Hudebně pohybová výchova

Hudebně pohybová výchova
HPV - výchova živého muzikálního cítění
- větší důraz kladen na výchovu smyslu pro rytmus
- spojení hudby s pohybem (písně a jiné hudební formy jsou doplňovány jednoduchým
tanečním pohybem)
- spojení pohybu s hudbou (pohybová cvičení, pohybové a taneční hry jsou spojeny
s hudebním doprovodem).
Hudba působí: - rytmem, vyvolává pohybové reakce (podupávání nohou, brnkání prstů, stmeluje
skupinu lidí při pochodu, cvičení, tanci)
- prostřednictvím melodie a dynamiky. (př. ukolébavka: piano, mírné tempo,
houpavý rytmus)
V HPV - rozvíjíme pohybové schopnosti dětí. Souhrn základních cvičení pro správné držení těla
a pro rozvíjení pohybových dovedností se nazývá pohybová průprava.
- pěstujeme také kulturu pohybu. Je potřeba si osvojit základní taneční dovednosti
(taneční prvky a taneční kroky).
- rozvíjíme také jednoduchou taneční improvizaci. (do pohybu je potřeba vložit svou
fantazii a prožitek).
Úkoly HPV:
1. Vést děti k chápání a citovému prožívání hudby
2. Rozvíjet dětskou hudebně pohybovou aktivitu, vytvářet základní hudebně pohybové
dovednosti
3. Učit děti hudebně pohybovým projevům
4. Obohacovat dětské poznání
5. Rozvíjet představivost a fantazii
6. Schopnost prostorové orientace (vpřed, vzad, vpravo, vlevo, nahoru, dolů, do kruhu, do
středu…)
7. Radost z pohybu
Formy a prostředky HPV:
1. průpravná cvičení: A/ cvičení rytmicko melodická
B/ cvičení smyslu pro dynamiku
C/ cvičení smyslu pro formu
D/ pohybová průprava
2. tělesná cvičení s hudbou
3. dramatizace písní
4. hry se zpěvem a hry s hudbou
5. tance a taneční hry
Všechny složky hudebně pohybové výchovy rozvíjíme souběžně a ve spojitosti s činnostmi
pěveckými, instrumentálními a poslechovými.
1

1. Průpravná cvičení
A. Cvičení rytmicko melodická
Jsou prostředkem praktické dovednosti v oblasti hudebně pohybového a instrumentálního
projevu. Jsou.-li vedena cílevědomě a soustavně, zdaří se v předškolním věku zvládnout nejen
nejelementárnější hudební a pohybové prvky /rytmy, pohyb melodie, základní přirozené
pohyby (chůze, podupy, běh, tleskání, pleskání) a taneční kroky/, ale i první hudebně
pohybové celky, útvary.
Rytmus se nemůže rozvíjet mimo hudbu. Vnímání rytmu je také provázeno pohybovými
reakcemi (pohyby hlavou, končetin…) a není jen záležitostí sluchovou. Rytmický výcvik
nemůžeme provádět samoúčelně, nemůžeme oddělit cvičení rytmu od rozvoje ostatních
schopností.
Neuvědomělý rozvoj cítění /rytmického/ se objevuje již v rodině a v jeslích. Nejmladší
děti reagují pohybem na hudební podněty (pohupováním, tleskáním, podupy), zvláště na výrazný
rytmus. Dvouleté dítě reaguje nejen pohybem, ale doprovází zvukem (broukáním) i pravidelným
houpavý pohybem. V rodině i v jeslích je rozvíjející se smysl pro rytmus doplňován o vjemy
zrakové, zvukově barevné /hudební hračky, rytmické nástroje, zpěv dospělých aj./.
K tomu, aby dítě lehce zvládlo první jednoduché rytmy, nám pomůže nejlépe mluvené
slovo.
Cvičení rytmicko melodická:
1. Rytmizace mluveného slova formou jednoduchých pohybů – tleskání, pleskání, dupání –
hra na tělo
2. Přechod k melodickému ztvárnění – převedení rytmizovaných slov v melodická říkadla
s možností použití dětských hudebních nástrojů ( sol mi, sol fa sol mi)
Veškerá činnost prováděná s nejmladšími dětmi je řízena motivací /i počáteční rytmická cvičení/.
Rytmická pravidelnost může být vyjádřena slovem a jednoduchým pohybem spojeným s určitou
konkrétní představou.
- houpy, houpy – kolébání panenky
- bim bam bim bam – zvonek spojeny s pohyby hlavy či švihem paží (doprovod činel)
- tik, tak – hodiny – jemné ťukání do dlaně (doprovod ozv.dřívka)
- vláček – šššššššš- dle gesta učitelky zrychlovat a zpomalovat, na závěr zahoukat (doprovod
chřestidlo)
Postup:
1. Říkáme a tleskáme či vyťukáváme jednotaktové motivy. Několikrát je opakujeme.
Maminka, tatínek, pejsku náš, paci pac
2. Celky dvoutaktové se dvěma různými rytmy.
Pohybové ztvárnění: - hmitání paží
houpání panenky
vyťukávání na stůl, podlahu, bubínek…
tleskání před tělem, nad hlavou, pleskání o zem, do kolen…
moje maminka, tráva travička
2

