Untitled

Smokescreen
Dick Francis
3

Dick Francis Dick Francis
Smokescreen Kouřová clona
1
Sweating, thirsty, hot, uncomfortable, and tired to the Byl jsem zpocený, žíznivý, bylo mi horko a mizerně, a
point of explosion.
unavený jsem byl až k smrti.
Cynically, I counted my woes. Věcně jsem počítal, co všechno mne trápí.
Considerable, they were. Considerable, one way and another.
Bylo toho víc než dost. Víc než dost v každém směru.
I sat in the driving seat of a custom-built aerodynamic Seděl jsem za volantem prototypu aerodynamického
sports car, the cast-off toy of an oil sheik's son. I had sportovního vozu, odložené hračce syna olejového krále.
been sitting there for the best part of three days. Ahead, Seděl jsem tam už dobře tři dny. Přede mnou se sluncem
the sun dried plain spread gently away to some distant vyprahlá pláň prostírala do dálky, k hnědavě rudým
brown and purple hills, and hour by hour their hunched kopcům, jejichž tvar se po celé nekonečné hodiny
shapes remained exactly where they were on the horizon, neměnil, zůstávaly na obzoru stejné a nehybné, protože
because the 150 mph Special was not moving.
se nepohybovalo auto.
Nor was I. I looked morosely at the solid untarnishable Ani já se nepohyboval. Znechuceně jsem se zadíval na
handcuffs locked round my wrists. One of my arms led želízka, kterými jsem měl spoutané ruce. Jednu paži jsem
through the steering wheel, and the other was outside it, měl protaženou volantem, druhá zůstala vně. Byl jsem
so that in total effect I was locked on to the wheel, and in
consequence firmly attached to the car.
prostě připoutaný k volantu, a tím i k vozu.
There was also the small matter of seat belts. The Spe- Pak tu byla ještě jedna drobnost, bezpečnostní pásy. Můj
cial would not start until the safety harness was fastened. speciál nenastartoval, dokud bezpečnostní pás nebyl
Despite the fact that the key was missing from the igni- zapnutý. Ten můj sice byl bezpečně zapnutý, ale ve
tion, the harness was securely fastened: one strap over
my stomach, one diagonally across my chest.
startéru chyběl klíček.
I could not bring my legs up from their stretched forward Nemohl jsem skrčit natažené nohy, abych se pokusil
sports car position in order to break the steering wheel volant rozkopnout. Zkoušel jsem to. Byl jsem příliš
with my feet. I had tried it. I was too tall, and couldn't dlouhý, nohy jsem přitáhnout nedokázal, nemohl jsem
bend my knees far enough. And apart from that, the ohnout kolena. Ostatně volant byl stejně nerozbitný,
steering wheel was not of possibly breakable plastic. Peo- žádná plastická hmota. Konstruktéři, kteří stavějí takhle
ple who built spectacularly expensive cars like the Special luxusní vozy, plastické hmoty nepoužívají. Můj volant byl
didn't mess around with plastic steering wheels. This was malý, zaručeně nerozbitný, kovový, potažený kůží, věčný
one of the small diameter leather-covered metal type, as
durable as Mont Blanc.
a nezdolný jako Mont Blanc.
I was thoroughly fed up with sitting in the car. Every Už jsem měl dost toho sezení v autě. Z nečinnosti se mi
muscle in my legs, up my spine and down my arms pro- vzpouzely všechny svaly v nohách, podél páteře i v
tested energetically against the constraint. A hard band of
heaviness behind my eyes was tightening into a perceptible
ache.
pažích. Tlak za očima se pomalu měnil v bolest.
It was time to make another determined effort to get Byl nejvyšší čas znovu se pokusit o vyproštění, přestože
free, though I knew from countless similar attempts that jsem z nespočetných předchozích pokusů dobře věděl, že
it couldn't be done. I tugged, strained, used all my to je marné. Kroutil jsem se, vzpínal proti bezpečnostním
strength against the straps and the handcuffs: struggled pásům i poutům, až se mi po tvářích řinul pot. Nešlo to.
until fresh sweat rolled down my face; and couldn't, as
before, progress even a millimetre towards freedom.
Ke svobodě jsem se nepřiblížil ani o milimetr.
I put my head back against the padded headrest, and Opřel jsem si hlavu o opěrku a stočil ji k otevřenému
rolled my face around towards the open window beside
me, on my right.
okénku vedle svého sedadla.
I shut my eyes. I could feel the slash of sunlight cut Zavřel jsem oči. Cítil jsem žár slunečních paprsků, šikmo
across my cheek and neck and shoulder with all the vigour dopadajících na můj hrudník, krk a tvář vší silou
of 15.00 hours in July at 37ø North. I could feel the heat červencového odpoledne na třicáté sedmé rovnoběžce
on my left eyelid. I let lines of frustration and pain de- severní šířky. Cítil jsem horko na levém očním víčku.
velop across my forehead, put a certain grimness into my Přikrčil jsem bolestně čelo a sevřel ústa. Ve tváři mi
mouth, twitched a muscle along my jaw, and swallowed
with an abandonment of hope.
zacukalo. Zoufale jsem polkl. Naděje mizela.
After that I sat still, and waited. The desert plain was Pak už jsem jen nehybně seděl a čekal. Poušť byla tichá.
very quiet.
I waited. Čekal jsem.
Then Evan Pentelow shouted 'Cut' with detectable reluc- Pak Evan Pentelow s výraznou neochotou křikl: "Stop!" a
tance, and the cameramen removed their eyes from the kameramani se narovnali od kamer. Veliké pestrobarevné
view-finders. No whisper of wind fluttered the large slunečníky, které kameramany chránily před sluncem,
bright-coloured umbrellas which shielded them and their nezvlnil sebemenší větříček. Evan se zuřivě ovíval
apparatus. Evan fanned himself vigorously with his shoot- scénářem, aby vyrobil proudění vzduchu, když se k tomu
ing schedule, creating the breeze that nature had ne- neměla příroda. Ostatní členové štábu, stojící ve stínu
glected, and others in the small group in the shade of přenosných polystyrénových stříšek, se dali pomalu, líně
portable green polystyrene sun-shelters came languidly to do pohybu. Neúprosné horko už z nich dávno vysušilo
life, the relentless heat having hours ago drained their všechnu energii. Zvukař si sundal sluchátka a pověsil je
energy. The sound mixer took off his ear-phones, hung přes opěradlo židle. Chvíli si hrál s knoflíky na zvukové
5

them over the back of his chair, and riddled slowly with
the knobs on his Nagra recorder, and the electricians
kindly switched off the clutch of mini-brute lamps which
had been ruthlessly reinforcing the sun.
I looked into the lens of the Arriflex which had been recording
every sweating pore at a distance of six feet from
my right shoulder. Terry, behind his camera, mopped his
neck with a dusty handkerchief, and Simon added to his
Picture Negative Report for the processing laboratory.
Further back, from a different angle, the Mitchell with its
thousand feet magazine had shot the same scene. Lucky,
who operated it, was busily not meeting my eye, as he
had been since breakfast. He believed I was angry with
him, because, although he swore it was not his fault, the
last lot of film he had shot the day before had turned out
to be fogged. I had asked him quite mildly in the circumstances
just to be sure that today there should be no
more mishaps, as I reckoned I couldn't stand many more
retakes of Scene 623.
Since then, we had retaken it six times. With, I grant
you, a short break for lunch. Evan Pentelow had apologized
to everyone, loudly and often, that we would just
have to go on and on shooting the scene until I got it
right. He changed his mind about how it should go after
every second take, and although I followed a good many
of his minutely detailed directions, he had not yet once
pronounced himself satisfied.
Every single member of the team who had come to
south-era Spain to complete the location shots was aware
of the animosity behind the tight-reined politeness with
which he spoke to me, and behind that with which I answered
him. The unit, I had heard, had opened a book on
how long I would hang on to my temper.
The girl who carried the precious key to the handcuffs
walked slowly over from the furthest green shelter, where
the continuity, make-up, and wardrobe girls sat exhaustedly
on spread out towels. Tendrils of damp hair clung to
the girl's neck as she opened the door of the car and fitted
the key into the hole. They were regulation British police
handcuffs, fastening with a screw instead of a ratchet, and
she always had some difficulty in pushing the key round
its last few all-important turns.
She looked at me apprehensively, knowing that I couldn't
be far from erupting. I achieved at least the muscle move
merits of a smile, and relief at not being bawled at gave
her impetus to finish taking off the handcuffs smoothly
and quickly. I unfastened the seat harness and stood up
stiffly outside in the sun. It was a good ten degrees cooler
than inside the Special.
aparatuře. Osvětlovači se zachovali šlechetně a vypnuli
armádu nepřátelských reflektorů, které bezohledně
spolupracovaly se zničujícím sluncem.
Zadíval jsem se do kamery, která mne po celou dobu
snímala ze vzdálenosti třiceti centimetrů přes mé pravé
rameno a zaznamenávala každou kapku potu na mé tváři.
Terry za kamerou si otíral zpocenou šíji zaprášeným
kapesníkem a Simon si psal záznam negativu pro
laboratoře.
O kousek dál stála kamera Mitchell s obrovskou metráží.
Kameraman Lucky se mi od snídaně nepodíval do očí.
Myslel si, že se na něj zlobím, přestože přísahal, že
nemůže za to, že materiál z předešlého dne byl
nepoužitelný, rozmazaný. Já ho přitom jen skromně
požádal, aby se vzhledem k okolnostem snažil předejít
dalším technickým nedostatkům, protože už bych
jednoduše další natáčení scény 623 nevydržel.
Od té chvíle jsme tu scénu točili šestkrát, s přestávkou
na oběd. Evan Pentelow se všem hlasitě a opakovaně
omlouval, vysvětloval, že se scéna bude točit tak dlouho,
dokud to nezvládnu. Pravda, během natáčení několikrát
změnil názor na to, jak to mám vlastně zvládnout,
většinou po dvou záběrech. Přestože jsem se pečlivě řídil
všemi jeho podrobnými pokyny, neprojevil spokojenost
ani jednou.
Všichni členové štábu, kteří s námi jeli točit exteriéry do
jižního Španělska, dobře věděli, že se za režisérovou
upjatou zdvořilostí vůči mně skrývá nepřízeň a že já k
němu mám obdobný vztah. Doslechl jsem se, že se ve
štábu uzavírají sázky, jak dlouho na to budu mít nervy.
Slečna, která měla na starosti drahocenné klíče od mých
pout, zvolna přikráčela od nejvzdálenějšího přístřešku,
kde na ručnících rozprostřených na zemi vyčerpaně seděly
skriptka, garderobiérka a maskérka. Slečně s klíčem visely
podél tváří zvlhlé pramínky vlasů, když otvírala dvířka
vozu a odemykala pouta. Byla to běžná britská policejní
pouta, u kterých tvoří uzávěr ztuha se otáčející šroub, a
potíže vždycky nastaly při posledních rozhodujících
otáčkách.
Nejistě se na mne zadívala, tušila, že chybí málo a
vybuchnu. Pokusil jsem se o úsměv. Viditelně se jí ulevilo,
že na ni nehodlám křičet, a úspěšně pouta odemkla.
Odepnul jsem si bezpečnostní pás a celý ztuhlý vystoupil z
vozu do slunce. Venku bylo o dobrých deset stupňů menší
vedro než v autě.
"Get back in," Evan said. "We'll have to take it again." "Zase si nastupte," řekl Evan. "Pojedeme to ještě
jednou."
I inhaled a lungful straight from the Sahara, and counted Zhluboka jsem se nadechl vzduchu proudícího přímo ze
five in my mind. Then I said, "I'm going over to the cara- Sahary a pomalu v duchu napočítal do pěti. Pak jsem řekl:
van for a beer and a pee, and well shoot it again when I "Napřed jdu na záchod a na pivo. Pojede se to, až se
come back."
vrátím."
They wouldn't pay out the pool on that, I thought in Tohle ještě výsledek "loterie" nebude, pomyslel jsem si
amusement. That might be a crack in the volcano, but it pobaveně. Sice je to prasklina v sopce, ale Krakatoa to
wasn't Krakatoa. I wondered if they would let me take a není. Napadlo mě, jestli bych si směl sám na sebe a na to,
bet on the flashpoint myself.
kdy vybuchnu, taky vsadit.
No one had bothered to put the canvas over the Mini- Nikoho nenapadlo chránit před sluncem naše malé
moke, to shield it from the sun. I climbed into the little přibližovadlo. Když jsem si do něj sedl, málem jsem si
buggy where it was parked behind the largest shelter, and připálil pozadí od rozžhaveného koženého sedadla, a
swore as the seat leather scorched through my thin cotton
trousers. The steering wheel was hot enough to fry eggs.
volant byl tak horký, že by se na něm usmažilo vejce.
The legs of my trousers were rolled up to the knee, and Nohavice jsem měl vyhrnuté pod kolena a na nohách
on my feet were flip-flops. They contrasted oddly with the sandály bez paty, což vypadalo komicky k bílé košili s
formal white shin and dark tie which I wore above, but
then the Arriflex angle cut me off at the knee, and the
Mitchell higher still, above the waist.
tmavou kravatou. Kamery mne ale zabíraly jen do pasu.
I drove the Moke without haste to where the semicircle of Rozjel jsem se zvolna a beze spěchu k maringotkám,
caravans was parked, two hundred yards away in a hol- stojícím v půlkruhu v malém dolíku o necelých dvě stě
6

low. An apology for a tree cast a patch of thinnish shade
that was better than nothing for the Moke, so I stopped it
there and walked over to the caravan assigned to me as a
dressing-room.
The air-conditioning inside hit like a cold shower, and felt
marvellous. I loosened my tie, undid the top button of my
shirt, fetched a can of beer from the refrigerator, and sat
wearily down on the divan to drink it.
Evan Pentelow was busy paying off an old resentment,
and unfortunately there was no way I could stop him. I
had worked with him only once before, on his first major
film and my seventh, and by the end of it we had detested
each other.
Nothing had improved by my subsequently refusing to
sign for films if he were to direct, a circumstance which
had cut him off from at least two smash hits he might
otherwise have collared.
Evan was the darling of those critics who believed that
actors couldn't act unless the director told them inch by
inch what to do. Evan never gave directions by halves: he
liked to see his films called 'Evan Pentelow's latest', and
he achieved that by making the gullible believe that step
by tiny step the whole thing stemmed from his talent, and
his alone. Never mind how old a hand an actor was, Evan
remorselessly taught him his business. Evan never discussed
how a scene should be played, how a word should
be inflected. He dictated.
He had cut some great names down to size, down to notices
like 'Pentelow has drawn a sympathetic performance
from Miss Five-Star Blank…" He resented everyone, like
me, who wouldn't give him the chance.
There was no doubt that he was an outstanding director
in that he had a visual imagination of a very high quality.
Most actors positively liked to work with him, as their
salaries were generous and his films never went unsung.
Only uncompromising bloody asses like myself believed
that at least nine-tenths of a performance should be the
actor's own work.
I sighed, finished the beer, visited the loo, and went out
to the Moke. Apollo still raged away in the brazen sky, as
one might say if one had a taste for that sort of thing.
The original director of the glossy action thriller on which
we were engaged had been a quiet-spoken sophisticate
who usually lifted the first elbow before breakfast and had
died on his feet at 10 AM, from a surfeit of Scotch. It happened
during a free weekend which I had spent alone in
Yorkshire, walking on the hills, and I had returned to the
set on Tuesday to find Evan already ensconced and mak-
ing his stranglehold felt.
There was about an eighth of the film still to do. The sly
smile that he had put on when he saw me arrive had been
pure dotted malice.
Protestations to the management had brought soothing
noises but no joy.
"No one else of that calibre was free… can't take risks
with the backers' money, can we, not as things are these
days… got to look at it realistically… sure, Link, I know
you won't work with him ordinarily, but this is a crisis,
dammit… it isn't actually in your contract in black and
white this time, you know, because I checked… well, actually,
we were relying on your good nature, I suppose…"
"I interrupted dryly, "And on the fact that I'll be collect-
metrů dál. Byl tam chudý strom, vrhající jen skromný stín,
ale lepší něco než nic. Zastavil jsem pod stromem a šel ke
své maringotce.
Když jsem vstoupil do klimatizovaného prostoru, jako
bych stoupl pod studenou sprchu, skvělé. Povolil jsem si
kravatu, rozepnul u krku košili, vyndal z ledničky
plechovku s pivem a unaveně jsem si s ním sedl na gauč.
Evan Pentelow se mi mstil za pocit křivdy a já proti tomu
byl bezmocný. Pracoval jsem s ním předtím jen jednou,
když točil svůj první větší film, já svůj sedmý. Než
natáčení skončilo, už jsme se nesnášeli.
Věcem nijak nepomohlo, když jsem později odmítal
podepsat smlouvu, pokud film režíroval on - s tím
důsledkem, že se při posledních dvou velmi úspěšných
filmech kvůli mně měnila režie a Evan ostrouhal.
Evan byl miláčkem těch kritiků, kteří věří, že herec sám
nesvede nic, pokud ho režisér krok za krokem nevede.
Evan vždy dával zcela vyčerpávající režijní pokyny a přál
si mít na plakátech Nejnovější Pentelow, což se mu dařilo.
Důvěřivým lidem úspěšně nakukal, že film stojí a padá s
jeho geniálním detailním vedením herců. Evan s herci
nikdy natáčenou scénu neprobíral, nebavil se s nimi,
nezajímalo ho, co si myslí, jak si věc představují, jak co
chtějí říct. Evan jen přikazoval.
Velké herce odkázal do malého formátu výroky kritiků
jako: "Pentelowovi se zdařilo, že paní (hvězda první
velikosti) podala sympatický výkon…" Nesnášel ty, u
kterých mu to neprošlo.
Jistě, byl dobrý režisér, protože měl mimořádnou vizuální
představivost, a někteří herci s ním pracovali rádi, protože
dobře platil a jeho filmy nikdy nepropadaly. Jen paličatí
blázni jako já trvali na tom, že herecký výkon záleží aspoň
z devíti desetin na herci.
Povzdechl jsem si, dopil pivo, zašel na záchod a vydal se
znovu ven. Apollón nepřestával šílet v žhavém nebi, jak
by možná řekl o horkém slunci básník.
Původně měl režii našeho dobrodružného velkofilmu tichý
intelektuál, který si obyčejně nalil už před snídaní a
kterého ranila mrtvice v deset hodin dopoledne po
nadměrné dávce skotské. Stalo se o volném víkendu, když
jsem byl v Yorkshiru a chodil tam po horách. Vrátil jsem
se na plac v úterý, a to už držel žezlo vlády pevně ve
svých rukách Evan.
Zbývalo dotočit asi tak osminu filmu. Když jsem přijel,
uvítal mne Evan vítězoslavným, mstivým úsměvem plným
jedu.
Když jsem si stěžoval produkci, utěšovali mne, ale
neutěšili.
"Nikdo jiný nebyl volný… nemůžeme si dovolit riskovat
peníze sponzorů, víte přece, jak to dnes vypadá… musíme
být realisti… Ano, my víme, normálně byste s ním
nepracoval, ale tohle je přece krizová situace, sakra… ve
smlouvě to tentokrát nemáte, ověřovali jsme si to… Totiž
doufali jsme, že zvítězí váš zdravý rozum…"
ing four per cent of the gross?"
"Asi taky v to, že počítám se čtyřmi procenty ze zisku,
co?" poznamenal jsem suše.
The management cleared its throat. "Er, we wouldn't Šéf si odkašlal. "My… jistě jsme se nechystali vám to
ourselves have made the mistake of reminding you… but připomínat, ale když už na to přišla řeč, tak ano, jistě…
since you mention it… yes."
ano."
Amused, I had finally given in, but with foreboding, as To mne pobavilo. Nakonec jsem se vzdal, i když jsem
the location scenes of the car all lay ahead. I had known tušil, že to nebude žádná legrace, věděl jsem, že nás čeká
Evan would be difficult: hadn't reckoned, though, that he natáčení scén v autě. Tušil jsem, že Evan bude
would be the next best thing to sadistic.
nepříjemný, ale nepočítal jsem s jeho sadismem.
I stopped the Moke with a jerk behind the shelter and Zastavil jsem za přístřeškem a přehodil přes užitečné
pulled the canvas cover over it to stop it sizzling. I had vozítko cíp plachty, aby se tolik nerozpálilo. Vzdálil jsem
7

een away exactly twelve minutes, but when I walked
round into the shelter Evan was apologizing to the camera
crews for my keeping them hanging around in this heat.
Terry made a disclaiming gesture, as I could see perfectly
well that he had barely finished loading the Arriflex with a
fresh magazine out of the ice box. No one bothered to
argue. At a hundred degrees in the shade, no one but
Evan had any energy.
"Right," he said briskly. "Get into the car, Link. Scene
623, Take 10. And let's for hell's sake get this one right."
I said nothing. Of the nine previous takes, three had
been fogged: that left today's six; and I knew, as everyone
else knew, that Evan could have used any one of
them.
se jen na dvanáct minut, ale když jsem vešel do
přístřešku, Evan už se všem omlouval za to, že je v tom
horku nechávám čekat. Terry se zatvářil odmítavě, viděl
jsem, že sotva stačil založit materiál uložený u ledu. Nikdo
se s Evanem nepřel, v takovém horku na to ani nikdo
neměl energii, leda Evan sám.
"Dobře," prohlásil energicky. "Linku, vy si zase nastupte.
Scéna 623, záběr 10. A snažte se proboha do toho
konečně strefit."
Mlčel jsem. Z devíti předchozích záběrů byly tři technicky
špatné. Zbývalo šest záběrů natočených dnes, a všichni
včetně Evana věděli, že ty záběry použitelné jsou.
I got into the car. We retook the scene twice more. Nastoupil jsem do vozu. Jelo se to ještě dvakrát.
Evan managed to shake his head dubiously even after
that, but the head cameraman told him the light was getting
too yellow, and even if they took any more it would
be no good, as they wouldn't be able to match it to the
scene which went before. Evan gave in only because he
could come up with no possible reason for going on, for
which Apollo had my thanks.
The unit packed up. The girl came limply across and undid
the handcuffs. Two general duty men began to wrap
up the Special in dust-sheets and pegged-down tarpaulins,
and Terry and Lucky began to dismantle their cameras
and pack them in cases, to take them away for the
night.
In twos and threes everyone straggled across to the
caravans, with me driving Evan in the Moke and saying
not a word to him on the way. The coach had arrived from
the small nearby town of Madroledo, bringing the two
night-watchmen. Coach was a flattering word for it; an old
airport runabout bus with a lot of room for equipment and
minimum comfort for passengers. The company said they
had stipulated a luxury touring coach with airconditioning,
but the bone-shaker was what had actually
turned up.
The hotel in Madroledo where the whole unit was staying
was in much the same category. The small inland town,
far from the tourist beat, offered amenities that package
holiday operators would have blanched at; but the management
had had to install us there, they said, because
the best hotels on the coast at Almeria were booked solid
by hundreds of Americans engaged on making an epic
western in the next bit of desert to ours.
In fact I much preferred even the rough bits of this film
to the last little caper I had been engaged on, a misty
rock-climbing affair in which I had spent days and days
clinging to the ledges while the effects men showered
buckets of artificial rainstorm over my head. It was never
much good my complaining about the occasional wringers
I got put through: I'd started out as a sort of stunt man,
they said, so what was a little cold, a little heat? Get out
there on the ledges, they said. Get out there in the car.
And just concentrate on how much lolly you're stacking
away to comfort you later through arthritis. Never fear,
they said, we won't let you come to any real harm, not so
long as the insurance premiums are so high, and not so
long as almost every film you make covers its production
costs in the first month of showing. Such charming people,
those managements, with dollar signs for eyes, cash
registers for hearts.
Cooler and cleaner, the entire unit met for before-dinner
drinks in Madroledo's idea of an American Bar. Away out
on the plain in the warm night the Special sat under its
guarding floodlights, a shrouded hump, done with for the
day. By tomorrow night, I thought, or at least the day
after, we would have completed all the scenes which
needed me stuck in the driving seat. Provided Evan could
think of no reason for re-shooting Scene 623 yet again,
Evan pokaždé pochybovačně potřásal hlavou, ale hlavní
kameraman ho nakonec upozornil, že už se mění světlo,
že je příliš žluté, že by další záběry v odlišném světle
nemohli střihnout k předchozím. Evan se vzdal, protože ho
nenapadl žádný pádný důvod, proč by se mělo ještě
pokračovat. Děkoval jsem vděčně bohu slunce.
Všichni začali balit a slečna s klíčkem se dostavila
odemknout mi pouta. Dva technici přišli zabalit a
zabezpečit auto a Terry a Lucky ukládali kamery do
beden, aby je na noc odvezli.
Ve skupinkách po dvou po třech se štáb rozcházel.
Všichni se belhali k maringotkám. Já vzal Evana vozítkem.
Cestou jsme na sebe nepromluvili ani slovo. Pak přijel z
nejbližšího města Madroleda autobus se dvěma nočními
hlídači. Autobus to byl věru skromný, ojetý letištní
vysloužilec, ve kterém sice bylo dost místa na techniku,
ale pohodli pro cestující veškeré žádné. Společnost prý
objednala moderní autobus, ale přistavili nám tuhle
rachotinu.
Madroledský hotel, ve kterém jsme byli ubytovaní, byl
podobné kategorie jako autobus. Malé vnitrozemské
město mimo turistické trasy nabízelo jen velmi ubohé
služby, ani ty nejlevnější cestovní kanceláře by se jich ani
netkly. Produkce ale prý neměla volbu, musela nás tam
strčit, protože všechny hotely v přímořské Almerii obsadily
stovky Američanů natáčejících veliký western v poušti
jenom kousek od nás.
Abych byl upřímný, i ty nejdrsnější scény našeho filmu mi
byly milejší než moje poslední dobrodružství, kdy jsem
strávil celé dny při natáčení jako horolezec na úzké
kamenné římse, kam na mě produkce nechala lít
hektolitry vody, jako že je liják. Nedalo se nic dělat,
nemohl jsem si dost dobře stěžovat na drsné podmínky při
natáčení, protože se obecně vědělo, že jsem začínal jako
kaskadér. Mně přece nemohlo vadit trochu zimy nebo
trochu horka. Jen ať na tu římsu vylezu, jen ať si jdu do
toho auta sednout. Ať prý myslím na prachy, co za to
dostanu a co mi budou útěchou ve stáří, až mě bude trápit
zánět kloubů. Prý se nemám bát, přece nikdo nedopustí,
aby se mi něco stalo, vždyť by se pak uplatili, kromě toho
si dobře uvědomují, že se moje filmy zaplatí do měsíce po
uvedení do distribuce. Roztomilí lidé, ti šéfové, myslí v
dolarech a cítí v bankovních kontech.
Už částečně vychladli a čistí se pak členové štábu sešli u
skleničky v Americkém baru v Madroledu. Venku na
pláních, ve světle reflektorů, zabalené v ochranných
obalech, odpočívalo luxusní auto. Zítra večer, pomyslel
jsem si, nejpozději pozítří, budeme mít scény, ve kterých
musím trčet za volantem, už určitě za sebou. Pokud si
Evan něco nevymyslí, aby se musela znovu točit scéna
623, zbudou mi jen 624 a 625, ve kterých přichází
8

we only had 624 and 625 to do, the cavalry-to-the-rescue
bits. We had done Scenes 622 and 621, which showed the
man waking from a drugged sleep, and assessing his predicament,
and the helicopter shots were also in the can;
the wide-circling and then narrowing aerial views which
established the Special in its bare lonely terrain, and gave
glimpses of the man slumped inside. Those were to be the
opening shots of the film and the background to the credits,
the bulk of the story being told afterwards in one long
flashback to explain why the car and the man were where
they were.
In the bar Terry and the Director of Photography were
holding a desultory discussion about focal lengths, punctuating
every wise thought with draughts of sangria. The
Director, otherwise known professionally as the lighting
cameraman, and personally as Conrad, patted me gently
on the shoulder and pressed an almost cold glass into my
hand. We had all grown to like this indigenous thirst
quencher, a rough red local wine diluted by ice and a
touch of the fruit salads.
"There you are, dear boy, it does wonders for the dehydration,"
he said, and then in the same breath finished his
broken-off sentence to Terry. "So he used an eighteen
millimetre wide angle and of course every scrap of tension
evaporated from the scene."
Conrad spoke from the strength of an Oscar on the sideboard,
and called everyone 'dear boy' from chairmen
downwards. Aided by a naturally resonant bass voice and
a droopy cultivated moustache, he had achieved the notable
status of 'a character' in a business which specialized
in them, but behind the flamboyance there was a sharp
technician's mind which saw life analytically at twenty-
four frames per second and thought in Eastman-colour.
Terry said, "Beak Films won't use him now because of the
time he shot two thousand feet one day at Ascot without
an 85 filter, and there wasn't another race meeting due
there until a month after they ran into compensation
time…"
Terry was fat, bald, forty, and had given up earlier aspirations
to climb to Director of Photography with his name
writ large in credits. He had settled instead for being a
steady, reliable, experienced, and continually in-work
craftsman, and Conrad always liked to have him on his
team.
Simon joined us and Conrad gave him, too, a glass of
sangria. Simon, the clapper/loader of Terry's crew, had
less assurance than he ought to have had at twentythree,
and was sometimes naive to the point where one
speculated about arrested development. His job entailed
operating the clapper board before every shot, keeping
careful records of the type and footage of film used, and
loading the raw film into the magazines which were used
in the cameras.
Terry himself had taught him how to load the magazines,
a job which meant winding unexposed film on to reels, in
total darkness and by feel only. Everyone, to begin with,
learned how to do it with unwanted exposed film in a welllit
room, and practised it over and over until they could do
it with their eyes shut. When Simon could do this faultlessly,
Terry sent him to load some magazines in earnest,
and it was not until after a long day's shooting that the
laboratory discovered all the film to be completely black.
Simon, it appeared, had done exactly what he had been
taught: gone into the loading room and threaded the film
on to the magazine with his eyes shut. And left the elec-
tric light on while he did it.
He took a sip of his pink restorer, looked at the others in
bewilderment, and said, "Evan told me to write "print"
against every one of those shots we took today." He
searched their faces for astonishment and found none.
"But, I say," he protested, "if all the first takes were good
enough to print, why on earth did he go on doing so
záchrana. Už jsme natočili scény 622 a 621, kdy se hrdina
probírá z bezvědomí a zjišťuje, v jaké je situaci. Záběry z
vrtulníku, ve kterých bylo vidět auto uprostřed pouště, už
taky byly hotové a byl jsem na nich i já, zhroucený za
volantem. Těmihle panoramatickými pohledy měl film
začínat, přes ně poběží titulky, Celý film se pak bude
odvíjet v retrospektivě a diváci se budou postupně
dozvídat, proč je auto v poušti a proč je v něm uvězněný
muž.
V baru vedl Terry s hlavním kameramanem učenou
debatu o ohniskových vzdálenostech a své moudrosti
zapíjeli sangrií. Hlavní kameraman, jinak známý jako
Conrad, mě mírně poplácal po zádech a vtiskl mi do ruky
skoro studenou sklenici. Všem nám místní nápoj, střik z
červeného vína s trochou ovoce, docela zachutnal.
"Tady máš, kamaráde, na dehydrataci je to skvělý," řekl
a pak dokončil, co právě říkal Terrymu. "Takže to točil se
širokoúhlým objektivem a z celý scény se samozřejmě
vypařilo napětí."
Conrad měl silnou pozici, protože vlastnil Oscara.
Každému od prezidenta správní rady dolů říkal
"kamaráde". Díky svému zvučnému hlubokému hlasu a
svislému kníru si vysloužil pověst zajímavého člověka v
profesi, kde jsou samí zajímaví lidé. Za nápadným
zevnějškem se ale skrývalo mnoho technických znalostí,
mozek, jaký se dokáže na život dívat analyticky, rychlostí
dvacet čtyři obrázků za vteřinu, a myslet v barvě.
Terry řekl: "V Bealu už ho nechtějí, nechtějí ho od tý
doby, co v Ascotu protočil sedm set metrů bez filtru a pak
se tam už do konce natáčení neběžely žádný dostihy, už
to nenahonil…"
Terry byl obtloustlý a olysalý a už vzdal naději, že by to
mohl dotáhnout na hlavního kameramana se jménem v
samostatném titulku. Zvolil si pozici spolehlivého, vždy
dosažitelného a použitelného profesionála. Taky měl vždy
postaráno o práci. Conrad s ním dělal rád.
Přidal se k nám Simon a Conrad mu taky podal skleničku
sangrie. Třiadvacetiletý Simon, klapka z Conradova týmu,
byl na svůj věk málo sebejistý a občas tak naivní, až
člověk váhal, jestli není trochu retardovaný. Jeho úkolem
bylo klapnout před každým záběrem a vést pečlivý
záznam o druhu a množství exponovaného materiálu.
Taky zaznamenával materiál založený do kazet.
Terry sám ho naučil, jak se materiál zakládá. Musel se
naučit natáčet neexponovaný film na kotouče v úplné tmě,
i v černém pytli, naslepo, jen po hmatu. Všichni se to
napřed učí za světla, používají přitom vyřazený film. Když
to zvládnou dokonale, zkoušejí to se zavřenýma očima.
Když i tohle Simon dokázal bez chyby, nechal ho Terry
zakládat doopravdy. Jenže pak jsme se z laboratoře
dozvěděli, že výsledek celodenního natáčení vyšel úplně
černý.
Ukázalo se, že Simon udělal přesně to, co se naučil. Šel
do komory a se zavřenýma očima film navinul. Jen mu
jaksi ušlo, že tam bylo rozsvíceno.
Simon usrkl trochu růžového nápoje a zmateně se
rozhlédl po ostatních. Řekl: "Evan mi řekl, ať u všech
záběrů, co se dneska točily, napíšu, že je bere." Čekal
úžas, ale nikdo nežasl, jen Simon sám. "Proč se to teda
točilo tolikrát, když bral všechny?"
9

many?"
No one answered except Conrad, who looked at him with
pity and said, "Work it out, dear boy. Work it out." But
Simon hadn't the equipment.
The bar room was large and cool, with thick whitepainted
walls and a brown tiled floor: pleasant in the daytime,
when we were seldom there, but too stark at night
because of the glaring strip lighting some insensitive soul
had installed on the ceiling. The four girls, sitting languidly
round a table with half empty glasses of lime juice and
Bacardi and soda, took on a greenish tinge as the sunlight
faded outside, and aged ten years. The pouches beneath
Conrad's eyes developed shadows, and Simon's chin re-
ceded too far for flattery.
Another long evening stretched ahead, exactly like the
nine that had gone before: several hours of shop and gossip
punctuated by occasional brandies, cigars and a Spanish-type
dinner. I hadn't even any lines to learn for the
next day, as my entire vocal contribution to Scenes 624
and 625 was to be a variety of grunts and mumbles. I
would be glad, I thought, by God I would be glad, to get
back home.
We went in to eat in a private dining-room as uninviting
as the bar. I found myself between Simon and the handcuffs'
girl, two-thirds of the way along one side of the long
table at which we all sat together haphazardly. About
twenty-five of us, there were: all technicians of some sort
except me and the actor due to amble to the rescue as a
Mexican peasant. The group had been cut to a minimum,
and our stay scheduled for as short a time as possible:
the management had wanted even the desert scenes shot
at Pinewood like the rest of the film, or at least on some
dried up bit of England, but the original director had stuck
out for the authentic shimmer of real heat, damn and
bless his departed spirit.
There was an empty space around the far side of the table.
Nikdo neodpovídal. Pak se nad Simonem slitoval Conrad.
Řekl: "Uvažuj o tom, kamaráde, třeba na to přijdeš,
trochu uvažuj." Jenže Simon na to neměl.
Místnost baru byla velká, chladná, vybílená, s tmavou
kachlovou podlahou. Ve dne tam bylo příjemně, jenže ve
dne jsme neměli čas tam vysedávat. Večer to tam nebylo
útulné, protože kdosi velmi necitlivě v baru instaloval
stropní zářivky. Naše čtyři děvčata seděla u stolu se zpola
vypitými skleničkami limonády a s bacardi se sodou. Jak
venku mizelo sluneční světlo, jejich tváře jako by
zezelenaly a o deset let zestárly. Váčky pod Conradovýma
očima najednou zvýrazněly a Simonova ustupující brada
jako by ještě ustoupila.
Čekal nás další dlouhý večer podobný uplynulým devíti
večerům. Několik hodin povídání o práci, trochu drbů,
občas sklenička brandy, doutník, španělská večeře.
Nemusel jsem se učit žádný text, protože jsem ve scénáři
na zítřejší natáčení scén 624 a 625 měl jenom úpění. Jak
já budu rád, až budu doma, pomyslel jsem si.
Šli jsme se najíst do zvláštní jídelny, stejně
nepohostinné, jako byl bar..Jak si kdo sedl, tak seděl. Já
se octl mezi Simonem a tou slečnou s klíčkem od pout.
Bylo nás asi pětadvacet, skoro samá technika, až na mě a
na herce, který hrál venkovana, mého zachránce. Snížili
počet lidí pro exteriéry na minimum, náš pobyt taky
zkrátili na minimum. Vedení dokonce chtělo celou pouštní
sekvenci natočit v ateliérech nebo někde v Anglii, kde je
sucho. Původní režisér ale trval na skutečném chvějivém
žáru, čert ho vem.
Na konci stolu bylo volné místo.
No Evan. Evan nikde.
"He's telephoning," the handcuffs' girl said. "I think he's "Telefonuje," řekla slečna s klíčkem. "Telefonuje od tý
been telephoning ever since we came back."
doby, co jsme se vrátili."
I nodded. Evan telephoned the management most eve- Přikývl jsem. Evan telefonoval s vedením skoro každý
nings, though not normally at great length. He was večer, ale většinou neměl tak dlouhé hovory. Asi se
probably having difficulty getting through.
nemohl dovolat.
"I'll be glad to go home," the girl said, sighing. Her first "Budu ráda, až budu doma," řekla slečna s klíčkem. Byly
location job, which she had looked forward to, was prov- to její první exteriéry, těšila se na ně, a teď byla
ing disappointing; boring, too hot and no fun. Jill… her zklamaná. Nudila se, bylo jí horko, a žádná legrace.
real name was Jill, though Evan had started calling her Jmenovala se Jill, ale Evan jí říkal "Želízka," a po Evanovi
Handcuffs, and most of the unit had copied him… slid a přezdívku převzali ostatní. Zadívala se na mne úkosem a
speculative look sideways at my face, and added, "Won't
you?"
zeptala se: "Vy ne?"
"Yes," I said neutrally. "Ano," řekl jsem klidně.
Conrad, sitting opposite, snorted loudly. "Handcuffs, dear Conrad, sedící proti mně, zachrčel. "Želízko, vy
girl, that's cheating. Anyone who prods him has her bet
cancelled."
podvádíte. Nesmíte ho dráždit, nebo vám zrušíme sázky."
"It wasn't a prod," she said defensively. "Já ho nedráždila," bránila se Jill.
"Next best thing." "Skoro."
"Just how many of you are in this pool?" I asked sarcastically.
"Kdo všechno si vsadil?" zeptal jsem se pobaveně.
"Everyone except Evan," Conrad admitted cheerfully. "Všichni až na Evana," oznámil mi Conrad vesele. "Sešlo
"Quite a healthy little jackpot it is."
se nám dost peněz."
"And has anyone lost their money yet?" "Už někdo prohrál?"
Conrad chuckled. "Most of them, dear boy. This afternoon."
"Většina," pochechtával se Conrad. "Dneska odpoledne."
"And you," I said, "have you?" "A co ty?"
He narrowed his eyes at me and put his head on one Sklonil hlavu ke straně a přivřel oči. "Umíš se vztekat
side. "You've a temper that blows the roof off, but usually
on behalf of someone else."
jako čert," řekl, "ale většinou, když jde o někoho jinýho."
"He can't answer your question, you see," Jill explained "Nesmí vám odpovědět," vysvětlovala Jill, "to by bylo
to me. "That's against the rules too."
taky proti pravidlům."
But I had worked with Conrad on three previous films, Jenže já už s Conradem dělal na čtvrtém filmu, jeho
and he had indeed told me where he had placed his bet. odpověď mi stačila, bylo mi jasné, jak si vsadil.
Evan came back from telephoning, walked purposefully Evan přišel od telefonu a šel se důležitě posadit na své
10

to his empty chair, and splashed busily into his turtle
soup. Intent, concentrated, he stared at the table and
either didn't hear or didn't wish to hear, Terry's tentative
generalities.
I looked at Even thoughtfully. At forty he was wiry, of
medium height and packed with aggressive energy. He
had undisciplined black curling hair, a face in which even
the bones looked determined, and fierce hot brown eyes.
That evening the eyes were looking inwards, seeing visions
in his head; and the tumultuous activity going on in
there showed unmistakably in the tension in his muscles.
His spoon was held in rigid fingers, and his neck and back
were as stiff as stakes.
I didn't like his intensity, not at any time or in any circumstances.
It always set up in me the unreasonable reaction
of wanting to avoid doing what he was pressing for,
even when his ideas made good sense. That evening he
was building up a good head of steam, and my own an-
tipathy rose to match.
He shovelled his way briskly through the anglicized paella
which followed, and pushed his empty plate away deci-
sively.
"Now…" he said: and everybody listened. His voice
sounded loud and high, strung up with his inner urgency.
It would have been impossible to sit in that room and ignore
him.
"As you know, this film we are making is called Man in a
Car."
We knew.
"And as you know, the car has figured in at least half the
scenes that have been shot."
We knew that too, better than he did, as we had been
with it all through.
"Well…" he paused, looking round the table, collecting
eyes. "I have been talking to the producer, and he
agrees… I want to change the emphasis… change the
whole shape of the film. There are going to be a number
of flashbacks now, and not just one. The story will jump
back every time from the desert scene and each desert
shot will give an impression of the days passing, and show
the man growing weaker. There is to be no rescue, as
such. This means, I'm afraid, Stephen…" He looked directly
at the other actor, "… that your part is out entirely,
but you will of course be paid what was agreed." He
turned back to the unit in general. "We are going to scrap
those cool witty scenes of reunion with the girl that you
did at Pinewood. Instead, we will end the film with the
reverse of the opening. That is to say, a helicopter shot
that starts with the car in close-up and gradually recedes
from it until it is merely a dot on the plain. The view will
widen just at the end to indicate a peasant walking along
a ridge of hill, leading a donkey, and everyone who sees
the film can decide for himself whether the peasant res-
cues the man, or passes by without seeing him."
He cleared his throat into a wholly attentive silence. "This
of course means that we shall have to do much more work
here on location. I estimate that we will be here for at
least another two weeks, as there will have to be many
more scenes of Link in the car."
Someone groaned. Evan looked fiercely in the direction of
the protest, and silenced it effectively. Only Conrad made
any actual comment.
"I'm glad I'm behind the camera, and not in front of it,"
místo. Pustil se do želví polévky. Soustředil se na jídlo,
díval se do stolu a bud neslyšel nebo nechtěl slyšet
Terryho nezávazné řeči.
Zamyšleně jsem se na Evana zadíval. Hubený, středně
velký čtyřicátník, nabitý energií. Měl bujné černé kudrnaté
vlasy, tvrdé rysy, žhavé, ostré hnědé oči. Ten večer jako
by byl zahleděný do sebe, jako by si něco v hlavě
promítal, jako by se mu tam něco dramatického
odehrávalo, bylo to vidět na jeho napjatých svalech. Držel
lžíci křečovitě a záda měl prkenně rovná.
Takovou tu jeho žhavou soustředěnost jsem vždycky
viděl nerad, automaticky ve mně budila snahu vyhnout se
tomu, k čemu cílil, i když to bylo rozumné. Ten večer v
něm viditelně stoupalo napětí a moje nechuť k němu
stoupala souběžně.
Rychle se prokousal paellou po anglicku a energicky
odstrčil prázdný talíř.
"Tak tedy…" začal. Všichni poslouchali. Mluvil hlasitě,
zvýšeným, napjatým hlasem. Těžko ho ignorovat.
"Jak víte, náš film se jmenuje Muž ve sportovním voze."
To jsme věru věděli, dokonce líp než on, protože jsme
prodělali celé natáčení.
"Dobře…" Odmlčel se a rozhlédl kolem stolu, aby získal
kontakt s posluchači. "Mluvil jsem s producentem a
producent souhlasí… Chci změnit důraz… chci změnit celý
záměr scénáře. Musíme natočit spoustu retrospektivních
záběrů, spoustu. Obraz se bude vracet z pouště do
minulosti a zpět a pokaždé, když se vrátí z pouště, bude
jasné, jak plyne čas, jak ten muž ztrácí síly. Nikdo ho
nepřijde zachránit. Obávám se, že tím padá vaše role,
Stephene, je mi líto. Zaplaceno samozřejmě dostanete,
jak bylo dohodnuto. Ty dialogy s milou našeho hrdiny po
jeho návratu z pouště střihnem, konec bude obdobný jako
začátek, jen v opačné sekvenci. Nejdřív záběr z vrtulníku,
detail na muže v autě, pak vzdalovačka, odjezd, auto se
zmenšuje, zmenšuje, až z něj zbyde jen tečka v poušti.
Pak se pohled rozevře, až divák zahlídne vesničana s
oslem. Je na divákovi, ať si to domyslí. Neví se, jestli
vesničan muže najde, nebo jestli ho mine."
Odkašlal si. Všichni ho napjatě poslouchali. "To
samozřejmě znamená, že tady budeme točit podstatně
dýl. Předpokládám, že tu zůstaneme ještě tak dva týdny,
protože potřebujeme celou řadu scén Linka v autě."
Někdo si povzdechl. Evan se na dotyčného tvrdě zadíval,
a bylo ticho. Na odpor se zmohl jen Conrad.
he said slowly. "Link's showing wear and tear already."
"Jsem rád, že stojím za kamerou a ne před ní," řekl
zvolna. "Link už začíná vypadat opotřebovaně."
I pushed the last two bits of chicken around with my Postrkával jsem vidličkou poslední dva kousky kuřete po
fork, not really seeing my plate. Conrad was staring talíři, ale talíř jsem neviděl. Conrad se na mne upřeně
across at me: I could feel his eyes. And all the others', díval, cítil jsem to. Ostatní se na mne taky dívali. Přece
too. It was the actor in me, I knew, which kept them wait- jen jsem byl herec. Nechal jsem je, ať si počkají. Dojedl
ing while I ate a mouthful, drank some wine, and finally jsem, napil se vína a pak jsem se teprve podíval na
looked up again at Evan.
Evana.
"All right," I said. "Dobře," řekl jsem.
A sort of quiver ran through the unit, and I realized they Jako kdyby se všichni otřásli. V tu chvíli jsem si
11

had all been holding their breath for the explosion of the
century. But setting my own feelings aside, I had to admit
that what Evan had suggested made excellent film sense,
and I trusted to that instinct, if not to his humanity. There
was a lot I would do, to make a good film.
He was surprised at my unconditional agreement, but
also excited by it. Visions poured out of him, faster than
his tongue.
"There will be tears… and skin cracks, and sun blisters…
and terrible thirst… and muscles and tendons quivering
with strain like violin strings, and hands curled with
cramp… and agony and frightful despair… and the scorching,
inexorable, thunderous silence… and towards the end,
the gradual disintegration of a human soul… so that even
if he is rescued he will be different… and there won't be a
single person who sees the film who doesn't leave exhausted
and wrung out and filled with pictures he'll never
forget."
The camera crews listened with an air of we've-seen-allthis-before
and the make-up girl began looking particularly
thoughtful. It was only I who seemed to see it from
the inside looking out, and I felt a shudder go through my
gut as if it had been a real dying I was to do, and not pretence.
It was foolish. I shook myself; shook off the illusion
of personal involvement. To be any good, acting had to be
deliberate, not emotional.
He paused in his harangue, waiting with fixed gaze for
me to answer him, and I reckoned that if I were not to let
him stampede all over me it was time to contribute something
myself.
uvědomil, že všichni zadržovali dech a očekávali velkou
explozi. Když jsem si ale odmyslel své osobní zájmy,
musel jsem uznat, že na Evanově nápadu něco je, že to
filmu prospěje, cítil jsem to a věřil jsem Evanově
představivosti, i když jsem nespoléhal na jeho lidskost.
Pro dobrý film jsem byl ochoten obětovat hodně.
Můj klidný, ničím nepodmíněný souhlas ho skoro zaskočil,
ale taky vzrušil. Začaly z něj sršet nápady, ani je nestačil
formulovat.
"Slzy… popraskané rty, opary… hrozná žízeň… svaly a
šlachy napjaté jako struny… křečovitě zaťaté pěsti…
zoufalství a agonie… strašlivé, žhavé, tetelivé, spalující
ticho… rozpad lidské duše… i kdyby toho člověka
zachránili, už by to nikdy nebyl on… diváci musejí
odcházet vyčerpaní, musejí je strašit vidiny, jaké nikdy
nezapomenou."
Lidi od kamer se tvářili povýšeně, jako že to všechno
znají, zatímco maskérka vypadala zamyšleně. Asi jsem byl
jediný, kdo se na věc díval zevnitř, a přiznám se, že se mi
svíral žaludek, jako by mne čekalo opravdové umírání.
Nesmysl. Narovnal jsem záda a přestal to brát osobně.
Pokud má herecký výkon za něco stát, musí být záměrný,
promyšlený, ne citový.
Evan se na chvíli zarazil. Díval se na mne a čekal, co
řeknu. Řekl jsem si, že se nesmím nechat jen tak
převálcovat a že je nejvyšší čas, abych se uplatnil.
"Noise," I said calmly. "Zvuky," řekl jsem.
"What…?" "Cože?"
"Noise," I repeated. "He would make a noise, too, at first. "Zvuk. Nebyl by zticha. Ze začátku by křičel. Volal by o
Shouting for help. Shouting from fury, and hunger, and pomoc. Křičel by strachy, zoufalstvím, hladem, hrůzou.
terror. Shouting his bloody head off."
Řval by jak blázen."
Evan's eyes widened and embraced the truth of it. Evanovy oči se při té představě rozšířily.
"Yes," he said. He took a deep ecstatic breath at the "Ano," blaženě se nadechl, jak se mu to vše v hlavě
thought of his idea taking actual shape. "Yes."
zobrazovalo.
Some of the inner furnace died down to a saner, more Už nebyl v extázi, myslel racionálně.
calculating heat.
"Will you do it?" he said. "Uděláte to pro mě?" zeptal se.
I knew he meant not would I just get through the scenes Bylo mi jasné, jak to myslí, neptal se, jestli sehraju, co si
somehow, but would I put into them the best I could. And vymyslel, ale jestli do toho vložím všechno. Měl proč se
he might well ask, after his behaviour to me that day. I ptát, nebylo to samozřejmé, ne po tom, jak se ke mně ten
would, I thought; I would make it bloody marvellous; but den choval. Jenže já do toho hodlal vložit všechno, chtěl
I answered him flippantly.
jsem z toho udělat něco velkého. Evanovi jsem ale dal
zlehčující odpověď.
"There won't be a dry eye in the house." "Jedno oko nezůstane suchý."
He looked irritated and disappointed, which would do no Zatvářil se podrážděně a zklamaně. To mu neuškodí,
harm. The others relaxed and began talking, but some pomyslel jsem si. Ostatní se mezitím rozpovídali. V
undercurrent of excitement had awoken and it was the atmosféře bylo najednou vzrušení, byl to nejlepší večer ze
best evening we had had since we arrived.
všech našich společných večerů.
So we went back to the desert plain for another two Strávili jsme na pouštní pláni ještě celé dva týdny, a bylo
weeks, and it was lousy, but the glossy little adventure to drsné. Vznikl z toho ale parádní biograf s velkou
turned into an eventual box-office blockbuster which even
the critics seemed to like.
návštěvností a dokonce i s dobrými kritikami.
I got through the whole fortnight with my temper intact; Prošel jsem těmi dvěma týdny, aniž bych ztratil nervy, a
and in consequence Conrad, who had guessed right, won Conrad, který to předvídal, vyhrál sázku a shrábl všechny
his bet and scooped the pool.
peníze.
2 2
England in August seemed green and cool in comparison
when I got back. At Heathrow I collected my car, a production
line BMW, darkish blue, ordinarily jumbled registration
number, nothing Special about it, and drove westwards
into Berkshire with a feeling of ease. Four o'clock in
the afternoon.
Going home. Jel jsem domů.
I found myself grinning at nothing in particular. Like a kid
out of school, I thought. Going home to a summer eve-
Po návratu mi Anglie připadala chladná a zelená. V
Heathrow jsem si vyzvedl auto, obyčejné tmavomodré
BMW s obyčejnou poznávací značkou, a vyjel jsem na
západ, na Berkshire, s pocitem lehkosti. Byly čtyři hodiny
odpoledne.
Uvědomil jsem si, že se směju, byť nemám čemu, jako
kluk, když mu končí škola. Jedu domů, v tenhle letní večer
12

ning. budu doma.
The house was middle-sized, part old, part new, built on
a gentle slope outside a village far up the Thames. There
was a view down over the river, and lots of evening sun,
and an unsignposted lane to approach by, that most peo-
ple missed.
There was a boy's bicycle lying half on the grass, half on
the drive, and some gardening tools near a half weeded
flowerbed. I stopped the car outside the garage, looked at
the shut front door, and walked round the house to the
back.
I saw all four of them before they saw me; like looking in
through a window. Two small boys splashing in the pool
with a black and white beach ball. A slightly faded sun
umbrella nearby, with a little girl lying on an air bed in its
shade. A young woman with short chestnut hair, sitting on
a rug in the sun, hugging her knees.
Dům, ani velký, ani malý, byl zčásti starý, zčásti nová
přístavba, stál na mírném svahu na okraji vesnice nad
Temží. Z domu byla hezká vyhlídka na řeku, svítilo tam
odpolední slunce a nenápadnou neoznačenou příjezdovou
cestu k domu lidi snadno přehlédli.
Na okraji cesty se povalovalo dětské kolo a o kousek dál
leželo u zpola vypletého záhonu zahradnické nářadí.
Zastavil jsem před garáží, zadíval se na zavřená vrata a
obešel dům k zadnímu vchodu.
Viděl jsem všechny čtyři dřív, než si všimli, že jsem
přišel, jako bych se na ně koukal oknem. Dva malí kluci se
máchali v bazénu a hráli si s černobílým nafukovacím
míčem. O kousek dál na nafukovací matraci pod
vybledlým slunečníkem ležela malá holčička. Mladá žena s
krátkými tmavými vlasy seděla na slunci na osušce s
koleny u brady.
Jeden z kluků mne zahlédl, jak stojím a dívám se na ně.
One of the boys looked up and saw me standing watching
them from across the lawn.
"Hey," he shouted. "Dad's home," and ducked his "Táta přijel, hele!" šťouchl do bratra.
brother.
I walked towards them, smiling. Charlie unstuck herself S úsměvem jsem k nim šel. Charlie se odlepila od osušky
from the rug and came unhurriedly to meet me.
a beze spěchu mi kráčela naproti.
"Hi," she said. "I'm covered in oil." She put her mouth "Ahoj," řekla. "Jsem celá od oleje." Nastavila mi ústa k
forward for a kiss and held my face between the insides of
her wrists.
políbení. Pak se na mne zadívala.
"What on earth have you been doing with yourself?" she "Prosím tě, cos dělal? Vypadáš hrozně a jsi pohublý."
asked. "You look terribly thin."
"It was hot in Spain," I said. "Ve Španělsku bylo horko."
I walked back to the pool beside her, stripping off my Přešel jsem s Charlie k bazénu, povolil si kravatu a
loosened tie, and then my shirt.
rozepnul košili u krku.
"You didn't get very sunburned." "Moc opálený nejsi."
"No… Sat in the car most of the time…" "Ne, proseděl jsem většinu času v autě…"
"Did it go all right?" "Šlo to dobře?"
I made a face. "Time will tell… How are the kids?" Ušklíbl jsem se. "To se teprve uvidí… Co děti?"
"Fine." "V pořádku."
I had been away a month. It might have been a day. Any Byl jsem měsíc pryč, ale najednou se mi zdálo, že snad
father coming home to his family after a day's work. minul jenom den, že se jako každý jiný na konci dne
vracím z práce.
Peter levered himself out of the pool via his stomach and Peter vylezl po břiše z bazénu a cachtal přes trávu k
splashed across the grass.
nám.
"What did you bring us?" he demanded. "Cos nám přivezl?" zeptal se.
"Pete, I've told you…" Charlie said, exasperated. "If you "Pete, přece jsem ti řekla…" Charlie se zlobila. "Když si o
ask, you won't get."
to budeš říkat, nic nedostaneš."
"You won't get much this time anyway," I told him. "We "Tentokrát nikdo dohromady nic nedostane, od slušných
were miles from any decent shops. And go and pick your obchodů jsme byli na míle daleko. A ty se seber a jdi si
bike up off the drive."
uklidit kolo."
"Oh honestly," he said. "The minute you're home, we've "Teda fakt, tati, ty jen přijdeš, hned nás hubuješ." Zmizel
done something wrong." He retreated round the house,
his back view stiff with protest.
za rohem domu a i zezadu bylo vidět, že se zlobí.
Charlie laughed. "I'm glad you're back…" Charlie se zasmála. "Jsem ráda, že už jsi doma," řekla.
"Me too." "Já taky."
"Dad, look at me. Look at me do this, Dad." "Tati, podívej se, co umím, dívej se!"
I obediently watched while Chris turned some compli- Poslušně jsem se díval, jak Chris ve vodě dělá jakýsi
cated son of somersault over the beach ball and came up přemet přes nafukovací míč. Pak vítězoslavně zářil,
with a triumphant smile, shaking water out of his eyes
and waiting for praise.
vytřepáva1 si vodu z očí a očekával chválu.
"Jolly good," I said. "To se ti povedlo."
"Watch me again, Dad…" "Dívej se, ještě jednou…"
"In a minute." "Až za chviličku."
Charlie and I walked over to the umbrella, and looked Šel jsem s Charlie ke slunečníku a zadíval se na naši
down at our daughter. She was five years old, brown- dceru. Hezká, hnědovlasá pětiletá holčička. Sedl jsem si
haired, and pretty. I sat down beside the air bed and tick- vedle ní na matraci a polechtal ji na bříšku. Krásně se
led her tummy. She chuckled, and smiled at me deliciously.
usmála.
"How's she been?" "Jak to s ní vypadá?" zeptal jsem se.
"Same as usual." "Stejně."
"Shall I take her in the pool?" "Mám ji vzít do bazénu?"
"She came in with me this morning… but she loves it. It "Koupala se dopoledne se mnou… těší ji to. Neuškodí,
wouldn't do her any harm to go again."
když se ještě jednou vymáchá."
Charlie squatted down beside her. Charlie si sedla na paty vedle děvčátka.
13

"Daddy's home, little one," she said. "Libby, táta přijel!"
But to Libby, our little one, the words themselves meant
almost nothing. Her mental development had slowed to a
snail's pace after the age of ten months, when her skull
had been fractured. Peter, who had been five then, had
lifted her out of her pram, wanting to be helpful and bring
her indoors for lunch. But Charlie, going out to fetch her,
had seen him trip and fall and it had been Libby's head
which struck the stone step on the terrace of the flat we
then occupied in London. The baby had been stunned, but
after an hour or two the doctors could find nothing wrong
with her.
It was only two or three weeks later that she felt sick,
and later still, when she was surviving a desperate illness,
that the hospital doctors told us she had had a hair-line
fracture at the base of the brain, which had become infected
and given her meningitis. We were so relieved that
she was alive that we scarcely took notice of the cautiously
phrased warnings… 'We must not be surprised if
she were a little late in developing…" Of course she would
be a little late after being so ill. But she would soon catch
up, wouldn't she? And we dismissed the dubious expres-
sion, and that unfamiliar word 'retarded'.
During the next year we learned what it meant, and in
facing such a mammoth disaster had also discovered
much about ourselves. Before the accident, our marriage
had been shaking towards disintegration under the onslaughts
of prosperity and success: after it, we had
gradually cemented ourselves together again, with a much
clearer view of what was really important, and what was
not.
We had left the bright lights, the adulation, and the
whoopee, and gone to live in the country, where anyway
both of us had our original roots. Better for the kids, we
said; and knew it was better for us, too.
Libby's state no longer caused us any acute grief. It was
just part of life, accepted and accustomed. She was
treated with good humour by the boys, with love by Charlie,
and with gentleness by me; and as she was seldom ill
and seemed to be happy enough, it could have been a lot
worse.
It had proved harder in the end to grow skins against the
reactions of strangers, but after all these years neither
Charlie nor I gave a damn what anyone said. So maybe
Libby couldn't talk yet, couldn't walk steadily, fed herself
messily, and was not reliably continent: but she was our
daughter, and that was that.
I went into the house, changed into swimming trunks,
and took her with me into the pool. She was slowly learning
to swim, and had no fear of the water. She splashed
around happily in my grasp, patted my face with wet
palms and called me 'Dada', and wound her arms round
my neck and dung to me like a little limpet.
After a bit I handed her over to Charlie to dry, and
played water polo (of sorts) with Peter and Chris, and
after twenty minutes of that decided that even Evan Pentelow
was a lesser task master.
"More, Dad," they said, and, "I say, Dad, you aren't getting
out already, are you?"
"Yes," I said firmly, and dried myself sitting beside Char-
lie on the rug.
She put the kids to bed while I unpacked, and I read
them stories while she cooked, and we spent the evening
by ourselves, eating chicken and watching an old movie
(from before my days) on television. After that we stacked
the dishes in the washer and went to bed.
We had no one else living in the house with us. On four
mornings a week a woman walked up from the village to
help with the chores, and there was also a retired nurse
there who would always come to look after Libby and the
boys if we wanted to go out. These arrangements were
Charlie's own choice: I had married a quiet, intelligent girl
Jenže pro Libby, naši nejmladší, ta slova nic
neznamenala. Její duševní vývoj se zpomalil na minimum,
když jí bylo deset měsíců, po úrazu mozku. Peter, tehdy
pětiletý, vytáhl miminko Libby z kočárku a nesl ji dovnitř,
na oběd, myslel to dobře. Charlie právě vycházela z
domu, viděla, jak Peter zakopl a upadl, a jak se Libby
uhodila do hlavy o kamenný schod u našeho tehdejšího
londýnského bytu. Omráčilo ji to, ale když ji po hodině, po
dvou prohlížel lékař, zdálo se vše v pořádku.
Holčičce začalo být zle až asi za dva, za tři týdny. Pak
bylo čím dál tím hůř, byla smrtelně nemocná. Potom nám
lékaři řekli, že utrpěla prasklinu spodiny lební s následnou
infekcí a se zánětem mozkových blan. Byli jsme tehdy tak
rádi, že je vůbec naživu, že jsme ani pořádně nevnímali
opatrné varování lékařů… "Je třeba počítat s určitými
změnami na mozku, které se projeví časem…"
Samozřejmě jsme počítali s určitým zpožděním ve vývoji
po tak vážném onemocnění, ale říkali jsme si, že to malá
jistě časem dohoní. Prostě jsme na to nechtěli myslet a
slovo "retardovaná" jsme jednoduše odmítali.
Během dalšího roku jsme se poučili, co to slovo
znamená, taky jsme se poučili ledaco sami o sobě, člověk
zmoudří tváří v tvář tak velkému neštěstí. Před Libbyiným
úrazem naše manželství za mnoho nestálo, bylo skoro na
rozsypání, vedlo se nám příliš dobře, mnoho úspěchu
škodí. Neštěstí nás zase sblížilo, najednou jsme věděli, co
je v životě opravdu důležité a co ne.
Opustili jsme jasná světla, uctívání, radovánky, a
odstěhovali se na venkov. Ostatně oba jsme byli z
venkova. Pro děti to bude lepší, říkali jsme si. Bylo to lepší
i pro nás.
Libbyin stav už nás netrápil, takový byl život a my to
přijali, zvykli jsme si. Chlapci se k Libby chovali hezky,
Charlie s láskou, já s něhou. Zřídkakdy stonala a byla
spokojená. Jsou horší věci.
Horší bylo obrnit se proti reakci cizích lidí, ale po několika
letech už nám s Charlie bylo srdečně jedno, co kdo říká.
Dobře, Libby ještě neumí mluvit, chodí nejistě, když jí,
pokecá se a nedokáže vždy udržet svěrače. Je to ale naše
dcera, a to je podstatné.
Šel jsem si domů obléct plavky a pak jsem vzal Libby do
bazénu. Pomalu se učila plavat, vody se nebála. Cákala
kolem sebe spokojeně, plácala mě mokrými dlaněmi po
obličeji a volala "tata". Chytla se mne kolem krku a držela
se mne jako klíště.
Po chvilce jsem ji předal Charlie, aby ji osušila, a zahrál
si domácí odrůdu vodního póla s Peterem a Chrisem. Po
dvaceti minutách jsem došel k závěru, že mě Evan
Pentelow nedřel zdaleka tak jako kluci.
"Tati, pojď ještě hrát, ty už lezeš ven?"
"Ano," řekl jsem energicky, osušil se a usadil vedle
Charlie na osušku.
Uložila děti do postele, zatímco jsem vybaloval. Já jim za
to četl, když vařila. Strávili jsme večer spolu, jen my dva,
jedli kuře a dívali se v televizi na starý film. Pak jsme
naskládali nádobí do myčky a šli spát.
Žili jsme v domě sami. Čtyřikrát týdně k nám ale chodila
z vesnice paní na výpomoc v domácnosti a měli jsme taky
dohodu s jednou zdravotní sestrou na penzi, která k nám
chodila postarat se o Libby a kluky, když jsme večer
někam vyrazili. Charlie to tak vyhovovalo. Vzal jsem si za
ženu klidnou, inteligentní dívku, která jak se časem
14

who had grown into a practical, down-to-earth, and to her
own surprise, domesticated woman. Since we had left
London she had developed an added strength which one
could only call serenity, and although she could on occasions
lose her temper as furiously as I could, her founda-
tions were now built on rock.
A lot of people in the film world, I knew, thought my wife
unexciting and my home life a drag, and expected me to
break out in blondes and red-heads, like a rash. But I had
very little in common with the sort of larger-than-life action
man I played in film after film. They were my work,
and I worked hard at them, but I didn't take them home.
Charlie snuggled beside me under the duvet and put herhead
on my chest. I smoothed my hands over her bare
skin, feeling the ripple deep in her abdomen and the faint
tremble in her legs.
ukázalo měla smysl pro praktické věci a k svému
vlastnímu překvapení ráda pečovala o domácnost. Od
chvíle, kdy jsme se odstěhovali z Londýna, v sobě našla
sílu navíc, nejspíš to byla vyrovnanost, i když se taky
dovedla rozzuřit, stejně jako já. Měla v sobě ale základ ze
žuly.
Věděl jsem dobře, že mnoho lidí od filmu považuje moji
ženu za nezajímavou a náš společný život za nudný,
kdekdo očekával, že začnu pěstovat blondýny a
rusovlásky, jenže já vůbec nebyl takový jak velemužné
postavy, do kterých mne obsazovali film po filmu. Ty
postavy patřily k mé práci, já se jim poctivě věnoval, ale
domů jsem je nebral.
Charlie se ke mně pod peřinou přitulila a položila mi
hlavu na hruď. Pohladil jsem ji po sametové kůži a ucítil,
jak se zachvěla.
"OK?" I asked, kissing her hair. "Ano?" zeptal jsem se.
"Very…" "A jak."
We made love in the simple, ordinary way, as we always Milovali jsme se prostě, jednoduše, jako vždy. Po celém
did; but because I had been away a month it was one of měsíci odloučení to ale přece jen bylo jiné, jedinečné,
the best times, one of the breathtaking, fundamental, obohacující. Tady se rodí životní jistota, pomyslel jsem si.
indescribable times which became a base to live from.
Certainty begins here, I thought. With this, what else did
one need?
Co víc si člověk může přát?
"Fantastic," Charlie sighed. "That was fantastic." "Krásné," vydechla Charlie. "Bylo to krásné."
"Remind us to do it less often." "Nesmí nám to zevšednět."
She laughed. "It does improve with keeping…" Zasmála se. "Když to člověk odkládá, je to o to hezčí."
"Aim." I yawned. "Hm." Zívl jsem.
"Say," she said, "I was reading a magazine in the den- "Poslyš, dnes jsem čekala u zubaře v čekárně, zatímco
tist's waiting-room this morning while Chris was having Chrisovi spravovali zub, a četla jsem si tam časopis. Na
his teeth done, and there was a letter in it on the sob- stránce, co jsou dopisy čtenářů, se nějaká ženská ptala,
stuff page, from a woman who had a bald fat middle-aged jak má řešit svůj sexuální život, když má staršího,
husband she didn't fancy, and she was asking for advice obtloustlého a plešatého muže, se kterým ji to nebaví.
on her sex life. And do you know what advice they gave Hádej, co jí poradili?" Bylo znát, že se usmívá. "Prý ať si
her?" There was a smile in her voice. "It was, "Imagine
you are sleeping with Edward Lincoln"."
představuje, že spí s Edwardem Lincolnem."
"That's silly." I yawned again. "Pěkná pitomost."
"Yeah… Actually, I thought of writing up and asking what "Jo… Víš, napadlo mě, že bych tam měla napsat a zeptat
advice they would give me."
se, co by poradili mně."
"Probably tell you to imagine you're sleeping with some "Nejspíš aby sis představovala, že spíš se starším,
fat bald middle-aged man you don't fancy."
obtloustlým, plešatým chlapem, se kterým tě to nebaví."
She chuckled. "Maybe I will be, in twenty years' time." Smála se. "To mě možná čeká za dvacet let."
"You are so kind." "Jsi ty ale roztomilá."
"Think nothing of it." "Nic si z toho nedělej."
We drifted contentedly to sleep. Spokojeně jsme usnuli.
I had a racehorse, a steeplechaser, in training with a Měl jsem závodního koně, steeplera, v jedněch
thriving stable about five miles away, and I used to go výborných stájích asi sedm kilometrů od našeho domu, a
over when I was not working and ride out with the string pokud jsem byl volný, dojížděl jsem tam a jezdil s koněm
at morning exercise. Bill Tracker, the energetic trainer, did na ranní práci. Bill Tracker, trenér, v zásadě nebyl rád,
not in general like to have owners who wanted to ride když majitelé chtěli jezdit své koně, ale moje občasné
their own horses, but he put up with my intermittent návštěvy snášel ze stejného důvodu, pro který je
presence on the same two counts as his stable lads did, tolerovali stájníci, a sice proto, že můj otec býval hlavním
namely that my father had once been a head lad along in stájníkem v jedněch lambournských stájích a já si kdysi
Lambourn, and that I had also at one time earned my
living by riding, even if not in races.
vydělával ježděním, i když ne v dostizích.
There wasn't much doing in August, but I went over, a V srpnu se toho moc nedělo, ale přece jen jsem do stájí
couple of days after my return, and rode out on the asi dva dny po návratu zajel. Překážková sezóna se teprve
Downs. The new jumping season had barely begun, and rozbíhala a většina koní včetně mého ještě chodila jen tak
most of the horses, including my own, were still plodding po cestách, aby si posílili nohy. Bill se zachoval velkoryse
round the roads to strengthen their legs. Bill generously a nechal mne jet jednoho ze svých lepších hurdlerů, který
let me take out one of the more forward hurdlers which měl asi za dva týdny běžet své první proutěnky. Vážil
was due to have its first run in two weeks or so, and as jsem si toho, bylo mi milé jezdit práci s určitým cílem a
usual I much appreciated the chance he gave me to ride
to some useful purpose, and to shake the dust off the one
skill I had been born with.
oprášit si při tom dovednost, s kterou jsem se narodil.
I had learned to ride before I could walk, and had grown Naučil jsem se jezdit snad dřív než chodit, a když jsem
up intending to be a jockey. But the fates weren't kind: I dorůstal, chtěl jsem se stát žokejem. Osud mi ale nepřál:
was six feet tall when I was seventeen, and whatever spe- v sedmnácti už jsem měřil sto osmdesát centimetrů a
cial something it took to be a racer, I hadn't got. The re- kromě toho mi chybělo to těžko popsatelné cosi, co člověk
alization had been painful. The switch to jigging along in do dostihů mít musí. Trápilo mne to, když jsem si to
films, a wretched second best.
uvědomil. Z nouze jsem volil neslavné východisko, šel
15

Ironic, to remember that.
jsem jezdit k filmu.
Ironie osudu.
The Downs were wide and windy and covered in breath- Pláně se táhly donekonečna, větrné, samý čerstvý
able air: nice and primeval still, except for the power sta- vzduch, bylo tam krásně, skoro jako by ani nebyla
tion on the horizon and the distant slash of the motorway. civilizace, iluzi prehistorie rušila jen elektrárna daleko na
We walked and trotted up to the gallops, cantered, gal- obzoru a vzdálený hluk provozu na dálnici. Chodili jsme,
loped where and when bidden, and walked down again, klusali a cválali po tréninkové dráze, pak jsme zase šli
cooling the horses off; and it was absolutely great.
krokem, dokud koně nevychladli. Bylo to skvělé.
I stayed to breakfast with the Trackers and rode my own Zůstal jsem u Trackerových na snídani, jel jsem pak ještě
horse afterwards with the second lot round the roads, s druhou skupinou svého koně po silnici a s ostatními
cursing like the rest of the lads at the cars which didn't stájníky jsem nadával na projíždějící auta, která se
slow down to pass. I relaxed easily in the saddle and nenamáhala zpomalit. Seděl jsem pohodlně v sedle a
smiled as I remembered how my father had yelled himself vzpomínal s úsměvem, jak na mne otec křičel až do
hoarse at me… 'Sit up, you bloody boy. And keep your
elbows in."
ochraptění: "Narovnej záda, lokty k tělu!"
Evan Pentelow and Madroledo were in another world. Evan Pentelow a Madroledo patřili k jinému světu.
When I got back the boys were squabbling noisily over Když jsem se vrátil domů, kluci se právě hádali, kdo je
whose turn it was with the unbroken toller skates, and na řadě na jediné fungující kolečkové brusle, a Charlie
Charlie was making a cake.
pekla koláč.
"Hi," she said. "Did you have a good ride?" "Ahoj," řekla, ,jak ses projel?"
"Great." "Krásně."
"Fine… Well there weren't any calls, except Nerissa rang… "To je dobře. Tady byl klid, volala jen Nerissa… Vy dva,
Will you two be quiet, we can't hear ourselves think…" buďte chvíli zticha, člověk při vás nedokáže ani myslet…"
"It's my turn," Peter yelled. "Já jsem na řadě!" křičel Peter.
"If you two don't both shut up I'll twist your ears," I said. "Jestli vy dva okamžitě nezmlknete, ukroutím vám uši!"
pohrozil jsem.
They shut up. I'd never carried out the often repeated Zmlkli. Nikdy jsem výhrůžku neuskutečnil, ale na kluky
threat, but they didn't like the idea of it. Chris immedi- působila. Chris se zmocnil bruslí, jablka sváru, a zmizel z
ately pinched the disputed skates and disappeared out of
the kitchen, and Peter gave chase with muted yells.
kuchyně. Peter běžel s tichými nadávkami za ním.
"Kids!" Charlie said disgustedly. "Děti!" zlobila se Charlie.
I scooped out a fingerful of raw cake mixture and got my Nabral jsem si prstem z mísy trochu těsta na koláč a
wrist slapped.
vysloužil si plácnutí přes ruku.
"What did Nerissa want?" "Co chtěla Nerissa?" zeptal jsem se.
"She wants us to go to lunch." Charlie paused, with the "Chce, abychom k ní přišli na oběd." Charlie se odmlčela,
wooden spoon dropping gouts of chocolate goo into the v ruce měchačku, ze které kapala čokoládová koláčová
bowl. "She was a bit… well… odd, in a way. Not her usual hmota. "Nerissa se mi zdála nějak… nějak divná. Nebyla
brisk self. Anyway, she wanted us to go today…"
energická jako jindy, nebyla to ona. No nic, chtěla,
abychom přišli dnes…"
"Today!" I said, looking at the clock. "Dnes!" vyděsil jsem se s pohledem na hodiny.
"Oh, I told her we couldn't, that you wouldn't be back "Já jí řekla, že to nepůjde, že se do dvanácti nevrátíš.
until twelve. So she asked if we could make it tomorrow." Jestli prý bychom tedy nepřišli zítra."
"Why the rush?" "Proč to tak spěchá?"
"Well, I don't know, darling. She just said, could we come "Já nevím, zlato. Prostě chce, abychom přišli co nejdřív,
as soon as poss. Before you got tied up in another film,
she said."
má strach, abys zase nezačal točit."
"I don't start the next one until November." "Začnu až v listopadu."
"Yes, I told her that. Still, she was pretty insistent. So I "To jsem jí řekla. Ona se ale nedala odbýt. Tak jsem jí
said we'd love to go tomorrow unless you couldn't, in tedy slíbila, že pokud tobě do toho nic nepřijde, přišli
which case I'd ring back this lunch time."
bychom zítra, a že jí dám vědět."
"I wonder what she wants," I said. "We haven't seen her "Zajímalo by mne, co chce. Už jsme se hrozně dlouho
for ages. We'd better go, don't you think?"
neviděli. Asi bychom měli jít, co myslíš?"
"Oh yes, of course." "Určitě."
So we went. Tak jsme tedy šli.
It is just as well one can never foresee the future. Asi je dobře, že člověk nevidí do budoucnosti.
Nerissa was a sort of cross between an aunt, a god- Nerissa byla cosi mezi tetou, kmotrou a poručníkem, a já
mother, and a guardian, none of which I had ever actually nikoho takového nikdy neměl. Měl jsem jen nevlastní
had. I had had a stepmother who loved her two previous matku, která milovala své vlastní děti z předchozího
children exclusively, and a busy father nagged by her to manželství a mého otce ustavičně peskovala, až k
distraction. Nerissa, who had owned three horses in the zbláznění. Nerisse patřili tři koně, které měl v péči můj
yard where my father reigned, had given me first sweets, otec. Když jsem byl malý, dávala mi cukrátka, později
then pound notes, then encouragement, and then, as the bankovky, pak morální oporu, a jak léta míjela, poskytla
years passed, friendship. It had never been a close rela- mi přátelství. Nikdy jsme si nebyli úplně blízcí, ale v
tionship, but always a warmth in the background.
našem vztahu byla dávka vřelosti.
She was waiting for us, primed with crystal glasses and a Čekala na nás s broušenými skleničkami a karafou s šery
decanter of dry sherry on a silver tray, in the summer na stříbrném tácu v letním obývacím pokoji svého
sitting-room of her Cotswold house, and she rose to meet cotswoldského domu. Vstala, když z haly zaslechla, jak
us when she heard her manservant bringing us through
the hall.
nás sluha přivádí.
"Come in, my dears, come in," she said. "How lovely to "Pojďte dál, miláčkové, pojďte dál," řekla. "Ráda tě vidím,
see you. Charlotte, I love you in yellow… and Edward, how
very thin you are…"
Charlotto, žlutá ti sluší… Edwarde, ty jsi ale hubený!"
16

She had her back to the sunlight which poured in through
the window framing the best view in Gloucestershire, and
it was only when we each in turn kissed her offered cheek
that we could see the pitiful change in her.
The last time I had seen her she had been an attractive
woman of fifty plus, with young blue eyes and an apparently
indestructible vitality. Her walk seemed to be on the
edge of dancing, and her voice held a wise sense of humour.
She came from the blue-blooded end of the Stud
Book and had what my father had succinctly described as
'class'.
But now, within three months, her strength had vanished
and her eyes were dull. The gloss on her hair, the spring
in her step, the laugh in her voice: all were gone. She
looked nearer seventy than fifty, and her hands trembled.
"Nerissa," Charlie exclaimed in a sort of anguish, for she
like me held her in much more than affection.
"Yes, dear. Yes," Nerissa said comfortingly. "Now sit
Stála zády k slunci proudícímu oknem, z kterého byl
nejkrásnější pohled na Gloucestershire. Teprve když jsme
se objímali a líbali, uvědomili jsme si, jak smutně se
změnila.
Když jsem ji viděl naposledy, byla to vzhledná paní přes
padesát, s jasnýma modrýma očima a přebytkem energie.
Když šla, skoro jako by tančila, a hlas měla vždy veselý.
Pocházela z "modrého konce plemenné knihy" a můj otec
by o ní určitě řekl, že je "třída".
Uplynuly jen tři měsíce, a její síla byla najednou ta tam a
oči měla zakalené. Vlasy bez lesku, krok unavený, smích z
hlasu se vytratil. Vypadala najednou spíš na sedmdesát
down, dear, and Edward shall pour you some sherry."
než na padesát a ruce se jí třásly.
"Nerisso," vydechla Charlie vyděšeně. Měla Nerissu moc
ráda.
"Ano, má milá, ano," uklidňovala ji Nerissa. "Teď si sedni,
má milá, Edward nám naleje šery."
I poured all three of us some of the fine pale liquid, but Nalil jsem všem třem světlou tekutinu, ale Nerissa se
Nerissa hardly sipped hers at all. She sat in a gold bro- skleničky sotva dotkla. Měla na sobě modré lněné šaty s
cade chair in a long-sleeved blue linen dress, with her dlouhými rukávy, seděla na zlatavém brokátovém křesle
back to the sun and her face in shadow.
zády k oknu a slunci, tvář ve stínu.
"How are those two little monkeys?" she asked. "And "Jak se mají ti dva vaši opičáci?" zeptala se. "A co moje
how is dear little Libby? And Edward, my dear, being so malá Libby? Edwarde, můj milý, nesluší ti to, když jsi tak
thin doesn't suit you…" She talked on, making practised hubený…" Dovedně udržovala rozhovor, tvářila se, jako by
conversation and looking interested in our answers, and ji naše odpovědi zajímaly, nedala nám šanci zeptat se, co
gave us no opening to ask what was the matter with her. s ní je.
When she went into the dining-room it was with the help Když jsme šli do jídelny ke stolu, opírala se o hůl a ještě
of a walking stick and my arm, and the feather-light lunch se mne přidržovala. Oběd byl velmi lehký, mně určitě na
which had been geared to her needs did nothing to re- váze nepřidal. Po jídle jsme se vrátili do obývacího pokoje
store my lost pounds. Afterwards, we went slowly back to
the summer-room for coffee.
na kávu.
"Do smoke, Edward dear… There are some cigars in the "Klidně si zapal, Edwarde… tamhle v příborníku najdeš
cupboard. You know how I love the smell… and so few doutníky, víš, že je ráda čichám… teď už tu skoro nikdo
people smoke here, nowadays."
nekouří."
I imagined they didn't because of her condition, but if Pomyslel jsem si, že lidé u ní nekouří, aby ji šetřili, ale
she wanted it, I would, even though I rarely did, and only pokud si to přeje, zapálím si, i když kouřím jen zřídka. Její
in the evening. They were Coronas, but a little dry from coronas už byly staré, vyschlé. Zapálil jsem si, vdechl
old age. I lit one, and she inhaled the smoke deeply, and
smiled with real pleasure.
kouř a spokojeně se usmál.
"That's so good," she said. "Voní hezky," řekla.
Charlie poured the coffee but again Nerissa hardly drank. Charlie nám nalila kávu, ale Nerissa se zase sotva napila.
She settled back gently into the same chair as before, and
crossed her elegant ankles.
Sedla si na své staré místo a elegantně zkřížila kotníky.
"Now, my dears," she said calmly, "I shall be dead by "Moji milí," řekla klidně, "Vánoc se už nedožiju."
Christmas."
We didn't even make any contradictory noises. It was all Byli jsme zticha, nevyvraceli jsme jí to. Bylo to příliš
too easy to believe.
věrohodné. Usmála se na nás.
She smiled at us. "So sensible, you two are. No silly "Jste oba rozumní, žádné zbytečné vzdychání, žádné
swooning, or making a fuss." She paused. "It appears I zmatky. Jak se ukázalo, mám nějakou hloupou nemoc, se
have some stupid ailment, and they tell me there isn't kterou se nedá skoro nic dělat. Abych pravdu řekla, cítím
much to be done. As a matter of fact, it's what they do se mizerně právě po tom málu, co se dělat dá. Předtím to
which is making me feel so ill. Before, it wasn't so bad… bylo lepší. Teď chodím na ozařování… a ta odporná
but I have had to have X-rays so often… and now all these cytostatika, je mi z toho všeho nanic." Pracně se usmála.
horrid cytotoxic drugs, and really, they make me most "Chtěla jsem od nich, aby s tím přestali, ale však víte, jak
unwell." She managed another smile. "I've asked them to to chodí… když něco mohou, tak musejí. Není to moc
stop, but you know what it's like… if they can, they say rozumné, nemyslíte? Ostatně, moji milí, s tím si hlavu
they must. Quite an unreasonable view to take, don't you
think? Anyway, my dears, that need not trouble you…"
nelámejte…"
"But you would like us to do something for you?" Charlie "Něco ale pro tebe udělat můžeme, ne?" zeptala se
suggested.
Charlie.
Nerissa looked surprised, "How did you know I had any- Nerissa se zatvářila překvapeně. "Jak víš, že od vás něco
thing like that in mind?"
chci?"
"Oh… Because you wanted us in a hurry… and you must "Já… spěchalas na nás… a určitě víš už dlouho, jak to s
have known for weeks how ill you were."
tebou je."
"Edward, how clever your Charlotte is," she said. "Yes, I "Edwarde, ta tvoje Charlotta je chytré děvče. Ano, něco
do want something… want Edward to do something for chci… chci, aby pro mne Edward něco udělal, pokud by byl
me, if he will."
ochoten."
"Of course," I said. "Samozřejmě," přikývl jsem.
A dry amusement crept back into her voice. "Wait until "Jen se neunáhli, neslibuj, dokud neuslyšíš, co vlastně
you hear what it is, before you promise so glibly."
chci," řekla s nádechem suchého humoru.
17

