PSYCHOSOMATICKÉ

ezvýchodnou situaci, tudíž o afekty signalizující slabost a úzkost, kterou potlačují zvláště
muži, proto se tyto vazovagální synkopy vyskytují více u nich. Podobná reakce citového
stažení se i uvedení se do stavu blízkého smrti se popisuje při těžkém psychickém traumatu,
jak tomu bývá při sexuálním zneužití a znásilnění, či tomu bylo v koncentračních táborech.
Poněkud jinou historii vzniku mají tzv. konverzní synkopy, mdloby, které se často vyskytují
u pacientů s hysterickou neurózou a bývají reakcí na silné erotické impulsy, vzrušení
či city, jež se neshodují s dosavadním sebepojetím a proto jsou potlačeny. Jak to často
vídáme ve filmu, je v těchto mdlobách skryto i přání, jež je občas naplněno v podobě muže,
který postiženou ženu, která upadá do mdloby, vezme do náruče. U žen je pravděpodobně
tato choroba častější proto, že je sexualita u dívek potlačována ve výchově více než
u chlapců. Tento symptom má stabilizující funkci, poněvadž vyjadřuje něco, co by takový
člověk s plným vědomím neudělal či nepřipustil.
Přibližně stejně často u mužů i u žen vídáváme závratě či mdloby coby výraz tělesného
ekvivalentu potlačeného přání nechat všechno být, všechno ze sebe setřást, opřít se o někoho,
kdo by naší psychickou zátěž převzal, či komu bychom se alespoň svěřili. Tato zábrana
naprostého uvolnění a oddání se bývá navíc u žen spojena s úzkostí, že by v takovéto
situaci mohlo dojít k zneužití či využití tohoto stavu. Naproti tomu se u mužů jedná spíše
o stud a zábranu přiznat si v určité životní situaci onu dávnou touhu a důležitou potřebu
po mateřském obejmutí či dokonce vyplakání. Může se jednat i o tělesný signál a výraz
slabosti či nemohoucnosti, zkrátka reakci na životní neúspěch.
Z téhož důvodu se vyskytuje u mužů častěji další porucha krevního oběhu, a to ve sluchovém
a vestibulárním ústrojí, kde nastane jakýsi kolaps s následkem částečné či úplné jednostranné
ztráty sluchu, toto je někdy spojené s pískáním či hučením v uších a poruchami rovnováhy.
Zde se jedná zároveň o reakci na většinou pracovní přetížení, které pacient nebyl schopen
uznat, aniž si to připustil, i o obranu před ním. Jedná se o jakousi stávku, pauzu či rušičku
zevních vlivů a tím i o zdůvodnění, proč se jim vyhnout odebráním se do lékařské péče.
Ve všech těchto případech je třeba se zabývat vyvolávající situací, která zde bývá dosti
zřetelná, a způsobem reagování či spíše nereagování na ní. Trvale zde pomáhá bohužel jen
změna celkového životního postoje, toho, čím se člověk definuje a co považuje za důležité,
což často vyžaduje dlouhodobou a kombinovanou psychosomatickou péči.
Psychosomatika dýchacího ústrojí
Bronchiální astma jsme pojednali v kapitole o psychosomatózách a hyverventilační syndrom
v kapitole o kardiovaskulárních nemocích. Nyní se zmíníme pouze o hlasových poruchách,
zvláště o funkční afonii. Z vývojového hlediska je lidská řeč úzce spjata se vznikem vědomí
50
05_Psychosom_FINAL.indd 50
11/10/10 1:09:14 PM