Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.. Mt 16,18

claritatis.cz
  • No tags were found...

č. 9 on-line - Milujte se!

svědectví

Řekl jsem

„ano“

Byl jsem Žid alergický

na náboženství

Jsem původem Žid. Ve 29 letech jsem

byl už dost známým klavíristou. Přestože

se má hudební kariéra vyvíjela dobře,

ocitl jsem se tehdy v dramatické osobní

situaci, která se mi zdála být zcela bezvýchodná.

Moje sestra tou dobou bydlela

v Anglii a angažovala se v charismatickém

hnutí obnovy v Duchu Svam. Právě

ona zprostředkovala moje setkání s jedním

Irem, který tehdy rovněž žil v Anglii.

Byl to laik, manžel a otec rodiny, animátor

onoho charismatického společenství.

Přes svou lhostejnost, nebo dokonce alergii

na náboženské věci jsem souhlasil, že

se s ním setkám: byl jsem velmi unavený

z toho, jak mnou zrovna tehdy zmítaly

duchovní konflikty. Tento člověk se vydal

na pouť od Lurd a na zpáteční cestě, místo

aby se rovnou vrátil do Anglie, velkoryse

souhlasil, že mě navštíví na pařížském

předměstí.

Nedostatky Církve nepopíral

Setkání se ukázalo být mimořádně důleži

pro můj duchovní život. Ten člověk

ke mně totiž hovořil o Ježíšovi tak, jak

dosud nikdo o Něm nemluvil. Svým velkým

nadšením a přesvědčením způsobil,

že jsem začal přemýšlet o apoštolech

a o tom, co je o nich napsáno ve Skutcích

apoštolů. Můj host byl zcela naplněný

vírou, přímo z něho zářila, a všechna

slova říkal s tak velkou jistotou, že jsem

se s ním cítil bezpečně. A když mluvil

o Bohu, o Ježíšovi a Církvi, cítil jsem

velké pohnutí. Nechtěl jsem se ovšem

vzdát hned, začal jsem ho tedy zasypávat

otázkami, takovými obyčejnými, normálními

otázkami, které odrážejí všechny

staré předsudky o Církvi: o inkvizici,

o snaze lidí od Církve vládnout a samozřejmě

o antisemitismu v křesťanském

P. Jean-Rodolphe Kars

Foto: emmanuel.info

prostředí. Můj společník to všechno absolutně

nepopíral, ale představil mi ty problémy

v náležim kontextu vysvětlil mi

širší souvislosti; zároveň jsem viděl, že byl

schopný ukázat mi krásu Církve navzdory

všem temným momentům v její historii.

Moje první modlitba

To vše mne uvnitř silně zasáhlo. Ještě jsem

kladl odpor, ale pomalu jsem začínal věřit.

Večer mi můj společník nabídl, že se za mě

pomodlí. Modlil se tak, jak je to zvykem

v hnutí obnovy v Duchu Svam s vkládáním

rukou na hlavu a vzýváním Ducha

Svaho. V tu chvíli jsem sice žádný hlas

nezaslechl, ale v noci došlo k události,

která rozhodla o mém životě.

Ležel jsem v posteli, když na mě náhle

padla jakási iracionální, nevysvětlitelná

tíha. Jako by cosi temného znenadání

zahalilo stínem celý byt. Propadl jsem

panice. Nebyla to však panika ani tíha

čistě psychologická měř hmatatelně

jsem cítil vedle sebe přítomnost čehosi, co

ve mně probouzelo strach. A zavalený tou

tíhou jsem poprvé začal volat k Pánu: „Můj

Bože, jestli existuješ, jestli je pravda to vše,

co jsem dnes odpoledne slyšel, ukaž se

mi, prosím, protože já už takhle nemůžu

dál!“ A sotva jsem tuto modlitbu vyslovil,

pocítil jsem nadpřirozený klid, jako závoj

konejšivého světla, který se na mě pomaloučku

snášel. Ta temná přítomnost okamžitě

zmizela a v tomto hlubokém pokoji

jsem usnul. Probudil jsem se jako člověk

už opravdu věřící a věděl jsem, že noci

Bůh mocně vtrhl do mého života. V mém

životě nastal obrat: také ta obtížná situace,

o které jsem se zmínil na začátku, se vyřešila

nadpřirozeně, zatímco z lidského hlediska

z ní neexistovalo žádné východisko.

Pán zapůsobil s mocí a situace se vyřešila.

Nalezl jsem a začal hledat dál

Až o mnoho měsíců později jsem zatoužil

jít ve svém duchovním životě dál.

Vydal jsem se do jednoho francouzského

kláštera v horách, abych se tam

modlil. Tehdy jsem samozřejmě ještě

nebyl pokřtěný, byl jsem teprve hledajícím

člověkem. Sice jsem měl už za sebou

první Boží „zásah“ do svého života, ale

toužil jsem po něčem větším. Cítil jsem

opravdu upřímnou touhu setkat se s Ježíšem,

proto jsem se také za to v klášteře

hodně modlil. Osmý den mého pobytu

(byl to 25. března, tedy Zvěstování

Páně), došlo k mému setkání s Kristem

tolik jsem na ně čekal. Účastnil jsem

se ranní mše sva, pochopitelně jsem

nešel ke svamu přijímání; mniši zpívali,

ve vzduchu se vznášela vůně kadidla...

Všechno se mi zdálo velmi pros

a současně tak vnitřně krásné. A mohu

dosvědčit, že vtom jsem přímo fyzicky

pocítil přítomnost Ježíše, který do mně

prostě „vešel“. Cítil jsem se proměněný,

22

• www.milujte.se

More magazines by this user
Similar magazines