1,9 MB - Fair Trade

fairtrade.cz

1,9 MB - Fair Trade

Pracovní práva v době krize

Zpráva o pracovních podmínkách v elektronickém průmyslu v Mexiku

Centrum pro výzkum a pomoc v pracovněprávních otázkách (CEREAL), 2009


4 Úvod

OBSAH

5 1. kapitola: Elektronický průmysl v Mexiku a jeho etický kodex

6 Silný průmysl: Elektronický průmysl tváří v tvář krizi

8 Silné a slabé stránky: Hodnocení pěti let realizace EICC v Mexiku

11 2. kapitola: Deset případových studií

12 Nokia: Ohromný podvod

13 Philips: Hromadné propouštění bez nečestnosti

14 Microsoft: Ponižující zacházení

16 IBM: Nespravedlivá zaměstnanecká politika

17 Lenovo: Opakované používání dvacetiosmidenních smluv

18 Flextronics: Sexuální obtěžování

20 Blackberry: Neexistence svobody sdružování

22 Flextronics: Nedostatečná informovanost způsobující problémy

23 Dell: Pracovní přetížení

24 Panasonic: Ponižující zacházení

25 3. kapitola: Opatření ve prospěch pracovních práv

26 Dialog mezi Canieti a CEREAL

27 Zlidštění outsourcingu?

28 Sebeobrana: Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu

29 Žebříček společností 2008–09

30 Příloha

32 Poděkování


4

Nová zpráva organizace CEREAL zkoumá pracovní podmínky

mexických pracovníků, kteří, skryti v dodavatelském řetězci

elektronického průmyslu, vyrábějí mobilní telefony Nokia, konzole pro

videohry Xbox pro Microsoft, hardware pro IBM, dokovací stanice pro

Lenovo, tiskárny pro Hewlett Packard, servery pro Dell a reproduktory

a televizory pro Panasonic. Prostřednictvím svých svědectví nám

pracovníci mexických elektronických montoven dávají nahlédnout do

svých zkušeností nejistoty, nestability zaměstnání, ponižujícího

zacházení a přepracovánosti. Z ohromné skupiny asi čtyř tisíc příběhů,

které organizace CEREAL vyslechla přímo od pracovníků v letech

2008 a 2009, jsme vybrali deset případů jako symbol. Mnoho z nich se

událo na pozadí ekonomické krize, kterou někteří výrobci elektroniky

zneužívají, aby ještě zhoršili již tak velmi pochybné pracovní podmínky

svých zaměstnanců. Na konci roku 2009, zatímco firmy v Mexiku

znovu obnovují výrobu a přitahují nové investice, je mnoha

pracovníkům snižována mzda a jejich pracovní smlouvy jsou

zkracovány. Největší část nákladů krize tak nakonec nesou právě tito

pracovníci.

V této zprávě je uvedeno devět značek. Názvy těchto společností

obvykle vídáme na mnoha lákavých elektronických přístrojích, aniž

bychom se zamysleli nad okolnostmi, za kterých byly přístroje

vyrobeny. A právě to je cílem této zprávy: pomoci nám v přemýšlení o

lidech, kteří svoji sílu a energii nechávají na výrobní lince, abychom my

mohli tato zařízení, tak důležitá pro náš moderní život, vůbec používat.

Před pěti lety spolupracovala organizace CEREAL s organizací

CAFOD, Katolickou agenturou pro rozvoj, v Anglii a Walesu na zprávě

„Vyčistěte si počítač“, která poprvé poukázala na obtížnou situaci tisíců

pracovníků na výrobních linkách v elektronickém průmyslu po celém

světě. Před pěti lety také světový elektronický průmysl zveřejnil svůj

etický kodex, známý jako EICC. Tento kodex byl vytvořen s cílem

zajistit sociální odpovědnost všech společností v dodavatelském

Úvod

řetězci elektronického průmyslu. To je mimořádně důležité, protože

většinu závodů vyrábějících elektronická zařízení neboli „maquilas“ či

montoven, vlastní smluvní dodavatelé, nikoliv společnosti vlastnící

samotné značky. Většina případů v této zprávě K většině případů

uvedených v této zprávě došlo právě v těchto dodavatelských

závodech a s konkrétní značkou mohly být spojeny až po důkladném

průzkumu. Uplynulo již pět let od vydání zprávy CAFOD a kodexu

EICC, snah o zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců v tomto

odvětví, a je tedy ideální čas vyhodnotit výsledky. To je cílem prvních

několika stran zprávy, na kterých hodnotíme, kolik jsme ušli kroků

kupředu nebo dozadu na této cestě.

