DASEINSANALYTICKÝ VÝKLAD SNŮ - Pražská vysoká škola ...

ISBN 978-80-904541-6-3 

978-80-904541-3-2 

PhDr. Doc. PhDr. Richard Oldřich Machan, Čálek, Th.D. CSc. DASEINSANALYTICKÝ ODBORNÉ ČTENÍ A PSANÍ VÝKLAD SNŮ 

ODBORNÉ DASEINSANALYTICKÝ 

ČTENÍ 

A VÝKLAD PSANÍ SNŮ 

Doc. PhDr. PhDr. Richard Oldřich Machan, Čálek, Th.D. CSc. 

08_Vyklad_snu_OBAL_01.indd 1 11/9/10 12:15:20 AM

EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND 

PRAHA&EU: INVESTUJEME DO VAŠÍ BUDOUCNOSTI 

Pražská vysoká škola psychosociálních studií 

Praha 2010 

ISBN 978-80-904541-6-3 

skripta_8.indd 10.10.2010, 20:04 

2 

08_Vyklad_snu_OBAL_01.indd 2 11/9/10 12:15:20 AM

Daseinsanalytický 

výklad snù 

Doc. PhDr. Oldøich Èálek, CSc. 

Praha, PVŠPS 2010 

08_Vyklad_snu_FINAL.indd 1 11/11/10 1:08:45 PM

Obsah 

1. PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 

2. ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 

3. FENOMENOLOGICKÝ PŘÍSTUP . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 

3.1 Co je snění a sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 

3.2 Individualizovaný výklad snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 

4. KRITÉRIA PLATNOSTI A PRAVDIVOSTI VÝKLADU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 

4.1 Význam a smysl . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 

4.2 Dotazování na sen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 

4.3 Celek a části snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 

5. SOUHRN POSTUPNÝCH KROKŮ PŘI VÝKLADU SNU . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 

5.1 Vyprávění snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 

5.2 Hermeneutický proces na straně vykládající osoby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 

6. MEZE A OMEZENÍ ODBORNÉHO VÝKLADU SNŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 

6.1 Obtíže při výkladu a speciální postupy při jejich řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 

6.1.1 Indoktrinovaný přístup k výkladu ze strany snícího . . . . . . . . . . . . . . . 30 

6.1.2 Malá oslovitelnost snící osoby pro snové významy . . . . . . . . . . . . . . . 34 

6.1.3. Obecná antropologická významnost snových daností . . . . . . . . . . . . . 35 

6.1.4 Pokušení opírat výklad snu o reálné události . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 

6.1.5 Nesoulad mezi snící osobou a vykládajícím . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 

2 


6.1.6 Nebezpečí traumatizace snícího výkladem jeho snu . . . . . . . . . . . . . . . 38 

7. VÍCEDÍLNÝ SEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 

8. OPAKOVANÝ SEN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 

9. SEN VE SNU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 

10. UPLATNĚNÍ FENOMENOLOGICKÉHO VÝKLADU SNŮ 

V PSYCHOTERAPII . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 

LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 

3 


1. PŘEDMLUVA 

Předkládaná publikace má sloužit jako učební text pro ty, kteří se chtějí naučit fenomenologickému 

výkladu snů. Avšak pro osvojení tohoto umění je nutné, aby zájemce absolvoval speciální 

kurs pod vedením zkušeného odborníka v daseinsanalytické psychoterapii a poté nabýval 

důkladné zkušenosti v praxi pod jeho supervizním dohledem. 

Učební text vznikl jako shrnutí poznatků a zkušeností z dlouhodobého studia a praktikování 

daseinsanalyticky fenomenologického přístupu ke snění. Jeho základní směr vytyčil Medard 

Boss, ale o jeho rozvíjení se zasloužila řada dalších autorů. (V seznamu literatury jsou 

však uvedeny jen ty publikace, které jsou tu citovány, nebo se na ně odkazuje.) Nicméně 

převažující část této učebnice tvoří zkušenosti pocházející z praxe: z výkladu snů od 

pacientů procházejících daseinsanalytickou terapií jak individuální, tak skupinovou; cenná 

didaktická vodítka byla vytěžena z kursů daseinsanalytického výkladu snů. Během této 

dlouholeté činnosti bylo nashromážděno tolik cenných poznatků a zkušeností, že se přímo 

vnucovala odpovědnost je zachytit a předat dál. I když je zde uveden jen jeden autor, zvláštní 

inspirativní a tvůrčí roli ve věci propracování a šíření daseinsanalytického výkladu snů 

u nás sehrál Docent PhDr. Jiří Růžička Ph.D., který mu také poskytl půdu v programech 

Pražské vysoké školy psychosociálních studií. 

4 


2. ÚVOD 

Sny, které nás zastihují ve spánku, jsou neodmyslitelnou a nezrušitelnou součástí každodenního 

života. Je možné je různým způsobem opomíjet a odmítat, ale přesto tu zůstávají jako 

znepokojivý fenomén lidského bytí. Lze říci, že člověk se jimi zabývá odjakživa, a můžeme 

to tvrdit oprávněně, protože sny a snění nad veškerou pochybnost svým pozorovatelným 

chováním vykazují i zvířata. 

Během času lidé snům přikládali různou míru důležitosti. V pravěku (jak usuzujeme 

ze studia života přírodních etnik) a ve starověku byly sny pokládány za poselství bohů 

a byla jim přičítána nejvyšší významnost. Jejich výklady a porozumění citelně přispívaly 

k rozhodování v bdělém praktickém životě jak jednotlivce, tak společenství i celých říší. 

Sny ohlašovaly osudové změny a jejich vykladači, pokud se osvědčili, požívali nejvyšší 

vážnosti. Moderním jazykem řečeno sen rozhodně platil jako tzv. objektivní informace 

a v žádném případě nebyl považován za nic subjektivního, libovolného, pochybného. 

Upomínky na věšteckou, ba prorockou úlohu snu poměrně často nacházíme i v Bibli, 

zejména ve Starém zákonu. Rovněž v křesťanském středověku byla snu přikládána velká 

důležitost. (Viz např. vlastní životopis císaře Karla IV., který si některé své sny v mládí 

vyložil jako boží varování před hříchem a trestem, což pozitivně ovlivnilo celý jeho další 

život a způsob vládnutí.) 

V moderní době sen a snění přišly o svou prestiž a dostaly se na okraj zájmu. Je 

pikantní, co se v tomto směru traduje o René Descartovi, zakladateli moderního myšlení, 

tj. metodologického naturalismu, který vykrystalizoval z předchozích renesančních výbojů. 

K rozhodujícímu obratu v myšlení a k odvaze ho formulovat mu údajně pomohl sen, ve 

kterém vystupoval ďábel. Z karteziánské fi losofi e pramení přístup, podle něhož je sen 

a snění jen něco subjektivního, co se odehrává uvnitř uzavřeného subjektu. Od osvícenství 

a jeho racionalismu pak víra na sny byla přesunuta do říše pověr. V návaznosti na 

tuto narážku se nemůžeme nezmínit o tzv. snářích, které vycházely z víry, že sen má 

prognostický charakter. Určitým snovým obsahům přiřazují více méně konkrétní a vždy 

stejný odkaz k nějaké budoucí události, která snící osobu čeká (např. koně ve snu viděti, 

dojde k požáru…). Zájem o takové snové algoritmy ovšem trvá podnes. Sny a snění ovšem 

přitahovaly umělce z éry romantismu. 

Vědecky se snem a sněním začal zabývat teprve S. Freud koncem XIX. století (Freud, 

1900), na něhož pak navázal pestrý proud hlubinné psychologie. Teorie snu a jeho výklad 

5 


se tu ovšem ubírá výhradně psychologickým, subjektivním směrem a sen naprosto ztrácí 

význam jako ohlašovatel vnějších nadosobních událostí. Sen nadále již není poslem 

bohů, ale „královskou cestou do nevědomí“, které po něm posílá své zmatené zprávy 

bdělému vědomí. Lze říci, že v umění snová inspirace nabyla naprosté nadvlády nejen 

obsahově, ale neméně i v napodobování jeho specifi ckých forem (viz např. surrealismus). 

V postmoderní době, která křečovitě straní všemu takzvaně iracionálnímu, se stírá 

hranice mezi snovým a bdělým světem a lze říci, že vše je stejně skutečné, ale i stejně 

virtuální, pomyslné. 

Zcela v logice karteziánského myšlení je Protipólem tohoto subjektivismu přísně 

objektivizující zkoumání snu a snění v rámci neurověd. Proces snění a jeho produkty 

jsou zde redukcionisticky chápány jen jako přírodní jevy, které mají zhola biologický 

původ a funkci. Snění se přičítá biologická účelnost ve směru k asanačnímu zpracovávání 

podnětů, resp. informací z bdělého stavu. Někdy se to označuje jako zpracování 

a integrace psychologického odpadu z minulého dne. Jindy se toto zpracování uvádí do 

spojitosti s procesem učení a získávání a upevňování zkušenosti z prožité skutečnosti. 

Formálně se zkoumá souvislost snění s neurologickými aj. procesy během spánkových 

fází (průlomovým byl např. objev, že snění probíhá ve spánkových fázích tzv. REM, tj. 

Rychlých očních pohybů, avšak nověji se ukázalo, že snění lze objektivně zaznamenat po 

celou dobu spánku). Dále se sledují souvislosti jeho obsahu a struktury s tím, co člověk 

zažil během uplynulého dne, popřípadě návaznost snů s podněty, kterým je snící vystaven 

během spánku. Předmětem zkoumání je i souvislost neurologicky měřitelné snové aktivity 

s jejím promítnutím do vědomí atd. Mnohé se očekává rovněž od statistického sledování 

obsahu snů u rozsáhlých vzorků zkoumaných osob. Existují i pokusy zkoumat snění a sny 

ve vztahu ke specifi ckým skupinám snících, jako jsou např. psychiatrické diagnózy. 

Za závažný objev lze pokládat zjištění masivní snové aktivity na počátku ontogeneze, 

kdy se vysvětlení hledá právě v její roli při učení, které v tomto období zaznamenává své 

relativní maximum. Extenzivní snová aktivita se předpokládá již i v prenatálním stádiu 

vývoje; z vysoké úrovně procesu snění po narození se usuzuje, že musí probíhat již v období 

před porodem (Wucherer-Huldenfeld, 2008). 

Do psychoterapie uvedl výklad snů Sigmund Freud (Freud, 1900). Po něm zařadily 

terapeutickou práci se sny snad všechny tzv. hlubinné směry a jejich modifi kace, ale 

i gestalt-terapie a právě daseinsanalýza. Jejich způsoby práce se snem však se navzájem 

značně liší a neexistuje žádná jednotná metoda výkladu. Postupy jednotlivých směrů 

a škol se odvozují od jejich navzájem rozrůzněných celkových teorií psychoterapie. 

6 


Lze tedy říci, že výklad snů je zde podřízen doktríně, kterou daný psychoterapeutický 

směr či škola zastává (vyskytují se ovšem i eklektické pokusy o univerzálnější metodu). 

Výklad snů v hlavním proudu psychoterapie má proto deduktivní charakter, kdy se 

komplexní poselství snu redukuje na to, co vyplyne z aplikace obecných spekulativních 

principů. Tím je ovšem ohrožen individualizovaný přístup ke každému snícímu, resp. 

každému snu. 

Daseinsanalytický výklad snů se tomuto paradigmatu vymyká. Právě na způsobu, jakým 

daseinsanalýza vykládá snění a sen, se jako na dlani ukazuje její zásadní odlišnost 

a výlučnost ve srovnání se všemi dosavadními psychoterapiemi. Protože se důsledně zdržuje 

v přirozeném světě našeho života, může se její výklad snů jevit jako málo pronikavý a málo 

přitažlivý. Působí dojmem prostoty a střízlivosti, která snícímu o něm samotném nesděluje 

nic překvapivého ani šokujícího. Naopak bizarní, absurdní a jinak znepokojivé prvky snění 

a snů se ve světle daseinsanalytického výkladu nezřídka stávají srozumitelné v mezích 

každodenního, snícímu důvěrně známého života. Přesto nebo právě proto však pro něj 

může přinést objevy, které závažně přispějí k jeho léčbě a uzdravení, resp. k autentičnosti 

jeho existence. 

7 


3. FENOMENOLOGICKÝ PŘÍSTUP 

Daseinsanalytický výklad snů se označuje jako fenomenologický. Co to znamená? Slovo 

„fenomenologický“ dnes bohužel není jednoznačné. Podle zastávaných fi losofi ckých 

stanovisek může mít dokonce i zcela protichůdné významy. Je třeba si je ujasnit, aby 

nedošlo ke zmatečnímu směšování rozrůzněných pohledů a k fatálnímu nedorozumění. 

Daseinsanalýze nejvzdálenější je způsob myšlení, který slovo „fenomenologický“ chápe jako 

synonymum pro „virtuální“. Toto chápání souvisí s tzv. konstruktivismem, což je fi losofi cké 

stanovisko, podle kterého si každý sám konstruuje svou realitu. V psychoterapii se tato 

fi losofi e stává velmi rozšířenou. V okruhu rodinné terapie s ní proslul zejména Watzlawik, 

ale prosadila se i v psychoanalýze (Šimek a Špalek, 2001). Z tohoto pohledu je fenomén, 

a tedy to, co se bezprostředně jeví, pouze něco nespolehlivého, klamného, pochybného, 

neskutečného, zatím co pravá a podstatná skutečnost se nachází někde „za tím“. 

Naproti tomu v daseinsanalytickém pohledu znamenají fenomény samy již pravou a jedinou 

skutečnost. U toho, co se jeví, se nejen začíná, ale také nadále zůstává a nepředpokládá se 

nic „skutečnějšího“. Bere se zřetel na celou významovou plnost toho, co se zjevuje, a nic 

se neredukuje. Tomu, co se zjevuje, se nic neubírá, ale ani nepřidává. Daseinsanalytická 

fenomenologie ovšem nepopírá, že existují skryté významy a souvislosti věcí, ale nehledá 

je za zjevnými danostmi, nýbrž přímo a bezprostředně v nich samých, resp. mezi nimi. 

Figuruje tu otázka: „Co je v tom?“ Daseinsanalytická fenomenologie ovšem počítá 

i s klamným zdáním, které spočívá v tom, že se něco jeví být tím, čím to není 1 . 

Při výkladu snů se daseinsanalyticky fenomenologický přístup uplatňuje tak, že 

všechno, co se ve snu zjeví, ponecháváme být tím, čím to běžně a přirozeně je (nůž je 

a zůstává nožem, pes „mluví“ jen sám za sebe, létání není ničím jiným než létáním). 

Na rozdíl od jiných psychoterapeutických směrů daseinsanalýza to, co se zjevuje ve 

snění, nepokládá za symboly, které zastupují a skrytě vyjadřují něco, co je v pozadí 

za nimi. Toto je nápadná zvláštnost daseinsanalýzy, která hned napoprvé udeří do očí. 

Výklad se odehrává jen v jedné jediné rovině a nepočítá s žádnou druhou, pravdivější 

a skutečnější. Daseinsanalýza nepracuje se symboly, ale s významy a souvislostmi 

věcí samých. 

1 K problému fenomenologie srov. Čálek, 2006. 

8 


Čtenáře ovšem vzápětí patrně napadne podrážděná pochybnost, jak a zda vůbec je pak 

nějaký výklad snu možný. S nesmyslnou a nesrozumitelnou tvářností snu se přece nelze 

spokojit a nelze ji vzít za bernou minci! To zajisté ne. Daseinsanalýza však pracuje takovými 

postupy, které vytěžují smysluplnou srozumitelnost snu právě jen z jeho jediné, tj. jevové 

roviny2 . 

