vernon galerie 2007

galerievernon.com

vernon galerie 2007

FREEVOLUME 8 NUMBER 10


HOLEŠOVICEJonáš CzesanýHolešovicevernisáž 16. ledna 2007 v 18 hodinopening 16 January 2007 at 6 pm16. ledna 2007 — 10. března 200716 January 2007 — 10 March 2007Janovského 23, 170 00 Praha 7Česká republika+420 774 155 591, www.vernonfineart.czJonáš Czesaný belongs to the generation of painters that emerged on theCzech art scene at the end of the 1990s. His earliest works, dating from histime at the Academy of Fine Arts in Prague where he studied under professorsF. Hodonský and V. Kokolia, tackle the theme of landscape, focusing specificallyon the internal landscape and process of experience. In his first more selfcontainedseries, where he applied his deepening interest in figures andobjects, the artist created a strangely bizarre world where the key role wasinitially played by a feel for the grotesque, the absurd and black humour, latersucceeded by a greater degree of melancholy and scepticism. From the outset,element of lightness and self-irony were also present – in early works paintedor sprayed onto non-durable plastic foam, for example. In 2005 he exhibiteda selection of his paintings at a two-man show with Jakub Špaňhel at theNational Gallery’s Veletržní Palace. A catalogue was published by the NationalGallery to accompany the show.For his large-scale paintings, Czesaný looks to locations near his homein Prague. Mostly portraying modern housing in the Holešovice quarter,he explores its specific forms and scales (e.g. “Veletržák”, 2006). Focusingon a milieu that he knows intimately allows him to penetrate the stage-likescenery of local architecture in order to discover reflections of his ownsensitivity and melancholy (“ZŠ”, 2006). Using the medium of painting, heenters the “ghetto of life” defined by circumstances and long-term existentialsymbiosis (“Věžák”, 2006). The territory has been “experienced”, Czesanýspent much precious time in the area. In its detail, his contemplation ofHolešovice is also echoed in the cycle “Holubů” (2006). He imparts thedifferent subspecies of pigeon with irony by giving them his own names(“Pleb”, “Aristocrat”, 2006), expressing his own individual sympathies oraversions.Within a fairly short time, Jonáš Czesaný has created his own specificpictorial poetry, which develops in several series and cycles of paintings.Apparently banal scenes conceal crafty allegories and urgent generationalmessages. Despite bringing momentary satisfaction and joy, Czesaný’s civilworld free of undue illusions, where time is perceptibly running out, is notone that can be inhabited for long.Jonáš Czesaný patří ke generaci malířů nastupujících na českou scénuna přelomu století. Nejranější autorovy práce, ještě z doby studia na pražskéAVU (prof. F. Hodonský, prof. V. Kokolia), se vyrovnávají s tématem krajinyse specifickým zaměřením na vnitřní krajinu prožitku a prožívání. V prvníchucelenějších obrazových souborech, v nichž se uplatňuje autorův prohlubujícíse zájem o figuru a předmětnost, vytváří podivně bizarní svět, v němžhraje nejprve důležitou roli smysl pro grotesknost, absurditu a černý humor,později spíše melancholie a skepse. Od začátku je tu přítomen také prvekodlehčení a sebeironie – například starší obrazy malované nebo stříkanéna netrvanlivý molitan. Výběr z malířského díla prezentoval Jonáš Czesanýna dvojvýstavě ve Veletržním paláci v roce 2005 (společně s JakubemŠpaňhelem). K výstavě vydala Národní galerie menší katalog.Velkoformátovými obrazy se Czesaný obrací k místům svého pražskéhobydliště. Portrétuje převážně holešovickou moderní zástavbu a zkoumájejí tvarová a měřítková specifika (Veletržák, 2006). Nachází prostředí,které důvěrně zná, a které mu umožňuje vstoupit za objektivní kulisymístní architektury, aby tu nacházel odrazy vlastní