:©¨ ¤¾¢ªª¨ - Immaculata

immaculata.minorite.cz

:©¨ ¤¾¢ªª¨ - Immaculata

č. 98 (4/2008) NEPOSKVRNĚNÁ

3

u nohou. „Byl jednou jeden vlk, který se v noci

potloukal kolem jakési vesnice, když vtom se střetl

s liškou. Té si postěžoval na hlad. „Vím o pěkném,

velikánském sýru pro tebe,“ pravila liška a zavedla

vlka k hluboké studni, v jejíž vodě se koupal měsíc.

„Tady dole je ten sýr,“ ukázala do hlubiny. Inu, vlk

tedy považoval odraz měsíce za sýr a skočil lačně

do hloubky. Samozřejmě pocítil záhy hořké zklamání

a nemohl, ačkoli se o to všemožně snažil, už

ze studny ven. Den nato jej našli sedláci a zabili.“

Studenti pobaveně naslouchali. Byli zvědavi

na naučení z bajky, které teď mělo přijít.

„Vidíte, bratři,“ pokračoval za chvíli Antonín,

„tak je tomu i v životě lidském. Jednáme jako vlk,

když se upínáme ke stvořeným věcem, vždyť ty

jsou přece pouze odrazem Boží krásy. Místo abychom

se dívali na nebeský zdroj, jehož nápodobou

je stvořený svět, myslíme si, že jsme našli sýr, posléze

nedržíme však v rukou zhola nic, vrháme se

do studny, z níž není úniku a koneckonců jsme zabiti

naší vlastní žádostivostí. Zajisté, měli bychom

se těšit z přírody, odlesku Boha, pak ale hned zvednout

své oči k nebi, abychom hledali li toho, který se

v kráse stvořeného tak podivuhodně zobrazuje. Tak

jako přelud měsíce nezahnal vlčí hlad, nejsme ani

my s to nasytit se pozemskými statky. Jedině Bůh

utiší hlad a žízeň našeho srdce, vše pozemské je

proti tomu jen pouhé znamení.“

Dále začal Antonín mluvit o zázračné noci

v Ostii, kdy sv. Augustin v rozjímání se svou

matkou odvrátil zrak od krásy země k heře firmamentu a od třpytu hvězd výš

nád-

k nestvořenému Světlu.

„Vyslechněte slova tohoto světce a zapište

si je do svého nejhlubšího nitra:

«Stvořil jsi nás, Pane, pro sebe a kojné je srdce naše, dokud nespočine

v Tobě!»“

nepo-

Antonín čerpal také z písní královského

zpěváka Davida jako z nikdy vysychajícího pramene. Když žalmy

komentoval, stával se skutečným

trubadúrem Božím. Po mnohé

ne-

noci studoval starozákonní hymny

a přemýšlel nad nimi. Vše, k čemu

dospěl, zapisoval do knihy, kterou

opatroval jako zřítelnici svého oka.

Studenti byli přesvědčeni, že se

v žalmech nedalo najít větších krás, než jaké jim

ozřejmoval jejich učitel. Proto naslouchali velmi

pozorně, když Antonín s knížkou v ruce vysvětloval

svaté verše.

Pravda, jediné narušovalo citelně přednášku

o žalmech. V klášterním rybníce kvákala snad

stovka žab a skřehotala o závod.

„Nemohli bychom zavřít okna?“ zeptal se konečně

bratr Renátus, mladý snaživý Gaskoněc.

„Žáby nás rozptylují.“

„Oh, zpívají žalmy, jak nejlíp umí,“ obrátil

Antonín dotaz v žert. „Ale okno ponechejme otevřené.

Proč bychom se měli stranit milých zázraků

Boží dobroty.“

„Ale ty žabiska…?“

„Nuže, žáby budou způsobné natolik, že posunou

svou psalmodii na jindy, když je o to poprosíme.“

Antonín přistoupil k oknu, podíval se dolů

k vodě a zvolal: „Poslyšte, moje milé sestřičky

v klášterním rybníce! Zadržte na chvilku váš pěkný

zpěv. Ačkoli zní líbezně, přece jen mé žáky při

výuce ruší!“

A ku podivu se stalo, že

ropu-

ší koncert rázem ustal, jako když

utne, a už do ticha učebny

nedo-

lehlo jediné kuňknutí.

Sv. Antonín učí,

v rukou drží Písmo

svaté a zrcadlo, které

symbolizuje jeho

vlastní zkušenosti se

slovem Božím.

More magazines by this user
Similar magazines