"OK." "Dobře."
It is to do with my horses." She paused to consider, her "Týká se to mých koní." Na chvíli se odmlčela, hlavu ke
head inclined to one side. "They are running so badly." straně. "Mají neúměrně špatné výsledky."
"But," I said, in bewilderment, "they haven't been out "Přece letos ještě neběželi," řekl jsem nechápavě.
yet, this season."
She still had two steeplechasers trained in the yard Měla ještě dva steeplery ve stájích, ve kterých jsem
where I had grown up, and although since my father's vyrůstal, ale já od otcovy smrti s oněmi stájemi neměl
death I had had no direct contact with them, I knew they žádný kontakt. Věděl jsem ale, že minulou sezónu oba
had won a couple of races each the season before.
koně zvítězili ve dvou dostizích.
She shook her head. "Not the jumpers, Edward. My other Potřásla hlavou. "Nemluvím o steeplerech, Edwarde,
horses. Five colts and six fillies, running on the flat." mluvím o těch ostatních, pět hřebečků a dvě klisny, kteří
běhají rovinu."
"On the flat? I'm sorry… I didn't realize you had any." "Jde o rovináře? Promiň… ale já nevěděl, že nějaké máš."
"In South Africa." "Mám je v Jihoafrické republice."
"Oh." I looked at her a bit blankly. "I don't know any- Tupě jsem se na ni zadíval. "Ale já přece o jihoafrických
thing about South African racing. I'm awfully sorry. I'd dostizích nic nevím, je mi líto, rád bych ti byl nějak
love to be of use to you… but I don't know enough to be- prospěšný, ale já se v tom nevyznám, vůbec nevím jak
gin to suggest why your horses there are running badly." zjistit, proč ti koně běhají špatně."
"It's nice of you, Edward dear, to look disappointed. But "Je od tebe hezké, Edwarde, že se tváříš tak zklamaně.
you really can help me, you know. If you will."
Jenže věc se má tak, že bys mi opravdu mohl pomoci,
pokud budeš chtít."
"Just tell him how," Charlie said, "and he'll do it. He'll do "Řekni mu, co má udělat a on to udělá, udělal by pro
anything for you, Nerissa."
tebe cokoli," napovídala Charlie.
At that time, and in those circumstances, she was right. Za daných okolností měla pravdu. Skutečnost, že se
The finality of Nerissa's condition made me sharply aware Nerissin život počítá na dny, způsobila, že jsem si
of how much I had always owed her: not in concrete uvědomil, jak mnoho jí dlužím, ne hmotně, ne konkrétně,
terms as much as in the feeling that she was there, inter- ale za všechno, co mi dala, když při mně vždy stála. Když
ested and caring about what I did. In my motherless
teens, that had meant a lot.
jsem byl kluk, bez matky, znamenalo to pro mne mnoho.
She sighed. "I've been writing to my trainer out there Povzdechla si. "Napsala jsem trenérovi, a ten jak se zdá
about it, and he seems very puzzled. He doesn't know to taky nechápe. Neví, proč moji koně běhají slabě,
why my horses are running badly, because all the others protože všichni ostatní, které tam má, si počínají dobře.
he trains are doing all right. But it takes so long for letters Ono ale trvá hrozně dlouho, než dopisy dojdou… pošta na
to pass… the postal services at both ends seem to be so obou koncích není, co bývala. Tak mne napadlo, Edwarde,
erratic these days. And I wondered, Edward, my dear, if můj milý, jestli bys nemohl… Samozřejmě vím, že žádám
you could possibly… I mean, I know it's a good deal to mnoho… ale nemohl bys mi obětovat týden svého času?
ask… but could you possibly give me a week of your time,
and go out there and find out what's happening?"
Nemohl bys tam zajet a zjistit, co se děje?"
There was a small silence. Even Charlie did not rush to Chvíli bylo ticho. Tentokrát ji Charlie nezačala
say that of course I would go, although it was clear al- ubezpečovat, že jistě rád pojedu, i když nám oběma bylo
ready that it would have to be a matter of how, not of
whether.
jasné, že zbývá vyřešit jen jak a kdy pojedu.
Nerissa went on persuasively, "You see, Edward, you do Nerissa vemlouvavě pokračovala: "Edwarde, ty se přece
know about racing. You know what goes on in a stable, v dostizích vyznáš, víš, jak to chodí ve stájích a vůbec.
and things like that. You could see, couldn't you, if there Přece bys poznal, kdyby v tréninku něco nebylo, jak má
is something wrong with their training? And then of course
you are so good at investigating things…"
být. Ostatně jsi přece výborný detektiv, umíš pátrat."
"I'm what?" I asked. I've never investigated anything in "Cože? Já přede v životě nic nevypátral!"
my life."
She fluttered a hand. "You know how to find things out, Mávla rukou. "Ale ano, umíš pátrat, a jsi vytrvalý a
and nothing ever deflects you."
statečný."
"Nerissa," I said suspiciously, "you've been seeing my "Nerisso, tys byla na některém z mých filmů!" řekl jsem
films."
podezíravě.
"Well, of course. I've seen nearly all of them." "Samozřejmě, viděla jsem snad všechny."
"Yes, but that's not me. Those investigating supermen, "Ale Nerisso, v těch filmech nejsem já, ti geniální
they're just acting."
supermani, kteří všechno odhalí, jsou vymyšlení, já je
hraju."
"Don't be silly, Edward dear. You couldn't do all the "Nemluv nesmysly, Edwarde, můj milý, nemohl bys to
things you do in films without being brave and determined tak zahrát, kdybys sám nebyl statečný, odhodlaný a
and very clever at finding things out."
vynalézavý."
I looked at her in a mixture of affection and exaspera- Zadíval jsem se na ni s láskou a zoufalstvím. Lidé si
tion. So many people mistook the image for the man, but běžně pletli filmové postavy se skutečným člověkem, ale
that she should…
Nerissa…
"You've known me since I was eight," I protested. "You "Nerisso, znáš mne od mých osmi let, musíš přece vědět,
know I'm not brave or particularly determined. I'm ordi- že nejsem ani vytrvalý, ani statečný. Jsem dočista
nary. I'm me. I'm the boy you gave sweets to, when I was obyčejný. Já jsem já. Já jsem ten kluk, kterému jsi dávala
crying because I'd fallen off a pony, and said "never mind" cukrátka, když brečel, protože spadl z poníka, já jsem ten,
to, when I didn't have the nerve to be a jockey."
koho jsi utěšovala, když jsem neměl nervy na to, abych
byl žokej."
She smiled indulgently. "But since then you've learned to Shovívavě se usmála. "Od té doby ses naučil rvát. Jen si
fight. And look at that last picture, when you were clinging vzpomeň na svůj poslední film, jak jsi stál na skalní římse,
to a ledge by one hand with a thousand foot drop just držel se jen jednou rukou a pod tebou propast…"
18

elow you…"
"Nerissa, dear Nerissa," I interrupted her. "I'll go to
South Africa for you. I really will. But those fights in
films… most of the time that isn't me, it's someone my
size and shape who really does know judo. I don't. I can't
fight at all. It's just my face in close-ups. And those
ledges I was clinging to… certainly they were on a real
rock face, but I was in no danger. I wouldn't have fallen a
thousand feet, but only about ten, into one of those nets
they use under trapeze acts in circuses. I did fall, two or
three times. And there wasn't really a thousand feet below
me; not sheer anyway. We filmed it in the Valley of Rocks
in Norm Devon, where mere are a lot of little plateau
among the rock faces, to stand the cameras on."
She listened with an air of being completely unconvinced.
I reckoned it was useless to go on: to tell her that I was
not a crack shot, couldn't fly an aeroplane or beat Olympic
skiers downhill, couldn't speak Russian or build a radio
transmitter or dismantle bombs, and would tell all at the
first threat of torture. She knew different, she'd seen it
with, her own eyes. Her expression told me so.
"Well, all right," I said, capitulating. "I do know what
should and should not go on in a racing stable. In Eng-
land, anyway."
"And," she said complacently, "you can't say it wasn't
you who did all that trick riding when you first went into
films."
"Nerisso, Nerisso, moje milá, drahá," skočil jsem jí do
řeči. "Pojedu do Jižní Afriky, když chceš, vážně pojedu.
Ale ty rvačky v mých filmech… Většinou se vůbec neperu
já, zaskakuje za mě někdo, kdo má stejnou postavu a umí
judo. Já se vůbec nedovedu prát. Můj obličej točí jen v
detailu. A ty skalní římsy… byla to sice opravdová skalní
římsa, ale mně nic nehrozilo, nemohl jsem spadnout do
propasti, nanejvýš tak o metr, o dva, protože pode mnou
byla síť, stejná jako v cirkuse. Taky že jsem spadl, asi
dvakrát nebo třikrát, a mimochodem, ta skalní stěna
nebyla tak strmá, jak vypadala. Celé se to točilo v
severním Devonu, protože tam je ve skalách spousta
pěkných plošin, na které se dají postavit kamery."
Vyslechla mne, ale nepřesvědčil jsem ji ani trochu.
Nemělo smysl namáhat se, nemělo smysl vysvětlovat, že
neumím dokonale střílet, že neumím pilotovat letadlo ani
nejsem nejlepší sjezdař, lepší než olympionici, že neumím
rusky, že neumím zneškodnit bombu ani sestrojit
vysílačku a že bych vypověděl všechno při sebemenší
výhrůžce mučením. Nerissa byla přesvědčená o opaku,
přece to viděla na vlastní oči. Viděl jsem, co si myslí.
Vzdal jsem to. "Tak tedy dobře, vím, jak to chodí v
dostihových stájích, co se má a co se nemá. Aspoň v
anglických stájích."
"Taky nemůžeš popřít, že jsi ty riskantní jízdy do filmu
dělal sám," řekla spokojeně.
I couldn't. It was. But it had been nothing unique. To jsem nemohl popřít. Jezdil jsem je sám. Jenže to o
mnoho nešlo.
"I'll go and look at your horses, and see what your "Pojedu se podívat na tvoje koně a vyslechnu si, co si o
trainer says," I said; and thought that if he had no rea- tom myslí trenér." V duchu jsem si řekl, že pokud mi
sons to offer, I would be most unlikely to find any.
trenér nic nepoví, těžko na něco přijdu sám.
"Dear Edward, so kind…" "Edwarde, to je od tebe nesmírně velkorysé…"
She seemed suddenly weaker, as if the effort of persuad- Najednou jako by prudce zeslábla, jako by vyvinula příliš
ing me had been too much. But when she saw the alarm velké úsilí, když mne přemlouvala, bylo to asi nad její síly.
on Charlie's face, and on mine, she raised a reassuring Když ale viděla, jak jsme se s Charlie polekali, rychle se
smile.
na nás usmála.
"Not yet, my dears. Another two months, perhaps… Two "Ne, teď ještě ne, moji milí. Možná tak za dva měsíce,
months at least, I think."
nejméně tři měsíce, aspoň myslím."
Charlie shook her head in protest, but Nerissa patted her Charlie zavrtěla hlavou, Nerissa ji pohladila po ruce.
hand.
"It's all right, my dear. I've come to terms with it. But I "To je v pořádku, má milá, už jsem s tím smířená. Chci
want to arrange things… which is why I want Edward to dát věci do pořádku… proto chci, aby mi Edward zjistil, co
see about the horses, and I really ought to explain…" je s těmi koňmi. Měla bych vám ovšem vysvětlit…"
"Don't tire yourself," I said. "Neunavuj se…"
"I'm not… tired," she said, obviously untruthfully. "And I "Nejsem… unavená," nemluvila pravdu. "Chci vám to
want to tell you. The horses used to belong to my sister, povědět. Ti koně patřívali mé sestře Portii. Sestra se před
Portia, who married and went to live in South Africa thirty třiceti lety provdala do Jihoafrické republiky a když
years ago. After she was widowed she stayed there be- ovdověla, už tam zůstala, protože tam měla všechny
cause all her friends were there, and I've been out to visit přátele. Několikrát jsem tam za ní byla, určitě jsem vám o
her several times over the years. I know I've told you
about her."
tom vyprávěla."
We nodded. Přikývli jsme.
"She died last winter," I said. "Zemřela loni v zimě," řekl jsem.
"Yes… a great sorrow." Nerissa looked a good deal more "Ano, to byl velký zármutek." Zdálo se, že Nerissu trápí
upset about her sister's death than about her own. "She víc smrt sestřina než její vlastní. "Neměla žádné blízké
had no close relatives except me, and she left me nearly příbuzné, jen mne, takže mi odkázala všechno, co sama
everything she had inherited from her husband. And all zdědila po svém muži, včetně svých koní." Odmlčela se,
her horses, too." She paused, as much to gather her aby nabrala síly a soustředila myšlenky. "Byli to ročci,
forces as her thoughts. "They were yearlings. Expensive drazí ročci, trenér mi napsal, jestli je chci prodat. Do
ones. And her trainer wrote to me to ask if I wanted to Anglie jsem je převézt nemohla, je to proti karanténním
sell them, as of course owing to the African horse sickness předpisům kvůli jihoafrickým chorobám koní. Přišlo mi, že
quarantine laws we cannot bring South African horses to by bylo zábavné a zajímavé nechat je běhat v Africe a pak
England. But I thought it might be fun… interesting… to je prodat na chov. Teď… až budou zralí na chov, já už
run them in South Africa, and then sell them for stud. But tady nebudu, a kromě toho šla jejich cena katastrofálně
now… well, now I won't be here when they are old enough
for stud, and meanwhile their value has dropped disastrously."
dolů."
"Dearest Nerissa," Charlie said. "Does it matter?" "Nerisso milá, záleží na tom?"
"Oh yes. Yes, my dear, it does," she said positively. "Be- "Ano miláčkové, záleží, protože ty koně chci odkázat
cause I'm leaving them to my nephew, Danilo, and I don't svému synovci Danilovi, a je mi proti mysli zanechávat mu
19

like the idea of leaving him something worthless." něco bezcenného."
She looked from one of us to the other. "I can't remem- Zadívala se na nás. "Teď si nemohu vybavit… setkali jste
ber… have you ever met Danilo?"
se vůbec kdy s Danilem?"
Charlie said, "No," and I said, "Once or twice, when he Charlie řekla že ne, a já že asi dvakrát nebo třikrát, když
was a small boy. You used to bring him to the stables." byl ještě kluk a když ho Nerissa přivedla s sebou do stájí.
"That's right, so I did. And then of course my brother-in- "Ano, už si vzpomínám," řekla. "Můj švagr se pak s tou
law divorced that frightful woman, Danilo's mother, and hroznou ženskou, Danilovou matkou, rozvedl a chlapce si
took him to live in California with him. Well… Danilo has odvezl do Kalifornie. Prostě Danilo se nedávno vrátil do
been back in England recently, and he has grown into Anglie, je z něho přitažlivý mladík. To je štěstí, co?
such a nice young man. And isn't that lucky, my dears? Protože já mám tak málo příbuzných. Danilo je vlastně
Because, you see, I have so few relatives. In fact, really, jediný, a ani on není pokrevní přízeň, jeho otec byl Johnův
Danilo is the only one, and even he is not a blood relative,
his father being dear John's youngest brother, do you
see?"
mladší bratr, víte?"
We saw. John Cavesey, dead sixteen years or more, had Ano, bylo nám to jasné. John Cavesey patřil k
been a country gent with four hunters and a sense of hu- venkovskému panstvu a vlastnil vedle jednoho bratra a
mour. He had also had Nerissa, no children, one brother, synovce, čtyř hunterů a smyslu pro humor i pěkných pár
one nephew, and five square miles of Merrie England. hektarů staré dobré Anglie. Byli s Nerissou sami, bez dětí,
zemřel před šestnácti lety.
After a pause Nerissa said, "I'll cable to Mr. Arknold… Po krátké odmlce Nerissa prohlásila: "Pošlu telegram
that's my trainer… to tell him you're coming to look into panu Arknoldovi… to je můj trenér… že přijedeš, aby ses
things, and to book some rooms for you."
na tu věc podíval… a aby ti zajistil ubytování."
"No, don't do that. He might resent your sending anyone, "Ne, to nedělej, jemu by možná nebylo milé, že tam
and I'd get no cooperation from him at all. I'll fix the posíláš kontrolu, rád bych s ním vycházel co nejlíp.
rooms, and so on. And if you cable him, just say I might Ubytování si opatřím sám. Stačí, když mu zatelegrafuješ,
be calling in, out of interest, while I'm in South Africa on a že jedu do Jihoafrické republiky a že se při té příležitosti
short visit."
jen tak ze zájmu zastavím."
She smiled slowly and sweetly, and said, "You see, my Zářivě se usmála. "Vidíš, můj milý, že mám pravdu,
dear, you do know how to investigate, after all."
skutečně víš jak na to, umíš pátrat."
3 3
I flew to Johannesburg five days later, equipped with a O několik dní později jsem letěl do Johannesburgu,
lot of facts and no faith in my ability to disentangle them. vyzbrojený informacemi a vírou, že si s nimi poradím.
Charlie and I had driven home from Nerissa's in a double Odjeli jsme tehdy s Charlie od Nerissy dvojnásobně
state of depression. Poor Nerissa, we said. And poor us,
losing her.
zasmušilí. Chudák Nerissa, a chudáci my, bez Nerissy.
"And you've only just come home," Charlie added. "Vždyť jsi sotva přijel domů," vzdychla Charlie.
"Yes," I sighed. "Still… I couldn't have said no." "Ano. Jenže… to se nedalo odmítnout."
"No." "Ne."
"Not that it'll do much good." "Těžko něco pořídím."
"You never know, you might spot something." "Co víš, třeba na něco přijdeš."
"Very doubtful." "Pochybuju."
"But," she said with a touch of anxiety, "you will do your "Ale budeš se o to aspoň snažit, že?" zeptala se ustaraně.
best?"
"Of course, love." "Samozřejmě lásko."
She shook her head. "You're cleverer than you think." Potřásla hlavou. "Jsi chytřejší, než si myslíš."
"Yeah," I said. "Sure." "Jo, to jistě."
She made a face, and we went some way in silence. Then Ušklíbla se. Pak už jsme jeli mlčky. Pak najednou Charlie
she said, "When you went out to look at those two young řekla: "Když ses byl podívat v padoku na ty dva mladé
chasers in her paddock, Nerissa told me what is the matter
with her."
steeplery, řekla mi, co s ní je."
"Did she?" "Ano?"
Charlie nodded. "Some ghastly thing called Hodgkin's Přikývla. "Je to nějaká hrozná nemoc, jmenuje se
disease, which makes her glands swell, or something, and Hodgkinova, zduří při tom žlázy a objeví se v nich bujení,
turn cellular, whatever that really means. She didn't know nevím, co to je. Myslím, že tomu Nerissa taky tak docela
very clearly herself, I don't think. Except that it is absolutely
fatal."
nerozumí, ví jen, že to je zcela beznadějné."
Poor Nerissa. Chudák Nerissa.
"She also told me," Charlie went on, "that she has left us "Taky mi řekla, že nám oběma něco odkázala na
a keepsake each in her will."
památku!"
"Has she really?" I turned my head to look at Charlie. "Vážně?" ohlédl jsem se na Charlie. "To je od ní hezké.
"How kind of her. Did she say what?"
Řekla ti co?"
"Keep your eyes on the road, for heaven's sake. No, she "Dívej se na cestu, probůh. Ne, neřekla co. Jen že to je
didn't say what. Just something to remember her by. She na památku. Prý ji těšilo přepisovat poslední vůli a
said she had quite enjoyed herself, drawing up her new
will and giving people presents in it. Isn't she amazing?"
zanechávat dárky různým lidem. Není obdivuhodná?"
"She is." "Je."
"She really meant it. And she is so pleased that her "Myslela to doopravdy. Taky má velkou radost ze svého
nephew has turned out well. I've never seen anyone like synovce, prý se ukázalo, že to je slušný člověk. Nikdy
that before… dying, and quite calm about it… and even jsem se nesetkala s nikým, komu by hrozila smrt, a kdo
enjoying things, like making a will… and knowing… know- by to nesl tak… vyrovnaně… koho by dokonce těšily věci s
20

ing…" tím spojené… jako třeba poslední vůle… ta jistota…
neodvratnost…"
I glanced at her sideways. Tears on Charlie's cheeks. She Zadíval jsem se na ni. Po tvářích jí tekly slzy. Zřídkakdy
seldom cried, and didn't like to be watched.
se dala do pláče a nechtěla, aby ji při tom někdo viděl.
I kept my eyes on the road. Soustředil jsem se na cestu.
I telephoned my agent and stunned him. Zavolal jsem svému agentovi a vyvedl ho dočista z míry.
"But," he stuttered, "you never go anywhere, you always "Ale vy přece nikdy nikam nechcete jezdit, mlátil jste
refuse… you thumped my table and shouted about it…" dokonce pěstí do stolu, že nikam nepojedete…"
"Quite," I agreed. "But now I want a good reason for go- "Souhlasí. Jenže teď chci pádnou záminku, abych musel
ing to South Africa, so are any of my films due to open do Jižní Afriky, takže: nebyla by tam teď nějaká moje
there soon, or are they not?"
premiéra?"
"Well…" he sounded thoroughly disorganized. "Well, I'll "Já…" byl ještě stále mimo sebe. "Musím se na to
have to look it up. And are you sure," he added in disbe- podívat. Jste si opravdu jistý, že kdyby tam ta premiéra
lief, "that if one of them is due to open, you really and
truly want me to tell them you'll turn up in person?"
byla, vy byste tam osobně jel?" Nechtěl věřit svým uším.
"That's what I said." "Už jste mě slyšel."
"Yes. I just don't believe it' "Slyšel, ale pořád se mi nechce věřit."
He rang back an hour later. Za hodinu zavolal on.
"There are two coming up. They are showing One Way to "Budou tam dvě premiéry. V Kapském Městě poběží od
Moscow in Cape Town, starting Monday week. That's the pondělka za týden Jízdenka do Moskvy jako první ze série
first in a series of six revivals, so although Moscow itself is vašich starších filmů. Kdybyste se tam ukázal osobně,
pretty old, you could turn up to give the whole lot a boost. pomohl byste jim. V Johannesburgu bude pak premiéra
Or there's the opening of Rocks in Johannesburg. But Skal, jenže až v polovině září, za tři týdny. Stačilo by vám
that's not until September 14th. Three weeks off. Is that
soon enough?"
to?"
"Not really." I pondered. "It will have to be the Johan- "Spíš ne." Zamyslel jsem se. "Ačkoliv asi budu muset
nesburg one, though."
volit Johannesburg."
"All right. I'll fix it. And… er… does the sudden change of "Dobře, domluvím to. A… hm… znamená ta změna
heart extend to chat shows and newspaper interviews?" přístupu, že byste byl ochoten uspořádat besedy a
tiskovky?"
"No, it does not." "To tedy ne."
"I was afraid of that." "Toho jsem se obával."
I had taken home from Nerissa's house all her trainer's Odvezl jsem si od Nerissy veškerou její korespondenci s
letters, all the South African Racing Calendars, newspaper trenérem, dostihový kalendář Jihoafrické republiky,
cuttings and magazines she had been sent, and all the výstřižky z časopisů a novin a "životopisy" a rodokmeny
details of breeding and racing form of her eleven non- jejích jedenácti neúspěšných mladých čvernožců. Byla to
winning youngsters. A formidable bulk of paper, it had úctyhodná hromada papíru, a listiny nebyly zvlášť
proved; and not miraculously easy to understand.
přehledné.
The picture which emerged, though, was enough to make Když to člověk ale všechno probral, měl opravdu důvod k
anyone think, let alone the owner of the horses in ques- zamyšlení, nebylo tedy divu, že se nad tím zamýšlela
tion. Nine of the eleven had run nicely when they began sama majitelka. Devět z Nerissiných jedenácti koní si na
their racing careers, and between December and May had počátku své dostihové kariéry počínalo docela slušně,
clocked up a joint total of fourteen wins. Since the middle celkem koně nasbírali za sezónu od prosince do května
of May, none of them had finished nearer than fourth. čtrnáct vítězství. Od poloviny května se už nikdy
neumístili líp než na čtvrtém místě.
As far as I could judge from a limited squint at the lead- Po letmém prolistování chovné části jihoafrického vydání
ing-sires tables and the breeding notes section of the Horse and Hound mi bylo jasné, že všech jedenáct koní
South African Horse and Hound, all of them were of im- má vznešený původ a že částka, kterou za ně Nerissina
peccable pedigree, and certainly, from the amounts she sestra Portia zaplatila, byla úctyhodná. Ani jeden z koní
had laid out, Nerissa's sister Portia had bought no bar- svoji cenu nevyběhal, a jak neúspěch sledoval neúspěch,
gains. None of them had so far won enough prize money
to cover their purchase price, and with every resounding
defeat their future stud value, too, slid a notch towards
zero.
chovná cena koní se snižovala skoro na nulu.
As a bequest, the South African horses were a lump of Jihoafričtí koně byli jako dědictví danajský dar. Charlie se
lead. Charlie came with me to Heathrow to see me off, as mnou jela na letiště, protože jsem byl doma jen devět dní,
I had been home only nine days, which hadn't been long a to nám oběma bylo málo. Zatímco jsme čekali na
enough for either of us. While we were waiting at the odbavení, několik dam mne požádalo o autogram pro své
check-in counter half a dozen ladies asked for my auto- dcery, synovce a vnučky, a lidi se po nás dívali. Pak se u
graph for their daughters -nephews… grandchildren… and nás nenápadně objevil uniformovaný zaměstnanec letiště
a few eyes swivelled our way; and presently a dark- a nabídl nám pro čekání soukromý salonek. Na letištích se
uniformed airline official appeared at our side and offered k nám často chovali tak hezky, a protože jsem lítal často,
a small private room for waiting in. They were pretty good
about that sort of thing, as I came through the airport
fairly often, and we accepted gratefully.
bylo mi to milé a vděčně jsem azyl přijal.
"It's like being married to two people," Charlie sighed, "Jako bych měla za muže dva různé mužské," povzdechla
sitting down. "The public you, and the private you. Quite si Charlie, když jsme se usadili. "Jednoho pro veřejnost a
separate. Do you know, if I see one of the films, or even a jednoho pro sebe, oba úplně odlišné. Víš, když se dívám
clip of one on the box, I look at the pictures of you, and I na některý z tvých filmů a pomyslím si, že jsem s tím
think, I slept with that man last night. And it seems ex- mužským na plátně strávila noc, připadá mi to absurdní,
traordinary, because that public you doesn't really belong protože ty, jaký jsi pro veřejnost, mi vůbec nepatříš,
to me at all, but to all the people who pay to see you. And patříš každému, kdo si koupí lístek do biografu. Pak
21

then you come home again, and you're just you, my familiar
husband, and the public you is some other fellow…"
přijdeš domů a jsi to ty, prostě ty, můj mužský, kterého
tak dobře znám, a ten druhý, ten pro veřejnost, je někdo
I looked at her affectionately. "The private me has for-
dočista jiný…"
Zadíval jsem se na ni s láskou. "Moje soukromé já
gotten to pay the telephone bill."
zapomnělo zaplatit telefon."
"Well, damn it, I reminded you sixteen times…" "Sakra, přece jsem ti to tolikrát připomínala…"
"Will you pay it, then?" "Zaplatíš to?"
"Well, I suppose so. But the telephone bill is one of your "Co mi zbývá. Ale účet za telefon je tvá záležitost. Teď
jobs. Checking all those cables, and those phone calls to abych kontrolovala všechny telegramy a telefonické
America… I don't know what they should be. We're proba- hovory s Amerikou… nebudu vědět, co opravdu platí.
bly being overcharged, if you don't check it."
Nejspíš na tom proděláme a zaplatíme víc, než bychom
měli, když si to neověříš."
"Have to risk it." "Musím to risknout."
"Honestly!" "Poslyš!."
"It will be set off against tax, anyway." "Stejně si to odečteme z daní."
"I suppose so." "Asi máš pravdu."
I sat down beside her. The unpaid telephone bill was as Přisedl jsem si k ní. O něčem jsme si povídat museli, tak
good as anything else to talk about: we no longer needed proč ne o nezaplaceném telefonním účtu. Dávno jsme si
to say aloud what we were saying to each other under- nemuseli říkat to, co bylo hlavní, co jsme jeden o druhém
neath. In all our life together we had taken good-byes věděli. Vždy jsme se loučili klidně a věcně a stejně jsme
casually, and hellos, too. A lot of people mistook it for not se vítali. Byli lidé, kteří si mysleli, že se nemáme dost
caring. It was perhaps too much the opposite. We needed rádi. Bylo tomu právě naopak. Potřebovali jsme jeden
each other like bees and honey.
druhého jako včely med.
When I landed at Jan Smuts International Airport sixteen O šestnáct hodin později jsme přistáli na mezinárodním
hours later, I was met by a nervous man with damp palms letišti Jan Smuts. Čekal tam na mne nervózní člověk se
who introduced himself as the South African Distribution zpocenými dlaněmi, který se představil jako jihoafrický
Manager for Worldic Cinemas.
ředitel distribuce společnosti Worldic Cinema.
"Wenkins," he said. "Clifford Wenkins. So nice to see "Jmenuju se Wenkins, Clifford Wenkins, velmi mne těší."
you."
He had restless eyes and a clipped South African accent. Měl nejisté těkající oči a mluvil krátce, typický
About forty. Never going to be successful. Talking a little Jihoafričan. Bylo mu asi čtyřicet a nepatřil mezi lidi se
too loudly, a little too familiarly, with the sort of uneasy šancí na úspěch. Mluvil zbytečně nahlas, příliš familiárně,
bonhomie I found hardest to take.
s falešnou bodrostí, jakou těžko snáším.
As politely as possible I removed my sleeve from his Držel mne za rukáv. Co možná zdvořile jsem se vymanil.
grasp.
"Nice of you to come," I said; and wished he hadn't. "Je od vás hezké, že jste sem přišel," řekl jsem
neupřímně.
"Couldn't let Edward Lincoln arrive without a reception, "Přece nedopustím, aby Edward Lincoln přistál bez
you know."
uvítání."
He laughed loudly, out of nerves. I wondered idly why he Z nervozity se bujaře zasmál. Nebylo mi jasné, proč je
should be so painfully self-conscious: as Distribution Man- tak málo sebejistý, jako ředitel distribuce se přece jistě
ager he surely met film actors before breakfast every setkává se slavnými herci každou chvíli, od rána do
month of the year.
večera, od jara do zimy.
"Car over here." He walked crabwise in front of me with "Tamhle máme auto," couval přede mnou s
his arms extended fore and aft, as if to push a path for rozpřaženýma rukama, jako by mne vedl, a klestil mi
me with the one and usher me along it with the other. cestu v davu. Vůbec to nebylo třeba, na letišti bylo málo
There were not enough people around for it to be remotely
necessary.
lidí.
I followed him, carrying my suitcase and making an ef- Šel jsem za ním, nesl si kufr a snažil se snášet
fort to suffer his attentions gladly.
přítomnost pana ředitele s úsměvem.
"Not far," he said anxiously, looking up placatingly at my "Už je to jen kousek," omlouval se a úzkostlivě se na
face.
mne podíval.
"Fine," I said. "Prima."
There was a group of about ten people just inside the U hlavního vchodu stála skupinka asi deseti lidí. Otráveně
main doors. I looked at them in disillusion: their clothes jsem se na ně zadíval. Na první pohled byli od tisku. Nijak
and the way they stood had 'media' stamped all over mne nepřekvapilo, když začali nastavovat diktafony a
them, and it was without surprise that I saw the taperecorders
and cameras sprout all over as soon as we drew
near.
kamery, sotva jsem se přiblížil.
"Mr. Lincoln, what do you think of South Africa?" "Pane Lincolne, jak se vám líbí v Jihoafrické republice?"
"Hey, Link, how about a big smile…?" "Pane Lincolne, úsměv!"
"Is there any truth in the rumour…?"
"Our readers would like your views on…"
"Je pravda, co se povídá…"
"Give us a smile…" "Úsměv prosím…"
I tried not to stop walking, but they slowed us down to a Pokoušel jsem se pokračovat v chůzi, ale zdržovali mě,
crawl. I smiled at them collectively and said soothing postupovali jsme jen pomaličku. Usmál jsem se na
things like 'I'm glad to be here. This is my first visit I am všechny a řekl jaksi všeobecně: "Jsem tu rád. Jsem tu
looking forward to it very much," and eventually we per- poprvé a velmi jsem se sem těšil." Konečně mne propustili
severed into the open air.
na čerstvý vzduch.
Clifford Wenkins's dampness extended to his brow, Cliffordu Wenkinsovi zvlhlo i čelo, ačkoli ve výšce dvou
though the sunshine at 6,000 feet above sea level was
decidedly chilly.
tisíc metrů bylo i za slunečného dne chladno.
22

"Sorry," he said, "but they would come." "Omlouvám se, ale nedalo se tomu předejít," řekl
Clifford.
"Marvellous how they knew the right day and the right "Je s podivem, jak se dozvěděli, kdy přesně mám
time, when my flight was only booked yesterday morn- přiletět, vezmu-li v úvahu, že jsem si zabukoval lístek
ing."
teprve včera ráno."
"Er… yes," he agreed weakly. "Hm… ano." Chabě přikývl.
"I expect they are often willing to arrange publicity for "Předpokládám, že vám vycházejí vstříc, když
people, when you want them to."
potřebujete, aby někomu udělali reklamu."
"Oh yes indeed," he agreed warmly. "To jistě," řekl bez zaváhání.
I smiled at him. One could hardly blame him for using me Usmál jsem se na něho. Těžko mu mít za zlé, že mne
as payment for past and future services, and I knew it využil jako odměnu za služby poskytnuté v minulosti a
was widely considered irrational that I preferred to avoid očekávané v budoucnosti, taky mi bylo jasné, že můj
interviews. In many countries the media gave you a rough odpor k rozhovorům s novináři se považuje za podivínství.
passage if you wouldn't let them milk you for copy, and V řadě zemí média lidem, kteří se jim vyhýbají, pak osladí
the South Africans had been more civil than most.
život, jihoafrický tisk se choval líp, než jsem byl zvyklý.
Wenkins rubbed his beaded forehead with one of the Wenkins si vlhkou dlaní přetřel čelo a nabídl se, že mi
damp palms, and said,
vezme zavazadlo.
"Let me take your suitcase." Potřásl jsem hlavou. "Nemám to těžké."
I shook my head. "It isn't heavy," I said, and besides, I Ostatně jsem byl mnohem větší než Wenkins.
was a good deal bigger than he was.
We walked across the car park to his car, and I experi- Šli jsme přes parkoviště k jeho vozu a já v tu chvíli
enced for the first time the extraordinary smell of Africa. A poprvé ucítil Jižní Afriku. Mísila se v ní sladká vůně s
blend of hot sweet odours with a kink of mustiness; a vlhkou, vůně vzrušující, taková, jaká člověka po celé dny
strong disturbing smell which stayed in my nostrils for neopouští, až si na ni zvykne a přestane ji vnímat. Můj
three or four days, until my scenting nerves got used to it
and disregarded it. But my first overriding impression of
South Africa was the way it smelt.
první a nejsilnější dojem v Jižní Africe byla ona vůně.
Smiling too much, sweating too much, talking too much, Clifford Wenkins se příliš potil, příliš mnoho mluvil, příliš
Clifford Wenkins drove me down the road to Johannes- se usmíval, když mne vezl do Johannesburgu. Letiště je
burg. The airport lay east of the city, out on the bare ex- na východ od města v rozlehlém Transvaalu, a do města
panses of the Transvaal, and we were a good half hour
reaching our destination.
je odtamtud dobrou půlhodinu.
"I hope everything will be all right for you," Wenkins "Doufám, že budete spokojený," řekl Wenkins. "Ono se
said. "We don't often get… I mean, well…" He laughed často nestává, aby… chci říct… prostě…" Trhaně se
jerkily. "Your agent was telling me on the telephone not to zasmál. "Váš agent mi po telefonu řekl, že nechcete žádné
arrange any receptions or parties or radio shows or any- recepce, ani večírky, ani rozhlas, nic… Chci říct, že já to
thing… I mean, we usually put on that sort of show for jinak pro slavné návštěvníky zařizuju… tedy, jasně, je na
visiting stars… that is, er, of course, if Worldic are han- lidech od Worldiku… ale když pro vás nic nenachystali…
dling their films… but, er, we haven't done anything like prostě mi to přijde zvláštní, ale když váš agent na tom
that for you, and it seems all wrong to me… but then, trval… A ubytování… prý to nesmí být ve městě ani v
your agent insisted… and then, your room… not in the soukromí, takže doufám, že se vám to bude líbit… byli
city, he said. Not in the city itself, and not in a private jsme úplně vytočený… chci říct potěšilo nás, že
house, he said, so I hope you will like… I mean, we were
shattered… er, that is, honoured… to hear you were coming…"
přijedete…"
Mr. Wenkins, I thought, you would get a lot further on in Milý pane Wenkinsi, pomyslel jsem si, dotáhl byste to v
life if you didn't chatter so much. And aloud I said, "I'm životě mnohem dál, kdybyste míň mluvil. Nahlas jsem
sure everything will be fine."
řekl: "Jsem si jistý, že všechno bude v pořádku."
"Yes, well… Er, if you don't want the usual round of "Ano, dobře… ale když nechcete, abych pro vás připravil,
things, though, what am I to arrange for you? I mean, co jinak děláme, tak co vlastně můžu? Chci říct, máme
there is a fortnight before the premiere of Rocks, don't
you see? So what…?"
čtrnáct dní do premiéry, takže co tedy?"
I didn't answer that one straight away. Instead I said, Hned jsem neodpověděl. Pak jsem se zeptal: "Ta
"This premiere… How much of a thing are you making of
it?"
premiéra… co se kolem toho dělá?"
"Oh." He laughed again at nothing funny. "Er, well, big, "Jo tak." Zasmál se, i když nebylo čemu. "Tak to je velká
of course. Invitations. Tickets in aid of charity. All the glit- věc. Posílají se pozvánky. Lístky se prodávají na
ter, old boy… er, I mean… sorry… er, well, Worldic said to dobročinné účely. Přijde tam spousta velkých pánů… tedy
push the boat right out, you see, once they'd got over the pardon, ale ve Worldiku řekli, ať na to zatlačíme… tedy,
shock, that is."
když se z toho šoku vzpamatovali."
"I do see." I sighed slightly. I had chosen to do the damn "Ach tak." Tiše jsem si povzdechl. Sám jsem si to zvolil,
thing, I thought. So I ought, in all fairness, to give them tak se teti musím snažit, abych odvedl, co se ode mne
value for their trouble.
očekává.
"Look," I said, "if you want to, and if you think anyone "Poslyšte," řekl jsem, "pokud chcete a pokud si myslíte,
would want to come, go ahead and arrange some sort of že na to budou lidi zvědaví, můžete uspořádat nějakou číši
drinks and canap's affair either before or after the show- vína s chlebíčky, buď před premiérou nebo po ní, dostavím
ing of the film, and I'll go to that. And one morning soon, se tam. Některé dopoledne můžete svolat své kamarády z
if you'd like to, you could ask all those good friends of letiště a další, podle vašeho uvážení, jsem ochoten se s
yours at the airport, and any others in their trade that you
want to include, to meet us somewhere for coffee or a
drink or something. How would that do?"
nimi sejít při kávě nebo při skleničce. To by se vám líbilo?"
For once he was dumb. I looked across at him. His mouth Projednou ztratil řeč. Podíval jsem se na něj. Otevíral a
23

was opening and shutting like a fish. zavíral ústa jako ryba.
I laughed in my throat. Nerissa had a lot to answer for. Zasmál jsem se. Nerissa toho zavinila hodně.
"The rest of the time, don't worry about me. I'll amuse "Zbytek času si budu dělat, co chci, a vy mne necháte na
myself all right. For one thing, I'll go to the races."
pokoji. Já si vystačím. Pro začátek půjdu na dostihy."
"Oh." He finally overcame the jaw problem and got the Konečně se vzpamatoval. "Ano. Mohl bych zařídit, aby
two halves into proper working order. "Er… I could get
someone to take you there, if you like."
vás tam někdo zavezl."
"We'll see," I said noncommittally. "Ještě uvidíme," řekl jsem nezávazně.
The journey ended at the Iguana Rock, a very pleasant Zastavili jsme u hotelu Iguana Rock, u velmi příjemného
country hotel on the northern edge of the city. The man- venkovského podniku na severním okraji města. Vedení
agement gave me a civil greeting and a luxurious room mne střízlivě přivítalo a luxusně ubytovalo. Pochopil jsem,
and indicated that a clap of the hands would bring any- že stačí tlesknout, a přistaví mi do pokoje vše, od ledu po
thing from iced water to dancing girls, as required.
tanečnice.
"I would like to hire a car," I said, and Wenkins gushed "Rád bych si najal vůz," řekl jsem, a Wenkins ze sebe
forth to say it was all arranged, he had arranged it, a okamžitě začal chrlit, že to je už zařízené, že budu mít k
chauffeur-driven pumpkin would be constantly on call,
courtesy of Worldic.
dispozici auto se šoférem, na účet společnosti Worldic.
I shook my head. "Courtesy of me," I said. "Didn't my Zavrtěl jsem hlavou. "Na můj účet prosím. Copak vám
agent tell you that I intended to pay all the expenses of můj agent neřekl, že výlohy s pobytem si budu platit
my trip myself?"
sám?"
"Well, he did, yes, but… Worldic say they'd like to pick up "No řekl, jenže já… lidi od Worldiku by to zaplatili rádi…"
the tab…"
"No," I said. "Ne."
He laughed nervously. "No… well, I see, er, I mean… Nervózně se usmál. "Ne… dobře tedy, ano, chci říct jistě."
yes."
He spluttered to a stop. The eyes darted around rest- Neklidně těkal očima a šermoval rukama, nejistý úsměv
lessly, the hands gestured vaguely, the meaningless smile mu křivil rty a přešlapoval z nohy na nohu. Nestávalo se
twitched his mouth convulsively, and he couldn't stand mi, aby lidé přede mnou propadali takové nervozitě. Rád
still on his two feet. I didn't usually throw people into such bych věděl, co mu můj agent asi napovídal, že je ze mne
a tizzy, and I wondered what on earth my agent could
have said to him, to bring him to such a state.
tak rozčilený.
He managed eventually to get himself out of the Iguana Konečně z hotelu odešel, sedl do auta a odjel. Hodně se
Rock and back to his car, and his departure was a great
relief. Within an hour, however, he was on the telephone.
mi ulevilo. Neuplynula ani hodina a už telefonoval.
"Would tomorrow, er, morning… suit you for, er, I mean, "Hodilo by se vám zítra dopoledne? Myslím ta tiskovka?"
the Press?"
"Yes," I said. "Ano."
"Then, er, would you ask your driver to take you to, er, "V tom případě, mohl byste požádat řidiče, aby vás
Randfontein House, er… the Dettrick Room… that's a re- zavezl k Randfontein House… bude to v Dettrick Room… to
ception room, you see, which we hire for this, well, sort of je přijímací místnost, kterou si pro takové účely
thing."
pronajímáme."
"What time?" "V kolik?"
"Oh… say eleven thirty. Could you… er… get there at "No… řekněme v půl dvanácté. Mohl byste přijet v půl
about eleven thirty?"
dvanácté?"
"Yes," I said briefly again, and after a few further "Ano." Po mé stručné odpovědi ještě něco zablekotal, pak
squirms he said he would look forward… er… to seeing me
then.
zavěsil.
I put the receiver down, finished unpacking, drank some Položil jsem sluchátko, vybalil a uložil si věci, napil se
coffee, summoned up the pumpkin, and went briskly off to
the races.
kávy, přivolal auto a vyjel na dostihy.
4 4
Flat racing in South Africa took place on Wednesdays and
Saturdays throughout the year, but only occasionally on
other days. Accordingly it had seemed good sense to arrive
in Johannesburg on Wednesday morning and go to
the only race-meeting in South Africa that day, at New-
market.
I paid to go in and bought a race-card. One of Nerissa's
constant failures, I saw, was due to have another go later
in the afternoon.
Newmarket was Newmarket the world over. Stands,
cards, horses, bookmakers; atmosphere of rush and purpose;
air of tradition and order. All were much the same. I
wandered across to the parade ring, where the runners for
the first race were already walking round. Same little
clumps of owners and trainers standing in hopeful conversations
in the middle. Same earnest race-goers leaning on
the rails and studying the wares.
Differences were small. The horses, to English eyes,
looked slightly smaller-framed and had very upright fet-
Rovina se v Jihoafrické republice běhá každou středu a
sobotu po celý rok, jen občas i v jiné dny. Bylo proto
účelné přijet do Johannesburgu ve středu dopoledne a
stihnout odpoledne jediné dostihy, které se v ten den
běží, v Newmarketu.
Zaplatil jsem vstupné a koupil si program. Ověřil jsem si,
že jeden z Nerissiných neúspěšných má běžet později
odpoledne.
Newmarket je na celém světě stejný. Tribuny, programy,
koně, bookmakeři, atmosféra cílevědomého vzrušení,
tradice a pořádku. Všude to je stejné. Šel jsem zvolna k
padoku, kde chodili v kruhu koně startující v prvním
dostihu. Uprostřed padoku postávaly stejné skupinky
majitelů a trenérů, vedoucích stejné řeči plné naděje, o
zábradlí se opírali stejně nadšení dostihoví diváci a
prohlíželi si koně, stejně jako v Anglii.
Našly se odlišnosti, ale jen v maličkostech. Koně byli z
pohledu Angličana o něco menší, útlejší, a po padoku je
24

locks, and they were led round, not by white stable lads in
their own darkish clothes, but by black stable-boys in long
white coats.
On the principle of only backing horses I knew something
about, I kept my hands in my pockets. The jockeys in
their bright silks came out and mounted, the runners went
away down the track and scurried back, hooves rattling on
the bone-dry ground, and I strolled down from the stands
to search for and identify Nerissa's trainer, Greville
Arknold. He had a runner in the following race, and
somewhere he would be found, saddling it up.
In the event, I hardly had to look. On my way to the
saddling boxes, a young man touched me on the arm.
místo bílých stájníků v tmavším oblečení prováděli černí
stájníci v bílých pláštích.
Protože ze zásady sázím jenom na koně, o kterých něco
vím, nechal jsem ruce v kapsách. Vyšli žokejové ve svých
pestrobarevných dresech, vylítli do sedel, koně vyšli na
dráhu a pak cválali zpět, jejich kopyta duněla po vyprahlé
zemi. Zvolna jsem kráčel k tribunám a rozhlížel se po
Nerissině trenérovi Grevillu Arknoldovi. Měl mu běžet kůň
v příštím dostihu, nemůže tedy být daleko, jistě je u
sedlání.
Ani jsem ho hledat nemusel. Jak jdu k boxům, k sedlání,
chytil mě nějaký mladík.
"I say," he said. "Aren't you Edward Lincoln?" "Promiňte, nejste Edward Lincoln?"
I nodded and half smiled, and kept on walking. Přikývl jsem, usmál se a pokračoval v chůzi.
"Guess I'd better introduce myself. Danilo Cavesey. I be- "Asi bych se měl představit, jsem Danilo Cavesey.
lieve you know my aunt."
Myslím, že znáte moji tetu."
That stopped me, all right. I put out my hand, and he To mě zastavilo. Potřásli jsme si rukama.
shook it warmly.
"I heard you were coming, of course. Aunt Nerissa cabled "Já věděl, že máte přijet, samozřejmě, teta Nerissa
Greville you were on your way out here for some film poslala telegram Grevillovi, že jste na cestě sem, že tu
premiere, and would he look out for you at the races. So I máte nějakou premiéru a abychom se po vás dívali na
was kind of expecting you, you see."
dostizích. Takže jsem vás vlastně čekal."
His accent was a slow Californian drawl full of lazy Mluvil pomalu, kalifornsky lenivě a vřele. Nedivil jsem se,
warmth. It was instantly clear why Nerissa had liked him: že se Nerisse líbil, byl opálený, měl upřímný, příjemný
his sun-tanned, good-looking face, his open, pleasant ex- obličej, pěkné, střízlivě upravené, tmavě plavé vlasy,
pression, his clean, casual, blond-brown hair, all were in
the best tradition of American youth.
ztělesňoval obraz zdravého amerického mládí.
"She didn't say you were in South Africa," I commented, "Neřekla mi, že jste v Jihoafrické republice," podivil jsem
surprised.
se.
"Well, no." He wrinkled his nose disarmingly. "I don't be- "Neřekla, protože to nevěděla." Odzbrojujícím způsobem
lieve she knows. I only flew out here a few days ago, on a se ušklíbl. "Přiletěl jsem teprve před několika dny, na
vacation. Say, how is the old girl? She wasn't all that dovolenou. Jo, jak se vůbec daří starý dámě? Nevypadala
sprightly when I last visited with her."
nejlíp, když jsem ji viděl naposledy."
He was smiling happily. He didn't know. Spokojeně se usmíval. Nic netušil.
I said, "She's pretty ill, I'm afraid." "Obávám se, že je vážně nemocná."
"Is that so? I'm sure sorry to hear that. I must write her, "Opravdu? To je mi fakt líto. Musím jí napsat, že tu jsem
tell her I'm out here, tell her I'm taking a look-see into
the state of the horses."
a že zjistím, co je s těmi koňmi."
"The state of the horses?" I echoed. "S koňmi?" opakoval jsem po něm.
"Oh sure. Aunt Nerissa's horses out here are not running "Jasně. Koně tety Nerissy neběhají dobře. Upřímně
good. Stinking bad, to be accurate." He grinned cheer- řečeno nestojí za nic." Vesele se zašklíbil. "Na osmičku do
fully. "I shouldn't bet on number eight in the fourth race, čtvrtýho dostihu bych být vámi nesázel, pokud chcete
if you want to die rich."
zůstat při penězích."
"Thanks," I said. "She did mention to me that they were "Děkuju za radu. Nerissa se zmínila, že to jejím koním
not doing so well just now."
moc nevychází."
"I'll bet she did. They wouldn't win if you gave them ten "To vám teda věřím. Ty by nedoběhli na vítězství, i
minutes start and nobbled the others."
kdybyste jim dal deset minut fóra a ostatní koně uspal."
"Is there any reason for it, do you know?" "Máte tušení proč?"
"Search me," he shrugged. "Greville's real chewed up "Nemám," pokrčil rameny. "Greville je z toho úplně
about it. Says he hasn't had anything like this happen
before."
vedle. Prej se mu něco takovýho nikdy nestalo."
"Not a virus?" I suggested. "Není to nějaká viróza?"
"Can't be. Otherwise all the others would get it too, not "Nemůže bejt, jinak by to měli i ostatní, nejen ty tetiny.
just Aunt Nerissa's. We've been talking it over, you see. Už jsme to s Grevillem rozebírali, nemá představu, co by
Greville just hasn't an idea."
to mohlo bejt."
"I'd like to meet him," I said casually. "Rád bych se s ním setkal," poznamenal jsem.
"Oh sure. Yes, indeed. But say, why don't we get out of "Jasně. Poslyšte, ale proč vlastně nevypadneme z toho
this wind and have ourselves a beer or something? Gre- větru a nejdeme si sednout někam na pivo? Grevillovi teď
ville has this starter now, but he'll be happy to see us
later on."
poběží kůň, pozdějš se s náma určitě rád sejde."
"All right," "Dobře," přikývl jsem.
I agreed, and we went and had ourselves the beer. Šli jsme tedy na pivo. Danilo měl pravdu: jižní vítr byl
Danilo was right: the south wind was cold and spring was
still a hint and a memory.
ledový a jaro člověk jen vzdáleně tušil.
Danilo, I judged, was about twenty years old. He had Danilovi mohlo být tak dvacet. Měl jasně modré oči,
bright blue eyes and blond-brown eyelashes, and his teeth tmavě plavé řasy a zuby jak se sluší na Kaliforňana. Dělal
were California-straight. He had the untouched air of one dojem člověka, který ještě nepoznal tíži života, chlapce
to whom the rigours of life had not yet happened; a boy
not necessarily spoilt, but to whom much had been given.
ne-li rozmazleného, tak určitě hýčkaného, dítěte Štěstěny.
He was at Berkeley University studying Political Science, Řekl mi, že studuje politickou vědu na Berkeleyské
he said, with one more year to do. "This time next sum- univerzitě a že mu do absolutoria chybí už jen rok.
25

mer I'll be all through with college…" "Touhle dobou napřesrok už budu mít po škole…"
"What do you plan to do after that?" I asked, making "Co chcete pak dělat?" zeptal jsem se, abych udržel
conversation.
hovor.
There was a flash of amusement in the blue eyes. "Oh, I Pobaveně mu zajiskřilo v očích. "Budu muset něco
guess I'll have to think of something, but I've nothing
lined up right now."
vymyslet, zatím jsem se ale nerozhodl."
The future could take care of itself, I thought, and re- S budoucností si hlavu neláme, pomyslel jsem si, však si
flected that for golden boys like Danilo it usually did. takoví, jako je on, starosti dělat nemusí.
We watched the next race together. Greville's starter fin- Společně jsme se dívali na dostih. Grevillův kůň skončil
ished third, close up.
třetí.
"Too bad," Danilo sighed. "I just had it on the nose, not "Škoda," povzdechl si Danilo, "vsadil jsem si jen po
across the boards."
čichu."
"Did you lose much?" I asked sympathetically. "Přišel jste o hodně. peněz?" zeptal jsem se s účastí.
"I guess not. Just a few rand." "Ani ne. Jen pár randů."
Rands came just under two to the pound sterling, or a Dva randy se rovnají jedné libře, jeden rand je o něco víc
little over one to the dollar. He couldn't have done himself
much harm.
než dolar. O moc asi nepřišel.
We walked down from the stands and over towards the Šli jsme od tribun k odsedlávání vítězů.
unsaddling enclosures.
"Do you know something?" he said. "You're not a bit "Chcete něco vědět? Vůbec nejste, jak jsem si vás
what I expected."
představoval."
"In what way?" I asked, smiling. "V čem?"
"Oh, I guess… For a big movie star, I expected some sort "No prostě… na to, že jste taková hvězda, jsem čekal
of, well, presence. You know?"
někoho… někoho výraznějšího, osobnost. Rozumíte mi?"
"Off the screen, movie actors are as dim as anyone else." "Filmoví herci jsou mimo plátno stejné nuly jako kdokoli
jiný."
He glanced at me suspiciously, but I wasn't laughing at Podezíravě se na mne podíval, ale já vůbec nežertoval,
him. I meant it. He had a much more naturally luminous myslel jsem to vážně, Danilo sám byl mnohem výraznější
personality than I had. I might have been an inch or two osobnost než já. Sice jsem byl o kousek vyšší a měl jsem
taller, an inch or two broader across the shoulders, but širší ramena, ale chybělo mi to něco navíc, co s rozměrem
the plus factor has nothing to do with size.
postavy nemá nic společného.
The man stalking round the horse which had finished Člověk obcházející koně, který se umístil jako třetí,
third, peering judiciously at its legs and running a probing osahávající mu nohy a slabiny, byl podsaditý, svalnatý a
hand along its loins, was a burly thickset man with an air
of dissatisfaction.
tvářil se nespokojeně.
"That's Greville," Danilo nodded, following my gaze. Danilo zahlédl, kam se dívám, a řekl: "To je Greville."
The trainer spoke briefly to a woman Danilo identified to Pak mi ještě řekl, že paní, se kterou trenér krátce
me as the horse's owner. His manner, from twenty feet hovořil, je majitelka koně. I na dálku bylo jasné, že se
away, looked brusque and far from conciliatory. I knew trenér nechová omluvně, že hovoří úsečně. Věděl jsem ze
trainers had to grow hard skins if they were to stay sane: zkušenosti, že si trenér musí vypěstovat tvrdou kůži,
one could not for ever be apologizing to owners if their pokud si chce zachovat zdravý rozum. Člověk se nemůže
horses got beaten, one had to make them realize that věčně majitelům omlouvat, když jejich koně neuspějí,
regardless of the oats and exercise crammed into them, majitelé si musejí uvědomit, že navzdory všem snahám,
maybe other people's horses could actually run faster: but navzdory dobré péči, dobrému ovsu a dobré práci se
Greville Arknold appeared plainly disagreeable.
najdou jiní koně, kteří jednoduše umějí běhat rychleji.
Greville Arknold se mi nicméně zdál nevlídný.
After a while the horses were led away and the crowd Po chvíli stájníci koně odvedli a dav se rozešel. Arknold
thinned out. Arknold listened, with a pinched mouth and a poslouchal, co mu vypráví paní majitelka. Na dálku se
stubborn backward tilt of the head, to what looked almost zdálo, že se mu dokonce omlouvá. Domluvila, čekala na
like apologies from the woman owner. She came to a příznivou reakci trenéra, ale nedočkala se, tak se otočila a
stop, got no melting response from him, shrugged, turned
slowly, and walked away.
odešla.
Arknold's gaze rose from down his nose and fastened on Arknold zabloudil očima na Danila. Chvíli se na něj
Danilo. He stared for a moment, then raised his eyebrows upřeně díval, pak tázavě povytáhl obočí. Danilo hlavou
questioningly. Danilo very slightly jerked his head in my ukázal na mě a Arknoldova pozornost se následně na mne
direction, and Arknold transferred his attention to me. přesunula.
Again the slow appraisal. Then he came across. Přešel k nám, až když si mne důkladně prohlédl.
Danilo introduced us with an air of what fun it was for us Danilo nás představil s tím, že nás naše seznámení jistě
to know each other. A mutual privilege.
Great.
těší, že je nám oběma ctí.
I didn't take to Greville Arknold, neither then nor ever Do Grevilla Arknolda jsem se nezamiloval ani tehdy, ani
after. Yet he was pleasant enough to me: smiled, shook později, přestože se ke mně choval dobře. Usmál se,
hands, said he was glad to meet me, said that Mrs. Cave- potřásl mi rukou a že prý je rád, že mne poznává, a že
sey had cabled to say I might be coming to the races, and mu paní Caveseyová telegrafovala, že se možná ukážu na
to look after me if I did.
dostizích, a pokud ano, ať se o mne postará.
He had a flat-sounding Afrikaaner accent, and like many Měl suchý afrikánský přízvuk, a jak jsem později zjistil,
South Africans he was, I discovered later, trilingual in stejně jako mnoho jeho krajanů hovořil plynně anglicky,
English, Afrikaans and Zulu. He had a face formed of thick afrikánsky i zulu. Měl masitý obličej, skoro neviditelná
slabs of flesh, lips so thin that they hardly existed, the úzká ústa, na bradě a na šíji jizvy po akné, ježatý zrzavý
scars of old acne over his chin and down his neck, and a
bristly ginger moustache one inch by two below his nose.
And for all the smiling and the welcoming chat, he had
knír. Usmíval se, vítal mne, ale oči měl chladné.
26

cold eyes.
"Your horse ran well just then," I suggested conversa- "Váš kůň běžel dobře," poznamenal jsem, jen abych něco
tionally.
řekl.
The recent anger reappeared at once in his manner. Znovu se zatvářil rozhněvaně. "Ta pitomá ženská trvala
"That stupid woman insisted that her horse ran today na tom, abych ho dnes nechal běžet, zatímco já ho chtěl
when I wanted to run it Saturday instead. He had a hard nechat startovat až v sobotu, protože měl minulou sobotu
race at Turffontein last Saturday. He needed another těžký dostih v Turffonteinu, potřeboval ještě tři dny
three days' rest."
odpočinku."
"She looked as if she were apologizing," I said. "Měl jsem dojem, že se vám majitelka omlouvá."
"Ja. She was. Too late, of course. She should have had "Ja. Omlouvala se. Ale pozdě. Měla mít rozum předtím. Je
more sense. Decent colt, that. Would have won on Satur- to dobrý hřebeček, v sobotu by přišel první. Byla to
day. No sense. Owners always ought to do what a trainer blbost. Majitelé by měli trenéra poslouchat, přece platěj za
says. They pay for expert knowledge, don't they? So they jeho odborný rady, ne? Měli by se leda vždycky těma
always ought to do what the experts say."
radama řídit."
I smiled vaguely, non-committally. As an owner myself, Neutrálně jsem se usmál. Jako majitel dostihového koně,
even of only one moderate steeple chasing gelding, I dis- docela slušného překážkáře, valacha, jsem nemohl
agreed with him about always. Sometimes, even usually, spolknout to jeho "vždycky". Někdy, ba i většinou ano, ale
yes. But always, no. I knew of at least one Grand National ne vždy. Věděl jsem přinejmenším o jednom vítězi Velké
winner which would never have gone to the start if the
owner had paid attention to the trainer's advice.
národní, který by vůbec nestartoval, být to na trenérovi.
"I see Mrs. Cavesey has a runner in the fourth," I said. "Přečetl jsem si, že jeden z koní paní Caveseyové poběží
ve čtvrtém dostihu," poznamenal jsem.
The dogmatic look faded to be replaced by a slight frown. Zamračil se a přestal se tvářit panovačně.
"Ja," Arknold said. "I expect she may have mentioned to "Ja. Předpokládám, že vám řekla, že její koně nijak
you that her horses are not doing well."
slavně neběhaj?"
"She told me you had no idea why," I nodded. Přikývl jsem. "Řekla, že nemáte tušení, čím by to mohlo
být," přikývl jsem.
He shook his head. "I cannot understand it. They get the "Nerozumím tomu," vrtěl hlavou. "Zachází se s nima jako
same treatment as all the others. Same food, same exer- s ostatníma. Stejný krmení, stejně běhají práci, všechno
cise, everything. They are not ill. I have had a veterinar- stejný. Nestůňou. Měl jsem u nich veterináře už
ian examine them, several times. It is worrying. Very." několikrát. Dělá mi to starost, velkou starost."
"It must be," I agreed sympathetically. "To si umím představit," řekl jsem s pochopením.
"And dope tests!" he said. "We must have had a hundred "Nechal jsem taky dělat testy na doping, stovky testů!
dope tests. All negative, the whole lot."
Nikde nic."
"Do they look fit?" I asked. "I mean, would you expect "Vypadají dobře?" zeptal jsem se. "Chci říct, jestli byste
them to do better, from the way they look?"
podle toho, jak vypadají fit, od nich očekával lepší výkon?"
"See for yourself." He shrugged. "That is… I don't know "Přijďte se na ně podívat. Teda… nevím, do jaký míry se
how much of a judge of a horse you are…"
v koních vyznáte…"
"Bound to be a pretty good one, I'd say," said Danilo "Určitě se vyzná," řekl Danilo s jistotou. "Jeho otec byl
positively. "After all, it's no secret his old man was a stable
hand."
přece stájník, to není žádný tajemství: `
"Is that so?" he said. "Then perhaps you would like to "Vážně? V tom případě byste si třeba chtěl celý stáje
see round the stables? Maybe you could even come up prohlídnout, třeba vás i něco napadne, pokud jde o koně
with some suggestion about Mrs. Cavesey's string, you
never know."
paní Caveseyový, co člověk ví."
The irony in his voice made it clear that he thought that Mluvil s ironií, bylo mi jasné, že takovou možnost vůbec
impossible. Which meant that either he really did not nepřipouští. To ovšem znamená, že buď opravdu nemá
know what was the matter with the horses, or he did tušení, co je vlastně v nepořádku, nebo to ví až moc
know, but was absolutely certain that I would not find out. dobře a je si naprosto jistý, že na to nepřijdu.
"I'd like to see the stables very much," I said. "Stáje si prohlédnu moc rád," řekl jsem.
"Good. Then you shall. How about tomorrow evening? "Dobře. Máte to mít. Co takhle zejtra odpoledne? Že
Walk round with me, at evening stables. Four thirty?" bychom to spolu prošli při večerních stájích? V půl pátý?"
I nodded. Přikývl jsem.
"That's fixed then. And you, Danilo. Do you want to come "Tak jsme domluvený. A co vy, Danilo? Přijdete taky?"
as well?"
"That would be just fine, Greville. I sure would like that." "Rád, Greville, jasně, to bude prima."
So it was settled; and Danilo said he would come and Bylo dohodnuto. Danilo se pak nabídl, že pro mne přijede
pick me up at the Iguana Rock himself.
do hotelu, že mne vyzvedne.
Chink, Nerissa's runner in the fourth race, looked good Chink, Nerissin kůň startující ve čtvrtém dostihu, vypadal
enough in the parade ring, with a healthy bloom on his v padoku dobře, měl pěknou lesklou srst, svaly silné a
coat and muscles looking strong and free and loose. There pružné. Nebyl příliš mohutný, ale měl inteligentní hlavu a
wasn't a great deal of substance about him, but he had an silné, dobře vyvinuté plece. Nerissina sestra Portia za
intelligent head and strong, well-placed shoulders. Ner- koně dala jako za ročka dvacet pět tisíc randů, protože
issa's sister Portia had given twenty-five thousand rand měl skvělý původ. Od té doby kůň zvítězil jen v jediném
for him as a yearling on the strength of his breeding, and
he had won only one race, his first, way back in April.
dostihu.
"What do you think of him, Link?" Danilo asked, leaning "Co si o něm myslíte, Linku?" zeptal se Danilo, opírající
his hip against the parade ring rail.
se o zábradlí u padoku.
"He looks fit enough," I said. "Vypadá docela fit," řekl jsem.
"Yeah. They all do, Greville says." "Jo, to vypadají všichni, jak říká Greville."
Chink was being led round by two stable lads, one each Chinka vedli dva stájníci, každý z jedné strany.
side. Nothing wrong with Arknold's security arrangements. Arknoldova bezpečnostní opatření neměla chybu.
27

Because of the upright fetlocks I found it hard to judge
the degree of spring in Chink's stride. All the horses
looked to me as if they were standing on their toes, a
condition I imagined was caused by living from birth on
hard dry ground. Certainly he went down to the post moving
no more scratchily than the others, and he lined up in
the stalls and bounded out of them with no trouble. I
watched every step of his journey through my Zeiss eight
by fifties.
He took the first half mile without apparent effort, lying
about sixth, nice and handy, just behind the leading
bunch. When they turned into the straight for home, the
leaders quickened, but Chink didn't. I saw the head of the
jockey bob and the rest of his body become energetically
busy trying to keep the horse going: but when a jockey
has to work like that on a horse a long way out, he might
as well not bother. Chink had run out of steam, and the
best rider in the world could have done nothing about
that.
I put down my race glasses. The winner fought a dingdong,
the crowd roared, and Chink returned unsung, un-
backed, un-watched, and a good thirty lengths later.
With Danilo I went down to where he was being unsaddled,
and joined Greville Arknold in his aura of perplexed
gloom.
Kůň měl nohy stavěné tak, že se těžko dala odhadnout
pružnost kroku. Ostatně všichni koně jako by stáli na
špičkách, nejspíš proto, že se věčně pohybovali na tvrdé
půdě. Chink klusal ke startu stejně plavně jako ostatní,
vešel do startovního boxu a odstartoval s lehkostí. Silným
dalekohledem jsem sledoval každý jeho krok.
První půl míle šel bez námahy, asi v šesté pozici, šel
dobře, hned za první skupinou. Když koně zatočili na
cílovou rovinku a začali zrychlovat, Chink nezrychlil. Viděl
jsem hlavu jezdce, rytmus, v jakém se žokej pohyboval,
to vše napovídalo, jak usilovně se snaží koně vyjíždět.
Marně. Chinkovi došla energie, a s tím nikdo nic nepořídí,
ani nejlepší jezdec světa. .
Odložil jsem dalekohled. První zvítězil lehce, davy
burácely, Chink se vrátil bez vavřínů, neoslavovaný, ani
už nesledovaný, přišel za vítězem o dobrých třicet délek.
Šel jsem s Danilem dolů k odsedlávání a připojil se ke
Grevillu Arknoldovi. Byl ustaraný a zasmušilý.
"There you are," he said. "You saw for yourself." "Tak jste to viděl," řekl.
"I did," I agreed. "Ano," přikývl jsem.
Chink was sweating and looked tired. He stood still, with Chink byl zpocený a vypadal unaveně. Stál se svěšenou
drooping head, as if he felt the disgrace.
hlavou, jako by se styděl.
"What do you think?" Arknold asked. "Co si o tom myslíte?" zeptal se Arknold.
I silently shook my head. He had in fact looked plainly Mlčky jsem zavrtěl hlavou. Chink dělal opravdu dojem
like a slow horse, yet on his breeding, and the fast time of pomalého koně, přitom však jak podle původu, tak podle
the race he had won, he should not be.
rychlosti, jakou vyvinul v dubnu, ve svém jediném
vítězném dostihu, by pomalý být neměl.
He and the other ten could not all have bad hearts, or Chink ani ostatní koně nemohli všichni mít špatné srdce
bad teeth, or blood disorders, all undetected. Not after nebo špatné zuby nebo špatnou krev, taky se to
those thorough veterinary investigations. And not all of neprokázalo, a vyšetřovali je všechny důkladně a
them. It was impossible.
opakovaně. Všichni nemohli ani trpět nějakým exotickým
postižením, vyloučeno.
They had not all been ridden every time by the same Koně nejezdil pokaždé týž jezdec. Jak jsem zjistil z
jockey. There were, I had discovered from Nerissa's rac- Nerissiných dokladů, bylo v Jihoafrické republice ve
ing papers, very few jockeys in South Africa compared srovnání s Británií dostihových jezdců málo, na Natalské
with England: only thirteen jockeys and twenty-two ap- dráze poblíž Durbanu, v centru dostihového sportu, jezdilo
prentices riding on the Natal tracks near Durban, the supposed
centre of the sport.
jen třináct žokejů a dvaadvacet učňů.
There were four main racing areas; the Johannesburg Ve státě byla čtyři hlavní dostihová centra:
tracks in the Transvaal, the Pietermaritzburg-Durban Johannesburská dráha v Transvaalu, Pietermaritzbursko-
tracks in Natal, the Port Elizabeth tracks in the Eastern durhamská dráha v Natalu, Portelizabethská dráha ve
Cape, and the Cape Town tracks in Cape Province. Various Východním Kapsku a dráha v Kapském Městě. Nerissini
ones of Nerissa's horses had been to all four areas, had koně běhali na všech drahách, jezdili je místní žokejové, a
been ridden by the local bunch of jockeys, and had turned
in the same results.
vždy se stejně neslavným výsledkem.
Fast until May, dead slow from June onwards. Koně byli rychlí do května, od června pomalí.
The fact that they moved around meant that it probably Pohybovali se různě z místa na místo, ze závodiště na
could not be attributed to something in their base quarters.
závodiště, chyba tedy těžko vězela doma.
No illness. No dope. No fixed address. No common Žádné onemocnění, žádný doping. Žádná stálá adresa.
jockey.
Žádný stálý jezdec.
All of which pointed to one solution. One source of disas- To vše směřovalo k jedinému řešení, jedinému zdroji
ter. The trainer himself.
potíží. Sám trenér.
It was easy enough for a trainer to make sure a horse of Trenér snadno docílí, aby jeho kůň nezvítězil, pokud
his didn't win, if he had a mind to. He merely had to give chce. Stačí když koně nechá krátce před dostihem běžet
it too severe an exercise gallop too soon before a race. ostré cvaly. Mnoho koní přišlo o vítězství pro neúmyslnou
Enough races had in sober fact been lost that way by ac- nadměrnou zátěž v nevhodnou dobu, těžko komu dokázat
cident for it to be impossible to prove that anyone had
done it on purpose.
záměr.
Trainers seldom nobbled their own horses because they Trenéři své koně zřídkakdy nechávají prohrávat cíleně,
had demonstrably more to gain if they won. But it looked protože jim vítězství přináší víc. Vycházelo mi ale, že v
to me as if it had to be Arknold who was responsible, even tom nejspíš jede sám Arknold, a že možná používá
if the method he was using turned out to be the simplest
in the world.
nejjednodušší metodu vedoucí k neúspěchu, jaká existuje.
I thought the solution to Nerissa's problem lay in trans- Pomyslel jsem si, že by se Nerissin problém vyřešil
28

ferring her string to a different trainer. nejsnáz, kdyby dala koně do tréninku jinam, jinému
trenérovi.
I thought I might just as well go straight home and tell Napadlo mě, že bych se už vlastně mohl sebrat, jet domů
her so. Two nasty snags.
a říct jí to. Mělo to dva nepříjemné háčky.
I was committed to a premiere two weeks off. Za prvé jsem slíbil účast na premiéře, a do té ještě
zbývaly dva týdny.
And I might guess who and how, about the horses. Za druhé jsem možná věděl, kdo a co s koňmi dělá.
But I had no idea why. Neměl jsem tušení proč.
5 5
The ladies and gentlemen of the Press (or in other words
a partially shaven, polo-neck sweatered, elaborately casual
and uninformed mob) yawned to their feet when I
reached the Dettrick Room in Randfontein House within
ticking distance of half past eleven.
Clifford Wenkins had met me in the hall, twittering as before,
and with wetter than ever palms. We rode up in the
lift together, with him explaining to me exactly whom he
had asked, and who had come. Interviewers from two
radio programmes. He hoped I wouldn't mind? They would
be happy just to tape my answers to their questions. Just
into a microphone. If I didn't mind? And then there were
the dailies, the weeklies, the ladies' magazines, and one
or two people who had flown up especially from Cape
Town and Durban.
Páni a dámy od tisku (přesněji řečeno smečka
neoholených lidí v rolácích, záměrně nedbale oblečených,
jeden druhému podobných) znuděně vstali, když jsem
přesně dvě vteřiny po půl jedenácté vešel do Dettrick
Room v budově Randfontein.
Clifford Wenkins na mne čekal v hale, štěbetal jako
obvykle a dlaně měl ještě víc zpocené. Vyjeli jsme spolu
nahoru výtahem a Clifford mi cestou vykládal, koho všeho
pozval a kdo měl přijít. Taky prý přišli z rozhlasu, jestli mi
to nevadí? Prý stačí, když jim do diktafonu odpovím na
otázky. Jestli by mi to nevadilo. Taky tam měli být
redaktoři z deníků, týdeníků a ženských časopisů, navíc
nějací lidé, kteří přijeli zvlášť kvůli mně z Kapského města
a Durbanu.
I wished I hadn't suggested it. Too late to run away. Bohužel jsem to tušil. Už ale nebylo úniku.
The only thing to do, I thought, as the lift hissed to a halt
and the doors slid open, was to put on a sort of performance.
To act.
Nezbývá nic jiného, musím sehrát slušnou roli, pomyslel
jsem si, než výtah zastavil.
"Wait a minute," I said to Wenkins. "Ještě moment…" zarazil jsem Wenkinse.
He stopped with me outside the lift as the doors shut Zůstal stát před výtahem. Dveře za námi zapadly.
again behind us.
"What is it?" he asked anxiously. "O co jde?" zeptal se vystrašeně.
"Nothing. I just need a few seconds, before we go in." "O nic nejde. Potřebuje jen chvilku pro sebe, než tam
půjdeme."
He didn't understand, though what I was doing was not a Nechápal, co chci, přestože by měl vědět, že chvilku
process by any means confined to professional actors. soustředění potřebují i jiní, nejen herci. člověk potřebuje
Girding up the loins, the Bible called it getting the adrena- vyšší hladinu adrenalinu, rychlejší tep. V takové chvíli je
lin on the move. Making the heart beat faster. Shifting the třeba zařadit vyšší rychlost, zapojit mozek na plné
mental gears into top. Politicians could do it in three seconds.
obrátky. Politici to dokážou během několika vteřin.
"OK," I said. "Dobře," řekl.
He sighed with relief, walked across the hallway, and Povzdechl si úlevou. Přešli jsme halu k naleštěným
opened a heavy polished door opposite. We went in. dveřím. Vešli jsme.
They unfolded themselves from sofas and carpet, pushed Panstvo se zdvihlo z pohovek i z podlahy, odlepilo se ode
themselves directly off the walls, stubbed out one or two zdi. Několik pánů uhasilo cigarety, několik vykuřovalo
cigarettes and went on puffing at others.
klidně dál.
"Hi," said one of the men: and the others, like a sort of "Ahoj," řekl jeden z nich a ostatní jako smečka šelem
jungle pack, watched and waited. He was one of those
who had been at the airport.
čekali, co bude.
He had no reason, as none of them had, to believe I Ten, co promluvil, byl předtím na letišti a
would now be any different.
nepředpokládal, že se zachovám jinak, než jsem se choval
tam.
"Hullo," I said. "Ahoj," odpověděl jsem.
Well, I could always do it, if I really wanted to. Almost Samozřejmě že jsem to dokázal, to uhraje každý herec,
every well trained actor can. I watched them loosen, saw když chce. Viděl jsem na nich, jak se uvolnili, jak je
the tiredness go out of their manner and the smile creep opouští únava, jak se jim v očích objevuje úsměv. Věděl
into their eyes. They wouldn't now chew me to bits in jsem, že už mne na cucky neroztrhají, i když mi budou
their columns, even if they still came across with those klást nepříjemné otázky, které mají zaručeně připravené v
carefully sharpened questions they all had ready in their
notebooks.
notesech.
The man who had said hi, their apparently natural leader, Ten, co pozdravil, byl zřejmě vůdce smečky. Podal mi
put out his hand to be shaken, and said, "I'm Roderick ruku a řekl: "Jsem Roderick Hodge z Rand Daily Star, píšu
Hodge of the Rand Daily Star, Features Editor."
úvodníky."
Late thirties, but trying to ignore the passage of time: Bylo mu ke čtyřiceti, ale odmítal stárnout, bylo to vidět
young hair-cut, young clothes, young affectation of na jeho vlasech, oblečení, způsobu řeči. Byl trochu
speech. A certain panache about him, but also some of
the ruthless cynicism of experienced journalists.
fanfaron, ale taky tvrdý, zkušený novinář.
I shook his hand and smiled at him as a friend. I needed Potřásl jsem mu rukou a usmál se na něho jako na
him to be one.
přítele. Potřeboval jsem přítele.
"Look," I said. "Unless you are all in a hurry, why don't "Poslyšte, jestli nespěcháte, bude lepší, když si na to
29

we sit down again, and then you can all ask whatever you
like, perhaps in groups, maybe I can move around a bit,
and then everyone might have more time for things than
if I just sort of stand here in front of you."
They thought that was all right. No one was in much of a
hurry, they said. Roderick said dryly that no one would go
before the booze started flowing, and the atmosphere
started mellowing nicely into an all-pals-together trade
meeting.
sedneme. Pak se mě ptejte, na co chcete, třeba po
skupinách, můžu chodit od jedné k druhé, budete tak mít
na všechno víc času, než kdybych si jednoduše stoupl
před všechny."
Považovali to za rozumné. Nikdo nechvátal, jak se zdálo.
Roderick suše utrousil, že nikdo neodejde, dokud všichni
nedostanou napít. Atmosféra se rychle uvolňovala a po
chvíli jsme už spolu seděli jako stará parta kamarádů.
They mostly asked the personal questions first. Jako obvykle kladli nejdřív osobní otázky.
According to their calculations, I was thirty-three. Was Prý si spočítali, že mi je třiatřicet, jestli to souhlasí?
that right?
It was. Souhlasí.
And married? Yes. Happily? Yes. My first or second mar- Jestli jsem ženatý? Ano. Šťastně? Ano. Je to moje první
riage? First. And her first? Yes. They wanted to know how nebo druhé manželství? První. A kolikáté u mojí ženy?
many children I had, with their names and ages. They Taky první. Chtěli vědět, kolik mám dětí, jak se jmenují a
asked how many rooms my house had, and what it had kolik jim je. Potom jak velký prý máme dům. Kolik
cost. How many cars, dogs, horses, yachts I had. How pokojů. Kolik dům stál. Kolik máme aut, psů, koní a lodí,
much I earned in a year, how much I had been paid for
Rocks.
kolik vydělám za rok, kolik jsem dostal za roli ve Skalách.
How much did I give my wife to buy clothes with? Did I A kolik dávám své ženě na šaty? A jestli si myslím, že
think a woman's place was in the home?
žena má být doma?
"In the heart," I said flippantly, which pleased the "Srdcem určitě," usmál jsem se a potěšil tazatelku z
women's mag girl who had asked, but was slightly sickmaking
to all the others.
redakce ženského časopisu. Ostatní nebyli tak nadšení.
Why didn't I go to live in a tax haven? I liked England. An Pročpak nežiju v nějakém daňovém ráji? Líbí se mi v
expensive luxury? Very. And was I a millionaire? Perhaps Anglii. Prý žít v Anglii je luxus. Ano, jistě. Jestli jsem
some days, on paper, when share prices went up. If I was milionář. Někdy možná ano, podle kursu a cen. Když prý
as rich as that, why did I work? To pay taxes, I said. mám tolik peněz, proč vůbec ještě pracuju? Abych měl na
daně.
Clifford Wenkins had summoned up some caterers who Clifford Wenkins někde sehnal dodavatele občerstvení a ti
brought coffee and cheese biscuits and bottles of Scotch. přinesli kávu, sýrové tyčinky a skotskou. Lidé od tisku si
The Press poured the whiskey into the coffee and sighed lili whisky do kávy a spokojeně vzdychali. Já si whisky do
contentedly. I kept mine separate, but had great difficulty kávy nenalil a měl jsem co dělat, abych se ubránil
in explaining to the waiter that I did not like my liquor vrchnímu, který se mi ji chystal desetinásobně zředit
diluted in nine times as much water. In South Africa, I vodou. Už mi došlo, že v Jihoafrické republice musí být
had already discovered, they tended to fill up the tum- sklenice plné, v horkém klimatu to mělo logiku, ale zatím
blers; and I supposed it made sense as a long drink in a
hot climate, but while it was so cold it merely ruined good
Scotch.
byla zima a skotská se ředěním znehodnotí.
Clifford Wenkins eyed my small drink in its large glass. Wenkins se díval na skromné množství tekutiny v mé
sklenici.
"Let me get you some water." "Doleju vám vodu, nechcete?"
"I've got some. I prefer it like this…" "Trochu vody tam mám. Mně to chutná takhle."
"Oh… really?" "Fakt?"
He scuttled busily away and came back with an earnestly Odběhl a vrátil se s vousáčem s mikrofonem s dlouhou
bearded man trailing a hand microphone and a long lead. šňůrou. Tvář vousáče zcela postrádala humor, usoudil
There was no sense of humour behind the beard, which jsem tedy, že to nebude příliš živý rozhovor. Ubezpečil
made, I thought, for a fairly stodgy interview, but he as- mne, že odpovídám krásně a že mu to přesně zapadne do
sured me that what I had said was just right, just perfect pětiminutového intervalu v jeho sobotním večerním
for a five minute slot in his Saturday evening show. He pořadu. Vzal mi pak mikrofon, který jsem do té doby držel
took back the microphone which I had been holding, v ruce. Pak mi rukou potřásl a uklidil se do rohu, kde měl
shook me earnestly by the hand, and disappeared into a
large array of recording equipment in one corner.
složenou nahrávací aparaturu.
After that I was supposed to do a second interview, this Pak jsem měl mít další rozhovor, tentokrát pro vysílání
time for a woman's programme, but some technical pro ženy, ale u nahrávací aparatury se objevily nějaké
hitches had developed in the gear.
technické nesnáze. Procházel jsem místností, sedal si na
podlahu, na opěradla křesel, opíral se o rámy oken, nebo
jsem jen tak stál.
I moved, in time, right round the room, sitting on the Skotská je trochu odvázala, takže se pustili do vážnějších
floor, on the arms of chairs, leaning on the window-sills,
or just plain standing. Loosened by the Scotch, they asked
the other questions. What did I think of South Africa? I
liked it.
otázek. Co si myslím o Jihoafrické republice? Líbí se mi.
What were my opinions of their political scene? I hadn't Jaký mám názor na jejich politickou situaci? Nemám
any, I said. I had been in their country only one day. One žádný, jsem v zemi teprve den, za tak krátkou dobu si
couldn't form opinions in that time. Most people arrived člověk názor vytvořit nemůže. Řekli, že jiní lidé už
with them already formed, they observed. I said I didn't většinou s názorem přijíždějí. Řekl jsem, že to nepovažuju
think that was sensible.
za moudré.
Well, what were my views on racial discrimination? I said Co si myslím o rasové diskriminaci? Klidně, neútočně
without heat that I thought any form of discrimination was jsem poznamenal, že každá forma diskriminace vede k
bound to give rise to some injustice. I said I thought it a nespravedlnostem. Řekl jsem taky, že lituju, jak se
30

pity that various people found it necessary to discriminate
against women, Jews, Aborigines, American Indians and a
friend of mine in Nairobi who couldn't get promotion in a
job he excelled at because he was white.
I also said I couldn't answer any more of that sort of
question, and could we please get off politics and civil
rights unless they would like me to explain the differences
between the economic theories of the Tory and Labour
parties.
někteří lidé chovají zaujatě vůči ženám, židům,
domorodcům, americkým Indiánům a jednomu mému
příteli v Nairobi, který nemůže v Nairobi dostat důstojné
místo v oboru, ve kterém vyniká, protože je bílý.
Pak jsem řekl, že na podobné otázky už odpovídat
nebudu, a že bych rád opustil politiku a lidská práva, leda
že by oni byli schopni a ochotni rozebrat rozdíly mezi
ekonomickou teorií labouristů a toryů.
They laughed. No, they said. They wouldn't. Dali se do smíchu. Ne, to prý raději ne.
They reverted to films and asked questions I felt better Vrátili se k filmům a kladli takové otázky, na jaké se
able to answer.
odpovídá snadno.
Was it true I had started as a stunt man? Sort of, I said. Je pravda, že jsem začínal jako kaskadér? Ano, to celkem
I rode horses across everything from Robin Hood via Bos- souhlasí. Jezdil jsem ve všem možném, v Robinu Hoodovi
worth Field to the Charge of the Light Brigade. Until one i v Útoku lehké kavalerie. Jednou před sólovou jízdou si
day when I was doing a bit of solo stuff a director called mne zavolal režisér. Dal mi krátký text a řekl, že mne
me over, gave me some words to say, and told me I was bere. Byla to romantická historka a já se za ni omlouval,
in. Good clean romantic stuff, for which I apologized. It
did happen sometimes like that though.
ale život občas takové historky píše.
And then? Oh then I got given a better part in his next Jak prý to bylo dál? Jak dál? Pak jsem dostal slušnější roli
film. And how old was I at the time? Twenty-two, just ve filmu téhož režiséra. Kolik mi tehdy bylo? Dvacet dva,
married, living on baked beans in a basement flat in byl jsem už ženatý, a žil jsem se ženou o fazolích v
Hammersmith, and still attending part-time speech and suterénním bytě v Hammersmithu. Chodil jsem tehdy už
drama classes, as I had for three years.
tři roky na kursy řečnictví a herectví.
I was standing more or less in the centre of the room Stál jsem poblíž středu místnosti, když se za mnou
when the door opened behind me. Clifford Wenkins turned otevřely dveře. Clifford Wenkins se otočil, zamračil a
his head to see who it was, frowned with puzzlement and
went busily across to deal with the situation.
vykročil, aby situaci řešil.
"I'm afraid you can't come in here," he was saying boss- "Obávám se, že sem nemůžete," štěkal důležitě. "Tady je
ily. "This is a private room. Private reception. I'm sorry, soukromá společnost, je mi líto, ale promiňte… Počkat,
but would you mind… I say, you can't… this is a private
room… I say…"
sem nesmíte… je tu soukromá společnost… počkat!"
I gathered Wenkins was losing. Not surprising, really. Wenkins prohrával. Ani jsem se nedivil.
Then I felt the clump on the shoulder and heard the fa- Pak mne najednou někdo plácl po rameni a u ucha se mi
miliar fruity voice.
ozval známý zvučný hlas.
"Link, dear boy. Do tell this… er… person, that we are old "Linku, kamaráde, řekni tomuhle… tomu člověku, že jsme
buddy buddies. He doesn't seem to want me to come in. starý kamarádi. Zdá se, že mne sem nechce pustit.
Now, I asked you…"
Poslyš…"
I turned round. Stared in surprise. Said to Wenkins, Otočil jsem se a užasl. Pak jsem řekl Wenkinsovi: "Toho
"Perhaps you would let him stay. I do know him. He's a
cameraman."
byste tu mohl nechat, je to kameraman."
Conrad raised his eyebrows sharply. "Director of Photog- Conrad povytáhl obočí. "Hlavní kameraman, kamaráde,
raphy, dear boy. A cameraman indeed!"
hlavní!"
"Sorry," I said ironically. "Have a Scotch?" "Odpusť," řekl jsem pobaveně. "Dáš si skotskou?"
"Now that, dear boy, is more like it," "Jo, to by se mi docela líbilo."
Wenkins gave up the struggle and went off to get Conrad Wenkins to vzdal a šel Conradovi pro skleničku. Conrad
a drink. Conrad surveyed the relaxed atmosphere, the se rozhlédl, zaznamenal uvolněnou atmosféru, cigaretový
hovering smoke, the empty cups and half empty glasses, kouř, nedopité hrnečky kávy a sklenky a neformálně
and the gentle communicators chatting in seated groups. diskutující skupinky lidí, sedících kde se dá.
"My God," he said. "My great God. I don't believe it. I "Dobrý bože! To se mi snad zdá, nechci věřit svým očím.
didn't, in fact, believe it when they told me Edward Lincoln Abych řekl pravdu, když jsem slyšel, že tady v
was giving a press conference right here in Johannesburg Johannesburgu má dnes tiskovku Edward Lincoln,
at this very moment. I bet on it not being true. So they jednoduše jsem tomu nevěřil. Byl jsem ochotný se vsadit,
told me where. In that ritzy room at the top of the Rand- že to je omyl. Pak mi řekli, kde se to koná a že je to
fontein, they said. Go and see for yourself. So I did." sezvaný do nóbl salonu v posledním patře Randfonteinu.
Ať prej se jdu podívat. Tak jsem šel." Kdesi v břiše mu
začal bublat smích, až vybublal na povrch.
A laugh began rumbling somewhere down in his belly and Zaburácel smíchy.
erupted in a coughing guffaw.
"Shut up," I said. "Bud zticha," okřikl jsem ho.
He spread his arms wide, embracing the room. They Rozpřáhl ruce a ukázal na místnost. "Oni netuší, co mají,
don't know, they just don't know what they're seeing do oni vůbec netuší, čeho jsou svědky. Že mám pravdu?
they? They've just no idea."
Nemají tušení…"
"Be quiet, Conrad, damn it," I said. "Sakra Conrade, buď zticha!"
He went on wheezing away in uncontainable chuckles. Pochechtával se dál. "Páni, kamaráde, já netušil, že to
"My dear boy. I didn't know you could do it. Off the set, umíš, myslím, když nejsi na place. Tygři ti žerou z ruky.
that is. Talk about a lot of tame tigers eating out of your
hand… Just wait until Evan hears."
No to se těším, co tomu řekne Evan."
"He isn't likely to," I said comfortably. "Not from five "Ten hned tak něco neřekne. Je od nás deset tisíc
thousand or so miles away."
kilometrů daleko."
He shook with amusement. "Oh no, dear boy. He's right Potřásl pobaveně hlavou. "Kamaráde, Evan je tady, v
here in Johannesburg. Practically in the next street." Johannesburgu, skoro za rohem odtud."
31