citlivosti a melancholie(ZŠ, 2006). Malířskými prostředky vstupuje do „životního ghetta“ danéhopodmínkami a dlouhodobou existenční symbiózou (Věžák, 2006). Jsou to„prožitá“ teritoria, kde zůstalo stráveno mnoho vzácného času. V detailechse reflexe Holešovic ozývá i v cyklu Holubů (2006). Podobizny jednotlivýchptačích poddruhů ironizuje Czesaný názvy (Plebejec, Aristokrat, oba 2006)a vyjadřuje jim tak individuálně cítěné sympatie či averze.Jonáš Czesaný si za poměrně krátkou dobu vytvořil vlastní specifickouobrazovou poetiku odehrávající se v obrazových sériích a cyklech. Zdánlivěbanální výjevy v sobě skrývají potměšilé jinotaje a naléhavá generační sdělení.V Czesaného civilním světě bez přílišných iluzí, kde citelně uplývá čas, senelze, i přes dílčí úspěchy a radosti, na dlouho zabydlet.| text Petr Vaňous | English translation Marek Tomin


CEILINGS — STROPYPetr VeselýStropy / Ceilingsvernisáž 15. března 2007 v 18 hodinopening 15 March 2007 at 6 pm15. března 2007 — 1. května 200715 March 2007 — 1 May 2007The majority of paintings included in Petr Veselý’s exhibition STROPY(CEILINGS) consists of works created in the last few years.Petr Veselý (born 1953) belongs to the generation of artists that inthe 1980s reverted to the medium of painting and its artistic signature.Unlike the younger part of this generation, however, he did not optfor formulated eclecticism, instead connecting to the continuity of thereductionist approach to modern art, modified by his personal fervourfor specific objects, themes and places. Another permanent aspect of hisapproach was to relate his art to older works with close affinities, bothmodern and historical (gothic, baroque), and their aesthetic and ethicalvalues. In the decades that followed, stylised elements of his work thatreflected temporal and generational trends transformed into anexceptional individual poetry with spiritual aspirations, displayinga significant distance from the mainstream of the fine arts.Petr Veselý’s exhibitions form carefully composed entities, in whichlarger canvases interact with smaller paintings, objects, as well as minuteelements, which form counterpoints and commentaries on the mainworks. While the main characteristics of Veselý’s work continue to be anorientation towards the haptic (frottage, sculptures, matrixes, personalstyle), an interest in the polarity between the banal and the sacral anda thematic focus on the ordinary and inconspicuous, pictorial illusion hasbecome an increasingly important element in recent years. His paintings ofceilings and rooms capture this aspect, together with paintings conceivedin two dimensions which paraphrase magnified right-angled grids of printedforms and the shapes of various objects. The illusory nature of the works,however, never reaches an intensity that would violate the basic frameworkof Veselý’s works as artefacts that both admit and emphasise their affiliationto the world of art and its historical tradition.Výstava STROPY zahrnuje soubor obrazů Petra Veselého (nar. 1953), jehožjádro bylo vytvořeno během několika posledních let.Petr Veselý patří ke generaci, která se v 80. letech 20. století vracelak malbě a k malířskému rukopisu. Na rozdíl od mladší části této generacese nepřiklonil k programovému eklektismu, ale navazoval kontinuitus reduktivistickým přístupem moderního umění, ovšem modifikovanou osobnímzaujetím pro konkrétní věc, látku a místo. Dalším stálým prvkemjeho přístupu je poměřování s blízkými uměleckými díly moderníhoi starého umění (gotika, baroko) a s jejich estetickou a etickou hodnotou.V dalších desetiletích se dobově a generačně příznačné stylové elementyproměnily v pozoruhodnou individuální poetiku se spirituálními aspiracemi,která je dosti vzdálená hlavnímu proudu výtvarného umění.Výstavy Petra Veselého jsou pečlivě