stáhnout ve formátu PDF - My Companion, sro
stáhnout ve formátu PDF - My Companion, sro
stáhnout ve formátu PDF - My Companion, sro
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
30<br />
KaÏdá historická památka b˘vá zpravidla opfiedena<br />
rÛzn˘mi povûstmi nebo legendami, které mohou b˘t<br />
více ãi ménû pravdivé. Jinak tomu není ani u v˘znamn˘ch<br />
ãesk˘ch hradÛ, na které bychom vás rádi pozvali.<br />
Bezdûz<br />
Pfiíkaz k zaloÏení královského hradu Bezdûz vydal roku 1264 král<br />
Pfiemysl Otakar II. âe‰tí panovníci si tento hrad ponechávali <strong>ve</strong> své<br />
moci aÏ do roku 1420, poslednímu zástavnímu drÏiteli ho císafi Rudolf<br />
II. prodal roku 1588.<br />
O v˘znamu Bezdûzu vypovídá i to, Ïe je‰tû v prÛbûhu tfiicetileté<br />
války nechal vojevÛdce Albrecht z Vald‰tejna stavût pfied hradem<br />
barokní ba‰ty. Pozdûji hradní budovy slouÏily jako klá‰ter, a po jeho<br />
zru‰ení roku 1785 byl Bezdûz opu‰tûn. JiÏ od poloviny 19. století<br />
docházelo na Bezdûzu k v˘znamn˘m restaurátorsk˘m pracím, díky<br />
kter˘m hrad pfieãkal do souãasnosti jako skvûlá ukázka ranû gotické<br />
architektury.<br />
O vzniku Bezdûzu<br />
Ve ml˘nû na hrázi Velkého rybníka Ïil kdysi mlad˘ mlynáfi. Rád se <strong>ve</strong>selil<br />
v hospodû a trochu zapomínal na práci, takÏe mu ãasto chybûly peníze.<br />
Jednoho dne v rozãilení pronesl osudovou vûtu: „AÈ si mû <strong>ve</strong>zme ãert,<br />
kdyÏ uÏ mi nikdo nechce ani pÛjãit!“ âert se objevil a zaradoval se, jak<br />
mlynáfie <strong>ve</strong>zme za slovo. Mlynáfii se ale do pekla moc nechtûlo, a tak<br />
si vymyslel sázku. Kdo navr‰í od soumraku do ranního kuropûní vût‰í<br />
kopec, vyhraje. Vyhraje-li mlynáfi, zÛstane na svûtû, zvítûzí-li ãert, nic<br />
uÏ peklu nezabrání sebrat mlynáfiovu du‰i. Pekelník samozfiejmû dÛvûfioval<br />
sv˘m schopnostem a sázku pfiijal. Jen co si plácli, odletûl pryã. Mlynáfi<br />
âeské hrady<br />
v POVùSTECH<br />
zatím usilovnû pfiem˘‰lel, jak se z toho vykroutit, ale Ïádné kloudné<br />
nápady nepfiicházely. Znenadání se pfied ním objevila stará baba, která<br />
mu dala opravdu v˘hodnou nabídku. Pokud se s ní mlynáfi oÏení,<br />
pomÛÏe mu. Mlynáfi souhlasil, Ïe se rád stane jejím muÏem, kdyÏ vyvázne<br />
peklu. Baba mu dala zástûru, která má pr˘ unést nekoneãnû kamení<br />
a hlíny. Veãer se ãert i mlynáfi se‰li nedaleko rybníka, a souboj zaãal.<br />
Vr‰ili své kopce <strong>ve</strong>dle sebe, ale ãert, aÈ dûlal, co dûlal, nemohl mlynáfie<br />
dohnat. MlynáfiÛv kopec byl vÏdy o nûco vy‰‰í. Tu se ozvalo kokrhání<br />
kohouta, a ãert ode‰el s nepofiízenou. Mlynáfi se radoval, Ïe neskonãil<br />
v pekle, ale jen do chvíle, neÏ si vzpomnûl na svÛj slib, kter˘ dal o‰klivé<br />
babû. Byl v‰ak <strong>ve</strong>lmi pfiekvapen, kdyÏ <strong>ve</strong> své svûtnici na‰el krásnou<br />
dívku, která mu dûkovala, Ïe ji vysvobodil ze zakletí. A pak uÏ byla<br />
svatba.<br />
âerti na Bezdûzi<br />
Jiní ãerti se usídlili <strong>ve</strong> vûÏi u tfietí hradní brány. Strach, kter˘ lidem<br />
nahánûli, jim pÛsobil <strong>ve</strong>lké potû‰ení. Rádi se promûÀovali v rÛzná zvífiata,<br />
zjevovali se na cimbufií vûÏe a dûsili hradní posádku. Nûkdy se objevili<br />
v podobû ãern˘ch kohoutÛ, jindy na sebe brali kozlí podobu. Nikdo<br />
je nedokázal z hradu vyhnat. Aby ochránili Bezdûz od rohaté chasy,<br />
postavili majitelé hradu kapli svatého Michala, archandûla, kter˘ proslul<br />
