předpoví nemoc
07.01.2016 • Views
Share Embed Flag

předpoví nemoc

WKtWT

WKtWT

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
vesmir1871

Transform your PDFs into Flipbooks and boost your revenue!

Leverage SEO-optimized Flipbooks, powerful backlinks, and multimedia content to professionally showcase your products and significantly increase your reach.

Start now

1<br />

2016<br />

ročník 95 (146) — první číslo vyšlo roku 1871 — www.vesmir.cz — 5,30 € / 96 Kč<br />

Hlas<br />

<strong>předpoví</strong> <strong>nemoc</strong><br />

Jak to vidí spermie? — Ženy ve víru války — Teorie<br />

polovzdělanosti — Cenzura po roce 1989<br />

— Zelená revoluce 2.0 — Emise a skandál VW

V Praze, 5. ledna 2016<br />

Vážená čtenářko, vážený čtenáři,<br />

máte před sebou výběr stránek z lednového vydání časopisu<br />

Vesmír (2016/1). Od letošního roku vychází v nové grafické podobě,<br />

s níž bychom Vás rádi touto cestou seznámili.<br />

Vesmír je přírodovědný popularizační časopis s tradicí od roku<br />

1871. Nabízí vhled pod povrch běžného vědeckého zpravodajství.<br />

Představuje vědu nikoli jako „černou skříňku“ záhadně generující<br />

objevy a vynálezy, ale jako spletitý proces vedoucí k lepšímu<br />

poznání světa. Věnuje se i společenským souvislostem přírodních<br />

věd. Každoročně je to přes 800 stran informací.<br />

Většina článků Vesmíru je běžně uzamčena v předplatitelské<br />

sekci. S premiérou nové podoby Vesmíru velkou část lednového<br />

čísla otevíráme, abyste měli možnost posoudit, zda Vás naše<br />

aktivity zajímají natolik, abyste se chtěli na cestu za zajímavou<br />

vědou vydat s námi jako předplatitelé. Více na vesmir.cz.<br />

Děkujeme a přejeme příjemné čtení<br />

Ivan Boháček<br />

Ivan M. Havel

Proměna<br />

Vesmíru v čase<br />

1) č. 1 rok 1871, první číslo<br />

Vesmíru<br />

2) č. 14, rok 1872, první<br />

obálka s obrázkem<br />

1<br />

2<br />

3<br />

4<br />

3) č. 1, rok 1900, první<br />

číslo nového století vyšlo<br />

1. ledna<br />

4) č. 1, rok 1923, první číslo<br />

nové řady; od tohoto<br />

okamžiku vychází Vesmír<br />

nepřetržitě dodnes<br />

5) č. 3, rok 1923, znovu<br />

první obálka s obrázkem<br />

6) č. 3, rok 1926, ve<br />

dvacátých a třicátých<br />

letech procházela<br />

obálka četnými malými<br />

proměnami<br />

7) č. 7, rok 1946, první čistě<br />

obrazová obálka<br />

5<br />

6<br />

7<br />

8<br />

8) č. 1, rok 1952, Vesmír<br />

se zvětšil přibližně na<br />

formát A4<br />

10<br />

9) č. 7, rok 1952, první<br />

celobarevná obálka<br />

10) a 11) č. 2 a 9, rok 1962,<br />

hlavička na obálce mění<br />

své místo a barevnost<br />

číslo od čísla<br />

12) a 13) č. 1, rok 1964<br />

a 2000, tato podoba<br />

obálky vydržela s malými<br />

obměnami víc než 36 let<br />

9<br />

11<br />

12<br />

14) a 15) č. 4 a 10, roky 2000<br />

a 2015, novou obálku<br />

následovala o několik<br />

čísel později nová<br />

grafická podoba celého<br />

časopisu<br />

Od roku 1871<br />

jsme tu pro vás<br />

Současná<br />

podoba<br />

Vesmíru<br />

13<br />

14<br />

15<br />

2 Vesmír 95, leden 2016

— úvodník<br />

Nový rok<br />

– nový Vesmír<br />

text Ivan Boháček, Ondřej Vrtiška<br />

Ne výbojem<br />

zbraní stali<br />

se Angličané<br />

národem mocným,<br />

národem slavným<br />

a bohatým, nýbrž<br />

neúnavným<br />

pěstováním<br />

věd na poli<br />

přírodnickém.<br />

Vesmír 1, 1, 1871/1<br />

Protější strana svědčí o tom, že za<br />

uplynulých 145 let obálka Vesmíru (a nejen<br />

obálka) prodělala řadu změn. Ta, s níž přicházíme<br />

v tomto čísle, je jen další v řadě. K úpravě<br />

grafiky a struktury časopisu nás kromě<br />

nutnosti čelit „morálnímu stárnutí“ Vesmíru<br />

vedla snaha o větší přehlednost, aniž bychom<br />

museli dělat kompromisy stran množství<br />

textu, které se na stránky vejde.<br />

Je to změna jen zdánlivě skoková. Nové<br />

pojetí titulní strany i grafické podoby<br />

vnitřku časopisu je patrné na první pohled,<br />

pravidelní čtenáři však mohou postupnou<br />

proměnu sledovat už téměř dva roky. Přibyly<br />

pravidelné rozhovory i články psané členy<br />

redakce, protože jsme přesvědčeni, že některá<br />

témata si o redakční (a tedy méně oborový,<br />

více novinářský) přístup říkají. Neznamená<br />

to počátek konce textů psaných odborníky, ty<br />

budou i nadále tvořit základ časopisu. Redakce<br />

u nich pouze hlídá, aby byly srozumitelné<br />

a atraktivní i (či spíše především) pro čtenáře<br />

mimo obor. Také v tomto ohledu se Vesmír<br />

proměňuje už delší dobu.<br />

Od května 2014 jsou na vesmir.cz volně<br />

přístupné články psané pouze pro on-line<br />

verzi časopisu. Rozšiřují a doplňují nabídku<br />

tištěného Vesmíru mimo jiné o formáty, které<br />

papír zprostředkovat nemůže (audio, video).<br />

Počínaje tímto číslem na webu najdete<br />

vždy i několik článků k ústřednímu tématu<br />

příslušného vydání. Témata volíme tak, aby<br />

umožňovala mezioborový přístup a neunavovala<br />

svým příliš úzkým zaměřením.<br />

Pro leden je to „hlava“. Patří do něj využití<br />

analýzy hlasu k předpovědi Parkinsonovy<br />

<strong>nemoc</strong>i (viz článek Marka Janáče na s. 22–25),<br />

a proto obálku tohoto čísla zdobí zvukové<br />

spektrum výroku „Nový rok – nový Vesmír“.<br />

Počínaje tímto číslem rozšiřujeme část<br />

věnovanou kratším zprávám (dříve aktuality,<br />

nyní mozaika) o novou rubriku zákulisí,<br />

věnovanou vědní politice, infrastruktuře,<br />

legislativě a personáliím. Pod názvem vertikála<br />

najdete výběr z archivu Vesmíru, který<br />

sahá do roku 1871. Věříme, že cesta časem<br />

může přinášet pozoruhodné postřehy týkající<br />

se dobové vědy, společnosti i jazyka.<br />

Pro úsporu místa omezujeme u kratších<br />

příspěvků citace původních vědeckých prací<br />

pouze na identifikátor digitálního objektu<br />

(tzv. DOI), který dnes k identifikaci pramene<br />

informace postačí.<br />

Kromě esejů bude v tomto roce čtenáře<br />

provázet seriál případových studií o proměnách<br />

cenzury v letech 1749–2014.<br />

V květnu uplyne 145 let od vydání prvního<br />

čísla Vesmíru. Václav Kumpošt, zakladatel<br />

Vesmíru, ve svém programovém úvodníku cituje<br />

člena Royal Society Humphryho Davyho:<br />

Ne výbojem zbraní stali se Angličané národem<br />

mocným, národem slavným a bohatým, nýbrž<br />

neúnavným pěstováním věd na poli přírodnickém.<br />

S odstupem let nám může připadat, že<br />

svět druhé poloviny 19. století byl jednodušší<br />

než dnešní svět závratně rychlých změn.<br />

Nejspíše to však je jen iluze daná pocitem, že<br />

teprve naše problémy jsou ty skutečné. Je<br />

předmětem četných diskusí v redakci i v redakční<br />

radě, nakolik se Vesmír má věnovat<br />

také nepřírodovědným tématům a oborům.<br />

Nemyslíme si, že by přírodovědec měl být<br />

něco na způsob potřeštěného entomologa se<br />

síťkou, kterého krom právě spatřeného motýla<br />

nic jiného nezajímá. Žádné nové poznání<br />

neexistuje samo o sobě, je nutno ho nahlížet<br />

v kontextu, který v konečném důsledku<br />

přesahuje původní obor a dotýká se často<br />

chodu celé společnosti. Orientace na přírodní<br />

vědy však ve Vesmíru bude vždy převažovat.<br />

S obměnami danými dobou se současná<br />

redakce Vesmíru může i dnes hlásit ke Kumpoštovu<br />

programu:<br />

Pěstování věd přírodních v rozměrech nejširších<br />

je životní otázkou naší! K rozřešení její zdárnému<br />

působiti bude pak povždy účelem listu<br />

našeho. Nevylučujem z programu svého žádný<br />

odbor vědy přírodní, byť laikovi sebe obtížnějším<br />

a nepřístupnějším býti se zdál; přední snahou<br />

naší bude podávati pokud možno nejširší rozhled<br />

do nejnovějších pokroků přísných věd spůsobem<br />

populárním, každému pochopitelným, zajímavým<br />

a poučným. I hojné zprávy průmyslové a řemeslnické<br />

budeme pěstovati, neboť řemesla a všeliké<br />

živnosti v popředí založeny jsou na vědách přírodních,<br />

na rozvoji a pokroku jejich.<br />

Ač tedy Vesmír mění svůj vzhled, drží se<br />

programu svého zakladatele, v němž není<br />

ani ve 21. století třeba nic zásadního škrtat.<br />

Detaily se mění, podstata zůstává. •<br />

www.vesmir.cz 3

obsah — Vesmír 95, leden 2016<br />

42 18<br />

44<br />

„Je možné být vzdělancem, aniž jsem absolvent vysoké školy. Čeho se<br />

obávám, je rostoucí epidemie polovzdělaných profesionálů.“<br />

Andrew Lass, profesor kulturní a sociální antropologie 56<br />

úvodník<br />

Nový rok – nový Vesmír<br />

Ivan Boháček, Ondřej Vrtiška 3<br />

fórum čtenářů 5<br />

mozaika 6<br />

zákulisí 10<br />

Košíčkové buňky a pohybová paměť<br />

františek vyskočil 12<br />

Holubi jako diagnostici<br />

radkin honzák 12<br />

Opravdu velmi silné placebo<br />

radkin honzák 13<br />

Tajemství šourku<br />

ivan h. tuf 14<br />

Jak to vidí spermie?<br />

jaroslav petr 15<br />

Nečekané souvislosti v imunologii<br />

václav hořejší 16<br />

rozhovor<br />

Sluhové a páni rostlinných buněk<br />

S Jiřím Frimlem o rostlinných hormonech<br />

ondřej vrtiška 18<br />

Zelená revoluce verze 2.0<br />

ondřej vrtiška 21<br />

téma 22–31<br />

Hlas <strong>předpoví</strong> <strong>nemoc</strong><br />

Rané příznaky Parkinsonovy choroby<br />

marek janáč 22<br />

Epileptické záchvaty a věštění<br />

z křišťálové koule<br />

Předpovídání nepředpověditelného<br />

přemysl jiruška, jakub otáhal,<br />

petr marusič 26<br />

4 Vesmír 95, leden 2016<br />

Eye tracking<br />

Oční pohyby v psychiatrii a umění<br />

pavel kozelka, dominika grygarová,<br />

petr adámek 28<br />

Inteligentní bydlení pro schizofreniky<br />

Čidla varují před návratem <strong>nemoc</strong>i<br />

vít janovský, martina bacúrová,<br />

kateřina poláková 30<br />

Jindřich Chmelař<br />

I do klíšťat se lze zamilovat<br />

eva bobůrková 32<br />

Banánovník z východoafrické<br />

vysočiny<br />

Nejasný původ afrických odrůd<br />

moses nyine, jaroslav doležel 36<br />

Temno na spadnutí<br />

Jsme připraveni na blackout?<br />

marek janáč 39<br />

Honzíkova cesta za cenzurou<br />

a politickou korektností<br />

Úpravy dětské literatury po roce 1989<br />

stefan sigi 40<br />

na obálce 22<br />

Zvukové spektrum výroku „Nový<br />

rok – nový Vesmír“.<br />

Ilustrace Marek Janáč<br />

Nejúspěšnější lovec komet<br />

Družice SOHO trhá rekordy<br />

jan veselý 42<br />

Ženy ve víru války<br />

Obyčejné životy i pohnuté osudy<br />

blanka jedličková 44<br />

Nejen NO x a Volkswagen<br />

Testy a reálný provoz: příčiny rozdílů<br />

michal vojtíšek 46<br />

Nobelovy ceny za dlouhé<br />

šachové partie<br />

Nekonečný souboj lidí s parazity<br />

oleg ditrich 48<br />

„Nie, neverím vo večný život, ale…“<br />

Stabilita genetické informace<br />

michaela vaškovičová 52<br />

Má vzpomínka na<br />

profesora Schreibera<br />

Endokrinolog světového jména<br />

martin haluzík 54<br />

Teorie polovzdělanosti<br />

v době digitální třenice 1<br />

Zamyšlení nad stavem společnosti<br />

andrew lass 56<br />

Šťáva<br />

anton markoš 58<br />

jazykový koutek 58<br />

vertikála – před 50 a 110 lety 59<br />

nad knihou<br />

Korejská náboženství<br />

Ve studni se objevil černý drak<br />

ivana vajnerová 60<br />

architektura<br />

Visuté zahrady hongkongské<br />

jiří tourek 62

mozaika<br />

„Uštěpačnost polovzdělanců vůči vědě je horší<br />

než nevšímavost nevědomců…“<br />

Artur Conan Doyle: Příliv smrti (Další příběhy profesora Challengera),<br />

Millennium Publishing, Statenice 2009, s. 90<br />

p s y c h o l o g i e<br />

Chcete-li uspět<br />

mimo svoji ligu,<br />

zkuste nejprve<br />

přátelství<br />

Atraktivní muži si často berou atraktivní<br />

ženy. Je-li muž fyzicky přitažlivý či<br />

bohatý, nespokojí se s kdejakou šmudlou (ta<br />

mu nanejvýše krátce ohřeje postel). Stejně<br />

jsou si svých možností vědomy i půvabné<br />

ženy a partnery si volí z vrcholů společenského<br />

žebříčku. Ovšem toto tzv. párování<br />

rovnocenných neplatí univerzálně, zejména<br />

ne v případě vzhledu. Každý asi ze svého<br />

okolí zná páry, u nichž se diví, kam dal jeden<br />

z nich oči (nebo rozum).<br />

Co stojí za tím, že někdo dosáhne „na<br />

vyšší ligu“, zkoumali na 167 amerických<br />

párech Lucy Huntová, Paul Eastwick a Eli<br />

Finkel. Vyšli z dřívějších poznatků, že čím<br />

delší dobu lidé nějakého člověka znají, tím<br />

více se mezi nimi vytrácí konsenzus o jeho<br />

obecné přitažlivosti. Paradox se dá vysvětlit<br />

tím, že neznáme-li druhého člověka téměř<br />

vůbec, jeho „romantickou hodnotu“ vysuzujeme<br />

z jeho vzhledu či bezprostředního<br />

charismatu (či jeho absence) – vlastností,<br />

na kterých se většina lidí shodne. S více<br />

příležitostmi konkrétního člověka poznat<br />

se však začnou projevovat jeho unikátní<br />

osobní charakteristiky, které mohou být<br />

pro někoho přitažlivé, jiného mohou naopak<br />

odrazovat. Někdo třeba oceňuje svědomitost<br />

a odpovědnost, jiný spontánnost a nevázanost<br />

– shoda na tom, zda je daný člověk<br />

dobrá partie, se proto snadno vytratí.<br />

Huntová s kolegy tedy usoudili, že znal-li<br />

se pár dříve – jako spolužáci, kamarádi či kolegové<br />

– a měl příležitost navzájem odhalit své<br />

dobré i špatné stránky, hrály v začátku jejich<br />

randění větší roli osobnostní charakteristiky,<br />

menší roli pak vzhled či sexappeal. I velmi<br />

sexy žena si tak mohla zvolit méně hezkého<br />

muže, u něhož ji začal přitahovat třeba jeho<br />

smysl pro humor. Od zkoumaných párů tedy<br />

zjistili, jak dlouho se znaly, resp. zda se muž<br />

a žena platonicky přátelili, než spolu začali<br />

chodit. Poté nechali sedm nezávislých lidí<br />

ohodnotit fyzickou atraktivitu a sexuální přitažlivost<br />

všech zúčastněných. Potvrdilo se, že<br />

čím kratší dobu se manželé či partneři před začátkem<br />

vztahu znali, tím jsou si v atraktivitě<br />

podobnější. A platí pochopitelně i opak, muž<br />

a žena, kteří se znali už dlouho předtím, než<br />

konečně vyrazili na první rande, si ve fyzické<br />

atraktivitě moc podobní nejsou. Z dat vyplývá,<br />

že znají-li se muž a žena alespoň devět měsíců,<br />

než navážou vztah, nehraje už fyzická přitažlivost<br />

pro jeho vznik žádnou roli. Chce to prostě<br />

se nevzdat.<br />

Petr Houdek<br />

DOI: 10.1177/0956797165579273<br />

a n t r o p o l o g i e<br />

Aborigénske povesti<br />

siahajú až ku<br />

koncu poslednej<br />

doby ľadovej<br />

Podľa súčasných poznatkov<br />

dorazili aborigéni do Austrálie už približne<br />

pred 50 000 rokmi (na porovnanie, v Európe<br />

sa anatomicky moderní ľudia objavili až<br />

o 10 000 rokov neskôr). Dostali sa tam počas<br />

poslednej doby ľadovej, keď bolo obrovské<br />

množstvo vody viazané v ľadovcoch,<br />

následkom čoho poklesli hladiny svetových<br />

oceánov. Približne pred 12 000 rokmi sa stali<br />

svedkami nástupu teplejšieho interglaciálu,<br />

roztopenia ľadovcov a nasledujúceho zatopenia<br />

rozsiahlych pobrežných oblastí Austrálie,<br />

ktoré boli predtým odkryté (v dôsledku<br />

nízkej hladiny oceánov). Hladina okolitých<br />

morí dosiahla dnešné hodnoty približne<br />

pred 7000 rokmi. Takéto veľké, a bezpochyby<br />

dramatické zmeny krajiny sa museli citeľne<br />

dotknúť aj viacerých pobrežných populácií<br />

domorodcov. Mohli byť však spomienky<br />

aborigénov na oné pradávne udalosti natoľko<br />

silné, aby sa zachovali v ľudovej slovesnosti<br />

až do dnešných dní? Dvojica austrálskych<br />

vedcov, Patrick Nunn a Nicholas Reid, tvrdí,<br />

že áno, mohli. Zistili, že opisy zmien pobrežných<br />

oblastí v dôsledku zdvihnutia morskej<br />

hladiny nielenže sa v povestiach domorodcov<br />

vyskytujú často, ale sú aj bohato rozšírené<br />

naprieč kmeňmi pozdĺž celého austrálskeho<br />

pobrežia. Na základe rekonštrukcie niekdajších<br />

prírodných podmienok sa uvedenej dvojici<br />

vedcov podarilo zistiť, že tradované mýty<br />

a povesti zachytávajú charakter krajiny pred<br />

minimálne 7000 rokmi, niektoré sa dokonca<br />

týkajú udalostí ešte o pár tisíc rokov starších.<br />

Autori si toto výnimočné zachovávanie<br />

spomienok o pradávnych dobách vysvetľujú<br />

viacerými faktormi vrátane lokálnych<br />

prírodných podmienok. Tie sú také tvrdé, že<br />

aborigéni zrejme museli odovzdávať svojim<br />

potomkom všetky nadobudnuté skúsenosti,<br />

aby vôbec mohli prežiť – spolu s nimi sa však<br />

tradovali aj príbehy obsahujúce informácie<br />

o dávnych premenách krajiny.<br />

Peter Mikula, PřF UK<br />

DOI: 10.1080/00049182.2015.1077539<br />

e k o l o g i e<br />

Chvostoskoci<br />

pomáhají mechům<br />

s oplozením<br />

Mechorosty jsou obvykle považovány<br />

za primitivní rostliny, které vyžadují k sexuální<br />

reprodukci vlhké prostředí, protože<br />

jejich samčí pohyblivé buňky aktivně vyhledávají<br />

samičí buňky – pohybovat se mohou<br />

až na vzdálenost několika decimetrů. Kromě<br />

toho se rozmnožují i výtrusy, tj. nepohlavně.<br />

Mohou však nějak zefektivnit přenos samčích<br />

spermatozoidů? Ukazuje se, že členovci<br />

jim mohou výrazně napomoci. Několik experimentálních<br />

studií ukázalo, že chvostoskoci<br />

jsou schopni napomáhat jejich oplození, terénní<br />

pozorování z Norska bylo publikováno<br />

pro mechorost kroucenec nicí (Tortula cernua)<br />

Rostlinky rohozubu nachového<br />

(Ceratodon purpureus) chemicky<br />

lákají chvostoskoky.<br />

a chvostoskoka Xenylla humicola. Trs tohoto<br />

vzácného mechu (u nás považovaného za<br />

vyhynulý) pokrývaly stovky chvostoskoků<br />

a jejich svleček a většina z nich měla přední<br />

část zanořenou mezi lístky mechorostu. Je<br />

doloženo, že plodné rostlinky rohozubu nachového<br />

(Ceratodon purpureus) vylučují látky,<br />

které jsou pro chvostoskoky atraktivní – zda<br />

jim rostlinky nabízejí i něco k snědku, zatím<br />

není jasné. Jisté však je, že využití hmyzu<br />

k zefektivnění vlastní reprodukce není<br />

výlučným vynálezem kvetoucích krytosemenných<br />

rostlin.<br />

Ivan H. Tuf, PřF UP<br />

DOI 10.1179/1743282015Y.0000000012<br />

e k o l o g i e a ochrana přírod y<br />

Užitečný portál<br />

o ochraně přírody<br />

Rozmach ochranářských snah<br />

jde ruku v ruce s jejich medializací a může<br />

tak činit tyto aktivity částečně nepřehlednými.<br />

Dané informace mohou být navíc<br />

představovány v různé míře účelově nebo<br />

zavádějícím způsobem (třeba protistranou<br />

v ochranářském snažení). Více než kdy jindy<br />

jsou potřeba webové portály, které se snaží<br />

podávat informace poctivou novinařinou<br />

(s možností vyjádření obou stran a předložení<br />

sumarizovaných informací ke kritickému<br />

zraku čtenáře) a snaží se sledovat dění po<br />

celém světě. To je případ webových stránek<br />

„Environmental News“ (www.mongabay.<br />

com), díky kterým si jejich návštěvník může<br />

vytvořit a udržet slušný přehled o novinkách<br />

týkajících se ochrany přírody a obecně<br />

diverzity naší planety. Portál je zaměřený<br />

hlavně na tropické oblasti, což s ohledem<br />

k diverzitě těchto oblastí činí tuto iniciativu<br />

nesmírně logickou, záslužnou a potřebnou.<br />

Portál má asociované stránky o ochraně<br />

tropických oblastí, i např. Madagaskaru, vše<br />

v řadě jazykových mutací, přičemž zvláštní<br />

pozici má i větev tohoto webu vázaná na<br />

Indonésii. Stránky se tak mohou stát zdrojem<br />

ochranářsky nezavádějících informací pro<br />

samotné Indonésany. Portál Mongabay.com<br />

založil Rhett Butler, který spoluzakládal také<br />

renomovaný časopis Tropical Conservation<br />

Science.<br />

Jan Robovský, PřF JU<br />

6 Vesmír 95, leden 2016 www.vesmir.cz 7<br />

Snímek Hermann Schachner, CC0 1.0 – Public Domain.<br />

Stránka<br />

portálu<br />

Mongabay<br />

věnovaná<br />

Madagaskaru.<br />

m e d i c í n a<br />

Hudba příznivě<br />

ovlivňuje bolest<br />

a úzkost po operaci<br />

Většina lidí podstoupí během života alespoň<br />

jednu operaci. Použití reprodukované<br />

hudby před operací, v jejím průběhu a po ní<br />

je zřejmě poměrně rozšířené, alespoň podle<br />

množství studií, které se zabývají vlivem<br />

hudby na obtíže <strong>nemoc</strong>ných v pooperačním<br />

období. Prestižní britský The Lancet (386,<br />

1659–1671, 2015) publikoval systematický<br />

přehled a metaanalýzu 72 studií, umožňujících<br />

kvantitativní analýzu dat, které autoři<br />

vybrali z mnoha stovek, jež byly na toto<br />

téma publikovány. Spektrum výkonů sahalo<br />

od drobných endoskopických zákroků po<br />

transplantace orgánů. Byly vyloučeny<br />

chirurgické výkony v oblasti hlavy a krku.<br />

Hudba byla reprodukována do sluchátek<br />

„hudebními polštáři“, nebo hlasitě; výběr<br />

hudby byl většinou umožněn pacientovi<br />

z předloženého seznamu, popřípadě podle<br />

jeho přání, někdy o ní rozhodoval výzkumník.<br />

Charakter hudby byl charakterizován<br />

jako „uklidňující“. Poslech hudby před operací,<br />

v jejím průběhu (i při úplném znecitlivění)<br />

a po ní významně snižoval pooperační<br />

bolest, úzkost, potřebu analgetik a zlepšil<br />

spokojenost pacienta, neovlivnil však délku<br />

pobytu v <strong>nemoc</strong>nici. Výběr hudby ani její<br />

časování nehrálo podstatnou roli. Žádná<br />

ze zahrnutých studií nehodnotila četnost<br />

infekcí, hojení operační rány ani náklady;<br />

podle jiné práce, publikované ve stejné době<br />

(Aesthet. Surg. J. 35, 858–863, 2015), však<br />

poslech hudby urychloval hojení ran v plastické<br />

chirurgii o 8 až 10 %. Poslech hudby je<br />

snadnou a nenáročnou metodou, jak pomoci<br />

pacientovi překonat pooperační období.<br />

Petr Sucharda, 1. LF UK<br />

DOI: 10.1039/asj/sju161

mozaika —<br />

e v o l u č n í biologie<br />

Pradávné kořeny<br />

lidské schopnosti<br />

metabolizovat<br />

alkohol<br />

Počátky záměrného využívání<br />

kvasných procesů k výrobě alkoholických<br />

nápojů spadají do období neolitické revoluce<br />

před více než deseti tisíci lety, jak naznačuje<br />

mimo jiné molekulární datování divergence<br />

druhového komplexu kvasinek Sacharomyces<br />

cerevisie. Kdy se však u lidí vyvinula schopnost<br />

metabolizovat alkohol, zda v reakci na<br />

domestikaci kvasinek, nebo podstatně dříve,<br />

nebylo jasné. Tým molekulárních biologů<br />

ze tří amerických univerzit nyní zjistil, že<br />

lidoopí předci člověka získali tuto schopnost<br />

dlouho předtím, než lidé začali využívat<br />

kvasných procesů k výrobě alkoholu.<br />

Tým vystopoval původ této schopnosti<br />

tak, že nejprve osekvenoval kódující<br />

sekvence enzymu alkoholdehydrogenázy<br />

třídy IV (ADH4) u 28 savčích druhů (z toho 18<br />

druhů primátů). Následně otestoval schopnost<br />

jednotlivých forem tohoto enzymu, vyskytujících<br />

se u těchto druhů, metabolizovat<br />

etanol. Sestavení fylogenetického stromu na<br />

základě kódujících sekvencí ADH4 nakonec<br />

umožnilo rekonstruovat formy alkoholdehydrogenázy<br />

u společných předků a stanovit<br />

jejich katalytické vlastnosti.<br />

Ukázalo se, že po většinu své evoluční<br />

historie měli primáti jen velmi omezenou<br />

schopnost odbourávat alkohol (jejich ADH4<br />

je v podstatě inaktivní vůči etanolu). Změna<br />

jediné aminokyseliny (A294V) v kódující<br />

8 Vesmír 95, leden 2016<br />

Ksukol madagaskarský<br />

(Daubentonia madagascariensis) je<br />

nejpodivnějším lemurem. Je aktivní<br />

v noci. Speciálně upravenými prsty<br />

na předních končetinách poklepává<br />

na větve, kmeny či plody a poslechem<br />

určuje, co je uvnitř. K případné<br />

potravě se pak prokouše zuby,<br />

které připomínají chrup hlodavců.<br />

Z nepřístupných míst ji vybírá tenkým<br />

a dlouhým prsteníčkem.<br />

sekvenci však zvýšila efektivitu tohoto enzymu<br />

vůči etanolu zhruba čtyřicetinásobně.<br />

K této genetické změně došlo v evoluci<br />

primátů nezávisle ve dvou fylogenetických<br />

liniích, u předka ksukola madagaskarského<br />

(Daubentonia madagascariensis) a u společného<br />

předka afrických lidoopů (goril, šimpanzů<br />

a lidí).<br />

U ksukola může jít o adaptaci na trávení<br />

nektaru rostliny druhu Ravenala madagascariensis<br />

(obr. vlevo), kterou tento primát<br />

zřejmě opyluje. Jde o možný mutualistický<br />

vztah, který však nebyl dosud zkoumán.<br />

Co způsobilo změnu ADH4 u společného<br />

předka afrických lidoopů, který žil před asi<br />

deseti miliony let? Předpokládá se, že v této<br />

době začali naši předci častěji sestupovat<br />

ze stromů na zem s tím, jak rostla jejich<br />

tělesná velikost (gorilí a šimpanzí kosterní<br />

anatomie je v podstatě kompromisem mezi<br />

nároky stromového a pozemního způsobu<br />

života a lze předpokládat, že u společného<br />

předka tomu bylo také tak). Spadané, kvasící<br />

ovoce je cenným zdrojem energie. Energetická<br />

hodnota ethanolu (7,1 kcal/g) je oproti<br />

uhlovodíkům (4,1 kcal/g) bezmála dvojnásobná.<br />

Konzumace spadaného ovoce bez<br />

schopnosti efektivně odbourávat alkohol<br />

s sebou však nese snadno představitelná<br />

rizika. Příslušná mutace tak přišla africkým<br />

lidoopům vhod.<br />

Pokud jsou autoři se svou teorií na<br />

správné stopě, znamená to, že konzumace<br />

spadaného kvasícího ovoce pomohla našim<br />

předkům přeorientovat se na pozemní<br />

způsob života a zároveň pokrýt s ním související<br />

energetické nároky. Význam alkoholu<br />

pro lidstvo, zdá se, nelze docenit.<br />

Pavel Duda, PřF JU<br />

DOI: 10.1073/pnas.1404167111<br />

e k o l o g i e<br />

Migrace lesňáčka<br />

a GPS<br />

Ptačí migrace fascinuje lidi již dlouhou<br />

dobu. S postupným vývojem technologií<br />

získáváme o tažných druzích čím dál tím<br />

přesnější informace. Nedávné využití<br />

principu geolokace pomocí záznamů o délce<br />

osvětlení (Vesmír 88, 360, 2009/6; 94, 254,<br />

2015/5) učinilo bouři v získávání poznatků<br />

o zimovištích, rychlosti tahu a tahových<br />

zastávkách malých druhů pěvců. V červnu<br />

tohoto roku se objevila práce prezentující<br />

výsledky získané GPS záznamníky, které<br />

svou hmotností 1,2 g a přesností záznamu<br />

10 m naprosto předčily veškeré dosavadní<br />

technologie. Na rozdíl od používaných GPS<br />

vysílačů pro velké druhy živočichů je potřeba<br />

tyto záznamníky z ptáků po určité době<br />

opět sejmout. Údaje o poloze jsou totiž zaznamenávány<br />

do paměti, nikoliv odesílány<br />

k přijímači. Studie přináší poznatky nejen<br />

o migraci severoamerického pěvce lesňáčka<br />

oranžovotemenného (Seiurus aurocapilla), ale<br />

výsledky představují navíc přesný popis<br />

velikosti a prostředí hnízdních teritorií,<br />

délku a rychlost migrace a především detailní<br />

popis zimovišť, jejich velikost a pohyby<br />

v průběhu zimování. Tento pokrok umožní<br />

hlubší poznání ekologie, populační dynamiky<br />

a ochranu malých druhů tažných ptáků.<br />

Vojtěch Brlík, ÚBO AV ČR a PřF UP<br />

DOI: 10.1038/srep11069<br />

Pomocí GPS lze už sledovat<br />

i drobné pěvce. Na snímku lesňáček<br />

oranžovotemenný (Seiurus aurocapilla).<br />

Snímek Pavel Hošek.<br />

Snímek S. Maslowski, CC AS 3.0.<br />

Nádech…<br />

Marsův prstenec<br />

Zatímco Měsíc se od Země o několik centimetrů ročně vzdaluje, větší z dvou Marsových<br />

