

patří jeho paní." 

"I expect she'd be glad for you to keep it." "Myslím, že by jí nevadilo, kdybyste si helmu nechal, 

myslím, že by byla ráda." 

"It's a good helmet, so it is." "No, je to dobrá helma." 

He went and fetched it and handed it over, an ordinary Zašli jsme pro ni. Byla to obyčejná, běžná žokejská 

regulation jockey helmet with a chin strap. I thanked him, helma s řemínkem pod bradu. Poděkoval jsem Paddymu a 

told him I'd let him have it back, waved goodbye to Gun- slíbil, že mu helmu vrátím. Pak jsem se rozloučil s 

nar Holth, and set off on the perilous passage back to Gunnarem Holtem a vydal se na nebezpečnou cestu zpět, 

central Oslo. 

do středu města. 

In between bounces I pulled out the padded lining of the Auto poskakovalo, ale mně se stejně podařilo odloupnout 

69

helmet and looked underneath. No photographs, papers or 

other missing objects. Nothing but black regulation padding. 

I put it back into place. 

"No good?" Erik said sympathetically, peering round 

Odin. 

podšívku helmy a podívat se pod ni. Žádné fotografie, 

listiny ani jiné chybějící předměty: Zase jsem podšívku 

přilepil. 

"Tak co?" zeptal se Erik účastně. "Nic?" Ohlédl se na 

Odina. 

"All stones have to be turned." "Dělali jsme, co jsme mohli a nic jsme nevynechali." 

"Which stone next, then?" "A co dál?" 

"Lars Baltzersen." "K Larsovi Baltzersenovi." 

The route to his bank lay past the front door of the 

Grand, so I stopped off there and left Bob Sherman's helmet 

with the hall porter, who was already sheltering my 

newly re-packed suitcase. He told me he would take good 

care of anything I left with him. I left three 10-kroner 

notes with him, and with a smile he took good care of 

those. 

Jeli jsme k jeho bance kolem hlavního vchodu do Grandu. 

Zastavil jsem se v hotelu a nechal helmu u zřízence, který 

měl na starosti moje čerstvě přepakované zavazadlo. 

Ubezpečil mne, že se o moje věci dobře postará. Svěřil 

jsem mu taky tři desetikorunové bankovky, takže byl 

spokojený a usmíval se. 

Lars had almost given up. Lars už mne málem přestal očekávat. 

"Thought you'd changed your mind," he said, showing "Myslel jsem, že jste si to rozmyslel," řekl a zavedl mne 

me into his office. 

do kanceláře. 

"Had to make a detour," I said, apologising. "Musel jsem to vzít oklikou," omlouval jsem se. 

"Well, now that you are here…" He produced a bottle of "To nic. Ale teď, když už jste tady…" Vytáhl z příborníku 

red wine and two small glasses from a discreet cupboard, láhev červeného vína a dvě malé skleničky a oběma nám 

and poured for us both. 

nalil. 

His room, like Sandvik's and Torp's, was standard Scan- Jeho místnost se velmi podobala Sandvikově a Torpově 

dinavian, modern vintage. Commerce, I supposed, must kanceláři. Velmi skandinávská, velmi moderní. Obchodníci 

be seen to be up to date, but as a source of personal in- asi musí jít s dobou, pomyslel jsem si, člověk si však z 

formation these interiors were a dead loss. 

takových interiérů těžko může udělat představu o povaze 

jejich uživatelů. 

No maps on his walls. Pictures of houses, factories, office Lars neměl na zdech žádné mapy, ale obrázky domů, 

blocks, distant ports. When I asked him, he told me that továren, administrativních budov a vzdálených přístavů. 

his banking firm was chiefly concerned with financing of Na moji otázku, co jeho banka hlavně financuje, řekl, že 

industrial projects. 

různé průmyslové projekty. 

"Merchant banking," he said. "Also we run a building "Jsme obchodní banka," řekl. "Také se zabýváme 

scheme very like an English building society. Except that výstavbou, podobně jako třeba anglické stavebně úvěrové 

here, of course, we lend at a much lower interest rate, so společnosti. Poskytujeme však půjčky při mnohem nižší 

that mortgages are cheaper." 

úrokové sazbě, takže hypotéka přijde na míň." 

"Don't the investors complain?" "Nestěžují si investoři?" 

"They get almost the same return as British investors. It "Mají skoro stejný zisk jako britští investoři. Je to tím, že 

is just that Norwegian societies don't have to pay big norské společnosti nesou menší daňové zatížení. Výši 

taxes. It is the tax which puts up the British mortgage 

rate." 

hypoték v Británii způsobují daně." 

He told me that there were many small private banks in Vyprávěl mi, že v Norsku je celá řada soukromých 

Norway running building schemes, but that his own was 

one of the largest. 

stavebních bank, ale že ta jeho je největší. 

"There is a terrible shortage of building land round Oslo," "V okolí Oslo je velká nouze o stavební pozemky," řekl. 

he said. "Young couples find it very difficult to find a "Mladé páry mají se stavbou vlastního domu velké svízele, 

house. Yet far out in the country there are whole farms zatímco dál od města jsou opuštěné, rozpadající se, 

standing empty and derelict. The old people have died or neobydlené statky. Staří lidé buď zemřeli nebo už neměli 

are too weak to work the fields, and the young people sílu k práci na polích, mladí od těžké práce utekli do 

have left the hard life and gone to the towns." 

města." 

"Same everywhere," I said. "K tomu dochází všude," poznamenal jsem. 

He liked wooden houses best, he said. "They breathe." Vyprávěl mi, že se mu nejvíc líbí dřevěné domy. 

"Dýchají," řekl. 

"How about fire?" I asked. "A co oheň?" namítl jsem. 

"It always used to be a fearful risk. Cities were burnt "Oheň představoval velké riziko. Stalo se, že vyhořela 

sometimes. But now our fire services are so fast, so ex- celá města. Dnes je ale naše protipožární služba tak 

pert, that I am told if you want to burn your house for the rychlá a účinná, že prý, tedy pokud chcete, aby vám dům 

insurance, you have to hose it down with petrol. Other- vyhořel kvůli pojistce, musíte ho napřed celý polít 

wise the fire will be put out at the first puff of smoke." petrolejem, jinak hasiči oheň uhasí, sotva se z něj začne 

kouřit." 

We drank the wine and Lars smoked a cigarette. I asked Pili jsme víno a Lars si zapálil cigaretu. Zeptal jsem se ho 

him about his years in London and about his motor racing na léta strávená v Anglii a na jeho závodnickou dráhu ve 

in Sweden, but he seemed to have no interest left in 

them. 

Švédsku. Zdálo se mi však, že už ho to nezajímá. 

"The past is over," he said. "It is banking and Ovrevoll "Minulost je minulost," řekl. "Teď mi jde o bankovnictví a 

which I think about now." 

o Ovrevoll." 

He asked me if I yet knew who killed Bob Sherman. Such Zeptal se mne, jestli už vím, kdo zabil Boba Shermana. 

faith in the way he put it. 

Nevídaná důvěra. 

"Not yet," I said. "What's my limit on expenses?" "Ještě ne. Do jaké výše jste ochotni hradit moje výdaje?" 

I couldn't pin him to an amount. It seemed that if I suc- Nepodařilo se mi z něho dostat jasnou odpověď výše 

ceeded there was no limit. If I failed, I had already over- nákladů. Pochopil jsem však, že pokud budu mít úspěch, 

spent. 

náklady jsou vedlejší. Pokud ne, už jsem limit překročil. 

"Have you any ideas?" he asked. "Máte alespoň nějakou představu?" zeptal se. 

70

"Ideas aren't enough." "Představa nestačí." 

"You need proof as well, I suppose." "Zřejmě potřebujete důkazy." 

"Mm… have to make like a poacher." "Musím si počínat jako pytlák." 

"What do you mean?" "Jak to myslíte?" 

"Set traps," I said. "And keep my feet out of other "Musím líčit pasti a dávat přitom pozor, abych se sám dá 

poachers' snares." 

nějaké nechytil." 

I stood up to go. He too said my visit had been a waste Vstal jsem k odchodu. Poznamenal, že jsem u něho 

of time because he had told me nothing useful. 

zbytečně mařil čas, protože mi nic užitečného neřekl. 

"You never know," I said. "To nemůžete vědět." 

Erik and I had lunch in a cafe not far from his brother's Najedli jsme se s Erikem v jedné kavárně poblíž 

headquarters because I wanted to call in afterwards to see velitelství jeho bratra, protože jsem se tam chtěl po obědě 

him. He would be off duty at two o'clock, he said on the zastavit. Policista mi telefonicky řekl, že mu ve dvě končí 

telephone, if that would do, he could see me before he služba, a kdyby se mi to hodilo, můžeme se spolu sejít 

went home. 

před jeho odchodem. 

Erik spent most of lunch explaining with chapter and Erik mi při obědě nážorně a obrazně přednášel, že 

verse why all revolutions ended in gloom because all revo- všechny revoluce končí chmurami, protože revolucionáři 

lutionaries were incapable of humour. 

nemají smysl pro humor. 

"If the activists knew how to be funny," he said, "the "Kdyby revoluční vůdci dokázali žertovat, dělnická třída 

workers would have ruled the world long ago." 

by vládla světu už dávno." 

"Jokes should be taught in school," I suggested. "Humor by měli učit ve škole," poznamenal jsem. 

He looked at me suspiciously. "Are you taking the Podezíravě se na mne zadíval. "Děláte si ze mne legraci?" 

micky?" 

"I thought that was the point." 

"Oh God, yes." 

"Myslel jsem, že k tomu směřujete." 

He laughed. "So it is. What makes you spend your life Dal se do smíchu. "Páni, máte pravdu. A vůbec, jak se 

detecting?" 

stalo, že jste se dal na detektiva?" 

"Curiosity." "Ze zvědavosti." 

"Killed the cat." "Kdo je zvědavý, bude brzy starý… když to dobře 

dopadne." 

"Shut up." "Nechte si to!" 

"Sorry," he said, grinning. "Anyway, you're still alive. "Pardon." Ušklíbl se. "No co, zatím jste naživu. Jak jste 

How did you train for it? Is there a school for detectives?" se vůbec vyučil? Je na to nějaká škola?" 

"Don't think so. I went to university. Tried industry, did- "Myslím, že ne. Studoval jsem na univerzitě. Předtím na 

n't like it. Didn't want to teach. Liked going racing… so got průmyslové škole, ale nelíbilo se mi tam. Taky se mi 

a job going racing." 

nechtělo vyučovat. Rád jsem chodil na dostihy… tak jsem 

si vymyslel povolání, ke kterému to patří." 

"That's as smart a canter over the course as I've ever "To je nejrychlejší cval k cíli, o jakém jsem kdy slyšel, a 

heard, and as a gossip columnist I've heard a lot. What že jsem toho jako zásobovatel společenské rubriky slyšel 

did you read at which university?" 

hodně! Co jste nakonec studoval?" 

"Psychology at Cambridge." "Psychologii, v Cambridgi." 

"Ah-hah," he said. "Ah absolutely Hah." "Páni, tedy opravdu, páni!" 

He came with me up to Knut's office, leaving Odin in Doprovodil mne do Knutovy kanceláře (Odina nechal v 

charge of the car. Knut was tired after an apparently frus- autě). Knut byl unavený po neuspokojivém pracovním dni. 

trating spell of duty, yawning and rubbing his eyes when 

we walked in. 

Když jsme vstoupili, zíval a protíral si oči. 

"I am sorry," he said. "But I have been awake since two "Omlouvám se," řekl. "Jsem vzhůru od dvou hodin ráno." 

o'clock this morning." He shook his head to clear it. Potřásl hlavou, aby se mu v ní rozsvítilo. "To nic. Jak vám 

"Never mind. How can I help you?" 

můžu být nápomocný?" 

"Not in detail today. Tell me if your terms of reference "Dnes nechci nic specifického. Jen bych chtěl vědět, jestli 

would let you catch a rabbit if I enticed one out of a hole." vám vaše pravidla dovolují chytit lišku, když ji já vylákám 

z nory." 

I turned to Erik. Otočil jsem se k Erikovi. 

"Explain to him. If I set a trap, can he help me to spring "Vysvětlete mu to. Když nachystám past, pomůže mi ji 

it? Is he allowed to, and would he personally want to?" vybrat? Může to udělat? Byl by ochotný to udělat?" 

The brothers consulted in their own language, Knut neat, Bratři se spolu chvíli bavili norsky. Knut úhledný, 

restrained, over-tired, and Erik with undisciplined ges- uzavřený, unavený, Erik s rozevlátými gesty, v 

tures, bohemian clothes and wild wispy hair. Erik was bohémském oblečení s rozcuchanými vlasy. Erik byl sice 

older, but in him the life force still flowed with generous 

vigour. 

starší, ale život v něm plápolal mnohem jasnějším ohněm. 

In the end they both nodded. Knut said, "As long as it is Nakonec začali oba kývat. Knut řekl: "Pokud to nebude 

not against the regulations, I will help." 

proti našim pravidlům, pomůžu vám." 

"I'm very grateful." "Budu vám velmi vděčný." 

He smiled faintly. "You are doing my work." Mírně se usmál. "Pracujete přece za mne." 

He collected his coat and cap and came down to the Vzal klobouk a čepici a vyšel s námi ven, na ulici. Ukázalo 

street with us. His car it appeared, was along with Erik's in se, že parkuje za Erikem v nejbližší postranní ulici, vedle 

the side road running down beside a small railed public 

garden. 

malého ohrazeného parku. 

Erik's car was a centre of attention. Erikův vůz se těšil velké pozornosti. 

About ten feet away from it, ranged round in a semicir- Asi tři metry od vozu stálo klubko asi dvanácti dětí a 

cle, stood about a dozen children and one uncertain look- jeden rozpačitý policista. Když zahlédl Knuta, viditelně se 

ing policeman. His face changed thankfully at the sight of mu ulevilo. Zasalutoval a složil své starosti na silnější 

Knut, and he saluted and began to shift his anxiety on to bedra. 

71

someone else. 

Erik translated for me, looking puzzled. Erik mi tlumočil. Tvářil se nechápavě. 

"One of the children says a man told her not on any ac- "Jedna z těch holčiček tvrdí, že jí nějaký člověk řekl, že 

count to go near my car. He told her to run home as fast se nesmí za žádnou cenu k autu přibližovat. Řekl jí, ať 

as she could." 

utíká co nejrychleji domů." 

I looked at the car. Odin was not facing out of the front Ohlédl jsem se na auto. Odin se nedíval jako obvykle 

window as usual, but out of the back and he was looking dopředu, díval se zadním okénkem a nedíval se na diváky, 

down, not interestedly at the crowd. Something in the ale někam dolů. Něco v jeho psím světě nebylo, jak má 

great dog's world seemed wrong to him. He was standing být. Stál, svaly napjaté. Až příliš. Víko kufru už nebylo 

rigidly. Much too tense. And the boot was no longer tied 

up with string. 

přivázané provázkem. 

"Oh Christ," I said. "Get those children out of here. Make "Bože!" vydechl jsem. "Rychle odtud ty děti ukliďte, 

them run." 

zažeňte je odtud, honem!" 

They simply stared at me and didn't move. But they had- Dívali se na mne a ani se nepohnuli. Asi to bylo tím, že 

n't been near the Old Bailey in London on 8th March 1973. neměli irské extrémisty. 

"It could be a bomb," I said. "Mohla by to být bomba," dodal jsem. 

12 12 

The children recognised the word but of course they didn't 

believe it. The people in London hadn't believed it until 

the flying glass ripped their faces. 

Děti tomu slovu porozuměly, ale neuvěřily. Lidé v 

Londýně taky nevěřili na bomby, dokud neměli po 

výbuchu obličeje pořezané od skleněných střepin. 

"Tell them to run," I said to Knut. "Řekněte jim, ať utíkají!" křikl jsem na Knuta. 

He decided to take it seriously, even if it were a false 

alarm. He said something unequivocal to the policeman, 

and he grabbed hold of Erik's arm. 

He knew his brother. He must have loved him more than 

most. He grabbed him tight just as Erik took his first step 

towards the car, saying 'Odin', half under his breath. They 

more or less fought. Knut wouldn't let go and Erik grew 

frantic. Knut put a lock on Erik's arm which would have 

arrested a twenty stone boxer with a skinful, and Erik's 

face crumpled into despair. The two of them, step by con- 

tested step, retreated from the car. 

The policeman had chased the children away to a safe 

distance and was yelling to approaching pedestrians to get 

behind cover. No one paid any attention to me, so I 

nipped smartly along the pavement, put my hand on the 

handle, wrenched the door open, and sprinted. 

Even then the wretched dog didn't come out at once. It 

took a screeching whistle from Erik to get results, and 

Odin came bounding after me down the pavement as if it 

were playtime. 

The bomb went off just as he drew level, twenty feet 

from the car. The blast slammed us both down in a heap, 

hitting like a fierce blow in the back, knocking all breath 

out, leaving one limp, weak, and shaken. 

Not a big bomb by Irish standards. But this one had presumably 

not been meant to destroy the neighbourhood. 

Just the occupants of a car. Two men and a dog. 

Knut helped me to my feet and Erik took hold of Odin's 

collar, kneeling down and patting him solicitously. Odin 

slobbered all over him, as good as new. 

Rozhodl se, že to vezme vážně, nakonec co na tom, 

bude-li to planý poplach. Knut cosi řekl policistovi a pak 

rychle chytil Erika za ruku. 

Znal svého bratra, a měl ho zřejmě velmi rád. Držel ho 

pevně, když se Erik chystal vykročit k vozu s jménem psa 

na rtech. Bratři se málem poprali. Knut Erika nechtěl 

pustit a Erik si začínal zoufat. Knut nasadil na Erikovu paži 

takový hák, že by zarazil i těžkou váhu. Erik byl zoufalý. 

Oba, jeden těžce vybojovaný krok za druhým, se pomalu 

vzdalovali od auta. 

Policista zaháněl děti na bezpečnou vzdálenost a řval na 

blížící se civilisty, aby se kryli. Mne si nikdo nevšímal. 

Rychle jsem vyběhl, vzal za kliku dvířek, otevřel je a 

utíkal pryč. 

To zvíře nešťastné se ale ani pak nemělo k tomu, aby z 

vozu vyskočilo. Vtom ale Erik zuřivě zapískal a Odin 

vyletěl za mnou po chodníku, jako by šlo o legraci. 

Bomba vybuchla v okamžiku, kdy mne pes doběhl, asi 

šest metrů od auta. Oba nás to povalilo na zem, bylo to 

jako hromová rána, až nám to vyrazilo dech. Byli jsme 

pak jako z hadrů, slabí a otřesení. 

Ve srovnání s irskými to nebyla velká bomba, ale taky 

nejspíš nebyla určená k zničení okolních budov. Stačilo, 

aby zabila cestující ve voze. Dva muže a jednoho psa. 

Knut mi pomohl na nohy a Erik chytil Odina za obojek. 

Klekl si vedle psa a útěšně ho hladil. Odin na něho vesele 

cintal, jako by o nic nešlo. 

"That was stupid," Knut said. "To od vás nebylo chytré," řekl Knut. 

"Yes," I said. "Ne." 

"Are you hurt?" "Nestalo se vám nic?" 

"No." "Ne." 

"You deserve to be." "Ale zasloužil byste!" 

"It might not have gone off for hours." "Ta bomba mohla vybuchnout až za několik hodin." 

"It might have gone off while you were beside it." "Taky mohla vybuchnout, když jste byl u auta." 

Erik's car was gutted. Windows blown out, interior torn to 

shreds, boot burst wide open. I picked splinters of glass 

out of the hair on the back of my head and asked him if it 

was insured. 

"I don't know," he said vaguely. He rubbed his arm 

where Knut had locked it. "Knut wanted me. to wait for an 

expert to come to see if it was a bomb, and if it was, to 

dismantle it." 

Erikův vůz byl jako vykuchaný. Okna vyražená, vnitřek 

na cucky, dvířka dokořán. Vytřepal jsem si střepy z vlasů 

a zeptal se Erika, jestli měl vůz pojištěný. 

"Já vlastně nevím," řekl nejistě a mnul si ruku tam, kde 

mu ji Knut tiskl. "Knut chtěl, abych počkal, až přijde 

pyrotechnik, aby se podíval, jestli to je bomba, a aby ji 

eventuálně zneškodnil." 

"Knut was quite right." "Knut měl pravdu." 

"He didn't stop you." "Vás nezarazil." 

"I'm not his brother. He had his hands full with you, and "Nejsem jeho bratr. Měl dost co dělat s vámi. Ostatně ta 

the bomb probably had my name on it in the first place." bomba byla stejně na moje jméno." 

72

"What a bloody awful way to die." He stood up and 

grinned suddenly, his whole face lighting up. "Thanks 

anyway," he said. 

Which was pretty generous, considering the state of his 

Volvo. 

Once the fireworks were over the children came back, 

staring at the wreck with wide eyes. I asked Knut to find 

the little girl who'd been told to run home, and he said 

he'd already sent his policeman to bring her. 

Apart from the car, there was little damage. The windows 

had been broken in a severe looking building on the far 

side of the road, but neither the railings nor the shivering 

bushes in the little public garden nearest the Volvo 

seemed to have suffered. Cars parked several yards away 

fore and aft were slightly scratched with glass splinters 

but otherwise undamaged. If the bomb had gone off while 

we had been driving along a busy street, there would 

have been a lot more mess. 

The little girl was blonde, solemn, hooded and zipped into 

a red anorak, and accompanied now by a scolding older 

child of about thirteen who had fallen down on the job of 

looking after her and was busy justifying herself. Knut, as 

with the boy on the racecourse, won the smaller girl's 

confidence by squatting down to her level and chatting 

along quietly. 

I leant against the railings and felt cold, and watched Erik 

smoothing Odin's sand-coloured skin over and over, seeing 

him dissipate an overwhelming build-up of tension and 

release in small self-controlled gestures. Odin himself 

seemed to be enjoying it. 

"Byla by to zatraceně pitomá, nehezká smrt." Vstal a 

najednou se zeširoka usmál, celý se rozzářil. "Děkuju." 

Bylo to od něj velkorysé, zváží-li člověk, jak skončilo jeho 

auto. 

Jakmile dohasl výbuch, vrátily se děti a vytřeštěně se 

dívaly na vyhořelý vrak. Prosil jsem Knuta, aby našel 

holčičku, které ten někdo řekl, aby běžela domů. Knut 

řekl, že už to zařídil a pro dítě poslal policistu. 

Bomba zničila jen vůz, jiné škody nenadělala, jen několik 

oken ve velkém domě přes ulici se vysypalo. Malý park ani 

plot kolem neutrpěly. Vozy, zaparkované před Erikovým 

vozem a za ním, byly jen trochu poškrábané od střepů, 

jinak nic. Kdyby bomba vybuchla za jízdy, v provozu, byly 

by škody mnohem větší. 

Holčička byla plavovlasá, vážná, v červené bundě s 

kapucí. Přišla v průvodu staršího, asi třináctiletého 

děvčete, které se prohřešilo, protože malou neuhlídalo, a 

teď ji za to hubovalo. Knut si důvěru holčičky získal 

snadno, jako si získal chlapce na závodišti. Přidřepl si před 

ní na paty a tiše si s ní povídal. 

Opřel jsem se o zábradlí. Byla mi zima. Přihlížel jsem, jak 

Erik hladí Odina po světlé srsti. Nepřestával psa hladit, 

očividně se tím zbavoval nahromaděného vnitřm'ho 

napětí. Odinovi se to líbilo. 

Knut stood up, holding the little girl's hand. Knut vstal. Držel holčičku za ruku. 

"Her name is Liv. She is four. She lives about half a mile 

away and she was playing in the park with her big sister. 

She came out of the gate down there and walked up the 

road here. Her sister had told her not to, but Liv says she 

doesn't do what her sister says." 

"The sister's too damn bossy," Erik said unexpectedly. 

"Little Fascist." 

"Liv says there was a man cutting some string at the 

back of the car and the big dog looking at him out of the 

window. She stopped to watch. She was behind the man. 

He didn't see her or hear her. She says he took something 

out of his coat and put it inside the boot, but she didn't 

see what shape it was. She says the man tried to shut the 

back of the car, but it wouldn't shut. Then he tried to tie 

the string where it had been before, but it was too short 

because he had cut it. He put the string in his pocket, and 

that was when he saw Liv. He told her to go away, but 

she seems to be a child who does the opposite of what 

she's told. She says she went up to the car and looked 

through the side window at the dog, but the dog went on 

looking out of the back. Then the man shook her and told 

her to run home at once and not to play near the car. 

Then he went away." 

Knut looked at the small crowd of children beginning to 

cluster again round Liv. 

"She is one of those children who draws others to her. 

Like now. They came out of the park to join her, and she 

told them about the man cutting the string and trying to 

tie the boot shut again. It was that which interested her 

most, it seemed. Then my policeman came along, on his 

way to start his afternoon duty, and he asked the children 

why they were standing there." 

"Jmenuje se Liv," řekl. "Jsou jí čtyři roky. Bydlí necelý 

kilometr odsud. Hrála si se starší sestrou na zahradě. 

Vyšla z branky a došla až sem. Sestra jí řekla, ať nikam 

nechodí, ale Liv tvrdí, že sestru neposlouchá." 

"Slečna sestra je příliš velký generál," ozval se Erik. "Je 

to fašistka." 

"Liv říká, že nějaký člověk přeřízl vzadu na autě provázek 

a že se ten velký pes přitom na něj díval. Zůstala stát a 

dívala se. Stála za tím člověkem, neslyšel ji pňjít a neviděl 

ji. Liv říká, že ten člověk vytáhl něco z kapsy kabátu a dal 

to do kufru. Prý neví, jak to vypadalo. Pak prý se ten 

člověk pokoušel kufr zavřít, ale nešlo mu to. Pak se 

pokoušel víko přivázat provázkem jak bylo, ale provázek 

byl příliš krátký, protože ho předtím přeřízl. Strčil pak 

provázek do kapsy a v tu chvíli si povšiml Liv. Řekl jí, ať 

jde pryč, ale Liv patří zřejmě mezi děti, které dělají pravý 

opak toho, co jim kdo nakazuje. Pak prý Liv došla až k 

autu a podívala se dovnitř oknem na psa, ale pes se díval 

dozadu. Ten člověk s ní pak zatřásl a křikl na ni, aby 

utíkala ihned domů a nechala auto na pokoji. Pak odešel." 

Knut se zadíval na hlouček dětí, shromažďujících se 

kolem Liv. 

"Přitahuje jiné děti, jen se na to podívejte. Přiběhly k ní z 

parku, a ona jim vyprávěla o tom člověku, co přeřízl 

provázek a pak se snažil zase víko kufru přivázat. To ji na 

tom všem nejvíc zajímalo. Pak přišel policista, nastupoval 

právě do služby, a zeptal se dětí, co se děje." 

"Then we came?" "Pak jsme přišli my?" 

"Right." "Ano." 

"Has Liv said what the man looked like?" "Ví Liv, jak ten člověk vypadal?" 

"Big, she said. But all men are big to little girls." "Prý byl velký. Malým holčičkám ale připadají všichni 

muži velcí." 

"Could she see his hair?" "Byly mu vidět vlasy?" 

Knut asked her. Knut se na to zeptal. 

She answered. Liv odpověděla. 

Knut said, "He was wearing a woollen cap, like a sailor." "Měl na hlavě vlněnou čepici," tlumočil Knut, "jako mají 

73

"What did his eyes look like?" 

námořníci." 

"Jaké měl oči?" 

Knut asked. Her little voice rose clear, high, definite, and Knut se zeptal. Holčička odpověděla vysokým, jasným, 

all the children looked interested. 

rozhodným 

poslouchaly. 

hláskem. Všechny děti se zájmem 

"He had yellow eyes. Sharp, like a bird." "Měl žluté oči, ostré, jako mají ptáci." 

"Did he have gloves?" "Měl rukavice?" 

Knut asked. "Yes," he reported. "Ano," tlumočil Knut. 

"What sort of shoes?" "Jaké měl boty?" 

Back came the answer: big soft squashy shoes, like on a Odpovědí velké, bachraté boty, jako na loď. 

boat. 

Children were the best witnesses on earth. Their eyes Děti jsou ze všech svědků na světě nejlepší, mají skvělé 

saw clearly, their memories were accurate, and their im- oči, dobrou paměť, a jejich dojmy nejsou pokřivené 

pressions weren't interpreted by probability or prejudice. předsudky nebo znalostí pravděpodobnosti. Když pak Liv 

So when Liv added something which made Knut and Erik dodala něco, čemu se Knut, Erik a starší děti smáli, zeptal 

and the older children laugh, I asked what she'd said. jsem se, o co šlo. 

"She must have been mistaken," Knut said. "Nejspíš se spletla," řekl Knut. 

"What did she say?" "Co řekla?" 

"She said he had a butterfly on his neck." "Řekla, že měl na krku motýla." 

"Ask her what sort of butterfly," I said. "Zeptejte se jí, jakého motýla." 

"It's too late for butterfles," Knut said patiently. "Too "Na motýly je moc zima, je na ně pozdě," řekl Knut 

cold." 

trpělivě. 

"Ask her what it was like," I urged. "Zeptejte se jí, jaký to byl motýl," opakoval jsem 

tvrdošíjně. 

He shrugged, but he asked. The reply surprised him, be- Pokrčil rameny, ale zeptal se. Odpověď holčičky ho 

cause Liv described it with sharp positive little nods. She překvapila, protože malá hovořila sebejistě a přikyvovala 

knew she'd seen a butterfly. 

rázně hlavou. Byla si jistá, že viděla motýla. 

Knut said, "She says it was on the back of his neck. She "Říká, že ho měl vzadu na krku," tlumočil Knut. "Viděla 

saw it because his head was bent forward. It was between ho, protože byl sehnutý. Měl motýla vzadu na krku mezi 

his woolly cap and his collar and it didn't move." 

límcem a čepicí. Motýl se nehýbal." 

"What colour?" "Jakou měl barvu?" 

He consulted. "Dark red." Po poradě řekl, že červenou. 

"Birth mark?" "Mateřské znamení?" 

"Could be," he agreed. He asked her one or two more "Je to možné," přikývl. Položil pak děvčátku ještě několik 

questions and nodded to me. 

otázek. 

"I should think so," he said. "She says it had two wings "Vypadá to tak," dodal. "Říká, že motýl měl křídla 

lying open flat, but one was bigger than the other." otevřená a že jedno bylo větší než druhé." 

"So all we need now is a big man with yellow eyes and a "Stačí tedy najít velkého člověka se žlutýma očima a 

butterfly birthmark." 

mateřským znamením ve tvaru motýla." 

"Or a small man," Erik said, "With the sun in his eyes and "Nebo malého člověka se sluncem v očích a s nemytým 

a dirty neck." 

krkem." 

"No sun," I said. "Nesvítí slunce," řekl jsem. 

The iron grey sky pressed down like an army blanket, Ocelově šedé nebe viselo nad zemí jako tmavá armádní 

without warmth. The shivers in my gut, however, had 

little to do with the cold. 

přikrývka. Že jsem cítil vnitřní třas, nebylo však chladem. 

Knut sent his policeman to fetch experts in fingerprints Knut poslal pro odborníka na otisky prstů a pro 

and explosives and took the names and addresses of half pyrotechnika. Zapsal si jména a adresy dětí. Publika 

the children. The crowd of watchers grew a bit, and Erik 

restively asked Knut when he could go home. 

přibylo. Erik se Knuta neklidně zeptal, kdy smíme odjet. 

"What in?" said Knut pointedly, so we stamped around on "Čím?" zeptal se Knut věcně. Přešlapovali jsme na místě 

the pavement for nearly another hour. 

ještě celou hodinu. 

With darkness we returned to Knut's office. He took his Když se setmělo, vrátili jsme se do Knutovy kanceláře. 

coat and cap off and looked wearier than ever. 

Svlékl si kabát a čepici. Vypadal ještě unavenější než 

předtím. 

I borrowed his telephone and rang the Sandviks to Dovolil jsem se, jestli si smím zatelefonovat a zavolal 

apologise for my non-arrival. I spoke, in the event, to Mrs jsem Sandvikovi, abych se omluvil, že jsem k němu 

Per Bjorn, who explained that her husband was out. nepřijel. Telefon vzala paní Sandviková. Řekla mi, že její 

muž není doma. 

"Mikkel did wait for you, Mr Cleveland," she said in heav- "Mikkel tu na vás čekal, pane Clevelande." Mluvila 

ily accented English. "But after one hour he went away anglicky se silným přízvukem. "Po hodině odešel s 

with some friends." 

kamarády." 

"Please tell him I'm very sorry." "Prosím vyřiďte mu, že mne to velmi mrzí." 

"I will tell him." "Vyřídím." 

"What school does he go to?" "Do které školy chodí?" 

"College of Gol," she said, and then thought better of it. "Do vyšší střední v Golu." Pak si to rozmyslela. "Myslím, 

"But I do not think that my husband would like…" 

že by si můj manžel nepřál…" 

I interrupted, "I just wondered if I could see him this Skočil jsem jí do řeči. "Já jen jestli bych se s ním nemohl 

evening before he goes back." 

sejít dnes večer, než odjede." 

"Oh… He is going straight back with the friends. They will "Ano… ale on už se nevrátí, s přáteli odjede. Už asi 

have started by now." 

jedou, teď." 

"Never mind, then." "Tak se nedá nic dělat." 

I put down the receiver. Knut was organising coffee. Položil jsem telefon. Knut zatím uchystal kávu. 

74

"Where is the College of Gol?" I asked. "Kde je vyšší střední škola v Golu?" zeptal jsem se. 

"Gol is in the mountains, on the way to Bergen. It is a 

holiday ski town, in the winter. The college is a boarding 

school for rich boys. Are you going all the way out there 

to see Mikkel Sandvik? He knows nothing about Bob 

Shermans' death. When I saw him he was very upset 

about his friend dying like that. He would have helped me 

if he could." 

"Gol je v horách, na cestě do Bergenu, je to lyžařské 

středisko. Ta škola je pro chlapce ze zámožných rodin. Vy 

se tam za Mikkelem Sandvikem chystáte jet? Neví nic o 

smrti Boba Shermana. Když jsem se s ním naposledy 

setkal, byl celý nešťastný z toho, co postihlo jeho přítele. 

Kdyby věděl něco, co by mi pomohlo, určitě by mi to 

řekl." 

"How upset? Crying?" "Jak byl nešťastný? Plakal?" 

"No, not crying. Pale. Very shocked. Trembling. Upset." "Ne, neplakal, ale byl celý bledý. Třásl se, byl v šoku. 

Nešťastný." 

"Angry?" "Rozzlobený?" 

"No. Why should he be angry?" "Ne. Proč by měl být rozzlobený?" 

"People are usually furious when their friends are mur- "Když člověku někdo zabije kamaráda, člověk se rozzuří, 

dered. They feel like strangling the murderer, don't they?" nejradši by vraha uškrtil. Nemám pravdu?" 

"Oh, that," he said, nodding. "No, I don't remember that "To je pravda." Přikývl. "Ale nepamatuju si, že by byl 

Mikkel was especially angry." 

zvlášt rozzlobený." 

"What is he like?" I asked. "Jaký je?" zeptal jsem se. 

"Just a boy. Sixteen. No, seventeen. Intelligent, but not "Je to ještě chlapec, je mu šestnáct, možná sedmnáct. Je 

outstanding. Average height, slim build, light brown hair, inteligentní, ale ne nadprůměr. Středně vysoký, štíhlý, 

good manners. Nothing unusual about him. A nice boy. A světle hnědé vlasy, umí se chovat. Milý chlapec, ničím 

little nervous, perhaps." 

není nápadný, leda snad, že je trochu nervózní." 

We sat around and drank the coffee. Odin had some too, Seděli jsme a pili kávu. Odin taky trochu dostal do své 

in a bowl, with a lot of sugar. Erik had recovered from the misky, se spoustou cukru. Erik už se vzpamatoval z toho, 

nearness of losing his companion and was beginning to jak málo chybělo a přišel o svého kamaráda. Začal se 

think about his car. 

zajímat o osud svého auta. 

"I'll need to hire one, I suppose," he said. "For driving "Budu si muset nějaké pronajmout," řekl, "abych mohl s 

David around." 

Davidem jezdit." 

"You're not driving David any more," Knut said positively. "S Davidem už jezdit nebudeš," prohlásil Knut energicky. 

"Of course I am." "Ale budu." 

"No," said Knut. "It's too dangerous." "Ne, je to příliš nebezpečné." 

There was a small meaningful silence. Anyone in future Chvíli bylo výmluvné ticho. Kdokoli mne v budoucnosti 

who drove me must be presumed to be at risk. Which put bude vozit, musí počítat s rizikem. Rázem jsem jako 

me high in the unpopularity stakes as a passenger. zákazník a pasažér přestal být přitažlivý. 

"I'll manage," I said. "Zvládnu to sám," řekl jsem. 

Erik said, "Where do you plan to go?" "Kam se chystáte jet?" zeptal se Erik. 

"Tomorrow, to call on Sven Wangen, then to Ovrevoll. On "Zítra navštívím Svena Wangena a pak pojedu na 

Monday… I don't know yet." 

závodiště. Co budu dělat v pondělí, ještě nevím." 

"I could do with another of those Grand breakfasts," he "Docela bych si dal takovou snídani v Grandu," řekl. 

said. 

"No," said Knut. "Ne," Knut zavrtěl hlavou. 