"He can't be!" "To snad ne!"
"We've been here since Sunday." He choked off the last
of his laughter and wiped his eyes with his thumb. "Come
and have some lunch, dear boy, and I'll tell you all about
it,"
"Ale jo," utřel si od smíchu uslzené oči palcem. "Snad
abychom šli na oběd, kamaráde, všecko ti to budu
vyprávět."
I looked at my watch. Twelve thirty. Zadíval jsem se na hodinky. Bylo půl jedné.
"In a while, then. I've still got one more bit of taping to "Za chvilku, ještě jsem slíbil jeden rozhovor do rozhlasu,
do, when they get hold of a spare microphone."
jen čekám, až se najde náhradní mikrofon nebo co."
Roderick Hodge detached himself from a group by one of Roderick Hodge se odpoutal od jedné skupinky u okna a
the windows and brought a decorative female over with přivedl ke mně jakousi pěknou slečnu. V tu chvíli taky
him, and Clifford Wenkins dead-heated with Conrad's
drink.
dorazil Wenkins s pitím pro Conrada.
The girl, the would-be interviewer from the woman's ra- Slečna, redaktorka rozhlasového ženského vysílání, měla
dio programme, had the sort of face that would have been tvář, jaká by se u jiné zdála obyčejná, jenže tahle slečna
plain on a different personality: but she also had a bushy měla k tváři houští kudrnatých hnědých vlasů, veliké
mop of curly brown hair, enormous yellow-rimmed sun- tmavé brýle ve žlutých obroučkách a štíhlou postavu v
glasses, and a stick-like figure clad in an orange and tan oranžovo-béžovém kostkovaném kalhotovém kostýmu.
checked trouser suit. The spontaneous friendliness in her Její příjemná, prostá otevřenost stírala dojem
manner saved her from any impression of caricature. Con- výstřednosti. Conrad si ji uznale prohlížel a vyprávěl jí
rad took in her colour temperature with an appreciative
eye, while explaining he had been engaged on four films
with me in the recent past.
přitom, že se mnou natočil už tři filmy.
Roderick's attention sharpened like an adjusted focus. Roderick okamžitě zaostřil.
"What is he like to work with?" he demanded. "Jak se s ním pracuje?" zeptal se.
"That's not fair," I said. "To není fér," bránil jsem se.
Neither Roderick nor Conrad paid any attention. Conrad Roderick s Conradem na mne nedbali. Conrad se na mne
looked at me judiciously, pursed his lips, lifted up a hand, zadíval, našpulil rty, zdvihl ruku, postupně ohýbal jeden
and bent the fingers over one by one as he rolled his
tongue lovingly around the words.
prst po druhém a přitom s gustem vypovídal.
"Patient, powerful, punctual, professional, and puritani- "Trpělivý, silný, přesný a dochvilný, pravý profesionál,
cal." And aside to me he stage-whispered, "How's that?" puritán." Pak se ke mně otočil: "Dobrý, co?"
"Ham," I said. "Hm."
Roderick predictably pounced on the last one. "Puritani- Jak se dalo očekávat, Roderick se okamžitě chytil
cal. How do you mean?"
poslední charakteristiky. "Jak to myslíte, že je puritán?"
Conrad was enjoying himself. "All his leading ladies com- Conrad se bavil. "Všechny jeho partnerky si stěžují, že je
plain that he kisses them with art, not heart."
líbá umělecky a ne lidsky."
I could see the headlines writing themselves in Roderick's Viděl jsem na Roderickovi, jak mu hlavou letí titulky. Oči
head. His eye was bright.
mu zářily.
"My sons don't like it," I said. "Moji synové to nevidí rádi," poznamenal jsem.
"What?" "Co?"
"When the elder one saw me in a film kissing someone "Když můj starší syn viděl, jak ve filmu líbám někoho
who wasn't his mother, he wouldn't speak to me for a
week."
jiného než maminku, týden se mnou nemluvil."
They laughed. Rozesmáli se.
But at the time it had been far from funny. Peter had also Tehdy to k smíchu nebylo ani trochu. Pětiletý Peter se
started wetting his bed again at five years old and had začal v noci pomočovat, každou chvíli se dal do pláče a
cried a lot, and a child psychiatrist had told us it was be- dětský psychiatr nám vysvětlil, že to je ztrátou jistot. Prý
cause he felt insecure: he felt his foundations were slip- jako by ztrácel svůj svět, protože jsem líbal cizí paní a
ping away, because Daddy kissed other ladies, and quar- pohádal se s maminkou. Stalo se to krátce po Libbyině
relled with Mummy at home. It had happened so soon úrazu, takže nás napadlo, jestli ho taky netrápí ta nehoda,
after Libby's accident that we wondered whether he was ale my mu nikdy neřekli, že Libbyina nemoc s tou
also worrying about that: but we had never told him Libby nehodou souvisí, a ani jsme mu to nikdy nehodlali říct.
had been ill because he had dropped her, and never in- Takovou věcí člověk dítě zatížit nesmí, zbytečný a marný
tended to. One couldn't burden a child with that sort of pocit viny může pokřivit vývoj dítěte, otrávit mu celý
knowledge, because a pointless, unnecessary feeling of
guilt could have distorted the whole of his development.
život.
"What did you do about that?" the girl asked sympatheti- "Jak jste to vyřešili?" zeptala se redaktorka s
cally.
pochopením.
"Took him to some good clean horror films instead." "Vzali jsme ho na několik pěkných zdravých hororů."
"Oh, yeah," Conrad said. "Jo to jistě," řekl Conrad.
Clifford Wenkins came twittering back from another of his Přicupita1 Clifford Wenkins. Na čele se mu perlil pot.
darting foraging expeditions. Sweat still lay in pearl-sized Napadlo mne, jak to asi zvládá v létě, v horku.
beads in the furrows of his forehead. How did he cope, I Vítězoslavně mi vrazil do ruky mikrofon se šňůrou
vaguely wondered, when summer came.
zapnutou kdesi v rohu u nahrávací aparatury.
He thrust a stick microphone triumphantly into my "Tak, už to tady máme… tedy, je to v pořádku." Zmateně
hands. Its lead ran back to the corner where the radio se podíval na slečnu redaktorku. "Už to je snad v pořádku,
apparatus stood. "There we are… er… all fixed, I mean."
He looked in unnecessary confusion from me to the girl.
"There we are, Katya dear. Er… all ready, I think."
Katyo, tedy myslím, že to je v pořádku."
I looked at Conrad. I said, "I learned just one word of Zadíval jsem se na Conrada. "Včera na dostizích jsem se
Afrikaans at the races yesterday, and you can do it while I naučil jedno afrikánské slovo, to bys měl realizovat, než
tape this interview."
dodělám tenhle rozhovor."
32

Conrad said suspiciously, "What word?" Conrad se tvářil podezíravě. "Jaký slovo?"
"Voetsek," I said conversationally. "Voetsek, " řekl jsem nevinně.
They all split themselves politely. Voetsek meant bugger Všichni se poslušně a zdvořile stáhli. Voetsek znamená
off. Conrad's chuckles broke out again like a recurring "vypadni". Když to někdo Conradovi vysvětlil, dal se znovu
infection, when they explained.
do smíchu.
"If only Evan could see this…" he wheezed. "Kdyby to tak viděl Evan…"
"Let's forget Evan," I suggested. "Zapomeň teď na Evana."
Conrad put his hand on Roderick's arm and took him Conrad vzal Rodericka za rameno a odváděl ho. Oba
away, each of them enjoying a separate joke.
vypadali pobaveně.
Katya's smallish eyes were laughing behind the enor- Katye se smály oči za velkými brýlemi. "Když si
mous yellow specs. "And to think they said that at the vzpomenu, že všichni z letiště tvrdili, že jste studený jak
airport you were the chilliest of cold fish…"
leklá ryba…"
I gave her a sideways smile. "Maybe I was tired…" Usmál jsem se na ni. "Asi jsem byl unavený."
I eyed the notebook she clutched in one hand. "What sort Pak jsem se zadíval na její notes. "Na co se budete ptát?"
of things are you going to ask?"
"Oh, only the same as the others, I should think." But "Jako ostatní." V očích jí ale tančili čerti, moc jsem jí
there was a mischievous glint of teeth that boded no
good.
nevěřil.
"All set, Katya," a man called from the row of electronic "Dobrý, Katyo," křikl na ni člověk od elektroniky.
boxes and dials. "Any time you say."
"Můžeme jet."
"Right." "Dobře."
She looked down at the notebook and then up at me. I Zadívala se do notesu a pak na mne. Byl jsem od ní tak
was about three feet away from her, holding my glass in na metr, v jedné ruce mikrofon, ve druhé sklenici. Dívala
one hand and the microphone in the other. She consid- se na mne, kudrnatou hlavu ke straně, pak udělala velký
ered this with her curly head on one side, then took a
large step closer. Almost touching.
krok a byla přímo vedle mne.
"That's better, I think. There will be too much back- "Takhle to bude lepší," řekla. "Je tu moc rámusu. Musíme
ground noise if either of us is too far from that micro- být oba co nejblíž mikrofonu. Je to starý krám, jak
phone. It's an old one, by the looks of it. Oh, and maybe koukám, možná ho radši podržím sama. Vám asi trochu
I'd better hold it. You look a bit awkward…" She took the překáží…" Vzala mi mikrofon z ruky a křikla na muže v
microphone and called across the room. "OK, Joe, switch
on."
rohu. "Dobrý, Joe, zapni to."
Joe switched on. Joe to zapnul.
Katya jerked appallingly from head to foot, arched back- Vtom to Katyou strašlivě trhlo, od hlavy až k patě,
wards through the air and fell to the floor.
prohnula se jako luk a upadla na zem.
The murmuring peaceful faces turned, gasped, cried out, Rozprávějící se otočili, vydechli leknutím, vykřikovali,
screwed themselves up in horror.
propuklo zděšení.
"Switch off," I shouted urgently. "Switch everything off. "Vypněte to," křikl jsem ostře. "Okamžitě všechno
At once."
vypněte."
Roderick took two strides and bent over Katya with out Roderick vykročil ke Katye s rozpřaženýma rukama.
stretched hands to help her, and I pulled him back. Odtáhl jsem ho zpátky.
"Get Joe to switch that bloody microphone off first, or "Ať Joe okamžitě vypne ten zatracený mikrofon, nebo
you will take the shock as well."
taky dostanete elektrickou ránu."
The Joe in question ran over, looking ill. "I have," he Dotyčný Joe přiběhl celý bledý. "Už je to vypnutý, vypnul
said. "It's off now."
jsem to."
I thought that all, that any of them would know what to Očekával jsem, že si budou vědět rady, že budou vědět
do, and do it. But they all just stood and knelt around co dělat, všichni. Ale oni tam jen tak stáli a civěli na mne,
looking at me, as if it were up to me to know, to do, to be jako by bylo samozřejmé, že to já si budu vědět rady, ve
the resourceful man in all those films who always took the
lead, alwaysfilmu
přece vždycky všechno řeším já…
Oh God, I thought. Ach můj bože.
Just look at them, I thought. And there was no time to Jsou všichni k ničemu a čas je drahý. Katya nedýchá.
waste. No time at all. She was no longer breathing.
I knelt down beside her and took her glasses off. Pulled Klekl jsem si vedle ní, sundal jí brýle a rozepnul košili u
open the neck of her shirt. Stretched her head back. Put krku. Zaklonil jsem jí hlavu a začal s dýcháním z úst do
my mouth on hers, and blew my breath into her lungs. úst.
"Get a doctor," Roderick said. "And an ambulance… Oh Slyšel jsem, jak Roderick říká: "Zavolejte doktora a
Christ… Hurry. Hurry…"
sanitku… proboha dělejte!"
I breathed into her. Not too hard. Just with the force of Klidně, mírně a vytrvale jsem do ní dýchal, hruď se jí
breath. But over and over, heaving her chest up and
down.
zdvihala a klesala.
A lethal electric voltage stops the heart. Elektrický proud může usmrtit, zastavit srdce.
I tried to feel a pulse beating in her neck, but couldn't Snažil jsem se jí nahmatat na krku puls, ale marně.
find one. Roderick interpreted my fingers and picked up Roderick pochopil, co dělám, a pokusil se nahmatat puls
her wrist, but it was no good there, either. His face was na zápěstí. Taky marně. Tvářil se zoufale. Katya pro něho
agonized. Katya was a great deal more, it seemed, than
just a colleague.
byla určitě víc než kolegyně.
Two thousand years passed like two more minutes. Dvě minuty jako by trvaly celou věčnost. Roderick přiložil
Roderick put his ear down on Katya's left breast. I went ucho ke Katyině hrudníku. Pokračoval jsem v dýchání a
on breathing air into her, feeling as the seconds passed vteřinu po vteřině ve mně sílil pocit, že to je k ničemu, že
that it was no good, that she was dead. Her flesh was the
colour of death, and very cold.
ona už nežije. Byla šedá a chladná jako smrt.
33

He heard the first thud before I felt it. I saw it in his face.
Then there were two separate jolts in the blood vessel I
had my fingers on under her jaw, and then some uneven,
jerky little bumps, and then at last, unbelievably, slow,
rhythmic, and strengthening, the Life-giving ba-boom ba-
boom ba-boom of a heart back in business.
Roderick's mouth tightened and twisted as he raised his
head, and the cords in his neck stood out with the effort
he was putting into not weeping. But the tears of relief
ran for all that down his cheeks, and he tried to get rid of
them with his fingers.
I pretended not to see, if that was what he wanted. But I
knew, Heaven forgive me, that one day I would put that
face, that reaction, into a film. Whatever one learned,
whatever one saw, and however private it was, in the
end, if one were an actor, one used it.
She breathed in, convulsively, on her own, while I was
still breathing in myself, through my nose. It felt extraor-
dinary, as if she were sucking the air out of me.
I took my mouth away from hers, and stopped holding
her jaws open with my hands. She went on breathing: a
bit sketchily at first, but then quite regularly, in shallow
body-shaking, audible gasps.
"She ought to be warmer," I said to Roderick. "She needs
blankets."
Roderick ucítil první údery srdce dřív než já, viděl jsem to
na něm. Pak jsem i já pod prsty ucítil dvě vlny tepu na
jejím hrdle, pak další, nepravidelné údery, až nakonec
nastoupil neuvěřitelně pravidelný, pomalý rytmus, tep
sílil, životodárné pum-pum pum-pum. Srdce už zase plnilo
svůj úkol.
Roderick sevřel rty, tvář zrůzněnou, šlachy na krku
napjaté, jak se snažil zadržet pláč. Stejně mu po tvářích
tekly slzy, marně je prsty stíral.
Dělal jsem, že to nevidím, protože si to nejspíš přál, ale
bože odpusť mi, uvědomil jsem si v tu chvíli, že ten výraz,
tu reakci, někdy nějak ve filmu použiju. Každou
zkušenost, všechno, čeho je člověk svědkem, bez ohledu
na to, jak intimní a osobní to je, herec dříve či později
použije.
Pak začala nepravidelně, namahavě dýchat spontánně.
Její dech mi procházel nosem, bylo to zvláštní, jako by
dýchala ze mne.
Narovnal jsem se a přestal jí držet čelist. Nepřestávala
dýchat. Nejdřív jen povrchně a nepravidelně, namáhavě.
"Musí se zahřát. Potřebujeme přikrývky."
He looked at me dazedly. "Yes. Blankets." Roderick se na mě omámeně podíval. "Ano. Přikrývky."
"I'll get some," someone said, and the breath-held quietness
in the room erupted with sudden rush. Frozen shock
turned to worried shock, and that to relieved shock, and
from that to revival via the whiskey bottle.
I saw Clifford Wenkins looking down at Katya's still unconscious
form. His face was grey and looked like putty
oozing, as the sweat had not had time to dry. For once,
however, he had been reduced to speechlessness.
Conrad, too, seemed temporarily to have run out of 'dear
boys'. But I guessed sharply that the blankness in his face
as he watched the proceedings was not the result of
shock. He was at his business, as I had been at mine,
seeing an electrocution in terms of camera angles, atmospheric
shadows, impact-making colours. And at what
point, I wondered, did making use of other people's ago-
nies become a spiritual sin.
Someone reappeared with some blankets, and with shaking
hands Roderick wrapped Katya up in them, and put a
cushion under her head.
I said to him, "Don't expect too much when she wakes
up. She'll be confused, I think."
He nodded. Colour was coming back to her cheeks. She
seemed securely alive. The time of fiercest anxiety was
over.
He looked suddenly up at me, then down at her, then up
at me again. The first thought that was not raw emotion
was taking root.
As if it were a sudden discovery, he slowly said, "You're
Edward Lincoln."
For him too the dilemma of conscience arose: whether or
not to make professional copy out of the near-death of his
girl friend.
I looked round the room, and so did he. There had been
a noticeable thinning of the ranks. I met Roderick's eyes
and knew what he was thinking: the Press had made for
the telephones, and he was the only one there from the
Rand Daily Star.
He looked down again at the girl. "She'll be all right, now,
won't she?" he said.
I made an inconclusive gesture with my hands and didn't
directly answer. I didn't know whether or not she would
be all right. I thought her heart had probably not been
stopped for much over three minutes, so with a bit of luck
her brain would not be irreparably damaged. But my
knowledge was only the sketchy remains of a long past
"Přinesu!" řekl někdo. Přítomní přestali zadržovat dech. V
místnosti zazněl šum. Zmrazující šok se změnil v
úzkostlivý, a ten ustoupil úlevě. Pak se přítomní povzbudili
whisky. Ožili.
Viděl jsem, jak se Clifford Wenkins dívá na Katyu, byla
ještě v bezvědomí. Clifford měl obličej zsinalý a jakoby z
mokrého bláta. Výjimečně ztratil řeč.
Conrad výjimečně vynechal kamaráda. Tušil jsem ale, že
jeho podivný, prázdný výraz, se kterým celé dění
pozoroval, nezpůsobil šok, že stejně jako já vnímá detaily
úrazu elektrickým proudem profesionálně, jako
kameraman, pro budoucí použití, že zvažuje úhel záběru,
světlo a stín, barevnost. V tu chvíli jsem se zamyslel nad
tím, kdy se zneužití citových bouří a zoufalství jiných
stává hříchem.
Někdo přinesl přikrývky a Roderick do nich třesoucíma se
rukama Katyu zabalil a hlavu jí podložil polštářem.
Řekl jsem mu: "Až se vzbudí, nebude to valné, počítejte
s tím, že bude ještě popletená, aspoň myslím."
Přikývl. Děvčeti se vracela normální barva. Bylo už jisté,
že přežije. Nejhorší úzkost minula.
Pak se na mne najednou zadíval, na mne, na Katyu, a
znovu na mne. Vzbouřené city se uklidnily. Vrátil se na
zem.
"Vy jste Edward Lincoln…" řekl, jako by to byla novinka.
I on měl potíže se svým svědomím. Má nebo nemá využít
jako novinář to, že jeho přítelkyni hrozila smrt?
Oba jsme se rozhlédli po místnosti. Společnost výrazně
prořídla. Podíval jsem se Roderickovi do očí a snadno
uhádl, co si myslí: tisk běžel k telefonům, a Roderick byl
jediný svědek události z listu Rand Daily Star.
Znovu se zadíval na dívku. "Bude v pořádku, viďte že
bude?"
Nerozhodně jsem máchl rukama. Neodpověděl jsem
přímo. Nemohl jsem vědět, jestli bude v pořádku. Doufal
jsem, že se jí srdce nezastavilo na víc než tři minuty a že
u ní nedošlo k nenapravitelným změnám na mozku.
Absolvoval jsem kurs první pomoci před mnoha lety a moc
jsem si toho už nepamatoval.
34

first-aid course.
The journalist in Roderick won the day. He stood up
abruptly and said, "Do me a favour…? Don't let them take
her to hospital or anywhere before I get back."
V Roderickovi zvítězil novinář. Prudce vstal a řekl:
"Můžete pro mne něco udělat? Nedopusťte, aby ji odtud
odvezli, ani do nemocnice ne, dokud se nevrátím."
"I'll do my best," I said; and he made a highly rapid exit. "Budu se snažit," přikývl jsem. Rychle odešel.
Joe, the radio equipment man, was coiling up the lead of
the faulty microphone, having disconnected it gingerly
from its power socket. He looked at it dubiously and said,
"It's such an old one I didn't know we had it. It was just
there, in the box… I wish to God I hadn't decided to use it.
It just seemed quicker than waiting any longer for the
replacement from the studio. I'll make sure it'll do no
more damage, anyway. I'll dismantle it and throw it
away."
Conrad returned to my side and stood looking down at
Katya, who began showing signs of returning consciousness.
Her eyelids fluttered. She moved under the blan-
kets.
Conrad said, "You do realize, dear boy, that until very
shortly before the accident you were holding that microphone
yourself."
Joe, člověk od nahrávací aparatury, stáčel šňůru vadného
mikrofonu, kterou předtím opatrně odpojil ze sítě. Díval se
na mikrofon.
"Yes," I said neutrally. "I do." "Ano, je mi to jasné."
"And," said Conrad, "just how many people in this room
showed the slightest sign of knowing that the only hope
for the electrocuted is artificial respiration, instantly applied?"
"Je to starej krám, já ani nevěděl, že ho ještě máme.
Našel se v tý bedně… Bůh ví, že lituju, že jsme ho vůbec
použili. Jenže se nám zdálo, že je lepší vzít ten starej než
čekat, až nám přivezou ze studia jinej. Postarám se o to,
aby už nikdy nic nezpůsobil. Rozmontuju ho a vyhodím."
Conrad došel ke mně a díval se na Katyu. Začínala
projevovat další známky života, probírala se. Zachvěla se
jí víčka. Pohnula se.
"Je ti jasný, kamaráde, že až skoro do chvíle neštěstí jsi
ten mikrofon držel ty?"
"Kolik lidí v týhle místnosti vědělo, že jediná záchrana po
úrazu elektrickým proudem při zástavě všeho je umělý
dýchání? Jak bys to odhadoval?"
I looked at him straightly. Zadíval jsem se mu do očí.
"Did you know?" "Věděls to ty?" zeptal jsem se.
He sighed. "You are so cynical, dear boy. But no, I didn't."
Povzdechl si. "Jsi hrozně věcný. Ne, nevěděl."
6 6
Danilo arrived at the Iguana Rock at four o'clock with a
hired Triumph, a scarlet open-necked shirt and a sun-
tanned grin.
I had been back there less than an hour myself, Conrad
and I having dawdled over a beer and sandwich lunch in
an unobtrusive bar. Katya had gone to hospital, with
Roderick in frantic tow, and the other journalists were
currently stubbing their fingernails on their typewriters.
Clifford Wenkins had twittered off at some unmarked point
in the proceedings, and when Conrad and I left we saw
him, too, engaged in earnest conversation on the telephone.
Reporting to Worldic, no doubt. I stifled a despairing
sigh. Not a butterfly's chance in a blizzard that anyone
would ignore the whole thing as uninteresting.
Danilo chatted in his carefree way, navigating us round
the elevated Sir de Villiers Graaf ring road, that God's gift
to the city's inhabitants which took the through traffic out
of their way, over their heads.
"I can't imagine what Johannesburg was like before they
built this highway," Danilo commented. "They still have a
big traffic problem downtown, and as for parking… there's
more cars parked along the streets down there than onearmed
bandits in Nevada…"
Danilo pro mne přijel k hotelu Iguana Rock půjčeným
triumphem ve čtyři hodiny. Měl na sobě rudou rozhalenku
a tvář opálenou a usměvavou.
Vrátil jsem se do hotelu teprve hodinu předtím, seděli
jsme s Conradem dost dlouho u oběda (sendviče a pivo) v
malém, nenápadném baru. Katyu odvezli do nemocnice a
rozčilený Roderick jel za ní. Ostatní novináři si mohli na
svých psacích strojích upsat prsty. Clifford Wenkins se na
chvíli někam vytratil, ale když jsme s Conradem odcházeli,
viděli jsme ho, jak něco důležitě vykládá do telefonu.
Nejspíš podává hlášení Worldiku. Málem jsem si
povzdechl. Nebyla šance, že by událost prošla bez
povšimnutí a zájmu veřejnosti, že by se zdála nezajímavá.
Danilo cestou švadronil. Jel po vyvýšeném objezdu Sir de
Villiers Graaf, trasou znamenající boží požehnání pro
obyvatele centra, protože městským ulicím odlehčila od
projíždějících vozidel.
"Nedovedu si vůbec představit, jak to v Johannesburgu
vypadalo, než tuhle nadúrovňovou silnici postavili," řekl
Danilo. "Takhle mají problémy s dopravou, a pokud jde o
parkování… dole je zaparkovaných aut jak mravenců na
koláči…"
"You've been here quite a time, then?" "Jak se zdá, tak už to tu znáte. Jste tu často?"
"Hell, no," he grinned. "Only a few days. But I've been
here before, once, and anyway it sure only takes twenty
minutes of searching around to teach you that all the car
parks are permanently full and that you can never park
within a quarter mile of where you want to be."
"Kdepak, co vás napadá." Ušklíbl se. "Jsem tu teprve
několik dní, a předtím jsem tu byl jen jednou. Tady se ale
hned při prvním pokusu o zaparkování naučíte, že každý
parkoviště je věčně obsazený a že se vám nikdy nepodaří
zaparkovat blíž jak takových čtyři sta metrů od místa,
kam jedete."
Jel dobře a klidně, přestože byl zvyklý jezdit na opačné
He drove expertly and coolly on what was to him the
wrong side of the road.
straně silnice.
"Greville lives down near Turffontein," he said. "We drop "Greville bydlí blízko Turffonteinu," řekl, "co nevidět z
down off this elevated part soon now… did that sign say týhle nadúrovňový silnice sjedeme… Nebylo na tom
Street Extension?"
ukazateli napsáno Eloff Street Extension?"
"It did," I confirmed. "Bylo," přikývl jsem.
"Great." He took the turn and we left the South African "Výborně," sjel z dálnice M 1. Míjeli jsme fotbalová hřiště
Ml and presently passed some football fields and a skating a kluziště.
rink.
35

"They call this "Wembley"," Danilo said. "And over there
is a lake called Wemmer Pan for boating. And say, they
have a water organ there which shoots coloured fountains
up into the air in time to the music."
"Tady tomu říkají Wembley," vysvětloval Danilo. "Tamhle
kus dál je jezero, jsou tam lodě, taky barevný vodotrysky,
co stříkají podle hudby, do rytmu."
"Have you been there?" "Byl jste tam?"
"No… Greville told me, I guess. He also says it's a great "Ne… nejspíš mi to vyprávěl Greville. Prý tam taky často
place for fishing out rotting corpses and headless torsos." vytahujou z vody shnilý a bezhlavý mrtvoly."
"Nice," I said. "Hezké," poznamenal jsem.
He grinned. Ušklíbl se.
Before we reached Turffontein he turned off down a side Než jsme dojeli k Turffonteinu, zahnul na vedlejší silnici,
road which presently became hard impacted earth covered
with a layer of dust.
ke konci jen prašnou, s tvrdým, udusaným povrchem.
"They've had no rain here for four-five months," Danilo "Ono tady už skoro pět měsíců nepršelo," vysvětloval
said. "Everything's sure looking dry."
Danilo. "Je tu fakt velký sucho."
The grass was certainly brownish, but that was what I Tráva byla zahnědlá, ale to jsem očekával. Překvapilo
expected. I was surprised to learn from Danilo mat in a mě, co mi Danilo pověděl: až zaprší a oteplí se, všechno
month's time, when the rain came and the days were
warmer, the whole area would be lush, colourful, and
green.
se krásně zazelená.
"It's sure sad you won't be here to see the jacarandas," "Škoda že tu nebudete, až pokvetou žakarandy,"
Danilo said. "They'll flower all over, after you've gone." poznamenal Danilo, "po vašem odjezdu už budou kvést
celý rok."
"You've seen them before?" "Vy jste to zažil?"
He hesitated. "Well no, not exactly. Last time I was here, Zaváhal. "Ne tak docela. Když jsem tu byl naposledy,
they weren't flowering. It's just that Greville says." nekvetly. Vím to od Grevilla."
"I see," I said. "Aha."
"Here it is. This is Greville's place, right in here." He "Tak, už jsme tady, tady bydlí Greville." Zabočil mezi
pointed, then turned in between some severe-looking přísné zděné pilíře a pokračoval po vyštěrkované cestě ke
brick pillars and drove up a gravel drive into a stable
which looked as if it had been transplanted straight from
England.
stájím, které jako by sem někdo přenesl přímo z. Anglie.
Arknold himself was already out in the yard talking to a Arknold už byl na dvoře. Hovořil s černým Afričanem,
black African whom he introduced as his head boy, Barry. kterého nám představil jako svého hlavního stájníka
Arknold's head lad looked as tough as himself: a solid Bartyho. Barty vypadal stejně tvrdě jako Arknold. Statný,
strong-looking man of about thirty, with a short thick neck silný, asi třicetiletý chlap s býčí šíjí a bezúsměvnýma
and unsmiling cold eyes. He was the first black African I studenýma očima. Byl to první černý Afričan, se kterým
had seen, I thought in mild surprise, whose natural ex- jsem se setkal, který se netvářil dobrosrdečně. Trochu
pression had not been good-natured.
mne to překvapilo.
There was nothing in his manner, however, but civility, Choval se nicméně zdvořile a Danila pozdravil jako
and he nodded to Danilo's greeting with the ordinary acknowledgment
of people who meet each other fairly often.
někoho, koho vídá často.
Arknold said that everything was ready, and we started Arknold nám oznámil, že jsou připravení a že bude nejlíp,
looking round the boxes without more ado. The horses když hned vyrazíme na obhlídku stájí. Koně vypadali
were all like those I had seen on the track; up on their stejně jako ti, které jsem viděl na dráze, jako by tančili na
toes, with slightly less bone all round than those at home. špičkách, a měli o trochu drobnější kostru než koně u nás
doma.
There was nothing at all to distinguish Nerissa's horses Na pohled by Nerissiny koně od ostatních člověk
from their stable-mates. They looked as well, had legs as nerozeznal. Vypadali dobře, měli dobré nohy, jasné oko.
firm, eyes as bright; and they were not all stabled in one Byli ve stájích v různých blocích, roztroušení mezi
block, but were scattered among the rest. Colts in one ostatními. Hřebečci v jedné budově, klisničky ve druhé.
quadrangle, fillies in another. Everything as it should be, Všechno bylo tak, jak to má být, všechno normální, jako v
as it normally would be in England.
Anglii.
The lads… the boys… were all young and all black. Like Všichni stájníci byli mladí a černí. Jako všude na světě
lads the world over they were possessively proud of the byli majetnicky pyšní na své koně. Kromě té pýchy jsem si
horses they cared for, though alongside this pride there
emerged a second, quite definite, pattern of behaviour.
ale povšiml jiné zvláštní reakce, a u všech stájníků.
They responded to me with smiles, to Arknold with re- Na mne se usmívali, k Arknoldovi se chovali s respektem,
spect, and to Barty with unmistakable fear.
Bartyho se očividně báli.
I had no knowledge of what sort of tribal hold he had Neměl jsem tušení, jakou nad nimi může mít záhadnou
over them, and I never did find out, but in their wary eyes moc, a taky jsem se to nikdy nedozvěděl. Kdykoli se ale
and their shrinking away at his approach, one could see přiblížil, couvali a měli neklidné oči, ovládal je mnohem
he held them in a bondage far severer than any British
head lad could have imposed.
silněji, než by dokázal kterýkoli britský hlavní stájník.
I thought back to the iron hand my father had once Vzpomínal jsem na otce a jeho vládu železné ruky.
wielded. The lads had jumped to what he said, the ap- Stájníci na jeho pokyn okamžitě skákali a učni běhali na
prentices had scurried, and indeed I had wasted no time, povel stejně jako já, ale fyzický strach z otce určitě nikdo
but I could not remember that anyone had held him in
actual physical fear.
neměl.
I looked at Barry and faintly shivered. I wouldn't have Zadíval jsem se na Bartyho a taky se trochu otřásl.
liked to work under him, any more than Arknold's lads Nepřál bych si být jeho podřízený. Stájníkům jsem se
did.
nedivil.
"This is Tables Turned," Arknold was saying, approaching "Tohle je Tables Turned," řekl Arknold, když jsme se
36

the box door of a dark chestnut colt. "One of Mrs. Cave- blížili ke stání tmavě kaštanového hřebečka. "Taky patří
sey's. Running at Germiston on Saturday."
paní Caveseyové, v sobotu startuje v Germistonu."
"I thought I might go to Germiston," I said. "Do Germistonu jsem se chtěl jet podívat," poznamenal
jsem.
"Great," Danilo said with enthusiasm. "Výborně," řekl Danilo.
Arknold nodded more moderately, and said he would ar- Arknold přikývl bez většího nadšení. Slíbil, že mi nechá
range for me to pick up free entrance tickets at the gate.
We went into the box and stood in the usual sort of appreciative
pause, looking Tables Turned over from head to
foot while Arknold noted how he was looking compared
with the day before and I thought of something not too
uncomplimentary to say about him.
"Good neck," I said. "Good strong shoulders." And a bit
rat-like about the head, I thought to myself.
Arknold shrugged heavily. "I took him down to Natal for
the winter season, along with all the others. Had nearly
the whole string down there for getting on for three
months, like we do every year. We keep them at Summerveld,
do you see?"
volné lístky u vchodu na závodiště.
Vešli jsme do boxu a strávili povinnou chvíli prohlížením
koně od hlavy k patě. Arknold ho porovnával s tím, jak
vypadal včera, a já se snažil o koni říct něco hezkého.
"Má dobrou šíji a silné plece." Hlavu už tak slavnou
nemá, pomyslel jsem si.
Arknold pokrčil rameny. "Vzal jsem ho s ostatníma na
zimu do Natalu. Měl jsem tam skoro všechny koně po tři
měsíce, děláme to tak každý rok. Koně vždycky ustájíme
v Summerveldu."
"Where is Summerveld?" I asked. "Kde je Surnmerveld?" zeptal jsem se.
"More like what is Summerveld," he said. "It's a large
area with stabling for about eight hundred horses, at
Shongweni, near Durban. We book a block of stables
there for the season. They have everything in the area
one could need… practice track, restaurants, hostels for
the boys, everything. And the school for jockeys and apprentices
is there, as well."
"But you didn't do much good, this year?" I said sympa-
thetically.
"We won a few races with the others, but Mrs. Cavesey's
string… Well, to be frank, there are so many of hers that I
can't afford to have them all go wrong. Does my reputation
no good, do you see?"
I did see. I also thought he spoke with less passion than
he might have done.
"This Tables Turned," he said, slapping the horse's rump,
"on his breeding and his early form he looked a pretty
good prospect for the Hollis Memorial Plate in June… that's
one of the top two-year-old races… and he ran just like
you saw Chink do at Newmarket. Blew up five hundred
metres from home and finished exhausted, though I'd
have sworn he was as fit as any of them."
He nodded to the boy holding the horse's head, turned
on his heel, and strode out of the box. Further down the
line we reached another of Nerissa's, who evoked an even
deeper display of disgust.
"Now this colt, Medic, he should have been a proper
world-beater. I thought once that he'd win the Natal Free
Handicap in July, but in the end I never sent him to Clairwood
at all. His four races before that were too shameful."
I had a strong feeling that his anger was half genuine. It
puzzled me. He certainly did seem to care that the horses
had all failed, yet I was still sure that he not only knew
why they had but had engineered it himself.
With Barty in attendance, pointing out omissions with a
stabbing black forefinger to every intimidated stable-boy,
we finished inspecting every one of the string, and after-
wards went across to the house for a drink.
"All of Mrs. Cavesey's lot are now counted as three-yearolds,
of course," Arknold said. "The date for the agechange
out here is August 1st, not January 1st as with
you."
"Yes," I said. "Aha."
"There isn't much good racing here on Rand tracks during
August. Nothing much to interest you, I dare say."
"I find it all extremely interesting," I said truthfully. "Will
you go on running Mrs. Cavesey's string as three-year-
olds?"
"As long as she cares to go on paying their training fees,"
he said gloomily.
"Spíš co je Summerveld. Je to velký areál s možností
ustájení asi osmi set koní, u Shongweni blízko Durbanu.
Vždycky si tam na sezónu pronajímáme celý blok stájí. Je
tam všechno, co člověk potřebuje, cvalový dráhy,
restaurace, ubytovny pro stájníky, všechno, dokonce i
škola pro stájníky a učně."
"Letos vám to ale moc nevycházelo, co?" zeptal jsem se
soucitně.
"Ostatní koně několikrát zvítězili, ale koně paní
Caveseyové… Abych byl upřímný, mám jejích koní tolik,
že si nemůžu dovolit, aby všichni běhali slabě. Kazí mi to
pověst, chápete."
Chápal jsem. Taky mi přišlo, že to bere až příliš klidně.
"Tak kupříkladu tenhle," poplácal koně po zádi, "podle
formy na začátku roku a podle původu měl mít Tables
Turned slušnou šanci v červnu při Hollis Memorial Plate, to
je jedna ze špiček pro dvouleté… Nakonec běžel přesně
tak, jak běžel Chink v Newmarketu, a to jste viděl. Zabalil
to pět set metrů před cílem, byl vyčerpaný, a já bych
předtím přísahal, že je v perfektní formě."
Kývl na stájníka, který držel koně u hlavy, otočil se na
patě a vyšel z boxu. O kus dál jsme došli k dalšímu
Nerissinu koni. Ten v Arknoldovi budil ještě větší nelibost.
"Tohle hříbě, Medic, ten sliboval, že z něj bude světová
hvězda. Myslel jsem si, že v červenci má šanci zvítězit v
Natal Free Handicapu, ale nakonec jsem ho do Clairwoodu
vůbec neposlal. Všechny čtyři přípravný dostihy běžel
prachmizerně."
Měl jsem pocit, že jeho rozhořčení není tak zcela
upřímné. Jistě, vadilo mu, že všichni Nerissini koně běhají
neúspěšně, ale zdálo se mi, že dobře ví, proč to tak
dopadá, ba dokonce, že to možná sám zařídil.
S Bartym v patách vytýkal stájníkům drobná opomenutí.
Když jsme si prohlédli všechny koně, šli jsme k Arknoldovi
na skleničku.
"Všichni koně paní Caveseyové jsou dnes samozřejmě
tříletý," vysvětloval Arknold, "tady se věk koně počítá k
prvnímu srpnu, ne k prvnímu lednu jako u vás."
"V srpnu se tady na Randu, jako kolem Johannesburgu,
nic zvláštního neběhá, nic velkýho tu neuvidíte, jak se
obávám."
"Mně připadá všechno zajímavé," řekl jsem podle pravdy.
"Necháte koně paní Caveséyové běhat jako tříleté?"
"Nechám je běhat, dokud ji nepřestane bavit platit
trénink," řekl zasmušile.
37

"And if she decides to sell?" "A co kdyby se rozhodla koně prodat?"
"She'd get very little for them now." "Teď by za ně dohromady nic nedostala."
"If she sold them, would you buy any of them?" I asked. "Kdyby je chtěla prodat, odkoupil byste některé z nich?"
He didn't answer immediately as he was showing us the
way into his office, a square room full of papers, form
books, filing cabinets and hard upright chairs. Arknold's
guests were not, it seemed, to be made so comfortable
that they outstayed their limited welcome.
I repeated my question unwisely, and received the full
V tu chvíli nás právě vedl k sobě do kanceláře. Hned
neodpověděl. V kanceláři byla spousta písemností, Knihy
formy, registratury a obyčejné židle. Arknold nedopřával
svým hostům pohodlí, aby se mu v pracovně nerozseděli.
glare of the Arknold displeasure.
Nemoudře jsem otázku opakoval a vysloužil si od
Arknolda pohoršený, dopálený pohled.
"Look, Mister," he said fiercely. "I don't like what you're "Poslyšte, vy," řekl vztekle, "vůbec se mi nelíbí, co mi
suggesting. You are saying that maybe I lose races so I tady naznačujete. Chcete říct, že nechávám koně
can buy the horses cheap, then win races when I have prohrávat, abych je pak lacino koupil, nechal je běhat na
them myself, and then sell them well for stud. That's what vítězství, a potom abych je výhodně prodal na chov.
you're saying, Mister."
Myslel jste to tak, že?"
"I didn't say anything of the sort," I protested mildly. "Nic takového jsem neřekl."
"It's what you were thinking." "Ale myslíte si to."
"Well," I agreed. "It was a possibility. Looking at it from "Vyloučit to nelze," přikývl jsem: "Je třeba takovou
outside, objectively, wouldn't that have occurred to you, možnost brát v úvahu, pokud se na to někdo dívá
too?"
neosobně a nezaujatě, zvenčí. Kdybyste byl na mém
místě, taky by vás to napadlo."
He still glowered, but the antagonism slowly subsided. I Tvářil se sice ještě stále pohoršeně. ale už ne tolik
wished I could decide whether he had been angry because nepřátelsky. Rád bych věděl, proč se tak rozvzteklil, jestli
I had insulted him, or because I had come too near the proto, že jsem ho urazil, nebo proto, že jsem se přiblížil
truth.
pravdě.
Danilo, who had been tagging along all the way making Danilo, který nás vytrvale doprovázel, se našeho
sunny comments to no one in particular, tried to smooth
his ruffled friend.
hostitele snažil udobřit.
"Aw, c'mon Greville, he meant no harm." "No tak, Greville, on to nemyslel zle."
Arknold gave me a sour look. Arknold se na mne kysele podíval.
"Hey, c'mon. Aunt Nerissa probably told him to poke "No tak, přestaňte s tím, teta Nerissa ho nejspíš
around for reasons, if he got the chance. You can't blame požádala, ať se tu pokud možno porozhlídne, proč se věci
her, when she's pouring all that money into bad horses, mají tak, jak se mají, a tomu se ani nemůžete divit, když
now can you, Greville?"
solí tolik prachů na trénink pronic zanic, no uznejte,
Greville."
Arknold made a fair pretence at being pacified and of- Arknold se snažil tvářit usmířeně a nabídl nám skleničku.
fered us a drink. Danilo smiled hugely in relief and said it Danilo se s úlevou usmál a poznamenal, že by bylo
wouldn't do, it wouldn't do at all, for us to quarrel.
hloupé, kdybychom se rozhádali.
I sipped my drink and looked at the two of them. Glossy Upíjel jsem a prohlížel si ty dva. Hezký mladík, vzor zlaté
young golden boy. Square surly middle-aged man. They mládeže. Starší, zamračený, statný chlap. Oba taky upíjeli
both drank, and watched me over the rims of the glasses. a prohlíželi si mne přes okraj skleniček.
I couldn't see an inch into either of their souls. Neviděl jsem ani do jednoho, ani do druhého.
Back at the Iguana Rock there was a hand-delivered let- V hotelu na mne čekal dopis, který prý přinesl zvláštní
ter waiting for me. I read it upstairs in my room, standing posel. Odnesl jsem si dopis do pokoje. Stál jsem u okna s
by the window which looked out over the gardens, the vyhlídkou do zahrady, na tenisové kurty a nádhernou
tennis courts, and the great African outdoors. The light africkou přírodu. Začínalo se stmívat, šeřilo se rychle, ale
had begun fading and would soon go quickly, but the positive
handwriting was still easy to see.
jasné, výrazné písmo bylo ještě čitelné.
Dear Mr. Lincoln, Vážený pane Lincolne,
I have received a cable from Nerissa Cavesey asking me
to invite you to dinner. My wife and I would be pleased to
entertain you during your visit, if you would care to ac-
cept.
Nerissa is the sister of my late brother's wife, Portia, and
has become close to us through her visits to our country. I
explain this, as Mr. Clifford Wenkins of Worldic Cinemas,
who very reluctantly informed me of your whereabouts,
was most insistent that you would not welcome any pri-
vate invitations.
obdržel jsem telegram od paní Nerissy Caveseyové, ve
kterém mne žádá, abych Vás pozval na večeři. Moje paní
a já bychom byli potěšeni, kdybyste nás během svého
pobytu navštívil.
Yours sincerely, Váš
Quentin van Huren. Quentin van Huren
Behind the stiffly polite sentences, one could feel the irritation
with which he had written that note. It was not only
I, it seemed, who would do things slightly against their
will, for Nerissa's sake: and Clifford Wenkins, with his
fussing misjudgement of his responsibilities, had dearly
not improved the situation.
I went over to the telephone beside the bed and put a
call through to the number printed alongside the address
on the writing-paper.
Nerissina sestra Portia byla ženou mého bratra, který již
také nežije. Nerissu jsme si ale při jejích návštěvách zde
velmi oblíbili. Zmiňuji se o těchto okolnostech proto, že
nám pan Wenkins, zastupující společnost Worldic, Vaši
adresu dal jen po velkém váhání a současně nás
ubezpečoval, že soukromá pozvání nevítáte.
Mezi zdvořilými, upjatými řádkami člověk vytušil
podráždění a neochotu mi psát. Nebyl jsem jediný, kdo
dělal něco proti své vůli Nerisse kvůli. Clifford Wenkins,
kterému chyběl takt a cit, situaci nijak nevylepšil.
Šel jsem k telefonu na nočním stolku a vytočil číslo
vytištěné pod adresou na dopisním papíře.
38

The call was answered by a black voice who said she V telefonu se ozval domorodý ženský hlas. Řekla, že se
would see if Mr. van Huren was home.
půjde podívat, je-li pan van Huren doma.
Mr. van Huren decided he was. Pan van Huren se rozhodl, že doma je.
"I called to thank you for your letter," I said. "And to say "Chtěl jsem vám poděkovat za dopis," řekl jsem. "Chtěl
that I would very much like to accept your invitation to bych také vyjádřit díky za vaše pozvání na večeři." Ať vidí,
dine with you, during my stay." Two, I reckoned, could be
ultra polite.
že i jiní dokážou být upjatě zdvořilí.
His voice was as firm as his handwriting, and equally re- Hlas měl stejně energický a stejně rezervovaný jako
served.
písmo.
"Good." He didn't sound overjoyed, however. It is always "Výborně," řekl bez nadšení, "jsem vždy rád, mohu-li
a pleasure to please Nerissa."
Nerisse vyjít vstříc."
"Yes," I said. There was a pause. The conversation could "Jistě." Chvíli bylo ticho. Nedalo se říct, že by plynula živá
hardly be said to be rocketing along at a scintillating rate. konverzace. Trochu jsem mu vyšel vstříc. "Budu tady
I said helpfully, "I shall be here until a week next
Wednesday."
ještě deset dní, odjedu od středy za týden."
"I see. Yes. However, I shall be away from home all next "Ano… Bohužel my tady příští týden nebudeme a tuto
week, and we are already engaged this Saturday and
Sunday…"
sobotu a neděli už jsme zadaní…"
"Then please don't worry," I said. "Prosím, nedělejte si s tím starosti."
He cleared his throat. "I suppose," he suggested doubt- Odkašlal si a váhavě se zeptal: "Kdybyste snad náhodou
fully, "that you would not be free tomorrow? Or, indeed, mohl zítra večer? Nebo dnes? Bydlíme blízko vašeho
this evening? My house is not far from the Iguana Rock…
but of course I expect you are fully engaged."
hotelu… ale to vy jste už jistě zadaný…?"
Tomorrow morning, I thought, all the newspapers would Zítra ráno, pomyslel jsem si, budou noviny plné fotografií
be flourishing a paragraph or two about Roderick Hodge's přítelkyně Rodericka Hodge. Do zítřka do večera by paní
girl friend. By tomorrow night, Mrs. van Huren, if she felt van Hurenová stihla svolat přesně takovou společnost,
like it, could fill her house with the sort of party I didn't jaké jsem se snažil vyhnout. Kromě toho jsem si na
like to go to. And tomorrow night I had agreed to have zítřejší večer smluvil večeři s Conradem, třebaže tu bych
dinner with Conrad, though I could change that if I had to. mohl snadno zrušit.
I said, "If it is not too short notice, tonight would be Řekl jsem: "Pokud vám nevadí, že to je tak na poslední
fine."
chvíli, hodilo by se mi to dnes večer."
"Very well, then. Shall we say eight o'clock? I'll send my "Výborně. Řekněme v osm? Pošlu pro vás vůz."
car to fetch you."
I put down the receiver half regretting that I had said I Když jsem odkládal sluchátko, už jsem litoval, že jsem se
would go, as his pleasure in my acceptance was about as zavázal přijít, protože jeho nadšení nad mým přijetím
intense as a rice-pudding. However, the alternatives pozvání ani zdaleka nebylo vřelé. Alternativní řešení ale
seemed to be the same as the night before: either dine in taky nebylo nijak lákavé: buď jsem mohl jíst v restauraci,
the Iguana Rock restaurant with the sideways glances kde by se po mně lidé nenápadně dívali, nebo ve svém
reaching me from the other tables, or upstairs alone in my pokoji jako včera. Byl jsem sám a litoval, že nejsem
room, wishing I was home with Charlie.
doma, s Charlie.
The house to which the van Hurens' car took me was big, Dům, ke kterému mne zavezlo van Hurenovo auto, byl
old, and spelled money from the marble doorstep on- starý, rozlehlý, a koukaly z něj peníze, kam se člověk
wards. The hall was large, with the ceiling soaring away podíval, počínaje mramorovým schodištěm. Obrovská
into invisibility, and round all four sides there was a hala, strop vysoko, kdesi v nedohlednu, kolem dokola
graceful colonnade of pillars and arches: it looked like a elegantní sloupy. Vypadalo to tam jako na krásném
small, splendid Italian piazza, with a roof somewhere over
the top.
italském náměstí, nad kterým se vznáší střecha.
In the hall, from a door under the colonnade on the far Z kolonády, zezadu z haly, se vynořili muž a žena.
side, came a man and a woman.
"I am Quentin van Huren," he said. "And this is my wife "Jsem Quentin van Huren," řekl muž. "A toto je má žena
Vivi."
Vivi."
"How do you do?" I said politely, and shook their hands. "Dobrý den," řekl jsem zdvořile a potřásl si s nimi rukou.
There was a small hiatus. Chvíli bylo ticho.
"Yes… well," he said, making a gesture which was very "Tak tedy…" Divže nepokrčil rameny. "Pojďte dál prosím."
nearly a shrug. "Come along in."
I followed them into the room they had come from. In Následoval jsem je do místnosti, odkud přišli. V jasnějším
the clearer light there, Quentin van Huren was instantly světle jsem okamžitě viděl, že Quentin van Huren je
identifiable as a serious man of substance, since about vážný, důstojný člověk, ze kterého vyzařují zkušenosti,
him hung that unmistakable aura of know-how, experi- vědomosti a znalosti, základ skutečné autority.
ence, and ability that constitutes true authority. As solidity Profesionalismus a vážnost ctím, proto jsem k němu
and professionalism were qualities I felt at home with, I okamžitě pocítil sympatie, i když jsem očekával, že je
was immediately prepared to like him more than it
seemed probable he would like me.
opětovat nebude.
His wife Vivi was not the same: elegant-looking, but not Jeho žena Vivi byla odlišná, elegantní, ale na zcela jiné
in the same league intellectually.
intelektuální úrovni.
She said, "Do sit down, Mr. Lincoln. We are so pleased Řekla: "Sedněte si prosím, pane Lincolne, jsme rádi, že
you could come. Nerissa is such a very dear friend…" jste přišel. Máme Nerissu tak rádi…"
She had cool eyes and a highly practised social manner. Měla studené oči a byla společensky velmi zběhlá. Slova
There was less warmth in her voice than in her words. byla přátelská, hlas neosobní.
"Whiskey?" van Huren asked, and I said 'Thank you," and "Whisky?" zeptal se van Huren. S díky jsem přikývl a
got the tumbler full of water with the tablespoon of
Scotch.
dostal sklenici vody se lžičkou whisky.
39

"I'm afraid I haven't seen any of your films," van Huren
said, without sounding in the least sorry about it, and his
wife added, "We seldom go to the cinema."
"Very wise," I said without inflection, and neither of them
knew quite how to take it.
I found it easier on the whole to deal with people intent
on taking me down a peg rather than with the sycophantically
over-flattering. Towards the snubbers I felt no obligation.
I sat down on the gold-brocaded sofa which she had indicated,
and sipped my enervated drink.
"Obávám se, že jsme žádný z vašich filmů neviděli," řekl
van Huren bez skutečné lítosti. Jeho žena dodala: "My
zřídkakdy chodíme do biografu."
"Velmi moudré," poznamenal jsem klidně. Nevěděli, co si
z toho vybrat.
Připadá mi snazší být s lidmi, kteří mne přehlížejí, než s
těmi, kteří mi přehnaně lichotí. Proti těm nadřazeným
jsem necítil žádný závazek.
Posadil jsem se na brokátovou pohovku a upíjel svůj
neškodný nápoj.
"Has Nerissa told you she is… ill?" I asked. "Přiznala se Nerissa, že je nemocná?" zeptal jsem se.
They both sat without haste. Van Huren shifted a small
cushion out of his way, twisting in his armchair to see
what he was doing, and answered over his shoulder.
"She wrote a little while ago. She said she had something
wrong with her glands."
"She's dying," I said flatly, and got from them their first
genuine response. They stopped thinking about me.
Thought about Nerissa. About themselves. The shock and
regret in their faces was real.
Oba si beze spěchu sedli. Van Huren si upravoval za zády
malý polštář a přitom se ode mne odvrátil. Odpověděl
přes rameno.
"Psala nedávno. Zmínila se, že má něco se žlázami."
"Ona umírá," řekl jsem suše. Van Hurenovi konečně
zareagovali přirozeně a upřímně. Přestali myslet na mne,
soustředili se myšlenkami na Nerissu a na sebe. Výraz
šoku a zármutku na jejich tvářích šel od srdce.
Van Huren still held the cushion in his hand. Van Huren ještě stále držel v rukách polštář.
"Are you sure?" he said. "Víte to jistě?"
I nodded. "She told me herself. A month or two, she Přikývl jsem. "Sama mi to řekla. Zbývá jí prý jen měsíc,
says, is all she has."
možná dva měsíce života."
"Oh no," Vivi said, her grief showing through the social "Ach ne," vydechla Vivi. Skutečný zármutek pronikl
gloss like a thistle among orchids.
společenským
orchideje.
nátěrem jako tráva vrůstající mezi
"I can't believe it," van Huren exclaimed. "She is always "To snad není možné," řekl van Huren, "byla vždy tak
so full of life. So gay. So vital."
plná elánu, tak veselá a živá."
I thought of Nerissa as I had left her: vitality gone and Vybavila se mi Nerissa, jak jsem ji viděl před odjezdem.
life itself draining away.
Elán ten tam, život zvolna vyprchával.
"She is worried about her racehorses," I said. "The ones "Dělají jí starosti její rovináři," řekl jsem, "ti, které
Portia left her."
zdědila po Portii."
Neither of them was ready to think about racehorses. Ani jeden, ani druhý se v tu chvíli koňmi zabývat
Van Huren shook his head, finished putting the cushion nechtěli. Van Huren zavrtěl hlavou, upravil si polštář,
comfortably in his chair, and stared into space. He was a usadil se a zadíval se do prázdna. Statný padesátník s
well-built man, at a guess in his fifties, with hair going prošedivělými vlasy na skráních. Z profilu měl široký nos,
neatly grey in distinguished wings above his ears. Seen in ale ne skobovitý, pevná ústa, pěkné ruce s upravenými
profile his nose was strongly rounded outwards from the
bridge, but stopped straight and short with no impression
of a hook. He had a firm, full-lipped, well-defined mouth,
hands with square well-manicured nails, and a dark grey
suit over which someone had taken a lot of trouble.
nehty, na sobě na míru šitý tmavý oblek.
The door from the hall opened suddenly and a boy and a Dveře z haly se náhle prudce otevřely. Vešel mladík s
girl, quite remarkably alike, came in. He, about twenty, dívkou. Byli si podobní. Mladíkovi bylo asi dvacet, tvářil se
had the slightly sullen air of one whose feelings of rebel- rozmrzele, byl zřejmě rebel, ale zase ne takový, aby
lion had not carried him as far as actually leaving his pala- opustil vznešený domov. Jí bylo asi patnáct, chovala se
tial home. She, about fifteen, had the uncomplicated directness
of one to whom the idea of rebellion had not yet
occurred.
bezprostředně a do věku rebelií ještě nedospěla.
"Oh sorry," she said. "Didn't know we had anyone for "Omlouváme se," řekla dívka. "My nevěděli, že máte
dinner."
návštěvu."
She came across the room in her jeans and a pale yellow Byla v džínách a světlém tričku, stejně jako její bratr.
tee-shirt, with her brother behind her dressed very much
the same.
Přešli k nám. Van Huren je představil.
Van Huren said, "This is my son Jonathan, and my "Můj syn Jonathan, moje dcera Sally…"
daughter Sally…"
I stood up to shake hands with the girl, which seemed to Vstal jsem a podával dívce ruku. Tvářila se pobaveně.
amuse her.
"I say," she said. "Did anyone ever tell you you look like "Poslyšte, už vám někdo řekl, že jste hrozně podobnej
Edward Lincoln?"
Edwardovi Lincolnovi?"
"Yes," I said. "I am." "Ovšem, to jsem já."
"You are what?" "Kdože?"
"Edward Lincoln." "Edward Lincoln."
"Oh yeah." She took a closer look. "Oh golly. Good heav- "To určitě…" zadívala se na mne. "Páni, no teda, vy jste
ens. So you are." Then doubtfully, afraid I was making a opravdu vy!" Pak dostala strach, jestli se nesekla. "Fakt
fool of her. "Are you really?"
jste?"
Her father said, "Mr. Lincoln is a friend of Mrs. Cavesey…" Odpověděl její otec. "Pan Lincoln je přítel paní
Caveseyové…"
"Aunt Nerissa! Oh yes. She told us once that she knew "Teta Nerissa! To je pravda, vyprávěla nám jednou, že se
you well… She's such a darling, isn't she?"
s váma zná… ona je zlatíčko."
40

"She is," I agreed, sitting down again. "To určitě," přikývl jsem a znovu se posadil.
Jonathan looked at me steadily with a cold and unimpressed
eye.
Jonathan se na mne dlouze, studeně zadíval.
"I never go to see your sort of film," he stated. "Na takové filmy, v jakých vy hrajete, já nechodím,"
prohlásil.
I smiled mildly and made no answer: it was typical of the Klidně jsem se usmál a neodpověděl jsem. Na podobné
putting-down brand of remark made to me with varying výroky jsem byl zvyklý, slýchám je v různých obměnách s
degrees of aggression almost every week of my life. Ex- různou mírou útočnosti skoro každý týden. Zkušenost
perience had long ago shown that the only unprovocative
reply was silence.
mne naučila na takové poznámky reagovat mlčením.
"Well, I do," Sally said. I've seen quite a few of them. "To já zase ano," řekla Sally. "Viděla jsem jich už hodně.
Was it really you riding that horse in Spy Across Country, Poslyšte, fakt jste sám jezdil na koni. ve Špionovi v sedle,
like the posters said?"
jak stálo na plakátech?"
I nodded, "Mm." Přikývl jsem.
She looked at me consideringly. "Wouldn't you have Zamyšleně se na mne podívala. "Neměl byste to
found it easier in a hackamore?"
snadnější s nějakou klidnou herkou?"
I laughed involuntarily. "Well, no. I know the script said Zasmál jsem se. "Ani ne. Víte, podle scénáře měl ten kůň
the horse had a very light mouth, but the one they actually
gave me to ride had a hard one."
mít hubu citlivou, ale ve skutečnosti ji měl tvrdou."
"Sally is a great little horsewoman," her mother said un- "Sally je dobrý jezdec," poznamenala její matka,
necessarily. "She won the big pony class at the Rand
Easter Show."
"zvítězila při Rand Easter Show v hlavní soutěži poníků."
"On Rojedda Reef," Sally added. "Jela jsem Rojedda Reefa," dodala Sally.
The name meant nothing to me. But the others clearly Jména poníka mi nic neříkalo, přestože ostatní
thought it would. They looked at me expectantly, and in předpokládali, že ho jistě znám. Vyčkávavě se na mne
the end it was Jonathan who said with superiority, "It's zadívali. Pak promluvil Jonathan: "Je to jméno našeho
the name of our gold mine."
zlatého dolu."
"Really? I didn't know you had a gold mine." I half delib- "Vážně? Nevěděl jsem, že máte zlatý důl," řekl jsem
erately said it with the same inflection that father and son záměrně stejným tónem, jakým van Huren prohlásil, že
had said they didn't see my films, and Quentin van Huren neviděl žádný z mých filmů. Van Huren to velmi dobře
heard it. He turned his head quite sharply towards me, zaznamenal. Rychle se ke mně otočil a já v jeho očích tušil
and I could feel the internal smile coming out of my eyes. úsměv.
"Yes," he said thoughtfully, holding my gaze. "I see." His "Ano," řekl zamyšleně a nepřestával se mi dívat do očí.
lips twitched. "Would you care to go down one? To see "Rozumím." Ve rtech mu zaškubalo. "Nechtěl byste si náš
what goes on?"
důl prohlédnout? Abyste věděl, jak takový důl vypadá?"
From the surprised expressions on the rest of his family, Viděl jsem, jak překvapení jsou ostatní členové rodiny a
I gathered that what he had offered was more or less the pochopil jsem, že takové pozvání je stejně neobvyklé jako
equivalent of my suggesting a press conference.
můj souhlas s účastí na tiskové konferenci.
"I'd like it enormously," I assured him. "I really would." "Moc rád to pozvání přijmu, opravdu."
"I'm flying down to Welkom on Monday morning," he "Chystám se letět do Welkomu v pondělí ráno," řekl. "To
said. That's the town where Rojedda is… I'll be there the je nejbližší město u Rojeddy… Budu tam celý týden, ale
whole week, but if you care to come down with me Mon- kdyby se vám hodilo letět v pondělí se mnou, mohl byste
day, you can fly back again the same evening."
se ještě týž večer vrátit."
I said that would be great. Řekl jsem, že se budu upřímně těšit.
By the end of dinner the van Huren-Lincoln entente had Ke konci večera už mezi námi vládla taková shoda, že se
progressed to the point where three of the family decided rodina rozhodla jet se v sobotu podívat do Germistonu,
to go to Germiston that Saturday to watch Nerissa's jak poběží Nerissini koně. Jen Jonathan prohlásil, že má
horses run. Jonathan said he had more important things
to do.
důležitější věci na práci.
"Like what?" Sally demanded. "Jako co?" zeptala se Sally.
Jonathan didn't really know. Jonathan neumět odpovědět.
7 7
Friday turned out to be a meagre day for world news,
which left a lot too much space for the perils of Katya.
Seldom had the Press been invited in advance to such a
spectacle, and in most papers it seemed to have made the
front page.
One of them first unkindly suggested that it had all been
a publicity stunt which had gone wrong, and then denied
it most unconvincingly in the following paragraph.
I wondered, reading it, how many people would believe
just that. I wondered, remembering that mischievous
smile, whether Katya could possibly even have set it up
herself. She and Roderick, between them.
But she wouldn't have risked her life. Not unless she
hadn't realized she was risking it.
I picked up the Rand Daily Star, to see what they had
made of Roderick's information, and found that he had
written the piece himself. "By our own Rand Daily Star
eye-witness, Roderick Hodge' it announced at the top.
V pátek byla nouze o zprávy ze světa, proto se tisk o to
víc soustředil na smrtelné ohrožení mladé novinářky.
Zřídkakdy se stalo, aby tisk dostal pozvánku na skutečné
drama. Většina novin o něm psala na prvních stránkách.
V jednom deníku se objevila nefér teorie, že to celé bylo
předem připravené jako reklamní trik, který se vymkl z
ruky. V dalším odstavci pisatel tuto teorii naopak vyvracel.
Docela rád bych věděl, kolik lidí se rozhodne té teorii
věřit, dokonce mě napadlo, jestli není možné, že to celé
nastrojila Katya, dívka s ironickým úsměvem, ve
spolupráci s Roderickem.
Ne, přece by neriskovala život, určitě ne vědomě.
Sáhl jsem po Rand Daily Star, abych se podíval, jak
naložili s informacemi od Rodericka. Zjistil jsem, že
Roderick článek napsal sám. "Od našeho redaktora a
očitého svědka události." Když člověk uvážil, jak se ho
41