měsíců, Phobos, se ke „své“ planetě zvolna po spirále blíží. Geologové z Kalifornské<br />

univerzity v Berkeley spočítali, že za 20 až 40 milionů let podlehne slapovým silám<br />

a z jeho fragmentů vznikne prstenec s podobnou hustotou jako prstence okolo Saturnu.<br />

Vydrží milion až sto milionů let, podle toho, v jaké výšce k rozpadu dojde. -ov-<br />

DOI: 10.1038/ngeo2583<br />

Nanoponorka<br />

poháněná světlem<br />

Molekula sestavená chemiky z Rice<br />

University z 244 atomů se v roztoku<br />

dokáže pohybovat rychlostí přes 2 cm<br />

za sekundu, o 26 % překonává rychlost<br />

prosté difuze. Její motor je poháněn UV<br />

zářením, které ruší jednu dvojnou vazbu,<br />

což vede ke změně prostorového uspořádání<br />

atomů (a obnově dvojné vazby). Část<br />

molekuly díky tomu rotuje s frekvencí<br />

přes 1 MHz. Využití se nabízí např. pro<br />

cílenou dopravu léčiv. -ov-<br />

DOI: 10.1021/acs.nanolett.5b03764<br />

Dynamika živých mostů<br />

Jihoameričtí mravenci druhu Eciton hamatum staví živé mosty z vlastních těl,<br />

aby na cestě za potravou překonali terénní překážky. Ukazuje se, že tyto struktury jsou<br />

značně dynamické. V řádu sekund mění délku i šířku, přesouvají se, a když provoz po nich<br />

zeslábne, zanikají. Nemají žádného architekta, přesto výsledek odpovídá optimálnímu<br />

poměru ceny a výkonu z hlediska celé kolonie. Pravidla, jimiž se mravenci řídí, mohou<br />

být inspirací pro algoritmy využitelné v robotice, telekomunikacích nebo logistice. -ov-<br />

DOI: 10.1073/pnas.1512241112<br />

Matthew Lutz/Princeton Univ.<br />

& Chris Reid/Univ. of Sydney.<br />

…výdech<br />

www.vesmir.cz 9<br />

Tushar Mittal / Celestia Development Team.<br />

Loïc Samuel/Rice University.

zákulisí<br />

„Kdokoli zve nebo vítá<br />

imigranty do Evropy a do<br />

Německa, je můj nepřítel.“<br />

Němec Gangolf Jobb, autor populárního programu Treefinder<br />

pro tvorbu fylogenetických stromů, takto odůvodnil své<br />

rozhodnutí, jímž zakázal užívání Treefinderu vědcům z Německa<br />

a dalších sedmi evropských zemí na protest proti imigrační<br />

politice tamních vlád. Časopis BMC Evolutionary Biology poté<br />

retrahoval jeho článek z roku 2004, v němž software představil.<br />

Jobb je dlouhodobě znám svými extrémními názory na evropskou<br />

a americkou politiku.<br />

Klopýtající ITER<br />

Experimentální fúzní reaktor ITER, který<br />

mezinárodní konsorcium buduje od roku<br />

2006 v jihofrancouzském Cadarache, nabírá<br />

další zpoždění. Původně měl začít pracovat<br />

letos a náklady na stavbu se měly pohybovat<br />

kolem pěti miliard eur. Později byly harmonogram<br />

a rozpočet upraveny: 2019 a 15<br />

miliard eur. Ani to už neplatí. Termojaderná<br />

fúze se v reaktoru zřejmě nezažehne dříve<br />

než v roce 2025 a rada projektu bude žádat<br />

o navýšení rozpočtu asi o dvě miliardy eur.<br />

Potvrzení úprav by mělo přijít na dalším<br />

setkání Rady ITER v červnu.<br />

Po více než šedesáti letech úsilí o zkrocení<br />

termojaderné fúze tak stále platí starý<br />

vtip říkající, že od komerčního využití nás<br />

dělí pouhých třicet let – a bude tomu tak<br />

napořád.<br />

ITER by měl jako první fúzní reaktor<br />

produkovat více energie, než kolik spotřebuje<br />

jeho provoz (500 MW při příkonu 50<br />

MW). Hlavním investorem je Evropská unie,<br />

dalšími Spojené státy, Čína, Japonsko, Indie,<br />

Rusko a Jižní Korea.<br />

Nové ERC granty<br />

Štědré granty Evropské výzkumné rady<br />

získávají jen ti nejlepší z nejlepších, lze je<br />

tedy považovat za jedno z měřítek kvality<br />

vědecké práce. V jejich počtu zatím Česká<br />

republika za evropskou špičkou zaostává.<br />

Od roku 2007 jich máme dvacet, což je sice<br />

lepší než většina zemí bývalého východního<br />

bloku (kromě Maďarska: 44), ale velikostí<br />

srovnatelné Rakousko jich získalo 135, Belgie<br />

185, Švýcarsko 317, Německo 805… Situace<br />

se však pomalu zlepšuje. Za poslední dva<br />

roky jich vědci spojení s českými výzkumnými<br />

institucemi získali deset – stejně jako<br />

předtím za sedm let.<br />

Nejnověji v listopadu získali čtyři mladí<br />

vědci startovací ERC granty. Dva z nich<br />

k nám přišli ze zahraničí.<br />

Chemik Michael J. Bojdys, Němec narozený<br />

v Polsku, působí na katedře organické<br />

chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity<br />

Karlovy. Chystá se vyvíjet multifunkční nanomateriály<br />

pro novou generaci elektroniky.<br />

Chemik Milan Vrábel z Ústavu organické<br />

chemie a biochemie AV ČR bude připravovat<br />

syntetické molekuly (např. inhibitory<br />

enzymů), které by mohly najít využití v medicíně<br />

i v dalších oborech. Využívá metody<br />

Chemik Michael J. Bojdys vyvíjí<br />

multifunkční nanomateriály.<br />

organické chemie, biochemie a kombinatoriální<br />

syntézy. Pochází ze Slovenska.<br />

Právník David Kosař z Právnické fakulty<br />

Masarykovy univerzity v Brně se bude zabývat<br />

vlivem nárůstu soudcovské samosprávy<br />

v zemích Evropské unie na princip dělby<br />

moci, tedy rostoucí rolí soudců při jmenování<br />

a povyšování svých kolegů.<br />

Ekonom Filip Matějka z CERGE-EI (společného<br />

pracoviště Akademie věd ČR a Univerzity<br />

Karlovy) bude studovat roli lidské<br />

nepozornosti v ekonomickém a politickém<br />

kontextu.<br />

Ocenění zásluh<br />

i talentu<br />

Úterý 1. prosince se neslo v duchu udělování<br />

vědeckých cen. Rozdávali je Nadační fond<br />

Neuron, Česká hlava i MŠMT.<br />

Snímek Petr Jan Juračka.<br />

Stavba reaktoru ITER<br />

nabírá zpoždění.<br />

Ocenění za přínos světové vědě od NF<br />

Neuron získal fyzik Petr Hořava, ředitel<br />

Centra teoretické fyziky na Kalifornské<br />

univerzitě v Berkeley a odborník na teorii<br />

strun, chemik Josef Paldus, spoluautor<br />

metody spřažených klastrů, matematik<br />

Eduard Feireisl, který se zabývá modelováním<br />

dynamiky tekutin, zakladatel české<br />

dětské onkologie Josef Koutecký a sociolog<br />

Ivo Možný, odborník na vývoj moderní<br />

evropské rodiny.<br />

Cenu Neuron Impuls pro mladé vědce<br />

získali Richard Štefl (chemie, nekódující<br />

oblasti genomu), Anna Fučíková (fyzika,<br />

křemíkové nanokrystaly), Vít Jelínek (matematika,<br />

výzkum propojující kombinatoriku,<br />

teoretickou informatiku a diskrétní geometrii),<br />

Jan Vybíral (matematika, metody<br />

komprimovaného snímání pro zpracování<br />

velkých dat), Jana Dobrovolná (medicína,<br />

biomarkery nádorových o<strong>nemoc</strong>nění)<br />

a Tomáš Cvrček (společenské vědy, využití<br />

historických statistických údajů).<br />

Matematik Eduard Feireisl<br />

přebírá cenu NF Neuron za přínos vědě.<br />

Snímek ITER.<br />

Snímek Lukáš Bíba.<br />

Národní cenu vlády Česká hlava získal<br />

překladatel a znalec Shakespearova díla,<br />

anglista Martin Hilský.<br />

Cenu Františka Běhounka za propagaci<br />

a popularizaci české vědy od MŠMT obdržela<br />

Jana Hajšlová, expertka na chemickou<br />

analýzu potravin a přírodních produktů.<br />

Celou Milady Paulové pro ženu-vědkyni za<br />

celoživotní přínos vědě ministerstvo udělilo<br />

Alici Valkárové, která se zabývá difrakcí<br />

v elektron–protonových interakcích.<br />

Pokusní šimpanzi<br />

jdou do důchodu<br />

Padesát šimpanzů, které pro výzkumné účely<br />

držely americké Národní ústavy zdraví<br />

(NIH), čeká přesun do útulku a jistota, že už<br />

s nimi nikdo experimentovat nebude. Oznámil<br />

to ředitel NIH Francis Collins. V posledních<br />

letech už stejně žádný biomedicínský<br />

výzkum na šimpanzích neprobíhal. Souvisí<br />

to s rostoucím veřejným tlakem na to, aby<br />

šimpanzům a dalším lidoopům byla připsána<br />

některá lidská práva nebo aby se s nimi<br />

alespoň zacházelo jako s kognitivně vysoce<br />

vyspělými tvory. (Viz článek Lidé jsou také<br />

zvířata na vesmir.cz: http://jdem.cz/bshd83.)<br />

Další stovky šimpanzů ještě drží další<br />

americké výzkumné instituce, především<br />

soukromé, ale i počty těchto zvířat se<br />

rychle snižují. V Evropské unii se šimpanzi<br />

k výzkumu nevyužívají už od roku 1999. Od<br />

roku 2010 to výslovně zakazuje směrnice<br />

2010/63, která teoreticky připouští pouze dvě<br />

výjimky: výzkum sloužící k záchraně zkoumaného<br />

druhu a vývoj terapie proti život<br />

ohrožujícím lidským o<strong>nemoc</strong>něním, pokud<br />

nelze zvolit jinou metodu.<br />

Seismologové<br />

zproštěni viny<br />

Nejvyšší odvolací soud v Římě definitivně<br />

zprostil viny šestici italských vědců, odsouzených<br />

v roce 2012 k šesti letům vězení za<br />

zabití z nedbalosti. Tři seismology, vulkanologa<br />

a dva seismické inženýry soud první<br />

instance uznal vinnými z toho, že po sérii<br />

menších otřesů na jaře 2009 nesprávně vyhodnotili<br />

situaci a nevarovali veřejnost před<br />

hrozbou silného zemětřesení. To udeřilo<br />

6. dubna silou 6,3 stupně Richterovy škály<br />

a v Aquile a okolí si vyžádalo 308 obětí a 1600<br />

zraněných.<br />

Proti rozsudku z roku 2012 protestovaly<br />

tisíce odborníků z celého světa. Spor<br />

se vedl o to, co italští vědci, mezi nimiž<br />

byl i tehdejší ředitel italského Národního<br />

ústavu pro geofyziku a vulkanologii (INGV)<br />

Enzo Boschi, na zasedání krizového výboru<br />

vlastně tvrdili. Odvolací soud v Aquile je<br />

už v listopadu 2014 osvobodil. Uznal, že<br />

odborníci tvrdili pouze to, že menší otřesy<br />

riziko velkého zemětřesení ani nesnižují,<br />

ani nezvyšují. Jejich expertní názory však<br />

dezinterpretoval zástupce ředitele úřadu civilní<br />

obrany Bernardo De Bernardinis, který<br />

veřejnost uklidňoval, že předtřesy uvolňují<br />

energii, a riziko zemětřesení tak snižují.<br />

82 %<br />

Australská studie se podívala na zoubek abstraktům dvou tisíc náhodně<br />

vybraných medicínských článků z databáze Medline, v nichž ve statistickém<br />

vyhodnocení výsledků figuruje p-hodnota. Ukázalo se, že 82 % z reportovaných<br />

p-hodnot bylo < 0,05, což je hladina významnosti, která se obvykle používá jako<br />

hranice pro odmítnutí nulové hypotézy. Hodnot těsně pod touto hranicí bylo<br />

významně více než těsně nad ní. A to je podezřelé, i když nikoli překvapivé.<br />

Je známo, že autoři i časopisy preferují pozitivní výsledky před negativními,<br />

které proto často končí v šuplíku. V horším případě může být na vině podvodná<br />

manipulace s daty, jejímž cílem je dostat se pod vytouženou hodnotu 0,05.<br />

V obou případech je popis reality významně pokřiven.<br />

BMC Res Notes. 2015, doi: 10.1186/s13104-015-1691-x<br />

Žalobce se proti rozhodnutí odvolacího<br />

soudu odvolal, konečný osvobozující rozsudek<br />

tak vynesl až nejvyšší soud v Římě<br />

koncem loňského roku. Bernardinis si odnesl<br />

dvouletý trest.<br />

Rodí se<br />

farmaceutický<br />

gigant<br />

Trend slučování farmaceutických společností<br />

bude pokračovat i letos. V běhu je<br />

jedna z největších operací tohoto druhu:<br />

americký Pfizer oznámil, že v průběhu<br />

roku 2016 pohltí irský Allergan. Transakce<br />

v hodnotě asi 160 miliard dolarů povede ke<br />

vzniku největší farmaceutické firmy světa,<br />

která bude mít v pokročilé fázi vývoje přes<br />

sto léčiv. Bude se jmenovat Pfizer, ale sídlo<br />

kvůli daňovým úlevám přesune z New<br />

Yorku do Dublinu. Pfizer má ve svém portfoliu<br />

například donedávna nejprodávanější<br />

lék světa Lipitor (atorvastatin), snižující<br />

hladinu cholesterolu, nebo Viagru. Allergan<br />

vyrábí mimo jiné Botox. Fúze následuje<br />

po neúspěšném pokusu Pfizeru převzít<br />

britskou společnost AstraZeneca.<br />

(Ne)dostupnost<br />

léků proti HIV<br />

Téměř 37 milionů lidí je nakaženo virem<br />

HIV, přičemž pouze 41 % dospělých a 32 %<br />

dětských pacientů má přístup k antivirové<br />

léčbě. Celých 70 % nakažených žije v subsaharské<br />

Africe. Téměř polovina (49 %) z nich<br />

ani netuší, že jsou HIV pozitivní. A z těch,<br />

kteří to vědí, jen 57 % dostává potřebné<br />

léky. Vyplývá to z aktuálního dokumentu<br />

UNAIDS (programu OSN pro boj s HIV/AIDS).<br />

Celá zpráva je ke stažení na http://jdem.cz/<br />

buv8w2. Statistiky se postupně zlepšují,<br />

ale UNAIDS a další organizace před sebou<br />

mají ještě spoustu práce, má-li se naplnit<br />

globální cíl „90-90-90“, stanovený pro rok<br />

2020: 90 % HIV pozitivních by mělo o nákaze<br />

vědět, 90 % z těchto informovaných by mělo<br />

dostávat léky a u 90 % z léčených by se mělo<br />

dařit držet množství virů pod kontrolou.<br />

Dvoustranu připravil<br />

Ondřej Vrtiška<br />

10 Vesmír 95, leden 2016 www.vesmir.cz 11

neurofyziologie —<br />

Košíčkové buňky<br />

a pohybová paměť<br />

text František Vyskočil<br />

Mezi našimi geny, lépe řečeno<br />

mezi sekvencemi DNA, které kódují vznik<br />

bílkovin, leží rozsáhlé oblasti nekódující<br />

DNA (a RNA), o nichž jsme se ještě poměrně<br />

nedávno domnívali, že nenesou žádnou<br />

rozumnou informaci, a proto jsou málo<br />

významné. Prý jde o jakýsi genetický odpadní<br />

materiál (junk DNA), často „naplavený“<br />

od jiných organismů (retroviry) nebo<br />

tvořený poškozenými či podivně zdvojenými<br />

a nečitelnými geny. Dnes víme, že tyto<br />

oblasti mají významné regulační funkce.<br />

Například řídí a kontrolují zapojení a časový<br />

sled „probuzení“ funkčních genů do<br />

výroby proteinů nebo chrání do jisté míry<br />

před mutacemi.<br />

medicína —<br />

Holubi jako<br />

diagnostici<br />

text Radkin Honzák<br />

Od dob, kdy Skiner objevil první kvality<br />

holubí inteligence, a tím také možnosti jejího<br />

využití až zneužití, jak bylo plánováno v projektu<br />

ORCON, podle kterého měli holubi řídit<br />

v té době obtížně ovladatelné raketové střely,<br />

byly kvality vnímání u těchto ptáků ověřeny<br />

v mnoha dalších případech. Šlo například<br />

o rozlišování předmětů na pozadí, vybírání<br />

správných kombinací barevných lékových<br />

kapslí, rozpoznávání písmen a číslic, rozpoznávání<br />

obrázků předmětů a zvířat (křesla,<br />

květiny, kočky), rozeznávání obrazů od Moneta<br />

a na druhé straně od Picassa či odlišování<br />

obličejů včetně jejich výrazů při různých<br />

emocích. Jejich vizuální paměť je schopna<br />

uchovat 1800 obrazů a navíc holubi určitě<br />

dovedou své vizuální schopnosti zobecnit<br />

Podobný názor o menší důležitosti jsme<br />

měli spolu s ostatními buněčnými neurofyziology<br />

na velkou skupinu neuronů v mozku,<br />

které propojují, nebo jsou napojeny na velké<br />

výkonné přenosové neurony s dálkovou<br />

projekcí, důležité třeba pro činnost svalů<br />

(motoneurony) nebo smyslové vjemy<br />

(senzorické neurony) a paměť (Purkyňovy<br />

buňky mozečku a pyramidové buňky hipokampu).<br />

Ale ukazuje se, že nejde jen o jakési<br />

pasivní krátké kablíky s víceméně tlumivou<br />

funkcí jejich synapsí na místech kontaktů<br />

s „dálkovými“ neurony. Stupeň útlumu<br />

hlavních neuronů, což brání např. křečím<br />

z přemíry aktivačních okruhů (otrava<br />

strychninem), se zdál víceméně konstantní.<br />

a uplatnit při rozpoznávání nových vjemů,<br />

jakými jsou například ryby různých tvarů.<br />

Vědci připouštějí, že jsme ještě daleko od<br />

poznání toho, jak holubi skutečně vnímají;<br />

s jistotou však lze tvrdit, že bezpečně<br />

rozlišují barvy, tvary, velikost, texturu<br />

a další konfigurační prvky, které se podílejí<br />

na identifikaci viděného objektu. Zdá se, že<br />

také používané nervové struktury a cesty<br />

jsou podobné lidským.<br />

„Když bylo svoláno<br />

,holubí konsilium‘, jeho<br />

diagnostická přesnost<br />

byla 99 %.“<br />

Jednotlivé interneurony mají většinou<br />

poměrně vysokou frekvenci své impulzní<br />

aktivity, kdy každý akční potenciál uvolní<br />

určitou dávku inhibičních kvant s neuropřenašečem<br />

GABA (gama-aminomáslená kyselina).<br />

Tlumivý efekt na úrovni synaptických<br />

receptorů pro GABA můžeme posilovat<br />

anxiolytiky typu diazepam a někdy tím lze<br />

zabránit nejen úzkosti, ale dokonce i epileptickému<br />

záchvatu.<br />

Jinou možnost regulace, tentokrát reagující<br />

na funkční požadavky neuronových<br />

obvodů, oznámil v zářijovém čísle časopisu<br />

Science jeden britsko-španělský článek. Autoři<br />

objevili, že činnost jednoho typu parvalbuminových<br />

interneuronů, košíčkových buněk<br />

v myším mozečku, které s jistým časovým<br />

zpožděním řídí velké Purkyňovy neurony,<br />

není od narození stejná, ale může se měnit<br />

podle potřeby, respektive podle zkušeností<br />

a pohybové paměti během života myšek, které<br />

prošly určitým tréninkem. Dokonce přímé<br />

dráždění košíčkových buněk pod mikroskopem<br />

na 0,2 mm tenkých mozkových řezech<br />

vedlo k zvýšení aktivity košíčkových buněk<br />

a zrychlení jejich tlumivého účinku. Naopak<br />

nízká aktivita zlepšovala činnost Purkyňových<br />

neuronů. To by mohlo být podstatou<br />

toho, jak si nejen myší, ale i náš mozeček<br />

(cerebellum) pamatuje např. sportovním<br />

tréninkem či houslovým cvičením získané<br />

Na základě těchto prokázaných skutečností<br />

se rozhodli američtí badatelé (z Kalifornie,<br />

Iowy a Georgie) naučit holuby<br />

rozlišovat také medicínsky významné<br />

objekty – obrázky vyznačující se klinickou<br />

důležitostí. Předpokládali, že bez slovních<br />

instrukcí (to se mi moc líbí), pouze na základě<br />

operantního podmiňování, je bude možné<br />

naučit vizuálně rozlišovat diagnosticky<br />

významné rozdíly a že tato jejich schopnost<br />

půjde zlepšovat, až se přiblíží diagnostické<br />

úrovni patologů a radiologů.<br />

Jejich holubí letka pozůstávala z osmi<br />

jedinců druhu Columba livia a jejím úkolem<br />

bylo naučit se rozpoznat a rozlišit benigní<br />

a maligní histopatologické obrazy vzorků<br />

odebraných z prsní tkáně, barvených hematoxylinem-eosinem<br />

v různých zvětšeních,<br />

a benigní a maligní nálezy mamografických<br />

vyšetření zaměřených na stíny a kalcifikace.<br />

Holubi se zdárně učili. Zatímco první den<br />

poznávali „správně“ polovinu snímků, což<br />

je výsledek odpovídající náhodě, za dva týdny<br />

již odpovídali správně v 85–87 %, přičemž<br />

obrázky byly v různých zvětšeních a různě<br />

rotované. A podobně úspěšní byli i tehdy,<br />

když byly barevné obrázky změněny v monochromatické.<br />

Tyto metodické fígle měly<br />

zajistit, že nepůjde o opakování naučeného,<br />

ale o skutečné aktuální poznávání. Po třiceti<br />

pohybové dovednosti. Autoři zjistili, že<br />

tyto změny navozuje stejný bílkovinný<br />

transkripční faktor Er81, který působí na<br />

počátku vývoje zárodku a plodu během<br />

růstu mozku a fixuje různé typy neuronální<br />

aktivity. Jak to tato regulační bílkovina<br />

dělá? I na to dala studie odpověď a jsme<br />

opět u genetiky. Tento transkripční faktor<br />

totiž spouští v buněčném jádře přepis<br />

genu (transkripci z DNA na RNA) a syntézu<br />

podjednotek jednoho draslíkového kanálu<br />

Kv1.1 v neuronální membráně. A draslíkové<br />

kanály tohoto typu určují zpoždění<br />

vzniku akčních potenciálů (otevírání Na+<br />

kanálů). Čím je v korových interneuronech<br />

více vrozených nebo učením vyvolaných<br />

Kv1.1 kanálů, tím je tlumivá aktivita<br />

impulzů košíčkových buněk menší, a to<br />

dává šanci Purkyňovým buňkám „naučit<br />

se“ určitou dovednost (nespadnout z tyče<br />

apod.). Výzkum nabízí další možnosti<br />

trochu vylepšit přinejmenším ochabující<br />

schopnost „starých psů naučit se novým<br />

kouskům“. Ale především ukazuje, jak<br />

se rozvíjí nová a politicky podporovaná<br />

(Obama i EU, viz Vesmír 94, 127, 2015/3)<br />

oblast výzkumu propojení různých částí<br />

mozku a jeho paměťových okruhů, zvaná<br />

konektomika. •<br />

DOI: 10.1126/science.aab3415<br />

dnech tréninku jejich přesnost dosahovala<br />

až 97 % hodnot. Když bylo svoláno „holubí<br />

konzilium“, jeho diagnostická přesnost byla<br />

99 %. U diagnostiky mamogramů si počínali<br />

přesně, pokud se jednalo o snímky s kalcifikacemi,<br />

stíny rozeznávali významně hůř.<br />

Zdá se, že přes divergenci trvající 300<br />

milionů let jsou zrakové schopnosti holubů<br />

a lidí podobné. Holubi dokážou rozeznat<br />

mužskou versus ženskou tvář, patrně však<br />

nemají dodatečné nástroje, které by – jako<br />

u člověka – přispěly k emočním reakcím na<br />

tyto rozdíly. (Mám ostatně za to, že holubi<br />

je ani nepostrádají.) Správná diagnostika<br />

buněčných struktur se zdá svědčit pro<br />

hypotézu, že diferenciace probíhá u holubů<br />

podobně jako u některých čtecích přístrojů,<br />

které svůj výkon opírají o rozeznávání<br />

textury.<br />

Autoři uzavírají své sdělení informací, že<br />

nejen holuby lze využít v diagnostice; psi<br />

dovedou vyčmuchat karcinom prostaty<br />

a krysa obrovská (Cricetomys gambianus) zase<br />

tuberkulózu. Holubi tedy mohou být levní,<br />

přenosní, efektivní a spolehliví pozorovatelé<br />

některých struktur v medicíně a další<br />

studium jejich vizuálních schopností může<br />

být přínosem pro vývoj čtecích přístrojů. •<br />

DOI: 10.1371/journal.pone.0141357<br />

farmakologie —<br />

Opravdu velmi<br />

silné placebo<br />

text Radkin Honzák<br />

Když v padesátých letech nazval H. K. Beecher svou metaanalýzu The<br />

powerful placebo, netušil, jak prorocká slova to jsou. 1 On sice došel k dnes věrohodně<br />

zpochybněnému závěru, že placebo reaktorů je zhruba jedna třetina, nicméně<br />

pozdější práce tento zjednodušený a nesprávný údaj vyvrátily. Současní badatelé 2<br />

docházejí k závěru, že placebo reakce není jen jednoho typu a závisí na mnoha<br />

okolnostech, počínaje uspořádáním aplikace a konče kulturním zázemím. Autor<br />

citované práce prokázal reaktivitu v rozmezí 0–100 %.<br />

V oblasti placeba panuje mnoho mýtů a omylů, počínaje nesprávným překladem devátého<br />

verše 116. žalmu svatým Jeronymem, který místo Ambulabo coram Domino... (Budu<br />