3.1 Co je snění a sen 

Daseinsanalýza považuje snění a sny za velmi důležitou součást lidského existování. Jde 

tak daleko, že snění podle ní znamená zvláštní způsob existence jako takové. To snění 

dodává charakter něčeho základního, původního a neodvozeného. Není to pouhá pěna na 

vodě, ale vlna sama. 

Bdělý a snový způsob existování spolu nesporně souvisejí, ale přitom se od sebe navzájem 

většinou nápadně liší. Jejich společným sjednocujícím jmenovatelem je to, že patří do 

našeho bytí ve světě. Pro nás je důležité, že v obou z nich člověk nějak odpovídá na 

nároky toho, co se s ním ve světě setkává. Pak se ale nabízí trojjediná otázka: jak, čím 

a proč jsou tyto dva způsoby lidského existování navzájem tak rozrůzněné? Odpověď se 

nemůže odvolávat na jejich rozdílné prožívání; i během snění ve spánku přece máme pocit 

skutečnosti bez ohledu na to, jak je sen absurdní (a je-li příliš hrůzný, ale přesto se ještě 

neprobudíme, někdy ještě ve spánku sebe sama dokážeme přesvědčovat, že „je to jenom 

sen“). Na druhé straně potká-li nás v bdělém existování něco extrémně výjimečného, 

můžeme mít pocit neskutečnosti, že jsme se octli ve zlém, resp. krásném snu. 

Rozdíl mezi oběma způsoby existování pramení z toho, že v bdění musíme nárokům 

života čelit reálně, tj. odpovídat na ně faktickým chováním, jednáním a činností vůbec. 

Máme-li obstát a dostát požadavkům okolí, musíme se korigovat povahou věcí, lidí, vztahů 

atd. a respektovat a přijmout, jaké jsou a jací jsme my. Na druhé straně zde ale zpravidla 

není čas na žádné sebepozorování, které by vedlo k sebepoznání vlastních možností 

a způsobů pobývání ve světě. Toto bdělé existování je charakteristické také svou přirozenou 

kontinuitou, kterou jaksi samozřejmě prožíváme. 

2 Daseinsanalýza nepracuje se symbolem chápaným jako převlek. Avšak M. Heidegger, její spoluzakladatel, o symbolu 

mluví, a sice jako o „oknu do Bytí“. Takto pojatý symbol nic nezakrývá, ani nezastupuje, ale soustřeďuje, usebírá v sobě skryté 

souvislosti. 

V antice slovo symbol znamenal rozlomenou minci, jejíž dvě části si ponechávali osoby, které se musily nadlouho odloučit. To, 

že obě části mince do sebe ve zlomu přesně zapadly, mělo sloužit jako doklad identity obou osob při opětném shledání, příp. jako 

pravost posla přinášejícího zprávu atp. 

9 


Naproti tomu ve snícím způsobu existování vstupují do popředí možnosti vztahování 

a chování snícího člověka samy o sobě. Nejsou tak rozptýleny a rozpuštěny v reálných 

událostech a jejich řešení. Snění obrací pozornost na snícího člověka samotného. Vypovídá 

o tom, jaké jsou jeho vztahové možnosti (Condrau, 1989), to znamená jeho dlouhodobé 

a ustálené dispozice k různým způsobům vztahování a chování. 

Mluvíme-li o výpovědi, poukazuje to k řeči. Snění je třeba pokládat za svého druhu řeč. 

Pak se ale naskýtá otázka, kdo nebo co sněním promlouvá. S ní těsně souvisí záhada, 

jak snění vzniká. Fenomenologická odpověď zní: ve snění k člověku mluví to, jakým 

způsobem existuje ve světě. Snění ve spánku nikdo neřídí a sny nikdo nevytváří. Podle 

daseinsanalýzy v sobě nemáme žádného humunkula, který by to mohl dělat. Ke snu prostě 

dojde samo asi jako k jevům počasí. Sen je výplodem přediva významů a souvislostí, ve 

kterých jednotlivá snící osoba žije. Sen ovšem nedává jen vyvstat životním dispozicím 

snícího člověka, ale i událostem, které ho potkaly a ve kterých se dostaly ke slovu. Avšak 

v psychoterapeutickém výkladu snů jde v první řadě o člověka a k cíli mu porozumět 

směřuje i pozornost vykládajícího. 

Vznikají-li sny samovolně, vůbec to neznamená, že mohou být libovolné. Vždy se na nich 

samočinně podepisuje to, jakým způsobem dotyčný „majitel“ snu existuje ve světě. Ve snění 

člověk určitým způsobem mluví sám se sebou a tato „samomluva“ mu dává příležitost, aby 

u něho vzbudily pozornost některé záležitosti, které si tématicky neuvědomuje. Celkové 

bytí ve světě je u člověka totiž značně bohatší, než si obvykle stačí uvědomovat. 

Je-li sen zprávou o snícím člověku, pak nás to nutí se ptát, jaký to má smysl, že sny 

většinou bývají tak zmatené a absurdní. Proč snění nepromlouvá realisticky, zřetelně 

a přímočaře? Odpověď je složitá a pouze hypotetická. Řeč snění především není řečí 

slov, která jediná může eventuálně dosáhnout dostatečné jasnosti. Látka, z níž sen 

povstává, je vlastně velmi různorodá a nepodléhá žádnému třídění ani hierarchii, 

není organizována žádným humunkulem, který by v nás byl ukrytý. Avšak vnucuje se 

otázka, zda snění je vůbec nějaká zpráva. Meteorologické úkazy např. také nevznikají 

proto, aby nám něco sdělily. A možná ani snění ve spánku neprobíhá účelově, aby 

nás něčím oslovilo, ale prostě jen tak samo v sobě... Výplody tohoto samovolného 

procesu se stávají zprávou teprve u příjemce, tedy v očích snícího člověka. Tomu 

by nasvědčovala okolnost, že z nepřetržitého toku snění (které je již neurovědecky 

10 


objektivně prokázané) nás vždy osloví jen některé ohraničené sny. Nabízí se domněnka, 

že právě ty jsou pro konkrétního snícího člověka nějak důležité a provokativní. Tento 

samovolný výběr se patrně řídí naladěním spáče, tedy tím jak je pro co otevřený. 

Překvapuje, že navzdory tomu, jak jsou mu takto výběrové sny asi blízké, velmi 

často jim snící člověk stejně nerozumí a potřebuje, aby mu byly vyloženy. 

Máme-li snění v této jeho tajemnosti porozumět, je klíčové přijmout předpoklad, že se 

ve snu vlastně nic nezakrývá, ale právě naopak. Ve snu se toho ve velmi zhuštěné podobě 

zjevuje naráz příliš mnoho a navíc nejednou velmi rozporuplným a mnohoznačným 

způsobem. Sen tedy říká příliš mnoho a „páté přes deváté“ a je třeba jeho zacuchanou 

zprávu rozplést. V jedné a téže danosti se zde mohou zpřítomňovat vzájemně naprosto 

protichůdné tendence, ambivalence, možnosti a nesvobody, závislosti a vzpoury, motivace 

reálné i neuskutečnitelné. Tyto vzájemné protimluvy pak krystalizují v často bizarních, 

absurdních, neprůhledných a jinak deformovaných snových útvarech, situacích, postavách, 

dějích atd. 

Příklad: 

Nevěstin sen o svatbě v obřadní síni krematoria ve své absurditě – jak ukázal výklad – 

mluvil o jejím ambivalentním vztahu k partnerovi a budoucnosti manželství s ním; zároveň 

to svědčí o její nemožnosti se svobodně rozhodnout k odmítnutí sňatku s ním. 

Ke zmatenosti snů navíc rozhodujícím způsobem přispívá také to, že z plnosti významů 

a souvislostí toho, s čím se setkáváme v bdělém světě, každý výběrově vnímá jen něco. 

To ovšem vede k otázce, proč snící osoba sama není expertem na vlastní sny, proč jim 

většinou bezprostředně nerozumí a potřebuje tedy výklad od jiného člověka. K odpovědi 

nám může pomoci zkušenost, že to, co je nám nejbližší, právě nevidíme. K porozumění 

vlastního snu potřebujeme získat určitý odstup, který nám zjedná právě dialog s někým, 

kdo se snu umí tázat a směrodatně přispět k jeho zprůhlednění3 . 

3.2 Individualizovaný výklad snu 

Jak bylo uvedeno již při objasňování našeho fenomenologického přístupu, při 

daseinsanalytickém výkladu zůstává ve snu všechno tím, čím se to jeví být. Nic se tu 

nechápe jako pouhý symbol, který zastupuje nebo převléká realitu: všechno tu mluví samo 

3 K vysvětlení zmatenosti snění jsme se inspirovali u Wucherera-Huldenfelda, 2008. 

11 


za sebe a ze sebe. Avšak daseinsanalýza zachází v zachování původní snové skutečnosti 

ještě dále. Počítá s tím, že ze všeobecně platné a nepopiratelné celkové významové 

plnosti toho, co se ve snu ukazuje, si každý během svého života osvojil jen část; navíc se 

každému v souvislostech historie jeho bytí ve světě zdánlivě jedna a tatáž záležitost jeví 

jinak než ostatním. Lze říci, že jedna a tatáž danost může v různých snech podle kontextu 

znamenat něco jiného. 

Daseinsanalytický výklad snů je důsledně individualizovaný. Respektuje jedinečnost 

a neopakovatelnost každého člověka a jeho snění a do porozumění snu nezavádí žádné 

vzorce ani modely. Výklad a porozumění snu se řídí jen tím, jaké významy a souvislosti 

snící osoba bezprostředně a bez odvolání na jakoukoliv teorii vnímá na tom, co se jí ve 

snu zjevuje. Jinými slovy jde o zjištění, jaký vztah k tomu má. Zkoumá se to zvláštním 

způsobem dotazování, o kterém bude řeč později4 . 

4 Individuální přístup k pacientovi a jeho snům ovšem proklamují snad všechny známépsychoterapeutické směry a školy. 

Avšak v jeho důsledné realizaci jim povětšinou brání jejich doktriny, které již samy předurčují obecnou symboliku a tím také interpretaci 

snů. Od individuálních charakteristik snění se zde značně abstrahuje a se redukuje vůbec jeho možnost. 

12 


4. KRITÉRIA PLATNOSTI A PRAVDIVOSTI VÝKLADU 

Důsledně individualizovaný výklad snů, který přináší daseinsanalýza, je nedílně spojen 

s určitými kritérii jeho platnosti a pravdivosti. Posledním arbitrem „správnosti“ výkladu 

snu je podle daseinsanalýzy sama snící osoba, která ho vyprávěla. Snící osoba rovněž 

vymezuje, kam až má výklad dojít, tj. v jakém stádiu rozkrývání má být přerušen. 

Výklad je společným dílem snící osoby a terapeuta, výsledkem jejich dialogu. Úloha 

terapeuta spočívá v tom, že zasvěceným způsobem dotazování napomáhá zprůhlednění 

zdánlivě neproniknutelného a nesrozumitelného snu (nezjišťuje přitom, co je „za tím“, ale 

naopak „co je v tom“, tedy přímo v tzv. danostech snu). Jeho otázky jsou otevřené: ptají se 

na to, co konkrétní snové jevy a jejich souvislosti v daném kontextu znamenají pro snící 

osobu. Vyžaduje, aby snící osoba mluvila ze své žité osobní zkušenosti, ze svého emočního 

vztahu ke zkoumaným jevům. Nejedná se přitom o žádné takzvaně volné asociace, ale 

o takový druh otázek, které obracejí pozornost ke zkoumané věci a k jejímu kontextu a u 

ní se zdržují. Mj. jde totiž o to, aby se při výkladu zůstávalo u daného snu samotného, aby 

byl vyložen sám ze sebe a nikoliv žádnými vnějšími okolnostmi či událostmi atp. 

Dotazování nesmí být návodné, tj. nesmí snící osobě sugestivně podsouvat žádné 

předem vytvořené konstrukce, vzorce, schémata ani modely. Nejen snící osoba, ale 

i vykládající odborník se teprve během dotazování dostává k lepšímu porozumění 

vykládaného snu. Odborník ovšem může mít o krok náskok: jednak se umí ptát, 

jednak již bývá jemněji oslovitelný ze strany snových zjevů, ale jeho přednost spočívá 

i v tom, že se na sen může dívat s odstupem. K jeho výbavě přesto patří optimální 

zdrženlivost ve vyslovování vlastních výkladů. Jednou ze zásad daseinsanalytického 

výkladu snů je ideál, aby k rozumějícímu vhledu do smyslu vykládaného snu snící 

osoba dospěla sama. To si ovšem od odborníka ve vedení dialogu zkoumajícího sen 

někdy vyžaduje velkou trpělivost. 

Jestliže ovšem snící osobě ani přes vyčerpávající dotazování dlouho „nesvítá“, co jí sen 

říká, vykládající odborník může sáhnout k tomu, že vysloví svůj vlastní (zpočátku zajisté 

jen dílčí) výklad daného snu nebo některého jeho momentu. Tato nabídka samozřejmě 

musí být poznamenána žádnou podobou vnucování; odborník vždy musí vznést dotaz, 

zda vyslovený výklad snící osobě vyhovuje a zda s ním souhlasí. Jestliže jej odmítne, 

odborník se musí podřídit, i kdyby si byl jistý, že se nezmýlil. Jde totiž o to, aby smyslu 

snu porozuměla snící osoba a její přijetí, resp. odmítnutí určitého výkladu je směrodatným 

13 


kritériem jeho pravosti a pravdivosti. Sen lze také považovat za vyložený teprve tehdy, 

když výklad přesvědčivě „sedí“ snící osobě. 

Na druhé straně daseinsanalytický přístup dává každé snící osobě neporušitelné právo 

zastavit, resp. přerušit výklad jejího snu. K tomu může dojít, cítí-li se přetížena, nebo 

nechce, aby vyšlo najevo její intimní tajemství nebo něco pro ni trapného atp. Tyto 

pocity snící osoby je třeba akceptovat a respektovat: pravdu není nutné vymáhat a ihned 

vyslovit nahlas, neboť by mohlo dojít k retraumatizaci, popříp. i k narušení vzájemného 

vztahu obou účastníků výkladu. Může ovšem zaznít námitka, že snící osoba (zejména 

pacient/ka) se často nevědomky a neúmyslně bránívá poznat a přijmout pravdu o sobě 

a k jejímu přiznání je potřebná pomoc ze strany odborníka. To sice v jistém smyslu platí, 

ale s pravdou není vhodné násilně spěchat. Někomu její poznání a přiznání trvá déle a je 

to vlastně věc dlouhodobě získávané důvěry. 

4.1 Význam a smysl 

Jak jsme již naznačili, daseinsanalýza počítá s nezredukovanou významu plností 

a souvislostí toho, co se ve snění zjevuje. Z toho vyplývá, že si předem nevytváří žádné 

„seznamy“, co by něco mělo nebo mohlo znamenat. Tím však nemíní žádnou libovůli 

ani svévoli v odečítání významů a souvislostí. U jejich vnímání jsme sice zdůraznili 

naprostou individualizovanost, ale je nutné dodat, že podle daseinsanalýzy nejde 

o žádnou projekci. Snící osoba si významy a souvislosti do snových daností nepromítá 

ani nevkládá: naopak se nějak vždy již musejí nacházet na snových zjevech samých 

a odtud snící osobu oslovují. 

