BETLÉMSKÁ HVEZDA Z HERRNHUTU Kdo

5/12
BETLÉMSKÁ HVEZDA
Z HERRNHUTU
Kdo už někdy byl v období adventu
u našich sousedů v Německu,
nemohl si nevšimnout zajímavé vánoční
dekorace v podobě svítící hvězdy
s mnoha hroty, která trochu připomíná
Foglarova ježka v kleci. Je zvláštní
tím, že se celá rozzáří opravdu až do
konců všech svých dvaceti pěti hrotů.
Můžete ji vidět ve všech možných velikostech
od třinácti centimetrů do bezmála
jeden a půl metru. V Německu je
velmi populární, prý i Angela Merkelová
nechala jednu koupit do budovy
parlamentu. Můžete ji potkat i v mnoha
dalších zemích – všude tam, kde pracuje
Jednota bratrská…
Málokdo u nás ví, že historie této hvězdy
je spojena s našimi otci v Ochranově
a jejich misijní činností. Vlastně
dodnes tyto hvězdy vyrábí právě
manufaktura v Herrnhutu, která je ve
vlastnictví německé Jednoty. Ale pojďme
zpátky na začátek. První herrnhutská
hvězda byla představena v roce
1821 v bratrské chlapecké internátní
škole v Niesky (Nízký, 40 km severně
od Herrnhutu) a původně prý sloužila
jako pomůcka v hodinách geometrie.
Ale velmi brzy se stala symbolem
Vánoc – té hvězdy, která oznamovala
narození Ježíše Krista v Betlémě.
První adventní neděli dodnes mnohé
rodiny tráví společným sestavováním
herrnhutské hvězdy. Zdroj:
www.herrnhuter-sterne.de

...betlémská hvězda
Adventní zdobení
tříd hvězdami se
v Herrnhutu stalo
tradicí. Zdroj:
www.herrnhutersterne.de
V bratrských internátních školách byly
umísťovány především děti rodičů, kteří
se vydali na misii do různých, často
velmi vzdálených zemí světa. Což bylo
v té době nebezpečné, a proto děti nemohly
cestovat se svými rodiči. V době
Vánoc se dětem po rodičích stýskalo
a vychovatelé, aby děti zabavili, vyráběli
s nimi tyto hvězdy. Hvězdami
si děti vyzdobily domy, kde společně
žily, a především je také posílaly jako
dárky svým rodičům. A tak se hvězda
postupně stala populární vánoční ozdobou
na mnoha místech světa.
Herrnhutská hvězda je tedy úžasným
symbolem Boží lásky vtělené narozením
Ježíše Krista a zároveň Boží
lásky vtělené v dalších a dalších generacích
jeho následovníků, kteří ji šli
prakticky projevovat do mnoha koutů
světa.
Šimon Dvořák
Sbor JB v Chrastavě pořádá
každoročně večer před
Štědrým dnem akci jménem
Chrastavská světýlka aneb
Lampionový průvod pro celé
rodiny. Na náměstí se sejdou
především rodiny s dětmi, ale
i senioři, a společně jdou „za
hvězdou do Betléma“. Hvězdu
– právě tu herrnhutskou
– nesou andělé a celý průvod
cestou potkává postupně
všechny tři mudrce. Jelikož ani
cesta tří mudrců nebyla vůbec
jednoduchá, musí lidé během
svého putování splnit drobné
úkoly. Průvod končí na sborové
zahradě, kde je živý betlém,
hraje se vánoční příběh, zpívá,
vypráví o Spasiteli. Loni se zúčastnilo
asi 250 až 300 lidí.
2

...cekon
CELOCÍRKEVNÍ KONFERENCE S TÉMATEM
MISSION: IMPOSSIBLE
Mission: Impossible. Česky mise, která je
neproveditelná, nemožná, neuskutečnitelná.
Takové téma měla letošní celocírkevní
konference. A podtitulem „na prahu
dalších 555 let“ jasně odkazovala na to,
že otevíráme další kapitolu „neuskutečnitelné“
mise, která probíhala již po staletí
v generacích bratří před námi.
Jednotlivé programy byly jednak předestřením
nových věcí, které nás čekají,
jednak povzbuzením, že žádná
změna není nemožná pro Krista živého
v nás. Sobotní dopoledne pod
taktovkou Igora Madudy patřilo zprávě
o stavu současné západní církve, která
se svojí vlastní zakonzervovaností
dostala zcela mimo Boží plán – přiblížit
se k člověku. Naplňovat tento plán
se dařilo prvotní církvi, která žila přímo
mezi lidmi, a navzdory pronásledování,
roztroušenosti, životu v utajení
a bez centrální správy zažívala nebývalý
vzestup. Z původních dvanácti lidí
se nakonec stala rozhodující duchovní
silou Římské říše. Podobné Boží jednání
ovšem můžeme sledovat i v současnosti
– kupříkladu v Číně, kde navzdory
tvrdým represím Boží lid roste
a prospívá. Oproti tomu západní církev
ztrácí. Na křesťanství je založena celá
naše kultura, přesto během staletí zbyla
jen vyprázdněná forma, nic neříkající
a leckdy zneužívaná k mocenským
zájmům. Církev v dnešní post-křesťanské
době již nereaguje na změny ve
společnosti a stala
se církví v krizi, kterou
si navíc nepřipouští.
Igor Maduda tímto přinášel zásadní
výzvu, abychom se vymanili ze dvou
návyků, které církev postihly. A to zaprvé
z atrakcionalismu, ve kterém se
promítá pýcha a sebeklam, že je církev
i nadále středem světa. Podobně
jako byly kostely v minulosti centrem
největších měst i nejzapadlejších vesniček.
Představa, že jsou to lidé, kteří
mají sami přijít, církev izolovala a učinila
pro společnost nepotřebnou, neužitečnou
a vzdálenou. Kosmetické změny
jako moderní vizáž nebo zábavné
3

...cekon
dání a velkou práci
na straně druhé. Ale
právě tak, jak to Bůh chtěl,
povede k závislosti na vedení Božího
ducha a k dospělosti. Petr Krásný
pak poukázal na to, že Jednota bratrská
měla už od počátku dobrý základ
v hospodaření i práci. Svoji energii
i prostředky navíc nespotřebovávala
sama pro sebe, ale vždy je dávala
ke službě druhým. Dokonce i tehdy,
pokud to znamenalo všeho svého se
vzdát. Proto ani pro současnou Jednotu
nemá téma církevních restitucí pouze
finanční cíl.
K této historii nás obracel i Evald Rucký.
K minulosti, ve které byla Jednota bratrská
charakteristická svojí otevřeností
vůči lidem, ať už skrze školy, nemocnice,
sirotčince či obsáhlou literární tvorbu.
Smysluplností svého počínání si získávala
i přízeň šlechty. Dnes jsme se skrze
zjevení Ježíšova života v nás mohli stát
generací, kde Bůh znovu vzkřísil toto
Kristovo nasazení pro druhé.
V průběhu celé konference jsme to
také mohli pozorovat na mnoha svěakce
neřeší pyšný postoj. A zadruhé je
tu dualismus, kdy křesťan žije dvojím
životem – nedělním a všedním. Bůh
má ale nárok na naši každodennost,
aby se naše víra stala skutečnou, důvěryhodnou
a také přitažlivou pro okolní
svět. Církev musí být pokorná, vydaná
Bohu, závislá na něm a postavená
pouze na Kristu, který je praktický, milující,
soucitný a má zájem o člověka.
Pokaždé, když církev rostla, bylo to
v důsledku zjevení, že už nežijeme
svůj život, ale Kristův.
Petr Krásný ve svém nedělním programu
deklaroval totéž. Církev se musí
nechat vést Božím duchem. Perspektiva
skutečné církve vychází pouze
z Ježíše samotného. Poté nás připravoval
na zcela nové období, které je
před námi v důsledku přijetí zákona
o navrácení církevního majetku. Na
příkladu Izraelců a jejich putování pouští
ilustroval situaci, ve které jsme se
minulá desetiletí nedobrovolně nacházeli
– pravidelný příděl financí od státu
nebyl původním Božím plánem pro
církev, stejně jako jím nebyl ani dennodenní
přísun many na poušti. Bůh se
věrně staral o svůj lid, ale chtěl něco
jiného. Očekávaná změna legislativy
přinese osamostatnění a svéprávnost
na jedné straně, zároveň nejistotu, hle-
4

