You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
LILIÁŘ<br />
odborný zpravodaj ZO <strong>Martagon</strong><br />
Jubilejní výtisk k 35. výročí organizace<br />
listopad <strong>2001</strong>
Liliář – informativní zájmový zpravodaj<br />
specializované základní organizace<br />
pěstitelů lilií ZO ČZS <strong>Martagon</strong><br />
VÝBOR ZO ČZS MARTAGON:<br />
předseda: Ing. Stanislav Ševčík<br />
místopředseda: Ing. Jiří Svoboda<br />
pověřen funkcí jednatele: Ing. Petr Šrůtka<br />
hospodář: Milan Michal<br />
výstavy: Jiří Hloušek<br />
člen výboru: Jiří Kovář<br />
kontrolor účtu: Ing. Roman Klíma<br />
redaktor Liliáře: Dr. Karel Vereš<br />
korespondenci zasílejte: Ing. Petr Šrůtka<br />
Katedra ochrany lesů<br />
Kamýcká 129<br />
165 21 Praha 6 – Suchdol<br />
příspěvky do Liliáře, reklamace zpravodaje: Dr. Karel Vereš<br />
Mochovská 33<br />
194 00 Praha 14<br />
OBSAH:<br />
Vážené přítelkyně a vážení přátelé! (Petr Šrůtka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1<br />
Několik slov o martagonech (Lars Høpfner) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2<br />
Setkávání s eurasiatkami (Břetislav Mičulka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9<br />
Lilium martagon, příbuzné lilie a jejich hybridy (Petr Šrůtka) . . . . . . . . . . . . 12<br />
Mé zkušenosti s L. martagon (Vladimír Chaloupecký) . . . . . . . . . . . . . . . . . 25<br />
Povídání o martagonech (Jiří Kovář) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26<br />
K zahradnickému třídění lilií<br />
a postavení skupiny II – martagon hybridy (Petr Šrůtka) . . . . . . . . . . . . . . . . 28<br />
Cestování za martagony (Jiří Kovář) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32<br />
Bylo – nebylo, aneb 35. ročník zpravodaje Liliář (rok <strong>2001</strong>) (Jiří Kovář) . . . . . 35<br />
Jak u nás začínalo pěstování lilií (Vladimír Chaloupecký) . . . . . . . . . . . . . . . 39
Vážené přítelkyně a vážení přátelé!<br />
Nyní Vám přichází do rukou výtisk Liliáře, nový, tlustý, barevný, s mnoha obrázky lilií, zkrátka<br />
takový, jaký byste si jistě přáli již napořád. Já bych si to také přál, ovšem háček je v tom, že všechno<br />
dělají lidé a i toto číslo musel někdo udělat, a jak je obvyklé, také zaplatit. Jeho tisk a distribuce stála<br />
totiž dvacetkrát více, nežli běžné číslo Liliáře. Co se nemuselo platit vůbec, to je příprava tohoto čísla<br />
(!). To proto, že jsem je připravil s pomocí přispěvatelů (autorů článků) z největší části sám, a to včet−<br />
ně obrázků (jen peníze, vložené do fotomateriálů byly nemalé!).<br />
Na jednu stranu jsem dostal příležitost ukázat Vám, co to vlastně martagony jsou a provést Vás<br />
za nimi po světě, lese i zahradě. Na straně druhé jsem strávil množství času psaním článků, kontak−<br />
továním přispěvatelů (o příspěvek jsme s př. Verešem žádali nejméně deset liliářů−martagonářů ve<br />
světě, přispěli jen dva, jeden článkem a druhý obrázky), jednáním s tiskárnou a tak podobně<br />
a zanedbal jiné nutné činnosti (například péči o lilie na zahradě).<br />
Přednost by měly dostat samozřejmě samotné kytky, pokud o ně nebudu pečovat, ztrácí celá věc<br />
podstatu a smysl. Skládám poklonu př.Verešovi, ale za svou osobu tvrdím, že situace, kdy ediční<br />
práce visí a závisí na jednom člověku zkrátka není dlouhodobě schůdná ani zvládnutelná. Tako−<br />
vá jest pravda, která možná nakonec vyjde bolestně najevo.<br />
A proto – apeluji na ty z Vás, kteří jste organizačně, společensky nebo jazykově nadáni, zpytujte<br />
své svědomí v tom smyslu, zdali by nebylo možné něco z Vašich přebytků nevyužitých schopností pou−<br />
žít ve prospěch organizace, tj. pro práci ve výboru – především pak v přípravě klubového časopisu.<br />
Při přípravě tohoto čísla jsem si ještě více uvědomil, jak mnoho se změnil přístup nynějších milov−<br />
níků lilií k jejich koníčku, v porovnání se situací před dvaceti lety, když jsem vstoupil do naší orga−<br />
nizace. Před těmi několika lety byli pěstitelé lilií více zapálenými fandy, s méně starostmi o základ−<br />
ní obživu, o to více se věnovali svým rostlinám, a to jak na zahradě, tak i na výstavách a při klubo−<br />
vé práci. A dnes? Barevné katalogy s nabídkou lilií jsou každému dostupné, stačí si jen vybrat.<br />
I z ciziny lze snadno koupit, jen na to mít peníze. Začínající liliář se však už těžko dozví, jak vypa−<br />
daly původní hybridy, ani jak vypadají botanické lilie, ze kterých vzešly, a rozdíl mezi jednotlivými<br />
skupinami hybridů je mu tím zastřen. Pocit, že ta krásná kytka co je v katalogu, to je to co chci mít,<br />
vede jen k nákupu cibulí, nikoli k šlechtitelské práci, kterou si nakonec bez hlubších znalostí nelze<br />
ani představit. A přitom existuje tolik lákavých možností v dosud zanedbávaných skupinách hybri−<br />
dů – např. ve skupině amerických hybridů (u nás je nešlechtí nikdo!), candidum hybridů (pravda,<br />
dosti choulostivé lilie a obtížná skupina) a také lze zaměřit svou práci do komerčně těžko využitelné<br />
skupiny trubek (kde se rýsují nové barevné možnosti), nebo se věnovat orientálním hybridům (rost−<br />
liny s velkými květy do stran obrácenými se dnes komerčně nenabízejí), a nakonec a především mar−<br />
tagony zůstávají doménou amatérského šlechtění.<br />
Proto bych Vás prosil, až budete články číst, a až je přečtete, zamyslete se také nad tím, zdali by<br />
je mohl někdo napsat bez toho, že by martagony sám nekřížil a nepěstoval ze semen. Zdali by to i pro<br />
Vás nemohla být cesta, jak se seznámit s liliemi intimněji i jak jich mít na zahradě poněkud více, než<br />
by bylo možné zařídit pouhou koupí cibulí.<br />
V Praze, 29. listopadu <strong>2001</strong> Petr Šrůtka (redaktor tohoto čísla)<br />
1
2<br />
NĚKOLIK SLOV O MARTAGONECH<br />
Lars Høpfner (Höpfner), Dánsko<br />
Můj přítel Petr Šrůtka mě požádal, abych napsal článek o liliích ze skupiny<br />
<strong>Martagon</strong>. Znám Petra již řadu let, po která si vyměňujeme semena, rostliny i zkuše−<br />
nosti prostřednictvím mezinárodního okružního korespondenčního programu.<br />
Tento článek jsem původně napsal v dánštině pro knížku o liliích, kterou chystá<br />
v nejbližší budoucnosti publikovat Dánská irisářská a liliářská společnost (DILS).<br />
Takže jsem musel nejprve tento článek přeložit do angličtiny a potom jej Petr přelo−<br />
žil do češtiny.<br />
Byl jsem tedy požádán napsat něco o této skupině rodu Lilium. Hned na začát−<br />
ku musím objasnit, že nejsem specialista, botanik nebo něco takového, ale pouze<br />
sběratel rostlin, nebo, jak se zde říká “zloděj pylu”, který se po řadu let zajímal právě<br />
o tuto skupinu lilií.<br />
Tato moje zkušenost a záliba v martagonech může být pro mě omluvou a pro vás<br />
jakýmsi zdůvodněním, ale jiní šlechtitelé by mi mohli zase na základě své zkušenos−<br />
ti odporovat. To je pro začátek vše, co vám mohu říci o svých motivech věnovat se<br />
liliím ze skupiny martagon.<br />
Provedu vás svým článkem podle následujícího programu:<br />
1. Úvod<br />
2. Základní údaje<br />
3. Botanické druhy<br />
4. <strong>Martagon</strong> hybridy<br />
5. Kde se dají sehnat rostliny,<br />
6. Jak pěstovat martagony<br />
7. Jak je rozmnožovat<br />
8. Několik zkušeností<br />
1. Úvod<br />
Lilium martagon má v rámci rodu Lilium nejrozsáhlejší i nejvzdálenější areál roz−<br />
šíření. Můžete ji nalézt v Kantabrijském pohoří v severním Španělsku a východně<br />
naopak až v Mongolsku, nebo na sever až okolo jezera Bajkal. Tento velký areál, její<br />
široké listy a podobnost k Lilium hansonii naznačují, že se patrně jedná o nejstarší<br />
druh v rámci rodu Lilium.<br />
2. Základní údaje<br />
První věcí, kterou bych vám měl sdělit, že Lilium martagon, o které je zde řeč, má<br />
malé dolů otočené turbánkovité květy (se silnými silně zpět stočenými sametovými<br />
okvětními plátky). Je to právě forma květů, která dala této lilii jméno. Etymologové<br />
se sice snažili odvozovat původ názvu “martagon” od jména pohanského boha<br />
Marse, nebo od planety téhož jména. Ale mnohem přiléhavější vysvětlení bude to, že
druhové epiteton je odvozeno od tureckého slova “martagán”, což je pojmenování<br />
speciálního tvaru turbanu, který se velmi podobá tvaru květu této lilie.<br />
Další věcí jsou zase listy na lodyze, které s výjimkou jediné variety jsou uspořádá−<br />
ny v přeslenech, které bývají na lodyze až tři, nežli se nad mimi rozloží květenství.<br />
Ona jediná forma, která je výjimkou, je Lilium martagon var. alternifolia, * 1) u které<br />
jsou listy podobně uspořádány jako například u asijských lilií (skup. I. zahradnické−<br />
ho třídění) Nikdy jsem však tuto rostlinu neviděl, ani hybridy, které by tento rys nějak<br />
zdědily (ukazovaly).<br />
Cibule Lilium martagon bývá obvykle asi 15 cm hluboko. Je docela velká a žlu−<br />
tobílá. Samovolně se dělí velice pomalu a je tvořena mnoha tenkými těsně sevřený−<br />
mi kopinatými šupinami. Trvá obvykle 2−3 roky (nebo více) nežli se květuschopná<br />
cibule rozdělí na dvě dceřinné, a když se to stane, tak ne vždy tyto cibule hned kve−<br />
tou. Lodyžní cibulky (myslím ty pod zemí) se téměř nevyskytují.<br />
3. Botanické druhy<br />
Jelikož tato lilie má tak velký areál, je to samo již příčinou vzniku mnoha místních<br />
forem. Každá z nich je svým způsobem krásná. Ty nejznámější a nejvíce vídané na<br />
našich seznamech semen jsou tyto následující:<br />
L. martagon<br />
L. martagon var. album<br />
L. martagon var. cattaniae<br />
L. martagon var. sanquineo−purpureum *2)<br />
L. martagon var. daugava<br />
Avšak existují i mnohem vzácnější formy, které jsou stále více zapojovány do tvor−<br />
by nových hybridů:<br />
L. martagon var. albiflorum *3)<br />
L. martagon var. alpinum<br />
L. martagon var. flavidum *4)<br />
L. martagon var. hirsutum *5)<br />
L. martagon var. pilosiusculum<br />
L. martagon var. roseum *6)<br />
L. martagon var. superbum *7)<br />
L. martagon var. villosum<br />
Existuje také jedna kuriosita, o které se mohu zmínit: L. martagon ‘Plenum’, která<br />
má zdvojený počet okvětních plátků. Podle mého názoru je tato rostlina více pozo−<br />
ruhodná svou zvláštností, nežli krásou, a pokud vím, jsou registrovány pouze dva<br />
hybridy, ve kterých figuruje jako rodič. Jsou to ‘Netherhall Pink’ a ‘Netherhall White’<br />
a podle mého názoru se také jedná o kuriosity, protože i ty je téměř nemožné zkří−<br />
žit a získat na nich klíčivá semena. Tato varieta i z ní vzniklé registrované hybridy<br />
netvoří totiž žádný pyl, takže vám zbývá jen jediná cesta, chcete−li si namnožit plno−<br />
květý martagon (pokud chcete mít jistotu, že nová rostlina bude též plnokvětá)<br />
– vegetativní množení.<br />
3
4<br />
Jiná a krásná varieta je L. martagon var. albiflorum. Tato varieta ale nedává ze<br />
semen ustálené potomstvo. To znamená, když zkřížíte dvě rostliny L. martagon var.<br />
albiflorum, nedostanete ze semen automaticky další L. martagon var. albiflorum.<br />
Pouze pokud vysejete velké množství semen z takového křížení, a pokud máte navíc<br />
značnou dávku štěstí, můžete získat jednu rostlinu, která se bude podobat L. marta−<br />
gon var. albiflorum. V posledních letech bylo registrováno několik klonů L. marta−<br />
gon var. albiflorum, každý klon pod svým vlastním jménem. Pokud byste nějakou<br />
takovou rostlinu chtěli najít, navštivte pohoří Harz v Německu, ale i tak byste měli<br />
vědět, jakou konkrétní lokalitu navštívit, abyste alespoň jednu takovou rostlinu našli.<br />
4. <strong>Martagon</strong> hybridy<br />
Hybridy, sorty, strainy, křížení jsou různá slova, označující podobnou věc, a to<br />
potomstvo vzešlé z křížení dvou různých rostlin.<br />
Skupina hybridů “martagon hybridy”, což vlastně je “skupina II” podle zahradnic−<br />
kého třídění, zahrnuje křížence následujících botanických druhů:<br />
Lilium debile *8)<br />
Lilium distichum<br />
Lilium hansonii<br />
Lilium martagon<br />
Lilium medeoloides<br />
Lilium tsingtauense<br />
Jak bylo zmíněno výše, existuje množství forem Lilium martagon, ale i ostatní<br />
botanické druhy mají své variety, takže zde máte mnoho příležitostí, pokud chcete<br />
něco nového vytvořit, ovšem musíte mít i trochu štěstí. Křížení mezi těmito botanic−<br />
kými druhy (a mezi jejich hybridy) je vcelku snadné, a všem těmto druhům se zde<br />
v Dánsku dobře daří, ale co se týká křížení, přece jen je mezi nimi jeden “had”: Lili−<br />
um tsingtauense. Je to velmi krásná rostlina se vzhůru otočenými květy v lesklé sví−<br />
tivě červené nebo oranžové barvě. Napsal jsem “had”, neboť jak se zdá, během druhé<br />
a třetí generace hybridů, které v sobě mají “krev” tohoto druhu, je velmi obtížné zís−<br />
kat z jejich křížení nějaká semena, ale výsledné hybridy mají tolik dobrých vlastnos−<br />
tí, takže vám zbývá jediná věc – zkoušet, zkoušet a znovu to zkoušet. Jedna z těch<br />
dobrých vlastností je ta, že jak se zdá, chřestovníček liliový (“červený brouk”) nemá<br />
tyto rostliny rád.<br />
Všeobecně mohu říci ke skupině martagon hybridů (jelikož trvá tak dlouho, nežli<br />
dosáhnete kvetoucích rostlin), nezačínejte znovu od začátku a nekřižte zase dva bota−<br />
nické druhy (pouze tehdy, pokud by se jednalo o nějak význačné rostliny), neboť to<br />
naštěstí před vámi a za vás udělali mnozí jiní šlechtitelé. Vyberte si rovnou dva hybridy,<br />
ať už pojmenované nebo nepojmenované. Ze semenáčů vzešlých z tohoto křížení<br />
vyberte ty nejlepší a snažte se dosáhnout i jejich dalšího potomstva.<br />
Občas se stává, že i dobrý hybrid netvoří žádný pyl, anebo je velmi obtížné na<br />
něm získat nějaká semena, a v takovém případě jsem měl dobré výsledky při zpět−
ném křížení na botanický druh. Nové hybridy zdědí jak dobré, tak i špatné vlastnos−<br />
ti po obou rodičích, takže tímto způsobem znovu získají plodnost.<br />
Existuje také jiná možnost křížení, a totiž křížení se vzdáleně příbuznými druhy.<br />
To je takové křížení, ke kterému si vyberete rodiče ze dvou různých skupin, a pro−<br />
vedete reciproční křížení. Křížení se vzdáleně příbuznými liliemi a druhy ze sekce<br />
MARTAGON nebo s martagon hybridy je možné. Měl jsem úspěch a štěstí, že jsem zís−<br />
kal semena z následujících křížení:<br />
Skup. I L. martagon x L. bulbiferum<br />
L. bulbiferum x L. martagon<br />
L. martagon x L. pumilum<br />
L. martagon x L. callosum<br />
L. martagon x L. wardii<br />
Skup. III L martagon x L. monadelphum<br />
L. monadelphum x L. martagon<br />
Skup. IV L. martagon x L. pardalinum<br />
L. pardalinum x L. martagon<br />
L. martagon x L. pardalinum var. giganteum<br />
L. pardalinum var. giganteum x L. martagon<br />
Při tomto typu křížení je velmi obtížné dosáhnout nějakého úspěchu. Musíte pro−<br />
vést spoustu jednotlivých opylení, nežli získáte pár normálně vyvinutých semen.<br />
Mnohokrát jsem dokonce pozoroval, že semena klíčí, ale semenáče po jednom nebo<br />
dvou letech zanikly. Myslím si, že největší vinu na tom jejich zániku nese nová gene−<br />
tická kombinace a potom také naše dánské klima. Ale pokud se budeme stále a stále<br />
snažit, abychom každý rok mohli nějaká taková semena vysít, snáze potom překle−<br />
neme dlouhý čas od vysetí do prvního kvetení nových semenáčů, to platí samozřej−<br />
mě i v případě těchto křížení. V současné době k tomu mohu říci, že jsem měl zatím<br />
úspěch pouze v případě jednoho křížení (L. martagon x L. pardalinum), semenáč<br />
z tohoto křížení mi již kvetl. Mám ale další semenáčky, staré 1 až 3 roky, kde mimo<br />
martagonů byly užity také L. pumilum a L. wardii.<br />
Tento rok jsem zase zkoušel nějaká křížení se vzdáleně příbuznými liliemi a marta−<br />
gony, ale tentokrát jsem použil metodu pylového mentora. Mentor, to je v tomto pří−<br />