הוהי ינפל ךלהתא kráčet před Hospodinem...) do Bible známé jako Vulgata přeložil chybně verš<br />

čas- Placebo Domino in regione vivorum (Bohu se zalíbím v krajině živých). V ׃םייחה תוצראב<br />

ném středověku byli tímto termínem označováni skoro profesionální naříkači a plačky<br />

chodící po pohřbech v naději, že si něco – byť třeba jen jídlo a pití – vydělají. 3<br />

Do medicíny vstupuje placebo v 18. století a nezřídka je vnímáno jako podvod na pacientech,<br />

jako iracionální „něco“ („Musíme mu přece něco dát“) a současně jako stejně<br />

iracionální „nic“ (to se vztahuje hlavně na placebovou větev v kontrolovaných pokusech).<br />

Že nejde jen o sugesci, prokázaly pokusy na zvířatech, kde se uplatňuje klasické<br />

pavlovovské podmiňování. Ader a Cohen takhle sacharinem prodloužili životy myším<br />

trpícím myší formou lupusu erythematodu. 4 Americký etik Jay Katz (který v roce<br />

1938 utekl před Hitlerem s československým pasem přes Prahu) v roce 1984 napsal:<br />

Lékaři i pacienti by se měli postupně naučit, že placebo je integrální a neoddělitelnou<br />

součástí lékařské praxe, že je základem jejího umění a povýšením její vědeckosti.<br />

Designéři dvojslepých (bratr Žižka a strýc Homér) a placebem kontrolovaných<br />

terapeutických studií se tváří, že zatímco v léčené větvi působí farmakon, v placebové<br />

větvi se neděje nic. To je hrubý omyl, protože v placebové skupině může docházet<br />

k spontánnímu zlepšení až k úzdravám, k regresi k průměru, mohou se objevit<br />

důsledky špatného rozdělení pacientů (bias), projevuje se zde různě silný placebo efekt<br />

(dodejme, že rozdíl v úspěšnosti 60 % : 40 % vůbec nevypovídá o 60%, ale jen o 33%<br />

účinnosti podaného léku) a také ochota pacientů potěšit lékaře.<br />

Poslední práce kanadských analytiků, 5 která zahrnuje rozbor 80 klinických studií<br />

provedených v USA, konstatuje, že řada analgetik a psychofarmak uvedených na trh<br />

před několika lety by dnes zdaleka neprokázala takovou účinnost jako tehdy. S prodlouženým<br />

trváním doby studie se totiž stírá signifikantní rozdíl mezi účinkem placeba<br />

a nových analgetik. Zatímco základní údaje o bolesti pacientů se nemění, účinek<br />

analgetik během sledované doby je také dobrý. Za posledních dvacet roků významně<br />

stoupá účinnost placeba.<br />

Protože tento jev je patrný jen ve Spojených státech, první jeho výklad vychází ze<br />

skutečnosti, že zde – na rozdíl od jiných zemí – je povolena reklama analgetik, a že<br />

tedy jejich podání i ve formě placeba vyvolává zvýšené očekávání u pacientů, a tím<br />

zapojení opioidních mechanismů v placebové větvi. Je tu také skutečnost, že v USA<br />

byly studie prodlouženy, údajně v naději farmaceutických firem, že se tak výrazněji<br />

prokáže účinek léků, ale stal se pravý opak: významný čtyřtýdenní signifikantní<br />

rozdíl se v delším intervalu setřel. Dalším vysvětlením může být, že v delším pokusu<br />

je pacientům věnováno více zájmu a pozornosti, což podporuje placebo efekt.<br />

Ať už tak či onak, kanadská studie ukazuje cestu, kudy by se měla medicína ubírat.<br />

Měla by si uvědomit, že stejně jako změna, ke které dojde po aplikaci nějaké látky,<br />

nevypovídá nutně jen o farmakologických vlastnostech této látky, tak odpověď na<br />

placebo nemusí nutně odpovídat jen placebo efektu. Hojení (uzdravování) prostřednictvím<br />

aplikovaných technologií zcela zastínilo proces uzdravování vycházející ze<br />

vztahu lékař–pacient a ten je třeba začít znovu kultivovat. •<br />

1) H. K. Beecher: The powerful placebo. JAMA 159, 1602–1606, 1955.<br />

2) D. E. Moerman: Cultural variations in the placebo effect. Ulcers, anxiety and blood pressure. Med. Anthropol.<br />

Quart. 14, 1–22, 2000.<br />

3) G. Chaucer: The Canterbury Tales, Penguin Books, 2008.<br />

4) R. Ader, N. Cohen: Behaviorally conditioned immunosuppression and murine systemic lupus erythematosus.<br />

Science 215, 1534–6, 1982.<br />

5) A. H. Tuttle et al.: Increasing placebo responses over time in U.S. clinical trials of neuropathic pain. Pain 156,<br />

2616–2626, 2015.<br />

12 Vesmír 95, leden 2016 www.vesmir.cz 13

ozhovor — s Jiřím Frimlem<br />

Sluhové a páni<br />

rostlinných<br />

buněk<br />

Rostlina nemůže před nepříznivými podmínkami<br />

utéct, o to důležitější je pro ni schopnost na změnu<br />

situace reagovat přímo na místě. Pomáhají jí v tom<br />

rostlinné hormony a složitá síť molekulárních vztahů,<br />

jíž jsou součástí. V rakouském ústavu IST ji pomáhá<br />

rozplétat Jiří Friml.<br />

text Ondřej Vrtiška<br />

Zabýváte se rostlinami, konkrétně<br />

modelovým huseníčkem, ale původním<br />

vzděláním jste biochemik. Troufl byste<br />

si vést botanickou exkurzi? — Kdepak. Mé<br />

znalosti z botaniky byly nejlepší zhruba<br />

v 7. ročníku základní školy. Tehdy sice<br />

nebyly úplně špatné, ale od té doby jenom<br />

zapomínám. Ani jsem nikdy na vysoké škole<br />

neměl přednášku ze systematické botaniky.<br />

Takže k huseníčku vás nepřivedla láska<br />

k rostlinám, které jste se jen rozhodl<br />

zkoumat jinak než s lupou a herbářem<br />

v ruce? — Byla to náhoda. Když jsem<br />

studoval biochemii v Brně, přišla nabídka<br />

stipendia do Německa a někdo u nás na<br />

katedře měl kontakt zrovna do laboratoře<br />

v Ústavu Maxe Plancka pro šlechtění rostlin<br />

v Kolíně nad Rýnem. Já chtěl zkusit molekulární<br />

biologii a bylo mi tehdy jedno, zda se<br />

jí budu věnovat na rostlinách, octomilkách,<br />

nebo na myších. A protože mi to v Německu<br />

celkem šlo a bavilo mne to, rostliny jsem si<br />

zamiloval a už jsem u nich zůstal.<br />

Vývoj rostlin ovlivňují rostlinné hormony<br />

– auxin, cytokininy, etylén… Ale<br />

o tom, kde tyto hormony působí, rozhodují<br />

transportní proteiny, jimiž se<br />

v případě auxinu zabýváte. Jejich tvorbu<br />

zase řídí geny, jejichž expresi ovlivňují<br />

vnější faktory… Lze v systému regulace<br />

vývoje rostlin najít nějakého „vrchního<br />

velitele“? — Žádný vrchní velitel neexistuje,<br />

protože různé typy vývojových procesů<br />

jsou řízeny různými signály. Auxin jich řídí<br />

pravděpodobně více než ostatní „velitelé“,<br />

ale kdybych o něm mluvil jako o „vrchním<br />

veliteli“, vědci pracující na jiných hormonech<br />

by se samozřejmě bránili. Auxin<br />

slouží jako univerzální signál určující, která<br />

konkrétní buňka má něco udělat – například<br />

začít tvořit květ nebo boční kořen. Ale třeba<br />

už zase většinou nerozhoduje o tom, co se<br />

má dělat. Říká „kdo a kdy“, ne však „co“.<br />

Takže na auxin můžeme také pohlížet<br />

jako na pouhého sluhu nebo poslíčka. Čí<br />

příkazy plní? — Pro mne není důležité, zda<br />

v něm budeme vidět velitele, nebo sluhu. Zajímá<br />

mne, jak konkrétně v rostlině funguje.<br />

„Nepotřebujeme stádo<br />

cvičených opic, hledat<br />

na Googlu a Wikipedii<br />

umí každý.“<br />

O tom, že se kořeny mají více větvit, rozhodne<br />

například vyšší koncentrace živin v půdě.<br />

O směru růstu kořene rozhodne gravitace,<br />

u hypokotylu to je světlo… Jde o integraci<br />

všemožných vnějších i vnitřních signálů<br />

a skutečně pro mnohé signály, hlavně ty<br />

vnější, auxin funguje jako hlavní poslíček.<br />

Co pro váš obor znamenalo přečtení<br />

genomu huseníčku? — K tomu mám osobní<br />

příběh. Když jsem v roce 1997 začal pracovat<br />

v Kolíně nad Rýnem, hledal jsem v huseníčku<br />

geny podobné genům pro proteiny PIN,<br />

které zajišťují transport auxinu. Tenkrát<br />

ještě genom přečtený nebyl. Strávil jsem<br />

v laboratoři deset měsíců a našel jsem<br />

sedm genů. Čtrnáct dní poté, co jsem práci<br />

dokončil, byl publikován genom. Celá ta<br />

desetiměsíční práce byla v té chvíli otázkou<br />

deseti sekund.<br />

Nenaštvalo vás to? — Tak to ve vědě chodí.<br />

Přečtení genomu huseníčku jsem přivítal, protože<br />

nám otevřelo možnosti, o kterých se nám<br />

dříve ani nesnilo. Pracovali jsme třeba na genu,<br />

o kterém jsme si mysleli, že je to zajímavý<br />

regulátor rostlinného vývoje. A najednou jsme<br />

zjistili, že v genomu vůbec není. Že to byla<br />

kontaminace z nějaké mouchy nebo komára,<br />

kterého někdo rozetřel při izolování DNA.<br />

Ušetřilo nám to spoustu zbytečné práce.<br />

PIN proteiny transportující auxin, které<br />

jste zmínil, vás v oboru proslavily, protože<br />

jste ukázal, že jsou to skutečně transportéry<br />

auxinu, a odhalil, jakou roli hrají<br />

v různých vývojových procesech. Také<br />

jste se podílel na objevu příbuzných proteinů<br />

PILS – mimo jiné s kolegy z Ústavu<br />

experimentální botaniky AV ČR. V článku<br />

v Nature z roku 2012 jste psali, že jste je<br />

objevili „in silico“, tedy v počítači. Jak to<br />

se znalostí genomu souvisí? — Najednou<br />

nemáte k dispozici jen rostlinu. Máte spoustu<br />

genů, o nichž nevíte, co dělají. Můžete<br />

Prof. Jiří Friml, Ph.D. (*1973)<br />

Vystudoval biochemii na Masarykově univerzitě v Brně (1997). Postgraduální<br />

studium molekulární biologie absolvoval v Ústavu Maxe Plancka pro šlechtění<br />

rostlin v Kolíně nad Rýnem a na tamní univerzitě získal doktorát z biologie<br />

(2000), pak následoval doktorát z biochemie na Masarykově univerzitě (2002).<br />

V letech 2002–2006 vedl výzkumnou skupinu na univerzitě v německém<br />

Tübingenu, kde se habilitoval v oboru genetika (2005). V letech 2006–2007<br />

vedl oddělení biologie rostlinné buňky na univerzitě v Göttingenu, mezi roky<br />

2007 a 2012 byl vedoucím skupiny na oddělení biologie rostlinných systémů<br />

Vlámského biotechnologického ústavu (VIB) v belgickém Gentu. V letech 2011–<br />

2014 působil také na Masarykově univerzitě, v brněnském CEITEC a v letech<br />

2012–2014 jako hostující profesor na univerzitě v Gentu. Od října 2012 vede<br />

laboratoř vývojové a buněčné biologie rostlin v Ústavu pro vědu a technologie<br />

(IST) v Klosterneuburgu u Vídně.<br />

Učí na IST, na Masarykově i Karlově univerzitě. V roce 2010 získal prestižní<br />

Körberovu evropskou vědeckou cenu, o rok později neméně prestižní ERC<br />

grant a v roce 2012 medaili EMBO (Evropské organizace molekulárních biologů).<br />

Na svém kontě má řadu publikací v Nature, Science, Cell, PNAS, PLoS Biology<br />

a dalších špičkových časopisech. S manželkou, slovenskou molekulární<br />

bioložkou Evou Benkovou-Frimlovou, mají dvě děti.<br />

si říct, že ten a ten gen vypadá zajímavě,<br />

a pokusíte se zjistit, co dělá.<br />

A podle čeho usuzujete, který gen „vypadá<br />

zajímavě“? — Většinou pomůže, pokud<br />

tvoří nějakou menší genovou rodinu. Pak<br />

je jasné, že v genomu není nebo nezůstal<br />

náhodou. Pokud během evoluce vzniklo<br />

třeba pět kopií jednoho genu a v genomu se<br />

udržely, pravděpodobně jsou něčím důležité.<br />

Pomůže také podívat se, kdy se daný gen<br />

objevil, s jakými změnami v evoluci rostlin<br />

to koreluje. V případě PILS jsme vyšli ze<br />

sekundární struktury PIN proteinů, tedy<br />

z uspořádání řetězce aminokyselin do šroubovic<br />

a β-skládaných listů. Existují bioinformatické<br />

nástroje, které prohledají všechny<br />

geny huseníčku a podívají se, jestli některé<br />

Snímek Bert Stephani / VIB.<br />

z nich nekódují protein, který sice má jinou<br />

sekvenci aminokyselin, ale jeho sekundární<br />

struktura je podobná.<br />

To se už ze sekvence aminokyselin dá<br />

poznat? — V hrubé podobě ano. Přesnou<br />

strukturu PIN neznáme dodnes. Ale například<br />

podle výskytu hydrofobních nebo naopak<br />

hydrofilních aminokyselin lze usuzovat na<br />

to, která část molekuly je transmembránová<br />

a která trčí do cytoplazmy. Tímto způsobem<br />

jsme objevili genovou rodinu PILS a začali<br />

jsme zjišťovat, jakou má funkci. Izolovali jsme<br />

mutanty a dívali jsme se, jak vypadají rostliny,<br />

které mají tyto geny poškozené. Nebo jsme naopak<br />

expresi těchto genů zvýšili a dívali jsme<br />

se, jak se na rostlinách projeví, že je těch proteinů<br />

moc. Zjistili jsme, že mají něco společného<br />

s transportem auxinu, takže strukturní<br />

podobnost se odráží i v podobné funkci.<br />

Proč si rostlina udržuje dvě odlišné<br />

genové rodiny, pokud mají stejnou<br />

funkci? — Právě že nemají. Ukázalo se, že<br />

PILS netransportují auxin na plazmatické<br />

membráně jako většina PIN proteinů, ale na<br />

endoplazmatickém retikulu. Otevřeli jsme<br />

tím úplně novou oblast výzkumu.<br />

Uvažovali jste o tom, že se auxin v endoplazmatickém<br />

retikulu rozkládá, takže<br />

PILS fungují jako „popelářské vozy“, které<br />

hormon odvážejí k likvidaci. Dozvěděli<br />

jste se za ty tři roky něco nového? — Musím<br />

říct, že pokrok zatím není příliš veliký, protože<br />

enzymů, které se na modifikaci auxinu<br />

v endoplazmatickém retikulu a v cytosolu<br />

podílejí, existují desítky, možná stovky. Některé<br />

ho nevratně degradují, jiné ho konjugují<br />

s aminokyselinami nebo s cukry, což může<br />

být v některých případech reverzibilní proces.<br />

Takto inaktivovaný auxin může sloužit<br />

jako zásoba. Takže rostlina může přesunem<br />

auxinu mezi různými vnitrobuněčnými<br />

„továrnami“ rozhodovat o tom, co se má<br />

s auxinem stát. Původní hypotéza pořád platí<br />

a získáváme pro ni postupně podporu, i když<br />

ještě nevíme přesně, jak to celé funguje.<br />

Auxinu jste tedy věrný stále? Ve vašem seznamu<br />

recentních publikací vidím práce<br />

týkající se vlivu vápníku na buněčnou polaritu<br />

nebo osmotického stresu, ale to vše<br />

asi s auxinem nějak souvisí. — Od auxinu<br />

jsme se dostali k buněčné polaritě, protože<br />

proteiny pro jeho transport jsou polárně lokalizované,<br />

takže nás zajímalo, jak to buňka<br />

udělá, že správný protein přijde na správnou<br />

stranu buňky. Zjistili jsme, že k vyřešení této<br />

otázky musíme pochopit, jak se proteiny<br />

dostávají na membránu a jak jsou z ní opět<br />

recyklovány. Tím jsme se dostali k endocytóze<br />

a k vlivu změn osmotického prostředí.<br />

Tato témata sice s auxinem souvisejí, ale<br />

mají obecnější význam.<br />

18 Vesmír 95, leden 2016<br />

www.vesmir.cz 19

Takže to, na co přijdete, se bude hodit<br />

i kolegům, kteří s auxinem nepracují? —<br />

Určitě. Zrovna práce, v níž jsme částečně<br />

objasnili mechanismus endocytózy, tedy<br />

procesu, jímž se proteiny z buněčné membrány<br />

dostávají dovnitř, teď patří k našim<br />

nejcitovanějším. Stejný mechanismus totiž<br />

používají patogeny k průniku do buňky,<br />

takže to zajímá vědce, kteří s nimi pracují.<br />

Podobné je to s kolegy studujícími příjem<br />

různých nutričních látek buňkou. Navíc<br />

řada základních buněčných mechanismů je<br />

evolučně konzervována už od dob společného<br />

předka rostlin a živočichů, takže se stává,<br />

že nás čtou i vědci zabývající se živočichy.<br />

Výzkum rostlinných hormonů otevírá<br />

bezpočet možností pro praktické využití,<br />

zejména v zemědělství. — Jistě. Třeba<br />

plošný postřik auxinem se už docela dlouho<br />

využívá v jižní Itálii k tomu, aby rajčata<br />

nebo lilky rodily i bez opylení. Díky pokrokům<br />

rostlinné biologie to přitom lze dělat<br />

mnohem efektivněji: pomocí genetických<br />

nástrojů zapnout produkci auxinu přímo<br />

v rostlině, pouze v květu, kde je to potřeba.<br />

Můžeme dokonce příslušnou signální dráhu<br />

zapnout i bez auxinu. Technicky to není<br />

problém, ale je to problém politický. V Evropě<br />

to nikdo neschválí, protože zde panuje<br />

přesvědčení, že geneticky modifikované<br />

plodiny jsou ďáblovo dílo.<br />

Myslíte, že Evropa dělá svým odporem<br />

vůči GMO chybu? — Není možné, abychom<br />

GMO dlouhodobě ignorovali. Se zavedením<br />

každé nové technologie od zapálení prvního<br />

ohně jsou spojena rizika, ale GM plodiny mají<br />

obrovský potenciál zvýšit výnosy a omezit<br />

použití pesticidů. Evropa na své váhání<br />

doplatí, protože evropské potraviny nebudou<br />

konkurenceschopné. Ostatně nejsou už dnes.<br />

Ale to je obecný problém zemědělské politiky<br />

EU, netýká se to jen GM plodin.<br />

Vy sám se aplikacemi nezabýváte. Přesto:<br />

potěšilo by vás, kdyby vaše zjištění našla<br />

praktické uplatnění? — Nikdo nebude<br />

naštvaný, když jeho výzkum k něčemu bude.<br />

Samozřejmě. Jde jen o to, že aplikovaný<br />

výzkum má jiný charakter. Jeho úkolem je<br />

optimalizovat nějakou metodu nebo poznatek,<br />

který už máme, aby se dal konkrétně<br />

použít. Pro mne osobně je to méně zajímavé<br />

než zjišťovat, jak věci fungují. Vůbec nechci<br />

hanět aplikovaný výzkum, ale sám se<br />

pohybuji ve výzkumu základním, baví mne<br />

a chci u něj zůstat.<br />

Byl to jeden z důvodů, proč jste s ženou<br />

odešli z Belgie do institutu IST u Vídně?<br />

— Ano. Je poměrně vzácné, aby nějaký<br />

ústav v kontinentální Evropě takto otevřeně<br />

deklaroval, že se zabývá základním výzkumem.<br />

Pro člověka, který si nechce lámat<br />

0 8 hodin<br />

Časosběrný snímek huseníčku rolního reagujícího na změnu polohy.<br />

Mezi jednotlivými snímky uplynulo 10 minut. Foceno v infračervené oblasti, aby se<br />

eliminovala role světla jako signálu řídícího chování buněk. Čas 0: škrobová zrna<br />

v plastidech se působením gravitace přesunula, takže rostlina ví, že už neroste<br />

vzhůru. Důsledkem je přesun PIN proteinů (viz rozhovor) na spodní stranu buněk,<br />

což vede k akumulaci auxinu na spodní straně stonku, kde se v důsledku toho<br />

začnou prodlužovat buňky a stonek se začne ohýbat vzhůru.<br />

hlavu s tím, jestli aplikace přijdou hned,<br />

nebo až po letech, to je velká výhoda. Spousta<br />

institutů se věnuje především základnímu<br />

výzkumu, ale málokterý se k tomu takto hlásí,<br />

zpravidla se kolem toho hraje trochu hra.<br />

Dělají základní výzkum, ale předstírají, že je<br />

bezprostředně užitečný. Což se mi zdá trochu<br />

pokrytecké, protože je-li základní výzkum<br />

dobrý, je vždy užitečný. Společensky určitě,<br />

a pokud jde o ekonomickou návratnost, tak<br />

dříve nebo později také. Všechny velké<br />

a skvělé aplikace bez výjimky přímo využívaly<br />

poznatky získané základním výzkumem.<br />

Ještě něco vás přesvědčilo? — Interdisciplinarita.<br />

Lidé zabývající se různými<br />

problémy tu pracují společně – biologové,<br />

matematici, fyzikové, chemikové, počítačoví<br />

vědci… Je to výhodné třeba pro matematické<br />

modelování biologických procesů.<br />

Předtím jsme vždy působili na pracovištích<br />

zaměřených čistě na rostliny. A také je to<br />

blízko domů. Děti se už chtějí trochu usadit<br />

a chodit do jedné školy déle než pár let.<br />

Učíte na vysokých školách v Brně i v Praze,<br />

jak se vám jeví dnešní studenti? — Úroveň<br />

českých absolventů za posledních patnáct let,<br />

co to sleduji, poklesla, v některých oblastech<br />

dokonce dramaticky. Hodně se zlepšila angličtina,<br />

všeobecný metodologický přehled,<br />

ale zhoršila se schopnost exaktního a kreativního<br />

myšlení. Myslím, že to souvisí se<br />

změnou přístupu k výuce matematiky, a je to<br />

velmi znepokojivý trend. Není vůbec výjimkou,<br />

že absolvent české vysoké školy, hlásící<br />

se k nám do ústavu, má velké problémy s příklady<br />

na úrovni šesté třídy základní školy,<br />

které právě řeší má dcera. Výrazně poklesla<br />

schopnost najít řešení problému, k němuž<br />

vám nikdo nedal vzorový příklad. A to je ve<br />

vědě hrozný problém. Nepotřebujeme stádo<br />

cvičených opic, hledat na Googlu a Wikipedii<br />

umí každý. Potřebujeme lidi, kteří jsou zvyklí<br />

samostatně uvažovat, improvizovat, z mála<br />

vyvařit maximum. Celkové množství znalostí<br />

se nezměnilo nebo možná dokonce vzrostlo,<br />

ale ty znalosti jsou často k ničemu, protože je<br />

studenti nedovedou použít. •<br />

Snímek Matyáš Fendrych / IST.<br />

20 Vesmír 95, leden 2016

fyziologie rostlin —<br />

Zelená revoluce<br />

verze 2.0<br />

Poznání dějů probíhajících na vzrostných vrcholech<br />

rostlin bude pro nasycení lidstva čím dál důležitější.<br />

Elliot Meyerowitz z Caltechu patří ke světové špičce<br />

tohoto výzkumu.<br />

text Ondřej Vrtiška<br />

Elliot Meyerowitz vede laboratoř<br />

rostlinné biologie na Kalifornském<br />

technologickém institutu. Na podzim<br />

přednášel v Brně na konferenci EMBO<br />

Signalling in plant development.<br />

Snímek CEITEC.<br />

Podvýživou trpí 800 milionů lidí, z toho<br />

511 milionů připadá na Asii, 232 milionů<br />

na Afriku. Ročně v důsledku nedostatečné<br />

výživy umírá 3,1 milionu dětí. Za pětadvacet<br />

let přitom bude na Zemi žít o 1,2 miliardy<br />

lidí více než dnes. Výnosy většiny klíčových<br />

plodin se přitom zvyšují jen pozvolna nebo<br />

stagnují a zemědělské půdy nepřibývá.<br />

„Zemědělství je staré tisíce let, ale nedrží<br />

krok s růstem lidské populace a změnami<br />

klimatu. Potřebujeme lepší fundamentální<br />

pochopení toho, jak rostliny rostou.<br />

Kdybychom významně zvýšili výnosy<br />

plodin pěstovaných v oblastech sužovaných<br />

nedostatkem základních potravin, zachránili<br />

bychom více životů, než kdybychom<br />

zcela vymýtili malárii, tuberkulózu a AIDS,“<br />

odpověděl Elliot Meyerowitz Vesmíru na<br />

otázku, proč je výzkum růstu a vývoje rostlin<br />

tak důležitý. O významu rostlin v ekosystémech<br />

a v globálních cyklech kyslíku<br />

a uhlíku ani nemluvě.<br />

„Pomocí genových manipulací lze změnit<br />

vlastnosti apikálního meristému (dělivého<br />

pletiva na vrcholu výhonku, pozn. red.),<br />

a tím ovlivnit například frekvenci tvorby<br />

květů nebo úhel, pod kterým ze stonku<br />

a b c<br />

vyrůstají listy,“ vysvětluje Meyerowitz. Nedávná<br />

studie 1 například ukázala, že geneticky<br />

podmíněnou úpravou uspořádání listů by<br />

u sóji šlo lépe využít slunečního záření, což<br />

by vedlo ke zvýšení výnosů o 8,5 % a snížení<br />

spotřeby vody o 13 %.<br />

Meyerowitz však zároveň zdůrazňuje, že<br />

bez ohledu na praktické využití je vývoj<br />

rostliny úžasné téma ke studiu: „Koho by<br />

nefascinovaly geometrické struktury, do<br />

nichž jsou uspořádány okvětní lístky nebo<br />

semena v květu slunečnice?“<br />

Většina výzkumu na poli vývojové biologie<br />

a genetiky rostlin se dnes dělá na huseníčku<br />

rolním (Arabidopsis thaliana, Vesmír 78, 256,<br />

1999/5). K experimentům ho využíval už Freidrich<br />

Laibach ve čtyřicátých letech minulého<br />

století, ale až v sedmdesátých a osmdesátých<br />

letech se huseníček etabloval jako modelový<br />

organismus a stal se díky tomu jedním z nejprozkoumanějších<br />

organismů na planetě.<br />

Významnou roli v tom sehrál právě Elliot<br />

Meyerowitz, který si pochvaluje výhody této<br />

rostlinky: je malá, nenáročná, má hodně<br />

semen, genom sestává pouze z pěti malých<br />

chromozomů, je snadné cíleně vytvářet mutanty.<br />

„Kdyby Mendel pracoval s huseníčkem,<br />

Vývoj květů u huseníčku: a. Snímek z konfokálního mikroskopu zobrazuje nově<br />

vznikající květní pupeny okolo apikálního meristému (zeleně plazmatická membrána,<br />