They argued heatedly in private, and Knut lost. He turned Pak se bratři pohádali norsky. Knut to vzdal. S přísným 

a grim face and a compressed mouth to me. "Erik says he výrazem a sevřenými rty se otočil ke mně: "Erik říká, že 

never leaves a job unfinished." 

nikdy neodchází od rozdělané práce." 

Erik grinned and rubbed a hand over his straggly blond Erik se ušklíbl a přejel rukou po rozcuchaných vlasech. 

hair. "Only dull ones." 

"Leda když je otravná." 

Knut said crossly, "I suppose you realise that one of Knut řekl znechuceně: "Doufám, že si oba uvědomujete, 

these attempts will be successful? Two have failed, but…" že dřív nebo později se jim to nejspíš povede. Už dvakrát 

se neúspěšně pokusili…" 

"Three," I said. "Someone tried to drown me in the fjord "Třikrát," opravil jsem ho. "Někdo se mne pokusil zabít 

the first day I came to Norway." 

hned ten první den, co jsem přijel do Norska, na fjordu." 

I told them about the black speedboat. Knut frowned and Vyprávěl jsem jim o rychlém černém člunu. Knut se 

said, "But that could have been an accident." 

zamračil. "To mohla být nehoda," namítl. 

I nodded. "At the time, I thought it was. I don't think so Přikývl jsem. "Nejdřív jsem si to taky myslel, ale teď už si 

any longer." I got up to pour myself some more hot to nemyslím." Vstal jsem a nalil si další šálek dobré černé 

strong black coffee. "I do rather agree with you that they kávy. "Uznávám, že máte pravdu, když se o to budou 

will succeed in the end, but I don't know what to do about vytrvale pokoušet, nakonec se jim to povede. Bohužel 

it." 

nevím co s tím." 

"Give up and go back to England," Knut said. "Vzdejte to a vraťte se do Anglie," řekl Knut. 

"Would you?" "Vy byste to vzdali?" 

He didn't answer. Nor did Erik. There wasn't an answer to Neodpověděl. Erik taky mlčel. 

give. 

Nebylo co říct. 

Knut sent me back in a police car to the Grand, where as Knut mne nechal odvézt do Grandu policejním vozem. 

the bar was again shut (Saturday) I ate an early dinner, Bar byl zavřený (byla sobota), takže jsem se brzo najedl, 

collected my suitcases and Bob Sherman's helmet from vyzvedl si helmu Boba Shermana a svoje zavazadlo u 

the porter, picked a room at random from those available, vrátného, a vybral si pak namátkou jeden z volných 

and spent the evening upstairs alone, sitting in an arm- pokojů. Strávil jsem v něm potom celý večer v klidu a o 

chair and contemplating several unpalatable facts. 

samotě. Seděl jsem v křesle a přemítal o neradostných 

skutečnostech. 

Such as, there was a limit to luck and little girls. Kupříkladu o tom, iče je málo chytrých holčiček a že 

člověk nemůže věčně počítat se štěstím. 

75

Such as, next time they could use a rifle, because sniping Nebo o tom, že by si na mne příště mohli vzít pušku, 

was the surest way of killing. 

protože ostřelovač je nejspolehlivější. 

Such as, tomorrow if I went to the races I would be Taky o tom, že pojedu-li na dostihy, budu celý zatracený 

scared to death the whole bloody day. 

den k smrti vystrašený. 

Not much comfort in the hope that old yellow eyes with Nestačilo doufat, že chlap se žlutýma očima a motýlem 

the birthmark might be a lousy shot. 

za krkem není dobrý střelec. 

There were various other thoughts, chiefly that some- Napadalo mne kde co. Byl jsem si skoro jistý, že musí 

where there existed a particular way of discovering who existovat způsob jak odhalit Bobova vraha a jak zjistit, 

had killed Bob Sherman, and why. There had to be such a proč vraždil. K řešení určitě vede jediná, zvláštní cesta, 

way, for if there wasn't, no one would need to kill me. kdyby tomu tak nebylo, neexistoval by ani důvod k tomu, 

Knut hadn't found it. Maybe he had looked the solution in aby se mne snažili odstranit. Knut na nic nepřišel. Možná, 

the face and not recognised it, which was easy enough to že měl řešení přímo před očima a neviděl je, to se stává. 

do. Maybe I had, also, but could be expected to under- Možná, že je mám před očima i já, možná, že někdo 

stand later what I had heard or seen. 

očekává, že si dřív či později uvědomím význam něčeho, 

co jsem viděl nebo vyslechl. 

Yellow eyes must have followed Erik's car, I thought. Člověk se žlutýma očima zřejmě sledoval Erikův vůz. 

Erik's breakneck driving and red light jumping made it Pravda je, že Erikův krkolomný způsob jízdy a ignorování 

exceedingly unlikely that anything bar a fire engine could světel to nejspíš znemožnily, protože když jsme jeli na 

have tailed us to Ovrevoll: but then I'd considerately re- závodiště, Erika by zřejmě stačili sledovat leda hasiči. Pak 

turned to the Grand to dump the helmet, and made it jsme se však ohleduplně zastavili v Grandu, abych tam 

easy for a watcher to pick us up again. 

mohl odložit helmu, a svým pronásledovatelům jsme to 

usnadnili, snadno se na nás zase pověsili. 

I hadn't spotted a follower, nor had Erik. But our trip to Nevšiml jsem si, že nás někdo sleduje, a Erik taky ne. 

Baltzersen's and from there to where we parked for lunch Jízda od Baltzersena k hospodě, kde jsme obědvali, byla 

had been comparatively short and in retrospect almost krátká a skoro krotká, pokud nás sledoval někdo s 

legal. Anyone risking a couple of head-on crashes could pevnými nervy, ochotný riskovat čelní náraz, mohl se 

have kept us in sight. 

udržet na dohled. 

Yellow eyes was the man who had attacked Emma, and it Žluté oči měl ten člověk, který přepadl Emmu, a ten 

seemed likely that the man who kicked her grandfather druhý, který kopal do jejího dědečka, byl asi tentýž, který 

was the man who'd tried to knife me. Both, it seemed to se mne snažil bodnout nožem. Podle mého byli oba muži 

me, were mercenaries, paid to do a violent job but not the námezdní pochopové, někdo si je najal, jejich nápad to 

instigators. They hadn't the aura of principals. 

nebyl. Nevypadali na to, že by byli mozkem celé věci. 

To my mind there were at least two others, one of whom Podle mého v tom jeli nejmíň dva další lidé. Jednoho 

I knew, one or more I didn't. To bring out the unknown, I jsem znal, dalšího, nebo další ne. Abych poznal ty 

had to bamboozle the known. The big snag was that when neznámé, musím využít toho známého. Potíž byla v tom, 

it came to setting traps, the only bait at present available že pokud chci uchystat past, jediná návnada přicházející v 

was myself, and this cheese could find itself eaten if it úvahu jsem já sám. Návnadu by taky někdo mohl 

wasn't extremely careful. 

spolknout, pokud si nedám velmi dobrý pozor. 

It was easy to see that to bring out the big boys, yellow Bylo mi taky jasné, že pokud chci vylákat z úkrytu ty 

eyes and brown eyes would have to be decoyed away hlavní, musím zaměstnat žlutookého a hnědovlasého 

while at the same time a situation needing instant action někde jinde a ve správném okamžiku nachystat situaci, 

was temptingly arranged elsewhere. How to do it was která bude od protistrany vyžadovat okamžité řešení. 

another matter. I stared at the carpet for ages and came Zbývala otázka jak na to. Díval jsem se dlouho upřeně do 

up with nothing foolproof. 

země, ale nenapadlo mne nic, co by nemělo chybu. 

I wished there was a way of knowing what Bob Sherman Tuze jsem si přál vědět, co vlastně Bob Sherman do 

had been bringing to Norway. Unlikely to be straight por- Norska vezl. Porno obrázky to patrně nebyly, protože Bob 

nography, because Bob had told Paddy O'Flaherty that he, řekl Paddymu O'Flahertymu, že ho někdo podvedl. Jestli 

Bob, had been conned. If he had opened the packet and tu obálku otevřel, podíval se do ní a zjistil, že tam 

found that it did not contain ordinary pornography, he 

might well have thought that. 

pornografie není, mohl mít pocit, že ho podfoukli. 

Suppose… he had opened the packet and reckoned he Co když… co když obálku otevřel a potom usoudil, že mu 

was not being paid enough for what he was carrying. za předání toho něčeho platí příliš málo? Co když… co 

když z té obálky něco vyndal a chystal se to použít k 

vydírání? 

Suppose… he had removed something from the packet, Jenže… k tomu nedošlo, protože kdyby se o vydírání 

meaning to use it to up the stakes. 

pokusil, nepřítel by věděl, že část té zásilky má, a nezabil 

by ho, dokud by to, co chybělo, od něho nedostal. 

But… he couldn't have used it, because, if he had, the Takže… možná, že si vysloužil smrt jen tím, že obálku 

enemy would have known he had taken it, and would not 

have killed him without getting it back. 

otevřel a zjistil, co v ní je. 

So suppose… simply opening the packet and seeing the Co když ho nepřítel právě proto zabil a teprve po 

contents was in itself a death warrant. 

dokonání činu zjistil, že část zásilky chybí? 

Suppose… the enemy killed him for knowing the con- Ať jsem o tom uvažoval jak chtěl, vždy jsem skončil u 

tents, and only discovered afterwards that he had removed 

some of them. 

posledního závěru. 

It came back to that every time. Takže… sakra, co bylo v tom balíčku? 

So… what the hell was in that packet? Zkusím to jinak. 

Start another way. When had he opened the packet? Kdy otevřel Bob ten balíček? 

Probably not at home. Emma had seen him put it in his Doma asi ne. Emma viděla, jak obálku dává do cestovní 

overnight bag so as not to risk forgetting it. Yellow eyes brašny, aby ji zaručeně nezapomněl doma. Žlutooký a 

and friend had subsequently smashed the place up looking hnědovlasý mu pak obrátili dům vzhůru nohama, něco 

for things from it, and hadn't found any. So it seemed hledali a nenašli. V tom případě můžu vyjít z předpokladu, 

76

easonable to suppose that he had set off from home with 

the envelope intact. 

He had had all day at Kempton races. Time enough if 

he'd urgently wanted to open it: but if he'd felt like that, 

he'd already had it available all night. 

Not much time at Heathrow between arriving from Kempton 

and boarding the aeroplane. Hardly the opportunity 

for an impulsive bit of snooping. 

He had turned up at Gunnar Holth's an hour or so later 

than expected. So he could have done his lethal bit of 

nosey-parkering either on the flight or in the first hour 

after he'd landed. On the flight, I thought, was most likely 

of all. A couple of drinks under his belt, an hour or so to 

while away, and a packet of blue pictures temptingly to 

hand. Open the packet and see… what? 

Suppose he had had perhaps half an hour before landing 

to come up with the idea of demanding a larger freight 

fee. Suppose he took something out of the envelope and 

hid it… where had he hidden it? 

Not in his pockets or his overnight bag. Perhaps in his 

saddle, but doubtful, because for one thing his racing saddle 

was tiny, and for another he'd ridden three races on it 

the following day. 

Not in his helmet, no papers or photographs lurked inside 

the padded headband. 

Which left one unaccounted-for hour, during which he 

could have left any object at the reception desk of any 

hotel in Oslo, with a request to keep it for him until he 

returned. In one hour he could have hidden something 

anywhere. 

že když odjížděl z domova, v obálce nic nechybělo. 

Strávil celý den na dostizích v Kemptonu. Pokud byl 

zvědavý, měl v Kemptonu dost času na to, aby se do 

obálky podíval. Na druhé straně, pokud byl hodně 

zvědavý, mohl se podívat už doma, měl na to celou noc. 

Na letišti po příjezdu z Kemptonu před odletem do 

Norska mnoho času neměl, těžko předpokládat, že by se 

právě tam snažil něco vyčenichat. 

Ke Gunnaru Holtovi přijel o hodinu později, možná o víc. 

Mohl tedy čenichat během letu nebo první hodinu po 

příletu. Nejpravděpodobnější bylo, že si obálku prohlédl 

během letu. Určitě vypil nejmíň dvě skleničky, aby mu 

rychleji ubíhal čas, a obálku se svůdnými obrázky měl po 

ruce. Otevřel balíček a uviděl… Co uviděl? 

Co když měl tak půl hodiny před přistáním na to, aby ho 

napadlo, že by mohl za přepravu balíčku žádat větší 

odměnu? Co když z balíčku něco vyndal a schoval to… 

Kam to schoval? 

V kapsách ani v zavazadle se nic nenašlo. Mohl to něco 

schovat do sedla, i když to bylo nepravděpodobné, 

protože to bylo lehké závodní sedlo. Ostatně, následující 

den absolvoval v onom sedle tři dostihy. 

V helmě taky nic nebylo, žádné papíry, žádné fotografie. 

Zbývala hodina, během které měl možnost něco někde 

uložit, kdekoliv, u kterékoli hotelové recepce v Oslo mohl 

požádat, aby mu něco na čas uschovali. Během jedné 

hodiny mohl schovat cokoli kdekoli. 

I sighed. It was hopeless. Povzdechl jsem si. Bylo to beznadějné. 

I stood up, stretched, unpacked a few things, undressed, Vstal jsem, protáhl se, nějaké věci jsem si vybalil, svlékl 

brushed my teeth. 

se a vyčistil si zuby. 

Bob's helmet lay on my bed. I picked it up and dangled it Bobova helma ležela na posteli. Vzal jsem ji za řemínek, 

by the chin strap as I pulled back the quilt and pushed up když jsem odhrnoval pokrývku a natřásal polštář, abych 

the pillows as a back-rest for reading before sleep. Sitting se o něj mohl opřít, až si v posteli budu před spaním číst. 

between the sheets I turned the helmet idly over in my Vlezl jsem pod deku a hrál si roztržitě s helmou. Ani jsem 

hands, scarcely looking at it, thinking about Bob and the se přitom na ni nedíval. Myslel jsem na Boba a na ten 

last day he'd worn it. 

poslední den, kdy ji měl na hlavě. 

I thought seriously about wearing it myself to Ovrevoll to Taky jsem zcela vážně uvažoval o tom, že si helmu na 

protect my head, and buying a bullet-proof vest besides. I závodišti Ovrevoll vezmu na hlavu a pod bundu si obléknu 

thought ungenerous thoughts about Emma's husband neprůstřelnou vestu. Nevzpomínal jsem na Emmina muže 

because I too could still die for what he'd done. 

v dobrém, protože to, co udělal, ať už to bylo cokoli, mne 

mohlo stát život. 

No papers. No photographs. I pulled the soft black pad- Žádné papíry, žádné fotografie. Odhrnul jsem ještě 

ding out again. Nothing, still nothing tucked behind it. jednou měkkou podšívku. Nic za ní nebylo zastrčené. 

In the crown there was just the small round centrepiece Ve středu klenby byl černý, okrouhlý kousek kůže, 

of black-covered padding suspended by straps fixed into zavěšený na tenkých kožených řemíncích. Skvělá 

the shell itself. A marvellous piece of engineering, de- konstrukce, chránící mozek jezdce při pádu z koně 

signed to prevent a man falling on his nut at thirty miles 

an hour off a galloping horse from bashing his skull in. 

The central suspended piece of padding shielded the top 

of the head and stopped it crashing into the shell itself at 

concussion speed. 

cválajícího rychlostí bezmála padesát kilometrů za hodinu. 

Underneath the central piece of padding there was no Pod oním kouskem kůže nebylo dost místa na papíry 

room at all for any papers or photographs or anything out 

of magazine-sized packets. I put my hand below it, just to 

make sure. 

nebo fotografie, ale já pro jistotu pod ním zapátral prsty. 

And there, in the roof of his helmet, Bob had left the key. Tam, v klenbě helmy, schoval Bob klíček. 

Literally, the key. Opravdový klíček. 

I felt it there with complete disbelief. Nevěřícně jsem ho ohmatával. 

Fixed to the hard outer casing by two crossed strips of Byl přílepený dvěma proužky lepicí pásky, a pokud člověk 

sellotape, unseen until one deliberately pushed the central 

piece of padding sideways out of position, was a key. 

kožené kolečko neodsunul, nebyl vidět. 

I unstuck it from the helmet and pulled off the sticky Klíček jsem odlepil a stáhl z něj lepicí pásku. Byl to 

tape. It was a yale type key, but with a small black tag obyčejný, malý patentní klíč, nahoře potažený černou 

bonded on instead of the usual round metal thumb plate. plastickou hmotou, na které bylo bíle vyraženo C 14. Klíč, 

A small white number, C14, was stamped on the black dokud byl přilepený, skutečně nebylo vidět a Bobovi při 

plastic on the side which had been against the helmet's jízdě nijak nemohl překážet. Byl bezpečně připevněný na 

wall. The key itself, at first, second, third glance, had 

been unnoticeable: and Bob certainly could have ridden 

šikovném místě. 

77

his races with it firmly and invisibly in place. 

It looked like a locker key. Very like those from the leftluggage 

lockers of any big airport or railway station in the 

world. Nothing at all to show to which city, country or 

continent it belonged. 

I thought. Přemýšlel jsem. 

If the key had been in the package, one would have expected 

it to be of extreme importance. Vital enough to be 

worth dragging the pond for, when it was found to be 

missing. Or searching for at once in the house in England. 

The men searching the house in England had specifically 

mentioned papers. They had been looking for papers, not 

a key. 

So suppose Bob had left the papers somewhere in a 

Klíč vypadal, jako by nejspíš patřil k nějaké skříňce, 

takové, jaké bývají na velkých letištích nebo na nádražích 

na celém světě. Těžko hádat, z kterého města, které 

země, kterého světadílu pochází. 

Pokud klíč pochází z oné zásilky, je nepochybně velmi 

důležitý, dokonce natolik důležitý, že se pro něj vyplatilo 

prohledat rybník. Že se vyplatilo prohledat jeden 

londýnský dům. 

Jenže ti dva chlapi v Londýně hledali papíry, dokumenty, 

sami to řekli, nehledali klíček. 

locker, and this was the key to it. 

Co když Bob uložil zásilku někde do úschovní skříňky a 

klíč k té skříňce patří? 

Much easier. It cut out New York, Nairobi and outer Mon- Tahle teorie je schůdnější. Nepřichází v úvahu ani New 

golia and narrowed the search to most of southern Eng- York, ani Nairobi, ani Mongolsko. Stačí hledat v 

land or anywhere in Oslo. 

omezeném okruhu, v jižní Anglii a v Oslo. 

The harmless looking little key promised to be everything Doufal jsem, že nevinně vyhlížející klíček splní všechny 

I needed. I closed my hand over it, with an illogical in- mé naděje. Sevřel jsem ho v dlani. Podvědomě a 

stinct to hide it, to keep it safe. 

nelogicky jsem se ho snažil skryt. 

Bob too must have felt like that. The care with which he'd Bob měl jistě taky nutkání najít pro klíč bezpečný úkryt, 

hidden it revealed the strength of his instinct. And he to bylo vidět z toho, jakou péči tomu věnovál. A to netušil, 

hadn't known at the time how true that instinct had been. nemohl tušit, jak dobře dělá. 

Smiling at myself I nevertheless followed his example. Usmál jsem se a zachoval se jako Bob. 

There was in my suitcase a fresh unopened dressing for Měl jsem v zavazadle rezervní náplast na zašitou ránu na 

the cut on my chest, thoughtfully provided by Charles prsou, dal mi ji prozíravě Charles Stirling. V ráně však 

Stirling in case I needed it: but since the intermittent mezitím přestalo cukat, už jen svědila, a proto nebylo 

throbbing had faded to an intermittent itch, I'd left his 

original handiwork undisturbed. 

třeba původní náplast měnit. 

Laying the key on the bedside table I pulled off the old Položil jsem klíč na noční stolek a podíval se pod starou 

dressing to take a look: and dark, dry and healthy, the slit náplast. Rána vypadala dobře, byla klidná a suchá, rychle 

was healing fast. 

se hojila. 

I fetched the new plaster and stuck it on, with Bob Sáhl jsem pro náhradní náplast a přilepil si ji i s klíčkem 

Sherman's precious key snug inside it against my skin. na tělo. Klíček mi těsně přiléhal na kůži. 

13 13 

Erik came to breakfast looking almost as depressed as 

the freezing wet day outside. He brought two plates 

heaped like the Matterhorn over from the buffet, sat opposite 

me, and toyed with the foothills. 

Když se Erik dostavil na snídani, byl stejně zachmuřený 

jak ono mrazivé, sychravé ráno. Přinesl si od bufetu dva 

talíře, bohatě navršené jako Matterhorn, sedl si proti mně 

a začal pomalu z těch kopců jídla uždibovat. 

"Did you sleep well?" he asked. "Vyspal jste se dobře?" zeptal se mne. 

"No." "Ne." 

"Nor did I. Kept hearing the bang of that bloody bomb." "Já taky ne. Pořád jako bych slyšel bouchnout tu 

He looked at the smoked fish I had acquired before his proklatou bombu." Zadíval se na uzenou rybu, kterou 

arrival. "Aren't you eating?" 

jsem si pfinesl před jeho příchodem. "Vy nebudete jíst?" 

"Not madly hungry." "Ne že bych měl zvláštní hlad." 

He raised a grin. "The condemned man syndrome?" Ušklíbl se. "Syndrom odsouzence." 

"Thanks." "Nechte si to!" 

He sighed, adjusted his mind to the task and began prov- Povzdechl si, soustředil se na přítomnost a vzápětí mi 

ing his stomach was as big as his eyes. When both plates dokázal, že má žaludek stejně velký jak oči. Když 

were empty of all but a trace of oil and six dorsal fins he vyprázdnil oba talíře, že na nich zbylo jen trochu oleje a 

patted his mouth with a napkin and resurfaced to the šest rybích koster, otřel si ubrouskem ústa a vrátil se na 

dangerous Sunday. 

zem, do neděle plné rizika. 

"Are you seriously going to the races?" he said. "Chcete vážně jet na dostihy?" zeptal se. 

"Don't know yet." "Ještě jsem se nerozhodl." 

"I didn't bring Odin today. Left him with a neighbour." He "Odina jsem dnes s sebou nevzal, nechal jsem ho u 

drank his coffee. "I hired a bigger Volvo. A fast one. souseda." Napil se kávy. "Najal jsem si větší volvo, 

Here's the bill." He dug in his pocket and produced a receipt. 

rychlejší. Tady je účet." Vyndal z kapsy potvrzení. 

I took out my wallet and paid him. He didn't say leave it Vytáhl jsem náprsní tašku a zaplatil mu. Neřekl, že to 

until later. 

nespěchá. 

A party of English racing people came into the restaurant Do restaurace se po jednom a po dvou trousili lidé od 

in ones and twos and sat together at a table near the win- anglických dostihů a sesedli se u jednoho stolu u okna. 

dow. I knew most of them: a top amateur jump rider, a Většinu z nich jsem znal: jeden z nejlepších amatérských 

pro from the Flat, an assistant trainer, an owner and his jezdců steeplu, jeden profesionální rovinový jezdec, jeden 

wife. When they'd chosen their food and begun to eat I asistent trenéra, jeden majitel s paní. Když si vybrali jídlo 

drifted over to them and pulled up a chair. 

a usadili se, pomalu jsem k nim přešel a přitáhl si židli k 

jejich stolu. 

"Hi," they said. "How's things?" "Vítejte," řekli. "Tak jak to vypadá?" 

Things, meaning mostly their chances that afternoon, Mysleli tím své šance na odpoledne. V klidu a pohodě 

78

were relaxedly discussed, and after a while I asked the jsme to spolu probrali. Teprve po chvíli jsem jim položil 

question I had joined them for, 

otázku, kvůli které jsem se k nim připojil. 

"Remember the weekend Bob Sherman disappeared? Did "Vzpomínáte si na ten den, kdy zmizel Bob Sherman? 

any of you happen to come over with him on the same 

flight?" 

Neletěl s ním tehdy někdo z vás?" 

The top amateur rider had. Glory be. Slavný jezdec amatér s ním letěl. Sláva! 

"Did you sit next to each other?" "Seděli jste vedle sebe?" 

He explained delicately that he had travelled first class, Taktně mi vysvětlil, že Bob letěl turistickou třídou, 

Bob tourist. 

zatímco on první. 

"But," he said, "I gave him a lift into Oslo in my taxi." "Svezl se ale z letiště do města se mnou, taxíkem," 

dodal. 

"Where did you drop him?" "Kde jste ho vysadil?" 

"Oh… here. I was staying here, but he was going on to "Já… Tady, byl jsem tu ubytovaný, ale Bob jel k tomu 

that trainer feller he rode for. He thanked me for the trenérovi, co pro něho jezdil. Poděkoval za svezení… pak… 

ride… and I think he said he would catch the Lijordet tram myslím, že mluvil o tom, že chce jet tramvají, pokud 

if there was one. Anyway, I remember him standing on nějaká pojede. Ano, vzpomínám si, jak stál s taškou a 

the pavement with his bag and saddle and stuff. But does sedlem na chodníku a čekal. K čemu to je? Přece byl 

it matter? After all, he rode next day, all right." 

druhý den v pořádku, startoval." 

"Was the flight on time?" "Přiletělo vaše letadlo včas?" 

"Don't remember that it wasn't." "Nevzpomínám si, že by mělo zpoždění." 

I asked a few more questions, but the amateur remem- Ještě jsem mu položil několik otázek, ale nic důležitého 

bered nothing else of much significance. 

jsem se už od něho nedozvěděl. 

"Thanks anyway," I said. "Stejně vám děkuju," řekl jsem. 

"Hope you get whoever did it," he said. He smiled. "I ex- "Doufám, že toho člověka, co to udělal, dostanete." 

pect you will." 

Usmál se. "Jsem si skoro jistý, že ho dostanete." 

If he didn't get me, I thought with a twinge, and went Pokud on nedostane dřív mne, pomyslel jsem si s 

back to collect Erik. 

nepříjemným zamrazením. Vrátil jsem se pro Erika. 

"Where first?" "Tak kam teď?" zeptal se. 

"All the railway stations." "Na všechna nádraží." 

"All the what?" "Kam?" 

"The nearest railway station," I amended. "Na nejbližší nádraží," opravil jsem se. 

"Whatever for?" "Probůh proč?" 

"I want a time-table." "Chci jízdní řád." 

"They have them here at the hotel desk." "Ten mají tady, v recepci." 

I grinned at him. "Which is the nearest station?" Ušklíbl jsem se na něho. "Které nádraží je nejblíž?" 

He said doubtfully, "The Ostbanen, I suppose." "Asi Ostbanen," řekl váhavě. 

"Off we go, then." "Tak jedeme." 

He shook his head in exasperation, but off we went. Potřásl bezmocně hlavou. Vyjeli jsme. 

From the Ostbanen, I discovered, trains ran through Gol Zjistil jsem, že vlaky z Ostbanenu jezdí do Bergenu přes 

on the line to Bergen. Trains ran also to Lillehammer, Gol. Z téhož nádraží jezdí vlaky do Lillehammeru, 

Trondheim, and the Arctic circle. Ostbanen was the main Trondheimu a k polárnímu kruhu. Ostbanen je v Oslo 

long-distance terminus in Oslo. 

hlavní nádraží pro dálkové vlaky. 

It had left-luggage lockers and it even had a C14. But the Byly tam úschovní skříňky, dokonce i skříňka označená C 

locker was empty, the key was in the open door, and the 14, ale otevřená, s klíčem v zámku. Klíč vypadal jinak než 

tag was different. 

ten můj. 

I took time-tables which included Gol, where Mikkel Vyzvedl jsem si jízdní řády, včetně jízdního řádu do Golu, 

Sandvik's school was. 

kde chodil Mikkel Sandvik do školy. 

One never knew. Člověk nikdy neví, co se může hodit. 

"What now?" Erik said. "Co teď?" zeptal se Erik. 

"The other railway stations," I said, and we went there, "Další nádraží." Objeli jsme všechna, ale nikde neměli 

but without finding any matching black tags. 

černě lemované klíče od skříněk. 

"Where else would you find lockers like those?" "Kde by jetě mohly být úschovní skříňky jako tyhle?" 

zeptal jsem se. 

"Besides railway stations? At the airport. In factories, of- "Myslíte kde jinde než na nádraží? Na letišti. V továrnách, 

fices, schools. Lots of places." 

kancelářích, ve školách, na spoustě míst." 

"Available to a foreign traveller at eight thirty on a Satur- "Myslím takové, ke kterým by se dostal cizinec v sobotu 

day evening." 

v půl deváté večer." 

"Ah… Fornebu. Where else?" Where else indeed. "Shall "Nejspíš na letišti, na Fornebu. Kde jinde?" Pravda, kde 

we go there?" 

jinde. "Chcete tam jet?" 

"Later," I said. "After Sven Wangen." 

Erik objected. "He lives in the opposite direction, further 

out than the racecourse." 

"All the same," I said. "Sven Wangen first." 

"Později. Nejdřív zajedeme ke Svenu Wangenovi." 

"You're the boss." "Vy jste šéf." 

He looked carefully several times in the driving mirror as Několikrát se opatrně zadíval do zpětného zrcátka. Pak 

we set off, but said he was sure we were not being fol- mne ubezpečil, že nás určitě nikdo nesleduje. Věřil jsem 

lowed. I believed him. Nothing could have stayed with Erik 

when he was really trying. 

mu, nikdo mu nemohl stačit, když si dal záležet. 

"Tell me about Sven Wangen," I said. "Povězte mi něco o Svenu Wangenovi," požádal jsem ho. 

He pursed his mouth in much the same disapproving way Našpulil kriticky rty, skoro jako Arne. 

that Arne had. 

"His father was a collaborator," he said. "Jeho otec byl kolaborant," prohlásil. 

79

"And no one forgets it?" "A na to se nezapomíná?" 

He sniffed. "Officially, the past is past. But after the war, 

the collaborators didn't thrive. If some town wanted a 

bridge built or a school, for instance, it would happen that 

an architect or a builder who had worked well with the 

Nazis would just not be the one to get the contract." 

"But Sven Wangen's father was already rich… from shipping." 

He looked at me sideways while taking a sharp turn to 

the left and missed a lamp post by millimetres. 

"Teoreticky je minulost minulost. Po válce to ale 

kolaboranti neměli lehké. Když třeba některé město 

stavělo školu nebo most, bylo běžné, že architekt nebo 

stavitel, který předtím spolupracoval s Němci, neměl šanci 

"Arne Kristiansen told me," I said. 

získat smlouvu." 

"Otec Svena Wangena byl přece tak jako tak bohatý… 

jako rejdař." 

Úkosem se na mne zadíval a zahnul doleva tak ostře, že 

minul poulíční lampu jen o vizitku. 

"Vím to od Arneho Kristiansena," dodal jsem. 

"Inherited wealth is immoral," Erik said. "All estates "Zděděné bohatství je nemravné," řekl Erik. "Všechen 

should be distributed among the masses." 

majetek by se měl rozdělit mezi lid." 

"Especially the estates of collaborators?" "Zvláště pak majetek kolaborantů, že?" 

He grinned. "I suppose so." Ušklíbl se. "Asi jo." 

"Was the father like the son?" I asked. "Byli si otec a syn podobní?" zeptal jsem se. 

Erik shook his head. Erik potřásl hlavou. 

"A hard-headed greedy businessman. He made a lot of "Jeho otec byl tvrdý, hrabivý obchodník. Nadělal za 

money out of the Nazis." 

nacistů spoustu peněz." 

"Surely that was patriotic of him?" "Když o ně obral nacisty, tak je to snad přímo 

vlastenecké, ne?" 

Erik wouldn't have it. Erikovi se to vůbec nezdálo. 

"He did nothing for his fellow-countrymen. He made "Pro svoje spoluobčany neudělal nic. Ty prachy hrabal jen 

money only for himself." 

pro sebe." 

"The father destroyed the son," I said. "Takže otec zničil syna." 

"Destroyed him?" He shook his head. "Sven Wangen is "Že ho zničil?" Zavrtěl hlavou. "Sven Wangen je 

an overpowering boor who always gets his way. He's no- domýšlivý hulvát, který vždy dosáhne toho, co chce. Ten 

where near destroyed." 

má daleko do toho, že by byl zničený." 

"He's an empty person. Because of his father, I shouldn't "Jako člověk je prázdný. Vinou svého otce neměl nikdy 

think he ever had a chance to be normally liked, and peo- šanci si lidi získat, a pokud se někdo setkává s 

ple who are spurned for no fault of their own can become nepřátelstvím nezaslouženě, většinou se zatvrdí a chová 

terribly aggressive." 

se útočně." 

He thought it over. "Guess you may be right. But I still Zamyslel se. "Možná máte pravdu. Stejně ho ale nemám 

don't like him." 

rád." 

Sven Wangen lived in the style to which he had been Sven Wangen žil takovým životem, do jakého se narodil. 

born in a huge country house built mostly of wood, partly Bydlel mimo město, v obrovském domě postaveném z 

of stone. Even on a cold wet early winter morning it kamene a ze dřeva. Dům vypadal hezky a blahobytně i v 

looked neat, clean and prosperous. Everything growing tom studeném, vlhkém ránu. Všechny keře byly 

was sharply clipped into geometric precision, a regimenta- zastříhané s geometrickou přesností, všechno vzorně 

tion totally uncongenial to Erik's casual, generous and uspořádané, v přímém rozporu s Erikovou bezprostřední, 

untidy mind. He stared around in distaste, his give- velkorysou a rozevlátou povahou. Díval se kolem sebe s 

everything-to-the-masses expression much in evidence. nelibostí, ze které přímo vyzařovalo: 'To všechno by mělo 

patřit všemu lidu.' 

"All this for two people," he said. "It's wrong." "Tak tady prosím bydlí jen dva lidé. To není správné." 

The place oppressed me as well, but for a different rea- Taky se mi tam nelíbilo, ale ze zcela jiných důvodů, 

son. There were too many windows all looking with black nelíbila se mi početná okna, černě hledící na naše auto. 

eyes towards the car. If I got out and stood away from its Pokud někdo v domě má pušku, vystoupím-li z vozu, budu 

protection I would be a sitting target for anyone in that 

house with a gun. 

snadná kořist, pomyslel jsem si. 

Erik got out of the car. I had to force myself to follow Erik vystoupil a já se musel přimět, abych taky vystoupil. 

him. And of course, no one shot. If I'd really thought they Nikdo samozřejmě nevystřelil. Kdybych opravdu očekával, 

would I wouldn't have gone. But it was one thing telling že by někdo střílet mohl, nejezdil bych tam. Říkat si, že by 

myself that Sven Wangen wasn't going to kill me on his mne Sven Wangen nezastřelil na svém vlastním prahu, 

own doorstep and another getting my nerves to believe it. bylo snadné, uvěřít tomu bylo těžší. Budu muset s těmi 

Something, I thought grimly, was going to have to be nervy něco udělat, říkal jsem si zachmuřeně, jinak to do 

done about those stupid nerves, or I'd never complete the 

Course. 

konce nedotáhnu. 

A middle-aged woman came to open the front door and Otevřela mi paní středního věku a zavedla mne halou do 

show me down the hall to a small sitting-room with win- malého obývacího pokoje. Z oken bylo vidět na 

dows facing the drive. Through them I could see Erik pac- příjezdovou cestu, kde Erik přecházel zachmuřeně sem a 

ing up and down in the rain radiating Marxist disapproval tam a vyzařoval marxistický odpor k bohatství. Dupal, 

and stamping the undeserving bourgeoisie into the gravel jako by každým krokem zašlapával pohrdané buržuje do 

with each crunch of his heel. 

země. 

Sven Wangen strolled into the room eating a sugary pas- Sven Wangen vešel do místnosti, v ruce sladký koláč. 

try and staring with cold eyes down from a great height. Díval se na mne z výšky, mrazivým pohledem. 

"I'd forgotten you were coming," he said. "Have you "Úplně mi vypadlo z hlavy, že máte přijít," řekl. "Tak co, 

solved everything yet?" A slight sneer. No friendliness. už jste to všechno vyřešil?" Neřekl to přátelsky, ale s 

ironií. 

"Not everything." "Všechno ne." 

A small bad-tempered flash in the supercilious eyes. V přezíravých očích mu bleskla nelibost. 

"I've nothing to tell you. You are wasting your time." "Nemám, co bych vám řekl. Zbytečně maříte čas." 

They'd all told me that, and they were all mistaken. To mi řekli všichni a všichni se pletli. 

80

Without a hat, Sven Wangen was revealed as going prematurely 

bald, the russet hair as thick as ever round the 

back and sides, but almost as thin as Erik's on top. He 

took a large sticky bite, chewed, swallowed: added another 

fraction to his overweight. 

"The last day Bob Sherman rode for you, did he say anything 

unexpected?" 

Teď, když neměl na hlavě klobouk, bylo vidět, že Sven 

Wangen předčasně ztrácí vlasy. Vzadu a po stranách měl 

narezlé vlasy husté, ale na temeni prořídlé skoro jako 

Erik. Kousl do drobivého, lepkavého koláče, chvíli 

přežvykoval, polkl. Zase o něco přibral na váze. 

"Ten poslední den, když pro vás Bob Sherman jel, neřekl 

nic překvapivého?" 

"No, he did not." He hadn't bothered to think about it. "Ne, neřekl." Ani se nenamáhal přemýšlet. 

"Did you take him for a drink to celebrate the winner he "Pozval jste ho na skleničku na oslavu vítězství v sedle 

rode for you?" 

vašeho koně?" 

"Certainly not." He started another mouthful. "Jistěže ne." Další sousto koláče. 