...cekon
dectvích z reálného života našich
sborů. Radovali jsme se z Božích průlomů
v našich srdcích a myslích. Bohdan
Čančík kupříkladu líčil dobrodružství
víry při budování základní školy
v Nové Pace, kde mohou zažívat nejen
zázraky v oblasti financí, ale také
sdílení Božích povzbuzení s místními
podnikateli. Skrze tento skvělý projekt
tak Bůh oslovuje lidi velmi nasazené
a pro naši společnost nepostradatelné.
Šimon Dvořák z Chrastavy nám
popisoval příběh obnovení práce Jednoty
bratrské v Hrádku nad Nisou, na
němž se ukazuje, že Boží rozhodnutí
přesahuje to lidské. Novoměstští zase
přinesli svědectví o vítězství nad duchem
chudoby, které sboru přineslo
radost z dávání i rozmach jejich činnosti
ve městě. Mohli jsme si také
připomenout smlouvu s Romy, do níž
jsme v létě vstoupili, a žasnout nad
faktem, že se po jejím uzavření uklidnilo
několik měsíců trvající rasové napětí
ve společnosti. Zprávy o životě
sboru v Dobrušce se pak staly symbolem
upřímného zájmu o lidi, který společenstvím
Jednoty začíná být čím dál
víc vlastní. Během konference zaznělo
mnoho podobných svědectví a není
na škodu si povšimnout i toho, že jejich
podíl na celém programu prudce
stoupá.
Bůh nás zároveň volá do duchovního
boje za náš národ. Vnímáme, že Bůh
do něj vložil prorocký rozměr vůči celé
Evropě i světu, a nic na tom nemění,
že jsme se stali jednou z nejateistič-
tějších zemí vůbec. Vidíme, že toto
„srdce Evropy“ je nemocné mnohými
neduhy. Ochotně se otevírá zlodějství,
lži, okultismu a zotročeno honbou za
prosperitou je vinno smrtí mnohých
svých nenarozených dětí. Vábivost
majetku ho vlákala do kolotoče krádeží,
podvodů a prolhanosti, do pasti zadluženosti
a beznaděje… Příkladů je
mnoho a ani jediná společenská vrstva
nezůstane stranou. Víme také, že
každé takové jednání si zasluhuje trest
a ďábel vznáší nárok na potrestání našeho
národa. Má svůj plán destrukce,
ve kterém se odvolává na Boží zákony
a spravedlnost. Ale Bůh je tak milosrdný,
že poslal Ježíše, aby jeho oběť zaplatila
za naše hříchy, a my jsme mohli
získat odpuštění místo spravedlivého
trestu. Bůh vyzývá svoji církev, aby
toto vítězství i Ježíšův nárok na naši
zemi vyznávala a svými modlitbami
otevírala cestu Božím plánům namísto
těch ďábelských. Podstatná část
konference proto patřila modlitbám,
připomínání Božích pravd a jejich deklaracím.
Také jsme děkovali
za životy Petra Grubera
a Mirka Kocholatého, kteří
se nám stali inspirací i povzbuzením,
a společně jsme požehnali manželům
Šedovým do jejich nového života
v Polsku. Celá konference se nesla
v duchu vděčnosti za Boží dílo v uplynulých
555 letech a v úžasu nad tím,
že nás do tohoto dědictví Bůh navrací
– aby i nám ukázal, jak Kristus z „nemožného“
činí „možné“.
5

...Petr Gruber
PETR GRUBER:
V CÍLI
Milí sourozenci v Jednotě bratrské
i odjinud, milí přátelé naší církve,
jak už víme, posledního července
doběhl svůj pozemský závod Petr
Gruber, správce našeho sboru
v Turnově. Někteří z nás ho znali
méně, jiní více, někteří s ním
i s jeho rodinou prožili nespočet
všedních i nevšedních zážitků. Někteří
budou vzpomínat na dlouhé
rozhovory, jiní s ním možná jen tu
a tam prohodili pár slov, ale všichni
společně jsme směli sledovat jeho
dech beroucí běh, který se pro nás
jistě ještě mnohokrát stane inspirací
a povzbuzením v našich vlastních
zápasech. Chtěli bychom teď
Petrovi věnovat společnou vzpomínku,
protože jsme vděční, že ho
Bůh našel, povolal a přidal jako veliký
dar do Jednoty bratrské. Chybí
nám, a zároveň se s ním hluboce
radujeme z ceny pro vítěze, kterou
si odešel převzít.
Petr se narodil v Brně 8. 6. 1974.
I když měl šťastné dětství, začal hledat
v době studia na gymnáziu něco víc.
Přes informace o nejrůznějších náboženstvích
se nakonec rozhodl pro
křesťanství a na podzim roku 1991
vydal svůj život Kristu a začal chodit
do Apoštolské církve v Brně (později
KS Brno). 26. března 1994 se seznámil
se svojí budoucí manželkou Kateřinou,
která jejich setkání popisuje
úsměvnou vzpomínkou – byla Petrem
tak okouzlena, že vrazila na zastávce
trolejbusu hlavou do sloupu. O tři
týdny později spolu začali chodit, za
další tři měsíce ji požádal o ruku a na
první podzimní den, 23. září 1994, se
vzali. Koncem roku 1996 se narodila
Petr s Eliškou na bobu
první dcera Eliška,
pak v roce 1999
Anežka a syn Vítek přišel na
svět v roce 2003. Petr se snažil po
svatbě dokončit VŠ, což mu nakonec
z byrokratických důvodů nebylo
umožněno. Katka říká: „Nijak to ale
nesnižovalo jeho ekonomické vědomosti
ani schopnosti. Byl schopen
se postarat o celou rodinu. Vzpomínám
si, že jsem byla překvapena jeho
moudrostí a zodpovědností.“
Gruberovi od počátku toužili po aktivním
životě v církvi a chtěli sloužit
Bohu, jak ale později vyprávěli, nedařilo
se jim žít takový život, jaký si
předsevzali. Byli sice součástí církve,
Petr pracoval s dětmi a mládeží,
Petr rybář
6

...Petr Gruber
navštěvovali kurzy, založili loutkové
divadlo Křesadlo, přesto jim ale podle
jejich slov nešlo udržet s Bohem
aktivní vztah. Brzy se dostavil pocit
prázdnoty, vyhoření, rezignace, krize
víry i manželství.
Na podzim roku 2003 se začali scházet
s Petrem Boudným, současným
správcem turnovského sboru, který
také pocházel z Brna, ale tehdy byl již
několik let součástí libereckého sboru
Rodinné foto po operaci v Praze – podzim 2009
Jednoty bratrské. Během společných
hovorů začala Gruberovým svítat naděje,
která se změnila v jistotu, že existuje
cesta z jejich bludného kruhu. Brzy
ale věděli, že pokud chtějí skutečné řešení
svého života, nemohou dál zůstat
v Brně. Roku 2006 se proto přestěhovali
do Turnova. Katka to období popisuje
takto: „Začal nám nový život.
Mnohem náročnější, a přece jednodušší
než kdy dřív. Zamilovali jsme se
„Petra jsem poprvé potkala na třídní
schůzce našich ratolestí. Hlavou
mi proběhlo asi toto: Na první dojem
chladný pragmatik bez špetky humoru
a snahy o konverzaci… Druhá myšlenka:
Co to je asi za rodinu? (Podotýkám,
že moje předchozí a výrazně
starší zkušenost s Jednotou bratrskou
byla celkem negativní.) Třetí myšlenka:
Jen aby mi moc nezblbli moji
Bětušku, která se kamarádila s Eliškou…
Ale i navzdory těmto myšlenkám
se z nás během tří let stali nejprve
známí, pak přátelé, později doktor
a pacient, až se nakonec rozvinul
vztah pastýře a ovečky, díky kterému
jsem poznala Boží vedení, moc a zázraky,
které od základu změnily život
nejen mně osobně, ale nyní i celé mé
rodině. Věřím, že natrvalo. Díky Bohu
a… díky, Petře…“ Veronika Mokrá
„Petr byl kamarád a přítel. Neměl
daleko k legraci, ale i k tomu, říci mi
upřímně a otevřeně, co si myslí. Po-
mohl mi i v mnoha věcech
při rozjíždění práce v Semilech.
Zažili jsme s ním a jeho rodinou
skvělé chvíle a vždycky budu vzpomínat
na jeho naprosto nenáboženský,
tak nějak normálně lidský přístup ke
všemu kolem.“
Jan Kriegel
„Petra jsme poznali po jeho prvním
boji s rakovinou. I když měl v té době
už vážné zdravotní problémy, naplno
se věnoval službě a lidem, včetně
nás. Byl si vědom toho, že nemá moc
času. Proto nechodil kolem horké
kaše, nesnažil se lichotit, ale mluvil
pravdu a nazýval věci pravým jménem.
Nikdy jsme ho neslyšeli stěžovat
si, litovat se, pochybovat. Poslední
týdny jeho života zůstanou v paměti
nás všech, kdo jsme se s ním setkali,
ať už v nemocnici nebo doma. Do
poslední chvíle napomínal, povzbuzoval,
přinášel v autoritě Boží slovo.
Místo toho, aby si žádal povzbuzení
od ostatních, dával ho lidem kolem
7

...Petr Gruber
znova do Krista, uviděli jsme, že s ním
můžeme mít blízký a hluboký vztah
a skrze vztah ke Kristu jsme našli i jeden
druhého.“ Prorocké bylo, že Gruberovi
tehdy nenašli v Turnově byt
vhodný ke koupi a byli ubytováni na
faře. A už zůstali – Petr se později stal
správcem tamního sboru.
Od léta roku 2008 se u Petra začaly
objevovat zdravotní obtíže, nejprve
nenápadně, aby se později projevily
s nečekanou razancí. O rok později již
byli Gruberovi uprostřed tuhého boje
s rakovinou. Lékaři dávali Petrovi jen
několik týdnů života, ale Bůh mu přidal
3 roky. Byl to nelehký čas pro něho
i jeho manželku a děti, pro přátele i sbor.
Petr s Katkou na manželské
pastorálce v Rokytnici
Petr fotograf
Tři roky velké výzvy pro celou církev,
přesto to byly roky, kdy Bůh zjevoval
svoji moc, autoritu, poukazoval na pokoru,
dospělost, důvěru, vytrvalost a důležitost
duchovního boje. A především
to bylo období strhujícího důkazu, že
Kristův život v nás je silnější než smrt.
sebe. Patří k těm, kdo výrazně ovlivnili
náš život. Jsme Bohu vděční, že nám
dal do života tento dar.“
Vítek a Blanka Šťastní
„Je pro nás velkou výsadou, že
jsme s Petrem (a Káťou) mohli strávit
poslední dva roky v blízkém kontaktu.
Byl pro nás svědectvím v tom, jak procházel
nelehkou situací, jak to nevzdával
i přesto, že mu často nebylo dobře.
Bojoval, scházel se a mluvil s námi,
měl pro nás povzbuzení i napomenutí.
Poté, co jsme se dostali do podobné situace
a Jirka onemocněl rakovinou, byl
Petr obrovským povzbuzením jít dál,
nevzdávat ten boj. Bylo pro nás opravdu
velkým svědectvím, že jde tuto situaci
zvládat, že ji Kristus dokáže unést.
Na Petrovi bylo super, že šel vždycky
k jádru věci, nechodil kolem horké
kaše, ptal se na to podstatné. A i když
to někdy bylo těžké a možná i nepříjemné,
vždycky to vedlo k životu.“
Jirka a Jitka Bártovi
„Na první setkání s ním si
nepamatuju. Když jsem před pěti
lety přišla do sboru, splýval mi ve změti
Petrů, kazatelů a rodin. Dlouho jsem
měla zmatek v tom, kdo ke komu patří,
což vycházelo dílem z mojí sebestřednosti,
dílem z toho, že sbor zkrátka fungoval
jako rodina. Což mě přitahovalo.
Z pozdější doby si vybavuju Petra jako
člověka s naprosto odlišným temperamentem,
než je ten můj. Nerozuměla
jsem mu. Pak mě čím dál častěji zaujaly
jeho myšlenky, úhel pohledu na věci kolem
a opravdový zájem o lidi a jejich životy.
Mnohem později jsem začala chápat
jeho specifický humor, kterým mě vždy
dostal. Když mi před rokem a půl začali
Gruberovi sloužit, Petr šel vždy přímo,
ale trpělivě a s láskou k podstatě věci.
Dokázal zprostředkovat pohled druhého
člověka a přinést tak porozumění. Tím,
a mnohým dalším, pro mě Petr byl. Kristovým
nástrojem Boží moci ve své rodině,
mé rodině, ve sboru, v Turnově a na
mé cestě.“
Lenka Ejemová
8