Considering his emotional involvement it was not too
highly coloured, but it was he, more than any of the others,
who stressed, as Conrad had done, that if Katya had
not taken the microphone away from me, it would have
been I who got the shock.
I wondered how much Roderick wished I had done. For
one thing, it would have made a better story.
With a twisting smile I read on to the end. Katya, he reported
finally, was being detained in hospital overnight,
her condition described as 'comfortable'.
I shoved the papers aside, and while I showered and
shaved came to two conclusions. One was that what I had
done was not particularly remarkable and certainly not
worth the coverage, and the other was that after this I
was going to have even more trouble explaining to Ner-
issa why all I could bring her were guesses, not proof.
Down at the reception desk I asked if they could get me
a packed lunch and hire me a horse for the day out in
some decent riding country. Certainly, they said, and
waved a few magic wands: by mid-morning I was twentyfive
miles north of Johannesburg setting out along a dirt
road in brilliant sunshine on a pensioned off race-horse
who had seen better days. I took a deep contented breath
of the sweet smell of Africa and padded along with a great
feeling of freedom. The people who owned the horse had
gently insisted on sending their head boy along with me
so that I shouldn't get lost, but as he spoke little English
and I no Bantu, I found him a most peaceful companion.
George was small, rode well, and had a great line in ba-
nana-shaped smiles.
We passed a cross-roads where there was a large stall,
all by itself, loaded with bright orange fruit and festooned
with pineapples, with one man beaming beside them.
dramatická příhoda dotýkala osobně, byl článek poměrně
střízlivý. Pisatel ale zdůraznil víc než jeho kolegové to, co
si Conrad uvědomil ihned, a sice že kdyby mi Katya
nevzala mikrofon z ruky, byl bych ho v osudnou chvíli
držel já a já bych utrpěl elektrický šok.
Zajímalo by mě, jestli Roderick lituje, že se tak nestalo.
Když nic jiného, reportáž by byla ještě zajímavější.
S trpkým úsměvem jsem článek dočetl. Katyu si prý
nechali v nemocnici přes noc, a údajně se cítila dobře.
Odstrčil jsem noviny a šel se vysprchovat a oholit. Došel
jsem přitom ke dvěma závěrům: za prvé že to, co jsem
udělal, určitě nestálo za tolik rámusu, a za druhé, že teď
budu Nerisse těžko vysvětlovat, proč jí přináším jen
dohady a žádné důkazy.
V recepci jsem se zeptal, jestli by mi nemohli připravit
sendviče na piknik a jestli bych si na den nemohl
pronajmout koně někde, kde to je na ježdění vhodné.
Samozřejmě, řekli v recepci a mávli kouzelným proutkem:
před polednem už jsem byl třicet kilometrů za
Johannesburgem a vyjížděl v sedle starého jezdeckého
koně na prašnou silnici. Slunce krásně zářilo. Zhluboka
jsem se nadechl sladce vonícího afrického vzduchu a jel a
jel s nádherným pocitem volnosti a svobody. Lidé, od
kterých jsem si koně pronajal, trvali na tom, že se mnou
pošlou stájníka, ale protože stájník neuměl anglicky a já
neuměl bantu, byl to mlčenlivý, nevtíravý společník.
Jmenoval se George.
Míjeli jsme křižovatku, kde byl velký stánek plný
pomerančů a ananasů. U stánku stál usměvavý prodavač.
"Naartjies," George said, pointing. "Naartjies," ukázal George.
I made signs that I didn't understand. One thing about Rukama jsem vysvětlil, že nerozumím. Občas je herecké
being an actor, it occasionally came in useful.
umění použitelné i v běžném životě.
"Naartjies." George repeated, dismounting from his horse "Naartjies," opakoval George. Seskočil z koně a vedl ho
and leading it towards the stall. I grasped the fact that ke stánku. Pochopil jsem, že chce něco koupit. Zavolal
George wanted to buy, so I called to him and fished out a jsem na něj a vylovil z kapsy pětirandovou bankovku.
five rand note. George smiled, negotiated rapidly, and George se rozzářil, šel vyjednávat, a za chvíli se vrátil se
returned with a huge string bag of naartjies, two ripe síťovkou plnou pomerančů a se dvěma velkými ananasy.
pineapples, and most of the money.
Skoro všechny peníze mi vrátil.
In easy undemanding companionship we rode further, V příjemném, nezávazném kamarádství jsme jeli dál. Pak
dismounted in some shade, ate a pineapple each, and cold jsme si našli stín, sesedli, snědli ananas a studené kuře,
chicken from the Iguana Rock, and drank some refreshing které jsem si přinesl z hotelu. Pak jsme se napili
unsweet apple juice from tins George had been given to osvěžující, neslazené jablkové šťávy z plechovek, které s
bring along. The naartjies turned out to be like large sebou vezl George. Ukázalo se, že naartjies nejsou
lumpy tangerines with green patches on the skin: they pomeranče, ale velké mandarinky se zelenými skvrnami
also tasted like tangerine, but better.
na kůře. Chutnaly líp než obyčejné mandarinky.
George ate his lunch thirty feet away from me. I beck- George si s obědem sedl na deset metrů ode mne. Kývl
oned to him to come closer, but he wouldn't.
jsem na něj, aby si přisedl blíž, ale nechtěl.
In the afternoon we trotted and cantered a long way over Odpoledne jsme klusali a cválali daleko přes pláně
tough scrubby brown dried grass, and finally, walking to porostlé suchou travou. Pak jsme zpomalili do kroku, aby
cool the horses, found ourselves approaching the home koně vychladli. Nakonec jsme dojeli z opačné strany ke
stables from the opposite direction to the way we set out. stájím, ze kterých jsme vyrazili.
They asked ten rand for the hire of the horse, though the Za zapůjčení koně jsem zaplatil jen deset randů, přestože
day I had had was worth a thousand, and I gave George den, který jsem v jeho sedle strávil, stál za tisíc.
five rand for himself, which his employers whispered was Georgeovi jsem dal pět randů, přestože mi jeho
too much. George with a last dazzling smile handed me zaměstnavatelé našeptávali, že to je moc. George mi se
the bag of naartjies and they all gave me friendly waves zářivým úsměvem předal síťovku s naartjies. Všichni se se
when I left. If only life were all so natural, so undemand- mnou přátelsky rozloučili a mávali mi, když jsem odjížděl.
ing, so unfettered.
Kdyby byl život vždy tak jednoduchý, nenáročný a
přátelský!
Five miles down the road I reflected that if it were, I O pár kilometrů dál jsem si uvědomil, že kdyby tomu tak
would be bored to death.
opravdu bylo, asi bych se unudil k smrti.
Conrad was before me at the Iguana. Conrad už na mne v hotelu Iguana Rock čekal.
He met me as I came into the hall and surveyed me from Vykročil mi vstříc, když jsem vstoupil do haly, a prohlédl
head to foot, dust, sweat, naartjies and all.
si mne od hlavy až k patě, zaprášeného, se síťovkou s
naartjies.
"What on earth have you been doing, dear boy?" "Cos dnes prosím tě dělal, kamaráde?"
"Riding." "Jezdil na koni."
"What a pity I haven't an Arriflex with me," he ex- "Jaká škoda, že s sebou nemám kameru!" zalitoval. "To
42

claimed. "What a shot… you standing there looking like a
gypsy with your back to the light… and those oranges…
have to work it into our next film together, can't waste a
by byl snímek! Vypadáš jako cikán, jak tam stojíš zády ke
světlu… A ty pomeranče! To musím dostat do tvýho
příštího filmu, tohle nesmí přijít nazmar…"
shot like that…"
"You're early," I remarked. "Přišels brzy," poznamenal jsem.
"Might as well wait here as anywhere else." "Je jedno, jestli čekám tady nebo jinde."
"Come upstairs, then, while I change." "Pojď se mnou nahoru, musím se převlíct."
He came up to my room and with unfailing instinct chose Šel se mnou do pokoje a s neomylným instinktem si
the most comfortable chair.
vybral nejpohodlnější křeslo.
"Have a naartjie," I said. "Dej si naartjie," nabídl jsem mu.
"I'd rather have a Martini, dear boy." "Radši bych si dal martini, kamaráde."
"Order one, then." "Tak si objednej."
He rang for his drink and it came while I was in the Objednal si pití, které mu přinesli, zatímco jsem se
shower. I towelled dry and went back into the bedroom in sprchoval. Osušil jsem se a do obývacího pokoje se vrátil
underpants to find him equipped also with a Churchill- ve spodcích. Conrad měl nejen pití, ale i veliký doutník.
sized cigar, wreathed in smoke and smelling of London Obklopoval ho kouř vonící londýnskými kluby a plutokracií.
clubs and plutocracy. He was looking through the pile of Prohlížel si hromadu novin, spořádaně ležících na stole,
newspapers which still lay tidily on the table, but in the
end left them undisturbed.
ale žádné si nevybral.
"I've seen all those," he said. "How do you like being a "Ty už jsem všechny viděl," poznamenal. "Jak se ti líbí
real hero, for a change?"
být pro změnu skutečný hrdina?"
"Don't be nutty. What's so heroic about first aid?" "Co blázníš, poskytnout první pomoc není hrdinství."
He grinned. Changed the subject. Ušklíbl se a změnil téma.
"What in hell's name made you come out here for a pre- "Prosím tě, co tě přimělo přijet sem na premiéru, když už
miere after all those years of refusing to show your face
off the screen?"
se celý roky odmítáš ukázat jinde než na plátně?"
"I came to see some horses," I said, and explained about "Přijel jsem se podívat na určité koně." Vysvětlil jsem mu
Nerissa.
situaci s Nerissou.
"Oh, well, then, dear boy, that does make more sense, I "Jo, v tom případě už rozumím. Už jsi aspoň přišel na to,
agree. And have you found out what's wrong?"
v čem je chyba?"
I shrugged. "Not really. Don't see how I can." I fished out Pokrčil jsem rameny. "Vlastně ne. Není mi jasné, jak
a clean shirt and buttoned it on. I'm going to Germiston bych na to mohl přijít." Vytáhl jsem ze 'skříně čistou košili
races tomorrow, and I'll keep my eyes open again, but I a oblékl si ji. "Zítra jedu na dostihy do Germistonu, budu
doubt if anyone could ever prove anything against Greville se tam rozhlížet, ale pochybuju, že bych přišel na něco
Arknold." I put on some socks and dark blue trousers, and prokazatelného. Na Grevilla Arknolda nic mít nebudu."
some slip-on shoes. "What are you and Evan doing here, Oblékl jsem si ponožky, tmavomodré kalhoty, a obul si
anyway?"
boty. "Co tu vůbec vy dva, ty a Evan, děláte?" zeptal jsem
se.
"Film making. What else?" "Děláme na filmu. Co sis myslel?"
"What film?" "Na jakém?"
"Some goddam awful story about elephants that Evan "Na filmu o nějakých pitomých slonech, co si Evan vzal
took it into his head to do. It was all set up before he got do hlavy, že chce točit. Už to měl všechno dohodnutý, než
roped in to finish Man in a Car, and since he chose to jsme ho zlanařili na Muže ve sportovním voze. Pak jsme
pounce around in Spain for all that time, we were late se ve Španělsku hrozně zdrželi, proto jsme se sem dostali
getting out here. Should be down in the Kruger Game
Park by now."
až teď, už jsme dávno měli být v Krugerově parku."
I brushed my hair. Učesal jsem se.
"Who's playing the lead?" "Kdo má hlavní roli?" zeptal jsem se.
"Drix Goddart." "Drix Goddart."
I glanced at Conrad over my shoulder. He smiled sardonically.
Zadíval jsem se na Conrada přes rameno. Poškleboval se.
"Wax in Evan's hands, dear boy. Laps up direction like a "Ten bude krásně tvárnej, s tím si bude Evan dělat, co
well patted puppy."
chce," řekl.
"Nice for you all." "To vám všem zjednoduší život."
"He's so neurotic that if someone doesn't tell him every "Je takovej neurotik, že pokud mu někdo co pět minut
five minutes that he's brilliant, he thinks everyone hates
him."
neříká, že je geniální, myslí si, že ho nikdo nemá rád."
"Is he here with you?" "Je tu s vámi?"
"No, thank God. He was supposed to be, but now he "Není, zaplať pánbůh. Měl s náma jet, ale nakonec se
comes out with all the rest of the team after Evan and I rozhodlo, že přijede se všema ostatníma, teprve až s
have sorted out which locations we want to use."
Evanem rozhodneme, kde se bude točit."
I put down the brushes and fastened my watch round my Odložil jsem kartáč na vlasy, připnul si hodinky a strčil do
wrist. Keys, change, handkerchief into trouser pockets. kapes klíče, drobné a kapesník.
"Did you see the rushes of the desert scenes while you "Viděls denní práce z těch scén v poušti, dokud jsi byl v
were in England?" Conrad asked.
Anglii?" zeptal se Conrad.
"No," I said. "Evan didn't invite me." "Ne, neviděl, Evan mě na to nepozval."
"Just like him." He took a long swallow and rolled the "To je mu podobný." Conrad se zhluboka napil a válel
Martini round his teeth. He squinted at the long ash on the martini po jazyku. Zadíval se na popel na konci svého
end of his mini-torpedo. He said, "They were good." veledoutníku. Pak řekl: "Byly dobrý."
"So they damn well ought to be. We did them enough "To taky doufám. Jeli jsme to všechno stokrát."
times."
He smiled without looking at me. "You won't like the fin- Usmál se, ale na mne se nepodíval. "Ten film se ti
43

ished film." nebude líbit."
After a pause, as he didn't explain, I said, "Why not?" Když se odmlčel a nechával si vysvětlení pro sebe, zeptal
"There's something in it besides and beyond acting." He
paused again, considering his words. "Even to a jaundiced
eye like mine, dear boy, the quality of suffering is shattering."
I didn't say anything. He swivelled his eyes in my direction.
"Usually you do not reveal much of yourself, do you?
Well, this time, dear boy, this time…"
I compressed my lips. I knew what I'd done. I'd known
while I did it. I had just hoped that no one would be perceptive
enough to notice.
jsem se, proč se mi film nebude líbit.
"Je v něm něco víc než hereckej výkon." Vážil slova. "I
pro cynika jako jsem já je to utrpení v poušti hodně
působivý."
Mlčel jsem. Podíval se na mne.
"Jindy se tak nevodkrejváš, že jo? No tentokrát,
kamaráde, tentokrát…"
Sevřel jsem rty. Věděl jsem předtím, co dělám, jen jsem
doufal, že se to tak snadno nepozná.
"Will the critics see what you saw?" I asked. "Poznají v tom kritikové totéž, co jsi tam našel ty?"
He smiled lopsidedly. "Bound to, aren't they? The best Ušklíbl se. "Zaručeně, aspoň ty dobrý určitě."
ones, anyway."
I stared despondently at the carpet. The trouble with in- Zadíval jsem se zasmušile do země. Když člověk opravdu
terpreting scenes too well, with taking an emotion and hraje naplno, když se s postavou ztotožní, odhalí před
making the audience feel it sharply, was that it meant diváky sám sebe, v tom je ta potíž, jako by se člověk na
stripping oneself naked in public. Nothing as simple as veřejnosti svlékl. Je to dokonce horší, protože člověk
naked skin, but letting the whole world peer into one's neobnažuje jen tělo, obnažuje duši, svoje uvažování, své
mind, one's beliefs, one's experience.
hodnoty a své zkušenosti.
To be able to reproduce a feeling so that others could Chce-li člověk reprodukovat určité pocity a hnutí mysli
recognize it, and perhaps understand it for the first time, tak, aby to diváci hned pochopili, musí mít určitou
one had to have some idea of what it felt like in reality. To představu o tom, jaký by byl skutečný prožitek. Pokud
show that one knew, meant revealing what one had felt. člověk chce ukázat, že ví, o čem role je, odhalí, co sám
Revealing oneself too nakedly did not come easily to a cítí. Člověk, který si cení svého soukromí, se před
private man, and if one did not reveal oneself, one never veřejností odhaluje nerad, ale pokud se k tomu
became a great actor.
neodhodlá, nikdy se nestane skutečně velkým hercem.
I was not a great actor. I was competent and popular, Nebyl jsem velký herec. Byl jsem schopný a oblíbený, ale
but unless I whole-heartedly took the step into frightening věděl jsem, že neodhodlám-li se publiku opravdu otevřít,
personal exposure, I would never do anything great. nikdy nic velkého nedokážu. Pokud jsem kdy hrál za
There was always for me, in acting beyond a certain limit, hranicí, kterou jsem si sám určil, trpěl jsem. Když jsem se
an element of mental distress. But I had thought, when I k tomu odhodlal při natáčení v poušti, doufal jsem, že lidé
risked doing it in the car, that my own self would be ztotožní moje vlastní pocity s pocitem postavy, kterou
merged indiscernibly with the trials the fictional character
was enduring.
jsem hrál, ale mně že je nepřisoudí.
I had done it because of Evan: to spite him, more than to Zašel jsem za svoji hranici kvůli Evanovi, abych mu
please him. There was a point beyond which no director ukázal. Jsou herecké výkony, které si režisér na svoje
could claim credit for an actor's performance, and I had konto připisovat jednoduše nemůže, právě o takový výkon
gone a long way beyond that point.
mi šlo.
"What are you thinking?" Conrad demanded. "Na co myslíš?" zeptal se Conrad.
"I was deciding to stick exclusively in future to unreal en- "Uvažuju o tom, že se v budoucnosti soustředím na
tertaining escapades, as in the past."
neskutečná dobrodružství jako vždycky dřív."
"You're a coward, dear boy." "Srabe."
"Yes." "Ano."
He tapped the ash off his cigar. Odklepl popel z doutníku.
"No one is going to be satisfied, if you do." Řekl: "To už ti neprojde, to lidem nebude stačit."
"Of course they are." "Ale bude."
"Uhuh." He shook his head. "No one will settle for paste "Nebude. Až uviděj opravdovýho herce, už jim to
after they see they could have the real dung."
povrchový stačit nebude."
"Stop drinking Martinis," I said. "They give you rotten "Přestaň s tím martini, blbneš z toho."
ideas."
I walked across the room, picked up my jacket, put it on, Přešel jsem přes pokoj, oblékl si sako a strčil do kapsy
and stowed wallet and diary inside it.
diář.
"Let's go down to the bar," I said. "Pojďme dolů do baru," navrhl jsem.
He levered himself obediently out of the chair. Poslušně se zvedl.
"You can't run away from yourself for ever, dear boy." "Sám před sebou neutečeš, kamaráde," dodal.
"I'm not the man you think I am." "Nejsem takový, jak si myslíš."
"Oh yes," Conrad said. "Dear boy, you, are." "Ale ano, jsi, kamaráde, jsi."
At Genniston races the next day I found waiting for me at Příští den v Germistonu na mne u vchodu nečekal jenom
the gate not only the free entrance tickets promised by volný lístek s programem, jak mi slíbil Greville Arknold,
Greville Arknold, but also a racecourse official with a du- ale taky činovník závodiště s instrukcemi, že a kdy mne
plicate set and instructions to take me up to lunch with
the Chairman of the Race dub.
zavede na oběd s předsedou dostihového klubu.
I meekly followed where he led, and was presently shown Pokorně jsem šel, kam mne vedl. Došli jsme do velké
into a large dining-room where about a hundred people jídelny, kde už hodovalo asi sto lidí u dlouhých stolů. Na
were already eating at long tables. The whole van Huren konci blízko dveří seděla celá rodina van Hurenových
family, including a sulky Jonathan, occupied chairs near včetně zamračeného Jonathana. Když jsem vstoupil,
the end of the table closest to the door, and when he saw
me come in, van Huren himself rose to his feet.
vykročil mi naproti sám van Huren.
44

"Mr. Klugvoigt, this is Edward Lincoln," he said to the
man sitting at the end of the table: and to me added, "Mr.
Klugvoigt is the Chairman."
Klugvoigt stood up, shook hands, indicated the empty
chair on his left, and we all sat down.
Vivi van Huren in a sweeping green hat sat opposite me,
on the Chairman's right, with her husband beside her.
Sally van Huren was on my left, with her brother beyond.
They all seemed to know Klugvoigt well, and as a personality
he had much in common with van Huren: same air of
wealth and substance, same self confidence, same bulk of
body and acuity of mind.
Once past the preliminaries and the politeness (how did I
like South Africa: nowhere so comfortable as the Iguana
Rock: how long was I staying) the conversation veered
naturally back to the chief matter in hand.
Horses. Koně.
The van Hurens owned a four-year-old which had finished
third in the Dunlop Gold Cup a month earlier, but
they were giving it a breather during these less important
months. Klugvoigt owned two three-year-olds running
that afternoon with nothing much expected.
I steered the conversation round to Nerissa's horses
without much difficulty, and from there to Greville
Arknold, asking, but not pointedly, how he was in general
regarded, both as man and trainer.
Neither van Huren nor Klugvoigt were of the land to
come straight out with what they thought. It was Jonathan
who leant forward and let out the jet of truth.
"He's a rude bloody bastard with hands as heavy as a
gold brick."
"I have to advise Nerissa, when I get home," I commented.
"Aunt Portia always said he had a way with horses," Sally
objected, in defence.
"Pane Klugvoigte," obrátil se k muži, sedícímu v čele
stolu, "dovolte, abych vám představil Edwarda Lincolna.
Pane Lincolne, pan Klugvoigt je předseda klubu."
Klugvoigt vstal, podal mi ruku a ukázal na prázdnou židli
po své levici. Usadili jsme se.
Proti mně seděla Vivi van Hurenová v širokém zeleném
klobouku, po její pravé straně předseda, po levé její muž.
Sally seděla vlevo ode mne, o jedno místo dál její bratr.
Všichni se zřejmě s Klugvoigtem dobře znali. Klugvoigt
sám připomínal van Hurena aurou bohatství, sebejistotou
a viditelnou inteligencí.
Když jsme se posunuli za úvodní obecnosti a zdvořilosti
(jak se mi líbí v Jihoafrické republice, hotel Iguana Rock je
výborný, že? Jak dlouho se hodlám v zemi zdržet?),
konverzace se pochopitelně stočila na hlavní téma dne.
Van Hurenovi vlastnili čtyřletého koně, který se před
měsícem umístil v Dunlop Gold Cupu třetí, ale teď ho
nechávali trochu odpočívat před hlavní sezónou. Klugvoigt
vlastnil dva tříleté, od kterých se ten den nic neočekávalo.
Zavedl jsem řeč na Nerissiny koně a pak na Grevilla
Arknolda. Zeptal jsem se jakoby nic na jeho pověst jako
trenéra a člověka.
Jak van Huren, tak Klugvoigt nepatřili mezi lidi, kteří
hned vyrukují s názorem. Zato Jonathan se bez váhání
předklonil a řekl, co si myslí. Kus pravdy.
"Je to nevychovanej, arogantní hajzl a ruce má těžký jak
zlatá cihla."
"Až se vrátím domů, budu muset Nerisse něco poradit."
"Teta Portia ale vždycky tvrdila, že to Greville s koňma
umí," bránila Sally trenéra.
"Yeah. Backwards," said Jonathan. "Jo, ale obráceně," utrousil Jonathan.
Van Huren gave him a flickering glance in which humour
was by no means lacking, but he changed the subject
immediately with the expertise of one thoroughly awake
to the risk of slander.
"Your Clifford Wenkins, Link, telephoned to me yesterday
afternoon to offer us all some tickets to your premiere."
He looked amused. I gratefully accepted that he had loosened
with me to the point of dropping the meticulous 'Mr."
and thought that in an hour or two I might get around to
Quentin.
"Apparently he had had second thoughts about his
abruptness to me when I asked for your address."
"Probably been doing some belated homework," agreed
Klugvoigt, who seemed to know all about it.
"It's only a… an adventure film," I said. "You might not
enjoy it."
He gave me a dry sardonic smile. "You won't accuse me
again of condemning what I haven't seen."
I smiled back I considerably liked Nerissa's sister's hus-
band's brother.
We finished the excellent lunch and wandered out for the
first race. Horses were already being mounted, and Vivi
and Sally hurried off to upset the odds with a couple of
rand.
"Your friend Wenkins said he would be here today," van
Huren remarked.
Van Huren jiskrou v oku ocenil jeho vtip, ale pak zručně a
rychle změnil téma konverzace, aby odvrátil nebezpečí
pomluvy.
"Linku, včera odpoledne volal ten váš Clifford Wenkins a
nabídl nám lístky na vaši premiéru." Tvářil se pobaveně.
Byl jsem rád, že už mi neříká "pane", a věřil jsem, že si
ho během dalších dvou hodin skutečně získám.
"Nejspíš si uvědomil, že se choval příliš neochotně, když
jsem od něho chtěl vaši adresu."
"Nejspíš si něco s menším zpožděním ověřil," dodal
Klugvoigt. Znal život.
"Je to jen zábavný, dobrodružný film, třeba se vám
nebude líbit."
Pobaveně se usmál. "Nechci, abyste mi mohl vytýkat, že
odsuzuji něco, co jsem neviděl."
Taky jsem se na něho usmál. Bratr manžela Nerissiny
sestry mi byl opravdu sympatický.
Dojedli jsme výborný oběd a šli se dívat na první dostih.
Jezdci už byli v sedlech a Vivi i Sally si šly rychle pár
randů vsadit.
"Váš přítel Wenkins říkal, že sem dnes přijede,"
poznamenal van Huren.
"Oh dear." "No nazdar."
He chuckled. Zasmál se.
Arknold, in the parade ring, was throwing his magenta- V padoku právě vyhazoval Arknold svého jezdce v rudém
shirted jockey up into the saddle.
dresu do sedla.
"How heavy is a gold brick?" I asked. "Kolik váží zlatá cihla?" zeptal jsem se.
Van Huren followed my gaze. "Seventy-two pounds, usu- Van Huren sledoval, kam se dívám. "Většinou sedmdesát
ally. You can't lift them as easily, though, as seventy-two
pounds of jockey."
dvě libry. Zdvihají se ale hůř než jezdec stejné váhy."
Danilo was standing by the rails, watching. He turned as Danilo stál u zábradlí a přihlížel. Když koně odcházeli na
the mounted horses walked away, caught sight of us, and dráhu, otočil se, zahlédl nás a přešel k nám.
45

came straight across.
"Hi, Link. I've been looking out for you. How's about a
beer?"
I said, "Quentin," (not two hours: ten minutes) 'this is
Danilo Cavesey, Nerissa's nephew. And Danilo, this is
Quentin van Huren, whose sister-in-law, Portia van Huren,
was Nerissa's sister."
"Gee," Danilo said. His eyes widened and stayed wide,
without blinking. He was more than ordinarily surprised.
"Good heavens," van Huren exclaimed. "I didn't even
know she had a nephew."
"I kinda dropped out of her life when I was about six, I
guess," Danilo said. "I only saw her again this summer,
when I was over in England from the States."
Van Huren said he had only twice met Nerissa's husband,
and never his brother, Danilo's father. Danilo said he had
never met Portia. The two of them sorted out the family
ramifications to their own content and seemed to meet in
understanding in a very short time.
"Well, what do you know?" Danilo said, evidently pleased
to the roots. "Say, isn't that just too much?"
When Vivi and Sally and Jonathan rejoined us after the
race they chattered about it like birds, waving their arms
about and lifting their voices in little whoops.
"He's a sort of cousin," said Sally positively. "Isn't it the
greatest fun?"
Even Jonathan seemed to brighten up at the idea of receiving
the sunshine kid into the family, and the two of
them presently bore him away on their own. I saw him
looking back over his shoulder with a glance for me that
was a lot older than anything Jonathan or Sally could produce.
"Nazdar Linku, vyhlížel jsem vás. Co takhle jít na pivo?"
Řekl jsem: "Quentine (nikoli za dvě hodiny, ale za deset
minut), dovolte, abych vám představil Nerissina synovce
Danila Caveseye. Danilo, to je pan van Huren, Nerissina
sestra Portia van Hurenová byla jeho švagrová."
"Páni!" Danilo vytřeštil oči, ani nezamžikal. Opravdu žasl.
"Můj bože, já ani nevěděl, že má Nerissa synovce."
"Já tak trochu z jejího života na čas zmizel, když mi bylo
šest, teď jsem se s ní znovu setkal letos v létě, když jsem
přijel do Anglie ze Států."
Van Huren řekl, že se s Nerissiným mužem sešel dvakrát,
ale s jejím bratrem, Danilovým otcem, se neznal. Danilo
zase vysvětlil, že se nikdy nesetkal s Portií. Ti dva pak
rozebírali rodinné spojitosti a brzy se dobře shodli.
"No tohle je ale ohromný," Danilo se očividně radoval.
"Fakt ohromný."
Po dostihu se k nám připojili Vivi, Sally a Jonathan.
Všichni pak švitořili jako vrabci, ohromně se bavili a
mávali rukama.
"Vlastně jsme příbuzný, je trochu jako bratranec,"
rozhodla Sally. "Není to legrace?"
I Jonathan se přestal mračit, když přijímali oslňujícího
mládence do svého rodinného klanu. Dva členové rodiny
si ho odvedli. Ohlédl se na mne přes rameno pohledem
mnohem zralejším, než jaký člověk mohl očekávat od
Sally nebo od Jonathana.
"What a nice boy," Vivi said. "Milý chlapec," poznamenala Vivi.
"Nerissa is very fond of him," I agreed. "Nerissa ho má velmi ráda," řekl jsem.
"We must ask him over, while he is here, don't you think, "Musíme ho někdy pozvat, nemyslíš, Quentine? Podívej
Quentin? Oh look, do you see who's down there… Janet se, kdo tu je… Janet Frankenlootsová… tu jsem už
Frankenloots… haven't seen her for ages. Oh, do excuse neviděla, ani nepamatuji…" Zelený klobouk se vydal za
me, Link…" The great hat swooped off to meet the longlost
friend.
starou přítelkyní.
Van Huren was too depressingly right about Clifford Pokud jde o Clifforda Wenkinse, van Huren se bohužel
Wenkins being at the races. To say that the Distribution nespletl. Nedá se říct, že by se k nám ředitel distribuce
Manager approached as directly as Danilo had done would přidal se stejnou samozřejmostí jako předtím Danilo. Plížil
be inaccurate : he made a crabwise deprecating semicir- se k nám nerozhodnými kroky, zakopával o vlastní nohy,
cle, tripping over his feet, and ended damply by my side. až celý zpocený stál u mě.
"Er… Link, good to see you… er, would you be Mr. van "Á… Linku, rád vás vidím… hm. Mám tu čest s panem van
Huren? Pleased… er… to meet you, sir."
Hurenem? Velmi mne těší."
He shook hands with van Huren, who from long social Potřásl si s van Hurenem rukou, aniž si pak otřel dlaň o
practice managed not to wipe his palm on his trousers
afterwards.
kalhoty. Přece jen byl společensky zběhlý.
"Now. Er… Link. I've tried to reach you a couple of times, "Ano. Tedy… Linku, pokoušel jsem se vás sehnat asi
but you never seem, er… I mean… I haven't called you dvakrát… ale vy jaksi nikdy nejste… chci říct… nepodařilo
when you are… er… in. So I thought… well, I mean, er… I se mi vás zastihnout… tak jsem si myslel… totiž věděl
would be certain to see you here."
jsem, že tu budete."
I waited without much patience. He pulled a batch of papers
hastily out of an inside pocket.
Trpělivě jsem čekal. Vytáhl rychle z kapsy nějaké papíry.
"Now, we want… that is to say, Worldic have arranged… "Takže, my bychom rádi… tedy ve Worldiku by rádi…
et… since you did the press interviews, I mean… they zařídili… tedy když jste přistoupil na tu tiskovku, chci říct…
want you to go to… let's see… there's a beauty competi- oni by chtěli, abyste… počkejte, hned vám to řeknu… příští
tion to judge next Wednesday for Miss Jo'burg… and er… středu tu máme soutěž o královnu krásy Johannesburgu…
guest of honour at the Ladies' Kinema Luncheon Club on pak… jste zván jako čestný host na oběd v dámském
Thursday… and on Friday a fund-raising charity reception klubu… ve čtvrtek… V pátek pořádá dobročinný podnik náš
given by… er… our sponsors for the premiere… er, that is sponzor… tedy sponzor premiéry, výrobce konzerv pro
Bow-Miouw Pet-food, of course… and er… well… Satur- kočičky… a pak tu máme sobotu… to máme zahájení
day's… the official opening of er… the Modern Homes' Ex- výstavy Moderní domácnost… všechno je to skvělá
hibition… all good publicity… er…"
publicita…"
"No," I said. And for hell's sake don't lose your temper "Ne," řekl jsem. Teď se musím ovládat!
here, I told myself severely.
"Er," Wenkins said, seeing no danger signals. "We… er… Wenkins nic varovného nezaznamenal. "Já jen že Worldic
that is, Worldic, do think… I mean… that you really ought
to cooperate…"
by… chci říct, měl byste přece spolupracovat."
"Oh they do." I slowed my breathing deliberately. "Why "Nepovídejte! Proč myslíte, že jsem trval na tom, že si
do you think I won't let Worldic pay my expenses? Why do výlohy budu platit sám? Proč myslíte, že si všechno platím
46

you think I pay for everything myself?" sám?"
He was extremely unhappy. Worldic must have been putting
on the pressure from one side, and now I was resisting
him from the other. The beads sprang out on his fore-
head.
"Yes, but…" He swallowed. "Well… I expect… I mean… the
various organizations might be prepared to offer… er… I
mean… well, fees."
I counted five. Squeezed my eyes shut and open. Said,
when I was sure it would come out moderately, "Mr. Wenkins,
you can tell Worldic that I do not wish to accept any
of those invitations. In fact, I will go only to the premiere
itself and a simple reception before or after, as I said."
Tvářil se nešťastně. Worldic na něho zřejmě naléhal z
jedné strany a já kladl odpor z druhé. Na čele se mu perlil
pot.
"Ano, ale já…" polkl. "Totiž… předpokládám… chci říct, ty
různý organizace jistě počítají s tím, že vám… tedy nebylo
by to zadarmo."
V duchu jsem počítal do pěti a přivřel oči. Když jsem se
srovnal, řekl jsem klidně: "Pane Wenkinsi, řekněte lidem
ve Worldiku, že nehodlám žádné z těch pozvání přijmout.
Bude to tak, že se účastním jen premiéry a krátké recepce
buď krátce před premiérou nebo po ní, jak už jsem slíbil."
"But… We have told everybody that you will." "Ale… my už všem slíbili že ano."
"You know that my agent particularly asked you, right at "Víte dobře, že můj agent trval na tom, abyste mi sami
the beginning, not to fix anything at all."
nic nedomlouvali."
"Yes, but Worldic say… I mean…" "Ano, ale ve Worldiku říkají… tedy…"
Stuff Worldic, I thought violently. I said, "I'm not going Ať se jdou ve Worldiku vycpat, pomyslel jsem si vztekle.
to those things."
"Nikam nejdu," řekl jsem.
"But… you can't… I mean… disappoint them all… not "Ale… přece nemůžete… chci říct… přece je všechny
now… they will not go to your films, if you don't turn up nezklamete… přece to teď už nejde… nebudou chodit na
when… er… we've… er… well… promised you will."
vaše filmy, když tam nepřijdete… já… my… už jsme jim
řekli že ano."
"You will have to tell them that you committed me without
asking me first."
"Slíbili jste to za mne a na nic jste se mě neptali."
"Worldic won't like it…" "U Worldiků se budou zlobit…"
"They won't like it because it will hurt their own takings, "Budou se zlobit, protože přijdou o prachy, pokud vůbec.
if it hurts anything at all. But it's their own fault. If they Můžou si za to sami. Pokud si myslí, že mě můžou vydírat
thought they could make me go to those functions by a
species of blackmail, they were wrong."
a nutit, abych šel, kam nechci, tak se hodně pletou."
Clifford Wenkins was looking at me anxiously and van Clifford Wenkins se na mne díval ustrašeně a van Huren
Huren with some curiosity, and I knew that despite my zvědavě. Tušil jsem, že je na mně nejspíš znát vztek, i
best intentions the anger was showing through.
když se snažím ovládat. Pak jsem se sebral a slitoval se
nad Wenkinsem.
I took pity on Clifford Wenkins and a grip on myself. "Tell "Řekněte u Worldiku, že příští týden vůbec v
Worldic I will not be in Johannesburg at all next week. Tell Johannesburgu nebudu. Vyřiďte jim, že kdyby trochu
them that if they had had the common sense to check mysleli, měli se mne předem zeptat, byl bych jim řekl, že
with me first, I could have told them I am committed
elsewhere, until the premiere."
už mám svůj program až do premiéry."
He swallowed again and looked even unhappier. Polkl. Tvářil se ještě víc nešťastně.
"They said I must persuade you…" "Nařídili mi, abych vás přemluvil…"
"I'm sorry." "Je mi líto."
"They might even fire me…" "Možná mě vyhodí…"
"Even for you, Mr. Wenkins, I can't do it. I won't be "Pane Wenkinsi, já to pro vás udělat nemůžu. Já tu
here."
prostě nebudu."
He gave me a spanked-spaniel look which I didn't find Podíval se na mne jako spráskaný pes a nijak si mne tím
endearing, and when I said no more he turned disgustedly nezískal. Už jsem neřekl ani slovo. Wenkins zastrčil papíry
away and walked off, stuffing the papers roughly into the
side pocket of his jacket.
do kapsy a znechuceně se vzdálil.
Van Huren turned his handsome head and gave me an Van Huren otočil hezkou hlavu a pátravě se na mne
assessing look.
zadíval.
"Why did you refuse him?" he asked. No blame in his "Proč jste to odmítl?" zeptal se. Nic mi nevyčítal, byl jen
voice; simply interest.
zvědavý.
I took a deep breath: got the rueful smile out, and stifled Zhluboka jsem se nadechl, utlumil vztek a vykouzlil
the irritation which Clifford Wenkins had raised like an
allergic rash.
úsměv. Byl jsem na Clifforda Wenkinse alergický.
"I never do those things… beauty contests and lunches "Já to vždy odmítám, takové podniky… soutěže krásy a
and opening things."
dobročinné spolky i premiéry."
"Yes. But why not?" "Rozumím. Ale proč?"
"I haven't the stamina." "Nemám na to žaludek."
"You're big enough," he said. "Sílu ano."
I smiled and shook my head. It would have sounded pre- Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. Asi by se mu zdálo
tentious to tell him that so-called 'personal appearances' přepjaté, kdybych se přiznal, že mě každá "osobní účast"
left me feeling invaded, battered, and devoured, and that duševně doslova vyčerpává, že si připadám znásilněný,
complimentary introductory speeches gave me nothing in odhalený, a žádné lichotivé úvodní řeči mi to nedokážou
return. The only compliment I truly appreciated was the vynahradit. Jediné, co mi dělalo radost, byla dobrá
money plonked down at the box-office.
návštěvnost mých filmů.
"Where are you off to, next week, then?" he asked. "Kam se příští týden chystáte?" zeptal se van Huren.
"Africa is huge," I said, and he laughed. "Afrika je veliká." Dal se do smíchu.
We wandered back to look at the next batch of hopefuls Vrátili jsme se k padoku, abychom si prohlédli další
in the parade ling, and identified number eight as Nerissa's
filly, Lebona.
čtyřnohé naděje. Nerissina klisna měla osmičku.
47

"She looks perfectly all right," van Huren commented. "Vypadá dobře," poznamenal van Huren.
"She will start all right," I agreed. "And run well for
three-quarters of the way. Then she'll tire suddenly within
a few strides and drop right out, and when she comes
back her sides will be heaving and she'll look exhausted."
"Taky zkraje dobře poběží," přikývl jsem. "Poběží dobře
tři čtvrtiny dostihu, v posledním úseku zničehonic ztratí
sílu, zůstane viset, a po doběhnutí bude úplně vyčerpaná,
sotva stačí dýchat."
He was startled. "You sound as if you know all about it." Zatvářil se překvapeně. "Zdá se, že o tom něco víte."
"Only guessing. I saw Chink run like that at Newmarket "Já jen hádám, ve středu jsem v Newmarketu viděl běžet
on Wednesday."
Chinka."
"But you think they are all running to the same pattern?" "Vy myslíte, že všichni běhají stejně?"
"The form book confirms it." "Podle Knihy formy ano."
"What will you tell Nerissa, then?" "Co se chystáte povědět Nerisse?"
I shrugged. "I don't know… Probably to change her Pokrčil jsem rameny. "Nevím… nejspíš aby vyměnila
trainer."
trenéra."
In due course we returned to the stands and watched Le- Když přišel čas, vrátili jsme se na tribunu a přihlíželi, jak
bona run as expected. Van Huren seeming in no haste to Leona běží přesně podle mé předpovědi. Van Huren se
jettison me for more stimulating company, and I well con- mne držel, nevyhledával zajímavější společnost, a já byl
tent to have him as a buffer state, the two of us, passing spokojený, že ho mám jako nárazník. Procházeli jsme
the cluster of tables and chairs under sun umbrellas, de- kolem stolků se slunečníky a rozhodli se, že si sedneme a
cided to sit down there and order refreshers.
objednáme si něco.
For the first day since I had arrived, the sunshine had Poprvé od mého příjezdu začalo slunce opravdu pálit.
grown hot. No breeze stirred the fringes round the flowered
umbrellas, and ladies in all directions were shedding
their coats.
Větříček nezavanul, a dámy si svlékaly kabáty.
Van Huren, however, sighed when I commented on the Když jsem poznamenal, že je hezky, van Huren si
good weather.
povzdechl.
"I like winter best," he said. "When it's cold, dry, and "Já mám raději zimu," řekl, "když je chladno, sucho a
sunny. The summers are wet, and far too hot, even up slunečno. V létě prší a je příliš velké vedro, aspoň tady
here on the highveld."
nahoře."
"One thinks of South Africa as always being hot." "Já byl přesvědčený, že v Jižní Africe je horko vždycky."
"It is, of course. Once you get down near to sea level, it "Ono je, blíž k pobřeží ano, tam bývá vedro už touto
can be scorching even as early as this."
dobou."
The shadows of two men fell across the table, and we Na náš stůl dopadl stín dvou mužů. Vzhlédli jsme.
both looked up.
Two men I knew. Conrad: and Evan Pentelow. Znal jsme je oba. Conrad a Evan Pentelow.
I made introductions, and they pulled up chairs and Představil jsem je. Přitáhli si židle a přisedli si. Conrad byl
joined us; Conrad his usual flamboyant self, scattering bodrý a halasný jako vždy, v každé větě "kamarád". Evan
dear boys with abandon, and Evan, hair as unruly as ever,
and eyes as hot.
měl rozcuchané vlasy jako vždy a oči žhavé.
Evan weighed straight in. "You won't now refuse to turn Evan se hned ozval: "Doufám, že teď se nebudete bránit
up at the premiere of my Man in a Car, I hope."
a že se zúčastníte mojí premiéry Muže ve sportovním
voze."
"You sound very proprietary," I said mildly. "It isn't alto- "Mluvíte hodně majetnicky, ta premiéra nebude jen
gether yours."
vaše."
"My name will come first in the credits," he asserted aggressively.
"Ale v titulcích budu před váma!" řekl útočně.
"Before mine?" "Přede mnou?"
Posters of Evan's films were apt to have Evan Pentelow in Na plakátech jeho filmů bývalo většinou tučně vytištěno
large letters at the top, followed by the name of the film, Evan Pentelow, pak teprve jméno filmu a v dolní třetině
followed, in the last third of the space, by the actors' plakátu bývala napěchovaná jména herců. Evan si počínal
names all squashed closely together. Piracy, it was, or
little short.
jako pirát.
Evan glared, and I guessed he had checked my contract Teď zuřil. Tušil jsem, že si prohlédl moji smlouvu a že
for the film, and found, as I had done, that in the matter stejně jako já zjistil, že pokud jde o titulky a plakáty a
of billing my agent had made no mistakes.
pořadí jmen, byl můj agent bdělý a ostražitý.
"Before the other director," he said grudgingly. "Budu ale před tím prvním režisérem," dodal neochotně.
I supposed that was fair. Although he had directed less To asi bylo na místě. Evan sice režíroval jen třetinu filmu,
than a quarter, the shape of the finished film would be his ale konečný výsledek byl jeho dílo. Jeho Muž ve
idea.
sportovním voze.
Van Huren followed the sparring with amusement and Van Huren se zájmem sledoval naši přiostřenou diskusi.
attention.
"So billing does matter as much as they say." "Takže plakáty a titulky jsou opravdu tak důležité, jak se
říká."
"It depends," I smiled, "on who is sticking knives into Usmál jsem se. "Záleží na tom, kdo komu vráží do zad
whose back."
nůž."
Evan had no sense of humour and was not amused. He Evan neměl smysl pro humor a proto se ani neusmál.
began instead to talk about the film he was going to make
next.
Začal vyprávět o filmu, na který se chystá.
"It's an allegory… every human scene is balanced by a "Bude to alegorie… na každou lidskou postavu bude
similar one involving elephants. They were supposed to be obdobná postava slona. Původně měli sloni představovat
the good guys of the action, originally, but I've been kladné postavy. Sloni jsou zajímaví z mnoha hledisek.
learning a thing or two about elephants. Did you know Věděl jste, že jsou pro člověka nebezpečnější než kterékoli
they are more dangerous to man than any other animal in jiné zvíře v celé Africe? Věděl jste, že je nikdo nemůže
48

Africa? Did you know that nothing preys on them except
ivory hunters, and as ivory hunting is banned in the
Kruger Park, the elephants are in the middle of a population
explosion? They are increasing by a thousand a year,
which means that in ten years mere will be no room for
any other animals, and probably no trees in the park, as
the elephants uproot them by the hundred."
Evan, as usual on any subject which took his attention,
was dogmatic and intense.
"And do you know," he went on, "that elephants don't
like Volkswagens? Those small ones, I mean. Elephants
seldom attack cars ordinarily, but they seem to make a
bee-line for Volkswagens."
Van Huren gave a disbelieving smile which naturally
stirred Evan to further passion.
ohrozit, jedině lovci slonoviny? Věděl jste, že kvůli zákazu
lovit slony v Krugerově parku došlo tam k populační sloní
explozi? Množí se ročně o tisíc kusů, což znamená, že do
deseti let v parku nezbude pro jiná zvířata místo, a
pravděpodobně tam nezůstanou žádné stromy, protože je
sloni vyvracejí."
Kdykoli něco Evana opravdu zaujalo, mluvil o tom s
vášní.
Pokračoval: "Věděl jste, že sloni nemají rádi
volkswageny? Myslím ty malé, brouky. Sloni napadají auta
jen výjimečně, ale po volkswagenech jdou jak diví."
Van Huren se nevěřícně usmál, což samozřejmě Evana
tím víc rozpálilo.
"It's true! I might even incorporate it in the film." "Je to pravda! Možná to dokonce ve filmu použiju."
"Should be interesting," Conrad said with more than a
touch of dryness. "Leaving a car around as bait at least
makes a change from goats and tigers."
Evan glanced at him sharply, but nodded. "We go down
to the park on Wednesday."
"Mohlo by to bejt zajímavý," řekl Conrad suše. "Použít
jako vnadidlo auto místo koz a tygrů by byla aspoň
příjemná změna."
Evan se na něho podezíravě podíval. Pak přikývl.
"Chystáme se do parku ve středu," řekl.
Van Huren turned to me with a look of regret. Van Huren se na mne s lítostí podíval.
"What a pity you can't go down there too, Link, next
week. You want somewhere to go, and you'd have liked it
there. The game reserves are about all that's left of the
old natural Africa, and the Kruger is big and open and still
pretty wild. But I know the accommodation there is al-
ways booked up months ahead."
I didn't think Evan would have wanted me in the least,
but to my surprise he slowly said, "Well, as it happens, we
made reservations for Drix Goddart to be down there with
us, but now he's not coming for a week or two. We haven't
cancelled… there will be an empty bed, if you want to
come."
I looked at Conrad in amazement but found no clue in his
raised eyebrows and sardonic mouth.
If it hadn't been for Evan himself I would have leapt at it;
but I supposed that even he was a great deal preferable
to Clifford Wenkins's programme. And if I didn't go to the
Kruger, which very much appealed to me, where else?
"Škoda, že nemůžete jet taky, někam se podívat musíte
a tam by se vám líbilo. Přírodní parky, chráněné oblasti už
jsou to jediné, co z pravé Afriky zbylo, a Krugerův park je
rozlehlý, volný, je to ještě skutečná divočina. Jenže
ubytování se tam zamlouvá celé měsíce předem."
Předpokládal jsem, že po mně Evan ani v nejmenším
netouží, ale on k mému překvapení řekl: "No, rezervovali
jsme pokoj taky pro Drixe Goddarta, původně měl jet s
námi, ale teď je to tak, že přijede až za dva, nebo tři
týdny. Objednávku jsme nezrušili… takže místo je, pokud
tam chcete jet."
S úžasem jsem pohlédl na Conrada, ale nic jsem z jeho
výrazu nevyčetl. Měl povytažené obočí a mírně se
usmíval.
Byl bych tu nabídku s nadšením přijal, odrazoval mne jen
sám Evan. Po zralé úvaze jsem ale usoudil, že Evan je
menší zlo než Clifford Wenkins a jeho plány. Pokud bych
nejel do Krugeru, kam bych se měl vydat?
"I'd like to," I said. "And thanks." "Pojedu s vámi rád, děkuju."
8 8
Danilo fetched up at the sun-shade flanked by his two Danilo se vedle nás objevil v průvodu svých dvou
van Huren satellites.
vanhurenovských satelitů.
Sally waited for no introductions to Conrad and Evan. Sally nečekala, až jí představíme Evana a Conrada,
She looked to see that she was not actually interrupting otálela jen vteřinu, aby nikoho nepřerušila uprostřed věty,
anyone in mid-sentence, and then spoke directly to her a pak oslovila otce:
father.
"We told Danilo you were taking Link down the gold mine "Řekli jsme Danilovi, že v pondělí chceš Linka vzít do
on Monday, and he wants to know if he could go too." dolu, a Danilo se chce zeptat, jestli by nemohl jet taky?"
Danilo looked slightly embarrassed to have his request Danilo byl trochu v rozpacích, protože Sally za něj
put so baldly, but after only a fraction's hesitation van promluvila tak přímočaře. Van Huren po chvilkovém
Huren said, "Why, of course, Danilo, if you would like to." zaváhání řekl: "Samozřejmě že můžete, Danilo, když vás
to zajímá."
"I sure would," he said earnestly. "Pojedu tuze rád," odpověděl Danilo vážně.
"Gold mine?" said Evan intently, pouncing on the words. "Do dolu? Zlatého dolu?" zeptal se dychtivě Evan.
"The family business," explained van Huren, and scat- "Je to rodinný podnik," vysvětloval van Huren a ujal se
tered introductions all round.
představování.
"There could be great background material… a gold "To by bylo skvělé prostředí… to by bylo skvělé… zlatý
mine… something I could use one day."
důl… to bych mohl někdy použít."
He looked expectantly at van Huren who was thus landed Žádostivě se podíval na van Hurena, který se ocitl v
unfairly with the choice of being coerced or ungracious. nevýhodě, neměl na vybranou, nechtěl-li být nezdvořilý.
He took it in his stride.
Vzal to sportovně.
"By all means join us on Monday, if you would care to." "Samozřejmě, připojte se k nám v pondělí, pokud
chcete."
Evan gave him no chance to retract and included Conrad Evan rychle pozvání přijal, a to za sebe i za Conrada,
in the deal.
rychle, aby si to van Huren nerozmyslel.
When they and the three young ones had all gone off to Když si moji dva kolegové a všichni tři mladí odešli
place their bets, I apologized to van Huren that his gener- vsadit, omluvil jsem se van Hurenovi, že tolik zneužíváme
49

osity should have been stretched. jeho ochoty.
He shook his head. "It will be all right. We seldom take
large parties of visitors down the mine as it slows or stops
production too much, but we can manage four of you
without a break in work, if you are all sensible, as I am
sure you will be."
By the end of the afternoon the number had grown to
five, as Roderick Hodge also turned up at Germiston, and
having learnt of the expedition begged van Huren privately
to be allowed to tag along with a view to a feature
article in the Rand Daily Star.
I would have thought that gold mines were a stale topic
in Johannesburg, but Roderick had his way.
I found him unexpectedly at my elbow while I was watching
Tables Turned amble round the parade ring looking
the prize colt he was not. Danilo and all the van Hurens
had gone to take tea with the Chairman, a meal I preferred
to do without, and Conrad and Evan were away in
the distance being accosted by the ever perspiring Clifford.
Roderick touched me on the arm, and said tentatively,
Zavrtěl hlavou. "To je v pořádku. Zřídkakdy jezdíme do
dolu s větší skupinou, protože to ztěžuje práci, ale ve
čtyřech to není problém, pokud se budou všichni chovat
rozumně, a to vy jistě budete."
K večeru už se naše skupina rozšířila na pět lidí, protože
se na scéně objevil i Roderick Hodge, a když se dozvěděl,
kam se chystáme, zdvořile poprosil van Hurena (z
doslechu ostatních), jestli by mohl jet s sebou. Slíbil, že
pak napíše velký článek do Rand Daily Star.
Pomyslel jsem si, že zlaté doly nejsou pro lidi v
Johannesburgu nic zvláštního, ale Roderick věděl, co dělá.
Zatímco jsem se díval, jak Table Turned obchází
padokem, objevil se Roderick najednou vedle mne. Van
Hurenovi s Danilem se vydali na čaj k předsedovi klubu a
Conrad s Evanem se o kus dál dohadovali s věčně
upoceným Cliffordem. Já se rád bez čaje u předsedy
obešel.
Roderick se dotkl mého lokte a váhavě mne oslovil:
"Link?"
"Linku?"
I turned. His fortyish face had grown new lines in the last Otočil jsem se. V posledních pár dnech se mu na tvářích
few days and looked much too old for the length of his objevily vrásky, vypadal mnohem starší, a mladistvý účes
trendy hair and the boyish cut of his clothes.
a oblečení se k němu najednou nehodily.
"How is Katya?" I asked. "Jak se daří Katye?" zeptal jsem se.
"She's fine. Remarkable, really." "Dobře. Vlastně opravdu dobře."
I said I was glad, and then asked if he often went to the Řekl jsem, že mne to těší, a pak jsem se ho zeptal, jak
races.
často chodí na dostihy.
"No… actually I came to see you. I tried to get you at the "Abych pravdu řekl… jsem tu, protože jsem přišel za
Iguana Rock but they said you were at the races…" vámi. Hledal jsem vás v hotelu, ale tam mi řekli, že jste
tady…"
"Did they indeed," I murmured. "Aha," přikývl jsem.
"Er…" he explained. "I have what you might call a source "Totiž… mám v hotelu jak se říká informátora."
there. Keeps me informed, you see."
I saw. All over the world there was a grey little army Aha. Všude na světě existuje nenápadná šedá armáda lidí
which tipped off the Press and got tipped in return: hotel sbírajících za peníze informace pro tisk. Portýři v hotelích,
porters, railway porters, hospital porters, and anyone nosiči na nádražích, každý, kdo má přístup do salonků na
within earshot of VIP lounges at airports.
letištích, nebo na ně aspoň dohlédne.
"I live this side of the city, so I thought I might just as "Bydlím tady blízko, na kraji města, tak jsem si řekl, že
well drift along."
se tu stavím."
"A nice day," I said. "Dnes je pěkně."
He looked up at the sky as if it would have been all one Zadíval se na nebe, jako by mu bylo jedno, i kdyby
to him if it had been snowing.
sněžilo.
"I suppose so… Look, I got a call this morning from Joe… "To je fakt… Poslyšte, dnes ráno mi volal Joe… to je ten
that's the chap who was setting up the radio equipment at chlápek s mikrofonem z Randfonteinu."
Randfontein House."
"I remember," I said. "Ano, vím který."
"He said he had taken that microphone to pieces, and "Řekl mi, že ten mikrofon rozebral a že mu nic nebylo.
there was nothing wrong with it. The outer wire of the Samozřejmě že zevní větev koaxiálního kabelu šla na
coaxial cable was of course connected to the metal casing, kovovou schránku, ale…"
though…"
"Ah," I interrupted. "And what exactly is a coaxial cable?" "Moment," přerušil jsem ho. "Co je koaxiální kabel?"
"Don't you know? It's an electric cable made of two "To vy nevíte? Kabel, ve kterém jsou dva dráty, jeden je
wires, but one wire goes up the centre like a core, and the v ose, druhý se kolem něj obtáčí zevně. Kabely u
other wire is circular, outside it. Television aerial cables televizních antén jsou koaxiální… je to vidět na konci
are coaxial… you can see that by the ends, where you kabelu, kde se zapíná do televizoru."
plug them into the sets."
"Oh yes," I agreed. "I see." "Jo, už vím."
"Joe says he found the earth wire and the live wire had "Joe tvrdí, že vodivý drát a uzemnění byly nesprávně
been fastened to the wrong terminals in the power plug of zapojený v zástrčce magnetofonu. Prý se obecně ví, jak je
the recorder he was using for Katya. He says people are to nebezpečný, a přitom se toho lidi pořád dopouštějí.
warned over and over again about the dangers of doing Proud šel přímo do obalu mikrofonu a uzemnil se
that, but they still do it. The current would go straight průchodem skrz toho člověka, který mikrofon držel v
through the mike's casing, and earth itself through who- ruce."
ever was holding it."
I thought. "Wouldn't the whole recorder have been live Zamyslel jsem se. "V tom případě byl ale pod proudem i
too?"
celý magnetofon, ne?"
He blinked. "Yes. Joe says that inside it must have been. Zamžikal. "Ano, to říká Joe taky, ale pod proudem byl jen
But no one would have got a shock from it. The casing of uvnitř, z povrchu prý nikdo ránu dostat nemohl, protože
the recorder was plastic, the knobs were plastic, and Joe to je plastická hmota, stejně jako ovládání. Joe měl navíc
Himself was wearing rubber soled shoes, which he says he boty na gumě. Prý nosí boty s gumovou podrážkou pro
50

always does anyway, as a precaution." jistotu vždycky."
"But he must have used that recorder before," I protested.
"Přece ale ten magnetofon používal už předtím."
"He says not. He says he plugged it in because it was "Prý ne, prý po něm sáhl, když ten jeho selhal, a ten cizí
just standing there when something went wrong with his tam jen tak zahálel. Neví, čí je, a nikdo se k němu
own. He didn't know whose it was, and no one seems to
have claimed it since."
nehlásí."
Arknold gave his jockey a leg up on to Tables Turned and Arknold vyhodil svého jezdce do sedla a Tables Turned s
the horses began to move out for the race.
ostatními koňmi vykročili na dráhu.
I said, "It was all very bad luck." "Byla to hodně velká smůla," poznamenal jsem.
"Joe thinks so," he agreed. There was however a shade "To si Joe myslí taky." Hlas měl ale váhavý. Tázavě jsem
of doubt in his voice and I looked at him enquiringly. se na něho zadíval.
"Well… it's an appalling thing to say, but Joe wondered "Je hrozný to vyslovit, ale Joea napadlo, jestli to nebyl
whether it could possibly have been a publicity stunt that reklamní trik, který někdo špatně odhadnul. Clifford
went too far. He says that Clifford Wenkins was fussing Wenkins se tam prý kolem elektroniky při vašem prvním
round the electronic equipment after your first broadcast, rozhovoru pro rádio motal. A že jste si tu tiskovku sám
and that you yourself set up the conference, and you did vymyslel a pak se o vás tak skvěle psalo, když jste Katye
get the most fantastic press coverage for saving Katya…" zachránil život…"
"I agree it's an appalling thing to say," I said cheerfully. "Uznávám, že je hrozné to vyslovit," řekl jsem s
"Consider me appalled. Consider also that I have already úsměvem, "takže jsem pohoršený. Taky ale zvažte, že i
wondered whether it was a publicity stunt set up by you mne napadlo, jestli to nebyl trik, který jste nastražil vy s
and Katya… which went too far."
Katyou, aby tiskovka měla Šťávu, ale pak jste to
přepískli."
He stared. Then relaxed. Then ruefully smiled. Vytřeštěně se na mne zadíval. Pak se uklidnil a usmál se.
"All right," he said. "Neither of us fixed it. How about our "Dobře, takže v tom nejedete a já taky ne. Co Clifford?"
Clifford?"
"You know him better than I do," I said. "But although he "Znáte ho líp než já," namítl jsem. "Je sice zaprodanec
seems to have sold his soul to Worldic Cinemas, he does- Worldiku, ale podle mého odhadu na takovou věc nemá
n't strike me as having the nerve or the ingenuity to fix it
all up."
ani odvahu, ani představivost."
"You fluster him," Roderick observed. "He isn't always as "On z vás má trému," řekl Roderick. "Jindy takhle
futile-seeming as he's been since you arrived."
nezmatkuje."
Further along the rails from us stood Danilo, watching O kus dál stál Danilo, díval se na Nerissina koně, úsměv
Nerissa's colt with a smile on his frank and bonny face. I na hezké, upřímné tváři. Napadlo mě, že kdyby tušil, že
thought that if he had known he was so soon to inherit
them, he would have been anxious instead.
koně brzy zdědí, tvářil by se asi ustaraně.
Arknold joined him, and together they walked on to the Připojil se k němu Arknold a oba pak spolu odešli k
stands to watch. Roderick and I tailed along after. We all tribunám. My s Roderickem jsme je pomalu následovali.
watched Tables Turned set off at a great rate, run out of Všichni jsme se pak dívali, jak Tables Turned krásně
puff two furlongs from home, and finish a spent force. vyrazil, jak skvěle běží a jak před cílem odpadá.
Arknold, muttering under his breath and looking like Arknold se mračil jako vrah, něco si mumlal a opouštěl
thunder, bumped into me as he made his way down the
stands' steps to hold a post-mortem with the jockey.
tribunu, aby s jezdcem vedl pohřební řeči.
He focused on me and said abruptly, "It's too much, Mis- Zahlédl mne. Řekl: "To je příliš, vážený pane, to už je
ter. It's too much. That's a bloody good colt and he should vážně příliš. Tohle je sakra dobrej kůň a v týhle
have won by a mile in that company." He shut his mouth konkurenci měl přijít první." Sevřel rty. Protlačil se kolem
like a trap, brushed past me, and thrust his way down
through the crowd.
mne a zamířil dolů mezi davy.
"Whatever's all that about?" Roderick asked casually; so "O co jde?" zeptal se Roderick. Uvědomil jsem si, že
casually that I remembered the Rand Daily Star, and did- pracuje pro Rand Daily Star, radši jsem mu proto nic
n't tell him.
nevysvětloval.
"No idea," I said, putting on a bit of puzzle: but "Nevím," řekl jsem trochu záhadně. Na Roderickovi bylo
Roderick's sceptical expression said that he similarly was
remembering where I worked.
vidět, že si taky dobře uvědomuje, jaké mám povolání.
We walked down from the stands. I considered ways and Sešli jsme z tribuny. Uvažoval jsem co a jak a došel k
means, and decided Klugvoigt was the best bet for what I názoru, že nejlíp se mi hodí Klugvoigt. Kormidloval jsem
wanted. So I drifted Roderick gently to where Conrad and proto Rodericka nenápadně ke Conradovi a Evanovi. Ti
Evan were discussing adjourning to the bar, inserted him dva se právě dohadovali, že půjdou do baru. Přistrčil jsem
into their notice, and left as he began telling Conrad the jim Rodericka a vytratil se, zatímco on jim vysvětloval
theories of Joe and the coaxial cable.
teorii o koaxiálním kabelu.
The Chairman was in his private box surrounded by la- Předseda byl ve své soukromé lóži, obklopený dámami v
dies in decorative hats. He saw me hovering alone, beck- elegantních kloboucích. Když mě zahlédl, jak tam osaměle
oned to me to come up the adjacent stairs, and when I stojím, mávl na mne, ať jdu nahoru. Vystoupal jsem po
reached his side, pressed into my hand some drowned krátkém schodišti a dorazil k němu. Vtiskl mi do ruky
whiskey in a warmish glass.
skleničku nepatrné dávky whisky ve vlažné vodě.
"How are you doing?" he asked. "Winning, I hope." "Jak se vám daří?" zeptal se. "Doufám, že vyhráváte."
"Not losing, anyway." I smiled. "Neprohrávám," usmál jsem se.
"What do you fancy in the next?" "Koho tipujete do příštího dostihu?"
"I'd have to see them in the parade ring first." "Musím koně napřed vidět v padoku."
"Wise fellow," he agreed. "To je moudré," přikývl.
I admired the facilities. "The stands look new," I com- Obdivoval jsem prostředí. "Tribuny vypadají nové,"
mented.
poznamenal jsem.
51

"Not long built," he agreed. "Very much needed, of "Postavili je nedávno, taky už to bylo třeba."
course."
"And the weighting room… from the outside it looks so "A ta vážnice… zvenku se zdá nesmírně šikovná…"
comfortable."
"Oh, it is, my dear chap." A thought struck him. "Would "Taky že je, příteli." Pak ho to konečně napadlo. "Nechtěl
you care to see round inside it?"
byste se podívat dovnitř?"
"How very kind of you," I said warmly and made ready- "Jste moc laskavý, rád bych," upřímně jsem děkoval a
to-go-at-once movements so that he shouldn't forget. hned jsem se hotovil vykročit, aby se to nezamluvilo. Po
After a moment or two we parked our unfinished drinks chvilce jsme odložili skleničky a v pohodě se vydali dolů k
and strolled easily across to the large square administra- velké administrativní budově, kde v přízemí byla vážnice a
tive block which housed the weighing and changing rooms
on the ground floor and the racecourse offices upstairs.
šatna a v patře kanceláře vedení závodiště.
The whole thing was modern and comfortable, a long Celé zařízení bylo moderní a pohodlné, ani v nejmenším
way from all too many English equivalents. There was a se nepodobalo obdobným prostorám v Anglii. Byla tam
large room furnished with easy-chairs where owners and velká místnost s křesly pro trenéry, aby si mohli
trainers could sit in comfort to plan their coups and dis- odpočinout, v klidu plánovat taktiku a rozebírat
sect their flops, but Klugvoigt whisked me past it into the
inner recesses.
neúspěchy. Klugvoigt mne vedl dál, do nitra budovy.
The jockeys themselves shared in the bonanza, being Žokejové na tom byli taky dobře, všichni měli vlastní
supplied with man-sized wide lockers for their clothes (in- skříňku (místo věšáku), saunu a čalouněná lehátka (místo
stead of a peg), a sauna bath (as well as showers) and
upholstered daybeds to rest on (instead of a hard narrow
wooden bench).
úzkých dřevěných lavic), aby měli kde odpočívat.
The man I had hoped to see was lying on one of the Člověk, o kterého mi šlo, ležel na koženém čalouněném
black leather-covered beds supporting himself on one lehátku a opíral se o loket. Věděl jsem z dostihového
elbow. He was known to me via the number boards as K. programu, že se jmenuje K. L. Fahrden. Žokej Grevilla
L. Fahrden. He was Greville Arknold's jockey.
Arknolda.
I told Klugvoigt I would be interested to speak to him, Řekl jsem Klugvoigtovi, že bych s Fahrdenem rád chvilku
and he said sure, go ahead, he would wait for me in the promluvil. Přikývl že samozřejmě, že půjde napřed a
reception room by-the door, as there was someone there počká na mne v přijímací místnosti u vchodu, prý tam na
he too wanted to speak with.
něho někdo čeká.
Fahrden had the usual sharp fine bones with the usual Fahrden měl hubený, kostnatý obličej. Jeho podezíravý
lack of fatty tissue between them and the skin. His wary, výraz se změnil k lepšímu, když mne Klugvoigt představil,
narrow-eyed manner changed a shade for the better when ale vrátil se v okamžiku, kdy žokej vyslechl, že jsem přítel
Klugvoigt told him my name, but underwent a relapse
when I said I was a friend of Mrs. Cavesey.
paní Caveseyové.
"You can't blame me for her horses running so stinking," "Já za to nemůžu, že ty koně tak mizerně běhaj," bránil
he said defensively.
se.
"I don't," I said patiently. "I only wanted to ask you how "Já vás z toho přece neviním, chtěl jsem se vás jen
they felt to you personally, so that I could tell Mrs. Cave- zeptat, co si o tom myslíte, abych to mohl paní
sey what you said."
Caveseyové tlumočit."
"Oh. Oh, well, then." He considered, and came across. "Jo. Tak teda dobře." Než promluvil, chvíli uvažoval. "S
They give you a good feel, see, at the start. Full of run- těma jejíma koňma… když člověk vyjede vod startu, má z
ning, and revelling in it. Then you go pick 'em up, see, nich dobrej pocit. Fakticky běžej, dobře běžej. Pak je ke
and there's bloody nothing there. Put on the pressure, konci člověk začne vyjíždět a vono nic, je to pryč. Člověk
see, and they blow up instant like."
na ně zatlačí a voni prostě vodpadnou."
"You must have given them a lot of thought," I said. "Jistě jste o tom hodně uvažoval," poznamenal jsem. "Co
"What do you think is wrong with them?"
si myslíte, že s nimi je?"
He gave me a sideways look. "Search me," he said. Úkosem se na mne podíval. "Nemám páru."
"You must have a theory," I urged. "Musíte mít nějakou představu."
"Only the same as anyone would," he agreed reluctantly. "Stejnou, jako by měl každej druhej. Víc vám neřeknu."
"And I'm not saying more than that."
"Mm… Well, what do you think of Mr. Arknold's head "Hm… Co si myslíte o Arknoldově hlavním stájníkovi?"
lad?"
"Barry? That great brute. Can't say as I've ever thought "Barty? To je bestie. Nikdy jsem ho neměl rád. Nerad
much about him. Wouldn't want to meet him alone on a bych ho potkal v noci, někde na odlehlým místě, jestli to
dark night, if that's what you mean."
myslíte takhle."
It wasn't entirely what I meant, but I let it go. I asked Nebylo to přesně, co jsem chtěl vědět, ale nechal jsem to
him instead how he got on with Danilo.
plavat. Zeptal jsem se ho ještě, jak vychází s Danilem.
"A real nice guy, that," he said, with the first sign of "Ten je prima," řekl a poprvé se tvářil přátelsky.
friendliness. "Always takes a great interest in Arknold's "Vždycky se zajímal vo Arknoldovy koně, je to
horses, of course, seeing as how so many of them are his
aunt's,"
samozřejmý, že jo, když jich jeho teta u něj má tolik."
"Did you meet him when he was over here before?" I "Setkal jste se s ním už předtím? Když tu byl minule?"
asked.
zeptal jsem se.
"Oh sure. He stayed in the hotel down in Summerveld, "Jasně. Minule bydlel dva tejdny v jednom hotelu v
for a couple of weeks. A great guy. Always good for a Summerveldu. Je to senza chlap. Vždycky je s ním
laugh. He said he'd just been staying with his aunt, and sranda. Vyprávěl mi, že žije u svý tety a ta že je prima.
she was a great girl. He was the only cheerful thing Byl jedinej, s kým byla zábava, když ty koně začali tak
around, when the horses started running badly."
mizerně běhat."
"When was that?" I asked with sympathy in my voice. "Kdy to začalo?" zeptal jsem se účastně.
"Oh, way back in June sometime. Since then there's been "To bylo někdy v červnu. Vod tý doby vyšetřovali a
52

every investigation you could think of, into why they flop.
Dope tests, vets, the lot."
zjišťovali kde co, co by to mohlo dělat, nechali dělat testy
na doping, zavolali veterináře, prostě všechno, nač si
vzpomenete."
"Is Arknold a good man to ride for?" I asked. "Dělá se vám s Arknoldem dobře?"
He dosed up at once. "More than my job's worth to say Okamžitě jako by se odtáhl. "Nechci ztratit místo," řekl.
different."
I fielded Klugvoigt from the reception room, thanked Vyhledal jsem Klugvoigta v přijímací místnosti, poděkoval
him, and walked back with him towards the parade ring. mu a šel s ním zpátky k padoku. Cestou ho někdo
Someone button-holed him on the way, so I wandered by zastavil, tak jsem se odpojil a zvolna došel k obyčejné
myself right across the course to the simple stand of plain malé dřevěné tribuně z jednoduchých schůdků. Odtamtud
wooden steps on the far side. From there one had a com- jsem měl dobrý přehled, viděl jsem k hlavním tribunám,
prehensive view of the whole lay-out; the long sweep of na slunečníky nad stolky, na soukromé lóže, až k padoku
stands, the small patch of sun umbrellas, the block of
private boxes. Behind them all, the parade ring and the
weighing room.
a vážnici.
And round and about, mingling, chatting, exchanging in- Tam někde se pohybovali a proplétali a povídali si
formation and sipping at cooling glasses, went Danilo and všechno možné Danilo, Arknold, Conrad s Evanem,
Arknold, Conrad and Evan, Roderick and Clifford Wenkins, Roderick, Clifford Wenkins, Quentin, Vivi, Jonathan a Sally
and Quentin, Vivi, Jonathan and Sally van Huren.
van Hurenovi.
I booked a telephone call to Charlie when I got back to Když jsem se večer vrátil do hotelu, objednal jsem si
the Iguana Rock that evening, and it came through punc- hovor s Charlie. Druhý den, v neděli v deset hodin ráno,
tually the next morning, Sunday, at ten o'clock.
přesně na minutu přišel.
We could hear each other as clearly as if we had been six Slyšeli jsme se tak dobře, jako bychom od sebe byli jen
miles apart instead of six thousand. She said she was glad dvacet kilometrů a ne dvacet tisíc. Byla ráda, že volám a
I had called and glad that I wasn't electrocuted: yes, she že mne nezabil elektrický proud. Ano, prý to bylo doma ve
said, it had been in all the papers at home yesterday, and všech novinách, v některých prý znechuceně naznačili, že
one or two disgustedly hinted that it had all been a put-up
job.
to byl reklamní trik.
"It wasn't," I said. "I'll tell you all about it when I get "Nebyl to trik. Všechno ti to povím, až se vrátím. Co
home. How are the kids?"
děti?"
"Oh, fine. Chris says he's going to be an astronaut, and "V pořádku. Chris se rozhodl, že chce být astronaut, a
Libby has managed to say 'pool' when she wants to go in
the water."
Libby umí říct voda, když se chce vykoupat."
"That's great," I said, meaning Libby's advance, and "To je ohromný," zaradoval jsem se, a Charlie dobře
Charlie said yes, it was great, it really was.
věděla, že tím myslím Libbyino nové slovo. Taky se
radovala.
"I do miss you," I said lightly, and she answered with "Chybíš mi," řekl jsem lehce. Odpověděla taky, jako by o
equal lack of intensity, "It seems a lot longer than four nic nešlo. "Připadá mi, že jsi už dlouho pryč, mnohem víc
days since you went away."
než čtyři dny."
"I'll be back straight after the premiere," I said. "Before "Vrátím se hned po premiéře," řekl jsem. "Předtím se tu
that I'm taking a look round a gold mine and then going ještě porozhlédnu, podívám se do zlatého dolu a pak na
to the Kruger National Park for a few days."
pár dní do Krugerova parku."
"Lucky sod." "Ty se máš!"
"After the kids have gone back to school, we'll have a "Až se kluci vrátí do školy, někam si vyjedeme, jen my
holiday somewhere, just by ourselves," I said.
dva," slíbil jsem.
"I'll hold you to it." "Vezmu tě za slovo."
"You can choose, so start planning." "Můžeš začít kout plány."
"OK," she said it casually, but sounded pleased. "Dobře," pronesla lehkým tónem. Potěšilo ji to.
"Look… I really rang about Nerissa's horses." "Poslyš…" řekl jsem, "já vlastně volám kvůli těm
Nerissiným koním."
"Have you found out what's wrong with them?" "Už víš, co s nimi je?"
"I don't know," I said. "But I have had a fairly cataclys- "Nevím jistě, ale myslím že vím. Nedozvím se, jestli mám
mic idea. I can't be sure I'm right, though, until, or in fact
unless, you can do something for me in England."
pravdu, pokud mi něco nezjistíš."
"Shoot," she said economically. "Spusť."
"I want you to take a look at Nerissa's will." "Rád bych, kdyby sis přečetla Nerissinu poslední vůli."
"Wow." She drew in a sharp breath. "How on earth do I "No nazdar." Zhluboka se nadechla. "Jak to mám
do that?"
zařídit?"
"Ask her. I don't know how you'll manage it, but if she's "Řekni si o to. Nevím, jak to zvládneš, ale pokud ji těšilo
had fun drawing it up, she might not mind talking about tu poslední vůli psát, tak by si o ní třeba taky ráda
it."
povídala."
"Well… what exactly do you want me to look for if she "Takže… co vlastně chceš, abych hledala?"
lets me see it?"
"I want to know particularly if besides the horses she has "Potřebuju vědět, jestli odkázala Danilovi jen ty koně,
left the residue of her estate to Danilo."
nebo i svůj ostatní majetek."
"All right," she said doubtfully. "Is it very important?" "Dobře…" zaváhala. "Je to hodně důležité?"
"Yes and no." I half laughed. "Young Danilo is out here in "Ano i ne," skoro jsem se zasmál. "Náš Danilo je toho
South Africa at this moment."
času tady, v Jižní Africe."
"Is he?" she exclaimed. "Nerissa didn't tell us that." "Nepovídej! Nerissa se o tom vůbec nezmínila."
"Nerissa doesn't know," "Nerissa o tom neví."
I said. I described the golden Danilo to her, and also Popsal jsem jí spanilého Danila a Arknolda a vysvětlil, že
Arknold, and explained how the horses all lost to the same všichni koně běhají stejně.
53

pattern.
"Sounds like the trainer nobbling them," she commented. "Jak to popisuješ, jede v tom nejspíš trenér," řekla.
"Yes. I thought so too, at first. But now… well, I think it's "Ano, to jsem si zpočátku taky myslel, ale teď… spíš si
the Californian tad, our Danilo."
myslím, že to je ten spanilý chlapec z Kalifornie, Danilo."
"But it can't be," she objected. "Whatever could he have "To snad ne! Co by z toho měl?"
to gain?"
"Death duties," I said. "Ušetřil by na dědických daních," poznamenal jsem.
After a pause Charlie said doubtfully, "You can't mean it." Po krátkém mlčení Charlie řekla: "To snad nemyslíš
vážně."
"I do mean it. It's a theory, anyway. But I can't begin to "Ale ano. Je to ovšem jenom teorie, nemám žádný
prove it."
důkaz."
"I don't really see…" "Já dost dobře nechápu…"
"Imagine," I said, "that when Danilo went to see Nerissa "Vzpomeň si, že Danilo jel za Nerissou na začátku léta,
in the early summer, their first reunion after all those sešli se poprvé po mnoha letech, řekněme, že mu Nerissa
years, she told him she had Hodgkin's disease. He had řekla, že má Hodgkinovu nemoc. Stačilo, aby si ji někde
only to look it up in a medical directory… he would find
out it is always fatal."
vyhledal a něco si o ní přečetl. Věděl, že je smrtelná."
"Oh dear," she sighed. "Go on." "Ach bože… no nic, pokračuj."
"Nerissa liked him very much," I said. "Well… he's an at- "Nerisse se zalíbil. Je přitažlivý, v mnoha směrech.
tractive boy in many ways. Supposing that, after she'd Řekněme, že Nerissa Danilovi řekla, že mu odkazuje ty
decided to, she told Danilo she was leaving him her
horses, and some money as well."
koně a ještě něco k tomu."
"It's an awful lot of supposing." "To jsou samé dohady."
"Yes," I agreed. "Would you ask Nerissa? Ask her if she "Ano," přikývl jsem. "Mohla bys to z Nerissy vytáhnout?
told Danilo what illness she had, and also if she told him Zjisti, jestli Danilovi řekla, co jí je, a jestli mu řekla, co mu
what she was leaving him."
odkazuje."
"Darling, she'd be terribly distressed, at this stage, to "Miláčku, byla by tuze nešťastná, kdyby teď, v tomhle
find she was wrong about him." Charlie herself sounded stavu, objevila, že se v Danilovi zklamala." Charlie z toho
upset. "She is so very pleased to have him to leave things byla taky nešťastná. "Byla tak ráda, že ho má, že má
to."
někoho, koho může obdarovat."
"Just get her chatting on the subject, if you can, and ask "Zlato, stačí, když ji přiměješ, aby se rozpovídala, a to ty
her casually. I agree that it's important not to distress dokážeš. Pak se jí mezi řečí zeptáš, na co je třeba.
her. It might actually be better to let Danilo get away with Uznávám, že ji nesmíme rozrušovat nebo zarmucovat.
it. In fact, I've been thinking about that for most of the Možná by vůbec bylo lepší, kdyby to Danilovi prošlo.
night. He has been defrauding her of the prize money she Myslel jsem na to celou noc. Připravoval ji o peníze, které
might have won. How much would she mind?"
koně mohli vyběhat. Vadilo by jí to hodně?"
"She might even laugh. Like you did just now. She might "Možná že by se tomu smála, jako ty právě teď. Možná
even think it was a pretty bright idea."
by si řekla, že je mazaný."
"Yes… Of course he has also been defrauding the South "Ano… Ovšem on taky podváděl místní dostihové diváky.
African betting public, but I suppose it's up to the racing To ale přísluší spíš dostihovým funkcionářům, aby ho
authorities here to deal with it, if they catch him."
usvědčili."
"What makes you think it is Danilo?" "Proč myslíš, že v tom je Danilo?"
"It's so insubstantial," I said with frustration. "Mostly a "Je to všechno hodně na vodě," řekl jsem znechuceně.
matter of chance remarks and impressions, and terribly "Vlastně mne k tomu přivedly jenom náhodné poznámky,
few facts. Well… for one thing, Danilo was around the co jsem zaslechl, a drobná pozorování. Faktů málo. Za
horses when they started doing badly. Their jockey told prvé… koně začali běhat mizerně od chvíle, kdy tu Danilo
me Danilo was in Africa then, in June, for a fortnight, minule byl. To vím od jednoho jezdce, ten mi řekl, že tady
which must have been just after he had stayed with Ner- Danilo v červnu strávil dva týdny, a to bylo po jeho
issa, because he talked about having seen her. After that návštěvě u Nerissy, protože o ní tady vyprávěl. Pak se
he presumably went back to the States for a while, but údajně vrátil do Spojených států, ale koně běhali špatně
the horses went on losing, so obviously he was not doing dál, z toho vyplývá, že sám je nepoškozoval. Ostatně by k
the actual stopping himself. It's difficult to see how he tomu neměl ani příležitost. Jak se zdá, rozumí si dobře s
could ever have the opportunity of doing it himself, any- Arknoldovým hlavním stájníkem. Přiznávám se ale, že
way, but he seems to have an understanding with tohle jsem vyvodil jen z toho, jak se ti dva na sebe dívají.
Arknold's head lad: and I'll admit that all I have to go on Mimochodem, Danilo se moc neovládá, hodně se mu vyčte
there is the way they look at each other. Danilo never z obličeje, zato si dává dobrý pozor na to, co říká.
guards his face, by the way. He guards his tongue, but Řekněme tedy, že koně nějakým způsobem poškozuje
not his face. So suppose it is Barty, the head boy, who is
arranging the actual fixing, with suitable rewards from
Danilo."
hlavní stájník a Danilo mu za to platí."
"Well… if you are right… how?" "Pokud bys měl pravdu, jak to ten stájník dělá?"
There are only two completely undetectable ways which "Jsou dvě metody jak zbrzdit koně, a obě jsou těžko
can go on safely for a long time… over-exercising, which prokazatelné, i když je někdo používá dlouhodobě… Buď
loses the race on the gallops at home (though in that case se koně nechají krátce před dostihem nadměrně unavit, a
it is always the trainer who's guilty, and people nonce and pak neuspějí v dostihu, protože se vyčerpali doma, při
talk)… and the way I think Barty must be using, the plain pracovních cvalech. To je ovšem vždy věc trenéra, a
old simple bucket of water."
dlouho to neprochází… Druhá metoda, a tu podle mého
používá Barty, je velmi jednoduchá. Stačí džber s vodou."
Charlie said, "Keep a horse thirsty, maybe even put lash- "Kůň se nechá žíznit," doplnila mne Charlie, "dokonce se
ings of salt in its feed, and then give it a bucket or two of mu může přidat do krmení sůl, a pak se mu před
water before the race?"
dostihem nabídne džber s vodou?"
"Absolutely. The poor things can't last the distance with "To je přesně ono. Chudák zvíře pak celou délku dostihu
54

three or four gallons sloshing around in their stomachs.
And as for Barty… even if he were not always around to
supply the water at the right time, he has all the other
lads intimidated to such an extent that they'd probably cut
off their own ears if he told them to."
"But," she objected, "if the head lad has been doing this
for weeks and weeks surely the trainer would have cot-
toned on?"
"I think he has," I agreed. "I don't think he likes it, but
he's letting it pass. He said it was "too much" when one of
Nerissa's best colts got beaten out of sight yesterday in a
poor class race. And then he himself gave me a version of
what might be going on, and what may happen in the
future. He accused me of implying that he was losing with
the horses so that Nerissa would sell them: he would then
buy them cheap, start winning, and sell them at a vast
profit for stud. I had only vaguely been thinking along
those lines, but he crystallized it as though the thought
were by no means new to him. It was that, really, which
set me wondering about Danilo. That, and the way he was
smiling while he watched one of the horses go out to race.
That smile was all wrong. Anyway… if he can reduce the
value of the horses to nearly null by Nerissa's death, there
will be a great deal less duty to pay on them than if they
were all winning. The difference would run into many
thousands, considering there are eleven horses. That
would be a profit well worth the outlay on a couple of trips
to South Africa and payola for the head lad. I think they
are going to change the system, but as the tax laws stand
at present he would have to be in line for the residue of
the estate, for there to be any point in his doing it."
neutáhne, když mu v břiše šplouchají hektolitry vody.
Pokud jde o Bartyho… i kdyby nebyl vždycky po ruce, aby
ten džber s vodou přistavil, má na povel stájníky, kteří se
ho tak bojí, že by sami sobě uřezali uši, kdyby jim to
nařídil."
Charlie namítla: "Ale kdyby to ten hlavní stájník takhle
dělal soustavně, dlouhou dobu, tak by si to přece trenér
musel domyslet, ne?"
"Podle mého si to domyslel, podle mého se mu to vůbec
nelíbí, ale zatím s tím nic nedělal. Včera, to jsem ti říkal…
když Nerissin nejlepší hřebeček ve špatné konkurenci tak
špatně zaběhl, řekl Arknold, že to už je příliš. Potom mi
nabídl svoji verzi toho, co je a co bude. Pak mne obvinil,
že ho podezírám, že nechává Nerissiny koně běhat
neúspěšně, aby je lacino koupil, potom je nechal běhat na
vítězství a s velkým ziskem prodal na chov. Mně to
předtím jen tak proletělo hlavou, ale on to vyslovil,
domyslel to do důsledků, pro něj to nebyla nová
myšlenka. Tehdy jsem vlastně začal uvažovat o Danilovi.
Pak ještě jak se Danilo usmíval, když jeden z Nerissiných
koní šel na start… ten úsměv napovídal hodně. No nic… za
Nerissina života se mu třeba podaří snížit cenu koní na
nulu, a až Nerissa zemře, ušetří hodně na daních, tedy ve
srovnání s tím, co by musel zaplatit, kdyby koně byli
úspěšní. Když uvážíš, že jde o jedenáct koní, ušetřil by
tisíce, určitě by mu to bohatě zaplatilo jeho výlety do
Jihoafrické republiky i úplatky stájníkovi. Daně z dědictví
se teď nějak mění, podle toho, co platí teď, by celá ta
šaráda byla na místě jedině v tom případě, že by Danilo
dědil víc.”
"Unscramble my brains," Charlie said. "Přelož mi to do srozumitelná."
I laughed. "Well. Estate duty will be paid on everything
Nerissa owns. Then the separate bequests will be handed
out. Then what is left will be the residue. Even though the
horses are in South Africa, estate duty on them will be
levied in England, because Nerissa lives there. So if the
estate has to pay out all those thousands in death duties
on the horses, there will be that many thousands less in
the residue for Danilo to inherit."
"Gotcha," she said. "And wow again." "Je mi to jasné. No nazdar."
"Then, after they are safely his, he stops the watering
lark, lets them win, sells them or puts them to stud, and
collects some more lolly."
Dal jsem se do smíchu. "No, z dědictví se musí zaplatit
daň, která se bude vztahovat na všechno, co Nerissa
vlastní. V její poslední vůli budou dílčí, menší odkazy. Co
zbude, je takzvané reziduum. Koně jsou sice v Africe, ale
dědictví se bude projednávat a zpoplatňovat v Anglii,
protože Nerissa v Anglii žije. Jestliže se tedy z rezidua, po
vyřízení menších odkazů, bude muset zaplatit dědická daň
za koně, reziduum se tím sníží, zmenší se kulička, kterou
má patrně dědit Danilo."
"Danilo počítá samozřejmě s tím, že jakmile budou koně
jeho, přestane do nich lít vodu, nechá je běhat na
vítězství a pak je prodá na chov s pořádným ziskem."
"Oh, neat. Very neat." "Perfektní."
"Pretty simple, too." "A jednoduché."
"I say," she said. "Isn't there anything we could try along "Poslyš, nemohli bychom si my taky takhle nějak
the same lines? All that mountain of surtax we pay… and pomoct? Když si pomyslím, kolik toho zaplatíme na
then when one of us dies we lose another terrific chunk of daních… a až umřeme, někdo zaplatí daně za to, co už je
what we've paid tax on once already."
tolikrát zdaněné."
I smiled. "Can't think of anything which fluctuates in Usmál jsem se. "Nic není tolik na vodě jako cena koní."
value so easily as a horse."
"Let's buy some more, then." "Tak nějaké kupme."
"And of course you have to know, pretty well to a month, "To by ti k něčemu bylo, jedině kdybys věděla skoro na
exactly when you are going to die."
den přesně, kdy se chystáš umřít."
"Oh damn it," Charlie said laughing. "Life is a lot of little "Sakra, to je smůla," zasmála se Charlie. "V životě je
green apples and pains in the neck."
hodně kyselých hroznů a nedonošených myšlenek."
"I wonder if "a pain in the neck" originated from the "Myslíš, že jsou nedonošené, protože byly v kyslíkové
axe."
nouzi?"
The axeman cometh," she said. "Or for axe, read tax." "Ano, jako oběšenec."
"I'll bring you back a nugget or two from the gold mine," "Nic si z toho nedělej, přinesu ti nugget ze zlatého dolu,"
I promised.
utěšoval jsem se smíchem Charlie.
"Oh thanks." "To jsi opravdu hodný."
"And I'll telephone again on… say… Thursday evening. I'll "Zase ti zavolám… třeba… ve čtvrtek večer. To budu v
be down in the Kruger Park by then. Would Thursday be Krugerově parku. Hodilo by se ti to?"
OK for you?"
"Yes," she said soberly, the fun vanishing like mist. "I'll "Ano," řekla suše. Zvážněla. "Do té doby se vypravím za
go over to Nerissa's before then, and see what I can find Nerissou a pokusím se něco zjistit."
out."
55