"Did you talk to him at all… either before or after the "Mluvil jste s ním vůbec… před dostihem nebo po 

race?" 

dostihu?" 

He chewed. Swallowed. Looked closely at the pastry, Kousal. Polykal. Zadíval se na koláč a vyhlížel další 

prospecting the next area. 

sousto. 

"In the parade ring, I gave him his orders. I told him I "Mluvil jsem s ním v padoku. Dal jsem mu pokyny. Řekl 

expected better than he'd just done for Rolf Torp. He said jsem mu, že od něho očekávám lepší výkon, než jaký 

he understood." 

předvedl v sedle koně Rolfa Torpa. Řekl, že mu to je 

jasné." 

Bite. Munch. Swallow. Další sousto. 

"After the race, he unsaddled the horse and went to "Po dostihu odsedlal a šel na váhu. Pak už jsem ho 

weigh in. I didn't see him again." 

neviděl." 

"While he was unsaddling, did he tell you how the mare "Řekl vám při odsedlávání, jak klisna běžela?" 

had run?" 

"No. I was telling Holth she needed a good thrashing to "Ne. Já právě říkal Holtovi, že by měla dostat přes zadek, 

quieten her down. Holth disagreed. I didn't speak to aby se trochu zklidnila a Holt mi oponoval. Se Shermanem 

Sherman." 

jsem nemluvil." 

"Didn't you congratulate him?" I asked curiously. "To jste mu ani neblahopřál?" zeptal jsem se zvědavě. 

"No." "Ne." 

"Do you wish you had?" "Nemrzí vás to teď?" 

"Why should I?" "Proč by mě to mělo mrzet?" 

You might need to eat less, I thought, but refrained from Měl bys míň jíst, pomyslel jsem si, ale nahlas jsem to 

saying so. His psychological hang-ups weren't in this in- samozřejmě neřekl. Jeho psychologické problémy do mé 

stance my affair. 

agendy nepatřily. 

"Did he mention delivering a package which he had "Nezmínil se o nějaké zásilce z Anglie, kterou měl 

brought from England?" 

doručit?" 

"No." "Ne." 

He stuffed the rest of the gooey goody into his mouth Nacpal si do úst zbytek koláče. 

and had difficulty closing his lips. 

"Did you ask him to ride the mare next time he came?" "Požádal jste ho, aby pro vás zase jel, až přijede do 

Norska?" 

He stared, then spoke round the dough and currants. Upřeně se na mne zadíval a promluvil s plnými ústy, mezi 

drobky těsta a rozinek. 

"He didn't come again." "Už nepřijel." 

"I mean, that last day, did you ask him to ride for you "Myslel jsem… ten poslední den… neřekl jste mu, aby pro 

again?" 

vás zase někdy jel?" 

"Oh. No." He shrugged. "Holth always engages the jock- "Ne, to ne." Pokrčil rameny. "Jezdce vždy najímá Holt. 

eys. I just say who I want." 

Podle mých instrukcí samozřejmě." 

"You never telephoned to Sherman in England personally "Vy jste sám Shermana nikdy do Anglie nevolal, abyste 

to discuss his rides for you?" 

se s ním domluvil o jízdách?" 

"Certainly not." "Jistěže ne." 

"Some owners do talk to their jockeys," I said. "Někteří majitelé s jezdci komunikují." 

"I pay Holth to do that sort of thing." "Od toho platím Holta." 

What a lot you miss, I thought. Poor fat unloved deprived Nevíš, o co přicházíš, pomyslel jsem si. Chudák tlustý, 

rich young man. I thanked him for his time and went back bohatý a nemilovaný mladý muž. Poděkoval jsem mu za 

to Erik. Sven Wangen watched us through the window, to, že mi věnoval svůj čas a šel jsem za Erikem. Sven 

licking the sugar off his fingers. 

Wangen se na nás díval oknem. Olizoval si ulepené prsty. 

"Well?" Erik said. "Tak co?" řekl Erik. 

"He might have issued the orders, but he never killed "Byl by schopný vydat pokyn, ale sám určitě nikdy nikoho 

anyone himself." 

nezabil." 

Erik grunted as he started the hired Volvo towards the Erik zamručel a zamířil pronajatým volvem k bráně. 

gate. "Where now?" 

"Kam teď?" 

"You're wet," I said. "Why did you stay out in the rain?" "Jste celý promoklý. Proč jste chodil v tom mokru?" 

He was almost embarrassed. Zatvářil se rozpačitě. 

"Oh… I thought I'd hear you better if you yelled." "Já… přišlo mi, že vás venku spíš uslyším, kdybyste 

křičel." 

We went in silence for five miles down the road and then Pak jsme jeli mlčky asi tři kilometry, až ke křižovatce, 

he pulled up at a fork. 

kde zabrzdil. 

"You'll have to decide here," he said. "That way to "Tady se budete muset rozhodnout," řekl. "Tamhle se 

Ovrevoll, and that way to the airport. The racecourse is jede směrem na Ovrevoll, tamhle na letiště. Závodiště je 

much nearer." 

blíž." 

"The airport." "Jedeme na letiště." 

81

"Right." "Dobře." 

He blasted off down the road to Fornebu as if trying to fly Odpálil směrem na Fornebu, jako by se chtěl vznést do 

there. 

vzduchu a na letiště doletět. 

"Mind we aren't followed," I said. "Dívejte se, jestli nás nikdo nesleduje," řekl jsem. 

"You're joking." "To snad nemyslíte vážně." 

The thirty mile journey, from one side of Oslo to the Padesát kilometrů z jednoho konce Oslo na druhý jsme 

other, took just over half an hour. 

ujeli za půl hodiny. 

No one followed. Nikdo nás nesledoval. 

C14 was locked and C13 next to it had a key in its door Skříňka C 14 byla zamčená a skříňka C 13 otevřená, v 

with a black tag, just the same. Both were large lockers in zámku černě lemovaný klíček. Obě velké skřínky byly v 

the bottom row of a three-high tier. 

nejspodnější řadě ze tří. 

Erik, who had allotted himself full bodyguard status, Erik už se choval jako skutečný člen ostrahy, stál po 

stood at my elbow and peered at the ranks of metal mém boku a rozhlížel se kolem, po řadách plechových 

doors. 

dvířek. 

"Are these the lot you're looking for?" "To jsou ty, co jste hledal?" zeptal se. 

I nodded. "I think so." Přikývl jsem. "Myslím že ano." 

"What do we do now, then?" "Co tedy uděláme?" 

"We walk around for a bit to make sure there's no one "Trochu se tu napřed projdeme a podíváme se, jestli tu 

here we know." 

"A sensible idea." 

není někdo známý." 

We walked around and stood in corners to watch, but as Prošli jsme se, občas postáli v koutě, rozhlíželi se, ale 

far as I could see every person in the airport was a com- všechny tváře se nám zdály neznámé. Vrátili jsme se 

plete stranger. Drifting gently back to the lockers, Erik zvolna ke skříňkám a Erik se udatně postavil zády k C 13, 

stood stalwartly with his back to C13 and looked ready to připravený odrazit útočníky. Já mezitím nenápadně 

repel boarders while I inconspicuously fished out the hid- vysvobodil z úkrytu klíček a zkusil ho v zámku sousední 

den key and tried it in the lock next door. 

skříňky. 

The right key, no mistake. The locker door swung open Byl to správný klíč, zcela určitě. Dvířka se otevřela. Do 

revealing a space big enough for two large suitcases: and skříňky by se vešly dva velké kufry, ale byla prázdná, jen 

on the scratched metal floor, looking lost and inappropri- na poškrábané podlážce ležel poskládaný papír. Vypadal 

ate, lay a folded piece of paper. 

nepatřičně a opuštěně. 

I bent down, picked it up, and tucked it into my inside Sáhl jsem pro něj a strčil si ho do vnitřní kapsy saka. 

jacket pocket. 

"See anyone?" I asked Erik, straightening again. "Viděl jste někoho?" zeptal jsem se Erika, když jsem se 

narovnal. 

"Not a soul we know." "Ani živou duši, tedy nikoho, koho bychom znali." 

"Let's grab some coffee." "Tak jdeme na kafe." 

"What about the locker?" "A co s tou skříňkou?" 

I looked down at C14 with its key in the lock and its door Zadíval jsem se na prázdnou C 14 s klíčkem v zámku 

open. 

otevřených dvířek. 

"We don't need it any more." "Už ji nepotřebujeme." 

Erik steered us to the airport buffet and bought coffee for Erik mne zavedl do letištního bufetu a objednal nám 

both of us and a couple of open sandwiches for himself. oběma kávu a sobě chlebíčky. Seděli jsme u stolku s 

We sat at a plastic topped table amid travellers with un- deskou z umělé hmoty, všude kolem cestovatelé s 

tidy hand luggage and children running about doing what neúpravně vyhlížejícími příručními zavazadly, pobíhající 

they were told not to, and with an almost fluttery feeling děti, provádějící přesně to, co měly zakázáno. Skoro 

of expectation I took out the paper Bob Sherman had left. rozechvěle jsem vytáhl z kapsy papír, který po sobě 

zanechal Bob Sherman. 

I had supposed it would prove to be a base for blackmail: Myslel jsem, že bude obsahovat něco, čím by bylo možné 

incriminating letters or photographs no one dared show někoho vydírat, nějaké dopisy, fotografie, něco, co by si 

his wife. But it proved to be neither of those things. It manžel nepřál, aby jeho žena viděla. Nic takového. Bylo to 

proved to be something I didn't recognise at all. 

něco, z čeho jsem vůbec nebyl moudrý. 

For one thing, the paper was thinner than I had at first Papír byl mnohem tenčí, než jsem myslel, na první 

supposed, and only seemed to be thick because it was pohled se mi zdál silnější, protože byl mnohonásobně 

folded several times. Unfolded, it turned out to be a strip poskládaný. Když jsem ho rozložil, zjistil jsem, že to je 

six inches across but nearly three feet long, and it was pruh široký asi patnáct centimetrů, ale skoro metr dlouhý. 

divided into three columns which were intended to be read Byly na něm tři svislé sloupce, které se zřejmě odečítaly 

downwards. One could not, however, actually read them, shora dolů, ale číst nešly, protože v nich nebyla ani 

as each inch and a half wide column seemed to be com- písmena, ani čísla, jen různě stínované obdélníky a 

posed of variously shaded blocks and squares, not letters čtverečky. Na levém okraji papíru byla v pravidelných 

or figures. Down the long left-hand edge of the paper vzdálenostech čísla od trojky do čtrnáctky. V záhlaví 

were numbers at regular intervals, starting with 3 at the 

top and ending with 14 at the bottom. Across the top in 

hand-written capitals was a single heading: Data Summary. 

sloupců byl stručný nadpis: Souhrn nálezů. 

I refolded the strip and put it back in my pocket. Pruh papíru jsem zase poskládal a vrátil do kapsy. 

"What is it?" Erik asked. "Co je to?" zeptal se Erik. 

I shook my head. "Don't know." Zavrtěl jsem hlavou. "Nevím." 

He stirred his coffee. "Knut will find out." Míchal kávu. "Knut to zjistí." 

I considered that and didn't especially like it. Chvíli jsem o tom uvažoval, ale nelíbilo se mi to. 

"No," I said. "This paper came from England. I think I'll Řekl jsem: "Ne. Tenhle papír je z Anglie. Dovezu ho do 

take it back there to find out what it is." 

Anglie a zjistím si to tam." 

"It's Knut's case," he said with a certain amount of quiet "Je to Knutův případ," namítl Erik trochu zarputile. 

82

obstinacy. 

"Mine as well." I hesitated. "Tell Knut I found the paper if 

you must, but I'd rather you didn't mention it to anyone 

at all. I don't want it leaking out round Oslo, and if you 

tell Knut he will have to record it, and if he records it, you 

never know who will see it. I'd much rather tell him myself 

when I get back. We can't anyway make a useful plan 

of campaign until we know what we're dealing with, so 

nothing can really be gained by telling him now." 

"Můj taky." Zaváhal jsem. "Můžete Knutovi říct, že jsem 

ten papír našel, pokud si myslíte, že to je vaše povinnost, 

ale byl bych mnohem radši, kdybyste o tom nemluvil s 

nikým. Nerad bych, aby se to rozneslo po Oslo, a jakmile 

to řeknete Knutovi, bude to muset zanést do 

dokumentace a pak nebudeme vědět, kdo všechno se k té 

informaci může dostat. Radši bych mu o tom řekl, až se z 

Anglie vrátím. Žádnou pořádnou kampaň stejně 

naplánovat nemůžeme, když nevíme, o co vlastně jde. 

Když to Knutovi řeknete teď, nic se tím nezíská." 

He looked unconvinced, but after a while all he said was, Netvářil se přesvědčeně, ale po chvíli se zeptal: "Kde jste 

"Where did you find the key to the locker?" 

našel klíček od té skříňky?" 

"In Bob Sherman's helmet." 

His obstinancy slowly melted to resignation. 

"V helmě Boba Shermana." 

"All right," he said. "I won't tell Knut. He could have "Tak tedy dobře, Knutovi neřeknu nic. Měl si ten klíček 

found the key first." 

najít sám." 

As logic it hardly stood up, but I was grateful. I looked at Mnoho logiky v tom nebylo, ale zaplať pánbůh za ty dary. 

my watch and said, "I can catch the two five to Heath- Podíval jsem se na hodinky. "Mohl bych stihnout letadlo 

row." 

ve čtrnáct nula pět." 

"Right now?" He sounded surprised. "Teď?" divil se Erik. 

I nodded. "Don't tell anyone I've gone. I don't want any Příkývl jsem. "Nikomu prosím neříkejte, že jsem odjel. 

friend of yellow eyes waiting at the other end." 

Byl bych nerad, kdyby na mne v Heathrow čekal někdo se 

žlutýma očima." 

He grinned. "David Cleveland? Who's he?" He stood up Ušklíbl se. "Já? Co já vím? Žádného Davida Clevelanda 

and turned to go. "I'll give your regards to Odin." 

neznám." Vstal k odchodu. "Vyřídím vaše pozdravy 

Odinovi." 

I watched his untidy back depart forthwith through the Díval jsem se za ním, jak rozevlátě odchází, a připadal 

scattered crowd towards the distant exit and felt unex- jsem si najednou bez něho tuze zranitelný. Žádné 

pectedly vulnerable without him. But nothing dire hap- protivenství mne ale nepotkalo. V pohodě jsem stihl 

pened. I caught the flight and landed safely at Heathrow, letadlo a bez úrazu přistál na Heathrow. Po zralé úvaze 

and after thought left my car where it was in the car park jsem svůj vůz nechal tam, kde byl, na parkovišti, a odjel 

and took myself by train to Cambridge. 

vlakem do Cambridge. 

Sunday evening in mid-term was as good a time as any Nedělní večer uprostřed semestru je vhodná doba, chce-li 

to beard professors in their dens, but the first one I člověk zastihnout profesora v jeho noře. První, na kterého 

backed was a loser. He lectured in Computer Science: but jsem vsadil, mne zklamal. Učil kybernetiku, ale můj 

my Data Summary, he said, had nothing to do with com- Souhrn nálezů mu nic neříkal, prý s počítači nemá nic 

puters. Why didn't I try Economics? I tried Economics who společného. Prý abych zkusil ekonomy. Zkusil jsem 

said why didn't I try Geology. 

ekonoma, ale ten zas ať to zkusím u geologů. 

Although it was by then getting on for ten o'clock I tried To už bylo skoro deset večer. Přece jen jsem to však u 

Geology, who took one brief glance at the paper and said: jednoho geologa zkusil. Vrhl na mou kořist jediný pohled a 

"Christ, where did you get this, they guard these things vydechl: "Proboha, kde jste k tomu přišel? Tohle se střeží 

like gold dust." 

jako mobilizační plány." 

"What is it?" I asked. "Co je to?" zeptal jsem se. 

"A core. A chart of a core. From a drilling. See those "Profil vrtu. Vidíte tady po stranách ta čísla? Řekl bych, 

numbers down the left hand side? I'd say they refer to the že určují hloubku, možná po stovkách nebo tisícovkách 

depth of each section. Might be in hundreds of feet. Might 

be in thousands." 

stop." 

"Can you tell where the drilling was done?" "Poznáte, odkud ten vrt je?" 

He shook his head, a youngish earnest man with a mass Zavrtěl hlavou. Mladý, vážný muž se spoustou zrzavých 

of reddish hair merging into an undisciplined beard. vlasů přecházejících po stranách do vousů. 

"Could be anywhere in the world. You'd need the key to "To může být odkudkoli. Musel byste mít klíč k tomu 

the shadings even to guess what they were looking for." šrafování, a ještě byste hádal, odkud by to mohlo být." 

I said in depression, "Isn't there any way of finding out Zeptal jsem se zklamaně: "Opravdu nemůžete zjistit, 

where it came from?" 

odkud to je?" 

"Oh Lord yes," he said cheerfully. "Depends how impor- "Ale ano, můžu," řekl pobaveně. "Jen bych rád věděl, 

tant it is." 

proč je to tak důležité." 

"It's a long story," I said doubtfully, with a look at his "To je dlouhá historie," řekl jsem váhavě a zadíval se na 

clock. 

hodinky. 

"Sleep is a waste of time," he said like a true scholar, so "Spánek je ztráta času," prohlásil, jak se na vědce sluší. 

I told him more or less exactly why I wanted to know. Řekl jsem mu tedy, co bylo třeba. 

"Have a beer?" he suggested, when I'd finished. "Nechcete pivo?" zeptal se, když jsem skončil. 

"Thanks." "Děkuju, dal bych si." 

He found two cans under a heap of uncorrected essays Vyhrabal dvě plechovky zpod nějakých korektur a otevřel 

and ripped off the rings. 

je. 

"Cheers," he said, dispensing with a glass. "All right. You "Ať žijete!" řekl a napil se přímo z plechovky. "Dobře. 

convinced me. I'll pass you on to the people who drew Přesvědčil jste mne. Pošlu vás za lidmi, kteří to 

that chart." 

vypracovali." 

I was astonished. "How do you know who drew it?" Žasl jsem. "Jak víte, kdo to vypracoval?" 

He laughed. "It's like knowing a colleague's handwriting. Dal se do smíchu. "Poznám to, jako poznám rukopis 

Any research geologist could probably tell you where that svého spolupracovníka. Myslím, že by skoro všichni 

chart came from. It's a research lab job. I'll give the man- geologové, pracující ve výzkumu, dokázali říct, z které 

83

aging director a ring in the morning and explain, and see 

if he'll help you. They're awfully touchy about these 

charts." He eyed it thoughtfully. "I shouldn't be surprised 

if there'll be an unholy row, because from what you've 

said I should think it was stolen." 

The seeds of the unholy row were plain to see, next day, 

on the face of Dr William Leeds, managing director of the 

Wessex-Wells Research Laboratory. An impressive man, 

small, calm and decisive, he looked deeply disturbed at 

what I'd brought him. 

výzkumné laboratoře co je. Ráno zavolám řediteli, 

vysvětlím mu, o co jde, a požádám ho, jestli by vám 

nemohl pomoct. Jsou na tyhle věci velmi opatrní." 

Zamyšleně se na papír zadíval. "Vůbec bych se nedivil, 

kdyby z toho byl pěkný průšvih, protože z toho, co jste mi 

tu povídal, soudím, že to někdo ukradl." 

Následující den jsem první záblesk počínajícího průšvihu 

vyčetl z očí pana doktora Williama Leedse, ředitele 

výzkumných laboratoří Wessex-Wells. Silná osobnost. 

Menší, klidný, rozhodný, vážně znepokojený tím, co jsem 

mu donesl. 

"Sit down, Mr Cleveland," he said. "Sedněte si prosím, pane Clevelande." 

We sat one each side of his managerial desk. Sedli jsme si proti sobě u jeho velkého psacího stolu. 

"Tell me where you got this." "Řekněte mi, jak jste k tomu papíru přišel." 

I told him. He listened intently, without interrupting. At Vyprávěl jsem mu to. Pozorně mne vyslechl a ani jednou 

the end he said, "What do you want to know?" 

mi neskočil do řeči. Pak se zeptal: "Co chcete vědět?" 

"What this chart is about. Who could benefit from getting "Co to je, a kdo a jak by z toho mohl mít nějaký zisk." 

hold of it, and how." 

He smiled. "Fairly comprehensive." Usmál se. "Stručné a jasné." 

He looked out of his big first floor office window for a Zadíval se z okna na opadané smuteční vrby v zahradě. 

while at a row of leaf-dropping willows across a stretch of Laboratoře byly v samém srdci Dorsetu, v rozlehlém 

lawn. Deep in the heart of Dorset the laboratory stood in parku. Viktoriánské panské sídlo a nízké budovy laboratoří 

ancient parkland, a Victorian country residence sitting s plochou střechou. Doktor Leeds viděl z okna na všechny 

easily beside new low flat-topped workaday workshops. Dr cestičky mezi budovami, jako na velitelském můstku. Měl 

Leeds' window overlooked the main artery of pathways 

linking the complex, a neat finger on the pulse if ever I 

saw one. 

věru dobrý přehled. 

"Almost anyone could benefit from getting hold of it," he "Z toho by mohl zbohatnout kdokoli, kdo si nedělá s 

said, "If they were unscrupulous. This chart cost perhaps věcmi svědomí. Vyhotovení tohohle profilu stálo možná až 

half a million pounds." 

půl milionu liber." 

My mouth fell open. He laughed. Úžasem jsem pootevřel ústa. Dal se do smíchu. 

"Well… you have to remember that drill rigs are enor- "Musíte si uvědomit, že vrtné soupravy jsou dnes velmi 

mously sophisticated and expensive. You don't get a core složité a náročné co do vybavení, a tudíž velmi nákladné. 

by digging a hole with a spade. This one…" He tapped the Do takové hloubky se s lopatou a krumpáčem těžko 

paper, "is only five inches in diameter but about fourteen dostanete. Tohle…" ukázal na papír, "tahle sonda měla v 

thousand feet in depth. A fourteen thousand foot drilling průměru jen asi pět palců, ale šla do hloubky asi čtrnácti 

costs a lot of money." 

tisíc stop. Takového něco stojí opravdu hodně peněz." 

"I can see," I said, "that it does." "To je mi jasné." 

"Of course you couldn't sell it for that, but I should think "Samozřejmě, že to nikdo za takové peníze nekoupí, ale 

this particular chart might be worth a hundred thousand, za tenhle záznam by někdo možná takových sto tisíc 

if you had a market." 

dostal, kdyby našel kupce." 

I asked if he would explain in more detail. Poprosil jsem ho o bližší vysvětlení. 

"A chart like this is information. You can always sell in- "Jsou v tom cenné informace, a informace můžete 

formation illegally if you know someone ready to buy. ilegálně zpeněžit, máte-li komu. Řekněme, že by tahle 

Well… suppose this core showed a deposit of nickel, which sonda obsahovala nikl (jen mimochodem, nikl tam není), 

it doesn't, incidentally, and you knew exactly from which a někdo by přesně věděl, odkud ten vrt je, věděl by tedy, 

particular drilling it came, you would know whether it was jestli má či nemá do příslušné těžební společnosti 

worth investing money in the drilling company, or not. For investovat. Dejme tomu… když došlo k ohromnému 

instance, during the Poseidon nickel boom in Australia, rozvoji těžby niklu v Austrálii, na burze byste vydělal 

you'd have been able to make literally millions on the miliony, kdybyste s jistotou předem věděl, která z mnoha 

stock market through knowing infallibly in advance which 

of the dozens of prospecting companies had made the 

drilling that was richest in ore." 

těžebních společností má nejbohatší ložiska." 

"Good grief," I said. "Páni." 

"It can work the other way too," he said. "If you know "Taky to samozřejmě platí obráceně," dodal. "Kdybyste 

that a concession which has been expected to give a high věděl, které naleziště platí za dobré, ale ve skutečnosti za 

yield is in fact not going to be good, you can sell out while mnoho nestojí, prodal byste akcie dřív, než jejich cena 

the share price is still high." 

začne klesat." 

"So it wouldn't only be people engaged in mining who "Takže na tomhle papíru mohl vydělat kdekdo, nemusel 

would be ready to buy such a chart." 

to být člověk, působící v těžebním odvětví?" 

"Certainly not. The people who make most out of the "Jistěže ne. Lidé, kteří na podobných věcech nejvíc 

earth probably don't know what a drill looks like." 

vydělávají, v životě vrtnou soupravu neviděli." 

I said, "Why sell the chart to someone else? Why not Zeptal jsem se: "Proč to ale někdo chtěl prodat? Proč na 

make millions on the stock market yourself?" 

tom nevydělat přímo na burze?" 

He smiled. "It's much safer to be paid a lump sum into a Usmál se. "Prodej informace je jednodušší, dostanete 

nice anonymous Swiss bank account than to start dealing peníze na ruku a uklidíte je hezky do některé diskrétní 

in shares. Any geologist dealing much in significant shares švýcarské banky. Je to určitě snadnější, než začít hrát na 

would be detected at once." 

burze. Ostatně, kdyby se do takové hry pustil geolog, 

přišlo by se na to hned." 

"Do people approach geologists, asking them to sell in- "Snaží se lidé geology podplatit, aby jim informace 

formation?" 

prodali?" 

"They do. We try to protect our geologists here by not "To víte že ano. My se snažíme své pracovníky chránit 

84

letting them know exactly where the material they're 

working on has come from. But obviously we have not 

been entirely successful." He looked bleak. "We know 

from past experience that a working geologist is usually 

approached by a middle man, an entrepreneur who buys 

information from the research source and then sells it to a 

bigger fish who operates in the world markets." 

tím, že jim nesdělujeme, odkud který vrt je. Jak se zdá, 

tak se nám to moc nedaří." Zatvářil se znechuceně. "Z 

minulých zkušeností víme, že se na aktivního geologa 

většinou obrací takzvaný prostředník, který nakupuje 

informace v laboratořích a pak je prodává velkým rybám, 

které hýbají burzami." 

"Am I dealing with the middle man or the big fish?" "Co myslíte, mám co dělat s malou nebo s velkou rybou?" 

He smiled and shook his head. "Can't tell. But the middle 

man, I suspect, as you found the chart so close to 

source." 

Usmál se a potřásl hlavou. "Těžko říct. Nejspíš máte co 

dělat s prostředníkem, protože jste tu informaci zachytil 

tak blízko od jejího zdroje." 

"What exactly do these columns mean?" I asked. "Co vlastně znamenají ty sloupce?" zeptal jsem se. 

He picked up the chart and showed me. Vzal záznam a začal mi ho popisovat. 

"The first column is lithology… the composition of the "První sloupec je litologický… složení kamenných vrstev. 

rock layers. The second is the original particle type… that Další sloupec představuje inkluze… mikro a makrofosilie a 

means micro and macrofossils and micrite. The third…" He mikrit. Ten třetí…" Sevřel přísně rty, třetí sloupec ho trápil 

compressed his lips, clearly most upset by this one. "The nejvíc. "Tam jsou výsledky velice utajovaného nového 

third is a fairly new and highly secret process, scanning postupu, výzkumu hornin elektronovým scannovacím 

electron microscopy. Our clients will be particularly furious mikroskopem. Naši klienti by zuřili, kdyby se tohle dostalo 

that this finding has been leaked. They paid a mint for it. ven. Platí za to zlatými cihlami. Můžeme přežít jedině 

We can stay in business here only as long as every client tehdy, když naši klienti budou mít jistotu, že výsledky, 

remains convinced that the analysis he is paying for will které jim předáváme, se zaručeně nedostanou do jiných 

never be seen by anyone except himself." 

rukou." 

I said, "This chart wouldn't be much use, though, without "Ten graf je ale k ničemu, když k němu není klíč, podle 

the key to the various shadings." 

kterého se odečítá takové to různé šrafování," namítl 

jsem. 

"No." He thought. "If I had to guess, I'd say that this "To je pravda." Zamyslel se. "Podle mého je to jen 

might be used as a sort of appetiser, or a proof that the taková ukázka, důkaz, že prostředník skutečně má přístup 

middle man had the real goods to sell. We don't normally k žádaným informacím a je schopný je dodat. My tohle 

make up charts in this form. This is an abbreviation. A většinou neděláme, tohle je zkrácená verze, stručná, ale 

condensed, composite edition. Specially made." 

obsažná, zvlášť vyhotovená." 

"But would the rest of Bob Sherman's package be worth "A co to ostatní, co Bob Sherman vezl, bude to někomu k 

anything without this chart?" 

něčemu, když nemá tohle?" 

"Oh, sure. It depends what else was in it. A written "To víte že ano. Ovšem záleží na tom, co všechno tam je. 

analysis would be just as good as a chart. If they had a Pokud psaný závěr, je to totéž jako tenhle grafický 

written analysis it wouldn't matter all that much if they výstup. V takovém případě by nikomu nemuselo vadit, že 

lost the chart." 

tohle chybí." 

I thanked him for his help. "Could you tell me where that Poděkoval jsem mu za pomoc. "Nemohl byste mi prosím 

drilling was made… and what for?" 

říct, odkud ten vrt je a co se v něm hledalo?" zeptal jsem 

se. 

He glanced at it. "I can tell you in general just by looking "Přibližně vám to říct můžu, už na první pohled, pokud to 

at it. But do you want to know precisely, to the half mile?" ale chcete vědět přesně…?" 

"Please," I said. "Rád bych." 

"Then come with me." "Tak pojďte se mnou." 

He led me along a wide passage, through some swing Vedl mne širokou chodbou, skleněnými dveřmi do 

doors, and into a modern wing tacked on to the back of moderní přístavby staré budovy. Pochopil jsem, že jdeme 

the original house. We were bound, it seemed, for the do dokumentačního oddělení. Abychom se tam však 

records department, but to get in there even the manag- dostali, musel se ředitel prohlásit. Pak mu teprve příslušní 

ing director had to announce himself to the inmates and 

get the door unlocked electronically from inside. 

pracovníci otevřeli elektronické dveře. 

He smiled wryly at my surprise. Viděl, že mne to překvapilo a usmál se. 

"We usually pride ourselves on our security. We're going "Jsme dost pyšní na naše bezpečnostní opatření. Až 

to have a great upheaval sorting out which of our people budeme zjišťovat, kdo z našich lidí tuhle informaci prodal, 

sold the information on this chart." A thought struck him. vypukne pořádná bouřka." Najednou ho něco napadlo. 

"I suppose you wouldn't like to come back and work on it 

yourself?" 

"Nechtěl byste se do toho vyšetřování pustit vy sám?" 

I wouldn't have minded, but explained about the jockey Docela by mne to bavilo, ale musel jsem odmítnout a 

Club. 

vysvětlit, že patřím Jockey Clubu. 

"Pity," he said. "Škoda," řekl. 

He unerringly sorted out one particular folder from the Bez zaváhání vybral z různých šanonů z plechové 

thousands in the filing cupboards which lined the walls. He registratury jeden určitý. Registratury zaplňovaly celou 

knew exactly which company had commissioned the místnost. Věděl přesně, která společnost si rozbor 

analysis, and he knew roughly from where the core had 

been taken. 

objednala, a věděl zhruba, z kterého vrtu je. 

He turned a few pages, comparing the chart with the Chvíli listoval. Srovnával souhrn s písemnými 

notes. 

poznámkami. 

"There," he said finally, pointing with his finger. "Those "Tady je to," ukázal prstem. "Tohle je ta lokalita, o 

are the co-ordinates you want." 

kterou vám jde." 

I looked over his arm. Read the co-ordinates. Podíval jsem se mu přes rameno a odečetl podle 

rovnoběžek a poledníků příslušné místo. 

Read the name of the company. Přečetl jsem si jméno společnosti. 

I'd never heard of it. V životě jsem o ní neslyšel. 

85

"Thank you very much," I said. Upřímně jsem poděkoval. 

14 14 

I called to see Emma. Zastavil jsem se u Emmy. 

The cottage was warm and welcoming in the cold after- Bylo chladné odpoledne, ale u Emmy bylo teplo a útulně, 

noon, alive with a glowing log fire and a huge vase of hezky, hezké bronzově zlaté chryzantémy, v krbu hořela 

bronze chrysanthemums. None of the furniture had been velká polena. Nový nábytek za rozbitý ještě nepořídila a 

replaced and the curtains were still at the cleaners, but záclony byly v čistírně. Zato samotná Emma udělala za 

Emma herself during the past week had made strides. ten týden vellrý pokrok. Tváře jí trochu zrůžověly a v 

There was at last a shade of colour in her cheeks and the 

faintest of sparkles in the eyes. The pretty girl had come 

back to life. 

očích se objevila jiskra. Hezké děvče ožilo. 

"David! How great to see you. Have a hot scone. They're "Davide! To mám radost, že vás vidím! Pojďte si vzít 

just out of the oven." 

čerstvé vdolečky, právě jsem je vyndala z trouby." 

We sat in front of the fire eating the scones with butter Sedli jsme si před krb a jedli soustředěně vdolečky s 

and jam and concentration. 

máslem a marmeládou. 

"Golly, you must have been hungry," she said later, eye- "Páni! Vy jste ale byl vyhladovělý," řekla pak, když se 

ing the almost empty dish. "I really made them to take podívala na vyjedenou mísu. "Pekla jsem ty vdolečky pro 

over to Grandfather." She laughed. "Guess I'd better dědečka." Dala se do smíchu. "Asi budu muset upéct 

make some more." 

další." 

"They were lovely." "Byly skvělé." 

What with bombs and general chasing around I had Díky bombám a různému pojíždění a chvatu jsem 

missed a lot of meals and picked at others. With Emma, zmeškal několikrát jídlo a pokud jsem vůbec jedl, tak bez 

for the first time in days, my stomach nerves felt safe velké chuti. Po celé řadě dní, u Emmy, jsem se poprvé cítil 

enough to encourage intake. 

v bezpečí a nervy mi daly natolik pokoj, že jsem se 

dokázal pořádně najíst. 

"I don't know whether to ask," she said, "but have you "Nevím, jestli se smím zeptat… ale… zjistil jste něco, 

found out anything about Bob?" 

pokud jde o Boba?" 

"Not enough." I looked at my watch. "May I use your "Zatím mi to ještě nestačí." Podíval jsem se na hodinky. 

telephone?" 

"Můžu si od vás zatelefonovat?" 

"Of course." "Samozřejmě." 

I called a stockbroker I knew who owned racehorses and Zavolal jsem jednomu burzovnímu makléři. Znali jsme 

asked him about the share movements of the company se, protože vlastnil dostihové koně. Zeptal jsem se ho na 

which had commissioned the analysis of the core. 

pohyb akcií společnosti, která si objednala analýzu onoho 

vrtu. 

"That's easy," he said. "About two months ago the share "Na to vám snadno odpovím," řekl. "Asi před dvěma 

price started to soar. Someone had a hot tip, bought at měsíci začaly jít akcie nahoru. Někdo dostal hlášku, koupil 

the bottom and made a real packet." 

lacino a vydělal na tom celý balk." 

"Who?" I said. "Kdo?" 

"Impossible to tell, but probably a syndicate, considering "To nejde zjistit, ale nejspíš to byl nějaký syndikát, 

the huge sums involved. All done through nominees, protože ta transakce vyžadovala moc peněz. Celé to 

mostly on overseas markets." 

uskutečnili prostředníci, většinou ze zahraničí." 

I thanked him and rang off, and after that I called S.A.S., Poděkoval jsem mu a zavěsil. Pak jsem zavolal SAS. Ano, 

who made warm noises and said sure there was a free hlásili ochotně, mají volné místo v letadle v šest třicet. 

seat on the six-thirty. A lot of my mind persisted in telling Sice mi kdeco napovídalo, že ráno taky letí letadlo do 

me that there was another flight in the morning and wid- Norska a že se sluší utěšovat vdovy, ale usoudil jsem, že 

ows were meant for consoling: well, maybe, but not this 

one, not yet. 

v daném případě se to nejspíš ještě nesluší. 

I kissed her goodbye. Políbil jsem ji na rozloučenou. 

"Come again," she said, and I said "I will." "Zase se stavte," řekla. Slíbil jsem, že se stavím. 

I handed in at Heathrow the car I'd hired that morning in Odevzdal jsem na Heathrow auto, které jsem si ráno 

Cambridge, and squeezed into the six-thirty at the last vypůjčil v Cambridge, a stihl letadlo v šest třicet na 

call. I didn't seem able to help the tension screwing up poslední zvonění. Jak jsme začali klesat nad Oslo, zase ve 

again as we began the descent into Oslo, but a harmless mně stoupalo napětí, nemohl jsem si pomoct. Neškodný 

taxi took me uneventfully to the hotel, where the recep- taxík mne bez úrazu dovezl do hotelu, kde mi recepční, už 

tion desk resignedly let me choose my own room. 

smířený s osudem, dal vybrat pokoj. 

I telephoned to Erik. "Where are you?" he demanded. Zavolal jsem Erikovi. Chtěl vědět, kde jsem. 

"At the Grand." "V Grandu." 

"For God's sake… didn't you go?" "Probůh! Vy jste nakonec neodletěl?" 

"There and back." "Odletěl a už jsem zpátky." 

"Did you find out…?" "Zjistil jste…?" 

"Up to a point. I know what it is, but not who it belongs "Z větší části. Vím, co to je, ale nevím, komu to patří. 

to. Look… could you give me Knut's home number?" Poslyšte… mohl byste mi dát Knutovo číslo domů?" 

He told me. Nadiktoval mi ho. 

"Do you want any more driving done?" "Potřebujete ještě řidiče?" zeptal se. 