červeně chloroplasty). b. Prostorové rozložení proteinu PIN 1, který slouží jako<br />

přenašeč rostlinného hormonu auxinu (viz rozhovor na str. 18). Šipky naznačují<br />

směr, kterým auxin proudí. c. Výstup matematického modelu simulujícího zakládání<br />

nových květů. Snímky: a) Roeder et al., 2010, b) Heisler et al., 2005, c) Jönsson et al., 2006.<br />

mohl toho stihnout dvakrát tolik. Dnes je<br />

každoročně o huseníčku publikováno více<br />

prací než o octomilce.“<br />

Apikální meristém huseníčku sestává<br />

z několika set buněk, mezi nimiž funguje<br />

složitá síť zpětných vazeb. Podílejí se<br />

na nich rostlinné hormony, transportní<br />

proteiny i fyzikální faktory. Vědci v Meyerowitzově<br />

laboratoři zpočátku studovali<br />

mutantní rostliny a sledovali, jak různé<br />

mutace ovlivňují vývoj rostliny jako celku.<br />

Rozvoj fluorescenčního značení a konfokální<br />

mikroskopie však postupně umožnil sledovat<br />

v reálném čase a ve třech rozměrech<br />

chování jednotlivých buněk, expresi genů,<br />

lokalizaci proteinů… „Získali jsme dynamický<br />

pohled na souhru oněch zpětných vazeb.<br />

A zatímco se díváme, můžeme měnit aktivitu<br />

jednotlivých genů a pozorovat důsledky.“<br />

Díky tomu a díky znalosti genomu se pomalu<br />

daří popisovat jednotlivé mechanismy na<br />

molekulární úrovni.<br />

Informace získané při experimentech slouží<br />

jako vstupní data pro matematické modely,<br />

které simulují chování apikálního meristému<br />

a následně růst a vývoj celé rostliny. Podle<br />

Meyerowitze už dnešní počítače umožňují<br />

zcela realistické simulace, stačí „pouze“ dát<br />

dohromady všechna potřebná data. „Když<br />

to dokáže tak hloupé stvoření jako rostlina,<br />

proč bychom to nedokázali my?“ Spolupracuje<br />

s fyziky a matematiky, na Caltechu spoluzaložil<br />

centrum pro biologické modelování.<br />

Je přesvědčen, že moderní biologie se bez<br />

matematiky a modelů neobejde. Podílí se i na<br />

vývoji programu Cellerator (www.cellerator.<br />

org), který by měl matematické modelování<br />

zpřístupnit i těm biologům, kteří mají před<br />

složitější matematikou respekt. •<br />

rozhovor s E. Meyerowitzem na<br />

www.vesmir.cz<br />

1) Global Change Biology 2014, doi: 10.1111/gcb.12567.<br />

www.vesmir.cz 21

téma — hlava<br />

Hlas <strong>předpoví</strong> <strong>nemoc</strong><br />

Čeští vědci na stopě metody, která<br />

by mohla poskytnout dlouhodobou<br />

předpověď příchodu Parkinsonovy<br />

<strong>nemoc</strong>i. 22<br />

Epileptické záchvaty<br />

a věštění z křišťálové koule<br />

Jak předvídat příchod záchvatu<br />

nejčastějšího chronického<br />

o<strong>nemoc</strong>nění mozku. 26<br />

Eye tracking<br />

Oční pohyby v psychiatrii a umění 28<br />

Inteligentní bydlení<br />

pro schizofreniky<br />

Dům plný čidel pomáhá lidem<br />

s vážnou duševní <strong>nemoc</strong>í. 30<br />

více k tématu na<br />

www.vesmir.cz<br />

Transplantace tváře – a co pak?<br />

Rozhovor s Bohdanem Pomahačem<br />

o netušených důsledcích unikátních<br />

operací.<br />

Život sťaté hlavy<br />

Jak věda zkoumala délku života mozku<br />

sťaté hlavy a k čemu to vedlo.<br />

Výzkum psaný tragédií<br />

Metanolová aféra připravila o život<br />

a zdraví desítky lidí. Vědě nabídla<br />

světově unikátní data.<br />

Kolik váží lidská duše<br />

Pošetilé snahy exaktně popsat<br />

fenomén, který se exaktnímu popisu<br />

vzpírá.<br />

…a další příspěvky.<br />

22 Vesmír 95, leden 2016<br />

Snímek Andrea Solari.<br />

Hlas <strong>předpoví</strong><br />

<strong>nemoc</strong><br />

Volá o pomoc, ale ústa jako by jí slepil med.<br />

Neznámý na nic nečeká, bere její dceru za vlasy<br />

a táhne ji pryč. To v ní vzedmulo ohromnou sílu.<br />

Přiskakuje a jako smyslů zbavená mu zasazuje<br />

ránu pěstí do obličeje. Probouzí ji hlasité zasténání.<br />

Zamotaná do vlastní peřiny vidí na bradě svého<br />

manžela stékající potůček krve.<br />

text Marek Janáč<br />

Spát v jedné posteli s člověkem,<br />

který trpí poruchou chování v REM fázi<br />

spánku, je o život. Sny plné neznámých<br />

útočníků ohrožují postižené i jejich blízké.<br />

Nemocní totiž ve snové fázi spánku nemají<br />

pohybový aparát zablokovaný, jak je to běžné<br />

u zdravých osob. Namísto toho údery<br />

pěstí či kopy nejen prožívají, ale i fyzicky<br />

vykonávají. Výsledkem jsou několikanásobně<br />

zlomená žebra partnerů, vyražené<br />

zuby, dokonce i zlomená spodina lebeční<br />

a proražená lebka. Takových lidí je u nás<br />

v současnosti 50 tisíc (více o <strong>nemoc</strong>i: Vesmír<br />

93, 201, 2014/4).<br />

To, co na začátku vypadá jako pouhá<br />

obtíž při spánku, se během několika let<br />

Parkinsonova <strong>nemoc</strong><br />

v drtivé většině případů změní v těžké<br />

neurologické o<strong>nemoc</strong>nění. Do pěti let<br />

od prvních příznaků se u třetiny takto<br />

postižených rozvine mnohem závažnější<br />

Parkinsonova <strong>nemoc</strong>. Po deseti letech jí<br />

trpí už 76 procent a po čtrnácti letech od<br />

prvního pozorování spánkových poruch<br />

dokonce plných 91 procent pacientů. [1]<br />

Zatím je tento vývoj nezvratný, protože<br />

neexistuje lék, který by postup <strong>nemoc</strong>i<br />

dokázal zastavit. Málo víme o příčinách<br />

vzniku Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i. Dokážeme<br />

jen mírnit příznaky. Až ale budeme umět<br />

<strong>nemoc</strong> vyléčit, bude velmi důležité začít<br />

s terapií včas. Když totiž pacienti přicházejí<br />

s prvními příznaky v podobě poruch<br />

je sice neurodegenerativní o<strong>nemoc</strong>nění staršího věku, může však výjimečně<br />

postihnout i třicátníky. Nemoc je v současnosti nevyléčitelná, lze však její<br />

příznaky potlačovat podáváním léků ovlivňujících přenos dopaminu mezi<br />

neurony. V české populaci má Parkinsonovu <strong>nemoc</strong> 10 až 20 tisíc lidí.<br />

Příčiny Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i se zatím nepodařilo plně objasnit. V podezření<br />

jsou tři mechanismy: oxidační stres, toxiny a železo, hromaděné v nervové<br />

soustavě. V mozcích postižených osob je přítomen patologicky změněný<br />

α-synuklein, který vytváří uvnitř neuronů Lewyho tělíska a vyvolává buněčnou<br />

smrt. Tento mechanismus se mozkem šíří od nejhlubších struktur do horních<br />

částí mozkového kmene, kde leží takzvaná černá substance (substantia nigra),<br />

část mozku produkující dopamin – látku zajišťující komunikaci mezi nervovými<br />

buňkami. Odhaduje se, že proces trvá 10 i více let. Nemoc se plně rozvine až při<br />

zasažení černé substance, v níž dochází k masivnímu úbytku nervových buněk<br />

(až 70 %), přičemž je pro ni charakteristická pravo-levá asymetričnost (jedna ze<br />

dvou oblastí černé substance ve středním mozku je více zasažena než druhá),<br />

čemuž odpovídá i asymetrický rozvoj pohybových příznaků <strong>nemoc</strong>i.<br />

Jan Rusz při akustickém vyšetření účastnice studie. Rusz získal v roce 2015<br />

za soubor prací o využití akustické analýzy hlasu cenu Discovery Award. Za<br />

mimořádné výsledky výzkumu, experimentálního vývoje a inovací za rok 2015 byl<br />

nominován na Cenu ministryně školství.<br />

počet narušených<br />

řečových dimenzí<br />

počet narušených<br />

řečových dimenzí<br />

počet narušených<br />

řečových dimenzí<br />

10<br />

5<br />

0<br />

5<br />

0<br />

5<br />

0<br />

pacienti s nově diagnostikovanou<br />

Parkinsonovou <strong>nemoc</strong>í<br />

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19<br />

osoby s poruchami chování<br />

v REM spánku<br />

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16<br />

zdravé osoby<br />

(kontrolní skupina)<br />

stabilita hlasivek<br />

přesnost artikulace<br />

charakter řeči<br />

celkový výkon<br />

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16<br />

Postupný rozvoj o<strong>nemoc</strong>nění zvyšuje počet narušených řečových dimenzí.<br />

Výsledky akustické řečové analýzy u 20 pacientů s Parkinsonovou <strong>nemoc</strong>í,<br />

16 osob s poruchou chování v REM spánku a 16 zdravých osob kontrolní skupiny.<br />

Graf Jan Rusz.<br />

Snímek Marek Janáč.<br />

hybnosti, mívají už nenávratně zničeno<br />

značné množství příslušných mozkových<br />

buněk. I kdyby již byla léčba dostupná, bylo<br />

by na ni v takovém okamžiku pozdě. Proto<br />

vědci na celém světě už dnes věnují velkou<br />

pozornost hledání prvních příznaků.<br />

Potíž je v tom, že dnešní metody<br />

spolehlivého rozpoznání Parkinsonovy<br />

<strong>nemoc</strong>i jsou většinou založeny na analýze<br />

klasických pohybových projevů <strong>nemoc</strong>i,<br />

jako jsou: pohybová chudost (neschopnost<br />

postiženého udělat běžně dlouhý krok,<br />

pomalé pohyby, pomalý start pohybu),<br />

klidový třes končetin, zvýšená ztuhlost<br />

svalů a změněná řeč. Diagnostikovat dnes<br />

Parkinsonovu <strong>nemoc</strong> před objevením<br />

těchto příznaků nelze, snad s výjimkou<br />

jednofotonové emisní tomografie. Vzhledem<br />

k tomu, že se v ní pracuje s radioaktivním<br />

izotopem, který se váže na buňky<br />

produkující dopamin, nelze metodu<br />

využívat plošně k vyhledávání počínající<br />

Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i. Pro diagnostické<br />

účely je přitom velmi žádoucí, aby spolehlivá<br />

předpověď přišla co nejdříve před propuknutím<br />

samotného o<strong>nemoc</strong>nění. Slibně<br />

se v tomto ohledu vyvíjí vědecký výzkum,<br />

jehož předběžné výsledky naznačují, že<br />

„Výsledky naznačují, že<br />

bychom mohli získat<br />

varování už řadu<br />

let před objevením<br />

hlavních příznaků<br />

<strong>nemoc</strong>i.“<br />

bychom mohli získat spolehlivé varování<br />

už řadu let před objevením hlavních příznaků<br />

<strong>nemoc</strong>i.<br />

Nová metoda<br />

„Pa-ta-ka-pa-ta-ka…,“ line se staccato vyšetřovací<br />

místností Neurologické kliniky<br />

1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.<br />

Slabiky vyslovuje celkem pohledná mladá<br />

žena. Určitě jí není více než čtyřicet. Má<br />

rodinu a bohatý život. Nechce se mi věřit, že<br />

za 10 až 15 let z ní bude pomalu se ploužící<br />

stín člověka, postiženého Parkinsonovou<br />

<strong>nemoc</strong>í. Přemítám, kde se v jejím melodickém<br />

hlase skrývá známka budoucí <strong>nemoc</strong>i,<br />

ale pro necvičené ucho je to k nepostřehnutí.<br />

Přesto v jejím hlase změny jsou a projevují<br />

se evidentně velmi brzy. Důvodem je fakt,<br />

že naši schopnost mluvit tvoří dokonalá<br />

souhra značného množství svalů s několika<br />

oblastmi mozku. Degenerativní změny na<br />

úrovni neuronů se proto projevují velmi<br />

brzy právě v řeči.<br />

Českému vědeckému týmu Neurologické<br />

kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity<br />

www.vesmir.cz 23

Karlovy a Všeobecné fakultní <strong>nemoc</strong>nice<br />

v Praze ve spolupráci s Elektrotechnickou<br />

fakultou Českého vysokého učení technického<br />

se vloni poprvé podařilo prokázat<br />

(v mezinárodním odborném časopisu Sleep<br />

Medicine) [2], že lidé, trpící poruchou chování<br />

v REM spánku mají současně charakteristické<br />

poruchy řeči, které se později objevují<br />

u lidí postižených Parkinsonovou <strong>nemoc</strong>í.<br />

Teď se vědci zaměřují na to, aby zjistili, jaké<br />

změny v hlasovém projevu jsou spolehlivým<br />

znakem velmi rané diagnózy a jak se<br />

tyto změny mění v čase. To by jim v případě<br />

úspěchu mělo umožnit s pomocí hlasu<br />

předpovědět, za jak dlouho <strong>nemoc</strong> propukne.<br />

Díky předchozím bohatým výzkumům jsou<br />

dnes schopni určit, kdy už řeč není zdravá<br />

a daný pacient je ve fázi před rozvinutím<br />

choroby.<br />

„Zhluboka se nadechněte,“ instruuje ženu<br />

Jan Rusz z elektrotechnické fakulty ČVUT<br />

a zapíná záznam z ženina mikrofonu. „Teď<br />

řekněte co nejdelší hlásku ááá.“<br />

Zdravý člověk dokáže tón udržet bez<br />

problémů nejméně 10 sekund, zpravidla<br />

ale i více než 20 sekund. Lidé postižení Parkinsonovou<br />

<strong>nemoc</strong>í vydrží zpravidla méně<br />

než zdravý člověk ve srovnatelném věku,<br />

záznam jejich hlasu navíc bývá zastřený<br />

chrapotem, jeho kvalita je celkově zhoršená,<br />

tón kolísá. Žena, která nyní sedí na židli<br />

před Janem Ruszem, zatím vyslovuje čistě.<br />

Z toho, že své ááá skončila až po 17 sekundách,<br />

však ještě nelze nic vyčíst.<br />

První studie<br />

První, koho napadlo hledat souvislost řeči<br />

a neurologické <strong>nemoc</strong>i, byl roku 1969 americký<br />

profesor Frederic L. Darley z americké<br />

Mayo Clinic. Vyšetřoval mnoho pacientů<br />

s různými typy neurologických poruch,<br />

přičemž si všiml, že lidé s určitou diagnózou<br />

mají i podobný způsob hlasového<br />

projevu. [3]<br />

Pro <strong>nemoc</strong>né Parkinsonovou <strong>nemoc</strong>í<br />

je typický abnormálně tichý, nevýrazný,<br />

slabý hlas (hypofonie). Řeč ztrácí melodii,<br />

postižení lidé hovoří monotónně a nedokážou<br />

správně intonovat. Problémy mají<br />

„Řekni cokoli,<br />

a já ti řeknu,<br />

za jak dlouho<br />

o<strong>nemoc</strong>níš.“<br />

také se správným vyslovením souhlásek<br />

i samohlásek. Hlas má celkově horší kvalitu,<br />

řeč je nesrozumitelná, utlumená (hypokinetická),<br />

pacient ztrácí sociální vazby.<br />

Naopak u Huntingtonovy choroby může<br />

být řeč spíše nadměrně hlasitá, vyrážená<br />

(hyperkinetická). Dochází k opačnému<br />

hláska /i/ [-]<br />

relativní energie [dB]<br />

1<br />

0,5<br />

0<br />

–0,5<br />

–1<br />

6<br />

5<br />

4<br />

3<br />

2<br />

1<br />

řeč zdravé osoby v riziku rozvoje<br />

Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i<br />

0 0,02 0,04 0,06<br />

čas [s]<br />

F2 = 1875 Hz<br />

RFA = 1,10 dB<br />

0,08<br />

0<br />

0 1000 2000 3000 4000<br />

frekvence [Hz]<br />

hláska /i/ [-]<br />

relativní energie [dB]<br />

1<br />

0,5<br />

0<br />

−0,5<br />

řeč stejné osoby po několika letech<br />

v době diagnózy Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i<br />

−1<br />

0 0,02 0,04 0,06<br />

čas [s]<br />

6<br />

5<br />

4<br />

3<br />

2<br />

1<br />

F2 = 1688 Hz<br />

RFA = 0,64 dB<br />

0,08<br />

0<br />

0 1000 2000 3000 4000<br />

frekvence [Hz]<br />

Parkinsonova <strong>nemoc</strong> mění hlas hned v několika parametrech. V levé části<br />

obrázku je hláska „i“ vyslovená před propuknutím <strong>nemoc</strong>i, v pravé části záznam<br />

téhož člověka po rozvoji <strong>nemoc</strong>i. Signál postupně ztrácí pravidelnost a zároveň<br />

šumí, což je způsobeno zhoršenou funkcí kmitání hlasivek. Na spektru (v dolní části<br />

snímku) je vidět pokles frekvence druhého formantu (F2) o 187 Hz. Jde o důsledek<br />

zhoršení rozsahu pohybu jazyka, následkem čehož se zhoršuje srozumitelnost.<br />

Nemoc také oslabuje artikulaci. Ukazuje to snížení energie mezi druhým formantem<br />

a tzv. antiformantem (parametr RFA – resonant frequency attenuation, v obrázku<br />