3. Větší celky a říkadla (Rytmizace lidových říkadel)
Ťuky ťuky na okénko, ťuky ťuky na dveře, budem ťukat ještě chvilku, maminka nám otevře.
Paci paci pacičky, táta koupil botičky.
4. Hra na ozvěnu. Učitelka předvede určitý rytmický celek (recituje, využití hry na tělo, hraje na
nástroj), děti samy po ní opakují .
Veliký medvěd – veliký medvěd
5. Po mnohonásobném opakování přejdeme k ozvěně čistě rytmické. Odpoutáme tak rytmus od
slova.
Ťuky ťuk, paci pac ( tleskání, pleskání, dupání)
6. kombinace dvou i více pohybů /tleskání, pleskání, dupání, na podlahu, různé části těla,
luskání – větší děti/. Získáme tím nejen zvukovou rozmanitost, ale můžeme současně cvičit i
smysl pro dynamiku. Nejsnadnější je kombinace tleskání a pleskání (obě ruce najednou, nebo
je střídáme). Hry se provádějí v sedě, ale i ve stoje, nejlépe v půlkruhu. Rytmickou ozvěnu
lze též provádět v prostoru. Děti jsou rozmístěny po třídě, opakují pohyby. Všechny děti
provádí vždy všechny pohyby (nedělíme je do skupinek). Neprovádíme v rychlém tempu!
Používat jednoduché rytmy.
Tleskání: drobné, tiché – výrazné s velkými pohyby rukou
u země, nad hlavou, po stranách těla, postupovat zdola nahoru a opačně, zleva
doprava a zpět, v předpažení, v zapažení, s úklonem, s otáčením…
Podupy: na místě – při chůzi…
Pleskání: v podřepu, ve stoje…
Ťukání: o zem dlaněmi, pěstmi, oběma rukama najednou, střídavě, ťukání do dlaní…
7. Základ pro hru na elementární rytmické hudební nástroje (orffy)
Cvičení smyslu pro rytmus je úzce spojeno se smyslem pro metrum. Rytmický výcvik vychází
z přirozené pulzace lidských pohybů (chůze, houpání) . Je tedy založen na dvoudobosti. V tomto
směru navazují na rytmická cvičení rytmizovaná tělesná cvičení s hudbou – chůze, běh,
poskoky.
Děti se musí seznámit i s taktem třídobým. Vyjdeme opět z rytmu slova.
Lištička, veverka, měsíček
Míč, míč, míč, hop a už je pryč
Krá krá krá, kdo si se mnou hrá
V písních pro MŠ se ojediněle setkáváme i s rytmy složitějšími, např. s triolou, synkopou a
tečkovaným rytmem.
Využíváme slova : triola dům domeček
synkopa nazpátek do vrátek
tečkovaný rytmus hop a skok přes potok
3