Příklad: 

Paní XY se ve snu setká s horským hotelem. Na otázku, co pro ni znamená hotel, 

odpoví, že nemá hotely ráda, protože souvisejí s jejím bývalým zaměstnáním, služebními 

cestami, steskem po rodině a domově, nepohodlím, překotnou prací na dokumentech 

a dalším stresem. Toto je sice její osobní životní zkušenost, ale ona si ji do hotelu svévolně 

nepromítá: co uvádí, tvoří skutečně možné významy tohoto ubytovacího zařízení. 

Tímto příkladem je však již naznačeno, o jaké významy a souvislosti při výkladu snu běží. 

Nezajímají nás slovníkové, tj. pojmové významy a souvislosti, ani to, které z nich si snící 

osoba vybavuje nebo ne. Tážeme se vlastně na to, jaký vztah má snící osoba k tomu, s čím 

14 


se ve svém snění setkala. Můžeme se tedy ptát přímo i na to, jaký vztah má snící osoba 

k tomu či onomu. Avšak odpověď bývá většinou příliš nespecifi cká; zjištění významů 

dává o tomto vztahu mnohem určitější a podrobnější zprávu. Dotazováním na významy 

a souvislosti nemíníme získat poznatky o snových danostech, ale o snící osobě, o jejích 

vztahových možnostech. 

Ve spojitosti s porozuměním snovým významům a souvislostem je třeba zdůraznit, že nejde 

o „asociace“. Významy nejsou asociace! Zatím co tzv. volné asociace odvádějí pozornost 

od toho, k čemu jsou vyvolány, tázání na významy naopak působí, že zůstáváme u toho, 

co právě zkoumáme. To je podstatné pro funkční dodržování zásady, že sen musí být 

vyložen sám ze sebe. Prvním předpokladem pravdivého výkladu tedy je, abychom zůstali 

u snu samého a nenechali se asociováním odvést k něčemu jinému. Na váhu padá i to, že 

významy mívají charakter trvalosti, kdežto asociace bývají situačně nahodilé. Významy 

patří věci samé, asociace jsou k ní vnějškově přidané (nezřídka se ovšem stává, že význam 

je mylně pokládán za asociaci). 

Podrobné zkoumání významů a souvislostí toho, co se ve snu zjevuje, však samo o sobě 

ještě nedává možnost mu porozumět. Výklad se uskuteční teprve tím, jaký ze všech 

získaných údajů vyplyne smysl. Vhled do smyslu snu má charakter intuitivní syntézy 

a vystihuje sen jako celek. Je odpovědí na otázku, o jakých vztahových možnostech 

a v jakých situacích dotyčný sen mluví. Podle daseinsanalýzy se smysl snu nenachází až 

za tím, co se ve snu zjevuje, ale přímo v tom. Tím se zásadně odlišuje od tzv. hlubinných 

způsobů výkladu. 

Tak se může stát (a nebývá to nijak vzácné), že smysl snu je patrný na první pohled 

a není nutné podrobné dotazování po významech a souvislostech (např. mladé pacientce 

se zdálo, že plave vedle člunu, ve kterém sedí její matka a stlačuje jí hlavu pod vodu). Zde 

vzájemný vztah a chování obou snových postav nápadnou metaforou zřetelně poukazuje 

ke smyslu snu. Celkové uspořádání snu nás tu oslovuje přímočaře a bezprostředně a 

smysl celé situace vyplyne sám tak, jako bychom jí byli svědky v bdělé skutečnosti. 

Snová metafora ostatně lapidárně vystihla reálný vzájemný vztah snící osoby a její matky, 

ale i dceřiny možnosti jak se vztahovat a chovat ke své matce včetně neschopnosti se 

bránit matčiným zhoubným manipulacím. Sen ovšem poukazoval i na narušené vztahové 

možnosti samotné matky. Tyto „průhledné“ sny jsou na první pohled srozumitelné proto, 

že to, co se tu zjevuje, přímo poukazuje k určitým vztahovým možnostem v určité situaci. 

Výklad je ovšem platný jen tehdy, přijme-li jej sama snící osoba. 

15 


Poukazování toho, co se ve snění zjevuje, ke vztahovým možnostem a situacím snící 

osoby je vodítkem pro intuitivní vhled do jejich celkového smyslu také u těch snů, které je 

nutné podrobně zkoumat. Odkrytí významů a souvislostí, jimiž snové zjevy oslovují snící 

osobu, pouze zprůhledňuje to, co se jeví jako nevyzpytatelné, až absurdní. Nesrozumitelné 

obsahy snu se stanou průhlednými, když se dotazováním zjistí jejich význam pro snící 

osobu (např. zjevení zdechlých krav na sídlišti ztratí svou absurditu, když zjistíme, co 

pozitivního a sympatického pro snící osobu znamená tento živočich). Intuice vedoucí 

ke vhledu do celkového smyslu snu se opírají o přirozené porozumění tomu, ke kterým 

vztahovým možnostem a situacím konkrétní snové danosti poukazují. Např. pacientce se 

zdá, že se svým terapeutem jede metrem naproti nějakému profesorovi. Pacientka chce 

ve snu terapeutovi něco říci, ale on ji v hluku neslyší. Dotazování při výkladu ukázalo, 

že Metro je pro pacientku nepříjemné prostředí kvůli své neosobnosti a cizotě. Fenomén 

profesora v ní vyvolává pocit méněcennosti, stud za vlastní nevzdělanost atp. Při výkladu 

pacientka spatřila smysl tohoto snového dění v tom, že má zábrany (a tedy uzavřenou 

možnost) se svým terapeutem mluvit o některých tématech a jmenovitě o svém pocitu 

méněcennosti, že nemá vysokou školu. 

Celkový smysl snu se však našemu porozumění nemusí představit naráz a úplně. Může se 

k němu dospět postupně a dovoleny jsou i omyly (podle Heideggera je omyl jen oklikou 

na cestě k pravdě). Daseinsanalytickým ideálem je, aby snící osoba k porozumění smyslu 

snu s pomocí odborného dotazování na významy a souvislosti jednotlivých snových zjevů 

dospěla sama. To se však někdy, zejména zpočátku výkladu, nedaří. Je-li vykládající odborník 

o příslovečný krok v předstihu před snící osobou, může jí nabídnout svůj hypotetický výklad 

nebo alespoň jeho náznak. Jeho akceptace však závisí jen na snící osobě. (O řešení případné 

vzájemné neshody se bude pojednávat v jiné kapitole.) První pokusy o výklad konkrétního 

snu přitom někdy musejí být značně obecné, na první pohled mnoho neříkající. 

Příklad: 

sen mluví o tom, jak jste se dostala do konfl iktu mezi svým zaměstnáním a svou vlastní 

seberealizací a reagovala jste na to podle svých možností tak a tak. 

Občas se ovšem stává, že se výklad nedostane dále. Nezřídka smysl snu vytane až s určitým 

časovým odstupem od okamžiku, kdy se pokus o výklad konal. 

16 


4.2 Dotazování na sen 

Zdařilý výklad snu se ve velké míře odvíjí od umění dotázat se na to, co se v něm zjevuje. 

Již jsme učinili zmínku o dotazování na významy a souvislosti, ale nyní nám jde o popisné 

zmapování konkrétního snu. Teprve je-li sen dopodrobna popsán, může se pravdivě 

představit našemu porozumění. V umění se tázat na sen jde o to vědět kdy, jak a na co 

se snící osoby z jejího snu zeptat. Na počátku přitom může být vodítkem zkušenostmi 

poučená rutina. Pokud se již z rovnocenného dialogu nad snem vynořuje nějaký náznak 

jeho srozumitelnosti, bývá vhodné otázky zaměřit na body, na kterých se může ověřit či 

vyvrátit hypotéza o smyslu daného snu. Není vhodné cokoliv vynechat nebo opominout, 

směrodatné mohou být i zdánlivě podružné detaily. 

Příklad: 

Snící dívku ve snu ke vchodu na letiště doprovázela matka. Při výkladu dívka nad ní mávla 

rukou s tím, že nemá význam se s ní zabývat, když se pak na letišti dělo tolik zajímavých 

věcí. Důkladné zmapování ostatního snění však ukázalo, že bez fenoménu matky by celý 

tento konkrétní sen ztratil smysl. 

Při dotazování je třeba se vyhnout návodným a sugestivním otázkám. Otázky musejí být 

otevřené tak, aby v nich již nebyla obsažena také odpověď. Otázky by rovněž neměly 

mít již podobu interpretace, to znamená, že musíme rozeznávat mezi otázkou a nabídkou 

výkladu. Jako ukázku nesprávné formulace otázky můžeme např. uvést: „Nemá pro vás 

slon ten a ten význam...?“ 

Otázky směřující k získání popisného snímku snu jsou trojího druhu: 

A) Otázky zjišťující kde a kdy se dotyčný sen odehrává. 

B) Otázky týkající se toho, kdo a co ve snu vystupuje. 

C) Otázky na to, jak se snové zjevy snící osobě představují, 

tj. jak je během snění prožívala5 . 

5 Tento způsob dotazování publikoval G. F. Condrau, 1994. 

17 


A) Otázky „kde“ a „kdy“ inventarizují prostředí, ve kterém se konkrétní sen odehrává. 

Smyslem, tedy důvodem těchto podmínek je vystihnout celkové ladění snu, příp. 

další charakteristiky jeho celkové atmosféry apod. Ptáme se na osvětlení, teplotu, 

denní (noční) dobu, roční období, momentální počasí a meteorologickou situaci 

(např. mlhu), na upřesnění přírodní scenérie, na charakteristiku interiéru apod. 

Tyto okolnosti mohou poukazovat ke konkretizaci významové náplně jednotlivých 

zjevů a detailů dotyčného snu (např. okolnost, že se sněný děj odehrává v domě 

rodičů; specifi ckou okolností bývá i umístění snu do specifi ckého historického období 

– třeba do středověku). Vždy je ovšem třeba ověřit, jaký význam tyto okolnosti 

chovají pro snící osobu (např. právě středověk chová pro různé lidi navzájem velmi 

odlišné, nezřídka protichůdné významy). 

B) Dotazování na lidi, živé bytosti, věci, děje a další úkazy představující se spáči ve 

snu má za účel jejich detailní popis, který se zároveň stane podkladem zjišťování, 

jaký pro snící osobu chovají význam. U lidí se ptáme, zda jde o postavy snícímu 

známé či neznámé, skutečné nebo fantazijní apod. V případě snícímu známých 

postav zjišťujeme, zda jsou si ve snu ve srovnání s bdělým stavem podobné, co je 

na nich jinak, jak se tváří apod. Zajímáme se, co ve snu měly na sobě, co říkaly, 

jaká dělaly gesta atd. Obdobně se ptáme u postav snícímu neznámých, postav na 

obrazu, pohádkových bytostí aj. Rovněž u živočichů se snažíme vyzvědět co možná 

všechny detaily jejich zjevu a chování. Zejména důležité na nich jsou případné 

lidské vlastnosti a prvky (např. pes, který mluví). Věnujeme pozornost i barvě, 

zdravotnímu stavu, zapojení do lidských služeb atp. Neméně přínosný je detailní 

popis podoby a chování, vystupuje-li sama snící osoba jako živočich (např. mladé 

ženě se zdálo, jak sexuální akt se svým partnerem realizují v moři v podobě velrybího 

páru). Ostatně také rostliny mohou ve snění nabývat rozmanitých tvarů a vlastností, 

někdy i živočišných a dokonce lidských. Mohou se představovat v podobě všední 

a realistické, ale naopak i fantastické. Charakterizace lesa, pralesa apod. ovšem 

může spadat spíše do popisu celkového prostředí snu. U rostlin (např. květin) a 

vegetace mívá jistou výpovědní hodnotu i její kondice (kvetení, barva, vůně či 

zápach, svěžest, povadlost, hniloba aj.). 

18 


Mnohá upřesnění si ve snu zasluhují i takzvaně neživé věci. Často zde ovšem „ožívají“. 

(např. malé dívce se zdálo, že ji ve sklepě rodičovského domu chce pohltit oživlá 

skelná izolační vata.) Avšak i věci, které opravdu zůstávají neživé, si zaslouží podrobné 

prozkoumání pomocí otázek, které pomohou doplnit to, co si snící osoba z nějakých 

důvodů sama nevybaví. Již sám popis totiž nezřídka napovídá něco o významové náplni 

dotyčné věci v kontextu konkrétního snu. Např. představí-li se ve snu nůž, zjišťujeme, 

o jaký konkrétní typ tohoto nástroje jde: zda je to nůž kuchyňský, řeznický, chirurgický 

skalpel, lovecký tesák, nůž zavírací; ptáme se, zda je pokryt rzí, z jakého je materiálu 

apod. Jiným příkladem může být svazek píšťalek na přivolávání psa, které však vydávají 

jen ultrazvukové signály nevnímatelné lidským sluchem. Taková podrobnost poukazuje 

k nezanedbatelným charakteristikám vztahových možností snícího. V daném případě šlo 

o jeho vztah k vitalitě vůbec ale i jeho vlastní, která byla svázána poslušností diskrétně 

ale neúprosně vyžadovanou ze strany matky. 

Zvláštní kapitolu tvoří detailní dotazování na činnosti a děje, které se ve snu představují. 

Mnohdy ovšem obsahují významovou osu celého snu. Avšak většinou není vhodné 

je izolovat a vytrhávat z kontextu: tj. od jejich prostředí, průběhu, účastníků a jejich 

charakteristik atd. (např. v domě rodičů matka zezadu zavazuje vrchní díl plavek snící 

ženě tak, až ji to škrtí a dusí.) Významově vydatný často bývá netypický průběh nějaké 

činnosti (snící osoba sice létá, ale vpřed se pohybuje pouze namáhavými plaveckými 

tempy. Výklad ukázal na její přemrštěnou výkonovou motivaci). Rovněž přírodní 

jevy a děje mohou přinášet nápadné zvláštnosti, které něco znamenají (např. studený 

vítr vanoucí pod hladinou moře; dotazování objevilo, že tento nereálný děj poukazuje 

k extrémní citové chladnosti, kterou snící osoba prožívala v rodině svého původu). 

Rozhodující je ovšem dbát na přísně individuální význam činností a dějů u každé snící 

osoby. Navíc i u jedné a téže osoby stejné činnosti a děje mohou (ale nemusejí) mít 

v různých snech totožnou významovou náplň. 

C) Otázky na to, co a jak snící osoba ve snu prožívala, tj. na její pocity, mají zjistit 

její vztahy k tomu, s čím se ve snu setkala. Pocity promlouvají o tom, jak se to má 

k naplňování jejího bytí (např. úzkost svědčí o ohrožení, veselí o bezstarostnosti 

apod.). Ptáme se na prožívání, pocity, dojmy; směrodatné bývá zejména prožívání 

na závěr snu, obzvláště přetrvá-li do bdělého stavu po probuzení (pacient např. ve 

snu slyšel příjemnou a radostnou hudbu a celý následující den měl dobrou náladu). 

Pocitové vyznění snu mnohdy dovoluje porozumět jeho celkovému smyslu. (Sen 

např. ohlašuje řešení životního problému, ale na jeho konci má snící pojednou pocit, 

19 


jako by se pohybovala v počítačové hře. To lze vyložit tak, že naznačené rozhodné 

řešení je pouze virtuální, že „nehrozí“ jeho uskutečnění.) 