komponovaným celkem, v němž sespojují rozměrné obrazy s menšími malbami a objekty i s drobnými detaily- kontrapunkty a komentáři hlavních exponátů. Zatímco haptické zaměření(frotáže, objekty, matrice, malířský rukopis), zájem o polaritu mezi banálníma sakrálním a tematizace všednosti a nenápadnosti zůstávají trvalými charakteristikamidíla Petra Veselého, narůstá v posledních letech role obrazovéiluze. Právě toto směřování zachycují obrazy stropů a pokojů, doplněnéplošně koncipovanými malbami, které parafrázují zvětšený pravoúhlý rastrformulářů a tvary různých předmětů. Iluzivita ale nedosahuje nikdy takovéintenzity, aby nepřekročila základní vymezení Veselého prací jako artefaktůpřiznávajících a zdůrazňujících svou příslušnost ke světu umění a jeho historickétradici.Janovského 23, 170 00 Praha 7Česká republika+420 774 155 591, www.vernonfineart.cz| text Zbyněk Sedláček | English translation Marek Tomin


AUTHOR RRobert ŠalandaAuthor Rvernisáž 22. května 2007 v 18 hodinopening 22 May 2007 at 6 pm23. května 2007 — 28. června 200723 May 2007 — 28 June 2007Following a period of expressive figurative paintings, a phase of painted anddrawn citations and a foray into three dimensions (pop-up picture books),Robert Šalanda (born 1976), who graduated from the atelier of Jiří Sopko atthe Academy of Fine Arts in Prague (AVU), has returned to the traditionalhung canvas. In so doing, he has enlisted all the experience that he hasso far gathered through activities beyond the world of painting. He hasreturned to painting with altered notions about its form and message. Itwas necessary for him to step outside its realm in order to be able toreturn to it with a new inquisitiveness and freshness, equipped witha clear concept. One of Robert Šalanda’s fortes is that this “found concept”is grounded in tried and tested methods of painting, providing it withindividuality and foundation.Šalanda’s “comeback” to painting occurred around 2003 and his currentwork is characterised by a fairly compact conceptual demarcation; in termsof content, the artworks form a natural and integrated whole, yet in termsof form, each piece – each link in the “chain” - remains free and open. “Inmy work I place emphasis on working with symbols, their meanings, onapparent banality and a combination of all that,” notes Robert Šalanda.As a general rule, the subjects of his artworks are immediately obvious.Their self-evident names are a further proclamation and reinforcement ofthe author’s ironic detachment and trivialisation, which he deliberately usesto resist notions of the “serious” and “fateful” messages of art. He rejectsall pathos, aspiring to a living and pulsating art. “I strive to make it possiblenot to have to search for symbols, but to perceive them straightaway.The meaning of a particular composition should reside in what the vieweractually sees.”Malíř Robert Šalanda (1976), absolvent ateliéru Jiřího Sopka na pražskéAVU, se po období expresivní figurativní malby, období obrazovýcha kresebných citací a po exkurzu do třetího rozměru (leporela), vrátilk závěsnému obrazu. V něm zhodnotil všechny své dosavadní zkušenostiz mimomalířské činnosti. Vstoupil (po čase) do obrazu s jinými představamio tom, jak má malba vypadat a co má sdělovat. Bylo třeba udělat krok mimomalířské médium, aby se do něho mohl autor opět vrátit, tentokrát s novouzvědavostí a bez únavy, vybaven jasným konceptem. Předností RobertaŠalandy je, že jeho „nalezený koncept“ spočívá na prověřených malířskýchzákladech, čímž získává na svébytnosti a nosnosti.Současnou Šalandovu malbu, jejíž „comeback“ lze datovat rokem 2003,charakterizuje jistá koncepční sevřenost, která staví vznikající díla po obsahovéstránce do přirozeného jednotného obrazového souboru, zatímcopo formální stránce zůstávají jednotlivé články „řetězce“ svobodně otevřené.