PSYCHOSOMATICKÉ

Úvod
Psychosomatika se zabývá souvislostmi mezi psychikou člověka, konkrétně mezi různými
zátěžovými (vyvolávajícími) situacemi a reakcemi na ně (chorobnými příznaky). Zabývá
se i opačnými somatopsychickými souvislostmi, hlavně psychickými reakcemi na tělesná
onemocnění, zvláště chronického rázu. Psychosomatika se počala etablovat ve 30. letech
minulého století ovlivněna na jedné straně psychoanalýzou (Grodeck), snažíce se vysvětlovat
chorobné symptomy nejrůznějšími nevyřešenými nebo nevědomými konflikty, a na
druhé straně ovlivněna celostním antropologickým přístupem k medicíně, který zastával
Victor von Weizsäcker. Po druhé světové válce se začala zabývat psychosomatikou též
behaviorální věda navazujíce na učení I. P. Pavlova, která vykládala příznaky jako naučené
maadaptivní chování. V posledních 20 letech se všechny tyto školy víceméně odvolávají na
neurofyziologické bádání, umožněné zobrazovacími metodami funkce mozkové činnosti.
Tím nastává jisté sblížení pohledů, o což se budeme snažit i v této učebnici.
Psychosomatická problematika se dá nejlépe demonstrovat na příkladu z běžné praxe:
40 letá štíhlá atraktivní decentně nalíčená i oblečená pacientka, která vypadá o deset let mladší,
přichází na psychosomatickou kliniku s bolestmi v celém těle, hlavně ve svalstvu všech
končetin, hlavy a zad. Jedná se o vdanou zdravotní sestru pracující na oddělení intenzivní
péče. Sama odhaduje, že je schopna pracovat sotva dvě hodiny denně, více pro bolesti
a únavu nesvede. Opakovaná vyšetření na ortopedických a neurologických klinikách byla vždy
negativní. Nakonec je diagnostikována etiopatogenegicky nic neříkající fibromyalgie.
Sestrám i lékařům je nápadný kontrast mezi intenzitou líčených bolestí a uvolněné ladné
chůzi pacientky, její intaktní pohyblivostí. Během pozdějšího společného rozhovoru s ní
a s jejím manželem je nápadná oboustranná opatrnost, zvláště pak trpělivost dobromyslně
vyhlížejícího manžela, kterého dle názorů psychoterapeutů jeho žena jemně manipuluje.
Pacientka je bezdětná, žije s mužem, který ji miluje, má s ní soucit a stará se o ní. Ona
sama jej prý má jenom ráda, láska to však není, žádnou hlubokou lásku ještě nezažila.
Vůbec má dojem, že jí nikdo nerozumí, ten pocit má již od dětství. Ač již na přání po
porozumění rezignovala, připouští, že tím stále ještě trpí. Nechce však otevřeně projevovat
svoji zahořklost, svoje touhy a své slzy, naopak si vytvořila perfektní fasádu, kterou se
prezentuje navenek. Připouští, že se bolesti stupňují, když se cítí velmi sama, že by mohly
být apelem na získání pozornosti od okolí.
Pracovní hypotéza terapeutického týmu vychází z pozorování pacientky, jejího vzhledu,
to znamená ze zacházení se sebou, z obsahu dialogu a samozřejmě i z postoje k jejím
symptomům, ze současné životní situace a z anamnézy:
Na pozadí vysokých (neboť nenaplněných) nároků na pochopení jde o subjektivně pociťovaný
nedostatek pozornosti, lásky a uznání, vcítění a porozumění, což vede k neustálým frustracím,
ke stupňování příslušné snahy po rezonanci prostřednictvím atraktivního vzhledu, perfektního
3
05_Psychosom_FINAL.indd 3
11/10/10 1:09:13 PM