změna o 0,46 dB).<br />

Graf Jan Rusz.<br />

jevu – pacienti nedokážou udržet důraz<br />

a mají tendenci jej zvyšovat až k velmi<br />

hlasité mluvě.<br />

Darley si tedy už koncem šedesátých<br />

let uvědomil souvislost typu řeči s oblastí<br />

v mozku, která je danou <strong>nemoc</strong>í postižena,<br />

a vyslovil domněnku, že v budoucnu by bylo<br />

možno řeč využít pro diferenciální diagnostiku<br />

– určení druhu pacientova o<strong>nemoc</strong>nění.<br />

V pilotní studii z počátku sedmdesátých let<br />

prokázal, že řeč lze posuzovat kvantitativně.<br />

Popsal v ní cca 40 měřitelných dimenzí, které<br />

každá neurodegenerativní <strong>nemoc</strong> narušuje.<br />

Kupř. typická Parkinsonova <strong>nemoc</strong> se<br />

projevuje změnami v nejméně 9 dimenzích.<br />

Příznaky jsou přitom u každého trochu jiné.<br />

Někdo může primárně mluvit tiše, zatímco<br />

pro jiného je charakteristickým znakem monotónní<br />

hlas nebo kupř. problém s kvalitou<br />

hlasu. S tím, jak <strong>nemoc</strong> nabývá na síle, se<br />

postupně příznaky zhoršují.<br />

To je také důvod, proč Jan Rusz požaduje<br />

po 150 účastnících studie co nejrychlejší<br />

souvislé opakování slabik „pa-ta-ka“. Parkinsonik<br />

sekvenci nedokáže vyslovit rychle<br />

s dostatečnou přesností, neboť má narušeny<br />

svaly mluvidel. Blížící se o<strong>nemoc</strong>nění<br />

proto může prozradit už to, že vyslovování<br />

této sekvence se zpomalí, což se zjišťuje<br />

při digitální analýze záznamu. Měří se<br />

například tiché mezery mezi jednotlivými<br />

slabikami nebo počet slabik v jedné sekundě<br />

daného úseku nahrávky. Z analýz vyplývá,<br />

že <strong>nemoc</strong>ný člověk mívá ke konci sekvence<br />

tendenci ke zrychlování a při vyslovování<br />

slabik se zakoktává.<br />

Sazenička<br />

Jak vlastně vypadá rozdíl mezi řečí zdravého<br />

člověka a parkinsonika? Mohli bychom<br />

kupř. studovat projevy německého diktátora<br />

Adolfa Hitlera, jehož filmové záznamy<br />

z konce druhé světové války jsou dnes pro<br />

některé odborníky důkazem toho, že trpěl<br />

Parkinsonovu <strong>nemoc</strong>í. Hitlerovy slovní<br />

projevy z té doby však neexistují, neboť v závěru<br />

války veřejně nevystupoval. Není proto<br />

co porovnávat.<br />

Ve světě již vědci spustili pilotní studie,<br />

v nichž porovnávají nahrávky herců v rozmezí<br />

20 let. Mnoho badatelů zkoumá nahrávky<br />

hlasu královny Alžběty II. Výzkum<br />

však komplikuje fakt, že záznamy vznikaly<br />

prostřednictvím odlišných typů mikrofonů.<br />

Ruszův tým má proto standardizovaný mikrofon<br />

i text, který dává všem účastníkům<br />

fonace<br />

hlásky /a/ [-]<br />

fonace<br />

hlásky /a/ [-]<br />

fonace<br />

hlásky /a/ [-]<br />

1<br />

0,5<br />

0<br />

−0,5<br />

−1<br />

1<br />

0,5<br />

0<br />

−0,5<br />

−1<br />

1<br />

0,5<br />

0<br />

−0,5<br />

−1<br />

0 0,1 0,2 0,3 0,4<br />

čas [s]<br />

0 0,1 0,2 0,3 0,4<br />

čas [s]<br />

50 ms<br />

150 ms<br />

0 0,1 0,2 0,3 0,4<br />

čas [s]<br />

Zatímco hlasivky<br />

zdravého člověka kmitají<br />

při vyslovení hlásky á pravidelně<br />

(obr. nahoře), poškození<br />

mozku způsobuje výpadky.<br />

Na prostředním obrázku<br />

pacientovým hlasivkám náhle<br />

poklesla základní frekvence<br />

na polovinu. Krátký výpadek<br />

ve funkci hlasivek je vidět na<br />

obrázku dole.<br />

Graf Jan Rusz.<br />

studie číst. Slouží mu k tomu pasáž z knihy<br />

O lidech spisovatele Karla Čapka, která názorně<br />

ukazuje rozdíly mezi zkoumanými lidmi.<br />

Zatímco zdravý člověk čte: „Když člověk<br />

poprvé vsadí do země sazeničku, chodí se<br />

na ni dívat třikrát denně…,“ zní stejná pasáž<br />

v podání jednoho konkrétního těžkého<br />

parkinsonika: „Dí-dže-ve sa-dí ee čchon-sendívat<br />

tři krt d-n…“<br />

Ještě větší vypovídací hodnotu má – jak<br />

ukázalo mnoho předchozích studií – monolog<br />

na libovolné téma. Někteří lidé vyprávějí<br />

pohádku, jiní popisují cestu, kterou přijeli<br />

na kliniku nebo svůj koníček. Není rozhodující<br />

co, ale jak to říkají. Zatímco parkinsonik<br />

někdy dokáže psaný text přečíst poměrně<br />

nahlas, u monologů hlasitost řeči podvědomě<br />

sníží. Při spontánní řeči totiž pacient<br />

musí rozmýšlet nad tím, co říká, vyslovování<br />

je pro něj proto podstatně složitější.<br />

Mozek je přetížen, zaměstnán vytvářením<br />

logického vztahu slov, ale už mu může unikat<br />

forma. Známky Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i se<br />

proto projeví silněji.<br />

Významné zpřesnění<br />

Ačkoliv výzkumy vztahu řeči a neurologické<br />

<strong>nemoc</strong>i začaly už v sedmdesátých letech, do<br />

začátku 21. století měly zásadní problém:<br />

byly omezeny na poslechové testy. Jejich potíží<br />

je, že v raných stadiích rozvoje Parkinsonovy<br />

<strong>nemoc</strong>i řeč ještě není tak narušena,<br />

aby bylo možno poslechem zachytit signály<br />

změn. V pozdějších fázích zase přichází jiný<br />

problém. Porucha řeči se skládá ze spousty<br />

narušených dimenzí, proto jsou slabší<br />

příznaky, jež už v řeči nejsou dominantní,<br />

zakryty příznaky silnějšími. Rovněž ty<br />

nedokážeme poslechově rozeznat.<br />

Další nevýhoda: aby byly poslechové testy<br />

objektivní, jsou založeny na spoustě mluvčích.<br />

Aby nedošlo k subjektivnímu ovlivnění,<br />

potřebují vědci co nejvíce nezávislých<br />

posuzovatelů (třeba i 30), hodnotících<br />

kvalitu řeči jen hrubou škálou – například<br />

nula pro zdravou řeč, čtyři pro řeč silně<br />

narušenou.<br />

Změnu přineslo až posledních 15 let. Výpočetní<br />

technika umožňuje řeč analyzovat<br />

matematickými metodami. Škála hodnocení<br />

tak může být podstatně jemnější a zachycuje<br />

i velmi malé změny. Tým Jana Rusze je<br />

tak už dnes schopen s pomocí matematické<br />

analýzy objektivně měřit cca 15 ze 40 řečových<br />

dimenzí. Díky dlouhodobému sledování<br />

Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i přitom umíme<br />

určit hranici, do níž je změna dimenze ještě<br />

projevem zdravého člověka a od kdy už je<br />

dimenze změněna v souvislosti s <strong>nemoc</strong>í. Po<br />

nastavení hranice mezi zdravím a <strong>nemoc</strong>í<br />

je tedy možno snadno spočítat množství<br />

narušených dimenzí. Právě už u pacientů se<br />

spánkovými problémy vědci zjistili, že počet<br />

narušených dimenzí je větší než u zdravé<br />

populace. Abychom byli konkrétní, tým<br />

zkoumal skupinu 16 zdravých osob a zjistil,<br />

že nikdo z nich nemá více než dvě narušené<br />

dimenze. Naopak ve stejně početné skupině<br />

<strong>nemoc</strong>ných bylo plných 14 lidí, kteří měli<br />

narušeno dvě a více dimenzí.<br />

Jak toho využít<br />

Bude ještě zapotřebí odstranit individuální<br />

rozdíly. Hlas jednoho člověka se mění<br />

i v průběhu dne. Ranní hlas, večerní, ovlivnění<br />

únavou, léky (antidepresiva) atd. Jeden<br />

z typických příznaků, který se velmi podobá<br />

řeči u Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i, je zhoršení<br />

K dalšímu čtení…<br />

[1] Iranzo A., Fernandez-Arcos A., Tolosa E. et al.:<br />

Neurodegenerative disorder risk in idiopathic REM<br />

sleep behaviour disorder: study in 174 patients. Plos<br />

One 9, e89741, 2014.<br />

[2] Rusz J., Hlavnička J., Tykalová T., Bušková J.,<br />

Ulmanová O., Růžička E., Šonka K.: Quantitative<br />

assessment of motor speech abnormalities in<br />

idiopathic REM sleep behaviour disorder. Sleep Med.,<br />

in press, 2015.<br />

[3] Darley F. L., Aronson A. E., Brown J. R.: Differential<br />

diagnostic patterns of dysarthria. J. Speech Hear Res.<br />

12, 246–269, 1969.<br />

řeči v rámci deprese. K výsledku – <strong>předpoví</strong>dání<br />

<strong>nemoc</strong>i hlasem – tedy povede ještě<br />

dlouhá cesta, ale pokud se podaří, „bude<br />

to znamenat, že na samotné vyhledávání<br />

osob v riziku rozvoje Parkinsonovy <strong>nemoc</strong>i<br />

nebudou zapotřebí experti, jen stroje,“<br />

myslí si Jan Rusz, podle kterého pak bude<br />

výsledek analýzy dostupný ošetřujícímu<br />

lékaři i samotnému pacientovi. Ten pak na<br />

doporučení lékaře může absolvovat diagnostická<br />

vyšetření založená na standardních<br />

klinických metodách, která rozvoj Parkinsonovy<br />

<strong>nemoc</strong>i potvrdí, nebo vyvrátí. Metoda<br />

by se podle Rusze dala do budoucna využít<br />

také na monitorování vývoje <strong>nemoc</strong>i. Mohli<br />

bychom jí sledovat, zda se pacient ve svém<br />

stavu zhoršil, nebo zlepšil, neboť změny<br />

bývají, v závislosti na léčbě, nárazové.<br />

Popsané analýzy hlasu by rovněž mohly<br />

nalézt uplatnění při samotných operacích,<br />

jež se dnes používají pro zásadní zlepšení<br />

kvality života pacientů s Parkinsonovou <strong>nemoc</strong>í<br />

– hluboká mozková stimulace. Ta však<br />

narušuje citlivé oblasti v mozku, důsledkem<br />

čehož může být i výrazné zhoršení řeči<br />

pacientů. Operatér by tak mohl přímo při<br />

zákroku s pomocí analýzy hlasu lépe hledat<br />

místo, kam umístí stimulační elektrodu tak,<br />

aby řeč ovlivnil co nejméně. Rovněž by mohl<br />

získat informace k nalezení optimálních<br />

parametrů stimulace. Vědci se domnívají,<br />

že by se tím mohl zlepšit vliv léčby na řeč<br />

a pohyby pacienta.<br />

Dnes diagnostiku nelze udělat pouze na<br />

základě řeči. Analýzu řeči doprovází řada<br />

standardních neurologických vyšetření,<br />

která míru spolehlivosti diagnózy zvyšují.<br />

Rusz se svým týmem jdou proto v představách<br />

ještě dále. Snaží se objektivizovat<br />

analýzu a plně zautomatizovat vyhodnocení<br />

tak, aby do něj nemusel zasahovat<br />

člověk. Pak by stačilo vytvořit jednoduchou<br />

aplikaci např. v mobilním telefonu. Ten by<br />

nahrávku poslal na server, který by vyhodnocení<br />

záznamů odeslal přímo odbornému<br />

neurologovi, u něhož je pacient registrován.<br />

Přispět k tomuto výsledku může i fakt, že je<br />

o výzkum mimořádný mezinárodní zájem.<br />

V současnosti proto mají vědci zažádáno<br />

u nadace Michael J. Fox Foundation o prostředky<br />

na širokou studii, která by se konala<br />

současně v Kanadě, USA, Německu, Rakousku,<br />

Francii, Itálii a Česku.<br />

Skutečně zajímavá začne být popsaná<br />

metoda ale až s objevem, jak Parkinsonovu<br />

<strong>nemoc</strong> vyléčit. Tehdy bude záležet přežití<br />

pacienta, resp. kvalita jeho života, na<br />

včasném rozpoznání <strong>nemoc</strong>i. Možná že<br />

pak někoho napadne umístit rozpoznávací<br />

algoritmus přímo na telefonní ústředny<br />

a rozesílat pozvánky k lékaři s pravidelným<br />

vyúčtováním hlasových služeb. A jedno<br />

známé české úsloví bude možno změnit na:<br />

Řekni cokoli, a já ti řeknu, za jak dlouho<br />

o<strong>nemoc</strong>níš. •<br />

24 Vesmír 95, leden 2016 www.vesmir.cz 25

téma — hlava<br />

Eye tracking<br />

Od duševního zdraví<br />

k umělecké intenci<br />

Lidské oko je jedním z nejdůležitějších smyslových orgánů. Samo<br />

slovní spojení „podívat se na něco“ není pouze apelem k zaměření<br />

pohledu kamsi, obsahuje v sobě též návrh k prozkoumání či poznání.<br />

Podobně metoda eye trackingu neboli měření očních pohybů<br />

neposkytuje pouze informace o tom, kam se kdo dívá, nýbrž i jak se dívá.<br />

text Pavel Kozelka, Dominika Grygarová, Petr Adámek<br />

Oko se neustále pohybuje, i během<br />

upřeného pohledu dochází k miniaturním<br />

vychýlením, která nejsme schopni<br />

v běžném kontaktu zaznamenat. Ale i tyto<br />

nejmenší pohyby jsme díky technologickému<br />

pokroku v posledních letech schopni měřit.<br />

V eye trackingu se tradičně rozlišuje mezi<br />

sakádami, což jsou velice rychlé skokové<br />

pohyby oka, plynulými sledovacími pohyby,<br />

majícími za úkol udržet obraz pomalu se<br />

pohybujícího objektu v místě žluté skvrny<br />

na sítnici, a fixacemi, kdy oko zůstává relativně<br />

nehybné. Právě během fixací dochází<br />

k samotnému vizuálnímu vnímání, které je<br />

v okamžicích sakád potlačeno.<br />

Pohled do historie<br />

Počátky dějin záznamu očních pohybů se<br />

datují do sedmdesátých let 19. století a jsou<br />

svázány s výzkumy nystagmu (nekontrolovaného<br />

kmitavého pohybu očí) a čtení. Průkopníky<br />

v tomto ohledu byli L. É. Javal, E. Hering<br />

a M. Lamare. První exaktní metodu schopnou<br />

mechanicky zaznamenat pohyby oka zavádí<br />

E. Huey (1908): k zornici oka připevnil kovovou<br />

jehlu, která mechanicky zaznamenávala<br />

pohyb oka na papírový pás. Elegantnější<br />

alternativu, stále však pod anestezií, představili<br />

F. A. Trendelenburg a W. Marx (1911)<br />

– jehlu nahradili zrcátkem připevněným na<br />

kontaktní čočce a jeho odraz zaznamenávali<br />

na světlocitlivý papír. Neinvazivní, avšak<br />

méně přesné metody využívající sekvenční fotografie<br />

se vyvíjely paralelně, postupem času<br />

se však frekvence záznamu snímků a přesnost<br />

zvyšovaly: při vyhodnocování byla sledována<br />

tečka běloby, později rtuti, aplikovaná dobrovolníkovi<br />

do oka, a od padesátých let i na čelo<br />

kvůli korekci pohybů hlavy.<br />

Moderní přístroje jsou již zcela neinvazivní<br />

díky využití infračervené kamery<br />

snímající odraz IR paprsku od různých<br />

povrchů oka. Dnes, na začátku 21. století,<br />

dokážeme v Národním ústavu duševního<br />

zdraví (NÚDZ) díky modernímu přístroji<br />

(EyeLink 1000 Plus, SR Research) získat<br />

videookulografický záznam oka v různých<br />

podmínkách, dokonce i během vyšetření<br />

pacienta magnetickou rezonancí. Vysoké<br />

vzorkovací frekvence (až 2000 Hz) nám<br />

dovolují zkoumat i miniaturní pohyby jako<br />

tremor, drift či mikrosakády.<br />

Eye tracking v psychiatrii<br />

Mechanismy řízení a průběhu očních pohybů<br />

jsou zapojeny do širokého procesu kognitivního<br />

zpracování informací. V posledních<br />

letech dochází na poli eye trackingu ke<br />

snaze identifikovat abnormality ve vzorcích<br />

okulomotorického chování tak, aby bylo<br />

možné odhalit neuropatologii duševních<br />

poruch a o<strong>nemoc</strong>nění.<br />

Některé závažné duševní <strong>nemoc</strong>i jako<br />

schizofrenie jsou svázány nejen s deteriorací<br />

osobnosti <strong>nemoc</strong>ného, jeho prožívání a chování,<br />

ale často i s deficitem poznávacích funkcí,<br />

jako je učení, vnímání, paměť či myšlení.<br />

Bez ohledu na psychofarmakoterapeutické<br />

intervence se ukazuje, že většina <strong>nemoc</strong>ných<br />

se schizofrenií nedokáže plynule sledovat<br />

pohybující se objekt o nízké rychlosti. Pokud<br />

by tento handicap nebyl korigován rychlými<br />

sakádami, nedokázali by <strong>nemoc</strong>ní pohybující<br />

se objekt ani ostře vidět, ani správně vnímat<br />

jeho přesnou polohu v prostoru či jeho rychlost.<br />

Nemocní tak de facto trpí poruchou již<br />

v prvních liniích kognitivních procesů.<br />

Experimenty přinesly zjištění, že ani<br />

sakadické pohyby nefungují při schizofrenii<br />

tak, jak by měly: při složitějších okulomotorických<br />

nárocích dochází ke zpomalování<br />

reakčních časů sakád či k chybným sakádám<br />

do míst, kde se cílový objekt v daný okamžik<br />

přesně nenachází. To způsobuje prodloužení<br />

celkového času zpracování informace. Kromě<br />

toho je informační „input“ ovlivněn nepřesnými<br />

daty. V psychologických vyšetřeních<br />

těchto <strong>nemoc</strong>ných často nacházíme poruchy<br />

schopnosti plánovaně a účelně reagovat,<br />

poruchy na úrovni mentálních reprezentací<br />

a poruchy schopnosti efektivně clusterovat<br />

vizuální materiál, což následně oslabuje i kapacitu<br />

vizuospaciální paměti. Předpokládá se,<br />

že společným jmenovatelem je dezinhibice<br />

v důsledku dysfunkce frontálních oblastí<br />

mozku. Eye tracking se tak stává vhodným<br />

pomocníkem při odhalování neurofyziologických<br />

korelátů duševních o<strong>nemoc</strong>nění.<br />

Eye tracking<br />

ve výzkumu umění<br />

Sledování očních pohybů začíná nacházet<br />

uplatnění i v oborech, jež donedávna experimentální<br />

přístup do své standardní metodologie<br />

nezahrnovaly. Příkladem je i teorie umění,<br />

která však může čerpat z dlouhé tradice<br />

experimentální estetiky. Umění je „vizuálně<br />

disonantní“, tj. vymyká se hypotézám, které<br />

si skládáme z běžné vizuální reality a posléze<br />

aplikujeme na nové vizuální podněty. Umělecká<br />

díla dále přinášejí do výzkumu metaforické<br />

či nejednoznačné významy, větší komplexitu<br />

a rozmanité možnosti strukturace a modulace<br />

obrazu uměleckým médiem.<br />

Otázka odlišnosti mezi běžnou vizuální<br />

zkušeností a uměleckým dílem se stala<br />

námětem několika eye trackingových<br />

experimentů. Také výzkum v NÚDZ se snaží<br />

do této debaty přispět detekcí a kategorizací<br />

změn v drahách očních pohybů při sledování<br />

fotografického modelu uměleckého díla<br />

PhDr. Pavel Kozelka (*1988)<br />

vystudoval psychologii na FF UP a pedagogiku<br />

na PF JČU, studuje lékařskou psychologii<br />

a psychopatologii na Psychiatrické<br />

klinice 1. LF UK a VFN.<br />

V Psychiatrické <strong>nemoc</strong>nici Bohnice<br />

se věnuje klinické psychologii,<br />

v NÚDZ využití eye trackingu.<br />

Mgr. Dominika Grygarová<br />

(*1985) vystudovala dějiny umění na KTF UK,<br />

kde nyní pokračuje v doktorském<br />

programu. V NÚDZ se věnuje<br />

výzkumu behaviorálních<br />

a neurálních odpovědí na<br />

umělecká díla.<br />

Petr Adámek (*1989) vystudoval<br />

dějiny umění na FF JČU (Bc.),<br />

nyní studuje v Semináři dějin<br />

umění FF MU. V NÚDZ se<br />

věnuje výzkumu behaviorálních<br />

a neurálních odpovědí na<br />

umělecká díla.<br />

Výsledné heat mapy zobrazující nejnavštěvovanější oblasti, vyhodnocené<br />

z naměřených dat čtyřiceti dobrovolníků. Eye trackingový experiment uskutečněný<br />

v NÚDZ porovnával okulomotorické chování dobrovolníků při sledování uměleckého<br />

díla a jeho fotografické předlohy. <br />

Použitá malba: Rai Escalé & Miloš Kopták: The spirit of communism (I hold you), 2012.<br />

oproti výsledné malbě, a tedy i vysledovat<br />

stopy základního elementu tvorby – intence<br />

umělce, souboru záměrů spolu s jeho jedinečným<br />

percepčním a tvůrčím stylem (viz obr.).<br />

Na okulomotorické chování má například<br />

vliv umělecký styl: oproti dynamičtějším barokním<br />

dílům vyvolávají renesanční obrazy<br />

pomalejší oční pohyby a delší fixace.<br />

Souvisejícím námětem výzkumů uměleckých<br />

děl je tzv. vizuální salience, kvalita, díky<br />

níž některá místa obrazu vizuálně vyvstanou<br />

a donutí nás zaměřit na tyto oblasti pozornost.<br />

Podle těchto vizuálních kvalit, jako je kontrast,<br />

světelnost nebo orientace, byl navržen model<br />

predikující první fixace; po několika prvních<br />

vteřinách se však dráhy pohledu různých<br />

diváků rozcházejí. Stejně tak model nelze<br />

uplatnit na zobrazení lidských postav, které<br />

na sebe automaticky strhávají pozornost.<br />

Mnozí badatelé si kladli otázku, zda a do jaké<br />

míry lze také u uměleckých děl předpovědět<br />

první oblasti pozornosti. Popsaný model<br />

skutečně do značné míry fungoval u krajin<br />

a abstraktních obrazů, ovšem v porovnání<br />

s naturalistickými fotografiemi byla míra<br />

shody menší. V souvislosti s pravidly tohoto<br />

modelu se zkoumají jednotlivé konstrukční<br />

prvky obrazů, např. vliv použité barevnosti<br />

a kontrastů, jejichž digitální manipulací byl<br />

zcela proměněn divákův pohled.<br />

Možnost predikovat vizuální salienci nás<br />

přivádí k širším souvislostem zpracování<br />

vizuální informace. První vteřiny dívání jsou<br />

zřejmě automatickým procesem, pozdější<br />

explorace je už řízena vůlí diváka, jeho zájmem,<br />

předchozími znalostmi nebo zadáním.<br />

Tato druhá a s časem zcela převládnuvší část<br />

pohledu se zkoumá např. zadáváním různých<br />

otázek a úkolů při sledování téhož obrazu<br />

a má za výsledek zcela rozlišné skenovací<br />

dráhy. Tím vypovídá o determinaci získaných<br />

informací mentálním nastavením. Tematika<br />

různosti pohledů a podmínek dívání<br />

je blízká i samotným umělcům: sochařka<br />

Pavla Sceranková pomocí námi poskytnutých<br />

výsledků z eye trackingových měření<br />

vytvořila instalaci rodinných fotografií,<br />

režisérka Linda Dušková divadelní inscenaci,<br />

vizuální umělkyně Carolin Kallert zase<br />

obdobně spolupracuje s vídeňskými kolegy.<br />

Jiným typem změny podmínek dívání<br />

jsou profesní či kulturní rozdílnosti. Expertní<br />

pohled diváka trénovaného každodenním<br />

kontaktem s uměním se od pohledu netrénovaného<br />

liší: u expertů byly zaznamenány<br />

rychlejší skenovací dráhy, zaměření na<br />

kompozici, celkovou strukturu a vztahy<br />

mezi jednotlivými prvky, zatímco laický<br />

pohled je příznačný delšími fixacemi, směřovanými<br />

na vybrané objekty. Nacházejí se<br />

i rozdílné percepční styly mezi kulturními<br />

nebo genderovými skupinami.<br />

Zajímá nás i vliv laboratorních podmínek,<br />

divákova verbálního komentování nebo<br />

informací z popisků uměleckých děl. Ve Vídni<br />

byl uskutečněn první rozsáhlý výzkum<br />

přímo v galerii, jenž byl následně srovnán<br />

s výsledky naměřenými v laboratoři. Teoretikové<br />

umění plánují zkoumat působení<br />

uměleckých děl i v multisenzoricky autentickém<br />

sakrálním prostředí.<br />

Tradiční zaměření experimentální estetiky<br />

na estetickou zkušenost bylo v posledních<br />

letech propojeno se zkoumáním emočních<br />

odpovědí. Ke sledování očních pohybů se<br />

v těchto studiích přidávají další fyziologická<br />

měření (galvanická kožní odpověď, elektromyografické<br />

měření aktivity mimických svalů,<br />

elektroencefalografie mozku nebo funkční<br />

magnetická rezonance) a také dotazníková<br />

šetření. Všechna zmiňovaná témata však<br />

stojí na samém počátku, především v subtilnějších<br />

otázkách teorie umění a využití<br />

uměleckých stimulů v psychiatrii. K rozvoji<br />

těchto otázek bychom rádi přispěli mj. i výzkumem<br />

uměleckých děl psychiatrických<br />

pacientů a vlivu jejich výtvorů na okulomotorické<br />

chování pacientů a zdravých diváků.<br />

Pro výzkum mentálních procesů a zpracovávání<br />

informací z vnějšího světa je eye<br />

tracking neocenitelným nástrojem. Dívání<br />

se pak nemůžeme chápat jako čistý průhled<br />

ke skutečnosti, který máme všichni společný,<br />

ale spíše jako gatekeepera přicházejících<br />

informací, ovládaného přednastavenými<br />

podmínkami – naším očekáváním, intencemi,<br />

osobní intelektuální a percepční historií<br />

či kognitivními deficity. •<br />

28 Vesmír 95, leden 2016<br />

www.vesmir.cz 29

seriál — cenzura<br />

Honzíkova cesta<br />

za cenzurou<br />

a politickou korektností<br />

Úpravy dětské literatury po roce 1989<br />

text Stefan Segi<br />

Literatura pro děti a mládež již od<br />

svých počátků, kdy se v průběhu 19. století<br />

vyčlenila jako zvláštní druh četby, podléhala<br />

zvláštnímu dohledu. Nejenže dětem knihy<br />

většinou pořizují rodiče a přitom dbají na<br />

mravní bezúhonnost svých potomků, ale<br />

i samotní autoři a nakladatelé mají poměrně<br />

jasnou představu o tom, jaké hodnoty by<br />

literatura pro děti měla šířit.<br />

Zásadní problém v tomto propracovaném<br />

systému kontroly nastává v případech, když<br />

dochází ke společenským a kulturním<br />

proměnám. Co se potom děje s dětskou literaturou,<br />

která neodpovídá novým hodnotám?<br />

Řešení mohou být různá: od výchovné<br />

předmluvy přes úpravy samotného díla až<br />

k naprostému zákazu vydávání. Ačkoliv po<br />

roce 1989 již žádný oficiální zákaz nehrozil,<br />

o cenzuře dětské literatury se mluvit<br />

nepřestává.<br />

Honzíkova cesta<br />

Asi nejrozsáhlejší debatu na toto téma<br />

rozvířily zásahy do knihy Bohumila Říhy<br />

Honzíkova cesta. Ta poprvé vyšla v roce 1954,<br />

tedy ve vrcholném období socialistického<br />

realismu i snah skloubit jeho postupy podle<br />

sovětského vzoru s tvorbou pro děti a mládež.<br />

Vzorové dílo představovala například<br />

Odvážná školačka Jevgenije Lvoviče Švarce<br />

a ve stejném duchu poté vycházela i další,<br />

40 Vesmír 95, leden 2016<br />

Dnešním textem zahajujeme sérii článků o cenzuře<br />

literatury v moderní české kultuře; příspěvky<br />

vycházejí z případových studií publikovaných<br />

v dvoudílné monografii V obecném zájmu. Cenzura<br />

a sociální regulace literatury v moderní české kultuře.<br />

1749–2014 (1662 stran, Academia – Ústav pro českou<br />

literaturu AV ČR, Praha 2015). Kniha nechápe<br />

cenzuru a regulaci literatury jen jako soubor zákazů<br />

brzdících všeobecný pokrok, nýbrž snaží se ji popsat<br />

jako komplexní jev zakotvený ve struktuře moderní<br />

kultury, jenž literární tvorbu i její recepci nejen<br />

omezuje, ale i povzbuzuje, provokuje a obohacuje.<br />

dnes již pozapomenutá díla, která měla dětským<br />

čtenářům vysvětlit důvody a pozitiva<br />

společenské transformace. Ondřej Sekora<br />

tak již roku 1951 vydal krátkou povídku pro<br />

nejmenší s názvem O traktoru, který se splašil,<br />

která mířila proti soukromým zemědělcům.<br />

Na ni pak navázal ideologicky blízkou<br />

prózou Jak se uhlí pohněvalo, jež líčí význam<br />

práce horníků pro socialistickou společnost.<br />

Od řady podobných děl se Honzíkova cesta<br />

liší především svojí trvalou popularitou.<br />

Stala se oblíbenou četbou pro nejmenší<br />

i v dalších desetiletích a byla přeložena do<br />

řady světových jazyků včetně angličtiny<br />

či japonštiny. Po roce 1989 jméno i dílo<br />

Bohumila Říhy, autora spjatého s minulým<br />

režimem, na čas mizí ze stránek odborného<br />

tisku a je zastíněno vlnou dětské literatury<br />

překladové. To však rozhodně neznamená,<br />

že by rodiče zanevřeli na Honzíkovu cestu,<br />

která pravidelně vycházela i nadále, a to<br />

v soukromém nakladatelství Axióma.<br />

V polovině devadesátých let se začaly<br />

objevovat hlasy čtenářů, kteří si všímali, že<br />

nové vydání oblíbené knížky se v mnohém<br />

liší od textu, který znají z dětství, a posléze<br />

se celý případ objevil i v médiích. Změny,<br />

které editoři v textu provedli, chápali žurnalisté<br />

z tiskovin nejrůznějšího zaměření<br />

především jako účtování s minulým režimem<br />

(viz tabulku I na s. 41, v níž uvádíme<br />

několik charakteristických úprav, které se<br />

ocitly v centru pozornosti).<br />

Novinářský výklad těchto změn, které<br />

byly nápadné již po zběžném přečtení textu,<br />

byl poměrně jednoznačný: jedná se o nežádoucí<br />

ideologickou cenzuru, byť o cenzuru<br />

„naruby“, jak poznamenala v rozsáhlém<br />

článku pro Týden roku 1999 Krystyna Wanatoviczová.<br />

Na tomto chápání zásahu do<br />

dětské knížky se shodovali jak komentátoři<br />

komunističtí, kteří psali pobouřené články<br />

do Haló novin, tak literární vědci a kritikové.<br />

Dagmar Mocná, vedoucí katedry české literatury<br />

na Pedagogické fakultě UK, ve shodě<br />

s tímto pohledem tvrdila, že „přepisování<br />

jsme si užili dost“, a ptala se: „Proč i dnes<br />

chceme přepisovat minulost?“<br />

Letadélko Káně<br />

Bližší pohled na to, co se z některých<br />

starších knížek vynechává, však ukazuje,<br />

že vypuštění pasáží obhajujících jednotná<br />

zemědělská družstva představuje pouze část<br />

z širšího rejstříku úprav, kterými nakladatelství<br />

do textů zasahují. To lze názorně<br />

ukázat na další oblíbené knížce pro děti od<br />

Bohumila Říhy – O letadélku Káněti. Oproti<br />

starší Honzíkově cestě obsahuje toto dílko<br />

výrazně nižší počet dobových referencí a i ty<br />

byly ve vydání z roku 1995 eliminovány. Zásahů<br />

provedených v tomto vydání do textu<br />

bylo však mnohem víc a jejich povaha se již<br />

nedala vysvětlit potlačováním komunistické<br />

ideologie (viz tabulku II na s. 41).<br />

Bez tuku a bez násilí<br />

Uvedené příklady dokládají, že zásahy do<br />

textu pokrývají celé spektrum témat, která<br />

by mohla být dnešními rodiči považována<br />

za závadná. V první řadě se jedná<br />

Mgr. Stefan Segi (*1983)<br />

vystudoval FF UK. Působí v Ústavu<br />

české literatury AV ČR, v. v. i. Je<br />

doktorandem FF JČU.<br />

Ilustrace Heleny Zmatlíkové se poprvé objevily ve vydání Letadélka Káněte<br />

z roku 1967 a od té doby představují srozumitelný znak kontinuity různých vydání.<br />

Bohumil Říha: O letadélku Káněti, nové, upravené vydání, Praha, Axióma 2010, s. 13.<br />

TAB. I: Honzíkova cesta<br />

Albatros, Praha 1985 Axióma, Praha 1991<br />

„Čí je to koník?“<br />

„To je družstevní.“<br />

„Co je to družstevní?“ vyptával se Honzík. Tomuhle<br />

zvláštnímu slovu nerozuměl.<br />

„To znamená, že patří všem lidem v Koníkovicích. Já jsem<br />

si ho na dnešek jenom vypůjčil.“<br />

„A dědečku,“ zamyslil se Honzík, „co je ještě družstevní?“<br />

„Třeba pole,“ odpověděl dědeček a ukázal bičem kolem<br />

dokola. „Vidíš, to všechno jsou naše pole. Patří našemu<br />

družstvu.“ (s. 18–19)<br />

Družstvo za ně hodně utrží. (s. 55)<br />

Telefonovala jsem mu do družstva. (s. 10)<br />

Je to družstevní kohout. (s. 32)<br />

„Čí je to kůň?“<br />

„Ten není náš. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil.“<br />

„A dědečku,“ zamyslel se Honzík a díval se na pole,<br />

která nechávali za sebou. Honzík najednou nevěděl, jak<br />

by se zeptal. Nikde nikoho neviděl, a přece mu<br />

připadalo, že na nich někdo pracuje.<br />

„Třeba pole, vidíš,“ zachytil dědeček Honzíkův pohled<br />

a ukázal bičem kolem dokola. (s. 15–16)<br />

Hodně za ně utržíme. (s. 42).<br />

Telefonovala jsem mu. (s. 8)<br />

Ten kohout není náš. (s. 25)<br />

TAB. II: O letadélku Káněti<br />

Albatros, Praha 1985 1995, Axióma, Praha 1995<br />

Pepíček Slámů se protahoval oknem jen ztěžka. Byl dost<br />

tlustý a neohrabaný. (s. 19)<br />

Počkejte, až přiletí pan Hejduk, ten vám vyžehlí kalhoty!<br />

Já vás přidržím a pan Hejduk vám bude stříhat jednu za<br />

druhou. (s. 22)<br />

A nesmraď mi s tím kouřením. (s. 25)<br />

Hledal nějakou potvůrku, do které by se mohl zakousnout.<br />

Měl dnes na kousání velkou chuť. (s. 35)<br />

Polekal se i krtek, který ještě nebyl mrtvý. Psí zuby ho<br />

neprokously. (s. 36)<br />

Kde mohl, švihl po klukovských zádech rákoskou. (s. 44)<br />

Má těch rákosek asi pět, ale já se ho nebojím. (s. 45)<br />

Paní Slámová se zlobila a pan Sláma Pepíčkovi nabil<br />

řemenem, který odepjal od kalhot. (s. 51, 52)<br />

Překulil se na druhou stranu. (s. 21)<br />

Počkejte, až přiletí pan Hejduk, ten vám dá! (s. 24)<br />

Vyškrtnuto.<br />

Vyškrtnuto.<br />

Vyškrtnuto.<br />

Kde mohl, ohnal se po nich koštětem. (s. 45)<br />

Já se ho nebojím. (s. 46)<br />

Paní Slámová se zlobila a od pana Slámy dostal<br />

Pepíček hrozný výprask. (s. 53)<br />

Paní Slámová se mlčky křižovala. (s. 91) Paní Slámová jen mlčky polykala. (s. 91)<br />