padě takový pyl, o kterém vím, že je mateřskou rostlinou ochotně přijímán. Proto jsem<br />
smíchal pyl tohoto mentora, pyl martagonů a ještě další pyl z různých lilií a použil jsem<br />
tuto směs na lilie ze skup. I. Výsledek byl mnohem lepší, než se dalo očekávat (během<br />
léta totiž velmi pršelo), a proto budu tuto metodu používat i příště.<br />
Zdá se, že hybrid ze skup. II ‘Early Bird’ je velmi vhodný pro křížení se vzdáleně<br />
příbuznými liliemi.<br />
5. Kde se dají sehnat rostliny<br />
<strong>Martagon</strong>y a jejich hybridy jsou jen vzácně k sehnání na běžném trhu kvetoucích<br />
cibulovin. Daleko snáze je seženete při výměně se členy různých liliářských klubů,<br />
kde se někdy objevují na prodejních seznamech. Například u naší Danish Iris and<br />
5
6<br />
Lily Society, nebo německé Geselschaft für Staudenfreunde. Ale kromě toho vím, kde<br />
můžete koupit rostliny přímo z firemní prodejní nabídky:<br />
Stauby Tropeplanter<br />
V/H Larsen<br />
Fakkegravvej 17<br />
7140 Stouby<br />
Denmark<br />
Marvin Joslin (Pokud vím, Marvin je jediný, který má větší<br />
Parkland Perennials množství martagon hybridů na prodej.)<br />
Box 506<br />
Bruderheim, Alberta,<br />
T0B 0S0 Canada<br />
Pokud si opravdu chcete nějaký martagon koupit, nemohu vám žádný konkrétní<br />
hybrid doporučit, neboť vkus je individuální záležitost. Jen bych chtěl podotknout,<br />
že skupina martagon hybridů je jednou z těch skupin, které mají dosud velmi nízký<br />
počet registrovaných hybridů. Pro to existuje několik důvodů:<br />
1. Velmi pomalé dospívání ze semen, i pomalejší dorůstání při vegetativním množe−<br />
ní šupinováním. To není příliš přitažlivé pro komerční pěstitele a šlechtitele. Sou−<br />
středili svou pozornost na hybridy skup. Ia, a na orientály, které se dají použít jako<br />
skleníkové květiny pro řez, ale ne na lilie zahradní.<br />
2. Lilie s nícími turbánkovitými květy neměly nikdy velké množství příznivců, jen si<br />
zkuste vzpomenout, kdy jste viděli v místním obchodě naposledy lilii s květy oto−<br />
čenými dolů – no jistě že nikdy.<br />
3. Některé, spíše však většina z nich nejsou příliš ideálními rostlinami pro použití jako<br />
řezané rostliny do váz – jejich vůně není z nejlepších, což je v místnosti hned znát.<br />
A to všechno vlastně způsobilo, že tato skupina zůstává ušetřena pro práci a zába−<br />
vu amatérských šlechtitelů.<br />
Na běžném trhu bývá možné občas najít Lilum martagon a Lilium martagon var.<br />
album, přestože i zde bývají zřídka nabízeny. Ale nejlepší možnost, jak se dostat<br />
k těmto liliím je stát se členem naší společnosti anebo podobných lokálních společ−<br />
ností ve vaší zemi. Seznamy s nabídkou semen v těchto společnostech mívají obvyk−<br />
le dobrou nabídku těchto odrůd, včetně semen, sbíraných z divokých rostlin v příro−<br />
dě. Pokud máte dost trpělivosti, můžete během tří nebo čtyř let poměrně snadno zís−<br />
kat semena řady hybridů i botanických lilií z této skupiny. Pokud semena vysejete<br />
a dovedete semenáčky do květu, bude potom vaším dalším úkolem vybrat ty nejlep−<br />
ší jedince – to znamená ty nejsilněji rostoucí a s nejčistšími barvami (příliš často býva−<br />
jí barvy v této skupině poněkud “matné”).<br />
6. Jak pěstovat martagony<br />
Pěstování martagon hybridů i jejich rodičovských botanických lilií je poměrně<br />
snadné a jednoduché. Zkoušel jsem je pěstovat už skoro všude. Jediné výjimky jsou<br />
L. debile, L. medeoloides a L. tsingtauense a jejich hybridy, které potřebují kyselou
půdu na místě, kde mají dobře růst. Zvláštní péči musíte věnovat L. medeoloides<br />
a jejím hybridům. L. medeoloides roste totiž v přírodě na vulkanických půdách! Všem<br />
ostatním druhům i hybridům se bude dobře dařit v částečném stínu, ale i na plném<br />
slunci, pokud budou mít dostatek vody. Mám dokonce některé z těchto rostlin na mé<br />
skalce, kde může být třeba i několikrát během léta dokonalé sucho.<br />
Co se týče půdy, bude dobré, pokud jim budete často přidávat kompost a zajistí−<br />
te−li dobrou drenáž. Jinak martagonům mohou vyhovovat všechny druhy půd. Vcel−<br />
ku ochotně přijmou jakékoli přilepšení, a každý rok ponesou mnoho květů. Po prav−<br />
dě řečeno, právě tato skupina mívá nejvíce květů na jedné lodyze. Dvacet květů je<br />
zcela běžné, ale můžete občas vidět i více než třicet květů, nebo třeba i padesát.<br />
Zalévat často není nutné, já zalévám vlastně pouze ve své “školce” s mladými<br />
semenáčky. Dospělé rostliny nezalévám vůbec. Není to kvůli šetrnosti, ale skoro<br />
každý rok zde máme úředně nařízená omezení, a nesmíme vodu používat k zálivce<br />
zahrádek. Výsledek ovšem je, že občas dojde ke ztrátě nějaké rostliny, protože jed−<br />
noduše zůstala bez vody na suchu, anebo současně nějaký hmyz pod zemí sežral<br />
cibuli. Ale můžete se na to také podívat z pozitivnější stránky. Pokud rostlina nedo−<br />
káže tyto podmínky překonat, nemá vlastně smysl, abych se o ni staral.<br />
Hnojím tekutým rozpuštěným hnojivem asi třikrát za rok. Pokaždé obyčejným<br />
hnojivem, které běžně seženu v obchodě. Poprvé hnojím na jaře (v únoru) ještě před<br />
tím, než se puky martagonů objeví nad zemí. Podruhé na přelomu května a června,<br />
což je právě před začátkem kvetení. naposledy dodávám hnojiva v srpnu a září. Nej−<br />
sem si jist, zdali zvolené termíny jsou ideální, ale hnojím všechny rostliny ve stejnou<br />
dobu, tak jak jsem si to ověřil u svých kostaců.<br />
7. Jak je rozmnožovat<br />
Zde máme dva způsoby, jak můžeme rozmnožit lilie− semeny nebo vegetativně.<br />
U martagonů je vegetativní množení ta rychlejší možnost (můžete jí ušetřit jeden až<br />
dva roky, pokud je cibule, kterou k šupinování použijete, v dobré kondici). Jednole−<br />
té rostliny z vegetativního množení jsou nepochybně větší. Přesto obě metody jsou<br />
poněkud pomalé a zaberou dost času. Například během 10 let dokážete vypěstovat<br />
pět následných generací asijských hybridů – ale pouze 2 generace martagonů. Pokud<br />
ovšem použijete metodu “zrychleného pěstování”, lze to o trochu rychleji. Rostliny<br />
potřebují 3 měsíce teplého počasí (15 – 25 o C), vodu, světlo a hnojení. Po dalších<br />
3 měsících chladného počasí (0 – 5 o C) a jen velmi málo vody. Tento postup může<br />
být prováděn po několik let, dokud se rostlina nedostane do květu. Já jsem ale sám<br />
tuto metodu od semene až do květu nezkoušel, neboť nemám dost prostoru pro<br />
chladné ošetření během léta.<br />
K vysévání semen – nejlepší období pro vysévání semen je podzim. Dělám to asi<br />
takto: Všechna semena vyseji do směsi (1:1) hnojivy obohaceného rašeliníku a mole−<br />
ru (což je speciální druh vypáleného jílu, který je schopen dobře pohlcovat a zadr−<br />
žovat vodu) a to vše dám do plastikového sáčku. Semena byla ovšem předtím namo−<br />
čena do roztoku Atamonu (to proti houbám), předtím, než je vložím do sáčku (sáček<br />
7
8<br />
je samozřejmě označen číslem a rokem a popisem obsahu). Potom do sáčku přidám<br />
trochu vody (nepříliš mnoho) a potom uzavřu sáček uzlem. Sáček potom hned ulo−<br />
žím na teplé místo s 20 – 23 o C na dobu tří měsíců, za kterou semena vytvoří malou<br />
cibulku. Po uplynutí těchto tří měsíců (což může být leden, únor a březen) vezmu<br />
sáček a dám jej do chladna (na místo, kde je teplota jen mírně nad nulou), kde si<br />
cibulky pobudou další tři měsíce.<br />
Po této proceduře jsou malé cibulky již nachystané k vysazení. první a také druhý<br />
rok jsou schopny vytvořit jen jeden list. Třetí rok dva listy, čtvrtou vegetační sezónu<br />
již krátkou lodyhu (do 20 cm). teprve pátý rok mohou kvést jedním až třemi květy<br />
na lodyze vysoké asi 40 cm.<br />
K šupinování používám následující metodu. Použiji dobrou cibuli (jak třeba kou−<br />
penou, nebo i vykopanou na zahradě), také na podzim. Odtrhuji šupiny z celé cibu−<br />
le, takže na každé šupině zbyde kousíček podpučí. Pokud si nemůžete dovolit roz−<br />
šupinovat celou cibuli (to znamená že máte například jen jednu od té odrůdy), pou−<br />
žijte následující způsob: Z cibule odeberte jen 8 – 10 šupin a poraněnou cibuli pono−<br />
řte do Atamonu. Cibuli nechte jeden až dva dny oschnout a až se zranění potáhne<br />
tenkou slupkou. V obou případech šupiny omyju v tekoucí vodě a popráším Atamo−<br />
nem. Potom je teprve dám do plastikového sáčku (který obsahuje již zmíněnou směs<br />
rašeliníku a jílu. Sáček potom umístím na to samé teplé místo, jako semena. Asi po<br />
dvou měsících jsou již na šupinách vidět cibulky, na některých jen po jedné, ale na<br />
některých i po dvou. Po teplém období, které by mělo trvat asi tři měsíce, potřebu−<br />
jí malé cibulky chladné období vegetačního klidu (zcela podobně jako semena).<br />
A teprve potom můžete šupiny vysadit.<br />
Důležitou součástí křížení je vedení podrobných záznamů. Používám následující<br />
systém označení (není důležité, zdali vaše označení bude vedeno podle nějakého<br />
systému, ale hlavně, že semena i semenáče jasně označíte podle jejich původu):<br />
L 123/99: to znamená: L = lilie<br />
123 = číslo oddílu semen během kalendářního roku<br />
99 = kalendářní rok<br />
Pokud už provádím výběr z kvetoucích rostlin, používám pro označení následují−<br />
cí tvar zkratky:<br />
LGH L 123/99<br />
Mám také poznámkovou knihu, kde jsou uvedena všechna křížení, která jsem<br />
vysel (včetně jejich registračního čísla), takže mám evidovány všechny kroky, které<br />
jsem se kterými semeny udělal. Pokud vyberu nějakou rostlinu, pořídím do eviden−<br />
ce také její fotografii. Tyto záznamy také používám, když si plánuji, co budu v této<br />
sezóně křížit, takže málokdy dělám tu samou věc dvakrát. Jen několikrát jsem pro−<br />
vedl to samé křížení dvakrát, a to proto, že poskytovalo velmi dobré výsledky, ale<br />
takto opakuji křížení jen zřídka.
8. Několik zkušeností<br />
Nepoužívejte ke křížení semenáčky, které kvetou poprvé. Cibule musí potom<br />
vydat příliš mnoho energie na tvorbu semen, takže riskujete, že ji ztratíte. Použijte<br />
z poprvé kvetoucích rostlin pyl na jinou mateřskou rostlinu, když už se vám zdá<br />
poprvé kvetoucí semenáč výjimečně krásný.<br />
L. tsingtauense a její hybridy, ve kterých je zakřížena, nemá chřestovníček liliový<br />
(Crioceris lilii) rád (alespoň tady v Dánsku). Takže pokud se Vám tito červení brou−<br />
čci a jejich larvy nelíbí, můžete se rozhodnout pěstovat ve větším měřítku martago−<br />
ny se zakříženými vlohami L. tsingtauense.<br />
Trvá sice několik let, nežli martagony utvoří velkou kolonii, ale potom je nezbyt−<br />
né je rozsadit. Stále znovu zjišťuji, že je na nich znát, že velmi vyčerpávají z půdy<br />
určité nezbytné minerální prvky. To můžete usoudit podle toho, že pozorujete žluta−<br />
vé chlorotické listy a lodyhy hned na začátku léta. Řešení může být následující: jděte<br />
do drogerie a nakupte následující cemikálie v práškové formě, a v následujícím<br />
poměru je smíchejte:<br />
50 g síranu měďnatého (modrá skalice)<br />
100 g síranu hořečnatého<br />
200 g síranu železnatého (zelená skalice)<br />
Toto rozpusťte v 10 litrech vody anebo smíchejte s podobným množstvím písku<br />
a zalévejte nebo rozhazujte tam, kde je to nutné. Pokud používáte roztok ve vodě,<br />
zalévejte během deště – nepopálíte si tak rostliny. Udělejte to alespoň dvakrát nebo<br />
třikrát s týdenním intervalem. Pokud mohu výsledek posoudit podle své zahrady,<br />
budete potom mít pěkně zelené rostliny, ale možná až v následujícím roce. To samé<br />
dělám s rhododendrony a také u nich to dává dobrý výsledek.<br />
Poznámky překladatele k předchozímu článku:<br />
*1) správně Lilium martagon var. alpinum<br />
*2) nyní zahrnována pod L. m. var. cattaniae<br />
*3) nyní hodnocena pouze jako odchylka – L.m. lus. albiflorum<br />
*4) nyní hodnocena pouze jako odchylka – L. m. lus. flavidum<br />
*5) synonymum k L. m. var. villosum<br />
*6) nyní hodnocena pouze jako odchylka – L. m. lus. roseum<br />
*7) ?? snad je míněna roslina pojmenovaná zahradníky jako L. m. var. album superbum<br />
*8) forma L. medeoloides ze Sachalinu a Kurilských ostrovů<br />
SETKÁVÁNÍ S EURASIATKAMI<br />
Ing. Břetislav Mičulka<br />
Původně to byly hlavně botanické lilie a to různé variety a formy lilie zlatohlavé<br />
(Lilium martagon), později různé martagon−hybridy (křížence této lilie s lilií Hanso−<br />
novou – L. hansonii) a v nedávné době i s lilií čchingtaoskou (L. tsingtauense).<br />
9
10<br />
V poslední době se pro tyto lilie objevuje zavádějící název martagony, který má jiný<br />
význam, anebo <strong>Martagon</strong>−hybridy, který má užší význam a je zaměnitelná s názvem<br />
martagon−hybridy, což jsou jen křížence lilie zlatohlavé s výše zmíněnými druhy.<br />
Může to však být i zdrojem nedorozumění, když půjde o křížence lilie Hansonovy<br />
a čchingtaoské.<br />
Tyto problémy mě vedly k závěru, že v názvech sekcí hybridních lilií nejsou vhod−<br />
né názvy některých tam zastoupených druhů lilií a že mnohem vhodnější jsou názvy<br />
podle areálu rozšíření botanických druhů zastoupených v dané sekci. A protože výše<br />
zmíněné lilie rostou od západní Evropy po východní Asii, byla tato sekce pěstova−<br />
ných lilií nazvána eurasiatkami. I když tento název byl původně prosazován pro hyb−<br />
ridní lilie, ke kterým byly přiřazovány i selektované vnirodruhové odrůdy, došel jsem<br />
k přesvědčení, že vhodnější je opačný postup, a sice do této sekce zařadit všechny<br />
lilie botanické sekce <strong>Martagon</strong> (včetně lilie medeolovité – L. medeoloides a lilie dvou−<br />
řadé – L. distichum) i jejich křížence, ať už jde o nepojmenované jedince nebo<br />
pojmenované odrůdy. Takovéto integrační chápání sekcí je potřebné pro praxi, pro−<br />
tože někdy nelze bezpečně rozeznat křížence od nehybridních jedinců (zejména<br />
u déle pěstovaných botanických lilií) a jednak že se v některých sekcích pěstuje více<br />
nebo hodně vnitrodruhových odrůd (např. kromě lilie zlatohlavé zejména u lilie<br />
dlouhokvěté, kde se vesměs pěstují vnitrodruhové odrůdy), což zbytečně kompliku−<br />
je klasifikaci odrůd.<br />
Na základě uvedeného můžeme za oprávněné považovat skupinové názvy této<br />
sekce (oddílu):<br />
<strong>Martagon</strong>y – botanické lilie botanické sekce <strong>Martagon</strong> nacházející se v přírodě<br />
i pěstované s vyloučením mezidruhových kříženců (Ll. martagon, hansonii,<br />
tsingtauense, distichum, a medeoloides).<br />
<strong>Martagon</strong>−hybridy – hybridní sekce podle zahradnického třídění s hybridními<br />
odrůdami a kříženci vzniklými křížením uvedených druhů.<br />
Eurasiatky – oddíl pěstovaných lilií s botanickými liliemi i kříženci výše uvede−<br />
ných druhů včetně pojmenovaných odrůd jak vnitrodruhových tak i mezidruhových.<br />
Název eurasiatky má nejširší význam a může se použít pro veškeré lilie zmíněných<br />
druhů a jejich kříženců. Stejně se z botanických lilií pěstují ty, které jsou k pěstová−<br />
ní vhodné, jako je tomu u lilie dlouhokvěté.<br />
S eurasiatkami jsem začal počátkem 70. let. Z různých botanických zahrad a zvláš−<br />
tě Botanické zahrady Komenského university v Bratislavě (zásluhou Gustava Čejky)<br />
jsem získal několik desítek porcí semen hlavně lilie zlatohlavé a jejích variet a forem<br />
různé provenience z Evropy a Asie.<br />
Dalším pramenem eurasiatek byl ing. Václav Jošt, který byl ve spojení s firmou<br />
Oregon Bulb Farms, kde se zpočátku zabývali nejrůznějšími druhy lilií a jejich šlech−<br />
těním. Později to byla hlavně výměna materiálu s Kanaďany Danielem<br />
Dalem a Marvinem Joslinem, kteří se zabývali množením eurasiatek ve větším rozsa−<br />
hu. Také je třeba se zmínit o Joachimu Petruskovi, od něhož pocházejí některé<br />
tsingtauense−hybridy.