„V mé tvorbě dávám důraz na práci se symboly, jejich významy, na zdánlivoubanalitu a kombinaci těchto poloh (R. Š.).“Námět prací je zpravidla na první pohled patrný. Jeho potvrzení v názvuobrazu v sobě ohlašuje a stupňuje přítomný autorův ironický odstupa odlehčení, kterým se umělec vědomě brání představě o „vážném“ či „osudovém“poselství tvorby. Nechce žádný patos, ale živou, pulzující malbu.„Snažím se o to aby symboliku nebylo třeba hledat, ale aby byla vnímánaihned. Smysl scény by měl spočívat v tom, co divák vidí (R. Š.).“Janovského 23, 170 00 Praha 7Česká republika+420 774 155 591, www.vernonfineart.cz| text Petr Vaňous | English translation Marek Tomin


PAINTINGS — OBRAZYJaroslav ValečkaObrazy / Paintingsvernisáž 15. listopadu 2007 v 18 hodinopening 15 November 2007 at 6 pm15. listopadu 2007 — 15. ledna 200815 November 2007 — 15 January 2008Janovského 23, 170 00 Praha 7Česká republika+420 774 155 591, www.vernonfineart.czLet’s make an analysis of the way that Jaroslav Valečka’s work is perceived.First encounters with his paintings, particularly at the outset of hiscareer, often baffled the viewer. Being one of those artists to whom onemust find one’s way, it was sometimes necessary to wait for the nextinstalment of his work to understand the previous. Initially we stoodbefore work reminiscent of the deft craft of a naïve artist; shamelessly,he used components with brutal emotional impact on the unpreparedviewer, neatly and photogenically employing elements such as mysticism,bleak moods, dark colours, shadows, melancholic countryside, nostalgia,decay and desolation, expressing them not only in his landscapes, butalso in his seemingly unfinished figures bearing the marks of suffering andviolence, or at least appearing to be patiently awaiting such interventions.Figures stand around at dusk or during a moonlit night in places pregnantwith tenebrous promise; a morning scene is bespattered by blood aftera pig-slaughter at night. Art critics were supplied with gratifying fodderfor their literary acrobatics, at times interpreting his work humorously,at others pretentiously. Munch, Strindberg, Kafka, Hitchcock, Bergmann,Raskolnikov all made their appearances, as did the drunkard or the hangedman, peeking in, coming and going, only to return again, slamming doorsbehind them or leaving them wide open. Although constantly surprised,the public slowly realised that Valečka was becoming an unrepeatable partof the Czech scene. The common denominators of his current positioninclude his increasingly mature, yet detached, approach and an increasinglyskilful execution.Valečka paints locations that he knows well. He is unabashed in refininghis use of colour, assisting himself with an additional reality of snow-cladplains and surfaces, making his grave subjects and milieus more digestible.Country houses, farmsteads, churches, injured women, fairgrounds or thehomosexual – all these places and people exist, conveying real stories andmystical dramas, even though the artist gives them a more picturesque andpoignant appearance. We know all this happens in Sudetenland, an area thatwe continue to destroy, abandon, betray. This may be the key to unlockingthe meaning of his work. Valečka gives an aesthetic expression to thesuffering of a place, a space, events... His methods are excessively honest,free of any kind of superficial speculation.Proveďme určitou analýzu vnímání Valečkova díla. První setkávánís Valečkou, zejména v počátku tvorby, mohlo diváka lehce mást. Patřítotiž k autorům, ke kterým je nutno si najít cestu, počkat si na dalšípokračování. Zpočátku jsme stávali před díly, připomínajícími machu naivníhoautora, pracoval beze studu s prvky, které emočně zasahovalynepřipraveného diváka brutálním způsobem, operujíc s pohlednýmia