4
Tečkovaný rytmus spojíme s pohybem, ten nám připraví taneční krok poskočný či cvalové
poskoky.
Tyto složitější rytmy cvičíme zásadně až s dětmi nejstaršími a ne samoúčelně, nýbrž s následující
písní či tancem, v nichž je rytmus obsažen.
8. Rytmus spojujeme s nejjednodušší melodií – melodizujeme říkadla
nejjednodušší cvičení - v podobě sestupné malé tercie. Je to běžný volací interval, hlas
kukačky
v dětských říkadlech a rozpočitadlech se setkáme nejen s terciovým modelem ,a le i
dalšími melodizačními modely (sol –fa-mi, sol–la–sol-mi…)
opět všechna cvičení spojujeme s pohybem.
9. Rytmické sluchové hry - děti poznávají a sluchově analyzují různé rytmy formou hry.
(seznámíme je se dvěma rytmy (př. rytmy ptáků) a ve hře pak podle hraných rytmů poznávají
tyto ptáčky)
B. Cvičení smyslu pro dynamiku
Při spojení rytmických cvičení s různými pohyby a s hrou na hudební nástroje se setkáme
s prvními náznaky výcviku smyslu pro dynamiku.
Postup:
- sluchové vnímání dynamiky (zahrajeme f a p a zeptáme se, zda děti slyšely rozdíl)
- přejdeme do pochodu při doprovodu ve forte. Děti pochodují pevným krokem, případně
s podupy. Znázorňujeme např. těžkopádnou medvědí chůzi, sekání dříví…
- Vyjádříme pohybem i piano - lehká chůze po špičkách jako myšky
- Měníme sílu hudby a děti reagují na změnu pohybem
o chůze na celém chodidle (či dupání) a po špičkách
o z podřepu se pomalu zvedají do stoje dle zesilování hudby (roste květinka)
- cvičení dynamiky nejsou samostatná, ale prolínají cvičení rytmická.
C. Cvičení smyslu pro formu
Formu díla chápeme jako historicky ustálené schéma, tedy jako vnitřní uspořádání myšlenek
uvnitř díla.
V MŠ i ŠD pracujeme s nejjednodušší formou - písní. Povšimneme si tedy jejího formálního
uspořádání:
- základním prvkem skladby je motiv. Ve skladbě se často opakuje

AB – Zajíček běží, Na mák
ABA – Já mám koně
- z motivů vznikají úryvky, obvykle dvoutaktové
- z úryvků vzniká věta
- spojením dvou vět vznikne perioda, která je nejjednodušší písňovou
formou
- písňová forma je jednodílná A, dvoudílná AB, nebo trojdílná ABA či
ABC
1. Dobrou průpravou rozvíjení smyslu pro formu jsou rytmicko melodická cvičení, v nichž
se v pravidelných rytmických úryvcích střídá různý pohyb.
Tleskáme dupáme klapy klapy klap klap, bumtarata bum
2. Cvičení rozvíjíme v písních:
Jedna dvě, Honza jde
Holka modrooká…
Naučíme –li děti reagovat na formální celky (věty, periody…), naučíme je vnitřně formu cítit.To
je základ pro aktivní dětskou produkci a taneční výchovu (založené na rytmu a formě)
D. Pohybová průprava
1. začínáme rozběhem, volným pohybem v prostoru
- užíváme tanečních kroků (chůze, běhu, poskočného kroku, chůze ve výponu, v předklonu,
v dřepu…)
- doprovod hudebního nástroje: bubínek, ozv.dřívka, triangl…
(děti vnímají hudební doprovod a reagují na jeho změny (bubínek při běhu, na silný úder se
5