...Petr Gruber
PETR GRUBER DOSTAL IN MEMORIAM CENU OBCE
ZA ROK 2011
Město Turnov udělovalo 28. října Cenu
obce za rok 2011 jako vyjádření vděčnosti
za aktivní účast na občanském životě
a k naší veliké radosti se rozhodlo
ji udělit také Petrovi. Ten se předání nedožil,
ale je zřejmé, že byl pro Turnov
výraznou osobností. Na slavnostním ceremoniálu
byl nazván morální autoritou
a spolu s celým sborem nositelem hodnot,
které zlepšují kvalitu života dětí, mládeže
a rodin v Turnově. V následujících řádcích
je pro zajímavost ukázka z turnovských
internetových stránek:
Petr Gruber se aktivně účastnil občanského
života v Turnově. Byl členem městské
komise pro bezpečnost a prevenci kriminality
a pracoval ve dvou skupinách komunitního
plánování. Spolu s dalšími stojí
Katka s dětmi přijímají
za Petra Cenu obce
za aktivitami The Bouda, ať už
jsou to známé akce Bouda na
ulici či projekt na podporu dětí
amerických vojáků z evropských
vojenských základen.
V poslední době bylo o. s. Nová
naděje nositelem celé řady aktivit,
které mají za cíl zlepšení
kvality života dětí, mládeže
a rodin v Turnově – rodinné
centrum, čajovna, akce pro rodiny
s dětmi, volnočasové aktivity
pro děti a mládež atd. Petr
Gruber ve svém úsilí nepolevil,
ani když v roce 2009 vážně
onemocněl, a aktivně pracoval
pro ostatní až do svého předčasného
odchodu v letošním
létě. (www.turnovskovakci.cz
a www.turnov.cz)
Autentické vyprávění Petra
a Katky Gruberových o jejich
zápasu si můžete přečíst
v knize Gruberovník,
kterou Jednota bratrská
právě vydala.
9

...výročí
v něčem zlomové a bylo by škoda je
opomenout. Především proto, že JAK
(jak se škole podomácku říká) je první
školou Jednoty bratrské, kterou jsme
po dlouhých staletích nejrůznějších
tlaků a represí mohli založit, a vrátit se
tak z Boží milosti zpět do odkazu našich
otců, pro něž bylo zakládání škol
přirozené skoro jako ranní vstávání.
Od té doby se toto naše „genetické vybavení“
začalo znovu naplno rozvíjet,
libereckou školu následovala hradecká,
novopacká, množství školek a mateřských
center a v blízké budoucnosti
by se měla přidat i střední pedagogická
škola v Chrastavě. JAK byl tím, kdo
spojnici cenné minulosti a nadějné budoucnosti
vytvořil jako první.
také výrazně lišily
postoje společnosti
vůči naší práci.“ Podle vzpomínek
biskupa Evalda Ruckého
ani česká školní inspekce nedávala
škole příliš nadějí na přežití. Tehdejší
ředitelka Daniela Coufalová musela
právě všem těmto výzvám čelit. Byla
to pionýrská doba nově se rodící demokracie,
kdy bylo všechno křehké
a plné otázek. Docela podobně jako
v 16. století, kdy se pokládaly samotné
základy bratrského školství…
Zpět do minulosti
Byla to doba v něčem podobná té naší,
porevoluční. Společnost byla plná
ZÁKLADNÍ ŠKOLE JANA AMOSE KOMENSKÉHO
V LIBERCI SE DAŘÍ. UŽ DVACET LET!
Letos 1. září jsme v Jednotě bratrské
oslavili jedno zajímavé výročí. Liberecká
základní škola J. A. Komenského
je dvacetiletá. Možná jsme z posledních
let zvyklí na poněkud vícemístné
číslice, přeci jen oproti 555, 450 nebo
400 není dvacet nic kdovíjak světoborného,
přesto jsou tyto narozeniny
Jak to tehdy začalo
„Bylo to v roce 1992, v době velikých
rozporů,“ říká dnešní ředitel Tomáš
Vágner. „Byl to čas plný nadějí, očekávání
a nadšení na jedné straně
a obrovských výzev na té druhé. Neměli
jsme zázemí, finance, chyběl nám
učitelský sbor a v neposlední řadě se
10

...výročí
Lidský a Boží element
„Dobrou školu tvoří jednoznačně učitelé
a za ty naše jsem skutečně vděčný,“
hodnotí ředitel Tomáš Vágner svěřené
dílo a pokračuje: „Můžu směle říci, že
nejsilnější stránkou naší školy je přátelské
prostředí, důvěra a právě pedazklamání,
hledala oporu, jistotu a toužila
po změně, naději a vnitřní obnově.
A bratří, kteří právě tyto hodnoty znali,
je začali nabízet. Nejprve v rodinách
a mezi sebou. Pečovali o sebe navzájem,
kladli důraz na kvalitu života podle
Bible, povzbuzovali se v tom, vzorem
jim byl Ježíš. Stále víc se prohlubovala
hodnota výchovy. Mezi dospělými
i vůči dětem. Za Lukáše Pražského se
Jednota bratrská více otevřela okolnímu
světu a již cíleně se začalo rozvíjet
vzdělání. Podstatná byla mravní čistota
a kvalita charakteru. Zdar jejich úsilí
dokládá i fakt, že významný český
historik 19. století Jaroslav Goll označil
starou Jednotu za školu dokonalé
čistoty uprostřed zkaženosti.
V 16. století se na půdě Jednoty vyučovalo
čtení, psaní a katechismus, později
se přidala řemesla, četba i cizojazyčných
knih, osmnáctiletí se potom sami
stávali pedagogy mladším a postupně
učivo inovovali a zdokonalovali. Poté
přišla doba Jana Blahoslava a s ním
významný rozvoj českého jazyka, doba
Komenského, o kterém se není třeba
rozepisovat, a doba, kdy bratrské školy,
kterých již bylo jako máku, velmi rychle
získávaly věhlas po celé střední Evropě.
Ještě stihla vyjít tiskem Bible kralická,
Komenský stihl rozpracovat svá didaktická
i jazykovědná díla… Jenže kdo
mohl tušit, co se odehraje na Bílé hoře…
A pak už nic. Na dlouhých 370 let.
Skrze následující, mnohdy tíživá staletí
se znovu dostaneme až do roku 1992,
zpět na začátek naší svobodné současnosti.
Jak již bylo řečeno, naše první
základní škola neměla před sebou žádnou
růžemi vysypanou cestičku. Bůh
ale stál za svým dílem, a tak se období
nejistoty, hledání a upevňování důvěryhodného
postavení (které jako by se
promítlo i v několikanásobném stěhování)
postupně překlenulo do stability,
osvědčenosti a růstu. Základní škola
J. A. Komenského dnes sídlí v prostorných
a důstojných budovách, kde může
mít i školku a školní družinu, navštěvuje
ji 150 žáků plus 50 v mateřské škole,
krom zdravých dětí jsou dveře otevřeny
i pro děti postižené, škola se navíc stala
průkopníkem v programu domácího
vzdělávání, které je dnes již uznávanou
a funkční alternativou ke klasické školní
docházce. Plná čtvrtina učitelského
sboru jsou muži, což je v dnešní době
stejně tak cenné
jako zázračné. Škola
pořádá mnoho akcí pro rodiny
svých žáků a také provozuje Středisko
volného času Narnie, které zastřešuje
přes dvacet zájmových kroužků
a volnočasových aktivit. Celkově se stala
vzorným příkladem v komunitní práci.
11