"I'm afraid so, if you can face it." "Obávám se že ano. Pokud si na to troufá." 

"Count," he said, "on me." "Můžete se mnou počítat." 

I rang Knut who yawned and said he'd just come off duty Zavolal jsem Knutovi. Řekl, že právě přišel ze služby a 

and wouldn't be back until two o'clock the following afternoon. 

půjde tam znovu až zítra ve dvě odpoledne. 

"Do you know a place called Lillehammer?" I asked. "Znáte místo, které se jmenuje Lillehammer?" 

86

"Ja. Of course." "Samozřejmě." 

"What's it like?" "Jaké to tam je?" 

"How do you mean? It is a big town. A tourist town in the "Jak to myslíte? Je to velké město. V létě tam jezdí 

summer, and a ski place in the winter. No visitors go turisté, v zimě lyžaři. V říjnu a listopadu je tam na 

there in October and November." 

vymření." 

"If you wanted to meet someone secretly in Lillehammer, "Kdybyste se chtěl v Lillehammeru s někým tajně setkat, 

within fairly easy walking distance of the railway station, 

where would you suggest?" 

pokud možno blízko nádraží, co byste navrhl?" 

"Not in a public place?" "Myslíte někde, kde by to nebylo na veřejnosti?" 

"No. Somewhere quiet." "Ano, někde, kde je úplný klid." 

There was a pause. Chvíli bylo ticho. 

Then he said, "It might be better to walk away from the Pak řekl: "Asi bych doporučil, aby to bylo mimo vlastní 

town itself. Down towards the lake. There is a road going město, někde u jezera. Jedna silnice vede k mostu přes 

down to the bridge over the lake. It is the main road to jezero, je to hlavní na Gjövik, ale jezdí tam málo vozů. 

Gjovik, but there is not much traffic, and there are some Odbočuje z ní celá řada vedlejších ulic směrem dolů k 

small side roads down to the houses round the lakeside. 

Is that what you want?" 

vilám u jezera. To by se vám líbilo?" 

"Sounds perfect." "To je přesné." 

"Who are you going to meet?" "S kým se chcete sejít?" 

I told him at considerable length. Somewhere along the Odpověděl jsem mu hodně podrobně. Během mého 

way he shed his fatigue, because when he next spoke his vyprávění z něj zřejmě únava spadla, protože když se mi 

voice was alert and even eager. 

zase ozval, mluvil živě a dychtivě. 

"Ja. I understand. I will arrange everything." "Jo. Je mi to úplně jasné. Všechno zařídím." 

"I'll see you in the morning, then." "Takže se ráno uvidíme." 

"Ja. Agreed. And… er… take good care, David." "Jistě. Domluveno. A… dejte na sebe pozor, Davide!" 

"You bet," I said. "To víte že ano." 

I rang Erik again, who said certainly he would come to Pak jsem znovu zatelefonoval Erikovi. Řekl, že rád přijde 

breakfast, drive me to Knut's office, and get me to the na snídani, doveze mne ke Knutovi a pak na nádraží, 

station in time to catch the ten o'clock to Lillehammer. abych stihl v deset vlak do Lillehammeru. 

"Is that all?" "Víc nic?" zeptal se ještě. 

"No… Would you meet me again when I get back? Four "Ne… přijedete mi naproti, až se vrátím? Předpokládám, 

thirty, I think." 

že přijedu v půl páté." 

"All right." He sounded almost disappointed. "Dobře." Byl trochu zklamaný. 

"Bring knuckledusters," I said, which cheered him. "Vezměte si s sebou boxery," řekl jsem, abych ho 

rozveselil. 

Next, Lars Baltzersen. Pak přišel na řadu Lars Baltzersen. 

"Of course I've heard of that company," he said. "Their "Samozřejmě, že o té společnosti vím," řekl. "Jejich akcie 

shares are booming. I bought some myself a few weeks stoupají až do nebes. Sám jsem nějaké před několika 

ago and already they show a good profit." 

týdny koupil a hezky jsem na tom vydělal." 

"Do you know anyone else who bought any while the "Nevíte o někom dalším, kdo ty akcie kupoval, dokud 

price was still low?" 

ještě byly dole?" 

A pause, then he said, "Rolf Torp did. I believe it was Rolf Po krátké odmlce řekl: "Co já vím, tak Rolf Torp, myslím, 

who told me about them, but I can't be sure." 

že jsem se o těch akciích dozvěděl od něj, ale jistý si 

nejsem." 

He cleared his throat. "I have heard worrying rumours, Odkašlal si. "Teď se ale roznesly nepříjemné pověsti, že 

though, that the really big buyers were in the Middle East. hlavní kupec je z Blízkého východu. Člověk neví, protože 

One cannot be sure. There is much secrecy. But it seems 

likely." 

se s tím nadělají takové tajnosti. Je to však dost možné." 

"Why would that be worrying?" I asked, and he told me. "Proč vám to připadá nepříjemné?" zeptal jsem se. 

Vysvětlil mi to. 

Last of all I telephoned Arne. Kari answered, her voice Po Baltzersenovi jsem zatelefonoval Arnemu. Vzala to 

warm, amused, and full of memory from our last meeting. Kari. Hlas měla teplý a pobavený, vzpomínala zřejmě na 

naše poslední setkání. 

"Haven't seen you since Friday," she said. "Why don't "Neviděla jsem vás od minulého pátku," stěžovala si. "Co 

you come to dinner here tomorrow?" 

kdybyste přišel zítra na večeři?" 

"Love to," I said, "but I don't think I can." "Rád bych, ale obávám se, že to nepůjde." 

"Oh. Well… how's the case going?" "Aha. No nic, jak to vypadá s vaším případem?" 

"That's really what I wanted to talk about with Arne." "O tom bych rád mluvil s Arnem." 

She said she would fetch him, and he came on the line. Řekla, že pro něho dojde. Za chvilku se mi ozval. Byl rád, 

He sounded glad that I'd called. 

že volám. 

"David… haven't seen you for days," he said. "What have "Davide… neviděl jsem tě už několik dní, cos dělal celou 

you been doing?" 

tu dobu?" 

"Ferreting," I said. "Look, Arne, I've had a piece of luck. "Čenichal. Poslyš, Arne, přece jen mě potkalo štěstí. 

Some man in a place called Lillehammer telephoned and Zatelefonoval mi nějaký člověk z Lillehammeru, že prý pro 

said he could tell me something about Bob Sherman being mne má nějaké informace o smrti Boba Shermana. Prý tu 

killed. He said he almost saw it happen. He wouldn't say vraždu málem viděl na vlastní oči. Víc mi po telefonu 

any more on the phone, but I'm going to meet him tomor- nechtěl říct, ale zítra se s ním mám setkat. Jde mi o 

row. The thing is… I wondered if you'd like to come with tohle… napadlo mě, jestli bys nechtěl jet se mnou. Byl 

me. I'd be glad of your company, if you could spare the bych rád, kdyby to pro tebe bylo časově schůdné. Ten 

time. And he didn't speak very good English… so you člověk moc anglicky neuměl… mohl bys mi tlumočit, 

could interpret for me, if you would." 

kdybys chtěl…" 

"Tomorrow?" Váhavě odpověděl: "No, možná by to šlo…" 

87

"Yes. I'm catching the ten o'clock train in the morning." "Prosím pojeď, Arne!" 

"Where in Lillehammer are you meeting this man?" "Kde v Lillehammeru se máš s tím člověkem setkat 

přesně?" 

"On the road to Gjovik, down near the bridge over the "Na silnici ke Gjöviku, blízko mostu přes jezero. Má tam 

lake. He's going to be there at midday." 

přijít přesně v poledne. Prosím pojeď." 

He said doubtfully, "I suppose I could…" 

"Please do come, Arne," I said. 

Rozhodl se. 

He made up his mind. "Ja. I'll come. Are you still staying "Tak dobře, pojedu. Ja. Bydlíš ještě v Grandu?" 

at the Grand?" 

"Yes," I said. "But you are nearer the station. I'll meet "Ano, bydlím, ale od tebe je to blíž na nádraží. Sejdeme 

you there." 

se tam." 

"Right." He hesitated again. "I hope he isn't some lunatic, "Dobře." Znovu zaváhal. "Doufejme, že se nejedná o 

making up stories." 

nějakého blázna, co si zbůhdarma vymýšlí." 

"So do I," I said. "To taky doufám." 

I slept with my bed pushed right across the door, but no- Spal jsem na posteli, kterou jsem odsunul za dveře, ale 

body tried to get in. 

nikdo nejevil snahu vstoupit. 

Erik had brought Odin again to assist with the guard Erik s sebou tentokrát zase vzal Odina jako tělesnou 

duty, although I now knew from longer acquaintance that stráž. Já jsem však jeho kamaráda už dobře znal, takže 

the Dane's fierce appearance was only a front. A right jsem věděl, že jen nahání hrůzu, ale je neškodný, že se 

great softy lived inside the sandy skin. 

pod tou hladkou, světlou srstí skrývá ve skutečnosti 

dobrák. 

Together nonetheless they conveyed me safely to the po- Oba společně mne v klidu a pohodě dovezli bez úrazu na 

lice station where Knut met us, keenly awake a good five policejní stanici, kde nás už očekával Knut. Byl čilý a v 

hours before he was due on duty. Up in his office I gave pohotovosti o pět hodin dřív, než měl nastoupit do služby. 

him the geological chart, which he inspected curiously. V kanceláři jsem mu předal geologický graf. Zvědavě si ho 

prohlížel. 

"Don't lose it," I said. "Neztraťte to," prosil jsem ho. 

He smiled. "Better to lose my life, I suspect." Usmál se. "Dám za to život." 

"You'll get it photo-copied?" "Pořídíte si fotokopii?" 

He nodded. "Straight away." Přikývl. "Okamžitě." 

"See you this evening, then." "Uvidíme se tedy večer." Potřásli jsme si rukou. 

We shook hands. "Be careful," he said. Řekl: "Dávejte na sebe pozor." 

Erik and Odin stuck beside me while I bought my ticket Erik s Odinem se mne drželi, když jsem si kupoval lístek 

and walked to the barrier. It was the worst morning yet a šel k nástupišti. To ráno jsem měl nervy pocuchané 

for jumpy nerves, with me far outstripping Arne in the daleko nejvíc, otáčel jsem se přes rameno dokonce častěji 

matter of looking over my shoulder. By this evening, I než Arne. Dnes večer, pomyslel jsem si zachmuřeně, budu 

thought grimly, I'd either be safe or dead. It seemed an buď mimo nebezpečí, nebo mrtvý. Připadalo mi, že je do 

awful long time to the evening. 

večera nekonečně daleko. 

Arne, already waiting on the platform, greeted me with a Arne už čekal na nástupišti. Uvítal mě se širokým 

big smile. 

úsměvem. 

"What number is your ticket?" he asked. "Jaké máš číslo sedadla?" zeptal se. 

I hadn't realised that each ticket bore a seat number on Neuvědomil jsem si do té chvíle, že na lístcích jsou čísla 

the train, but it was so. 

sedadel. Byla tam. 

"I'll see if I can change mine to be next to you," he said, "Zkusím si to s někým vyměnit, abychom mohli sedět 

and vanished on his errand at high speed. 

vedle sebe," řekl a zmizel jako blesk. 

While he was gone I found my allotted number, a window Zatímco byl pryč, našel jsem své sedadlo. Bylo u okna, 

seat facing forward, halfway up one of the large airy ve směru jízdy, asi v polovině jednoho ze vzdušných, 

coaches. With only a few minutes to go to departure time prostorných vagonů. Do odjezdu už zbývalo jen několik 

about half the seats were filled with respectable-looking minut a většina míst byla obsazená. Moji spolucestující 

citizens, and I managed to look over my shoulder only vypadali jako řádní, poctiví občané, a já se ovládl a ohlédl 

twice. 

se přes rameno jen dvakrát. 

Arne returned with an air of satisfaction and the ticket for Arne se vrátil celý spokojený, v ruce lístek na vedlejší 

the seat beside mine. 

sedadlo. 

"That's better," he said, and gave all the worthy fellow "Takhle je to lepší," prohlásil. Všechny úctyhodné 

travellers a severe inspection before sitting down. "I spolucestující si bedlivě prohlédl, ještě než se usadil. "Měli 

should have waited for you at the ticket office… didn't jsme si dát sraz u pokladny, mohlo mne to napadnout," 

think of it in time." 

řekl. 

Erik, with Odin still beside him, suddenly appeared on the Vtom se na nástupišti objevil Erik s Odinem. Zuřivě ťukal 

platform outside the window, rapping to attract my atten- na okénko a mával na mne, chtěl se mnou mluvit. Ukázal 

tion and vigorously beckoning me to talk to him. I pointed jsem na konec vagonu, omluvil se Arnemu a šel dozadu ke 

to the rear of the carriage, excused myself past Arne, and 

went to the door to hear what Erik wanted to tell. 

dvířkám. 

"I saw him," he said, almost stuttering with urgency. "Viděl jsem ho," řekl rozčileně. "Vylezte z vlaku a pojďte 

"Get off the train and come with me." 

se mnou." 

"Who?" "Koho jste viděl?" 

"It'll go if you don't get off quickly. The man who planted "Jestli hned nevystoupíte, vlak se rozjede. Viděl jsem 

the bomb. Big, with a butterfly birthmark. I saw it. He was toho chlapa, co dal do auta bombu. Má velké mateřské 

buying a ticket… he dropped some change and bent to znaménko, co vypadá jako motýl. Viděl jsem to. Kupoval 

pick it up. I saw his neck… and I saw his eyes. They really si lístek a spadly mu na zem drobné… Sehnul se, aby je 

are a sort of yellow. Very light and bright and odd. Do sebral. Viděl jsem mu na krk… taky jsem viděl, jaké má 

hurry David. There was another man with him. They got oči. Skutečně jsou jako dožluta, světlé a jasné, divné. 

on this train, in the rear carriage. Three carriages back Davide, pospěšte si! Byl s ním ještě jeden mužský. 

88

from here." Nastoupili do vašeho vlaku, do jednoho ze zadních 

vagonů, třetí vůz od vašeho." 

A whistle blew. He practically danced with frustration. Ozvala se píšťalka. Erik přímo tančil rozčilením. 

"Get off. Get off…" "Vystupte, vystupte…!" 

I shook my head. "I'll find a way of avoiding them." The 

train began to move. "Thanks a lot. See you this after- 

noon. Mind you come." 

"Of course I'll come." 

The train gathered speed, diminishing my protectors second 

by second until I could no longer see the bewilderment 

on Erik's face or the patient lack of comprehension 

Zavrtěl jsem hlavou. "Já už si poradím, nějak se těm 

dvěma vyhnu." Vlak se dal do pohybu. "Moc vám děkuju. 

Uvidíme se odpoledne. Koukejte příjít!" 

Vlak zrychloval a moji ochránci byli čím dál tím menší a 

menší. Pak už byli tak daleko, že už jsem Erikův zmatený 

a Odinův filozofický výraz neviděl. 

on Odin's. 

"Who was that?" Arne asked as I returned to my place. "Kdo to byl?" zeptal se Arne, když jsem se vrátil na své 

místo. 

"Someone I hired to drive me around." "Člověk, kterého jsem si najal, aby mne vozil." 

"Extraordinary looking chauffeur, isn't he?" "To je tedy zvláštní řidič." 

I smiled. "His driving is pretty hair-raising as well." Usmál jsem se. "Taky zvláštním způsobem řídí." 

"Tell me about this man we're going to see." "Vyprávěj mi o tom chlapovi, se kterým se máš setkat." 

"I dont' know much, really. He said his name was Johan "Já o něm dohromady nic nevím. Řekl, že se jmenuje 

Petersen…" 

Johan Petersen." 

Arne granted. "There are dozens of Johan Petersens." Arne si povzdechl. "Johanů Petersenů je nespočetně." 

"He said he was at the races the day Bob Sherman dis- "Taky řekl, že byl na závodišti v den, kdy Bob Sherman 

appeared. He said he would like to tell me something zmizel. Prý by mi k tomu chtěl něco říct. Prý žije v 

about that. He said he lived at Lillehammer and worked Lillehammeru a pracuje tam v dřevařských závodech. 

there in the timber yard. I asked him to come to Oslo, but Zeptal jsem se ho, jestli by nechtěl přijet do Oslo, ale že 

he said he couldn't take the day off. He said he'd meet me prý si nemůže vzít volno. Prý bychom se mohli sejít v 

during his lunch break today. It was very difficult to un- Lillehammeru některý den v době, kdy má polední 

derstand him clearly, as he spoke so little English. It'll be přestávku. Bylo mu špatně rozumět, neumí dobře 

fine with you there." 

anglicky. Jsem rád, že tam jedeš se mnou." 

Arne nodded, blinking away as usual. The train took Arne přikývl a zamžikal, jako obvykle. Vlak ujížděl klidně 

things easily, sliding quietly through the outer suburbs in do dálky, projel předměstím a jak se v Norsku sluší, jel 

a typically unhurried Norwegian fashion. 

klidně a beze spěchu. 

"How will you know him?" "Jak se poznáte?" zeptal se Arne. 

"He said he would know me. All I have to do is walk "Tvrdí, že mne pozná. Prý stačí, když dojdu k mostu a 

down towards the bridge carrying an English newspaper." budu držet v ruce anglické noviny." 

"Did you bring one?" "Máš je s sebou?" 

I nodded. "In my coat pocket." 

The train was well heated. Coats were expected to be 

shed, and there was a rail at the rear equipped with 

hangers, where Arne's coat and mine hung side by side. 

Přikývl jsem. "Ano, v kapse kabátu." 

The line ran north through farmland and woods and Trať vedla na sever mezi poli a lesy, podél velkého 

alongside an extensive lake. On any other day I would jezera. Být to za jiných okolností, těšil bych se z té cesty. 

have enjoyed the journey but it was extraordinary how a Stejně je zajímavé, jak strach stačí vytísnit z hlavy 

little fear could keep the mind focused close at hand. Old všechno ostatní. Pán se žlutýma očima a jeho kamarád 

yellow eyes and his pal were a sight too near for comfort, byli příliš blízko, a to se mi nelíbilo. Měl jsem velmi 

and I'd developed an even worse over-the-shoulder com- nepříjemné nutkání otáčet se přes rameno pokaždé, když 

pulsion through passengers walking up the centre aisle někdo procházel uličkou. Otáčel jsem se, kdykoli vzadu 

through the train. Every bang of the door from one carriage 

to the next had me looking to make sure. 

bouchly dveře. 

A woman in a blue overall pushed a trolley into the car- Vagonem projížděla paní v modré kombinéze s vozíčkem, 

riage, selling from it hot drinks, biscuits and sweets. Arne a prodávala horké nápoje, sušenky a bonbony. Arne mi 

bought me coffee. The trolley trundled away, and bang 

went the door behind her. 

koupil kávu. Vozíček odkodrcal a za paní bouchly dveře. 

We stopped lengthily at a largish town, Hamar, a junction V jednom větším městě, v Hamaru, jsme hodnou chvíli 

with masses of open windswept platforms and no air of stáli. Železniční křižovatka se spoustou větrem bičovaných 

shunting or bustle. Then on again, moving faster, on to- otevřených nástupišť. Nikde však nikdo, nic, koleje 

wards Lillehammer. Two and a half hours, altogether, on prázdné, výhybky se nehýbaly. Pak se vlak rozjel a dal se 

the train. 

do rychlejšího pohybu směrem na Lillehammer. Celkem 

měla cesta vlakem trvat dvě a půl hodiny. 

"I missed you at the races on Sunday," Arne said. "Postrádal jsem tě v neděli na dostizích," poznamenal 

Arne. 

"Yes. I meant to go, but it was so cold." "Ano. Chystal jsem se tam sice, ale pak mi přišlo, že je 

příliš velká zima." 

He gave me a look of friendly contempt. Shovívavě se na mne podíval. 

"I might be going home soon," I said. "Možná, že už brzo pojedu domů," dodal jsem. 

"Are you?" He was surprised. "I thought… you'd never "Cože!" Překvapeně se na mne podíval. "Já myslel… ty 

leave us without finding out…" 

přece vždycky všechno dotáhneš…" 

"Well, after this trip today we should know a lot more. "Víš, já si myslím, že na konci téhle cesty toho budeme 

With a bit of luck. And then there's the key…" 

vědět podstatně víc. Když budeme mít štěstí. A pak, mám 

ten klíček…" 

"What key?" "Jaký klíček?" 

"I found a luggage-locker key stuck in Bob Sherman's "Našel jsem v helmě Boba Shermana klíček od úschovní 

89

iding helmet." schránky." 

"You didn't!" "Nepovídej!" 

I nodded and told him about the trail to Paddy Přikývl jsem a vyprávěl mu, jak jsem zatlačil na Paddyho 

O'Flaherty's. 

O'Flahertyho. 

"So you see, although I'll go home soon, we should have "Tak vidíš, pojedu brzo domů, ale to už doufám budu 

most of the answers." 

znát odpovědi na většinu otázek." 

Arne was enthusiastic. "That's great," he said. "All we Arne se tvářil nadšeně. "Ale to je skvělé! Teď stačí zjistit, 

have to do now is find what's in the locker which the key ke které skříňce ten klíček patří a co v ní je." Najednou ho 

fits." A thought struck him. "Perhaps it's that money. In něco napadlo. "Třeba jsou tam ty ztracené peníze, myslím 

the canvas bags… you know, the money that was stolen." v těch plátěných pytlích, ty ukradené." 

"It's a thought," I said. I didn't launch into explaining "Vidíš…" Neřekl jsem mu, co se ve schránce ve 

what actually had been in the locker, time enough for that skutečnosti našlo. Na to byl čas. Všichni spolucestující se 

later, as from the way the other passengers were standing v tu chvíli zvedali a brali si kabáty. Bylo jasné, že jsme u 

up and putting on their coats it was clear we had nearly cíle. Vlak projel kolem jezera Mjösa a v dálce už bylo vidět 

arrived. The train ran beside Lake Mjosa and in the dis- dřevařský závod s nekonečným polem borových klád 

tance I could see the timber yard, with acres of pine tree 

logs floating in the water. 

plovoucích na vodě. 

Arne held my coat for me, and I his for him. He smiled a Arne mi přidržel kabát a já přidržel kabát jemu. Usmál se 

little sadly. 

trochu smutně. 

"Kari and I will miss you." "Budeš nám s Kari chybět," řekl. 

"I'll be back one day. I like Norway very much." "Já zase přijedu, mně se v Norsku moc líbí." 

He nodded. The train passed .the end of the bridge to Přikývl. Vlak minul konec mostu na Gövik, supěl do 

Gjovik, climbed a hill slowly, inched into Lillehammer sta- kopce, zvolna vjel do stanice Lillehammer a s povzdechem 

tion, and sighed to a stop. We stepped out into a stinging zastavil. Vystoupili jsme do ostrého, větrného dne pod 

wind under a grey cloud-filled sky. So much, I thought, šedým, zataženým nebem. Ať jdou do háje s těmi jejich 

for all those happy holiday posters of sun and snow and lákavými plakáty v cestovních kancelářích, pomyslel jsem 

people on skis showing their suntans and teeth. It was si, na těch je samé slunce, sníh a barevní lyžaři se 

odd, too, how none of the far frozen north railway stations snědými tvářemi a bělostnými zuby. Taky mi přišlo 

had sheltering roofs over the platforms. Perhaps no one zvláštní, že na nádraží tak daleko na severu jsou všechna 

ever stood waiting in the open air, so that roofs were re- nástupiště otevřená, bez stříšek. Možná, že na 

dundant and there was some point in them all still looking nástupištích nikdo nikdy nečeká, proto jsou střechy 

like the last scene in Anna Karenina. 

zbytečné, proto to všude vypadá jako poslední dějství z 

Anny Kareninové. 

"Are you coming, David?" Arne said. "Jdeme, Davide?" ozval se Ame. 

"Yeah." "Jo." 

I stopped looking around vaguely and followed him Přestal jsem se hloupě rozhlížet a vykročil za ním k 

through the main doors into the booking hall. At the far hlavnímu vchodu do nádražní budovy. Dva muži na konci 

end of the platform two men, by-passing the station build- nástupiště k nádraží nešli, zkrátili si to přímo na silnici k 

ings, had set off quickly in the general direction of the mostu. Jeden z nich byl velký a statný. Druhý měl stejnou 

road to the bridge. One was big. The other, of the same postavu jako člověk, který mne doma přepadl. Oba však 

build as my attacker in the flat. They were too far away 

for me to swear to it in court. 

byli příliš daleko, u soudu bych na ně přísahat nemohl. 

But I was sure, just the same. Stejně jsem si však byl jistý, že to jsou oni. 

The small booking hall was scattered with prospective V malé nádražní hale čekali cestující na své vlaky 

travellers wearing limbo expressions, waiting for time to roztroušení po celé místnosti, s výrazem odevzdané 

pass. There were seats round the walls, doors to wash- trpělivosti nechávali plynout čas do odjezdu. Podél zdí 

rooms, a window for buying tickets: all the amenities in lavice, dveře na záchod, okénko u pokladny, všechno, jak 

one central area. Arne said he wanted to make a tele- má na nádraží být. Arne prohlásil, že si musí 

phone call before we set off to the meeting with our informer 

down the road. 

zatelefonovat, ještě než se vydáme na cestu k mostu. 

"Carry on," I said amiably. "Klidně jdi," přikývl jsem. 

I watched him through the glass wall of the booth feed- Díval jsem se na něho skleněnou stěnou budky, jak 

ing money into the slot and talking earnestly into the vhazuje do přístroje mince, jak vážně a důrazně mluví. 

mouthpiece. He talked for a good long time, and came out 

smiling. 

Mluvil dlouho. Vrátil se s úsměvem. 

"All done. Let's go," he said. "Vyřízeno," řekl. "Můžeme jít." 

"Arne…" I hesitated. "I know this is going to sound silly, "Arne…" zaváhal jsem. "Já vím, že ti to bude připadat 

but I don't want to go." 

bláznivé, ale já nikam nejdu." 

He looked dumbstruck. Zatvářil se ohromeně. 

"But why not? This man might have seen who killed Bob "Prosím tě proč ne? Ten člověk možná viděl vraha Boba 

Sherman." 

Shermana." 

"I know. But… I can't explain it. I have… the weirdest "Já vím. Ale… nevím jak to říct… ale… mám špatný pocit, 

feeling of premonition. I've had it before… I can't… I can't jako předtuchu. Už se mi to v minulosti stalo… prostě 

ignore it. Something tells me not to go. So I'm not going." nemůžu… nemůžu ten pocit ignorovat. Něco mi říká, 

abych nikam nechodil, takže nejdu." 

"But David," he said. "That's crazy." "Davide, co to je za nesmysl!" 

"I can't help it. I'm not going." "Nemůžu si pomoct, nikam nejdu." 

"But what about the man?" "Ale co s tím tvým člověkem?" 

I said helplessly, "I don't know." "Nevím," vzdychl jsem bezmocně. 

Arne grew impatient. He tried insults. He tried persua- Arne se mnou ztrácel trpělivost. Zkusil to po dobrém, 

sion. I wouldn't budge. 

zkusil to po zlém. Marně. 

In the end he said, "Give me the newspaper. I'll go and Nakonec řekl: "Dej mi ty noviny, jdu tam sám." 

90

meet him myself." 

"But," I objected, "if my premonition means there is 

some danger down that road, it must be dangerous for 

you as well. I had a premonition about a street once before… 

I wouldn't go down it, and a few seconds later several 

tons of scaffolding collapsed on to where I would have 

been. Ever since then, when I've a strong feeling against 

doing something, I don't do it." 

He blinked at me earnestly. Vážně se na mne díval. 

"If I see any scaffolding, I'll keep away from it. But we 

must see this Johan Petersen and hear his story. Give me 

the newspaper." 

"Počkej," namítl jsem, "pokud mám tu předtuchu 

právem, pokud tam něco hrozí mně, tak to taky hrozí 

tobě. Měl jsem jednou takový pocit, že nesmím vkročit do 

jedné ulice… zůstal jsem stát, a za několik vteřin spadlo z 

jednoho domu lešení přesně na místo, kam bych byl 

došel. Od té doby kdykoli mám tenhle pocit, že bych něco 

neměl dělat, neudělám to." 

"Pokud uvidím nějaké lešení, vyhnu se mu. S tím 

Johanem Petersenem se sejít musíme, musíme ho 

vyslechnout. Dej mi ty noviny." 

Reluctantly I handed him the previous day's Express. Neochotně jsem mu podal Express ze včerejška. 

"I'll wait for you here," I said. "Počkám na tebe tady," řekl jsem. 

He nodded, still not pleased, and set off on his own. I Přikývl. Nespokojeně se vydal na cestu. Vybral jsem si 

chose a place to sit at one end of one of the bench seats, místo na lavici v rohu, z jedné strany zeď, z druhé buclatá 

with solid wall at my back and on one side. On my other dívka v chlupatém beraním kožichu. Pojídala s mlaskáním 

side sat a plump teenage girl in a shaggy sheepskin coat 

eating herring sandwiches noisily. 

sendvič s herinkem. 

A few people came. A train arrived and took most of Přišlo několik dalších cestujících. Přijel vlak, a většinu 

them away, including my neighbour. Time passed very čekajících odvezl, včetně mé sousedky. Čas plynul velmi 

slowly. 

zvolna. Vlak nazpět do Oslo jel hodinu a půl po našem 

příjezdu. 

An hour and a half between our arrival and the train back Hodinu a půl jsem musel nějak zabít. Pardon, přežít. 

to Oslo. An hour and a half to kill. Correction, I thought Škoda, že nekouřím, nebo že si nekoušu nehty, nebo že 

wryly. To stay alive. I wished I smoked or bit my nails or neumím jógu. Škoda, že se mi sevře srdce pokaždé, když 

went in for yoga. I wished my heart wouldn't jump every kolem okna projde nějaká dvojice. Přál bych si vědět, jak 

time people walked past the window in pairs. I wished I žlutooký hledí na vraždu před očima veřejnosti. Kdybych 

knew what views yellow eyes and brown eyes held on si byl jistý, že by tak daleko nezašel, ušetřil bych si nervy. 

murdering in public, because if only I was sure they Jenže já si jistý nebyl. Seděl jsem, potil se a doufal, že se 

wouldn't risk it I could save myself a lot of fretting. As it 

was I sat and waited and slowly sweated, hoping I'd 

judged their limit right. 

nepletu, že ti chlapi znají své meze. 

When passengers for the Oslo train started arriving and Pak začali přicházet cestující do Oslo a kupovali si lístky. 

buying tickets I bought two myself for Arne and me. I Šel jsem koupit lístek sobě i Arnemu. Řekl jsem si 

asked particularly for the most public pair of seats in the záměrně o sedadla, z kterých byl nejlepší přehled. Vyhlédl 

carriage, as observed on the way up, and although I had jsem si je na cestě do Lillehammeru, ale obtížně jsem 

difficulty explaining what I wanted as the ticket seller vysvětloval pokladní, co vlastně chci, protože skoro vůbec 

spoke little English, I got them. 

neuměla anglicky. Nakonec jsem dostal, co jsem chtěl. 

Back in my careful corner I found myself flanked by an Vrátil jsem se na svoje chráněné místo v koutě. Vedle 

elderly man with an ear-flapped cap topping cream col- mne seděl starší člověk s čepicí přes uši nad podlouhlým, 

oured skin over an elongated skull. He had heard me bledým obličejem. Zaslechl předtím, jak u pokladny 

speak English at the ticket window and was eager to tell mluvím anglicky a dychtivě mi sdělil, že byl loni v Anglii 

me that he'd been in England the year before on holiday na dovolené se synem a snachou. Trochu jsem ho 

with his son and daughter-in-law. I encouraged him a bit, povzbudil a on mi pak přednesl průvodce Londýnem od 

and got in return a minute by minute conducted tour from Toweru, kolem Westminsterského opatství až k Národní 

Tower Hill via Westminster Abbey to the National Gallery. galerii. Když se čtvrt hodiny před odjezdem vlaku vrátil 

By the time Arne came back, a quarter of an hour before 

train time, we were chatting away like old friends. 

Arne, bavili jsme se s mým sousedem jako staří kamarádi. 

Arne was looking anxious. I stood up to meet him, ges- Arne se tvářil ustaraně. Vstal jsem, když přišel a ukázal 

turing to the elderly man and saying, "We've been talking 

about London…" 

na starého pána. "Povídáme si o Londýně…" 

Arne glanced at the man without really seeing him and Arne se na mého souseda nepřítomně podíval a skočil mi 

abruptly interrupted. "He didn't come." 

do řeči: "Ten chlap nepřišel." 

"Oh no," I said. "Ne?" 

Arne shook his head. "I waited. I walked down to the Arne potřásl hlavou. "Čekal jsem dlouho. Přes most jsem 

bridge twice. I showed the newspaper. No one spoke to přešel dvakrát, držel jsem noviny v ruce. Nikdo mne 

me. No one even walked past looking as if they were looking 

for anyone." 

neoslovil. Nikdo se netvářil, jako by někoho vyhlížel." 

I made frustrated noises. Povzdechl jsem si. 

"What a bloody nuisance. I'm so sorry, Arne, to have "To je k vzteku, je mi to líto, Arne, promarnils celý den 

wasted a whole day for you… but he sounded so definite. pronic zanic… Ten člověk ale zněl tak věrohodně… Třeba 

Perhaps he was delayed and couldn't help it. Perhaps we ho něco zdrželo, třeba nemohl přijít. Možná, že bychom 

could telephone the timber yard…" 

měli zavolat do jeho závodu…" 

"I did," he said. "They haven't any Johan Petersen work- "To už jsem udělal. Žádný Johan Petersen u nich 

ing there." 

nepracuje." 

We stared at each other. Dívali jsme se jeden na druhého. 

I said depressedly, "I banked so much on his giving us Řekl jsem sklesle: "Tolik jsem si od toho setkání sliboval, 

some really vital information." 

myslel jsem, že pro nás opravdu bude mít důležité 

informace." 

He looked at me uncertainly. Nejistě se na mne zadíval. 

"My premonition was all wrong then," I said. "Takže ta moje předtucha byla falešná…" řekl jsem. 

91

"I told you." "Přece jsem ti to povídal." 

"Yes, you did." "To je pravda." 

He began to fish out his wallet. Sahal pro peníze. 

"I've got the tickets," I said, producing them. "Two seats "Už jsem nám koupil lístky," vytáhl jsem je. "Sedíme 

together." 

vedle sebe." 

"Oh… good." "To je dobře." 

The train arrived, dark red and silver, and we climbed Přijel vlak, rudý, se stříbrnými pruhy. Nastoupili jsme. 

aboard. The seats were all I'd hoped, right down at one Sedadla byla přesně ta, jaká jsem chtěl. Na konci vagonu, 

end, with their backs to the wardrobe end but facing zády ke stěně, za níž byla šatna, čelem tak, že bylo vidět 

every other seat in the coach. By a stroke of luck my eld- na všechna ostatní sedadla. Navíc jsem měl to štěstí, že 

erly friend of the London holiday took his place on the můj přítel, který strávil dovolenou v Londýně, nastoupil do 

aisle three seats down. He had a clear view of Arne and stejného vagonu a sedl si o dvě řady před nás tak, že na 

me, and waved and smiled. I told Arne how friendly he nás oba viděl. Zamával na mne a usmál se. Vyprávěl jsem 

had been. Like all Norwegians, I said. 

Arnemu, jak byl milý a přátelský. Pak jsem dodal, že 

takoví jsou všichni Norové. 

Arne jerked a look over his shoulder. Only a row of hang- Arne se ohlédl přes rameno. Měl za sebou šatnu s 

ers with coats, but he didn't look happy. 

věšáky. Netvářil se spokojeně. 

Two bright-eyed young girls came and sat in the two Přišly dvě mladé slečny s jiskřivýma očima a sedly si 

seats directly facing us. I moved my feet out of the way of proti nám. Uhnul jsem nohama, aby měly dost místa, a 

theirs, and smiled at them. They smiled back and said 

something in their own language. 

usmál se na ně. Taky se usmály a řekly něco norsky. 

"I'm English," I said, and they repeated 'English' and "Jsem Angličan." Opakovaly po mně 'Angličan', 

nodded and smiled again. "And this is my friend Arne Kris- pokyvovaly hlavou a nepřestávaly se usmívat. "Tohle je 

tiansen." 

můj přítel Ame Kristiansen," dodal jsem. 

They put the introduction down to the eccentricity of for- Považovaly obřad představování za výstřednost cizince a 

eigners, saying hello to him with giggles. Arne said hello chichotaly se. Arne dívky pozdravil, ale byl dost starý, aby 

back, but he was old enough to be their father and not 

interested in their girlish chat. 

byl jejich otcem, a jejich holčičí štěbetání ho nebavilo. 

The train started back towards Oslo. We talked for a Vlak vyjel. Chvíli jsme si ještě s Arnem povídali o tom, 

while about the non-appearance of Johan Petersen and I proč se asi nedostavil Johan Petersen. Řekl jsem, že 

said we would just have to hope that he would telephone 

again. 

doufám, že ještě jednou zavolá. 

"You'll let me know if he does?" "Kdyby se ozval, dáš mi vědět?" 

"Of course," I said. "Samozřejmě," přikývl jsem. 