všichni zastaví) (střídání běhu a chůze dle doprovodu, chůze a cvalu stranou, poskočný krok
a doskočení do dřepu…)
2. soustředěná pohybová průprava –správné držení těla, pohybové dovednosti
- př. jízda na kole, lezení, uvolňovací cviky, švihové pohyby, kyvy paží… procvičení celého
těla
- viz. tělesná cvičení s hudbou
Děti rády znázorňují pohybem nějaký děj, osobu, zvířátko, věc… Co nejvíce se snažit spojovat
pohybové prvky s určitou představou. Zvyšuje se tím motivace, zaujetí dětí. (př. lze dělat podřepy
a dřepy, ale hra na gumové panáčky s úhozem bubínku zaujme více. Př. hra na loutky – chůze ve
výponu, otáčení, vzpřímené držení těla a hlavy. Př. hra na hadrové maňásky – ruce z měkkých
hadříků –volné švihové pohyby paží. Př. hra na dešťové kapky, vanutí větru, kočičky, medvědy,
zajíčky, myšky…)
Provádět obměny pohybového prvku. Ukázat, co vše lze z jednoho pohybu vykouzlit.
Př. motání klubíčka – otáčení jedné ruky kolem druhé. Nejprve motáme pomalu a opatrně. Každé dítě si představuje klubko
jiné barvy, rády nám sdělí jejich barvu. Při navíjení je zvedáme a snižujeme, ukazujeme ostatním vpravo, vlevo- Potom motáme
rychleji, pak pomalu. Změny tempa mohou být pozvolné i náhlé. Tempo udržujeme vlastním motáním a slovním doprovodem.
S klubkem si poskočíme, zatočíme se, proběhneme se, ale stále navíjíme nitku. Pak už je vše namotané, děti si ho vyhodí a uloží
do košíčku. Objeví se kotě a povytáhne pacičkou nitku, chňapá po klubíčku. Kutálí si je, hraje si sním…Co všechno, děti, koťátko
s klubíčkem dělá? Ukažte mi….
2. Tělesná cvičení s hudbou
- jsou složitou hudebně pohybovou činností
- forma hudebně pohybové výchovy
- hudba svými výrazovými prostředky, jako jsou tempo, rytmus, harmonie, dynamika,
napomáhá k dokonalému zvládnutí jednoduchých i složitějších cvičení.
Z hlediska hudebně doprovodného tato cvičení rozdělujeme do dvou skupin:
A) tělesná cvičení rytmizovaná
B) tělesná cvičení průpravná
A) Rytmizovaná cvičení
- řadíme k nim chůzi, běh, poklus, poskoky.
- velmi jednoduché, lze je provádět i u mladších dětí
- nezačínáme hned s hudebním doprovodem, upevňujeme nejprve
rytmickou složku pomocí říkadel a písní, rytmickým doprovodem bubínku / nebo jiných
rytmických nástrojů/, nakonec za doprovodu klavíru
Příklady doprovodné hudby k rytmizovaným cvičením jsou v publikaci V. Mišurcové: Hudebně
pohybová výchova dětí předškolního věku
B) Průpravná cvičení
- užíváme při procvičování postojů a poloh, kterou můžeme podložit hudebním doprovodem.
6

7
- u nejmladších dětí použijeme spíše vhodnou motivaci, hudbu použijeme až u starších dětí. Ty
mohou provádět cviky /s náčiním i bez náčiní/ s účinky na všechny oblasti těla s doprovodem
hudby.
- při volbě hudebního doprovodu platí zásada: všechny hudebně výrazové prostředky musí být v
souladu s cvičením.
- nácvik průpravnách cviků nejprve bez hudebního doprovodu
- spojením s hudbou získají cviky na přesnosti, výraznosti a dokonalosti provedení.
3. Dramatizace písní
Dramatizací rozumíme jednoduché pohybové vyjádření obsahu písně.
Příklady vhodných písní:
a/ Sedí liška pod dubem, má píšťalku a buben
Na píšťalku píská a na buben tříská.
/ pohybem znázorníme pískání na píšťalu a tlučení na buben/
b/ Já jsem muzikant……
/ znázornění hry na hudební nástroje/
c/ Na mák
/znázornění setí, růstu, kvetení máku/
Volíme písně s pracovním námětem, z oblasti činnosti lidí a zvířat. Dramatizace nemá přesná
pravidla, dává možnosti k rozvoji dětské představivosti a fantazie. Učitelka musí děti usměrňovat.
4a. Hry se zpěvem
Hry se zpěvem jsou nejdůležitějším a často nejsnáze proveditelným prostředkem hudebně
pohybové výchovy. Jsou však složitou hudební činností.
Dochází při ní k:
1. recepci /vnímání hudby/
2. reprodukci /zpěv/
3. pohybové tvořivosti dětí
Můžeme je rozdělit v podstatě do dvou skupin:
1. hry, kde zpívá učitelka
2. hry, ve kterých zpívají děti
zpěvu dětí nepoužijeme tehdy, jeli melodie nad jejich hlasové možnosti, či pohyby jsou velmi
náročné
Nácvik hry se zpěvem má dvě části:
1. hudební příprava
2. pohybová příprava
ad 1/ hudební příprava
- Je-li píseň obtížnější, provedeme nácvik písně v předchozích činnostech (př. Na Elišku)
- Při hře jednoduché /hudebně i pohybově/ děti seznámíme s písní při nácviku hry a docvičení
písně provedeme v následujících hudebních činnostech.(př. Zlatá brána)
ad 2/ pohybová příprava
- Nácvik pohybu může být proveden v jiných činnostech
- Je-li hra pohybově jednoduchá a děti základní pohyby znají z jiných písní, nácvik pohybů
odpadá. Pak stačí stručné vysvětlení před nácvikem hry.