...výročí
gogický tým.“ Stejně jako bratrské školy
starých časů mají i ty dnešní jasno
v tom, co je motorem jejich práce. Za
tu libereckou to její ředitel pojmenovává
takto: „Bůh je bohem řádu. Můžeme
to vidět v biologii, fyzice, chemii…
Všechno má svá pravidla, své zákonitosti.
My jako křesťané chceme dětem
toto úchvatné Boží dílo ukázat a také
jim pomoci najít, jaké místo v tom všem
Bůh připravil pro ně.“ Není to jen poznávání,
vzdělání a rozvoj mentálních
schopností člověka, na které je v JAKu
kladen důraz. Stejnou měrou zůstala
i přes ona dlouhá staletí zachována
pozorná péče výchově charakteru
a povzbuzování k dobru. Přesně podle
slov Jana Amose Komenského, který
řekl: Kdo prospívá ve vědění, ale upadá
v srdci, více upadá, než prospívá.
„A právě toho chceme svoje žáky ušetřit,“
zakončuje Tomáš Vágner.
Tomáš Vágner s rodinou
NĚKOLIK OTÁZEK PRO PANA
ŘEDITELE
Tomáši, jak těžké je vést v naší zemi
církevní školu?
Je to samozřejmě obrovská výzva
v jakémkoli prostředí. Nicméně pro mě
vést křesťanskou školu v Česku je spíše
výsada. Rozhodně dnes již nezakoušíme
nějaké protivenství nebo ústrky
ze strany okolního světa, jako tomu
bylo například na začátku existence
školy. S mnoha jednotlivci a institucemi
se nacházíme na rovině partnerství.
Reakce našeho bezprostředního okolí
je svědectvím o tom, jak křesťanská
vzdělávací instituce může být účinným
nástrojem při odstraňování předsudků
a stereotypních pohledů na církev.
Čím je škola jiná oproti státním základním
školám?
V mnoha směrech. Lidé by asi jeden
z nich nazvali rodinný charakter školy.
Ten je dán zejména důvěrou a smyslem
pro poslání, které panují v učitelském
týmu. Taková atmosféra se snadno
přenese i na žáky,
rodiče a další příbuzné.
Ve škole sice máme křesťanskou
etiku jako samostatný předmět,
ale hodnoty křesťanství vnášíme
do všech stránek školy. Velká výhoda
oproti sekulárnímu a relativistickému
prostředí na běžných školách v naší
zemi je, promiňte ten výraz, že si nemusíme
na nic hrát. Nemusíme předstírat,
že vedeme žáky k zodpovědnému přístupu
v občanské společnosti. Děláme
to. Víme, jaký je člověk. A víme, jaký
je Bůh. Výsledkem je přímé jednání
v prostředí přijetí a povzbuzení. Tak se
snažíme jednat s našimi žáky, s našimi
partnery, rodiči i vůči sobě navzájem.
A mimochodem jednota a důvěra
v našem učitelském týmu je možná pro
naše žáky největší svědectví o životaschopnosti
křesťanství.
Do jaké míry křesťanství ovlivňuje
samotnou výuku?
Křesťanství je dobré v tom, že zasahuje
každý aspekt života člověka. Tak
to je i ve škole – na rovině vztahové
12

...výročí
stejně jako odborné nebo administrativní.
Obecně platí, že školu tvoří na
prvním místě učitelé. Křesťanskou
školu pak tvoří učitelé, kteří s Bohem
mají osobní vztah. A tento vztah je základem
pro veškeré pedagogické úsilí
na škole. Vždyť Bůh sám o sobě říká,
že je učitel.
Jak se stavíte ke kontroverzním tématům,
jako jsou kupříkladu vznik
světa, evoluce nebo vyhynutí dinosaurů?
Věříme, že Bible je autoritou ve všem,
co tvrdí. To neznamená, že obsahuje
všechny poznatky světa. Vlastně to
primárně ani není učebnice. Ano, biblická
zvěst se prokazatelně rozchází,
řekněme, s evolučním pojetím světa.
Na tom stojíme a předkládáme dětem
obraz světa dle biblického světonázoru.
Na druhou stranu děti tímto
pohledem nechceme zahltit. Ony nejsou
hloupé. V oblasti stvoření s nimi
například zkoumáme evoluční teorii
i teorii inteligentního tvůrce. Naším
cílem není žáky ideologizovat. Toto
stejně nefunguje. Žák dobře ví, čemu
důvěřuje jeho učitel, kterému důvěřuje
on. Navíc křesťanská zvěst nestojí
na výše jmenovaných kontroverzních
tématech. Nepřipravujeme žáky na argumentaci,
a už vůbec ne na náboženství,
ale na život.
Co chcete jako učitelé do dětí vložit,
s čím chcete, aby odcházely?
Chceme, aby každý chlapec a dívka
byli vzděláni dle svých možností
a potřeb, a to v kontextu biblické pravdy,
která prostupuje každý výukový
předmět. Naší vizí je připravit každého
žáka na povolání, které na tomto světě
má. Naším mottem je již jednou řečená
věta: Připravit žáky pro život.
ZAČÁTKY ŠKOLY VE
VZPOMÍNCE DANIELY
COUFALOVÉ,
TEHDEJŠÍ ŘEDITELKY
Po revoluci 1989 se „otevřela opona“
a najednou tu bylo mnoho hledajících
lidí, kteří přicházeli do sboru.
Často celé rodiny s dětmi. Na druhé
straně společnost žila prakticky
stejně jako za komunismu, tedy plná
odporu a nepřijetí vůči církvi. Zvláště
ve školách a státních institucích.
Děti, jejichž rodiče chodili do sboru,
prožívaly obrovský rozkol mezi nedělí,
která patřila Bohu, a všedním
dnem, kdy o víře nemohly mluvit
s kamarády, natož s učiteli, protože
by se jim vysmáli. Toto napětí se
stalo prvním impulzem k založení
školy. Školy, kde budou děti budovány
ve vztazích (Bůh, lidé, práce),
kde budou prožívat plné přijetí a budou
vyučovány v pravdě, bez nánosů
evolučních a jiných teorií. Téměř
dva roky před zahájením
činnosti školy jsme se asi ve
skupince pěti lidí pravidelně modlili.
V žádném případě jsme nechtěli
vytvořit „skleník“, škola byla od počátku
otevřena každému, ne pouze
rodinám z naší církve. Lidé, kteří
přicházeli, často hledali pro své dítě
školu, kde budou dobré vztahy. Kde
učitelé budou partnery rodičů a nebudou
se nad ně povyšovat, kde
jejich dítě dostane dobré vzdělání
a kam bude chodit rádo.
Když jsem poprvé přišla na Magistrát
města Liberce s žádostí o budovu,
vysmáli se mi. Když jsem přišla
podruhé, řekl mi správce školních
budov, že v Liberci nikdy nebude
volná školní budova. Nevím, už pokolikáté
jsem tam byla, ale přišlo to
a dostali jsme nabídku na tři místa
v prostorách pro město nevyhovujících.
Dvě byly skutečně nepřijatelné,
třetí dávala naději na možné
pozdější rozrůstání školy. Měli jsme
13

...výročí
tedy kde být a po opakovaných návštěvách
na radnici a školském úřadě
začalo mizet i otevřené nepřátelství.
Měli jsme budovu. Ale prázdné
místnosti. Nic. Ani jednu hračku,
stoleček, lehátko pro mateřinku, ani
jednu školní lavici, učebnici, pomůcky
pro výuku. Neměli jsme žádné
prostředky k nakoupení potřebného
vybavení. V obchodech nebylo
možné nakupovat na fakturu, jen
za hotové, jenže ty jsme neměli. Ale
Bůh jednal, získal nám příznivce na
radnici i školském úřadě. A tak jsme
dostali opotřebený nábytek z několika
mateřských škol, podařilo se
upravit a vymalovat prostory školy.
Velikou pomocí v našich začátcích
pro nás byl spřátelený sbor a škola
v Holandsku. Na vlastní náklady
nám přivezli nějaké vyřazené školní
lavice i potraviny pro školní jídelnu.
Naše základní materiální potřeby
byly tedy celkem rychle zabezpe-
čeny. Co však bylo mnohem těžší,
bylo naplnění smyslu a významu
školy. Nechtěli jsme být jen vzdělávacím
zařízením, chtěli jsme plnit
Otcovu vůli. Nežít v rozděleném pohledu
na život. Rozuměj: oddělení
vzdělávání a víry. S Bohem přeci
nežijeme jenom ve vyhrazených
chvilkách. S Bohem dýchám, vstávám
i uléhám, odpočívám i pracuji.
Ale jak to udělat ve škole, kde plníme
státní zakázku na vzdělávání
a musíme splnit předepsané osnovy?
Cílem jedné inspekční návštěvy
v naší škole bylo třeba zrušení modlitby
s tím, že modlitba do školy nepatří
a jak si to vůbec dovolujeme…
V celé republice nebyl nikdo, kdo
by školu vnímal stejným způsobem.
A my zároveň věděli, že chceme
navázat na bratrské školy Jednoty,
ne se snažit podobat jiným školám
vyučujícím odděleně náboženství
a ostatní předměty odtržené od víry.
Hledali jsme inspiraci i v zahraničí,
jenže tam byla jiná legislativa. Byli
jsme sami, opřeni o Boha a sbor.
Mívali jsme i dvě školní inspekce do
roka, ale přesto jsme chválili Boha.
Daniela Coufalová se svou třídou,
školní rok 1997–98
Byl to úžasný čas, čas malých začátků,
velkých bojů a vítězství a Božích
potvrzení, že jdeme po správné
cestě.
14

...historie
SEDMÁ GENERACEODCHÁZÍ DO
EMIGRACE
Poprava 27 českých pánů na
Staroměstském náměstí
Seriál „Dějiny Jednoty
bratrské v datech“
tímto dílem končí.
Představili jsme v něm
jednu z kapitol knihy
s názvem „555 let
dějin Jednoty bratrské
v datech“, kterou právě
připravujeme. Již brzy
ji budete moci najít
na našich webových
stránkách.
Bitva na Bílé hoře
1620, 8. listopadu se uskuteční vítězství
císařsko-bavorské armády nad
vojskem českých evangelických stavů
ve smutně proslulé bitvě na Bílé hoře.
Porážkou stavovského povstání se
otevřela cesta k prosazení habsburského
absolutismu a katolické protireformace.
1621, 13. března je vydán mandát
k vypovězení protestantských kazatelů
evangelia z vlasti.
1621, 21. června je na Staroměstském
náměstí v Praze popraveno 27 českých
pánů. Mezi nimi byli také někteří z Jednoty
bratrské, např. Václav Budovec
z Budova, Jindřich Otta z Losu nebo
Ján Jesenský, řečený též Jessénius.
1621, 2. srpna císař Ferdinand II.
Habsburský ruší Rudolfův majestát.
1621, v prosinci je vydáno nařízení knížete
Karla z Lichtenštejna o vypovězení
bratrského seniora Cyrilla a administrátora
Dikasta ze země, čímž byla ale fakticky
zrušena konsistoř strany pod obojí.
1622, 8. února umírá v Brandýse nad
Orlicí bratrský biskup Matouš Konečný,
který schoval v prosinci 1620 vzácné
písemnosti a dokumenty Jednoty bratrské
do dvou truhliček pod práh domu
Na Karmeli v Mladé Boleslavi. Byly
objeveny při rekonstrukci tohoto domu
15