Avšak pro porozumění snu jsou důležité také pocity snící osoby směrem k jeho 

dílčím momentům a jednotlivým danostem (osobám, bytostem, rostlinám, věcem, 

činnostem, dějům atd.). Při výkladu určité jednotlivé danosti není rozhodující 

její obvyklá významová náplň ale mnohem spíše pocit, který vůči ní snící osoba 

ve snu prožívá. Často ovšem dochází k souběhu mezi pojmenovaným pocitem 

a odpovědí snící osoby na otázku, jaký význam pro ni chová dotyčná danost (např. 

snící žena při objevení koně ve snu dostane povznášející pocit; na otázku, jaké 

významy pro ni má kůň, odpoví, že pro ni znamená sílu, přátelství, spolupráci). Jindy 

je pocit doplněním významové náplně. Možný je ovšem také rozpor mezi pocitem 

a významovou náplní, což poukazuje na konfl iktní či ambivalentní vztah snící osoby 

vůči dotazované záležitosti 

Příklad: 

Snící žena uvádí jako významy svého partnera čestnost, spolehlivost, toleranci apod., 

avšak v konkrétním snu se ho zděsí, protože cítí, že se do něho vtělil ďábel. 

Na závěr tohoto oddílu je třeba zdůraznit, že uvedené otázky zpravidla neklademe v pořadí, 

které je zde naznačeno. Bývá vhodné je klást podle potřeb výkladu průběžně a smíšeně. 

Snad jen zjišťování prostředí a atmosféry snu výrazně častěji proběhne na začátku výkladu, 

aby se objevilo ladění celkového pozadí, na kterém pak vyvstávají významy jednotlivých 

daností. 

4.3 Celek a části snu 

Některé sny jsou fenomenologicky srozumitelné takzvaně „na první pohled“. Jsou to sny, 

které bez dalšího dotazování mluví samy. 

Příklad: 

Mladá žena má sen, že si od své matky, která stojí za ní, nechá uvázat horní díl plavek. 

Ale matka šňůry tak utáhne, že svou dceru škrtí a dusí. Dcera si chce textilii uvolnit, ale 

dozadu nevidí a žádá matku, aby jí říkala, který konec má jak uvolnit. Když dcera poslouchá 

20 


matčiny rady, šňůry se jen stále více utahují. Tento sen zřetelně poukazuje k přísnému 

výchovnému stylu matky vůči dceři s akcentem na potlačování jejího svobodného ženského 

sebevědomí. I když se dcera později chce sama uvolnit, s důvěrou zase bere v potaz svou 

matku, která však svou radou věc ještě zhorší. To, že matka stojí za dcerou, poukazuje ke 

skutečnosti, že matčin vliv zůstává pro dceru skrytý. 

Boss (1974B) preferuje tento prvoplánově celostní přístup k výkladu snu, přístup, který 

vlastně spočívá na jednorázovém fenomenologickém vhledu. Poznamenává, že ukáželi 

se ve snu např. pes, je třeba se zabývat celkovou významovou náplní psa a nikoliv 

jeho jednotlivými chlupy. To sice zní přesvědčivě, ale – zůstaneme-li u lapidární řeči 

nadsázky, může se zcela dobře stát, že se někomu ve snu představí pes, avšak snící 

zároveň v ústech pocítí dráždivý dotek jeho chlupu. I to je ovšem víceméně celostní 

situace, která poukazuje na to, jaký vztah má snící osoba ke psu včetně jeho celkové 

významové náplně. 

Máme-li získat co nejplnější porozumění snu, bývá často nutné vhled do jeho základního 

půdorysu rozvinout a prohloubit. To, co se nám zjeví na první pohled, totiž někdy může 

působit dojmem absurdity a nahodilosti. 

Příklad: 

Snící mladé ženě se zdálo, že ji její pětiletá dcera, která však má ve snu již 

14 let, zapracovává do obsluhy jistého stroje, který má matky udržovat v chodu, zatím 

co dcera bude dočasně pryč. Uvedený stroj snící ženě poukazuje k období, kdy se cítila 

být zotročena zaměstnáním. Na první pohled sen bezprostředně říká, že dcera poučuje 

a úkoluje matku. Avšak co si s tímto sdělením počít? Teprve dalším dotazováním vyšlo 

najevo, že snící žena v sobě vinou své vlastní zanedbané výchovy v dětství nemá dostatek 

řádu, což se projevuje v její péči o dceru, která na ni tento nárok na pravidelný režim 

apod. přirozeně a bezděčně klade. U své matky tím provokuje motivaci se změnit. 

Navíc se setkáváme se sny, které jsou tak roztříštěné či neprůhledné, že žádný celostní 

vhled do svého smyslu bezprostředně ani nedovolují. 

Příklad: 

Snící ženě se zdá, že se nachází v příjemném hotelovém pokoji, kam z jedné strany vjíždí 

mladý muž na invalidním vozíku a z druhé strany vchází Ďábel vtělený do podoby jejího 

hodného manžela. 

21 


Ostatně to je individuálně relativní: oslovitelnost odborníka pro bezprostřední smysl snu 

je výsledkem dlouhodobé zkušenosti, která však přitom musí zůstat trvale otevřená pro 

vždy nové a jedinečně individuální významy a souvislosti. Jako optimální se při výkladu 

snů osvědčilo střídavé přenášení pozornosti mezi celkem snu a jeho význačnými dílčími 

součástmi; tento proces má formu kroužení a lze jej označit za hermeneutický kruh. Toto 

kroužení ovšem neprobíhá na místě e smyslu uzavřené a beze změny opakované smyčky. 

Toto kroužení naopak nabaluje stále více porozumění jako sněhová koule, která se ve 

šťastném případě nakonec rozlomí a zjeví se smysl snu. 

Při hermeneutickém kroužení dochází k tomu, že celkové porozumění snu má směrodatný 

vliv na to, jak rozumíme některé jeho části. Ještě důležitější však bývá, že porozumět 

některé části se může stát klíčem k rozkrytí celkového smyslu daného snu. 

Příklad: 

Sen, ve kterém se mladé ženě zdálo o jaksi bizarním způsobu odbavování na letišti, odhalil 

svůj smysl teprve tehdy, když se plně vzalo na zřetel to, že ke vchodu do letištní haly snící 

ženu doprovázela její matka. 

Podstata tohoto účinku části na celek ovšem spočívá v tom, že u snící osoby zjistíme 

významovou a odkazovací náplň této konkrétní dílčí části snu. Těchto hermeneutických 

kruhů se může při výkladu jednoho snu opsat několik. Někdy přitom dochází spíše 

jen k upřesňování a rozvíjení již na začátku nastoupené linie výkladu, nejednou však 

může dojít i k radikální změně porozumění dotyčnému snu. 

Příklad: 

Starší ženě se zdálo o tom, jak na peronu podzemní dráhy potkala svou matku. Snící 

to zprvu pochopila jako připomínku svého vlastního stárnutí. Avšak po podrobném 

výkladu momentu, kdy nesla matku v náruči, se ukázalo, že šlo o výzvu, aby se dcera 

o svou stařičkou matku žijící na venkově začala více starat přesto, že s ní má velké 

neshody. 

22 


5. SOUHRN POSTUPNÝCH KROKŮ PŘI VÝKLADU SNU 

V tomto oddílu si předvedeme, jak při daseinsanalyticky fenomenologickém výkladu 

snu vlastně postupovat. Tento metodický nárys není míněn jako dogma, ale na druhé 

straně je výsledkem dlouhodobé praxe výkladu snů jak v psychoterapii, tak během 

takto zaměřených vzdělávacích seminářů. Má-li výklad proběhnout daseinsanalyticky 

a přinést takový heuristický výtěžek, jaký si od něj slibujeme, je ovšem třeba 

dodržovat metodické zásady a vodítka, která zde již byla představena. Postup bude 

rozčleněn do řady jednotlivých kroků, které jsou ovšem nestejně velké a potřebují 

nestejně obšírné zdůvodnění. 

5.1 Vyprávění snu 

1. První krok výkladu spočívá v tom, že snící osoba vypráví, tj. popíše dotyčný 

sen, popříp. ho přečte ze svého písenného zápisu, který sama pořídila po probuzení buď 

ještě v noci nebo ihned ráno. Do tohoto úvodního vyprávění vykládající odborník nijak 

nezasahuje žádnými dotazy ani poznámkami. 

2. Až po zakončení popisu se snící osoby zeptá, zda vyprávěnému snu nějak rozumí 

a jestliže ano, vyslechne jak. I nadále je zdrženlivý a to, jak snící osoba sama svému snu 

rozumí, nijak nerozebírá ani nekomentuje. Je-li sen snící osobě srozumitelný, vykládající 

se dotazem ujistí, zda jej chce ještě vůbec dále rozkrývat. 

3. Jestliže snící osoba potvrdí svůj zájem o výklad vyprávěného snu, přistoupí se k tzv. 

rekapitulaci. Aby se přesvědčil, že vše správně a pozorně vyslechl a dobře si to pamatuje, 

vykládající zopakuje popis snu a žádá snící osobu o ověření, že nebylo nic vynecháno ani 

zkresleno. Tato rekapitulace dává vykládajícímu zároveň příležitost, aby již začal do snu 

více pronikat. 

4. Pak již začne explorace snu formou dotazování. Bývá užitečné nejprve určit 

místo a čas snového dění. (Např. zjištění, že se odehrává v domě rodičů, naznačuje, že se 

týká dětství či dospívání a poukazuje k rodičům.) Poznatky o „fyzikálním“ prostředí snu 

přispívají k určení jeho celkového naladění (viz výše!). 

23 


5. Probíhá další dotazování na osoby, jiné bytosti, věci, činnosti a děje, pocity atd., 

jak bylo již uvedeno v příslušném oddílu. 

6. Poznatky o významech a souvislostech toho, co konkrétní sen přináší, se sbírají 

a hromadí a vytvářejí předpoklad pro nové rozumějící vhledy do smyslu snu. Do této fáze 

výkladu již náležejí dotazy vykládajícího odborníka směrem ke snící osobě, zda již svému 

snu rozumí více než na začátku. Ideálem fenomenologického přístupu je, aby snící smysl 

snu nahlédl a vyslovil jako první a sám od sebe. V této fázi mu vykládající odborník je spíše 

jen průvodcem po snu. Kladením otevřených otázek na snové zjevy jej pomáhá rozkrývat. 

Přitom ovšem i on sám často tápe: některé otázky vyjdou naprázdno a nevedou ke vhledu; 

dokonce mohou přispět k ještě větší neprůhlednosti a záhadnosti snu. 

7. Jestliže snící osoba není s to se přiblížit k porozumění svému snu ani po důkladném 

dotazování, je možné zmírnit požadavek na samostatnost jejího vhledu. Vykládající 

odborník, pokud ovšem má v porozumění danému konkrétnímu snu před snící osobou 

opravdu předstih, pak již může předložit určité nabídky výkladu daného snu. Tyto vhledy 

mohou být ovšem jen dílčí, tj. mohou se týkat pouze určité části snu. 

8. Nabídky výkladu mohou představovat různý stupeň intervence. Nejmírnější je asi 

postup, kdy vykládající naléhavým tónem zopakuje dosavadním dotazováním prohloubený 

popis daného snu. (Např. „Vaříte knedlíky svému starému šéfovi... Co to asi znamená?“) 

Jinou variantou je sdělení vykládajícího o tom, jaké má dotyčný sen téma. (Např. „Podle 

mě tento váš sen pojednává o...“) Vcelku spolehlivý je postup, kdy vykládající odborník 

obrátí pozornost ke vztahovým možnostem snící osoby, jak se ukazují z jejího chování 

a dalších projevů ve snu. (Např. „V tomto snu se dostáváte do nějakého konfl iktu a při 

něm se chováte tak a tak... Nepřipomíná vám to něco z vašeho bdělého života?“) Takový 

výklad je poměrně neurčitý a mohlo by se u něj přestat, což se někdy na žádost snící osoby 

také stává. Avšak také je možné ve výkladu pokračovat a postoupit k jeho dalšímu stádiu a 

k hlubšímu porozumění danému snu. Nabídka výkladu může mít různou podobu a rozsah, 

ale pokud s ní snící osoba nesouhlasí, vykládající na ní nikdy autoritativně netrvá. Jakmile 

nějakou vysloví nahlas, měl by ji vzápětí doplnit otázkou ve smyslu: „Mohlo by to tak být 

nebo ne?“ 

9. Další fází výkladu je případné uvedení daného snu a dění v něm do vztahu s bdělým 

životem snící osoby. Opět tu dáváme přednost jejímu samovolnému vhledu. Pokud se jí 

nedaří, můžeme opět učinit nabídku jak rozumět této souvislosti. Kompetence vykládajícího 

24 


odborníka zde však silně závisí na tom, do jaké míry zná každodenní život snící osoby a 

její životní historii. V případě dlouhodobé psychoterapie je tato znalost nasnadě; avšak 

při krátkodobém či neterapeutickém kontaktu se pohybujeme na neznámé půdě a můžeme 

uvažovat jen v neurčitých odhadech. (Např.: „Neměl jste v té době nějaké konfl ikty?“ 

Nebo: „Nebyla jste v té době tlačena k nějakému závažnému rozhodnutí?“ atp.) Avšak 

vykládající odborník by zde měl zachovat optimální zdrženlivost a neměl by na snící 

osobě prozrazení tohoto poukazu na bdělý život vymáhat, protože se může jednat o intimní 

záležitost, kterou ještě nechce sdělit (např. otěhotnění a rozhodování o případné interrupci). 

Nejednou zcela postačí, když snící osoba zažije heuristické propojení svého snu a bdělé 

události či situace, ale nechce o ní dále mluvit. Zde je třeba respektovat intimitu a případný 

stud snící osoby. 

5.2 Hermeneutický proces na straně vykládající osoby 

Daseinsanalytický výklad snů má charakter dialogu. Vykládající odborník provází snící 

osobu po jejím snu tak, aby jí pomohl mu porozumět, přičemž tento dialog zachází jen tak 

daleko, kam snící osoba dovolí. V této souvislosti se však klade otázka, jak proces výkladu 

paralelně probíhá u vykládajícího odborníka. Vzhledem k tomu, že daseinsanalytický přístup 

dává přednost tomu, aby snící osoba dospěla k rozumějícím vhledům „na vlastní triko“, 

často dochází k tomu, že proces porozumění na straně snící osoby, resp. vykládajícího 

odborníka neprobíhá synchronizovaně. Naposled uvedený bývá v předstihu, ale co nejdéle 

zachovává zdrženlivost, aby svůj výklad nevyslovil nahlas, a rovněž dbá na to, aby nekladl 

sugestivní návodné otázky, které by skrytě prosazovaly jeho náhled. 

Naskýtá se ovšem otázka: jak vůbec někdo druhý může snu porozumět dříve a pravdivěji než 

sama snící osoba? Odpověď se může opřít o jistý paradox: svému snu nezřídka porozumíme 

teprve tehdy a lépe, právě když ho vyprávíme druhému člověku. To se týká i samotných 

odborníků, kteří jsou ve výkladu snů zběhlí. Porozumění vlastnímu snu bývá usnadněno 

tím, získáme-li od něj určitý odstup. Tento odstup má právě také vykládající odborník. 

Je v této činnosti zkušený, což znamená nejen to, že se již setkal s mnoha rozmanitými 

sny, ale především se mimořádně vyzná v krajině snění a zná množství cestiček a stop, 

které se zde naskytnou. Nemůže prostě jen klást výše naznačené otázky a sám si nic 

nemyslit o odpovědích; ostatně i smysluplné dotazování snu si vyžaduje určitou průběžnou 

a postupnou orientaci. 