The lady in blue overalls arrived, pushing her comforts Přišla paní v modré kombinéze s vozíčkem s dobrotami. 

trolley down the aisle. I said it was my turn to buy the Prohlásil jsem, že tentokrát je to na mně a přestože Arne 

coffee, and despite Arne's protestations I did so. I also protestoval, koupil jsem nám oběma kávu. Nabídl jsem 

offered drinks to the two girls who thought it a great lark taky něco k pití oběma slečnám. Považovaly to za veliký 

and went pink. They asked Arne to see if it was all right žert a zčervenaly. Zeptaly se Arneho, jestli myslí, že by si 

for them to have orangeade, as they didn't like coffee. mohly dát oranžádu, že prý kávu nepijí. Paní v modrém 

The lady in blue overalls patiently attended to all Arne's nás poslušně obsloužila podle Arneho pokynů a pak mu s 

translations and finally with a smile gave him my change. úsměvem dala pro mne drobné. 

Arne began to wear the hunted look he often did in Arne se tvářil stísněně, což se stávalo, kdykoli kolem 

crowds. 

něho bylo víc lidí. 

"Let's go somewhere quieter," he said. "Pojďme si sednout někam, kde je klid," řekl. 

"You go," I said. "But I rather like it here." "Když chceš, jdi sám, mně se tu líbí." 

He shook his head, but he stayed. Zavrtěl hlavou, ale zůstal sedět. 

To his relief and my regret the two young girls got off at K jeho úlevě a mé lítosti obě slečny vystoupily v Hamaru. 

Hamar, giggling goodbye with backward glances. No one Chichotaly se, otáčely se a mávaly mi na rozloučenou. Na 

embarked to take their empty places, but after the train jejich uprázdněná místa si nikdo z nově příchozích nesedl. 

had started again my elderly friend got to his feet and Když se vlak dal znovu do pohybu, můj starší pán vstal a 

came enquiringly towards us. 

váhavě se k nám blížil. 

"May I sit here with you?" he said. "It is so interesting to "Mohu si sednout u vás?" zeptal se. "Je tak zajímavé, 

talk about England." 

mluvit o Anglii." 

Too much for Arne. He rose abruptly to his feet and dived To bylo na Arneho příliš. Prudce vstal a zmizel v 

through to the next carriage. The door banged behind 

him. 

sousedním vagonu. Bouchly za ním dveře. 

"Have I upset your friend?" asked the elderly man anx- "Rozzlobil jsem vašeho přítele?" zeptal se starý pán 

iously. "I am sorry." 

úzkostlivě. "Omlouvám se." 

"He has problems," I said. "But not of your making." "Můj přítel má starosti, ale za to vy nemůžete, to s vámi 

nemá nic společného." 

Relieved, he launched into more reminiscences which Ulevilo se mu. Začal mi znovu vyprávět o svých zážitcích. 

bored me to death but quite likely kept me alive. He was Sice mne to k smrti nudilo, ale možná mi to zachránilo 

still there, talking inexhaustibly, as we drew into Oslo. život. Když jsme vjížděli do Oslo, seděl ještě proti mně a 

And on the platform, flanked by Odin, stood Erik anxiously vyprávěl. Na nástupišti čekal Erik s Odinem, věrně a 

looking out for me, just as promised. 

pevně, jak bylo domluveno. 

There wasn't much time left. If they were going to make Moc času nezbývalo. Pokud mne ještě chtějí napadnout, 

an attempt now they were going to have to do it in the 

open. 

nezbývá jim, než aby se k tomu odhodlali venku. 

I stepped off the train and turned towards Erik. And there Vystoupil jsem z vlaku a zamířil k Erikovi. V tu chvíli se 

between us, looking sickeningly businesslike, stood the však mezi Erikem a mnou objevili ti dva, ti poslední, které 

two men I least wanted to see. 

bych chtěl vidět. Tvářili se velmi odhodlaně. Nepříjemné. 

92

15 15 

Battle never commenced. K boji vůbec nedošlo. 

Erik saw them at the same moment I did, and yelled 'Po- Erik ty dva zahlédl ve stejný okamžik co já a zařval z 

lice' at the top of his lungs. 

plných plic: 'Policie!' 

Every person within earshot stopped to look. Všichni cestující kolem nás se zastavili a ohlédli se. 

"Police," he yelled again, pointing at yellow eyes and Erik zahulákal znovu: "Policie!" Ukázal na žlutookého a 

brown eyes. 

hnědovlasého. 

"These are thieves. Fetch the police." "Zloději! Chyťte je! Zavolejte policíi!" 

And he repeated it in Norwegian, very loudly. Opakoval totéž norsky. Křičel. 

It broke their nerve. They looked round at the growing V tu chvíli oba ztratili nervy. Rozhlédli se po houstnoucím 

circle staring at them wide-eyed, and suddenly made a hloučku přihlížejících a rozběhli se k východu. Nikdo se 

bolt for the exit. No one made much effort to stop them, 

and the chief expression on every beholder's face was 

astonishment. 

nesnažil je zadržet. Všichni diváci se tvářili užasle. 

Erik strode up to me and pumped my hand. Erik došel ke mně a potřásl mi mohutně rukou. 

"Just putting your theory into practice," he said. "Ověřil jsem si vaši teorii v praxi," řekl. 

I looked blank. Tvářil jsem se nechápavě. 

He explained. "Knut told me you didn't think they'd kill "Knut mi řekl, že si myslíte, že by nezabíjeli, když u toho 

you while people were looking. So I just got a few people 

to look." 

jsou lidi. Tak jsem se postaral, aby u toho byli." 

"Thanks." "Děkuju." 

"Call it quits," he said with a grin, and patted Odin. "Tím jsme vyrovnaní," řekl s úsměvem a pohladil Odina. 

I discovered that the palms of my hands were wet and a Zjistil jsem, že mám zpocené dlaně a že se trochu třesu. 

lot of me was quietly shaking. 

"I need a telephone," I said. "Potřebuju si zatelefonovat." 

"You need a good stiff drink." "Potřebujete se něčeho pořádného napít," řekl Erik. 

"That too." "To taky." 

I rang Knut. "I'm back at the terminus," I said. Zavolal jsem Knutovi. "Už jsem se vrátil, jsem na 

nádraží." 

"Thank God for that." "Zaplať pánbůh." 

"Did it work?" "Fungovalo to?" 

I asked with some intensity, because I'd risked my skin Ptal jsem se naléhavě, riskoval jsem po celé dlouhé 

for nearly seven shivery hours and no one could be en- napjaté hodiny svou vlastní kůži a nedokázal jsem být 

tirely objective after that. 

nezaujatý. 

"Yes," he said, but there was an odd note of reservation "Ano," odpověděl. Mluvil však zvláštním způsobem 

in his voice. "At least… ja." 

váhavě, rozpačitě. "Tedy… ano." 

"What's the matter?" "Co se děje?" 

"You had better come here, to the police station. It will "Bude lepší, když přijdete sem, na policejní stanici. Líp se 

be easier to explain." 

mi to bude vysvětlovat." 

"All right." "Dobře." 

I stepped outside the box and almost fell over Odin who Vyšel jsem z telefonní budky a málem jsem zakopl o 

was lying across the door like a medieval page. He gave Odina, ležícího na jejím prahu jako středověké páže. 

me a reproachful look, stood nonchalantly up, and 

yawned. 

Vyčítavě se na mne podíval, nedbale vstal a zívl. 

I asked Erik, "Did you see Arne Kristiansen anywhere?" Zeptal jsem se Erika: "Neviděl jste někde Arneho 

Kristiansena?" 

"Who?" "Koho?" 

I scanned the crowd without success. Rozhlížel jsem se bezúspěšně po lidech kolem nás. 

"Never mind. I expect he's gone home." "To nic," řekl jsem. "Asi šel domů." 

In gathering dusk Erik drove sedately (only one near- Erik v houstnoucím šeru důstojným tempem dojel k 

miss) to the police building, where I went upstairs and policejní stanici (jen jednou jsme to málem odřeli). Vyšel 

found Knut sitting alone and chewing a pencil. He ges- jsem nahoru a zastihl Knuta, seděl za stolem a okusoval 

tured me to the visitors' chair and produced only the ves- tužku. Vybídl mě, abych si sedl do křesla pro hosty a 

tige of a smile. 

pokusil se nasadit úsměv. 

"Well… we did everything you suggested," he said. "We "Takže… postupovali jsme tak, jak jste doporučil," řekl. 

planted the chart in a locker at Fornebu and put the key "Do skříňky na letišti jsme nastražili ten papír a klíček 

loose in the helmet in your room at the Grand. We sprin- jsme volně vložili do helmy po Bobu Shermanovi ve 

kled anthracene dust over every surface an intruder would vašem pokoji v Grandu. Nasypali jsme antracénový prášek 

touch and we waited at Fornebu to see if anyone would na všechno, na co by vetřelec mohl sáhnout. Pak jsme 

come." 

čekali na letišti, jestli tam někdo přijde." . 

He rattled the pencil along his teeth. Klepal tužkou o zuby. 

"Someone did come," he said. 

"Who?" 

"Někdo přišel," dodal. 

He sighed. "You'd better come and see." Povzdechl si. "Víte co? Pojďte se podívat." 

He led the way out of his meagre office and down an un- Odvedl mne ze své skromné kanceláře holou chodbou a 

carpeted corridor, and stopped outside a cream painted zastavil se u světlých dveří. Ve výšce očí bylo ve dveřích 

door. Bright light from inside shone through a small glass 

panel let into the wood at viewing height. 

pozorovací okénko, ze kterého pronikalo světlo. 

"Look," Knut said. "Podívejte se," řekl Knut. 

I looked. Podíval jsem se. 

93

The room was small and bare, containing only a simple 

table and three chairs. One chair was occupied by a young 

uniformed policeman looking stolid. On another, smoking 

quietly and as calm as if he were back in his own board- 

room, sat Per Bjorn Sandvik. 

Místnost byla malá a strohá. Na jedné židli seděl statný 

uniformovaný policista. Na druhé židli klidně pokuřoval Per 

Björn Sandvik. Tvářil se suverénně, jako by seděl ve své 

vlastní zasedací místnosti. 

I pulled my head away from the glass and stared at Knut. Odvrátil jsem se od okénka a zadíval se na Knuta. 

"Come back to my office," he said. "Pojďme do mé kanceláře," řekl. 

We went back and sat down as before. Vrátili jsme se tam a usadili se jako předtím. 

"He came to Fornebu and opened the locker," Knut said. 

"That was at…" he consulted a note-pad, "… fourteen 

thirty-five hours precisely. He removed the chart from the 

locker and put it in an inside pocket. I myself and two 

other officers went up to him as he was walking away 

from the lockers and asked him to accompany us to this 

police station. He seemed surprised but not… not deeply 

disturbed. I have arrested so many people… Per Bjorn 

Sandvik did not behave like a guilty man." 

He rubbed thumb and finger down his nose. Přetřel si rukou nos. 

"I don't know what to make of him, David. He shrugged 

and said he would come with us if we liked, but he said 

almost nothing else until we got back here. He was completely 

calm. No sign of stress. None at all. He has been 

here now for about an hour and a half, and he has been 

calm and courteous the whole time." 

"Přišel na letiště a odemkl skříňku," vyprávěl Knut. "To 

bylo…" Podíval se do notesu: "To bylo přesně ve čtrnáct 

hodin třicet pět minut. Vzal ze skříňky listinu a strčil si ji 

do kapsy. Já a dva další důstojníci jsme k němu 

přistoupili, když od skříňky odcházel, a požádali jsme ho, 

aby s námi šel na stanici. Tvářil se překvapeně, ale 

nezdálo se… velké starosti mu to nedělalo. Už jsem 

zatýkal hodně lidí… ale… prostě Per Björn Sandvik se 

vůbec nechoval jako provinilec." 

"Nevím, co si o tom mám myslet, Davide. Sandvik pokrčil 

rameny a řekl, že s námi půjde, pokud si to přejeme. 

Cestou sem pak neřekl ani slovo. Byl naprosto klidný. 

Nebyly na něm vidět žádné známky napětí. Pražádné. Teď 

už ho tu máme hodinu a půl, a za tu dobu neztratil klid a 

nepřestává se chovat zdvořile." 

"What explanation did he give?" "Jak vysvětlil, co tam dělal?" 

"We went into that interview room and sat on the chairs, 

with a constable to take notes. Mr Sandvik offered me a 

cigarette. He said he had only been trying to help the investigation 

into Bob Sherman's death. He said Arne Kristiansen 

had telephoned to say that you had found a key 

which might lead to useful information, so he went to the 

Grand Hotel to fetch the key, which he recognised as having 

come from Fornebu, as he has often used those lockers 

in the past. So he went to the airport… to see what 

Bob Sherman had left there. He said he thought it might 

have been the missing money, but it was only a paper. He 

hadn't done more than glance at it when we stopped 

him." 

"Did he give any reason for doing all this himself and not 

waiting for Arne or me to get back or enlisting the help of 

the police?" 

"Ja. He smiled a small tight smile to mock me. He said 

Arne asked him to do it. Arne wanted to prove to the 

racecourse committee that he was worth his salary as an 

investigator, so he telephoned to Sandvik as a member of 

the racecourse committee to tell him about the key. Arne 

apparently said that if he and Mr Sandvik helped with the 

case, the committee would not be able to give all the 

praise to you." 

"Šli jsme do vyšetřovny a sedli si tam. Samozřejmě tam 

byl zapisovatel. Pan Sandvik mi nabídl cigaretu. Řekl, že 

nám chtěl pomoct s vyšetřováním smrti Boba Shermana. 

Prý mu telefonoval Arne Kristiansen a řekl mu, že jste 

našel klíček, pomocí kterého by bylo možné získat důležité 

informace. Šel tedy pro klíč do Grandu. Poznal, že to je 

klíček od některé schránky na letišti Fornebu, protože ty 

schránky často sám používá. Jel tedy na letiště… Údajně 

proto, aby zjistil, co tam Bob Sherman nechal. Prý si 

myslel, že tam budou ztracené peníze, ale byl tam jen 

nějaký papír. Ani si ho prý nestačil prohlédnout, než jsme 

ho zadrželi." 

"Vysvětlil, proč tohle všechno podnikal sám a proč 

nepočkal, až se s Arnem vrátíme, nebo proč nepožádal o 

pomoc policii?" 

"Jistě." Skepticky se na mne usmál. "Prý ho o to Arne 

požádal. Arne prý chtěl výboru závodiště dokázat, že ho 

neplatí zbůhdarma, že je mužem na svém místě, a proto 

zavolal jemu, Sandvikovi, jako členovi výboru, aby mu o 

tom klíčku řekl. Arne prý mu taky řekl, že pokud mu 

Sandvik pomůže, výbor pak nebude moct připsat všechny 

zásluhy jen vám." 

"What do you think?" "Co vy si o tom myslíte?" 

He looked depressed. Tvářil se nešťastně. 

"Per Bjorn Sandvik is a leader of industry. He is much "Per Björn Sandvik je vynikající průmyslník. Všichni si ho 

respected. He is being very reasonable, but if we keep váží. Zatím se chová velice rozumně, ale nepotrvá dlouho 

him here much longer he will be angry." 

a dostane vztek." 

"And your superiors will lean on you?" "A v takovém případě vás začnou tlačit vaši nadřízení, 

co?" 

"Er… ja." "No… ano." 

I thought. Chvíli jsem uvažoval. 

"Don't worry, Knut," I said. "We've got the right man." Pak jsem řekl: "Nelamte si hlavu, Knute, je to on." 

"But he is so confident." "Že se ale chová tak sebejistě…" 

I nodded. "He's working on a false assumption." "Vychází z falešného předpokladu." 

"What's that?" "Z jakého?" 

"He thinks I'm dead." "Myslí, že jsem mrtvý." 

Per Bjorn Sandvik got a very nasty shock indeed when I Když jsem vešel do vyšetřovací místnosti, s Perem 

walked into the interview room. 

Björnem Sandvikem to skutečně silně trhlo. 

Muscles round his eyes and mouth contracted sharply, Drobné svaly kolem úst a očí se mu prudce stáhly a bledý 

and his pale skin went perceptibly paler. But his resilience obličej ještě víc zbělal. Vzpamatoval se však neuvěřitelně 

was extraordinary. Within three seconds he was smiling rychle. Do tří vteřin už se vlídně usmíval a choval se 

pleasantly with the deceptive lack of agitation which was 

so confusing Knut. 

naprosto klidně, což tolik mátlo Knuta. 

"David!" he said as if in welcome, yet I could almost hear "Davide!" uvítal mne. Zaznamenal jsem však, jak je 

and certainly sense the alarm bells going at panic vnitřně ve střehu a nemá daleko k panice. 

94

strength. 

"I'm afraid this isn't the happiest of meetings," I said. "Obávám se, že tohle setkání není příliš šťastné," řekl 

He was making such an urgent reappraisal that the muscles 

round his eyes were moving in tiny rhythmical 

spasms: which booted out of me any hint of complacency, 

because people who could think as quickly and intently as 

that in such adverse circumstances had brains to beware 

of. 

Knut followed me into the room and told the young policeman 

to fetch another chair. While he went to get it I 

watched Per Bjorn finish reorganising his thoughts. Infinitesimally, 

he relaxed. Too soon, I reckoned: and I couldn't 

afford to be wrong. 

The extra chair came, and we all sat down round the 

bare table as if to a simple business discussion. 

I said, "It must have occurred to you by now that there 

jsem. 

Rychle se snažil zorientovat v nové situaci, až mu kolem 

očí cukalo. Rázem jsem přestal být přehnaně sebejistý. 

Člověk, který dovede tak rychle reagovat a myslet za tak 

nepříznivé situace, je nebezpečný protivník. 

Knut vešel do místnosti za mnou a požádal mladého 

policistu, aby přinesl další židli. Zatímco jsme čekali, viděl 

jsem na Sandvikovi, jak si rychle pořádá myšlenky. Byl už 

míň napjatý. Předčasně, pomyslel jsem si, a kéž se 

was no Johann Petersen at Lillehammer." 

nepletu, nemůžu si to dovolit. 

Další židle dorazila a my se všichni sesedli kolem 

prázdného stolu, jako bychom domlouvali nějaký obchod. 

"Jistě už vás napadlo, že v Lillehammeru žádný Johan 

Petersen není," řekl jsem. 

"I don't understand," he said pleasantly in his high dis- "Nevím, o co jde," řekl vlídně svým kultivovaným, 

tinct diction. "I thought we were talking about the locker jasným hlasem. "Myslel jsem, že je řeč o klíčku k úschovní 

key and Fornebu airport." 

schránce na letišti Fornebu." 

"We're talking about Arne Kristiansen," I said. "Je řeč o Arnem Kristiansenovi," odpověděl jsem. 

A pause. I waited. But he was too cautious now to take Chvíli bylo ticho. Čekal jsem. Sandvik byl však opatrný, 

any step without prospecting for quicksand, and after nehodlal udělat špatný krok a chytit se do pasti. Když už 

some time, when he said nothing, I invited him a little 

further along the path. 

mlčel hodnou chvíli, trochu jsem ho popíchl. 

"You shouldn't rely on Arne," I said. "Arne is deep in, up "Na Arneho byste neměl sázet, vězí v tom až po krk." 

to the neck." 

No response. Ticho. 

"Come to think of it," I said. "Up to his neck and over his "Když o tom uvažuju, tak už mu vlastně voda sahá až 

head, considering the amount of swimming he's done." nad hlavu, navzdory tomu, že je tak dobrý plavec." 

No reaction. Bez komentáře. 

"All that messing around in the fjord," I said. "There was "Celá ta zmatená příhoda ve fjordu… Myslel jsem, že se 

me thinking Arne had drowned, while all the time he had a Arne utopil, a on měl zatím pod civilem potápěčský 

scuba suit on under his red anorak. Nice snug black rub- pryžový oblek. Černý se žlutými pruhy na švech, měl ho 

ber with yellow seams, fitting right up over his head to 

keep him warm." 

pod kapucí větrovky i na hlavě, aby byl pěkně v teple." 

I'd seen the black-and-yellow under his anorak. It had Zahlédl jsem tehdy tu černou a žlutou pod jeho bundou, 

taken me days to realise it had been rubber. But then that ale nedošlo mi, že to je pryžový oblek. Ostatně, k té 

chug down the fjord happened before I'd begun to be sure koupeli ve fjordu došlo dlouho před tím, než jsem si 

that Arne was on the other side. 

uvědomil, že by Arne mohl být na straně nepřítele. 

"A strong swimmer, Arne," I said. "A tough all-round "Arne je skvělý plavec, opravdu, a vůbec je zdatný 

sportsman. So there he is standing up in the dinghy wav- sportovec. Stál v loďce a mával rukama nad hlavou, jako 

ing his arms about as if to warn the speedboat not to run by chtěl varovat rychle se blížící člun, aby do nás 

us down while all the time signalling to it that yes, this nenarazil. Ve skutečnosti však mával ze zcela opačných 

was the dinghy it was supposed to be sinking. This din- důvodů, aby člun upozornil, že to jsme my, ano, my, ti, 

ghy, not some other poor innocent slob out on a fishing které mají potopit, a ne nějaký nevinný, nic netušící rybář. 

trip. Arne swam ashore, reported an accident, reported 

me drowned." 

Arne doplaval na břeh a ohlásil, že jsem se utopil." 

A pause. Ticho. 

"I don't know what you're talking about," Per Bjorn said, Pak si Per Björn trpělivě povzdechl. "Nevím, o čem 

and patiently sighed. 

mluvíte." 

"I'm talking about Arne putting on his scuba suit and div- "Mluvím o tom, že to byl Arne, kdo se na závodišti potopil 

ing into the pond at Ovrevoll to get Bob Sherman out of 

it." 

do rybníka a vylovil odtamtud tělo Boba Shermana." 

Silence. Ticho. 

Arne had been sick when he saw the month-dead body. Arnemu se udělalo zle, když viděl měsíc starou mrtvolu. 

At night, when he'd fished Bob out and wrapped him in Předtím, když mrtvého z vody tahal a balil do plachty, 

tarpaulin it couldn't have seemed so bad: but in the light byla noc, asi se mu to nezdálo tak hrozné. Za světla, v 

of a drizzly day it had hit him a bull's-eye in the stomach. dešti to byla rána do žaludku. 

"I'm talking about Arne being the one person who could "Mluvím o tom, že jediný Arne si mohl být jistý, že ho 

be sure no one saw him putting bodies into ponds, taking nikdo neuvidí, až bude házet mrtvolu do rybníka, že ho 

them out again, and later putting them back again. Arne nikdo neuvidí, až ji bude vytahovat, ani až ji zase bude do 

was security officer. He could come and go on that race- vody vracet. Arne měl na starosti bezpečnost na závodišti, 

course as he pleased. No one would think it odd if he were přicházel tam a zase odcházel, kdy a jak chtěl. Nikdo se 

on the racecourse first, last, and during the night. But he nepozastavil nad tím, když se tam objevil brzo ráno, 

could also make sure that the night-watchman saw noth- pozdě večer nebo v noci. Taky se snadno postaral o to, 

ing he shouldn't, because the night-watchman would carry aby noční hlídač byl někde jinde, mohl ho kdykoli něčím 

out any attention-distracting task Arne gave him." 

pověřit, někam ho poslat." 

Nothing. Nic. 

"This is speculation," he said. "To si vymýšlíte," řekl Sandvik. 

Knut sat still and quiet, keeping his promise that he Knut seděl asii nedutal, slíbil, že se do toho nebude plést, 

95

would make no comment whatever I said. The young policeman's 

pencil had made scarcely a mark on the page. 

ať řeknu co řeknu. Mladý policista skoro nic nezapisoval. 

"Arne stole the money himself," I said. "To provide a rea- "Arne ukradl ty peníze sám, aby se nějak vysvětlilo 

son for Bob Sherman's disappearance." 

Shermanovo zmizení." 

"Nonsense." "Nesmysl." 

"The impression of most people in the officials' room was "Většina přítomných v místnosti rozhodčích se domnívala, 

that the money had been put in the safe. And so it had. že někdo peníze uložil do trezoru. Taky že ano. Arne je 

Arne himself had put it there, as he usually does. He has tam uložil, jako vždy. Má klíče od všech budov, všech 

keys to every gate, every building, every door on the místností, všech branek. Neodnesl peníze během těch pěti 

place. He didn't take the money during the five minutes minut, kdy všichni z místnosti odešli, měl na to přece 

that the room happened to be empty. He had all night to 

do it in." 

celou noc!" 

"I don't believe it. Arne Kristiansen is a respected servant "Tomu nevěřím. Arne Kristiansen je čestný, spolehlivý 

of the racecourse." 

zaměstnanec závodiště." 

He sat there listening to me with long-suffering courtesy Poslouchal, co povídám, s ovládanou, zdvořilou 

as if I were a rather boring guest he was stuck with. trpělivostí, jak člověk poslouchá hovorného hosta, který 

ne a ne odejít. 

"Bob Sherman brought a packet of papers with him from "Bob Sherman přivezl z Anglie obálku s dokumenty," 

England," I said. 

pokračoval jsem. 

"Yes, you've already asked about that. I told you I could- "Ano, o tom už jste s námi hovořil a já už vám řekl, že o 

n't help you." 

tom nic nevím." 

"Unfortunately for him, he was curious. He opened the "Bob Sherman byl bohužel nemístně zvědavý a doplatil 

package and saw what he had no business to see. He na to. Otevřel obálku a viděl, co vidět neměl. Nejspíš k 

must have done this on the flight over, as he left some of tomu došlo při letu. Jednu z listin uschoval ve skříňce na 

the contents in a locker at Fornebu." 

letišti." 

Per Bjora slowly turned his good-looking head until he Per Björn se zvolna otočil a řekl něco norsky Knutovi. 

was facing Knut, not me, and he spoke to him in Norwe- Knut dával najevo politování a tvářil se omluvně, ale 

gian. Knut made gestures of regret and helplessness, and 

said nothing at all. 

neřekl ani slovo. 

"Bob Sherman was too fond of schemes for getting rich "Bob Sherman vyhledával možnosti, jak přijít snadno a 

quickly," I said. "He was being paid for bringing the enve- rychle k penězům. Za to, že sem převeze tu obálku, měl 

lope, but it seemed to him that he could push the price up dostat zaplaceno. Napadlo ho ale, že by mohl honorář 

a bit. Very much his mistake, of course. He got bonked on trochu vyšroubovat. Velká chyba! Vysloužil si ránu do 

the head for his pains. And no one discovered until long hlavy. Že Bob z obálky něco vyndal, se zjistilo teprve 

after he was dead and in the pond that when he'd opened 

the envelope he'd taken something out." 

dlouho po jeho smrti, když jeho tělo bylo v rybníce." 

Per Bjorn sat impassively, waiting for the annoying gnat Per Björn seděl a tvářil se lhostejně, čekal, až ho ten 

to stop buzzing around him. 

protivný komár přestane obtěžovat, až přestane bzučet. 

I buzzed a bit more. Zabzučel jsem. 

"Because what he took out was in a way a duplication of "To, co z obálky vyndal, byl zkrácený záznam toho, co v 

what he left in." 

ní zbylo." 

That one hit home. His eye muscles jumped. He knew Zásah. Kolem očí mu zaškubalo. Uvědomil si, že to vidím. 

that I'd noticed. He smiled. 

Usmál se. 

I said: "Bob Sherman took the precaution of hiding the "Bob Sherman prozřetelně schoval klíček od schránky do 

key to the Fornebu locker in his racing helmet. By the své bezpečnostní helmy. Když ho Arne vytáhl z vody, 

time he was brought out of the pond it had been discov- vědělo se už, že jeden záznam z obálky odstranil, ale v 

ered that he had removed a paper from the envelope, but jeho promočeném oblečení ani mezi věcmi v zavazadle se 

a search of his waterlogged clothes and overnight bag nic neobjevilo. Proto pak prohledali jeho dům v Londýně. 

failed to produce any sign of it. So did a search of his To už jsem si uvědomil, o co jde, a napadlo mě, že Bob 

house in England. By the time I realised what must be nejspíš to něco, co se hledá, schoval do sedla nebo do 

going on, and came to wonder if Bob had somehow hidden helmy. To ovšem napadlo i protistranu. Jeho sedlo, visící 

the missing object in his racing saddle or helmet, others dlouhou dobu na věšáku v šatně, najednou zmizelo, a 

had had the same idea. His saddle, which had stayed on 

its peg in the changing room for a month after he disappeared, 

was suddenly nowhere to be found." 

nikdo nevěděl, kam se podělo." 

He sat. Quiet. Tiše seděl. 

"However, the helmet with the saddle was no longer "Ve skutečnosti se helma, která předtím visela u sedla, 

Bob's but Paddy O'Flaherty's. I told Arne about the ex- zatím dostala k Paddymu O'Flahertymu, Paddy ji vyměnil 

change. I told him I'd found the key." 

za svou. Arnemu jsem o té záměně řekl. Taky jsem mu 

řekl, že jsem našel ten klíček." 

Per Bjorn crossed one leg over the other and took out his Per Björn přehodil nohu přes nohu, vytáhl cigarety a 

cigarettes. He offered them round, then when no one ac- všem nabídl. Když jsme odmítli, vrátil krabičku do kapsy a 

cepted, returned his case to his pocket and lit his own cvičeným pohybem si zapálil. Ruka, ve které držel 

with a practised flick on a gas lighter. The hand which 

held the lighter was rock steady. 

zapalovač, se ani trochu nezatřásla. 

"I didn't tell him that we had already opened the locker "Neřekl jsem Arnemu, že už jsem skříňku otevřel a že 

and seen what it contained," I said. "We wanted to find vím, co v ní bylo. Chtěli jsme se dozvědět, kdo ještě 

out who else besides Arne was looking for the missing kromě Arneho tu chybějící listinu hledá. Proto jsme vám 

paper, so we gave that person an opportunity of finding 

it." 

dali možnost ji najít." 

"Ingenious," he said. "What a pity you had made the "Rafinované," řekl. "Vycházíte však z naprostého omylu, 

fundamental mistake of believing Arne Kristiansen to be když věříte, že Arne má něco společného se smrtí Boba 

96

connected with Bob Sherman's death. If he had been 

guilty of all you say, of course it would have been an excellent 

trap. As it is, of course…" 

Shermana. Kdyby měl skutečně na svědomí všechno, co 

jste tu vyjmenoval, byla by to vskutku chytrá past, ale…" 

He delicately shrugged. Knut looked worried. Pokrčil rameny. Knut se tvářil ustaraně. 

"There was the problem of the two men who searched 

Bob Sherman's house," I said. "If we didn't decoy them 

away they would be available to fetch the key and open 

the locker. So we provided an urgent reason for them to 

leave Oslo. We invented, in fact, a possible eye-witness to 

the killing of Bob Sherman. I told only Arne Kristiansen 

that I was going to Lillehammer to meet this man, and I 

asked Arne to come with me. On the train I told him about 

the key and said that as soon as I got back I was going to 

give it to the police. I told him that the police were expecting 

me to report to them at once on my return, to tell 

them what the man in Lillehammer had said. This meant 

to Arne that if I didn't return the hunt would be on immediately 

and there might be no later opportunity to get into 

my room for the key. It had to be done quickly. A risk had 

to be taken." 

I paused. Odmlčel jsem se. 

"You took it," I said. "Riskoval jste." 

"No." "Ne." 

"You believed no one knew of the existence of the key 

except Arne and myself. You were wrong. You believed 

there was a possible eye-witness to Bob's murder and you 

sent your two assassins to deal with him. You expected 

them also to kill me as well. They aren't very successful at 

that. You should sack them." 

"Byla tu jedna potíž, a sice ti chlapi, co prohledali byt 

Boba Shermana. Museli jsme je odlákat, jinak mohli pro 

ten klíč jít oni, oni mohli otevřít skříňku. Tak jsme 

vymysleli pádný důvod k tomu, aby museli opustit Oslo. 

Vymysleli jsme si proto možného očitého svědka smrti 

Boba Shermana. Řekl jsem Arnemu Kristiansenovi, že 

pojedu do Lillehammeru, abych se s tím člověkem sešel, a 

požádal jsem ho, aby jel se mnou. Ve vlaku jsem mu řekl 

o tom klíčku, a že ho odevzdám na policii, jakmile se 

vrátím, až tam půjdu říct, co jsem se dozvěděl od toho 

člověka z Lillehammeru. Arnemu bylo jasné, že když se 

nevrátím, okamžitě se zahájí intenzivní pátrání a on už 

nebude mít příležitost dostat se do mého pokoje, aby si 

klíč vzal. Muselo se to vyřídit ihned, bezodkladně, i když 

to bylo riskantní." 

"Byl jste přesvědčený, že o tom klíčku neví nikdo kromě 

mne a Arneho. Omyl. Uvěřil jste historce o očitém 

svědkovi Bobovy vraždy a poslal jste své dva pochopy, 

aby se o něj postarali. Počítal jste s tím, že odpraví i mne. 

To se jim do té doby moc nedařilo. Skoro by si zasloužili 

padáka." 

"This is ridiculous," he said. "Tohle je absurdní," protestoval. 

I said, "I asked the reception desk at the Grand not to 

worry if anyone asked for my room number or my door 

key." 

And extremely odd they'd thought it, after all the hide 

and seek of the previous days. 

"Řekl jsem v recepci v Grandu, aby klíč od mého pokoje 

vydali komukoli, kdo si o něj řekne." 

Nepochybně jim to připadalo víc než zvláštní poté, co 

jsem si celé dny hrál na schovávanou. 

"We made it as easy as we could." "Snažili jsme se vám to co možná ulehčit," dodal jsem. 

He said nothing. Mlčel. 

Kurt had sprinkled the room with anthracene dust, which Knut poprášil místnost antracénovým práškem, který 

clung invisibly to any clothes or flesh which touched it and ulpívá na šatech a na kůži, jakmile se člověk čehokoli 

showed up with fluorescence under a strong ultra violet dotkne, a pak zřetelně v ultrafialovém světle fluoreskuje. 

light. Anyone denying he'd been in my room would have Kdyby vetřelec zapíral, že byl v mém pokoji, snadno by ho 

been proved to be lying. But Per Bjorn had out-thought usvědčili ze lži. Per Björn na to však vyzrál, nic nezapíral. 

that one and hadn't denied it. He must have done a great Během té mlčenlivé cesty vozem z letiště musel hodně 

deal of fast figuring during his non-speaking ride from rychle myslet. O antracénovém prášku vědět nemohl, ale 

Fornebu to the police station. He couldn't have known jistě ho napadlo, že když už jsme vymysleli tak 

about the anthracene, but he must have guessed that a 

trap so complicated in some respects wasn't likely to be 

naive in others. 

komplikovanou past, domysleli jsme všechno. 

I said: "The paper you were looking for is a chart of a Řekl jsem: "Ten papír, co jste hledal, je graf profilu vrtu 

core taken from area twenty-five/six of the North Sea." v Severním moři, oblast dvacet pět šest." 

He absorbed that shock as if he were made throughout of Čelil téhle ráně, jako by byl z kalené oceli. 

expanded polystyrene. 

I gave him some more. Zasadil jsem mu další. 

"It was stolen from the Wessex-Wells Research Labora- "Profil byl zcizen z laboratoří Wessex-Wells v Dorsetu v 

tory in Dorset, England, and the information it contains Anglii. Obsahuje informace, které jsou majetkem 

was the property of the Interpetro Oil Company. It is a Interpetro Oil Company. Lze z něj vyčíst v hloubce třináct 

chart showing exceptionally rich oil-bearing rock of high tisíc stop nález vysoce pórovité a propustné horniny 

porosity and good permeability at a depth of thirteen 

thousand feet." 

kromobyčejně bohaté na naftu." 

It seemed to me that he had almost stopped breathing. V tu chvíli se mi zdálo, jako by přestal dýchat. Seděl 

He sat totally without movement, smoke from the ciga- úplně bez hnutí, jen z nehybné cigarety stoupal vzhůru ke 

rette between his fingers rising in a column as straight as 

honesty. 

stropu kouř. 

I said, "The Interpetro Oil Company isn't part of the con- "Interpetro Oil nepatří do konzorcia, ve kterém je vaše 

sortium to which your own company belongs, but it is or společnost, ale je to společnost převážně norská. Vrt, o 

was mainly Norwegian owned, and the well in question is který se jedná, je v norské části Severního moře. 

in the Norwegian area of the North Sea. Immediately after Bezprostředně poté, co Bob Sherman přivezl onu obálku 

Bob Sherman brought his package to Norway, the Inter- do Norska, došlo k náhlému vzestupu ceny akcií 

petro shares started an upward movement on the world Interpetro Oil na všech burzách. Kdo jsou kupci, se přísně 

stock markets. Although a great deal of secrecy surrounds tají, ale doslechl jsem se, že pocházejí převážně z 

the buying, I'm told that the most active purchasers were Blízkého východu. Vy víte samozřejmě mnohem líp než já, 

in the Middle East. You would know far better than I do zda je či není v zájmu Norska, aby jeden z jeho 

97

whether it is to Norway's advantage to have one of her 

most promising oil fields largely bought up by oilproducing 

rivals." 

Not a flicker. Nepohnul brvou. 

I said, "Norway has never really forgiven the citizens who 

collaborated with the Nazis. How would they regard one of 

their most respected businessmen who sold advance news 

of their best oil field to the Middle East for his own per- 

sonal gain?" 

He uncrossed his legs and recrossed them the other way. 

He tapped the ash off his cigarette on to the floor, and 

inhaled a deep lungful of smoke. 

"I wish," he said, "to telephone to my lawyer. And to my 

wife." 

nejslibnějších zdrojů nafty vlastnili jeho naftu produkující 

konkurenti." 