fotogenickými prvky, jako s mystičnem, pochmurnou náladou, tmavýmibarvami, stíny, melancholickou krajinou, nostalgií, zmarem, pustotounejen v krajinách, ale i v jakoby nedodělaných postavách, nesoucích znakyprožitého utrpení, násilí, či na podobné zásahy trpělivě čekajících, postávajícíchza soumraku či měsíčních nocích v místech, těhotných pochmurnýmpříslibem. Ráno jsme našli stopy krve po noční zabijačce. Kritici a kunsthistoricidostávali vděčnou potravu pro své literární ekvilibristiky, které někdyvtipně, někdy nadneseně četly Valečkovo dílo. Všemi okny i dveřmi, rázněje zabuchujíce a naopak někdy nechávajíce otevřeno, nakukovali, přicházelia vraceli se Munch, Strindberg, Kafka, Hitchcock, Bergmann, Raskolnikov,ale i opilka nebo oběšený ze stejné vesnice. Stále překvapované a pomalusi zvykající publikum zjišťovalo, že Valečka se stává naprosto neopakovatelnýmprvkem české malířské scény. Jeho vyzrávající přístup, přiznávající nadhledi stále se prohlubující malířské řemeslo a suverenita jsou jedním zespolečných jmenovatelů jeho současného postavení.Valečka maluje místa, která dobře zná.Přiznává rafinovanější práci s barvou,její akcentaci, pomáhá si další realitou, totiž sněhovými pláněmi a plochami,které již tak těžká témata a prostředí pomáhají učinit stravitelnějšími.Jeho domy, statky, kostely i zraněné ženy, poutě, homosexuál – to jsouvšechno existující lidé a místa, nesoucí reálné příběhy. Všechna ona mystickádramata se odehrávají, i když jim autor možná dává trochu výraznějšípodobu. Víme, že to vše se odehrává v prostoru Sudet, námi stále ničených,opouštěných, zrazených. Takový klíč umí najednou zcela jednoduše jeho díloodemknout. Valečka estetizuje utrpení místa, prostoru, dějů… Jeho postupyjsou nadmíru poctivé, prosté jakýchkoliv povrchních spekulací.| text Josef Vomáčka | English translation Marek Tomin


WEEKEND — VÍKENDCMYCMMYCYCMYK05_4_3.pdf 26.4.2007 4:12:37Prof. Milan Knížák, Dr. A.,generální ředitelNárodní galerie v Prazea Vernon Fine Art Internationalsi Vás dovolují pozvatna zahájení výstavyLeonardo CremoniniVíkend / Weekendve čtvrtek 17. května 2007 v 19 hodinv Malé dvoraně Veletržního paláce.Výstava bude otevřenaod 18. května do 26. srpna 2007v Malé dvoraně a v respiriumezaninu Veletržního palácedenně kromě pondělí od 10 do 18 hodin.Prof. Milan Knížák, Dr. A.,General Director of theNational Gallery in Pragueand Vernon Fine Art Internationalhave the pleasure of inviting youto the opening of the exhibitionon Thursday, May 17, 2007 at 7 p.m.in the Small Hall of the Veletržní Palace.The exhibition will be openfrom May 18 to August 26, 2007daily except Mondays from 10 a.m. to 6 p.m.in the Small Hall and in the respiriumof the mezzanine of the Veletržní Palace.Leonardo Cremonini (born 1925 in Bologna, Italy) is one of the world’smost prominent artists. He studied at the Academy of Fine Arts in Bologna(1939–1944) and Brera Academy (1945–1950) in Milan. He has lived in Parissince 1951. In 1983, he took up a professorship at L’Ecole nationale desbeaux-arts in Paris.Cremonini’s work is difficult to classify by contemporary standards. Hepaints in classic oil technique on large, regular-format canvases. He employsa dripping colour technique, unthinkable without experience of surrealism,as well as austere geometric painting. His perspectival shortcuts and spatialconstruction are based on elements of the Italian tradition transformed bymodern experience.In Cremonini’s paintings, plants, animals, rocks, objects and people arebearers of subtle psychological content and protagonists in everyday humandramas imbued with an ineffable mystery. Cremonini paints people in themost intimate situations as they go about their quotidian tasks, which he isable to endow with deep and singular meaning. Interiors, frames, bathroomsand mirrors, whose play of