25 


Poté co mu snící osoba dovypráví svůj sen, může se vykládající odborník ocitnout 

v rozrůzněných situacích. Jeden extrém tvoří případy, kdy sen takzvaně mluví sám od sebe 

a je bezprostředně srozumitelný; opačnou krajnost představují sny naprosto neprůhledné 

a vyvolávající jen pocit bezradnosti. Uprostřed se nacházejí sny, které na první poslech 

dávají něco tušit, ale vyžadují další zkoumání (tyto rozdíly jsou ovšem relativní, protože 

možnost porozumět danému snu závisí i na zkušenosti vykládajícího, na tom, jak je pro 

určité sny oslovitelný). Při procesu porozumění snu vlastně nepostupujeme jinak než ve 

všech běžných záležitostech. To, s čím se setkáváme, nás prostě oslovuje svými významy 

a souvislostmi, a my z toho dostáváme myšlenky a pocity. Tak to chodí i v každodenním 

bytí, kdy ostatně také není vše zřejmé jako na dlani. Podstata spočívá v tom, že smyslově 

vnímatelné názorné danosti představené ve snu poukazují ke vztahovým možnostem snící 

osoby. Pro vykládajícího odborníka je klíčové, že ho tyto poukazy oslovují, vyzná se v nich, 

napadají ho příslušné hypotézy, které pak na podkladě dotazování umí ověřit, resp. opustit. 

Mj. mu pomáhá také to, že sen bere jako projev narušené samozřejmosti v životě snící 

osoby (Jaenicke, 2009). Tento předpoklad mu pomůže dopátrat se rovněž životní situace, 

která daný sen pravděpodobně vyvolala. 

Poukazování snových skutečností ke vztahovým možnostem snící osoby však v základě 

nemá žádný ustálený repertoár spojitostí, resp. korelací. Vše zůstává otevřené a v každém 

novém případě je třeba začínat od nuly. Dosavadní konkrétní zkušenost s tím, co kdy 

k čemu v předchozích snech různých lidí ověřeně poukazovalo, v podstatě může sloužit 

jen jako pozadí zcela originálního výkladu nového snu. Vykladačská odbornost spočívá 

v tom, že odborník umí tyto poukazy „vystopovat“ a nechat se jimi oslovit. Tím, co 

nás oslovuje, jsou významy a jejich souvislosti. Ty jsou nám přirozeně dostupné, tak 

jak je známe z každodenního života a jak nám je upřesní osobní dotazování směrem 

ke snící osobě. 

Příklad: 

Mladé ženě se zdává, že se za doprovodu příjemných erotických pocitů vede s nějakým 

cizím mužem, kterého přitahuje; avšak sen končívá tak, že dojdou k místu, kde čekají její 

rodiče, manžel a její dítě. Tento vývoj snového dění přirozeně poukazuje ke vztahovým 

možnostem snící ženy: sen ji vrací k hodnotám, které si osvojila podle vzoru svých rodičů 

a jejich věrného manželství. Rovněž přítomnost jejího manžela a dítěte poukazuje k tomu, 

kdo je pro ni opravdu důležitý. Zároveň se však ukazuje, že své rodinné štěstí nebere jako 

úplnou samozřejmost, což ovšem může mít rozmanité důvody. 

26 


Výstižný příklad uvádí Boss (1975) ve své velké psychoterapeutické kazuistice. Jeho mladá 

pacientka se ve snu nachází na podlaze vagónu na uhlí v hloubi studeného moře. Nahá 

se choulí v koutě vagónu, ruce před hrudí zkřížené v obranném postoji. Toto prostředí 

nevykazuje žádné známky života, vodou navíc vane ledový vítr. Boss (1975) tento sen 

vykládá tak, že představuje celkovou existenciální situaci snící osoby. Sen vyprávěla na 

začátku psychoterapie a její pozdější průběh potvrdil Bossův výklad. Jde o sen, který 

takzvaně „mluví sám od sebe“. Poukazuje k tomu, jak se pacientka cítí ve světě. Fyzikální 

chlad poukazuje ke chladu emočnímu; to, že pod vodou ještě vane ledový vítr, naznačuje, 

že tato bezcitnost je navíc ještě agresivní. Vagón na uhlí poukazuje k jejímu podřadnému 

postavení ve světě, kde je zahnaná do kouta. Její ubohá nahota poukazuje k vydanosti 

a bezbrannosti, kterou nezmirňuje ani pasivní pokus o obranu. Prostředí bez jediné 

rybičky svědčí o jeho životu nepřátelské povaze. Smyslově vnímatelné fyzikální kvality 

ztělesňují nikoliv pouze jen psychologické prožívání, ale přímo existenciální významy 

a smysl pacientčina bytí ve světě. 

Takové porozumění snovým danostem a jejich poukazování ke vztahovým možnostem 

a vůbec k životním událostem snící osoby nejsou pouhé osobní dojmy na straně vykládajícího 

odborníka. Toto porozumění se ovšem neopírá o žádná exaktní matematicky, resp. 

statisticky ověřená obecná zjištění. Ostatně aplikovat vědeckou metodu na látku, která 

se jí principiálně vymyká, je nevědecké. Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snů 

se naproti tomu opírá o čtení významů a jejich souvislostí, které jsou tak nepřeberné, 

že je žádný mechanický kalkul nemůže postihnout. Všichni je známe z přirozeného 

světa našeho každodenního života a tímto porozuměním primárně žijeme, což se týká 

i těch, kteří požadují jejich matematicky ověřenou jistotu. Validitu a tedy platnost tohoto 

porozumění při výkladu snů dodává individuální souhlas, resp. nesouhlas snící osoby. 

27 


6. MEZE A OMEZENÍ ODBORNÉHO VÝKLADU SNŮ 

Výklad snů pro potřeby psychoterapie ovšem nelze pokládat za jediný a vyčerpávající 

způsob nakládání s nimi. Jak bylo naznačeno již v úvodu, ke snům lze přistupovat také jako 

k nadosobním poselstvím, kterých se prostřednictvím vyvolených jednotlivců lidskému 

společenství dostává jakožto „znamení času“ z titulu Bytí samého. Rovněž šamanský 

výklad spojený se specifi ckým způsobem bytí přírodního člověka je ve své léčebné, 

resp. věštecké funkci odlišný od každé novodobé psychoterapie. Osobitý charakter nese 

i fi losofi cký výklad snů, který je zaměřen na jejich zakládající ontologický smysl (Rezek, 

2008). Sny mohou přinášet i poselství charakteru náboženského zjevení. V tomto směru 

se i daseinsanalytický výklad snů může pokládat za neúplný, alespoň pokud setrvává 

u psychoterapeutické práce s pacientem, resp. klientem. To je ostatně dáno i neontologickou 

etikou psychoterapie. Pro psychoterapii se ovšem nehodí ani žádný exaktně přírodovědecký 

(neurobiologický) přístup. 

Avšak daseinsanalytický výklad snů má své meze a omezení i v rámci psychoterapeutické 

práce. Někdy to však může přinášet i výhody. Můžeme začít u přiznání, že sen a jeho 

fenomenologický výklad nepřináší žádné extrémně nové a šokující informace. Snící 

osoba se tu o sobě nedozvídá nic obskurního ani absurdního (jak tomu zhusta bývá u tzv. 

hlubinných interpretací). Podle fenomenologického přístupu se ve snění vždy představuje 

pouze to, co je již nějak přítomno v bdělém životě snící osoby. Snící osoba se u toho však 

z nějakých důvodů nezdržuje a tato věc se jí pak ohlašuje ve snu, a sice v nadsázce. Člověk 

totiž má tendenci neustále utíkat sám před sebou a svým autentickým bytím (Heidegger, 

1996). Výsledkem výkladu nezřídka bývá, že snící osoba je překvapena tím, jak významně 

jí daný sen upozorňuje na něco, co sama před sebou zatím bagatelizovala, zastírala. Snění 

jí ukáže, co je pro ni skutečně důležité a jak na to odpovídá. To je ostatně také důležité 

poznání. Avšak sen může být směrodatným sdělením i pro psychoterapeuta, který snící 

osobu již dosti důkladně zná z průběhu léčebného procesu. 

Příklad: 

Terapeut věděl, že léčebně již dosti pokročilý mladý pacient se zatím ještě bojí 

svobodně vstoupit do života. Avšak teprve děsivý sen, ve kterém se tento pacient ocitá 

v hale, kde na hácích visí rozčtvrcená lidská těla, naléhavě promluví, jak přehnaný 

a primitivní je tento jeho strach a jak citlivě se s ním musí léčebně nakládat. 

28 


Další omezení daseinsanalytického výkladu snů plynou z toho, jak rozhodující moc má 

v tomto procesu sama snící osoba. Ona má nezadatelné právo určit mez, za kterou již 

další výklad daného snu nemá pokračovat. Zastánci invazivnějšího přístupu z jiných 

psychoterapeutických směrů a škol ovšem mohou namítnout, že tento respekt ke 

snící osobě v sobě nese očividné nebezpečí tzv. agování, tj. škodlivého vyhovění 

nevědomým odporům vedoucím ke stagnaci, resp. k porušení zásady bezohledného 

zjišťování pravdy. Avšak daseinsanalýza dává přednost tomu, aby se sebeporozumění 

pacienta, resp. klienta rozšiřovalo a přelaďovalo postupně a nenásilně. Nevyplývá to 

z žádného povrchního humanismu, ale z již osvědčené terapeutické strategie. Vychází 

z odlišných fi losofi ckých základů daseinsanalýzy. Pokud se terapeutického potenciálu 

některého snu nepodaří využít dostatečně, může se počkat a co je podstatné, to se 

uskuteční časem. 

Nakonec je však třeba připustit, že se setkáváme i se sny, ke kterým nám chybí klíč 

a neumíme je rozšifrovat. Máme tím na mysli případy, kdy žádné dotazování 

nepřináší takové informace, které by účastníky výkladu oslovily výše popsaným 

intuitivním rozkrytím daného snu. U některých snů je tato neprůhlednost úplná 

a trvalá; častější jsou naštěstí případy, kdy sen nedokážeme vyložit na místě v daném 

čase v celém jeho smyslu. Zatím nesrozumitelné momenty pak snící osobě, resp. 

i odborníkovi docházejí postupně na pokračování. Sen je vícevrstevný a některé 

jeho roviny a významové souvislosti vystoupí na povrch se zpožděním; stává 

se, že hlubší vrstvu určitého snu osvětlí až sen další (např. snící ženě se zdálo 

o jejím posledním partnerovi, z emoční závislosti, na němž se léčila. V daném 

snu vyhlížel nemocně, až na umření. Snící osoba souhlasila s výkladem, že pro 

ni již ztratil svou životnost a její závislost na něm spěje ke konci. Avšak v ženě 

zůstával pocit, že sen ani jeho výklad neříká všechno, že má pocit velké ztráty. 

Neuspokojil ji ani poukaz na to, že zbavit se závislosti vždy znamená také něco 

dosud příjemného ztratit. Teprve další sny ukázaly, že s odumřením závislosti přišla 

i o svůj démonizovaně romantický pohled na muže a partnerství. Zdálo se jí totiž 

o mladém veterináři, který ji v bdělém životě svým vzezřením uhrančivě přitahoval. 

Ve snu k němu přišla se svým smrtelně poraněným pejskem a on ho musil uspat 

injekcí. Přitom se ke snící ženě choval eroticky s nádechem pohrdání. Když ho nad 

mrtvolkou svého miláčka odmítala, adresoval jí urážlivé a ponižující výroky). 

29 


6.1 Obtíže při výkladu a speciální postupy při jejich řešení 

Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snu nepostupuje pokaždé zcela hladce. Během 

praxe se ukázalo, že některé obtíže se dosti často opakují a bylo možné, ba nutné si pro 

ně vytvořit specifi cká vodítka. Nemůže ovšem jít ani tak o závazné návody, jako spíše 

o upozornění na jisté možnosti řešení. Daseinsanalytický výklad není mechanický, ale 

naopak důsledně individualizovaný a právě proto je výhodné, aby byl vykládající odborník 

široce oslovitelný i pro nestandardní situace a nedal se jimi zaskočit. Následující stránky 

přinášejí témata, u kterých by se měl mít obzvláště na pozoru. 

6.1.1 Indoktrinovaný přístup k výkladu ze strany snícího 

Při fenomenologické práci se snem se poměrně často setkáváme s lidmi, kteří již měli příležitost 

se obeznámit s jinými způsoby jejich výkladu. Může jít o různé modifi kace psychoanalýzy, 

jungiánskou analytickou psychoterapii, některou odnož gestalt-psychoterapie, nejčastěji 

asi o eklektickou psychoanalytickou psychoterapii. Daseinsanalyticky fenomenologický 

přístup ke snům a jejich výkladu se od nich diametrálně liší a jakákoliv mesaliance s nimi 

mu odnímá smysl a hodnotu. Proto je žádoucí, aby daseinsanalytk nečinil ústupky žádnému 

jinému způsobu interpretace. Postačí mu k tomu dodržovat vodítka fenomenologického 

přístupu ke snům, která byla podrobně popsána výše6 . 

Na tomto místě si je nepřímo zpřítomníme tím, že si připomeneme, k jakým prohřeškům 

proti fenomenologickým vodítkům dochází asi nejčastěji. 

A) 

Snící osoba nenechá to, co se ve snu představuje, být tím, čím se to jeví být. 

Nezdrženlivě nesetrvává u zjevů samých a ihned si je podle zvyklostí jiných, 

nefenomenologických způsobů interpretace snů převádí na něco jiného, povětšinou 

na symboly chápané jako převlek skutečnosti (např. létání je sexuální slast; velký 

had je vitální prasíla; strašidlo je vlastní energetickou součástí snící osoby, popříp. 

jí samotnou). V tomto případě je možné vhodným dotazováním snící osobu 

vrátit k danému zjevu a umožnit jí, aby se jím dala oslovit autenticky, tj. podle 

svého individuálního hlediska. Přitom je ovšem nutné obrátit pozornost ke zjevu 

6 Srovnávací studii různých způsobů výkladu snů provedl Boss (1974). 

30 


samému a mluvit o něm jako o původní, neodvozené skutečnosti. Pomoci může 

poukazování na to, že se to, co dotyčný zjev údajně symbolizuje, v daném snu 

vůbec nevyskytuje 

Příklad: 

Pacient se ve snu ocitne na středověkém hradu a do nádvoří vjíždí jeho již 

předčasně zemřelý strýc v soudobém oděvu na koni. Na dotaz, čím ho tento 

jezdec oslovuje, pacient odpoví, že se mu vybavil archetyp rytíře. Vykládající 

poukáže na to, že ve snu na koni nesedí žádný rytíř v brnění, ale jeho strýc. 

A pak se zeptá, jaký význam pro pacienta v životě choval jeho strýc. Ukáže se, že 

pacient ho měl rád a imponoval mu jeho plnokrevný životní styl, který ho lákal 

k napodobení. Na konci snu strýc vyjíždí z hradu do volné přírody a pacient jde za 

ním. Sen mj. ohlašoval významný výsledek léčebného procesu ve smyslu pacientova 

svobodnějšího způsobu existování. 