Z tohoto materiálu vznikly tyto klonové odrůdy eurasiatek:<br />
‘Kometex’– klon vybraný z Komet hybridů od J. Petruskeho, které pocházejí z lilie<br />
zlatohlavé, Hansonovy a čchingtaoské. Květy má zlatožluté s hnědavým nádechem<br />
a hnědým jazýčkem nad nektariemi, má četné malé tečky do 2/3 tepalů a po okrajích<br />
i dále, pyl okrově hnědý, květy poloturbanovité, 73 mm široké, výška 90 cm a kvete−<br />
ní koncem června.<br />
‘Dalhanex’ – pochází z dalhansoni−hybridů (lilie zlatohlavá x Hansonova). Květy<br />
jsou tmavě červenohnědé se zlatavými okraji a středem okrovohnědým, tečky na 2/3<br />
tepalů, řídké, malé, tmavě červenohnědé se zlatavým prstencem, pyl světle hnědý,<br />
květy 55 mm široké, turbanovité, výška 100 cm, kvetení koncem června.<br />
‘Marhanex’ – z lilie ‘Marhan’ (lilie zlatohlavá x Hansonova), ale může jít spíše<br />
o semenáč této odrůdy. Květy jsou oranžovohnědé, střed meruňkový, tečky četné,<br />
sahající do 3/4 tepalů, menší, tmavohnědé, pyl hnědý. Květy jsou turbanovité, 60 mm<br />
široké, lodyha 120 cm, kvetení v polovině června.<br />
‘Zlatice’ – semenáč Paisley−hybridu. Je bílá se slabým béžovým odstínem, který ve<br />
středu květu přechází do zlatavého líčka, tečky jsou na 4/5 tepalů, hustější, středně<br />
velké a sytěji růžové, pyl hnědý, květy 52 mm široké, poloturbanovité, výška 105 cm,<br />
kvetení v polovině června.<br />
‘Marťanka’ – získána ze semenáčů odrůdy ‘Marhan’. Je sytě purpurově růžová,<br />
střed krémově bílý s růžovým stínováním, tečky do 1/2 tepalů a po okrajích dále,<br />
řidší, menší, sytě růžové ve světlejším prstenci, pyl okrovohnědý, květy 40 mm širo−<br />
ké, turbanovité, výška 100 cm, kvetení v polovině června.<br />
‘Obláček’ – odrůda selektována z bílé formy lilie zlatohlavé, květy jsou bílé s olivo−<br />
vým jazýčkem a žlutavě zelenavým jícnem, bez teček, pyl meruňkový, květy 42 mm veli−<br />
ké, turbanovité, lodyha 105 cm, kvetení v polovině června.<br />
K těmto odrůdám lze přidružit odrůdu ‘Lusher’. Získal jsem ji výměnou jako nepo−<br />
jmenovaného křížence od R. K. Lushera a protože byla zajímavá, množil jsem ji<br />
a registroval pod názvem původce. Má tmavě hnědokarmínovou barvu, střed s oran−<br />
žovým odstínem, tečky do 2/3, maličké a četné, tmavohnědé, květy 65 mm, polotur−<br />
banovité, polopřevislé, rostliny 105 cm vysoké, kvete koncem června. Zvláštností jsou<br />
podstatně výše umístěné prvé přeslenovité listy.<br />
Eurasiatky jsou bezesporu především zahradními liliemi, kde mohou nejvíce<br />
vyniknout. Mezi třicítkou odrůd, které pěstuji, je celá škála barev od bílé přes růžo−<br />
vou po sytě purpurově červenou nebo přes žlutou po tmavě hnědočervenou. vybo−<br />
čuje jen odrůda ‘Orange Marmelade’, původně nazývaná ‘Tsinson’, kterou vypěstoval<br />
Kanaďan E. Robinson z kombibace x dalhansonii x tsingtauense a která se vyznaču−<br />
je matně oranžovou barvou, vybočenými květy a zakrnělými prašníky.<br />
Zmínit se musím také o odrůdě ‘Tigrimar’. Vypěstoval ji V. A. Grota registroval jako<br />
mezisekčního kžížence L. martagon x L. tigrinum. Je to pěkná odrůda s dlouhým<br />
květenstvím, která nemá nic společného s L.tigrinum. Jde zřejmě o křížence lilie zla−<br />
tohlavé a Hansonovy podle zbarvení květů, které jsou žluté a růžové. Zřejmě došlo<br />
k nežádoucímu opylení nejspíše nějakým křížencem lilie zlatohlavé a Hansonovy.<br />
11
12<br />
Pokud jde o pěstování, problémem u eurasiatek zůstává fusarióza, která se nejvíce<br />
vyskytuje u jedinců neselektovaných na tuto chorobu anebo oslabených viry. Příkla−<br />
dem může být stará de Graaffova odrůda ‘Romeo’, která je hodně choulostivá. Někte−<br />
ré křížence s lilií čchingtaoskou se zdají být odolnější. Někdy se eurasiatky považují za<br />
odolnější vůči virům, ale ty se jim nevyhýbají, takže se častěji objevují rostliny nakaže−<br />
né pestrokvětostí lilie i viry způsobujícími chlorotické skvrny na listech.<br />
V poslední době se začínají eurasiatky využívat při mezioddílovém šlechtění, což bylo<br />
dříve zanedbáváno, protože se nečekaly pozoruhodnější výsledky. Nedávná taková kří−<br />
žení však ukazují, že takové křížence mohou být velmi zajímavé a přínosné.<br />
Redakční poznámka:<br />
Redakce Liliáře nesouhlasí s názvoslovím navrhovaným ve výše uvedeném člán−<br />
ku, a trvá na tom, že správné je mezinárodní názvosloví použité v ostatních článcích.<br />
LILIUM MARTAGON, PŘÍBUZNÉ LILIE A JEJICH HYBRIDY<br />
Petr Šrůtka<br />
Lilium martagon jako botanický druh<br />
Při popisu lilie bychom měli začít samozřejmě od jejího vzhledu, a již tady nará−<br />
žíme na obtíž – variabilitu druhu.<br />
Typicky vypadající L. martagon, nyní platně nazvaná L. martagon. var. martagon<br />
(syn. var. typicum) je rostlina zpravidla nevysoká – okolo 1,20 m (ale někdy až 180<br />
cm) se dvěma nebo třemi přesleny listů (to je typický znak – listy jsou v přeslenech),<br />
pod květenstvím bývá několik listů rozmístěných nad sebou ve spirále. Listy jsou<br />
poměrně široké, zpravidla nejširší někde v horní polovině listu (mimochodem šířka<br />
listů naznačuje, že se jedná o rostlinu snášející stín, přizpůsobenou hajním podmí−<br />
nkám). Barvu listů lze ve většině případů označit jako tmavozelenou. Lodyha bývá<br />
buď zelená s hnědopurpurovými skvrnami, četnějšími nebo splývajícími v horních<br />
partiích, nebo může být celá lodyha tmavě zbarvená. Květy jsou poměrně malé, nej−<br />
častěji okolo čtyř centimetrů v průměru, ale mohou být i větší, až 6 cm v průměru,<br />
mají typicky turbánkovitý tvar, zbarveny jsou růžově, ovšem u většiny exemplářů je to<br />
“martagonová růžová” matná růžovošedá barva. Květy mohou být a bývají tečkované,<br />
u některých jedinců značně, u některých mohou tečky i chybět. Nektaria jsou hřebí−<br />
nkového typu, podobné jako na asijských liliích. Běžný počet květů na rostlině je<br />
okolo deseti, ale extrémní počet může být i vyšší než čtyřicet květů na jedné rostlině.<br />
Nitky a pestík bývají zbarveny světle zeleně, pyl je rezavě hnědý.<br />
Doba rozkvétání bývá nejčastěji konec června, někdy počátek července. Květy<br />
vydávají jistou vůni kterou nelze porovnávat s vůní jiných lilií, i v říši rostlin je poně−<br />
kud ojedinělá. Lidmi nebývá hodnocena jako příjemná.<br />
Cibule této lilie je žlutě zbarvená, což je rovněž typické pro tento druh. Správný<br />
český název pro tuto rostlinu je lilie zlatohlávek, nikoli lilie zlatohlavá. Nejde zde totiž
o “zlatou hlavu” ale o “zlatou hlávku” čímž byla původně míněna cibule. Žlutá barva<br />
cibule může být různě sytá a skutečně může připomínat zlatavou barvu, platí o ní,<br />
že čím tmavší květ, tím sytější bývá barva cibule. Mimochodem, barva cibule při<br />
vykopání velmi překvapí a není divu, že cibule někomu připomínala zlato a byla<br />
používána i medicinálně s pochybným terapeutickým určením. Šupiny cibule jsou<br />
buď jednoduché, kopinaté, nebo mohou být článkované, složené ovšem jen ze dvou<br />
článků, přičemž spodní je kratší. Podle mých zkušeností se článkované šupiny často<br />
objeví, donutíme−li rostlinu, aby “šla do síly” a vytvořila mohutnou cibuli. Velké šupi−<br />
ny, které v tomto případě narostou, bývají složeny ze dvou článků. Článkované šupi−<br />
ny u této lilie nejsou tudíž nic neobvyklého.<br />
Lilie zlatohlávek je rozšířena přirozeně v Evropě a Asii, a to po velké části těchto<br />
kontinentů. Tak velký areál je podivuhodný – sahá od Pyrenejí až do Zabajkalí.<br />
Myslím, že důvodem k takovému rozšíření je především její přizpůsobení hajním<br />
podmínkám (listnatým lesům), odolnost vůči chladu a také “evoluční stáří” – jedná<br />
se o “starší” druh v rámci rodu Lilium, pokud to tak můžeme říci a posoudit. Není<br />
divu, že na tak rozsáhlém areálu jeví rostlina určitou variabilitu. Většina areálu ovšem<br />
leží v Asii, odkud je popsáno kupodivu málo variet (sám vím asi o třech) a naopak<br />
mnohé variety jsou popsány z Evropy, kde se nachází zhruba jen třetina jejího areá−<br />
lu. To je pochopitelně zapříčiněno tím, že většina botaniků v historické době půso−<br />
bila v Evropě. Škoda jen, že nejsme seznámeni s variabilitou této rostliny v asijské<br />
části areálu!<br />
Nejznámější ve světě je bílá forma lilie zlatohlávku, v zahradnické literatuře uvá−<br />
děná jako L. martagon var. album. Jedná se vlastně o odchylku s bílými květy, nale−<br />
zenou sice v přírodě, ale dále množenou již semeny a šířenou výhradně na zahra−<br />
dách, nikde v přírodě se nevyskytuje populace lilií zlatohlavých se zcela bílými květy,<br />
a domnívám se, že ani ojedinělé exempláře s bílými květy byste na přirozených sta−<br />
novištích nenalezli. Proto ji někteří botanikové hodnotí nikoli jako varietu, ale pouze<br />
jako odchylku – lusus (L. martagon lus. album). Důvodem k bílé barvě květu je zde<br />
pravděpodobně chyba v genetickém předpisu pro tvorbu barvy. Pyl je žlutý. Lodyhy<br />
i listy bývají světlejší, bez jakýchkoli skvrn, cibule je světle žlutá. V šedesátých letech<br />
byla firmou “Jagra” (později “Oregon Bulb Farms”) šířena forma “Lilium martagon<br />
var. album superbum” (což je typické pro zahradnickou scénu, nedělá si starosti<br />
s platností popisu – jméno je neplatné, žádný popis v odborné botanické literatuře<br />
nebyl uveřejněn, jedná se o “nomen nudum”), která byla robustnější, s většími květy.<br />
Podle některých poznatků (Dr. Hošek spočítal chromosomy) se zdá, že se zde jedná<br />
o triploidní rostlinu, kterou dodnes můžeme nalézt v některých zahradách. Lilium<br />
martagon lus. album je hodnocena jako cenná zahradní rostlina, která nalézá uplat−<br />
nění v zahradních scenériích pro kontrast bílých květů před tmavým listím nebo jeh−<br />
ličím dřevin.<br />
Podobná situace jako s předchozí varietou je i u L. martagon var. albiflorum<br />
(správně L. martagon lus. albiflorum). Opět jde o ojedinělé rostliny, ovšem tentokrát<br />
z přírodních populací, které mají bílou barvu květu, ale s fialovočervenými tečkami.<br />
13
14<br />
Pyl bývá žlutý nebo světle rezavý. Důvod k bílé barvě květu je zde jiný – jedná se<br />
vlastně o extrémně světlou formu obyčejné L. m. var. martagon. Květy jsou zkrátka<br />
natolik “světle růžové” až se jeví bílé. Svědčí o tom i tečky na květech, růžový pře−<br />
liv na vnější straně květních plátků a purpurové skvrny na lodyze, zejména nad listy<br />
a stopkami květů, a také fakt, že její potomstvo, zkřížíme−li dvě podobné rostliny se<br />
ve vysoké míře k růžové barvě vrací – rodiče totiž nesou vlohu pro růžovou barvu.<br />
Protože bělavá barva květu není jednoduše mendelisticky dědičná, téměř všechny<br />
v zahradách pěstované L. m. lus. albiflorum jsou původem sběry z přírody. Tato<br />
odchylka byla popsána z Německa z pohoří Harz, ale podobné rostliny se vyskytují<br />
i u nás, například na jižní Moravě.<br />
Další známou a platně popsanou varietou je Lilium martagon var. cattaniae. Tato<br />
rostlina se vyskytuje v oblasti Julských Alp a Balkánu, je vzrůstnější, často dosahuje<br />
přes 150cm výšky, květy má větší, tmavě červené, někdy prý až mahagonově hnědé<br />
(což nemohu ze své zkušenosti potvrdit) netečkované nebo v některých případech<br />
s tečkami. Populace L. martagon v oblasti Balkánu je variabilnější ve zbarvení,<br />
i mohutnější ve vzrůstu a tmavokvěté (červené) rostliny jsou zde běžné. Musíme si ale<br />
uvědomit, že v teplejším podnebí tato rostlina roste nejčastěji v horských listnatých<br />
lesích, nebo v úžlabinách potoků ve vyšších polohách, na jihu Evropy dává zkrátka<br />
přednost chladnějšímu prostředí. Podle mého názoru je to nejhezčí forma v rámci<br />
druhu. V našich podmínkách s ní bývají někdy potíže, neboť cibule je náchylná k fusa−<br />
riové hnilobě. Aby vám tato rostlina vytrvala na zahradě, musíte buď najít zcela vyho−<br />
vující stanoviště, nebo ji často šupinovat a přesazovat, nebo pěstovat ze semen. Ide−<br />
ální řešení by asi bylo vypěstovat ze semen pěknou vzrůstnou formu a cibuli potom<br />
zasadit do rostlé půdy do hloubky cca 15 cm hluboko.<br />
Ze západní oblasti Alp, z Tyrol a Itálie byla popsána Lilium martagon var. villosum,<br />
(syn. var. hirsutum; var. pilosum) která se odlišuje hlavně tím, že poupata, horní par−<br />
tie lodyhy, spodní strana listů (zejména žilky) a jejich okraje bývají hustě porostlé bílý−<br />
mi trichomy (chlupy). Květy bývají v různých odstínech růžové a červené barvy, teč−<br />
kované. Bílou “vlnou” pokrytá poupata a rozvíjející se květy působí velmi exoticky<br />
a zajímavě. O této varietě (zda existuje či neexistuje, a jaká vlastně je) vedli severoa−<br />
meričtí liliáři diskusi, obesílali dokonce dotazy i různé liliářské osobnosti ve zbytku<br />
světa. Mám dojem, že v této diskusi došli k závěru, že mezi var. cattaniae a var. hir−<br />
sutum není rozdíl, kromě té chlupatosti. Tím se sice protagonisté tohoto činu vzájem−<br />
ně ujistili o tom, že jsou nejchytřejší na světě, ale pravda jim přesto unikla.<br />
Jejich problém může být rozřešen jen vyhledáním platného popisu v botanické<br />
literatuře, typové herbářové položky a návštěvou typové lokality (odkud byla rost−<br />
lina popsána a kde byla sebrána typová položka), posouzením zde rostoucích lilií.<br />
Pokud zde existuje populace s odlišnou charakteristikou, odpovídající popisu, je<br />
popis platný včetně latinského názvu variety, tedy v tomto případě L. martagon var.<br />
villosum.<br />
Z oblasti Kavkazu byla popsána lilie pod jménem Lilium caucasicum, což ovšem<br />
je v podstatě lilie zlatohlávek, Lilium martagon var. caucasicum. Rostliny jsou vyso−
ké, i ke dvěma metrům, ovšem květy spíše menší velikosti, bledě růžové. Název Lili−<br />
um caucasicum je považován za neplatný, a snad oprávněně, ačkoli bychom si na<br />
druhé straně mohli uvědomit, kolik je popsáno amerických lilií, jen minimálně se od<br />
sebe lišících např. z okruhu L. superbum, L. canadense nebo L. pardalinum.<br />
Byla popsána řada dalších variet, které uvádím už jen přehledem:<br />
L. martagon var. daugava (syn. var. koknese) – roste v Litvě v povodí řeky Dau−<br />
gava (nejsevernější přirozené stanoviště v Evropě), má poměrně velké květy. V lite−<br />
ratuře se traduje, že klíčí epigeicky, což bych si ale rád sám ověřil.<br />
L. martagon var. pilosiusculum – roste na Sibiři a údajně i v Mongolsku, vyznaču−<br />
je se chloupkatými horními částmi rostliny (poupata, listy, lodyha).<br />
L. martagon var. sanquineo−purpureum – dnes neplatný název, používal se pro<br />
tečkované červené rostliny z Balkánu<br />
L. martagon lus. carneum (dříve L. m. var. carneum) – rostliny s růžovým květem<br />
bez teček. V některých populacích se takové rostliny vzácně vyskytují.<br />
L. martagon lus. flavidum (dříve L. m. var. flavidum) – odchylka se žlutými květy,<br />
zevně okvětních plátků tmavší nafialovělý přeliv. Na zahradě mnoho nevydrží, je to<br />
snad nejchoulostivější forma v rámci druhu.<br />
L. martagon var. alpinum – alpská forma se zašpičatělými listy, které nejsou na<br />
lodyze v přeslenech, ale ve spirále. Vyskytuje se též v Tatrách.<br />
Z výše uvedeného je zřejmé, že pro “zahradnické účely” bývají vybírány přede−<br />
vším rostliny s odlišnou barvou květu – s tzv. “vyšší okrasnou hodnotou”. Téměř<br />
v každé populaci (tzn. mezi rostlinami na každém přírodním stanovišti) můžeme najít<br />
něčím pozoruhodné jedince, kteří by si zasloužili jak rozšíření v našich zahradách,<br />
tak i zavedení jejich vlohy do hybridního potomstva.<br />
Pokud jsem si všiml zvláštních rysů na rostlinách, rostoucích divoce u nás, bylo to<br />
například husté tečkování, nebo větší tečky, než jsou obvyklé, tmavě červený přeliv<br />
z vnější strany okvětních plátků (přičemž vnitřek zůstává růžový), málo tečkované<br />
typy až i bez teček, světlé barvy květu odpovídající popisu L. m. lus. albiflorum, roz−<br />
díly ve výšce a mohutnosti rostlin, sytosti zeleného zbarvení a počtu listů v přeslenu,<br />
chloupkatosti poupat a lodyh, ve velikosti a počtu květů, délce květních stopek<br />
a tvaru květního hroznu. Obecně proměnlivější, robustnější a hezčí jsou populace<br />
rostoucí v severních a západních Čechách na svazích kopců vulkanického původu<br />
(na čedičích, znělcích a tufech).<br />
Příbuzné lilie a jejich rozšíření<br />
V rámci De Jongova členění rodu Lilium do sedmi sekcí je ustanovena sekce pátá,<br />
MARTAGON, do které se kromě Lilium martagon řadí následující druhy: Lilium hansonii,<br />
Lilium tsingtauense, Lilium distichum, Lilium medeoloides. Všechny tyto druhy mají<br />
řadu společných znaků. Jsou to zejména listy seřazené na lodyze v přeslenech, malé<br />
květy, často s “rozčísnutými” okvětními plátky – souměrné podle jedné osy (s výjim−<br />
kou L. martagon), šupiny složené z článků (s výjimkou L. hansonii), hypogeické klí−<br />
čení semen, dlouhý juvenilní vývoj rostlin (doba “mládí” od vyklíčení do květu).<br />
15
16<br />
Je nutné podotknout, že Lilium martagon, přestože je těmto liliím silně příbuzná,<br />
stojí od ostatních druhů trochu stranou, zbývající druhy jsou si vzájemně mnohem<br />
bližší. Přesněji vzato: v rámci této sekce jsou sobě nejblíže příbuzné Lilium distichum<br />
a Lilium medeoloides, jim je nejblíže příbuzná Lilium tsingtauense, vzdáleněji Lilium<br />
hansonii, a nejdále od všech těchto druhů stojí (v genetickém smyslu) Lilium mar−<br />
tagon (jí samotné je patrně nejbližším druhem L. hansonii).<br />
Lilium hansonii je lilie s jedním z nejmenších areálů, ale zato s obecným zahrad−<br />
ním rozšířením. Přirozeně se vyskytuje na ostrově Ullung−Do (japonsky Takešima)<br />
u východního pobřeží jižní Koreje. Existují sice sporadické údaje o jejím výskytu na<br />
ostrově Hokkaido nebo na Korejském poloostrově, ale půjde zde zřejmě o záměnu<br />
s jiným druhem nebo rostliny uniklé z kultivace. Dorůstá výšky většinou jen něco<br />
přes jeden metr, ale až 130 cm, má rýhovanou lodyhu, listy v přeslenech jsou<br />
podlouhle kopinaté se silnými “řapíky”, většinou světle zelené. Cibule je bělavě zbar−<br />
vená, složená z mnoha širokých, tenkých šupin. Květy jsou žluté, na slunci vybleda−<br />
vé do bíle smetanové barvy, s drobnými karmínovými tečkami. Květy jsou nící a ote−<br />
vírají se jen hvězdicovitě, díky poměrně silným středním žebrům na rubu okvětních<br />
plátků. Poupata jsou krátká, mají typický zakulaceně soudkovitý tvar. Květenství je<br />
sice hroznovité (pyramidální), avšak “krátké”, velmi nahloučené. Silnější kvetoucí<br />
rostlina působí zvláštním, “exotickým” dojmem.<br />
Tato lilie má dostatečnou “zahradní odolnost”, takže na zahradách není vzácná.<br />
Její nevýhodou v našich podmínkách je velmi časné rašení (podle počasí třeba již<br />
počátkem března), takže rašící lodyha často namrzá, což může zabránit kvetení<br />
v dané sezóně. Exempláře, rozšířené v zahradách na celém světě, spadají patrně jen<br />
do nemnoha klonů, takže jen s obtížemi můžeme sehnat semena (není samospraš−<br />
ná, stejně jako většina lilií).<br />
Lilium tsingtauense je výrazně se odlišujícím druhem v rámci sekce MARTAGON, a to<br />
jednak barvou květů, která bývá svítivě oranžová nebo oranžovožlutá, postavením<br />
květů, které jsou polovzpřímené až vzpřímené, a světlým meandrovým vzorem na<br />
listech, což je jedinečné dokonce v rámci rodu Lilium. Cibule této lilie má světlé<br />
oranžově narůžovělé zbarvení, šupiny bývají článkované. Areál jejího rozšíření není<br />
spojitý, jsou známa přinejmenším tři místa, “arely”, kde se vyskytuje. Je to jednak čín−<br />
ská provincie Šantung, kde roste v okolí města Tsingtao (to je tzv. “typová lokalita”,<br />
kde byla rostlina nalezena prvně a popsána pro vědu), dále na hoře Halla na ostro−<br />
vě Cheju Do u jižního pobřeží Koreje, a také na vlastním Korejském poloostrově<br />
v jeho středních partiích blíže východního pobřeží. Tvrdí se (např. D. Fox v knize<br />
“Growing Lilies”), že lilie v kultivaci pocházejí jen z ostrova Cheju Do.<br />
Jsou známy dvě variety, a to L. tsingtauense var. flavum, se žlutými květy s červe−<br />
nými skvrnami, a L. tsingtauense var. carneum s červenými květy, běžně se vyskytu−<br />
jící v Diamantových horách v severní Koreji.<br />
Nevyjasněné je dosud postavení rostliny, popsané z Koreje jalo Lilium miquelia−<br />
num, která je někdy považovaná za poddruh L. tsigtauense, jindy za samostatný druh<br />
blízký současně také L. medeoloides.