...historie
1624 je nařízena tzv. katolická reformace
ve městech i na vesnicích.
1625, 9. října umírá v Kralicích bratrský
biskup Jan Lanecius. Nyní už jsou
pouze čtyři bratrští biskupové.
1628, 8. února přichází do polského
Lešna proud vystěhovalců v čele
s J. A. Komenským.
1628, 21. dubna probíhá hromadný
útěk nekatolíků z Čech.
Jan Jessenius
v červnu 2006 dvěma polskými dělníky.
Biskupů v Jednotě bratrské zůstává
nyní celkem pět. Nová volba neprobíhá.
1622, 21. července jsou z Moravy vypuzeni
všichni nekatoličtí kněží.
1623, 24. července je vydán nový mandát
Ferdinanda II. ohledně vypuzení
všech nekatolických duchovních z Čech.
1627, 31. července je vydáno Obnovené
zřízení zemské – i vyšším stavům
se nařizuje, aby se do šesti měsíců obrátily
ke katolictví. Jinak musí prodat
svůj pozemkový majetek a vystěhovat
se ze země.
1627 dochází k úplnému sloučení polské
větve Jednoty bratrské ve Velkopolsku
s reformovanými. Proto se bratři
přistěhovalci po příchodu do Polska
nespojili s polskou větví Jednoty bratrské,
nýbrž se spravovali nadále jako
zvláštní církev s vlastní hierarchií. Obě
tyto větve Jednoty působily vedle sebe,
jejich společným sídlem bylo Lešno.
Zde sídlil také polský biskup Jednoty
bratrské Martin Gratianus Gertich a senioři
české Jednoty bratrské Jan Cyrill,
Pavel Fabricius a Jiří Erastus.
1629, 6. března umírá v polském Lešně
bratrský biskup Martin Gratianus Gertich.
1629, 8. dubna umírá další bratrský
biskup Jan Turnovský. Zůstávají již jen
dva bratrští biskupové – Jan Erastus
a Jan Cyrillus Třebíčský.
1629, 7. července jsou v polském
Lešně zvoleni za seniory polské větve
bratři Pavel Paliurus a zřejmě i Daniel
Mikolajewski.
1631, 1. února začíná v Čechách protireformace.
1632, 30. května umírá přímo během
svého kázání na mrtvici bratrský biskup
Jan Cyrillus Třebíčský, poslední
kazatel v Betlémské kapli.
Ferdinand II: Habsburský,
portrét s dvorním trpaslíkem a psem
16

...historie
1632, od 1. do 7. října probíhá bratrský
synod v Lešně, na kterém se koná nová
volba bratrských biskupů. Ordinuje je Jiří
Erastus. Zvoleni jsou senioři Vavřinec
Justýn, Matěj Prokop, Pavel Fabricius
a biskupem i písařem Jednoty bratrské
se stává bratr Jan Amos Komenský. Synod
také potvrdí církevní řád a organizaci
Jednoty bratrské. Jednota bratrská
má nyní sedm bratrských biskupů.
1633, 11. dubna v Debnici umírá bratrský
biskup Daniel Mikolajewski.
1633 je do čela polské větve Jednoty
bratrské postaven senior Martin Orminus.
Spoluseniorem mu byl ustanoven
Jan Ribinský. V této době jsou tedy žijící
bratrští biskupové tito: Jiří Erastus,
Vavřinec Justýn, Matěj Prokop, Pavel
Fabricius, Jan Amos Komenský, Martin
Orminus, Jan Ribinský.
1636 je Jednotě bratrské v Ostrorogu odňat
kostel, Lešno tak nadále zůstává jedinou
bratrskou obcí ve Velkopolsku a jejím
posledním útočištěm až do roku 1656.
Václav Budovec z Budova na
obraze Josefa Scheiwla
1636, 16. února v polském Lešně umírá
bratrský biskup Matěj Prokop.
1638, v září umírá bratrský biskup Jan
Ribinský.
1643, 8. května umírá v polském Lešně
bratrský biskup Jiří Erastus. Sudím
se stává Vavřinec Justýn.
1644, 1. ledna umírá bratrský biskup
Martin Orminus. Zůstali už jen
tito: Vavřinec Justýn, Pavel Fabricius
a Jan Amos Komenský. K nim je určen
senior Mikuláš Gratianus Gertich,
který je po Orminovi povolán za sudího
polské větve Jednoty bratrské.
Druhým seniorem je ustanoven Jan
Bythner. Jednota bratrská má v této
době pět biskupů.
1648, 18. dubna umírá v polském Lešně
bratrský biskup Vavřinec Justýn,
a sudím českomoravské větve Jednoty
bratrské se stává bratr Jan Amos Komenský.
1649, 3. ledna umírá v polském Lešně
bratrský biskup českomoravské větve
Jednoty bratrské Pavel Fabricius. Polská
větev měla ještě dva bratrské biskupy,
českomoravská větev už jen jednoho.
1650 je ratifikován
vestfálský mír, který
pochoval všechny naděje na
návrat Jednoty bratrské do vlasti.
Komenský píše Kšaft. Vestfálským mí-
Kšaft umírající matky
Jednoty bratrské
17

...historie
rem byly uznány pouze 3 církve: římskokatolická,
luteránská a reformovaná.
1656–1670 probíhá polsko-švédská
válka, pohroma pro českou emigraci
v Polsku. Nastává praktický zánik polské
větve Jednoty bratrské, která je
rozptýlena do Anglie, Německa, Nizozemí,
švédského Pobaltí a do Uher.
Dne 29. dubna 1656 dojde k vypálení
Lešna polskými katolickými jednotkami,
město opouští nejen bratrský biskup
Komenský, který přichází o svůj
veškerý majetek, ale spolu s ním odchází
i celá česká emigrace.
Velmoci podepisují vestfalský mír
Lešno
1657 jediný zbylý senior polské větve
Jednoty bratrské Jan Bythner ordinuje
se svolením Komenského za nového
biskupa Mikuláše Gratiana Gerticha
a za nového biskupa českomoravské
větve Petra Figula (Jablonského), Komenského
zetě a kazatele v Gdaňsku.
1659 umírá bratrský biskup polské větve
Jednoty bratrské Mikuláš Gratianus
Gertich.
1660, 20. listopadu se v Nassenhuben
(dnešní Mokry Dwór u Gdaňska)
narodil bratr Daniel Ernest Jablonský,
později vrchní dvorní kazatel reformované
církve a bratrský biskup polské
větve Jednoty bratrské, vnuk Jana
Amose Komenského.
1660 píše Jan Amos Komenský Smutný
hlas zaplašeného hněvem Božím
pastýře. Obdobně jako v Kšaftu
i v tomto díle se loučí se syny, zároveň
již duchovním zrakem vidí obnovenou
budoucnost Jednoty bratrské. Jde
o prorockou modlitbu, kde vyznává,
že „…se království země, a mezi jinými
naše vlast, boří, a církve národů, i mezi
nimi Jednota naše, padají, neděsme
se: protože to ten dělá, kterýž moc má,
a kterýž jest moudrý, ví, co činí. Víme zajisté,
že žádný moudrý hospodář domu
sobě neboří, leč nový stavěti strojí.
Aniž boří do gruntu, kromě když všecko
míti chce nové z gruntu. Doufejme
tedy, že ten, který řekl: Aj já nové činím
všechno, ví, proč starého trpěti nechce...
Děj se tedy co děj, doufejte, že
Pán těch věcí darmo nečiní, ale něco
velikého pod tím leží...“ „Synové milí,
navraťte sami nejprv srdce své k otcům:
a poněvadž vydaný
Řád Jednoty máte, tam
najdete (pobere-li nás staré
a vás dochová-li Pán), jak na staré
grunty chrám a čisté Boží pocty v něm
zakládati a lidu Božímu spasitelně přisluhovati...
A protož já se nic nad tím příliš
nekormoutím, že sám umíraje, tebe také,
matko milá, Jednoto, umírati vidím: sebe
i tebe Bohu tomu, kterýž i mrtvé křísí, s
Jan Amos Komenský
18