Značně rozšířeným následkem psychoanalytické indoktrinace je stereotypní převádění 

snových osob na postavu terapeuta, resp. některého z rodičů (např. pacientka vidí 

ve snové postavě příslušníka letištní ostrahy svého psychoterapeuta, protože ji také 

„usměrňuje“). V takovém případě vykládající daseinsanalytik vrací snící osobu zpátky 

do snu a ke snové skutečnosti dotyčného zjevu, a sice se zdůvodněním, že žádný jeho 

skrytý „dvojník“ se ve snu nevyskytuje (to však neznamená, že každá snová postava 

nemůže něčím odkazovat k jiným osobám). Naproti tomu, fi guruje-li ve snu terapeut, 

je třeba ho tak akceptovat, i když se zjevuje v prostředí, kde se v bdělém životě 

se svým svěřencem nikdy nesetkal. 

Příklad: 

Pacientce se zdálo, že se svým terapeutem jede v podzemní dráze, kterou nemá ráda 

kvůli své fobii z davu. Říká to terapeutovi, ale on ji v hluku neslyší a jen se směje 

a mávne nad tím rukou. Výklad ukázal, že se to shoduje s terapeutovým „léčebným“ 

stylem v bdělém životě, kdy se pacientčiny sdělované úzkosti snaží zmírnit jejich 

zlehčováním; pacientka pak má pocit, že jí vlastně nenaslouchá. 

B) 

Snící osoba se namísto rozkrývání významů a souvislostí snového zjevu uchyluje 

k tzv. volným asociacím. Tuto techniku se patrně naučila již dříve jinde a neumí 

se přeorientovat na jiný způsob zacházení se svými sny. Někdy se dokonce brání 

pochopit, že významy nejsou s věcmi asociovány, ale od počátku a původně 

31 


spočívají ve věci samé. Přídavné asociace samu věc neodkrývají, ale naopak od 

ní odvádějí pozornost k něčemu jinému a tím ji vlastně zahalují. Stejně záporný 

účinek má rovněž to, že nezůstávají v rámci daného snu a zavádějícím způsobem 

se zabývají tím, co v něm není. Nesetrváváme pak u snu a jeho výkladu, ale sen 

se stává pouhým podnětem pro hovor o něčem jiném. Jak se opouští sen, názorně 

předvádí následující příklad: 

Příklad: 

Snící osoba má fobii z cestování letadlem; obdobné ladění a pocity pak 

prožívá směrem k pracovišti, kde se jí nedaří. Poté co dá výpověď, zdá se jí, 

že se nachází v krásné krajině a po obloze se od ní vzdaluje letadlo. Má z toho 

pocit úlevy. Když sen vypráví své psychoanalytické psychoterapeutce, dostane 

se jí interpretace, že to nebylo letadlo, ale penis. Vzápětí se jí zeptá, jak to má se 

sexem. (Zde ovšem „tunelovala“ sen spíše terapeutka). Jestliže se snící osoba 

svými asociacemi dostává mimo daný sen, vykládající odborník se musí pokusit 

ji do něj vrátit. Činí tak poukazem na to, že asociovaná věc, bytost, událost atd. 

se v daném snu vůbec nevyskytuje 

Zvláštním případem jsou odkazy k bdělému životu vyplývající z dotazování na 

významy a souvislosti. Pokud spolu významově smysluplně souvisejí, není třeba 

se jim vyhýbat a pokládat je za pouhé náhodné asociace (např. Padrutt vykládá svůj 

vlastní sen: zdálo se mu, že měl pronést přednášku, ale byla mu k tomu stanovena příliš 

krátká doba. Svůj sen si vyložil v souvislosti s tím, co se odehrálo v bdělém životě, 

kdy byl požádán o přednášku, ale odmítl, protože má už pokročilý věk a musí šetřit 

čas a síly, aby co možná dobře splnil svůj záměr ještě něco napsat (Padrutt, 2008). 

Z příkladu je však zřejmé, že v odkazu nešlo ani tak o událost bdělého života, jako 

spíše o poukaz na vztahové, resp. životní možnosti snící osoby). 

C) 

Výrazným způsobem výkladu, který zcizuje sen jemu samému, je přístup, kdy jsou 

všechny snové zjevy pokládány jen za psychologickou součást snící osoby. Plné 

možné významové spektrum toho, co se ve snu představuje, je tak redukováno na 

subjektivní psychickou projekci. Rovněž techniky, kdy se vede dialog se snovými 

zjevy, fantazijně se domýšlí snové dění a chování jeho součástí, nebo se dokonce 

na motivy určitého snu inscenuje psychodrama, opět vedou mimo sen a zkreslují 

jeho řeč a poselství7 . 

7 Touto vysoce aktivní prací se snem se vyznačuje zejména Gestaltistická psychoterapie. 

32 


Podle daseinsanalyticky fenomenologických vodítek je třeba snové zjevy nechat tím, 

čím se jeví být. Pokud by snící osoba bezprostředně (tedy bez dodatečné indoktrinace) 

něco nebo někoho ve svém snu vnímala jako svou součást, pak by to ovšem bylo 

uznáno a ovlivnilo by to výklad. Fenomenologický přístup si však ví rady i s případy, 

kdy snový zjev vykazuje významy, které se analogicky týkají snící osoby. 

Příklad: 

Snící žena, která se v dětství i pozdějším životě často stávala obětí přísného ukázňování 

a donucování k výkonu, čemuž vlastně uvnitř přitakávala jako správné věci, měla sen, 

ve kterém byl neposlušný pes vložen do hrnce a vařen. Při výkladu se na první pohled 

nabízel vhled, že pes ztělesňuje výchovou a jednáním autorit zmučenou emoční stránku 

pacientčina bytí. 

Tyto snové situace daseinsanalytický odborník řeší tak, že příslušný snový zjev nechává 

být tím, čím se jeví být, ale snící osobě se na něm ukazují významy a souvislosti, které 

sama na sobě ještě není schopna připustit, popříp. jim ještě obecně nerozumí nebo 

jejich bytí zásadně popírá. 

Daseinsanalyticky fenomenologický přístup se ve srovnání s květnatými a košatými 

výklady snů v jiných psychoterapeutických směrech a školách může jevit jako 

příliš střízlivý a dokonce zbytečně omezující. Vyhýbá se všem již vyspekulovaným 

modelům, schématům, symbolům apod., které byly stanoveny tak, aby vyhovovaly 

určité předem vytyčené množině umělých pojmových konstruktů. Při výkladu snu 

u fenomenů nejen začíná, ale po celý jeho průběh se jich také důsledně drží, 

přičemž vystačí s přirozeným předteoretickým porozuměním tomu, s čím se 

setkáváme. Tento přístup není ovšem uplatňován kvůli dodržování dogmatických 

pravidel, ale naopak ve prospěch možnosti rozkrýt skutečnost a pravdu každého 

individuálního snu. 

Potřeba čelit vlivu takových výkladů snů, které odvádějí zájem o samotný sen jinam, 

však někdy naráží na daseinsanalytické vodítko, podle něhož je posledním a v zásadě 

nepřekročitelným kritériem platnosti výkladu právě mínění snící osoby o tom, co snové 

zjevy znamenají. Právě třeba hlubinně indoktrinovaná snící osoba může být natolik 

uzavřená v tomto hledisku, že za pravdivou považuje jen reduktivní interpretaci snu. 

Fenomenologicky zaměřený odborník by tuto okolnost měl umět rozpoznat a pojmenovat 

ji nahlas. Je vhodné, aby na tuto „hru“ přistoupil, avšak s pomocí dotazování na další 

33 


významy snových zjevů a jejich souvislostí v rámci konkrétního snu je třeba se pokusit 

o nenásilné rozšíření horizontu snící osoby, které ve šťastném případě umožní překročit 

zredukovaný a jednostranný indoktrinovaný způsob interpretace. 

6.1.2 Malá oslovitelnost snící osoby pro snové významy 

Při fenomenologickém dotazování na významovou náplň snových zjevů se někdy stává, že 

snící osobu to, co se jí zjevilo ve snu, málo oslovuje, že je vůči tomu „hluchá“. Individuálně 

existenciální významy a souvislosti snových daností jí mohou být nedostupné. U některých to 

bývá způsobeno tím, že jsou naladěni takzvaně racionalisticky, resp. intelektualisticky nebo 

technicky a osobními významy a souvislostmi světa a svého života se nezabývají: prostě 

jim unikají. Jiní však v postřehování a vyslovování těchto osobních významů a souvislostí 

mají z minula motivované aktivní zábrany. Nejsou sami sebou a tedy ani nemusejí mít 

motivaci vyjadřovat své intimní porozumění světu (v této spojitosti je zajímavé poznamenat, 

že ani u extrémních členů této množiny se nevyskytují žádné ryze neosobní sny, které by 

reprezentovaly tzv. „veřejného anonyma“). Lze se však setkat i se snícími lidmi, kteří se 

prostě stydí projevit se osobně, aby si o nich „někdo něco nemyslil“. Avšak za nejzávažnější 

překážku v postřehování uvedených intimních významů a souvislostí je třeba pokládat 

motivovaně nesvobodný vztah snící osoby k určitým zjevům v konkrétním snu. 

Příklad: 

Snící osoba měla sen o svém dvojím životě v oblasti partnerských vztahů. Byl velmi 

neprůhledný, jen existence dvou paralelních světů v tomto snu něco naznačovala. 

Dotazování na individuální významy a souvislostí snových zjevů ztroskotalo, takže sen 

nemohl být vyložen. 

Bez ohledu na její skrytou motivaci k malé oslovitelnosti vůči snovým zjevům se poměrně 

často setkáme s tím, že snící osoba při dotazování na významy neřekne, co pro ni to či ono 

znamená osobně, ale naopak uvádí obecné pojmové defi nice (např. na otázku, co pro ni 

znamená les, odpoví, že velkou množinu stromů). V takovém případě je třeba snící osobu 

přivést k tomu, aby si introspektivně vybavila svůj autentický citový vztah k dané věci, 

např. k lesu. Může se ovšem stát, že ji napadne pouhá „volná“ asociace k lesu nebo dokonce 

indoktrinovaná defi nice (les =archetyp nevědomí). Proto je třeba počítat s tím, že snící 

osoba se vybavování svých osobních významů a souvislostí musí teprve naučit. Důležitou 

34 


pomůckou jak ji uvést do příslušného vztahu k exploraci snových zjevů je dotazování na 

pocity, které v ní tyto zjevy vyvolávají. Daseinsanalytická fenomenologie totiž zachovává 

neporušenou jednotu procesu porozumění: každé porozumění je vždy již nějak laděné 

a každé ladění vždy již přináší porozumění (Heidegger, 1996). Evokují-li se tedy pocity, 

zpravidla s sebou vynesou také příslušné významy a souvislosti. 

6.1.3. Obecná antropologická významnost snových daností 

Jedním z klíčů k otevřenosti snící osoby vůči jen pro ni platné individuální významům 

a souvislostem snových daností se kupodivu může stát jejich obecně antropologická, 

resp. kulturní významová náplň. Tu je nutné odlišit od abstraktních pojmových defi nic. 

Tyto nadindividuální významy a souvislosti nás přirozeně oslovují z bezprostředních 

fenoménů, které k nám promlouvají ze světa našeho každodenního života. Vějíř těchto 

významů a souvislostí je u každého fenoménu nepřeberný a každého jednotlivého 

člověka z něj oslovuje jen něco: podle toho, jak je naladěno jeho bytí ve světě. Tato 

obecná oslovitelnost se ovšem zčásti navzájem různí u rozdílných kultur, subkultur či 

ještě menších lidských skupin. Avšak některé významnosti jsou lidsky zcela univerzální 

(např. ohrožení života, ztráta fyzické svobody, znásilnění, přátelská pomoc a mnoho 

dalších fenoménů). I když se jedná o významy a souvislosti nadindividuální, dostáváme 

se jimi do roviny porozumění, které má obdobný charakter jako dotazované významnosti 

a souvislosti individuálně existenciální. 

Zůstaňme však u své vlastní kultury! Jako příklad si vezmeme gesto podání ruky. 

V naší euroamerické kulturně-antropologické oblasti nese řadu pozitivních sociálních 

a emocionálních významů a souvislostí. Běžně se jedná o málo důležitou banalitu, i když 

se v konkrétních situacích může vyznačovat zvláštními charakteristikami a odstíny, které 

němě sdělují velmi mnoho. To se může týkat i snových setkání. Avšak významově velmi 

silným poselstvím je v určitých situacích právě nepodání ruky (Jaenicke, 2009). Snící 

osoba, které se ve snu přihodí, že jí někdo v určité souvislosti nepodá ruku, a která je málo 

oslovitelná ze strany snových skutečností, si při dotazování třeba nemusí vědět rady s tím, 

jaký to má pro ni význam, co jí to říká atp. Kromě již výše zmíněné možnosti dotázat 

se na pocity snící osoby, které u ní vyvolal dotazovaný snový zjev, se lze pokusit učinit 

nabídku jeho kulturně-antropologických významových alternativ. Jedná se sice o svého 

druhu značný zásah do dialogu nad snem, ale snící osoba jej nemusí přijmout a naopak 

35 


ji to může podnítit k vlastnímu rozpomenutí a výběru významů a souvislostí dotazované 

snové skutečnosti. Může se ovšem rovněž vyskytnout námitka, že sáhnout k takové obecné 

interpretační nabídce znamená vystoupit mimo daný konkrétní sen a tedy porušit základní 

fenomenologicko-hermeneutické pravidlo. Avšak taková kritika neobstojí, protože i při 

nabídce kulturně-antropologických významových alternativ zůstáváme u dotyčného 

fenoménu, který se ve snu opravdu představil. 

6.1.4 Pokušení opírat výklad snu o reálné události 

Některé snící osoby mají tendenci vysvětlovat své snění konkrétními reálnými 

událostmi svého života. Nevěnují pozornost ani tak poukazování snu k jejich vztahovým 

možnostem, ale soustřeďují se na předpoklad, že sen je vyvolán určitou reálnou událostí, 

popříp. ji dokonce predikuje. Daseinsanalytický výklad však takovou přímou spojitost 

nepředpokládá a v psychoterapii o ni ani nejde, protože vždy běží spíše o to, jak se snící 

osoba zachovala, což poukazuje právě k jejím vztahovým možnostem. Daseinsanalýza 

jim věnuje přednostní pozornost i tehdy, když snící osoba jasně ví, že určitý její sen 

navázal na konkrétní životní událost. Může ovšem dojít i k tomu, že tato konkrétní životní 

událost je přímo součástí dotyčného snu a snící osoba (nebo její okolí) na ni v něm nějak 

odpovídá, třeba i velmi podivně. 

Příklad: 

Snící žena, čerstvá matka, má sen, že se jí narodilo dítě, ale druzí lidé, kteří ve snu 

vystupují, se tváří, jako by s novorozencem nebylo něco v pořádku; mladá matka 

ve snu pociťuje vinu a očekává, že bude popravena. Výklad ukázal, že si nebyla jista tím, 

že zvládne péči o své dítě a že je v tom závislá na hodnocení ze strany okolí. 

Vysvětlování snu jeho vazbou na reálnou životní událost není vhodné proto, že opět 

znamená vybočení z něj samého a tedy velmi pravděpodobně i zkreslení jeho smyslu 

a nevyužití jeho léčebného potenciálu. Reálná životní událost je totiž pouze jedním 

z faktorů, které byly při díle na vzniku snu; za prvořadé je přitom nutné pokládat 

vztahové možnosti snící osoby, tj. její potenciály odpovědět na nároky života. Tento 

předpoklad je opodstatněn také tím, že tyto vztahové možnosti se opakovaně a ustáleně 

projevují při různorodých událostech bdělého života snící osoby (to se snadno prokáže, 

vykládáme-li více různých snů jedné osoby). Člověk, který má zúžený repertoár 

36 


vztahových možností, ovšem vykazuje výraznější stereotypnost snových odpovědí na 

rozmanité události svého bdělého života, než jak tomu je u lidí s rozvinutým bohatstvím 

životních možností. 

