Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.. Mt 16,18

claritatis.cz
  • No tags were found...

č. 9 on-line - Milujte se!

svědectví

Pán Bůh

příliš nerozmazluje

Foto: Flickr

Moje situace před

poutí na Velehrad

Když jsme se onehdy hlásili na pěší

pouť z Vranova na Velehrad, přemýšlel

jsem, jestli je to vůbec reálné ujít.

Před lety jsem dostal „modrou knížku“

a nemusel jsem absolvovat tehdy ještě

povinnou vojenskou službu, protože mi

byla diagnostikována artróza. Když jsem

šel více kilometrů po nějakém tvrdém

povrchu, chodidlo se mi kouslo a šmytec.

Nešlo a nešlo jít dál. Přeci jen 150 kilometrů

pěšky po asfaltu za šest dní není žádná

sranda, a to jsem netušil, že nepůjdeme

jako na procházku, ale že poutnické

tempo je něco úplně jiného. Nakonec

jsem si řekl: uvidíme. I kdybych šel jen

jeden den, tak to bude stát za to.

Ze začátku vše vypadá snadně

První den, kdy se šlo jen odpoledne, proběhl

nad očekávání dobře. Chodidla

fungovala, i když bolela. Další den ale

nastal problém. Chodidla bolela víc a víc,

a abych je nepřetěžoval a odlehčil jim,

začal jsem pořád víc a víc pajdat. Říkal

jsem si, že těch zhruba 120 kilometrů, co

nás ještě čeká, bude asi nemožné ujít. Protože

ale každý jde na pouť s nějakým balíkem

modliteb za druhé, říkal jsem si, že by

bylo škoda nejít.

Představoval jsem

si nějaký zázrak,

aby nohy bolet

přestaly a abych

mohl šlapat dál.

Prosil jsem o zázrak

Prosil jsem Pannu Marii, aby mi pomohla.

Představoval jsem si nějaký zázrak, aby

nohy bolet přestaly a abych mohl šlapat

dál. Zázrak tohoto druhu se však nekonal

a noha se zasekávala pořád víc. Když

v jedné chvíli P. Marek Dunda ohlásil, že

po poli jít nelze a budeme muset jít kus

po velmi frekventované silnici, a to svižně

a pohromadě, aby to nebylo tak nebezpečné,

raději jsem poprosil cyklisty, co nás

doprovázeli na kolech, jestli bych si mohl

půjčit kolo a ten „svižný úsek“ projet.

9/2009 • 47

More magazines by this user
Similar magazines