reflections not only reflects things, but alsoabsent beings, are likewise a key motif. His maritime scenes, in which heuncompromisingly subdues the depicted landscape, are also typical ofeverydayness, with simple forms of beach walls and structures approachingan austere geometry. Children’s games, in fact representing the game oflife and the quest to communicate with the intimate, are another frequentsubject. The theme of love, too, often appears in his work, albeit markedby disillusion. Although he examines things and situations familiar to all, hispaintings create a special and alarming impression.The work of this major artist has inspired many philosophers and writers,among them Umberto Eco, Louis Althusser, Gilbert Lascault, Michel Butor,Alberto Moravia, Italo Calvino and Milan Kundera. It has been displayed inRome, Milan, Bologna, Paris, Tokyo, New York and is represented in manypublic and private collections.The exhibition at National Gallery in Prague presents a broad array ofLeonardo Cremonini’s artworks done in 1953–2005. The artist himselfselected the works, which include some recent paintings that have neverbefore left his studio.Leonardo Cremonini (1925 Bologna) patří k významným světovýmmalířům. V letech 1939–1944 studoval na Akademii výtvarných uměnív Bologni a v letech 1945–1950 na Akademii Brera v Miláně. Od roku 1951žije v Paříži. V roce 1983 byl jmenován profesorem na pařížské Ecole nationaledes Beaux-Arts.Cremoniniho dílo zůstává stále nezařaditelné do uměleckých proudů.Cremonini maluje klasickou olejovou technikou na rozměrná plátna pravidelnéhoformátu. Uplatňuje techniku stékajících barev, nemyslitelnou bezzkušenosti se surrealismem, nebo strohou geometrickou malbu. V perspektivníchzkratkách a prostorové výstavbě obrazu vychází z prvků italskétradice přehodnocené moderními zkušenostmi.V Cremoniniho obrazech jsou rostliny, zvířata, skály, předměty a lidénositeli subtilních psychologických obsahů a aktéry každodenních lidskýchdramat, jež v sobě nesou stín nevysvětlitelného tajemství. Cremoninimaluje lidi v nejintimnějších životních situacích, při jejich obvyklýchčinnostech, které dokáže obdařit zcela zvláštním, hlubokým významem.Stejně důležitým a klíčovým motivem zůstávají u Cremoniniho interiéry,rámy, koupelny a zrcadla, jež svou hrou odrazů reflektují věci i nepřítomnébytosti. Ve scénách z přímořského prostředí, kde důsledně potlačujezachycení krajiny, zůstává přítomna opět každodennost a plážové stěnya konstrukce se svými jednoduchými tvary přibližují až strohé geometrickéřeči. Častým tématem obrazů jsou dětské hry – ve skutečnosti hry na života hledání komunikace s blízkou bytostí. Také téma lásky je zastoupeno často,avšak jakoby poznamenáno deziluzí. I když jako náměty z prvoplánového hlediskavystupují věci a situace „kolem nás“ i „výřezy reality“, kterou všichniznáme, působí obrazy zvláštním zneklidňujícím dojmem.Tvorba tohoto významného umělce inspirovala mnohé filozofy a spisovatele(Louis Althusser, Umberto Eco, Gilbert Lascault, Michel Butor, AlbertoMoravia, Italo Calvino, Milan Kundera), byla prezentována v Římě,Miláně, Bologni, Paříži, Tokiu, New Yorku a je zde také zastoupena v řaděsbírek včetně sbírek soukromých.Výstava v Národní galerii v Praze představuje obsáhlý soubor Cremoninihoděl z let 1953–2005. Umělec pro svoji prezentaci sám díla vybral a zařadiltaké některé malby, jež dosud neopustily jeho ateliér.| text Olga Uhrová | translation Gita ZbavitelováVeletržní palác, Dukelských hrdinů 47, 170 00 Praha 7, Tel.: +420 224 301 122, e-mail: info.smsu@ngprague.cz, www.ngprague.czHlavní partner NGMain partner of the NGPartneři Galerie VernonPartners of the Galery VernonMecenáš NGSponsor of the NGHlavní mediální partnerMain media partnerMediální partneřiMedia partners

More magazines by this user
Similar magazines