6.1.5 Nesoulad mezi snící osobou a vykládajícím 

Dosavadní text naznačuje, že v porozumění snu může mezi snící osobou na jedné straně 

a vykládajícím odborníkem na straně druhé někdy nastat takřka nepřekonatelný nesoulad. 

To je velmi choulostivá situace, zejména má-li vykládající více méně jistotu, že se snící 

osoba ve svém porozumění danému snu mýlí. Podle daseinsanalytického vodítka má, 

pokud jde o platnost výkladu, vždy rozhodující slovo a právo veta sama snící osoba. Avšak 

na druhé straně platí, že pokus o vyložení snu je vždy již dialogem. To vykládajícímu 

odborníkovi ukládá povinnost sdělit snící osobě své stanovisko a objasnit na podkladě 

čeho danému snu rozumí odlišně než ona, resp. že s jejím porozuměním nesouhlasí. 

Při tom se však musí uchránit toho, aby vystupoval jako autorita a snící osobě vnutil či 

vsugeroval svou verzi porozumění. 

Rozhodující je, aby si uhájil svou hermeneutickou otevřenost a co nejvíce ji umožnil 

i snící osobě. Co to v praxi znamená? Na rozdíl od situací, kde je možné, aby nabídl svůj 

výklad, v případě tohoto nepřekonatelného nesouladu jej naopak nevysloví nahlas. Spíše 

jen v náznaku přizná, že mu na výkladu samotné snící osoby něco nesouhlasí, a uvede 

důvody proč. Beznátlakově se pak zajímá o to, na podkladě čeho ona svému snu rozumí 

právě tak, jak na tom trvá. Pak se ovšem může rozvinout diskuse jako sled námitek a replik. 

Vykládající odborník snící osobu v žádném případě nepřesvědčuje, ani nepostupuje z titulu 

své autority. Tak uchovává pole výkladu otevřené a samozřejmě není vyloučeno, že snící 

osoba svými upřesňujícími a doplňujícími argumenty dokáže, že se mýlil on. Jindy může 

dojít k tomu, že své porozumění dotyčnému snu přehodnotí a změní snící osoba. Nelze 

však vyloučit ani eventualitu, že ke sblížení výkladů nedojde a snící osoba si ponechá své 

porozumění bez ohledu na proběhnuvší dialog. 

Jako příklad složitosti popisované situace si uveďme výklad snu jisté pacientky vyššího 

středního věku. Zdálo se jí, že ve stanici podzemní dráhy potkala svou matku jinak bydlící 

na venkově. Matce se udělalo nevolno a dcera ji jako malé dítě na rukou vynášela po 

schodech ven. Pacientka i po zevrubné exploraci snu trvala na tom, že ji upozorňuje 

37 


na její vlastní stárnutí. Vykládající byl toho názoru, že sen hovoří o pacientčině vztahu 

(resp. jejích vztahových možnostech) vůči vlastní matce. Argumentoval tím, že ve snu se 

pacientka zjevila ve své nynější podobě, ne starší, a že prokázala rozhodnou kompetenci 

a dokonce i fyzickou zdatnost. Matku vynášela na rukou, ale ta na nich seděla obrácená 

zády. Pacientka sice trvala na svém, ale na závěr pokusu o výklad tohoto snu podotkla, že 

má se svou matkou ambivalentní vztah, ale bude se snažit jí více pomáhat. Prostřednictvím 

toho, že snu rozuměla jako připomínce, že také bude stará, se patrně empaticky přiblížila 

své matce a rozhodla se jí více pomáhat. Sen tak stejně splnil své poslání. 

6.1.6 Nebezpečí traumatizace snícího výkladem jeho snu 

Daseinsanalyticky fenomenologický výklad snů není invazivní. Snící osoba se z něj o sobě 

nedozvídá víc, než sama chce. I když pro ni někdy přináší překvapení, vše zůstává v téže 

rovině a látce, která charakterizuje i její bdělý život. Poznatky o vlastních vztahových 

možnostech nebývají zas tak obskurní a šokující, ačkoliv nadsázka a koncentrace náznakových 

sdělení může potvrdit, co snící osoba jen nepřesvědčivě tušila. 

Příklad: 

Jistá pacientka o sobě z dosavadní léčby již věděla, že má sebepoškozujícím způsobem 

hypertrofovanou výkonovou motivaci; avšak teprve výklad série jejích snů u ní vyvolal 

takovou emoční reakci, že se posílilo její odhodlání tato výkonová vodítka opustit a nahradit 

je uměřenějším přístupem k sobě samé. 

Přesto však je tu nebezpečí, že snící osoba bude výkladem traumatizována. Hrozí 

zejména tehdy, vázne-li proces výkladu a odborník by mohl či měl nabídnout svou vlastní 

verzi rozumění, tj. smyslu snu. Ostatně proces výkladu může velmi pravděpodobně 

váznout právě proto, že významová a odkazová explorace snu u snící osoby evokuje 

ohrožující pocity, zejména patrně úzkost (může ovšem přinášet temné, znejisťující 

narážky na traumatizující událost bdělého života atp.). Prvořadou pojistkou proti 

traumatizaci snící osoby ovšem zůstává dodržování daseinsanalytického pravidla, 

že výklad nesmí zajít dále, než kam ona sama dovolí. Vykládající odborník to musí 

respektovat, i když ví, že se tím snící osoba brání a vzdaluje pravdě či důležitému 

sebepoznání. Není zde na místě žádná nemilosrdná bezohlednost, protože nelze obejít 

dobu uzrávání snící osoby k tomu, aby určité pravdy mohla přijmout. Potenciálně 

38 


traumatizující výklady odborník buď formuluje změkčujícím způsobem, nebo je raději 

zatím úplně zamlčí. Avšak i přitom hrozí úskalí: snící osoba by neměla vytušit, že 

se jí něco „tají“; tento pocit by ji totiž také mohl traumatizovat, protože by si začala 

něco falešně domýšlet. 

Jako příklad můžeme uvést případ mladé ženy, která svůj sen vyprávěla během 

semináře výkladu snů pro laické zájemce. V tomto snu se jí zdálo o jakémsi smyslově 

nevnímatelném duchu, který ji proti její vůli ovlivňoval a chtěl ji ovládnout. Vše se 

odehrávalo v naprosté tmě a prožívala přitom děs. Vykládající odborník pojal podezření, 

že by sen mohl diagnostikovat prepsychotický stav dotyčné ženy. Sen spolu vyložili tak, 

že se snící bojí být řízena nepostižitelnou anonymní silou; odborník jí však doporučil, 

aby vyhledala psychiatrickou pomoc. Když tak učinila, byla doporučena do skupinové 

psychoterapie. Během ní vyšlo najevo, že žena není ohrožena psychotickou atakou, ale 

má extrémní problém se svou sexuální identitou. Odmítala být ženou a její zapírané 

ženství ji navštěvovalo už jen v podobě děsivého ducha. Psychoterapie se pak ubírala 

směrem k přijetí vlastní vrženosti do ženského těla, k sebepřijetí a zcelení vlastní 

existence. 

V souvislosti se svým sněním se však psychickou traumatizací může ohrozit i sama snící 

osoba. Bývá tomu tak tehdy, jestliže podlehne momentu překvapení a svému snu vytrženě 

z celkového kontextu vlastního bytí porozumí mylně. 

Příklad: 

Mladá žena s pohnutým dětstvím, matka dvou dětí měla v určitém stádiu léčby sen, kde 

se zúčastnila svatebního veselí, ale náhle se octla v postranním pokoji, kde se k ní začala 

eroticky chovat neznámá žena, na což pacientka reagovala vstřícně. Měla identické šaty jako 

pacientka (velkou večerní toaletu), ale zatím co pacientka byla v barvě bílé, neznámá žena 

měla šaty sytě červené. Celý sen byl příjemný. Po probuzení však pacientku pojala hrůza, 

že se v ní probudila alternativní sexuální orientace, ačkoliv tomu jinak nic nenasvědčovalo. 

Podrobný výklad ukázal, že sen u pacientky ohlašoval přijetí zralého ženství, které bylo 

dosud následkem nepříznivého vývoje „zakřiknuté“ a zakrnělé. Lze říci, že se začala 

mít ráda jako žena a probudila se v ní nová vitalita. To naznačuje i její oblečení: velkou 

večerní toaletu nosí pravé dámy... Rovněž rozdíl v barvě šatů obou snových žen přináší 

význam: červená barva antropologicky poukazuje k životu (oheň, krev aj). Další průběh 

psychoterapie, i když nebyl bez oklik, potvrdil to, co tento sen ohlásil. 

39 


Odvrácenou stranu této tématiky – jak ostatně naznačuje již právě uvedený příklad – 

tvoří situace, kdy daseinsanalyticky fenomenologický výklad naopak řeší traumatizaci 

snící osoby jejím vlastním snem. O výklad někdy žádají lidé, kteří měli nějaký děsivý či 

absurdní sen, který se jim ve vzpomínkách vrací a trápí je svým znejišťujícím tajemstvím. 

Šetrný, ale přiléhavý výklad pak zpravidla přináší úlevu a popřípadě i podnět k zamyšlení 

a rozšíření vztahových možností snící osoby. Nezanedbatelným problémem je však 

i traumatizace falešným samovýkladem vlastního snu, který si někteří lidé amatérsky 

provedou na podkladě samoucké četby odborné literatury, shodou okolností většinou 

takzvaně hlubinného zaměření. (Daseinsanalytická literatura je totiž málo rozšířená 

a laikům takřka neznámá.) Fenomenologicky hermeneutický výklad oproštěný od 

hlubinných indoktrinací a blízký přirozenému pohledu na bdělý i snový život zde může 

uvést vše na pravou míru a přinést uklidnění. 

40 


7. VÍCEDÍLNÝ SEN 

S vícedílnými sny se můžeme setkat poměrně často; lze je pokládat za ustálenou 

tendenci snění některých lidí. Tento způsob snění zahrnuje několik snových scén 

(nejméně ovšem dvě), které na sebe navzájem zpravidla alespoň na první dojem 

nesouvisejí. Jeví se tak, že jednotlivé scény jsou obdobně jako ve filmu navzájem 

oddělené střihem, který jako by postrádal logiku. Avšak to je jen zdánlivé; dlouhodobá 

zkušenost s takovým druhem snění ukazuje, že tento střih a skoková změna scenérie 

promlouvá o určité smysluplné souvislosti obou sousedících útvarů, resp. celého 

snového řetězce. Avšak rozhodující charakteristika této souvislosti spočívá v tom, že 

je pro snící osobu zatím nepřístupná, řečově nevyslovitelná. Avšak jistou vypovídací 

schopnost má již inkoherentní sousedství snových scén, tak jako tomu bývá 

u některých filmů. 

Avšak jen málokdy je klíčem k porozumění vícedílného snu vypovídací schopnost 

sledu jeho jednotlivých scén. Na druhé straně však se rovněž zřídka stane, že 

všechny díly takového snění jsou bezprostředně srozumitelné bez důkladnější 

dotazové explorace. Je-li takto bezprostředně srozumitelná alespoň jedna část, 

je možné od ní odvíjet orientaci dalšího výkladu. V žádném případě se však 

dotazování nemusí začínat u v pořadí první části vícedílného snu. Vhodnější 

bývá začít u části, kde se alespoň jeví některé srozumitelné srozumitelné prvky. 

Porozumění jedné části vrhne světlo na ostatní nebo alespoň na některou z nich. 

Ovšem smysl úplného řetězu všech dílů můžeme zjistit až tehdy, vytanou-li nám 

souvislosti mezi nimi, které se v tomto snění nenabízejí přímo (viz „střihy“!). 

Avšak nesmíme obecně předpokládat, že sled scén dohromady skládá postupně 

se vyvíjející děj. Spíše může jít o zdůraznění určité souvislosti tím, že není 

tématicky přímo přítomná. 

Příklad: 

Čtyřicetileté pacientce se zdá, že je se spolužáky z poslední třídy základní školy 

a má „vykročit do života“. Pak přijde střih a ona se ocitá v místnosti pro skupinovou 

terapii, kde je s ní už jen jeden spolupacient, se kterým mívá konfl ikty, a ve dveřích 

stojí její terapeut, který však posléze odchází. Pacientka se cítí být úplně osamělá 

a do bdělého stavu přejde její závěrečný pocit úzkosti a nejistoty. Toto snění se dostavilo 

v období bdělého života, které jí nabídlo zásadní rozšíření její svobody. Výklad zjistil 

souvislost Mezi jejím sebepojetím nekompetentní školačky (první část snění) a výzvou 

41 


k samostatné a nezávislé dospělosti, kterou chápe jako defi nitivní osamělost (druhá 

část snění). 

Setkáváme se však i s případy, kdy všechny části vícedílného snění říkají takřka totéž, 

i když v podobě rozrůzněných témat a výjevů. 

42 


8. OPAKOVANÝ SEN 

Často se vyskytují sny, které se opakují. Na otázku, proč tomu tak je, nemáme jednoznačnou 

odpověď. Boss (1974A) podává vysvětlení, že sen se vrací, není-li vyřešena záležitost, 

která ho vyvolala. Doplníme-li toto zdůvodnění tím, co zjišťuje Jaenickeová, totiž že sen 

vzniká proto, že v bdělém životě snící osoby došlo k porušení nějaké samozřejmosti, vracejí 

se stejné sny proto, že trvá nějaký znepokojující moment (Jaenicke, 2009). Avšak to není 

všechno: praxe ukazuje, že u mnoha lidí je určitá snová scéna spojena s určitými typy 

situací, které se v průběhu bdělého života nutně dostavují (např. je-li snící osoba v bdění 

postavena před náročný úkol, zdá se jí o škole). Avšak ani to ještě není všechno: sny, které 

budí zdání vzájemné stejnosti, mohou pokaždé mluvit o něčem jiném (např. jistému muži 

se v průběhu delšího životního období zdály tři sny o tom, že chodí o holi. Pokaždé to 

však znamenalo něco jiného.). 

Z toho plyne závěr, že i sny, které se jedné a téže snící osobě vracejí či opakují, je vždy 

třeba významově prozkoumat, jako by přicházely poprvé. Zde se ukazuje jedinečná 

výhoda fenomenologického přístupu ke snům a nezbytnost hermeneutické otevřenosti 

vůči jednomu každému z nich. Je nutné být opatrný vůči jakékoliv generalizaci. Zejména 

musíme počítat s tím, že samy snící osoby někdy chybují v posouzení vzájemné stejnosti 

svých vlastních snů. Různé sny mohou zahrnovat nějaký společný či podobný prvek 

a snící osoba to může pokládat za opakování jednoho a téhož snu, zatímco ve skutečnosti 

jde o serii snů mírně, ale významně pozměněných. Každý z těchto „opakovaných“ snů je 

proto nutné vyprávět do všech podrobností a stejně tak je podrobit důkladnému dotazování 

a jedinečnému výkladu. Pak se teprve ukáže, zda jde o opakované snění či něco jiného, 

jak bylo naznačeno 

Jako příklad můžeme uvést snícího muže, kterému se třikrát zdálo o tom, že chodí o holi. 