Hra je nacvičena tehdy, až děti zvládnou jak hudbu, tak pohyby, dokonalé spojení pohybů
s hudbou.
Postup při nácviku:
1. motivace - seznámení s námětem, vzbuzení zájmu
2. seznámení s písní (pokud je pro děti nová) nebo opakování písně (pokud jsme ji nacvičovali
dříve)
3. ukázka pohybů (předvede učitelka, popřípadě se skupinkou dětí)
4. nácvik
Během hry uč. uděluje pokyny, zbytečně však hru nepřerušuje.
Při hrách, kde zpívá učitelka, se děti s písní seznámí buď předem nebo při samotné hře
Nevýhody her se zpěvem:
- děti si osvojí poměrně malou pohybovou škálu – chůze, běh
- melodie nutno volit jednoduché, s malým tónovým rozsahem
- písně by měly být rytmicky jednoduché, obvykle v jednodílné písňové
formě
- o dynamice ani neuvažujeme
Písně k chůzi + podupy, tleskání: - Zlatá brána, Kvačice, Ovčáci, Mám šáteček
Chůze ve volném prostoru, chůze v zástupu, chůze ve vázaném kruhu (nejobtížnější)
4b. Hry s hudbou
- místo zpěvu se používá instrumentální hudba
- bohatší hudební zkušenost
- umožňují výraznější pohybový doprovod
- využití více výrazových prostředků hudby
- děti poznají a pohybem vyjádří změny tempa, síly…
Před samotným nácvikem (v jiných činnostech, částech dne, týdne)
a) pohybová příprava
- příprava základních pohybů, které budou použity ve hře
- jako doprovod k nácviku použít bubínku nebo klavíru
8
b) hudební přípravu
- poslech skladby s rozlišováním tempových a dynamických změn (s ohledem na použití ve
hře)
Postup:
1. úvod, motivace, seznámení s námětem
2. opakování hudební přípravy
skladbu dětem znovu přehrajeme a upozorníme je na změny charakteru hudby
vzhledem k pohybovému ztvárnění
3. ukázka pohybů do hudby
4. nácvik

5. Tance a taneční hry
- V MŠ jsou tance součástí hudebně pohybové výchovy a výchovy tělesné.
- Na rozdíl od her se zpěvem a her s hudbou se zdůrazňuje v tancích emocionální pohybový
projev.
- Vyžadují dokonalou součinnost hudby a pohybu.
- Větší obtížnost tkví v tom, že pohyby nevyjadřují konkrétní obsah zpívané písně, ale
taneční prvky – kroky, skoky.
- Rytmus a forma je vyjádřena různými tanečními pohyby nohou, rukou, držením…
Po hudebně formální stránce je tanec jednodílnou až třídílnou písňovou formou. Tance se od sebe
liší tempem, rytmem, doprovodnými figurami.
Po stránce pohybové pak se tance dělí dle typických krokových a pohybových variací.
Tance pro děti můžeme rozdělit do dvou skupin:
I. KRUHOVÉ
A/ bez proměn - vyznačují se tím, že tanečníci, stojící v kruhu, provádějí jeden typ
tanečního kroku
B/ s proměnami - střídá se v nich několik tanečních kroků, dochází ke změnám postojů
a tvarů
II. ŘADOVÉ
Základní taneční pohyby: chůze, běh, krok poskočný, krok přísunný, krok přeměnný, cvalové
poskoky
Pohyby nohou se spojují s pohyby paží a typickým držením.
K popisu tanců používáme běžné TV názvosloví.
Pro snazší orientaci v postojích a drženích používáme:
a) grafické označení
b) označení útvarů: v kruhu, po obvodu kruhu, v řadách (souběžných, rovnoběžných), v zástupu,
ve dvojicích, v trojicích, volně v prostoru
c) označení směru tance: doleva, doprava, po směru hodinových ručiček, vpřed, vzad
d) označení tempa: volně, rychle…
e) specifický způsob popisu:
- popis základního postavení, útvaru, držení
- přehled tanečních kroků v tanci
- popis tance dle jednotlivých taktů
Pohybová průprava k tancům:
9

