Pomoc pÅi vážné dopravnà nehodÄ - Immaculata - Minorité
Pomoc pÅi vážné dopravnà nehodÄ - Immaculata - Minorité
Pomoc pÅi vážné dopravnà nehodÄ - Immaculata - Minorité
- No tags were found...
Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
18 IMMACULATA<br />
Říká se, že sytý hladovému nevěří. Spíše<br />
nuzný stejně chudého pochopí a pomůže mu.<br />
Můj otec, živitel velmi početné rodiny, vychoval<br />
nás k cítění s bližním. Když se blížily moje první<br />
prázdniny v kněžské službě, připravili jsme<br />
s tatínkem tábor pro chudé děti. Dvacet děvčat<br />
na čtrnáct dní přijaly pod střechu dobroditelky<br />
sestry Dominikánky v Bojkovicích a s dvaceti<br />
kluky jsem odcestoval vlakem do rodiště na<br />
Vysočině. Akce nebyly hlášeny, připravovaly se<br />
potají, načerno, a navzdory mocipánům, kteří<br />
bdělým okem dohlíželi na to,<br />
aby se nikdo neopovážil udělat<br />
něco sociálního pro děti. My<br />
jsme jejich přísné kontrole nějak<br />
proklouzli.<br />
Moje maminka, mající okolo<br />
sebe hejno svých dětí, si ráda<br />
ještě navíc přibrala dvacet<br />
strávníků. Chodila jí pomáhat<br />
bývalá hospodyně na faře. Byla<br />
to doba potravinových lístků<br />
a o všechno byla jistá nouze.<br />
Chlapcům naše domácí strava<br />
i zdravé prostředí šly k duhu.<br />
Náš nehlášený podnik jsme<br />
dali pod ochranu Panny Marie<br />
<strong>Pomoc</strong>nice a Dona Bosca. Říkali<br />
jsme tomu Boscova dětská<br />
ozdravovna. Hoši bydleli v bývalém<br />
sirotčinci. Po celý den<br />
jsme tábořili u potoka pod skálou<br />
v lese. Na primitivním ohništi<br />
jsem vařil oběd. Snídaně<br />
a večeře byly připravovány<br />
u mých rodičů a také obědy v neděli, nebo<br />
když pršelo. Na smrk v našem tábořišti jsem<br />
zavěsil obrázek Panny Marie.<br />
Jeden pěkný červencový den jsem si vybral<br />
k pouti do Kostelního Vydří. Vyšlápli jsme již<br />
brzo ráno, abychom v chládku urazili cestu asi<br />
dvanáct kilometrů. Tenkrát se dodržoval půst<br />
před svatým přijímáním už od půlnoci a pro ty<br />
deset až dvanáctileté děti to byl slušný výkon.<br />
Hoši radostně zamávali a vzkřikli, když uviděli<br />
na návrší kostel Panny Marie Karmelské.<br />
Karmelitán P. Leopold Karásek, rodák z Vydří,<br />
nás radostně uvítal a umožnil mi, abych sloužil<br />
mši svatou v zamčeném poutním chrámu.<br />
Bylo to prozíravé opatření. Kdybych byl nějakým<br />
náhodným slídilem přistižen, že mám pro<br />
kluky nehlášenou bohoslužbu, dopadly<br />
by na místního kněze hromy<br />
a blesky od stranických poskoků.<br />
Po mši jsme šli do kláštera, kde jsme s náramnou<br />
chutí slupli přinesené jídlo z domova.<br />
Páter nám k tomu ještě přidal něco ze<br />
svého stolu a napájel nás bezinkovou sodovkou.<br />
Domů jsme<br />
nespěchali. Šli<br />
jsme tempem<br />
lelkujících výletníků,<br />
dělali<br />
jsme časté zastávky<br />
a ve<br />
stínu lesa jsme<br />
si povídali.<br />
V jedné vesnici<br />
jsme navštívili<br />
hospůdku. Zaplatil<br />
jsem hochům<br />
limonádu<br />
a paní hostinská,<br />
když jsem<br />
jí vyprávěl,<br />
odkud ty děti<br />
jsou, odběhla<br />
do kuchyně, přinesla<br />
pecen<br />
chleba, nakrájela<br />
krajíce, potřela<br />
je rozetřeným tvarohem a dala hochům<br />
zadarmo.<br />
Čtrnáct dní uteklo v naprosté pohodě a nepřihodilo<br />
se nic, co by pokazilo veselí dětí.<br />
Náš skromný podnik se skončil dobře. Měli<br />
bychom se více modlit a usilovat o lásku<br />
a obětavost vůči svým bližním, aby okolní svět<br />
poznal, že jsme děti Boha Otce.<br />
Jaroslav Olšava
Change language