9 9
You can't keep a good Dakota down. Není nad dobrou dakotu.
There were two of them waiting at the small Rand Airport Na malém letišti Rand poblíž Germistonu čekaly dvě,
near Germiston racecourse, sitting on their tail wheels and seděly si na zadním kolečku a dychtivě vystrkovaly delfíní
pointing their dolphin snouts hopefully to the sky.
čenichy k nebi.
We onloaded one of them at eight on Monday morning, Naše dakota nás a další cestující, jakož i objemné kargo
along with several other passengers and a sizeable vyložila v pondělí v osm ráno. Ranní světlo Roderickovi
amount of freight. Day and time were unkind to Roderick, nepřálo, bylo vidět, že měl už dávno přestat předstírat
making it dearer than ever that letting go of a semblance mládí. Škoda, pomyslel jsem si, promešká věk, kdy by
of youth was long overdue. The mature man, I reflected, mohl skutečně dělat na lidi dojem a působit důstojně.
was in danger of wasting altogether the period when he Nedá-li si pozor, sklouzne z omšelého mládí rovnou do
could look most impressive: if Roderick were not careful stáří. Téhle chyby se ale většinou dopouštějí herci, ne
he would slip straight from ageing youth to obvious old
age, a mistake more often found in show business than
journalism.
novináři.
He was wearing a brown long-sleeved suede jacket with Měl na sobě hnědou semišovou kazajku s dlouhými
fringes hanging from every possible edge. Under that, an rukávy, samá třáseň, pod kazajkou oranžovobéžovou
open necked shirt in an orange-tan colour, trousers which rozhalenku, mužné přiléhavé kalhoty a nejnovější model
were cut to prove masculinity, and the latest thing in desert
boots.
sportovních bot.
Van Huren, at the other end of the scale in dark city suit, Van Huren v tmavém civilním obleku se pohyboval na
arrived last, took control easily, and shunted us all opačném pólu. Na letiště přijel jako poslední, ale hned se
aboard. The Dakota trip took an hour, and landed one ujal velení a všechny nás nahnal do letadla. Po hodině letu
hundred and sixty miles south, at an isolated mining town jsme přistáli o dvě stě padesát kilometrů dál na jih, u
which had Welkom on the mat and on practically every- malého, odlehlého důlního městečka, malého, ale velmi
thing else.
pohostinného.
The van Huren mine was on the far side from the airport, K van Hurenovu dolu kousek za letištěm nás odvezl malý
and a small bus had come to fetch us. The town was neat, autobus. Městečko bylo hezké, moderní, s ulicemi jako
modern, geometrical, with straight bright rows of little podle pravítka, pěkné barevné domy a obrovská prosklená
square houses and acres of glass-walled supermarkets. A nákupní střediska. Čistotné a úpravné, hygienické město,
town of hygienic packaging, with its life blood deep underground.
jehož krev proudila hluboko pod zemí.
Our destination looked at first sight to be a collection of Blížili jsme se k cíli, z dálky byly vidět jen šedobílé špice,
huge whitish grey tips, one with its railway track climbing na jednu z nich šplhaly železniční kolejnice. Když jsme
to the top. Closer acquaintance revealed the wheel-in- přijeli blíž, viděli jsme těžní věž s kolem a celou řadu
scaffolding at the top of the shaft, masses of administra- administrativních budov a ubytoven pro horníky, mezi
tion buildings and miners' hostels, and dozens of decora- budovami roztroušené ozdobné datlové palmy, šelestící v
tive date palms. The short frondy trees, their sunlit leaf- mírném větru a úspěšně oživující strohost budov jako
branches chattering gently in the light breeze, did a fair
job at beating the starkness, like gift-wrapping on a
shovel.
mašle na dárkovém balíčku.
Van Huren apologized with a smile for not being able to Van Huren se s úsměvem omluvil, že nás do dolu
go down the mine with us himself: he had meetings all nedoprovodí osobně, protože má na dopoledne
morning which could not be switched.
dojednanou schůzku, kterou nemůže odložit.
"But we'll meet for lunch," he promised, "and for that "Sejdeme se u oběda," sliboval, "pak si dáme společně
drink which you will all need!"
skleničku, přijde nám všem vhod."
The guide, someone a couple of rungs down the hierar- Kdosi o dvě šarže nižší nám opatřil průvodce, mladého,
chy, had detailed to show us round, was a grumpy young zamračeného Afrikánce. Představil se nám jako inženýr
Afrikaaner who announced that he was Pieter Losenwoldt Pieter Losenwoldt a pak nám víc než jasně naznačil, že má
and a mining engineer, and more or less explicitly added důležitější věci na práci, že zdržujeme a že úkol průvodce
that his present task was a nuisance, an interruption of
his work, and beneath his dignity.
dolem je pod jeho důstojnost.
He showed us into a changing room where we were to Zavedl nás do šatny, kde se rázem setřely všechny
sink all differences in white overalls, heavy boots, and rozdíly mezi námi. Všichni jsme si navlékli bílé overaly,
high-domed helmets.
bílé vysoké boty a ochranné přílby.
"Don't take anything of your own down the mine except "Neberte si s sebou žádné osobní věci, jedině spodky a
your underpants and a handkerchief," he said dogmati- kapesník," řekl přísně. "Žádné fotoaparáty." Zamračil se
cally. "No cameras." He glowered at the equipment Con- na Conradovy věci. "Blesk u kamery může být
rad had lugged along. "Camera flashes are not safe. And nebezpečný. Taky si neberte s sebou sirky ani zapalovače.
no matches. No lighters. When I say nothing, I mean
nothing."
Když říkám žádné osobní věci, myslím to vážně."
"How about wallets?" Danilo demanded, antagonized and "Co takhle náprsní taška?" zeptal se podrážděně Danilo.
showing it.
Losenwoldt inspected him, saw a better looking, richer, Losenwoldt si ho přeměřil, zaznamenal, že mladík
more obviously likeable person than himself, and reacted vypadá, jako by byl z dobré rodiny, zámožný a jistě v
with an even worse display of chips on shoulder.
lepším postavení než on sám. O to byl následně
protivnější.
"Leave everything," he said impatiently. "The room will "Všechny své věci nechte tady," řekl. "Místnost
be locked. Everything will be quite safe until you get uzamkneme, nemusíte se o nic bát, všechno tu na vás
back."
počká."
He went away while we changed, and came back in simi- Když jsme se převlékali, na chvíli se vzdálil a vrátil se v
56

lar togs. podobném oblečení, jaké jsme na sobě měli my.
"Ready? Right. Now, we are going four thousand feet
down. The lift descends at 2,800 feet a minute. It will be
hot in places underground. Anyone who feels claustrophobic
or ill in any way is to ask to return to the surface
straight away. Understand?"
He got five nods and no affection. Pět hlav souhlasně přikývlo.
He peered suddenly at me, speculating, then dismissed
the thought with pursed lips and a shake of the head. No
one enlightened him.
"Připraveni? Dobře. Teď sfáráme do hloubky rychlostí
osmdesát metrů za minutu. Dole bude místy vedro. Pokud
někdo trpí klaustrofobií, nebo kdyby někomu bylo
nevolno, ať to hned nahlásí a vrátí se na povrch. Jasné?"
Zadíval se na mne, zamyslel se, pak potřásl hlavou.
Nikdo mu nic nevysvětloval.
"Your light packs are on the table. Please put them on." "Lucerny máte na stole, prosím připevněte si je."
The light packs consisted of a fiat power pack which one
wore slung over the lumbar region, and a light which
clipped on to the front of the helmet. A lead led from one
to the other. The power packs fastened round one's waist
with webbing, and were noticeably heavy.
Much like the seven dwarfs we tramped forth to the
mine. The cage we went down in had half-sides only, so
the realities of rock burrowing hit at once. No comfort. A
lot of noise. The nasty drought of all that space below
one's booted feet.
It presumably took less than two minutes to complete
the trip, but as I was jammed tight between Evan, whose
hot eyes looked for once apprehensive, and a six-foot-four
twenty-stone miner who had joined with several cronies at
the top, I couldn't exactly check it by stop-watch.
We landed with a dang at the bottom and disembarked.
Another contingent were waiting to go up, and as soon as
we were out, they loaded and operated the system of
buzzers which got them clanking on their way.
"Get into the trucks," said Losenwoldt bossily. They hold
Lucerny se skládaly ze zdroje, který si člověk upevnil
vzadu pod pasem, a z vlastní lucerny, která se připevnila
na přílbu. Zdroj a světlo spojoval kabel. Baterky, které
obemykaly pas, se dost pronesly.
Vykročili jsme k těžní věži jako sedm trpaslíků. Klec, v
které jsme sfárali, měla boční stěny jen do poloviny, takže
člověk snadno viděl v kameni vyhloubenou šachtu. Ne že
by z toho byl dobrý pocit. Sestup byl velmi hlučný.
Pomyšlení, jakou máme pod nohami hloubku, taky nebylo
příjemné.
Prý trvalo jen dvě minuty, než jsme zastavili. Stál jsem
ale natlačený mezi Evanem (výjimečně měl nejistý
pohled) a dvoumetrovým horníkem, který se k nám s
celou partou přidal, takže jsem si to nemohl stopnout.
Klec zastavila na dně šachty s kovovým zazvoněním a my
vystoupili. Nastoupila jiná parta. Sotva jsme byli venku,
horníci namačkali nějaká tlačítka a klec se zase vznesla
twelve people in each."
vzhůru.
"Nastupte si do vozíků," nařídil nám Losenwoldt, ,jeden
vozík je pro dvanáct lidí."
Conrad surveyed the two trucks, which looked like wire Conrad se zadíval na dvě přistavená vozítka, vyhlížející
cages on wheels with accommodation for one large dog if jako drátěné klece na kolečkách, a že by se do nich mohl
he curled himself up, and said sideways to me: "Sardines vejít jeden velký pes, kdyby se trochu stočil. "Sardinky na
have struck for less."
tom jsou hůř," pošeptal mi.
I laughed. But the trucks did hold twelve; just. The last Zasmál jsem se. Do vozíků se ale opravdu vešlo po
man in had to sit in the hole that did duty as doorway, dvanácti lidech. Poslední, kdo nastoupil, seděl v otvoru
and trust to what he could find to hang on to that he did- sloužícím jako dveře, a držel se, čeho mohl, aby nevypadl.
n't fall out. Evan was last in. He hung on to Losenwoldt's Poslední nastoupil Evan a držel se jak klíště
overalls. Losenwoldt didn't like it.
Losenwoldtových kalhot. Losenwoldtovi se to nelíbilo.
Loaded to the gunnels, the trucks trundled off along the Naložené vozíky vjely do chodby táhnoucí se do
tunnel which stretched straight ahead for as far as one nedohledna. Stěny chodby byly nabílené do výšky asi tak
could see. The walls were painted white to about four jednoho metru, pak se nad bílou barvou táhla červená
feet: then there was a two inch deep bright red line, then
above that the natural grey rock.
čára a nad ní přírodní, šedá skála.
Conrad asked Losenwoldt why the red line was there: he Conrad se Losenwoldta zeptal, k čemu ta červená čára je.
had to shout to be heard, and he had to shout twice, as Musel křičet, aby ho bylo slyšet, a musel otázku opakovat,
Losenwoldt was in no hurry to answer.
protože Losenwoldt se neměl k odpovědi.
Finally he crossly shouted back. "It is a guide to the tun- Konečně křikl: "To je pro raziče, vede je to. Když je
nellers. When the tunnel is painted like this, they can see chodba takhle natřená, lidi, co ji razí, vidí, jestli razí
that they are making it straight and level. The red line is
an eye-line."
rovně, ta čára je vede."
Conversation lapsed. The trucks covered about two miles Tím konverzace až na další skončila. Vozíky urazily asi tři
at a fast trot and stopped abruptly at nowhere in particu- kilometry tempem rychlého klusu a pak zastavily.
lar. It was suddenly possible to hear oneself speak again, Najednou jsme jeden druhého zase slyšeli. Losenwoldt
and Losenwoldt said, "We get out here, and walk."
prohlásil: "Odsud se jde pěšky, vystupujeme."
Everyone unsqueezed themselves and climbed out. The Protlačili jsme se ven. Horníci se energicky vydali do
miners strode purposefully away down the tunnel, but chodby, ale pro návštěvníky zřejmě platil určitý program
there was, it seemed, a set pattern for instructing visitors. výkladu.
Losenwoldt said ungraciously (but at least he said it), Losenwoldt bez nadšení vysvětloval: "Když se podíváte
"Along the roof of the tunnel you can see the cables from na strop, uvidíte tam kabely, elektrické vedení, osvětlení."
which we have the electric lights." The lights were spaced Světla byla rozmístěná v pravidelných vzdálenostech,
overhead at regular intervals so that the whole tunnel was takže celá šachta byla osvětlená. "Kromě kabelů osvětlení
evenly lit. "Beside it there is a live electric rail." He je u stropu vedení pod proudem, to slouží trolejovým
pointed. "That provides power for the trucks which take nákladním vozům, dopravujícím sem horninu. Na povrch
the rock along to the surface. The rock goes up in a faster se pak dopravuje rychlejší zdviží, ta jezdí víc než sto
lift, at more than 3,000 feet a minute. That big round pipe metrů za minutu. V té velké rouře je vzduch. Důl je
up there carries air. The mine is ventilated by blowing ventilovaný vzduchem, který se na několika místech vhání
compressed air into it at many points."
do šachet pod tlakem."
We all looked at him like kids round a teacher, but he Dívali jsme se na něho jako děti na pana učitele. To už
57

had come to the end of that bit of official spiel, so he ale dokončil povinnou přednášku, otočil se k nám zády a
turned his back on us and trudged away down the tunnel. vykročil do chodby.
We followed. Následovali jsme ho.
We met a large party of black Africans walking the other Potkali jsme partu černých afrických pracovníků,
way. They were dressed as we were except that they were kráčejících opačným směrem. Všichni byli oblečení stejně
wearing sports jackets on top of their overalls.
jako my, ale přes overaly měli sportovní bundy.
Roderick asked, "Why the jackets?" Roderick se zeptal: "Nač ty bundy?"
Losenwoldt said, "It is hot down here. The body gets ac- "Tady dole je horko," řekl Losenwoldt, "ale když vyjedou
customed. Without a jacket, it feels cold on reaching the nahoru, je poměrně chladno, člověk pak snadno
surface. You can catch chills."
nastydne."
Evan nodded wisely. We went on walking. Evan moudře přikývl. Šli jsme dál.
Eventually we came to a wider space where a second Pak se chodba rozšířila a odbočovala z ní další, doprava.
tunnel branched off to the right. Another party of Africans Právě se tam shromaždovala jiná parta Afričanů. Oblékali
was collecting there, putting on jackets and being checked
against a list.
si bundy a jeden z nich je kontroloval podle seznamu.
"They have finished their shift," Losenwoldt said, in his "Mají po šichtě," vysvětloval úsečně a s viditelnou nechutí
clipped way, hating us. "They are being checked to make Losenwoldt. "Kontrolují, jestli nikdo nechybí, protože je po
sure none of them is still underground when blasting
takes place."
odstřelu."
"Blasting, dear boy?" said Conrad vaguely. "Po odstřelu?" zeptal se Conrad nejistě.
The expert eyed him with disfavour. "The rock has to be Pan inženýr se na něho zadíval s pohrdáním odborníka.
blasted. One cannot remove it with pickaxes."
"Skála se musí odstřelovat, na tu se nemůže krumpáčem."
"But I thought this was a gold mine, dear boy. Surely one "Já myslel, že tohle je důl na zlato, zlato se přece
does not need blasting to remove gold? Surely one digs
out gravel and sifts the gold from it."
neodstřeluje, to se vykopává a prosívá, ne?"
Losenwoldt looked at him with near contempt. "In Cali- Losenwoldt si ho povýšeně změřil. "V Kalifornii nebo na
fornia and Alaska, and in some other places, this may be Aljašce možná. V Jihoafrické republice není zlato v kameni
so. In South Africa the gold is not visible. It is in minute vidět, je v něm rozseté v drobných částečkách.
particles in rock. One has to blast out the gold-bearing Zlatonosný kámen musí člověk odstřelit, vyvézt na povrch
rock, take it to the surface, and put it through many proc- a pak složitě zpracovat, než se zlato získá. V tomto dole
esses, to remove the gold. In this mine, one has to take se musejí vyvézt celé tuny kamene, aby se získala jedna
three tons of rock to the surface to obtain one ounce of
pure gold."
unce ryzího zlata."
I think we were all struck dumb. Danilo's mouth actually Umlčelo nás to všechny. Danilo dokonce na inženýra
dropped open, "In some mines here in the Odendaalsrus koukal s otevřenými ústy. Losenwoldt jako by nevnímal
gold field," Losenwoldt went on, seeming not to notice the náš úžas. Pokračoval ve výkladu: "V odendaalsruské důlní
stunned reaction, "it is necessary to remove only one and oblasti jsou i bohatší doly, kde na jednu unci stačí jedna a
a half tons to get one ounce. These mines are of course půl tuny kamene. Naopak jsou zase doly, kde se musí
the richest. Some need more than this one: three and a vyvézt na unci ještě víc kamene než tady, tady to chce tři
half or four tons."
a půl až čtyři tuny."
Roderick looked around him. "And all the gold has been Roderick se rozhlédl. "A všechno zlato je z týhle chodby?
taken from here? And from where we came?"
A z tý, co jsme z ní přijeli?"
His turn for the look of pity-contempt. Taky si vysloužil pohrdlivý pohled.
"This tunnel is not made through gold-bearing rock. This "Hlavní chodba se nerazí zlatonosnou skálou. Tahle
tunnel is just to enable us to get to the gold-bearing rock, chodba jen zajišťuje přístup ke zlatonosné skále, ta je
which is in this part of the mine. It can only be reached at
more than 4,000 feet underground."
tady, v téhle části dolu, v hloubce přes sto metrů."
"Good God," Conrad said, and spoke for us all. "No nazdar," vydechl Conrad.
Losenwoldt plodded grudgingly on with his lecture, but Promluvil za nás za všechny.
his audience were riveted.
"The reef… that is to say, the gold-bearing rock… is only Losenwoldt přednášel bez nadšení dál, posluchače měl
a thin layer. It slopes underground from the north, being ale víc než pozorné. "Žíla… tedy zlatonosná skála… tvoří
deepest beyond Welkom, further south. It extends for jen tenkou vrstvu. Ta vrstva se svažuje od severu na jih a
about eight miles from east to west, and about fourteen dostupuje největší hloubky na jihu, u Welkomu. Šířka žíly
miles from north to south, but its limits are irregular. It is od východu na západ je asi dvanáct kilometrů, délka od
nowhere more than three feet in depth, and in this mine it severu k jihu něco přes dvacet kilometrů. Je nepravidelně
is on average thirteen inches."
ohraničená. Síla žíly nikde nepřesahuje metr, v tomhle
dole je silná jen asi třicet centimetrů."
He collected a lot of truly astonished glances, but only Dívali jsme se na něho s úžasem, ale na otázku se zmohl
Danilo had a question.
jen Danilo.
"I suppose it must be worth it," he said doubtfully. "All "Předpokládám, že se to asi musí vyplatit, tolik práce, tak
this work and equipment, just to get so little gold." složitý zařízení, a vytěží se nakonec tak málo zlata."
"It must be worth it or we would not be here," said "Vyplácí se to, jinak bychom tu nestáli," odsekl
Losenwoldt squelchingly, which I at least interpreted as Losenwoldt. Pomyslel jsem si, že je tak úsečný, protože
ignorance of the profit and loss figures of the business. asi nezná přesnou efektivnost. Usoudil jsem ale, že se důl
But it must be worth it, I reflected, or van Huren would
not live in a sub-palace.
určitě vyplácí, jinak by van Huren nežil v paláci.
No one else said anything. Seldom had cheerful casual Ostatní mlčeli. Náš průvodce bránil čilému rozhovoru
conversation been more actively discouraged. Even Evan's velmi úspěšně. Dokonce i Evan, který vždy musel být v
natural inclination to put himself in charge of everything popředí, se držel zpátky. V šachtě se tvářil nejistě, teď se
was being severely inhibited; and in fact, after looking zdálo, že na něho nejvíc ze všech doléhá pomyšlení na
apprehensive in the lift he now seemed the most op- miliony tun skály nad námi.
58

pressed of us all at the thought of millions of tons of rocks
pressing down directly above our heads.
"Right," said Losenwoldt with heavy satisfaction at having
reduced the ranks to pulped silence. "Now, switch on your
helmet lights. There are no electric lights further along
there." He pointed up the branch tunnel. "We will go to
see the tunnelling in progress."
He strode off without checking to see that we all followed,
but we did, though Evan gave a backward glance
in the direction of the shaft which would have warned a
more careful guide not to take too much for granted.
The tunnel ran straight for a while and then curved to the
right. As we approached the corner we could hear a constantly
increasing roaring noise, and round on the new
tack it noticeably increased.
"What's that noise?" Evan asked in a voice still the safe
"Dobře," řekl Losenwoldt s hlubokým uspokojením nad
tím, jak jsme zakřiknutí. "Teď si zapněte lucerny. Dál už
chodba není osvětlená. Jdeme se podívat, jak se razí."
Vykročil, aniž se ohlédl, jestli ho všichni následují, ale my
šli poslušně za ním. Evan se ohlédl na osvětlenou šachtu.
Pro pozornějšího, zodpovědnějšího průvodce by to bylo
varovné znamení.
Chodba se po chvíli stočila doprava. Jak jsme se blížili k
rohu, sílil ohlušující rachot. Za rohem byl už vskutku
hromový.
side of active anxiety.
"Co to je za rámus?" zeptal se Evan lehce zvýšeným, ale
stále ještě ovládaným hlasem.
Losenwoldt said over his shoulder, "Partly the air- Losenwoldt odpověděl přes rameno: "Vrtání a
conditioning, partly the drilling," and kept on going. The vzduchotechnika." Šel dál. Stropní osvětlení končilo, svítili
spaced electric light bulbs came to an end. The lights on
our helmets picked the way.
jsme si na cestu lucernami na přílbách.
Suddenly, far ahead, we could discern a separate glim- Pak jsme najednou uviděli v dálce záblesky světla,
mer of light beyond the beams we were ourselves throw- vycházející z jiných zdrojů než z našich. Jak jsme se blížili,
ing. Closer contact divided the glimmer into three individ- rozeznal jsem, že to jsou tři lucerny namířené směrem,
ual helmet lights pointing in the same direction as ours: kterým jsme šli. Osvětlovaly kamennou stěnu. Konec
but these lit only solid rock. We were coming to the end of
the tunnel.
chodby.
The walls at this point were no longer painted a comfort- Boční stěny už nebyly bíle natřené a nebyla na nich
ing white with a red line, but became the uniform dark uklidňující červená čára, skála byla jednotvárně šedá a ta
grey of the basic rock, which somehow emphasized the tmavá šeď jako by zvýrazňovala posedlost, s jakou se lidé
fanaticism of burrowing so deep in the earth's undisturbed v touze po zlatém prachu zavrtávali hluboko do nedotčené
crust, in search of invisible yellow dust.
zemské kůry.
The air pipe stopped abruptly, the compressed air roaring Roura ventilace nad námi náhle končila a s ohlušujícím
out from its open mouth. Beyond that the noise of the hukotem chrlila vzduch. Ten řev přesto přehlušoval
drilling took over, as aggressive to the eardrums as six hromový rachot sbíječek, napadající sluch fortissimem
fortissimo discotheques.
šesti diskoték.
There were three miners standing on a wooden platform, Na konci chodby stáli na dřevěné plošině tři raziči a vrtali
drilling a hole into the rock up near the eight-foot-high sbíječkami díry do skály pod sotva dva a půl metru
roof. Our lights shone on the sweat on their dark skins vysokým stropem. Ve světle našich luceren bylo vidět, jak
and reflected on the vests and thin trousers they wore in se raziči potí. Nebyli oblečení jako ostatní, měli jen lehké
place of everyone else's thick white overalls.
kalhoty a vesty.
The racket came from a compressor standing on the Hromový rachot způsobovaly jednak sbíječky, jednak
ground, as much as from the drill itself. We watched for a kompresor postavený na zemi. Chvíli jsme přihlíželi. Evan
while. Evan tried to ask something, but it would have se pokoušel na něco zeptat, ale v tom hluku by se člověk
taken a lip reader to get anywhere.
domluvil jedině řečí hluchoněmých. ,
Finally Losenwoldt, with a tight mouth and tired eyelids, Losenwoldt se sevřenými rty a unavenýma očima pak dal
jerked his head for us to go back. We followed him, glad konečně pokyn k návratu. šli jsme rádi, vítali jsme
about the lessening load on our ears. Walking last, I sníženou hladinu zničujícího hluku. Šel jsem jako poslední
turned round where the air pipe ended, switched off my a tam, kde končila roura vzduchotechniky, jsem se
helmet light for a moment, and looked back. Three men zastavil, ohlédl a vypnul svou lucernu. Tři muži na
on their scaffolding, intent on their task, enveloped in dřevěné plošině, obklopení rachotem, se světly světlušek.
noise, and lit only by the glowworms on their heads. Až se vzdálíme, zůstanou v prehistorické tmě sami, tma
When I had turned and gone, they would be alone with se kolem nich uzavře. Hlavou mi bleskla představa tří
the primaeval darkness closing in behind them. I was left
with a fanciful impression of a busy team of devils moleing
along towards Inferno.
ďáblů zvolna se provrtávajících k infernu.
Once back in the wider section Losenwoldt continued our Jakmile jsme došli k širšímu úseku chodby, Losenwoldt
instruction.
pokračoval ve výkladu.
"They were drilling holes about six feet deep, with tung- "Ti muži vrtali wolframovými vrtačkami otvory do skály
sten drills. That," he pointed, "is a pile of drills."
do hloubky víc než dva metry. Tohle jsou takové vrtáky,"
ukázal na zem.
We looked where he pointed. The horizontal stack of six- Zadívali jsme se, kam ukazuje. Urovnaná hromada
foot rods by the tunnel wall had looked more like a heap vrtáků u stěny chodby připomínala hromadu železných
of unused piping before: but they were solid metal rods trubek, ale při bližším nahlédnutí jsme viděli, že to jsou
about two inches in diameter with a blade of tungsten
shining at the end of each.
ocelové tyče s wolframovým ostřím na lesklých koncích.
"The rods have to be taken to the surface every day, to "Vrtáky se denně vyvážejí na povrch k přebroušení,"
be sharpened."
dodal Losenwoldt.
We nodded like wise owls. Přikyvovali jsme jako moudré sovy.
"Those three men have nearly finished drilling for today. "Ti tři muži už pro dnešek s vrtáním končí. Vyvrtali
They have drilled many holes in the face of the tunnel. spoustu děr do čela chodby. Do těch otvorů se pak vloží
Each hole will receive its charge of explosive, and after výbušnina a po odstřelu se uvolněný kámen vyveze. Pak
59

the blasting the broken rock will be removed. Then the se raziči vrátí na konec chodby a budou pokračovat v
drillers return and start the process again."
práci."
"How much tunnel can you make in one day?" Roderick "O kolik se chodba prodlouží za den?" zeptal se Roderick.
asked.
"Eight feet a shift." "O dva a půl metrů za šichtu."
Evan leant against the rock wall and passed a hand over Evan se opřel o stěnu a ve stylu Clifforda Wenkinse si
a forehead that Clifford Wenkins could not have bettered. hřbetem ruky přetřel čelo.
"Don't you ever use pit-props?" he said. "Vy vůbec nepoužíváte výdřevu?" zeptal se.
Losenwoldt answered the face of the question and didn't Losenwoldt mu odpověděl na otázku, ale očividně
see the fear behind it.
nezaznamenal strach, který se za ní skrýval.
"Of coarse not. We are tunnelling not through earth, but "Jistěže ne. Hloubíme chodby ve skále, ne v zemině,
through bedrock. There is no danger of the tunnel collaps- nemusíme se bát, že se zhroutí. Občas dojde k tomu, že
ing inwards. Occasionally, loosened slabs of rock fall from spadne kus stropu nebo stěny, to se stává někdy po
the roof or the wall. This usually happens in areas recently odstřelu. Když vidíme, že se kus kamene uvolnil,
blasted. Where we see such loosened rocks, we pull them strhneme ho, pokud to jde, abychom neriskovali, že by to
down, if we can, so that there is no danger of them falling
on anyone later."
na někoho mohlo spadnout."
Evan failed to look comforted. He dug out his handker- Evana to neuklidnilo. Vytáhl z kapsy kapesník a otřel si
chief and mopped up.
obličej.
"What sort of explosive do you use," Danilo asked, "for "Jakou výbušninu při odstřelu používáte?" zeptal se
blasting?"
Danilo.
Losenwoldt still didn't like him, and didn't answer. Losenwoldtovi nebyl - sympatický. Neodpověděl.
Roderick, who was also interested, repeated the same
question.
Rodericka ale otázka taky zajímala a opakoval ji.
Losenwoldt ostentatiously stifled a sigh and replied in Losenwoldt ostentativně potlačil povzdech a podal úsečné
more staccato sentences than ever.
vysvětleni.
"It is dynagel. It is a black powder. It is kept in locked "Používáme dynagel, je to černý prášek. Skladujeme ho v
red boxes fastened to the tunnel wall."
uzamčených červených bednách, připevněných ke stěnám
chodeb."
He pointed to one of them a little further on. I had O kousek dál na bednu ukázal. Předtím jsme už minuli
walked past two or three of them, padlocks and all, without
wondering what they were for.
dvě takové, ale nevěnovali jsme jim pozornost.
Danilo, with sarcasm, said to Roderick, "Ask him what Danilo Rodericka kousavě požádal: "Zeptejte se ho, co se
happens when they blast," and Roderick did.
děje při odstřelu."
Losenwoldt shrugged. "What would you expect? But no Losenwoldt pokrčil rameny. "Co byste myslel? U toho
one sees the blasting. Everyone is out of the mine before nikdo není, všichni musejí důl před odstřelem opustit,
the charges are detonated. No one returns down the mine
for four hours after blasting."
sfárat se smí až čtyři hodiny po odstřelu."
"Why not, dear boy?" drawled Conrad. "Proč, kamaráde?" zeptal se pomalu Conrad.
"Dust," Losenwoldt said succinctly. "Kvůli prachu."
"When do we get to see this gold rock… this reef?" asked "Uvidíme tu zlatonosnou skálu… tu žílu?" zeptal se
Danilo.
Danilo.
"Now." Losenwoldt pointed along the continuation of the "Ano, teď hned." Losenwoldt ukázal na hlavní chodbu.
main tunnel. "Further down there it will be very hot. There "Tam dál je velké horko a je tam úsek bez klimatizace.
is a stretch with no air conditioning. Beyond that there is Ještě o kus dál už zase vzduch proudí. Nechte si lucerny
air again. Leave your helmet lights on, you will need svítit, budete je potřebovat, a dívejte se, kam šlapete,
them. Take care where you walk. The floor of the tunnel is
rough in places."
povrch chodby je místy hodně nerovný."
He finished with a snap and as before set off with his Skončil přednášku, otočil se k nám zády a vykročil.
back to us. Again we followed.
Následovali jsme ho.
I said to Evan, "Are you OK?" which irritated him into Zeptal jsem se Evana, jestli je v pořádku. Okamžitě
straightening his spine and flashing the eyes and saying of napřímil záda a s rozhněvanýma očima mne podrážděně
course he damn well was, did I think he was a fool. ubezpečil že samozřejmě, co prý si o něm myslím.
"No," I said. "Dobře."
"Right then." "Ano."
He strode purposefully past me to get nearer to the Odpoutal se ode mne a šel za Losenwoldtem, aby mu
pearls spat from Losenwoldt's lips and I again brought up
the rear.
neušla ani jedna perla, padající z jeho úst.
The heat further on was intense but dry, so that although Jak jsme postupovali, bylo opravdu velké horko, ale
one felt it, it produced no feeling of sweat. The tunnel at protože nebylo vlhko, nepotili jsme se. Chodba byla v
this point grew rough, with uneven walls, no painted lines, onom úseku drsnější, stěny nerovné, hrbolaté, bez
no lights, and a broken-up floor: it also sloped gradually červené čáry, s nerovným povrchem na dně. Chodba se
downhill. We trudged on, boots crunching on the gritty taky začala mírně svažovat. Šli jsme dál a naše kroky
surface.
skřípaly na úlomcích horniny pod našima nohama.
The further we went, the more activity we came across. Došli jsme na místa zvýšené činnosti. Potkávali jsme
Men in white overalls were everywhere, busy, carrying celou řadu lidí v overalech, pobíhali sem a tam, nosili
equipment, with their helmet lights shining on other peo- různé zařízení, a jejich světla krátce osvětlovala jiné
ple's concentrated faces. The peak of each helmet tended tváře. Přílby však vrhaly na oči mužů tmavý stín, takže
to throw a dark band of shadow across every man's eyes, byli k nepoznání. Jednu chvíli jsem zatahal za rukáv
and once or twice I had to touch Roderick, who was in Rodericka, který šel přede mnou, abych se přesvědčil, že
front of me, so that he would turn and reassure me that I
was still following the right man.
to je opravdu on a že sleduju správnou skupinu.
60

At the end of the hot stretch it felt like stepping straight
into the Arctic. Losenwoldt stopped there and consulted
briefly with two other young miners he found talking to
each other.
"We will split up here," he said finally. "You two with
me." He pointed to Roderick and Evan. "You two with Mr.
Anders. He assigned Conrad and Danilo to a larger version
of himself. "You," he pointed at me, "with Mr. Yates."
Yates, younger than the others, appeared unhelpfully
subservient to them, and spoke with a slight speech impediment
in the order of a cleft palate. He gave me a
twitchy smile and said he hoped I wouldn't mind, he wasn't
used to showing people round, it wasn't usually his
job.
Na konci horkého úseku chodby jako bychom náhle vešli
do Arktidy. Losenwoldt se zastavil a krátce promluvil se
dvěma mladými havíři, kteří předtím spolu o něčem
hovořili.
"Tady se rozdělíme," prohlásil, "vy dva půjdete se mnou,"
ukázal na Evana a Rodericka, "a vy s panem Andersem."
Předal Conrada s Danilem své o něco vyšší verzi. Pak
ukázal na mne. "Vy půjdete s panem Matesem."
Mates, mladší než ostatní, byl očividně nižší šarže a měl
mírnou vadu řeči, jako při rozštěpu patra. Krátce se na
mne podíval a řekl, že doufá, že mi nebude vadit, že v
průvodcovství nemá praxi.
"It's kind of you to do so," I said soothingly. "O to je od vás laskavější, že se mne ujímáte," utěšoval
jsem ho.
The others were moving off in their little groups and were Ostatní skupiny se rozešly a zmizely mezi lidmi v
soon lost in the general crowd of white overalls.
overalech.
"Come along then." "Tak pojďme."
We continued down the tunnel I asked my new guide Pokračovali jsme chodbou. Zeptal jsem se svého
what the gradient was.
průvodce, jak velký má sklon.
"About one in twenty," he said. "Asi jednu dvacetinu," řekl.
But after that he lapsed into silence, and I reckoned if I Pak ale upadl do mlčení. Pochopil jsem, že pokud se budu
wanted to know any more I would have to ask. Yates did něco chtít dozvědět, musím se ptát. Mates neměl naučený
not know the conducted tour script like Losenwoldt, who exkursní komentář a výklad jako Losenwoldt, a já si
in retrospect did not seem too bad.
uvědomil, že Losenwoldtovy přednášky nebyly vlastně
špatné.
Holes appeared from time to time in the left-hand wall, Ve stěně chodby po levé straně se začaly objevovat velké
with apparently a big emptiness behind them.
otvory, vedoucí do temných prostorů.
"I thought this tunnel was through solid rock," I ob- "Myslel jsem, že chodba je v neporušené skále. Kam
served. "So what are those holes?"
vedou ty otvory?"
"Oh… we are now in the reef. The reef has been removed "Ty… ty už vedou do sloje. Ze sloje se už vytěžil
from much of that portion behind that wall. In a minute
I'll be able to show you better."
zlatonosný kámen. Za chvilku vám to ukážu."
"Does the reef slope at one in twenty, then?" I asked. "Svažuje se sloj stejně jako chodba?"
He thought it a surprising question. "Of course," he said. Připadalo mu to jako zbytečná otázka. "Samozřejmě,"
řekl.
"That tunnel which is still being drilled, back there, where "A co ta chodba, která se ještě razí, kam ta vede?"
is that going?"
"To reach another area of reef." "K jiné části žíly."
Yes. Silly question. The reef spread laterally for miles. Jistě. Hloupá otázka. Zlatonosná žíla se táhne celé
Quite. Removing the reef must be rather like chipping a kilometry. Ovšem. Těžení žíly je asi něco podobného, jako
thin slice of ham out of a thick bread sandwich.
když člověk vytahuje z tlustého sendviče tenký plátek
šunky.
"What happens when all the reef is removed?" I asked. "Co se stane, až se celá žíla vytěží?" zeptal jsem se. "Pak
"There must be enormous areas with nothing holding up přece pod horními vrstvami skály budou obrovské dutiny,
the layers of rock above."
ne?"
He answered willingly enough. We do not remove all Ochotně odpověděl. "My všechny nosné prvky
supports. For instance, the wall of the tunnel is thick, de- neodstraňujeme. Kupříkladu ve stěnách chodby jsou sice
spite the holes, which are for blasting and ventilation pur- otvory, ale stěna je hodně silná, nosná. Ty otvory
poses. It will hold the roof up in all this area. Eventually, potřebujeme pro ventilaci i kvůli odstřelům. Jednoho dne,
of course, when this tunnel is worked out and disused, the samozřejmě až se tahle část dolu zavře, se vrstvy horniny
layers will gradually close together. I believe that most of postupně sesednou a dutiny se zaplní. Město
Johannesburg sank about three feet, as the layers below it Johannesburg se kupříkladu takhle propadlo skoro o metr,
dosed together, after all the reef was out."
jak se pod ním půda po těžbě sesedla."
"Not recently?" I said, surprised. "Teď, v poslední době?" zeptal jsem se překvapeně.
"Oh, no. Long ago. The Rand gold fields are shallower "Kdeže, to už je dávno. Randovy zlaté doly byly nejblíž
and mining began there first."
povrchu a vytěžily se hned na začátku."
People were carrying tungsten rods up the tunnel and Potkávali jsme horníky, nesoucí wolframové vrtáky ke
others were passing us down it.
konci chodby, a jiné, vracející se opačným směrem.
"We are getting ready to blast," Yates said without being "Už brzy bude odstřel," řekl Yates, aniž jsem se ho ptal.
asked. "All the drilling is finished and the engineers are
setting the charges."
"Raziči už dokončili vrty a inženýři zakládají nálože."
"We haven't very long, then," I said. "Nemáme tedy mnoho času," poznamenal jsem.
"Probably not." "Asi ne."
"I'd like to see how they actually work the reef." "Rád bych viděl, jak se pracuje se samotnou žílou."
"Oh… yes. Just down here a bit further, then. I will take "Jo… ano. Hned tam dojdeme, dovedu vás, kde to máme
you to the nearest part. There are others further down." nejblíž. Je to už jen kousek."
We came to a larger than usual hole in the wall. It Došli jsme k většímu otvoru ve stěně, sahajícímu od
stretched from the floor to about five feet up, but one země až do výšky půldruhého metru. Do otvoru ale člověk
could not walk straight through it, as it sloped sharply vzpřímeně vstoupit nemohl, protože dno sloje od stěny
upwards inside.
chodby prudce stoupalo.
61

He said, "You will have to mind your head. It is very shal- "Musíte si dát pozor na hlavu," řekl můj průvodce. "Je tu
low in here."
hodně nízký strop."
"OK," I said. "Dobře," přikývl jsem.
He gestured to me to crawl in ahead of him, which I did. Kývl na mne, abych vlezl do otvoru před ním, a já
The space was about three feet high but extended out of poslechl. Ocitl jsem se v prostoře vysoké necelý metr,
sight in two directions. A good deal of ham had already
gone from this part of the sandwich.
táhnoucí se do obou stran, kam až člověk dohlédl.
Instead of a firm rock floor, we were now scrambling Místo pevné skály tvořily dno sloje odštěpky kamene.
over a bed of sharp-edged chips of rock, which rattled Úlomky nám chrastily pod nohama, jak jsme po nich lezli.
away as one tried to climb up over them. I went some Zalezl jsem dost daleko a počkal na Matese. Plazil se za
way into the flat cavern and then waited for Yates. He was mnou a ohlížel se vpravo, kde několik mužů pracovalo u
close behind, looking across to our right where several
men lower down were working along a curving thirty-foot
stretch of the far wall.
dlouhého, stáčejícího se úseku vzdálené stěny.
"They are making final checks on the explosive charges," "Kontrolujou nálože," vysvětloval můj průvodce. "Za
he said. "Soon everyone will begin to leave."
chvíli všichni odejdou."
"This loose stuff we are lying on," I said. "Is this the "Ty úlomky, co na nich ležíme, jsou kousky žíly?"
reef?"
"Oh… no, not exactly. These are just chips of rock. See, "To ne, ne tak docela. Jsou to prostě jen úlomky kamene.
the reef used to lie about midway up the stope."
Žíla probíhala přibližně středem sloje."
"What is the stope?" "Co je sloj?"
"Sorry… the stope is what we are now in. The place we "Odpusťte… Tohle, kde jsme, to je sloj, ze sloje se
take the reef from."
dobývá zlatonosný kámen."
"Well… down there, in the part which is not blasted yet, "Dobře, ale tamhle dál, kde to ještě není odstřelené… jak
how do you tell which is the reef?"
se rozezná zlatá žíla od obyčejného kamene?"
The whole thing looked the same to me. Dark grey from Skála mi připadala všude stejná. Tmavá, uniformní šeď.
top to bottom. Dark grey uneven roof curving down in Tmavá šeď stropu, tmavošedé stěny, splývající s tmavou
dark grey uneven walls, merging into dark grey shingle
floor.
šedí úlomků na dně.
"I'll get you a piece," he said obligingly, and crawled "Já vám kousek přinesu," řekl ochotně a lezl po čtyřech,
crab-wise on his stomach over to where his colleagues
were working.
po břiše, ke svým kolegům.
It was barely possible to sit up in the stope. Just about Sloj byla tak nízká, že se v ní člověk ani neposadil, ale
possible to rise to hands and knees, if one kept one's head pokud držel hlavu skloněnou, po čtyřech lézt mohl. Opřel
down. I supported myself on one elbow and watched him jsem se o loket a sledoval, jak si Yates půjčuje malý
borrow a small hand pick and lever a sliver of rock out of
the far wall.
krumpáč a jak páčí kousek kamene ze stěny sloje.
He scrambled back. Připlazil se zpátky.
"There you are… This is a piece of reef." "Tady máte.", tohle je kousek žíly."
We focused both our lights on it. A two-inch-long grey Oba jsme na úlomek posvítili. Byl pět centimetrů dlouhý,
sharp-edged lump with darker grey slightly light-reflecting
spots and streaks on its surface.
na povrchu s tmavými, ve světle se lesknoucími skvrnami.
"What are those dark spots?" I said. "Co je to za skvrny?"
"That's the ore," he said. "The paler part is just ordinary "To je právě ruda. To světlé je jen kámen. Čím víc
rock. The more of those dark bits there are in the reef, tmavých skvrn na povrchu, tím víc se na tunu vytěží
the better the yield of gold per ton of rock."
zlata."
"Then is this dark stuff… gold?" I asked dubiously. "Takže to tmavé je zlato?" zeptal jsem se nedůvěřivě.
"It has gold in it," he nodded. "Actually it is made up of "Je v tom zlato," přikývl. "Zlato, stříbro, uran a chrom.
four elements: gold, silver, uranium and chrome. When Když se kámen rozemele a zpracuje, ty prvky se oddělí. V
the reef is milled and treated, they are separated out.
There is more gold than silver or uranium."
rudě je víc zlata než uranu a stříbra."
"Can I keep this piece?" I asked. "Můžu si tenhle kousek nechat?" zeptal jsem se.
"Certainly." He cleared his throat. "I am sorry, but they "Samozřejmě." Odkašlal si. "Já se omlouvám, ale musím
have a job for me to do down there. Could you possibly ještě tady dole něco zařídit… Trefíte snad zpátky sám, ne?
find your own way back up the tunnel? You cannot get
lost."
V hlavní chodbě se ztratit nemůžete."
"That's all right," I said. "You go on, I don't want to inter- "To je v pořádku," uklidňoval jsem ho. "Jen běžte, nechci
fere with your job."
vás zdržovat od práce."
"Thank you," he said, and scrambled away in haste to "Děkuju vám," řekl a rychle se odplazil k lidem, na
please the people who really mattered to him.
kterých mu opravdu záleželo.
I stayed where I was, for a while, watching the engineers Chvíli jsem ještě zůstal, kde jsem byl, pozoroval techniky
and peering into the interminable dug-out space uphill. a díval se nahoru, do nedohledného vytěženého prostoru,
The light of my helmet couldn't reach its limits: it strmě stoupajícího vzhůru do černé tmy. Světlo mé
stretched away into impenetrable blackness.
lucerny na konec té tmy nedosvítilo.
The workers below me were thinning out, returning to Lidí v dole valem ubývalo, vraceli se hlavní chodbou k
the tunnel to make their way back towards the shaft. I put šachtě. Zastrčil jsem kousek rudy do kapsy, ještě jednou
the tiny piece of reef in my pocket, took a last look round, se ohlédl a začal se pomalu plazit k otvoru, kterým jsme
and began to inch my way back to the hole where I had do sloje vešli. Chtěl jsem se do chodby dostat nohama
come in. I turned round to go into the tunnel feet first, napřed, proto jsem se obrátil na břicho a posunoval se
but as I started to shuffle backwards I heard someone pozadu. Vtom slyším, jak do sloje leze někdo další. Přes
begin to climb into the stope behind me, the light from his můj overal přeletěl paprsek světla z jeho lucerny. Přestal
helmet flashing on my overalls. I stopped, to let him go jsem se posunovat, abych toho člověka pustil. Pohyboval
62

y. He made a little forward progress and I glanced briefly
over my shoulder to see who it was. I could see only the
peak of his helmet, and shadow beneath.
Then my own helmet tipped off forward and a large
chunk of old Africa clobbered me forcefully on the back of
the head.
Stunned, it seemed to me that consciousness ebbed
away slowly: I fell dizzily down endless mine shafts with
flashing dots before my eyes.
I had blacked out completely long before I had hit the
bottom.
se pomalu. Ohlédl jsem se přes rameno, ale do tváře
zastíněné přílbou jsem neviděl.
Pak mi najednou vlastní přílba sklouzla dopředu a něco
mě zezadu prudce udeřilo do hlavy.
Byl jsem omráčený. Pomalu mne opouštělo vědomí, jako
bych se řítil do nekonečné, černé šachty se svítivými
body.
Než jsem dopadl, už jsem o sobě nevěděl.
10 10
Blackness. Černá tma.
Nothing. Nic.
I opened my eyes. Couldn't see. Put my hand to my face Otevřel jsem oči. Nic jsem neviděl. Sáhl jsem si na
to feel if my eyelids were open.
obličej, jestli opravdu mám otevřené oči.
They were. Byly otevřené.
Thought was entirely disconnected. I didn't know where I Připadal jsem si mimo čas a prostor. Nevěděl jsem, kde
was, or why I was there, or why I couldn't see. Time jsem a proč, a nic jsem neviděl. Čas jako by se zastavil.
seemed suspended. I couldn't decide whether I was Nevěděl jsem, jestli třeba nespím, jestli se mi to nezdá.
asleep or not, and for a while I couldn't remember my
own name.
Nemohl jsem si vzpomenout, jak se jmenuju.
Drifted away again. Came back. Snapped suddenly into Pak jsem se pomalu vzpamatoval, všechno se mi
consciousness. Knew I was awake. Knew I was me. vybavilo. Věděl jsem, že jsem při vědomí, že nespím a že
já jsem já.
Still couldn't see. Stále ještě jsem nic neviděl.
I moved; tried to sit up. Discovered I was lying on my Pohnul jsem se a pokusil se posadit. Ležel jsem na boku.
side. When I moved, I heard the crunching noise and felt Jakmile jsem se pohnul, cítil jsem pod sebou pichlavé
the sharp rock chips shifting against my pressure.
úlomky kamene a slyšel jejich skřípot.
In the stope. Jsem ve sloji.
Cautiously I put up a hand. The rock ceiling was a couple Opatrně jsem zvedl ruku. Strop jsem měl jen kousek nad
of feet above my head. No helmet on my head. A tender hlavou. Přílba byla pryč, zato jsem měl vzadu na hlavě
lump on the back of it and a thumping pain inside it. bolavou bouli. Zatraceně, pomyslel jsem si, zřejmě jsem
Bloody hell, I thought. I must have bashed my head. I'm se praštil do hlavy. Jsem ve sloji a nevidím nic, protože je
in the stope. I can't see because there isn't any light. Eve- tma a já nemám světlo. Všichni už z dolu odešli, a co
ryone has left the mine. And the blasting charges will go
off at any minute.
nevidět odpálí nálože.
For a paralysing age I couldn't think beyond the fact that Na chvíli jsem zkameněl při pomyšlení, že mne výbuch
I was going to be blown to bits before I had even finished roztrhá na tisíce kousků, než věc domyslím. Pak mne
realizing it. After that I thought it might have been better napadlo, že je možná chyba, že jsem se vůbec probral, že
if I'd been blown to bits before I woke up. At least I by bylo lepší, kdybych byl v bezvědomí, až dojde k
wouldn't now be awake worrying. After that, and not be- odstřelu. Ušetřil bych si strach. Pak jsem teprve začal
fore time, I began wondering what to do.
uvažovat o tom, co dál.
Light, first. V první řadě musím mít světlo.
I felt around to my back, found the lead from the power Snažil jsem se světlo nahmatat za zády. Nahmatal jsem
pack and gently pulled it. The other end scraped towards baterii a prsty stopoval kabel až k lucerně. Světlo nebude.
me over the choppy shingle, but when I picked up the
torch I knew I wasn't going to get any light. The glass and
the bulb were both smashed.
Sklo lucerny i žárovka byly rozbité.
The light unit had come off the bracket on the helmet. I Snažil jsem se nahmatat přílbu, ze které lucerna spadla,
felt around with an outstretched hand, but couldn't find ale marně. Musím odtud vypadnout, nařizoval jsem si
the helmet. Must get out, I thought urgently, and in the důrazně, ale v tu chvíli mne napadlo, jestli vůbec najdu
same split second wondered… which way was out.
cestu ven.
I made myself stay still. The last thing I remembered Snažil jsem se uklidnit, ležel jsem bez hnutí. Vybavilo se
was agreeing with Yates that I could find my own way mi, jak Yatese ujišťuju, že zpátky snadno dojdu sám.
back. I must have been stupid enough to try to raise my Nejspíš jsem se příliš prudce narovnal a narazil hlavou o
head too high. Must literally have hit the roof. I couldn't strop. Nepamatoval jsem si nic. Jedno bylo jisté, při pádu
remember doing it. The only thing that seemed dear was
that I had smashed my helmet when I fell, and that no
one had seen me lying there in the dark.
se mi rozbila lucerna, a proto mne ve sloji nikdo neviděl.
Bloody fool, I cursed myself. Clumsy bloody fool, getting Jsem to pitomec a nešika, nadával jsem si, sám si za
into this mess. Gingerly, with one arm outstretched, I všechno můžu. Opatrně jsem se o kousek posunul, ruku
shifted myself a foot forward. My fingers found nothing to napřaženou před sebe. Nahmatal jsem jen kamenné
touch except stone chips.
úlomky.
I had to know which way I was going. Otherwise, I Musím vědět, kam lezu, mohlo by se snadno stát, že
thought, I may be crawling away from safety, not towards
it. I had to find the hole in the tunnel.
bych se posunoval blíž k náložím místo pryč od nich.
I picked up a handful of the flinty pebbles and began Zdvihl jsem hrst drobných kamínků a začal je metodicky
throwing them methodically round in a circle, starting on házet kolem sebe v kruhu. Začal jsem odprava. Moc
ray right. It was an erratic process, as some hit the roof skvěle mi to nešlo, protože některé kamínky narazily na
63

and some the ground, but enough went far enough before
they fell to assure me that there was a small space all
around me in front.
I rolled over on to my back and the power pack dug into
me. I unfastened the webbing and pulled it off. Then I
threw another lot of stones in an arc round my legs.
The wall of the tunnel was there. A lot of the stones bit
strop, některé spadly na zem. Některé ale dolítly
dostatečně daleko, takže jsem věděl, že přede mnou je
dost velká prostora.
Překulil jsem se na záda. Pak jsem si odpojil baterii,
protože mne tlačila do boku. Znovu jsem začal v
polokruhu, směrem k nohám, házet kamínky.
Měl jsem před sebou stěnu chodby, několik kamínků se
it.
od ní odrazilo.
My heart by then was thudding so much it was deafening V tu chvíli už mi srdce bušilo tolik, že mne to téměř
me. Shut up, shut up, I said to myself. Don't be so bloody ohlušovalo. No tak neblázni, káral jsem se. Strach ti
scared, it isn't of any practical use.
nepomůže, strach je k ničemu.
I threw more stones, this time not to find the wall, but Znovu jsem házel kamínky, tentokrát abych našel otvor
the hole in it. I found it almost at once. Threw more ve zdi. Našel jsem ho skoro hned. Ještě jsem pro jistotu
stones to make sure: but there it had to be, just to the hodil několik kamínků. Byl tam, kousek vlevo, tam, kam
left of where my feet were pointing, because all the stones jsem mířil nohama. Všechny kamínky, které jsem tam
that went over there were falling further away, and clat- hodil, doletěly dál než ostatní a rachotily, když dopadly.
tering after they landed. They weren't round enough to Nebyly kulaté, nemohly se koulet, ale mohly padat ze
roll, but heavy enough to continue downhill when they
fell. Downhill… on the steep little slope from the stope into
the tunnel.
srázu. Ze srázu… sloj spadala k chodbě strmě.
More stones. I moved my feet, then my whole body, until Ještě několik kamínků. Pak jsem se pohnul a posunoval
the hole was straight in front over my toes. Then on my
elbows and my bottom, keeping my head well back, I
shuffled forwards.
se až k otvoru. Hlavu jsem držel pro jistotu u země.
More stones. Hole still there. More shuffling. Another Ještě několik kamínků. V pořádku, otvor tam je. Ještě
check.
kousek se posunout, ještě několik kamínků…
It couldn't have been more than ten feet. Felt like ten Byl to jen kousek, možná tři metry, ne víc, ale mně to
miles.
připadalo nekonečné.
I tentatively swept my arms around in the air. Could feel Rozpřáhl jsem ruce. Do stran jsem měl prostor, nad
the roof, nothing else.
sebou strop. To bylo vše.
Went forward another two or three feet. Felt around with Ještě kousek. Hmatal jsem kolem, všude škála.
my arms. Touched solid rock. Ahead, to the right.
Another foot forward. Felt my feet turn abruptly down- Ještě jsem se posunul. Vtom mi nohy sklouzly dolů,
wards, bending my knees. Put both my hands out side- kolena se ohnula, boty dopadly na dno chodby. Opatrně
ways and forwards and felt rock on both sides. Halfway jsem se protáhl otvorem a dával si pozor na hlavu, bez
out of the hole… and gingerly, lying flat, I inched forward
until my feet scrunched on the tunnel floor. Even then I
bent my knees and continued slithering without raising my
head, all too aware of the hard sharpness of the rock
above the vulnerability of my unhelmeted skull.
přílby to jinak nešlo.
I ended on my knees in the tunnel, gasping and feeling Skončil jsem v chodbě na všech čtyřech, lapal po dechu a
as frightened as ever.
Think.
vyděšený jsem byl jako nikdy.
The holes had been in the left-hand wall, as we came Když jsme s Yatesem přicházeli, byly otvory po levé
down. Once in the tunnel, Yates had said, I couldn't get straně, a Yates řekl, že jakmile budu v chodbě, nemůžu se
lost.
ztratit.
OK. Turn right. Straight forward. Dead simple. Dobře. Zahnu tedy doprava a půjdu rovně. Jednoduché.
I stood up carefully, and with the hole at my back, turned Opatrně jsem vstal, zády k otvoru do sloje, a otočil se
left. Put my hand on the rough rock wall. Took a step for- doprava. Rukou jsem se opřel o drsnou skalní
ward.
stěnu.Vykročil jsem.
The scrunch of my boot on the rock floor made me real- Jak mi pod nohama skřípaly úlomky kamene, uvědomil
ize for the first time how quiet it was. Before, I had had jsem si teprve, jaké je v dole ticho. Předtím jsem slyšel
both the stones and my own heart to fill my ears. Now, bušení vlastního srdce a rachot rozhazovaných kamínků…
there was nothing. The silence was as absolute as the
darkness.
teď nic… Byla úplná tma a úplné ticho.
I didn't waste time brooding about it. Scrunched ahead Radši jsem se tím nezabýval, škoda času. Spěchal jsem
as fast as I dared, step by careful step. No sound… that vpřed, jak jen to šlo, opatrně, krok za krokem. Ticho… to
meant that the air-conditioning had been switched off… znamená, že je vypnutá ventilace… což o to, na tom
which hardly mattered, there was a mineful still to
breathe… even if it were hot.
nezáleží, v dole je vzduchu dost… i když je tam horko.
My hand lost the wall suddenly, and my heart set up a Najednou se mi zeď ztratila a srdce se mi znovu
fresh chorus. Taking a grip on my breath I took a step rozbušilo. Snažil jsem se klidně, pravidelně dýchat a
backwards. Right hand back on wall. OK. Breathe out. ustoupil jsem o krok zpátky. Znovu pravou ruku na zeď.
Now, kneel down, grope along floor, keep in contact with Výborně. Teď na všechny čtyři, sledovat rukou stěnu
wall on right… navigate past another of the holes which vpravo… aha, další otvor, jeden z mnoha, kterými
led through to the stope. Holes which would let the blast
out of the stope, when the charges exploded.
pronikne tlaková vlna, až se odpálí nálože.
Blast travelled far when confined in a long narrow space. Tlaková vlna putuje bleskově, zvlášť v omezené prostoře,
Blast was a killing force, as deadly as flying rocks.
tlaková vlna je stejně vražedná jako lítající kameny.
Oh God, I thought. Oh hell's bloody bells. What did one Pane bože! Zatraceně. Na co má člověk myslet, když ví,
think about if one were probably going to die at any minute?
že za okamžik bude nejspíš po smrti?
64

I thought about getting as far back up the mine as
quickly as I could. I thought about not losing contact with
the right-hand wall when I passed the holes in it, because
if I did I might turn round in the darkness and find the
other wall instead, and go straight back towards the explosion.
I didn't think about anything else at all. Not even
about Charlie.
I went on. The air became hotter and hotter. The stretch
that had been hot coming down was now an assault on
the nerve endings.
Struggling on, I couldn't tell how fast I was going. Very
slowly, I imagined. Like in a nightmare, trying to flee from
a terror at one's heels, and not being able to run.
I got back in the end to the wider space, and the explosion
still hadn't happened. Another explosion was due to
take place down the branch tunnel also… but the bend in
the runnel should disperse some of the blast.
Beginning at last to let hope creep in, and keeping my
hand on the right-hand wall literally for dear life, I
trudged slowly on. Two miles to go, maybe, to the bottom
of the shaft… but every step taking me nearer to safety.
Those lethal pockets of dynagel never did explode; or not
while I was down the mine.
One minute I was taking another step into darkness. The
next, I was blinded by light.
I shut my eyes, wincing against the brightness, and I
stopped walking and leaned against the wall instead.
When I opened my eyes again, the electric lights were
blazing in all their glory, and the tunnel looked as solid,
safe, and reassuringly painted, as it had done on the way
in. Weakened by relief, I shifted off the wall and went on
again, with knees that were suddenly trembling, and a
head that was back to aching like a hang-over.
There was a background hum now again in the mine, and
from far away up the tunnel a separate noise detached
itself and grew louder: the rattle of the wire cage trucks
making the outward journey. Eventually it stopped and
then there was the sound of several boots, and then finally,
round a shallow curve, came four men in white
overalls.
Musím se dostat co nejdál, co nejblíž k šachtě, co
nejrychleji. Nesmím ztratit kontakt s pravou stěnou
chodby, protože jinak by se snadno stalo, že bych se v té
tmě otočil a šel pak na nesprávnou stranu, přímo k
epicentru výbuchu. Na nic jiného jsem nemyslel, ani na
Charlie ne.
Šel jsem dál. Bylo čím dál větší horko. Horký úsek
chodby byl předtím snesitelný, teď tvrdě útočil na nervová
zakončení.
Hurrying. Spěchali.
They spotted me, and began to run. Slowed and stopped
just before they reached me, with relief that I was mobile
showing on their faces. Losenwoldt was one of them: I
didn't know the others.
"Mr. Lincoln… are you all right?" one of them asked anxiously.
"Sure," I said. It didn't sound right. I said it again.
"Sure." Much better.
"How did you get left behind?" Losenwoldt said reprovingly,
shifting all possible blame from himself. Not that I
would have allotted him any: he was just forestalling it.
I said, "I'm sorry to have been such a nuisance… I think I
must have hit my head and knocked myself out, but I
can't actually remember how…" I wrinkled my forehead.
"So damned stupid of me."
Šel jsem dál. Neměl jsem představu, jak rychle asi
postupuju. Nejspíš hodně pomalu. Bylo to jako noční
můra, jako když se člověku zdá, že před něčím hrozným
musí rychle uniknout, a nedokáže utíkat.
Dorazil jsem do místa, kde se chodba rozšířila. Zatím k
výbuchu nedošlo. Věděl jsem, že odstřelovat se bude taky
na konci chodby, kterou teprve razili… Chodba se však
stáčí a její ohyb tlakovou vlnu ztlumí.
Začala ve mně klíčit naděje. O to usilovněji jsem se
přidržoval zdi po pravé ruce. Pomalu, vytrvale jsem
postupoval. Kolik může zbývat k šachtě? Možná kilometr…
Každým krokem jsem se blížil bezpečí.
Nálože nevybuchly, aspoň ne v tu dobu, kdy jsem se
plazil chodbami.
V jednu chvíli jsem byl v absolutní tmě, a pak mne náhle
oslnilo jasné světlo.
Zavřel jsem oči, zastavil se a opřel o stěnu. Když jsem
oči znovu otevřel, svítila všude elektrická světla, chodba
vypadala bezpečně, spolehlivě, pěkně natřená, s červenou
čárou. Roztřesený úlevou jsem se odlepil od stěny a šel
rychle dál. Kolena se mi třásla a hlava mi začali třeštit
jako v kocovině.
Najednou bylo slyšet hučení a pak se z chodby ozval sílící
rachot. Tak rachotily přijíždějící vozíky. Slyšel jsem, jak
vozíky zastavily. Pak se ozvaly kroky několika lidí. Z mírné
zatáčky se vynořili čtyři muži v bílých overalech.
Když mne zahlédli, dali se do běhu. Zpomalili a zbrzdili až
u mne. Bylo vidět, jak se jim ulevilo, že se normálně
pohybuju. Jeden z nich byl Losenwoldt, ostatní jsem
neznal.
"Pane Lincolne… jste v pořádku?" zeptal se jeden z mužů
úzkostlivě.
"Jistě," řekl jsem, ale moc přesvědčivě to neznělo. Zkusil
jsem to znovu. "Jistěže." To už bylo mnohem lepší.
"Jak se mohlo stát, že jste zůstal pozadu?" zeptal se
Losenwoldt vyčítavě. Chtěl se zbavit pocitu provinění,
přestože ho nikdo z ničeho nevinil. Preventivní opatření.
"Lituju, že jsem způsobil zmatky," omlouval jsem se.
"Nejspíš jsem se praštil do hlavy a ztratil vědomí, ale
nevybavuju si to…" zamračil jsem se. "Udělal jsem
pitomost."
One them said, "Where were you, exactly?" Jeden z příchozích se zeptal: "Kde jste vlastně byl?"
"In the stope," I said. "Ve sloji."
"Good grief… You probably lifted your head too sharply… "Páni! Nejspíš jste se moc zprudka zdvihl a narazil hlavou
or maybe a piece of rock fell from the roof and caught na strop, nebo vám spadl na hlavu kus kamene."
you."
"Yes," I said. "Ano," přikývl jsem.
Another of them said, "If you were unconscious in the Jiný se zeptal: "Když jste byl ve sloji v bezvědomí… jak
stope, however did you get back here?"
jste se odtamud dostal?"
I told them about the stones. They didn't say anything. Vyprávěl jsem jim, jak jsem házel kamínky. Nic neřekli,
Just looked at each other.
jen se po sobě podívali.
One of them walked round my back and after a moment Pak mne jeden z nich obešel zezadu. Řekl: "Máte ve
said, "There's some blood on your hair and down your vlasech krev… taky na krku, ale je zaschlá… podle mýho
neck, but it looks dry… I don't think you're still bleeding." už nekrvácíte." Přistoupil blíž. "Jste v pořádku? Můžete jít?
He came round to my side. "Do you feel all right to walk Přinesli jsme pro jistotu nosítka."
to the trucks? We brought a stretcher… just in case."
65

I smiled. "Guess I can walk." Usmál jsem se. "Klidně můžu jít."
We walked. I asked, "How did you discover I was down Šli jsme. Zeptal jsem se: "Jak jste přišli na to, že jsem
here?"
ještě dole?"
One of them said ruefully, "Our system of checking eve- Jeden z mužů řekl suše: "Pokud jde o to, jestli jsou při
ryone is out of the mine before blasting is supposed to be odstřelu všichni venku, máme údajně neomylnej systém,
infallible. And so it is, as far as the miners are concerned. a taky že jo, když jde o horníky. Ale exkurze… víte, my tu
But visitors… you see, we don't often have small groups of zřídkakdy míváme malou skupinu jako dneska. Pan van
unofficial visitors, like today. Mr. van Huren seldom invites Huren hned tak někoho nepozve a jinak sem nikdo nesmí.
anyone, and no one else is allowed to. Nearly all the visi- Pokud exkurze máme, tak pro skupiny turistů asi po
tors we have here are official tourist groups, of about dvaceti, a pokud jsou dole, všechno se víceméně zastaví,
twenty people, and the mine more or less stops while we jenže to je tak jednou za šest týdnů. Když tu máme
show them round, but we only do that every six weeks or turisty, většinou se vůbec neodstřeluje. Dnes se udělalo
so. We don't usually blast at all, on those days. Today, jednomu z vaší skupiny nevolno a vyfáral dřív, tak je
though, one of your party felt ill and went back before the celkem logický, že si ostatní mysleli, že jste vyfáral s ním.
others, and I think everyone took it for granted that you Tim Yates tvrdí, že když vás viděl naposledy, byl jste na
had gone with him. Tim Yates said when he last saw you,
you were just about to return up the tunnel."
cestě zpátky."
"Yes…" I agreed. I remember that." "Ano," přikývl jsem, "na to si vzpomínám."
The other three visitors went up together, and the check- "Ostatní tři hosté pak vyfárali společně. Kontrola
ers accounted for every miner, so we assumed everyone
was out, and were all set to detonate…"
spočítala horníky a všechno se připravilo k odstřelu…"
A tall thin man took up the story. "Then one of the men Vysoký hubený člověk pokračoval ve vyprávění. "Jeden z
who counts the numbers going up and down in the lift chlapů, co počítá u klece, kolik lidí sfáralo a kolik vyfáralo,
said that one more had gone down than had come up. The tvrdil, že mu jeden člověk chybí, že nevyfáral, Lidi od
shift checkers said it was impossible, each group had been kontroly říkali, že to není možný, ale ten chlap od klece
checked out by name. The lift man said he was sure. trval na svým. Zbývali jenom návštěvníci, tak jsme si to
Well… that only left the visitors. So we checked them. The šli zkontrolovat. Ti tři v šatně nám řekli, že jste se ještě
three in the changing room said you hadn't changed yet, nepřevlíknul, že tam ještě máte šaty, že asi budete na
your clothes were still there, so you must be in the first- stanici první pomoci s Conradem, to je ten, co se mu
aid room with one called Conrad, who had not felt well." udělalo špatně."
"Conrad," I exclaimed. I had thought they meant Evan. "Conrad!" řekl jsem překvapeně. Myslel jsem, že jde o
"What was wrong with him?"
Evana. "Co je mu?"
"I think they said he had an attack of asthma. Anyway, "Mám dojem, že se někdo zmínil, že má astma. No nic,
we went and asked him, and he said you hadn't come up šli jsme tam a zeptali se ho, a on tvrdil, že jste s ním
with him."
nevyfáral."
"Oh," I said blankly. "Aha," řekl jsem.
Certainly, if I had been with him I would have gone up, Jistě, být s Conradem, jistě bych s ním i vyfáral, ale já ho
but I hadn't seen him at all after we had separated at the od chvíle, kdy jsme se ve skupinách rozešli, už neviděl.
beginning of the reef. We came to the trucks and climbed Došli jsme k vozíkům a nastoupili. Pro pět lidí v nich bylo
in. A lot of space with only five people instead of twelve. místa víc než dost.
"The one who was ill," Losenwoldt stated virtuously, "the Losenwoldt se ospravedlňoval. "Ten, co se mu udělalo
stout one with the droopy moustache, he was not with nevolno, ten silnější, se svislým knírem, se mnou nešel.
me. If he had been, of course I would have escorted him Jinak bych ho doprovodil k vozíkům a věděl bych, že s ním
back to the trucks, and of course I would have known you
were not with him."
nejste."
"Of course," I said dryly. "Jistě," poznamenal jsem suše.
We clattered back along the tunnel to the bottom of the Drncali jsme vozíkem chodbou až k šachtě a vznesli se
shaft, and from there, after the exchange of signal díky různým mačkátkům skálou do výšky, až na slunce.
buzzes, rose in the cage through three-quarters of a mile Sluneční paprsky v první chvíli člověka bodaly do očí, ale
of rock up to the sunlight. Its brilliance was momentarily
painful, and it was also cold enough to start me shivering.
nehřály, byla zima. Roztřásl jsem se.
"Jacket," exclaimed one of my escorts. "We took down a "Honem bundu," řekl jeden můj průvodce. "Vzali jsme
blanket… should have put it round you." He hurried off dolů deku… měli jsme vás do ní zabalit." Odběhl do
into a small building by the shaft and came back with a malého domku poblíž šachty a vrátil se s obnošeným
much used tweed sports coat, which he held for me to put
on.
sportovním kabátkem. Pomohl mi ho obléct.
There was an anxious looking reception committee hov- Čekal na mne vystrašený uvítací výbor: Evan, Roderick,
ering around: Evan, Roderick, Danilo, and van Huren himself.
Danilo a sám van Huren.
"My dear fellow," he said, peering at me as if to reassure "Můj milý příteli," díval se na mne, jako by se chtěl
himself that I was real. "What can I say?"
přesvědčit, že to jsem opravdu já. "Co vám povědět?"
"For heaven's sake," I said, "it was my own fault and I'm "Probůh, přece to byla moje chyba, a je mi skutečně líto,
terribly sorry to have caused all this fuss…" Van Huren že jsem způsobil takový zmatek…" Van Hurenovi se
looked relieved and smiled, and so did Evan, Roderick and ulevilo. Usmál se, a s ním i Evan, Roderick a Danilo. Otočil
Danilo. I turned back to the three strangers who had jsem se k těm, kteří mne přivedli. Losenwoldt ale už
come down for me: Losenwoldt had already gone. "Thank mezitím zmizel. "Děkuju vám," řekl jsem. "Moc vám
you," I said. "Thank you very much."
děkuju."
They all grinned. "We want payment," one said. Všichni tři se usmívali. "Chceme odměnu," řekli.
I must have looked bewildered. I was wondering what Asi jsem se tvářil zmateně. Přemýšlel jsem, co se sluší a
was right. How much.
kolik. Jeden z nich dodal:
"Your autograph," one of them explained. "Váš autogram."
"Oh…"I laughed. "OK." Rozesmál jsem se. "Ach tak!"
66

One of them produced a notebook, and I wrote a thankyou
to each of them, on three separate pages. And cheap
at the price, I thought.
The mine's doctor swabbed stone dust from the cut on
my head, said it wasn't deep, nothing serious, didn't need
stitching, didn't need a plaster, even, unless I wanted
one-
Podali mi notes a já napsal na tři listy každému z nich
osobní poděkování. Přišlo mě to dost lacino.
Důlní lékař mi vyčistil ránu od prachu a prohlásil, že je
zcela povrchní a šít se nemusí, dokonce ani přelepovat,
ledaže bych si to přál…
"I don't," I said. "Děkuju ne."
"Good, good. Swallow these, then. In case you develop a "Výborně. Tohle ale spolkněte, mohla by vás jinak bolet
headache."
hlava."
I swallowed obediently. Collected Conrad, now breathing Poslušně jsem spolkl, co mi dal. Došel jsem pak pro
normally again, from a rest room next door, and followed Conrada. Seděl vedle v odpočívárně, dýchal normálně a
directions to the bar and dining-room for lunch. On the šel se mnou do baru u jídelny na oběd, podle instrukcí.
way, we swopped operations, so to speak. Neither of us Cestou jsme si řekli, co se s námi dělo. Nebyli jsme na
felt much pleased with himself.
sebe hrdí.
The five of us sat at a table with Quentin van Huren, plus Všichni, všech pět, jsme se u stolu sešli s van Hurenem a
two other senior executives whose names I never learned. s jeho dvěma vyššími podřízenými. Jména jsem si
My narrow escape was chewed over by everyone all over nezapamatoval. Všichni si znovu vyprávěli o tom, jak jsem
again, and I said with feeling to Roderick that I would be o vlásek unikl zhoubě. Poprosil jsem pak úpěnlivě
much obliged if he would keep my embarrassment out of Rodericka, aby byl tak tuze laskavý a tu trapnou historku
his inky columns.
nezveřejňoval.
He grinned. "Yeah… Much better copy if you'd been blown Uškubl se. "Jo… kdyby vás to roztrhalo na cucky, bylo by
up. Not much news value in a checker doing his job prop- to mnohem zajímavější. Na tom, že kontrola fungovala,
erly."
není nic senzačního."
"Thank God for that," I said. "Zaplať pánbůh," vydechl jsem.
Conrad looked at me sideways. "There must be a jinx on Conrad se na mne úkosem zadíval. "Tebe v Africe nějak
you in South Africa, dear boy. That's the second line pronásleduje smůla, kamaráde. V průběhu jednoho týdne
you've been dose to extinction within a week."
je to už podruhý, co ti hrozila smrt."
I shook my head. "No jinx. Just the opposite. I've sur- Potřásl jsem hlavou. "Žádná smůla, naopak, podruhé už
vived twice. Look at it that way."
jsem si zachoval život. Tak se na to musíš koukat."
"Only seven lives left," Conrad said. "Kočky mají devět životů, ještě ti jich zbývá sedm,"
zasmál se Conrad.
The talk worked back to gold. I suspected that in Welkom Řeč se stočila na zlato. Ve Welkomu to tak asi dopadá
it always did, like Newmarket and horses.
vždy, jako se v Newmarketu nemluví o jiném než o
koních.
"Say, how do you get it out of the rock?" Danilo de- "Poslyšte, jak ho vlastně z toho kamení dostáváte?"
manded. "You can't even see it."
zeptal se Danilo. "Vždyť ani není vidět."
Van Huren smiled indulgently. "Danilo, it is simple. You Van Huren se shovívavě usmál. "Je to jednoduché,
crush the rock in mills until it is powdered. You add cya- Danilo, kámen se postupně rozemele na prášek. K prášku
nide of potassium, which holds the gold particles in solu- se přidá cyankáli, které drží částečky zlata v roztoku. Pak
tion. You add zinc, to which the gold particles stick. You se přidá zinek, ke kterému se zlato připojí. Kyselina se
then wash out the acid. You then separate the zinc from pak vyplaví. Poté se oddělí zlato od zinku pomocí lučavky
the gold again, using aqua regia, and finally you retrieve
the gold."
královské a nakonec se získá zlato."
"Oh simple," Conrad agreed. "Dear boy." "Jednoduché, kamaráde," přikývl Conrad.
Van Huren warmed to him, and smiled with pleasure. Van Hurenovi byl sympatický, potěšeně se usmál. "Tím to
"That is not exactly all. One still has to refine the gold… to ovšem docela nekončí. Zlato se ještě musí čistit… musí se
remove impurities by melting it to white heat in giant cru- odstranit nečistoty tavením v obrovských nádobách. Pak
cibles, and pouring it out into bricks. The residue flows se teprve zlato zalévá na cihly. Nečistoty se odplaví,
away, and you are left with the pure gold."
zůstává ryzí zlato."
Danilo did a rapid calculation. "You'll have gotten around Danilo rychle v duchu počítal. "Takže po vytěžení asi tak
three thousand five hundred tons of reef out of the mine, tří tisíc a pěti set tun zlatonosnýho kamene vám zůstala
for one little old brick."
jedna malá cihla."
"That's so," agreed van Huren, smiling. "Give or take a "To souhlasí," přikývl van Huren s úsměvem. "Plus mínus
ton or two."
jedna tuna."
"How much do you bring out in a week?" Danilo asked. "Kolik vytěžíte za týden?" zeptal se Danilo.
"Just over forty thousand metric tons." "Něco přes čtyřicet tisíc tun."
Danilo's eyes flickered as he did the mental arithmetic. Danilovi jiskřilo v očích, jak rychle počítal. "To tedy
That means… er… about eleven and a half gold bricks znamená… že týdně máte doma jedenáct a půl zlatý
every week."
cihly."
"Do you want a job in the accounting department, "Nepracujete náhodou v účetnictví?" zeptal se van Huren
Danilo?" asked van Huren, much amused.
pobaveně.
But Danilo hadn't finished. "Each brick weighs 72 Ibs, Danilo ještě neskončil. "Každá cihla váží dvaasedmdesát
right? So that makes… let's see… around 800 Ibs of gold a liber, bratru třicet dva kilo, je to tak? Takže vy získáte…
week. Say, what's the price of gold per ounce? Gee, this is asi tak tři sta šedesát kilo ryzího zlata týdně. Kolik se teď
sure the right business to be in. What a gas!" He was platí za unci? Páni, tohle je fakt skvělej podnik. Páni!" Byl
deeply stimulated, as he had been by the whole trip, with celý vzrušený, vlastně byl rozčilený už od začátku naší
a strong inner excitement shining out of his eyes. An at- výpravy, oči mu jen jiskřily. Byl na peníze a uměl počítat,
traction towards money-making, and the calculations uměl si taky spočítat, jak se vyhne daním. Zapadalo to do
needed to work out estate-duty dodging, seemed to me to
be all of a piece.
sebe.
Van Huren, still smiling, said, "You're forgetting the Van Huren s úsměvem pokračoval: "Zapomínáte na
67

wages, the maintenance, and the shareholders. There are
only a few grains of dust left after they've all taken their
cut."
Danilo's curving mouth showed he didn't believe it.
Roderick shot an orange cuff out of the brown suede
sleeve to reveal half a ton of tiger's eye doing duty as a
cufflink.
"Don't you own the mine altogether, then, Quentin?" he
asked.
The executives and van Huren himself both smiled indul-
mzdy, na provoz, na údržbu, na akcionáře. Když se to
všechno rozdělí, zbývá jen troška zlatého prachu."
Z Danilova úsměvu člověk snadno vyčetl, že van
Hurenovi nevěří. Roderick povystrčil ruku ze semišového
rukávu a vystavil tak na odiv veliké tygří oko, zastávající
funkci knoflíčku do manžety.
"Copak vám ten důl nepatří celý?" zeptal se Roderick.
gently at Roderick for his naivety.
Oba vyšší manažeři i van Huren se shovívavě usmáli jeho
prostotě.
"No," van Huren said. "My family own the land and the "Ne, nepatří. Moje rodina vlastní pozemky a těžební
mineral rights. Technically, I suppose, we do own the práva, takže možná teoreticky zlato patří nám. Vybudovat
gold. But it takes an enormous amount of capital, many důlní zařízení, vyhloubit šachtu, razit chodby, postavit
millions of rands, to sink a shaft and build all the surface všechno co je třeba na povrchu, to stojí obrovské peníze,
plant needed. About twenty-five years ago my brother miliony randů. Před pětadvaceti lety jsme s bratrem
and I floated a company to raise capital to start drilling, založili akciovou společnost, abychom získali kapitál na
so the company has hundreds of private shareholders." vrty, následně jsou ve společnosti stovky soukromých
akcionářů."
"That mine doesn't look twenty-five years old," I objected "Důl nevypadá, jako by byl už čtvrt století starý," namítl
amiably.
jsem klidně.
Van Huren shifted his smiling eyes in my direction and Van Huren se na mne usměvavě podívat a pokračoval ve
went on explaining.
výkladu.
"The part you saw this morning is the newest tunnel, and "Ta část, kterou jste viděli dnes dopoledne, je nejnovější
the deepest. There are other tunnels at higher levels… in a nejhlubší. Máme jiné chodby v různé hloubce… v
past years we have taken out all the up-slope areas of the minulých letech jsme vytěžili celou povrchněji uloženou
reef."
část žíly."
"And there's still a lot left?" "Zbývá jí ještě hodně?"
Van Huren's smile had the ease of one who would never Van Huren se nepřestával usmívat úsměvem člověka,
be short of a thousand.
který si s penězi nikdy starosti dělat nemusí a dělat
nebude.
"It will see Jonathan out," he said. "Jonathana ještě uživí."
Evan chose to find the mechanics and economics less in- Evana technické a ekonomické věci nezajímaly, jemu šlo
teresting than the purpose, and waved his arms about as o vyšší cíl. Rozpřáhl paže, zamával a svým zaujetím,
he pinned every gaze down in turn with the fierce eyes žhavýma očima a vášnivým projevem upoutal všeobecnou
and declaimed with his usual intensity.
pozornost.
"What is gold for, though? This is what we should be ask- "K čemu je zlato? To je otázka, kterou je třeba si klást. K
ing. What everyone should be asking. What is the point? čemu slouží? Všichni se tolik namáhají, aby ho získali a
Everyone goes to so much trouble to get it, and pays so
much for it, and it has no real use."
tolik za ně platí, k čemu ale je?"
"Gold plated lunar bugs," I murmured. "Pro lunární elektroniku," zamručel jsem.
Evan glared at me. "Everyone digs it out of the ground Evan se na mne zamračil. "Zlato se tady vykope a pak se
here and puts it back underground at Fort Knox, where it uloží do podzemí ve Fort Knoxu, odkud se už nikdy
never sees daylight again… Don't you see… the whole nedostane na světlo denní… Chápete, co tím myslím? Proč
thing is artificial? Why should the whole world's wealth be se bohatství země měří podle žlutého kovu, který k
based on a yellow metal which has no use?"
ničemu není?"
"Good for filling teeth," I said conversationally. "Pro zubaře," poznamenal jsem.
"And for pure radio contacts in transistor units," Roderick "A do tranzistorů," Roderick pokračoval ve hře.
added, joining the game.
Van Huren listened and watched as if he found the enter- Van Huren nás pozoroval a poslouchal, jako by to
tainment a nice change for a Monday. I stopped baiting všechno pro něho byla docela příjemná pondělní změna.
Evan, though, because after seeing the mine I half held Přestal jsem pak Evana zlobit, protože jsem po prohlídce
his views.
dolu jeho názor vlastně sdílel.
I travelled back to Johannesburg in the Dakota that eve- Když jsem večer cestou do Johannesburgu seděl v dakotě
ning sitting next to Roderick and feeling a trifle worn. A vedle Rodericka, byl jsem unavený. Parné odpoledne, kdy
hot afternoon spent walking round the surface buildings of jsme si prohlíželi povrchové zařízení dolu, dívali se, jak se
a mine, watching gold being poured from a crucible, see- odlévají zlaté cihly, jak se drtí kámen, a navštívili
ing (and hearing) the ore being crushed, and visiting one hornickou ubytovnu, nijak mojí bolavé hlavě neprospělo.
of the miners' hostels, had done no good at all to a throb- Několikrát jsem měl chuť to vzdát, ale s vědomím, že je s
bing head. Half a dozen times I had almost dropped out, námi Roderick připravený sednout k psacímu stroji, jsem
but, especially with Roderick's ready typewriter in the
background, I hadn't wanted to make a fuss.
raději nedělal zmatky a vydržel do konce exkurze.
The visit to the hostel had been best: lunch was being Návštěva ubytovny byla nejlepší. Právě vařili oběd pro
cooked for the next surface shift off work, and we tasted it příští směnu a nechali nás v kuchyni ochutnat. Hektolitry
in the kitchen. Vast vats of thick broth with a splendid husté hnědé chutné polévky se zeleninou, kterou jsem
flavour, vegetables I couldn't identify and hadn't the en- neznal a nenamáhal se na ni zeptat. Velké krajíce světlého
ergy to ask about, and thick wads of cream-coloured
mealie bread, a sort of fat-less version of pastry.
chleba.
From there we went next door into the hostel's bar, Pak jsme ještě zašli do baru u ubytovny, kde už seděli ti,
where the first of the returning shift were settling down to kteří právě vyfárali, a vážně popíjeli z velikých plastových
the serious business of drinking what looked like half gallon
plastic tubs of milky cocoa.
pohárů cosi připomínající slabé kakao.
68