Lilium distichum je dosud málo známá lilie, která se vyskytuje v lesích okolo řeky<br />
Amur a Usuri a na přilehlém pobřeží Tichého oceánu, v kraji zvaném Primorje, její<br />
areál sahá na sever až k Vladivostoku, naopak na jih přes Čínu do Koreje.<br />
V květenství může mít až deset květů, ty jsou na lodyze postaveny jakoby ve dvou<br />
souběžných řadách, od této charakteristiky pochází její jméno. Květy mají být oranžo−<br />
vé až červenooranžové, tmavě tečkované. Mívají tvar volnějšího, neuzavřeného turbán−<br />
ku, a někdy bývají jednoose souměrné, s do stran rozčísnutými okvětními plátky.<br />
Cibuli má složenou z kopinatých, světlých a článkovaných šupin, listy jsou na<br />
lodyze v okolících. Někteří autoři (kteří ovšem tuto lilii mnohdy v přírodě ani nevi−<br />
děli) považují tento druh za přechod mezi L. tsingtauense a L. medeoloides. V posled−<br />
ní době zřejmě došlo v Číně k novým sběrům této lilie a objevuje se v nabídce spe−<br />
cializovaných firem.<br />
Lilium medeoloides je mnohem známější rostlina než předešlá, jelikož se vyskytu−<br />
je také v Japonsku, kde jí říkají jednak “kolová lilie” podle listí v okolíku a také “rýžo−<br />
vá lilie”, snad podle vzhledu cibule, která je poměrně malá a bílá a jejíž rozpadavé<br />
šupiny jsou složeny z řady drobných článků. Jak je v Japonsku zvykem, je zde “jed−<br />
němi ústy” jak opěvována pro svou exotickou krásu, tak i pojídána, její cibule slou−<br />
ží za potravu. Kromě japonských ostrovů Hokkaido a Honšu roste na Kurilských<br />
ostrovech a na Sachalinu, a také v dolním povodí řek Amur a Bureja.<br />
Květy bývají poměrně malé, suříkově oranžovočervené, tečkované, turbánkovité<br />
a přestože jsou na lodyze uspořádány ve shloučeném hroznu, působí květenství<br />
někdy dojmem okolíku, neboť květy jsou na dlouhých, vystoupavých stopkách.<br />
V rámci areálu je poměrně proměnlivá a bylo popsáno několik jejích variet, které se<br />
vyznačují např. obloukovitě ohnutými stopkami květů (var. ascendens), netečkova−<br />
nými květy (var. immaculatum), úzkými listy (var. kurilens), nebo naopak širokými<br />
(var. obovatum) (podle D. Foxe, “Growing Lilies”).<br />
Ačkoli je v přírodě vcelku běžná, je to velmi obtížně pěstovatelná lilie a proto<br />
nedošlo ve větší míře ani k hybridizaci s příbuznými druhy. Kdysi byl křížením s L.<br />
martagon lus. album získán hybrid, pojmenovaný “Marmed”, který ovšem dnes již<br />
pravděpodobně neexistuje.<br />
Historie hybridizace a dosažené výsledky<br />
Pokud se dnes hovoří o takzvaných martagonech, rozumí se tím hlavně jejich hyb−<br />
ridy, zvláště, pokud je tato řeč vedena v Americe. Jelikož u nás v přírodě rostou divo−<br />
ce dva druhy lilií, a to Lilium bulbiferum a Lilium martagon, měli bychom být důsle−<br />
dnější a přesnější a říkat buď lilie zlatohlávek, pokud mluvíme o botanickém druhu,<br />
anebo martagon hybridy, pokud se tím rozumí kříženci.<br />
Když Jan de Graaff stavěl svůj systém zahradnického třídění lilií, hned druhou sku−<br />
pinu pojmenoval “<strong>Martagon</strong> hybridy” a definoval ji jako skupinu lilií získaných z kří−<br />
žení Lilium martagon a Lilium hansonii. V té době to bylo zcela vystihující, neboť<br />
jiná “krev” v těchto křížencích nebyla. Pravda je to i dnes, i když řada hybridů má<br />
17
18<br />
v sobě také geny z Lilium tsingtauense. Existuje jen několik ojedinělých případů, kdy<br />
jsou zakříženy ještě jiné lilie.<br />
První z těch, kteří se šlechtěním martagonů systematičtěji zabývali, byla paní<br />
R. O. Backhousová. Na její práci navázal i její syn, Wiliam Backhouse. Její rodina vlast−<br />
nila proslulou zahradnickou firmu v sídle Sutton Court ve Velké Británii. K prvním kří−<br />
žením, se kterými započala na konci 19. století, použila bílou formu L. martagon s L.<br />
hansonii. K úspěchu jí dopomohla dvě velmi dobrá východiska – jednak byla L. han−<br />
sonii poměrně brzo dovezena do Anglie, a to již v roce 1871, a jednak je její pyl velmi<br />
ochotně ze strany L. martagon přijímán, a to natolik dobře, že tobolky bývají vždy<br />
plné semen. Výsledkem byly pěkné hybridní lilie, které měly jen jednu nevýhodu – po<br />
obou rodičích zdědily menší květy. Vyšlechtila řadu pojmenovaných hybridů, např.<br />
‘Sutton Court’, ‘Ivory Gem’, ‘Mrs. R. O. Backhouse’, ‘Shantung’, ‘Aristocrat’, ‘Brocade’<br />
a další, většinou v barvách žlutých a žlutobílých. Později byla celá skupina těchto<br />
“hybridů prvního kroku” pojmenována “Backhouse hybridy”. Objevily se na nich<br />
i charakteristické rysy martagon hybridů – světle ohraničené tečky, květy převážně<br />
žluté nebo bělavé, někdy červené a růžové, vždy tečkované.<br />
Po paní Backhousové se šlechtění martagonů tu a tam věnovali další lidé. Zákonitě<br />
to bývají obyvatelé severnějších zemí – jiné lilie jim totiž rostou hůře, kdežto martago−<br />
ny vydrží. Na dalším místě bych asi měl jmenovat Američanku Normu Pfeifferovou,<br />
(nedávno zemřelou, dožila se sta let), která křížila L. hansonii s L. martagon lus. album<br />
a její hybridy se jmenovaly “Terrace City hybrids”. Dalším šlechtitelem byl Jan de Graaff,<br />
který ke křížení využil jednak zmíněných botanických lilií, ale zřejmě také již vyšlechtě−<br />
ných hybridů, a dovedl svoje hybridy do druhé filiální generace, jinak by nemohl dosáh−<br />
nout tak dobrých výsledků s tak širokou škálou barev. Svoje hybridy pojmenoval<br />
“Paisley hybridy”, podle pestrobarevných skotských šálů. Z nich ovšem některé výjimeč−<br />
né jedince pojmenoval a dále množil jako klon. Jsou to například ‘Gay Lights’, ‘Romeo’,<br />
‘Ophelia’, ‘Juliet’, ‘Paisley Showers’, ‘Achievement’ a další. Některé z těchto hybridů jsou<br />
výjimečné jednak větší velikostí květů, jednak i novým odstínem nebo kombinací barev.<br />
Většina z nich byla k dostání koncem padesátých let právě minulého století. Poté již<br />
vstoupil do šlechtění lilií Edward Robinson z Kanady, který jako první zkřížil známé<br />
hybridy s Lilium tsingtauense, a získal tak jednak rostliny více odolávající jarním mra−<br />
zům, a jednak nové, svítivé pastelové barvy květů, většinou žluté nebo oranžové. Jeho<br />
role ve šlechtění martagon hybridů je naprosto zásadní, srovnatelná s paní Backhouso−<br />
vou. Své hybridy pojmenoval například ‘Hantsing’, ‘Sontsing’, ‘Tsing’, ‘Orange Marmala−<br />
de’, ‘Orchid Gem’, ‘Redpath’, ‘Harvest Gem’, ‘Ivory Gem’, ‘Margaret Mauve’, vyšlechtil<br />
ovšem ještě mnoho dalších martagon hybridů.<br />
Jeho prací byl v Evropě inspirován pan Joachim Petruske, (v tehdejší NDR) který<br />
ke svým křížením rovněž použil Lilium tsingtauense. Jeho nejznámější výpěstky jsou<br />
‘Komet Hybrids’, ‘Theodor Haber’ a ‘Hilda Haber’. Dosáhl podobných výsledků, jeho<br />
hybridy mají též červenou lesklou barvu. Jednou z nejvíce aktivních šlechtitelek mar−<br />
tagonů byla také Jean Ericksenová z USA. Ačkoli vyšlechtila dlouhou řadu pojmeno−<br />
vaných odrůd, nejsou její hybridy u nás dosud známé. Jeden z nejpoutavějších je čer−
vený ‘Congo Capers’, z dalších například ‘Lady Limeheart’, ‘Pantrillis’, ‘Royal Bright’,<br />
‘Strawbery Frost’ a ‘Vanilla Baby’.<br />
Nelze se pochopitelně zmínit o všech šlechtitelích martagonů, ale měli bychom<br />
jmenovat alespoň dva současníky, Freda Tarltona a Eugena Foxe, kteří registrovali<br />
řadu svých výpěstků.<br />
Současná situace v hybridizaci<br />
<strong>Martagon</strong> hybridy se dnes staly velice populární skupinou lilií, a tento módní trend<br />
vzešel opět z U.S.A.. To má několik praktických důsledků. Můžete snadno sehnat jak<br />
botanické lilie, tak i hybridy z této skupiny, ale musíte za ně obětovat značné pení−<br />
ze (i 30 – 40 dolarů za cibuli hybridu). Pokud jste členy cizích společností, můžete<br />
si objednat semena martagon hybridů, ale většinou dostanete jen co na vás zbude.<br />
Můžete kontaktovat kolegy pěstitele martagonů, jednou s úspěchem, podruhé s hor−<br />
ším úspěchem. Můžete se posíleni obecným zájmem o tuto skupinu vrhnout do hyb−<br />
ridizace martagonů na vlastní zahradě, a semena a posléze i cibule vyměňovat a těšit<br />
se z těchto krásných květin, i ze zájmu, který vyvolávají u kolegů liliářů. Zkrátka, jde<br />
o to, zvolit svou cestu, ale je třeba se obrnit proti občasným problémům a uvážit, kde<br />
zrovna vám kyne šance a na co soustředíte své úsilí.<br />
Nejpokročilejší šlechtitelé lilií skupiny martagon jsou v Kanadě, U. S. A. a v Němec−<br />
ku. Snad vůbec nejdále ve šlechtění je pan Otto Beutnagel z Braunschweigu. Pokroči−<br />
lých je více, např. Fred Tarlton, Joe Zebart, Barrie Strohmann, Jim Sullivan, Lars<br />
Høpfner, Norgart Martschinke−ová. Několik pěstitelů se snaží například vyšlechtit hyb−<br />
ridní martagon se vzhůru otočenými květy. Jde to nesnadno, neboť Lilium tsingtauen−<br />
se, ze které chtějí tuto vlohu přenést, má spíše intermediální postavení květů a nepře−<br />
náší vlohu k vzhůru otočeným květům nikterak silně. Krom toho, čím více má daný<br />
semenáč květy “nahoru” tím více se podobá L. tsingtauense, což není vzhledem<br />
k nepravidelnosti květů, úzkým okvětním plátkům a nahloučení květního hroznu pří−<br />
liš žádoucí. Rovněž obtížná je snaha vyšlechtit hybrid s bílou barvou květů (zejména<br />
současně s tečkami), nebo dobrou žlutou barvou (tzn. sytou a nevybledavou). Obtíž−<br />
né je získat i nějaký pěkný semenáč s většími květy, než je běžné.<br />
Na druhé straně, již jednoduché martagon−hansonii hybridy prokázaly neobvyklé<br />
barevné možnosti, zejména v kombinaci barev. Nejhezčí bývají barvy z “červené<br />
oblasti” – květy jsou zpravidla tečkované velkými žlutými tečkami s tmavým středem,<br />
mohou být i žlutě pikotované – tence olemované, jiné mají na žlutém podkladu<br />
jemně rozptýlenou červenou barvu v podobě droboučkých čárek, takže květ nabývá<br />
jakéhosi mahagonového, nebo hnědobronzového zbarvení. Velké žluté nebo světlé<br />
tečky mohou zaujímat podstatnou část květu, který potom je jakoby strakatý.<br />
U mnoha hybridů jsou barvy na okvětním plátku od sebe odděleny – vnitřní část<br />
květu je např. mahagonová, a konce okvětních plátků jsou žluté či naopak, přičemž<br />
oblast s jednou z těchto barev (zpravidla v nějakém odstínu žluté) je pouze na jakém−<br />
si “puchýři” či ztlustlejší části okvětních plátků (patrně zde jde o projev vloh z L. han−<br />
sonii). Růžové semenáče jsou vzácnější, a pokud je vidíte, nezapřou silný podíl L.<br />
19
20<br />
martagon. Bílé hybridní semenáče jsou dosud řídké, což ukazuje na to, že málokdo<br />
byl tak vytrvalý, aby dovedl svá křížení s L. martagon lus. album do druhé filiální<br />
generace, anebo barevná resp. “bezbarevná” vloha zde nemusí být jednoduše men−<br />
delisticky dědičná. Jeden z čistě bílých hybridů je již starší ‘Bornholm’ a žlutobílý je<br />
hybrid ‘Mrs. R. O. Backhouse’.<br />
Vnesení vloh Lilium tsingtauense sebou nese jak kladné prvky, tak i nežádoucí.<br />
Pozitivní je zvětšení barevného spektra o jasné pastelové žluté, oranžové a červené<br />
barvy, zvýšení odolnosti rostlin proti jarnímu mrazu. Nevýhodou je nižší vzrůst hyb−<br />
ridů, nahloučená květenství, krátké květní stopky, nepravidelnost (resp. jednoosá<br />
pravidelnost) květů a posun k jednobarevnosti květů s drobnými tečkami, přičemž<br />
jednobarevnost je u “tsingtauense hybridů” podtržena i tím, že tyčinky a pestík pře−<br />
jímají barvu květu, což u “martagon−hansonii” hybridů bývá jen částečné u nejtmav−<br />
ších. Proto se nedá říci, že by “tsingtauense hybridy” byly vždy více oceňovány.<br />
Musíme si ale uvědomit, že neustále stojíme na počátku hybridizace této skupiny<br />
a ve velké většině případů vidíme teprve prvou nebo druhou filiální generaci. Lilie<br />
se slabším podílem L. tsingtauense se k původní barevnosti jistě budou vracet.<br />
Je poměrně těžké odhadnout, jakým směrem se šlechtění martagon hybridů bude<br />
dále ubírat. Rozhodně i zde dojde posléze k polyploidnímu šlechtění, i zavedení dal−<br />
ších botanických druhů. Nemyslím si, že zakřížením asijských lilií dojde k nějakému<br />
většímu průlomu, vždyť, vulgárně řečeno, zde dostaneme “Ic asijské hybridy”, což lze<br />
snáze dosáhnout v rámci asijských lilií samotných, a navíc zde dochází ke ztrátě<br />
barevných kombinací martagon hybridů i některých dalších rysů.<br />
Perspektivní je jednak rozvíjení staré skupiny, bez přidání krve z jiných sekcí, jen by<br />
bylo žádoucí nalézt a vybrat v přírodě hezčí, silnější, vzrůstnější jedince L. hansonii, L.<br />
tsingtauense nebo také L. martagon a zavést je do “krve” budoucích semenáčů.<br />
Nevíme dosud, co přinese zakřížení Lilium medeoloides a Lilium distichum do této<br />
skupiny. Přestože jsou to příbuzné lilie, podobné vlohy již jsou v hybridech zavede−<br />
ny prostřednictvím L. hansonii a L. tsigtauense, které jsou prvně jmenovaným dru−<br />
hům těsně příbuzné a nesou stejné a snad i lepší vlastnosti. Je ovšem možné, jak jsem<br />
podotkl, že se mezi těmito liliemi nalezne a pozitivně uplatní nějaká rostlina<br />
s význačnými vlastnostmi.<br />
Z botanických lilií je jednoznačně nejperspektivnější zapojení amerických botani−<br />
ckých druhů lilií (sekce “PSEUDOLIRION” podle De Jonga). Jednak je to skupina příbuz−<br />
ná, s velmi zajímavým oborem barevnosti, podobným, jako mají “martagon−hansonii<br />
hybridy”, jednak tím rostliny nic neztratí na svém charakteru a podtrhnou své uplat−<br />
nění především jako zahradní lilie. Bohužel k těmto křížením máme u nás špatná<br />
východiska, protože mnohé americké druhy lilií jsou u nás velmi choulostivé.<br />
A zapojení ještě méně příbuzných botanických druhů? Nová a dosud zcela nepro−<br />
šlapaná cesta může vést k volbě evropských a kavkazských druhů lilií ze sekce “LILI−<br />
UM”. Je to velmi lákavá možnost, neboť hybridy by byly jistě neobvyklé, s dobrým<br />
použitím jako zahradní lilie, budou ovšem poněkud nižší. Pokud bych se rozhodl<br />
vypěstovat vysoké lilie s turbanovitými květy, volil bych Lilium henryi a Lilium spe−
ciosum. Ovšem, bez polyploidních forem těchto květin a využití embryových kultur<br />
se v tomto případě nebude možné obejít.<br />
Záleží zde jednoznačně na tom, který ze šlechtitelů dá svou celoživotní prací této<br />
skupině “dostatečně silný impuls”, podobně jako paní Backhousová nebo Edward<br />
Robinson, a poskytne následovníkům “umetenou cestu” v podobě svých výpěstků.<br />
Podle pozornosti, která je této skupině věnována ve světě, se zdá, že tuto skupi−<br />
nu očekává bouřlivý vývoj a slibná budoucnost, ovšem tato “bouře” bude mírnější<br />
než jak tomu je u případu LA hybridů nebo u orienpetů.<br />
Klíčení semen a vývoj semenáčků<br />
Semena lilií ze sekce “MARTAGON” i martagon hybridů klíčí hypogeicky. Hypogeické<br />
klíčení, jak sám název napovídá, probíhá pod zemí. To znamená, nad zemí se neobje−<br />
ví klíční děložní list, (jak je obvyklé u asijských hybridů a trubek) ale po jisté době<br />
hned pravý list. Nezelená děloha (tzv. hypokotyl), na jejímž konci je kořínek, vyroste<br />
ze semene pod zemí, na rozhraní mezi kořínkem a hypokotylem se potom utvoří malá<br />
cibulka, ze které po období chladna vyroste normální, široký lístek s žilkami. Dospíva−<br />
jící cibulky zpravidla tvoří během vegetačního období pouze jediný list. Tento list<br />
v následujících letech narůstá širší a silnější, pochopitelně hlavně tehdy, mají−li seme−<br />
náčky dostatek světla, vláhy a živin. Po dvou až třech letech vyroste nízká nekvetoucí<br />
lodyha s prvním okolíkem, takže semenáčky připomínají malinké palmy. První, nej−<br />
rychleji se vyvíjející jedinci mohou vykvést pátým rokem po výsevu, přičemž většina<br />
semenáčků dosáhne květu po sedmi letech. Je nutné si uvědomit, že pomalý juvenilní<br />
vývoj je geneticky fixován, je nesnadné jej zkrátit. Lépe je, postarat se o ideální vývoj<br />
semenáčků jejich rozsazením na dostatečný prostor, nežli se je snažit uspíšit ve vývoji<br />
např. zkracováním vegetačního období a “umělou zimou” v ledničce. Jeden rok však<br />
můžeme celkem snadno ušetřit nakličováním semen v umělých podmínkách (např.<br />
přes zimu v igelitovém sáčku se substrátem).<br />
Pokud se nám například konečně podařilo komplikované křížení, bylo by možné<br />
s nedočkavostí a urychlováním vývoje souhlasit, pokud se ale jedná o výsev semen<br />
z obvyklých křížení, doporučoval bych raději v dalších letech křížení opakovat<br />
a vysévat semena více let za sebou, protože pro spěch zde není žádný pádný důvod,<br />
získáme navíc i čas k přesazování a přípravě záhonků a až budou rok za rokem<br />
nakvétat nové semenáče, poskytnou nám tím více zábavy.<br />
Na malých semenáčcích samozřejmě ještě květy nejsou, ale podle barvy stopek<br />
listů můžeme spolehlivě usoudit, budou−li mít květy tmavé, barevné, nebo světlé.<br />
Pokud jsou semenáčky na denním světle, začne se jim totiž zbarvovat stopka lístku,<br />
a to v různém stupni. Pokud se jedná např. o semenáčky ze kterých posléze bude L.<br />
martagon lus. album, nemají na stopkách ani na listu kromě zelené barvy žádnou<br />
jinou. Stopka barevných semenáčků má v různé míře purpurový nádech a ty, které<br />