Zato pan Sláma zůstal při sobě, odepjal řemen a Pepíčkovi<br />

hned vedle hangáru pořádně nasekal. (s. 92)<br />

Zato pan Sláma zůstal při sobě. Nejradši by<br />

synovi nasekal. Ale rozmyslel si to. (s. 92)<br />

o vynechání popisů nejrůznějších druhů<br />

násilí. Příznačné je především vyškrtnutí<br />

zmínek o tělesných trestech, které – přinejmenším<br />

v podobě veřejného výprasku<br />

opaskem – nemusejí dnes být pro většinu<br />

rodičů přijatelné. Také pasáže, ve kterých se<br />

pes snaží zakousnout jiná zvířátka, mohou<br />

dnes v rámci zvýšeného povědomí o týrání<br />

zvířat působit poněkud drasticky. Překvapivější<br />

je již odstranění zmínek o pokřižování,<br />

kouření či obezitě. Můžeme se domnívat, že<br />

k těmto zásahům došlo z důvodu ochrany<br />

dětského čtenáře před legálními návykovými<br />

látkami a kvůli rostoucím nárokům na<br />

tzv. politickou korektnost. Tyto poměrně<br />

rozsáhlé změny v textu zůstaly v rámci<br />

zvířené diskuse o cenzuře dětské literatury<br />

nepovšimnuty, protože korespondují se<br />

samozřejmě přijímanými současnými normami<br />

a hodnotami.<br />

Nová cenzura<br />

Mnohem blíže než ke komunistické cenzuře<br />

tak mají tyto zásahy k poměrně nové vlně<br />

zásahů do dětské literatury, která charakterizuje<br />

současné hodnoty euroamerické<br />

společnosti a její vztah ke starší tvorbě pro<br />

děti a mládež. Mohli bychom sem zařadit<br />

například rozsáhlou debatu o komiksu Tintin<br />

v Kongu, který bývá obviňován z rasismu<br />

a krutosti ke zvířatům, či vydávání knihy<br />

Dobrodružství Huckleberryho Finna bez slova<br />

„negr“. V animovaných filmech jsou pak často<br />

retušovány cigarety jak ve starších dílech<br />

(například scény z animovaného seriá lu Tom<br />

a Jerry), tak v japonských seriálech, které<br />

kouření dospělých běžně zobrazují.<br />

John C. Farrar z amerického nakladatelství<br />

Farrar, Straus and Giroux k tomu poznamenal,<br />

že „zakázanou knihu pro dospělé si<br />

chce přečíst každý. V případě knihy pro děti<br />

ale představuje sebemenší stopa kontroverze<br />

polibek smrti“.<br />

Z tohoto pohledu jsou zásahy do Říhova<br />

Letadélka Káněte a Honzíkovy cesty pochopitelné<br />

– negativní zobrazení pobožných<br />

postav či narážky na tloušťku některé z nich<br />

mohou vyvolat kontroverzi podobně jako<br />

chvála jednotných zemědělských družstev.<br />

Zásah do textu tak funguje na více rovinách:<br />

chrání dítě před neblahými společenskými<br />

jevy, neodrazuje rodiče od koupě knihy a zajišťuje<br />

nakladateli lepší pozici na knižním<br />

trhu. •<br />

K dalšímu čtení…<br />

Zdeňka Vavrušková: Má se literatura pro děti a mládež<br />

upravovat?, Masarykova univerzita, Brno 2006.<br />

Klára Fiksová: Srovnání jednotlivých vydání Malého<br />

Bobše Josefa Věromíra Plevy, Masarykova<br />

univerzita, Brno 2009.<br />

Věra Brožová: Karafiátovi Broučci v české<br />

kultuře, ARSCI, Praha 2011.<br />

www.vesmir.cz 41

fotka s příběhem —<br />

Nejúspěšnější<br />

lovec komet<br />

Na první pohled nijak oslnivý snímek komety<br />

SOHO-3000 vypráví zajímavý příběh lidí a strojů.<br />

Kde jsou ty časy, kdy komety objevovali lidé?<br />

text Jan Veselý<br />

Předplatné<br />

Výhody<br />

– nižší cena<br />

– přístup do kompletního<br />

archivu od roku 1994<br />

– články dostupné i ve formátu<br />

pdf<br />

Díváme se na snímek sluneční atmosféry<br />

pořízený družicí SOHO. Co je na fotografii<br />

zajímavého? Téměř nic! Vidíme vnější<br />

korónu, vlastně sluneční vítr, jejž tvoří<br />

nabité částice proudící ze Slunce všemi směry<br />

rychlostí stovek kilometrů za sekundu.<br />

Slunce samotné je zakryté terčíkem, ale vložený<br />

malý snímek ukazuje, že hustší proudy<br />

slunečního větru korespondují s polohou<br />

aktivních oblastí ve sluneční atmosféře<br />

bezprostředně nad povrchem Slunce.<br />

Pravidelné „paprsky“ slunečního větru<br />

prozrazují, že na Slunci se opravdu nic<br />

mimořádného neděje. To, co činí snímek<br />

zajímavým, se nachází uprostřed černého<br />

obdélníčku. Ne, nejde o jasnou tečku v obdélníku<br />

vlevo dole – tam se v zorném poli<br />

koronografu družice SOHO ocitla vzdálená<br />

dvojhvězda. Zajímavé „téměř nic“ je možné<br />

uvidět až na detailním snímku, pro jistotu<br />

na ně ukazuje záměrný kříž. Jde o kometu<br />

SOHO-3000.<br />

Nástup strojů<br />

Kde jsou ty časy, kdy komety objevovali lidé.<br />

Mezi nejúspěšnějšími pátrači po kometách<br />

ve 20. století zaujímá jedno z předních míst<br />

český astronom Antonín Mrkos. Ten našel<br />

buď sám, nebo současně s jinými kolegy<br />

třináct vlasatic, všechny tak, že s očima<br />

přilepenýma k okulárům dalekohledu trpělivě<br />

pročesával oblohu. Však také komety<br />

nesou jména svých objevitelů. Nejslavnější<br />

je zřejmě kometa Honda-Mrkos-Pajdušáková,<br />

která se vrací pravidelně jednou za 5,25 roku.<br />

Již na konci 20. století však přišly ke slovu<br />

automatické teleskopy vybavené citlivými<br />

detektory, kterým lidé nejsou schopni<br />

konkurovat. A v roce 1995 byla do vesmíru<br />

vynesena družice SOHO, určená pro sledování<br />

sluneční aktivity. Její zorné pole obsáhne<br />

vzdálenost dvacet milionů kilometrů od<br />

Slunce, proto očekávali astronomové, že čas<br />

od času zachytí nějakou kometu uniknuvší<br />

pozornosti teleskopů – ty nemohou být namířeny<br />

do blízkosti Slunce.<br />

Ale že jich bude za rok dvě stě? To nečekal<br />

nikdo. V prosinci 1995, kdy družice SOHO<br />

startovala do vesmíru, znali astronomové<br />

jen asi devět set komet. Ke svým dvacetinám<br />

si jen s malým předstihem SOHO<br />

věnovala svůj třítisící „zářez“.<br />

Rodina sebevrahů<br />

O kometách, které se doslova vrhají do<br />

Slunce, astronomové vědí už dlouho. Už<br />

„Snímky Slunce a jeho atmosféry pořízené družicí<br />

jsou prakticky okamžitě na internetu. A hledání<br />

komet na veřejně přístupných fotografiích se<br />

mezi lidmi stalo oblíbeným sportem.“<br />

v 19. století německý astronom Heinrich<br />

Kreutz (1854–1907) dokázal, že několik komet,<br />

jež se extrémně přiblížily ke Slunci, má<br />

podobnou dráhu a zřejmě společný i původ.<br />

Začalo se mluvit o Kreutzově rodině komet.<br />

Ve 20. století se z členů této rodiny vyznamenala<br />

kometa Ikeya-Seki, kterou dva japonští<br />

amatéři objevili 18. září 1965 nezávisle na<br />

sobě s časovým odstupem pouhých patnácti<br />

minut. O měsíc později se jádro této komety<br />

rozpadlo pod přímým dohledem astronomů.<br />

Mgr. Jan Veselý (*1967) studoval<br />

astrofyziku na MFF UK a vystudoval<br />

učitelství fyziky na Vysoké škole<br />

pedagogické (dnes Univerzita Hradec<br />

Králové). Zabývá se výukou a popularizací<br />

astronomie a astrofyziky, věnuje se teorii<br />

komunikace vědy. Pracuje na Hvězdárně<br />

a planetáriu v Hradci<br />

Králové, kde připravuje<br />

astronomické programy<br />

pro veřejnost, žáky<br />

a studenty ve všech<br />

stupních vzdělávání.<br />

V roce 2011 pak něco podobného předvedla<br />

kometa Lovejoy. Prakticky žádná kometa<br />

z Kreutzovy rodiny nepřežije těsný průlet<br />

kolem Slunce, naprostá většina se zcela<br />

rozplyne na prach, některé se „jen“ rozpadnou<br />

na více kusů. Předpokládá se, že<br />

všechny jsou pozůstatky po jediném velkém<br />

tělese, které se začalo drolit už před mnoha<br />

staletími.<br />

Bez lidí to nejde<br />

Kometa SOHO-1000 byla nalezena v srpnu<br />

2005 a SOHO-2000 v prosinci roku 2010. Jak<br />

je možné, že za deset let práce družice bylo<br />

objeveno „jen“ tisíc komet a poté se tempo<br />

prakticky zdvojnásobilo?<br />

Snímky Slunce a jeho atmosféry pořízené<br />

družicí jsou prakticky okamžitě k dispozici<br />

na internetu. A hledání komet na veřejně<br />

přístupných fotografiích se postupem času<br />

mezi lidmi stalo oblíbeným sportem. To<br />

díky jejich trpělivému prohlížení snímků<br />

pořízených koronografem družice se SOHO<br />

stala nejúspěšnějším lovcem komet.<br />

Snímky sluneční<br />

atmosféry pořízené<br />

družicí SOHO, která je<br />

společným projektem<br />

ESA a NASA. V černém<br />

obdélníčku na snímku vpravo<br />

a ve výřezu na horním snímku<br />

je vidět kometa SOHO-3000.<br />

Snímky ESA / NASA.<br />

Většinou jde o astronomy amatéry. Kometu<br />

SOHO-1000 našel italský středoškolský<br />

učitel, ale vystudovaný astrofyzik Toni<br />

Scarmato, SOHO-2000 našel Michal Kusiak,<br />

tehdy student astronomie na univerzitě<br />

v Krakově. SOHO-3000 si připsal na konto<br />

Worachate Boonplod z Thajska, který je<br />

znám tím, že do národního jazyka překládá<br />

oblíbený simulátor vesmíru Stellarium.<br />

Jak je z fotografie patrné, chce to zkušeného<br />

vyhledávače s dobrýma očima. A to byla<br />

SOHO-3000 objevena na snímku ze 13. září,<br />

na němž byla ještě o něco slabší. Nalézt kometu<br />

tedy není jednoduché, ale na druhou<br />

stranu nejde ani o pouhou zábavu výstředních<br />

podivínů, vyžívajících se ve sčítání<br />

úlomků pradávné velekomety.<br />

Ionty uvolněné z rozpadajících se komet<br />

interagují se slunečním větrem, proto sledování<br />

sebevražedných komet přináší také<br />

informace o slunečním magnetickém poli.<br />

Takže: kometa SOHO-4000 se už určitě blíží<br />

k Slunci. Hlásí se dobrovolník, který ji na<br />

snímcích najde? Nechcete-li hledat, můžete<br />

se zúčastnit alespoň tipovací soutěže – dokážete<br />

přesně odhadnout datum a čas, kdy<br />

bude zaznamenána kometa SOHO-4000? Sledujte<br />

http://sohowww.nascom.nasa.gov/ •<br />

roční<br />

970 Kč (ušetříte 105 Kč)<br />

dvouleté<br />

1750 Kč (ušetříte 400 Kč)<br />

Studentská sleva*<br />

roční předplatné – 776 Kč<br />

(ušetříte 299 Kč)<br />

* pro držitele karty ISIC<br />

Předplatné zajišťuje<br />

SEND Předplatné, P. O. Box 141<br />

140 21 Praha 4<br />

tel. 225 985 225, 777 333 370<br />

send@send.cz, www.send.cz<br />

Více informací:<br />

www.vesmir.cz/predplatne<br />

Děkujeme za přízeň!<br />

42 Vesmír 95, leden 2016<br />

www.vesmir.cz 43

mladí autoři — historie<br />

Zdena<br />

Kavková<br />

v mládí.<br />

Blanka<br />

Jedličková:<br />

Ženy na rozcestí<br />

Ženy<br />

ve víru války<br />

Národní archiv, fond<br />

Policejní ředitelství, Praha<br />

– všeobecná spisovna<br />

1941–1950, sign. I 66/14,<br />

karton 4181.<br />

Academia, Praha 2015,<br />

320 s., doporučená<br />

cena 325 Kč<br />

Druhá světová válka, protektorát Čechy a Morava<br />

přinesly velké změny do obyčejného života všech<br />

lidí. Vůči dvěma protipólům – kolaboraci a odboji – se<br />

vymezovali nejen muži, hlavní aktéři veřejného života,<br />

ale i ženy. Jejich osudy byly mnohdy velmi pohnuté.<br />

Na obou stranách „barikády“.<br />

text Blanka Jedličková<br />

Smutný byl i životní příběh herečky<br />

Zdeny Kavkové–Innemannové (9. července<br />

1896, Praha – 1. prosince 1965, Praha). Ačkoliv<br />

dnes se o ní už mnoho neví, svého času<br />

byla výraznou herečkou, jednou z prvních<br />

filmových „star“. Debutovala ve dvaceti<br />

letech jako květinářka ve filmu Zlaté srdéčko<br />

a tento němý film odstartoval její zářivou<br />

kariéru. Stala se často obsazovanou a oblíbenou<br />

hvězdou, k čemuž jí pomáhala i její<br />

krása, představující jakýsi ideál dvacátých až<br />

třicátých let 20. století; však také nejčastěji<br />

ztvárňovala dívčí milovnické role.<br />

Svoji první velkou roli si zahrála ve<br />

Slavínského filmu Zlatá žena, objevovala se<br />

i vedle takových hvězd, jakými byly Vlasta<br />

Burian, Karel Hašler či Antonie Nedošínská.<br />

U filmu poznala také svého budoucího manžela,<br />

režiséra Svatopluka Innemanna. Titulní<br />

role dostala i ve filmech Červená karkulka,<br />

Děvče ze Stříbrné hranice, Falešná kočička, asi<br />

nejvýraznější úspěch pak slavila v hlavní<br />

roli ve filmu Vaňousek a Stázička, kde hrála<br />

po boku Adolfa Branalda.<br />

Nástup zvukového filmu ale herečce v další<br />

kariéře příliš nepřál. Jak zajímavý byl její<br />

mimický projev, který byl základem němého<br />

filmu, tak nežádaným se stával její specifický<br />

hlas a projev ve filmu zvukovém a její popularita<br />

velice rychle klesala. V třicátých letech<br />

si zahrála už jen v osmi filmech a od roku<br />

1936 se Zdena Kavková ve filmu již neobjevila<br />

a dále se věnovala jen divadlu. Působila v Divadle<br />

na Vinohradech a také v Uranii.<br />

Prokletá rasa?<br />

Zajímavou životní roli však Kavkové<br />

přinesla německá okupace. Dne 12. února<br />

1940 se manželé Innemannovi stali členy<br />

fašistické organizace Vlajka, jedné z čelných<br />

kolaborantských organizací. Později<br />

z ní sice vystoupili, ale jen proto, že jim<br />

bylo 20. listopadu 1940 přiznáno německé<br />

státní občanství. Od roku 1940 také psali do<br />

extremistického časopisu Arijský boj. Jejich<br />

společné články byly plné antisemitských<br />

a antibolševických myšlenek. Jednou jejich<br />

povídkou či dokonce románem byl text na<br />

pokračování, jmenoval se Prokletá rasa. Osud<br />

arijské dívky v roce 1938–1939. Byl to modelový<br />

text, který se stal vzorem pro mnohé další<br />

protektorátní antisemitské příběhy.<br />

Zdena Kavková do Arijského boje psala i své<br />

vlastní články, například I ženy musí vstoupit<br />

do Arijského boje! nebo protižidovský Ráj<br />

židovských dětí za židomarxismu. Ze všech můžeme<br />

cítit útočnost, nenávist, a co se stylu<br />

týče, pak břitkost a umělost. O literárních<br />

kvalitách se vůbec nedalo mluvit.<br />

Skrze její články k nám mluví pokřivený<br />

charakter, možná i zatrpklá osobnost. Kromě<br />

psaní se také horlivě prosazovala v nacistických<br />

propagandistických rozhlasových<br />

skečích, známá byla i díky roli Hany Benešové<br />

v rozhlasové hře Halo volá Londýn. To samo<br />

o sobě už můžeme označit za zradu, ale Zdena<br />

Kavková se dopustila ještě horšího chování. Už<br />

krátce po vzniku protektorátu proslula jako<br />

udavačka a donašečka. V roce 1944 se pod jménem<br />

Silli stala dokonce placenou konfidentkou<br />

gestapa a do problémů přivedla možná desítky<br />

lidí. Je to o to hrůznější, že si byla svého jednání,<br />

včetně následků, zcela vědoma.<br />

Poválečné vyšetřování její kolaborantskou<br />

činnost potvrdilo. Mimořádný lidový soud<br />

v Praze ji v květnu 1946 odsoudil na patnáct<br />

let žaláře. Propuštěna byla v roce 1955<br />

po téměř osmi letech, v ne příliš dobrém<br />

zdravotním stavu. Jak uvádí Radek Žitný, po<br />

svém propuštění se ještě k „umělecké práci“<br />

vrátila, když si údajně přivydělávala jako<br />

uklízečka v biografu.<br />

Závěr života dožila v osamění – bez dětí<br />

a bez manžela, kterého přežila o dvacet let,<br />

jen se svým vlastním svědomím. Zemřela<br />

1. prosince 1965 ve věku 69 let.<br />

Zdena Kavková byla ženou, která byla<br />

ochotná pro své vlastní ambice a blaho<br />

odhodit veškeré morální zásady. Potvrzují<br />

to i její vlastní slova, která pronesla před<br />

soudem a která charakterizují její skutečnou<br />

osobnost: „Kdyby sem přišli Arabové, žádala<br />

bych o příslušnost arabskou.“ Na začátku čtyřicátých<br />

let nemohla tušit, že se karta obrátí<br />

a že bude za své zbabělé chování potrestána.<br />

Ale i statečné příběhy<br />

Příběh Zdeny Kavkové–Innemannové je<br />

jedním z mnoha. Nemůžeme ale podlehnout<br />

dojmu, že se takto zachovala většina lidí. Je<br />

tomu spíše naopak. Ačkoliv některé ženy<br />

se vlastním přičiněním nebo jen souhrou<br />

okolností rozhodly kolaborovat, jiné se zapojily<br />

do odbojové činnosti a staly se oběťmi<br />

totalitního násilí. Stačí, když zůstaneme<br />

v divadelním prostředí a nahlédneme různorodost<br />

protektorátní společnosti.<br />

Připomeňme například výtvarnici Miladu<br />

Marešovou, která za práci pro ilegální<br />

časopis V boj strávila dlouhé roky v ženské<br />

věznici ve Waldheimu. Tanečnici a choreografku<br />

Ninu Jirsíkovou, která svůj protinacistický<br />

postoj vyjadřovala na jevišti divadla<br />

E. F. Buriana a která byla po nastudování její<br />

hry Pohádka o tanci spolu s dalšími kolegy<br />

zatčena a poslána do koncentračního tábora.<br />

Důkazem toho, jak krutý uměl nacistický<br />

režim být, byla smrt herečky Anny Letenské,<br />

zastřelené v Mauthausenu 24. října 1942. Oficiálně<br />

za pomoc odboji, fakticky ale tak trochu<br />

náhodou. I taková ale byla heydrichiáda.<br />

Mgr. Blanka Jedličková<br />

vystudovala v rámci programu Historické<br />

vědy obor Kulturní dějiny na Univerzitě<br />

Pardubice. Zde působí jako doktorandka,<br />

pracuje též v Historickém ústavu AV ČR.<br />

Nakladatelství Academia vydalo letos její<br />

knihu Ženy na rozcestí, kde se věnuje životu<br />

zejména žen v době protektorátu, v rámci<br />

vítězství v 2. ročníku studentské soutěže,<br />

jejímž záměrem je dát<br />

možnost mladým, ještě<br />

neobjeveným autorům vydat<br />

svou magisterskou práci<br />

a pro čtenáře objevit nový<br />

talent české vědy.<br />

Portrét Niny Jirsíkové,<br />

Ateliér Benda, dvacátá až<br />

třicátá léta 20. století.<br />

Sbírka Národního muzea, H6p-15/79.<br />

To, jaký měla německá okupace vliv na<br />

osudy lidí i dál po osvobození, bychom<br />

mohli ukázat na životních příbězích známé<br />

prvorepublikové herečky a módní ikony<br />

Anny Sedláčkové a její dcery Marcelly<br />

Sedláčkové. Ačkoliv byly součástí kulturní<br />

elity, za okupace žily poměrně normálním<br />

životem. A ten byl nelehký.<br />

Život na příděl<br />

Všechny ženy se musely potýkat s každodenní<br />

protektorátní realitou, které byl<br />

vlastní třeba i život na příděl. Potraviny<br />

byly jen na lístky, látky a oděvy na šatenky,<br />

tabačenky sloužily kuřákům a benzin byl<br />

především pro služební vozy. Z všeobecného<br />

nedostatku začal velice brzy těžit černý<br />

trh, na kterém se sice dalo sehnat téměř<br />

cokoliv, ale málokdo na to měl. Změnilo se<br />

tehdy mnohé. Čeština se musela uskromnit<br />

na úkor němčiny. Strach, který vyvolávala<br />

nutnost zatemňování, zatýkání gestapem<br />

či později poplachy ze sirén, představoval<br />

podstatnou složku lidského rozhodování.<br />

Společenský život utrpěl, avšak nepřestal<br />

existovat. Taneční zábavy byly zakázány,<br />

ale divadla a kina zaznamenávala vysokou<br />

návštěvnost. I restaurace a hospody žily dál<br />

svým vlastním, byť náhražkovým životem.<br />

Ačkoliv válka byla ve znamení neustálého<br />

přešívání oděvů, udržela se nejenom<br />

krejčovství, ale i oblíbené módní salony.<br />

Přes všechny útrapy nově nastoleného<br />

režimu se žilo dál.<br />

Ačkoliv válčení bylo výsadou mužů, i ženy<br />

musely v době války nějak žít a některé<br />

dokonce s muži spolupracovaly v jejich<br />

„mužských úkolech“ na poli politickém, válečném,<br />

odbojovém i kolaborantském. Válka<br />

postavení ženy nevyhnutelně proměnila,<br />

a to jak v neoficiální, tak i v oficiální rovině.<br />

Ženy se sice měly soustředit především na<br />

odvěkou roli matky, ale nacistická ideologie<br />

s nimi počítala i jako s důležitou a početnou<br />

pracovní silou. Takový byl požadavek tehdejší<br />

totalitou stísněné společnosti. Vedle<br />

matky a pracovní síly pak žena měla umět<br />

zajistit domácnost, která byla závislá na<br />

přídělovém systému, měla umět přešít staré<br />

šaty v nové a také sehnat nesehnatelné.<br />

Současně ale měla být elegantní, sportovně<br />

založená a svěží. Takový vzor ženy nacházely<br />

nejenom v protektorátních filmech, ale<br />

i na stránkách protektorátního tisku.<br />

Za druhé světové války se ženy zapojovaly<br />

do různých činností mnohem aktivněji,<br />

účastnily se dokonce i bojů v řadách vojenských<br />

jednotek, zatímco v první světové válce<br />

pomáhaly maximálně jako ošetřovatelky<br />

ve vojenských lazaretech. Ženy tak nacházíme<br />

i v československé armádě. Byly to většinou<br />

emigrantky, které se dobrovolně přidaly<br />

k zahraničním jednotkám. Ať již na frontě,<br />

v zázemí, či přímo v protektorátu pracovaly<br />

ženy i jako zdravotnice, ošetřovatelky,<br />

lékařky či jako řidičky, opravářky nebo<br />

údržbářky, pradleny, kuchařky i pekařky.<br />

Co se týče postavení vůči mužům, žena<br />

v protektorátní společnosti příliš o jeho zlepšení<br />

neusilovala. Neměla na to čas, prostředky<br />

ani myšlenky. Postavíme-li toto období do<br />

kontextu doby meziválečného Československa,<br />

které například historička Pavla Horská považuje<br />

za „zlatý věk feminismu v Čechách“, dojdeme<br />

k názoru: pakliže druhá světová válka z českého<br />

pohledu do emancipačních snah žen přímo<br />

nezasáhla, tak je přinejmenším utlumila.<br />

Pokud se postavení ženy ve společnosti během<br />

druhé světové války proměnilo, pak přirozenou<br />

cestou, přizpůsobením se situaci. •<br />

K dalšímu čtení…<br />

Bartošková Šárka, Bartošek Luboš: Filmové profily 2:<br />

českoslovenští filmoví herci. ČFÚ, Praha 1990.<br />

Žitný Radek: Protektorátní rozhlasový skeč: jak<br />

zlomit vaz (nejen) králi komiků. BVD, Praha 2010.<br />

Buriánová Miroslava: Móda v ulicích protektorátu. Národní<br />

muzeum, Praha 2013.<br />

Vávrová Milada: Vojáci v sukních, vyd. Milada Vávrová,<br />

Jihlava 2001.<br />

Horská Pavla: Naše prababičky feministky. NLN, Praha<br />

1999.<br />

44 Vesmír 95, leden 2016<br />

www.vesmir.cz 45

životní prostředí —<br />

Nejen NO x<br />

a Volkswagen<br />

Proč se výfukové emise spalovacích motorů<br />

v reálném provozu liší od laboratorních testů?<br />

Motoristé odstraňují filtry, úspory jsou relativně<br />

malé, cena, kterou platí exponovaní jedinci či<br />

společnost, je vysoká.<br />

text Michal Vojtíšek<br />

Výfukové emise ze spalovacích motorů<br />

jsou i přes podstatné pokroky v technologii<br />

spalovacích motorů nadále jedním z hlavních<br />

negativních jevů soudobé silniční<br />

dopravy. V ČR lze za prioritní považovat<br />

částice (PM) a oxidy dusíku (NO x , souhrnné<br />

označení pro oxid dusnatý a dusičitý).Částice<br />

převážně o průměru jednotek až desítek<br />

nanometrů, které tvoří většinu částic emitovaných<br />

spalovacími motory, jsou uvolňovány<br />

v blízkosti lidí v dýchací zóně. Při vdechnutí<br />

mají tyto částice relativně nejvyšší pravděpodobnost<br />

záchytu v plicních sklípcích<br />

i vysokou schopnost pronikat buněčnou<br />

membránou do krevního oběhu. Na tyto<br />

částice se váží rakovinotvorné látky, např.<br />

benzo(a)pyren. Při vysokých teplotách a tlacích<br />

ve spalovacím prostoru motoru vzniká<br />

oxid dusnatý (NO), a ten se v atmosféře (či<br />

v některých typech oxidačních katalyzátorů<br />

používaných u naftových motorů) přeměňuje<br />

na dráždivý oxid dusičitý (NO 2 ). Za přítomnosti<br />

organických látek a slunečního záření<br />

se oxidy dusíku podílejí na tvorbě troposférického<br />

ozonu, který reaguje s organickými<br />

látkami a poškozuje například sliznice.<br />

Rostoucí využití osobní i nákladní silniční<br />

dopravy, stavebních strojů, zahradní<br />

techniky a dalších motorizovaných strojů,<br />

výfukové plyny vypouštěné v bezprostřední<br />

blízkosti obyvatel a velmi malé rozměry<br />

a vysoká rizikovost emitovaných částic se<br />

v EU značnou měrou podílejí na odhadovaných<br />

více než 400 tisících předčasných<br />

úmrtí ročně. To je připisováno zejména částicím<br />

(v menší míře troposférickému ozonu)<br />

v atmosféře, a to převážně z dopravy; což<br />

je řádově více než počet úmrtí v důsledku<br />

dopravních nehod.<br />

Zavedení přísnějších emisních limitů se<br />

v minulosti z velké části podílelo na snížení<br />

emisí na vozidlo a kilometr. Tyto limity se<br />

46 Vesmír 95, leden 2016<br />

vztahují na nová vozidla, testovaná v laboratoři<br />

za přesně definovaných podmínek, včetně<br />

tzv. jízdního cyklu, ve kterém je sekundu<br />

po sekundě předepsaná rychlost vozidla.<br />

U novějších technologií motorů s pokročilými<br />

systémy řízení dávky paliva a zařízení<br />

pro úpravu výfukových plynů však již vždy<br />

neplatí, že nižší emise v laboratoři vedou<br />

k úměrně nižším emisím v reálném provozu.<br />

Naopak množství reálných emisí ve srovnání<br />

s laboratorními hodnotami roste, takže nové<br />

normy nedosahují očekávaných přínosů.<br />

U klasických benzinových motorů spalujících<br />

homogenní směs paliva a vzduchu<br />

byl problém emisí účinně řešen nasazením<br />

třícestného katalyzátoru, který oxiduje<br />

organické látky a oxid uhelnatý (CO) na<br />

oxid uhličitý (CO 2 ) a vodu a redukuje NO x na<br />

dusík. Předpokladem je dostatečná teplota<br />

katalyzátoru a přesná regulace poměru<br />

paliva a vzduchu, aby ve výfukových<br />

plynech nepřebýval ani kyslík (snižuje se<br />

účinnost redukce NO x ), ani palivo (nedostává<br />

se kyslíku pro oxidaci organických látek<br />

a CO). U benzinových motorů v USA bylo<br />

touto cestou dosaženo velmi nízkých emisí,<br />

s výjimkou studeného startu a prudších<br />

změn otáček nebo zatížení motoru, kdy<br />

řídicí jednotka na krátký okamžik nestačí<br />

dodržet poměr paliva a vzduchu. V Evropě,<br />

kde používaný jízdní cyklus NEDC (New<br />

European Driving Cycle) u většiny motorů<br />

pokrývá jen nižší a střední otáčky a zatížení,<br />

nastavují mnozí výrobci motory při vysokém<br />

zatížení na bohatou směs s přebytkem<br />

paliva, aby tak získali vyšší výkon z daného<br />

zdvihového objemu motoru. Při takovém<br />

režimu nejenže prudce rostou emise částic,<br />