"That's Bantu beer," said our afternoon guide, who had "To je pivo Bantu," vysvětloval náš odpolední průvodce,
proved as sweet as Losenwoldt was sour.
na rozdíl od Losenwoldta velmi příjemný.
We drank some. It had a pleasant dry flavour but tasted Trochu jsme se napili. Nápoj měl příjemnou hořkou chuť,
nothing like beer.
ale pivo nepřipomínal ani v nejmenším.
"Is it alcoholic, dear boy?" Conrad asked. "Je v tom alkohol, kamaráde?" zeptal se Conrad.
The dear boy said it was, but weak. Considering that we Kamarád odpověděl že ano, ale jen málo. Vzhledem ke
saw one man dispatch his whole tubful in two great kvantům, v jakých do sebe ti lidé nápoj lili, bylo dobře, že
draughts, the weakness was just as well.
je slabý.
Our guide beckoned to one of the men sitting at a table Náš průvodce kývl na jednoho z mužů sedících u stolu.
with his colleagues, and he got to his feet and came over. Muž vstal a přešel k nám. Byl vysoký, ve středních letech,
He was tall and not young, and he had a wide white grin
which I found infectious.
a nakažlivě se od ucha k uchu usmíval.
The guide said, "This is Piano Nyembezi. He is the "Tohle je Piano Nyembezi, to on trval na tom, že někdo
checker who insisted we had left someone down the
mine."
zůstal dole."
"Was it you?" I asked with interest. "Tak to jste byl vy?" ozval jsem se zvědavě.
"Tefco," he said, which I later learnt meant yes in Zulu. "Jebo," kývl. Později jsem se dozvěděl, že jebo znamená
('No' turned out to consist of a click, a glottal stop, and an v jazyce zulu ano. (Ne se prakticky nedá vyslovit, je to
'aa' sound. As far as a European was concerned, it was
impossible to say no in a hurry.)
takové mlasknutí. Evropan by těžko co odmítal.)
"Well, Piano," I said. "Thank you very much." "Piano, mockrát vám děkuju," řekl jsem.
I put out my hand and he shook it, an event which drew Potřásli jsme si rukou a všichni jeho kamarádi se na nás
large smiles from his friends, an indrawn breath from our zeširoka usmívali. Náš průvodce zatajil dech. S Pianem si
guide, a shake of the head from Roderick and no reaction
whatsoever from Evan, Conrad or Danilo.
ještě potřásl rukou Roderick, jinak už nikdo.
There was a certain amount of scuffing in the back- Vzadu se nějak dohadovali. Pak přišel jeden z mužů a
ground, and then one of the others brought forward a well
thumbed copy of a film magazine.
přinesl starý, ohmataný filmový časopis.
"It is Piano's paper," the newcomer said, and thrust it "Tohle je Pianovo," řekl a vrazil mu časopis do ruky.
into his hands. Nyembezi looked embarrassed, but Nyembezi se tvářil rozpačitě, ale časopis mi ukázal. Byl
showed me what it was. Full page, and as boring-looking tam můj obrázek, přes celou stránku, nezajímavý jako
as usual.
obvykle.
Wrinkling my nose I took the magazine from him and Pokrčil jsem nos, sáhl po časopise a napsal dolů pod
wrote across the bottom of my picture, "I owe my life to snímek: Vděčím Pianovi Nyembezimu za svůj život.
Piano Nyembezi', and signed my name.
Podpis.
"He'll keep that for ever," the guide said. "To si schová do nejdelší smrti," řekl náš průvodce.
Until tomorrow, perhaps, I thought. Do zítřka snad ano, pomyslel jsem si.
The Dakota droned on. The evening sun fell heavily Dakota vytrvale hučela. Když se letadlo naklonilo, večerní
across my eyelids as we banked round on to a new slunce mi těžce dopadlo na víčka. Opatrně jsem otočil
course, and I gingerly lifted my head off the seat-back to
put it down the other way. The cut on my head, though
not deep, was sore.
hlavu. Rána na hlavě sice byla povrchní, ale bolela.
For some reason the small movement triggered off a few Pohyb hlavou jako by nastartoval kus mozku. Najednou
sleepy nerve cells, and in a quiet fashion I remembered
that there had been someone with me in the stope.
jsem si vybavil, že ve sloji se mnou někdo byl.
I remembered I had been turning round to leave feet Vzpomněl jsem si, jak jsem se otáčel, abych vylezl
first, and had stopped to let someone else in. I remem- nohama napřed a jak jsem se zarazil, abych tomu člověku
bered that I hadn't seen his face: didn't know who he dal přednost. Vybavilo se mi, že jsem mu do tváře
was.
neviděl, že nevím, kdo to byl.
If he had been there when I bashed my head, why on Pokud byl ve sloji, když jsem se uhodil do hlavy, proč mi
earth hadn't he helped me?
nepřišel na pomoc?
Such was my fuzzy state of mind that it took me a whole Měl jsem tak zpomalené myšlení, že mi trvalo skoro
minute more to move on to the conclusion that he hadn't minutu, než jsem pochopil, že mi nepřišel na pomoc,
helped me because he'd applied the rock himself. I protože mne sám praštil. Prudce jsem otevřel oči.
opened my eyes with a jolt. Roderick's face was turned Roderick se na mne díval. Už už jsem mu chtěl všechno
towards mine. I opened my mouth to tell him. Then I shut říct, ale pak jsem si to raději nechal pro sebe. Novinám
it again, firmly. I did not in the least want to tell the Rand
Daily Star.
Daily Rand Star jsem to určitě sdělit nechtěl.
11 11
I used a lot of the time I could have more profitably
spent sleeping that night in coming to terms with the
thought that someone might have tried to kill me.
Didn't know who. Couldn't guess why. And still was not
certain whether my memory was complete: perhaps the
other man in the stope had gone away again, and I had
forgotten it.
Also, even if I had been a hundred per cent certain, I
didn't know what I should do about it.
Telephone van Huren? Start an investigation? But there
had been so many people down the mine, all dressed
Větší část noci, kterou jsem správně měl prospat, jsem
se snažil smířit s představou, že se někdo pokusil mne
zabít.
Nevěděl jsem kdo. Nedokázal jsem si spočítat kdo. Stále
jsem si nebyl jistý, jestli se mi paměť vrátila úplně, třeba
mi něco vypadlo, třeba ten člověk ze sloje odešel, než
jsem se praštil, a já si to nepamatuju.
Ostatně i kdybych si byl úplně jistý, co můžu dělat?
Zavolat van Hurena? Zahájit vyšetřování? V dole bylo
tolik lidí, všichni vypadali stejně, a v šeru na ně nebylo
69

alike, and half in darkness. Any investigation was going to
produce more talk and doubt than results, and 'Lincoln
complains of attempted murder' were gossip-column snippets
I could do without.
Twice within a week, Conrad had said, "close to extinc-
tion."
It didn't make sense. It was only in films that the chaps I
played got threatened and attacked, and made miraculous
escapes. Yet if I did nothing about it, what then? If someone
really had been trying to kill me, there was nothing to
stop him trying again. How could I possibly protect myself
every minute of every day… especially against unforeseen
things like microphones and rocks in gold mines?
If… and I wasn't altogether convinced… two murder attempts
had been made, they had both been arranged to
look like accidents. So it was of little use taking future
precautions against things like poison and bullets and
knives-in-the-back down dark alleys. One would have to
beware instead of cars with no brakes, deadly insects in
one's shoes, and disintegrating balconies.
I shied away for a long time from thinking about who, for
pořádně vidět. Jakékoli vyšetřování způsobí rozruch a
pochyby. Dovedl jsem si dobře představit jízlivé poznámky
tisku. "Lincoln tvrdí, že se stal obětí vražedného útoku."
Bez toho jsem se mohl dobře obejít.
Během jednoho týdne, jak řekl Conrad, mi dvakrát
hrozila smrt, dvakrát jsem jí zázrakem unikl.
Když z toho nic nevyvodím, co se stane? Pokud mne
opravdu někdo chce zabít, zkusí to znovu, nic ho
nezastaví. Nemůžu se chránit minutu za minutou, celý den
a celou noc… nemůžu se chránit před něčím zcela
neočekávaným, jako jsou probíjející mikrofony nebo
padající kusy skály v dole.
Pokud je skutečně pravda… a já si tím vůbec nebyl jistý…
že se mne někdo dvakrát pokusil zabít, pak si ten někdo
dal záležet, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda. Nemá
proto smysl dávat si pozor na temná zákoutí, bát se nože
v zádech, jedu a kulek. Spíš bych si měl dát pozor, aby mi
brzdilo auto, abych neměl v botách jedovatý hmyz, nebo
it had to be someone who had been down in the mine.
aby se mnou nespadl balkon.
Dlouho jsem se snažil nemyslet na to kdo, protože to
musel být někdo, kdo byl s námi v dole.
A miner who didn't like my films taking steps to avoid Těžko to byl horník. Že by se někomu mé filmy nelíbily
sitting through any others? He wouldn't have to kill me: natolik, že by se chtěl postarat, aby další nevznikaly?
could simply vote with his feet.
Nesmysl, horník by mne nezabil.
Someone smouldering from ungovernable professional Že by se někdo sžíral profesionální závistí? Jediný takový
jealousy? The only person I knew of who regularly swore člověk, o kterém se to obecně říkalo, byl Drix Goddart, ale
undying hatred was Drix Goddart, but he was not yet in ten ještě v Africe nebyl, natož aby se vyskytoval stovky
South Africa, let alone 4,000 feet under Welkom.
metrů pod zemí u Welkomu.
None of the people working in the mine had known I was Nikdo z lidí, kteří v dole pracovali, nevěděl předem, že
going to be there, and before the incident, none of them tam přijdu, když jsme sfárali, nikdo nevyslovil moje
had used my name.
jméno.
That left… Oh hell, I thought. Well… it left Evan… and To ovšem znamená… zatraceně… zbývali tedy jen Evan a
Conrad… and Danilo… and Roderick. And also van Huren, Conrad… Danilo a Roderick. Taky van Huren, tomu patřilo
who owned a lot of souls and could have things done by
proxy.
mnoho duší a snadno si mohl někoho zjednat.
As for why… Evan's professional resentment was surely Ale proč… Evan mě pracovně nesnášel, ale to není
not obsessive enough, and Danilo didn't know my guess of dostatečný důvod, Danilo nemohl tušit, že vím o jeho
what he was up to with the horses; and in any case, even podvodu s koňmi, a i kdyby to tušil, přece by se nesnažil
if he did, he wouldn't try to cover up such a minor crime zahladit tak malé provinění vraždou. Klidně se mohl
with murder. More likely to confess and laugh, I would přiznat, mohl se tomu zasmát a filozoficky přijmout trest v
have thought, and meet a warning-off with a what-thehell
shrug.
podobě zákazu přístupu na dostihová závodiště.
Motives for Conrad, Roderick and van Huren took even V případě Conrada, Rodericka a van Hurena ani nemělo
less cogitation. I couldn't rake up a decent one between smysl o motivu uvažovat, protože žádný existovat
them.
nemohl.
They had all (except Conrad who had been in the sur- Všem se ulevilo, když jsem vyfáral, viděl jsem to na nich,
gery) looked relieved when I stepped safely out of the chyběl jen Conrad, ten vyfáral dřív a byl na ošetřovně…
mine… could they possibly have looked relieved just be- Co když se jednomu z nich ulevilo, když jsem si
cause I said I couldn't remember how I got knocked out? nepamatoval, jak se mi to stalo?
It all seemed so improbable. I couldn't imagine any of Zdálo se to neskutečné. Nedovedl jsem si žádného z nich
them plotting away in murky labyrinths of villainy. It did- představit jako skutečného padoucha pohybujícího se po
n't make sense. I must, I concluded, be imagining things. slizkých stezkách zločinu. Třeba si to všechno vymýšlím,
I had been involved in too much fiction, and I had begun třeba je to tím, že jsem hrál v tolika dobrodružných
to project it on to reality.
filmech, vnáším do skutečného života fantazii.
I sighed. Realized that my head had stopped aching and Povzdechl jsem si. Hlava mne přestávala bolet a vytrácel
that the unsettled feeling of concussion was subsiding,
and presently, imperceptibly, went to sleep.
se i pocit otřesu mozku. Po chvíli jsem začal podřimovat.
In the morning the night thoughts seemed even more Ráno mi moje noční úvahy připadaly ještě absurdnější.
preposterous. It was Conrad who had suggested a con- Conrad bezděky spojil nehodu s mikrofonem s nehodou v
nection between the mike and the mine; and Conrad had
got it wrong.
dole, ale to je určitě nesmysl.
Roderick telephoned at breakfast time. Would I care to Po snídani zavolal Roderick. Jestli prý k němu nechci přijít
have dinner at his flat, with Katya, just the three of us na oběd, že tam bude Katya, že se najíme jen ve třech,
and no fuss: and when I hesitated for a few seconds over bez parády. Když jsem chvilku neodpovídal, ubezpečil
replying, he added quickly that it would all be strictly off mne, že nic z toho, co si řekneme, se v tisku neobjeví.
the record, anything I said would not be taken down and
used against me.
Cokoli řeknete, nebude použito proti vám.
"OK," I agreed, with a smile in my voice and reservations "Dobře," přikývl jsem s úsměvem a s lehkou nedůvěrou.
in my mind. "Where do I find you?"
"Kde vás najdu?"
He told me the address, and said, "That chauffeur of Nadiktoval mi adresu a dodal: "Ten váš řidič bude vědět,
yours will know where to find it."
kde to je."
70

"Oh. Yes," I agreed. "Dobře."
I put the receiver down slowly: but there was no reason
why he shouldn't know about the hired car-and-driver,
and there was of course his source at the Iguana.
Roderick had all along known where I was going, what I
was doing, and how often I brushed my teeth.
Almost before I had taken my hand off it, the telephone
rang again.
Clifford Wenkins. Could he, er, that was to say, would it
be convenient for him to come to the club that morning to
discuss, er, details, for the, er, premiere?
Pomalu jsem položil sluchátko. Nakonec, snadno se mohl
dozvědět, že mám k dispozici auto se šoférem, přece má v
mém hotelu informátora. Roderick vždycky věděl, kam
jedu, co dělám, jak často si čistím zuby.
Sotva jsem sluchátko položil, zařinčel telefon znovu.
Clifford Wenkins. Nemohl by, hm, jaksi, nebylo by
možné, že by se… tedy… ráno zastavil v hotelu, abychom
spolu probrali všechno, co je třeba probrat v souvislosti s
premiérou?
Er yes, I said. Souhlasil jsem.
After that, Conrad rang. Was I going to travel down to Pak volal Conrad. Prý jestli pojedu do Krugerova parku s
the Kruger Park with him and Evan?
ním a s Evanem jejich vozem?
"How long are you staying there?" I asked. "Jak dlouho tam budete?" zeptal jsem se.
"About ten days, I should think." "Předpokládám tak deset dní."
"No, then. I'll have to come back by next Tuesday, at the "V tom případě s vámi nejedu, protože se musím
latest. I'll drive down separately. It will be better anyway nejpozději do úterka vrátit. Pojedu vlastním vozem, stejně
to have two cars, with you and Evan concentrating on bude lepší, když tam budeme mít dvě auta, vy budete
locations."
hlavně koukat po exteriérech."
"Yeah," he said, sounding relieved: hadn't wanted to "Jak myslíš," řekl s úlevou. Asi ho netěšila představa, jak
spend a week at close quarters keeping Evan and me off nás s Evanem bude týden krotit, abychom si nešli po
each other's throats, I imagined.
krku.
They would come around for a drink before lunch, he Řekl, že spolu přijdou před obědem na skleničku. Evan
said. Evan, it appeared, was bursting with inspirations for
his new film. (When was he not?)
prý třeští inspirací k novému filmu (jako vždycky).
After that, Arknold. Pak volal Arknold.
"Look, Mister Lincoln. About Mrs. Cavesey's horses… "Poslyšte, pane Lincolne, pokud jde o koně paní
Look…" He petered heavily out.
Caveseyové… poslyšte…" skončil do ztracena.
After waiting in vain for him to start up again I said, "I'll Chvíli jsem marně čekal, až zase spustí, pak jsem řekl:
be here all morning, if you'd care to come over."
"Budu tu celé dopoledne, tak jestli se chcete zastavit,
můžete přijít."
Three heavy breaths. Then he said, "Perhaps. Might be Třikrát zhluboka vydechl. Pak se ozval: "Možná se
as well. Yes. All right. About eleven, then, after I've stavím. Asi by bylo dobře. Jo, ano, asi tak v jedenáct, po
watched the horses work."
ranní práci."
"See you," I said. "Takže na shledanou."
Hot sunshine, blue sky. Horké slunce, modré nebe.
I went downstairs and drank my coffee out on the ter- Sešel jsem dolů, vypil kávu na terase a přečetl si noviny.
race, and read the newspaper. Close columns filled with Husté sloupky předpokládající znalost místní situace,
local issues, all assuming a background of common kterou já neznal. Připadalo mi, že to je podobné, když se
knowledge which I didn't have. Reading them was like
going into a Ska halfway through.
člověk dívá na film z polovičky.
A man had been murdered in Johannesburg: found two V Johannesburgu někoho zavraždili. Mrtvého našli přede
days ago, with a wire twisted round his neck.
dvěma dny uškrceného drátem.
With a shiver I put down the paper. No one was trying to Otřásl jsem se a noviny odložil. Ne, nikdo se mne nesnaží
murder me. I had decided it was nonsense. Another man's zabít, je to nesmysl. Je nesmysl, když mne mrazí, protože
death had no business to be raising hairs on my skin. The někdo někoho někde zavraždil. Tohle je ale vlastnímu
trouble was, no one had told my subconscious that we
were all through with red alerts.
podvědomí těžko vysvětlit.
"Morning," said a fresh young voice in my ear. "What are "Dobrý den," ozval se mi u ucha svěží mladý hlas. "Jak se
you doing?"
máte a co děláte?"
"Watching the flowers grow." "Dívám se, jak kvetou kytky."
She sat down opposite me, grinning all over her fifteen- Sedla si proti mně, patnáctiletý obličej rozzářený
year-old face.
úsměvem.
"I've come to play tennis." "Jdu hrát tenis," řekla.
She wore a short white dress, white socks, white shoes, Měla na sobě krátké bílé šaty, bílé ponožky, bílé boty, a
and carried two racquets in zipped waterproof covers. Her nesla dvě rakety v nepromokavém pouzdře na zip. Tmavé
dark shoulder length hair was held back by a green head- vlasy, které jí jindy splývaly na ramena, čelenkou stáhla
band, and the van Huren wealth spoke as eloquently as dozadu. Čišelo z ní bohatství van Hurenů, obrážející se i v
ever in her natural confidence and poise.
jejím sebejistém, nenuceném chování.
"Coffee?" I suggested. "Kávu?" nabídl jsem jí.
"Rather have orange juice." "Spíš pomerančovou šťávu."
I ordered it. Objednal jsem džus.
"Didn't you just love the gold mine?" she demanded. "Že se vám líbil důl?"
"I just did," I agreed, imitating Danilo's accent, as she "To víte že ano," napodobil jsem Danilův způsob řeči,
had done his turn of phrase.
protože promluvila skoro jako on.
She wrinkled her nose, amused. "You never miss a damn Pobaveně přikrčila nos. "Vám nic neujde, co? Táta říká,
thing, do you? Dad says you have an intuitive mind,
whatever the hell that is."
že vidíte do lidí, nevím jak to myslí."
"It means I jump to conclusions," I said. "Asi tím myslel, že docházím k unáhleným závěrům."
She shook her head dubiously. "Uhuh. He seemed to Potřásla nejistě hlavou. "Ba ne, on to myslel v dobrém."
71

think it was good."
The orange juice came and she drank some, clinking the
ice. She had long dark eyelashes and more cream than
peaches. I stifled as always the inner lurch of regret that
young girls like Sally gave me: my own daughter might
grow up as pretty, but the zest and the flash would be
missing.
She put down the glass and her eyes searched the hotel
buildings behind me.
"Have you see Danilo anywhere?" she said. "The swine
said he'd be here at ten, and it's a quarter after already."
"He was busy doing sums all yesterday," I said gravely.
"I expect they wore him out."
Přinesli pomerančovou šťávu. Hrála si s cinkajícím ledem
a trochu upila. Měla tmavé řasy a krásnou broskvovou
pleť. Potlačil jsem lehkou lítost, jakou ve mně takové
mladé dívky budily. Moje vlastní dcera možná jednou bude
stejně hezká, ale jiskru mít nebude nikdy.
"What sums?" she said suspiciously. I told her.
Odložila skleničku a prohlížela si hotelovou budovu za
mými zády.
"Neviděl jste Danila?" zeptala se. "Ten uličník slíbil, že tu
bude v deset a už je čtvrt na jedenáct."
"Včera měl hodně práce s počítáním," řekl jsem vážně.
"Asi ho to unavilo."
"Co počítal?" zeptala se nedůvěřivě. Řekl jsem jí to.
She laughed. "He can't help doing sums, then, I shouldn't Dala se do smíchu. "On pořád počítá, on si nemůže
think. All Saturday at the races, he was doing it. A living pomoct. V sobotu na dostizích taky pořád počítal. Je to
computer, I called him." She took another orange sip. "I prostě živá počítačka." Znovu se napila. "Poslyšte, věděl
say, did you know he's a terrific gambler? He had ten rand jste, že ohromně sází? Vsadil na jednoho koně deset
on one of those horses. Ten rand!"
randů. Deset randů!"
I thought van Huren had made a sensible job of her, if a Pomyslel jsem si, že ji van Huren vychoval moudře, když
ten-rand bet still seemed excessive.
jí deset randů připadá jako hodně peněz.
"Mind you," she added, "The horse won. I went with him Dodala: "Ten kůň vyhrál, abyste věděl. Šla jsem s
to collect the winnings. Twenty-five rand, would you be- Danilem, když si vyzvedával výhru. Hodně se radoval, měl
lieve it? He says he often wins. He was all sort of gay and
laughing about it."
skvělou náladu."
"Everyone loses in the end," I said. "Každý nakonec prohraje," poznamenal jsem.
"Oh, don't be such a downpour," she exploded. "Just like "Nebuďte takový škarohlíd jako táta."
Dad."
Her eyes suddenly opened wider, and she transferred her Najednou se jí rozšířily oči. Dívala se někam za mne.
attention to somewhere behind me.
Danilo joined us. White shorts, sturdy sunburned legs, Došel k nám Danilo, v krátkých šortkách, opálené nohy,
light blue windcheater hanging open.
světlá, rozevlátá bunda.
"Hi," he said happily, including us both. "Ahoj," pozdravil nás vesele.
"Hi," echoed Sally, looking smitten. "Ahoj," opakovala po něm rozzářeně.
She left me and the half finished orange juice without a Nechala stát nedopitou sklenici na stole a bez ohlédnutí
backward glance, and went off with the bright boy as girls odkráčela. Odešli spolu, jako spolu odcházejí hoši a dívky,
have been going off since Eve. But this girl's father had a děti Štěstěny, od dob Adama a Evy. Jenže otec téhle dívky
gold mine; and Danilo had done his sums.
vlastnil zlatý důl a Danilo uměl počítat.
Arknold came, and the reception desk directed him to the Když přišel Arknold, poslal ho recepční za mnou na
garden. He shook hands, sat down, huffed and puffed, zahradu. Potřásli jsme si rukama. Posadil se, zahuhlal,
and agreed to a beer. Away in the distance Danilo and odkašlal si a přijal pozvání na pivo. Arknold sledoval můj
Sally belted the ball sporadically over the net and laughed pohled, poznal Danila a vyřešil své rozpaky překvapeným
a lot in between. Arknold followed my gaze, recognized
Danilo, and consolidated his indecision in a heavy frown.
zamračením.
"I didn't know Danilo would be here," he said. "Nevěděl jsem, že tu bude Danilo," řekl.
"He can't hear you." "Neuslyší vás."
"No… but… Look, Mister… Do you mind if we go indoors?" "Ne… ale… poslyšte… pane… nevadilo by vám,
kdybychom šli dovnitř?"
"If you like," I agreed; so we transferred to the lounge, "Jak si přejete," přikývl jsem. Přestěhovali jsme se do
where he was again too apprehensive to come to the boil, haly, kde se zřejmě taky cítil nesvůj. Skončili jsme v mém
and finally up to my room. One could still see the tennis pokoji. Odtamtud bylo sice vidět na tenisty, ale tenisté
courts; but the tennis courts couldn't see us.
neviděli na nás.
He sat, like Conrad, in the larger of the two armchairs, Sedl si, stejně jako předtím Conrad, do většího křesla,
seeing himself as a dominant character. The slab-like fea- aby se cítil důležitější. Masitý obličej měl prázdný, pohyb
tures made no provision for subtle nuances of feeling to mimických svalů nebylo vidět, a já těžko hádal, co si
show in changing muscle tensions round eyes, mouth or myslí. Obecný dojem agresivity nicméně převládal a
jaw line, so that I found it as nearly impossible as always nepříjemně se mísil s úzkostí, což vedlo k nerozhodnosti.
to guess what he was thinking. The over-all impression
was of aggression and worry having a ding-dong: the result,
apparent indecision about whether to attack or placate.
Nevěděl, jestli se má omlouvat nebo zaútočit.
"Look," he said in the end. "What are you going to tell "Poslyšte," spustil nakonec, "co hodláte říct paní
Mrs. Cavesey when you get back to England?"
Caveseyové, až se vrátíte do Anglie?"
I considered. "I haven't decided." Zamyslel jsem se. "Ještě nevím."
He thrust his face forward like a bulldog. "Don't you go Vystrčil útočně bradu. "Ne abyste jí pověděl, že by měla
telling her to change her trainer."
změnit trenéra."
"Why precisely not?" "Proč ne?"
"There's nothing wrong with the way I train them." "Já ty koně trénuju řádně."
"They look well," I agreed. "And they run stinking. Most "Vypadají dobře, ano, ale běhají mizerně. Každý druhý
owners would have sent them to someone else long ago." majitel by je už dávno stěhoval jinam."
"It's not my fault they don't win," he asserted heavily. "Není to moje vina, že nevítězí," ujištova1 mne důrazně.
"You tell her that. That's what I came to say. You tell her "To jí řekněte! To jsem vám taky přišel říct. Povězte jí, že
72

it's not my fault." to není moje vina."
"You would lose their training fees, if they went', I said.
"And you would lose face, perhaps. But you would gain
freedom from the fear of being prosecuted for fraud."
"See here. Mister," he began angrily, but I interrupted
him.
"Přišel byste o honoráře za trénink, kdyby je od vás
vzala, taky by to možná uškodilo vaší pověsti. Zato byste
se zbavil strachu, že vás budou žalovat pro podvod."
"Poslyšte, pane…" začal rozhněvaně, ale já mu skočil do
řeči.
"Alternatively, you could sack your head boy, Barty." "Máte ještě jednu možnost, propustit Bartyho."
Whatever he had been going to say remained unsaid. His To mu vzalo dech. Ať už chtěl říct cokoli, nedořekl. Ústa
trap-like mouth dropped open.
měl otevřená.
"Should you decide to sack Barty," I said conversation- Pokračoval jsem, jako by o nic nešlo. "Kdybyste se
ally, "1 could advise Mrs. Cavesey to leave the horses rozhodl, že Bartyho propustíte, mohl bych paní
where they are."
Caveseyové doporučit, aby koně nechala, kde jsou."
He shut his mouth. There was a long pause while most of Zavřel ústa. Dlouho bylo ticho. Z trenéra nadobro
the aggression oozed away and a tired sort of defeatism
took its place.
vyprchala útočnost, vystřídala ji sklíčenost.
"I can't do that," he said sullenly, not denying the need "To nemůžu," řekl zasmušile, ale neohrazoval se, že to
for it.
není na místě.
"Because of a threat that you will be warned off?" I sug- "Bojíte se ztráty licence, nebo vám jde o budoucí zisk, o
gested. "Or because of the profit to come?"
který byste přišel?"
"Look, Mister…" "Poslyšte, vy…"
"See that Barty leaves before I go home," I said pleas- "Postarejte se, aby Barty od vás odešel, než odtud
antly.
odjedu."
He stood heavily up, and gave me a hard stare which got Těžce vstal a tvrdě, upřeně se na mne zadíval.
him nowhere very much. Breathing loudly through his Nepomohlo mu to. Pracně dýchal nosem a nevypravil ze
nose, he was inarticulate; and I couldn't guess from his sebe slovo. Nedokázal jsem z jeho tváře vyčíst, jestli mu
expression whether what hung fire on his tongue was a na jazyku vázne proud nadávek, proud omluv a výmluv
stream of invective, a defence in mitigation, or even a
plea for help.
nebo dokonce prosba.
He checked through the window that his buddy Danilo Zadíval se z okna po svém kumpánovi, po Danilovi, ověřil
was still on the courts, then turned away abruptly and si, že je ještě na tenise, a bez jediného dalšího slova
departed from my room without another word: a man on
a three-pronged toasting fork if ever I saw one.
odešel z místnosti. Člověk na skřipci.
I returned to the terrace: found Clifford Wenkins walking Vrátil jsem se na terasu a našel tam Clifforda Wenkinse.
indecisively about peering at strangers behind their news- Nerozhodně se tam procházel mezi stoly a prohlížel si
papers.
hosty skryté za novinami.
"Mr. Wenkins," I called. Zavolal jsem na něj: "Pane Wenkinsi!"
He looked up, nodded nervously, and scuttled around tables
and chairs to reach me.
Vzhlédl, nervózně přikývl a rychle se proplíta1 ke mně.
"Good morning… er… Link," he began and half-held out "Dobré jitro… Linku," začal a máchl rukou, avšak ne na
one hand, too far away for me to shake it. I sketched an takovou vzdálenost, aby mi ji vysloveně nabídl. Učinil
equally noncommittal welcome. His best friend must have jsem totéž a usoudil, že mu asi dobrý kamarád dal dobrou
been telling him, I thought.
radu.
We sat at one of the small tables in the shade of a yellow Usadili jsme se u jednoho malého stolku ve stínu. Řekl,
and white sun awning, and he agreed that… er… yes… a že… hm… ano… rád si dá pivo. Zase vytáhl z vnitřní kapsy
beer would be fine. He pulled another untidy wad of pa- svazek neuspořádaných papírů. Zadíval se do nich a jako
pers out of an inner pocket. Consulting them seemed to
give him strength.
"Er… Worldic have decided… er… they think it would be
best, I mean, to hold the reception before… er… the film,
you see."
I saw. They were afraid I would vanish during the showing,
if they arranged things the other way round.
by mu dodaly odvahu.
"Here… er… is a list of people… er… invited by Worldic… "Tady… hm… tady je seznam lidí… tedy… koho od
and here… somewhere here… ah, yes, here is the Press Worldiku pozvali… a tady… tady to někde musím mít…
list and… er… a list of people who have bought tickets to aha, tady to je… seznam lidí od tisku a… hm… seznam lidí,
the reception… We limited the… er… numbers, but we co si koupili lístky na recepci… My jsme omezili účast… ale
have… er… had… I mean… it may be… perhaps… just a bit jaksi hm… nemůžeme zaručit… může se stát, že tam bude
of a crush, if you see what I mean."
nával, chápete."
He sweated. Mopped up with a neatly folded white Potil se. Otřel si čelo úhledně složeným bílým
square. Waited, apparently, for me to burn. But what kapesníkem. Čekal, jestli nevybuchnu. Co jsem ale mohl
could I say? I'd arranged it myself; and I supposed I was dělat? Sám jsem na to přistoupil. Ostatně bych měl být
grateful that people actually wanted to come.
rád, že se lidé se mnou chtějí setkat.
"Er… if that's all right… I mean… well… there are still "Tedy… pokud s tím souhlasíte… chci říct… prostě… ještě
some tickets left… er… for the premiere itself, you see… nám pár lístků zbývá… tedy na samotnou premiéru,
er… some at twenty rand…"
rozumíte… lístky po dvaceti randech…"
"Twenty rand?" I said. "Surely that's too much?" "Po dvaceti randech? To je snad moc, ne?"
"It's for charity," he said quickly. "Charity." "Je to na dobročinný účel."
"What charity?" "Jaký?"
"Oh… er… let's see… I've got it here somewhere…" But he "Jo… moment, taky to tu někde mám…" Nemohl příslušný
couldn't find it. "Anyway… for charity… so Worldic want papír najít. "No nic… prostě je to na dobročinný účel…
you to… I mean, because there are still some tickets, you takže u Worldiku by byli rádi, kdybyste… prostě lístky
see, to… er… well, some sort of publicity stunt…"
ještě zbývají, takže kdyby se dalo vymyslet něco, co by
73

"No," I said.
lidi chytlo…"
"Ne."
He looked unhappy. "I told them… but they said… er… Zatvářil se nešťastně. "Já jim to říkal… ale oni chtěli… no
well…"
prostě…" Jako kdyby mu došly baterky.
He faded away like a pop song, and didn't say that Ovládl jsem se a neřekl mu, že ve srovnání s metodami
Worldic's attitude to actors had made the KGB seem paternal.
Worldiku je KGB přátelská organizace.
"Where is the reception to be?" I asked. "Kde se ta recepce koná?" zeptal jsem se.
"Oh… er… opposite the Wideworld Gnema, in the Klip- "Jo… to… je to proti biografu Wideworld, v hotelu
springer Heights Hotel. I… er… I think you will like it… I Klipspringer Heights. Já… prostě… No myslím si, že se
mean… it is one of the best… er… hotels in Johannesburg." vám tam bude líbit… je to jeden z nejlepších hotelů v
Johannesburgu."
"Fine," I said. "I'll be back here by, say, six o'clock next "Výborně," přikývl jsem. "Vrátím se příští úterý…
Tuesday evening. You could ring me here for final ar- řekněme v šest večer. Zavolejte mi pak a domluvíme se
rangements."
na podrobnostech."
"Oh yes… er," he said, "but… er… Worldic said they would "Ano… hm… ale… u Worldiku by rádi věděli, kde budete v
like… er… to know where you are staying… er… in the
Kruger Park."
Krugerově parku… tedy kde budete bydlet."
"I don't know," I said. "Jenže já to nevím."
"Well, er… could you find out?" He looked unhappy. "Aha… hm… nemohl byste si to prosím zjistit?" Tvářil se
"Worldic said… er… on no account… should I not find nešťastně. "U Worldiku řekli, že prostě musím… tedy že
out…"
pokud bych nezjistil…"
"Oh. Very well," I said. "I'll let you know." "No dobře, dám vám vědět."
Thank you," he gasped. "Now… er… well… I mean… er…" "Díky," vydechl. "No a teď… jaksi… chci říct…"
He was working himself into a worse lather than ever Vskutku se chystal něco říct a propadal přitom větší
over what he was trying to say nest. My mind had framed trémě než předtím. Byl jsem připravený odmítnout.
one large No before the thought of Worldic on his tail had
goaded him to get it out.
Pomyšlení na Worldic pak Wenkinse donutilo promluvit.
"We… well, that is to say… Worldic… have fixed a… er… "My… tedy abych řekl… Worldic… domluvili
photographic… session for you… I mean… well, this afternoon,
in fact."
fotografování… tedy pro vás… tedy dnes odpoledne."
"What photographic session?" I asked ominously. "Jaké fotografování?" zeptal jsem se varovným tónem.
He had another mop. "Just… well… photographs." Znovu si otřel čelo. "Prostě… fotografování."
He had a terrible time explaining, and a worse time when Dělalo mu nemalé potíže ze sebe vypravit, že si Worldic
I got it straight, that what Worldic wanted were some představuje, že se nechám vyfotografovat, jak ležím v
pictures of me reclining in bathing trunks under a sun plavkách pod slunečníkem po boku dobře vyvinuté slečny
umbrella beside a bosomy model in a bikini.
v bikinkách.
"You just run along and tell Worldic that their promotion Řekl jsem: "Běžte a řekněte vašim Worldikům, že jejich
ideas are fifty years out of date, if they think cheese-cake představa propagace má už padesátileté vousy a žádné
will sell twenty-rand seats."
lístky po dvaceti randech jim neprodá."
He sweated. Potil se.
"And furthermore you can tell Worldic that one more "Taky jim tam můžete vyřídit," pokračoval jsem, "že
damn fool suggestion and I'll never again turn up at any- pokud si vymyslí další podobnou pitomost, ať se mnou pro
thing they handle."
budoucnost nepočítají, už nikdy!"
"But…" he stuttered. "You see… after those pics in the "Jenže… totiž… po těch obrázcích v novinách… jak jste
newspapers… of you giving Katya the kiss of life… after křísil Katyu… polibek života… tak potom… prostě nás
that… see… we were flooded… simply flooded… with in- doslova zaplavily dotazy a všechny lacinější lístky se
quiries… and all the cheaper seats went in a flash… and
the reception tickets, too… all went…"
rázem prodaly… lístky na recepci také… takže…"
"But that," I said slowly and positively, "was not a public- "To ale nebyl žádný reklamní trik," řekl jsem pomalu a
ity stunt."
rozhodně.
"Oh no." He gulped. "Oh no. Of course not. Oh no. Oh "Ne," polkl. "Jistě že ne. Ne. Jistě ne…"
no…"
He rocked to his feet, knocking his chair over. The beads Pohupoval se ze špiček na patu a překotil židli. Po čele
were running down his forehead and his eyes looked wild. mu tekl pot a oči měl vytřeštěné. Zdálo se mi, že se
He was on the point, the very point of panic flight, when chystá dát na útěk. Vtom k nám z tenisu připluli Danilo a
Danilo and Sally came breezily back from the courts. Sally.
"Hullo, Mr. Wenkins," Sally said in her adolescent un- "Dobrý den, pane Wenkinsi," řekla mladičká, nezkušená
perceptive way. "I say, you look almost as hot and sweaty Sally, nic ve vzduchu nevycítila. "Poslyšte, vám je snad
as we do."
ještě větší horko a potíte se víc než my."
Wenkins gave her a glazed, mesmerized look and fum- Wenkins se na ni strnule zadíval a hrál si s kapesníkem.
bled around with his handkerchief. Danilo looked at him Danilo si ho pátravě prohlížel, myslel si své a neřekl ani
piercingly and thoughtfully and made no remark at all. slovo.
"Well… I'll… er, tell them… but they won't… like it." "Já… hm… tedy já… řeknu jim, ale oni… nebude se jim to
líbit."
"You tell them." I agreed. "No stunts." "Řekněte jim, že žádné triky!"
"No stunts," he echoed weakly; but I doubted whether he "Žádné triky," opakoval po mně chabě. Měl jsem silné
would ever have the nerve to pass on the message. pochybnosti, jestli se opravdu odhodlá vzkaz vyřídit.
Sally watched his backview weave unsteadily into the Sally se po něm ohlédla, když odcházel do budovy.
club, as she sprawled exhaustedly in her garden chair. Usadila se znaveně na zahradní křeslo.
"I say, he does get himself into a fuss, don't you think? "On se snadno vytočí, co?" řekla. "Vy jste ho chudinku
Were you bullying the poor lamb, Link?"
nejspíš trápil."
74

"He's a sheep, not a lamb." "Není chudinka, je osel."
"A silly sheep," Danilo said vaguely, as if his thoughts "Hloupý osel," doplnil Danilo zamyšleně, jako by myslel
were somewhere else.
na něco docela jiného.
"Could I have some orange juice?" Sally said. "Mohl byste mi objednat džus?" zeptala se Sally.
Evan and Conrad arrived before the waiter, and the Evan a Conrad přišli dřív než číšník, takže se objednávka
drinks order expanded. Evan was at his most insistent, pití značně rozšířila. Evan byl náležitě rozvášněný, mával
waving his arms about and laying down the law to Conrad rukama a obvyklým způsobem já-jsem-režisér-a-kdo-je-
in the usual dominating I-am-the-director-and-the-restvíc kázal Conradovi. Conrad byl trpělivý i podrážděný.
of-you-are-scum manner. Conrad looked half patient, half Režisér je vskutku víc než hlavní kameraman, nedá se nic
irritated: lighting cameramen were outranked by directors,
but they didn't have to like it.
dělat.
"Symbolism," Evan was saying fiercely. "Symbolism is "Symbolika," vykřikoval Evan vzrušeně. "Ten film stojí na
what the film is all about. And Post Office Towers are the symbolice. Mrakodrapy jsou nový falický symbol státní
new phallic symbol of national strength. Every virile coun- moci. Každá životaschopná země musí mít televizní věž s
try has to have its revolving restaurant…"
otočnou restaurací…"
"It might be just because every country has one, that the "Možná že právě proto, že ji všechny životaschopný země
one in Johannesburg is not news," Conrad murmured, in a mají, není ta johannesburská žádný objev," zamumlal
tone a little too carefully unargumentative.
Conrad záměrně neútočně.
"The tower is in," stated Evan with finality. "Já tu věž rozhodně beru," vyštěkl Evan.
"Even if you can't find an elephant that shape," I said, "Těžko najdete slona, aby měl podobný tvar," namítl
nodding.
jsem.
Conrad choked and Evan glared. Conrad se zakuckal smíchy a Evan se na mne zle podíval.
Sally said, "What is a phallic symbol?" Sally se zeptala: "Co je falický symbol?"
And Danilo told her kindly to look it up in the dictionary. Danilo jí poradil, aby si to našla v naučném slovníku.
I asked Evan where exactly we would be staying in the Zeptal jsem se Evana, kde budeme v Krugerově parku
Kruger Park, so that I could be found if necessary.
bydlet, aby lidé věděli, kde jsem.
"Don't expect me to help," he said unhelpfully. "The pro- "Nic ode mne neočekávejte," řekl. "Produkce nám tam
duction department made the bookings months ago. Sev- zamluvila ubytování už dávno, máme rezervaci v několika
eral different camps, starting in the south and working
north, I believe."
kempech od severu k jihu, to je všechno, co vím."
Conrad added casually, "We do have a list, back at the Conrad dodal věcně: "Máme v hotelu seznam ubytování…
hotel… I could copy it out for you, dear boy."
kdybys chtěl, natisknu ti kopii."
"It isn't important," I said. "It was only Worldic who "O nic nejde, já jen že u Worldiku to chtějí vědět."
wanted it."
"Not important!" Evans exclaimed. "If Worldic wants it, of "Tomu se říká, že o nic nejde!" vykřikl Evan. "Pokud to
course they must have it." Evan had no reservations to- chce vědět Worldic, musí se mu to říct." Evan proti
wards companies that might screen his masterpieces. společnostem, které by mohly distribuovat jeho veledíla,
"Conrad can copy the list and send it to them direct." nic neměl. "Conrad to namnoží a pošle to přímo jim."
I looked at Conrad in amusement. "To Clifford Wenkins, Pobaveně jsem se podíval na Conrada. "Pošli to Cliffordu
then," I suggested. "It was he who asked."
Wenkinsovi, řekl si o to on."
Conrad nodded shortly. Copying the list from friendliness Conrad krátce přikývl. Opsat seznam ubytování z
was one thing and on Evan's orders another: I knew ex- přátelství bylo něco zcela jiného než udělat totéž na
actly how he felt.
Evanův příkaz. Bylo mi to jasné.
"I don't suppose you are intending to bring the chauffeur "Doufám, že s sebou nepotáhneme toho šoféra, co vám
Worldic gave you," Evan said bossily to me. "There won't od Worldiku přidělili. Pro toho pokoj nemáme," zaútočil na
be any rooms for him."
mne Evan.
I shook my head. "No," I said mildly. I'm hiring a car to "Ne, pronajímám si auto a jedu sám."
drive myself."
"All right, then." "V pořádku."
Even on a fine Tuesday morning with a healthy gin half Přestože bylo krásné úterní dopoledne, Evan držel v ruce
drunk and no pressure on him at all, he still flourished the zpola vypitou skleničku zdravého ginu a nebyl pod
hot eyes like lances and curled his fingers so that the ten- žádným tlakem, oči mu blýskaly a svaly měl napjaté.
dons showed tight. The unruly curly hair sprang out vigor- Kučeravé vlasy se mu kroutily jako hadi na hlavě Medúzy
ously like Medusa's snakes, and the very air around him
seemed to quiver from his energy output.
a vzduch kolem něho jako by se chvěl energií.
Sally thought him fascinating. "You'll love it in the game Sally se zdál zajímavý. "V rezervaci se vám bude určitě
park," she told him earnestly. "The animals are so sweet." líbit," řekla vážně. "Zvířata jsou sladká."
Evan only knew how to deal with girls that young if he Evan uměl zacházet s mladými děvčaty, jen když je měl
could bully them in front of a camera: and the idea that před kamerou. Představa "sladkých" a nikoli
animals could be sweet instead of symbolic seemed to
nonplus him.
symbolizujících zvířat mu připadala zcela nepochopitelná.
"Er…" he said uncertainly, and sounded exactly like Wenkins.
"Já…" ztratil rozlet. Mluvil skoro jako Clifford Wenkins.
Conrad cheered up perceptibly: smoothed his moustache Conrad se rázem rozveselil. Přihladil si knír a vlídně se
and looked on Sally benignly. She gave him an uncompli- zadíval na Sally. Ta se na něj usmála a obrátila se k
cated smile and turned to Danilo.
Danilovi.
"You'd love it too," she said. "Next time you come to "Tobě by se to taky líbilo, až příště přijedeš, musíš se
South Africa, we must take you down there."
tam podívat."
Danilo could scarcely wait. Conrad asked him how much Danilo řekl, že už se na to těší. Conrad se ho pak zeptal,
longer he was staying this time, and Danilo said a week or jak dlouho se zdrží tentokrát, a Danilo odpověděl, že asi
so, he guessed, and Sally insisted anxiously that he was jeden, dva týdny. Sally mu pak úzkostlivě připomněla, že
staying until after Link's premiere, surely he remembered přece musí počkat na "Linkovu premiéru", že je přece
75

he was going to the reception with the van Hurens. Danilo domluvené, že půjde na recepci s van Hurenovými. Ano,
remembered: he sure was.
Danilo na to nezapomíná.
He grinned at her. She blossomed. I hoped that the sun Usmál se na ni. Zářila. Tiše jsem doufal, že dítě Štěstěny
kid dealt in compassion alongside the mathematics. umí nejen počítat, ale být i ohleduplný k druhým.
Evan and Conrad stayed for lunch, endlessly discussing Evan a Conrad se zdrželi na oběd a do nekonečna
the locations they had picked throughout the city. They probírali možné exteriéry ve městě. Chystali se točit
were, it appeared, going to incorporate a lot of cinema kilometry cinema vérité, metodou s kamerou na rameni
verite, with Conrad humping around a hand-held Arriflex skutečný život. Než jsme došli k sýru, nabyl jsem dojem,
to film life as it was lived. By the end of the cheese, the
whole film, symbolism, elephants, and all, seemed to me
doomed to be a crashing bore.
že celý film, se symbolikou i slony, bude velká nuda.
Conrad's interest was principally technical. Mine was Conrad se zajímal jen o technickou stránku věci, já o
nonexistent. Evan's, as usual, inexhaustible.
něco ano, o něco ne, Evan se vášnivě a neúnavně zajímal
o všechno.
"So well take the Arriflex with us, of course," he was tell- "Takže kameru samozřejmě bereme s sebou," řekl
ing Conrad. "We may see unrepeatable shots… it would be Conradovi. "Třeba uvidíme něco překvapujícího… byl by
stupid not to be equipped."
nesmysl nebýt na to připravený."
Conrad agreed. They also discussed sound-recording Conrad přikývl. Zvažovali, jestli vzít i magnetofony, a
equipment and decided to take that too. The production nakonec se rozhodli že ano. Produkce prý zařídila, že je po
department had fixed up for a park ranger to show them parku bude vozit jeden ze strážců landroverem, a v tom
round in a Land Rover, so there would be room to use
everything comfortably.
prý bude na všechno dost místa.
Anything which they could not cram into their hired sta- Pak se dohodli, že pokud se jim něco nevejde do
tion wagon for the journey down, they said, could go in najatého stejšnu, můžu to vzít já. Ano. Slíbil jsem, že
my car, couldn't it? It could. I agreed to drive to their ho- hned ráno zajedu k jejich hotelu a co se jim nevejde,
tel first thing in the morning to embark the surplus. vezmu.
When they had gone I paid off the car and chauffeur Když odešli, zaplatil jsem za auto a za šoféra, kterého mi
Worldic had arranged, and hired a modest self-drive sa- dali k dispozici od Worldiku, a najal jsem si skromnější,
loon instead. A man from the hiring company brought it to menší vůz. Člověk z půjčovny mi auto přistavil před hotel.
the Iguana, showed me the gear system, said it was a Bylo nové, právě zajeté, a prý by mne nemělo zlobit. Pak
new car only just run-in and that I should have no trouble pán z půjčovny odjel se šoférem. Jel jsem se zkušebně
with it, and departed with the chauffeur. I went for a projet, zabloudil jsem, koupil si mapu a úspěšně se zase
practice drive, got lost, bought a map, and found my way našel a dojel domů. Do kopce vůz moc netáhl, ale dobře
back. The car was short on power uphill, but very stable seděl v zatáčkách. Rodinný vůz na nedělní odpoledne, na
on corners; a car for Sunday afternoons, airing Grandma
in a hat.
vyjížďku s babičkou v klobouku.
12 12
The map and the car took me to Roderick's flat just as it S pomocí mapy jsem zajel k Roderíckovu bytu. Už se
was getting dark.
šeřilo.
I tested the brakes before I set off, the car having stood Než jsem vyjel, přezkoušel jsem brzdy, protože vůz
alone in the car park for hours. Nothing wrong with them, předtím stál několik hodin bez dozoru na parkovišti. Brzdy
of course. I sneered inwardly at myself for being so silly. byly samozřejmě v pořádku. Připadal jsem si jako
pitomec.
Roderick's flat was on the sixth floor. Roderick bydlel v šestém patře.
It had a balcony. Byt měl balkon.
Roderick invited me out first thing to look at the view. Roderick mě vyzval, ať jdu obdivovat vyhlídku.
"It looks marvellous at this time of night," he said, "with "Takhle večer je výhled ohromný," řekl, "když se všude
the lights springing up in every direction. In the daytime rozsvěcují světla. Za dne je vidět příliš mnoho továren,
there are too many factories and roads and mining tips, vidíte silnice i haldy. Ovšem, někomu se ta průmyslová
unless of course you find the sinews of trade stimulating… spleť líbí… za chvíli už bude taková tma, že budou vidět
and soon it will be too dark to see the shape of things in
the dusk…"
jen světla, obrysy zmizí…"
I hovered, despite myself, on the threshold. Nemohl jsem si pomoct, na prahu balkonu jsem zaváhal.
"Come on," he said. "Are you afraid of heights?" "Pojďte… nebo se bojíte výšek?"
"No." "Ne."
I stepped out there, and the view lived up to his com- Vyšel jsem ven. Pohled skutečně stál za to. Balkon byl
mercial. The balcony faced south, with the kite-shaped obrácený na jih, přímo proti Jižnímu kříži nahoře na nebi.
Southern Cross flying on its side in the sky straight
ahead; and orange lights stretching like a chain away towards
Durban down the motorway.
Podél silnice do Durbanu svítila oranžová světla.
Roderick was not leaning on the pierced ironwork which Roderick se o ozdobné železné zábradlí terasy neopíral.
edged the balcony. With part of my mind shivering and Dílem jsem se v duchu třásl, dílem jsem si lál, že vidím
the rest telling me not to be such an ass, I kept my neexistující strašáky. Držel jsem se ale o krok za
weight nearer the building than his: I felt guilty of mis- Roderickem. Styděl jsem se za svou nedůvěru a přitom
trust and yet couldn't trust, and saw that suspicion was a
wrecker.
jsem se jí nedokázal zbavit. Nedůvěra naleptává.
We went in. Of course, we went in. Safely. I could feel Vrátili jsme se do bytu. Přirozeně. Všechno v pořádku.
muscles relax in my jaw and abdomen that I hadn't Cítil jsem, jak se mi uvolňují svaly kolem čelisti a v břiše.
known were tense. Silly fool, I thought: and tried to shut Jsi pitomec, Lincolne. Snažil jsem se nemyslet na to, že
out the fact that for both mike and mine, Roderick had Roderick byl jak u incidentu s mikrofonem, tak v dole.
76

een there.
His flat was small but predictably full of impact. A black
sack chair flopped on a pale olive carpet: khaki-coloured
walls sprouted huge brass lamp brackets between large
canvasses of ultra simple abstracts in brash challenging
colours: a low glass-topped table stood before an imitation
tiger skin sofa of stark square construction; and an
Andy Warholish imitation can of beer stood waist high in
one corner. Desperately trendy, the whole thing; giving,
like its incumbent, the impression that way out was where
it was all at, man, and if you weren't out there as far as
you could go you might as well be dead. It seemed a
foregone conclusion that he smoked pot.
Naturally, he had expensive stereo. The music he chose
was less underground than could be got in London, but
the mix of anarchy and self-pity came across strongly in
the nasal voices. I wondered whether it was just part of
the image, or whether he sincerely enjoyed it.
Jak se dalo čekat, Roderickův byt byl zajímavý. Velký
černý pytel sloužící jako křeslo spočíval na světle olivovém
koberci. Ze stěn barvy khaki vyrůstaly jako větve
mosazné lampy mezi ultrajednoduchými abstraktními
obrazy v útočných barvách. U nízkého skleněného stolku
se rozkládala hranatá pohovka potažená imitací tygří
kůže. V jednom rohu místnosti stála do půl těla vysoká
napodobenina plechovky od piva ve stylu Andyho
Warhola. Všechno násilně soudobé, mladé, jako pán
domu, vše jako by napovídalo: "Buď jdeš s dobou, nebo
se jdi zahrabat." Nabízelo se, že pán domu kouří trávu.
Měl samozřejmě drahé stereo. Hudba, kterou pustil, sice
nebyla vrchol londýnského nihilismu, ale sebelítostné
kvílení vypovídalo své. Zajímalo by mne, jestli volí hudbu
jako doplněk celkového obrazu, nebo se mu skutečně líbí.
"Drink?" he offered, and I said yes, please. "Něco k piti?" Přijal jsem nabídku.
Campari and soda, bitter-sweet pink stuff. He took it for Růžové, hořkosladké campari se sodou. Ani se neptal,
granted I would like it.
jestli to rád.
"Katya won't be long. She had some recording session or "Katya tu bude za chvíli, měla nějaký natáčení nebo co."
other."
Is she all right now?" "Je už v pořádku?"
"Sure," he said. "A hundred per cent." He underplayed "Jasně, na sto procent." Snažil se nedat najevo, jak se
the relief, but I remembered his tormented tears: real mu ulevilo, ale já si dobře pamatoval jeho úzkost a slzy.
emotions still lived down there under the with-it front. Pod fanfaronským zevnějškem se skrývaly skutečné city.
He was wearing another pair of pasted-on trousers, and a Měl na sobě přiléhavé kalhoty a modrou přiléhavou košili
blue ruffled close-fitting shirt with lacing instead of but- se šněrováním místo knofliků. Coby pohodlné domácí
tons. As casual clothes, they were as deliberate as sign- oblečení to působilo jako pěst na oko. Moje oblečení o
posts: the rugged male in his sexual finery. I supposed
my own clothes too made a statement, as indeed everyone's
did, always.
mně asi taky mnohé napovídá. Šaty vyzrazují člověka.
Katya's statement was as dear as a trumpet, and said Katyino oblečení hlásilo jasně: "Dobře si mne
'look at me'.
prohlídněte."
She arrived like a gust of bright and breezy show-biz, Přihrnula se jako vítr, kolem sebe auru médií, v
wearing an eye-stunning yellow catsuit which flared nápadných žlutých šatech od kolen rozšířených, s černými
widely from the knees in black-edged ruffles. She looked volány. Do pasu připomínala španělskou tanečnici. Dojem
like a flamenco dancer split up the middle, and she topped
up the impression with a high tortoise-shell mantilla comb
pegged like a tiara into her mop of hair.
završoval španělský hřeben v bohatých vlasech.
Stretching out her arms she advanced on me with life Rozpřáhla náruč a rozběhla se ke mně, živá každým
positively spurting from every pore, as if instead of harming
her the input of electric current had doubled her vitality.
coulem, jako by ji proud nejen nezabil, ale nabil energií.
"Link, darling, how marvellous," she said extravagantly. "Linku, zlato, to je skvělý!" vykřikovala přehnaně.
And she had brought someone with her.
Přivedla s sebou přítelkyni.
The barriers in my mind rose immediately like a hedge Okamžitě jsem byl ve střehu a celý večer jsem si dával
and prickled away all evening. Roderick and Katya had pozor. Roderick a Katya pro mě připravili časovanou
planted a bombshell to lead me astray, and were betray- bombu, aby mne svedli na scestí, ale sami se prozradili,
ing their intention through the heightened mischief in Ka- stačilo se podívat na Katyu a jak jí pobaveně a zlomyslně
tya's manner. I didn't like the game, but I was an old jiskří v očích. Ta hra se mi nelíbila, ale hrát jsem ji po
hand at it, and nowadays I never lost. I sighed regretfully dlouholeté praxi uměl. V poslední době se nestalo, že bych
for the quiet no-fuss dinner which Roderick had promised. prohrál. Smutně jsem si povzdechl. Vidina hezkého,
Too much ever to hope for, I supposed.
nenáročného večera, jaký mi Roderick slíbil, byla ta tam.
Vidina příliš lákavá, než aby se splnila.
The girl was ravishing, with cloudy dark hair and enor- Dívka byla opravdu velmi krásná, se záplavou tmavých
mous slightly myopic-looking eyes. She wore a soft floaty vlasů, velké, mírně dalekozraké oči. Na sobě měla
garment, floor length and green, which swirled and lay splývavé roucho až na zem. Když se pohnula, roucho
against her as she moved, outlining now a hip, now a přilnulo tu k jejím bokům, tu k prsům, naznačovalo, jak
breast, and all parts in quite clearly good shape.
pěknou má postavu.
Roderick was watching my reactions sideways, while pre- Roderick úkosem sledoval, jak reaguju, a naléval přitom
tending to pour out more Camparis.
všem campari.
"This is Melanie," Katya said as if inventing Venus from "To je Melanie," představovala Katya, jako by právě
the waves; and there was perhaps a touch of the Botticellis
in the graceful neck.
dívku vyčarovala z mořských vln.
Christened Mabel, no doubt, I said to myself uncharita- Je pravda, že šíje krásky byla boticelliovská. Vsadil bych
bly, and greeted her with a lukewarm smile and a conven- se, že Melanie se původně jmenovala Mabel. Pozdravil
tional handshake. Melanie was not a girl to be put off by a jsem ji s vlažným úsměvem a formálně jí podal ruku.
cool reception. She gave me a gentle flutter of lengthy Jenže Melanie nepatřila mezi ty, kdo se snadno vzdávají.
lashes, a sweet curve of soft pink lips, and a smouldering Zadívala se na mne, zatřepotala dlouhými řasami a
promise in the smoky eyes. I thought: she's done this sort usmála se růžovými rty. V očích měla žhoucí příslib.
77

of thing before, and she is as aware of her power as I am Nedělá to poprvé, pomyslel jsem si, a je si dobře vědomá
when I act.
svých schopností, stejně jako já vím, že dovedu hrát.
Melanie just happened to sit beside me on the tiger skin Melanie se čirou náhodou posadila na tygří pohovku vedle
sofa, stretching out languorously so that the green mate- mne, líně se protáhla a tenká zelená látka přitom
rial revealed the whole slender shape. Just happened to obkreslila její půvabnou štíhlou postavu. Čirou náhodou
have no lighter of her own, so that I had to help her with neměla zapalovač, takže jsem jí musel připálit
Roderick's orange globe table model. Just happened to Roderickovým oranžovým stolním zapalovačem. Musela
have to cup my hand in both of her own to guide the přidržet v dlaních moje dlaně, aby si mohla připálit.
flame to the end of her cigarette. Just happened to steady Přidržela se mého ramene, když se předkláněla, aby si
herself with a hand on my arm as she leant forward to
flick off ash.
odklepla do popelníku.
Katya gaily sparkled and Roderick filled my glass with gin Katya vesele perlila a Roderick mi dolil gin, když myslel,
when he thought I wasn't looking, and I began to wonder že se nedívám. Přemýšlel jsem, kam asi schoval
where he had hidden the tape-recorder. If this little lot magnetofon. Jestli má tenhle večer zůstat opravdu ryze
was to be off the record, I was the plumber's mate. soukromý, jsem královna ze Sáby.
Dinner was laid with candles on a square black table in a Večeřeli jsme u čtvercového stolu ve špinavě zeleně
mustard-painted dining alcove. The food was great and vymalovaném jídelním koutě. Jídlo bylo skvělé a
the talk provocative, but mostly the three of them tossed konverzace provokativní. Házeli si míčem sami, já
the ball among themselves while I replied when essential odpovídal jen úsměvem nebo neutrálním mručením.
with murmurs and smiles, which couldn't be picked on as
quotes.
Neposkytl jsem jim nic k ocitování.
Melanie's scent was as subtle as Joy, and Roderick had Melanie voněla jemným parfémem a Roderick mi pokřtil
laced my wine with brandy. He watched and spoke and víno brandy. Mluvil se mnou vlídně, choval se přátelsky a
attended to me with friendly eyes, and waited for me to vyčkával, kdy se odkreju. Jdi se vycpat i se svým Rand
deliver myself up. Go stuff the Rand Daily Star, I thought: Daily Star, pomyslel jsem si. Můj kamarád Roderick není
my friend Roderick is a bastard and my tongue is my own. kamarád, není žádný kamarád, a moje myšlenky patří jen
mně.
Something of my awareness must have shown in my Musel vypozorovat, že jsem stále ve střehu. Zatvářil se
eyes, for a thoughtful look suddenly crossed his forehead zamyšleně. Dvěma větami se přenesl od sexuálních
and he changed his tack in two sentences from sexual
innuendo to meaningful social comment.
narážek k vážným otázkám.
He said, "What do you think of apartheid, now that Zeptal se: "Co si myslíte o apartheidu teď, když jste tu už
you've been here a week?"
celý týden?"
"What do you?" I replied. "Tell me about it. You three "Co si myslíte vy? Vyprávějte, vy tři tu žijete… povídání
who live here… you tell me."
je na vás."
Roderick shook his head and Katya said it was what visi- Roderick potřásl hlavou a Katya prohlásila, že je
tors thought that mattered, and only Melanie, who was zajímavější slyšet názor návštěvníků. Melanie se řídila
playing different rules, came across with the goods. jinými pravidly a proto promluvila otevřeně.
"Apartheid," she said earnestly, "is necessary." Řekla: "Apartheid… je nezbytný."
Roderick made a negative movement, and I asked, "In Roderick se zatvářil odmítavě. Zeptal jsem se: "Proč je
what way?"
nezbytný?"
"It means living separately," she said. "It doesn't mean "Protože nás nutí žít odděleně. Neznamená, že by jedna
that one race is better than the other, just that they are rasa byla horší nebo lepší než druhá, jen že jsou rozdílné
different, and should remain so. All the world seems to a rozdíly by zůstat měly. Celý svět věří, že v Jižní Africe
think that white South Africans hate the blacks and try to bílí nenávidí černé a utlačují je, ale je to jinak. Záleží nám
repress them, but it is not true. We care for them… and na nich, a heslo Černá je krásná vymysleli v Jižní Africe
the phrase, "black is beautiful' was thought up by white
Africans to give black Africans a sense of being important
as individuals."
bílí, aby černým zvýšili sebevědomí."
I was intensely surprised, but Roderick reluctantly nod- Byl jsem upřímně překvapený. Roderick neochotně
ded.
přikývl.
"That's true. The Black Power Movement have adopted it "Je to pravda. Hnutí Černá moc tenhle slogan vzalo za
as their own, but they didn't invent it. You might say, I svůj, ale nebyl jejich vynález. S oním heslem se docílilo
suppose, that the phrase has achieved everything it was
intended to, and a bit more besides."
všechno, co obsahuje, možná i trochu víc."
"To read foreign papers," said Melanie indignantly, warm- Melanie se rozehřívala: "Když člověk čte zahraniční
ing to her subject, "you would think the blacks are a lot of noviny, získá dojem, že černí jsou banda negramotných
illiterate cheap labour. And it isn't true. Schooling is com- nádeníků. To tak prostě není. Školní docházka je povinná
pulsory for both races, and factories pay the rate for the pro obě rasy a v továrnách platí za stejnou práci stejně
job, regardless of skin colour. And that," she added, "was
negotiated by the white trade unionists."
černým i bílým. O to se zasadily bílé odbory."
I liked her a lot better since she'd forgotten the sexpot Když opustila roli ženy svůdnice, byla mi rázem
role. The dark eyes held fire as well as smoke, and it was sympatičtější. Tmavé oči jí hořely. Bylo příjemné slyšet,
a change to hear someone passionately defending her
country.
jak vášnivě někdo obhajuje svoji vlast.
"Tell me more," I said flippantly. "Povídejte dál," vyzval jsem ji.
"Oh…" She looked confused for a moment, then took a "Já…" chvíli se tvářila nejistě, pak se znovu rozpálila pro
fresh hold on enthusiasm, like a horse getting its second svou věc, jako když kůň chytí druhý dech. "Černí mají
wind. "Black people have everything the same as white stejné výsady jako bílí, mají všechno, co požadují. Velké
people. Everything that they want to have. Only a minor- domy má jenom málo černých, protože většina dává
ity have big houses because the majority don't like them: přednost menším. Žijí rádi v přírodě a pod střechu se
they like to live out of doors, and only go into shelters to uchylují jenom na noc. Řada z nich ale má podniky, auta,
78

sleep. But they have cars and businesses and holidays
and hospitals and hotels and cinemas… everything like
that."
The white people on the whole had more money, I
thought; and undoubtedly more freedom of action. I
opened my mouth to make some innocuous remark about
the many entrance doors marked 'non-whites' and 'whites
only', but Melanie jumped right in to forestall any adverse
comment, which was not in the least what Roderick
wanted. He frowned at her. She was too busy to notice.
"I know what you're going to say," she said inaccurately.
"You're going to talk about injustice. Everyone from England
always does. Well, certainly, of course, there are
injustices. There are in every country in the world, including
yours. Injustices make the headlines. Justice is not
news. People come here purposely seeking for injustice,
and of course they find it. But they never report on the
good things, they just shut their eyes and pretend there
aren't any."
I looked at her thoughtfully. There was truth in what she
said.
"Every time a country like England attacks our way of
life," she said, "they do more harm than good. You can
feel the people here dose their ranks and harden their
attitude. It is stupid. It slows down the progress our country
is gradually making towards partnership between the
races. The old rigid type of apartheid is dying out, you
know… and in five or ten years' time it will only be the
militants and extremists on both sides who take it seriously.
They shout and thump, and the foreign press listens
and pays attention, like they always do to crackpots,
and they don't see, or at any rate they never mention, the
slow quiet change for the better which is going on here."
I wondered how she would feel about it if she were black:
even if things were changing, there was still no overall
equality of opportunity. Blacks could be teachers, doctors,
lawyers, priests. They couldn't be jockeys. Unfair, unfair.
jezdí na dovolené, mají nemocnice, hotely a biografy…
všechno."
Bílí mají nepochybně víc peněz a víc prostoru k činnosti,
pomyslel jsem si. Už už jsem se chystal říct, na kolika
dveřích jsem zahlédl nápisy Jen pro bílé, ale Melanie mi k
Roderickově zklamání nedopřála čas k námitkám.
Zamračil se na ni, ale ona ho nevnímala.
"Já dobře vím, co chcete říct, chcete mluvit o bezpráví.
Všichni Angličané mluví o bezpráví. Jistě, jsou takové
situace, dochází k nespravedlnostem, to se ale děje po
celém světě, i v tom vašem. Bezpráví je ve zprávách
zajímavé, spravedlnost ne. Pokud někdo cíleně hledá
bezpráví, vždycky ho najde. Noviny nikdy nepíšou o ničem
pozitivním, přivřou oči a předstírají, že nic dobrého
nevidí."
Zamyšleně jsem se na ni zadíval. Něco na tom, co říkala,
bylo.
"Kdykoli náš způsob života napadne země, jako je
Anglie," řekla, "nadělá víc škody než užitku. Člověk vždy
vycítí, jak se tady naši lidé semknou a zatvrdí. Je to
nesmyslné a zpomaluje to proces sbližování ras, který tu
pomalu"ale jistě probíhá. Stará forma apartheidu už je na
vymření… za pět, deset let se jí budou držet jen
extrémisté, na obou pólech. Ti křičí a buší pěstmi a
zahraniční média vnímají jenom je, tisk vůbec rád
naslouchá bláznům. Média nevidí nebo nechtějí vidět
pozvolné změny k lepšímu, o těch se prostě nemluví a
nepíše."
Pomyslel jsem si, že by všechno asi vnímala jinak, kdyby
byla černá. Situace se sice měnila, ale rovnoprávnost a
rovné podmínky pro černé a bílé neexistovaly. Černí
Afričané směli být učiteli, lékaři, právníky i duchovními.
Nesměli se stát žokeji. Nefér.
Roderick, waiting in vain for me to jump in with both Roderick marně čekal, že se vrhnu do hovoru. Zkusil to
feet, was driven again to a direct question.
přímou otázkou.
"What are your views, Link?" I smiled at him. "Co si o tom myslíte vy, Linku?" Usmál jsem se.
"I belong to a profession," I said, "which never discrimi- "Pracuju v prostředí, kde nikdy neexistovaly předsudky,
nates against blacks or Jews or women or Catholics or ani proti židům, ani proti ženám, katolíkům,
Protestants or bug-eyed monsters, but only against non- protestantům, ani proti zrůdám, jen proti těm, kdo nejsou
members of Equity."
členy Svazu."
Melanie looked blank about Equity but she had a word to Melanie se na Svaz dramatických umělců zatvářila
say about Jews.
nechápavě, ale zareagovala na zmínku o židech.
"Whatever white South Africans may be accused of," she "Můžete bílé Jihoafričany nařknout ze všeho možného,
contended, "we have never sent six million blacks to the
gas chamber."
ale šest milionů černochů jsme do plynu neposlali."
Which was rather like saying, I thought frivolously, that Pomyslel jsem si, že teď skoro jako by řekla, že sice
one might have measles, but had never infected anyone někdo má spalničky, ale nikdy nikoho nenakazil černým
with whooping-cough.
kašlem.
Roderick gave up angling for a quotable political com- Roderick vzdal snahu vyrazit ze mne závažné politické
mitment and tried to bounce Melanie back into sultry se- vyjádření a snažil se Melami znovu nasměrovat do role
duction. Her own instincts were telling her she would get svůdnice. Pokusila se ho poslechnout, ale bez
further with me if she laid off the sex, because the doubt přesvědčení, instinkt jí napovídal, že to není to pravé, že
showed dearly in her manner as she attempted to do as to na mne neplatí. Oběma ale šlo o to, aby vytrvala a
he wanted. But evidently it was important to them both uspěla, proto se nenechala odradit mým chladným
that she should persevere, and she refused to be discour- chováním. Pokorně, žensky se na mne usmála a
aged by my lack of answering spark. She smiled a meek
feminine smile to deprecate every opinion she had uttered,
and bashfully lowered the thick black lashes.
ostýchavě sklopila oči. Dlouhé husté řasy se zachvěly.
Katya and Roderick exchanged eye-signals as blinding as Katya a Roderick se na sebe podívali pohledy tak jasnými
lighthouses on a dark night, and Katya said she was going jako světla majáku v temné noci. Katya prohlásila, že jde
to make coffee. Roderick said he would help: and why připravit kávu a Roderick se nabídl, že jí pomůže. Proč prý
didn't Melanie and Link move over to the sofa, it was si s Melanií nesedneme raději na pohovku, prý je to tam
more comfortable than sitting round the table.
pohodlnější než u jídelního stolu.
Melanie smiled shyly. I admired the achievement: she Melanie se ostýchavě usmála. Obdivoval jsem ji, protože
was as shy underneath as a sergeant-major. She draped ostychu v ní bylo asi stejně jako v náčelnici policie.
herself beautifully over the sofa with the green material Půvabně spočinula na pohovce a zelená látka, splývající
swirling closely across the perfect bosom which rose and přes krásná prsa, se při každém nadechnutí svůdně vlnila.
79

fell gently with every breath. She noted the direction of
my eyes and smiled with pussy-cat satisfaction.
Melanie si všimla, kam se dívám, a spokojeně se usmála.
Premature, dearest Melanie, premature, I thought. Raduješ se předčasně, pomyslel jsem si.
Roderick carried in a tray of coffee cups and Katya went Roderick přinesl tác s hrníčky a Katya vyšla na balkon.
out on to the balcony. When she came in, she shook her Když se vracela, zavrtěla hlavou. Roderick nám nalil kávu
head. Roderick poured out the coffee and Katya handed it a Katya hrníčky roznesla. Všiml jsem si, že v ní od večeře
round: the suppressed inner excitement, absent during značně stoupla hladina vzrušení, bylo to vidět i v jejím
dinner, was fizzing away again in the corners of her smile. úsměvu.
I looked at my watch. A quarter past ten. Zadíval jsem se na hodinky. Bylo čtvrt na jedenáct.
I said, "I must be going soon. Early start tomorrow Řekl jsem: "Brzy se už rozloučím, ráno musím časně
morning, I'm afraid."
vyrazit."
Katya said quickly, "Oh no, you can't go yet, Link," and "Ne, ještě nechoďte, Linku," ozvala se rychle Katya a
Roderick handed me a bulbous glass with enough brandy Roderick mi podal baňatou skleničku, ve které bylo tolik
to sink a battleship. I took a sip but made it look like a brandy, že by v ní zmizela i bitevní loď. Usrkl jsem,
swallow, and reflected that if I'd drunk everything he'd předstíral, že polykám, a v duchu si spočítal, že kdybych
given me I would have been in no state to drive away. skutečně vypil všechno, co mi nalil, nemohl bych řídit.
Melanie kicked off her golden slippers and flexed her Melanie odkopla zlaté sandály a ohnula prsty u nohou s
toes. On them she wore pearly pink nail varnish and noth- růžově nalakovanými nehty. Pak šikovným pohybem
ing else: and with a quick flash of bare ankle and calf she obnažila lýtko s cílem naznačit, že pod zeleným rouchem
managed to plant the idea in my mind that under the
green shift there were no other clothes.
nemá na sobě vůbec nic.
The coffee was as good as the dinner: Katya was more Káva byla výborná, stejně jako večeře. Katya byla určitě
expert a cook than conspirator. Within twenty minutes she lepší kuchařka než konspirátorka. Po dvaceti minutách zas
again strolled out on to the balcony, and this time, when nenápadně vyšla na terasu. Tentokrát kývla, když se
she came back, the message was a nod.
vracela.
I looked at all three of them, wondering. Roderick with Podíval jsem se na všechny tři, z jednoho na druhého.
his old-young face, Katya yellow-frilly and irresponsible, Roderick, s rádoby mladou tváří, nezodpovědná Katya ve
Melanie conscientiously weaving her web. They had laid žlutých voláncích, Melanie zvolna spřádající svou síť. Měli
some sort of trap. The only thing was… what?
na mne políčeno. Ale jak?
Twenty to eleven. I finished my coffee, stood up, and Za dvacet minut jedenáct. Dopil jsem kávu, vstal a
said, "I really must go now…"
prohlásil, že už musím opravdu jít.
This time there was no resistance. They all three uncurled
themselves to their feet.
Tentokrát nikdo nic nenamítal. Všichni tři se zdvihli.
"Thank you," I said, for a great evening." "Děkuju za skvělý večer," řekl jsem.
They smiled. Usmáli se.
"Marvellous food," I said to Katya. "Večeře byla výborná," obrátil jsem se ke Katye.
She smiled. Usmála se.
"Splendid drinks," I said to Roderick. "Pití taky," řekl jsem Roderickovi.
He smiled. Usmál se.
"Superb company," I said to Melanie. "Výborná společnost."
She smiled. Melanie se usmála.
Not a really genuine smile among them. They had watch- Ani jeden úsměv nebyl upřímný. Dívali se na mne
ful, expectant eyes. My mouth, for all the available liquid,
felt dry.
vyčkávavě, dychtivě. Měl jsem sucho v ústech.
We moved towards the lobby, which was an extension of Zvolna jsme se posunuli do haly vedle obývacího pokoje.
the sitting-room.
Melanie said, "Time I was going too… Roderick, would "Já už bych taky měla jít," prohlásila Melanie. "Rodericku,
you order me a taxi?"
mohl bys mi objednat taxík?"
"Sure, love," he said easily, and then, as if the thought "Samozřejmě, zlato," řekl lehce. Pak dodal, jako by ho to
was just striking, "but you go the same way as Link… I'm právě v tu chvíli napadlo: "Ale ty přece jedeš stejným
sure he would give you a lift."
směrem jako Link… určitě tě sveze."
They all looked at me, smiling. Všichni tři se na mne s úsměvem zadívali.
"Of course," I said. What else. What else could I say? "Samozřejmě," řekl jsem. Co mi taky zbývalo.
The smiles went on and on. Úsměvy, úsměvy.
Melanie scooped up a tiny wrap from beside the front U dveří Melanie sáhla po lehkém plédu a Roderick s
door, and Roderick and Katya saw us down the hall and Katyou nás doprovodili k výtahu. Když se za mnou a
into the lift, and were still waving farewell as the doors Melanií zavíraly dveře, ti dva nám ještě mávali. Výtah
closed between us. The lift sank. One of those automatic rychle sjížděl. Byl to výtah s pamětí, zastavující v každém
lifts which stopped at every floor one had pre-selected. I naprogramovaném patře. Stiskl jsem tlačítko do přízemí.
pressed G for ground, and at G for ground it stopped. Výtah zastavil.
Politely I let Melanie out first. Zdvořile jsem nechal Melami vystoupit jako první.
Then I said, "I say… terribly sorry… I've left my signet Pak jsem řekl: "Já… hrozně se omlouvám… ale nechal
ring on the wash basin in Roderick's bathroom. I'll just jsem nahoře v koupelně prsten. Musím se tam vrátit.
dash back for it. You wait there, I won't be a second." Počkejte prosím tady, hned jsem tu."
The doors were closing before she could demur. I Dveře výtahu se zavřely, než se zmohla na odpor. Stiskl
pressed the buttons for floors 2 and 6, Got out at 2. jsem tlačítka do druhého a šestého patra a vystoupil ve
Watched the pointer begin to slide towards Roderick's druhém. Ještě jsem se podíval na světelný indikátor, jak
floor at 6, and skipped quickly through the doors of the výtah stoupá do šestého patra, kde bydlí Roderick. Pak
service stairs at the back of the hall.
jsem rychle běžel k požárnímu schodišti.
The unadorned concrete and ironwork steps wound down Úzké železné schodiště v betonové šachtě vedlo do
round a small steep well and let me out into an area full of prostoru, kde byly nastavené koše s prádlem, bojlery a
stacked laundry baskets, central-heating boilers, and rows velké nádoby na odpadky. V úzké ulici za krytým dvorem
80