...historie
Abrahamem poroučeje. Aniž proto, že já
poslední na ten čas vrátný tvůj po sobě
dveře zavírám, ty zavřína nebudeš, abys
z hrobu svého vyjíti nemohla. Ale tím
více se při tobě sláva moci Boží zjeví, když
i upadši povstaneš a umřevši ožiješ.“
1661 vydává Jan Amos Komenský
pro své utajené přátelé a sourozence
víry (německy mluvící Moravany) na
Fulnecku německý zpěvník a katechismus
„abyste se i po mém odchodu na
ty věci rozpomínati mohli, že jsme vás
Komenského heslo „Nechť všechno plyne
volně, věcem nechť je vzdáleno násilí.“
vedli jen k přepevné prorocké a apoštolské
řeči: a vy dobře činíte, že na ni dbáte
jako na svíci v temném místě svítící, až
by se den rozednil.“
1662 vydává také Jan Amos Komenský
Bratrskou konfesi z roku 1584.
1662 je na bratrském synodu v Mělčíně
rozhodnuto, že každá větev Jednoty
bratrské – polská i českomoravská
– bude mít ještě další spoluseniory.
K bratru Janu Bythnerovi byl přidán Mikuláš
Gertich a ke Komenskému Petr
Figulus.
1663 vydává Jan Amos Komenský
Historii o těžkých protivenstvích církve
české, dále Historii o umučení a smrti,
pohřbu i vzkříšení Pána našeho Ježíše
Krista, reedici Labyrintu světa a ráje
srdce a Hlubinu bezpečnosti.
1668 vydává Jan Amos Komenský
spis Jedno potřebné. Tyto knihy budou
moci sloužit všem rozptýleným posilou
a povzbuzením.
1670, 12. ledna umírá v litevské Klajpedě
Petr Figulus, bratrský biskup.
Jan Amos Komenský zůstává posledním
bratrským biskupem (seniorem)
první etapy dějin Jednoty bratrské.
1670, 15. listopadu smrtí Komenského
v Amsterodamu končí symbolicky
existence prvního období Jednoty bratrské.
Komenský je pohřben 20. listopadu
v Naardenu.
JEDNOTA BRATRSKÁ
V POLSKU
Další bratrští biskupové polské větve
Jednoty bratrské byli: Jan Bythner (ordinován
1644–1675), Mikuláš Gertich
(ordinován 1662–1671), Adam Samuel
Hartman (ordinován 1673–1691),
Pavel Hartman (ordinován 1675), Jan
Zugehor (ordinován 1676–1698), Joachim
Gulich (ordinován 1692–1703),
Daniel Ernest Jablonský (ordinován
1699–1741), Jan Jakobides (ordinován
1699–1709), Salomon Opitz (ordinován
1712–1716), David Cassius (ordi-
nován 1712–1734),
Samuel Vilém Kasur
(ordinován 1719–1732), Kristian
Sitkovius (ordinován 1734–1746
a zemřel 1762), Albert Jounga (ordinován
1742–1746), Bedřich Vilém Jablonský
(ordinován 1742–1760), Jan
Alexandr Cassius (ordinován 1746–
1788), Jan Teofil Elsner (ordinován
1761–1782), Pavel Ludvík Cassius
(ordinován 1770–1775), Bedřich Klofe
(ordinován 1776–1794), Kristian Teofil
Cassius (ordinován 1790–1813), Jiří
Vilém Behr (ordinován 1798–1808),
Jan Benjamin Bornemann (ordinován
1810–1828), Samuel David Hanke (ordinován
1817–1841).
Bratrská ordinace pak byla přenesena
do Ochranova díky Danielu Ernestu
Jablonskému.
Po reorganizaci polských sborů Jednoty
bratrské byla bratrská ordinace
přenesena do Polska dne 16. června
1844 na seniora Rudolfa Siedlera, po
něm se roku 1858 stal seniorem bratr
19

...historie
Daniel Ernest Jablonski
Karel Gobel v Gnadenbergu
a následně byl
v Ochranově roku 1883
ordinován senior Eugen
Borgius, který pak
ordinoval seniora Lice
Hahnische pro sbory
v Poznani.
Před první světovou válkou
zbylo všech sborů
Jednoty bratrské v Polsku
jen pět: Poznaň,
Waszkóv, Łasocose, Orzeszowo
a Lešno. Pouze
v Lešně zůstalo několik
polských rodin, kterým
sloužil pastor Bickerich.
Naučil se česky, aby
mohl číst ze staré bratrské
knihy a pěstovat bratrskou
tradici i zbožnost.
Po první světové válce
se opět tyto sbory octly
v Polské republice,
ale počet duší klesl na
pouhých 1.400. Mnozí
němečtí členové se odstěhovali
do sousedního Německa, připojen
byl malý sbor v Toruni a velký český
emigrantský sbor ve Velkém Táboře
s celkovým počtem 1.200 duší. Smrtí
Bickerichovou zanikají r. 1934 polské
bohoslužby. Z někdejší polské větve
Jednoty bratrské zůstává několik
malých sborů, které si uchovaly název
„Unitatsgemeinden“ a titul seniora pro
svého vedoucího duchovního, i když
toto označení bylo spíše jen čestným
titulem. Vyznáním byli tito členové již
zcela reformovaní jako součást unionované
církve v Polsku. Druhá světová
válka definitivně zakončila tyto dějiny.
Po osvobození okupovaného území
byli odsunuti všichni němečtí členové,
a tím naprosto zanikly poslední zbytky
Jednoty bratrské v Polsku.
V době trvání Jednoty bratrské mezi
lety 1457–1620 se z této církve zrodilo
160 spisovatelů a bylo napsáno na
500 nám známých literárních prací, kromě
těch, jež se ztratily v pohromách bělohorských.
Proti jedné tiskárně katolické
a dvěma tiskárnám husitským, měli
Bratři v Čechách
a na Moravě tiskárny
tři. Přitom své knihy tiskli nejen
doma, ale i v zahraničí. Jednota
bratrská měla svůj vynikající školský
systém, takže české školy byly i její zásluhou
řazeny mezi nejlepší v Evropě.
Bratrští spisovatelé věnovali mimořádnou
péči historii, českému jazyku a byli
vynikajícími hudebními skladateli.
Je mi líto, že tu zdaleka nemohly být zaznamenány
všechny osobnosti Jednoty
bratrské. Jistě je ještě celá řada dalších
svědků víry, o kterých se nám nedochovalo
dostatek informací. Jsou ale zapsáni
v Knize věrných a jejich památka
není zapomenuta v Božích očích.
Podle badatele Ferdinanda Hrejsy
měla Jednota bratrská celkem cca
40.000 členů, z toho jich bylo 24.000
na Moravě. Napočítal celkem 89 bratrských
sborů na Moravě a 61 v Čechách,
na Moravě celkem 253 míst
včetně kazatelských stanic, v Čechách
jich bylo 189.
20

...rozhovor
„BŮH MÁ SVOJE ČASY A ZPŮSOBY,“
ŘÍKAJÍ MANŽELÉ ŠEDOVI PŘED SVÝM STĚHOVÁNÍM DO POLSKA.
Josef a Iva Šedovi se v blízké době budou stěhovat do Nové Soli v Polsku. Je to docela
radikální krok, který ve chvíli, kdy se „před naším prahem“ objevila skupinka lidí z tohoto
historicky bratrského města, asi nikdo nepředpokládal. Přesto tato výzva, pro Jednotu
bratrskou vlastně typická, nezůstala bez odezvy.
Pepo, Ivo, opravdu se chystáte přestěhovat
do Polska napořád?
Pepa: To zatím neplánujeme – ono se
spíš používá, že jdeme nastálo, tedy že se
do Polska postupně přesuneme oběma
nohama. Na jak dlouho, to teď nevíme.
Iva: Já doufám, že ne. Až budou děti chodit
do školy, chtěla bych být zpět v Čechách.
Třeba na začátku je budu mít na domácí
škole, ale časem bych se chtěla vrátit.
Mám tu dlouhodobé přátelé, rodiče, kopcovitou
krajinu, můj rodný jazyk je čeština...
Proč nestačí do Nové Soli dojíždět, jako
to bylo dosud?
Pepa: V Nové Soli byla skupinka, které se
jezdilo sloužit. Měli jsme naději, že skrze
tuto službu někdo z nich vstoupí do Kristova
života, ale nestalo se tak – skupinka
se od nás oddělila a rozpadla. V práci
v Nové Soli tak začínáme novou etapu, ve
které je naše stálá přítomnost potřebná.
Jak jste k tak zásadnímu rozhodnutí dospěli?
Pepa: Tom se mě před rokem zeptal,
jestli bych v Nové Soli koupil dům na
podnikání. Odmítl
jsem to, ale nějak ve
mně kus Polska už zůstal –
začal jsem v Praze chodit na polštinu,
vyjel na pár kratších výjezdů,
v březnu se nás už Tomáš zeptal, jestli
bychom šli do Polska na stálou misii.
Hned jsem souhlasil, pak následovalo
jen potvrzování – nejdřív před Bohem,
potom s Ivou a nakonec s vedením
církve.
Iva: Těžce. Na začátku to pro mě byl
zlý sen, protože jsem se v Praze pěkně
zabydlela, a když jsem byla v Polsku
v dubnu poprvé, vůbec se mi tam nelíbilo.
Pak jsem to nějaký čas měla na
vědomí, ale hledání před Bohem jsem
odsouvala. Když jsem se tomu postavila
čelem a Bohu se v tom otevřela,
mohl jednat. Zpočátku utišoval mou
duševní bouři, pak ukazoval, co je
v životě důležité, postupně jsem mohla
zažívat, jaká požehnání taková
změna obnáší, aniž bychom tam už
fyzicky byli. Sobě nedůvěřuji, ale Bohu
ano. Spoléhám na něj, že ví, koho tam
poslal.
21