- tanec je uzavřená forma buď jednodílná (A), nebo dvojdílná (AB), trojdílní (ABA,
ABC)
- pohybové vyjádření formy potřebuje náležitou přípravu. Dítě musí vycítit stavbu,
musí zareagovat změnou pohybu na změny formy (jednotlivých dílů)
Postup:
- navázat na rytmicko melodická cvičení a v pravidelných úryvcích střídat pohyb
- př. 1. takt ťukat, 2.takt tleskat
- př.1+2 takt tleskání, 3+4 tak podupy
Jedna dvě, Honza jde
10
- aby si zvykly na cykličnost pohybu, každé cvičení několikrát opakujeme
- jednoduché pohyby a krátké úryvky postupně nahrazujeme přirozenými pohyby (chůze,
běh, poskoky) a hrou na tělo (pleskání, tleskání…) a vytváříme delší pohybové etudy (Př.
Jedna, dvě, Honza jde)
- pohybové etudy obohacujeme postupně i o základní taneční kroky. K doprovodu
využíváme různých rytmických písní.
- kombinací tanečních kroků vznikají složitější pohybové etudy. K doprovodu volíme písně
s dvojdílnou či třídílnou formou. Každý díl provedeme jiným tanečním krokem (Př.
Travička zelená, Holka modrooká)
- návaznost na jednoduché tance
- všechna cvičení může učitelka choreograficky upravovat (využití prostoru – půdorysné
tvary)
Bez zvládnutí jednotlivých tanečních prvků je nácvik tance jako celku obtížný. Proto nejprve
sestavujeme dílčí pohybové etudy, které můžeme zařadit do různých činností během dne.
Většina tanců je natolik pohybově náročná, že doprovodnou píseň nemohou zpívat děti. Pokud ji
děti zvládnou zazpívat, provedeme hudební a pohybovou přípravu. Pak přistoupíme k vlastnímu
nácviku tance.
a) tance, kde doprovodnou píseň zpívá učitelka či je reprodukovaná technikou
1. motivace
2. poslech písně, vzbuzení zájmu o pohybové ztvárnění
3. předvedení tance učitelkou (či skupinkou dětí)
4. rozbor – vysvětlení jednotlivých částí a pohybových změn
5. nácvik – je-li tanec složitější můžeme nacvičovat po částech, avšak nesmí být narušena
celistvost tance
b) tance, kde píseň zpívají děti
1. motivace
2. opakování nacvičené písně
3. předvedení tance učitelkou (či skupinkou dětí)
4. rozbor
5. nácvik

Provedení některých tanců lze upravit tak, aby se střídaly různé hudebně pohybové činnosti, např:
- několikeré opakování tance se zpěvem
- první provedení - tanec se zpěvem, druhé provedení - tanec s doprovodem
hudebního nástroje, třetí provedení - tanec se zpěvem
- první provedení – zpěv písně bez pohybu, druhé provedení – tanec
s doprovodem hudebního nástroje, třetí provedení – tanec se zpěvem
Jako hudební doprovod lze užít: klavíru, flétny, xylofonu, zvonkohry…
Lidové taneční hry:
- drobné hudební a taneční útvary
- 1-3dílná písňová forma
Kolo, kolo, mlýnský
Had leze z díry
Rak
Kukač
Současné taneční hry a tance pro děti
- autoři je pro děti vymýšlejí, navazují na dětský folklór
- Malým zpěváčkům (př. V trávě – P-Eben)
- Pohádkové náměty pro taneční pohyb
- Taneční úpravy skladeb pro starší děti
- Hudba a pohyb ve škole
11