budou červené, ji mají souvisle tmavě purpurovou.<br />
V literatuře bývá velmi často zmiňován pomalý vývoj rostlin od semene do květu,<br />
a popisována metoda klíčení semen pomocí jejich uzavření spolu s vlhkým substrátem<br />
21
22<br />
do igelitového sáčku nebo skleněné lahve. Podle toho se mnoho liliářů může domní−<br />
vat, že pěstování martagonů ze semen je obtížnější, nežli jiných lilií. Ve skutečnosti však<br />
existují i velmi jednoduché metody, jak vypěstovat semenáče martagonů.<br />
Samo hypogeické klíčení, které mají jak rodiče této skupiny, tak i samotné marta−<br />
gon hybridy, je v podstatě velmi účinným přizpůsobením semen pro ten účel, aby si<br />
mohla sama zvolit, kdy vyklíčí, a mohla počkat, až nastanou vhodné podmínky, to<br />
znamená, vyklíčila v době, kdy již “není pochyb, že podmínky jsou vhodné”. S tím<br />
je nutné při klíčení těchto semen počítat, a přiblížit podmínky po výsevu co nejvíce<br />
těm, které by semena zažila v přírodě, a navíc se trochu vynasnažit, aby byly skuteč−<br />
ně ideální.<br />
Máme v podstatě tři až čtyři různé možnosti (čtvrtá je modifikací možnosti třetí):<br />
a) Semena můžeme vysít na venkovní záhon hned po sklizni na podzim. Podzim ale<br />
bývá u nás dosti suchý, a zima může být mrazivá (stále s nízkými teplotami), což<br />
v podstatě způsobí, že se na jaře nad zemí stejně nic neobjeví, nebo jen ojedinělé<br />
semenáčky. Zbytek semen zpravidla vyklíčí během léta, a první list jim naroste až dru−<br />
hého jara od výsevu. Můžeme ovšem po sklizni nechat semena přeschnout, hned<br />
vysít, a po výsevu v případě sucha zalévat. To by mohlo zlepšit jarní výsledek.<br />
b) Semena můžeme vysít ven na záhon až na jaře během dubna či počátku května.<br />
Sejeme tak, aby semena byla asi 3 cm hluboko v propustném substrátu. Máme sice<br />
nepříjemný pocit “ztráty sezóny”, ale semenům jsme přesto “dali šanci”. Semena<br />
během léta projdou procesem klíčení a následujícího jara téměř všechna vzejdou.<br />
Toto je podle mého názoru vcelku dobrá možnost. Starost o semena necháte na pří−<br />
rodě a výsledek bývá dobrý. Pokud je sucho, musíte dbát o zalévání záhonku<br />
a záhonek by měl být v polostínu nebo i ve stínu. Pokud takto vyséváme každý rok,<br />
dostaneme posléze tolik semenáčků, že je není kam přesadit. Může ale dojít k selhá−<br />
ní této metody v letech, kdy je teplé, suché a horké jaro.<br />
c) Semena můžeme nejprve uměle inkubovat. K tomu použijeme buď igelitových sáčků<br />
nebo skleněných uzavíratelných lahví s trochou substrátu (rašeliníku, rašeliny, boro−<br />
vé hrabanky, jemného vlhkého písku, sterilní “hlíny” z hlubších vrstev, apod.). Inku−<br />
baci můžeme započít hned po sklizni semen. Nejjednodušší je semena smíchat se<br />
substrátem a nasypat do igelitového sáčku, který těsně zavážeme. Uložíme jej do<br />
kolísavé teploty 10 – 20 o C, kde jej necháme asi dva měsíce. Poté jej umístíme do tep−<br />
loty okolo 4 o C (např. do chladničky) také asi na dva měsíce. Pokud jsme začali inku−<br />
bovat skutečně ihned po sklizni, zbývají nám do jara ještě dva měsíce. Mezitím seme−<br />
na již prošla procesem klíčení (formování cibulky) a začínají v ledničce vegetovat<br />
(raší jim pravý list). Pokud tomu chceme zabránit, měli jsme s inkubací semen začít<br />
buď později, nebo můžeme snížit teplotu, ale raději nikoli pod 0 o C, i když by větši−<br />
na semen přečkala i nižší teplotu. Pokud můžeme venku pracovat na záhoně (což<br />
se u nás může stát i v únoru) semena hned vysadíme. Jinak rašící cibulky vysadíme<br />
během března či dubna, každopádně co nejdříve, neboť maličké cibulky špatně sná−<br />
šejí poškození nebo ztrátu prvního listu.<br />
d) Semena inkubujeme jako v předchozím bodě, ale vysadíme je v únoru či březnu niko−<br />
li na záhon, ale do kontejneru nebo truhlíku. Kontejner dáme na okenní parapet,<br />
a necháme semenáčky vegetovat. Během léta je přeneseme na chladnější místo (na<br />
okně může být i 40 o C, což by semenáčky zničilo!). Koncem června nebo v červenci
přeneseme kontejner do chladničky (tzn. do 0 – 6 o C) a necháme zde dva měsíce.<br />
Kontejner musíme v ledničce občas také zalévat, nebo jej celý uzavřeme do igelitového<br />
sáčku. Začátkem října kontejner opět vyndáme, a semenáčky necháme na okenním<br />
parapetu znovu vyrašit a vegetovat (při pokojové teplotě) až do ledna. Pokud chceme,<br />
aby semenáčky během zimní vegetace skutečně sílily, musíme jim umělým (zářivko−<br />
vým) osvětlením natahovat den – svítit! Poté kontejner opět přesuneme do chladničky,<br />
nebo jej i venku můžeme zapustit do země, a na jaře semenáčky vysadíme na záhon.<br />
Tak vlastně zkrátíme naši dobu čekání na květ o jeden rok. Nezkoušejte ale tento pro−<br />
ces opakovat více než jedenkrát. Semenáčky by sice nezahynuly hned, ale vyvíjely by<br />
se špatně, krněly by, dokud by jim v kontejneru neshnily cibulky.<br />
Pro to, aby se semenáčky rychle vyvíjely do květu, můžeme udělat i několik dal−<br />
ších kroků, již “ryze zahradnických”. Předně – musíme je přesazovat. Přesazujte vždy<br />
a zásadně jen brzy na jaře. Nejlépe dvakrát, poprvé po dvou, podruhé po čtyřech<br />
vegetačních sezónách. Pokud záhon, na kterém semenáčky pěstujeme bude s pro−<br />
pustným, humózním substrátem, budou se vyvíjet rychleji, nežli v substrátu hlinitém<br />
(ovšem po druhém nebo třetím kvetení budou také rychleji “stárnout”). Měli bychom<br />
také hnojit, pamatujte na dostatek draslíku v druhé polovině vegetační doby. Ošetřuj−<br />
te semenáčky proti žírům hmyzu a působení chorob, hlavně botrytidě.<br />
Nároky martagonů při pěstování<br />
Hybridní i botanické martagony nejsou náročné lilie. Toto tvrzení ovšem platí<br />
pouze v chladnějších podmínkách mírného pásu. V literatuře se sice traduje jejich<br />
nárok na vápník v půdě, ale z praxe je známo, že rostou i na nepříliš vápníkem boha−<br />
tých vulkanických půdách, dokonce i u nás v přírodě ještě existuje několik lokalit<br />
(zpravidla na náplavech řek), kde rostou na půdách na vápník chudých. Nechci<br />
popřít význam vápníku pro výživu těchto rostlin, jen tvrdím, že pokud máme na<br />
zahradě normální zahradní zem s přirozenou zásobou živin, dodávat do půdy váp−<br />
ník nebývá zcela nutné. Pokud ovšem vápník do půdy dodáme, může to rostlinám<br />
prospět. Nejlepší by bylo obohatit půdu buď mletým vápencem, dolomitickým<br />
vápencem, nebo čedičovou (bazaltovou) moučkou.<br />
Nedoporučuji ale pěstovat tyto lilie v příliš humózním a propustném substrátu (to<br />
naopak lze doporučit jen u semenáčků, kde použitím propustného humózního sub−<br />
strátu lze urychlit jejich vývoj). Pokud je takový záhon dobře ošetřován, vyvíjejí se<br />
zde sice rychle, dosáhnou i ohromných květenství se čtyřiceti i více květy, ale tato<br />
“pýcha” předchází pád – po dosažení onoho vrcholu síly pak již zpravidla jen sláb−<br />
nou, a jsme nuceni je opět někam přesadit. Pokud je zasadíme do rostlé země v tzv.<br />
“plné síle”, pak mohou být na takovém stanovišti dlouhou dobu, na druhé straně zde<br />
ale nemůžeme čekat, že každý rok pokvetou čtyřiceti květy.<br />
Vlhké půdy tyto lilie špatně snášejí, ale vláhu vyžadují zejména na jaře a v době tvor−<br />
by poupat i počátku kvetení. Pokud totiž nastane během konce května nebo v červnu<br />
nedostatek vláhy, květní hrozen povadne a svěsí se, během noci má sice tendenci se opět<br />
narovnat a obnovit turgor, ale květenství mnohdy zůstane deformované. V některých<br />
23
24<br />
letech se tomuto jevu snad ani nedá zabránit. Nejlépe by bylo v době plného slunce<br />
a odpoledne lilie stínit a večer je zalít, potom květní hrozen zůstane pravidelný.<br />
Velkou potíž působí také jarní mrazy. Lilium martagon, Lilium hansonii i jejich hyb−<br />
ridy raší velice časně, pravidelně je během dubna nebo i května zastihne mráz. Dokud<br />
je puk nad cibulí ještě uzavřený, nemusí se mráz na dalším vývoji projevit, ale pokud<br />
se již vyvíjejí poupata, vždy dojde v určitém stupni k poškození a lilie pak nemusí<br />
vykvést. Mnohem méně trpí jarním mrazem hybridy s “krví” Lilium tsingtauense.<br />
Bránit tomuto poškození je velmi obtížné, můžeme sice před kritickou nocí<br />
a ránem lilie přikrýt nějakou vysokou krabicí (ale jakmile vysvitne slunce, musíme ji<br />
ihned odstranit!) nebo můžeme lilie během noci a nad ránem kropit či rosit, ale je−li<br />
mráz hlubší, ani to nemusí pomoci. Pokud již rostliny zmrznou, není ještě nic ztrace−<br />
no, jen se snažte se zabránit jejich rychlému “roztání” bočním stíněním proti slunci.<br />
Tato opatření ovšem vyžadují naši každodenní a i noční přítomnost na zahradě.<br />
Podle mých zkušeností vážnější poškození nastane až tehdy, dojde−li k namrznutí<br />
rašících martagonů opakovaně, a přesahují−li tyto teploty –5 o C.<br />
Jednou další a snad nejlepší možností je volba vhodného stanoviště (což se nám zpra−<br />
vidla nepovede – zahradu máme jen jednu) v polostínu nebo i ve stínu stromů, svahu či<br />
staveb. <strong>Martagon</strong>y nemohou (a ani se nesnaží) popřít, že jsou především lilie hajní, kde<br />
první náraz mrazů zachytí koruny stromů a keře a slunce během dne ohřívá půdu jen<br />
postupně. To by jim vyhovovalo, ale opět – v těchto podmínkách rostliny nedosahují<br />
“výstavních kvalit”. Ostatně, umístění martagonů do partií s bočním stínem (ovšem niko−<br />
li s hlubokým stínem!) je patrně jedno z dobrých řešení – tyto lilie se totiž nejméně ze<br />
všech naklánějí za světlem a jsou schopny takové tmavší kouty vyplnit.<br />
Také se traduje, že martagony špatně snášejí přesazování. To je pravda, pokud je<br />
přesazujete jako jiné lilie na podzim. Pokud je ale přesadíte brzy na jaře metodou “ze<br />
země do země” třebas i během rašení, tzn. dokud je puk ještě nerozvitý, budou ještě<br />
v téže sezóně dobře vegetovat i kvést.<br />
Pokud chcete nějakou význačnou rostlinu našupinovat, učiňte tak raději během<br />
vegetace. Natrhejte šupiny třeba na jaře, nebo během kvetení. Šupiny hned vysaďte<br />
na záhonek, cca 5 – 7 cm hluboko, a potom záhonek občas zalijte, aby nepřesychal.<br />
Jinak můžete nalámat šupiny i na podzim, ale musíte je v teple (15 – 20 o C) inkubo−<br />
vat v igelitovém sáčku se substrátem, k jaru pak dva měsíce chladit a nakonec vysa−<br />
dit, což je mnohem pracnější.<br />
Při pěstování se setkáme i s některými škůdci nebo potížemi působenými viry,<br />
houbami, nebo původu fyziologického.<br />
Je to například fusariová hniloba cibulí, které se nakonec mohou i rozpadnout.<br />
Toto je patrně důvod, proč v teplejších podmínkách je pěstování martagonů obtížné.<br />
Fusariové hnilobě lze bránit hlavně mořením cibulí před výsadbou a sázením do čisté<br />
země, kde předtím nerostly liliovité rostliny. Není chybou zasadit cibuli hlouběji do<br />
“sterilní” půdy bez humusu, byť se tak cibule dostane třeba více než 10 cm hluboko.<br />
Podle mých zkušeností je vznik a rozvoj fusariové hniloby cibulí podmíněn výskytem<br />
roztočů, háďátek a třásněnek na cibulích, proto je důležité moření při přesazování
cibulí a třeba i použití přípravků proti půdním škůdcům. Nedomnívejte se, že když<br />
“žádného roztoče nebo háďátko na cibuli nevidíte”, že tam nejsou, prostým okem totiž<br />
nejsou viditelní.<br />
<strong>Martagon</strong>y jsou dosti náchylné na botrytidu, a proto jsou nutností postřiky proti<br />
houbovým chorobám, během vegetace nejméně čtyři. Ovšem i tak se vám v někte−<br />
rých letech nepodaří zabránit předčasnému zničení listí lilií touto houbou.<br />
Virové choroby jsou zde také určitým problémem. K šíření virů na zahradě dochá−<br />
zí zejména “neperzistentním přenostem”, to znamená tehdy, dotýkají−li se rostliny<br />
vzájemně, nebo se jich dotýká pěstitel např. při opylování, pletí nebo jiných příleži−<br />
tostech. Sám jsem na martagonech pozoroval přinejmenším působení bezpříznakého<br />
viru lilií – LSV viru (nakažené rostliny jsou nižší) a viru pestrokvětosti tulipánu – TBV<br />
viru (nakažené rostliny mají podélně pruhované květy). Pravděpodobný je i výskyt<br />
jiných druhů virů, neboť se stává, že i silné rostliny nechtějí vykvést, původně dobře<br />
se vyvíjející poupata opadávají, nebo jsou poupata i květy deformované a chybějí jim<br />
pestíky.<br />
Aborce a opadávání poupat může mít ale také fyziologickou příčinu, totiž příliš−<br />
nou zálivku v horkých dnech, a náhlé dodání hnojiv s nevyváženým obsahem živin<br />
(např. nadbytek dusíku) v nevhodnou dobu.<br />
MÉ ZKUŠENOSTI S L. MARTAGON<br />
Vladimír Chaloupecký<br />
Hned na úvod musím přiznat, že nejsou velké. Neměl jsem to štěstí, abych zlato−<br />
hlávek viděl v Čechách v přírodě, ale asi dvacet rostlin jsem vypěstoval ze semen.<br />
Většinou po pěti až deseti letech v naší jílovité zeni – po strávení humusu dodaného<br />
při výsadbě – zahynuly, zvlášť bílé, ale jeden světle žlutý kříženec s L. hansonii, bez<br />
prašníků, roste a spokojeně se množí nejméně třicet let a po opylení dal mnoho<br />
semen, ze kterých se za ta léta objevilo asi deset semenáčů volně okolo mateřské<br />
rostliny. vypadají jako různě sytě vybarvené martagony a potvrzují známý fakt, že<br />
v určitých podmínkách – zde těžká zem a stín – dobře porostou jen semenáče s pří−<br />
slušnou genovou výbavou. Tedy: z vlastních semenáčů se automaticky vyberou<br />
vhodnější rostliny než z cizích cibulí a daleko vhodnější než z cibulí importovaných.<br />
Z rostlin, které se mi nezachovaly, musím zmínit L. martagon lus. album, L. mar−<br />
tagon var. cattaniae a L. martagon var. caucasicum (L. caucasicum?) kvetoucí o čtr−<br />
náct dní později než naše “zlatohlávky”. Bohužel jsem neudržel ani krásný krvavě<br />
rudý hybrid (s L. tsingtauense) ‘Theodor Haber’, dar Dr. Vereše. Samo L. hansonii<br />
jsem měl nejméně deset let ve stínu pod švestkou, kam každý podzim padalo listí<br />
a zahynula mi po rozdělení trsu, abych se podělili s přítelem. Abych odbočil: totéž<br />
se mi stalo s L. papiliferum, takže s dobře rostoucími trsy je asi lépe nehýbat (podle<br />
mne). Ve Skotsku jsem kdysi také viděl velmi zajímavý klon ‘Dairy Maid’, bílý marta−<br />
25
26<br />
gon s růžovými skvrnami (!), ne tečkami. V katalozích, které zde byly k dispozici, se<br />
neobjevil, nevím, co to bylo.<br />
Nakonec bych chtěl znovu – po létech – zopakovat, proč je tato lilie zlatohlávek<br />
a ne lilie zlatohlavá, jak se někdy píše. Je to zřejmě z němčiny, kde jsem našel název<br />
“Goldwurz”, tedy zlatý kořen. Obrozenci správně posoudili, že to není kořen ale cosi,<br />
co je skoro kulaté, ale nemá suknice jako kuchyňská cibule, a tak to nazvali hlávka.<br />
A ještě varování: pokud chcete sklidit dostatek semen, obalte nebo odlomte seme−<br />
níky včas po uzrání, jinak je vyzobou sýkorky.<br />
POVÍDÁNÍ O MARTAGONECH<br />
Jiří Kovář<br />
Jedna z našich volně rostoucích lilií – Lilium martagon var. martagon (synony−<br />
mum: L. m. var. typicum) – zdobí svými nachově turbanovitými květy smíšené lesy,<br />
světlé háje, keřnaté stráně až po horské louky, ale může být ozdobou řídce zalesně−<br />
ných vrcholů některých kopců v České kotlině. U našeho obyvatelstva je známější<br />
pod názvem zlatohlávek, což je i správný botanický název této rostliny. V některých<br />
regionech se jí lidově říkalo lesní lilie. Kvete koncem června a v červenci. V České<br />
republice je chráněnou rostlinou.<br />
Tato krásná lilie – jinak velmi otužilá – začíná však být v naší přírodě vzácností.<br />
V dnešní době ji zde lze najít již jen pořídku. Jsou však původní lokality, kde nale−<br />
zneme celé kolonie této tak charakteristické květiny, která propůjčila svůj název<br />
<strong>Martagon</strong> i naší specializované zahrádkářské organizaci pěstitelů lilií.<br />
I z pohledu zahrádkářů začíná být v současné době o její pěstování i šlechtění čím<br />
dál větší zájem. Především již vyšlechtěné martagon hybridy se mezi liliáři stávají<br />
velmi populárními. Milovníci tohoto druhu optimisticky očekávají nástup zlepšených<br />
odrůd v rámci současné hybridizace.<br />
Mluvíme−li v obecné rovině o liliích, velmi často se podivujeme tomu, čemu všemu<br />
říkají lidé lilie (denivky, kandíky, řepčíky, sprekélie …). V odborné literatuře se však<br />
v kontextu kolem pojmu Lilium martagon nacházejí např. tyto následující výrazy:<br />
Marhany: kříženci mezi L. martagon x L. hansonii (např. ‘Gay Lights’ od Jana de<br />
Graaffa z roku 1954)<br />
Marmedy: kříženci mezi L. martagon x L. medeoloides (např. ‘Marmed’ – šlechti−<br />
tel A.S. Grove z roku 1915)<br />
Martsingy: kříženci mezi L. martagon x L. tsingtauense (např. ‘Theodor Haber’<br />
od J. Petruskeho z roku 1975).<br />
‘L. martellatum’: kříženec L. martagon x L. maculatum od Alexandera Steffena – viz<br />
Liliářské zprávy (LZ) č. 29/1973 str. 4. O podobných křížencích též informoval Olaf<br />
Kumlin ze Švédska. LZ č. 74/1984 str. 18 uvádějí ‘L. martellatum’ (pozn.: cituji doslova)<br />
od A. Steffena jako hybrid mezi L. martagon x L. x umbellatum, který byl dále křížen<br />
s L. tsingtauense a koncem sedmdesátých let 20. století z něj vykvetly lilie s nícími tur−