...rozhovor
Jaké máte plány bezprostředně po přestěhování?
Zřejmě vás čeká shánění
práce, bydlení…
Pepa: Stěhujeme se do bytu, který byl
v Nové Soli už rok naší základnou, takže
jen převezmeme nájemní smlouvu,
přivezeme věci a bydlíme. V Praze už
máme uložený přívěs s oblečením ze
Švýcarska, v listopadu vybereme obchůdek
a od ledna rozjedeme první misijní
aktivitu – second hand, ten bude zároveň
i mou prací.
Iva: Mě čeká zavést nějaký řád do nového
bytu, učit se polsky, učit se polsky
a učit se polsky.
Hlavní cíl je nadchnout lidi z Nové Soli
pro Krista. Jistě se vám honí hlavou i myšlenky,
za jaký konec to nejlépe vzít?
Pepa: V příštím roce slaví Nová Sůl
270 let od udělení městských práv – díky
příchodu Moravských bratří. Takže na
podzim budeme mít v místním muzeu
výstavu o Jednotě bratrské, několik přednášek
pro veřejnost a snad i ve školách.
Pro nás je teď čas naučit se pořádně polsky.
Říkám si, že kdo už dnes bude mít
pokoru přijmout naši polštinu, je jistě na
dobré cestě.
Iva: Zatím jsme v Nové Soli neobjevili
žádné mateřské centrum nebo aktivity
pro malé děti, kromě jeslí. Takže když
Bůh dá, založíme třeba něco vlastního.
Na internetu jsem našla polské dětské
říkanky…
Sice budeme pořád v kontaktu, ale přesto
tam většinu času budete sami, je to
pro vás těžké pomyšlení?
Pepa: Pro mě ani ne, beru to jako dobrodružství,
ke kterému nás navíc zve Bůh.
A Čechy nejsou tak daleko – třeba Frýdlant
je 140 km.
Iva: V Duchu ne, v duši na mě může
pěkně dolehnout, že si „nepokecám“.
Jako žena se asi potřebuji občas víc vypovídat,
sdílet se. Ráda píšu, takže určitě
budu udržovat aktivní korespondenci
se svými přáteli, snad mi zůstanou věrní.
Přáli byste si, aby šel ještě někdo s vámi?
Pepa: Bude super, když Bůh ještě někoho
přivede, budeme taky rádi za každou
návštěvu.
Jak už jste říkali, znamená to naučit se
polsky, a nejen to, také budete potřebovat
proniknout do polského způsobu myšlení,
stát se prostě jedněmi z nich…
Pepa: No, zatím jsme u té polštiny...
Iva: Ten způsob myšlení… Zatím jen
pozoruji a v duchu se modlím. Chci
být opatrná na souzení, k čemuž mám
dost sklony.
Co když dílo nepůjde tak, jak bychom si
všichni přáli?
Pepa: Věřím, že vstoupením na cestu
Boží vedení nekončí – On má svoje časy
i způsoby. Teď máme být na díle v Polsku,
co bude potom, se včas dozvíme.
Iva: Když dělám to, co věřím, že mám
dělat, tak mě výsledky nerozhazují. Teď
už jen dělat, co mám dělat... Bůh si to
použije po svém.
Co jste doposud o Polsku věděli? Jaké
bylo vaše vnímání těchto našich sousedů
a změnilo se nějak za poslední dobu?
Iva: Já věděla, že je na severu. Prostě
Polsko bylo mimo můj zorný úhel. Nedávno
jsem si četla něco o historii, a ta
na mě dolehla dost
těžce, zvlášť poslední
dvě staletí. Nevěděla jsem, že
Polsko nějaký čas vůbec neexistovalo.
Pepa: Znal jsem pár údajů ze školy jako
asi každý, Poláci vždycky srandovně
šišlali. Začal jsem dnes vnímat historii
polského národa, na kterou mohou být
pyšní, jeho spojení s dějinami Jednoty,
druhý domov, který našim otcům poskytoval,
i modlitby našich duchovních otců,
do kterých dnes můžeme vstupovat.
Josef a Iva Šedovi
Jsou manželi tři a půl roku.
Potkali se na výjezdu mládeže
JB Praha, kde jsou oba
členy. Josefovi je 33 let
a původně je z Unkovic
u Brna, Ivě je o rok víc,
pochází z Vamberka.
Mají dvě děti, dvouletého
Filipa a půlroční Annu.
22

...get together
GET TOGETHER 4.0
„Buď, a nebo!“
První říjnový víkend se v Liberci odehrál
čtvrtý ročník setkání mládeže Jednoty
bratrské Get Together s podtitulem
„Buď, a nebo.“ Přijelo asi dvě stě
natěšených mládežníků z celé republiky
a hned na začátku nutno dodat, že
přes vysokou koncentraci teenagerů
akce proběhla v klidu.
Všichni jsme byli přivítáni vtipným
a laskavým projevem Patrika Müllera,
který moderoval všechny večery. Jen
díky němu je nyní všeobecně známo,
že fialová barva patří u řečníků
na GT mezi oblíbené. „Jak se nebát
dělat trapné věci“ nás naučily skvělé
rapperky, holky Horáčkovy z Gingers
Crew. Roman Kladivo zase ukázal,
proč je Ježíš tím nejlepším vzorem,
na rozdíl například od Cristiana Ronalda.
Mimo jiné – pouze první jmenovaný
má zájem o osobní vztah
s námi. V sobotu pokračoval David Nitra
s tématem „Ježíš jako ten, kdo překonal
překážky“. Jeho interaktivní slovo
všechny nadchlo a povzbudilo, aby
nepodléhali těžkostem a hříchu. S posledním,
avšak neméně zásadním
slovem, nastoupil v neděli k řečnickému
pultu Honza Selnekovič: znovuzrození
nám nevšedním způsobem
přiblížil jakožto celkovou transplantaci
a Bibli jako manuál pro používání superschopností.
GT mířilo do hloubky. Do poslední
chvíle přísně tajení mluvčí jednotlivých
seminářů šli až na dřeň.
Z osmi seminářů mohl každý navštívit
dva, což (vzhledem ke kvalitě) nebyla
vždy snadná volba.
Několik účastníků nám sdělilo své postřehy:
„Byl jsem na semináři o odmítnutí.
Uvědomil jsem si tam, že Ježíš má
pro mě přichystanou cestu, ale nebude
lehká,“ nebo „Šla jsem na Radikalitu,
rozhodla jsem se tam stát se Ježíšovým
otrokem, protože to je nejlepší,
co můžu v životě udělat. Radši budu
otrokem Ježíše, než něčeho jiného.“
A do třetice: „Já byla na semináři
o nečistotě pro dívky, kde jsem se
dozvěděla třeba
to, že žena používá
nečistotu k manipulaci
s muži. Překvapilo mě to a rozhodla
jsem se s nečistotou ve svém životě
skoncovat.“
Během obou večerů bylo možno posedět
v čajovně na Konopné. Atmosféra
byla již tradičně natolik příjemná,
že málokdo odešel před půlnocí.
Kromě přátelských rozhovorů si u pití
čaje člověk mohl zahrát i nějakou tu
deskovou hru (Zdravíme Ústí n. Orlicí!).
Za skvělou organizaci a svobodnou
atmosféru celého GT patří velký dík
všem libereckým a také mimolibereckým,
kteří se podíleli na průběhu.
Díky také úžasnému bandu Bláznů
pro Tebe, který se neostýchal si s námi
skutečně pořádně zapařit.
Byl to dobrý čas. Ježíš tam byl s námi
a my si to s ním skvěle užili!
Ráchel Klasová, Anna Šachová,
Benešov
23

...get together
CELKOVĚ VZATO O GET
TOGETHER
Get Together už si za své čtyři ročníky
udělalo jisté místo mezi podzimními
akcemi. Že má co říci a co dát, je vidět
i na tom, že na něj každý rok naši mladí
nadšeně mizí a také se z něj nadšeně
vracejí. A pořád v hojném počtu.
Pro pořadatele je povzbuzením, že
energie investovaná do příprav není
vynakládána zbytečně, což potvrzuje
i Honza Molnár, současný hlavní organizátor.
Ještě předtím, než mu dáme slovo, se
ale na chvíli vrátíme do doby, kdy se
na podzim konávala ještě jiná akce pro
mládež, J-Fest. A to proto, že možná
ne všichni vztahu mezi těmito dvěma
akcemi rozumí. Proč už J-Fest není,
jestli ho GT nahradilo nebo zda nešlo
o přejmenování, jaký je mezi nimi
rozdíl, a jestli J-Fest neskončil neúspěchem?
Tady jsou odpovědi: Get
Together není náhradou za J-Fest, každá
akce vznikla pro jinou skupinu lidí,
obě dokonce fungovaly jednu dobu
současně. J-Fest byl výsledkem touhy
trávit společný čas s nevěřícími přáteli,
pustit si je blíž k tělu, být tu pro ně,
nabídnout jim něco víc, než v čem běžně
žijí, povzbudit je jít víc na hloubku
a klást si důležité otázky. Proto měl také
J-Fest jinou formu a náplň, než měly
dřívější sjezdy mládeže, byl hlavně
o zábavě a trávení společného času.
(Ještě by mělo být koho – věřících
s nevěřícími třeba.) Mládež z našich
sborů pak ale volala ještě po něčem,
co by bylo vyloženě určeno pro ně, kde
by mohli duchovně čerpat. Takže se
rozjelo Get Together. J-Fest krátce na
to skončil, protože postkulturní doba,
v níž už téměř nikdo nikam nechodí,
způsobila, že nebylo pro koho J-Fest
pořádat. Nyní se vraťme zpět ke Get
Together a položme několik otázek
Honzovi Molnárovi:
Honzo, kdo všechno připravuje GT?
Tuhle otázku si musím sám za sebe
rozdělit do dvou částí. Vize jako taková
vzešla z apoštolského týmu sou-
24