Řekl jsem: "Norsko nikdy neodpustilo nacistickým 

kolaborantům. Jak by asi Norové hleděli na jednoho ze 

svých nejváženějších občanů, kdyby se ukázalo, že 

prodává utajované zprávy o zdroji nafty na Blízký východ, 

aby se sám obohatil?" 

Přehodil nohu přes nohu obráceně a odklepl popel z 

cigarety na zem. Zhluboka z cigarety zatáhl. 

Řekl: "Chci zatelefonovat svému právnímu zástupci a své 

ženě." 

16 16 

Knut and I went back to his office and sat one each side Vrátili jsme se s Knutem do jeho kanceláře a sedli každý 

of his desk. 

z jedné strany psacího stolu. 

"Can you prove it?" he said. "Můžete to dokázat?" zeptal se Knut. 

"We can prove he went to the Grand, fetched the key and "Můžeme dokázat, že šel do Grandu, vzal z mého pokoje 

opened the locker." 

kíček a otevřel úschovní skříňku." 

"Anything else?" "Jinak nic?" 

I said gloomily, "It's circumstantial. A good defence law- Řekl jsem zasmušile: "Máme jen nepřímé důkazy. Dobrý 

yer could turn everything inside out." 

obhájce ho z toho vyseká." 

Knut chewed his pencil. Knut hryzal tužku. 

"The scandal will ruin him," he said. "Ten skandál ho ale zničí," řekl. 

I nodded. Přikývl jsem. 

"I'll bet he's got a fortune tucked away somewhere safe, "Vsadím se, že má někde ulité celé jmění, že se postaral 

though." 

o to, aby na ty peníze nikdo nemohl." 

"But," Knut said, "he must care more for his reputation "Podle mého mu jde o dobrou pověst víc než o peníze," 

than for just money, otherwise he would simply have left řekl Knut. "Jinak mohl jednoduše z Norska odjet a 

the country instead of having Bob Sherman killed." nemusel si objednávat smrt Boba Shermana." 

"Yes." "Jistě." 

We sat in silence. Mlčeli jsme. 

"You are tired," Knut said. "Jste unavený," řekl Knut. 

"Yeah. So are you." "Jo. Vy taky." 

He grinned and looked suddenly very like Erik. Ušklíbl se, a v tom okamžiku vypadal jako Erik. 

I said, "Your brother told me Per Bjorn Sandvik was in "Váš bratr mi řekl, že Per Björn Sandvik byl za války v 

the Resistance during the war." 

podzemním hnutí," poznamenal jsem. 

"Ja. He was." "Ano." 

"Nothing wrong with his nerve," I said. "Nothing then, "Nervy má vskutku dobré, neselhaly mu tehdy, neselhaly 

nothing now." 

mu ani teď." 

"And we are not the Gestapo," Knut said. "He knows we "Navíc my nejsme gestapo," řekl Knut, "ví, že ho 

will not torture him. We must seem feeble to him, after nebudeme mučit. Musíme mu pňpadat neškodní ve 

what he risked when he was young. He is not going to srovnání s těmi, kterým musel čelit, když byl mladý. 

give in and confess. Not ever." 

Kdepak, ten se nevzdá, nepřizná se. Nikdy." 

I agreed. Přikývl jsem. 

"These two men," I said. "Yellow eyes and brown eyes. "Ti dva chlapi… ten žlutooký a hnědovlasý… Na to, aby za 

They're too young to have been in the Resistance them- války byli v ilegalitě, jsou příliš mladí, ale… nebyla by 

selves. But… is there a chance their fathers were? Arne's naděje, že v podzemním hnutí pracoval někdo z jejich 

father was. Could you run a check on the group Per Bjorn rodičů? Nemohl byste se podívat na Sandvikovu skupinu a 

belonged to, and see if any of them fathered yellow zjistit, jestli někdo z jejích členů náhodou není otec 

eyes?" 

žlutookého?" 

"You ask such impossible things." "Dáváte mi hodně neschůdné úkoly." 

"And it's a very long shot indeed," I sighed. "Já vím. Navíc je tu malá naděje na úspěch." 

"I'll start tomorrow," he said. "Dám se do toho zítra," slíbil. 

Some coffee arrived, very milky. I could have done with Donesli nám kávu, ale já bych si s chutí dal trojitou 

a treble scotch and a batch of Emma's scones. 

skotskou a Emminy horké vdolečky. 

"You know," I said after another silence, "There's some- Po delším mlčení jsem řekl: "Pořád si myslím… Víte, musí 

thing else. Some other way… There has to be." 

existovat ještě nějaká jiná cesta. Musí být… určitě." 


"I mean… It was just luck finding that key. If Paddy had- "Chci říct… to, že jsme našli ten klíček, bylo obyčejné 

n't swapped the helmets we would never have found the štěstí. Kdyby Paddy nevyměnil ty helmy, ten záznam ve 

paper at Fornebu." I drank the coffee. It wasn't strong Fornebu bychom nikdy neobjevili." Napil jsem se kávy. Za 

enough to deal with anything but thirst. "But… they tried moc nestála, ale žízeň uhasila. "Přece… Pokoušeli se mě 

to kill me before they knew the chart wasn't in the pond zabít, ještě než zjistili, že Bob Sherman, pohřbený v 

with Bob Sherman. So there must be something else rybníce, ten záznam u sebe nemá. Musí tedy existovat 

which they couldn't afford for me to find." 

I put down the cup with a grimace. 

něco, co jsem se za žádnou cenu nesměl dozvědět." 

"But what?" Knut asked. "Co?" zeptal se Knut. 

"God knows." "Bozi vědí." 

98

"Musí to být něco, co mi uniká," řekl jsem zasmušile. 

"Something I missed," he said with gloom. "Něco, co mi uniklo," prohlásil zasmušile. 

"Why would they think I would see it if you didn't?" "Proč si myslí, že na to přijdu já, když jste na to nepřišel 

vy?" 

"Because you do," he said. "And Arne knows it." "Protože na to přijdete, a Arne to velmi dobře ví." 

Arne… My friend Arne. Arne… můj přítel Arne. 

"Why didn't he kill you himself, out on the fjord?" Knut 

asked. "Why didn't he just bang you on the head and push 

you overboard?" 

"It isn't that easy to bang someone on the head when 

you're sitting at opposite ends of a small dinghy. And besides… 

leading a beast to the abattoir and slitting its neck 

are two different things." 

"Proč vás neodpravil sám, už na fjordu?" zeptal se Knut. 

"Proč vás jednoduše nepraštil po hlavě a nehodil do 

vody?" 

"Ono to není tak úplně jednoduché, vzít někoho po hlavě, 

když sedí na opačném konci vratkého člunu. Kromě toho… 

je něco jiného vést dobytče na jatka a něco jiného je 

podříznout." 

"I don't understand." "Nerozumím…" 

"Arne was keen for me to die but wouldn't do it himself." "Arne si přál, abych nebyl, ale sám mne odpravit 

nechtěl." 

"How do you know?" "Jak to víte?" 

"Because he didn't. Over the last few weeks he's had "Protože to neudělal. Během posledních týdnů měl 

more chance than anybody, but he didn't do it." 

příležitostí víc než dost, víc než kdo jiný, ale neudělal to." 

"You couldn't be sure he wouldn't." "Stejně si nemůžete být jistý, že by to nedokázal." 

"He's a complex person but his attitudes are all fixed… if "Je to komplikovaný člověk, ale reaguje a počíná si stále 

he didn't do it the first time he wouldn't do it afterwards." stejně… Když to neudělal při první příležitosti, neudělá to 

A few more minutes dawdled by while I tried to concen- 

ani teď." 

Plynul čas a já se snažil soustředit na to, co mi ušlo, na 

trate on what I hadn't discovered. 

co jsem nepřišel. 

Useless, I thought. Bylo to marné. 

Yesterday, I thought, I didn't know who had manipulated Pak jsem si řekl: včera jsem ještě nevěděl, kdo 

Interpetro Oil. Today I did. Did that make any difference? manipuloval se společností Interpetro Oil. Dnes to vím. 

Vyplývá z toho něco? 

"Oh my Christ," I said, and nearly fell out of my chair. "Bože!" vydechl jsem a málem jsem spadl se židle. 

"What is it?" Knut said. "Co je?" zeptal se Knut. 

"I'm bloody mad." "Jsem pitomec!" 

"What do you mean?" "Jak to?" 

"You remember that bomb…" "Vzpomínáte si na tu bombu…" 

"Well, of course I do." "Samozřejmě." 

"It was such a sloppy way to kill someone," I said. "It "Byl to tak hloupý, nedůsledný způsob atentátu," řekl 

might have gone off before we got back to the car… It jsem. "Bomba mohla vybuchnout před naším příchodem… 

didn't kill us, so we thought of it as a failure. But it didn't Nezabila nás, proto jsme si mysleli, že nesplnila svůj úkol. 

fail. Not a bit. It was a roaring success. It did just what it Omyl, splnila svůj úkol, skvěle! Způsobila přesně to, co 

was meant to." 

způsobit měla." 


"Do you remember where I was going that afternoon? I "Vzpomínáte si, kam jsem se to odpoledne chystal? 

didn't go, because the bomb stopped me. I'm so damned Nakonec jsem nikam nejel, protože mi v tom zabránila ta 

stupid… it isn't what I haven't seen, it's who." 

bomba. Jsem opravdu pitomec… Vtip není v tom, co mi 

ušlo, ale kdo mi ušel." 

He just stared. Nechápavě se na mne díval. 

"It's Mikkel Sandvik." "Nesetkal jsem se s Mikkelem Sandvikem." 

I telephoned to the college of Gol and spoke to the Zavolal jsem do internátu v Golu a nechal se spojit s 

headmaster. 

ředitelem. 

"Oh, but Mikkel isn't here," he said. "His father tele- "Ale Mikkel tady není," řekl. "V neděli ráno volal jeho 

phoned on Sunday morning to say that Mikkel must go otec, ať Mikkel jede za nemocnou tetou, prý umírá a ptá 

and visit his aunt, who was dying and asking for him." se po něm." 

"Where does the aunt live?" "Kde bydlí ta teta?" 

"I don't know. Mr Sandvik talked to Mikkel himself." "To já nevím. Pan Sandvik mluvil přímo s Mikkelem." 

There was some speaking in the background, and then Slyšel jsem z dálky, jak s ředitelem někdo mluví. Pak se 

he said, "My wife says Mikkel told her his Aunt Berit was ozval: "Mojí ženě Mikkel řekl, že jede za svou tetou Berit, 

dying. He went to catch the Bergen train. We don't know že prý umírá. Spěchal na vlak do Bergenu. Kam se pak 

where he went after that… Why don't you ask his father?" poděl, nevíme… Proč se nezeptáte jeho otce?" 

"Good idea," I said. "To je dobrý nápad." 

"What now?" Knut said, when I told him. "Co teď?" zeptal se Knut, když jsem mu přetlumočil, co 

jsem vyslechl. 

"I think… I'll go and see Mrs Sandvik, and see if she'll tell "Myslím, že bych měl zajít za paní Sandvikovou a zeptat 

me where Mikkel is." 

se jí, jestli o Mikkelovi neví." 

"All right. And I will do what I must about keeping Mr "Dobře. Udělám, co je v mé moci, abych tu Sandvika 

Sandvik here all night." He sighed. "A man like that… it zdržel přes noc." Povzdechl si. "Takový člověk! Nějak mi 

doesn't seem right to put him in a cell." 

připadá, že se ani nesluší strčit ho za mříže." 

"Don't let him go," I said. "Hlavně ho nepouštějte!" 

"Oh no." "Buďte klidný." 

Erik had gone home long ago but Knut reckoned I was on Erik byl tou dobou už dávno doma, ale Knut naštěstí 

police business and sent me to the Sandvik house in a usoudil, že jsem pro tu chvíli ve službách policie a poslal 

police car. I walked through the arch into the courtyard, mne k Sandvikovým policejním vozem. Prošel jsem 

turned right, and rang the bell outside the well-lit impos- vstupním obloukem na nádvoří, dal se doleva a zazvonil u 

99

ing front door. dobře osvětlených, působivých dveří. 

A heavy middle-aged woman opened it. She wore frumpy 

clothes and no make-up, and had a positive, slightly for- 

Otevřela statná žena stěedního věku. Byla nedbale 

oblečená a nebyla nalíčená. Působila trochu nepřístupně. 

bidding manner. 

"Ja?" she said enquiringly. "Ano?" ozvala se tázavě. 

I explained who I was and asked to see Mrs Sandvik. Představil jsem se a řekl, že bych rád mluvil s paní 

Sandvikovou. 

"I am Mrs Sandvik. I spoke to you on the telephone a few "Já jsem Sandviková. Mluvili jsme spolu před několika 

days ago." 

dny telefonicky." 

"That's right." "Ano, to souhlasí." 

I swallowed my surprise. I had thought she would al- Snažil jsem se nedat najevo překvapení. Předpokládal 

ready have known about her husband being at the police jsem, že už o zadržení svého muže bude vědět, ale jak se 

station, but apparently he hadn't yet made his two calls. zdálo, Sandvik své dva telefonní hovory ještě 

When we had left him, Knut had said he would arrange for neuskutečnil. Když jsem z policejní stanice odcházel, řekl 

a telephone to be taken to the interview room and Knut, že zařídí, aby telefon přinesli a zapojili ve 

plugged into the socket there, which I supposed took vyšetřovací místnosti. Asi to nějakou chvíli trvalo. Pravda 

time. No one was positively rushing to provide facilities for je, že policie služby podezřelým s velkým nadšením 

a suspect, not even for Per Bjorn Sandvik. 

neposkytují, a to i když jde o Pera Bjtdrna Sandvika. 

It made it easier, however, for me to ask questions. Klást paní Sandvikové otázky bude o to snazší. 

"Come inside," she said. "It is cold with the door open." "Pojďte dál," řekla. "Jde sem z otevřených dveří zima." 

I stepped into the hall. She invited me no further. Vešel jsem do haly. Pozvala mne dál. 

"Mikkel?" she said in surprise. "He is at school. I told "Mikkel?" podivila se. "Ten je přece ve škole, už jsem 

you." 

vám to říkala." 

I explained about his Aunt Berit. Řekl jsem jí o tetě Berit. 

"He has no Aunt Berit." "Žádnou tetu Berit nemá." 

Wow. Ouvej. 

"Er…" I said. "Does he know anyone at all called Berit?" "Hm… Zná nějakou jinou Berit?" 

She raised her eyebrows. "Is this important?" Povytáhla obočí. "Je to důležité?" 

"I cannot go home until I have seen Mikkel. I am sorry." "Nemůžu se bohužel vrátit domů, dokud s Mikkelem 

nepromluvím, omlouvám se." 

She shrugged. Pokrčila rameny. 

After a longish pause for thought she said, "Berit is the Delší chvíli přemýšlela a pak řekla: "Stará chůva mého 

name of an old nurse of my husband. I do not know if muže se jmenovala Berit. Jestli Mikkel zná jinou Berit, 

Mikkel knows any other person called Berit. I expect so." nevím, je to samozřejmě pravděpodobné." 

"Where does your husband's old nurse live?" 

"I don't know." 

"Kde žije chůva vašeho muže, prosím?" 

She couldn't remember the old nurse's surname, and she Na příjmení chůvy si nevzpomněla, taky nevěděla s 

wasn't sure if she was still alive. She said her husband jistotou, kde bydlí, ani jestli je vůbec ještě naživu. Prý mi 

would be able to tell me, when he came home. She to řekne přesněji muž, až se vrátí. Nabádavě a rozhodně 

opened the door with finality for me to leave, and with a otevřela hlavní dveře. Signál k odchodu. Zbaběle jsem se 

distinct feeling of cowardice, I left. Per Bjorn had smashed bez dalších řečí vzdálil. Byl to její muž, kdo zaviní, že se 

up her secure world and he would have to tell her about it 

himself. 

její svět zhroutí, je na něm, aby jí to vysvětlil sám. 

"He might be with his father's old nurse," I told Knut. Knutovi jsem řekl: "Je možné, že Mikkel je u chůvy svého 

"And he might not." 

otce. Možné, ale ne jisté." 

He reflected. Zamyslel se. 

"If he caught the Bergen train, perhaps the Gol ticket of- "Pokud spěchal na vlak do Bergenu, možná si ho budou u 

fice would remember him." 

pokladny na nádraží v Golu pamatovat." 

"Worth a try. But he could be anywhere by now. Any- "Stojí to za pokus. Taky může být bůhví kde, kdekoli na 

where in the world." 

světě." 

"He's barely seventeen," Knut said. "Je mu sotva sedmnáct." 

"That's old, these days." "Dnes je to zralý věk." 

"How did Mrs Sandvik take the news of her husband's "Jak přijala paní Sandviková zprávu o manželově 

arrest?" 

zadržení?" 

"I didn't tell her. I thought Per Bjorn should do that." "Já jí nic neřekl. Myslel jsem, ať si to vyřídí Per Björn 

sám." 

"But he has!" "To on ale udělal!" 

"She didn't know," I said blankly. "Jeho paní nevěděla nic." 

"But," Knut said, "I am sure he made his two calls almost "Ale já jsem si jistý, že ty dva telefonní hovory uskutečnil 

half an hour ago." 

už dobře před hodinou!" 

"Bloody hell," I said. "Zatraceně!" ulevil jsem si. 

He steamed out of the office at twenty knots and yelled Rychlostí blesku vystřelil z kanceláře a zařval na několik 

at several unfortunate subordinates. When he returned he svých nešťastných podřízených, Vrátil se s kouskem 

was carrying a piece of paper and looking grim, worried 

and apologetic all at once. 

papíru v ruce. Tvářil se rozzlobeně, omluvně i provinile. 

"They find it difficult not to obey a man with such pres- "Prý se neopovážili neuposlechnout tak váženého 

tige," he said. "He told them to wait outside the door člověka," řekl. "Požádal je, aby počkali venku, že 

while he spoke to his wife and his lawyer, as both calls potřebuje soukromí, až bude hovořit se svojí ženou a 

were of a private nature. They did what he said." He svým právníkem. Poslechli ho." Zadíval se na papírek, 

looked at the paper in his hand. "At least they had the který držel v ruce. "Měli aspoň tolik rozumu, že mu obě 

sense to dial the numbers for him, and to write them telefonní čísla sami vytočili a zapsali si je. Obě čísla jsou 

down. They are both Oslo numbers." 

místní." 

100

He handed the paper over for me to see. One of the Papírek mi podal. Jedno z obou čísel mi nic neříkalo, 

numbers meant nothing. The other meant too much. druhé naopak až příliš. 

"He talked to Arne," I said. "Spojil se s Arnem," řekl jsem. 

I pressed the bell outside Arne's flat and after a long in- Zazvonil jsem u Arneho bytu. Trvalo hodnou chvíli, než 

terval Kari opened the door. 

mi Kari přišla otevřít. 

"David." "Davide!" 

She seemed neither surprised nor pleased to see me. Netvářila se překvapeně ani potěšeně. Jako by zela 

She seemed drained. 

prázdnotou. 

"Come in," she said. "Pojďte dál," řekla. 

The flat seemed somehow colder, less colourful, much Byt jako by byl chladnější, bezbarvý a tišší, než býval. 

quieter than before. 

"Where's Arne?" I said. "Kde je Arne?" zeptal jsem se. 

"He's gone." "Je pryč." 

"Whereto?" "Kde?" 

"I don't know." "To nevím." 

"Tell me everything he did since he came home." "Vyprávějte mi podrobně, co bylo, když se vrátil domů." 

She gave me an empty stare, then turned away and Tupě se na mne zadívala, pak se otočila na patě a šla do 

walked through to the sitting-room. I followed her. She obývacího pokoje. Následoval jsem ji. Sedla si na světle 

sat on the cream coloured sofa and shivered. The stove no čalouněnou pohovku a roztřásla se. Krb byl vychladlý a 

longer glowed with warmth and welcome and the stereo 

record player was switched off. 

hudební souprava tichá. 

"He came home upset. Well… he's been upset ever since "Když přišel, byl rozrušený. On… od chvíle, co to začalo s 

this Bob Sherman thing started. But today he was very Bobem Shermanem, byl pořád neklidný. Dnes ale byl 

worried and puzzled and disturbed. He played two long jakoby vystrašený a zmatený. Přehrál si dvě desky a 

records and marched about… he couldn't keep still." přecházel přitom po bytě… Nedokázal si sednout." 

Her voice had the calmness of shock. The reality of what- Mluvila jednotvárným hlasem člověka v šoku. To, co se 

ever had happened had not yet tipped her into anger or odehrálo, jí se všemi důsledky ještě nedošlo, ještě neměla 

fear or despair: but tomorrow, I thought, she might suffer čas podlehnout hněvu, strachu nebo zoufalství, teprve ji 

all three. 

to čekalo, možná všechno. 

"He rang Per Bjorn Sandvik's house twice, but they said "Volal dvakrát Pera Björna Sandvika do bytu, ale řekli 

he wasn't in. It seemed to worry him very much." 

mu, že není doma. Byl z toho velmi rozčilený." 

There was a tray on the coffee table in front of her laden Na servírovacím stolku, u kterého seděla, byl talíř plný 

with an untouched dish of open sandwiches. They made chlebíčků. Měl jsem strašlivý hlad, protože jsem od 

me feel frantically hungry as I hadn't eaten since a pin- minimální snídaně nic nejedl, Kari se na chlebíčky jen 

sized breakfast, but she gave them an indifferent glance 

and said: "He left them. He said he couldn't…" 

letmo podívala a řekla: "Nic nejedl. Tvrdil, že nemůže…" 

Try me, I thought: but hostessing was far out of her Zkuste to se mnou, pomyslel jsem si. Jí ale role 

mind. 

hostitelky vůbec nepřišla na mysl. 

"Then Per Bjorn Sandvik rang here. Only a little while "Pak zavolal Per Björn Sandvik sem. Je to chvíle… mně se 

ago… but it seems hours and hours… Arne was relieved at ale zdá, jako by od té doby uplynuly věky… Arne byl rád, 

first, but then… he went so quiet… I knew something was že volá, aspoň ze začátku… Pak najednou ztichl… Bylo mi 

wrong." 

jasné, že něco není v pořádku." 

"What did he say to Per Bjorn? Can you remember?" "Co řekl Sandvikovi? Nevzpomínáte si?" 

"He said Ja, and No. He listened a long time. He said… I "Říkal jen ano nebo ne. Dlouho mlčel. Pak řekl… aspoň 

think he said… don't worry, I'll find him." 

myslím… nemějte strach, já ho najdu." 

"That was all?" "To je všechno?" 

She nodded. "Then he went into the bedroom and he was Přikývla. "Pak šel do ložnice a vůbec nemluvil… Šla jsem 

so quiet… I went to see what was the matter. He was sit- se podívat, co s ním je. Seděl na posteli a díval se do 

ting on the bed, looking at the floor. He looked up at me země. Vzhlédl, až když jsem vešla. Měl… díval se… jako by 

when I came. His eyes were… I don't know… dead." byl slepý." 

"And then?" "Co bylo pak?" 

"He got up and began packing a suitcase. I asked him… "Pak vstal a začal si balit kufr. Ptala jsem se ho… okřikl 

he said don't worry me… so I just stood there. He mě, ať prý ho nechám na pokoji… tak jsem tam jen tak 

packed… he threw things into the case… and he was mut- stála. Balil… házel věci do kufru… a přitom pořád něco 

tering away, mostly about you." 

drmolil… Mluvil hlavně o vás." 

She looked at me intently but still with the numb lack of Upřeně se na mne zadívala, ale stále byla v šedivém 

emotion. 

šoku, mrazivě chladná. 

"He said… 'I told him, I told him David would beat him… I "Řekl: Říkal jsem mu, říkal jsem mu… že nad Davidem 

told him at the beginning… he still says David hasn't nevyhraje… řekl jsem mu to na samém začátku… jenže on 

beaten him but he has, he has…' I asked Arne what he tvrdí, že David ještě nevyhrál. Já vím, že vyhrál… Ptala 

was talking about but I don't think he even heard me." jsem se Arneho, o čem to mluví, ale on jako když mne 

vůbec neslyší." 

She pressed her fingers against her forehead, rubbing Tiskla si prsty na čelo, na hladkou kůži. "Arne řekl… 

the smooth skin. "Arne said… 'David… David knew all David… David to všechno věděl už od rána… nalíčil na nás 

day… he made the trap and put himself into it as bait… he past a sám se nabídl jako vnadidlo… věděl to už od rána… 

knew all day.' Then he said something about you using Pak blábolil cosi o tom, že jste použil nějaká dvě děvčata 

some girls and an old man, and something about orange- a nějakého staršího pána… něco s oranžádou… a že prý 

ade… and a premonition you invented. He said he knew jste si vymyslel předtuchu. Prý věděl od začátku, že vy 

you would be the end of everything, he said so before you budete jejich konec, prý to říkal ještě před vaším 

came." 

příjezdem…" 

She looked at me with the sudden awakening of aware- Najednou jako kdyby se jí rozednilo. Podívala se na mne 

ness and the beginnings of hostility. 

s počínajícím nepřátelstvím. 

101

"What did you do?" she asked. "Co jste jim udělal?" zeptala se. 

"I'm sorry, Kari. I gave Arne and Per Bjorn Sandvik a 

chance to show they knew more than they ought about 

Bob Sherman's death, and they took it." 

"More than they ought…?" she repeated vaguely: then 

overwhelmingly understood. "Oh no. Oh no. Not Arne." 

She stood up abruptly. "I don't believe it." 

"Kari, je mi to moc líto, ale… dal jsem jim oběma 

příležitost prokázat, že o smrti Boba Shermana věděli víc, 

než je zdrávo. Oni tu příležitost využili." 

"Víc než je zdrávo…?" Opakovala po mně zmateně. Pak 

zdrceně pochopila. "Ach ne, ne! Arne ne!" Prudce vstala. 

"Nevěřím tomu." 

But she already did. Už tomu však uvěřila. 

"I still don't know who killed Bob Sherman," I said. "I "Stále ještě nevím, kdo Boba Shermana zabil," řekl jsem. 

think Arne does know. I want to talk to him." 

"Obávám se však, že to Arne ví. Proto s ním chci mluvit." 

"He's not coming back. He said… he would write, and "On už se nevrátí. Řekl… řekl, že mi napíše, že pro mne 

send for me. In a few weeks." She looked forlorn. "He pošle, za několik týdnů." Vypadala jako ztracená. "Vzal si 

took the car." 

auto." 

She paused. Odmlčela se. 

"He kissed me." "Políbil mne." 

"I wish…" "Přál bych si…" 

I said uselessly, and she caught the meaning in my voice Nedokončil jsem bezmocnou větu, ale Kari pochopila, jak 

though the words weren't spoken. 

to myslím, beze slov. 

"Yes," she said. "In spite of everything… he likes you "Ano," řekla. "Měl vás taky rád… navzdory všemu." 

too." 

It was still not yet eight o'clock and Per Bjorn was still in Bylo před osmou večer a Per Björn Sandvik byl ještě 

the interview room when I got back to the police station. stále ve vyšetřovací místnosti na policejní stanici, když 

jsem se tam vrátil. 

"His lawyer is with him," Knut said morosely. "We won't "Je u něho právník," hlásil Knut zasmušile. "Teď už z něj 

get a word out of him now." 

nevyrazíme ani slovo." 

"We haven't had so many already." "Předtím jsme z něj taky moc nevyrazili." 

"No." He flicked the paper with the telephone numbers "Ne." Vzal do ruky papír s telefonními čísly, ležící na 

which was lying on his desk. "This other number… it isn't psacím stole. "Tohle druhé číslo… to není číslo jeho 

the lawyer's." 

právníka." 

"Whose, then?" "Čí je?" 

"It's a big second class hotel near the docks. Dozens of "Je to číslo velkého, druhořadého hotelu poblíž doků. Mají 

incoming calls, they couldn't remember one more than tam spoustu hovorů a nepamatují si jeden určitý. Poslal 

any other. I have sent a policeman down there with a 

description of the man with yellow eyes." 

jsem tam policistu s popisem člověka se žlutýma očima." 

"Mm. Whoever he spoke to at the hotel then telephoned "Hm. No, ať už v tom hotelu mluvil s kýmkoli, ten 

the lawyer." 

dotyčný pak zavolal jeho právníka." 

"Ja," he said. "It must be so. Unless Arne did." "Jo," přikývl Knut. "Nepochybně to tak bylo. Leda že by 

právníkovi volal Arne." 

"I don't think so, from what his wife said." "Z toho, co říkala jeho žena, asi ne." 

"He had gone?" "Je pryč?" zeptal se. 

I nodded. "In his car." Přikývl jsem. "Odjel autem." 

He put his hand again on the telephone. Sáhl znovu po telefonu. 

"We will find the number and put out an alert: and also "Zjistíme poznávací značku a pošleme echo na švédské 

check with the airport and the frontier posts with Sweden." 

hraniční kontroly." 

"I know the number." "Poznávací značku vím." 

I told it to him. He looked surprised, but I said, "I've Nadiktoval jsem mu ji. Když se zatvářil překvapeně, 

been in his car… and I've a memory for numbers. Don't dodal jsem: "Jel jsem jeho autem a mám paměť na čísla. 

know why." 

Čím to je, nevím." 

He put out his alerts and sat tapping his pencil against Vyslal zprávu na hranice. Pak si poklepával tužkou o 

his teeth. 

zuby. 

"And now we wait," he said. "Teď musíme čekat," řekl. 

We waited precisely five seconds before the first call Po pěti vteřinách už zazvonil telefon. Rychlost, s jakou 

came through. He scooped up the receiver with a speed sáhl po sluchátku, prozrazovala, jak je napjatý. 

which betrayed his inner pressure, and listened intently. Soustředěně poslouchal. 

"Ja," he said eventually. "Ja… takk. thank you." "No… dobře, ano. Děkuju." 

He put down the receiver and relayed the news. Zavěsil a přetlumočil mi, co vyslechl. 

"That was the policeman I sent to the hotel. He says the "To byl policista, kterého jsem poslal do toho hotelu. 

man with yellow eyes has been staying there for a week, Člověk se žlutýma očima prý tam bydlel celý týden, ale 

but this evening he paid his bill and left. He gave no ad- dnes večer zaplatil a odjel. Adresu neudal. Vystupoval pod 

dress. He was known to the hotel as L. Horgen. My po- jménem L. Horgen. Policista říká, že pokoj už po něm 

liceman says that unfortunately the room has already bohužel uklidili, protože se v hotelu střídá hodně hostů. 

been cleaned because the hotel is busy, but he has di- Požádal ale vedení, aby až na další v pokoji nikoho 

rected them to leave it empty until we've searched it and neubytovali, abychom se tam mohli poohlédnout po 

tried for fingerprints. Excuse me while I send a team to do otiscích prstů. Omluvte mne na okamžik, musím tam své 

that." 

lidi poslat." 

He went out of the office and was gone a fair time, but Vyšel z kanceláře a byl hodnou chvíli pryč. Vrátil se s 

when he came back he had more to tell. 

dalšími novinkami. 

"We've found Arne's car. It is parked not far from the "Našlo se Arneho auto. Je zaparkované kousek od 

quay of the Nanscn shipping line, and one of their ships přístaviště dopravní linky společnosti Nansen. Jedna z 

left for Copenhagen an hour ago. We are radioing to the jejich lodí vyplula z Oslo před hodinou. Spojujeme se teď s 

ship and to Copenhagen to pick him up." 

lodí a s Kodaní rádiem, abychom ho po přistání v Dánsku 

102

mohli sebrat." 

"Don't let them relax at Fornebu," I said. "Postarejte se ale o to, aby vaši lidé nepřestávali hlídat 

na letišti." 

He looked at me. Podíval se na mne. 

I grinned faintly. Ušklíbl jsem se. 

"Well… If I wanted to slip out by air I'd leave my car beside 

a shipping line and take a taxi to the airport. And 

Arne and I once discussed quite a lot of things like that." 

"Totiž… kdybych se chystal vypařit letadlem, nechal bych 

auto v přístavu a jel na letiště taxíkem. Kdysi jsme s 

Arnem takové taktiky důkladně probírali." 

"He'd know you'd guess, then." "V tom případě ví, že uhádnete, co udělá." 

"I'd pin more hope on the ship if he'd left his car at the "Proto bych spíš věřil na to, že pojede lodí, když nechal 

airport." 

auto v přístavu." 

He shook his head and sighed. "A good thing you're not a Potřásl hlavou a povzdechl si. "Ještě štěstí, že jste se vy 

crook," he said. 

nedal na dráhu zločinu." 

A young policeman knocked, came in, and spoke to Knut. Na dveře zaklepal mladý policista. Vstoupil a něco řekl 

Knutovi. 

He translated for me. "Mr Sandvik's lawyer wants to see Knut překládal: "Právník pana Sandvika i jeho klient se 

me, with his client. I'll go along to the interview room… Do mnou chtějí mluvit. Jdu do vyšetřovny. Chcete jít se 

you want to come?" 

mnou?" 

"Please," I said. "Rád bych." 

With Per Bjorn, his lawyer, Knut, me, and a note-taking Malá místnost vypadala hodně přeplněná, když jsme v ní 

policeman all inside with the door shut, the small inter- byli Per Björn Sandvik, jeho právník, mladý policejní 

view room looked overcrowded with dark suits and solem- zapisovatel, Knut a já. Všichni v tmavých oblecích, 

nity. The other four sat on the hard chairs round the plain důstojnost sama. Stál jsem opřený o zavřené dveře do 

table and I stood leaning against the door, listening to a chodby, ostatní seděli kolem stolu. Probíhal dlouhý 

long conversation of which I understood not a word. rozhovor, z něhož jsem nerozuměl ani slovo. 

Per Bjorn pushed back his chair, crossed his legs and set Per Björn si odsunul židli, přehodil nohu přes nohu a 

fire to a cigarette, much as before. His lawyer, a heavy zapálil si cigaretu, jako předtím. Jeho právník, statný, 

self possessed man of obvious worldly power, was speak- sebejistý člověk, mluvil rozhodným, velitelským hlasem. 

ing in an authoritative voice and making Knut perceptibly Viděl jsem na Knutovi, že je minutu po minutě víc nesvůj. 

more nervous minute by minute. But Knut survived un- Vydržel však, nepodlehl. Odpovídal zdvořile, skoro 

cracked and although when he answered he sounded 

friendly and apologetic, the message he got across was 

'No'. 

omluvně, ale neustoupil, to bylo zcela jasné. 

It angered the lawyer more than the client. He stood up, Právník dával najevo větší rozhořčení než jeho klient. 

towering over Knut, and delivered a severe caution. Knut Vstal. Tyčil se nad Knutem a očividně ho zastrašoval. Knut 

looked worried, stood up in his turn, and shook his head. se tvářil ustaraně, taky vstal, ale záporně vrtěl hlavou. 

After that the young policeman was sent on an errand, 

presently returning with a sergeant and an escort. 

Pak někam mladého policistu poslal. 

Knut said: "Mr Sandvik…", and waited. Knut řekl: "Pane Sandviku…" Čekal. 

Per Bjorn stood up slowly and stubbed out his filter tip. Per Björn zvolna vstal a uhasil nedopalek. Zadíval se 

He looked impassively at the escort and walked calmly nezúčastněně na svůj doprovod a zvolna k policistům 

towards them. When he drew level with me at the door- přešel. Když došel ke dveřím, ke mně, otočil se a upřeně 

way he stopped, turned his head, and stared very deliberately 

at my face. 

se na mne zadíval. 

But whatever he was thinking, nothing at all showed in Ať už si myslel co chtěl, z očí jsem mu nevyčetl nic. 

his eyes, and he spoke not a word. 

Neřekl ani slovo. 

Knut went home, but I spent the night in his office sleep- Knut odjel domů, ale já strávil noc v jeho kanceláři. Spal 

ing on the floor on blankets and pillows borrowed from the jsem na zemi na přikrývce a polštáři vypůjčených z vazby. 

cells, and I daresay I was less comfortable than the official 

guest downstairs. 

Myslím, že oficiální host dole v cele měl pohodlnější lože. 

"What's wrong with the Grand?" Knut said, when I asked "Co se vám nezdá na Grandu?" zeptal se Knut, když jsem 

him to let me stay. 

ho poprosil o nocleh v kanceláři. 

"Yellow eyes is on the loose," I said. "And who knows "Žlutooký je na svobodě a čert ví, jaké mu Sandvik dal 

what instructions Per Bjorn gave him?" 

pokyny." 

Knut looked at me thoughtfully. "You think there's more Knut se na mne zamyšleně zadíval. "Vy si myslíte, že to 

to come?" 

všechno ještě nekončí?" 

"Per Bjorn is still fighting." "Per Björn se nevzdává." 

"Ja," he sighed. "I think so too." "Ano." Povzdechl si. "Taky si myslím." 

He sent a policeman out to bring me a hot meal from a Poslal policistu, aby mi přinesl z nedaleké restaurace 

nearby restaurant, and in the morning at eight o'clock he teplou večeři. Ráno v osm se dostavil s holicím strojkem. 

came back with a razor. He himself, trim in his uniform, Sám vypadal úpravně, čilý, s jasnýma očima, v uniformě. 

seemed to have shed yesterday like a skin and arrived Otřásl jsem se a navlékl si pomačkané oblečení. Připadal 

bright eyed and awake to the new day. I shivered blearily 

in my crumpled clothes and felt like a reject from a doss 

house. 

jsem si skoro jako bezdomovec. 