Pokaždé originální výklad bez zobecňujících analogií ukázal, že tyto sny měly navzájem 

rozrůzněný smysl: 1. reakce na oznámení o onemocnění páteře; 2. ohlášení úzdravy páteře, 

že pacient už bude moci chodit alespoň s pomocí hole; 3. ujištění, že se bude moci sociálně 

opřít o svého syna. 

Ve věci takzvaně opakujících se snů je vhodné připomenout, jaký smysl má tato záležitost 

pro diagnostiku průběhu psychoterapie, popříp. vývoje onemocnění, ale i rozvoje 

osobnosti atp. (k tomu uvádí řadu ilustrativních příkladů ze své psychoterapeutické praxe 

M. Boss (Boss, 2002). Jedná se o série snů, které se domněle opakují, ale postupně se 

43 


objevují změny v určitém zdánlivě okrajovém detailu. Sama snící osoba si proměny 

zpravidla nevšimne, nemá-li dost zájmu o své sny a zkušeností s jejich výkladem. Avšak 

i vykládající odborník musí být jemně oslovitelný pro nuance snových detailů a pro jejich 

význam jako projev vztahových možností snící osoby a jejich změn. 

Na sérii takzvaně opakujících se snů rozložené do delšího časového období se u jisté 

pacientky např. projevovalo postupné oslabování její závislosti na dřívějším partnerovi. 

Ukazovalo se to mj. na jeho vzezření, které bylo zpočátku démonické, ale nakonec vypadal 

velmi nemocně, až „na umření“. 

K tomu je však nutné poznamenat, že zmíněné změny se často ukazují ve snění, které 

vůbec nemá formu opakování. 

44 


9. SEN VE SNU 

Jev, kdy se snící osobě během snění zdá, že má ještě další, o další rovinu posunutý sen, 

není zas tak vzácný (např. mladému muži se zdá, jak se svou dívkou pluje na plachetnici 

po Karibiku. Pak náhle dojde ke střihu a on jako by se probudil a leží ve středoevropském 

lese. Zavalí ho silný pocit lítosti, že to byl jen sen. Pak teprve se opravdu probudí 

a zjistí, že leží doma ve své posteli.). Boss toto „dvojstupňové“ snění vysvětluje tím, že 

záležitost, která se snícímu člověku zjevuje ve snění o snění, mu je ještě příliš vzdálená 

a nemůže se mu zjevit bezprostředně jako skutečnost (Boss, 1974B). Sen ve snu vlastně 

poukazuje k tomu, co si málokdy uvědomujeme, protože to pokládáme za samozřejmé: 

totiž k tomu, že ve snění nemáme pocit, že jde jen o snění, ale naopak ho bez odstupu 

prožíváme jako bezprostřední skutečnost (Baier, 2009). Úsudek, že snová událost byla 

něčím neskutečným, vzniká až po probuzení jako výsledek konfrontace s bdělým životem. 

Sen ve snu je tedy patrně nejzazší mezí neskutečnosti; něco obdobného však představuje 

také případ, kdy se dění snu prožívaného jako skutečnost náhle změní na pocit, že jde 

o počítačovou hru. 

Příklad: 

Snící žena snění o své opuštěnosti prožívala jako skutečnost až k bodu, kdy mělo nastat 

řešení, ke kterému zatím neměla odvahu; toto řešení se v jejím snu odehrálo jako 

počítačová hra. 

Sen ve snu je asi zvláštním případem situace, kdy vztahové možnosti, o které v daném 

snění jde, jsou snící osobě ještě příliš vzdálené a ohlašují se z příliš velkého odstupu. 

45 


10. UPLATNĚNÍ FENOMENOLOGICKÉHO VÝKLADU SNŮ 

V PSYCHOTERAPII 

Fenomenologický výklad snů se, pokud je známo, uplatňuje především v daseinsanalytické 

psychoterapii. Lze dokonce říci, že na tomto výkladu snů a na přístupu k nim lze při prvním 

kontaktu nejlépe přiblížit, co to je daseinsanalýza a jak výrazně se liší od ostatních, zejména 

také hlubinných psychoterapií. 

Výklad snů se v daseinsanalýze uplatňuje v několika funkcích: 

1) jako složka psychoterapeutické diagnostiky; 

2) jako součást sebepoznání a sebeporozumění snící osoby; 

3) jako výzva pro snící osobu k práci na sobě; 

4) jako ohlášení již nazrálých a zatím nerealizovaných změn u snící osoby a 

5) jako uvolnění od „temných“ pocitů a jako zvýšení sebedůvěry. Tyto funkce se navzájem 

překrývají a doplňují a jejich společným jmenovatelem je rozvíjení vztahových možností 

snící osoby a jejich uplatnění v bdělém životě. 

1) 

Psychoterapeutická diagnostika se v daseinsanalýze (na rozdíl od diagnostiky 

klinicko-psychologické a psychiatrické) opírá o sledování a výklad nezredukovaných, 

přirozených projevů člověka. Mezi ně ovšem patří i sny. Mj. mají tu výhodu, 

že je snící osoba nemá ve své moci a jejich vypovídací hodnota může být ve 

srovnání s rozhovorem vyšší. Snící osoba ovšem může právě kritické sny zamlčet 

nebo i při vyprávění svých snů něco vynechat. Avšak pokud již nějaký sen 

vylíčí, nemůže mít pod kontrolou jeho rozhodující rysy, které způsob existence 

snící osoby charakterizují. Ve snění vychází najevo zejména, jak je naladěno 

celkové bytí snící osoby ve světě. Výklad snů má svou nezastupitelnou roli již 

při vstupu snící osoby do psychoterapie nebo dokonce již před ním a přispět 

tak k jejímu rozhodnutí se léčit. 

Příklad: 

Mladá žena po léta trpící posttraumatickou reakcí na pokus o své znásilnění, 

která se ve velmi zašifrované, ale nepříjemné podobě projevovala i v jejích 

snech, se teprve po jejich pronikavém fenomenologickém výkladu odhodlala 

vstoupit do psychoterapie. V průběhu léčby pak výklad snů může diagnostikovat 

46 


2) 

3) 

postupné změny, které u léčené snící nastávají. Přitom je třeba poznamenat, 

že při intenzivním léčebném procesu nabývají sny specifi ckého rysu zvýšené 

živosti a naléhavosti. 

Diagnostikováním postupných změn během psychoterapie se názorně zabývá 

Boss (2002). Nemusí přitom jít o tzv. opakované sny, ale naopak o sny na 

různá témata, jejichž celkové ladění se však proměňuje. Ostatně již objevení 

určitých nových témat zpravidla svědčí o postupu léčebného procesu (např. 

mladému muži, jehož vztahové možnosti k druhému pohlaví byly vlivem 

pruderní výchovy velmi zakrnělé, se po získání větší svobody v tomto ohledu 

začaly zdát sny o ženách). 

Výklad snů zcela samozřejmě slouží k rozšíření sebepoznání a sebeporozumění 

na straně snící osoby. Ze snění, které je na první dojem neprůhledné 

a nesrozumitelné, lze pomocí fenomenologického výkladu vytěžit poznatky, 

na které snící osoba sama nepřijde a které jsou pro ni cenné. Někdy to platí 

dokonce i tam, kde sen promlouvá poměrně jasnou řečí o tom, co rovněž 

i v bdělém životě o snící osobě lidé vědí, ale jí samé to v bdění zůstává 

skryto (např. mladé ženě se zdálo, jak plave vedle loďky, ve které sedí její 

matka a snaží se dceři držet hlavu pod vodou). Samo snění většinou působí 

zmatený a dezorientující dojem, avšak právě zasvěcený výklad má možnost 

to napravit. Zpráva, kterou přináší sen, bývá o to působivější, že snění je 

živelné a vůlí nekontrolovatelné (srov. Baier, 2009) a emočně akcentované 

a často přechází do nadsázky (Jaenicke, 2009). Důležité je rovněž to, co 

zdůrazňuje Wucherer-Huldenfeld (2008), totiž okolnost, že sen v sobě často 

sjednocuje navzájem zdánlivě neslučitelné možnosti a motivy. Pravdivě 

vyložený sen pak snící osobě umožní, aby si své pohnutky smysluplně utřídila 

a lépe harmonizovala. Povídce emotivní charakter snění má nepochybně rovněž 

vliv na to, že sebepoznání pocházející z jeho výkladu není jen jednostranně 

racionální, ale zůstává ucelené. To znamená autentické porozumění snící osoby 

jako rozvrhování jejích vlastních životních možností. 

Výklad snu může během léčby zapůsobit jako výzva pro snící osobu, aby něco 

změnila. To se může týkat jednak vlastního chování, ale také určitých rozhodnutí 

v bdělém životě. 

47 


Příklad: 

Ženě středního věku se zdálo, že je se svým potenciálním partnerem, ale jemu náhle 

zazvoní mobilní telefon a on se rozloučí, že musí okamžitě do práce. Žena má pocity 

marnosti a opuštěnosti. Při výkladu se ukázalo, že její sen je zcela realistický, že 

si s potenciálním partnerem smlouvají schůzky, které pak on z pracovních důvodů 

zruší. Ona projevuje nekonečnou trpělivost a stále si dělá naději, že se schůzka 

uskuteční. Teprve uvedený sen jí utvrdil v rozhodnutí už žádnému slibu ze strany 

tohoto muže nevěřit a známost zrušit. Směrem ke svému chování si žena přiznala, 

že má právo na větší hrdost a sebeúctu. 

V naznačeném smyslu může mít sen značný sugestivní účinek a výklad proto musí 

být veden velmi obezřetně, aby výklad snící osobě neoktrojoval motivy patřící vlastně 

terapeutovi. Takové „obchvaty“ ze strany terapeuta léčbu urychlují a usnadňují jen 

zdánlivě; má-li u pacienta dojít k pravé a trvalé léčebné změně, je třeba, aby uzrála 

v něm samém, i když ovšem v dialogu. Daseinsanalyticky fenomenologický výklad 

snu se ovšem povětšinou stává podnětem k rozhovoru o tom, jak si snící osoba vede 

v bdělém životě. Zde se odehrává reálná práce na sobě a emotivní porozumění vlastním 

možnostem ji s pomocí výkladu může motivačně facilitovat. 

4) 

5) 

Snění také nezřídka ohlašuje léčebné změny u pacienta, které jsou již nazrálé, ale 

ještě se nerealizují v bdělém životě. 

Příklad: 

Mladý učitel měl sen, ve kterém objímal svou třináctiletou žákyni. Terapeut nepřijal 

pacientovu vyděšenou hypotézu, zda se u něho neprobouzejí pedofi lní sklony, a další 

dlouhodobý vývoj potvrdil, že o žádnou perverzi nešlo. Sen naopak pouze ohlašoval 

změnu v celkovém naladění existence tohoto mladého muže od frustrace, deprese 

a zoufalství směrem k novému začátku, kde ztrácí svou moc zátěž ubíjející rodinné 

minulosti a otvírají se nové možnosti do budoucna. Pacient měl život znovu před 

sebou, tak jako dospívající dívka, a on ho objal a přitakal mu. 

Zkušenost z praxe nás poučila, že daseinsanalytický výklad snů svou střízlivostí 

a přirozeností přispívá k tomu, aby jejich poselství bylo pro snící osobu přijatelné 

a „stravitelné“. Platí to zejména u snů, které jsou emočně vypjaté, přinášejí 

velkou nadsázku anebo navozují zděšení. Z fenomenologického výkladu 

zpravidla nevysvítá nic šokujícího, co by snící osoba již alespoň netušila, co 

48 


y se nedalo i v bdělém stavu vyrozumět z pozorovatelných událostí. Střízlivý 

výklad, který si nebere na pomoc žádné obskurní spekulace, přináší úlevu, 

že sen je vlastně tak obyčejný a z tohoto světa. Toto uklidnění pak také může 

zvyšovat svobodnou ochotu snící osoby se s poselstvím snu vstřícně zabývat. 

Je pozoruhodné, že nenásilný výklad opírající se o souhlas snící osoby sice 

částečně umírní alarmující a apelující charakter snění, ale tím přesto nezlehčuje 

ani neochromuje významnost jeho sdělení. V děsivé nebo přinejmenším 

znepokojivé působnosti nesrozumitelného snu jako by se jen reprodukovalo 

neporozumění, které snící osoba vůči nárokům života vykazuje v bdělém stavu. 

Tak se vlastně v „ďábelském kruhu“ straší sama a je nutný nezávislý pohled 

zvenčí, aby se snové události uvedly na pravou míru. 

Příklad: 

Mladý muž měl v pokročilém stádiu své léčby sen o skladu masa, kde na hácích 

visely části lidských těl. Krvavým snem byl krajně zděšen. Výklad ukázal, že 

takto on vnímá každodenní život a svět dospělých, do kterého se bojí vstoupit. 

Vysvětlení této nadsázky vedlo k tomu, že se v další terapii mluvilo o tom, co ho 

na životě děsí, jak byl k tomu motivován a zda a jak tomu dokáže čelit. Terapie 

byla úspěšná a jeho dobrovolné katamnestické návštěvy nasvědčují tomu, 

že během každodenní životní praxe roste jeho svoboda a naplňuje možnost být 

sám sebou. 

49 


LITERATURA 

BAIER, K. Probleme der Ontologie des Traums bei Medard Boss. 

Daseinsanalyse, 25, 141-149, 2009. 

BOSS, M. Der Traum und seine Auslegung. München: Kindler-Verlag, 1974A. 

BOSS, M. „Es träumte mir die vergangene Nacht...“ Sehübungen im Bereiche 

des Träumens und Beispiele für die praktische Anwendung eines neuen 

Traumverständnisses. Bern/Stuttgart/Wien: Hans-Huber-Verlag, 1974B. 

BOSS, M. Grundriss der Medizin und der Psychologie. Bern: Hans Huber, 1975. 

BOSS, M. Včera v noci se mi zdálo. Praha: Triton, 2. vyd., 2002. 

CONDRAU, G. Daseinsanalyse: philosophische und anthropologische Grundlagen; 

die Bedeutung der Sprache; Psychotherapieforschung aus daseinsanalytischer Sicht. 

Dettelbach: J. H. Röll, 2. überarbeitete Aufl age, 1989. 

CONDRAU, G.F. Zur psychologischen und anthropologischen Bedeutung der Todesträume. 

Zürich: Universität Zürich, Phil. Fakultät, Dissertation, 1994. 

ČÁLEK, O. Skupinová daseinsanalýza. Praha: Triton, 2006. 

FREUD, S. Die Traumdeutung. Leipzig/Wien: Franz Deuticke, 1900. 

HEIDEGGER, M. Bytí a čas. Praha: Oikoymenh, 1996. 

JAENICKE, U. Fremde Träume? Daseinsanalytische Traumauslegung 

im Kontext der Interkulturalität. Daseinsanalyse, 25, 34-46, 2009 

PADRUTT, H-P. Der Traum vom Traum. Daseinsanalyse, 24, 56-65, 2008 

REZEK, P. Fenomenologická psychologie. Praha: Jan Placák, 2008. 

ŠIMEK, J. ŠPALEK, VL. Psychoterapie a fenomenologie. 

Psychologie dnes, 5, s.26-27, 2001. 

WUCHERER-HULDENFELD, A-K. Fragen um den Beginn des Träumens. 

Daseinsanalyse, 24, 66-88, 2008. 

50

DASEINSANALYTICKÝ VÝKLAD SNŮ - Pražská vysoká škola ...

Transform your PDFs into Flipbooks and boost your revenue!

Delete template?

Save as template ?