ánky v barvě žluté s tmavorudou. Protože je zde zjevný rozpor v určení pylového<br />
dárce (L. maculatum nebo L x umbellatum), připomínám, že L. maculatum je považo−<br />
vána za přírodní druh, kdežto L x umbellatum (syn. L. hollandicum) je obchodní jméno<br />
pro křížence vzniklé z L. maculatum x L. dauricum. Tudíž lze usuzovat, že L. martella−<br />
tum má původ v křížení buď čistě botanických druhů , tj. L. martagon x L. maculatum,<br />
nebo v křížení už zčásti hybridních rodičů, tj. L. martagon x L. maculatum hybrid, jak<br />
lze z toho logicky jednoduše vyvodit. Znamená to, že v L. martellatum by měly být<br />
– více či méně – obsaženy geny L. maculatum.<br />
Eurasiatky: (někdy též euroasiatky): martagon hybridy zařazované do druhé<br />
sekce mezinárodně platného zahrádkářského třídění lilií.<br />
Sinomartagony: jedna ze sekcí rodu Lilium, obsahující tzv. “čínské martagony”, kam<br />
se podle Combera řadí 14 druhů různých botanických lilií, ovšem samotná L. martagon<br />
mezi ně nepatří (pozn.: dle mého soudu trochu paradoxně zvolený název…).<br />
V Comberově řazení, které vychází z příbuznosti příslušných druhů lilií je Lilium<br />
martagon zařazena do samostatné sekce MARTAGON společně s L. hansonii, L.<br />
tsingtauense, L. medeoloides, a L. distichum.<br />
Pseudomartagony: další ze sekcí rodu Lilium podle příbuznosti, patří sem L. par−<br />
dalinum, L. canadense, L. humboldti, apod.. někdy se těmto liliím říká severoame−<br />
rické martagony.<br />
Mycosporella martagonnis: sněť Cercosporella, houbová choroba (obdoba<br />
padlí) na listech i lodyhách L. martagon nebo L. candidum.<br />
Jak vidno, už dříve byly pro křížení s L. martagon použity L. hansonii, L. macu−<br />
latum, L. medeoloides, L. tsingtauense apod. L. Høpfner z Dánska píše o zdařilých kří−<br />
ženích L. martagon s dalšími botanickými liliemi – L. callosum, L. pardalinum, L.<br />
wardii i jinými, Další kříženec vypěstovaný panem Wyattem pochází z L. martagon<br />
x L. kelloggii a jmenuje se ‘Kelmarsh’. Společnost Dai−ichi Engei Plantech co. Ltd.<br />
vyšlechtila mnoho hybridních lilií mezi ‘L. formolongi’ a liliemi z odlišných sekcí resp.<br />
‘L. formolongi’ x L. martagon (pozn.: ‘L. formolongi’ je hybrid mezi L. formosanum<br />
a L. longiflorum). Součástí moderního šlechtění je práce na odstranění barier v přiro−<br />
zené nekřižitelnosti mezi jednotlivými sekcemi. Popsány byly např. úspěšné kombi−<br />
nace při křížení L. longiflorum x L. martagon var. cattaniae. takovému křížení dvou<br />
zcela nepříbuzných lilií říkáme OUT BREEDING nebo OUT CROSSING.<br />
Stará známá odrůda ‘Golden Gleam’ byla kdysi zapsána a považována za křížen−<br />
ce mezi L. pumilum a L. martagon var. album. Nepochybujeme o tom, že tehdejší<br />
šlechtitel někdy začátkem 20. století skutečně přenesl pyl L. martagon na bliznu L.<br />
pumilum, ale dnes víme, že L. pumilum se vyznačuje častou apomixií. Odrůda<br />
‘Golden Gleam’ nevykazuje žádné znaky zděděné po L. martagon, takže ji nemůže−<br />
me považovat za martagon hybrid.<br />
Škoda, že ve šlechtění martagonů nepokračují současní světově proslulí liliáři, kteří<br />
mají možnost ve větším měřítku pracovat v rámci firemních projektů. Přednost dostaly<br />
komerční asijské hybridy. Přesto je známa celá řada kvalitních hybridních martagonů<br />
od různých liliářů z celého světa, jež se dostaly i k nám a pěstují se v České republi−<br />
27
28<br />
ce. Pokud mohu podle vlastních zkušeností uvést tři nejspolehlivější, pořadí by vypa−<br />
dalo takto: 1. ‘Port Wine’, 2. ‘Comet hybrid’, 3. ‘Larissa’. Víc než dobré jsou ještě<br />
‘Bornholm’, ‘Claude Shride’, ‘Dalhanex’, ‘Hilde Haber’, ‘Jupiter’ a další.<br />
Pěstování a hlavně šlechtění martagonů je trpělivost sama. Nevýhodou této skupi−<br />
ny je pomalý růst semenáčků. Základními požadavky na nově vzniklé odrůdy marta−<br />
gonů jsou větší květy s širší barevnou paletou, dále odolnost proti virózám, botrytidě<br />
a různým jiným plísním, fuzáriu a v neposlední řadě i příjemnější a přijatelnější odér.<br />
Oleg Amechin z Ukrajiny uvádí, že časně kvetoucí martagon hybridy nejsou náchyl−<br />
né na virózy. Některé prameny nás utvrzují v tom,že narašení kříženci martagon−han−<br />
sonii hybridů (marhany) vydrží extrémně silné pozdní jarní mrazíky a pokračují v dal−<br />
ším růstu až ke zdárnému kvetení (C. Helsley – LZ č. 1/1990, str. 18).<br />
Závěrem snad jedna glosa o L. martagon var. pilosiusculum, která je vlastně nej−<br />
severněji rostoucí lilií. Na Sibiři se cibule této variety využívají též k jídlu. tamní oby−<br />
vatelé z ní připravují pochoutku vařenou v kravském nebo sobím mléce.<br />
Co k tomu dodat?<br />
Pěstujme martagony k dekorativním účelům a pro radost; k jídlu nemusíme. Jejich<br />
kvetení – alespoň na mé zahrádce – je svátkem.<br />
K ZAHRADNICKÉMU TŘÍDĚNÍ LILIÍ A POSTAVENÍ SKUPINY II<br />
– MARTAGON HYBRIDY<br />
Petr Šrůtka<br />
K malé radosti okolní přírody se objevil na světě tvor, který sám sebe nazval “člo−<br />
věk rozumný”. Jeho éra na Zemi není sice dlouhá (nějaký milión let, kdežto napří−<br />
klad “neúspěšní dinosauři” byli “neúspěšní” 30 miliónů let), zato jeho vliv na plane−<br />
tu Zemi a na bytosti na ní žijící je fatálně prudký.<br />
Nelze popřít, že člověk se něčím od ostatních živých bytostí liší, ovšem je−li to odli−<br />
šení v pozitivním smyslu, je přinejmenším diskutabilní a jisté je jen, že on sám by to<br />
posuzovat neměl. Pokud by byl upřímný, musel by uznat, že každá živá bytost<br />
a každé individuum se od ostatních liší, a každé “si musí fandit” neboli snažit se pro−<br />
sadit, jinak by zaniklo. Zásadní odlišností člověka je možnost vnímat a chápat okolní<br />
svět v jednotlivostech i celku, možnost porozumět souvislostem a najít podstatu i pří−<br />
činu různých jevů – čili poněkud pokročilá možnost abstraktního myšlení.<br />
Při pohledu na okolní svět člověku připadá, že sem byl přiveden jako “třešeň<br />
posazená na dort”, k hotovému dílu, které bylo vytvořeno jen kvůli němu (viz míně−<br />
ní mnoha národů o své vyvolenosti, podobné zmínky v Bibli, apod.). Kdyby ona zmí−<br />
něná třešeň na dortu byla nadána rozumem, jistě by si o dortu myslela totéž – ovšem,<br />
jak chápeme, jen do svého gastronomického zániku. Z hlediska člověka ovšem dort<br />
i třešeň jedno jsou, a to jak před zánikem, a tím více i po něm.
To jenom na vysvětlenou, protože těžko lze zabránit, aby se lidé zcela po svém díva−<br />
li i na rostliny a mezi nimi i na lilie. Přesto by člověk neměl přespříliš přeceňovat svoji<br />
odlišnost a “přednosti” a podobně s nadhledem chápat i svou osobu a s respektem<br />
posuzovat okolí, neboť je to přinejmenším přece jen větší část světa než je on sám.<br />
Aby bylo možné porozumět jednotlivostem do dostatečných podrobností (“do<br />
hloubky”) je nutné vše pojmenovat (pojmenovaným bytostem je ovšem srdečně<br />
jedno, jak jim lidé říkají, hlavně když jim dají pokoj). Tak nakonec vznikl systém růz−<br />
ných říší okolní přírody, od kterého se nakonec odvíjí i systém zahradnického třídění<br />
lilií. Nelze pochybovat, že přírodní systémy, například zoologický, botanický aj. vypra−<br />
covali a zdokonalovali lidé, kteří měli v daném oboru hluboké znalosti. Pokud se<br />
přesto dopustili nějakých chyb, ostatní je “hlídají” a jejich chybu dříve nebo později<br />
opraví, a to předem stanoveným postupem při použití uznávaných argumentů.<br />
Trochu jiná je situace u zahradnických systémů. Je tvoří “obyčejní lidé”, kteří mají<br />
pěstování např. lilií jako své hobby, popřípadě též jako svou obživu. Mnozí z nich<br />
mají o liliích značné znalosti, převážně ale o liliích zahradních – hybridech. Málo<br />
z těchto liliářů má hlubší znalosti o botanických liliích, málokdo například navštívil<br />
kvůli nim lokality, kde rostou, aby je poznal dokonaleji, málokdo se rozhodl je<br />
vypěstovat ze semen. A o znalosti příbuzných rodů nebo celé čeledi liliovitých rost−<br />
lin, nebo řádu Liliales, je již téměř zbytečné mluvit.<br />
Víte, vězeň zná také svou celu dokonale. Ovšem těžko se jen s touto znalostí může<br />
stát architektem. Širší rozhled by mu tudíž byl jen ku prospěchu.<br />
Systémy zahradnického třídění rostlin v porovnání se systémem botanickým býva−<br />
jí žalostně nedokonalé (mohli byste namítnout, že zde o dokonalost jít nemusí, ale<br />
proč potom vůbec systém zavádět a o něco usilovat?). Především postrádají účelná<br />
a účinná pravidla, která by navíc všichni respektovali. Taková pravidla vznikala např.<br />
u botanického systému velmi dlouho a “v bolestech”, bylo nutné změnit i samotný<br />
princip, podle kterého budou rostliny řazeny do nižších a potom vyšších jednotek,<br />
stanoven způsob, jakým danou rostlinu do systému zařadit, i jak ji vyřadit, došlo−li<br />
k omylu, jakou formu mají mít jména rostlin, a mnoho dalšího. Při tom všem ovšem<br />
byly základní taxonomické jednotky většinou respektovány.<br />
Vznik zahradnického systému lilií je připisován Janu de Graaffovi, o jehož znalos−<br />
tech lilií, a to i botanických (neboť mnohé z nich poprvé užil ke křížení i je pěstoval<br />
a nabízel) nelze pochybovat. On sám spolupracoval s fundovanými lidmi, za všech−<br />
ny lze jmenovat Harolda Combera, jež byl kvalifikovaný botanik. Záhy pochopili, že<br />
lilie, přestože tvoří velmi dobře definovaný rod, snadno odlišitelný od rodů příbu−<br />
zných, tvoří i v rámci svého rodu skupiny druhů sobě bližších, a často vzájemně kři−<br />
žitelných. Z toho vycházelo potom jak rozlišení botanických sekcí uvnitř rodu Lili−<br />
um, ale tento fakt byl také šťastně zvolen pro definování skupin zahradnického tří−<br />
dění lilií. Systém zahradnického třídění lilií vznikl jen o něco později (na počátku 60.<br />
let) než Comberova práce o rozdělení rodu Lilium do sekcí (publikována roku 1949),<br />
což se pochopitelně na zahradnickém systému muselo nějak projevit.<br />
29
30<br />
Ovšem bylo nutné jednotlivé skupiny hybridů nějak pojmenovat. Všimněme si, že<br />
většinou bylo zvoleno jméno některé význačné lilie z dané skupiny (martagon hyb−<br />
ridy, candidum hybridy a longiflorum hybridy), pouze ve dvou případech názvy<br />
striktně geografické (americké hybridy a asijské hybridy) v jednom případě méně<br />
určitý geografický název (orientální hybridy) a rovněž v jednom případě název mor−<br />
fologický (trubkovité hybridy). Relativně neutrální název “trubkovité hybridy” proká−<br />
zal mezi liliáři největší životaschopnost, ačkoli ne všechny lilie z této skupiny mají<br />
trubkovitý květ. Ovšem valná většina ano.<br />
Jan de Graaff bohužel nepředpokládal, že budoucí šlechtění lilií bude ještě mno−<br />
hem bouřlivější, než si představuje, a že by měl volit názvy sekcí obezřetněji, a defi−<br />
novat je dokonaleji. Například zvolit i pro “Asijské hybridy” název “Davidi hybridy”<br />
podle Lilium davidi, a pro “Americké hybridy” název “Pardalinum hybridy”, pro trub−<br />
kovité hybridy “Sargentiae hybridy” a pro “orientální hybridy” “Auratum hybridy”<br />
(tento termín občas používají liliáři v Austrálii a na Novém Zélandu) a potom vysvět−<br />
lit, že se nejedná jen o lilie, mající “krev” těchto jmenovaných rostlin, ale také o hyb−<br />
ridy vzniklé z lilií téže botanické sekce. Tím by byl podtržen princip systému, a to<br />
těsná příbuznost výchozích botanických druhů lilií.<br />
Ovšem v té době ještě nebylo odkud takovou prozíravost vzít, neboť šlechtění lilií<br />
bylo dosud v plenkách a velká většina hybridů patřila beztak mezi asijské hybridy,<br />
jak je dnes chápeme. Navíc Comberovo dělení rodu Lilium do sekcí proběhlo tepr−<br />
ve nedávno a Jan de Graaff názvům skupin hybridů resp. jejich “akurátnosti” nepři−<br />
kládal takovou váhu. Rovněž nepředpokládal krajní nechuť a neochotu šlechtitelů<br />
zařadit jakýkoli svůj mezisekční výpěstek do skupiny VIII – (hybridy, které nelze<br />
zařadit do předchozích skupin).<br />
Přesto všecko považuji starý systém nejen za dobrý, ale také za velmi zdařilý, těžko<br />
lze nový systém třídění lilií postavit lépe, zejména v tom smyslu, aby byl pro zájemce<br />
o lilie (zahrádkáře – liliáře) užitečnější. Fakt, že nyní existuje řada mezisekčních hyb−<br />
ridů, a “problém” s jejich zařazením považuji za nicotnou malichernost, protože všech−<br />
ny patří do skupiny osmé – “hybridy, které nelze zařadit do předchozích skupin”.<br />
Nemyslím si, že by v této skupině měly být “naházeny jedna přes druhou”, ale zařa−<br />
zeny do podskupin podle jména, které spolu s nimi vzniklo (LA hybridy, orienpety,<br />
aj.). Pokud existuje ještě skupina IX, která se netýká hybridů, ale botanických druhů<br />
lilií, respektuji starý systém v tom, že to prostě tak je. Sem pochopitelně patří i výcho−<br />
zí druhy lilií, použité při šlechtění martagon hybridů.<br />
Pokud třeba skupina II nebo skupina III takzvaně “nevyhovuje”, protože některé<br />
hybridy nemají v sobě krev L. martagon (u skup. II) nebo L. candidum (u skup. III),<br />
je to jen proto, že se zcela nevhodně bazíruje na striktně přesném vymezení skupi−<br />
ny, tzn. její původní definici (zejména tak jednají přívrženci boření starého a tvorby<br />
svých nových systémů). Stačí to chápat trochu volněji. Pak se do druhé skupiny vej−<br />
dou kříženci L. tsingtauense, L. medeoloides i L. distichum, do třetí skupiny kříženci<br />
L. monadelphum, L. szovitzianum, L. pyrenaicum, aj.. Všimněte si, že skupina IV je<br />
postavena tak, že do ní mohou patřit hybridy všech amerických lilií mezi sebou, přes−
tože dosud většina z nich nebyla k hybridizaci využita. To byl původní úmysl při<br />
stavbě De Graaffova systému, dát k sobě lilie příbuzné. Tento princip je nutné spolu<br />
se starým systémem zachovat, protože se osvědčil.<br />
Jsem šťasten, že jsem starý systém zažil, protože díky němu se v liliích mohu vyz−<br />
nat. Poskytuje přehled o příbuznosti jednotlivých hybridů, což je při pěstování a kří−<br />
žení velmi důležité. Dnes je jasné, že přes konzervativní (a opodstatněné) snahy<br />
starý systém zachovat, bude bohužel asi zcela opuštěn, a patrně se přejde ke “gulá−<br />
šovitému” systému morfologickému. Bude tak sloužit spíše jen komerci, než prak−<br />
tickým účelům. Lilie se budou zkrátka hlavně prodávat, ale mnohem méně pěstovat,<br />
a už asi vůbec ne amatérsky šlechtit. Je mi lhostejné, že třeba tulipánáři mají podob−<br />
ný systém, nebo i jiřinkáři, protože liliáři mohou mít zkrátka jiný, lepší – to zname−<br />
ná ten stávající, starý.<br />
<strong>Martagon</strong> hybridy jsou poměrně dobře ohraničenou skupinou hybridů, protože<br />
výchozích druhů je málo, a i vzhledově se na první pohled výrazně odlišují od běž−<br />
nějších skupin hybridů. Všechny nebo téměř všechny mají květy menší, turbánkovi−<br />
té a nící, což znemožňuje použít tato kriteria pro utvoření podsekcí. Nabízí se<br />
domněnka, zda právě toto není pro některé liliáře motivem k vyšlechtění martagonů<br />
s květy obrácenými nahoru. Doplnili by svou podskupinu a byli by tímto činem “slav−<br />
ní”. Podle vzhledu hybridů by bylo ale možné vytyčit “tři póly” ke kterým se vzhle−<br />
dem blíží, a to “s převahou podílu L. martagon” – lilie s pravidelným turbánkem,<br />
hroznem květů dlouhým a poupaty delšími s oválným koncem, “s nápadným podí−<br />
lem L. hansonii” – lilie s víceméně ploše otevřenými květy, kratšími soudečkovitými<br />
poupaty a s krátkým až nahloučeným květním hroznem, listy bývají na bázi úzké,<br />
s dlouhou, zužující se “stopkou”, a “tsingtauense hybridy” – lilie s jasnými pastelový−<br />
mi barvami květů, většinou jednobarevné s drobnými tečkami, okvětní lístky často<br />
“rozčísnuté”, jednoose souměrné, poupata se zašpičatělými konci a květenství kratší,<br />
nebo i nahloučené.<br />
Ovšem ani toto dělení nemůže být funkční, neboť už teď je mnoho hybridů, které<br />
by svými znaky padly někam mezi tyto skupiny. Může vám ale posloužit pro posou−<br />
zení jednotlivých hybridů, pokud je chcete použít ke šlechtění, anebo když potřebu−<br />
jete nějak posoudit jejich pravděpodobný původ. Zkrátka vnitřní členění skupiny II<br />
“<strong>Martagon</strong> hybridy” není to nejdůležitější, mimo jiné také proto, že vbrzku dojde<br />
k zapojení dalších druhů lilií, a to jak v rámci sekce příbuzných lilií (sekce<br />
MARTAGON), tak i k mezisekčnímu křížení s liliemi z jiných skupin – zrovna tak, jak<br />
se už stalo u hybridů asijských. A tím vznikne známý problém – co s novými mezi−<br />
sekčními hybridy?<br />
Existuje tedy nějaké východisko z takové situace? Myslím si, že ano, a to kupodi−<br />
vu, “bez velkého rozorávání mezí” – totiž bez boření starých a tvoření nových sekcí.<br />
Máme zde skupinu VIII zahradnického třídění (podle starého systému Jana de Graaf−<br />
fa). Sem přece všechny takové hybridy, které nelze do předchozích skupin zařadit,<br />
patří. Pokud dojde ke křížení, které by spojovalo hybridy americké a martagony, lze<br />
31
32<br />
zde utvořit takovou podskupinu – jméno jí jistě zvolí úspěšný šlechtitel. A podobně<br />
i v dalších případech.<br />
Jenže zakřížení nepříbuzných lilií do skupiny martagonů je obtížné, a i šlechtitelů,<br />