At eight forty-five the telephone rang. Knut picked up the Ve tři čtvrti na devět zazvonil telefon. Knut sáhl po 

receiver, listened, and seemed pleased with what he 

heard. 

sluchátku. Viděl jsem na něm, že dostává dobré zprávy. 

"Ja. Ja. Takk," he said. "Ja, ja. Takk. . . ," řekl. 

"What is it?" "Co je?" zeptal jsem se. 

He put the receiver back. Položil sluchátko. 

"We've had a message from Gol. The man who was on "Zpráva z Golu. Člověk, který měl službu v neděli v 

103

duty in the ticket office on Sunday remembers that a boy pokladně, si pamatuje, že si u něho jeden student kupoval 

from the College bought a ticket to Finse." 

lístek do Finse." 

"Finse…" I thought back to my timetables. "On the Ber- "Finse…" Snažil jsem se vybavit si jízdní řád. "To je na 

gen line?" 

bergenské trati, že?" 

"Ja. Finse is the highest town on the line. Up in the "Ano, je to konečná stanice, v horách, nejvýš položené 

mountains. I will find out if he is remembered at the sta- město. Poptám se, jestli si ho tam na nádraží nepamatují, 

tion there. I will find out if anyone has seen him in the 

streets or knows if he is staying." 

jestli ho někdo nepotkal, jestli někdo neví, kde bydlí." 

"How long will that take?" "Jak dlouho vám to potrvá?" 

"One can't tell." "Těžko říct." 

"No." I thought it over. "Look… the train for Bergen "Hm." Zamyslel jsem se. "Poslyšte… jestli se nemýlím, 

leaves at ten, if I remember right. I'll catch it. Then if you tak vlak do Bergenu jede v deset. To stihnu. Až se 

hear that Mikkel is or isn't at Finse, perhaps you could get dozvíte, jestli Mikkel ve Finse je nebo není, můžete mi 

a message to me at one of the stops up the line." 

nechat vzkaz na některém nádraží, kde vlak staví." 

"Have you forgotten yellow eyes?" "Nezapomeňte na žlutookého!" 

"Unfortunately not," I said. "Na toho bohužel zapomenout nemůžu." 

He smiled. Usmál se. 

"All right. I will send you to the station in a police car. Do "Dobře. Na nádraží vás zaveze náš vůz. Nechcete, aby s 

you want a policeman to go with you?" 

vámi jel policista?" 

I thought. "I might get further with Mikkel if I go alone." Chvíli jsem uvažoval. "Ne, s Mikkelem možná pořídím líp, 

když budu sám." 

On the train I sat next to a total stranger, a cheerful Ve vláku jsem seděl vedle zcela cizího člověka. Mladý, 

young man with little English, and spent an uneventful dobrosrdečný, uměl trochu anglicky. Cesta byla klidná, 

journey looking out at peaceful fields and bright little dolls míjeli jsme tichá, pokojná pole a vesele barevné domečky 

houses scattered haphazardly on hillsides. 

roztroušené po svazích kopců. 

At Gol there was a written message. V Golu mi předali písemný vzkaz. 

"Young man disembarkation to Finse the Sunday. One "Mladý muž - výstup ve Finse v neděli. Neznáme, kam 

knows not until where he gone. The questions is continue." 

šel. Pokračování v otázkách." 

"Thank you very much," I said. "Děkuju mnohokrát." 

The train climbed slowly above the tree line into a land- Vlak pomalu stoupal nad hranici lesů, do kraje 

scape of blue-grey rock and green-grey water. Snow scat- šedomodrých skal a šedozelených jezer. Místy ležel sníh, 

tered the ground, at first in patches, then in profusion, přibývalo ho, až pokrýval jako koberec celou krajinu, 

and finally as a thin white rug over every sloping surface, 

with sharp rock edges like hatchets showing through. 

protínaly ho jen skalní hrany jako ostří seker. 

"Is small snow," said my companion. "In winter in Finse "To je málo sníh," řekl můj společník. "V zimě ve Finse 

is two metres." 

dva metry." 

"Two metres deep?" I asked. "Dvoumetrová vrstva?" podivil jsem se. 

He nodded. "Ja. Is good for ski." Přikývl. "Dobré pod lyže." 

The railway ran for a time alongside a fiercely cold- Trať vedla podél krutě ledového jezera, s větrem 

looking wind-ruffled grey-green lake and slowed with a zčeřenou šedozelenou hladinou. Vlak s povzdechem 

sigh of relief into Finse. 

zpomalil před nádražím Finse. 

"Is hot summer," my friend said, looking around in sur- Můj spolucestující se překvapeně rozhlédl. "Horké léto, 

prise. "Is snow gone." 

proto sníh není." 

He might think so, but I didn't. Snow still covered every- Jemu připadalo, že není sníh, ale mně ne. Byl skoro 

thing worth mentioning, hot summer gone by or not, and všude, přestože ho horké léto rozpustilo, a ze všech 

icicles dangled from every roof like stiff glittering fringes. střech visely rampouchy jako třpytivé třásně. Jakmile 

Once out of the warmth of the train the cold bit sharply jsme vystoupili z teplého vlaku, zakousl se do mne mráz, 

and even in my ear-covering cap and padded jacket I ačkoli jsem byl vybavený čepicí přes uši a prošívanou 

wrapped my arms round my chest in a futile attempt to bundou. Zkřížil jsem ruce přes hrudník v marné snaze 

hold on to my body heat. 

uchovat si co nejvíc tělesného tepla. 

I was met by the bulk of the Finse police force in the Na nádraží mi přišla naproti celá místní policie v osobě 

shape of a broadly smiling officer of turnstile-blocking usměvavého důstojnlca tak mohutného, že sotva prošel 

size. 

turniketem. 

"Mr. Cleveland." He shook my hand. "We do not know "Pan Cleveland," podal mi ruku. "Kde je chlapec Mikkel 

where is this boy Mikkel Sandvik. We have not seen him Sandvik, neví se. Nebyl ve vesnici viděný. Tady je málo 

in the village. There are not many strangers here now. In cizinci. V létě jsou hodně, v zimě taky. Máme velký hotel, 

the summer, and in the winter, we have very many na lyže. Teď málo lidi. My ptali se na paní se jménem 

strangers. We have the big hotel, for the ski. But now, not Berit. Jsou dvě. Jedna v domě svého syna, hodně… hodně 

many. We have look for an old woman who is called Berit. 

There are two. It is not one, because she is in bed in the 

house of her son and she is… er… she is… old." 

stará." 

"Senile?" I suggested. "Senilní?" napovídal jsem. 

He didn't know the word. "Very old," he repeated. To slovo neznal. Opakoval: "Hodně stará." 

"And the other Berit?" "Co ta druhá Berit?" 

"She lives in a house beside the lake. One and a half "Bydlí v dům u jezero. Jeden a půl kilometrů od Finse. V 

kilometres out of Finse. She goes away in the winter. zimě chodí pryč. Brzy jde pryč. Silná žena. Když je v léto, 

Soon, now. She is a strong old woman. In the summer, bere hosty na ryby, teď už ne, všichni pryč. Ve středu 

she takes people who come to fish, but they have all gone chodí kupovat jídlo, my za ní nejdeme. Dnes jde pozdě. 

now. Usually on Wednesdays she comes for food, so we 

have not gone to see her. But she is late today. She 

comes in the mornings." 

Chodí dopoledne." 

104

"I'll go there," I said, and listened to directions. "Jdu za ní," rozhodl jsem se a vyslechl, kudy se mám dát. 

The way to the house of Berit-by-the-lake turned out to 

be merely a path which ran between the railway line and 

the shore, more a matter of small stones and pebbles 

through an area of boulders than any recognisable beaten 

track. With its roughnesses still half covered with crusty 

ice, it was easy to imagine that once the new snows fell it 

would be entirely obliterated. 

Cesta k Berit-u jezera vedla po úzké stezce mezi 

železniční tratí a břehem jezera. Pěšinka z drobnějších 

kamínků mezi balvany ani pořádnou cestu nepřipomínala. 

Hrubý povrch místy pokrývala ledová kůra a člověk si 

snadno uměl představit, že když napadá sníh, stezka 

dočista zmizí. 

17 17 

I looked back. Ohlédl jsem se. 

A bend had taken Finse out of sight. Finse zmizelo z dohledu za zatáčkou. 

I looked forward. Nothing but the sketchy path picking its 

uncertain way through the snow-strewn boulders. Only on 

my right could be seen any evidence of humanity, and 

that was the railway. And then that too ran straight ahead 

behind a hill while the shore curved to the left, so that in 

the end there was just me and the stark unforgiving landscape, 

just me trudging through an energetic wind on a 

cold, wild and lonely afternoon. 

The path snaked its way round two small bays and two 

small headlands, with the hillside on my right rising ever 

more steeply the further I went, and then all of a sudden 

the house lay before me, standing alone on a flat stony 

area spread out like an apron into the lake. 

The house was red. A strong crimson. Roof, walls, door, 

the lot. The colour stood out sharply against the grey and 

white of the shore and the darker grey-green of the water, 

and rising beyond it at the head of the lake stood dark 

towering cliffs, thrown up like a sudden mountain against 

the Northern sky. 

May be it was a grand, extraordinary, awe-inspiring 

sight. May be it should have swelled my spirit, uplifted my 

soul. Actually it inspired in me nothing more noble than a 

strong desire to retreat. 

Zadíval jsem se před sebe. Přede mnou se mezi 

zasněženými balvany vinula sotva znatelná stezka. 

Jedinou známkou civilizace a přítomnosti člověka byla 

železniční trať po mé pravici. Pak se i ta odklonila za 

kopec a čára pobřeží se naopak stočila doleva. Zůstal 

jsem v pusté, nelítostné, mrazivé krajině zcela sám. V 

onom divokém, pustém odpoledni jsem se potácel proti 

silnému větru zcela osamocený. 

I stopped. Zůstal jsem stát. 

Surely Sandvik wouldn't have sent his son to this threatening 

place, even if he did urgently want to hide him. 

Surely Mikkel was half the world away by now, with Arne 

cantering post haste in his wake to look after him. 

Damned bloody silly place to build a house, I thought. 

Enough to give anyone the creeps, living with a mountain 

on the doorstep. 

I went on. The house had a landing stage with a motor 

boat tied to a post like a hitched horse in a Western. It 

also had looped up lace curtains and geraniums on the 

window sills. Red geraniums. Naturally. 

Stezka se vinula podél dvou mělkých zálivů a dvou 

výběžků pevniny do jezera. Svahy hor po mé pravici byly 

čím dál tím strmější. Pak jsem najednou před sebou uviděl 

osamělý dům, stojící na ploché skále, vyčnívající do vody. 

Dům byl tmavočervený. Byl celý jasně rudý, včetně 

okenic, střechy a dveří. Rudá barva přímo křičela na 

pozadí šedé a bílé barvy pobřeží a temnější šedozelené 

barvy jezera. Za domem se tyčily k nebi strmé skály, 

temné hory se rýsovaly proti severnímu nebi.. 

Byl to asi nádherný pohled, působivý, bral dech, asi by 

člověka měl povznášet. Na mne však zapůsobil zcela 

jednoznačně, pocítil jsem silné nutkání dát se na ústup. 

Sandvik by přece syna na tak pusté, zranitelné místo 

neposlal, i když si jistě přál ho co nejlíp ukryt. Mikkel je 

nejspíš někde úplně jinde, v jiné části světa a Arne spěchá 

za ním, aby se o něho postaral. 

Pěkný nesmysl, postavit si dům na tak osamělém místě, 

pomyslel jsem si. Mít za krkem takovou horu, měl bych 

špatné spaní. 

Znovu jsem vykročil. U domu bylo malé přístaviště, u 

kterého byla uvázaná loďka, jako kůň před barem na 

Divokém západě. Na oknech v domě byly nakasané 

krajkové záclony a v květináčích muškáty. Červené 

muškáty, samozřejmě. 

Marně jsem se díval, jestli se z komínů kouří. V oknech 

I looked in vain for smoke from the chimney, and no one 

stared out at me as I approached. 

jsem taky nikoho neviděl. 

I banged the knocker. The door was opened straight Zaklepal jsem klepátkem na dveře. Přišla mi otevřít 

away by a ramrod-backed old woman, five feet tall, sharp statná, vysoká starší žena, rovná jako bříza, s přísnýma 

eyed, entirely self possessed. Far, very far, from dying. očima, klidná a sebejistá. K umírání měla velmi daleko. 

"Ja?" she said enquiringly. "Ja?" zeptala se. 

"I'd like to talk to Mikkel," I said. "Rád bych mluvil s Mikkelem," řekl jsem. 

She took a very brief pause to change languages, and Na chvíli se odmlčela, musela přeřadit na jiný jazyk. Pak 

then in a pure near Scots accent said, "Who are you?" promluvila s ryzím skotským přízvukem. "Kdo jste vy?" 

"I am looking for Mikkel." "Hledám Mikkela." 

"Everyone is looking for Mikkel." "Všichni hledají Mikkela." 

She inspected me from head to foot. "Come in. It is Prohlédla si mne od hlavy k patě. "Pojďte dál, venku je 

cold." 

zima." 

She showed me into the living-room, where everything Zavedla mne do obývacího pokoje, kde právě balila 

was in process of being packed away in crates. She ges- nejrůznější věci do beden. Mávla na mne úzkou, 

tured round with a fine-boned hand. 

ušlechtilou rukou. 

"I am leaving now for the winter. It is beautiful here in "Na zimu odjíždím," řekla. "V létě je tu krásně, ale v zimě 

the summer, but not in winter." 

to nejde." 

"I have a message from his father," I said. "Mám pro Mikkela vzkaz od jeho otce." 

"Another one?" "Další vzkaz?" 


"Already one man came this morning. Then another. Both "Dnes dopoledne už tady někdo se vzkazem byl, nejdřív 

of them said they had a message from his father. And jeden člověk, pak další, oba měli pro Mikkela zprávu od 

105

now you." She looked at me straightly. "That is very many jeho otce. Ted ještě vy." Zpříma se na mne zadívala. 

messages." 

"Těch vzkazů je trochu moc." 

"Yes… I have to find him." "Ano… Ale musím Mikkela najít." 

She put her head on one side. Sklonila hlavu ke straně. 

"I told the others. I cannot judge which of you I should "Řekla jsem to tamtěm dvěma, nevím, proč bych to 

not tell. So I will tell you. He is on the mountain." 

neměla říct vám taky. Řeknu vám to. Je nahoře, na 

kopci." 

I looked through the window to the wall of rock and the Zadíval jsem se z okna na strmou skalní stěnu, spadající 

end of the lake. 

do jezera. 

"Up there?" "Tam nahoře?" zeptal jsem se. 

"Ja. There is a cabin up there. I rent it to visitors in the "Jo. Mám tam chatu. V létě ji pronajímám turistům, ale v 

summer, but in the winter the snow covers it. Mikkel went zimě je pod sněhem. Mikkel tam šel ráno, aby odtamtud 

up there this morning to bring down the things I do not odnesl věci, co tam nechci nechávat. Je to hodný 

want to leave there. He is a kind boy." 

chlapec." 

"Who were the other men who came?" "Kdo byli ti druzí dva muži, kteří se tu zastavili?" 

"I don't know. The first one said his name was Kristian- "To nevím. Ten první se představil jako Kristiansen. Oba 

sen. They both said they would go up and help Mikkel řekli, že pomůžou Mikkelovi ty věci snést, i když jsem jim 

bring down the things, although I said it was not neces- řekla, že to není třeba, protože si Mikkel s sebou vzal 

sary, there are not many things and he took the sleigh." sáně." 

"The sleigh?" "Sáně?" 

"Ja. Very light. You can pull it." "Ano, sáně, takové lehké, snadno se táhnou." 

"Perhaps I had better go up there as well." "Možná bude nejlepší, když se tam vydám taky," řekl 

jsem. 

"You have bad shoes." "Nejste na to obutý." 

I looked down. City casuals, not built for snowy moun- Zadíval jsem se na své boty, běžné civilní polobotky, 

tains, and already darkly wet round the edges. 

určitě málo vhodné na horské túry. Už tak začínaly být 

nad podrážkou promočené. 

"Can't be helped," I said. "To se nedá nic dělat." 

She shrugged. Pokrčila rameny. 

"I will show you the path. It is better than the one round "Ukážu vám cestu," řekla. "Dostanete se tam rychleji než 

the lake." She smiled faintly. "I do not walk to Finse. I go kolem jezera." Mírně se usmála. "Já do Finse pěšky 

in the boat." 

nechodím, jezdím tam člunem." 

"The second man," I said. "Did he have extraordinary "Ten druhý člověk…" zeptal jsem se, "neměl takové 

yellow eyes?" 

zvláštní, žluté oči?" 

"No." She shook her head decisively. "He was ordinary. Rozhodně zavrtěla hlavou. "Ne. Vypadal docela obyčejně 

Very polite. Like you." She smiled and pointed through the a choval se zdvořile, jako vy." Usmála se a ukázala z 

window. "The path starts over there behind that big rock. okna. "Stezka začíná tamhle za tou skalou. Není příliš 

It is not steep. It winds away from the lake and then strmá. Nejdřív směřuje pryč od jezera, pak se zase vrací. 

comes back. You will see it easily." 

Snadno ji najdete." 

I thanked her and set off, and found almost at once that Poděkoval jsem a vydal se na cestu. Brzo jsem zjistil, že 

she was right about the shoes. One might be able to see měla pravdu, pokud jde o obutí. Stezku jsem však 

the path easily, but that was because it was a well-worn rozpoznal snadno, protože byla prošlapaná a projetá na 

track through the snow, patterned widely on either side by 

the marks of skis, like a sort of mini highway. 

lyžích, jako malá sněžná dálnice. 

I slithered along in the brisk wind, working round the hill- Stoupal jsem v prudkém větru a nohy mi podkluzovaly. 

side in a wide, ever upward-sloping U: but it proved to be Cesta stoupala v protáhlém oblouku. Nemusel jsem se 

not as far as I'd feared, because long before I expected it však trmácet tak daleko, jak jsem se obával. Po chvilce 

I came to the top of a small rise and found below me, jsem došel na vrchol stoupání a kousek pod sebou v 

suddenly only a few yards away, a sturdy little log hut, dolíku jsem uviděl pěkný, bytelný srub v tradičním 

built to the traditional Norwegian pattern like a roofed box norském slohu, jednoduchý kvádr se sedlovou střechou na 

standing on a slightly smaller plinth. 

menší základně. 

It was already too late to make a careful inconspicuous Bylo pozdě na to, abych se snažil ke srubu přiblížit 

approach. I stood there in full view of a small window: so nenápadně. Stál jsem na místě, kam bylo z malých oken 

I simply walked straight up and looked through it. 

vidět. Došel jsem proto ke srubu a podíval se okénkem 

dovnitř. 

The cabin was dark inside and at first I thought it was Uvnitř bylo šero a já si zpočátku myslel, že tam nikdo 

empty. Then I saw him. Huddled in a corner, with his není. Pak jsem ho zahlédl. Seděl schoulený v koutě s 

head bent over his knees, slowly rocking as if in pain. hlavou mezi koleny a kolébal se sem a tam, jako v 

bolestech. 

There was only one small room. Only one door. I put my Ve srubu byla jen jedna malá místnost a dovnitř vedly 

hand on its latch and opened it. 

jediné dveře. Sáhl jsem na závoru a dveře otevřel. 

The movement galvanised the figure inside into action, Člověka ve srubu to probudilo k bleskové reakci. Já 

and it was only something half seen, half instinctive, zareagoval zpola podvědomě, zpola dík tomu, co jsem 

which had me leaping sideways away from the entrance zahlédl, a uskočil jsem stranou, pryč od dveří. Adrenalin 

with adrenalin scorching down to my toes. Blast from a mi zpěnil krev. Zazněla hromová rána z brokovnice 

shotgun roared through the doorway, and I pressed my- namířené na dveře. Tiskl jsem se k roubené stěně a 

self against the heavy log wall alongside and hoped to 

God it was impervious to pellets. 

doufal, že je dostatečně silná a neprůstřelná. 

A voice shouted something hysterically from inside. Ze srubu se ozval rozčilený křik. 

Not Arne's voice. Young. Stretched to breaking. Nebyl to Arneho hlas, ale hlas mladého člověka na 

pokraji nervového zhroucení. 

"Mikkel," I said. "I will not harm you. I am David Cleve- "Mikkeli, já vám neublížím," řekl jsem. "Jsem David 

106

land." Cleveland." 


"Mikkel…" "Mikkeli…" 

"If you come in, I will shoot you." "Nechoďte dovnitř, nebo vás zastřelím!" 

His voice was naturally high pitched like his father's, and Měl vysoký hlas jako jeho otec, v tu chvíli však 

the tension in it had strung it up another octave. 

vzrušením ještě o oktávu vyšší. 

"I only want to talk to you." "Nechci nic jiného, než si s vámi promluvit," ubezpečoval 

jsem ho. 

"No. No. No." "Ne, ne, ne!" 

"Mikkel… You can't stay here for ever." "Mikkeli, stejně tam nemůžete zůstat věčně." 

"If you come in, I'll shoot." "Jestli sem vlezete, zastřelím vás!" 

"All right… I'll talk from here." "Dobře, budu s vámi tedy mluvit takhle." 

I shivered with cold and wholeheartedly cursed him. Třásl jsem se zimou a Mikkela v duchu upřímně proklínal. 

"I will not talk to you. Go away. Go away." "Nebudu se s vámi bavit. Jděte pryč, jděte pryč!" 

I didn't answer. Five minutes passed with no sound ex- Neodpověděl jsem. Uplynulo pět minut ticha, jen vítr 

cept the blustering wind. Then his voice from inside, tight hučel. Pak se ze srubu znovu ozval jeho hlas, napjatý a 

and frightened. 

vystrašený. 

"Are you still there?" "Jste tam ještě?" 

"Yes," I said. "Ano." 

"Go away." "Jděte pryč." 

"We have to talk sometime. Might as well be now." "Dřív nebo později si my dva musíme promluvit, tak proč 

ne právě teď." 

"No." "Ne." 

"Where is Arne Kristiansen?" I asked. "Kde je Arne Kristiansen?" zeptal jsem se. 

His reply was a high keening wail which raised goose- Místo odpovědi zakvílel tak, až mi naskočila husí kůže. 

bumps up my spine. What followed it was a thoroughly 

normal sob. 

Pak zavzlykal. 

I crouched down low and risked a quick look through the Skrčil jsem se a odvážil se podívat do místnosti. Rukou s 

door. The gun lay in one hand on the floor and with the brokovnicí se opíral o podlahu, druhou si stíral slzy z očí. 

other he was trying to wipe away tears. He looked up and 

saw me, and again immediately began to aim. 

Zahlédl mne a bleskově zacílil na vchod. 

I retreated smartly and stood up outside against the wall, Rychle jsem se stáhl a zůstal stát u stěny, jako předtím. 

as before. 

"Why don't you tell me?" I said. "Proč nechcete odpovědět?" zeptal jsem se. 

A long pause of several minutes. Několik minut bylo ticho. 

"You can come in." "Můžete vejít." 

I took another quick look. He was sitting straight legged Rychle jsem se podíval dovnitř. S nataženýma nohama 

on the floor with the gun pointing at the door. 

seděl na zemi a brokovnicí mířil do dveří. 

"Come in," he said. "I won't shoot." "Pojďte dovnitř, nebudu střílet." 

"Put the gun on the floor and slide it away." "Odložte zbraň na zem, odsuňte ji od sebe." 

"No." "Ne." 

More time passed. Čas plynul. 

"The only way I'll talk," he said, "is if you come in. But I "Nebudu s vámi mluvit, dokud nepůjdete dál. Pušku si ale 

will keep the gun." 

nechám." 

I swallowed. "All right." Polkl jsem. "Dobře." 

I stepped into the doorway. Looked down the double bar- Vešel jsem do dveří a zadíval se do dvojité hlavně. Seděl 

rels. He sat with his back against the wall, holding the gun zády ke zdi a zbraň držel pevně. Vedle sebe na zemi měl 

steady. A box of cartridges lay open beside him, with one 

or two scattered around. 

krabici patron, několik se jich povalovalo kolem. 

"Shut the door," he said. "Sit down opposite me, against "Zavřete dveře," zavelel. "Sedněte si proti mně, na zem, 

the wall. On the floor." 

ke zdi." 

I did as he said. Uposlechl jsem. 

He was slight and not full grown. Brown hair, dark fright- Byl menší, štíhlý, nedospělý. Tmavé vlasy, tmavé, 

ened eyes. Cheeks still round from childhood, the jaw line vyděšené oči. Tváře měl ještě kulaté, jako dítě, ale tvar 

of an adult. Half boy, half man, with tear stains on his čelisti už vyzrazoval dospělost. Napůl chlapec, napůl muž, 

face and his finger on the trigger. 

se stopami slz na tvářích a s prstem na spoušti zbraně. 

Everything movable in the bare little cabin had been Všechno, s čím se v místnosti dalo pohnout, bylo úhledně 

stacked in a neat pile to one side. A heavy table and two odsunuté k jedné straně. Uprostřed zůstal jen těžký stůl a 

solid chairs were the total to be left. No curtains at the dvě bytelné židle. Okna byla bez záclon a podlaha bez 

single small window. No rugs on the bare wood floor. Two koberce. Dvě skládací lůžka stála sbalená a svázaná u zdi. 

collapsible camp beds, folded and strapped together for 

transport, leaned against a wall. A pair of skis stood beside 

them. 

Vedle stály lyže. 

No logs by the cold stove, and no visible food. U krbu nebylo dříví a nikde jsem neviděl ani stopy po 

něčem k jídlu. 

"It'll be dark soon," I said. "Within an hour." "Bude brzo tma," poznamenal jsem. "Do hodiny." 

"I don't care." "Kašlu na to." 

He stared at me with burning eyes and unnerving inten- Upřeně, nepříjemně ostře se na mne planoucíma očima 

sity. 

zadíval. 

"We should go down to Berit's house while we can still "Měli bychom sejít dotů k Berit, dokud je vidět na cestu," 

see the way." 

poznamenal jsem. 

"No." "Ne." 

107

"We'll freeze up here." "Tady zmrzneme." 

"I don't care." "Je mi to jedno." 

I believed him. Anyone as distracted as he was tended to Věřil jsem mu. Člověk ve stavu vrcholného napětí a 

blot even extreme discomforts out of his mind: and al- zoufalství tělesné strázně vůbec nevnímá. Pustil mne sice 

though he had allowed me into the hut he was far from do srubu, ale nepřestal být napjatý, jen vybuchnout. Viděl 

coming down off the high wire. Little tremors of tension jsem, jak se chvílemi otřásá. Otřásala se i puška. Snažil 

ran in his body and twitched his feet. Occasionally the gun 

shook in his hands. I tried not to think gloomy thoughts. 

jsem se zahnat černé myšlenky. 

"We must go," I said. "Musíme odsud," řekl jsem. 

"Sit still," he said fiercely, and the right forefinger curled "Seďte a nehýbejte se," křikl. Ukazovák na spoušti se 

convulsively. I looked at it. And I sat. 

křečovitě skrčil. Díval jsem se na něj. Zůstal jsem sedět. 

Daylight slowly faded and the cold crept in inexorably. Pomalu se šeřilo a byla čím dál tím větší zima. Vítr kvílel 

The wind outside whined like a spoilt child, never giving jako rozmazlené dítě, nepřestal naříkat ani na okamžik. 

up. I thought I might as well face it: the prospect of the Nedalo se nic dělat, musel jsem se smířit se skutečností. 

night ahead made the fjord water seem in retrospect as Při pomyšlení na mrazivou noc, která nás čekala, mi voda 

cosy as a heated pool. I put my padded mitts inside my ve fjordu připadala neškodná jak voda ve vytápěném 

padded pockets and tried to kid myself that my fingers bazénu. Strčil jsem ruce v teplých rukavicích do kapes 

were warm. And it was a minor disaster that the jacket prošívané bundy a snažil se sám sobě namluvit, že 

wasn't really long enough for sitting on. 

nemám prsty zmrzlé. Potíž byla i v tom, že bunda byla 

příliš krátká, než abych si na ní seděl. 

"Mikkel," I said. "Just tell me. You'll explode if you don't "Mikkeli, povídejte, řekněte mi všechno, jinak se z toho 

talk to someone. And I'm here. So just… tell me. What- zblázníte, musíte se někomu svěňt. Máte tu mne, tak 

ever you like." 

mluvte… Řekněte mi, co bylo, povídejte, co chcete." 

He stared fixedly through the gathering dusk. I waited a Díval se upřeně do houstnoucího šera. Dlouho, trpělivě 

long time. 

jsem čekal. 

"I killed him," he said. Pak řekl: "Zabil jsem ho." 

Oh God. Panebože! 

A long pause. Then on a rising note he said it again, "I Dlouho bylo ticho. Pak vysokým, stísněným hlasem 

killed him." 

opakoval: "Zabil jsem ho!" 

"Who?" I said. "Koho?" 


"How?" I said. "Jak?" zeptal jsem se. 

The question surprised him. He took his gaze for one Ta otázka ho překvapila. Zadíval se mi do očí a pak se 

moment off my face and glanced down at the gun. 

podíval dolů, na pušku. 

"I… shot…" "Já… Zastřelil jsem…" 

With an effort I said, "Did you shoot… Arne?" Donutil jsem se k otázce: "Zastřelil jste… Arneho?" 

"Arne…" The hysteria rose again. "No. No. No. Not Arne. I "Arne… Arne!" Rozčilení stoupalo. "Ne, ne, ne, Arneho ne! 

didn't kill Arne. I didn't. I didn't." 

Arneho jsem nezabil. To ne, to ne!" 

"All right," I said. "All right, Mikkel. Let's wait a bit… until "Dobře, klid, klid! Mikkeli, počkáme chvilku… pak mi to 

you can tell me. Until you feel it is the right time to tell dopovíte. Až se na to budete cítit, povídejte dál." Odmlčel 

me." I paused. "Is that O.K.?" 

jsem se. "Souhlasíte?" 

After a while he said, "Ja. O.K." Po krátkém tichu řekl: "Ano, dobře." 

We waited. Čekali jsme. 

It got darker until it seemed that the only light left was Byla čím dál větší tma, jediné světlo, které jsem viděl, se 

the reflection from the window in his eyes. I could see z oken odráželo v Mikkelových očích, do těch jsem viděl, 

them long after the rest of him dissolved into one amor- když už se všechno ponořilo do tmy. Dvě okna do duše k 

phous shadow, two live agonised signals of a mind des- smrti vyděšené, rdoušené strachem z pomoci, která byla 

perately afraid of the help it desperately needed. 

tak zoufale nezbytná. 

It must have occurred to him as to me that after total Muselo ho napadnout totéž, co napadlo mne, a sice že 

darkness I would be able to jump his gun, because he bych mu ve tmě mohl vzít pušku, protože se neklidně 

stirred restlessly on the floor and muttered something in zavrtěl a zamumlal cosi norsky. Pak promluvil už 

Norwegian, and finally in a much more normal voice said: vyrovnanějším hlasem: "Nahoře v krabici je lampa, úplně 

"There is a lamp in a box. On top of the things." 

nahoře, na věcech." 

"Shall I find it and light it?" "Mám ji najít a rozsvítit?" 

"Ja." "Ano." 

I stood up stiffly, glad of the chance to move, but sensing Vstal jsem, celý ztuhlý, a byl jsem rád, že se smím 

him lift the gun to keep me where it mattered. 

pohnout. Cítil jsem však, že na mne nepřestává mířit. 

"I won't try to take the gun away," I said. "Nepokusím se vás odzbrojit," řekl jsem. 

No answer. Ticho, odpověď žádná. 

The heap of gear was to my right, near the window. I Hora věcí byla po mé pravici, u okna. Pohyboval jsem se 

moved carefully, but with many small noises so that he opatrně, ale záměrně jsem dělal trochu hluku, aby Mikkel 

should know where I was and not be alarmed, and felt věděl, kde jsem, aby se nevylekal. Snažil jsem se 

around for the box on top. Nothing wrong with his mem- nahmatat krabici s věcmi. Pamatoval si to dobře, krabici 

ory: the box was there, and the lamp in it, and also a box jsem našel a lampa byla skutečně úplně nahoře. Byly tam 

of matches. 

i zápalky. 

"I've found the lamp," I said. "Shall I strike a match?" "Našel jsem lampu, mám ji zapálit?" 

A pause. Ticho. 

"Ja." "Ano." 

It proved to be a small gas lamp. I lit it and put it on the Byla to malá plynová lampa. Rozsvítil jsem ji a postavil 

table from where it cast a weak white light into every cor- na stůl. Osvětlila místnost chabým světlem do všech 

ner. He blinked twice as his irises adjusted, but his con- koutů. Zamžikal, jak se snažil světlu přizpůsobit. 

centration never wavered. 

Nepřestával být ve střehu. 

108

"Is there any food?" I asked. "Je tu něco k jídlu?" zeptal jsem se. 

"I'm not hungry." "Nemám hlad." 

"I am." "Já ano." 

"Sit down," he said. "Where you were." "Sedněte si jako předtím," zavelel. 

I sat. The gun barrels followed. In the new light I could 

see down them a lot too well. 

Sedl jsem si. Hlaveň zbraně na mne nepřestávala mířit. 

Ve světle lampy jsem do ústí obou hlavní viděl mnohem 

líp, až moc dobře. 

Čas plynul. Lampu jsem rozsvítil asi v půl páté odpoledne 

Time passed. I lit the lamp at four thirty in the afternoon 

and it was eight before he began to talk. 

a Mikkel promluvil až v osm večer. 

By then, if I was anything to go by, he had lost all feeling Soudě podle sebe, v tu dobu už musel být od pasu dolů 

from the waist down. He wore no gloves and his hands promrzlý na kost. Neměl rukavice a ruce měl domodra, 

had turned blue-white, but he still held the gun ready, brokovnici však stále držel pevně s prstem na spoušti. Oči 

with his finger inside the trigger guard. His eyes still ve střehu. Ve tváři, v celém těle bylo patrné nepolevující, 

watched. His face, his whole body, were still stiff with near 

unbearable tension. 

nesnesitelné napětí. 

He said suddenly, "Arne Kristiansen told me that my fa- Zničeho nic promluvil: "Arne Kristiansen mi řekl, že mého 

ther was arrested. He told me he was arrested because of 

you." 

otce zatkli. Řekl mi, že za to zatčení můžete vy." 

His voice came out high and his breath condensed into a Hlas měl vysoký, vzrušený, a z úst mu v mlhavém oblaku 

frosty plume. 

stoupala pára. 

Once started, he found it easier. Když už se jednou odhodlal mluvit, bylo to pro něho 

snazší. 

"He said… my father wanted us to go to Bergen… and on "Řekl mi… že otec chce, abychom spolu jeli do Bergenu a 

a boat to Stavanger… and fly…" 

odtamtud lodí do Stavangeru… pak prý máme letět…" 

He stopped. Odmlčel se. 

"And you didn't go," I said. "Why didn't you go?" "Neodešli jste však spolu. Proč ne?" 

The gun shook. Puška v jeho rukou se otřásla. 

"They came in…" he said. "Přišli sem…" 

I waited. Trpělivě jsem čekal. 

He said, "I was talking to him. Outside. About going Pokračoval: "Mluvili jsme spolu… venku… jak pojedeme." 

away." 

A pause. Chvíli bylo ticho. 

"They came over the hill. On skis, with goggles." "Přišli shora, přijeli na lyžích. Měli sjezdařské brýle." 

Another pause. Další odmlka. 

"One of them told Arne to step away from me." "Jeden z nich řekl Arnemu, aby ode mne odstoupil." 

After a longer pause and with an even sharper burst of Dlouho bylo ticho. Otřásal se při svých hrůzných 

remembered terror he said, "He had a knife." 

vzpomínkách. "Ten člověk měl nůž." 

"Oh Mikkel," I said. "Ach ne, Mikkeli!" 

He talked faster, tumbling it out. Hovořil stále rychleji, chtěl se vymluvit. 

"Arne said: 'You can't. You can't. He wouldn't send you to "Arne řekl… To nemůžete, to přece nemůžete, neposlal 

kill his own son. Not Mikkel.' He pushed me behind him. vás sem, abyste ho zabili, abyste zabili jeho vlastního, 

He said 'You're crazy. I talked to his father myself. He told jediného syna, to ne! Postavil se přede mne. Ještě řekl: 

me to come here to take Mikkel away." 

Vy jste se zbláznili, mluvil jsem s jeho otcem, poslal mne 

sem, poslal mne za Mikkelem, abych ho odtud odvedl." 

He stared across at me with stretched eyes, reliving it. Celé to znovu prožíval. Díval se na mne vytřeštěnýma 

očima. 