organických látek a CO, ale katalyzátor,<br />

kterému se nedostává kyslíku, je nedokáže<br />

zpracovat. Navíc při takovém režimu vzniká<br />

rovněž nežádoucí amoniak (NH 3 ).<br />

Emise částic při maximálním zrychlení<br />

nebo velmi vysoké rychlosti (plný výkon)<br />

jsou tak výrazně vyšší než při ustálené rychlosti<br />

do cca 120 km/h, a to i v přepočtu na<br />

kilogram spotřebovaného paliva. To typický<br />

problém nejen benzinových motorů, ale i<br />

naftových motorů bez filtru částic, kde lze<br />

snadno dosáhnout vyššího výkonu navýšením<br />

dávky paliva, ať již to udělá sám výrobce,<br />

nebo některá z „dílen“ nabízejících přečipování<br />

(chiptuning) motoru na vyšší výkon.<br />

Problém emisí částic byl úspěšně řešen<br />

nasazením filtrů částic z porézní keramické<br />

hmoty, ve kterých se částice velmi účinně<br />

zachytávají (90–99,9 %) a následně jsou při<br />

vyšších teplotách výfukových plynů spalovány.<br />

(Vyšších teplot je dosaženo při vyšším<br />

zatížení motoru nebo při tzv. aktivní regeneraci<br />

vstřikem paliva do výfukového systému.)<br />

Filtry zpravidla fungují bezproblémově po<br />

celou dobu životnosti motoru, jak dokládají<br />

zkušenosti s těžkými vozidly ze Švýcarska<br />

a USA. Nesprávné či neodborné zacházení<br />

s motorem, například jeho přečipování,<br />

používání paliv a olejů s vysokým obsahem<br />

nespalitelných látek, zanedbávání údržby<br />

a obecně provoz motoru v špatném stavu<br />

vedou k ucpávání filtru a následně k tomu, že<br />

mnozí motoristé, místo aby řešili primární<br />

problém motoru, raději filtry částic odstraňují<br />

či ničí. Tolerance k takovému jednání ze<br />

strany společnosti, resp. pověřených orgánů<br />

státní správy je pak v přímém rozporu s požadavkem<br />

na existenci těchto filtrů, který volení<br />

zástupci vyjádřili v evropské legislativě.<br />

Problémem u naftových motorů zůstávají<br />

NO x . Ty jsou na výstupu z motoru v porovnání<br />

s benzinovým motorem zpravidla mnohem<br />

menší, avšak nelze je redukovat třícestným<br />

katalyzátorem, protože naftové motory pracují<br />

vždy s relativně velkým přebytkem vzduchu.<br />

Lze je částečně snížit zpožděním hoření<br />

paliva (na úkor spotřeby paliva a emisí částic)<br />

nebo recirkulací výfukových plynů (EGR, na<br />

úkor emisí částic). Recirkulaci výfukových<br />

plynů však nelze využít při vyšších zatíženích,<br />

kde by snížení průtoku vzduchu (úměrně<br />

toku recirkulovaných výfukových plynů)<br />

nutně vedlo k nižšímu výkonu. Evropské<br />

motory tak při vyšších zatíženích výfukové<br />

Doc. Michal Vojtíšek,<br />

Ph.D., (*1973) se zabývá<br />

hodnocením dopadů nových<br />

technologií a paliv na výfukové emise,<br />

životní prostředí a zdraví. V roce 1996<br />

vyvinul na University of Pittsburgh, kde<br />

studoval obor zdroje energie, jedno<br />

z prvních zařízení pro měření emisí za<br />

reálného provozu. Působí na Technické<br />

univerzitě v Liberci<br />

a v Centru vozidel<br />

udržitelné mobility<br />

při Fakultě strojní<br />

ČVUT v Praze.<br />

zrychlení [m/s 2 ]<br />

3<br />

2<br />

1<br />

0<br />

–1<br />

–2<br />

PM<br />

0 20 40 60 80 100 120 140 160 180 0 20 40 60 80 100 120 140 160 180<br />

rychlost [km/h]<br />

jízda po dálnici<br />

měřítko 1g/1kg<br />

plyny zpravidla nerecirkulují, a proto jsou<br />

emise NO x výrazně vyšší.<br />

To je doloženo mimo jiné i měřením<br />

za reál ného provozu v rámci evropského<br />

projektu MEDETOX (www.medetox.cz),<br />

zaměřeného na toxicitu výfukových emisí<br />

v reálném provozu, na kterém se podílí<br />

Ústav experimentální medicíny AV ČR,<br />

Technická univerzita v Liberci a Ministerstvo<br />

životního prostředí ČR. Na obr. 1 jsou<br />

vyneseny okamžité hodnoty emisí částic<br />

(vlevo), a emisí NO x (vpravo), automobilu<br />

Škoda Octavia. Je patrné, že emise částic<br />

i NO x při maximálním zrychlení a při vysoké<br />

rychlosti výrazně převyšují hodnoty při<br />

ustálené rychlosti do cca 120 km/h.<br />

Pozdní vstřik paliva a EGR redukují NO x<br />

pouze omezeně, u novějších motorů jsou<br />

proto nasazovány katalyzátory, a to buď<br />

zásobníkové (LNT), nebo selektivní redukční<br />

(SCR). V zásobníkových katalyzátorech se<br />

při provozu na chudou směs NO x chemicky<br />

vážou (např. na sloučeniny barya) a jsou<br />

periodicky redukovány jako u třícestného<br />

katalyzátoru během pravidelného krátkého<br />

provozu bez přebytku vzduchu. Tím ovšem<br />

narůstají emise částic, se kterými se musí<br />

rychlost [km/h]<br />

NO [ppm], CH 4 [ppm]<br />

75<br />

60<br />

45<br />

30<br />

15<br />

0<br />

jízdní cyklus ECE<br />

rychlost [km/h]<br />

NO x<br />

měřítko 10g/1kg<br />

1. Okamžité emise částic (Vlevo) a NO x (vpravo) automobilu s Euro 4 naftovým<br />

motorem v přepočtu na kg paliva během jízdního cyklu ECE (městská část<br />

homologačního cyklu NEDC) a během rychlé jízdy po dálnici v závislosti na rychlosti<br />

(vodorovná osa) a zrychlení (svislá osa). Plochy kruhů jsou úměrné okamžitým<br />

emisím, udané měřítko 1 g PM a 10 g NO x na kg paliva odpovídá, při spotřebě 6 litrů<br />

na 100 km, Euro 3 limitům 0,05 g/km PM a 0,5 g/km NO x ; Euro 4 limity jsou poloviční.<br />

vypořádat filtr částic, a mírně i spotřeba<br />

paliva. To může výrobce nebo provozovatele<br />

motoru vést k tomu, aby regeneraci zásobníkového<br />

katalyzátoru selektivně vypínal<br />

v režimech mimo emisní test, či dokonce<br />

i v režimech emisního testu, pokud řídicí jednotka<br />

motoru usoudí, že motor není testován,<br />

což je právě ono podvodné jednání, ze kterého<br />

Federální úřad pro ochranu životního prostředí<br />

USA (EPA) obvinila firmu Volkswagen.<br />

Dalším možným problémem zásobníkových<br />

(i některých dalších) katalyzátorů jsou také<br />

emise vysoce potentních skleníkových plynů<br />

metanu a oxidu dusného (N 2 O), viz obr. 2.<br />

Účinnější metodou redukce NO x je selektivní<br />

redukční katalyzátor, který jako redukčního<br />

činidla využívá amoniaku (čpavku), jenž<br />

vzniká rozkladem močoviny vstřikované<br />

do výfukového potrubí. Selektivní redukční<br />

katalyzátory jsou zpravidla neúčinné při<br />

nízkých teplotách výfukových plynů při<br />

dlouhodobém nízkém zatížení motoru, například<br />

při pojezdu v koloně. Aby se zamezilo<br />

úniku nezreagovaného amoniaku, montuje<br />

se v USA na těžké motory za selektivní redukční<br />

katalyzátor ještě oxidační katalyzátor.<br />

Je otázkou, zda množství močoviny potřebné<br />

–1 01<br />

–2<br />

absence regenerace LNT<br />

800<br />

CH 4 [ppm]<br />

regenerace LNT<br />

120<br />

700<br />

NO x [ppm]<br />

= vyšší NO x<br />

105<br />

N<br />

600<br />

2 O [ppm]<br />

CO<br />

90<br />

2 [%]<br />

500<br />

75<br />

400<br />

60<br />

300<br />

45<br />

200<br />

100<br />

30<br />

15<br />

0<br />

0<br />

13.40 13.45 13.50 13.55 14.00 14.05 14.10 14.15 14.20 14.25 14.30 14.35 14.40<br />

2. Koncentrace oxidu uhličitého, metanu, N 2 O a NO x (NO x = NO + NO 2 ) u vozidla<br />

Škoda Octavia (naftový motor Euro 5) během reálného provozu (měření Ing. Pechout,<br />

Technická univerzita v Liberci, projekt MEDETOX). Periodické špičky jsou důsledkem<br />

pravidelné regenerace zásobníkového katalyzátoru, pokud k této regeneraci<br />

nedochází, je patrný nárůst koncentrací NO.<br />

zrychlení [m/s 2 ]<br />

CO 2 [%], N 2 O [ppm]<br />

na redukci NO x není násobně vyšší, než<br />

odpovídá skutečné spotřebě dané kapacitou<br />

zásobníku močoviny a intervalem jejího<br />

dolévání udávaným výrobcem. Pokud ano,<br />

napovídalo by to, že „selektivní“ provoz katalyzátoru<br />

(ke vstřiku močoviny dochází s větší<br />

pravděpodobností během testovacího cyklu<br />

než během reálného provozu) se v takovém<br />

případě týká i automobilů se selektivním<br />

redukčním katalyzátorem.<br />

Zde dosud nezmíněnou kategorií motorů<br />

jsou benzinové motory s přímým vstřikem<br />

paliva do válce (označované DISI nebo GDI),<br />

u kterých se prolínají koncepty „klasického“<br />

benzinového motoru spalujícího předem připravenou<br />

homogenní směs paliva a vzduchu<br />

a vznětového (naftového) motoru, v němž<br />

se samovolně vznítí a následně odhořívají<br />

jednotlivé kapičky paliva. U DISI motorů lze<br />

očekávat emise částic někde mezi benzinovými<br />

motory pracujícími s homogenní<br />

směsí a naftovými motory bez filtru částic.<br />

V porovnání s naftovými motory s filtrem<br />

částic jsou emise částic DISI motorů vyšší,<br />

a protože emisní limit pro částice platí i pro<br />

ně, lze očekávat, že v budoucnu budou filtry<br />

částic používány i u mnohých benzinových<br />

motorů. Obdobně mohou být při vrstvené<br />

směsi problémy s emisemi oxidů dusíku, které<br />

je pak třeba následně redukovat tak jako<br />

u naftových motorů.<br />

Moderní motory s pokročilou regulací<br />

dávkování paliva a časování jeho hoření<br />

spolu s účinnými zařízeními pro úpravu<br />

výfukových plynů mohou zabezpečovat<br />

velmi nízké emise, jen pokud jsou odpovídajícím<br />

způsobem nastaveny, udržovány a provozovány.<br />

V porovnání se starými motory<br />

již zdaleka neplatí, že emise ve vybraných<br />

provozních bodech jsou rozumným obrazem<br />

emisí motoru při každodenním provozu.<br />

Naopak u moderních motorů roste význam<br />

měření emisí za reálného provozu jako<br />

metoda odhalení jejich nadměrné produkce<br />

(ať již cílené nebo nechtěné), měření emisí<br />

dosud legislativou nelimitovaných složek,<br />

a protože účinky na lidský organismus nelze<br />

určit pouze z chemického složení, též sledování<br />

zdravotního rizika výfukových plynů.<br />

Jinak se může stát, tak jako tomu dosud bylo<br />

v případě emisí NO x u naftových automobilových<br />

motorů, že se emise snižují pouze<br />

„papírově“, bez reálného dopadu na kvalitu<br />

ovzduší, která je ve většině evropských měst<br />

stále poměrně tristní.<br />

Je zřejmé, že přínosy přísnější emisní<br />

legislativy násobně převyšují související<br />

náklady. Úspory provozovatelů motorů s vysokými<br />

emisemi jsou relativně malé, zatímco<br />

exponovaní jedinci či společnost obecně<br />

platí podstatně vyšší cenu svým zdravím.<br />

To je důvod, proč objektivní a nezávislé<br />

hodnocení emisí (nejen) spalovacích motorů<br />

v reálném provozu má svoje místo stejně tak<br />

jako v USA i v Evropě. •<br />

www.vesmir.cz 47

Nobelova cena za fyziologii a medicínu —<br />

Dlouhé<br />

šachové partie<br />

s parazity<br />

o konspiračních teoriích tvrdících, že firmy<br />

účinnou léčbu tají, aby mohly prodávat<br />

drahé a málo účinné léky). Případ ivermektinu<br />

a firmy Merck přesvědčil, že je možný<br />

i opačný přístup. Její tehdejší výkonný<br />

ředitel Pindaros Roy Vagelos v polovině osmdesátých<br />

let prosadil bezplatnou distribuci<br />

ivermektinu v ohniscích nejvýznamnějších<br />

parazitárních o<strong>nemoc</strong>nění působených<br />

tkáňovými hlísticemi. Jde o říční slepotu<br />

neboli onchocerkózu, zapříčiněnou filárií<br />

Onchocerca volvuls (česky vlasovec kožní),<br />

a elefantiázu. Tento název zahrnuje tři lymfatické<br />

filariózy, především wuchereriózu<br />

působenou filárií Wuchereria bancrofti (česky<br />

vlasovec mízní) a brugiózu s původcem filárií<br />

Brugia malayi a B. timori (česky vlasovec<br />

malajský a timorský).<br />

V čem spočívá zásluha letošních laureátů Nobelovy<br />

ceny za fyziologii a medicínu a nesporný význam<br />

jejich objevů? Proč z celé řady anthelmintik<br />

a antimalarik právě tato dvě zachránila milionům<br />

lidí zdraví a život?<br />

text Oleg Ditrich<br />

Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu<br />

letos komise rozdělila mezi dvojici<br />

William Cecil Campbell a Satoshi Ōmura<br />

a čínskou farmakoložku Youyou Tu<br />

(Joujou Tchu). Ocenila objev účinných<br />

antiparazitárních léků, v prvním případě<br />

avermektinu a jeho derivátů, jež působí<br />

hlavně proti parazitickým hlísticím (Nematoda),<br />

a v druhém případě artemisinu<br />

a jeho derivátů účinných proti malarickým<br />

plasmodiím.<br />

V obou případech se zdůvodnění běžně<br />

interpretuje nesprávně: „za novou léčbu”.<br />

Do jaké míry je skutečně nová?<br />

Campbell vytvořil ivermektin, polosyntetickou<br />

verzi avermektinu B, již počátkem<br />

sedmdesátých let 20. století. Původní<br />

avermektiny byly získány z kultur Streptomyces<br />

avermitilis, které Ōmura poskytl spolu<br />

s dalšími kulturami půdních streptomycet<br />

produkujících biologicky účinné látky<br />

Camp bellovi a laboratořím firmy Merck.<br />

RNDr. Oleg Ditrich, CSc., (*1953)<br />

vystudoval biologii na Přírodovědecké fakultě<br />

Univerzity J. E. Purkyně (dnešní<br />

Masarykovy univerzity) v Brně.<br />

V Parazitologickém ústavu AV<br />

ČR v Českých Budějovicích<br />

se věnuje parazitózám<br />

člověka.<br />

Avermektiny se dodnes získávají ze streptomycet,<br />

ivermektin se pak z nich vyrábí<br />

selektivní katalytickou hydrogenací.<br />

I artemisin (v anglické literatuře artemisinin)<br />

byl získán již v sedmdesátých letech,<br />

ale jeho zdroj, pelyněk roční (Artemisia<br />

annua), byl v tradiční čínské medicíně proti<br />

malárii užíván již po staletí (první písemná<br />

zmínka o jeho použití proti horečce se objevila<br />

již v r. 340 n. l.).<br />

O tom, jak doktorka Tu hledala potenciální<br />

antimalarika ve starých čínských<br />

textech, se zmiňovala různá média. Dodnes<br />

se artemisin získává i z pelyňku, ale<br />

především se jeho prekursor produkuje<br />

pomocí geneticky modifikovaných kvasinek<br />

v bioreaktorech a z něj se pak připravuje<br />

řada polosyntetických derivátů (arthemeter,<br />

artesunát, dihydroartemisinin atd.).<br />

Proč právě tyto dvě látky z celé řady anthelmintik<br />

a antimalarik zachránily život<br />

a zdraví milionům lidí?<br />

Závody parazitů a lidí<br />

Parazitické organismy zápolí se svými hostiteli<br />

a výrazně tím ovlivňují evoluci všeho<br />

živého (teorie červené či šachové královny<br />

je všeobecně známa a akceptována – např. T.<br />

Grim: Sex, pokrok a evoluční závody, Vesmír<br />

78, 700, 1999/12). Člověk se svými parazity<br />

a s parazity domestikovaných zvířat soupeří<br />

ještě na jiném kolbišti. Toto soupeření je<br />

velmi nesportovní: používají se především<br />

chemické zbraně.<br />

Podobenství s Carrollovou královnou,<br />

která musí stále běžet, aby se na pohybující<br />

se zemi mohla na chvilku zastavit, však vystihuje<br />

situaci i v tomto případě. Vymýšlíme<br />

stále nová terapeutika (či znovuobjevujeme<br />

ta pozapomenutá), ale parazitické organismy<br />

se jim různou rychlostí přizpůsobují.<br />

Jednou z jejich nejúčinnějších zbraní je<br />

rezistence. Strategie je jednoduchá: mutace<br />

a následná selekce rezistentních kmenů.<br />

Pokud se přidržíme šachové alegorie: donedávna<br />

to vypadalo, že v případě parazitů<br />

je každá partie (nové antiparazitikum)<br />

předem prohraná a úspěšné jsou ty hry, ve<br />

kterých vzdorujeme co nejdéle, zejména<br />

tím, že máme promyšleno několik tahů<br />

dopředu.<br />

Pokud jde o parazitické hlístice a antiparazitika<br />

vyvinutá proti nim, významná je<br />

vzrůstající rezistence zejména na preparáty<br />

benzimidazolové (mebendazol, albendazol,<br />

thiabendazol) a imidazothiazolové<br />

(levamisol).<br />

A malárie? Mapy ukazující rychle postupující<br />

rezistenci jednotlivých druhů zimniček<br />

(Plasmodium) na antimalarika jsou noční<br />

můrou lékařů, farmaceutů i cestovatelů.<br />

Donedávna býval záchranou při multirezistenci<br />

na syntetická antimalarika starý<br />

dobrý chinin, ale i na něj pak vznikla odolnost.<br />

Bohužel kvůli neschopnosti lidí a států<br />

se mezi sebou domluvit nepomohly ani<br />

„dopředu promyšlené tahy“. Snaha vyčlenit<br />

některá tehdy nová antimalarika pouze<br />

V některých komunitách na západě subsaharské Afriky postihla říční slepota<br />

až polovinu mužů starších čtyřiceti let. Snímek CC BY-NC 2.0.<br />

pro léčbu lidí infikovaných rezistentními<br />

kmeny dosud vždy selhala: začaly se používat<br />

i pro prevenci, čímž se zvýšila šance na<br />

vyselektování rezistentních plazmodií.<br />

Přínos avermektinů a artemisinu spočívá<br />

právě v tom, že se rezistence na ně vyvíjela<br />

velmi pozvolna a dodnes se šíří velice<br />

pomalu.<br />

Ideální lék proti parazitům<br />

Jaké jsou dvě nejdůležitější vlastnosti ideálního<br />

antiparazitárního přípravku? Měl by<br />

být pro parazita mnohem jedovatější než pro<br />

hostitele a rezistence na něj by se neměla<br />

vyvinout vůbec nebo (buďme skromní) jen<br />

povlovně.<br />

První z vyjmenovaných vlastností (nazýváme<br />

ji neškodnost) ivermektin má. Váže se<br />

na glutamát-chloridové kanály na postsynaptických<br />

membránách v nervových<br />

a svalových buňkách a způsobuje nadměrný<br />

přísun chloridových iontů, jenž má za následek<br />

paralýzu a následnou smrt parazita. Tyto<br />

kanály mají členovci a hlístice, my, savci<br />

ne, a proto je pro nás ivermektin v dávkách<br />

hubících parazity skutečně neškodný.<br />

Farmaceutické firmy jsou často obviňovány<br />

z bezohledné honby za ziskem (nemluvě<br />

Malé odbočení k českému názvosloví<br />

Název vlasovec používám zřídka, většinou, podobně jako mnoho kolegů<br />

– parazitologů, počešťuji latinské názvy hlístic: onchocerka, wucherérie,<br />

drakunkulus. Mám k tomu několik důvodů: asociaci s ruskými vlasovci<br />

a taxonomickou bezobsažnost – drakunkulus je ze skupiny Camallanoidea,<br />

a tedy mezi filárie nepatří. V neposlední řadě k tomu přispívá i skutečnost, že si<br />

„vlasovce“ oblíbili vymítači parazitů (Kuchta a kol. http://vesmir.cz/2015/09/24/<br />

pravda-parazitech). Nacházejí je skoro u každého pacienta a svádějí na ně<br />

nejrůznější potíže, přičemž mají na mysli především dirofilárie (tedy vlasovce<br />

psí). Podobně u původců malárie dávám přednost počeštěnému názvu<br />

plazmodium před skoro zapomenutým „zimnička“ atd.<br />

Slavíme úspěchy<br />

Ivermektinem bylo do roku 2012 léčeno přes<br />

200 milionů pacientů (v případě lymfatické<br />

filariózy v kombinaci s albendazolem),<br />

převážně v tropické Africe (bezplatně),<br />

dále v tropické Americe a Asii. Velkorysá<br />

strategie slaví úspěchy. Říční slepota byla<br />

eliminována v Kolumbii (2008), Ekvádoru<br />

(2010), Mexiku a Guatemale (2012). Stále je<br />

infikováno na 25 milionů lidí (tropická Afrika,<br />

Venezuela a Brazílie), 300 tisíc je slepých<br />

a 800 tisíc má problémy se zrakem. Kožní<br />

projevy této infekce jsou ještě mnohem<br />

častější, avšak méně důležité.<br />

Cílem Světové zdravotnické organizace<br />

(WHO) je infekci zcela eliminovat do roku<br />

2025, což zní docela reálně. Kromě léčby<br />

ivermektinem má velký význam i hubení<br />

muchniček, specifických přenašečů infekce.<br />

U lymfatické filariózy není situace tak<br />

přehledná (dvě třetiny ze 120 milionů infikovaných<br />

jsou bez příznaků), ale cíl úplné<br />

eradikace je ještě bližší (2020).<br />

Velkou roli hraje i hubení komárů. Kde se<br />

vyskytuje jak filarióza, tak i malárie, „zabíjejí<br />

se dva komáři jednou ranou“.<br />

V některých vesnicích na západě tropické<br />

Afriky je více než polovina obyvatel starších<br />

40 let slepých, a tudíž odkázaných na mladší<br />

příbuzné, kteří dosud neoslepli. Příští generace<br />

už touto tragédií postiženy nebudou.<br />

Navíc zemědělsky je už znovu využíváno<br />

25 milionů hektarů úrodné půdy, která byla<br />

v minulosti kvůli onchocerkóze opuštěna.<br />

Zdá se tedy, že dvě vítězství v šachových<br />

partiích s parazity máme přece jen na dohled<br />

a že se zmínění vlasovci přiřadí k vlasovci<br />

medinskému (Dracunculus medinensis),<br />

jehož úspěšná eradikace právě končí.<br />

Malárie vzdoruje<br />

Skutečnost, že ivermektin je účinný i proti<br />

střevním hlísticím (např. škrkavkám Ascaris<br />

lumbricoides) a proti parazitickým členovcům<br />

(např. zákožkám Sarcoptes scabiei), je<br />

sice také významná, ale z hlediska přínosu<br />

48 Vesmír 95, leden 2016<br />

www.vesmir.cz 49

pro lidstvo nedosahuje významu účinku<br />

proti filáriím.<br />

Oproti optimistickým prognózám<br />

vítězství nad filariózami jsou vyhlídky<br />

na eradikaci malárie zatím v nedohlednu<br />

a artemisin pomůže vyhrát několik bitev,<br />

nikoliv celou válku.<br />

Podmínku větší jedovatosti pro parazity<br />

splňuje dobře, působí na ně pomocí málo<br />

obvyklého peroxidového můstku. Pro savce<br />

však zcela neškodný není – hrozí hepatotoxicita<br />

(v mnohem menší míře než u dosud<br />

používaných antimalarik) a kumulativní<br />

neurotoxicita. Ta spolu s farmakokinetickými<br />

vlastnostmi (je rychle metabolizován)<br />

činí artemisin nevhodným pro chemoprofylaxi.<br />

Naopak, v terapii malárie má již<br />

nezastupitelné místo a odhaduje se, že jeho<br />

použití spolu s moskytiérami impregnovanými<br />

insekticidem snížilo v posledních<br />

15 letech úmrtnost na polovinu.<br />

A realita<br />

Pro léčbu nekomplikované malárie doporučuje<br />

WHO důsledně kombinovanou terapii<br />

malárie založenou na artemisinu. Deriváty<br />

artemisinu se kombinují s antimalarikem<br />

s odlišným mechanismem účinku (např.<br />

meflochin či lumefantrin), monoterapie by<br />

se neměla aplikovat vůbec. Důvod je zřejmý<br />

a princip jednoduchý: pravděpodobnost, že<br />

vznikne rezistence na oba preparáty současně,<br />

je o mnoho řádů nižší než při monoterapii.<br />

Používání kombinované terapie tak<br />

oddálilo nejen vznik rezistence na artemisin,<br />

ale zastavilo např. i šíření meflochin-rezistentních<br />

kmenů Plasmodium falciparum.<br />

Při této terapii je jednak velká většina<br />

parazitů zahubena během prvních tří dnů,<br />

jednak se o řád sníží počet nosičů gametocytů<br />

(pohlavních stadií umožňujících<br />

další přenos). Bohužel ani tato promyšlená<br />

Světová<br />

zdravotnická<br />

organizace<br />

si dala za cíl<br />

eradikovat<br />

elefantiázu<br />

do roku 2020.<br />

strategie nezabránila vzniku rezistence na<br />

artemisin úplně – objevila se v jižní Asii, zatímco<br />

v afrických ohniscích malárie kolují<br />

bohudík dosud pouze citlivé kmeny.<br />

WHO nedoporučuje používat artemisin na<br />

léčbu malárie působené P. vivax, popřípadě<br />

dalšími druhy plazmodií. Toto doporučení<br />

je těžké dodržet při pohotovostní léčbě<br />

(stand-by therapy), která je u dnešních<br />

cestovatelů stále oblíbenější. Cestovatel vozí<br />

s sebou léčebnou dávku (nejčastěji 4 tablety<br />

Artemether/Lumefantrinu, např. Riametu)<br />

a indikuje si ji při prvních příznacích horečnatého<br />

o<strong>nemoc</strong>nění, tedy bez předchozího<br />

parazitologického vyšetření. Pohotovostní<br />

léčba by měla být omezena opravdu jen na<br />

ty případy, kdy jsou parazitologické vyšetření<br />

a lékařská péče nedostupné.<br />

Artemisin a jeho deriváty jsou nadějné<br />

i pro terapii dalších parazitárních o<strong>nemoc</strong>nění<br />

působených jedobuněčnými parazity<br />

i některými helminty, a dokonce pro terapii<br />

některých nádorových o<strong>nemoc</strong>nění.<br />

Závěrem ještě poznámka k čínské medicíně.<br />

V některých komentářích jsme se<br />

dočetli, že stockholmský Karolinský institut<br />

udělením Nobelovy ceny Youyou Tu „vytřel<br />

zrak“ západní vědě a příznivci alternativních<br />

metod léčby ironicky <strong>předpoví</strong>dají, že<br />

Youyou Tu ještě obdrží Bludný balvan od<br />

spolku Sysifos, který prý považuje tradiční<br />

čínskou medicínu za pavědu. To jsou všechno<br />

nesmysly. Věda existuje jen jedna a letošní<br />

Nobelova cena není žádným uznáním<br />

alternativních metod v léčení.<br />

Pochopitelně je třeba vše zkoumat bez<br />

předsudků a převzít takové postupy, které<br />

jsou prokázány jako účinné, a zavrhnout to,<br />

co je kromě placebo efektu prokázáno jako<br />

neúčinné (medicína založená na důkazech).<br />

Stejně jako se nemůžeme domnívat, že<br />

všechny naše postupy a teorie přežijí a že<br />

naši potomci budou vzhlížet třeba k „euroamerické<br />

medicíně“ jako k ikoně, nemusíme<br />

s artemisinem a dalšími účinnými látkami<br />

objevenými ve staré Číně přebírat všechny<br />

nesmysly, které jsou na „tradiční čínskou<br />

medicínu“ nabaleny. Od indiánů jsme taky<br />

převzali chinin, a ne šamanské léčebné<br />

rituály. •<br />

Snímek CDC.<br />

K dalšímu čtení…<br />

Boj s malárií komplikuje rostoucí rezistence plazmodií na antimalarika.<br />

50 Vesmír 95, leden 2016<br />

Snímek Rod Waddington, CC BY-NC 2.0.<br />

Campbell W. C.: History of avermectin and ivermectin,<br />

with notes on the history of other macrocyclic lactone<br />

antiparasitic agents. Curr. Pharm. Biotechnol. 13,<br />

853–865, 2012.<br />

Ōmura S.: Microbial metabolites: 45 years of wandering,<br />

wondering and discovering. Tetrahedron 67,<br />

6420–6459, 2011.<br />

Stejskal F.: Letošní Nobelova cena je poctou důvtipu<br />

a zarputilosti. Medical Tribune 41, 20–13, 12. 10. 2015.<br />

Tu Y.: The discovery of artemisinin (qinghaosu) and<br />

gifts from Chinese medicine. Nature Medicine 17,<br />

1217–1220, 2011.<br />

Vrtiška O.: Nobelova cena za boj s malárií a parazitickými<br />

hlísticemi. http://vesmir.cz/2015/10/05/<br />

nobelova-cena-fyziologie-medicina.<br />

White N. J. et al.: Averting a malaria disaster. Lancet<br />

9168, 1965–1967, 1999.