of garbage cans. Out in the narrow street behind the covered
yard I turned left, skirted the whole of the next door
block at a fast pace, and finally, more slowly, inconspicuously
walked in the shadows back towards Roderick's.
I stopped in a doorway a hundred yards away, and
watched.
There were four men in the street, waiting. Two opposite
the front entrance of Roderick's apartment block. Two
others patiently standing near my hired car. All of them
carried objects which gleamed in the street lamps, and
whose shapes I knew all too well.
Melanie came out of the apartment block and hurried
across the road to talk to two of the men. The green dress
clung to her body and appeared diaphanous to the point
of transparency in the quality of light in the street. She
and the men conferred agitatedly, and there was a great
deal of shaking of heads.
All three of them suddenly looked up, and I followed the
direction of their gaze. Roderick and Katya were standing
out on the balcony, calling down. I was too far away to
hear the exact words, but the gist was entirely guessable.
The quarry had got away, and none of them was pleased.
Melanie and the two men turned and walked in my direction,
but only as far as the other two beside my car. They
all five went into a huddle which could produce no happiness,
and in the end Melanie walked back alone and dis-
appeared into the street.
I sighed wryly. Roderick was no murderer. He was a
newspaperman. The four men had come armed with cameras.
Not knives. Not guns.
jsem zahnul doleva, rychle oběhl celý blok a pak jsem se
nenápadně, volným krokem ve stínu domů vracel k
Roderickovi.
Zastavil jsem se ve dveřích domu necelých sto metrů od
Roderickova.
Dva lidé stáli na druhé straně ulice, jiní dva lidé trpělivě
postávali u mého auta z půjčovny. Všichni měli v ruce
předměty, lesknoucí se ve světle pouličních lamp. Ty
předměty mi byly hodně povědomé.
Melanie vyšla z domu a spěchala ke dvěma mužům,
stojícím přes ulici. Zelené roucho jí lnulo k tělu a bylo v
umělém světle skoro průsvitné. Melanie s oběma muži
rozčileně hovořila. Všichni vrtěli hlavami.
Pak všichni tři vzhlédli. Zadíval jsem se tam, kam se
dívali oni. Roderick s Katyou stáli na terase a něco volali.
Neslyšel jsem co, ale mohl jsem si to domyslet. Oběť
unikla. K nelibosti všech zúčastněných.
Melanie a dva muži vykročili mým směrem, ale došli jen
k mému vozu a dalším dvěma mužům. Všichni dali hlavy
dohromady a rozmlouvali. Pak se Melanie vydala zpět k
Roderickovu domu a zmizela v něm.
Trpce jsem si povzdechl. Roderick nebyl vrah, byl
novinář. Ti lidé nebyli ozbrojení smrtícími zbraněmi, pouze
fotoaparáty.
Not my life they were after; just my picture. Nešlo jim o můj život, ale o moji fotografii.
Just my picture outside a block of flats at night alone Moje fotografie, jak jsem v noci v obytné čtvrti s krásnou
with a beautiful girl in a totally revealing dress.
dívkou ve svůdném oblečení.
I looked thoughtfully at the four men beside my car, de- Zamyšleně jsem se zadíval na čtyři muže u mého vozu,
cided the odds were against it, turned on my heel, and dospěl k závěru, že situace není příznivá, otočil se na patě
quietly walked away.
a odešel.
Back at the Iguana Rock (by taxi), I telephoned Roderick. Do hotelu Iguana Rock jsem se vrátil taxíkem.
He sounded subdued.
Zatelefonoval jsem Roderickovi.
Byl zkrotlý.
I said, "Damn your bloody eyes." "Jděte do háje!" řekl jsem.
"Yes." "Ano."
"Have you got this telephone bugged?" "Nahrává se ten hovor?"
A pause. Then on a sigh again he said, "Yes." Chvíli bylo ticho. Pak řekl s povzdechem: "Ano."
"Too late for honesty, my friend." "S poctivostí jste začal trochu pozdě."
"Link…" "Linku…"
"Forget it," I said. "Just tell me why." "Nechte to plavat, jen mi řekněte proč?"
"My paper…" "Moje noviny…"
"No," I said. "Newspapers don't get up to such tricks. "Ne, noviny takové hry nehrají. Tohle byl soukromý
That was a spot of private enterprise."
podnik."
A longer pause. Opět chvíli ticho.
"I guess I owe it to you," he said slowly. We did it for "Asi se patří, abych vám to pověděl," odpověděl zvolna.
Clifford Wenkins. The little runt is scared silly by Worldic, "Byl za tím Clifford Wenkins. Ta malá krysa se tolik bojí
and he begged us, in return for favours he has done us lidí z Worldiku, že nás uprosil, ať to pro něj uděláme na
from time to time, to set you up for him. He said Worldic revanš za dobrý služby, co on čas od času prokazuje nám.
would sack him if he couldn't persuade you to do a girly Prý ho vyhoděj z práce, když jim neopatří vaši fotku s
session to sell their twenty-rand seats, and he had asked nějakou ženskou, aby se podařilo prodat ty zbývající lístky
you, and you had absolutely refused. Melanie is our top po dvaceti randech. Prý to chtěl od vás, ale vy jste ho s
model girl, and he got her to help in a good cause." tím zahnal. Melanie je vynikající modelka a Wenkins ji pro
tuhle akci získal, vysvětlil jí, že jde o dobrou věc."
"That Wenkins," I said bitterly, "would sell his soul for "Wenkins by za reklamní trik prodal duši ďáblu."
publicity stunts."
"I'm sorry, Link…" "Odpusťte, Linku… lituju…"
"Not as sorry as he will be," I said ominously. "On bude litovat ještě víc," řekl jsem výhrůžně.
"I promised him I wouldn't tell you…" "Slíbil jsem mu, že ho neprozradím…"
"Stuff both of you," I said violently, and rattled the re- "Jděte oba do háje," řekl jsem vztekle a praštil
ceiver into its cradle.
sluchátkem.
13 13
The next morning, the Iguana management having kindly
sent someone with the keys to fetch my hired car from
outside Roderick's flat, I packed what little I would need
Příští den ráno vedení hotelu poslalo člověka s klíčky, aby
mi přivezl auto od Roderickova domu. Bylo to od nich
hezké. Zabalil jsem si pár věcí na výlet do Krugerova
81

for the Kruger Park, and chuntered round to Evan and
Conrad's hotel.
parku a zajel k hotelu, kde bydlel Evan s Conradem.
The loading of their station wagon was in process of be- Právě pod Evanovým velením nakládali stejšn, jako by to
ing directed by Evan as if it were the key scene in a pres- byla klíčová scéna drahé produkce, v hlavní roli výstřední
tige production, and performed by Conrad at his most Conrad. Krabice, brašny, přístroje v černých taškách na
eccentric. Boxes, bags, and black zipped equipment cluttered
the ground for a radius of ten yards.
zip se povalovaly kolem v okruhu devíti metrů.
"Dear boy," Conrad said as I approached, "for God's sake "Kamaráde," řekl Cotnrad, když jsem k němu došel,
get some ice."
"prosím tě, sežeň někde led."
"Ice?" I echoed vaguely. "Led?" zeptal jsem se hloupě.
"Ice." He pointed to a yellow plastic box about two feet "Led." Ukázal na žlutou plastovou krabici, velkou asi
by one. "In there. For the film."
šedesát na třicet centimetrů. "Tady do toho, k filmům."
"What about beer?" "A co pivo?" zeptal jsem se.
He gave me a sorrowful, withering glance. "Beer in the Útrpně, káravě se na mne podíval: "Pivo je přece v tý
red one, dear boy."
červený, kamaráde."
The red thermal box had had priority; had already been Červená termokrabice měla přednost, už byla zavřená a
dipped tight shut and lifted on to the car. Smiling, I went uložená ve voze. Usmál jsem se a zašel do hotelu splnit
into the hotel on the errand and returned with a large úkol. Vrátil jsem se s plným igelitovým pytlem ledu, který
plastic bagful. Conrad laid the ice-pack in the yellow box Conrad položil na dno žluté krabice a na led materiál.
and carefully stacked his raw stock on top. The yellow box Žlutá krabice putovala za červenou a Evan prohlásil, že
joined the red one and Evan said that at this rate we budeme-li pokračovat takovým tempem, do večera do
wouldn't reach the Kruger by nightfall.
Krugerova parku nedojedeme.
At eleven the station wagon was full to the gunnels but V jedenáct byl stejšn plný až ke stropu a na chodníku se
the ground was still littered with that extraordinary collec- ještě povalovala zvláštní sbírka kabelů, drátů, stativů a
tion of wires, boxes, tripods and clips which seem to ac- všeho možného, co provází kameramany na každém
company cameramen everywhere.
kroku.
Evan waved his arms as if by magic wand the whole lot Evan mával rukama, jako by kouzelným proutkem
would leap into order. Conrad pulled his moustache dubi- dokázal všechny ty předměty ukáznit. Conrad se ustaraně
ously. I opened the boot of my saloon, shovelled the tahal za knír. Otevřel jsem kufr svého vozu, všechno to
whole lot in unceremoniously, and told him he could sort it tam naházel a řekl Conradovi, aby si to rozebral a
all out when we arrived.
uspořádal, až dojedeme na místo.
After that we adjourned for thirst quenchers, and finally Pak jsme se vydali uhasit žízeň. Vyjeli jsme ve dvanáct.
got the wheels on the road at noon. We drove east by Zamířili jsme na severovýchod a po několika hodinách
north for several hours and descended from the high Jo- sjeli z johannesburské náhorní plošiny o několik set
hannesburg plateau down to a few hundred feet above výškových metrů. Jak jsme sjížděli, vzduch byl čím dál tím
sea level. The air grew noticeably warmer on every long teplejší, takže nás to přinutilo několikrát zastavit,
downhill stretch, which gave rise to three or four more abychom se napili. Bylo k nevíře, kolik se toho do Conrada
stops for sustenance. Conrad's cubic capacity rivalled the
Bantus'.
vešlo.
By five we arrived at the Numbi gate, the nearest way K bráně Numbi, k nejbližšímu vjezdu do parku, jsme
into the park. The Kruger itself stretched a further two dojeli v pět. Park se táhl ještě tři sta padesát kilometrů
hundred miles north and fifty east with nothing to keep dál na sever a asi sedmdesát kilometrů na východ. Nebyl
the animals-in except their own wish to stay. The Numbi nijak oplocený, zvířata tam nikdo nedržel, byla tam z
gate consisted of a simple swinging barrier guarded by vlastní volby. Bránu Numbi tvořila obyčejná závora, u ní
two khaki-uniformed black Africans and a small office. dva uniformovaní strážci parku a kousek od závory malá
Evan produced passes for two cars and reservations for kancelářská budova. Evan vytáhl povolení k vjezdu pro
staying in the camps, and with grins and salutes the dvě auta a potvrzení o zamluvených noclezích. Strážci se
passes were stamped and the gates swung open.
usmívali, salutovali, závora se otevřela a my projeli
branou.
Brilliant scarlet and magenta bougainvillaea just inside Hned za branou krásná rudá buganvilie budila klamné
proved misleading: the park itself was tinder dry and zdání. Vlastní park byl vyprahlý, hnědavý a okoralý po
thorny brown after months of sun and no rain. The narrow měsících slunce a sucha. Silnice se táhla do dálky suchou,
road stretched ahead into a baked wilderness where the rozžhavenou divočinou, kde jediné, čeho se dotkla lidská
only man-made thing in sight was the tarmac itself. ruka, byla silnice sama.
"Zebras," shouted Evan, winding down his window and "Zebry," křikl Evan a rychle stáhl okénko.
screaming out of it.
I followed his pointing finger, and saw the dusty herd of Podíval jsem se, kam ukazuje, a zahlédl zaprášené stádo
them standing patiently under bare-branched trees, slowly zeber, trpělivě stojících pod holým stromem. Pomalu
swinging their tails and merging uncannily into the striped mávaly ocasy a splývaly až k nevíře s pruhy stínů holých
shade.
větví.
Conrad had a map, which was just as well. We were Conrad měl mapu, což bylo dobře. Mířili jsme k
headed for the nearest camp, Pretoriuskop, but roads nejbližšímu tábořišti Pretoriuskop, ale jak jsme se
wound and crisscrossed as we approached it, unmade-up přibližovali, množily se odbočky a křižovatky s prašnými
dry earth roads leading off at tangents to vast areas in- cestami vedoucími do nedohledných plání, kde patrně žili
habited believably by lion, rhinoceros, buffalo and crocodile.
jen lvi, nosorožci, buvoli a krokodýli.
And, of course, elephant. Samozřejmě taky sloni.
The camp turned out to be an area of several dozen Tábořiště se rozprostíralo na tuctech arů, ohražených
acres, enclosed by a stout wire fence, and containing silným drátěným plotem. Tábornické stany se tu
nothing so camplike as tents. Rather like Butlins gone nevyskytovaly, místo nich všude postávaly shluky
native, I thought: dusters of round, brick-walled, kulatých cihlových chatek s doškovou střechou, jako úly
thatched-roofed cabins like pink-coloured drums with nebo jako růžové bubny s širokým kloboukem.
82

wide-brimmed hats on.
"Rondavek," Evan said in his best dogmatic manner,
waving a hand at them.
He checked in at the big reception office and drove off to
search for the huts with the right numbers. There were
three of them: one each. Inside, two beds, a table, two
chairs, fitted cupboard, shower room, and air-
conditioning. Every mod con in the middle of the jungle.
Evan banged on my door and said come out, we were
going for a drive. The camp locked its gates for the night
at six thirty, he said, which gave us forty minutes to go
and look at baboons.
"It will take too long to unpack the station wagon," he
said. "So we will all go in your car."
I drove and they gazed steadfastly out of the windows.
There were some distant baboons scratching themselves
in the evening sunlight on a rocky hill, and a herd of impala
munching away at almost leafless bushes, but not an
elephant in sight.
"We'd better go back before we get lost," I said, but even
then we only whizzed through the gates seconds before
closing time. "What happens if you're late?" I asked.
"You have to spend the night outside," Evan said posi-
"Rondavely," prohlásil Evan suverénně a rozmáchl se
rukou.
Přihlásil nás ve velké místnosti u recepce. Pak jsme jeli
podle čísla najít své chaty. Každý jsme měli svoji. Uvnitř
byla dvě lůžka, stůl, dvě židle, skříň, koupelna se sprchou
a klimatizace! Veškerý komfort uprostřed divočiny.
Evan mi zabouchal na dveře, abych prý se s nimi jel
projet. Říkal, že se v táboře zamyká v půl sedmé večer,
takže nám zbývalo už jen tři čtvrtě hodiny, abychom se
porozhlédli po opicích.
"Než bychom vyložili stejšn, uběhlo by moc času, takže
jedeme vaším vozem."
Seděl jsem za volantem a Evan s Conradem koukali z
okének. V dálce jsme viděli drbající se opice sedět ve
večerním slunci na skále, taky stádo impal, pasoucí se na
téměř holé půdě buše. Slona jsme nezahlédli ani jediného.
"Měli bychom se vrátit, než se ztratíme," rozhodl jsem. I
tak jsme projeli branou jen vteřiny před zavíracím
termínem. "Co se stane, když se člověk zdrží?"
"Zůstane venku a venku stráví noc," řekl Evan
tively. "Once the gate is closed, it's closed."
přesvědčivě. "Jakmile bránu zavřou, zůstane zavřená."
Evan, as usual, seemed to be drawing information out of Evan jako by lovil informace ze vzduchu. Pak se ale
the air, though he gave the game away later by producing prozradil, ukázalo se, že mu v recepci dali informační
an information booklet he had been given in reception. brožuru. V té mimo jiné psali, že lidé nemají otevírat
The booklet also said not to wind down windows and okénka vozů a křičet "hele zebra", protože to zvířata
scream 'zebra' out of them, as the animals didn't like it. nemají ráda. Pochopil jsem z textu, že auta divokým
Wild animals, it appeared, thought cars were harmless zvířatům nevadí, ale když z aut vykukují lidské součástky,
and left them alone, but were liable to bite any bits of
humans sticking out.
s oblibou je okusují.
Conrad had had to unpack the whole station wagon to Conrad musel vyložit celý stejšn, aby se dostal k pivu v
unload the red beer box, which was likely to reverse his červené krabici, následkem čehož možná přehodnotil své
priorities. We sat round a table outside the huts, cooling priority. Seděli jsme kolem stolu před chatičkami a chladili
our throats in the warm air and watching the dark creep si v teplém vzduchu hrdla. Rondavely se pomalu
closer between the rondavek. Even with Evan there it was ponořovaly do tmy. Dokonce i přepjatý Evan se jaksi
peaceful enough to unjangle the screwiest nerves… and
lull the wariest mind into a sense of security.
uvolnil… Byl božský klid, vnukající pocit bezpečí.
Thursday, the following day, we set off at daybreak and Příští den, ve čtvrtek, jsme vyrazili už za svítání k
breakfasted at the next camp, Skukuza, where we were to dalšímu kempu jménem Skukuza, kde jsme měli strávit
stay that night.
noc.
Skukuza was larger and boasted executive-status ron- Skukuza byl větší kemp, byly tam dokonce i luxusní
daveks, which Evan's production company had naturally rondavely pro privilegované. Samozřejmě nám je Evanova
latched on to. They had also engaged the full-time atten- produkce zajistila. Produkce nám taky opatřila na celý den
dance of a park ranger for the day, which would have průvodce, jednoho ze strážců parku, což mohlo být
been splendid had he not been an Afrikaaner with incom- skvělé, mělo to však háček, náš průvodce byl Afrikánec a
plete English. He was big, slow moving, quiet, and un- neuměl pořádně anglicky. Byl velký, statný, pomalu se
emotional, the complete antithesis of Evan's fiery zeal for pohyboval, tichý, klidný, pravý opak vášnivého, nervního
allegory.
Evana.
Evan shot questions and had to wait through silences for Evan vystřeloval otázky a pak musel čekat po vteřiny
his answers: no doubt Haagner was merely translating the ticha na odpověď. Haagner si asi musel otázku napřed
one into Afrikaans in his head, formulating the other and přeložit do afrikánštiny a odpověď z hlavy přetlumočit do
translating that into English, but the delay irritated Evan angličtiny. Evanovi to šlo od samého počátku na nervy.
from the start. Haagner treated Evan with detachment Haagner se k Evanovi choval odtažitě a k větší
and refused to be hurried, which gave Conrad the (de- konverzační rychlosti se vyprovokovat nenechal. Conrad
cently concealed) satisfaction of an underdog seeing his se přitom bavil jako někdo, kdo vidí svého panovačného
master slip on a banana skin.
šéfa uklouznout na banánové slupce (Conrad se nicméně
zdvořile snažil nedat pobavení najevo).
We set off in Haagner's Range Rover, accompanied by Jeli jsme Haagnerovým range roverem a zvukovou
the Arriflex, a tape recorder, half a dozen smaller cam- kameru Arnflex jsme vzali s sebou stejně jako magnetofon
eras, and the red thermal box loaded with a mixed cargo a několik malých kamer. Samozřejmě s námi cestovala i
of film, beer, fruit, and sandwiches in plastic bags. Evan červená krabice s pestrou náplní: filmy, pivo, ovoce a
had brought sketch pads, maps and notebooks, and six sendviče v polyetylenových pytlících. Evan měl s sebou
times remarked that the company should have equipped taky skicáky, mapy a notesy. Asi šestkrát si postěžoval, že
him with a secretary. Conrad murmured that we should be mu společnost měla dát k dispozici sekretářku. Conrad
glad that we weren't equipped with Drix Goddart, but from zabručel, že můžeme být rádi, že nemáme k dispozici
the sour look Evan slid me he didn't necessarily agree. Drixe Goddarta, ale soudě podle toho, jak se na mne Evan
kysele zadíval, nejspíš Conradův názor nesdílel.
"Olifant," Haagner said, pointing, having been three "Olifant," ukázal Haagner (předtím jsme mu nejmíň
times told of the aim of the expedition.
třikrát řekli, že hlavním cílem expedice jsou sloni).
He stopped the van. "There, in the valley." Zabrzdil. "Támhle, v údolí!"
83

We looked. A lot of trees, a patch of green, a winding Dívali jsme se. Spousta stromů, stužka řeky, kousek
river.
zeleně.
"There, man," he said. "Támhle, tam!"
Eventually our untrained eyes saw them; three dark Konečně jsme se rozkoukali a rozeznali v dálce tmavé
hunched shapes made small by distance, flapping a lazy
ear behind a bush.
tvary mávající ušima, skryté mezistromy.
"Not near enough," Evan said disgustedly. "We must get "Je to moc daleko," řekl Evan znechuceně. "Musíme blíž."
nearer."
"Not here," said Haagner. "They are across the river. The "Ale ne tady," řekl Haagner. "Jsou za řekou, za řekou
Sabie river. Sabie is Bantu word: it means Fear."
Sabie. Sabie je v řeči bantu strach."
I looked at him suspiciously but he was not provoking Podezíravě jsem se na něho zadíval, ale byl v tom
Evan in any way; simply imparting information. The slow nevinně, nechtěl Evana zlobit, jen nás informoval. Tichá
peaceful-looking water wound through the valley and řeka se vinula údolím a působila stejně mírumilovně jako
looked as unfearful as the Thames.
Temže.
Evan had no eyes for the various antelope-like species Evana vůbec nezajímaly různé druhy antilop, které nám
Haagner pointed out, nor for the blue jays or turkey buz- Haagner ukazoval, ani barevní ptáci, ani supi, ani opice, a
zards or vervet monkeys or wildebeest, and particularly už vůbec ne neškodné něžné impaly. Zajímala ho jen
not for the herds of gentle impala. Only the implicitly vio- nebezpečná, vraždící zvířata, masožraví supi, hyeny,
lent took his attention: the vultures, the hyena, the wart- divocí kanci, lvi nebo vzácní leopardi. Nejvíc ze všeho se
hog, the possibility of lion and the scarcity of cheetah. zajímal o olifanty. Vybral si to slovo ze slovníku
afrikánštiny a mazlil se s ním, jako by ho vynalezl.
And, of course, olifants. Evan adopted the Afrikaans word Když jsme na silnici našli sloní trus, vzrušilo to Evana
as his own and rolled it round his tongue as if he alone téměř k orgasmu (zvlášť když Haagner tvrdil, že je trus
had invented it. Olifant droppings on the road (fresh, said čerstvý). Evan okamžitě kázal zastavit a zacouvat, a
Haagner) excited him almost to orgasm. He insisted on us Conrad musel z okénka natočit spoustu metrů z různých
stopping there and reversing for a better view, and on
Conrad sticking the Arriflex lens out of the window and
exposing about fifty feet of film from different angles and
with several focal lengths.
úhlů a s různou ohniskovou vzdáleností.
Haagner, patiently positioning the van for every shot, Haagner poslušně popojížděl, sledoval, co vyvádíme, a
watched these antics and clearly thought Evan unhinged, nepochybně si myslel, že se Evan zbláznil. V duchu jsem
and I laughed internally until my throat ached. Had the se smál, až mne bolelo břicho. Kdyby se příslušný slon
obliging elephant returned Evan would no doubt have di- vrátil na místo činu, Evan by mu nejspíš nařídil, aby se
rected him to defecate again for Scene I, Take n. He znovu vydělal pro scénu l, záběr 2. Evan by to považoval
would have seen nothing odd in it.
za samozřejmé.
Evan left the heap reluctantly and was working out how Evan neochotně opustil hromadu sloních fekálií v
to symbolize it in an utterly meaningful way. Conrad said hlubokém zamyšlení, jak záběr co nejlíp a smysluplně
he could do with a beer but Haagner pointed ahead and využít. Conrad prohlásil, že by si s chutí dal pivo, ale
said 'Onder-Sabie', which turned out to be another rest Haagner ukázal dopředu a řekl: "Onder-Sabie." Ukázalo
camp like the others.
se, že jde o další tábor, podobný ostatním.
"Olifant in Saliji river," said Haagner coming back from a Haagner se poradil s kolegy a přišel se sdělením, že sloni
chat with some colleagues. "If we go now, you see them
perhaps."
jsou v řece. "Jak pojede se hned, možná uvidíte," řekl.
Evan swept us away from the shady table and our half Evan nás vyhnal ze stínu, od stolků a nedopitých
empty glasses and scurried forth again into the increasing skleniček. Museli jsme znovu vyjet do sílícího poledního
noonday heat. All around us, more sensible mortals were žáru. Ostatní normální smrtelníci po obědě odpočívali a
fanning themselves and contemplating siesta, but olifants, ovívali se, jenže pro Evana byli olifanti nade vše, i nad
with Evan, came before sense.
zdravý rozum,
The Range Rover was as hot as an oven. V range roveru bylo horko jako v pekle.
"It is hot, today," Haagner said. "Hotter tomorrow. "Je hodně dnes teplo," konstatoval Haagner. "Zítra bude
Summer is coming. Soon we will have the rain, and all the víc teplo. Bude léto, bude brzy dešť a park bude v
park will be green."
zelenom."
Evan, alarmed, said, "No, no. The park must be burned "To ne," vyděsil se Evan. "Park musí být vyprahlý tak
up, just like this. Inhospitable land, bare, hungry, preda- jako teď, nehostinný, drsný, hladový, Lačný, pohlcující,
tory, aggressive and cruel. Certainly not soft and lush." útočný a krutý. Nesmí být přívětivý, zelený, to ne."
Haagner understood less than a tenth. After a long pause Haagner z toho proslovu rozuměl sotva desetinu. Po
he merely repeated the bad news: 'In one month, after dlouhé odmlce opakoval špatnou zprávu: "Jeden měsíc,
the rains start, the park will be all green. Then, much wa- bude dešť, park v zelenom. Mnoho vody. Teď málo. Malé
ter. Now, not much. All small rivers are dry. We find olifant
near bigger rivers. In Saliji."
řeky jsou suché. Olifant u velké řeky, u Saliji."
He drove several miles and stopped beside a large Jel několik kilometrů a zastavil u velkého dřevěného
wooden sun shelter built high at the end of a valley. Be- přístřešku na horním konci jednoho údolí. Pod námi
low, the Saliji river stretched away straight ahead, and proudila řeka Saliji přímo středem údolí do dálky, a olifanti
the olifants had done Evan proud. A large family of them nezklamali. Celá velká rodina si hrála ve vodě. Sloni na
were playing in the water, squirting each other through
their trunks and taking care of their kids.
sebe stříkali a starali se o své děti.
As it was an official picnic place especially built in an area Protože jsme stáli na místě vyhrazeném pro pikniky
of cleared ground, we were all allowed out of the car. I turistů, bylo nám dovoleno vystoupit z auta. Vděčně jsem
stretched myself thankfully and dug into the red box for a se protáhl a zalovil v červené krabici, abych načerpal
spot of irrigation. Conrad had a camera in one hand and a tekutiny. Conrad držel v jedné ruce pivo, ve druhé
beer in the other and Evan brandished his enthusiasm
over us all like a whip.
kameru, a Evan nás bičoval svým nadšením.
84

Haagner and I sat in ninety degrees in the shade at one
of the small scattered tables and ate some of the packed
sandwiches. He had warned Evan not to go too far from
the shelter while filming as it presented an open invitation
to a hungry lion, but Evan naturally believed that he
would not meet one: and he didn't. He took Conrad plus
Arriflex fifty yards downhill into the bush for some closer
shots and Haagner called him urgently to come back, tell-
ing me his job would be lost if Evan were.
Conrad soon climbed up again, mopping drops from his
brow which were not all heat, and reported that 'some-
thing' was grunting down there behind some rocks.
"There are twelve hundred lion in the park," Haagner
said. "When hungry, they kill. Lions alone kill thirty thousand
animals in the park every year."
"God," said Conrad, visibly losing interest in Evan's whole
project.
Eventually Evan returned unscathed, but Haagner re-
V málem čtyřiceti Celsia jsme si s Haagnerem sedli k
jednomu ze stolků roztroušených po areálu a pojídali
sendviče, které nám dali s sebou. Haagner varoval Evana,
aby se raději od přístřešku při filmování moc nevzdaloval,
že by zbytečně provokoval hladové lvy. Evan si byl
samozřejmě jistý, že se mu žádný lev do cesty nepřiplete.
Odtáhl Conrada s kamerou asi čtyřicet metrů do buše, blíž
k řece, a Haagner na něho marně volal, ať se vrátí, že
kdyby přišel o život, přijde on, Haagner, o místo.
Conrad se brzy vrátil. Stíral si pot z čela, a nepotil se jen
horkem. Hlásil že "něco" vrčelo za nějakými balvany.
"Na parku je tisíc dvě sta lvů," řekl Haagner, "a ti když
hlad, zabijí. Každý rok lvi zabijí tisíc zvířat tady na park."
garded him with disfavour.
"No nazdar," vydechl Conrad a Evanův umělecký záměr
se mu rázem přestal zdát přitažlivý.
Pak se konečně dostavil i Evan, bez úrazu, ale Haagner
se na něj díval s viditelnou nelibostí.
"More olifant in the north," he said. "For olifant, you go "Na seveře víc olifant, když chcete olifant, tak jděte na
north." Out of his district, his tone said.
sever." Pochopil jsem, že chce, abychom zmizeli z jeho
rajonu.
Evan nodded briskly and set his mind at rest Evan energicky přikývl a Haagnera uklidnil.
"Tomorrow. We set off northwards tomorrow, and tomor- "Zítra. Zítra odtud vyrazíme, zítra přenocujeme v kempu
row night we stay in a camp called Satara."
Satara."
Reassured, Haagner drove us slowly back towards Sku- Haagnerovi se ulevilo. Vezl nás pomalu nazpět do
kuza, conscientiously pointing out animals all the way. Skukuzy a cestou nám pilně ukazoval různá zvířata.
"Could you cross the park on a horse?" I asked, "Bylo by možné přejet park na koni?" zeptal jsem se.
He shook his head decisively. "Very dangerous. More Zavrtěl rozhodně hlavou. "Velké nebezpečí, víc nebezpečí
dangerous than walking, and walking is not safe." He než chodit, a chodit je též nebezpečí." Zadíval se na
looked directly at Evan. "If your car break down, wait for Evana. "Kdyby auto zastavilo, čekejte, až pojede okolo
next car, and ask people to tell rangers at the next camp. jiné, požádejte, ať pro vás pošle z kempu. Nechodit od
Do not leave your car. Do not walk in the park. Especially
do not walk in the park at night. Stay in car all night."
auta. Hlavně ne v noci. Celou noc zůstat v autu."
Evan listened to the lecture with every symptom of ignor- Evan ho vyslechl, ale nevnímal. Pak ukázal na jednu z
ing it. He pointed instead to one of the several unmetalled mnoha prašných cest s tabulí Zákaz vjezdu a zeptal se,
side roads we had passed with 'no entry' signs on them,
and asked where they led.
kam takové cesty vedou.
"Some go to the many Bantu ranger stations," said "Některé do Bantu stanic strážců parku," odpověděl až po
Haagner after the pause for translation. "Some to water chvíli, napřed si to přeložil. "Některé k vodě. Některé jsou
holes. Some are fire breaks. They are roads for rangers. jako překážka pro oheň. Některé pro zaměstnance. Ne pro
Not roads for visitors. Do not go down those roads." He turisty. Nejezdit." Viděl na Evanovi, že ho nehodlá
looked at Evan, clearly seeing that Evan would not necessarily
obey. "It is not allowed."
poslechnout, proto dodal: "Zakázáno."
"Why not?" "Proč?"
"The park is 8,000 square miles… visitors can get lost." "Park je veliký osm tisíce čtverečných mil… turista
snadno zabloudí."
"We have a map," Evan argued. "Máme mapu," namítl Evan.
"The service roads," Haagner said stolidly, "are not on "Tyhle službový cesty nejsou na mapa," řekl Haagner
the maps."
tvrdě.
Evan ate a packet of sandwiches mutinously and rolled Evan vzdorovitě ukusoval sendvič. Pak stočil okénko a
down the window to throw out the plastic bag.
chystal se vyhodit igelitový pytlík.
"Do not do that," Haagner said sharply enough to stop "To ne," vyštěkl Haagner tak ostře, že ho Evan uposlechl.
him.
"Why not?" "Proč ne?"
The animals eat them, and choke. No litter must be "Zvířata to žerou a pak se dusí. Odpadky nevyhazovat,
thrown. It kills the animals."
zvířata to hubí."
"Oh very well," said Evan ungraciously, and handed me "Tak tedy dobře," řekl Evan neochotně a pytlík mi podal,
the screwed up bag to return to the red box. The box was abych ho uložil do krabice: Jenže krabice už byla hezky
clipped shut and tidy, so I shoved it in my pocket. Evan zabalená a zavřená, tak jsem si pytlík jednoduše strčil do
polished off the job of being a nuisance by throwing out kapsy. Evan pak své nemožné chování završil. Vyhodil z
instead the half eaten crust of his cheese-and-tomato. okna nedojedený sendvič se sýrem a rajčaty.
"Do not feed the animals," said Haagner automatically. "Zvířata nekrmit," řekl ihned Haagner.
"Why not?" Evan, belligerent, putting on an RSPCA face. "Proč ne?" zeptal se bojovně Evan a zatvářil se důležitě.
"It is unwise to teach animals that cars contain food." "Není dobře učit zvířata, že auta mají jídlo."
That silenced him. Conrad twitched an eyebrow at me To Evana umlčelo. Conrad se na mne ušklíbl a já měl co
and I arranged my face into as near impassiveness as one dělat, abych se tvářil lhostejně, protože jsem se v duchu
can get while falling about inside.
rozpadal smíchy.
Owing to an olifant waving its ears at us within cricket Díky jednomu olifantovi, který na nás mával ušima z
ball distance we did not get back to Skukuza before the blízkosti, co by dohodil kriketový míček, jsme to do
gates shut. Evan, oblivious to the fast setting sun, saw Skukuzy před zavírací hodinou nestihli. Evan jako by
allegories all over the place and had Conrad wasting film neviděl, jak slunce klesá k obzoru, nutil Conrada plýtvat
85

y the mile, taking shots through glass. He had wanted
Conrad to set up a tripod in the road to get steadier than
hand-held pictures, but even he was slightly damped by
the frantic quality in Haagner's voice as he told him not
to.
"Olifant is the most dangerous of all the animals," he said
earnestly, and Conrad equally earnestly assured him that
for nothing on earth would he, Conrad, leave the safety of
the Range Rover. Haagner wouldn't even have the window
open and wanted to drive away at once. It appeared that
when elephants waved their ears like that they were expressing
annoyance, and since they weighed seven tons
and could charge at 25 mph, it didn't do to hang about.
Evan didn't believe that any animal would have the gall
to attack such important humans as E. Pentelow, director,
and E. Lincoln, actor. He persuaded Conrad to get clicking,
and Haagner sat there with the engine running and
his foot on the clutch. When the elephant finally took one
step in our direction we were off down the road with a jolt
that threw Conrad, camera and all, to the floor.
I helped him up, while Evan complained about it to
Haagner. The ranger, nearing the end of his patience,
stopped the car with an equal jerk and hauled on the hand
brake.
materiálem, všude viděl nějaká podobenství. Conrad točil
přes sklo okénka. Evan nejdřív chtěl, aby si Conrad venku
postavil stativ, aby byl lepší obraz, ale to už mu Haagner
zakazoval skoro v hysterii.
"Olifant je ze všech zvířat nejvíce nebezpečí," ujišťoval
nás vážně, a Conrad ho na oplátku vážně ujišťoval, že on,
Conrad, z auta nevystoupí za nic na světě. Haagner ani
nechtěl, abychom otvírali okénko, a nejraději by hned
odjel. Tvrdil, že když olifant mává ušima tak jako ten náš,
znamená to, že se zlobí, a protože váží sedm tun a útočí
rychlostí čtyřicet kilometrů za hodinu, není dobré se
zbytečně zdržovat.
Jenže Evan byl přesvědčený, že by si žádné zvíře
nedovolilo zaútočit na osoby tak důležité jako režisér E.
Pentelow a herec E. Lincoln. Donutil Conrada, aby točil, a
Haagner seděl za volantem s motorem puštěným a s
nohou na spojce. Když slon konečně vykročil směrem k
nám, Haagner na to šlápl tak prudce, že Conrad upadl na
podlahu i s kamerou.
Pomohl jsem mu vstát a Evan mezitim Haagnerovi
nadával. Náš průvodce už ztrácel trpělivost. Prudce
zastavil a zatáhl ruční brzdu.
"Very well," he said. "We wait." "Jak chcete," řekl. "Počkáme."
The elephant came out on to the road, a hundred yards Slon doběhl na silnici a byl rázem sotva sto metrů od
behind us. The big ears were flapping like flags.
nás. Velké uši mu vlály.
Conrad looked back. Conrad se ohlédl.
"Do drive on, dear boy," he said with anxiety in his voice. "Jeďte prosím, kamaráde," prosil úzkostlivě.
Haagner folded his lips. The elephant decided to follow Haagner stiskl rty. Slon nás sledoval, zrychlil do klusu.
us. He was also accelerating to a trot.
It took more seconds than I cared before Evan cracked. Evan stačil ještě říct Conradovi: "Sakra kde máš
He was saying 'For God's sake, where is the Arriflex?" to kameru?" než mu došlo, že situace je možná opravdu
Conrad, when it seemed at last to dawn on him that there nebezpečná.
might be some real danger.
"Drive away," he said to Haagner urgently. "Can't you Obrátil se k Haagnerovi. "Jeďte sakra, copak nevidíte, že
see that that animal is charging?"
to zvíře začíná útočit?"
And it had tusks, I observed. Všiml jsem si, že slon má kly.
Haagner too decided that enough was enough. He had Haagner taky usoudil, že všechno má své meze. Jediným
the hand brake off and the gears in mesh in one slick rychlým pohybem odbrzdil a zařadil rychlost. Slon zmizel
movement, and the elephant got a trunkful of dust. v oblaku prachu za autem.
"What about the next car coming along?" I asked. They'll "Co až pojede jiné auto? Pojede přímo proti němu…"
meet it head on."
zeptal jsem se.
Haagner shook his head. "No cars will come this way any Haagner potřásl hlavou. "Dnes už tady nikdo nejede, je
more today. It is too late. They will all be near the camps pozdě. Všichni už jsou u tábora. Olifant se taky vrátí do
now. And that olifant, he will go straight away into the buše, nezůstane na silnici."
bush. He will not stay on the road."
Conrad looked at his watch. "How long will it take us to Conrad se podíval na hodinky. "Jak dlouho pojedeme
get back to Skukuza?"
zpátky do Skukuzy?"
"With no more stops," Haagner said with bite, "about half "Bez zastávka půl hodina," odpověděl Haagner kousavě.
an hour."
"But it is six fifteen already!" Conrad said. "Vždyť už je čtvrt na sedm," vyděsil se Conrad.
Haagner made a noncommittal movement of his head Haagner nezávazně zavrtěl hlavou. Neodpověděl. Evan se
and didn't answer. Evan appeared subdued into silence ponořil do hlubokého mlčení a Haagner se konečně tvářil
and a look of peaceful satisfaction awoke on the Afri- spokojeně. Zbývající kus cesty jsme mlčeli všichni. Rychle
kaaner's face. For the whole of the rest of the way it se šeřilo, pak už byla tma a cestu osvětlovaly jenom naše
stayed there, first in the quick dust, then in the reflected reflektory. Než jsme dojeli ke Skukuze, zahnul Haagner na
glow of the headlights. Before we reached Skukuza he jednu ze služebních prašných cest se zákazem vjezdu. Po
swung the Range Rover down one of the no entry side dvou nebo třech kilometrech jsme dojeli k naprosto
roads, a detour which brought us after a mile or two sud- neočekávané vesnici s moderními hezkými domky s
denly and unexpectedly into a village of modern bunga- malými zahrádkami.
lows with tiny little flower gardens and street lighting.
We stared in amazement. A suburb, no less, set down Žasli jsme. Vilová čtvrť se zelení uprostřed vyprahlé
greenly in the brown dry veldt.
země!
"This is the ranger village," Haagner said. "My house is "Tady bydlejí zaměstnanci parku. Můj domek je ten třetí
over there, the third down that road. All the whites who vlevo. Všichni bílí zaměstnanci bydlejí tady. Zaměstnanci
work in the camp, and the white rangers, we live here. Bantuové mají na parku svoje vlastní vesnice."
The Bantu rangers and workers also have villages in the
park."
"But the lions," I said. "Are the villages safe, isolated like "Co lvi?" zeptal jsem se. "Nejsou lidé ve vesnici v
this?"
nebezpečí, když je to tu tak o samotě?"
He smiled. "It is not isolated." Haagner se usmál. "To není samota."
86

The Range Rover came to the end of the houses, crossed
about fifty unlit yards of road and sped straight into the
back regions of Skukuza camp.
"But also, no, it is not entirely safe. One must not walk
far from the houses at night. Lions do not normally come
near the gardens… and we have fences round them… but
a young Bantu was taken by a lion one night on that short
piece of road between your village and the camp. I knew
him well. He had been told never to walk… it was truly
sad."
"Are people often… taken… by lions?" I asked, as he
pulled up by our rondavels, and we unloaded ourselves,
the cameras, and the red box.
"No. Sometimes. Not often. People who work in the park;
never visitors. It is safe in cars." He gave Evan one last
meaningful stare. "Do not leave your car. To do so is not
safe."
Before dinner in the camp restaurant I put a call through
to England. Two hours' delay, they said, but by nine
o'clock I was talking to Charlie.
Everything was fine, she said, the children were little
Range rover dojel za poslední domky, projel krátký
neosvětlený úsek cesty, a najednou jsme se ocitli v areálu
Skukuzy, v zadní části tábora.
Haagner pokračoval: "Úplně bezpečí tu není. V noci se
nesmí od doma, zahrádky mají ploty, jak vy viděli, lvi tam
ani nechodí. Ale jednoho mladého Bantu lev dostal na ta
krátká cesta od vesnice sem. Znal jsem ho dobře. Věděl,
že nemá nikdy chodit… smutné."
"Stává se často, aby lev… ukořistil člověka?" zeptal jsem
se, když jsme dojeli k našim rondavelům, vystoupili a
vykládali kamery a ostatní věci včetně červené krabice.
"Ne. Jen občas. Jen zaměstnance, co pracují na parku,
nikdy ne turisty. V autech je bezpečí." Znovu se
významně zadíval na Evana. "Nechodit z auto. Není to
bezpečí."
Před večeří v místní restauraci jsem si objednal hovor s
Anglií. Řekli mi, že to bude trvat dvě hodiny, ale v devět
hooligans, and she had been to see Nerissa.
už jsem mluvil s Charlie.
Prý je všechno v pořádku a děti zlobí docela normálně.
Charlie byla za Nerissou.
"I spent the whole day with her yesterday… Most of the "Strávila jsem u ní včera celý den… Většinu času jsme
time we just sat, because she felt awfully tired, but she proseděly, protože Nerissa je skutečně hodně zesláblá,
didn't seem to want me to go. I asked her the things you nechtěla ale, abych odešla. Ptala jsem se na to, cos
wanted… not all at once, but spread over…"
chtěl… tedy postupně mezi řečí…"
"What did she say?" "A?"
"Well… You were right about some things. She did tell "No… v něčem jsi měl pravdu. Skutečně Danilovi řekla, že
Danilo she had Hodgkin's disease. She said she didn't má Hodgkinovu nemoc. Prý tehdy sama nevěděla, že to je
know herself that it was fatal when she told him, but she v jejím případě beznadějné, ale on se tím nijak zvlášť
doesn't think he took much notice, because all he said nezabýval, jen prý řekl, že myslel, že se to objevuje jen u
was that he thought only young people got it."
mladých."
If he knew that, I thought, he knew a lot more. Když věděl tohle, pomyslel jsem si, věděl toho jistě víc.
"Apparently he stayed with her for about ten days, and "Bydlel u ní tehdy asi deset dní a během té doby se velmi
they became firm friends. That was how she described it. sblížili. Tak mi to aspoň vyprávěla. Než se pak Danilo
So she told him, before he went back to America, that she vrátil do Ameriky, řekla mu, že mu odkazuje jako osobní
would be leaving him the horses as a personal gift, and dar ty koně, a protože je její jediný příbuzný, odkazuje
also, as he was all the family she had, all the rest of her mu taky všechen majetek, který po vyplacení dílčích
money after other bequests had been met."
odkazů zbude."
"Lucky old Danilo." "Danilo má kliku."
"Yes… Well, he came to see her again, a few weeks ago, "Ano, to má… No nic, přišel pak za ní ještě jednou, o
late July or early August. While you were in Spain, any- několik týdnů později, někdy koncem července, začátkem
way. She knew by then that she was dying, but she didn't srpna, bylo to, když ty jsi byl ve Španělsku. To už věděla,
mention it to Danilo. She did show him her will, though, že umírá, ale Danilovi to neřekla. Dala mu přečíst tu
as he seemed interested in it. She said he was so sweet poslední vůli, prý ho to zajímalo. Řekla, že byl tehdy velmi
when he had read it, and hoped not to be inheriting for milý a prohlásil, že doufá, že potrvá ještě mnoho let, než
twenty years."
bude dědit."
"Little hypocrite." "Pokrytec."
"I don't know," said Charlie doubtfully, "because although "Nejsem si jistá," řekla Charlie váhavě. "Sice jsi měl v
you were right about so much, there is a distinct fly in the
wood pile."
mnoha věcech pravdu, ale jedno tu vysloveně nehraje."
"What's that?" "Co?"
"It can't be Danilo who is making the horses lose. It sim- "Danilo nejede v té věci s koňmi, nemůže v tom hrát
ply cannot."
roli."
"It must be," I said. "And why not?" "Jede v tom. Proč myslíš že ne?"
"Because when Nerissa told him she was worried about "Protože když mu Nerissa řekla, že jí dělá starost, že
the way they were running, and wished she could find out neběhají tak, jak by měli, byl to on, kdo přišel s tím, že
what was wrong, it was Danilo himself who came up with
the idea of sending you."
bys to měl jet vyšetřit ty."
"It can't have been," I exclaimed. "To není možné!"
"It definitely was," Charlie said. "She was positive about "Je to jisté. Nerissa to ví s určitostí. Byl to Danilův
it. It was Danilo's own suggestion."
nápad."
"Blast," I said. "Sakra!"
"He wouldn't have suggested she send someone to inves- Charlie pokračovala: "Přece by něco takového
tigate, if he'd been nobbling them himself,"
nenavrhoval, kdyby v tom sám jel."
"No… I suppose not." "Něco na tom je."
"You sound depressed," she said. "Ty jsi z toho otrávený, že?"
"I haven't any other answers for Nerissa." "Nevím co říct Nerisse."
"Don't worry. You weren't anyway going to tell her her "S tím si nelam hlavu, stejně jsi jí nechtěl říct, že její
nephew was up to no good."
synovec je ničema."
"That's true," I agreed. "To je pravda."
"And it wasn't difficult for Danilo to read her will. She "K té poslední vůli se dostal snadno," vyprávěla Charlie.
87

leaves it lying around all the time on that parquetry table
in the corner of the sitting-room. She showed it to me
immediately, as soon as I mentioned it, because it interests
her a lot. And I saw what keepsakes she is leaving
us, if you're interested."
"Nerissa ji má pořád někde po ruce, povaluje se tam po
stole v rohu obývacího pokoje. Jak jsem se o té poslední
vůli prvním slovem zmínila, okamžitě mi ji ukázala,
protože se jí pořád nějak zabývá. Takže jsem si přečetla,
co odkazuje na památku nám, pokud tě to zajímá."
"What are they?" I asked idly, thinking about Danilo. "Co to je?" zeptal jsem se ostražitě a myslel přitom na
Danila.
"She's leaving you her holding in something called Ro- "Tobě odkazuje akcie něčeho, co se jmenuje Rojedda, a
jedda, and she's leaving me a diamond pendant and some mně diamantový přívěsek a náušnice. Ukázala mi ty
earrings. She showed them to me… they are absolutely šperky, jsou skutečně krásné. Řekla jsem jí, že to je příliš,
beautiful and I told her they were far too much, but she ale donutila mne, ať si ty šperky zkusím, aby viděla, jak
made me try them on so she would see how I looked. She mi sluší. Moc se jí to líbilo, vypadala šťastně… není
seemed to be so pleased… so happy… isn't she incredible?
I can hardly bear… oh… oh dear…"
neuvěřitelná? Já na to ani nemůžu… ach… já…"
"Don't cry, darling," I said. "Neplač, zlato!"
There were some swallowing noises. Slyšel jsem, jak pracně polyká.
"I… can't… help it. She is already much worse than when "Já… já si prostě nemůžu pomoct. Je na tom mnohem
we saw her before, and she's very uncomfortable. One of hůř, než když jsme u ní byli naposledy, a je vidět, že
her swollen glands is pressing on things in her chest." hodně zkouší. Nějaká ta zduřelá žláza prý jí tlačí na něco
v hrudníku."
"We'll go and see her as soon as I get back." "Zajedeme za ní, hned jak se vrátím."
"Yes." She sniffed away the tears. "God, I do miss you." "Ano." Přestala vzlykat. "Bože, jak mně se po tobě
stýská."
"Me too," I said. "Only one more week. I'll be home a "Mně po tobě taky. Už tady budu jen týden, to uteče, a
week today, and we'll take the kids down to Cornwall." pak pojedeme i s dětmi do Cornwallu."
After the call I went outside and walked slowly past, our Položil jsem telefon a vyšel ven. Kráčel jsem pomalu
rondavels and out on to the rough grassy area beyond. kolem rondavelů až na drsnou suchou travnatou pláň.
The African night was very quiet. No roar of traffic from Africká noc byla tichá. Žádné vzdálené město, ze kterého
any distant city, just the faint steady hum of the genera- by se ozýval tlumený hluk provozu, jen tiché hučení
tor supplying Skukuza with electricity, and the energetic generátoru zásobujícího Skukuzu elektřinou a hudba
music of cicadas.
cikád.
Nerissa had given me my answers. Dozvěděl jsem se od Nerissy vše.
I saw what they meant, and I didn't want to believe it. A Propojil jsem si, co jsem vyslechl. Bylo to k nevíře. Hra,
gamble. No more, no less.
nic víc, nic míň.
With my life as the stake. Hrála se o můj život.
I went back to the telephone and made one more call. Vrátil jsem se k telefonu a zavolal k van Hurenovým.
Van Huren's manservant said he would see, and Quentin Sluha řekl, že se podívá, je-li pan van Huren doma, a po
came on the line. I said I knew it was an odd thing to ask, chvíli už jsem s Quentinem hovořil. Zeptal jsem se ho, jak
and I would explain why when next I saw him, but could velký podíl má Nerissa na Rojeddě, a hned jsem se
he possibly tell me what size Nerissa's holding in Rojedda omluvil, že ho tou zdánlivě nemístnou otázkou obtěžuju.
was likely to be.
Ujistil jsem ho, že mu to při nejbližší příležitosti vysvětlím.
"The same as my own," he said without hesitation. "She "Má stejný podíl jako já," odpověděl bez zaváhání,
has my brother's holding, passed to her by Portia." "zdědila jej po mém bratrovi, podíl jí odkázala Portia."
I thanked him numbly. Nepřítomně jsem mu poděkoval.
"See you at the premiere," he said. "We are looking forward
to it very much."
"Uvidíme se na premiéře," řekl. "Všichni se už těšíme."
For hours, I couldn't go to sleep. Yet where could I be Celé hodiny jsem nemohl usnout. Říkal jsem si, že přece
safer than inside a guarded camp, with Evan and Conrad jsem v dobře střeženém táboře, bezpečnější místo bych
snoring their heads off in the huts next door?
těžko hledal, Evan a Conrad spí kousek ode mne.
But when I woke up, I was no longer in bed. Když jsem se vzbudil, nebyl jsem v posteli.
I was in the car I had hired in Johannesburg. Byl jsem v autě, které jsem si pronajal v Johannesburgu.
The car was surrounded by early daylight in the Kruger Bylo časné ráno a vůz stál v Krugerově parku. Někde. V
National Park. Trees, scrub, and dry grass. Not a rondavel
in sight.
dohledu žádný rondavel.
Remnants of an ether smell blurred my senses, but one Stopy éteru mi ještě otupovaly smysly, ale jedno bylo
fact was sharp and self-evident.
jisté.
One of my arms lay through the steering wheel, and my Jednu paži jsem měl protaženou volantem a zápěstí
wrists were locked together in a pair of handcuffs.
připoutané k druhému želízky.
14 14
This had to be some ghastly practical joke. Evan, being
malicious. This had to be Clifford Wenkins thinking up
some frightful publicity stunt.
To je černý humor. Evan hraje nepřijatelnou, zlomyslnou
hru. Nebo Clifford Wenkins, ano, Clifford Wenkins si
vymyslel nemožný reklamní trik.
This had to be anything but real. Ať už je to cokoli, jen ať to není skutečnost.
But I knew, deep down in some deathly cold core, that
this time there was no girl called Jill coming to set me
free.
This time the dying was there to be done. Staring me in
the face. Straining already across my shoulders and down
my arms.
V hloubi duše, hluboko, jsem s mrazivou jistotou dobře
věděl, že tentokrát nepřijde slečna Jill, aby mne
osvobodila.
Danilo was playing for his gold mine. Danilo hraje o zlatý důl.
Tentokrát se akt umírání naplní. Smrt se mi dívala do
tváře, mrazila mne v zádech.
88

I felt sick and ill. Whatever anaesthetic had been used on
me had been given crudely. Probably far too much for the
purpose. Not that that was likely to worry anyone but me.
For an age I could think no further. The dizziness kept
coming back in clammy pea-green waves. My physical
wretchedness blocked any other thought; took up all my
attention. Bouts of semi-consciousness brought me each
time to a fresh awakening, to renewed awareness of my
plight, to malaise and misery.
The first objective observation which pierced the fog was
that I had gone to bed wearing shorts, and now had
clothes on. The trousers I had worn the day before, and
the shirt. Also, upon investigation, socks and slip-on
shoes.
The next discovery, which had been knocking at the door
of consciousness for some time but had been shut out as
unwelcome, was that the car's seat belts were fastened.
Across my chest and over my lap, just as in the Special.
They weren't tightly fastened, but I couldn't reach the
clip.
I tried. The first of many tries at many things. The first of
many frustrations.
I tried to slide my hands out of the handcuffs: but, as
before, they were the regulation British police model, designed
precisely not to let people slide their hands out My
bones, as before, were too big.
I tried with all my strength to break the steering wheel,
but although this one looked flimsy compared with the
one in the Special, I still couldn't do it.
I could move a shade more than in the film. The straps
were not so tight and there was more room round my
legs. Apart from that, there was little in it.
For the first of many times I wondered how long it would
be before anyone set out to look for me.
Evan and Conrad, when they found me missing, would
surely start a search. Haagner, surely, would alert every
ranger in the park. Someone would come along very soon,
Of course they would. And set me free.
The day began to warm up, the sun in a cloudless sky
shining brightly through the window on my right. The car
was therefore facing north… and I groaned at the thought,
because in the Southern Hemisphere the sun shone at
midday from the north, and I should have its heat and
light full in the face.
Bylo mi mizerně a na zvracení. Ať už mne uspali čímkoli,
neuměli to, přehnali to. Jsem ale nejspíš jediný, koho to
zajímá.
Trvalo dost dlouho, než jsem dokázal myslet na něco
jiného. Nevolnost se vracela v lepkavě zelených vlnách.
Pocit hrozné závrati mi bránil v uvažování. Kdykoli se mi
vědomí trochu vyčeřilo, uvědomil jsem si, v jaké jsem
situaci, a zase mi bylo zle, po těle i po duši.
První racionální závěr, ke kterému jsem dospěl, zněl, že
ačkoli jsem si lehl do postele v šortkách, jsem teď plně
oblečený. Košile, kalhoty, a při bližším nahlédnutí i
ponožky a boty.
Další konstatování, kterému jsem se v polovědomí bránil,
mi ohlásilo, že mám pevně připnutý bezpečnostní pás a
nedosáhnu na mechanismus, kterým se uvolňuje.
Pokoušel jsem se dosáhnout na zakotvení pásu. Nešlo to.
První z mnoha neuskutečnitelných věcí.
Pokoušel jsem se vyprostit z pout. Byla to ale dobrá,
nefalšovaná britská policejní pouta vymyšlená tak, aby se
z nich lidé vyprostit nemohli. Nešlo to, jako při natáčení,
měl jsem příliš silné kosti.
Pokoušel jsem se vší silou zlomit volant, ale přestože
nebyl tak důkladný jako ve speciálu, nepodařilo se mi to.
Možnost pohybu jsem měl o něco větší než ve filmu,
bezpečnostní pás nebyl tolik utažený a měl jsem víc místa
na nohy. To bylo vše a bylo mi to málo platné.
Poprvé jsem zauvažoval, jak dlouho potrvá, než mne
začnou hledat. Později jsem o tom uvažoval mockrát.
Až Evan s Conradem zjistí, že tam nejsem, jistě mne
začnou hledat a Haagner docela zaručeně zburcuje
všechny strážce parku. Co nevidět se někdo objeví.
Samozřejmě. Někdo přijde a osvobodí mne. Určitě.
Začínalo se oteplovat a slunce na bezmračném nebi
svítilo přímo do okénka po mé pravici. To znamená, že
vůz stojí čelem na sever… Zaskučel jsem při tom
pomyšlení, protože na jižní polokouli svítí polední slunce
ze severu, bude mi tedy svítit přímo do obličeje.
Perhaps someone would come before midday. Perhaps. Třeba se někdo objeví už před polednem. Možná.
The worst of the sickness passed in an hour or two,
though the tides of unease ebbed and flowed for much
longer. Gradually however I began to think again, and to
lose the feeling that even if death were already perched
on my elbow I was too bilious to care.
Clear thought number one was that Danilo had locked me
in this car so that I should die and he would inherit Nerissa's
half share in the van Huren gold mine.
Nerissa was leaving her Rojedda holding to me in her
will, and Danilo, having read the will, knew.
Danilo was to inherit the residue. Should I die before
Nerissa, the Rojedda bequest would be void, and the holding
would become part of his residue. Should I live, he
stood to lose not only a share of the mine, but hundreds
of thousands of pounds besides.
As the law stood then, and would still stand when Nerissa
died, estate duty on everything she possessed would be
paid out of the residue. Danilo personally stood to lose
every penny of the estate duty paid on the inheritance
which Nerissa was leaving to me.
If only, I thought uselessly, she had told me what she
was doing: I could have explained why she shouldn't. Perhaps
she hadn't realized how immensely valuable the Rojedda
holding was: she had only recently received it from
her sister. Perhaps she hadn't understood how estate duty
worked. Certainly, in view of the enjoyment she had found
in her long-lost nephew, she had not intended me to pros-
Během jedné až dvou hodin už mi bylo líp, přestože mne
i pak dost dlouho přepadaly návaly nevolnosti. Dokázal
jsem však už myslet, přestalo mi být všechno jedno, i
když mi smrt dýchala do tváře.
První jasný závěr, ke kterému jsem dospěl, zněl: Danilo
mne v autě uvěznil, abych v něm zahynul a aby on zdědil
Nerissin podíl na van Hurenově zlatém dole.
Nerissa mi odkazuje svůj podíl na Rojeddě a Danilo to
dobře ví, protože závěť četl.
Danilo má zdědit, co zbude. Reziduum. Pokud zemřu dřív
než Nerissa, její odkaz mně ztratí platnost a podíl na dole
se stane součástí rezidua. Pokud bych zůstal naživu,
přijde Danilo nejen o podíl na dole, ale navíc o spoustu
peněz.
Podle stávajících zákonů, které se jistě do Nerissiny smrti
nezmění, se dědická daň z celého dědictví vyplácí právě ze
zbytkového majetku, z rezidua. To znamená, že Danilo by
ze svého dědického podílu musel zaplatit i daň z toho, co
zdědím já.
Proč jen mi neřekla, co chystá, pomyslel jsem si zoufale a
zbytečně, byl bych jí to vymluvil. Nerissa si patrně vůbec
neuvědomila, jakou má Rojedda hodnotu, zdědila podíl
krátce předtím po své sestře. Taky asi nevěděla, jak se
platí dědická daň. Věděl jsem, jak se radovala ze svého
ztraceného a znovu nalezeného synovce, jistě neměla v
úmyslu přenechat mi mnohonásobek toho, co odkazuje
89

prosper out of all proportion at Danilo's expense. jemu, jistě ho nechtěla ošidit.
Any accountant would have told her, but wills were usually
drawn up by solicitors, not accountants, and solicitors
didn't give financial advice.
Danilo, with his mathematical mind, had read the will and
seen the barbs in it, as I would have done, Danilo must
have begun plotting my death from that very moment.
He had only had to tell me what she had written. But
how could he know that? If he himself in reversed positions
would have stuck two fingers up in my face, perhaps
he thought that I, that anyone, would do that too.
Nerissa, I thought. Dear, dear Nerissa. Meaning good to
everyone, and happily leaving them presents, and landing
me in consequence in the most unholy bloody mess.
Danilo the gambler. Danilo the bright lad who knew that
Hodgkin's disease was fatal. Danilo the little schemer who
started by lowering the value of a string of racehorses to
pay less estate duty on them, and who, when he found
that the real stakes were much higher, had the nerve to
move at once into the senior league.
I remembered his fascination down the mine, his questions
about quantities at lunch, and his tennis game with
Sally. He was after the whole works, not just half. Inherit
one half and marry the other. No matter that she was only
fifteen: in two more years it would be a highly suitable
alliance.
Každý účetní by jí to snadno vysvětlil, jenže závěti
většinou píšou notáři, ne účetní, a notář finanční, daňové
poradenství neposkytuje.
Danilo poslední vůli četl a při svém matematickém
uvažování si jistě spočítal, co z ní vyplývá, jako jsem si to
spočítal já. Bylo mi jasné, že od té chvíle začal plánovat
mou smrt.
Přitom by stačilo, aby mi řekl, co v závěti je, přivedl bych
to na pravou míru, ale to on netušil, soudil podle sebe.
Kdyby on byl v mé situaci, v duchu by na mne vyplazoval
jazyk a mlčel by. Nejspíš si myslel, že by se tak zachoval
každý.
Danilo… Danilo…
I tugged uselessly, in sudden shaking fury, at the obstinate
steering wheel. Such cruelty was impossible. How
could he… how could anyone… lock a man in a car and
leave him to die of heat and durst and exhaustion? It only
happened in films… in one film… in Man in a Car.
Don't get out of the car, Haagner had said. It is not safe
to get out of the car. And a right bloody laugh that was. If
I could get out of this car I would take my chance with the
lions.
All that screaming and shouting I had done in the film. I
remembered it coldly. The agony of spirit Iliad imagined
and acted. The disintegration of a soul, a process I had
dissected into a series of pictures to be presented one by
one until the progression led inexorably to the empty shell
of a man too far gone to recover his mind, even if his
body were saved.
The man in the Special had been a fictional character.
The man had been shown as reacting to every situation
throughout the story with impulsive emotion, which was
why his weeping fits in extremis had been valid. But I was
not like the man: in many respects, diametrically opposite.
I saw the present problem in mainly practical terms,
and intended to go on doing so.
Someone, sometime, would find me. I would just have to
try, in any way I could, to be alive… and sane… when they
did so.
The sun rose high and the car grew hot; but this was
only a secondary discomfort.
Ach Nerisso, milá zlatá Nerisso, tys mi pěkně zavařila,
přitom jsi to myslela se mnou i ostatními tak dobře, když
jsi nás těmi "dárečky" obdařila.
Danilo byl hráč, uměl riskovat. Danilo, chytrý chlapec,
dobře věděl, že Nerissino onemocnění je beznadějné.
Danilo, dovedný manipulátor, snadno vymyslel jak snížit
cenu dostihových koní, aby z nich nemusel platit příliš
vysokou dědickou daň. Pak zjistil, že jde o mnohem víc a
byl natolik tvrdý, že nezaváhal postoupit do nejvyšší
kategorie zločinu.
Vybavilo se mi, jak napjatě a soustředěně si prohlížel důl,
jak konkrétní otázky kladl při obědě, jak potom hrál tenis
se Sally. Chtěl získat celý důl, nejen polovinu. Říkal si, že
jednu polovinu zdědí, druhou vyžení. Že je Sally teprve
patnáct? Co na tom, za dva roky už takové manželství
bude vysoce vhodné.
Marně jsem sebou trhal, marně jsem se třásl vzteky,
volant nepovolil. Bylo to neslýchaně kruté. Jak jen může…
jak vůbec někdo může… uvěznit člověka v autě, odsoudit
ho k smrti horkem, žízní, vyčerpáním! Takového něco se
přece může stát jen ve filmu… v jediném filmu… Muž ve
sportovním voze.
Haagner řekl, abychom nevystupovali z auta, že to je
nebezpečné. Je to paradox, kdybych tak mohl vystoupit z
auta! Jak rád bych riskoval setkání se lvem.
Vzpomněl jsem si, jak jsem při natáčení v obdobné,
simulované situaci křičel, řval a běsnil. Vzpomínal jsem
zcela chladně a odtažitě na to, jak jsem si představoval (a
taky hrál) duševní trýzeň a postupný rozpad osobnosti.
Ten jsem rozložil do řady záběrů, ve kterých se stav
rozkladu prohluboval, až končil v obrazu člověka, jehož
duši už nebylo pomoci, i kdyby se zdařilo zachránit
tělesnou schránku. Prázdná slupka.
Člověk v autě ve scénáři byl fiktivní postava, reagující na
různé situace bouřlivě, citově, impulsivně, proto taky bylo
na místě, že se ke konci rozplakal. Jenže já, já jako já,
jsem byl jiný, měl jsem zcela rozdílnou povahu a tím i
reakce. Na svoji současnou situaci jsem se díval věcně a s
úmyslem ji nějak řešit.
Dříve či později mne někdo najde. Musím se proto snažit
za každou cenu zůstat do té doby naživu a pokud možno
se zdravým rozumem.
Slunce stoupalo a ve voze bylo čím dál větší horko. To
ovšem nebyl hlavní problém.
My bladder was full to bursting. Měl jsem měchýř na prasknutí.
I could stretch my hands round the wheel to reach and
undo the fly zip fastener, which I did. But I couldn't move
far on the seat and even if I managed to open the door
with my elbow, there would be no chance of clearing the
car. Although there was no sense in it, I postponed the
inevitable moment until continence was nearer a pain
than a nuisance. But reluctance had its limits. When in the
end I had to let go, a lot went as far as the floor, but a lot
of it didn't, and I could feel the wetness soaking into my
trousers from crutch to knee.
Dosáhl jsem na zip u kalhot, to ano, ale nemohl jsem
otevřít dvířka a i kdyby se mi to loktem podařilo, stejně
bych nedomočil ven. Sice to byla hloupost a zbytečnost,
ale odkládal jsem tu chvíli, jak jen to šlo, až už jsem moč
skutečně udržet nemohl. Cítil jsem, jak mi vlhnou kalhoty
od rozkroku až ke kolenům.
Sitting in a puddle made me extremely angry. Quite un- Seděl jsem v loužičce a měl jsem strašný vztek.
90

easonably, forcing me to mess myself seemed a more
callous act than putting me in the car in the first place. In
the film, we had glossed over this problem as being secondary
to the mental state. We had been wrong. It was
part of it.
The net result on me was to make me more resolved
than ever not to be defeated. It made me mean and revengeful.
It made me hate Danilo. Danila jsem nenáviděl.
The morning wore on. The heat became a trial and I got
tired of sitting still. I had however, I told myself, spent
three weeks in Spain in precisely this position. There, in
fact, it had been much hotter. I willfully ignored the
thought that in Spain we had knocked off for lunch.
Paradoxně mne představa nuceného pomočení pobuřovala
víc než představa všeho ostatního. Ve filmu jsme se téhle
delikátní otázce vyhnuli, soustředili jsme se na duševní
stav oběti. Chyba. Ono to spolu úzce souvisí.
Výsledek všeho byl ten, že jsem byl ještě pevněji
odhodlaný nedat se, nevzdát se. Dokonce jsem toužil po
pomstě.
Dopoledne míjelo. Horko začínalo být hodně nepříjemné
a taky se mi už nepohodlně sedělo. Musel jsem si
připomínat, že jsem ve Španělsku v obdobné pozici
vydržel tři týdny, a bylo tam větší vedro. Záměrně jsem si
nepřipomínal, že ve Španělsku jsme dodržovali polední
přestávku.
Podíval jsem se na hodinky. Poledne se už blížilo. Třeba
Lunchtime was pretty near, by my watch. Well… maybe
someone would come…
někdo přijede…
And how would they get there, I wondered. Ahead of me Jenže jak by to tu kdo našel? Před sebou jsem neviděl
there was no road, just small trees, dry grass and scrubby žádnou cestu, jen menší stromy, suchou trávu a chudé
undergrowth. To each side, just the same. But the car křoviny. Vlevo a vpravo totéž. Vůz se sem ale musel nějak
must have been driven there, not dropped by passing dostat, nedonesl ho sem pták Noh… Otočil jsem se jak jen
eagle… Twisting my neck, and consulting the reflection in to šlo a podíval se dozadu, taky do zpětného zrcátka.
the mirror, I saw that the road, such as it was, lay directly Vzadu bylo vidět cestu, starou, neudržovanou a
at my back. It was an earth road showing no sign of up- nepoužívanou cestu. Končila kousek za autem. Nevedla
keep and all too many of desertion, and it petered out
completely twenty yards or so from where I sat. My car
had been driven straight off the end of it into the bush.
nikam. S autem jednoduše zajeli za konec cesty do buše.
In less than a month it would rain: the trees and the Za měsíc přijdou deště, všechno se zazelená, vyroste
grass would grow thick and green, and the road turn to vysoká tráva, stromy se obalí listím a cesta bude
mud. No one would find the car, if it were still there when rozbahněná. Pokud budu vůbec ještě naživu, nikdo mne
the rains came.
nenajde.
If I… were still there when the rains came. Pokud budu naživu.
I shook myself. That way led straight towards the mental Otřásl jsem se. Tak to ne, takhle bych skončil jako moje
state of the Man in the film, and of course I had decided
to steer clear of it.
filmová postava. To nedopustím.
Of course. Ne.
Perhaps they would send a helicopter… Třeba vyšlou vrtulník…
It was a grey car; nondescript. But surely any car would Vůz byl šedý, nenápadný. Z výšky ale přece musí být
show up, from the air. There was a small aerodrome near vidět. Všiml jsem si na mapě, že blízko Skukuzy je malé
Skukuza, I'd seen it marked on the map. Surely Evan
would send a helicopter…
letiště. Evan určitě vyšle vrtulník…
But where to? I was facing north, off the end of an aban- Kam ho vyšle? Jsem tváří k severu někde na konci slepé
doned track. I could be anywhere.
cesty. Může to být kdekoli.
Maybe if I did after all make a noise, someone would Třeba bych měl vydávat nějaký rámus, třeba by to někdo
hear… All those people driving along miles away in their zaslechl… Ne, lidé jezdí po vzdálené silnici uzavření ve
safe little cars with the engines droning and the windows svých vozech jako v konzervě, v uších hluk motoru,
securely shut.
okénka z bezpečnostních důvodů zavřená.
The car's horn… Useless. It was one of those cars which Mohl bych možná troubit… ne, nemohl. V zapalování by
had to have the ignition on before the horn would sound. musel být klíček.
In the ignition… no keys. V zapalování klíček samozřejmě nebyl.
Lunchtime came and went. I could have done with a nice Čas oběda minul. Byl bych si rád dal studené pivo. Za
cold beer. A heavy swishing in the bush behind me sent mnou se v buši ozvalo hlasité šustění. Třeba někdo jde…
my head twisting hopefully in its direction. Someone had
come… Well, hadn't I known they would?
přece jsem si byl jistý, že někdo přijde…
No human voices, though, exclaimed over me, bringing Neozvaly se lidské hlasy, nikdo mne nepřišel osvobodit.
freedom. My visitor, in fact, had no voice at all, as he was Můj návštěvník nevydával vůbec žádné zvuky, byla to
a giraffe.
žirafa.
The great fawn sky-scraper with paler patches rolled Světle hnědý skvrnitý mrakodrap rytmickým krokem
rhythmically past the car and began pulling at the sparse prošel kolem vozu a začal se pást na stromě přímo přede
leaves scattering the top of the tree straight ahead. He mnou. Žirafa byla tak blízko, že vrhala na auto i na mne
was so close that his bulk shut out the sun, giving me a milosrdný stín. Chvíli se u mne zdržela, velká, půvabně se
welcome oasis of shade. Huge and graceful, he stayed for pohybující. Klidně přežvykovala a občas sklonila hlavu,
a while, munching peacefully and pausing now and then to aby si očima s dlouhými řasami prohlédla auto. (Řasy by jí
bend his great horned head towards the car, peering at it
from eyes fringed by outrageously long lashes. The most
seductive lady would be reduced to despair by a giraffe's
eyelashes.
záviděla i ta nejsvůdnější žena.)
I found myself talking to him aloud. "Just buzz off over to Najednou jsem se přistihl, že s žirafou mluvím nahlas.
Skukuza, will you, and get our friend Haagner to come "Koukej mazat do Skukuzy a vyřiď našemu kamarádovi
here in his Range Rover at the bloody double."
Haagnerovi, ať sem kouká přijet se svým range roverem,
ale hezky pronto!"
The sound of my voice startled me, because in it I heard Polekal jsem se vlastního hlasu, zaslechl jsem v něm
91

my own conviction. I might hope that Evan or Conrad or
Haagner or the merest passing stranger would soon find
me, but I didn't believe it. Unconsciously, because of the
film, I was already geared to a long wait.
But what I did believe was that in the end someone
would come. The peasant would ride by on his donkey,
and see the car, and rescue the man. That was the only
tolerable ending. The one I had to cling to, and work for.
skrytou jistotu. Ano, doufal jsem, že mne Conrad s
Evanem brzy najdou, nebo že mne najde někdo jiný čirou
náhodou, ale v hloubi duše jsem v to nevěřil. Podvědomě
jsem se připravil na velmi dlouhé čekání, možná mne k
tomu přivedla moje zkušenost z natáčení.
Věřil jsem nicméně, že dříve nebo později někdo přijde.
Možná pojede kolem vesničan na oslu, uvidí auto a
zachrání muže. Bylo to jediné přijatelné zakončení a já se
ho musel držet. Taky jsem se musel podle toho zachovat.
For in the end, people would search. Lidé mne budou hledat.
If I didn't turn up at the premiere, there would be ques- Pokud se neukážu na premiéře, začnou se vyptávat a
tions and checks, and finally a search.
shánět a nakonec zahájí pátrání.
The premiere was next Wednesday. Premiéra má být příští středu.
Today, I supposed, was Friday. Předpokládal jsem, že je pátek.
People could live only six or seven days without water. Bez vody člověk přežije jen šest nebo sedm dní.
I stared sombrely at the giraffe. He batted the fantastic Zadíval jsem se na žirafu. Zamžikala svůdnými řasami,
eyelashes, shook his head gently as if in sorrow, and am- sklonila lehce hlavu, jako ze soucitu, a elegantním krokem
bled elegantly away.
odtančila.
By Wednesday night I would have spent six whole days Ve středu večer už budu mít za sebou plných šest dní bez
without water. No one would find me as soon as the vody. Do čtvrtka mne těžko najdou, musím počítat s
Thursday. Friday or Saturday, perhaps, if they were
clever.
pátkem nebo sobotou, pokud všechno půjde dobře.
It couldn't be done. It had to be. To nevydržím. Musím to vydržet.
When the giraffe took away with him his patch of shade I Žirafa odešla a odnesla i svůj stín a já si teprve pak
realized how fierce the sun had grown. If I did nothing uvědomil, jak žhavě slunce září. Pokud proti tomu něco
about it, I thought, I would have me a nasty case of sunburn.
rychle neudělám, pěkně se spálím.
The parts of me most relentlessly in the sun were oddly Zvláštní, nejvíc jsem měl slunci vystavené ruce. Jako ve
enough my hands. As in most hot-country cars, the top většině aut v zemích s horkým podnebím, bylo přední sklo
third of the windscreen was tinted green against glare, nahoře zabarvené do zelena na ochranu před sluncem,
and if I rolled my head back I could get my face out of the takže pokud jsem hodně zaklonil hlavu, nedopadaly mi
direct rays; but they fell unimpeded on to my lap. I solved paprsky přímo do tváře. Zato mi bez překážky svítily do
the worst of that by unbuttoning my shirt cuffs and tuck- klína. Rozepnul jsem si knoflíčky u manžet a zastrčil ruce
ing my hands in the opposite sleeves, like a muff.
do protilehlého rukávu jako do rukávníku.
After that I debated the wisdom of taking my shoes and Radil jsem se s rozumem, jestli se mám zout a sundat si
socks off, and of opening a window to let in some fresh ponožky a jestli mám či nemám otevřít okno, aby do vozu
and cooler air. I could get my feet, one at a time, up to proudil čerstvý vzduch. Mohl jsem se pohybovat do té
my hands to get my socks off. I could also swivel enough
in my seat to wind the left-hand window handle with my
toes.
míry, že bych dokázal okénko stočit prsty u nohy.
It wasn't the thought of invasion by animals that stopped Okno jsem neotevřel. Nevedl mne k tomu strach z invaze
me doing it at once, but the niggling subject of humidity. něčeho živého, ale pomyšlení na vlhkost.
The only water available to me for the whole of the time I Jediná tekutina, kterou budu mít, pokud budu uvězněný
sat there would be what was contained at that moment in v autě, bude voda obsažená v mých vlastních tkáních.
my own body. With every movement and every breath I Každým pohybem, každým vydechnutím tekutinu ztrácím,
was depleting the stock, releasing water into the air about vypařuje se. Pokud budou okna zavřená, neviditelná pára
me in the form of invisible water vapour. If I kept the zůstane uvnitř vozu. Jakmile bych otevřel, vlhko se
windows shut, the water vapour would mostly stay inside
the car. If I opened them, it would instantly be lost.
okamžitě vytratí.
The outside air, after all those rainless months, was as Venku, po měsících sucha, bylo vše vyprahlé jak Sahara.
dry as Prohibition. It seemed to me that though I couldn't Bylo mi jasné, že těžko zabráním ztrátě vlastních tekutin,
stop my body losing a lot of moisture, I could to some ale mohl jsem se pokusit nějak je znovu získat. Za prvé
extent re-use it. It would take longer, in damper air, for mi ve vlhkém prostředí hned tak nepopraská kůže, za
my skin to crack in dehydration. Re-breathing water vapour
would go some small way to postponing the time
when the mucous linings of nose and throat would dry
raw.
druhé mi tak rychle nevyschne nosní a ústní sliznice.
So what with one thing and another, I didn't open the Po zralé úvaze jsem proto okno neotevřel.
window.
Like a man with an obsession I turned back again and Otáčel jsem se co chvíli dozadu jako posedlý, chvíli jsem
again to the hope-despair see-saw of rescue, one minute doufal, chvíli jsem si zoufal, čekal jsem i nečekal, že se
convinced that Evan and Conrad would have sent out sor- objeví Evan s Conradem, že vyšlou pátrací skupiny,
ties the moment they found me gone, the next that they jakmile zjistí, že jsem zmizel, nebo že naopak usoudí, že
would simply have cursed my rudeness and set off by jsem se zachoval jako nevychovanec a odešel bez
themselves towards the north, where Evan would become rozloučení, že nikoho nevyšlou, ale odjedou na sever, kde
so engrossed with olifant that E. Lincoln would fade from Evan nadobro propadne svým olifantům a nějaký E,
his mind like yesterday's news.
Lincoln mu bude srdečně lhostejný, prostě na mne
zapomene.
No one else would miss me. Everyone back in Johannes- Nikdo jiný mne nepostrádá. Všichni moji známí v
burg… the van Hurens, Roderick, Clifford Wenkins… knew Johannesburgu, van Hurenovi, Clifford Wenkins, Roderick,
I had gone down to the game reserve for the rest of the ti všichni věděli, že jsem odjel do rezervace na celý týden
week. None of them would expect to hear from me. None a nepočítali s tím, že se ozvu. Do úterka mne tam nikdo
92

of them would expect me back before Tuesday. nečeká.
The only hope I had lay in Evan and Conrad… and the Moje jediná naděje jsou Evan s Conradem… a možná
peasant passing by with his donkey.
vesničan na oslu.
At some point during the long afternoon I thought of see- Odpoledne mne napadlo, jestli ještě mám v kapsách věci,
ing if I still had in my trouser pockets the things I had had které jsem tam nechal včera večer. Když jsem se svlékl,
there the day before. I hadn't emptied the pockets when I věci jsem z kapes nevyndal, kalhoty jsem jen přehodil
undressed, I had just laid my clothes on the second bed. přes vedlejší prázdné lůžko.
Investigation showed that my wallet was still buttoned Zapátral jsem a zjistil, že vzadu v kapse u kalhot mám
into my rear pocket, because I could feel its shape if I náprsní tašku, cítil jsem ji tam, když jsem se zády přitiskl
pushed back against the seat. But money, in these cir- na opěradlo. Za daných okolností mi samozřejmě peníze
cumstances, was useless.
byly k ničemu.
By twisting, lifting myself an inch off the seat, and tug- Pak jsem se tak dlouho všelijak kroutil, až se mi podařilo
ging, I managed to get my right-hand pocket round to posunout pravou kapsu od kalhot dopředu. Pak jsem
centre front, and, carefully exploring, brought forth a total opatrně vytáhl jedny ploché sirky hotelu Iguana Rock, se
prize of a packet of Iguana Rock book matches, with four čtyřmi zbývajícími zápalkami, modrou gumičku a krátkou
matches left, a blue rubber band, and a three-inch stub of
pencil with no point.
tužku s ulomenou špičkou.
I put all these carefully back where they came from, and Opatrně jsem zase věci uložil nazpět a začal se kroutit na
reversed the tugging until I could reach into the left-hand
pocket.
opačnou stranu tak, abych dosáhl na levou kapsu.
Two things only in there. A handkerchief… and the for- Našel jsem dva předměty, kapesník a pomačkaný
gotten screwed-up plastic bag from Evan's sandwiches. igelitový pytlík od Evanova sendviče.
"Don't throw plastic bags out of car windows," Haagner Haagner nás nabádal, abychom neházeli umělohmotné
had said. "They can kill the animals."
pytlíky z okna, že to může zahubit zvíře.
And save the lives of men. Nebo zachránit člověka.
Precious, precious plastic bag. Vzácný, drahocenný igelitový sáček.
Never cross a desert without one. Bez igelitového sáčku se na poušť nepouštějte.
I knew how to get half a cup of water every twenty-four Věděl jsem, jak v horkém podnebí za čtyřiadvacet hodin
hours from a sheet of plastic in a hot climate, but it could- s pomocí plastové fólie získám šálek vody, jenže tu
n't be done by someone strapped into a sitting position metodu člověk spoutaný a uvězněný v autě těžko může
inside a car. It needed a hole dug in the ground, a small použít. Metoda vyžaduje vyhloubení jámy v zemi, malé
weight, and something to catch the water in.
závaží a fólii, na které se voda zachytí.
All the same, the principle was there, if I could make it Podstatný je princip, zbývalo vyzkoušet, jestli se osvědčí.
work.
Condensation. Kondenzace páry.
The hole in the ground method worked during the night. Metoda s jámou funguje v noci. Za dne, když je horko,
In the heat of the day one dug a hole, making it about člověk vykope asi třicet pět centimetrů hlubokou jámu, o
eighteen inches deep, and in diameter slightly smaller něco menší než je šíře plastové fólie. Pak postaví na dno,
than the available piece of plastic. One placed a cup in the do středu jámy šálek, fólii rozprostře přes jámu a okraje
hole, in the centre. One spread the sheet of plastic over fólie zatíží vykopanou zeminou nebo pískem. Pak se do
the hole, and sealed it down round the edges with the dug středu fólie vloží malý kamínek nebo mince, a tak se fólie
out earth or sand. And finally one placed a small stone or
some coins on the centre of the plastic, weighing it down
at a spot directly over the cup.
zatíží přímo nad hrníčkem.
After that, one waited. Potom člověk čeká.
Cooled by the night, the water vapour in the hot air V noci se ochladí, i vzduch pod fólií se ochladí, dochází ke
trapped in the hole condensed into visible water droplets, kondenzaci páry, zespodu na fólii se vytvoří drobné
which formed on the cold unporous plastic, trickled downhill
to the weighted point, and dripped from there into the
cup.
kapičky a stékají přímo do hrníčku.
A plastic bagful of hot air should produce a teaspoonful of V igelitovém pytlíku bych mohl do rána získat lžíci vody.
water by dawn.
It wasn't much. Moc to není.
After a while I pulled one hand towards me as far as it Po chvíli jsem ruku s pytlíkem přitáhl k sobě, kam až to
would go, and leaned forward hard against the seat belt, šlo, a snažil se co nejvíc předklonit. Šlo to, dokázal jsem
and found I could reach far enough to blow into the bag if
I held its gathered neck loosely with an O of forefinger
and thumb.
pytlík nafouknout.
For probably half an hour I breathed in through my nose, Dobře půl hodiny jsem se pak nadechoval nosem a
and out through my mouth, into the plastic bag. At the vzduch jsem vydechoval do pytlíku. Získal jsem stovky
end of that time there were hundreds of small water drop- drobných kapek na jeho stěnách… vlhkost z mého dechu,
lets sticking to the inside of the bag… the water vapour z mých plic, uvězněná v plastu. Jinak by se rozptýlila ve
out of my lungs, trapped there instead of escaping into
the air.
vzduchu.
I turned the bag inside out and licked it. It was wet. Obrátil jsem pytlík naruby a olízal jeho vnitřní stranu.
When I'd sucked off as much as I could, I laid the cool Když jsem olízal a ocucal, co se dalo, přiložil jsem si
damp surface against my face, and perhaps because of chladivou fólii na tvář. Malichernost a marnost mého
the paltriness of what I had achieved, felt the first deep
stab of desolation.
počínání způsobily, že jsem poprvé pocítil beznaděj.
I fished out the blue rubber band again, and while the Vyprostil jsem z kapsy modrou gumičku a dokud bylo
sunlit air was still hot, filled the bag with it, twisting the horko, naplnil jsem pytlík vzduchem, gumičkou pevně
neck tight and fastening it with the band to one side of uzavřel a přivázal po straně k volantu. Nafouknutý pytlík
93

the steering wheel. It hung there like a fool's balloon, tam visel jako bláznova hračka, balónek poskakující,
bobbing lightly away if I touched it.
kdykoli jsem se ho dotkl.
I had been thirsty all day, but not unbearably. Celý den jsem měl žízeň, ale byla snesitelná.
After dark some hovering internal rumbles identified Po setmění se kručení v břiše změnilo v citelný hlad, ale i
themselves as hunger. Again, not unbearably.
ten byl snesitelný.
The bladder problem reappeared and was again a disas- Pak mne znovu začal obtěžovat plný měchýř a znovu to
ter. But time, I supposed, would lessen the difficulty: no byla pohroma. Usoudil jsem nicméně, že tenhle problém
input, less output.
bude čím dál míň závažný. Čím menší příjem tekutin, tím
menší výdej.
Hope had to be filed under 'Pending', after dark. Twelve Po úplném setmění jsem až na další otázku naděje
hours to be lived before one could climb on to the will- odložil. Čekalo mne dvanáct hodin přestávky, než zase
they-won't-they treadmill again. I found them long, začnu v hlavě přemílat Přijdou - nepřijdou. Byly to dlouhé,
lonely, and dreadful.
neutěšené hodiny.
The cramps which I had so imaginatively constructed for Křeče, které jsem si z bujné fantazie vymyslel do filmu,
the film began to afflict my own body in earnest, once the se ve skutečnosti dostavily v plné síle, jakmile se ochladilo
heat of the day drained away and let my muscles grow
stiff.
a svaly mi začaly tuhnout.
At first I wanned up by another dozen wrenching at- Při prvních příznacích jsem se zahřál tuctem marných
tempts to break the steering wheel off the control column, pokusů zlomit nebo ulomit volant. Výsledkem byla únava
the net result of which was considerable wear and tear on materiálu na mé straně a naprosto neotřesený materiál na
me, and none on the car. After that I tried to plan a sen- straně auta. Zkoušel jsem pak rozumnou sérii
sible series of isometric exercises which would keep everything
warm and working, but I only got about half of
them done.
izometrických cvičení, ale daleko jsem s tím nedošel.
Against all the odds, I went to sleep. Proti všemu očekávání jsem usnul.
The nightmare was still there when I woke up. Když jsem se vzbudil, noční můra trvala.
I was shivering with cold, creakingly stiff, and perceptibly Třásl jsem se zimou, celý ztuhlý a podstatně hladovější
hungrier.
než předtím.
I had nothing to eat but four matches, a handkerchief, K jídlu jsem neměl nic, leda jeden kapesník a jednu tužku
and a blunt pencil.
s ulomenou špičkou.
After a small amount of draught I dug out the pencil, and Chvíli jsem uvažoval, pak jsem tužku vydoloval z kapsy a
chewed that. Not exactly for the food value, but to bare začal ji okusovat. Nešlo o to dřevo sníst, ale o to
the lead. With that pencil, I decided, I could bring Danilo
down.
prokousat se k tuze. Pomocí té tužky můžu Danila zničit.
Before dawn the realization crept slowly in that Danilo Než se rozednilo, uvědomil jsem si, že mne Danilo
could not have abandoned me in the car without help. He nemohl ve voze uvěznit bez cizí pomoci. Někdo ho musel z
would have needed someone to drive him away when he místa odvézt, nemohl odejít po svých, jednak by ho
had finished locking me in. He wouldn't have walked
through the game reserve, not only because of the danger
from animals, but because a man on foot would have
been as conspicuous as gallantry.
ohrožovala zvířata, jednak by byl příliš nápadný.
So someone had helped him. Who? Ne. Někdo mu pomáhal. Ale kdo?
Arknold… Arknold…
He had shut his eyes to Danilo's fraud, when he had dis- Když přišel na Danilův podvod, předstíral, že o ničem
covered it: had kept silent, because by not arranging bet- neví. Mlčel. Musel mlčet, protože jinak by se ukázalo, že
ter security he had put his licence at risk. But would he se nepostaral o dostatečná bezpečnostní opatření a za to
step deep into murder to save himself a suspension? by mu hrozila ztráta licence. Snížil by se kvůli licenci k
vraždě?
No. He wouldn't. Ne, to ne.
Barry, for money? I didn't know. Barty? Za peníze? Těžko říct.
One… any… of the van Hurens, for any reason at all? No. Někdo… kdokoli… z van Hurenových? Z neznámého
důvodu? Ne.
Roderick, for news? Or Katya, or Melanie? No. Roderick? Kvůli senzaci? Katya? Melanie? Ne.
Clifford Wenkins, for publicity? Clifford Wenkins, kvůli reklamě?
If it was him, I was safe, because he wouldn't leave me Kdyby byl spolupachatelem on, byl bych zachráněný, on
there much longer. He wouldn't dare. Worldic, for a start, by mě v takové situaci dlouho nenechal, toho by se
wouldn't want the merchandise turning up in a damaged neodvážil. U Worldiku si jistě přáli, aby se jejich výstavní
state. I wished I believed it was Wenkins, but I didn't. kus dostavil v den D na scénu co možná nepoškozený.
Kéž by to byl Wenkins, ale ten to není.
Evan? Conrad? I couldn't face it. They had both been Evan? Conrad? Ta představa byla nepřijatelná.
there. On the spot. Sleeping next door.
Handy for breaking in in the night and smothering me Oba ale byli při mém únosu po ruce, spali ve vedlejších
with ether.
domcích.
One of them could have done it while the other slept. But Jeden z nich mohl při únosu asistovat, zatímco druhý
which? And why?
spal. Ale který a proč?
If it were either Evan or Conrad I was going to die, be- Pokud to byl jeden z těch dvou, jsem ztracený, protože ti
cause only they could save me.
dva jsou moje jediná naděje.
The dawn came up on this bleakest of thoughts and Přišlo ráno a s ránem nové černé myšlenky. Zato se
showed me that my theories on water vapour were cor- osvědčila moje teorie o kondenzaci páry. Z Krugerova
rect. I could see nothing of the Kruger National Park, be- parku jsem neviděl vůbec nic, protože všechna skla v autě
cause all the windows were fogged and beaded with condensation.
byla zapařená, zamžená, pokrytá kapičkami vody.
94