kteří by se zrovna tomuto úkolu věnovali, je málo, a také zde je nezanedbatelný fakt,<br />
že výsledné hybridy patrně nebudou plodné, to znamená, že nebude snadné vyšlech−<br />
tit tolik pozoruhodných hybridů, “aby to stálo za řeč”, v našem případě spíše “za<br />
vytvoření zvláštní podskupiny v rámci skupiny VIII”. Vždyť v literatuře již jsou zmíně−<br />
ny různé mezisekční hybridy, např. “Kelmarsh”, “Martellatum”, a další, avšak nikdy se<br />
k pěstitelům nedostaly ani nebyly užity k dalšímu křížení. Zkrátka “krátce zazářily<br />
a zapadly”. Proč potom tvořit nové sekce a bourat starý systém třídění?<br />
Ovšem jisté je jen to, že časem dojde ke zkřížení martagon hybridů a amerických<br />
lilií, a jak tedy takovou novou skupinu hybridů pojmenovat? To ale v podstatě moje<br />
starost není – pojmenovat by je měl ten, kdo je první vyšlechtí. Mě je celkem lhostej−<br />
né, zda se budou jmenovat “Euroatlantky”, nebo “Transatlantky” nebo “Transpacifič−<br />
ky” či “Pardagon hybridy” “Mardalinum hybridy”, “Parmar hybridy”, “Ammar hybri−<br />
dy” , “Maram hybridy” anebo nějak podobně. To už nechám koňovi, ten má větší<br />
hlavu. Daleko důležitější a nakonec i uspokojivější je naštěstí samotná pěstitelská<br />
a šlechtitelská práce.<br />
CESTOVÁNÍ ZA MARTAGONY<br />
Jiří Kovář<br />
Nerad bych, aby tento příspěvek o cestování za martagony vyzněl příliš pateticky,<br />
vždyť vychází ze zcela pravdivé platformy. Nepopírám však, že můj úhel pohledu na lilie<br />
může být emocionálně laděn. Lilie je prostě květinou číslo jedna.<br />
Skoro denně jezdím do zaměstnání kolem jednoho z nevelkých kopců v Pošumaví.<br />
Od loňska vím, že na jeho vrcholu roste hojně Lilium martagon var. martagon (syn.: L.<br />
martagon var. typicum), přibližně v nadmořské výšce 500 – 530 m nad mořem. V tomto<br />
smyslu asi patřím k těm šťastlivcům, kteří vědí, kde L. martagon ve volné přírodě hledat.<br />
Lokalita se nachází na Strakonicku v ochranáři vymezeném území – označme si ji pra−<br />
covně “RŠ”. První návštěvu jsem zde uskutečnil sám, o deštivé sobotě, dne 9. června<br />
<strong>2001</strong>. V této době žádné lodyhy ještě nekvetly, už ale měly vyvíjející se poupata. Běžně<br />
bylo možno najít desítky a desítky lodyh, typických martagonových “paraplíček”, jejichž<br />
čas měl teprve v budoucnu přijít. Překvapila mne absence botrytidy a minimální napa−<br />
dení larvami chřestovníčků – pouze na jednom kusu. Přes vrchol hory vede dosti fre−<br />
kventovaná lesní cesta, dále přecházející v řídce zalesněnou pěšinu. Po obou stranách<br />
najdeme zlatohlávky, třeba jen půl metru od cesty. Les je zde smíšený z buku lesního,<br />
borovice lesní, v menší míře smrk. <strong>Martagon</strong>y tu najdeme ve vysoké trávě, na vápenco−<br />
vém podkladě v tzv. rendzině, což je sypká silně humusovitá půda, jíž se také někdy říká<br />
slinovatka.
Hlavní naší soukromou akcí byla třídenní výprava na martagony ve dnech od pátku<br />
29. června až do neděle 1. července <strong>2001</strong>, kterou jsme si společně zorganizovali s ing.<br />
Petrem Šrůtkou a přáteli liliáři MVDr. Petrem Hoškem a Pavlem Petrlíkem. Tato naše čtve−<br />
řice navštívila lokalitu “VH” v západních Čechách, která je skutečnou “perlou i srdcem”<br />
vzácného naleziště divoce rostoucích martagonů.<br />
Ale vezměme to popořádku.<br />
V pátek před polednem přijel z Prahy k nám domů do Volyně ing. Šrůtka. Po krátké<br />
prohlídce mé zahrádky a vyřízení některých nutných povinností nesouvisejících s liliemi,<br />
jsme potom ihned vyjeli osobním autem prozkoumat strakonickou lokalitu “RŠ”. K té<br />
vede polní cesta, tudíž lze až na místo přijet osobním autem. O ing. Šrůtkovi je známo,<br />
že se dost specializuje na martagony a některá jeho tvrzení stojí za to připomenout. Za<br />
život jich viděl ve volné přírodě řádově na tisíce, ovšem včetně nekvetoucích rostlin. Dále<br />
tvrdí – cituji jeho slova – že martagony nejsou až tak vzácná kytka, že s ní někteří ochrán−<br />
ci přírody i pohrdají a nikdy by nevyhlásili chráněné území jenom kvůli této kytce. Fakt,<br />
že někde tato lilie roste a jinde ne, závisí v podstatě na dvou okolnostech – především<br />
na minulosti toho konkrétního lesa, protože velká část pozemků – dnes lesních – byly<br />
dříve pastviny nebo pole. Největší odlesnění totiž bylo u nás v době před rokem 1620<br />
(Bílá Hora). Teprve v druhé řadě záleží na vůli majitele lesa nebo lesníka, zdali zachoval<br />
přirozenější dřevinné složení s dřevinami listnatými, anebo přeměnil porost v jehličnatou<br />
monokulturu, kde martagony růst nemohou.<br />
Na lokalitě “RŠ” už byly martagony v plném květu. Přítel Šrůtka se mě snažil předem<br />
varovat, abych od jejich kvetení na této lokalitě tolik neočekával, jelikož zde rostou na<br />
vápenci. Na čedičových podkladech jsou prý mnohem lepší. Bez problémů jsme našli<br />
téměř sto kvetoucích lodyh, bohužel víc jak polovina byla silně napadena vrtalkou lilio−<br />
vou. V nerozvitých poupatech žije larva vrtalky a při lehkém dotyku, nebo zafoukání<br />
větru poupata hned opadávají. Znamená to, že semena zde mohou uzrát jenom vzácně<br />
na některých lodyhách.<br />
Lokalita “RŠ” je velmi bohatá i na jiné květiny. Viděli jsme dost vzácnějších rostlin,<br />
např. ze vstavačovitých kruštík červený a okrotici červenou, která ráda roste v bučinách.<br />
Dále třemdavu bílou, jež celá voní po citronu, ale je jedovatá, nebo zde rostou typické<br />
rostliny bučin jako bažanka vytrvalá, žindava evropská, rostoucí roztroušeně po vlhčích<br />
listnatých lesích. Zajímavý byl též kokořík vonný s hranatými lodyhami (je také jedova−<br />
tý) či kozinec sladkolistý, jehož listy připomínají listy akátu. Návštěva lokality “RŠ” roz−<br />
hodně stála za to. Př. Šrůtka zde hojně fotografoval.<br />
V sobotním časném ránu začala naše další cesta z Volyně směr Bor u Tachova, kde nás<br />
očekávali Dr. P. Hošek s př. P. Petrlíkem. Kolem půl jedenácté jsme už všichni čtyři sedě−<br />
li společně u Hošků na zahrádce, kterou mají u rodinného domu, a popíjeli kávičku<br />
s domácími koláčky. Dr. Hošek nás provedl mezi záhony lilií a poukázal i na další rostli−<br />
ny, které pěstuje. Z lilií bylo možno vidět velký rozkvetlý trs lilie cibulkonosné (L. bulbi−<br />
ferum) obsypaný žlutozelenými pacibulkami. V tuto dobu nejvíce kvetl záhon botani−<br />
ckých martagonů (také L. martagon lus. album) včetně jejich hybridů z nichž budou<br />
možná některé polyploidní, po chemickém ovlivnění kolchicinem nebo oryzalinem, jež si<br />
sám Dr. Hošek provádí. Z asijských hybridů kvetl trs tmavě rudé odrůdy ‘Monte Negro’<br />
a čistě žlutý ‘Connecticut Lemonglow’. Nemusím snad zdůrazňovat, proč právě mne zau−<br />
33
34<br />
jal jako stožár vysoký tetraploid z řady Ohnivých Fénixů, který měl 16 narašených poupat<br />
včetně sekundárních, ale ještě nekvetoucí. Americké, LA, trubkovité s henryi hybridy, ori−<br />
entálky, orienpety a ani další lilie nekvetly, měly zatím jen poupata.<br />
Kolem poledne jsme společně vyjeli k lokalitě “VH”. Čekal nás ještě kus cesty jízdy<br />
autem, kterou Dr. Hošek bravurně zvládnul, až na jedno malé zabloudění, kdy si spletl<br />
vesničku, z níž měl být k lokalitě přístup. Všichni jsme to brali v dobrém a s humorem<br />
jako veselé zpestření výletu. Předpokladem k návštěvě této lokality je také dobrá fyzická<br />
kondice, neboť se nedá až k ní dojet autem a přístup není zcela snadný. <strong>Martagon</strong>y výji−<br />
mečné krásy zde rostou na čedičovém podkladu, opět ve vysoké trávě, v podobném<br />
typu půdy, tzv. pseudorendzině. Živinami to bude mnohem bohatší lokalita, není to však<br />
chráněné území. Les je zde smíšený, dosti prosvětlený, místy více jehličnatý (smrk, boro−<br />
vice), z listnáčů dub, buk, habr, lípa i jeřáb. Květena je podobná jako na strakonické loka−<br />
litě. Navíc jsme zde našli mohutný 150 cm vysoký rulík zlomocný, hojně tu roste i náprst−<br />
ník velkokvětý se žlutými, hnědě tečkovanými květy. Obě rostliny jsou jedovaté, avšak<br />
významné léčivky. Neměl bych opomenout také samorostlík klasnatý, na živných půdách<br />
v bučinách častější, též jedovatý.<br />
Občas slýchávám, že ve volné přírodě L. martagon var. martagon nedosahuje takové<br />
síly v porovnání s růstem někde na zahradách, kde jí může být přilepšováno a je dobře<br />
živená. My jsme na vlastní oči viděli, že lokalita “VH” se vyznačuje robustními a velmi<br />
vysokými lodyhami zlatohlávků s barevně variabilními květy od světlých růžových odstí−<br />
nů až po odstíny tlumeně červené s poměrně velkými turbánky. Mnohé mají velkou<br />
okrasnou hodnotu a žádné zahrádce by neudělaly ostudu. Jsou tak zdobné, že by muse−<br />
ly vyhrát 1. cenu na každé liliářské výstavě mezi botanickými liliemi. Jedním z vrcholných<br />
nálezů byly dvě sobě velmi podobné rostliny rostoucí asi metr od sebe s nevídaně hus−<br />
tým tečkováním z velkých skvrnek skoro až připomínající tečkované květy Lilium par−<br />
dalinum.<br />
Viděli jsme dost vzrostlých lodyh, kterým bohužel chyběl květní hrozen. To má na<br />
svědomí zvěř. Viděli jsme je také růst i kvést uvnitř mladé smrkové kultury, což je pro ně<br />
vlastně nevhodné stanoviště, kde jednoznačně časem musejí zaniknout.<br />
Když přítel Šrůtka jako samostatný průzkumník objevil v dálce na mýtině dobrých 180<br />
cm vysoký martagon, okamžitě se k němu vysokou trávou vydal. “Pojďte sem, tady je<br />
lilie jako kráva!” volal na nás radostně. “Jako kráva? Dobře, zavoláme veterináře”. Ještě,<br />
že s sebou máme MVDr. Petra Hoška. Vzápětí jsme se u inkriminované lilie všichni sešli,<br />
v květenství jsme napočítali 34 květů včetně poupat a samozřejmě se s ní vyfotili. Hned<br />
vedle ní rostl onen dříve zmíněný rulík zlomocný. Myslím, že každý z nás svým způso−<br />
bem prožíval eufórii, protože nálezy takovýchto unikátních zlatohlávků v české přírodě<br />
stojí za vidění. Po obdivném extempore jsme krátce setrvali ještě na lokalitě, trochu si<br />
oddechli, nádherné lilie nechali dál svému osudu a my se pomalu vydali nazpět k autu.<br />
Na cestě zpět jsme zastavili v jedné větší vesnici jež žila sobotní předpouťovou atmo−<br />
sférou. Při občerstvování pouťovými klobáskami s pivem jako křen byla výprava hodno−<br />
cena jako úspěšná. Velmi spokojený př. Petrlík potom musel odjet vlakem k domovu,<br />
jelikož záhy nastupoval do práce.<br />
Po přenocování v Boru u Hošků jsme v nedělním ránu odjížděli – opět ve dvou – dál<br />
směrem k Rakovnické pahorkatině, navštívit třetí lokalitu martagonů, námi označenou
jako “K”. Jinak je to ráj horolezců. Předem ověřená zpráva – právě od horolezců – nás<br />
ujišťovala, že zde rostou. Nikdo z nás tam ale předtím nebyl. Po výstupu vzhůru do čedi−<br />
čových skal nebyl problém lokalitu výskytu nakonec objevit. Je plošně omezená a mar−<br />
tagony rostou na příkrém svahu ve vyšší trávě. Ojediněle vegetují i mezi mohutnými skal−<br />
ními balvany, kde se může držet zemina, ze které vyrůstají. Část přerůstala až na vrcho−<br />
lovou plošinu hory “K”, kde je k nim snadný přístup. Téměř všechny zdejší exempláře<br />
se vyznačovaly menším vzrůstem a veskrze světlejší barvou květů s hodně podobným<br />
tečkováním. Složení bylinného patra bylo podobné jako v předchozích případech. Les<br />
smíšený.<br />
<strong>Martagon</strong>y vypadají na různých místech velice odlišně. Vždy mají na každé lokalitě<br />
určitou proměnlivost – tj. znaky, ve kterých se liší – např. barva, velikost a skvrnitost<br />
květů, délka a zahnutí stopek, tvar květního hroznu apod.. Co je však na dané lokalitě<br />
vždy stejné, to je termín čili doba kvetení. Téměř s jistotou se dá tvrdit, že nejkrásnější<br />
martagony nalezneme na čedičovém podloží např. v západních Čechách.<br />
Tady naše putování za liliemi končí. Během tří dnů jsme zhlédli přibližně 500 kusů<br />
rozkvetlých lodyh zlatohlávků. Byl to velmi příjemně strávený víkend na jaký se nezapo−<br />
míná, a proto bychom podobnou výpravu chtěli podniknout i příští rok.<br />
BYLO−NEBYLO, ANEB 35. ROČNÍK ZPRAVODAJE LILIÁŘ<br />
(ROK <strong>2001</strong>)<br />
Jiří Kovář<br />
Vážení přátelé liliáři,<br />
tímto číslem uzavíráme rok <strong>2001</strong> v jehož průběhu vycházel již 35. ročník našeho<br />
klubového zpravodaje Liliář. Ano, je to skutečně tak, podařilo se nám poměrně přes−<br />
ně zdokumentovat činnost klubu spojenou s vydáváním Liliáře od úvodního ročníku<br />
v roce 1967 až do současné doby.<br />
Už v dávné minulosti, někdy kolem roku 1984 – byl vlastně stanoven pevný bod<br />
– datum založení naší liliářské organizace <strong>Martagon</strong>. Je jím rok 1964 (viz liliářská<br />
ročenka č. III/1984 – článek Dr. Karla Vereše “20 let ZO ČZS <strong>Martagon</strong>”), od které ho<br />
se dále odvíjela i další vzpomínková výročí. V předloňském roce 1999 jsme vzpome−<br />
nuli 35 let trvání našeho klubu. Naši kluboví historici spolu s dalšími zasvěcenými<br />
pamětníky však vědí, že se též polemizovalo o dřívější alternativě vzniku organizace<br />
(odboru) a to od roku 1962 což není vůbec nepravděpodobné. my jsme se však zača−<br />
li přidržovat zmíněného už zavedeného roku 1964.<br />
V letech 1964 až 1966 je však jakési “prázdné”, problematicky doložitelné období<br />
ve vydávání naší vlastní liliářské literatury ze strany liliářů v pražském (chcete−li čes−<br />
kém) okruhu. Pokud posoudíme unikátní dvojstránkový výtisk Liliáře č. 1 z dubna<br />
roku 1967, zjistíme, že tento výtisk vyšel bez jakéhokoliv úvodu o tom, že právě toto<br />
číslo je historicky prvním oficiálním výtiskem zpravodaje Liliář. Staří latiníci by sku−<br />
35
36<br />
tečně bez dlouhých úvodů lapidárně prohlásili “In medias res” – “k jádru věci” nebo−<br />
li “doprostřed liliářské problematiky”.<br />
V citované ročence č. III/1984 je ovšem uvedeno, že kroužek nadšených liliářů<br />
pracoval už jako organizace před rokem 1965. Probíhala již burza semen i cibulí, svo−<br />
lávaly se první schůzky a vytvářely se základní plány, což zjevně předpokládalo urči−<br />
tou administrativu s vydáváním koordinovaných písemností pro členy. Z toho všeho<br />
by mohlo logickou úvahou – byť jen teoreticky konstruovanou – vyplynout, že<br />
v období před rokem 1967 mohla vycházet velmi nárazově či nepravidelně nějaká<br />
blíže neurčená a jednoduchá literatura potřebná k udržení chodu liliového odboru,<br />
ta se však bohužel nedochovala.<br />
Nerad bych do těchto úvah příliš zapletl problematiku vzniku sesterské organizace<br />
Lilium Brno, ale za zmínku stojí následující písemně doložitelné informace. V dubnu<br />
roku 1966 vydává “Zájmový odbor liliářů při městském výboru ČsOZS v Brně, Kotlář−<br />
ská 32” pětistránkové “Liliářské zprávy (LZ) č. 4”, které sestavil Vladimír Konvička.<br />
K tomuto přidávám jenom malou poznámku. Jde tu stále taktéž o odbor, nikoliv<br />
základní organizaci Lilium. Vlastní ZO ČsOZS Lilium Brno s tímto názvem vznikla v čer−<br />
venci roku 1967 spojením skupin brněnských a ostravských pěstitelů lilií (viz LZ<br />
č. 45/1977). Uvedené LZ č. 4 jsou pokračováním LZ čísel 1 až 3, které dosud vydával<br />
krajský výbor ČsOZS (!) v Brně pro členy – liliáře Jihomoravského kraje. Krajské orga−<br />
nizace svazu však byly od 1. září 1965 zrušeny , a tak prostřednictvím městského výbo−<br />
ru ČsOZS v Brně mohlo být zajišťováno další vydávání Liliářských zpráv na Moravě (viz<br />
LZ č. 4).<br />
Obdobně tomu mohlo být s velkou pravděpodobností i v Čechách, leč žádné<br />
takovéto adekvátní písemnosti z let 1964 – 1966 o vydávání Liliáře v jakékoli formě<br />
nejsou dochovány k nahlédnutí a prostudování. Aspoň já o nich nevím… Snad jedi−<br />
ně, že by se ještě něco v budoucnu objevilo ve svazových archivech ČZS… (?). Bude<br />
to však asi nepravděpodobné. Víme, že sledované období 1964 – 1966 nebylo vůbec<br />
jednoduché, ba ani pozdější léta nebyla o nic lehčí.<br />
Vzhledem k tomu, že historická tématika bývá na stránkách našeho časopisu popi−<br />
sována spíše výjimečně, dal jsem si tu práci a spočítal jsem všechna dosud vyšlá čísla<br />
Liliáře. Doufám, že z toho vzešlý přehled se nebude nikomu zdát zbytečně podrobný,<br />
vždyť jde o ojedinělou příležitost nahlédnout jednou za čas do minulosti.<br />
Originální čísla Liliářů 1/1967 až 2/1971 byly tištěny lihovým tiskem (Ormig), který<br />
byl na světle poměrně nestálý. Jednotlivá čísla byla tištěna na volné listy formátu A4,<br />
což je velikost běžného kancelářského papíru. Sepnutí se provedlo jednoduše jednou<br />
“spínkou” do příslušného svazečku bez jednotného přebalu, jaký známe u dnešních<br />
Liliářů. Kompletní čísla 1/1967 až 2/1971 (tj. 19 čísel Liliářů) mají celkově 121 stránek.<br />
Od čísla 3/1971 dochází ke změně velikosti Liliáře jež spočívá ve zmenšení výtis−<br />
ků na dnešní formát A5. Novinkou byla i změna techniky tisku spojená se zavede−<br />
ním pravidelného používání speciálních přebalů jednotlivých čísel, takže každý zpra−<br />
vodaj vypadal jako malá brožurka. Od roku 1971 včetně až do současné doby vychá−<br />
zejí pravidelně 4 čísla ročně.