vertikála — před 50 a 110 lety<br />

2020<br />

Bílkoviny z ropy<br />

2010<br />

1966: Větší polovina lidstva se celý život<br />

dosyta nenají; Unesco proto vyhlásilo rozsáhlou<br />

„akci proti hladovění“, do níž je zařazen také<br />

výzkum možností, jak získat stravitelné jídlo z ropy.<br />

Už delší dobu se totiž ví, že ve skladovacích tancích<br />

s ropou, v půdě nasáklé naftou a dokonce pod povrchem<br />

asfaltových silnic žijí „na účet“ uhlovodíků<br />

určité druhy mikroorganismů. Skupina francouzských<br />

vědců z laboratoří Société Française de<br />

Pétroles B. P., vedená Alfredem Champagnatem, je<br />

studuje už přes osm let – dosavadní výsledky jejich<br />

práce nedávno uveřejnil časopis Unesca Impact:<br />

Studované mikroorganismy jsou bohaté na<br />

bílkoviny obsahující aminokyseliny, potřebné<br />

k výživě; aminokyseliny jsou přitom zastoupeny<br />

zhruba ve stejném poměru jako v bílkovinách<br />

živočišného původu, a proto se k výrobě potravin<br />

dobře hodí. Mikroorganismy navíc konzumují<br />

určité parafinické uhlovodíky, přítomné v ropě,<br />

a tak ji rafinují a zušlechťují daleko dokonaleji než<br />

dosud užívané chemické postupy. Mikrobiologické<br />

odparafinování vyšších frakcí ropy při přípravě<br />

nafty pro Dieselovy motory a topného oleje pro<br />

domácnosti by bylo velmi účinné a ekonomicky<br />

výhodné – bílkoviny by se získávaly vlastně jako<br />

vedlejší produkt čištění, zatímco se dosud získávala<br />

jen nepoužitelná množství parafínu.<br />

Fermentační jednotky je možné ihned a bez<br />

velkých nákladů zařídit ve všech velkých rafineriích,<br />

které jsou celkem výhodně rozmístěny ve všech<br />

státech. Distribuce samotné ropy zajišťují ohromné<br />

tankové lodě; další výhodou je poměrně nízká a stabilní<br />

cena ropy. Základna pro velkovýrobu „nových“<br />

bílkovin je tedy připravená; před zemědělskou výrobou<br />

má několik podstatných výhod: není závislá na<br />

podnebí ani na místních výkyvech počasí, na půdě<br />

ani na pracovních silách – výrobu bílkovin by obstarala<br />

v každé rafinérii malá skupina odborníků.<br />

„S velkovýrobou se může začít okamžitě a roční<br />

produkce by mohla přesáhnout 20 miliónů tun<br />

ročně,“ píše A. Champagnat; bílkoviny získané při<br />

fermentaci ropy jsou stejně přírodní jako bílkoviny<br />

živočišného nebo rostlinného původu: „Jsou to<br />

součásti buněk mikroorganismů, které se pouze<br />

adaptovaly na příjem uhlíku z uhlovodíků namísto<br />

z cukrů. Po vyčištění nezůstane po zápachu nebo<br />

po chuti nafty ani stopa a usušený bělavý prášek<br />

se dá skladovat stejně dlouho a za obdobných<br />

podmínek jako mouka.“ V rozvojových zemích, kde<br />

jsou hlavní potravinou moučná jídla a rýže, dala by<br />

se bez obtíží nahradit pětina stravy bílkovinami<br />

z ropy. Mimoto se jich dá využít jako krmiva.<br />

Zdá se, že realizace výsledků francouzského<br />

výzkumu na sebe nedá dlouho čekat; naše strava<br />

snad bude obohacena o hodnotné bílkoviny.<br />

A. Čechová (Vesmír 45, 28, 1966/1) 1<br />

2016: Zatímco dnes se potýkáme s důsledky<br />

nešťastného nápadu využívat zemědělskou půdu<br />

k produkci biopaliv, před padesáti lety svět doufal<br />

v pravý opak: ropa se měla stát zdrojem bílkovin.<br />

Nápad se podle knihy British Petroleum and Global<br />

Oil 1950–1975: The Challenge of Nationalism (Cambridge<br />

Univ. Press, 2000) zrodil v listopadu 1959<br />

v hotelu Terminus v Marseille, kde se konala konference<br />

věnovaná mikrobiálním úpravám ropy.<br />

U oběda o této možnosti diskutovali Jacques Senez<br />

z výzkumného centra CNRS a Alfred Champagnat<br />

z SFPBP (viz výše).<br />

Champagnat spustil v březnu 1963 zkušební provoz<br />

v rafinerii Lavera u Marseille, v sedmdesátých<br />

letech vyrostly bioreaktory s kvasinkami u rafinerií<br />

v řadě zemí. Roční světová produkce přesahovala<br />

milion tun „ropných“ kvasinek. Champagnat<br />

získal v roce 1976 vědeckou cenu UNESCO, ale<br />

v osmdesátých letech zájem opadl. Zemědělská<br />

lobby obávající se konkurence prosadila extrémně<br />

přísná pravidla pro čištění a za takových podmínek<br />

nebyla výroba ekonomicky atraktivní. -ov-<br />

„Bílkoviny<br />

získané při<br />

fermentaci<br />

ropy jsou<br />

stejně<br />

přírodní jako<br />

bílkoviny<br />

živočišného<br />

nebo<br />

rostlinného<br />

původu.“<br />

1) Možná vás zarazí nesoulad<br />

s číslováním ročníků<br />

(35. ročník v roce 1906<br />

a 45. v roce 1966). Prvních<br />

36 ročníků vyšlo v letech<br />

1871–1907. Následovala<br />

odmlka, časopis znovu<br />

vychází od roku 1923, kdy<br />

číslování začalo opět od<br />

jedničky.<br />

2000<br />

1990<br />

1980<br />

1970<br />

1966<br />

1960<br />

1950<br />

1940<br />

1930<br />

1920<br />

Kde trou se naši úhoři?<br />

1910<br />

1906: Otázku tuto řešil s úspěchem dr. Petersen<br />

z Kodaně, jenž v posledních dvou letech<br />

pátral po larvách úhořích, kteréž odkryty byly<br />

v malé rybce, známé dosud jako Leptocephalus<br />

brevirostris, kteráž do nedávna byla známa jen<br />

z moře Středozemního. Soustavným lovením<br />

v severních mořích a pokračováním odtud až do<br />

moří jihozápadně od Irska zjištěno, že Leptocephalus<br />

žije pelagicky a nevyskytuje se ani v řekách,<br />

ani v moři Východním, ani v Skageraku nebo<br />

moři Severním ani v chladnějších pásmech<br />

Atlantického oceánu severně od ostrovů Farských.<br />

Nejbližší trdlo úhořů našich řek hledati<br />

jest v takových hloubkách Atlantického oceánu,<br />

v nichž po celý rok stejnoměrná a vyšší teplota<br />

panuje. A taková místa jsou právě jihozápadně od<br />

Irska, kde na udržení teploty valně příznivý vliv<br />

má Golfský proud. Kf. (Vesmír 35, 70, 1906/6) 1<br />

2016: Formulace „odkryty byly<br />

v malé rybce“ neznamená, že by snad úhoří<br />

larvy parazitovaly v jiné rybě. To jen ichtyologové<br />

dlouho nemohli přijít rozmnožování úhořů na<br />

kloub. Až koncem 19. století (mezi roky 1886 a 1896)<br />

francouzští a italští vědci zjistili, že Leptocephalus<br />

brevirostris není samostatný druh, ale právě larva<br />

úhoře. Ještě později se ukázalo, že „jihozápadně<br />

od Irska“ znamená nějakých 5000 kilometrů od<br />

irského pobřeží: Sargasové moře coby trdliště<br />

úhořů říčních odhalil až dánský badatel Johannes<br />

Schmidt, který výsledky svých pozorování publikoval<br />

mezi roky 1912 a 1922.<br />

-ov-<br />

1906<br />

1900<br />

1890<br />

1880<br />

1870<br />

www.vesmir.cz 59

četli jsme —<br />

nad knihou —<br />

Cluifford A. Pickover:<br />

Kniha o fyzice<br />

Dokořán a Argo, 2015,<br />

překlad Ivan Štoll<br />

Od velkého třesku ke kvantovému<br />

znovuzrození: 250<br />

milníků v dějinách fyziky<br />

zní podtitul knihy, jež<br />

se věnuje souvislostem<br />

250 velkých objevů fyziky. A to z gruntu:<br />

od bumerangu (20 000 př. n. l.), tlakoměru<br />

(1643), černých děr (1783)‚ tokamaku (1956)<br />

až po cestování v čase (1993), Velký hadronový<br />

urychlovač (2009) a pak už k neznámé<br />

budoucnosti vesmíru, Velké kosmické<br />

roztržce (za 36 miliard let) a kvantovému<br />

znovuzrození (za více než 100 bilionů let).<br />

DiverZant, Katka Havlíková:<br />

Urbex. Krása zániku.<br />

Paseka, 2015<br />

Fotografická publikace mapuje jeden<br />

z progresivnějších fenoménů dneška –<br />

urbex, neboli urban exploration, tedy<br />

průzkum moderních ruin, zapomenutých<br />

zákoutí měst, který reportážními texty<br />

doprovodila Katka Havlíková. „Jistě nebudu<br />

jediný, kdo při pohledu na zašlé ostatky<br />

míst v této knize pookřeje,“ píše v úvodu<br />

Ivan Adamovič.<br />

Konrad Paul Liesmann:<br />

Hodina duchů<br />

Academia, 2015, edice<br />

21. století, překlad Milan<br />

Váňa<br />

Po burcující knize<br />

Teorie nevzdělanosti<br />

vychází další polemický<br />

spis rakouského<br />

filosofa, který v podtitulu nese název Praxe<br />

nevzdělanosti. To, co se aktuálně rýsuje<br />

ve třídách a posluchárnách, v seminářích<br />

a redakcích, ve virtuálním světě i v reálné<br />

politice, je podrobeno ostré a pointované<br />

kritice. Za ní však stojí vážná naléhavá<br />

prosba: dát vzdělání a vědění opět šanci.<br />

Anton Markoš: Co je nového v biologii<br />

Nová beseda, 2015<br />

Sympatický počin nového nakladatelství<br />

má chce „oslovit zvídavé laiky napříč<br />

profesemi“. Autor první publikace Co nového<br />

v biologii – Anton Markoš, přední český<br />

teoretický biolog (pravidelný autor Vesmíru)<br />

– skepticky dodává: „Riskuji samozřejmě, že<br />

neuspokojím nikoho…“ Odborníky na evoluci<br />

či genetiku jistě útlá kniha neohromí, ale<br />

scénář evoluce obratlovců,<br />

nové poznatky z molekulární<br />

biologie, vývojové<br />

biologie, genetiky, epigenetiky,<br />

evo-devo a teoretické<br />

biologie si zajisté rádi<br />

přečtou odborníci jiných<br />

profesí.<br />

Ve studni se<br />

objevil černý drak<br />

text Ivana Vajnerová<br />

Vývoj filosofických a náboženských směrů,<br />

jejich prolínání, koexistence i soupeření<br />

na Korejském poloostrově patří již od starověku<br />

k nejzajímavějším fenoménům tohoto<br />

druhu v celosvětovém měřítku. Střetával<br />

se tu buddhismus, konfucianismus i různá<br />

specifická učení, později svůj vliv získalo<br />

také křesťanství. Což přirozeně souvisí<br />

s historickými, mocenskými, geopolitickými<br />

i duchovními aspekty.<br />

Bohatství této pestré a ojedinělé kultury<br />

zůstává doloženo řadou spisů, obsahujících<br />

legendy, mýty i historické události a ukázky<br />

vývoje fungování tehdejší korejské společnosti<br />

v období jednotlivých vládnoucích<br />

dynastií. Je to historie plná proměn i tradic.<br />

Vystupují v ní významní panovníci, mniši<br />

i božstva, stavitelé úchvatných chrámů<br />

a klášterů, objevují se zuřivé bojové konflikty<br />

i období smíření, ideologické tlaky… Právě<br />

z těchto tisíciletých i novějších zdrojů čerpá<br />

kniha Korejská náboženství.<br />

Ukázky z prastaré původní dochované<br />

literatury, které burcují čtenářovu fantazii,<br />

fascinují barvitostí jazyka, přitom seznamují<br />

s kořeny svérázné kultury. Autoři se znalostí<br />

věci objasňují původní smysl, odkaz<br />

i historický kontext, odlišují prokazatelná<br />

fakta od zkreslení či pravděpodobných nebo<br />

zjevných mýtů.<br />

Nedílnou součástí děl vypovídajících<br />

o pohnutých osudech i spiritualitě obyvatel<br />

Korejského poloostrova byla mravní ponaučení<br />

a jakási etická „desatera“, ale rovněž<br />

pragmatičtější otázky – například principy<br />

státní správy, způsobu vládnutí, hierarchie<br />

obyvatel podle majetkových i duchovních<br />

kritérií. V mnohých jejich citacích a komentářích<br />

lze nalézt paralely a inspirace i pro<br />

dnešní dobu a dnešní politiku (viz ukázku<br />

z Desatera ponaučení z období království Korjo).<br />

Publikace Korejská náboženství má chronologický<br />

řád, počínaje dějinami tzv. Tří království,<br />

obdobími Korjo, kulturním přínosem<br />

dynastie Čoson, přes vstup křesťanství na<br />

korejskou náboženskou scénu po specifický<br />

korejský myšlenkový směr Tonghak.<br />

Korea má bezesporu zajímavé dějiny<br />

a osudy i v novodobé historii, zájemce<br />

spíše o současnost tu rovněž najde zajímavé<br />

podněty. Závěr knihy je věnován korejským<br />

dílům 20. století, jejichž autoři ze svého úhlu<br />

pohledu interpretovali a hodnotili náboženské<br />

a filosofické prameny, směry, historické<br />

důsledky těchto směrů pro vývoj Koreje, její<br />

mezinárodní postavení, mentalitu obyvatel.<br />

Představme si několik ukázek, odpovídajících<br />

rozmanitosti knihy – od „kronikově<br />

faktografických“, epických až po básnické.<br />

Nejlépe dají čtenáři nahlédnout na příslušnou<br />

dobu, myšlení, společnost, ale v<br />

mnohých úryvcích poznáme i sami sebe a<br />

svou současnost.<br />

Tři království<br />

Dějiny Tří království (1145): „Pátý rok, jaro,<br />

první den, den pjondža. Zatmění Slunce.<br />

Devátý rok, jaro, druhý měsíc. Byli vysláni<br />

inspektoři, aby se vyptali na starosti a utrpení<br />

poddaných. Vdovcům, vdovám, sirotkům<br />

a bezdětným, kteří se nemohou sami postarat,<br />

byly rozdány tři soky obilí na osobu.<br />

Desátý rok, jaro. Sucho. Velká hvězda se<br />

pohybovala na západě. Zima, čtvrtý měsíc.<br />

Ve studni v královském hlavním městě přetékala<br />

voda a objevil se v ní černý drak.<br />

Dvacátý devátý rok, jaro, první měsíc.<br />

Byl vydán rozkaz, aby úředníci, kteří berou<br />

úplatky či kradou, zaplatili trojnásobek<br />

platu a byli doživotně uvězněni…“<br />

Ze stejného období – historického spisu<br />

Nepominutelné události Tří království, sepsané<br />

buddhistickým mnichem Irjonen pochází<br />

i další poučná ukázka.<br />

„Poté, co byla stvořena Nebesa, země na<br />

tomto místě ještě neměla jméno a neexistovaly<br />

ani tituly vládců a úředníků. Tehdy tu<br />

bylo devět náčelníků… Tamní lidé zaslechli<br />

PhDr. Ivana Vajnerová<br />

(*1963) vystudovala psychologii na Karlově<br />

univerzitě, ale po většinu života se věnovala<br />

spíše žurnalistice, a to v různých médiích,<br />

od deníků až po odborné časopisy. Několik<br />

let pracovala ve společnostech zabývající<br />

se sociologickými<br />

výzkumy. V současnosti<br />

se částečně vrátila<br />

k původní psychologické<br />

profesi, konkrétně v oblasti<br />

poradenství.<br />

hlas… Onen hlas zněl jako lidský, ale nebyl<br />

vidět ten, kdo mluvil.<br />

,Kdo je zde?‘ ptal se.<br />

,My jsme zde,‘ odpovědělo devět náčelníků.<br />

,Kde to jsem?‘ zeptal se.<br />

,Na hoře Kudži,‘ odpověděli.<br />

,Nebesa mi rozkázala, abych tu založil<br />

nový stát a stal se jeho králem, proto jsem<br />

sem sestoupil. Vy nyní na tomto vrcholku<br />

kopejte hlínu a zpívejte: Želvo, želvo, vystrč<br />

hlavu, jestli ji nevystrčíš, upečem a sníme<br />

tě. Pokud tak učiníte, ihned uzříte svého<br />

velkého krále a budete radostí skákat.‘<br />

Devět náčelníků to vyslechlo a zaradovalo<br />

se, zpívalo a tančilo.“<br />

Korjo<br />

V dnešní napjaté době bychom se měli<br />

poučit: Éra státu Korjo je sice vesměs považována<br />

za probuddhistickou, orientovanou<br />

na Čínu, ve skutečnosti byl tento stát<br />

v rámci své tolerance vůči jiným náboženstvím<br />

poznamenán zároveň lamaismem,<br />

existoval tu islám, praktikovaly se původní<br />

svátky a obřady, svůj prostor měl i šamanismus.<br />

Autoři čerpali z Dějin Korjo, oficiální<br />

historie království, čítající úctyhodných<br />

137 svazků, jejichž první verze pochází z roku<br />

1395. Z pasáže Deseti ponaučení můžeme<br />

čerpat i dnes:<br />

…Ponaučení sedmé praví: Pro panovníka<br />

je těžké získat důvěru lidí. Pročež dbejte na<br />

řádnou kritiku, leč zachovávejte si odstup<br />

od pomlouvačů. Pokud bude existovat řádná<br />

kritika, budou existovat i moudří králové…<br />

Využívejte práce lidí tak, aby jim to vyhovovalo,<br />

usnadněte námezdní práci a ulehčete<br />

daně. Poznejte těžkosti polních prací. Pak<br />

bude možné získat důvěru lidí a přinést klid<br />

a rozkvět zemi…“<br />

Dynastie Čoson<br />

Mimochodem se jedná o nejdéle vládnoucí<br />

dynastii na Dálném východě (1394–1910).<br />

Zejména její počátky významně ovlivnili<br />

konfuciánští literáti. Ukázka zadání eseje<br />

u státních zkoušek a didaktického spisu<br />

určeného mladým studentům z 15. století<br />

dokládají, že pravý učenec musel mít kromě<br />

Vladimír Glomb, Miriam<br />

Löwensteinová: Korejská<br />

náboženství<br />

Togga, s. r. o., Praha 2014, 1. svazek edice<br />

Dálný východ; 256 stran<br />

encyklopedických znalostí především pevné<br />

morální zásady.<br />

„Starostí ušlechtilého muže je Cesta a nikoliv<br />

chudoba. Pouze pokud je rodina chudá<br />

a není čím ji uživit, je třeba pomýšlet na to,<br />

jak ji vymanit z bídy, ale jen do té míry, aby<br />

byla uchráněna chladu a hladu a nic více.<br />

Nelze myslet na to, jak trávit čas hromaděním<br />

nadbytku, a také se nelze nechat<br />

poskvrnit světskými záležitostmi, nechat<br />

se jimi svázat a ovládnout své nitro… Pokud<br />

v myšlenkách stále jen zvažujeme zisk nebo<br />

škody a zvažujeme, co by nám postačilo, což<br />

to není naší mysli škodlivé? Pro toho, kdo<br />

studuje, je důležité, aby bral bohatství a slávu<br />

na lehkou váhu a v duši přijal chudobu<br />

a nízké postavení.“<br />

„…Má tedy běh Nebes také období příznivá<br />

nebo odchýlená od běžného stavu věcí? Co si<br />

myslíte o tom, že někdy prší, když vytáhne<br />

armáda anebo se ve vězení koná soud? Proč<br />

mají téměř všechny rostliny pět okvětních<br />

plátků, ale jenom sněhová vločka jich má<br />

šest? Lze také říci, zda jsou vhodné doby<br />

k tomu, aby se pilně studovalo, přijímali<br />

hosté nebo navštěvovali přátelé?“<br />

Křesťanství a moderní doba<br />

A pak přišlo křesťanství. Jeho dopad na<br />

proudy korejských myšlenkových směrů<br />

přibližuje například spis Dialog o Nauce Nebes<br />

z 18. století, který polemizuje s křesťanstvím<br />

i jinými náboženskými směry, nebo<br />

text Dopis prvnímu ministrovi, což je naopak<br />

obhajoba křesťanství. Znovu si přibližme<br />

myšlení a jazyk té doby:<br />

Dialog o Nauce Nebes<br />

„Kdosi řekl: Jasu (Ježíš) měl pověst<br />

člověka, který zachránil svět. To se nezdá<br />

jiné než to, co zamýšlí Cesta nanejvýš<br />

moudrého člověka.<br />

Já jsem odpověděl: Ježíšovo zachraňování<br />

světa se týká pouze onoho světa a tam sliboval<br />

odměny a tresty v podobě ráje a pekla.<br />

Když nanejvýš moudrý člověk uskutečňuje<br />

Cestu, týká se to pouze tohoto světa a nápravu<br />

provádí pomocí své jasné ctnosti.<br />

Kdosi řekl: Západní učenci tvrdí, že Buddha<br />

ukradl učení jejich zemí a založil na<br />

něm svou vlastní školu. Je to tak?<br />

Já jsem odpověděl: Buddha Šákjamuni se<br />

narodil v době zhouského krále Shaoa a Pán<br />

Nebes Ježíš se narodil v době hanského<br />

císaře Aie, takže o tom, kdo byl dříve a kdo<br />

později, netřeba dlouze hovořit.“<br />

Dopis prvnímu ministrovi<br />

„Ach! Opravdu to, že lidé naslouchají<br />

tomuto učení (křesťanství), škodí konfucianismu?<br />

Opravdu učení ohlupuje lid? Nikoli.<br />

Dobří katolíci se mohou chovat jako ostatní,<br />

od panovníka nahoře po lid dole…“<br />

Název publikace Korejská náboženství může<br />

mnohé laiky uvést v mylný dojem, že jde<br />

o čistě vědecky a hlubinně filosoficky pojatý<br />

spis, tedy čtení jen pro zasvěcené a jednostranně<br />

náročné. Ve skutečnosti kniha<br />

nabízí nesmírně pestré a do jisté míry i univerzální<br />

pohledy na politiku, náboženství,<br />

společnost, které nohou být přínosem pro<br />

kohokoli, kdo se zajímá o historii a „jinakost“<br />

lidské kultury. •<br />

První číslo vyšlo 3. května 1871<br />

ISSN 0042-4544 — 12 čísel ročně — videnční č. MK ČR E 896 — Vydává Vesmír, s. r. o., Na Florenci 3, 110 00 Praha 1, tel.: 222 828 393, 394, 395,<br />

fax: 222 828 396, e-mail: redakce@vesmir.cz, www.vesmir.cz — Nakladatelství zastupují jednatelé: Ivan Boháček, Stanislav Vaněk<br />

Šéfredaktor: doc. Ing. Ivan M. Havel, Ph.D. — Redakce: Ing. Eva Bobůrková (eva@boburka.cz) — Mgr. Ivan Boháček, vedoucí redakce (bohacek@vesmir.cz)<br />

— Bc. Zora Göthová (gothova@vesmir.cz) — Mgr. Pavel Hošek (hosek@vesmir.cz) — Marek Janáč (marek.janac@seznam.cz)<br />

— RNDr. Stanislav Vaněk (vanek@vesmir.cz, 723 691 462) — Mgr. Ondřej Vrtiška (ovrtiska@gmail.com) — Grafická úprava: Martin Vagner<br />

Redakční rada: prof. MUDr. M. Anděl (medicína) — RNDr. V. Cílek (geologie) — doc. RNDr. J. Černý (biologie) — prof. MUDr. F. Čiampor (virologie) — doc. RNDr. V. Ferák (molekulární biologie) — prof. RNDr. J. Flegr<br />

(biologie) — doc. RNDr. D. Frynta (biologie) — RNDr. E. Ginter (výživa) — doc. Ing. I. M. Havel, Ph.D. (kognitivní věda) — prof. RNDr. Z. Herman (chemie, fyzikální chemie) — prof. MUDr. C. Höschl (medicína)<br />

— Ing. F. Houdek (vědní publicistika, chemie) — Mgr. J. Kolář, Ph.D. (botanika) — prof. RNDr. S. Komárek (filozofie vědy) — prof. RNDr. R. Kotecký (fyzika, matematika) — prof. RNDr. P. Kulhánek (fyzika) —<br />

doc. RNDr. J. Langer (fyzika) — prof. RNDr. O. Lapčík (biochemie) — doc. M. Lipoldová (molekulární biologie) — RNDr. V. Ložek (paleontologie, geologie) — prof. RNDr. J. Palouš (astronomie) — prof. Ing. J. Petr<br />

(biologie) — doc. P. Pokorný, Ph.D. (paleontologie) — prof. RNDr. J. Roithová, Ph.D. (chemie, fyzikální chemie) — Mgr. C. Říha, Ph.D. (architektura, urbanismus) — RNDr. J. Sádlo (botanika) — prof. RNDr. P. Slavíček,<br />

Ph.D. (chemie) — prof. Dr. D. Storch, Ph.D. (ekologie) — prof. MUDr. J. Syka (lékařské vědy) — RNDr. P. Šíma (imunologie) — prof. Dr. Ing. O. Šráček (geochemie, geologie) — Mgr. Jan Toman (biologie) —<br />

MUDr. J. Trnka, Ph.D. (medicína) — Mgr. M. Vácha (etika) — doc. Ing. Z. Vašků (zemědělství) — prof. RNDr. B. Velický (fyzika) — prof. Ing. Š. Vilček (molekulární biologie) — prof. RNDr. F. Vyskočil (fyziologie) —<br />

RNDr. V. Wagner (fyzika) — Mgr. P. Zouhar (fyziologie) — prof. RNDr. J. Zrzavý (biologie)<br />

Inzerce: Stanislav Vaněk, mobil: 723 691, 462, e-mail: vanek@vesmir.cz — Miluše Kukačková, mobil: 604 952 140, e-mail: kukackova@volny.cz, tel./fax: 475 211 639, Předplatné: SEND Předplatné, P. O. Box 141,<br />

140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, 777 333 370, 605 202 115, e-mail: send@send.cz, www.send.cz – předplatné na rok 970 Kč, předplatné na dva roky 1750 Kč, předplatné na půl roku 499 Kč, cena čísla ve volném<br />

prodeji 96 Kč, cena jednoho čísla pro předplatitele 88 Kč, Administrativa: Zora Göthová (gothova@vesmir.cz), tel.: 222 828 394, Volný prodej: Rozšiřují společnosti PNS, a. s., Ve Slovenské republice rozšiřují (stánky<br />

prodej 5,30 €) pro předplatitele 5,10 €: Mediaprint Kapa – OIFP, oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P. O. BOX 183, 830 00 Bratislava 3, tel.: 00421 (2) 4445 8821, (2) 4445 8816, zelená linka 0800188 826,<br />

e-mail: predplatne@abompkapa.sk; pro předplatitele 5,10 €: Magnet Press Slovakia, s. r. o., Šustekova 8, 851 04 Bratislava, tel.: 00421 (2) 67 201 931–33, fax: 67 201 910 a 20, 67 201 930, e-mail: magnet@press.<br />

sk, Sazba: Vesmír, s. r. o. (na skenech se podílí Thalia picta, s. r. o., Orebitská 7, 130 00 Praha 3, tel./fax: 272 732 444), Předtisková příprava a tisk: Serifa, s. r. o., Jinonická 80, 158 00 Praha 5, tel. 257 290 405,<br />

Redakční uzávěrka: 8. 12. 2015, vychází 7. 1. 2016 — Vesmír vychází s podporou NČLF. © Vesmír, s. r. o.<br />

Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmno žována za účelem dalšího rozšiřování v jakékoli formě či ja kýmkoli způsobem bez písemného souhlasu vlastníka autor ských práv.<br />

Vydavatel nenese odpovědnost za údaje a názory autorů jed notlivých článků ani inzerce, včetně inzerce vkládané. Nevyžádané rukopisy nevracíme. <br />

VESMAD 95 (1) 1–64 (2016) 64 stran<br />

60 Vesmír 95, leden 2016 www.vesmir.cz 61

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2025 Yumpu.com, all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!