...get together
časně s podněty od vedoucích mládeží
či kazatelů z jednotlivých sborů.
Na následujícím setkání jsme na
základě sesbíraných podnětů řešili,
co tato generace potřebuje přesně
pro tento daný okamžik a co jim chce
Ježíš přinášet a odkrývat. Tím by se
dalo mluvit o tvorbě, přípravě na jedné
linii. No, a druhou linií je veškerá
organizace. Tu měla na starost liberecká
mládež, tým vedoucích a celý
zbytek mládeže. Letos za pomoci lidí
ze Singles (mladí, ale už ne „náctiletí“,
pozn. red.), což byla malá novinka.
Přípravy, myslím, ale probíhaly už od
června. Je to hodně různých služeb
a činností, které je potřeba zabezpečit
a na které je třeba myslet dopředu
– čímž děkuji všem, kteří do toho šli
a pomohli.
Co je cílem GT?
Když to řeknu jednoduše, tak cílem
je bojovat za naši generaci. Vybojovat
to, že Ježíš nás povolal do úžasných
věcí, které neschoval někam
na půdu, ale chce, abychom je žili
a využívali. Zároveň je GT velkým
povzbuzením. Žádná z našich mládeží
není závratně veliká a vidět
pohromadě tolik mladých lidí, kteří
chtějí upřímně následovat Ježíše,
je mazec. Letos můžeme díky mottu
„Buď, a nebo“ jasně rozlišit, že jde
prostě o všechno a jedině Ježíš je
vzor, od kterého se vyplatí nechat si
mluvit do života.
Účastní se i mládež z jiných církví či
nevěřící kamarádi?
GT je primárně pro mládež z Jednoty,
ale jinak je samozřejmě otevřeno
i lidem, kteří nám jsou blízko, či jsou
zvědaví, jak to u nás vypadá. Vím
o několika lidech, kteří se prostě chtěli
podívat, co se děje v Jednotě na takovém
setkání mládeže. Někteří zas
třeba krátce chodili na mládež, hledali
Boha a rozhodli se zúčastnit. Kdybych
to měl vše shrnout: není to uzavřená
akce, ale do jiných církví pozvánky neposíláme.
25

...seznamte se
SEZNAMTE SE: FATHER & SONS VISION
Jak již všichni víme, v listopadu byl
schválen zákon o majetkovém vyrovnání
mezi státem a církvemi. Byl to
krok, na který jsme dlouhou dobu čekali
Konverze areálu Intex ve Vratislavicích n. N.
a modlili se za něj, a zároveň jsme věděli,
že je potřeba se důkladně připravit na
období nemalých změn, které nastanou,
pokud zákon projde. Odluka církve od
státu znamená, že se potřebujeme stát
zodpovědnými a dobrými hospodáři,
moudrými správci, kteří zvládnou výzvu
finanční soběstačnosti. Jednota bratrská
již proto před nějakou dobou založila několik
společností, které budou pomáhat
tuto soběstačnost rozvíjet a podepírat.
Father & Sons Vision je jednou z nich.
Rádi bychom vám ji teď představili.
Firma Father & Sons Vision, s. r. o. se
zabývá architekturou a grafikou. Zpracovává
návrhy a kompletní projektové
dokumentace ke všem druhům staveb,
navrhuje interiéry i městské prostory.
Mimo to poskytuje poradenské a konzultační
služby v rámci oboru. V grafické
oblasti navrhuje nejrůznější tiskoviny,
umí vytvořit vizuální styl společnosti
včetně všech produktů propagační grafiky.
Vision byla založena letos v dubnu
na návrh Výkonné rady Jb a jak již bylo
řečeno, jejím posláním je podpora díla
Jednoty bratrské. Na starost ji dostal Jindřich
Kejík, který má vystudovanou Fakultu
umění a architektury na Technické
univerzitě v Liberci, je jejím jednatelem
a současně také jejím jediným zaměst-
nancem. Prozatím.
Aktivně ale spolupracuje
s několika externími
grafiky i stavaři a doufá, že
z nich brzy nebudou jen externisté.
Jindro, jak ses konkrétně ty objevil
v čele F & S Vision?
Už hluboko na vysoké škole jsem přemýšlel,
co budu dělat po ní. Hledal jsem
určitou vizi pro svůj život. Vymyslel jsem
Soukromá ZŠ a MŠ Doctrina – billboard
26

...seznamte se
Jak se ve své práci cítíš, tohle jsi
vždycky chtěl dělat?
Vždycky jsem chtěl rozjet nějaký byznys.
Už v druhé třídě na základce jsem
po několika letech sbírání známek
usoudil, že je třeba něco na tom trhnout.
A tak jsem pro známky nadchnul docela
dost spolužáků, kteří pak ty moje začali
ve velkém vykupovat… Dřív než se mi
podařilo expandovat do vedlejších tříd
a rozšířit tím prodej, tak mi to paní třídní
učitelka zakázala. Vydělal jsem tehdy
několik set korun. Psal se rok 1994. Od
Interiér kanceláře Optimal projekt – v realizaci
střední školy jsem
podnikal kreslením
projektů pro menší pražskou
firmu. Na vysoké to bylo složitější.
Věděl jsem, že chci dělat byznys, ale
začal jsem si uvědomovat, že cesta
k tomu nebude jednoduchá. Mojí velikou
výhodou oproti mnohým jiným
architektům je paradoxně to, že architektura
není mým „miláčkem“. To znamená,
že nemusím dělat za každou
cenu jenom návrhy, abych naplnil nějaké
poslání architekta. Dle mého je arsi
asi osm různých variant, které jsem
tak trochu předložil před Boha s tím, ať
vybere (samozřejmě jsem měl své favority).
Pak jsem čekal a čekal, a jak už
to tak bývá, ani jedna z nich nebyla ta
správná. Ve snu by mě nenapadlo, že
to bude to, co to dnes je. Nabídku vstoupit
do Father & Sons jsem dostal loni
v listopadu, když jsem ještě dokončoval
diplomku. Musel jsem si projít určitým
umrtvením svých představ, především
té o rozjezdu vlastního malého impéria.
Potřeboval jsem porozumět tomu, že
jsem povolaný na Boží vinici, kde si nemůžu
oddělovat to svoje a Boží. Jinak to
nikam nepovede. Porozumět, že ačkoliv
firma není moje, jsem její součástí, jejím
majitelem – synem svého otce. Boží
humor spatřuji v tom, že jsem se asi
tři roky modlil za vizi – a teď rozjíždím
firmu s názvem Vize! Nakonec vlastně
mám, co jsem chtěl. Nevyměnil bych to.
Logo pro o. s. Archa 777 v Jirkově
27

...seznamte se
chitektura nástroj, nikoli cíl. To je věc,
ve které mě Bůh od počátku vychovával.
Kdybych tomuto neporozuměl a nepokořil
se, nikdy bych do firmy nevstoupil.
Mým cílem by v takovém případě
byla architektura jako taková, a to by
s Božími záměry bylo neslučitelné. Buď
bych dával přednost jednomu, nebo
druhému. Nemyslím tím, že dobrou architekturu
nebudeme dělat. Spíše jde
o to, co je tím motivem, cílem…
Co kupříkladu už Vision dělala, pro
koho?
V architektuře považuji za první zakázku
konverzi areálu Intex ve Vratislavicích
nad Nisou. Byla to moje diplomová
práce, ale vznikala za vědomí a podpory
majitele areálu Intex a dalších, bohužel
teď je projekt u ledu a nevíme, zda
se někdy otevřou dveře pro jeho pokračování.
Dále jsme realizovali několik
menších zakázek, například řešení dispozic
bytů, fasádu panelového domu
a nějaké interiéry. V grafice jsme například
dělali kampaň pro jednu soukromou
školu, různé návrhy plakátů, obal
CD Blázny pro Tebe a rovněž i sazbu
jednoho městského zpravodaje.
Na čem se pracuje teď?
V současnosti pracujeme na konverzi
jedné bývalé telekomunikační budovy
v Ivančicích na Moravě, ze které by
mělo vzniknout víceúčelové centrum
– kanceláře, kavárna, přednáškový sál
a fitness. Jedná se o velmi zajímavý
projekt, který bude pravděpodobně realizován
po etapách. V prosinci bude
dokončena studie. Dále pracujeme na
jednom zajímavém projektu do Číny
a několika dalších, menších. V grafice
zpracováváme redesign loga Jednoty
bratrské a teď nás čekají PF a vizuální
styl jedné firmy.
Tím, že je Vision křesťanská firma, má
zřejmě nějaké specifické vize, cíle –
jiné než běžná podnikatelská společnost?
Jejím cílem je samozřejmě generovat
zisk, usadit se na trhu a stát se seri-
ózní a konkurenceschopnou
společností.
To nás ale příliš neodlišuje.
Co nás odlišuje, je poslání firmy,
totiž podporovat rozvoj díla Jednoty
bratrské. Tam směřujeme, to je náš cíl.
Manželé Kejíkovi
28

...co nás čeká
CO NÁS ČEKÁ
12. 1. 2013 Konference vedoucích seniorských center v Chrastavě
22.–23. 2. 2013 Konference vedoucích mateřských a rodinných center JB v Liberci
18.–19. 3. 2013 Pastorální konference v Liberci (Palác Syner)
CD CHVAL „BLÁZNY PRO TEBE“ VYŠLO JAKO
ALBUM REMIXŮ
Po oblíbené originální verzi „Bláznů“ je
nyní k mání také jeho zremixovaná podoba.
Toto zpracování ocení především
mladší ročníky, ale nepřístupné není ani
těm, kteří taneční hudbu obvykle neposlouchají.
Úspěšný test nového zvuku
proběhl v říjnu na Get Together, setkání
mládeží Jednoty bratrské.
Cena nahrávky je 150 Kč,
ochutnávku písní lze poslechnout na
www.blaznyprotebe.cz, kde si také
můžete zremixovanou i klasickou
verzi „Bláznů“ zakoupit. ©2012 Vydavatel: Jednota bratrská, Boženy Němcové 54/9, 460 05 Liberec V, IČ: 47475111,
www.jbcr.info; šéfredaktor: Ester Brožová, tisková mluvčí, brozova@jbcr.info; grafická šablona:
Erik Černý; sazba a grafická úprava: Ester Rut Vognerová; korektury: Noemi Kriegelová, Aneta
Mladějovská. Jakékoliv užití obsahu tohoto časopisu včetně převzetí, šíření jinou formou či
dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu vydavatele zakázáno.