stateãností v boji s ìábly. âerti ode‰li sami, kdyÏ lidé pfiestali vûfiit<br />
klamn˘m pfieludÛm a tajupln˘m vûcem a zaãali se fiídit rozumem.<br />
Trosky<br />
Hrad zaloÏil <strong>ve</strong> druhé polovinû 14. století âenûk<br />
z Vartenberka. Husité Trosky nedobyli, ale roku 1469<br />
se to podafiilo královskému vojsku Jifiího z Podûbrad.<br />
Po vypálení hradu císafisk˘m vojskem, které odtud<br />
v roce 1648 vypudilo ·védy, se pomalu zaãal naplÀovat<br />
osud hradu, skryt˘ v jeho jménu. Pfiesto jsou dodnes<br />
zbytky jeho dvou vûÏí na ãediãov˘ch skalách dominantou<br />
âeského ráje. ¤íká se jim Panna a Baba.<br />
Bába a Panna<br />
V 15. století Ïily na Troskách dvû pfiíbuzné Ïeny, které<br />
se tak nenávidûly, Ïe se kaÏdá usídlila v jiné vûÏi. Na<br />
Bábû bydlela Markéta, vdova po Otovi star‰ím z Bergova,<br />
na Pannû její vnuãka, která se jmenovala Barbora. Markéta<br />
byla zapfiisáhlou katoliãkou, Barbora byla víry kali‰nické,<br />
k níÏ pfiestoupila po smrti svého Ïenicha, a tak jejich<br />
prvotní spory byly kvÛli vífie. Îeny se hádaly s mal˘mi<br />
pfiestávkami od brzkého rána, dokud neza‰lo slunce.<br />
Kfiiãely na sebe z vûÏe na vûÏ tak hlasitû, Ïe i ptáci, ktefií<br />
se na hradû zastavili, odlétali zase hned ustra‰enû pryã.<br />
âím <strong>ve</strong>ãerní hádání skonãilo, tím ráno opût zaãalo.<br />
Jednoho dne v‰ak bába Markéta ulehla na loÏe, a zakrátko<br />
ode‰la na vûãnost. Barbora se kaÏd˘ den dívala do oken<br />
osifielé vûÏe, a marnû ãekala, aÏ se odtud oz<strong>ve</strong> znám˘<br />
kfiik. Tepr<strong>ve</strong> teì, kdyÏ se nemûla s k˘m hádat, cítila se<br />
dokonale ne‰Èastnou. Po krátkém ãase zemfiela, a se‰la<br />
se s Markétou na vûãnosti, aby si obû vyfiídily dlouholet˘,<br />
neskonãen˘ spor.<br />
Kost<br />
V krásném prostfiedí âeského ráje, uprostfied pískovcov˘ch skal, se<br />
nachází stfiedovûk˘ hrad Kost. Kolem poloviny 14. století ho dal<br />
postavit Bene‰ z Vartenberka. Na konci století hrad dostavûl jeho<br />
syn Petr. V rozlehl˘ch síních jsou shromáÏdûny dobové odûvy<br />
a ãetné zbranû ze 17. aÏ 19. století. Na obrazech mÛÏeme vidût<br />
pfiíslu‰níky rodu Kinsk˘ch. Pozoruhodná je ãerná kuchynû nebo<br />
stfiedovûká muãírna. Silueta Kosti se vzácnou shodou okolností od<br />
konce 14. století nezmûnila. Dominantou stavby je pûtipatrová obytná<br />
vûÏ, zvaná Bílá. Zvlá‰tností je, Ïe z jednoho místa mÛÏete spatfiit<br />
v‰echny ãtyfii rohy vûÏe najednou. Hodnû ‰tûstí pfii hledání.<br />
Hrad tvrd˘ jako kost<br />
Kost v nás mÛÏe budit pocit urãitého strádání nebo nedostatku, ale<br />
místní hradní páni si Ïili v blahobytu. Co v‰ak název Kost vystihoval<br />
<strong>ve</strong>lice dobfie, to byla tvrdost a nedobytnost hradu. Podle povûsti pfiitáhl<br />
ke Kosti i slavn˘ vojevÛdce Jan ÎiÏka, a pokou‰el se ji dob˘vat. Nemûl<br />
v‰ak úspûch, tak jen rozhofiãenû zvolal: „Kost patfií psu!“, a odtáhl od<br />
hradu dále. Kost odolala nejen útokÛm v‰ech vojsk, ale i zubu ãasu,<br />
a tak mÛÏeme krásu tohoto mohutného stfiedovûkého hradu obdivovat<br />
dodnes. Za vidûní stojí i s hradem sousedící údolí lemované malebn˘mi<br />
skalami, které má jméno Plakánek, a je opfiedeno mnoh˘mi bájemi.<br />
V závûtfií na pestrobarevnû k<strong>ve</strong>toucích lukách okolo studánky Roubenky<br />
pr˘ provádûly své reje lehkonohé víly. Pramen vody vyná‰el na povrch<br />
písek, kter˘ pomáhal lidem od oãních neduhÛ.<br />
31