I could reach the glass beside me, and I licked it. It felt
great. The dryness of my tongue and throat became instantly
less aggravating, though I could still have done
with a pint of draught.
I looked through the licked patch. Same old wilderness.
Same old no one there.
My spoonful of water had formed all right inside the now
cold plastic bag. Carefully I loosened its neck in the rubber
band and squeezed the shrunken air out, to prevent it
expanding again when the day grew hot, and reabsorbing
the precious liquid. I wouldn't drink it until later, I de-
cided. Until things got worse.
With all the precious humidity clinging to the inside of the
windows, it was safe to embark on a change of air. I took
off my sock and turned the handle with my toes, and
opened the left-hand window a scant inch. Couldn't risk
not being able to shut it again: but when the sun came up
I got it shut without much trouble. When the growing heat
cleared the windows by re-evaporating the water, at least
I had such comfort as there was in knowing it was all still
inside the car, doing its best.
The pencil I had chewed in the night (and stowed for safe
storage under my watch strap) was showing signs of usefulness.
One more session with the incisors, and it had
enough bare lead at the tip to write with.
The only thing to write on that I had in my pockets was
the inside of the book of matches, which was room
enough for 'Danilo did it', but not for my whole purpose.
There were maps and car documents, however, in the
glove compartment in front of the passenger seat, and
after a long struggle, tying my toes in knots and using up
a great deal too much precious energy, I collected into my
hands a large brown envelope, and a book of maps with
nice blank end papers.
Dosáhl jsem hlavou na okno a začal ho olizovat. Bylo to
skvělé. Suchý jazyk a hrdlo rázem bolely míň. Stejně bych
si dal s chutí pivo.
Zadíval jsem se olízaným okénkem. Stejná divočina, beze
změn. Nikde nikdo.
Na dně pytlíku skutečně byla lžíce vody. Opatrně jsem
pytlík rozvázal a vytlačil z něj vzduch, aby vodu během
horkého dne nevysušil. Jediný vzácný doušek vody jsem si
schoval na pozdější dobu, až bude hůř.
Protože všechna vlhkost uvnitř vozu lpěla na zamžených
oknech, mohl jsem si dovolit aspoň trochu vyvětrat.
Sundal jsem si ponožku a prsty u nohy stočil okénko sotva
na palec. Víc otevřít jsem se bál pro případ, že by pak
nešlo zavřít. Jakmile slunce vystoupilo výš na oblohu,
podařilo se mi však okno zase bez obtíží zavřít. Když pak
sluneční žár vysušil zamžená okna, bylo mi útěchou, že
vlhkost zůstala uvnitř vozu a dělá své.
Tužka, kterou jsem v noci okusoval, vypadala použitelně.
Okusoval jsem ji ještě chvíli, až už se s ní dalo psát. Jenže
na co? Měl jsem jen zápalky, a na ty se vešlo leda
Pachatel je Danilo, a to nestačilo.
There was a lot to write. Na psaní toho bylo dost.
Věděl jsem ale, že v přihrádce na rukavice jsou mapy a
papíry od vozu, jen se k nim dostat. Po dlouhém kroucení
a akrobatických cvicích se mi podařilo podat si tlustou
hnědou obálku z přihrádky před sedadlem pro spolujezdce
nohama. S obálkou jsem si podal i autoatlas s krásnými
bílými stránkami na začátku a na konci.
15 15
Danilo had suggested to Nerissa that I go to South Africa
because there, far from home, he could take or make any
opportunity that offered to bring me to an accidental looking
death. He had lured me to the killing ground with a
bait he knew I would take… a near-dying request from a
woman I liked and was grateful to.
A death which was clearly a murder would have left him
too dangerously exposed as a suspect. An obvious accident
would be less suspiciously investigated… like a live
microphone.
Danilo Nerisse poradil, aby mne vyslala do Jihoafrické
republiky, protože tam měl mnohem větší šanci narafičit
moji smrt tak, aby to vypadalo jako nešťastná náhoda.
Přilákal mne na své loviště na zaručeně spolehlivou
návnadu - přáni umírající paní, kterou jsem měl rád a ke
které jsem cítil vděčnost.
Průhledná vražda byla pro Danila příliš nebezpečná,
protože měl motiv, podezírali by ho. Nehoda, nešťastná
náhoda se tak pečlivě nevyšetřuje… Jako třeba úraz
elektrickým proudem z probíjejícího mikrofonu.
Danilo hadn't been there, in Randfontein House. Danilo tehdy v Randfonteinu nebyl.
Roderick had been there, and Clifford Wenkins, and Conrad.
And fifty others besides. If Danilo had provided the
live mike, someone at the press interview must have
steered it into my hands. Luck alone had taken it out
again.
Down the mine, at the suddenly opportune moment…
bash.
Except for the steadfastness of a checker called Nyembezi,
mat attempt would have come off.
This wouldn't look like a natural accident, though. The
Byli tam Roderick, Clifford Wenkins, Conrad a asi padesát
dalších lidí. Pokud ten mikrofon nastražil Danilo, někdo,
kdo byl na tiskovce, mi ho musel přistrčit. Byla čirá
náhoda, že jsem v rozhodujícím okamžiku mikrofon
nedržel v ruce já.
V dole se vyskytla neočekávaná příležitost… stačila rána
do hlavy.
Nebýt důslednosti pana Nyembeziho, pokus by se zdařil.
handcuffs couldn't be called accidental.
Současná situace ale jako nešťastná náhoda vypadat
nemůže, želízka nemůžou být "náhodná".
Perhaps Danilo intended to come back, after I was dead, Co já vím, třeba se Danilo chce vrátit na místo činu a
and take them away. Perhaps people would believe then želízka odstranit s tím, že si pak lidé budou myslet, že
that I had lost my way in the park and had died in the car jsem v parku zabloudil a raději v autě zahynul, než abych
rather than risk walking.
se vydal do pustiny pěšky.
But the time span was tight. He couldn't wait a week to Časově to ale nevycházelo. Danilo nemůže čekat celý
make sure I was dead before coming back, because by týden, aby si byl jistý, že už nežiju, musí počítat s tím, že
then everyone would be searching for me, and someone mne lidé budou hledat, že mne možná někdo najde dřív,
might have reached me before he did.
než on se stačí vrátit.
I sighed dispiritedly. None of it made any sense. Bezradně jsem si povzdechl. Nebyla v tom logika.
The day proved an inferno compared with the one before. Onen den byl mnohem pekelnější než předchozí,
Much worse even than Spain. The scorching fury of the mnohem horší než Španělsko. Spalující žár byl omračující,
heat stunned me to the point where thought became im- bránil v myšlení, způsoboval křeče ve svalech i útrobách.
95

possible, and cramps wracked my shoulders, arms and
stomach.
I tucked my hands into my sleeves and roiled my head
back out of the direct rays and just sat there enduring it,
because there was nothing else to do.
So much for my pathetic little attempts at water management
The brutal sun was shrivelling me minute by
minute, and I knew that a week was wildly optimistic. In
this heat, a day or two would be enough.
Zastrčil jsem ruce do rukávů a zaklonil hlavu, abych unikl
přímým slunečním paprskům. Pak jsem jen nehybně seděl
a snášel, co jsem snášet musel, neměl jsem na vybranou.
S chabými pokusy o "regulaci vodního hospodářství"
jsem to věru daleko nedotáhl. Minutu po minutě ze mne
slunce bezohledně vysávalo sílu, vysychal jsem, bylo mi
jasné, že představa celého týdne byla naprosto nereálná,
v takovém žáru vydržím nanejvýš jeden, dva dny.
Hrdlo mě pálilo žízní a jaké je mít sliny, jsem už skoro
zapomněl.
V chladiči je voda… nedosažitelná jako nebe nad hlavou.
My throat burned with thirst and saliva was a thing of the
past.
A gallon of water in the car's radiator… as out of reach as
a mirage.
When I couldn't swallow without wincing or breathe with- Když už jsem bolestí nedokázal polknout a při dýchání
out feeling the intaken air cut like a knife, I untied the jako kdyby mě někdo bodal, odvázal jsem igelitový pytlík
plastic bag and poured the contents into my mouth. I a nalil si jeho obsah do úst. Užíval jsem si zázračnou H20
made the divine H2O last as long as possible; rolled it jak jen to šlo, válel ji po jazyce a dásních. Nakonec už
round my teeth and gums, and under my tongue. There skoro nebylo co polknout. Cítil jsem se hrozně. Do
was hardly enough left to swallow, and when it was gone I
felt wretched. There was nothing, now, between me and
nightfall.
soumraku už mne nic nečekalo.
I turned the bag inside out and sucked it, and held it Obrátil jsem pytlík naruby a olízal a vycucal ho. Pak jsem
against my mouth until the heat had dried it entirely, and si ho přidržel u úst. Když fólie uschla, znovu jsem pytlík
then I filled it again with hot air, and with trembling fin- naplnil horkým vzduchem a třesoucími se prsty uzavřel a
gers fumbled it back into the rubber band on the steering
wheel.
přivázal k volantu.
I remembered that the boot of the car still held, as far as Uvědomil jsem si, že v kufru auta asi zůstala sbírka
I knew, a lot of oddments of Conrad's equipment. Surely Conradových věcí, jeho vybavení, které bude potřebovat,
he would need it, would come looking for that, if not for
me.
bude ty věci hledat, i kdyby nehledal mne.
Evan, I thought, for God's sake come and find me. Evane prosím prosím, přijeďte, najděte mne.
But Evan had gone north in the park which stretched two Jenže Evan byl někde na severu, kam se park táhl na pět
hundred miles to the boundary on the great grey green set kilometrů až k šedozelené, kalné řece Limpopo. Tam
greasy Limpopo river. Evan was searching there for his
Elephant's Child.
hledá Evan své sloní zázraky.
And I… I was sitting in a car, dying for a gold mine I did- A já… já zatím sedím uvězněný v autě a umírám pro zlatý
n't want.
důl, který jsem vůbec nechtěl.
Night came, and hunger. Přišla noc. Dostavil se hlad.
People paid to be starved in Health Farms, and people No co, lidé za hladovění v sanatoriích pro otylé platí, lidé
went on hunger strikes to protest about this or that, so drží protestní hladovky za to i za ono, hlad tedy není nic
what was so special about hunger?"
zvláštního.
Nothing. It was just a pain. Ne, vskutku není, je to jen nepříjemné.
The night was cool, was blessed. In the morning, when I Noc byla blaženě chladná. Ráno jsem olízal okno, kam až
had licked as much of the window as I could reach, I went jsem dosáhl, a pak pokračoval v psaní. Zapsal jsem
on with the writing. I wrote every thing I could think of všechno, co by mohlo být k užitku při vyšetřování,
which would help an investigation into my death.
všechno, na co jsem si vzpomněl.
The heat started up before I had finished. I wrote 'give Výheň začala, ještě než jsem dopsal: Napsal jsem ještě
my love to Charlie', and signed my name, because I was- řekněte Charlie, že ji mám rád a podepsal se ze strachu,
n't certain that by that evening I would be able to write že třeba večer už psát nedokážu. Pak jsem si papíry strčil
any more. Then I slid the written papers under my left pod sebe, aby nespadly na zem, a zbytek tužky jsem si
thigh so that they wouldn't slip out of reach on the floor, zastrčil pod řemínek od hodinek. Vytlačil jsem vzduch z
and tucked the little pencil under my watch strap, and pytlíku, aby se nevypařila drahocenná voda. Rád bych
collapsed the air out of the plastic bag to keep the next
teaspoonful safe, and wondered how long, how long I
would last.
věděl, jak dlouho asi přežiju.
By midday I didn't want to last. V poledne už jsem přežít nechtěl.
I held out until then for my sip of water, but when it was Až do té doby jsem se ovládl a nesáhl na svoji denní lžíci
gone I would have been happy to die. After the bag had vody. Když jsem ji pak vypil, docela rád bych umřel.
dried against my face it took a very long time, and a great Sáček jsem vysušil přiložený k tváři a pak jsem se musel
effort of will, for me to balloon it out and fix it again to the hodně přemlouvat a sbírat sílu, abych ho znovu naplnil
steering wheel. Tomorrow, I thought, the thimbleful would vzduchem, zavřel a přivázal k volantu. Zítra, pomyslel
form again, but I would be past drinking it.
jsem si, bude na dně zase lžíce vody, ale já už ji nedokážu
vypít.
We had been wrong in the film, I thought. We had fo- Při natáčení jsme to vzali ze špatného konce, soustředili
cused on the mental state of the Man too much, to the jsme se na duševní stav muže ve voze a zanedbali stav
neglect of the physical. We hadn't known about legs like tělesný. Nedošlo nám, že nohy otečou jak konve. Svlékl
lead and ankles swollen to giant puffballs. I had long ago jsem si ponožky už dávno, kotníky jsem měl jako balony a
shed my socks, and would have had as much chance of
forcing my shoes on again as of flying.
boty nazout bylo úplně nemyslitelné.
We hadn't known the abdomen would become agoniz- Nedošlo nám, že plyn člověku nafoukne střeva, ani že se
ingly distended with gas or that the seat belts would mu bezpečnostní pásy nemilosrdně zaříznou do těla.
96

strain across it like hawsers. We hadn't guessed that the
eyes would feel like sand paper when the lachrymal
glands dried up. We had underestimated what dehydra-
tion did to the throat.
The overwhelming heat battered all emotions into numbness.
There was nothing anywhere but pain, and no prospect
that it would stop.
Nevěděli jsme, že když vyschnou sliznice i slzy, člověku se
zdá, že má v očích písek. Podcenili jsme ztráty tělesných
tekutin a co člověk cítí v hrdle, když skutečně vyschne.
Obludné vedro v člověku utlumí všechny duševní
pochody, otupí je. Nebylo nic než bolest a konec v
nedohlednu.
Except, of course, in death. Vysvobození je jen ve smrti.
In the late afternoon an elephant came and uprooted the Pozdě odpoledne přišel slon a vyvrátil strom, na kterém
tree the giraffe had browsed from.
se předtím pásla žirafa.
That should be allegorical enough for Evan, I thought To by se líbilo Evanovi, jsou v tom podobenství, pomyslel
confusedly. Elephants were the indestructible destroyers
of the wilderness.
jsem si zmateně. Sloni jsou nezničitelní ničitelé divočiny.
But Evan was miles away. Evan je bůhví kde.
Evan, I thought, Evan… Oh God, Evan… come… and find Evane, ach Evane… dobrý bože, Evane… přijeď, najdi
me.
mne!
The elephant ate a few succulent leaves off the tree and Slon uškubl ze stromu několik tučných listů a odešel.
went away and left it with its roots in the air, dying for Strom ležel s obnaženými kořeny v horkém vzduchu a
lack of water.
umíral žízní.
Before dark I did write a few more sentences. My hands Než se setmělo, napsal jsem ještě několik vět. Ruce se
trembled continually, and folded into tight cramps, and mi nepřestávaly třást a svíraly se v křečích. Pak už jsem
were in the end too weak to hold the pencil.
tužku v prstech neudržel.
It fell down on the floor and rolled beneath my seat. I Tužka spadla na zem a zakutálela se pod sedadlo.
couldn't see it, or pick it up with my swollen toes.
Neviděl jsem na ni a stejně bych ji oteklýma nohama
nedokázal zvednout.
Weeping would have been a waste of water. Pláč je k ničemu, je to jen plýtvání vodou.
Night came again and time began to blur. Přišla zase noc a já začínal ztrácet přehled o čase.
I couldn't remember how long I had been there, or how Nedokázal jsem si spočítat, jak dlouho už jsem tam, kde
long it was until Wednesday.
jsem, a kolik dní zbývá do středy.
Wednesday was as far away as Charlie, and I wouldn't Středa byla v nedohlednu stejně jako Charlie, už ji
see either of them. I had a vision of the pool in the garden neuvidím. Pak jako bych viděl bazén v naší zahradě a jak
with the kids splashing in it, and it was the car that se v něm máchají děti. Ta vidina mně připadala
seemed unreal, not the pool.
skutečnější než nesnesitelná skutečnost.
Tremors shook my limbs for hours on end. Nepřestával jsem se třást.
The night was cold. Muscles stiffened. Teeth chattered. Noc byla chladná, svaly mi tuhly a zuby drkotaly. Žaludek
Stomach shrieked to be fed.
se zoufale svíral hladem.
In the morning, the condensation on the windows was so Ráno byla okénka tak zapařená, že po nich voda tekla
heavy that water trickled in rivulets down the glass. I čúrkem. Dosáhl jsem jenom na malou plochu u okénka
could only, as ever, reach the small area near my head. I vedle volantu. Chabě jsem sklo olizoval. Bylo to příliš
licked it weakly. It wasn't enough.
málo.
I hadn't the energy any more to open the window for a Už jsem neměl sílu vyvětrat, ale auta nikdy nejsou
change of air: but cars were never entirely airtight, and it
wouldn't be asphyxiation which saw me off.
vzduchotěsná, udušením neumřu.
The inevitable sun came back in an innocent rosy dawn, Slunce se zákonitě vrátilo. Objevilo se něžně, v nevinném
gentle prelude to the terrifying day ahead.
růžovém svítání, v půvabné předehře ke krutému dni.
I no longer believed that anyone would come. Už jsem přestal věřit, že někdo přijede.
All that remained was to suffer into unconsciousness, be- Zbývalo čekat, až se mi zkalí vědomí, pak konečně najdu
cause after that there would be peace. Even delirium klid. I delirium by bylo dobré, protože nejhorší je, když si
would be a sort of peace, because the worst torment was člověk svoje zoufalství a trýzeň plně uvědomuje. Uvítal
to be aware, to understand. I would welcome a clouded bych pomatení, ztrátu vědomí, to by pro mne byl skutečný
mind, when it came. That, for me, would be the real okamžik smrti, okamžik, kdy srdce přestane tlouct, mne
death. The only one that mattered. I wouldn't know or
care when my heart finally stopped.
nezajímal.
Heat bullied into the car like a battering ram. I burned. I Slunce bušilo do vozu neúprosnými žhavými paprsky.
burned.
Hořel jsem. Hořel.
16 16
They did come. Přijeli.
When the sun was high, Evan and Conrad came in the Když slunce vystoupilo vysoko na oblohu, přijeli Evan a
station wagon. Evan stampeding about in a frenzy of en- Conrad. Evan vyrazil ze stejšnu sršící energií, mával
ergy, waving his arms about, with his hair sucking out rukama, vlasy se mu ježily po celé hlavě jako
crazily and his eyes too hot for comfort. Conrad, puffing elektrizované a oči žhnuly. Conrad, udýchaný, se zplihlým
slightly under the droopy moustache, mopping his forehead
with a handkerchief.
knírem, si otíral čelo kapesníkem.
They simply walked up to the car and opened the door. Došli k vozu a otevřeli dvířka. Zůstali bez hnutí stát.
Then they stood still. And stared.
Mlčky na mne zírali.
I thought they were unreal; the onset of delusion. I Nejdřív jsem si myslel, že se mi jen zdají, že jsou přelud,
stared back, waiting for them to vanish.
že začínám šílet. Ohlédl jsem se, očekával jsem, že vidina
zmizí.
Then Evan said, "Where the hell have you been? We've Pak Evan řekl: "Kde jste k sakru byl? Hledáme vás po
been searching the whole bloody park for you since yes- celém tomhle zatraceném parku od včerejšího rána."
97

terday morning."
I didn't answer him. I couldn't. Neodpověděl jsem, nešlo to.
Conrad was saying, "My God, my God, dear boy, my Conrad vydechl: "Můj bože, kamaráde, dobrý bože…"
God…" as if the needle had stuck.
Jako když přeskakuje jehla na gramofonu.
Evan went back to the station wagon, drove it across the Evan běžel zpět do stejšnu a po trávě s ním přejel až k
grass, and parked it alongside the car I was in. Then he mému vozu. Pak vlezl dozadu do stejšnu a otevřel
scrambled into the back and undipped the red ice box. červenou termokrabici.
"Will beer do?" he shouted. "We didn't bring any water." "Stačí pivo?" křikl na mne. "Vodu nemáme."
Beer would do. Kývl jsem.
He poured it from a can into a plastic cup and held it to Nalil z plechovky do plastového kalíšku a přidržel mi ho u
my mouth. It was cold; alive; incredible. I only drank half, rtů. Pivo bylo studené. Neskutečné. Vypil jsem jen
because it hurt to swallow.
polovinu, polykání bylo příliš nepříjemné.
Conrad opened the left-hand door and sat on the seat Conrad otevřel dvířka vlevo a sedl si vedle mne.
beside me.
"We haven't a key for the handcuffs," he said apologetically.
"Nemáme klíče od želízek," řekl omluvně.
A laugh twitched somewhere inside me, the first for a Bylo mi najednou do smíchu, poprvé po dlouhé době.
long time.
"Phew," Evan said, "You do stink." "No nazdar, že ale zapácháte," poznamenal Evan.
They saw I couldn't talk. Evan poured more beer into the Pochopili, že nemůžu mluvit. Evan mi dolil pivo a přidržel
cup and held it for me, and Conrad got out of the car and mi ho. Conrad vystoupil a šel se hrabat v kufru. Vrátil se
rummaged about in the boot. He came back with four se čtyřmi kousky drátu a s izolační páskou. Dal se do
short lengths of strong wire and a roll of insulating tape,
and with these he proceeded to set me free.
práce na želízkách, aby mne vyprostil.
He stuck the four wires into the barrel of the handcuff Zastrčil všechny čtyři drátky do zámku pout, vyčnívající
lock, bound the protruding ends tightly together to give a kusy drátu omotal izolací, aby je mohl líp uchopit, a začal
handle for leverage, and began to turn. The makeshift key točit. Narychlo vyrobený paklíč splnil úkol skvěle. Conrad
did a grand job. With a lot of swearing and a couple of si několikrát zanadával, ale nakonec se mu podařilo pouto
fresh starts when the wires slipped out, Conrad got the
ratchet on my right wrist opened.
na mém pravém zápěstí otevřít.
And who cared about the other? It could wait. To stačí. Na druhé zápěstí zatím kašlu.
They undipped the seat belts and tried to help me out of Odepnuli mi bezpečnostní pás a pokoušeli se mi pomoct
the car, but I had been sitting in the same restricted posi- vystoupit. Seděl jsem ale ve skrčené poloze přes
tion for over eighty hours, and like concrete my body osmdesát hodin, byl jsem po takové době jak zkamenělý,
seemed to have set in the mould.
jak odlitý ze sádry.
Evan said doubtfully, "I think one of us should go and Evan řekl nejistě: "Myslím, že by jeden z nás měl jet pro
find a doctor."
doktora."
I shook my head decidedly. There were things I wanted Rozhodně jsem zavrtěl hlavou. Byly věci, které jsem jim
to tell them before the outside world broke in. I felt jerkily musel sdělit dřív, než se do všeho zamíchá veřejnost.
under my thigh for the papers I had written, and made Trhaně jsem hmatal pod sebou pro popsané papíry.
writing motions with my hands.
Naznačoval jsem gesty, že chci psát.
Conrad silently produced the gold ballpoint he always Conrad mlčky vytáhl z kapsy zlaté plnicí pero a já
carried, and I shakily wrote on an unused corner of brown nejistou rukou napsal: Když nikomu neřeknete, že jste
envelope, "If you do not tell anyone you have found me, mne našli, chytíme toho, co mě tu nechal. Po krátké
we can catch the man who put me here." And as an afterthought,
I added, "I want to do that."
úvaze jsem připsal: Rád bych ho chytil.
They read the uneven words and stood wondering, al- Přečetli si kostrbatě napsaná slova a přemýšleli, divže se
most literally scratching their heads.
nedrbali na hlavě.
I wrote a bit more. "Please put something over the windscreen."
Ještě jsem připsal: Prosím zakryjte přední sklo.
That at least made sense to them. Conrad draped the To se jim zdálo rozumné. Conrad přes sklo přehodil
front of the car with a heavy groundsheet which effec- těžkou plachtu. Rázem bylo horko o pět stupňů
tively brought the temperature down by ten degrees. snesitelnější.
Evan saw the plastic bag hanging from the steering Evan zahlédl pytlík připevněný k volantu gumičkou.
wheel and pulled it off its rubber band.
"What the hell is this?" he said. "Co je tohle, sakra?"
I pointed to the still undrunk mouthful of water lurking in Ukázal jsem na zbyteček vody na dně. Evan pochopil a
one corner. Evan understood, and looked completely appalled.
zhrozil se.
He took the written pages out of my hand, and read Vzal mi z ruky popsané papíry a začal číst. Vypil jsem
them. I drank some more beer, holding the cup with trochu víc piva. Kalíšek jsem držel v nejistých, třesoucích
trembly fingers but feeling life sowing back through all the se rukách. Při každém dalším pracném doušku jsem cítil,
dying channels with every difficult swallow.
jak se ve mně obnovuje a rozlévá život.
He read right to the end and handed the pages to Con- Evan přečetl všechno, co jsem napsal, a podal papíry
rad. He stared at me with stunned speechlessness. An Conradovi. Díval se na mne mlčky a ohromeně. To u něho
unaccustomed state for Evan.
bylo neobvyklé.
After a long time he said slowly, "Did you really think Po dlouhém mlčení se zvolna zeptal: "Vy jste si opravdu
Conrad or I had helped to leave you here?"
myslel, že jeden z nás, Conrad nebo já, jsme vás sem
pomáhali dopravit?"
I shook my head. Zavrtěl jsem hlavou.
"And you can cross off poor old Clifford Wenkins, too, be- "Chudáka Clifforda Wenkinse si taky můžete škrtnout, už
cause he's dead. They fished him out of the Wemmer Pan nežije. V sobotu dopoledne ho vytáhli z přehradního
98

on Saturday afternoon. He went boating, and drowned." jezera. Byl se projet na lodičce a utopil se."
The news took a while to percolate. I thought, no more
stuttering, no more damp palms, no more nervous little
man… poor little nervous man-
I lifted Conrad's golden pen, and Evan gave me one of
his ubiquitous notebooks to write on.
Chvíli trvalo, než mi to došlo. Chudák… nervózní, se
zpocenýma neklidnýma rukama, chudák zakomplexovaný
mluvka už není…
Sáhl jsem po Conradově peru a Evan mi na psaní podal
svůj notes.
"I'd like to lie down. In the station wagon?" Rád bych si lehl. Do stejšnu?
"Sure," he said, seeming to be glad of an excuse for ac- "Samozřejmě," byl rád, že má úkol. "Hned vám to tam
tivity. "We'll make you a bed."
nachystáme."
He hopped into the estate car again and hauled all their Skočil do stejšnu, odstrčil všechny věci, různé vybavení,
equipment to one side. In the cleared space he con- ke straně, až tam vzniklo dost místa na zadní opěradla
structed a mattress from the back seats of both cars, and sedadel z obou vozů. Místo polštáře položil na
made a thick pillow out of coats and sweaters.
improvizované lože stočené svetry a bundy.
"The Ritz," he said, "is at your service." "Ritz vás očekává," řekl.
I tried a smile and caught sight of it in the driving mirror. Pokusil jsem se o úsměv a v tu chvíli jsem se zahlédl v
zrcátku.
Ghastly. I had a four day beard and sunken pinkish eyes Vypadal jsem hrozně. Čtyři dny neholený, zapadlé,
and looked as grey and red as a sunburned ghost.
zarudlé oči, šedý a červený, jako připálené strašidlo.
With more gentleness than I would have thought either S šetrností a něhou, jakou bych od nich nikdy
of them had in their natures, they helped me out of the neočekával, mi pomohli vystoupit z jednoho auta a spíš
car and carried more than supported me over to the sta- mne nesli než vedli do druhého. Předkloněný, se
tion wagon. Bent double, creaking in every muscle, and skřípajícími svaly, jako bych měl přeražená záda, jsem se
feeling that my lumbar vertebrae were breaking, I com- doplazil ke stejšnu. Když jsem si konečně lehl, nastalo
pleted the journey, and once lying on the makeshift bed nádherné, byť bolavé, narovnávání těla. Evan vzal plachtu
began the luxuriously painful process of straightening my- z mého vozu a přehodil ji přes střechu stejšnu, aby
self out. Evan took the groundsheet off my car and spread
it over the roof of the station wagon, as much to shut out
the heat as for shade.
vytvořil stín a chránil mne před horkem.
I wrote again. "Stay here, Evan' because I thought they Napsal jsem: Evane, nikam nechoďte. Bál jsem se, že
might start my car with a jump lead, and drive off for moje auto nastartují drátem a odjedou pro pomoc. Evan
help. He looked doubtful, so I added with a fair amount of se tvářil váhavě. Připsal jsem tedy skoro zoufale: Prosím
desperation, "Please don't leave me."
neopouštějte mne.
"Christ," he said, when he read that. "Christ, mate, we, Přečetl si to. "Bože, přece bychom vás tu nenechali." Zdál
won't leave you." He was clearly emotionally upset, which se být dojatý, a to u něho bylo cosi nevídaného. Přece
surprised me. He didn't even like me, and in the Special mne neměl rád, a při natáčení na mne vršil zcela
had heaped on the discomfort without mercy.
nemilosrdně jednu fyzickou nepříjemnost za druhou.
I drank some more beer, mouthful by separate mouthful. Pil jsem pivo, pomalu, opatrně, doušek po doušku.. V
My throat still beat a raging case of tonsillitis out of sight, krku mne ještě stále bolelo, jako bych měl těžkou angínu,
but the lubrication was slowly taking effect. I could move ale požehnaný výsledek pozvolného zavodňování se už
my tongue better, and it was beginning to feel less like a projevoval. Už jsem dokázal pohybovat jazykem, který
swollen lump of liver.
přestával být kusem cizího oteklého masa.
Evan and Conrad sat in the front seats of the estate car Evan s Conradem seděli vpředu a dohadovali se kam jet.
and began discussing where to go. They had no accom- Ve Skukuze, kam to bylo nejblíž, už nocleh neměli, a do
modation reserved at Skukuza, which it appeared was still Satary, kde byly noclehy zamluvené, musel člověk počítat
the nearest camp, and it was two hours drive to the beds
booked at Satara.
se dvěma hodinami jízdy.
Satara and the beds won, which seemed good enough for Nakonec se rozhodli pro Satani. Mně to vyhovovalo.
me.
Evan said, "We might as well get going, then. It's too Evan prohlásil: "Měli bychom vyjet, tady je moc horko,
bloody hot here. I've had enough of it. We'll find a patch sakra, už mě to tu nebaví. Cestou si někde najdeme stín a
of decent shade along the road, and stop for lunch. It's
after two, already, and I'm hungry."
naobědváme se. Už je po druhé hodině a já mám hlad."
That was a lot more like the Evan I knew and detested. Evan už byl zase Evan, jak jsem ho znal a neměl v lásce.
With an inward smile I had another go with the pen. V duchu jsem se usmál a sáhl znovu po peru.
"Remember how to get back here." Abychom sem trefili!
"Someone else can fetch the car," said Evan impatiently. "Pro auto může zajet někdo jiný."
"Later."
I shook my head. "We must come back…" Zavrtěl jsem hlavou. Musíme se sem vrátit.
"Why?" "Proč?"
"To catch Danilo Cavesey." Abychom nachytali Danila.
They looked from the pad to my face. Then Evan merely Přečetli si, co jsem napsal, a zadívali se na mne. Pak se
said, "How?"
Evan zeptal: "Jak."
I wrote down how. They read it. The air of excited inten- Napsal jsem to. Přečetli si to. Evan rázem propadl
sity reawoke in Evan, and rapid professional calculations vzrušení a na Conradovi bylo vidět, jak věci domýšlí
furrowed Conrad's forehead, for what I was asking them profesionálně. Můj návrh se jim líbil. Pak si oba uvědomili
to do was much to their liking. Then a separate, secondary
thought struck both of them, and they looked at me
doubtfully.
jednu důležitou podmínku a váhavě se na mne zadívali.
"You can't mean it, dear boy," Conrad said. "Kamaráde, to snad nemyslíš vážně," řekl Conrad.
I nodded. Horlivě jsem kýval.
"What about the person who helped him?" Evan asked. "A co ten člověk, co mu pomáhal?" namítl .Evan. "Co s
"What are you going to do about him?"
tím chcete udělat?"
99

"He's dead, now." Ten už nežije.
"Dead?" He looked incredulous. "You don't mean… Clifford
Wenkins?"
"Že nežije? Chcete snad říct, že Clifford Wenkins…?"
I nodded. I was tired. I wrote 'Tell you when I can talk." Unaveně jsem přikývl. Až budu moct mluvit.
They agreed to that. They shut the doors of my car, Souhlasili. Zabouchli dvířka u mého vozu, nastoupili
climbed into the front seats of the station wagon, turned dopředu do stejšnu, nastartovali a vyjeli po prašné cestě,
it, and set off along the dirt road which had for so long for na kterou jsem se předtím jen bezmocně díval malým
me been just a reflection in a three-by-six inch looking
glass.
zpětným zrcátkem.
Conrad drove, and Evan made a map. They seemed to Conrad řídil a Evan četl mapu. Jak se ukázalo, našli mne
have found me by the merest chance, as I had been a jen čirou náhodou, protože můj vůz stál na dávno
mile up a side branch of an equally unkempt road leading nevyužívané prašné cestě k vyschlé vodní nádrži. Cesta se
to a now dry water hole. The water hole road joined into nicméně napojovala na jinou, a ta vedla na hlavní silnici,
another, which led finally back to the roads used by visi- po které jezdili turisté. Evan si byl jistý, že cestu k mému
tors. Evan said he could find the way straight back to my vozu určitě najde, prý to je snadné. Pak mi vyprávěli, jak
car: it was easy. They had searched, he added, every side včera postupně zajeli na všechny postranní prašné cesty
road they could find between Skukuza and Numbi, and mezi Skukuzou a Numbi. Dnes prý projížděli vyschlé pláně
that had been yesterday. Today, they had tried the dry na jih od řeky Sabie a našli mne na jedné z cest se
sparse land to the south of the Sabie river, and they had
found me on the fifth no-entry they had explored.
zákazem vjezdu.
After five or six miles we came to a small group of trees Asi po osmi nebo devíti kilometrech jsme dojeli k malé
throwing some dappled shade: Conrad at once pulled in skupině stromů vrhajících skvrnitý stín. Conrad okamžitě
and stopped the car, and Evan without more ado started do stínu zajel a zastavil. Evan se bez ptaní vrhl na
burrowing into the red box. They had brought more sandwiches,
more fruit, more beer.
červenou krabici. Byly tam čerstvé sendviče, ovoce a pivo.
I thought I would postpone sandwiches and fruit. Beer Do sendvičů a ovoce jsem se zatím raději nepouštěl. Pivo
was doing wonders. I drank some more.
The other two munched away as if the whole picnic were
routine. They opened the windows wide, reckoning that
any sensible animal would be sleeping in this heat, not
looking out for unwary humans.
zato působilo zázračně. Znovu jsem se napil.
No cars passed. Every sensible human, too, was busy at Žádné vozy nás nemíjely, všichni rozumní lidé drželi
siesta in the air-conditioned camps. Evan, of course, was siestu v klimatizovaných táborech. Evan pochopitelně
impervious to heat, and Conrad had to lump it.
horko nevnímal a Conrad to nějak musel vydržet.
I wrote again, "What made you start looking for me?" Napsal jsem: Co vás přimělo mne hledat?
Evan spoke round bits of ham sandwich. "We kept want- Evan ukusoval šunkový sendvič a odpověděl při jídle.
ing the things of Conrad's which were in your car. It be- "Potřebovali jsme ty věci, co si Conrad dal k vám do
came most annoying not to have them. So yesterday kufru. Chyběly nám, bylo to nepříjemné. Zavolali jsme
morning we telephoned the Iguana to tell you how selfish proto včera do hotelu Iguana Rock, abychom vám
you had been to take them away with you."
vynadali za bezohlednost, se kterou jste jednoduše ujel."
"They said you weren't there," Conrad said. "They said Pokračoval Conrad: "V hotelu nám řekli, že tam nejseš,
they understood you were going to the Kruger Park for
several days."
že jsi na několik dní odjel do Krugerova parku."
"We couldn't understand it," Evan nodded. "In view of "Po tom vašem vzkazu se nám to zdálo nepochopitelné,"
your note."
řekl Evan.
"What note?" I tried automatically to say the words, but "Jakém vzkazu?" pokusil jsem se promluvit, ale pořád to
my throat still wouldn't have it. I wrote them instead. nešlo, raději jsem otázku opět napsal.
"The note you left," Evan said impatiently. "Saying you "Přece váš vzkaz," řekl Evan podrážděně. "Napsal jste
had gone back to Johannesburg."
nám, že se vracíte do Johannesburgu."
"I left no note." Žádný vzkaz jsem nepsal.
He stopped chewing and sat with his mouth full as if in Evan přestal přežvykovat a strnule se na mne díval. Pak
suspended animation. Then he took up chewing again,
and said, "No. That's right. You couldn't have."
řekl: "Ano, to je fakt, vzkaz jste napsat nemohl."
"We thought you had, anyway," Conrad said. "It was just "My si ale mysleli, že to je tvůj vzkaz," vysvětloval
a piece of paper, written in capital letters, saying, "Gone Conrad. "Našli jsme kus papíru a na něm bylo hůlkovým
back to Johannesburg. Link." Bloody rude and ungrateful, písmem napsáno Vracím se do Johannesburgu. Link.
dear boy, we thought it. Packing all your gear and buzzing Připadalo nám to hodně bezohledný a nevychovaný, jen
off at the crack of dawn without even bothering to say tak se sbalit a za svítání ujet bez rozloučení. Nemožný
good-bye."
chování."
"Sorry." Omlouvám se.
Conrad laughed. "After that we tried to reach Clifford Conrad se dal do smíchu. "Pak jsme se snažili sehnat
Wenkins, because we thought he might know where you Clifforda Wenkinse, mysleli jsme si, že by měl vědět, kde
were, but all we got at his number was some hysterical jsi, ale u něj to zdvihla nějaká hysterická ženská a
woman saying he'd been drowned in the Wemmer Pan." vykřikovala, že se Wenkins utopil."
"We tried one or two other people," Evan went on. "The "Ptali jsme se i jinde, taky u van Hurenových."
van Hurens, and so on."
"Danilo?" I wrote. Co Danilo? napsal jsem.
"No." Evan shook his head. "Didn't think of him. Wouldn't "Toho jsme se neptali, nenapadlo nás to," řekl Evan. "Ani
know where he's staying, for a start." He ate a mouthful, nevíme, kde bydlí." Ukousl si a zamyslel se. "Přišlo nám,
reflecting. "We drought it a bit unhelpful of you to go off že od vás nebylo fér jen tak ujet a nikomu nic neříct. Pak
without letting anyone know where you could be found, nás napadlo, že jste třeba udělal hloupost, že jste se
and then we thought perhaps you'd been damn bloody rozjel do parku a zabloudil, nebo že jste třeba vůbec do
100

careless and got lost in the park, and never got back to
Johannesburg at all. So after a bit of argy-bargy we persuaded
the reception office at Satara to check what time
you went out of the Numbi gate on Friday morning, and
the gate keeper said that according to their records you
hadn't gone out at all."
"We telephoned Haagner, dear boy," Conrad said, "and
explained the situation, but he didn't seem to be much
worried. He said people often talked their way out of
Numbi without papers, even though one was supposed to
produce receipts to show one had paid for staying in
camps. Mr. Lincoln would only have to say, Haagner said,
that Evan and Conrad were still in the park, and had paid
for him. The Numbi men would check with Skukuza, and
then let Mr. Lincoln go. He also said you couldn't be lost in
the park. You were too sensible, he said, and only fools
got lost. People who drove miles down no-entry roads and
then had their cars break down."
And that, I presumed, was what they thought had happened.
But I wouldn't grumble.
Johannesburgu nedojel. Pak jsme po krátkým vyjednávání
přemluvili lidi v Sataře, aby nám zjistili, v kolik hodin jste
v pátek ráno projel branou Numbi. Strážce od brány hlásil,
že tam jste vůbec neprojel."
Pokračoval Conrad: "Zatelefonovali jsme Haagnerovi a
vysvětlili mu co a jak, ale Haagnerovi to starosti nedělalo,
prý se lidi přes bránu dostat můžou, když strážnýho
umluví. Normálně musí každý při výjezdu předložit doklad
o zaplacení pobytu v kempech, ale v případě pana
Lincolna prý stačí, aby řekl, že za něho zaplatí pan Conrad
a pan Evan, kteří ještě v parku zůstávají. Pokud by si to
strážný z Numbi ve Skukuze telefonicky ověřil, jistě by
pana Lincolna pustil. Haagner taky řekl, že jsi příliš
rozumný na to, abys zabloudil, prý se ztrácejí jen pitomci,
co jezdí po cestách, kde je zákaz vjezdu, a pak se jim
porouchá auto."
Moji kolegové pravděpodobně usoudili, že se mi nejspíš
přihodilo právě tohle. Neměl jsem jim to za zlé.
They opened cans of beer and gulped. I went on sipping. Otevřeli další plechovky s pivem a napili se. Já usrkával.
"We had sure enough paid for you at Skukuza," Evan "Samozřejmě že jsme za vás ve Skukuze zaplatili," řekl
said accusingly. "Including the window you broke."
Evan vyčítavě, "zaplatili jsme i za to rozbité okno."
I only had to pick up the pen. Stačilo sáhnout po peru.
"My God," Evan said, before I got it to the paper. "Danilo "Probůh," vydechl Evan, než jsem stačil něco napsat. "To
Cavesey broke the window… to get into your rondavel." okno rozbil Danilo Cavesey… aby se k vám dostal."
I supposed so. He had got past the locked door without Nejspíš ano. Dveře byly zamčené a Danilo se dostal
waking me.
dovnitř, aniž mne vzbudil.
"You're a fairly valuable property, dear boy," Conrad "Ty jsi dost drahocenný zboží, kamaráde," pokračoval ve
said, finishing the saga. "So we decided we ought perhaps vyprávění Conrad. "Tak jsme se rozhodli, že tak jeden,
to spend a day or so looking for you."
dva dny obětujeme, že tě budeme hledat."
"We saw a splendid herd of elephants yesterday after- "Včera odpoledne jsme ale viděli skvělý stádo slonů,"
noon," said Evan, pointing out that the delay to their poznamenal Evan, abych si náležitě uvědomil, že čas tak
original plans had not been an entire waste. "And we úplně nepromarnili. "Třeba dnes ještě nějaké slony
might see some more today," he said.
potkáme," dodal.
They helped me into the rondavel in Satara and I asked V Sataře mi pomohli dojít do rondavelu. Poprosil jsem,
them to turn the air-conditioning off, as to me the hut felt aby vypnuli klimatizaci, připadalo mi, že je v chatě zima,
cold. If I got cold again I would get stiff again, which nechtěl jsem prochladnout, znovu bych byl celý ztuhlý a
would only add to my aches… I lay on one of the beds zase by mi bylo hůř… Ležel jsem pod třemi dekami a
with three blankets over me and felt lousy.
stejně mi bylo mizerně.
Conrad fetched a glass of water and he and Evan stood Conrad mi přinesl sklenici vody. Stáli s Evanem nade
around looking helpless.
mnou a tvářili se bezradně.
Evan said, "Let's take your stinking clothes off. You'd "Myslím, že bychom vás měli svléct. Šaty vám pěkně
embarrass a pig, as you are."
smrdí, prase by se za ně nestydělo."
I shook my head. Zavrtěl jsem hlavou.
"If we bring you some water, would you like to wash?" "Když vám přineseme vodu, chtěl byste se umýt?"
No, again. Znovu jsem zavrtěl hlavou.
Evan wrinkled his nose. "Well, you won't mind if neither Evan nakrčil nos. "V tom případě doufám, že se nebudete
of us sleeps in here with you?"
zlobit, když tu s vámi nebudeme spát."
I shook my head. My smell was offensive to myself as Zavrtěl jsem hlavou. Vlastní zápach byl protivný i mně
well, now that I'd breathed so much clean fresh air. samému, zvlášť poté, co jsem se nadýchal čerstvého
vzduchu.
Conrad went off to the camp shop to find something I Conrad zašel do místního obchodu, aby se poohlédl po
could swallow and presently came back with a pint of milk něčem, co bych dokázal polknout. Vrátil se s mlékem a
and a tin of chicken soup. The only opener they had was konzervou kuřecí polévky. Neměli jiný otvírák než na
the beer can opener, but they got the soup out into a jug plechovky s pivem. Nakonec se jim ale podařilo polévku
in the end. There was nothing to heat the soup with, so vydolovat a přelít do džbánku. Protože ji neměli na čem
they tipped in half the milk and stirred it around until it ohřát, naředili ji mlékem, aby byla pitná. Roztok nalili do
was runny. Then they poured out a glassful, and, grateful sklenice a já začal pomalu popíjet. Byl jsem jim za jejich
for their clumsy care, I drank it bit by bit.
nemotornou péči vděčný.
"Now," said Evan briskly, satisfied that they had done the "Tak, a teď si musíme rozmyslet, jak dál," prohlásil Evan
best possible for me, "let's get on with planning the trap." energicky. Dával najevo, že už pro mne udělali, co mohli,
a je na čase pustit se do díla.
This time, when I tried, some semblance of speech came Konečně se mi zdařilo promluvit.
out.
"Danilo is staying at the Vaal Majestic," I said. "Danilo bydlí v Majestiku," řekl jsem.
"What did you say?" Evan demanded. "Thank God you "Co jste to řekl? Zaplať bůh, že zase mluvíte, ale
can talk again, but I couldn't understand a word of it." nerozuměl jsem vám ani slovo."
I wrote it down. Napsal jsem to.
"Oh. Right." "Aha. Dobře."
I said, "Telephone in the morning, and tell him…" It was Zachraptěl jsem: "Ráno mu zavolejte a řekněte…" Znělo
a croak, rough and cracked.
to hrozně.
101

"Look," Evan interrupted. "Well get along quicker if you Evan mi skočil do řeči: "Poslyšte, bude rychlejší, když
write it."
nám to napíšete."
I nodded. Much easier on my throat, if he preferred it Přikývl jsem. Pro mne a můj bolavý krk to bylo vskutku
that way.
jednodušší.
"At breakfast time, tell Danilo you are trying to find out Ráno zavolejte Danilovi, že mne hledáte, protože mám
where I am, because I have Conrad's equipment in my Conradovy věci v autě Taky řekněte, že mám Conradovo
car. Tell him I also have Conrad's gold pencil in my zlaté psací pero a že ho Conrad chce. Taky že mám váš
pocket, and he especially wants it back. Tell him I also zápisník, a že ty záznamy potřebujete. Že vám to všechno
have one of your notebooks, and you need your notes. dělá starost, protože jsem se zmínil, že mi někdo usiluje o
Tell him you are worried because I had some theory that
someone I knew had been trying to kill me."
život.
Evan read, and looked dubious. "Are you sure that will Evan si to přečetl a zatvářil se pochybovačně. "Jste si
bring him?"
jistý, že ho to sem vyláká?"
I wrote: 'Would you risk my being able to write down Napsal jsem: Být on, riskoval byste, že tu teorii napíšu,
that theory, if you knew I had pencil and paper within
reach?"
když mám na dosah pero a papír?
He considered. He said, "No. I wouldn't." Zamyslel se. Pak řekl: "Ne, to bych neriskoval."
"I did do it." "Taky že jsem to napsal."
"So you did." "To je pravda."
Conrad sat heavily down in the armchair, nodding. "What "Co dál, kamaráde?" zeptal se Conrad. Těžce dopadl na
next, dear boy?"
židli a přikyvoval.
I wrote: 'This evening, telephone Quentin van Huren. Tell Napsal jsem: Dnes večer zavolejte Quentinu van
him where and in what state you found me. Say I wrote Hurenovi a řekněte mu. kde a v jakém stavu jste mne
some notes. Read them to him. Tell him about the trap for našli. Řekněte, že jsem napsal zprávu, přečtěte mu ji.
Danilo. Ask him to tell the police. With his authority, he Řekněte mu o té pasti na Danila, ať to ohlásí na policii. Má
can arrange it properly."
takovou váhu, že policii snadno přesvědčí a zařídí, co je
třeba.
"Sure. Sure." Evan with undaunted wiry energy collected "Jasně, jasně," přikývl energicky Evan a šel pro mé
up my writings from the car and his notebook with all our sebrané spisy do auta. Pak s papíry a notesem vyrazil do
plans, and strode off at once to the telephone in the main
buildings.
hlavní budovy k telefonu.
Conrad stayed behind and lit a cigar, no doubt to fend off Conrad zůstal sedět a zapálil si doutník, aby zamaskoval
evil odours.
můj pach.
"It was Evan who insisted on looking for you, dear boy," "Byl to Evan, kdo trval na tom, že tě musíme jet hledat,
he said. "Absolutely fanatical, he was. You know how he kamaráde," řekl. "Byl jako posedlý. Znáš ho, když ho něco
never lets up when he gets an idea. We went up every napadne, nic ho nezastaví. Projeli jsme všechny možné i
unlikely track… bloody silly, I thought… until we found nemožné slepé cesty… považoval jsem to za pitomost… až
you."
jsme tě našli."
"Who," I said slowly, trying to speak clearly, "told Danilo Pomalu, opatrně jsem se snažil promluvit: "Kdo řekl
about the film… Man in the Car?"
Danilovi o našem filmu… o Muži ve sportovním voze?"
He shrugged a little uncomfortably. "Maybe I did. At Rozpačitě pokrčil rameny. "Možná já. V Germistonu. Ptali
Germiston. They were all asking about your latest work… se na tvůj poslední film… van Hurenovi, Clifford Wenkins,
the van Hurens, Clifford Wenkins, Danilo… everybody." Danilo…"
It didn't matter. Wenkins could have got hold of the Bylo to vlastně jedno. Wenkins snadno mohl získat
film's plot easily enough, through Worldic.
synopsi filmu od Worldiku.
"Dear boy," Conrad said thoughtfully. "The make-up is all Conrad řekl zamyšleně: "Tvůj make-up do toho bijáku
wrong in the film." He puffed the cigar. "Mind you," he jsme maskérům poradili špatně," zadýmal. "Musím ale
said, "what you actually look like would be pretty poor říct, že ve skutečnosti moc přitažlivě nevypadáš, film bys
box-office."
takhle neprodal."
"Thanks." "Děkuju."
He smiled. "Have some more soup?" Usmál se. "Nechceš ještě trochu polívky?"
Evan was gone a long time and came back looking ear- Evan byl dost dlouho pryč. Když se vrátil, tvářil se vážně
nest and intense.
a zaujatě.
"He wants me to ring back later. He was pretty incoher- "Chce, abychom mu ještě zavolali. Když jsem mu to
ent when I'd finished." Evan raised his eyebrows, sur- všechno přečetl, byl úplně vyvedený z míry." Evan se
prised that anyone should need time to assimilate so zatvářil, jako by se divil, že se někdo nedovede
many unwelcome facts. "He said he would think over what dostatečně rychle vyrovnat s tolika nevítanými novinkami.
ought to be done. And oh yes, he said to ask you why you "Řekl, že si to musí promyslet, že si musí rozmyslet co
now thought it was Clifford Wenkins who helped Danilo." I dál. Jo, mám se vás zeptat, proč si myslíte, že Danilovi
said, "Clifford Wenkins would have helped…"
pomáhal právě Clifford Wenkins.
"Write it down," said Evan impatiently. "You sound like a Ale radši to napište," řekl Evan podrážděně. "Mluvíte,
crow with laryngitis."
jako když má vrána záškrt."
I wrote: 'Clifford Wenkins would do anything for publicity Psal jsem: Clifford Wenkins by pro reklamu udělal cokoli.
stunts. He would exchange recording gear and micro- Byl ochotný zaměnit nahrávací zařízení a nastražit
phones, for instance. I do not believe he thought anyone probíjející mikrofon. Jistě si nemyslel, že by to někoho
would be killed, but if I got an electric shock at a press mohlo zabít, nejspíš si od toho sliboval větší pozornost
conference, it would put my name and the purpose of my médií, taková elektrická rána na tiskovce je přece jen
visit in the papers. I believe Danilo put it all into his head, zajímavá, víc by se psalo o mně a o tom, proč tu jsem.
and gave him the live equipment. Wenkins was terrified Jsem přesvědčený, že mu to všechno poradil Danilo a že
when Katya was so badly shocked, and afterwards I saw mu opatřil i ten probíjející mikrofon. Wenkins se zděsil,
him telephoning, looking very worried. I thought he was když to Katyu tak těžce postihlo, všiml jsem si pak, že
calling Worldic, but he might have been telling Danilo that telefonuje a tváří se přitom hodně vyděšeně. Tehdy jsem
102

the stunt had gone wrong." myslel, že volá Worldic, ale teď si myslím, že volal Danila,
že se to vymklo z ruky.
"It went better, dear boy, from Worldic's point of view," "No, z hlediska Worldiku se to vymklo z ruky šikovně,"
Conrad commented.
poznamenal Conrad.
"Worldic drove Clifford Wenkins unmercifully to arrange Worldic tlačil nemilosrdně na Wenkinse, aby nějaký
publicity stunts-so if Danilo suggested to him that they přitažlivý trik vymyslel… Když přišel Danilo s tím, že by
should kidnap me and lock me in a car, just like in my mne mohli unést a uvěznit v autě přesně jako v mém
new film, he would have been foolish enough to agree. posledním filmu, dovedu si představit, že s tím souhlasil,
hloupý na to byl dost.
"When I'd been in the car for three days, I did not think Když jsem byl v autě třetí den, myslel jsem si, že
it could be Wenkins who'd been helping Danilo because I Wenkins Danilovi nepomáhal, protože by mě tam tak
knew Wenkins would not leave me there very long. But dlouho nenechal. V okamžiku, kdy Wenkins zahynul, byl
once Wenkins was dead, no one but Danilo knew where I Danilo jediný, kdo věděl, kde jsem. Stačilo mne tam
was. He had only to leave me there-
nechat…
"After my body was discovered, people would work out Až by se našla moje mrtvola, lidi by si mysleli, že to byl
that it had been a publicity stunt planned by Wenkins and reklamní trik, že jsem si to vymyslel s Wenkinsem, a že
myself, which went wrong because he drowned and could mi to nevyšlo, protože Wenkins zahynul a nevyhlásil
not set in motion the necessary search.
poplach, jak bylo v plánu.
"I expect it was in Wenkins's car that he and Danilo Řekl bych, že sem Danilo jel s Wenkinsem jeho vozem,
drove into the park, so that the Numbi gate office would
have it on record that he had been there."
aby si v Numbi zaznamenali vjezd Wenkinsova auta.
Evan practically tore the notebook out of my hands, as Evan mi vytrhl notes z ruky. Předtím, když jsem psal,
he had been striding around with impatience while I přecházel netrpělivě, podrážděně po místnosti. Přečetl si,
wrote. He read to the end and handed the notebook to
Conrad.
co jsem napsal, a podal notes Conradovi.
"Do you realize," he demanded, "that you are practically "Uvědomujete si," řekl, "že vlastně obviňujete Danila z
accusing Danilo of killing Clifford Wenkins, so that you vraždy Clifforda Wenkinse, protože podle vás ho zabil, aby
shouldn't be found?"
vás nenašli?"
I nodded. Přikývl jsem.
"I think he did," I croaked. "For a gold mine." "Zabil ho pro zlatý důl," zachraptěl jsem.
They left me with water and soup to hand and went off to Nachystali mi u postele vodu a polévku a odešli se najíst
dinner in the restaurant. When they came back, Evan had
telephoned again to van Huren.
do restaurace. Evan znovu zavolal van Hurenovi.
"He'd grasped everything a bit better," Evan allowed "Tentokrát mu to všechno docházelo líp," řekl Evan mírně
condescendingly. "I read him what you wrote about Wen- povýšeně. "Přečetl jsem mu, co jste napsal o Wenkinsovi,
kins, and he said he thought you could be right. He said a jemu se to zdálo věrohodné. Řekl, že je rozrušený z
he was upset about Danilo, because he had liked him, but toho, co se dozvěděl o Danilovi, protože ho má rád, ale
he would do as you asked. He said that he himself would udělá, o co ho žádáte. Prý přijede taky, osobně. Přiletí na
come down here… he's flying down to the Skukuza airstrip přistávací plochu u Skukuzy hned ráno. Taky náležitě
first thing in the morning. The police will be properly gen- vyburcuje policii. My s Conradem se s ním setkáme ve
ned up. Conrad and I will meet them and van Huren at Skukuze a pak pojedeme na místo, pokud se ukáže, že
Skukuza, and go on from there, if it looks likely that
Danilo has taken the bait."
nám na to Danilo opravdu skočí."
We were going to call Danilo in the morning. Even if he, Danilovi se chystali zavolat ráno. Kdyby se Danilo taky
too, flew down as fast as possible, everyone should be in rozhodl do Skukuzy okamžitě letět, musíme všichni být na
position before he came.
svém místě včas.
The night was paradise compared with its predecessors, Noc byla ve srovnání s předchozí nocí přímo skvělá, ale
but still far short of heaven. In the morning I felt a good božská ještě zdaleka ne. Ráno jsem se cítil mnohem líp.
deal stronger; there were no more cramps and the fire in Už jsem neměl křeče a v krku mne už taky tolik nepálilo.
my throat would no longer frighten Celsius. I got myself to Odplazil jsem se v předklonu do koupelny, hrbatý jak
the bathroom looking as bent as old Adam the gardener, zvoník od Matky boží. Snědl jsem banán, který mi k
but I got there; and I ate the banana which Conrad
brought me for breakfast.
snídani přinesl Conrad.
Evan had gone to telephone Danilo, Conrad said, and Pak se dostavil Evan. Spokojeně se usmíval.
Evan came later with a satisfied smile.
"He was there," he said. "And I'd say there was no doubt "Je tam," řekl. "Jsem přesvědčený, že na to skočil. Měl
he swallowed it. He sounded pretty worried… sharp voice, dost ustaraný hlas… takový ostrý. Ptal se mne, jestli si
that sort of thing. He asked why I was so sure about the jsem s tím zlatým plnicím perem jistý. Věřili byste to?
gold pencil. Can you believe it? I said Conrad had lent it to Řekl jsem mu, že vám ho Conrad půjčil ve čtvrtek večer a
you Thursday evening and I'd seen you put it in your že jsem viděl, jak si pero strkáte do kapsy, a že jste pak v
pocket. Then, Friday morning, you went off to Johannes- pátek odjel do Johannesburgu a pero jste zapomněl
burg without giving it back."
vrátit."
17 17
The hardest thing I ever did was to get back into that Nejhorší bylo znovu do auta nastoupit.
car.
We reached it at half past ten, and Evan and Conrad bus- Dojeli jsme k němu asi v půl jedenácté. Conrad a Evan se
ily rigged up various bits and pieces, including a warning hned dali do práce a připojovali a zapojovali, co bylo
buzzer which would tell me when Danilo was approaching. třeba, včetně varovného bzučáku, který mne upozorní, že
se Danilo blíží.
Half an hour later, when they had finished, the day was O půl hodiny později, když měli všechno připravené, už
103

stoking up to another roaster. I drank the whole of the
bottle of water we had brought from Satara and ate an-
other banana.
Evan danced up and down. "Come on. Come on. We
haven't got all day. We've got to hurry to Skukuza to
meet van Huren."
I left the station wagon, hobbled across to the car, sat in
the front seat, and fastened the seat belts.
začínalo být pořádné vedro. Vypil jsem láhev vody a snědl
další banán.
Evan vzrušeně poskakoval. "Dělejte, dělejte, nemáme na
to celý den, musíme do Skukuzy van Hurenovi naproti."
Vystoupil jsem ze stejšnu a belhal se ke svému autu.
Sedl jsem si za volant a zapnul bezpečnostní pás.
The dying aches flared up at once. Okamžitě mne všechno možné začalo znovu bolet.
Conrad approached with the handcuffs, and my throat
dosed. I couldn't look at him, couldn't look at Evan… at
anything. Couldn't do it… all my nerves and muscles revolted.
Couldn't. Ne…
Conrad, watching me, said practically, "You haven't got
to, Link. It's your own idea, dear boy. He will come,
whether you are here or not."
"Don't try and dissuade him," Evan said crossly. "Not
now we've gone to all this trouble. And as Link pointed out
himself, if he isn't in the car when Danilo comes, nothing
will be conclusive."
Přišel Conrad s želízky a mně se sevřelo hrdlo. Nedokázal
jsem se na své společníky ani podívat… prostě to nešlo…
Conrad se na mne pátravě zadíval. Řekl: "Nemusíš do
toho jít, Linku, byl to tvůj nápad, kamaráde, on sem
přijede stejně, ať už v tom autě sedíš nebo ne."
"Nevymlouvej mu to," okřikl ho Evan dopáleně. "Teď,
když máme všechno tak pěkně nachystané a dalo nám to
takovou práci. Ostatně jak Link sám řekl, kdyby Link
nebyl ve voze, až Danilo přijede, těžko mu budeme něco
dokazovat."
Conrad still hesitated. My fault. Conrad váhal. Moje chyba.
"Get on with it," Evan said. "Tak dělej," pobízel ho Evan.
I put my arm through the steering wheel. It was trembling.
Protáhl jsem ruku volantem. Třásly se mi prsty.
Conrad clicked the handcuffs shut first on one wrist and Conrad mi přicvakl želízka nejdřív na jednu, pak na
then the other, and I shuddered from head to foot, druhou ruku, a já se otřásl od hlavy k patě.
"Dear boy…" Conrad said doubtfully. "Kamaráde…" začal Conrad váhavě.
"Come on," Evan urged. "Dělej!" Evan spěchal.
I didn't say anything. I thought that whatever I might Neřekl jsem ani slovo. Bál jsem se, že kdybych promluvil,
start to say, it would come out as a screaming plea that neovládl bych se, prosil bych, aby mne tam nenechávali,
they wouldn't leave me. Leave me, however, they must. aby mne neopouštěli. Jenže ono to jinak nešlo.
Evan shut the car door brusquely, and jerked his head for Evan energicky zabouchl dvířka a kývl na Conrada, ať jde
Conrad to follow him into the estate car. Conrad went with za ním. Conrad šel, ale cestou se ohlížel, čekal, jestli na
his head turned backwards, looking to see if I were calling něho nezavolám. Nastoupili do stejšnu, zacouvali, otočili
him. They climbed into the front seat, reversed, turned,
drove away. The silence of the tinder-dry park settled
around me.
se a odjeli. Kolem mne zbylo jen vyprahlé ticho.
I wished I had never suggested this plan. The car Trpce jsem litoval, co jsem si to vymyslel. V autě bylo
seemed hotter than ever, the heat more intolerable. větší horko než kdy předtím, nesnesitelný žár. Navzdory
Within an hour, and in spite of the quantities of water I tomu, že jsem do sebe ráno nalil spousty tekutin, za
had drunk that morning, fierce thirst returned.
hodinu jsem měl krutou žízeň.
Cramps began again in my legs. My spine protested. My Znovu jsem dostal křeče v nohách, bolelo mne v zádech
shoulders pulled with strain.
a v ramenech.
I cursed myself. Sám jsem si lál.
Supposing he took all day, I thought. Supposing he didn't Co když to potrvá celý den, co když do Skukuzy nepoletí,
fly down, but drove. Eight o'clock, when Evan telephoned co když pojede autem. Evan mu volal v osm. Do Numbi je
him. At least five hours' drive to Numbi, another hour and to pět hodin cesty a odtamtud ke mně ještě tak hodinu a
a half to reach me… He might not come until three or půl… může přijet možná ve tři, ve čtyři… to znamená
four… which meant five hours in the car-
strávit v autě pět hodin…
I tucked my hands into my shirt sleeves and rolled my Zastrčil jsem ruce do rukávů a zaklonil před sluncem
head back out of the sun.
hlavu.
There was no water vapour, no plastic bag, to keep my Ve voze nebyla pára, neměl jsem sáček na vodu, neměl
mind occupied. The pencil-written sheets lay on my jsem čím se rozptýlit. Tužkou napsané stránky jsem
knees, with Conrad's gold pencil, companion to his pen, nechal ležet na kolenou i s Conradovým plnicím perem.
clipping them together. There was no leaping from hope Jistě, bylo skvělé, že jsem tentokrát střídavě nepropadal
to despair and back again, which was certainly a blessed zoufalství a naději, zato jsem měl dost času a prostoru na
relief, but unexpectedly left too much time free for pure
feeling.
pocity.
Every minute dragged. Minuty byly nekonečné.
The premiere, I thought, was due to be held the following Uvědomil jsem si, že premiéra má být zítra večer. Kdo se
night. I wondered who would be arranging everything, asi ujal příprav, když Clifford Wenkins už nežije? Jestlipak
with poor Clifford Wenkins in his watery grave. I won- to vůbec do hotelu Klipspringer Heights stihnu? Měl bych
dered if I would get to the Klipspringer Heights Hotel on tam být za dvacet a čtyři hodiny, oholený, vykoupaný,
time. In another twenty-four hours, shaved, bathed, odpočinutý, najedený a napojený. Možná že se to stihnout
rested, watered and fed, perhaps I might just make it. All dá. Tolik lidí přijde, platili lístky po dvaceti randech… bylo
those people paying twenty rand for a seat… unfair not to
turn up, if I couldby
nefér tam nepřijít, pokud to půjde…
Time crawled. I looked at my watch. It wasn't trying. Čas se vlekl. Podíval jsem se na hodinky. Šlo to vydržet.
One o'clock came. One o'clock went. Přišla jedna hodina a minula.
Conrad had fixed a radio transmitter with a button for me Conrad mi nachystal vysílačku. Pro případ, že bych to už
104

to press if I simply could not stand any more. But if I
pressed it, the whole of today's effort would be wasted. If
I pressed it, the cohorts would rush to my rescue, but
Danilo would see the activity, and would never come near.
I wished Conrad hadn't insisted on that button. Evan said
it was necessary, so that he and van Huren and the police
would know for certain that Danilo had come, if they
should by some mischance miss him on the road.
nemohl vydržet, stačilo stisknout jeden knoflík. Kdybych
však ten knoflík stiskl, celá ta námaha a všechny svízele
by byly nadarmo, k ničemu. Kdybych ho stiskl přispěchali
by mi okamžitě na pomoc, ale Danilo by to zjistil a na
místo by nepřišel.
Litoval jsem, že Conrad na té vysílačce trval. Evan taky
na ní trval, chtěl, aby policie a van Huren měli jistotu, že
Danilo přijel, to kdyby ho snad na silnici minuli.
One buzz was to mean that Danilo had come. Jedno stisknutí znamenalo, že Danilo přijel.
Two buzzes that he had left again. Dvě stisknutí, že je už pryč.
A series of short buzzes would bring them instantly at Několik krátkých signálů by okamžitě přivolalo všechny,
any time to set me free.
aby mne vyprostili.
I would wait another ten minutes before I gave up, I Počkám ještě deset minut, pak to vzdám.
thought.
Then another ten. Počkám dalších deset minut.
Then another. Deset minut to ještě vydržím.
Ten minutes was always possible. Po deseti minutách se to dalo vydržet.
Conrad's warning buzzer sounded like a wasp in my ear Pak se mi u ucha ozval Conradův signál. Okamžitě jsem
and jerked me into action.
byl ve střehu.
Danilo drove up beside me and stopped where the station Danilo zastavil za mnou asi tam, kde předtím stál stejšn.
wagon had been.
I pressed the buttons taped within reach on the steering Stiskl jsem knoflík na vysílačce, snadno jsem na něj u
column.
volantu dosáhl.
I put all the actor's art I had into looking not far from Pak jsem nasadil herecké umění a předstíral, že už jsem
death: and didn't have to elaborate all that much on what skoro mrtvý. Ani jsem se nemusel moc přetvařovat. V tu
I knew of the real thing. A couple of vultures had conven- chvíli mi dokonce nad hlavou přímo filmově zakroužili dva
iently flapped and spiralled down, and now perched on a supi a usadili se na stromě kousek opodál, jako
nearby tree like brooding anarchists awaiting the revolu- zachmuření anarchisté čekající na revoluci. S nechutí jsem
tion. I eyed them sourly, but Danilo was reassured. se na ně zadíval. Zato Danilovi udělali radost.
He opened the door and through slit eyes I saw him draw Otevřel dvířka a okamžitě instinktivně ucouvl od žáru a
back when the unmitigated heat-stoked stench met his zápachu uvnitř vozu. Vyplatilo se, že jsem se neumyl a
nostrils. It had been worth not washing, not changing my nepřevlékl. Vypadal jsem tak, jak bych vypadal, kdybych
clothes. There was nothing about me to show I hadn't sat se skutečně nehnul z místa po celou dobu. Vše velmi
in that spot continuously since he had left me there, and a
great deal to prove I had.
přesvědčivé.
He looked at my lolling head, my flaccid hands, my bare Zadíval se na moji skloněnou hlavu, chabé ruce, oteklé
swollen feet. He showed no remorse whatever. The sun bosé nohy. Neprojevil sebemenší lítost. Slunce svítilo na
blazed on the bright blond head, giving him a halo. The jeho plavé vlasy, jako by měl svatozář. Hezký, přitažlivý
dean-featured ail-American boy, as shiny, cold and ruth- mládenec, obraz zdravého amerického mládí, studený a
less as ice.
nelítostný jako led.
He bent down and practically snatched the papers off my Sklonil se a vytrhl mi papíry zpod ruky. Pero vzal a hodil
lap. Undipped the pencil and threw it on the back seat of
the car. Read what I had written, right to the end.
na zadní sedadlo. Přečetl si, co jsem napsal, až do konce.
"So you did guess… you did write…" he said. "Clever Ed "Takže ti to došlo… a taky jsi to napsal… chytrej Ed
Lincoln, too clever by half. Too bad no one will ever read Lincoln, až moc chytrej. Máš smůlu, tohle si nikdo
this…" He peered down into my half shut eyes to make nepřečte…" Zadíval se do mých přivřených očí, chtěl se
sure I could hear him, could see him. Then he took out a přesvědčit, že ho slyším. Pak vytáhl zapalovač a papíry
cigarette lighter, flicked the flint, and set the corners of
the papers into the flame.
zapálil.
I shook feebly in my seat, in mute protest. It pleased Chabě jsem sebou zavrtěl, jako bych se bránil. To se mu
him.
líbilo.
He smiled. Usmál se.
He turned the papers, burning them all up, and then Otáčel papíry, aby dobře hořely. Pak popel zašlapal do
ground the ashes into just more dust in the dusty grass. země, do zaprášené trávy.
"There," he said cheerfully. "A je to!" řekl spokojeně.
I made a small croak. He paid attention. Vydal jsem chraplavý zvuk. Nevšímal si toho.
I said, "Let… me… go." Řekl jsem: "Pusťte… mě…"
"Not a chance." He put his hand in his pocket and "Kdepak." Strčil ruku do kapsy a vytáhl klíčky. "Tady
brought out a bunch of keys. "Keys to the car." He held mám klíče od auta," zacinkal jimi. "A tady od želízek."
them up, jingling. "Key to the handcuffs." He waved it in
front of my eyes.
Zamával mi klíčkem před nosem.
"Please…"I said. "Prosím…" zaskučel jsem.
"You're worth too much to me dead, pal. Sorry and all "Kdepak kamaráde, mrtvej máš pro mě cenu zlata,
that. But there it is."
spousty zlata. Je mi líto, už je to tak."
He put the keys in his pocket, shut the door on me, and Strčil klíčky do kapsy, nelítostně zabouchl dvířka a bez
without another glance, drove heartlessly away.
jediného ohlédnutí odjel.
Poor Nerissa, I thought. I hoped she would die before she Chudák Nerissa, pomyslel sem si a skoro si přál, aby už
found out about Danilo; but life was not always kind. nežila, až se všechno na Danila prozradí. Jenže život není
vždy tak ohleduplný.
In time, four cars rolled back into the reflection in the Přijely čtyři vozy, viděl jsem je blížit se ve zpětném
driving mirror, and stopped in a cluster round my car. zrcátku. Zastavili u mého vozu. Evan s Conradem ve
105

Evan and Conrad's estate wagon. A chauffeur-driven car
with van Huren. Two police cars; the first containing, I
later discovered, their photographer and their surgeon;
the second, three senior police officers… and Danilo Cave-
sey.
They all stood up outside the cars; a meal and a half for
any passing pride of lion. Wild animals, however, kept
decently out of sight. Danilo outdid them all for savagery.
Conrad bustled over and pulled open the door. "You all
right, dear boy?" he said anxiously.
stejšnu. Van Huren s řidičem. Dvě policejní auta. Později
se ukázalo, že v jednom byl fotograf a lékař, ve druhém
vyšší důstojník a… Danilo Cavesey.
Všichni vystoupili (nakrmilo by se na nich dost lvů, ale
naštěstí se žádné dravé zvíře poblíž neukázalo).
Nejkrutější šelma byl Danilo sám.
Conrad spěchal ke mně. Otevřel dvířka a zeptal se
ustaraně: "Jsi v pořádku, kamaráde?"
I nodded. Přikývl jsem.
Danilo was saying loudly and virtuously, "I told you, I'd Danilo hlasitě a přesvědčivě vykládal: "Přece vám říkám,
just found him, and I was driving away to get help." že jsem ho teď před chvilkou našel a jel jsem pro pomoc."
"Oh yeah," Conrad muttered, digging out his bits of wire. "Jo, to jistě," zabručel Conrad a odpojoval ty svoje
drátky.
"He has the key of the handcuffs in his pocket," I said. "Má v kapse klíček od pout," řekl jsem.
"You don't mean it, dear boy?" He saw I did mean it. He "To snad nemyslíš vážně." Viděl, že to myslím vážně. Šel
went over and told the police, and after a short scuffle a řekl to policii. Po krátké potyčce klíček našli. Taky klíče
they found the key. Also the car keys. And now, perhaps od vozu. Snad by jim pan Cavesey mohl vysvětlit jak to,
Mr. Cavesey would explain why he was driving away, že byl na cestě pryč, když mohl pana Lincolna vyprostit
when he had in his pocket the means of freeing Mr. Lin- sám?
coln?
Mr. Cavesey glowered and declined. He had been going Pan Cavesey se tvářil vražedně a mlčel.
for help, he said.
Evan, enjoying himself immensely, walked over to the Evan byl ve svém živlu. Došel ke stromu vyvrácenému
tree the elephant had uprooted, and from its withering slonem a vytáhl z jeho usychajícího listí dobře skrytou
foliage disentangled the Arriflex on its tripod.
kameru i se stativem.
"Everything you did here, we filmed," he told Danilo. "Natáčeli jsme každý váš pohyb," řekl Danilovi. "Link měl
"Link had a cable to the car. He started the camera when ve voze spoušť, kameru spustil, jakmile jste přijel."
you arrived."
Conrad fished his best tape-recorder out from under the Conrad vytáhl zpod auta svůj nejlepší magnetofon a
car and unhitched the sensitive microphone from just in- odpojil citlivý mikrofon, umístěný pod dolním okrajem
side the door frame.
dvířek vozu.
"Everything you said here," he echoed, with equal satis- Řekl: "Nahráli jsme každé slovo, které jste tu vyslovil.
faction, "we recorded Link switched on the recorder, when Link to zapnul, když jste přijel."
you came."
The police produced a pair of handcuffs of their own, and Policisté vytáhli pouta (svoje vlastní) a nasadili je
put them on Danilo, who had gone blue-white under the Danilovi. Opálené tváře měl bledé, až do modra.
sun-tan.
Quentin van Huren walked over to the car and looked Přišel ke mně Quentin van Huren a zadíval se na mne.
down at me. Conrad had forgotten the small detail of Conrad zapomněl přijít s klíčky od pout, aby mne
bringing back the key to free me. I still sat, locked and vyprostil, takže jsem ještě stále seděl uvězněný za
helpless, where I had begun.
volantem, bezmocný jako předtím.
"For God's sake…" van Huren looked appalled. "Proboha…" vydechl Quentin zděšeně.
I smiled lopsidedly and shook my head. "For gold's sake," Usmál jsem se a zavrtěl hlavou. "Pro zlato!"
I said.
His mouth moved, but no words came out. Nebyl mocný slova.
Gold, greed and gilded boys… a thoroughly bad mixture.
Evan was strutting around looking important, intense, Evan důležitě pobíhal kolem, jako by ke všemu sám
and satisfied, as if he had stage-managed and directed napsal scénář a ještě to taky narežíroval. Pak si ale
the entire performance. But he saw that I was still teth- uvědomil, že jsem ještě stále připoutaný, a pro jednou se
ered, and for once some twitch of compassion reached v něm objevilo zrnko soucitu. Šel pro klíčky od pout a
him. He went to fetch the handcuffs' key and brought it přišel s nimi za mnou.
over.
He stood beside van Huren for a second, staring down at Chvíli stál vedle van Hurena a díval se na mne, jako by
me as if seeing something new. For the first time ever he mne viděl poprvé. Taky se na mne poprvé podíval skoro
smiled with a hint of friendship.
přátelsky.
"Cut," he said. "No re-takes, today." "Stop, beru. Dnes už točit nebudeme."
The End
106