Tabulka:<br />
Ročník Liliář pořadové č. obsahuje listů obsahuje<br />
stránek<br />
1. ročník 1967 č. 1 1. 2 2<br />
č. 2 2. 4 4<br />
č. 3 3. 4 4<br />
č. 4 4. 3 3<br />
2. ročník 1968 č. 1 5. 2 2<br />
č. 2 6. 6 6<br />
č. 3 7. 3 (oboustranně) 5<br />
č. 4 8. 4 (oboustranně) 7<br />
č. 5 9. 3 (oboustranně) 5<br />
3. ročník 1969 č. 1 10. 3 (oboustranně) 6<br />
č. 2 11. 7 7<br />
č. 3 12. 8 8<br />
4. ročník 1970 č. 1 13. 7 (oboustranně) 14<br />
č. 2 14. 13 13<br />
č. 3 15. 5 5<br />
č. 4 16. 6 6<br />
č. 5 17. 8 8<br />
5. ročník 1971 č. 1 18. 7 (s dodatkem) 8<br />
č. 2 19. 8 8 (celkem 121)<br />
č. 3 20. 12<br />
č. 4 21. 18<br />
6. ročník 1972 č. 1 – 4 22. – 25. 20;16;27;28<br />
7. ročník 1973 č. 1 – 4 26. – 29. 26;22;12;16<br />
8. ročník 1974 č. 1 – 4 30. – 33. 43(dvojč.) ;21;19<br />
9. ročník 1975 č. 1 – 4 34. – 37. 21;22;18;23<br />
10. ročník 1976 č. 1 – 4 38. – 41. 20;21;18;23<br />
11. ročník 1977 č. 1 – 4 42. – 45. 19;20;21;20<br />
12. ročník 1978 č. 1 – 4 46. – 49. 18;18;20;19<br />
13. ročník 1979 č. 1 – 4 50. – 53. 20;20;20;20<br />
14. ročník 1980 č. 1 – 4 54. – 57. 19;20;21;20<br />
15. ročník 1981 č. 1 – 4 58. – 61. 20;21;21;20<br />
16. ročník 1982 č. 1 – 4 62. – 65. 88<br />
17. ročník 1983 č. 1 – 4 66. – 69. 82<br />
18. ročník 1984 č. 1 – 4 70. – 73. 90<br />
19. ročník 1985 č. 1 – 4 74. – 77. 81<br />
20. ročník 1986 č. 1 – 4 78. – 81. 90<br />
21. ročník 1987 č. 1 – 4 82. – 85. 87<br />
22. ročník 1988 č. 1 – 4 86. – 89. 88<br />
23. ročník 1989 č. 1 – 4 90. – 93. 83<br />
24. ročník 1990 č. 1 – 4 94. – 97. 88<br />
25. ročník 1991 č. 1 – 4 98. – 101. 92<br />
26. ročník 1992 č. 1 – 4 102. – 105. 88<br />
27. ročník 1993 č. 1 – 4 106. – 109. 88<br />
28. ročník 1994 č. 1 – 4 110. – 113. 88<br />
37
38<br />
29. ročník 1995 č. 1 – 4 114. – 117. 91<br />
30. ročník 1996 č. 1 – 4 118. – 121. 91<br />
31. ročník 1997 č. 1 – 4 122. – 125. 78<br />
32. ročník 1998 č. 1 – 4 126. – 129. 84<br />
33. ročník 1999 č. 1 – 4 130. – 133. 87<br />
34. ročník 2000 č. 1 – 4 134. – 137. 85<br />
35. ročník <strong>2001</strong> č. 1 – 4 138. – 141. 107<br />
36. ročník 2002 č. 1 – 4 142. – 145.<br />
37. ročník 2003 č. 1 – 4 146. – 149.<br />
38. ročník 2004 č. 1 – 4 150.(!)–153.<br />
Jubilejním padesátým číslem je Liliář č. 1/1979. Profilové články tohoto čísla byly sho−<br />
dou okolností před nedávnem připomenuty v mém vzpomínkovém příspěvku “Hledání<br />
ztraceného času…” při příležitosti 35. výročí založení organizace (viz Liliář č. 2/1999).<br />
Jubilejním 100. číslem je Liliář č 3/1991, kde nacházíme mimo pozvánek na pod−<br />
zimní členskou schůzi a aukci cibulí i zprávu tehdejší předsedkyně S. Vašíčkové<br />
o výstavě lilií v Praze, organizované naším <strong>Martagon</strong>em v Kulturním domě Ďáblice.<br />
Dále články K. Vereše “Liliářství v Austrálii” a “Šlechtění orienpetů v letech 1989 – 90”<br />
od Joe Hoella. Jiří Svoboda se ve svém příspěvku zamyslel nad tím “Jak to bylo se<br />
semeny v roce 1990” Josef Fait ze Staňkova nás seznámil se svými zkušenostmi “Jak<br />
se pěstuje L. speciosum” a svůj článek doplnil názornými schematickými obrázky.<br />
“Stručný slovník termínů, se kterými se můžete setkat při pěstování a šlechtění lilií<br />
(I.)” připravil I. J. Černohorský. V závěru čísla 3/1991 najdeme tradiční “Pacibulky”<br />
s různými informacemi od přítele Vereše a nechybí zde ani blahopřání našim členům<br />
k významnému životnímu jubileu. U všech původních originálních článků tohoto<br />
čísla jsou jednotliví autoři uváděni bez akademických titulů čehož jsem se i já,<br />
v zájmu zachování autenticity, přidržel (pozn. autora).<br />
Mimořádně zajímavá situace by mohla vzniknout v roce 2004 (a věřme, že vznik−<br />
ne) za předpokladu, že budou nadále vycházet 4 čísla Liliáře ročně. Rok 2004 bude<br />
totiž rokem 40. výročí založení <strong>Martagon</strong>u a výtisk Liliáře č. 1 z roku 2004 by měl být<br />
jubilejním 150. číslem. Věřme, že takovéto dvojnásobné jubileum nezůstane bez<br />
povšimnutí redakce, resp. výboru.<br />
Přehled redaktorů Liliáře:<br />
od čísla 1/1967 až do 2/1967 . . . . . . .Blahoslav Vajgent, Lhota, p. Břežany<br />
od č. 3/1967 2/1969 . . . . . . .Josef Frajman, Osek u Duchcova<br />
od č. 3/1969 2/1971 . . . . . . .Ing. Miroslav Píro, Staré Město<br />
. . . . . . . . . . . .u Uherského Hradiště<br />
od č. 3/1971 2/1973 . . . . . . .Luboš Najman, Kamenné Žehrovice<br />
od č. 3/1973 1/1975 . . . . . . .Josef Kašpar, Praha<br />
od č. 2/1975 až dosud . . . . . . . . . . .Dr. Karel Vereš, Praha<br />
Tady si neodpustím jednu osobní poznámku. Každý si však udělejte vlastní úsudek<br />
o tom, kolik je to vynaložené aktivity ze strany Dr. K. Vereše, o níž nejlépe hovoří jeho<br />
lví podíl na neuvěřitelně dlouhých 27ročnících (1975 – <strong>2001</strong> zatím…) pilné šéfredak−<br />
torské práce… Je to kus života… Ve velmi starých číslech zpravodajů je v tiráži uvá−
děna redakční rada Liliáře, která bývala až osmičlenná, nepočítám−li pověřeného hlav−<br />
ního redaktora, který měl na starosti příspěvky určené k otištění. Poslední zmínka<br />
o činnosti této rady je v Liliáři č. 4/1981, kdy jejími členy byli: Dr. Igor Černohorský<br />
(Praha), Dr. Petr Dufek (Praha), Josef Frajman (Osek u Duchcova), ing. Jan Havlík<br />
(Vsetín), Josef Kašpar (Praha), Boleslav Král (Náměšť na Hané), Jaroslav Legner (Měl−<br />
ník), Ivo Zmrhal (Liberec). Hlavní redaktor Dr. Karel Vereš (Praha).<br />
Mimo převážně čtvrtletně distribuovaných zpravodajů Liliář byly v průběhu let<br />
vydávány i jiné brožury jako učebně metodické pomůcky pro členy. Např. “Lilie I.”<br />
s barevnými reprodukcemi květů lilií, dále “Jak pěstovat lilie”, “Nemoci a škůdci lilií”<br />
atd. Zvláštní, ještě důležitější kapitolou ve vydávání literatury jsou liliářské ročenky, jež<br />
vycházely jako samostatné interní publikace pro potřeby všech československých liliá−<br />
řů. Ve spolupráci <strong>Martagon</strong>u a Lilium jich vyšlo celkem šest a participovali na nich<br />
autoři z členských základen obou organizací.<br />
Liliářské ročenky (LR):<br />
LR číslo I rok 1982 (<strong>Martagon</strong>)<br />
LR II 1983 (Lilium)<br />
LR III 1984 (<strong>Martagon</strong>)<br />
LR IV 1985 (<strong>Martagon</strong>)<br />
LR V 1987 (Lilium)<br />
LR VI 1991 (Lilium)<br />
V tomto článku šlo o další ohlédnutí zpět do klubové minulosti, ze které jsme<br />
poznávali historické souvislosti, tentokrát o vydávání našeho zpravodaje Liliář. Dále<br />
z toho vyplynula i snaha o nastínění výhledů budoucích výročí <strong>Martagon</strong>u, tak aby<br />
potenciální členové výboru o nich byli dostatečně informováni. Elementární přehled<br />
máme hotový, čímž jsme připraveni potřebná výročí zmínit. Věřím, že i mé články,<br />
které jsem na téma “historie” napsal (“Hledání ztraceného času aneb 35 let ZO<br />
<strong>Martagon</strong>” spolu s tímto článkem) mohou přispět do komplexního rámce našich<br />
aktuálních klubových reminiscencí. Domnívám se, že pro nemálo skalních liliářů to<br />
pořád může být ještě zajímavé čtení…<br />
Na úplný závěr ocituji větu z jiného historického výtisku Liliáře, konkrétně z čísla<br />
3 roku 1968, která snad vyjadřuje úplně vše: “Velkou vymožeností naší organizace je,<br />
že má svůj časopis…”. Do dalších let popřejme zpravodaji Liliář stálou kvalitu a ještě<br />
více spokojených čtenářů z řad začínajících i pokročilejších liliářů.<br />
JAK U NÁS ZAČÍNALO PĚSTOVÁNÍ LILIÍ<br />
Vladimír Chaloupecký<br />
Na začátku pěstování lilií u nás nebylo Slovo, ale pár nadšenců a hlavně př. Marks<br />
v Hořicích v Podkrkonoší. Začínali jsme, pokud vím, asi tři: Ivo Zmrhal, př. Vajgent a já.<br />
Počátkem padesátých let přibyli př. Kohoutek z Kladna, dodnes velmi aktivní př. B.<br />
39
40<br />
Král a i dnešní ing. Jošt. Zdroje cibulek byly hlavně u př. Markse, který měl semenáče<br />
ze semen ze SSSR, hlavně z botanické zahrady v Leningradu, kde pracovala dcera I.I.<br />
Zalivského, liliáře a autora první poválečné knížky o liliích, spíš brožury, která se<br />
k nám dostala v německém překladu. A. Baranová byla slovansky zaoblená, velmi pří−<br />
jemná paní, botanička, která lilie opravdu znala. Př. Marksovi zasílala mnoho let seme−<br />
na z F1 lilií, z nichž některé byly ze semen, která jí poslala z Ameriky světoznámá pěs−<br />
titelka Isabela Prestonová. vynikající byl např. do strany kvetoucí rumělkový hybrid<br />
‘Strojnaja’, který vydržel i u nás v zahradě mnoho let. Semena i cibule lilií jsme sháně−<br />
li, kde se dalo. Vzhledem k jazykovým znalostem byl př. Zmrhal v kontaktu s firmou<br />
Hoch v tehdejším záp. Berlíně (a svorně jsme se divili, že byla na Karl−Marx Strasse),<br />
př. Vajgent zakládal <strong>Martagon</strong> a přes jednu Čechoameričanku dovážel zřejmě z USA<br />
a Chaloupecký se spojil nejprve s holandským p. Frankem de Graaffem a pak přímo<br />
s Janem de Graaffem z Oregonu. Placení cibulí bylo složité (jak starší vědí, za komu−<br />
nistů bylo trestné mít valuty a korespondence do zahraničí byla kontrolována), ale<br />
dobré duše, ne emigranti, to nešlo – se venku našly.<br />
Díky Dr. Marklovi a dalším květinářům sdruženým v dnes již neexistující Organizaci<br />
pěstitelů okrasných rostlin (OPOR) bylo v Praze na jaře 1968 uspořádáno symposium<br />
“Květinami k přátelství”, kterého se zúčastnila řada Němců, jeden Rus a jeden Angličan,<br />
který mě v době, kdy už se mohlo vyjíždět jen na pas, ale ještě to šlo na pozvání před−<br />
ložené Vnitru, pozval na Světovou liliářskou konferenci v Londýně. Tam jsem se sezná−<br />
mil s řadou špičkových pěstitelů, kteří mi, jako jedinému “exotu” z východní Evropy,<br />
potom zasílali nejrůznější semena. Z nejmilejších bych snad zmínil Virginii Howie, s níž<br />
byl ve styku př. Vajgent. Později se dala víc na skalničky, než lilie. Dalším “dodavatelem”<br />
byl vynikající p. Feldmaier ze SRN, se kterým čile korespondoval i Ivo Zmrhal.<br />
Když mi p. Jan de Graaff napsal, že pojede do Moskvy, samozřejmě jsem ho požá−<br />
dal o zastavení v Praze, které se uskutečnilo na jaře 1969. Jeho přednáška v Kulturním<br />
domě železničářů na Vinohradech byla do té doby nevídaná nádhera a návštěva tak<br />
velká,že pět minut před desátou, kdy začínala, byli pořadatelé nuceni zavřít sál. Tam,<br />
na žádost profesora vyučujícího př. Jošta byla vyjednána i roční stáž př. Jošta na Ore−<br />
gon Bulb Farms, ze které vznikla jeho kandidátská práce i základ jeho sbírky lilií. Další<br />
den se v kinu u dnešní Kotvy, na prosbu ing. Tykače, přednáška opakovala pro zahrad−<br />
níky, kteří se vyznamenali tím, že v polovině odešli, protože jim končila pracovní doba.<br />
Liliáři, kteří si přišli poslechnout podruhé, rádi zůstali.<br />
V obou přednáškách s překladem velmi pomohl př. Stárek, alpinkář, který mluvil<br />
plynně anglicky.<br />
Tolik o pěstování lilií u nás do poloviny r. 1969.
Fotografie na první straně obálky:<br />
Semenáč z křížení L. martagon var. cattaniae x ‘Claude Shride’,<br />
na čtvrté straně L. martagon var. martagon
Obr. 1. Lilium martagon var. martagon
Obr. 2. Lilium martagon lus. album (triploidní klon)
Obr. 3. Lilium martagon lus. albiflorum
Obr. 4. Lilium martagon var. cattaniae
Obr. 5. Lilium hansonii
Obr. 6. Lilium tsingtauense (exponát př. Simandla na výstavě v Rakovníku <strong>2001</strong>)
Obr. 7. ‘G. F. Wilson’
Obr. 8. ‘Komet’
Obr. 9. ‘Theodor Haber’<br />
a ‘Komet’<br />
Obr. 10. Oranžový<br />
tsingtauense hybrid
Obr. 11. ‘Claude Shride’
Obr. 12. a obr. 13. Semenáče z křížení L. martagon var. cattaniae x ‘Claude Shride’
Obr. 15. ‘Jacques<br />
S. Dijt’ (foto J.<br />
Kovář)<br />
Obr. 14. ‘Jupiter’<br />
(foto J. Kovář)
Obr. 16. a obr. 17.<br />
Semenáče v neobvyklé<br />
sytě třešňové a plné<br />
růžové barvě z křížení<br />
L. martagon var.<br />
cattaniae x L. martagon<br />
lus. album
Obr. 18. Semenáč 3/00/13 (Otto Beutnagel)
Obr. 20. Semenáč 2/98/6<br />
(Otto Beutnagel)<br />
Obr. 19. Semenáč 2/98/7<br />
(Otto Beutnagel)
Obr. 21. a obr. 22. Semenáče z křížení klonů ‘Jupiter’ a ‘Romeo’
Obr. 23. Semenáč z křížení L. martagon var. cattaniae x ‘Romeo’
Obr. 24. Žlutě pikotovaný semenáč<br />
Obr. 25. Semenáč z křížení klonu ‘Jupiter’
Obr. 26. <strong>Martagon</strong> hybridy<br />
jsou nesporně<br />
především zahradní<br />
lilie (klon ‘Komet’)<br />
Obr. 27. Žlutá cibule Lilium<br />
martagon („zlatá<br />
hlávka“)
Obr. 28. Z výpravy za Lilium martagon − zleva př. P. Petrlík, př. P. Hošek a př. J. Kovář<br />
Obr. 29. Variabilita Lilium martagon var. martagon na přírodní lokalitě
Change language