"They said… my father had changed his mind about Arne "Řekli, že otec změnil plány, že si to rozmyslel, že 

going. They said they were to take me themselves on a neodejdu s Arnem, prý mne k lodi do Dánska doprovodí 

ship to Denmark and wait until my father sent money and oni a pak prý se mnou počkají, až nám otec pošle peníze a 

instructions. Arne said it was not true. They said… it was další pokyny. Arne tvrdil, že to není pravda. Oni trvali na 

true… and they said… Arne was going no further than right svém. Řekli, že Arne už nikam nepůjde… Nechtěl jim 

here… He didn't believe it… he said not even my father věřit… Řekl, že to by přece ani můj otec neudělal. Díval se 

would do that. He watched only the one with the knife and na toho, co držel nůž, a ten druhý zatím vzal hůl a praštil 

the other one swung a ski stick and hit him on the head… ho přes hlavu… Arne upadl na zem, do sněhu… Pokoušel 

He fell down in the snow… I tried to stop them… they just jsem se je zarazit… ale oni mne jednoduše odstrčili… 

pushed me off… and they put him on the sleigh… they 

strapped him on… and pulled him up the path." 

přivázali Arneho na saně… a táhli ho po cestě pryč…" 

The panic he had felt then came crowding back into his Ve tváři se mu zrcadlil strach oněch chvil. Řekl 

face. 

nešťastně: 

He said painfully, "I remembered the gun in the cabin… I "Vzpomněl jsem si, že ve srubu je brokovnice… Šel jsem 

went inside and loaded it… and put on my skis and went pro ni, nabil ji… nazul si běžky a šel za nimi… chtěl jsem je 

after them… to stop them… but when I found them they zastavit… ale narazil jsem na ně, až když se vraceli… Bez 

were coming back… without the sleigh… and I thought… I saní… Myslel jsem… byl jsem přesvědčený, že… Věřil jsem, 

thought… they were going to… they were going to…" že se chystají…" 

He took a deep shuddering breath. Zhluboka, rozechvěle se nadechl. 

"I fired the gun. The one with the knife… he fell down…" "Vystřelil jsem a ten s nožem padl na zem." 

Odmlčel se. 

"I fired again," he said. "But the other one was still on his "… Vystřelil jsem ještě jednou… ale ten druhý nepadl… 

skis… So I came back to the cabin because I thought he Běžel jsem nazpět do srubu, bál jsem se, že ten druhý po 

would come after me… I came back to reload the gun. But mně půjde… znovu jsem si nabil. Ale on nepřišel… 

he didn't come… He didn't come… You came," he said. "I 

thought it was him." He stopped. 

nepřišel… přišel jste vy… ale já myslel, že jde on." 

109

"Did you know the two men?" I asked. "Had you ever "Znal jste ty dva muže?" zeptal jsem se. "Viděl jste je 

seen them before?" 

někdy předtím?" 

"No." "Ne, néviděl." 

"How long was it before I came?" I said. "Jak dlouho předtím, než jsem přišel, se to celé 

odehrálo?" 

"I don't know. A long time." "Nevím. Dávno." 

"Hours?" "Před několika hodinami?" 

"I think so." "Myslím že ano." 

I hadn't seen any of them on my way up. Nikoho jsem cestou nahoru nepotkal. 

"Killing is wrong," he said jerkily. "Zabíjet se nemá," řekl křečovitě. 

"It depends." "Podle toho…" namítl jsem. 

"No." "Ne." 

"To defend your life, or someone else's life, it would be "Když je to v sebeobraně, nebo v obraně života dalšího 

all right," I said. 

"I… I believe… I know it is wrong. And yet I… when I was 

so afraid…" His high voice cracked. "I have done it. I despise 

killing and I've done it. And I would have killed you 

too. I know I would. If you hadn't jumped." 

člověka, pak je to na místě." 

"Já myslím… myslím… já vím, že to je špatné. Ale… 

když… já se tolik bál…" Hlas se mu zlomil. "Dopustil jsem 

se toho. Zabíjení odsuzuju a sám jsem se ho dopustil. 

Málem jsem zabil i vás. Vím, že bych vás zabil, kdybyste 

neuskočil." 

"Nemyslete na to." V očích měl však stále hrůzu. 

"Never mind," I said: but the horrors were still there in 

his eyes. 

Making it deliberately an emotion-reducing question I Úmyslně jsem mu položil věcnou, obyčejnou otázku: 

asked, "Have you known Arne Kristiansen long?" 

"Znáte Arneho Kristiansena dlouho?" 

"What…?" His own voice came down a bit. "About three "Prosím?" Hlas už měl klidnější. "Myslím, že asi tak tři 

years, I suppose." 

roky." 

"And how well do you know him?" "Znáte se s ním dobře?" 

"Not very well. On the racecourse. That's all." "Moc ne, jen ze závodiště, to je všechno." 

"Has your father known him long?" "Zná se s ním váš otec dlouho?" 

"I don't think so… The same as me. At the races." "Myslím, že ne… Asi stejně dlouho jako já, taky ze 

závodiště." 

"Are they close friends?" "Jsou přátelé?" 

He said with sudden extreme bitterness, "My father has Řekl trpce: "Otec nemá přátele." 

no close friends." 

"Will you put the gun down now?" I said. "Nemohl byste odložit tu pušku?" 

He looked at it. Zadíval se na ni. 

"All right." "Dobře." 

He put it beside him on the floor. A relief not to be look- Položil ji vedle sebe na zem. Zbavit se pohledu do dvojité 

ing down those two round holes. 

hlavně bylo příjemné. 

The lamp chose that moment to give notice it was run- V tu chvíli lampa začala signalizovat, že jí dochází plyn. 

ning out of gas. Mikkel switched his gaze from me to the Mikkel se ode mne odvrátil a zadíval se na stůl. 

table, but the message of fading light didn't seem to 

pierce through the inner turmoil. 

Vyhasínající světlo však zmatkem v jeho duši neproniklo. 

"The lamp is going out," I said. "Is there a spare gas cylinder?" 

"Lampa dohasíná," řekl jsem. "Nemáte náhradní bombu?" 

He slowly shook his head. Zvolna zavrtěl hlavou. 

"Mikkel," I said. "It is freezing and it will soon be dark. If "Mikkeli, mrzne, a brzy bude úplná tma. Pokud chceme 

we are to survive the night we must keep warm." 

tuhle noc přežít, musíme se nějak zahřát." 

No response. Ticho. 

"Are you listening?" "Slyšíš, co ti říkám?" 

"What?" "Prosím?" 

"You are going to have to face life as it is." "Musíš se smířit se skutečností, život jde dál." 

"I… can't…" "Já… nemůžu…" 

"Are there any blankets?" "Jsou tu nějaké přikrývky?" 

"There is one." "Jedna tu je." 

I began to try to stand up and he reached immediately Snažil jsem se vstát a Mikkel okamžitě sáhl po 

for the gun. "Don't be silly," I said. "I won't hurt you. And brokovnici. "Neblázni, já ti přece neublížím. Ostatně ty bys 

you won't shoot me. So let's just both relax, huh?" 

mne stejně nezastřelil, takže klid, ano?" 

He said uncertainly. "You had my father arrested." Řekl nejistě: "Nechal jste zavřít mého otce…" 

"Do you know why?" "Víš proč?" 

"Not… not really." "Ne… vlastně ne." 

I told him about the oil transaction, playing down the dis- Vyprávěl jsem mu o transakcích s naftou. Vlastizradu 

loyalty, to put it no higher, that Per Bjorn had shown to Pera Björna Sandvika jsem nijak nezdůraznil, ale Mikkel, 

his country, but there was, it seemed, nothing basically jak se ukázalo, nebyl vůbec hloupý. Když jsem 

wrong with Mikkel's brains. He was silent for some time 

after I'd finished and the muscles slowly relaxed limb by 

limb. 

dovyprávěl, mlčel. Napjaté svaly zvolna povolíly. 

"Once he had been found out," he said, "he would lose "Jakmile by se tohle dostalo na veřejnost," řekl, "přišel 

his job. He would lose the respect of everyone. He would- by otec o své postavení i o čest, o úctu všech lidí. To by 

n't be able to live like that… not my father." 

otec nepřežil… nesnesl by to, můj otec ne." 

His voice at last was sane and controlled, and almost too Konečně mluvil rozumně, vyrovnaně. Bylo to však o 

late. The lamp was going out. 

hodině dvanácté, protože lampa už dohořívala. 

"The blanket," he said, "is in the beds." "Přikrývka je složená v lehátkách," řekl. 

110

He tried to stand up and found his legs were as numb 

and useless as mine, if not more so. It kicked him straight 

back to practical sense. 

Pokoušel se vstát, ale nohy měl ztuhlé a bez citu jako já, 

neli víc. Konečně se probral a začal uvažovat věcně. 

"I'm cold!" "Je mi zima!" řekl. 

"So am I." "Mně taky." 

He looked across, seeing our predicament squarely for Zadíval se na mne a konečně mu došlo, v jaké jsme 

the first time. 

situaci. 

"Stand up," he said. "Walk about." "Vstaňte a zkuste přecházet," řekl. 

Easier said, but it had to be done. To se snadno řekne. 

"Can we light the stove?" I said. "There are four more "Nemohli bychom zatopit?" zeptal jsem se. "Mám tu 

matches, the cardboard boxes, and the table and chairs, if zápalky, jsou tu papírové kartony, můžeme spálit 

we can break them up." 

nábytek, pokud se nárty podaří ho rozsekat." 

We had both by then tottered to our feet. The lamp To už se nám oběma podařilo vstát. Lampa smutně 

shone with one candle power, sadly. 

dohasínala. 

"There is no axe," Mikkel said. "Nemáme sekeru," řekl Mikkel. 

The lamp went out. Lampa zhasla. 

"I'm sorry," he said. "Omlouvám se," řekl. 

"Never mind." "To nic." 

We jumped up and down in total darkness. Funny if it Oba jsme se ve tmě snažili poskakovat na místě. Nebýt 

hadn't been urgent. Blood started circulating again, toho, že šlo o život, mohlo to vypadat směšně. Přece jen 

though, to the places where it was needed, and after half se nám však rozproudila krev a pronikla všude, kam měla. 

an hour or so we were both warm enough to give it a rest. Asi po půl hodině jsme se zahřáli do té míry, že jsme s tím 

poskakováním mohli přestat. 

"I can find the blanket," Mikkel said, and did so. "Tu přikrývku dokážu najít," řekl Mikkel. Čin následoval 

slova. 

"Shall we share it?" "Podělíme se o ni?" 

"We certainly shall." "Samozřejmě." 

We both wore warm jackets and he, when he remem- Oba jsme měli na sobě teplé, prošívané bundy a Mikkel 

bered where he'd put them, had a cap and mitts like my někde měl i čepici a palčáky, jen je najít. Rozložili jsme 

own. We laid the folded canvas beds on an insulating skládací lehátka na izolační vrstvě z lepenkových krabic a 

foundation of cardboard boxes, and wrapped ourselves zabalili se společně od pasu dolů jako kukla do jediné 

from the waist down in one cocoon in the single blanket, přikrývky. Choulili jsme se k sobě, abychom neztráceli 

sitting close together to share every scrap of warmth. It teplo. Byla tma, neviděl jsem na Mikkela a nevěděl jsem, 

was too dark to see what he was thinking, but there were 

faint tremors still, occasionally, through his body. 

na co myslí, cífil jsem však, kdykoli se zachvěl. 

"I took the rest of the bedding down to Berit's house yes- "Odvezl jsem ostatní přikrývky a polštáře včera k Berit," 

terday," he said. "On the sleigh." 

řekl. "Na saních." 

"Pity." "Smůla." 

The word switched his thoughts. He said abruptly: "Do Vzpomněl si v tu chvíli na něco jiného. Zeptal se stroze: 

you think Arne is dead?" 

"Myslíte, že je Arne mrtvý?" 

"I don't know," I said. But I did think so. "Nevím." Věřil jsem však, že už nežije. 

"What will happen to me, for killing that man?" "Co mi udělají za to, že jsem toho člověka zastřelíl?" 

"Nothing. Just tell it as you told me. No one will blame "Nic. Řekneš jim to tak, jak jsi to vyprávěl mně. Nikdo tě 

you." 

za to nebude odsuzovat." 

"Are you sure?" "Jste si tím jistý?" 

"Yes." "Naprosto." 

"I am as bad as anyone else who kills," he said, but this "Jsem stejně špatný jako kdokoli, kdo zbaví života svého 

time there was adult acceptance and despair in his voice, bližního." Mluvil klidně a vyrovnaně, s moudrostí 

not hysteria. I wondered if it were possible for a boy to dospělosti, bez zoufalství, a mne napadlo, jestli je možné, 

age ten years in one night, because it would be better for že ten mladý muž za jedinou noc vyzrál o deset let. Pokud 

him if he could. 

se tak stalo, je to pro Mikkela záchrana. 

"Tell me about Bob Sherman," I said, and felt the jolt "Pověz mi o Bobu Shermanovi," řekl jsem. To s ním 

that went through him at the name. 

zatřáslo. 

"I… can't…" "Já… nemůžu…" 

"Mikkel… I know that Bob brought the stolen surveys "Mikkeli, já vím, že Bob přivezl do Norska rozbor 

from England to give to your father…" 

ukradený v Anglii a že ho dal tvému otci…" 

"No," he interrupted. "Ne," skočil mi do řeči. 

"What, then?" "Jak to tedy bylo?" 

"He had to deliver them to Arne. I didn't know they were "Měl ty listiny předat Arnemu. Netušil jsem, že jsou pro 

for my father when I…" He stopped dead. 

mého otce, aspoň ne do té chvíle…" 

"When you what?" "Do které?" 

"I musn't tell you. I can't." "To nesmím říct. Nemůžu." 

In the darkness I said calmly, almost sleepily, "Did Bob Klidně, jako by o nic nešlo, jsem se do tmy zeptal: "Řekl 

tell you he had brought a package?" 

ti Bob, že s sebou něco přivezl?" 

He said unwillingly, "Yes." Neochotně odpověděl: "Ano." 

I yawned. "When?" Zívl jsem. "Kdy?" 

"When I met him in Oslo. The night he came." "Když jsme se po jeho příletu setkali v Oslo." 

I wondered if he felt in his turn the thud with which that Zdalipak vycítil, jak to se mnou trhlo… 

news hit me. 

"Where in Oslo?" I said casually. "Kde v Oslo?" 

"He was outside the Grand with his saddle and his over- "Stál před Grandem se sedlem a brašnou s věcmi. Vracel 

night bag. I was walking home from a friend's house, and jsem se právě od kamaráda a dal jsem se s Bobem do 

111

I stopped. He said he might go and catch the tram. I 

asked him if he would like some coffee first, so we walked 

along to our house. I carried his saddle." He paused. "I 

liked Bob. We were friends." 

"I know," I said. "Já vím." 

"My father was out. He usually is. Mother was watching 

television. Bob and I went into the kitchen, and I made 

the coffee. We ate some cake my mother had made." 

"What did you talk about?" "O čem jste si povídali?" 

"At first about the horses he was riding the next day… 

Then he said he had brought a package from England, and 

he'd opened it, and it didn't contain what he'd been told. 

He said he had to give it to Arne Kristiansen at the races 

but he was going to ask a bit more money before he 

handed it over." 

řeči. Řekl, že se chystá na vlak. Zeptal jsem se ho, jestli 

nechce předtím k nám na kafe. Šli jsme tedy k nám. Nesl 

jsem mu sedlo." Odmlčel se. "Měl jsem Boba rád. Byli 

jsme kamarádi." 

"Otec tehdy nebyl doma, ačkoli většinou v tu dobu doma 

bývá. Maminka se dívala na televizi. Šli jsme s Bobem do 

kuchyně a já uvařil kávu. Taky jsme jedli mámin koláč." 

"Nejdřív o koních, co má jet… Pak řekl, že z Anglie pro 

někoho přivezl balíček a že ho otevřel. Prý v něm nebylo 

to, co mu řekli, že v něm je. Že prý ten balíček má předat 

na závodišti Arnemu Kristiansenovi, a že si chce říct o 

větší honorář, než zásilku předá." 

His body trembled against mine within the blanket. Cítil jsem, jak se pod přikrývkou roztřásl. 

"He was laughing about it, really. He said they'd told him 

it was pornography, but it wasn't, and he didn't know 

what it was even though he'd seen it. Then he took the 

package out of his case and told me to look." 

"Smál se tomu. Prý mu předtím řekli, že v tom balíčku 

jsou pornografické obrázky, ale to prý nebyla pravda. Co 

to vlastně přivezl, nevěděl, i když si to prohlédl. Pak ten 

balíček vytáhl z tašky a ukázal mi, co v něm je." 

He stopped. Zarazil se. 

"And," I said, "when you saw what was in the package, "Když sis to prohlédl ty, poznal jsi, o co se jedná, že?" 

you knew what it was?" 

"I'd seen papers like that before… I mean… I knew it was "Viděl jsem podobné věci už dřív… Chci říct, že jsem 

an oil survey. Yes." 

věděl, že to souvisí s naftou. Ano." 

"Did you tell Bob what it was?" "Vysvětlil jsi to Bobovi?" 

"Yes. I did. We talked about it a bit." "Ano. Chvíli jsme si o tom povídali." 

"And then?" "Co bylo pak?" 

"It was late. Too late for the tram. Bob took a taxi out to "Bylo už pozdě, žádný vlak už nejel, Bob proto odjel do 

Gunnar Holth's stable, and I went to bed." 

stájí Gunnara Holta taxíkem a já si šel lehnout." 

"What happened the next day?" "Co bylo další den?" 

"I promised… I promised I wouldn't tell anybody. I didn't "Síbil jsem… Slíbil jsem, že to nikomu neřeknu. Neřekl 

tell the police. I mustn't tell you. Especially not you. I jsem to policii, nemůžu to říct ani vám. Zvlášť vám ne, to 

know that." 

je mi jasné." 

"All right," I said. "Dobře," přikývl jsem. 

Time passed. It was almost too cold to think. Čas plynul. Na plodné úvahy byla však příliš velká zima. 

"I told my father about Bob Sherman's package on the "Vyprávěl jsem otci o tom balíčku, co Bob Sherman 

way to the races," he said. "He took me in the car. I only přivezl, cestou na závodiště," řekl pak Mikkel. "Jeli jsme 

told him for something to say. Because I thought he might spolu autem a já mu to vyprávěl jen tak, aby řeč nestála, 

be interested. But he didn't say much. He never does. I myslel jsem, že by ho to mohlo zajímat. Nic na to neříkal, 

never know what he's thinking." 

nikdy se se mnou nebaví, nikdy nevím, co si myslí." 

"Nor do I," I said. "Ani já ne." 

"I have heard people say he looks kindest when he is be- "Slyšel jsem od lidí, že se nejlaskavěji tváří v okamžiku, 

ing most cruel. When I was small, I heard it first." 

kdy jedná nejvíc bezohledně. Slyšel jsem to už jako malý 

kluk." 

"Is he cruel to you?" "Choval se tvrdě i k tobě?" 

"No. Just… cold. But he is my father." "Ne, jen chladně. Ale… je to můj otec." 

"Yes." "Jistě." 

"I think I want to tell you… but I can't." "Rád bych vám to řekl… ale nejde to." 

"All right." "Rozumím." 

A long time passed. His breath and body movements be- Dlouho bylo ticho, a já poznal jen podle jeho dechu a 

trayed his wakefulness and the churning thoughts in his napětí ve svalech, že je vzhůru a že se mu hlavou honí 

mind. 

myšlenky. 

"Mr. Cleveland? Are you awake?" "Pane Clevelande? Nespíte?" 

"David," I said. "Říkej mi Davide." 

"David… Do you think he meant those men to kill me?" "Davide… myslíš, že mne ti dva měli zabít?" 

"No, I don't." "Ne." 

"He told them where to come. He told me to come to "Řekl jim kde mě hledat. Poslal mne do Finse, Arneho 

Finse. He told Arne Kristiansen to come to Finse. And 

those men." 

poslal za mnou a ty dva mužské taky." 

"He did," I said. "But I should think they spoke the truth. "To ano, ale já věřím, že ti dva mluvili pravdu, že tvůj 

I should think he meant them to take you out of the coun- otec nejspíš chtěl, aby tě doprovodili za hranice, až vyřídí 

try, after they had dealt with Arne. I should think they Arneho. Bylo od nich nešikovné, že Arneho napadli tobě 

were very clumsy to let you see them actually attack před očima. Oba vládnou spíš silou než rozumem. Arne 

Arne, but then they have more strength than brains, byl jediný, kdo by tvého otce mohl usvědčit u soudu. 

those two. Arne is the only one who could go into court Věřím, že tvůj otec by dokázal poslat Arneho na smrt, jen 

and give conclusive evidence against your father: and I do 

think that your father is ruthless enough to have him 

killed to prevent that." 

aby nemohl promluvit. Je na to dostatečně tvrdý." 

"Why… why do you think so?" "Proč… proč si to myslíš?" 

"Because he sent those two men after me, too." "Protože ty pochopy poslal taky na mne." 

I told him about the boat in the fjord, the knife in Chel- Vyprávěl jsem mu o člunu ve fjordu, o noži v Chelsea a o 

112

sea, the bomb in Erik's car. bombě v Erikově autě. 

"They're terrible men," he said. "They frightened me the "Ti chlapi jsou strašliví," řekl. "šla z nich na mne hrůza od 

instant I saw them." 

první chvíle, co jsem je uviděl." 

He relapsed into silence. I could almost feel him thinking, Na hodnou chvíli se odmlčel. Skoro jsem cítil, jak se mu v 

suffering, working it all out. 

hlavě otáčejí kolečka, jak trpí, jak si to všechno přebírá. 

"David?" "Davide?" 

"Yes?" "Ano ." 

"It was my fault Bob died." "Zavinil jsem Bobovu. smrt." 

"Certainly not." "To určitě ne." 

"But if I hadn't told my father that Bob knew he'd "Kdybych otci neřekl, že Bob o tom rozboru ví, tak by…" 

brought an oil survey…" 

"Arne would have told him," I said flatly. "You can go on "Dozvěděl by se to od Arneho," řekl jsem suše. "Nemá 

saying if for ever. If Bob hadn't opened the package. If smysl říkat si kdyby, to bys nikam nedošel. Kdyby Bob ten 

your father hadn't been ruthless enough to get rid of him. balíček neotevřel. Kdyby tvůj otec nebyl natolik tvrdý, že 

But all these things happened. They all happened because ho nechal odpravit. Prostě stalo se, co se stalo, a všechno 

your father is both greedy and proud, which is always a se to stalo proto, že tvůj otec je hrabivý, krutý a hrdý, a 

pretty deadly combination. But also he learned how to live to je osudná kombinace vlastností, zničující. Dozvěděl 

a secret life when he was young. Against the Nazis, it was jsem se, že už jako mladý člověk žil dvojím životem. 

good. Everyone admired him. I should think he's never Pokud bojoval proti nacistům, bylo to v pořádku. Všichni 

lost the feeling that anything anti-authority is daring and ho obdivovali. Řekl bych, že se nikdy nezbavil pocitu, že 

therefore all right. I should think he put the police into the bojuje-li proti panující moci, je to odvážné a následně i 

place of the Nazis, as the enemy to be outwitted. He čestné. Řekl bych, že si policii jednoduše dosadil na místo 

thinks like lightning, he gives away nothing under ques- nacistů jako nepřítele, na kterého je třeba vyzrát. Umí 

tioning, he coolly takes tremendous risks, he arranges bleskově uvažovat, při výslechu se ničím neprozradí, 

without mercy for people to die. He's still acting the way dokáže bez zaváhání riskovat, dokáže bez zaváhání 

he did when he was twenty. He always will." 

odsoudit lidi k smrti. Jedná tak, jak jednal, když mu bylo 

dvacet. Vždy bude takový." 

Time passed. Čas plynul. 

"David?" "Davide?" 

"Yes?" "Ano." 

"I'll have to tell you," he said. "Já ti to říct musím." 

I took a deep breath. It felt icy in my lungs. Zhluboka jsem se nadechl. V plicích mne zamrazilo: 

"Go on," I said. "Spusť." 

He paused again. Chvíli váhal. 

Then he said, "I was talking to Bob at the races. He Pak řekl: "Povídali jsme si s Bobem na dostizích. Smál se 

laughed and told me it was all fixed, Arne was going to a vyprávěl mi, že už si to s tím zvýšeným honorářem 

drive him to the airport afterwards and pay him extra for dohodl, prý ho pak Arne poveze na letiště a zaplatí mu za 

the package." 

doručení toho balíčku něco navíc." 

He stopped. I waited. Odmlčel se. Čekal jsem. 

His voice went on, hesitant but at last committed. Pokračoval váhavě, ale odhodlaně. 

"By the end of the races it was dark. I went out to the "Když dostihy skončily, byla už tma. Šel jsem na tátu 

car to wait for my father. He is often late because of being počkat k autu. Často se nějakou dobu zdrží, protože je ve 

on the committee. I sat in the car and waited for him. I výboru. Sedl jsem si do auta a čekal. Za celý den jsme 

hadn't talked to him at all at the races. I usually don't see spolu nemluvili. Většinou se ani nevidíme, protože táta má 

him much there. He's always busy." 

při,dostizích moc povinností." 

He stopped again. His breathing grew heavier, more disturbed. 

Znovu se zarazil. Dýchal zhluboka, byl rozrušený. 

"Most of the cars went. Then two people came past and "Většina aut už byla pryč. Pak prošli kolem dva lidé, a 

in some passing headlights I saw they were Bob and Arne. když projíždělo auto a osvítilo je reflektory, viděl jsem, že 

I was going to call out to them… I wish I had… but I to je Bob s Arnem. Chtěl jsem na ně zavolat… Lituju, že 

couldn't get the window down fast enough… and then they jsem to neudělal… ale nestačil jsem tak rychle stočit 

were over by Arne's car. They were talking face to face. I okénko… Mezitím došli k Arneho vozu. Mluvili spolu. Viděl 

could only see them now and then, you see, when car jsem na ně jen chvilkami, jen když kolem projížděla auta 

lights pointed that way as people went home. But I saw a posvítila na ně. Lidi se rozjížděli. Pak jsem viděl, jak za 

another man walk up behind Bob and raise his arm. He Bobem někdo stojí a má napřaženou ruku. Držel v ní něco 

held something shiny… Then he brought it down…" 

lesklého… Pak udeřil." 

He stopped. Gulped a bit. Odmlčel se. Polkl nasucho. 

Went on. "The next time I could see, there were only two Pak pokračoval: "Když zase někdo zasvítil, viděl jsem už 

people there. I thought… I couldn't believe… And then one jen dva lidi. Myslel jsem… nechtěl jsem uvěřit… Pak se 

of them turned and came towards our car. I was scared…" jeden z těch dvou obrátil a zamířil k našemu autu. Dostal 

jsem strach." 

He shuddered violently. Zachvěl se. 

"But he just opened the boot and threw into it something "Ten člověk ale jen otevřel kufr a něco do něj hodil. 

which clinked, and then he got into the driving seat, and 

he was smiling." 

Zazvonilo to. Pak si sedl za volant. Usmíval se." 

A long pause. Dlouho bylo ticho. 

"Then he saw me sitting there, and he looked absolutely "Když si konečně všiml, že tam sedím, zatvářil se 

astonished. And he said… he said… 'Mikkel! I'd forgotten vylekaně. Řekl… řekl: Mikkeli, dočista jsem zapomněl, žes 

you were at the races."' 

přijel se mnou." 

His voice was full of pain. Mluvil nešťastně, ztrápeně. 

"He'd forgotten me. Forgotten me." "Zapomněl na mne, zapomněl na mne!" 

He was trying not to cry. Snažil se neplakat. 

113

"My father," he said. "My father killed Bob Sherman." "Boba Shermana zabil můj otec." 

18 18 

We went down to Finse at first light, him sliding easily on 

his skis, me scrunching and slipping in my city shoes. If I 

looked anything like he did I had blue grey circles round 

my eyes, hollows at the corners of my mouth, and a cer- 

tain overall air of extreme weariness. 

He had said little more during the night. He had rolled his 

head on to my shoulder at one point and fallen exhaustedly 

asleep, and in the early morning, when he stirred, he 

had been calm and apparently untroubled, as if the final 

unburdening of the horror he'd lived with through eight 

long weeks had set him quietly free. 

I left him with the warm comforting people of Finse, and 

went up the mountain again with several local men. This 

time I went on skis, shuffling along inexpertly up the 

slope. They waited for me, making jokes. They had cheerful 

faces, carefree smiles. And the sun came wanly 

through the clouds, the first time I'd seen it in Norway. 

We reached the hut and went on past it, up beyond 

where the path petered out into a flat field of snow. Two 

of the men were pulling a sleigh, a lightweight affair sliding 

easily on ski-like runners, just like the one old Berit 

has, they said. 

Jakmile se rozednilo, sešli jsme dolů do Finse. Mikkel 

elegantně sjížděl na lyžích, já klopýtal a klouzal ve svých 

polobotkách. Oba jsme měli modrošedé kruhy pod očima, 

sevřená ústa, oba jsme jevili zřetelné známky krajní 

únavy. 

V noci už mi toho mnoho neřekl. Jednu chvíli si opřel 

hlavu o mé rameno a usnul vyčerpáním. Brzy ráno se 

probudil, klidný a vyrovnaný, jako by ze sebe shodil 

břemeno hrůzy tím, že o něm promluvil. Po dlouhých osmi 

týdnech se cítil osvobozený. 

Zanechal jsem ho v péči dobrých lidí ve Finse a vydal se 

znovu do hor s několika místními muži. Tentokrát jsem si 

vzal lyže. Počínal jsem si na nich nešikovně a pobavil tak 

své průvodce. Museli na mne opakovaně čekat. Byli milí, 

veselí, dobromyslní. Mezi mraky začínalo vykukovat 

slunce. Viděl jsem je v Norsku poprvé. 

Došli jsme ke srubu a šli po prošlapané stopě dál, kde se 

na sněhové pláni skoro vytrácela. Dva z mužů táhli lehké 

sáně s krásně klouzavými sanicemi, přípomínajícími lyže. 

Podobné sáně podle nich měla i Berit. 

Brown eyes was lying face down in the snow. Dead. Hnědovlasý ležel tváří ve sněhu. Byl mrtvý. 

But he hadn't died from gunshot wounds: or not primar- Nezemřel však na střelné poranění, ale prochlazením, 

ily. He'd died from exposure and cold. 

zabila ho zima. 

The men from Finse looked in silence at the trail leading Lidé z Finse se mlčky zadívali na stopy, vedoucí dál, pryč 

away behind his body. He'd been pulling himself along, od mrtvého. Podle stop krve bylo jasné, že se poraněný 

crawling. The snow where he'd been was streaked black 

with his blood. 

kus cesty plazil po sněhu. 

They wrapped him in canvas, put him on the sleigh, and Zabalili ho do plachty, naložili na sáně a chystali se odjet 

turned to go to Finse. 

dolů do Finse. 

"I'll go that way," I said, pointing to where brown eyes "Půjdu se podívat tamhle," ukázal jsem směrem, odkud 

had come from. 

se hnědovlasý před smrtí zřejmě připlazil. 

They nodded, consulted, and sent a man with me, as Přikývli, chvíli se radili a pak vyslali jednoho z mužů, aby 

they didn't trust my rudimentary ability on skis. 

šel se mnou. Nevěřili mému lyžařskému umění. 

We followed the blood-stained trail up a shallow slope Šli jsme po stopách krve na sněhu. Stoupali jsme do 

and on to a sort of plateau whose far edge was a smooth mírného kopce končícího plošinou před horizontem, 

horizon against a pale grey sky. The trail ended in a jum- rýsujícím se ostře proti světlému nebi. Stopy končily v 

ble of tracks which the man from Finse rapidly inter- rozšlapané změti. Muž z Finse změť hravě rozluštil a 

preted. 

popsal. 

"This is where he was shot. See the blood. There was an- "Tady toho člověka postřelili, vidíte tu krev? Byl s ním 

other man with him." He pointed to a set of ski marks ještě jeden." Ukázal na stopy lyží, směřující šikmo přes 

setting off at a tangent across virgin snow. "That man is sněhovou pláň. "Byl to někdo, kdo to na běžkách umí. Jel 

an expert cross country skier. He went fast. He left the rychle. Toho druhého, zraněného, opustil. Nevrátil se, 

other man lying wounded in the snow. He did not come 

back with help." 

nepřivedl pomoc." 

If he had, he could have followed the trail of blood. Yel- Kdyby se chtěl vrátit, našel by ho podle krvavých stop. 

low eyes had just upped and left. But Knut would find him Žlutooký se jednoduše dal na útěk. Což o to, Knut ho dřív 

in the end. 

či později stejně najde. 

"The two men came across to here skiing fast and eas- Můj průvodce řekl: "Ti dva přijeli na běžkách tamhle 

ily," my guide said, and pointed to tracks stretching away odtud," ukázal rukou v teplé rukavici na stopy, vedoucí 

across the plateau. 

přes pláň. 

"There are other tracks over there," he said, turning to Pak dodal: "Tamhle taky vede nějaká stopa." 

his right and stretching out a well gloved hand. 

"Let's look," I said. "Pojďme se tam podívat," navrhl jsem. 

We went over. Vykročili jsme. 

"Two men," he said, "Pulling a loaded sleigh." "Tudy jeli dva muži a táhli naložené sáně," řekl. 

Although I expected it, it hit in my gut. Nebylo to pro mne žádné překvapení, ale stejně se mi 

stáhl žaludek. 

"They came that way," I said, pointing back towards the "Přišli odtamtud," řekl a ukázal na cestu ke srubu. 

hut. 

He nodded. We went back along the trail until we found Přikývl jsem. Vraceli jsme se po stopě až k místu, kde se 

the marks of Mikkel's skis beside it. 

připojily stopy Mikkelových lyží. 

"The boy came to here. Stopped. Then he turned and "Chlapec dojel až sem, zastavil se, pak se otočil a vrátil 

went back. You can see from his tracks that he was dis- se do srubu. Je vidět, že byl rozčilený, když sem jel, a 

turbed when he came. And panic stricken when he left. úplně vyvedený z míry, když se vracel. Jen se podívejte 

Look at the depth and the sharpness and the small steps." na ty krátké, hluboké stopy." 

"We might find the cartridges," I said. "Možná, že bychom mohli najít nějakou nábojnici," řekl 

114

jsem. 

He nodded. We looked for a while and found both of Přikývl. Chvíli jsme hledali, až jsme obě našli. Oranžové 

them, bright orange cylinders on the snow. 

válečky zabořené ve sněhu. 

"And now…" I gestured ahead along the trail which Mikkel "Teď…" ukázal jsem směrem od srubu, na stopy, po 

had been following: two men and a loaded sleigh. 

kterých šel Mikkel: stopy dvou mužů a naložených saní. 

The marks ran regularly across the plateau towards the Stopy vedly napříč sněhovou plání až k horizontu. 

horizon. We followed. 

Sledovali jsme je. 

The horizon proved to be not the end of the world, but Horizont nebyl na samém konci světa, ale na hraně 

the brow of a hill. Down the other side the slope was svahu. Na druhou stranu spadal na krátkou vzdálenost 

steep, short, and sharp edged, and far beyond it, mile strmější svah. Pak už nebylo vidět nic, jen vzdálené 

upon mile, lay a vista of snow-scattered peaks. We were zasněžené vrcholky hor. Stáli jsme na temeni hory nad 

standing at the top of the cliffs above the lake where Berit jezerem, u kterého žila Berit. 

lived. 

The marks of the two men on skis stopped at the brow of Stopy lyží obou mužů končily na vrcholku, pak bylo vidět, 

the hill, and turned back. 

že se oba lyžaři otočili a sjeli pryč, dolů. 

The sleigh marks ran on straight and true to the edge. Stopy saní vedly dál, až k hraně svahu. 

"I want to go down there," I said, and unclipped my skis. "Chci se tam podívat," řekl jsem a sundal lyže. 

My guide didn't like it, but produced a rope from round Mému průvodci se to moc nelíbilo, ale vytáhl zpod bundy 

his waist. He tied me to it, and paid it out foot by foot, lano, na které mne uvázal a kousek po kousku mne pak 

standing four square and solid at the top of the slope. spouštěl. Sám stál ve sněhu pevně jako sloup. 

I went down slowly in my borrowed boots, finding the Pomalu jsem sestupoval ve vypůjčených lyžařských 

snow surprisingly glassy and having to be careful not to botách. Překvapilo mne, jak je sníh kluzký, měl jsem co 

slide. Having to concentrate, too, on not feeling giddy, dělat, abych po něm neujel. Musel jsem se soustředit na 

and finding it as difficult as ever. When I stood at length každý krok a zaplašovat přitom závrať. Když jsem 

on the edge I could see all the lake stretching away, with konečně stanul na konci svahu, viděl jsem hluboko dole 

Berit's house a crimson blob far down to the left. 

jezero a vlevo rudý Beritin dům. 

Beside my feet the marks of the runners looked shallow Stopy saní u mých nohou se mi zdály mělké, hladké, 

and crisp, speaking of speed. And they ran on without sáně zřejmě sjížděly ze svahu velkou rychlostí. Ujížděly 

pity, pointing straight out into space. 

rychle a neúprosně, přímo do nekonečné hloubky. 

The drop in front was six hundred feet, perpendicular. Jezero bylo pod námi v hloubce dvou set metrů. Zelené 

The ruffled green water lay secretively below. Nothing vody působily tajemně. Jinak nebylo vidět nic, pranic. 

else. Nothing to see. 

Arne, I thought. Flying through the air on a sleigh, down Arne letěl prázdnotou na saních do velké dálky a hloubky, 

to his death. 

pomyslel jsem si, letěl smrti vstříc. 

Arne… who didn't look over his shoulder the one time the V okamžiku, kdy za ním skutečně stál nepřítel, se Arne 

enemy was really there. 

zapomněl ohlédnout přes rameno. 

Arne, my treacherous friend. Arne, můj zrádný přítel. 

You would have sworn that round the snowy cliffs you Najednou jako by nad zasněženými vrcholy zaburácel ve 

could hear crashing chords of Beethoven echoing in the větru Beethoven. 

wind. 

The end 

115

Dick Francis Sleigh Ride en_cz.pdf

Transform your PDFs into Flipbooks and boost your revenue!

Delete template?

Save as template ?