Zpráva je určena pro pracovníky, obchodníky, spotřebitele,

obhájce lidských práv, odborové předáky, právníky a odborníky,

protože všichni můžeme udělat něco pro zlepšení pracovních

podmínek zaměstnanců v těchto továrnách. Lze toho docílit pečlivým

výběrem dodavatelů, nákupem nebo naopak nekupováním konkrétního

výrobku, vyžadováním více informací o pracovních podmínkách ve

výrobních závodech a apelováním na manažery společností

zabývajících se výrobou elektroniky.

Závěrem je důležité říci, že po pěti letech práce se objevují nové

iniciativy, jejichž cílem je zlepšování pracovních podmínek v mexickém

elektronickém průmyslu. V závěru zprávy popisujeme tyto iniciativy a

chceme vyjádřit podporu úsilí lidí a institucí, které stojí za těmito

projekty, a motivovat je k další činnosti. V této zprávě chce CEREAL

zdůraznit nejen potřebu řešení jednotlivých případů, ale dosáhnutí

strukturálních změn ve světovém elektronickém průmyslu. Dokud

nebude naplněno právo na svobodu sdružování, bude velmi obtížné

vyřešit jakékoliv jiné porušování zaměstnaneckých práv. Dosažení této

změny je velmi komplikovaný úkol, ale naštěstí nezačínáme úplně od

nuly.


1. kapitola

Elektronický průmysl v Mexiku a jeho

etický kodex


SILNÝ PRŮMYSL

ELEKTRONICKÝ PRŮMYSL TVÁŘÍ V TVÁŘ KRIZI

Stejně jako ostatní výrobní

sektory trpí i elektronický průmysl

negativními dopady světové

hospodářské krize. Od poloviny

roku 2008 zaznamenala většina

z téměř dvou set společností

tvořících tento sektor v Mexiku,

pokles výroby, který v průměru

dosáhl 40 %. To vedlo k uzavírání

výrobních závodů a propuštění

tisíců pracovníků. Špatné zprávy

se množily. V květnu 2008

propustila společnost Sanmina

skoro dva tisíce pracovníků jedné

z jejích továren v Guadalajaře.

V prosinci téhož roku vypověděla

společnost Nokia pracovní smlouvy

dvěma tisícům zaměstnanců svého

závodu v Reynose. A v květnu

2009 se společnost Sony rozhodla

uzavřít jednu ze svých továren

vyrábějících televizory v Mexicali,

kde zůstalo bez práce více než

šestset lidí. Ke značnému snížení

počtu zaměstnanců a k uzavření

některých výrobních linek

přistoupily i další společnosti,

například Flextronics, Foxconn a

Jabil. Ke konci prvního pololetí

roku 2009 bylo v elektronickém

průmyslu propuštěno více než

šest tisíc lidí a vše nasvědčovalo

tomu, že dojde k ještě většímu

propouštění. Avšak na začátku

čtvrtého čtvrtletí roku 2009 se věci

začaly měnit. Od října oznámily

společnosti přísun nových investic

a potvrdily otevření nových

projektů. V té době již společnost

Nokia obnovila pracovní pozice,

které před rokem zrušila, a počet

jejích zaměstnanců znovu dosáhl

pěti tisíc. Společnost Sanmina

plánovala uzavřít rok s 20%

nárůstem oproti konci roku 2008 a

společnost Flextronics potvrdila

přijetí jednoho tisíce nových

pracovníků do konce roku 2009. I

společnost Jabil procházela

neobvyklým vývojem: během

pouhých několika měsíců vzrostl

počet pracovníků obou jejích

závodů z 3800 na 9000, tj. růst o

136 %. Nové projekty spustily i

společnosti HP a IBM.

Celkový pohled na mexický

elektronický průmysl nebyl na

konci roku 2009 vůbec špatný.

Dění v tomto odvětví ale

neodpovídalo tomu, co se děje ve

zbytku země. Mezi říjnem 2008 a

říjnem 2009 přišlo Mexiko o více

než 700 000 pracovních pozic a

podle odborníků bude trvat

nejméně dva roky, než se tato

mezera zacelí. Během téhož

období, kdy se světové

ekonomika zmenšila o 1,4 %,

došlo k oslabení mexického

hospodářství o 8,5 %. Tento

scénář je ještě horší, když si

uvědomíme, že podle Světové

banky přesahoval podíl Mexičanů

žijících pod hranicí chudoby

poprvé po mnoha letech polovinu

celkové populace země. Světová

banka informovala, že 54,8

milionů Mexičanů, tedy 51 %

všech obyvatel této země, žije

pod hranicí chudoby.

Počet pracovníků významných

společností v elektronickém

průmyslu v Mexiku,

národní údaje pro rok 2009

Společnost Zaměstnanci

Flextronics 21000

IBM

20000*

HP

13000*

Sanmina SCI 12000

Jabil 9000

Nokia 5000

Foxconn 5000

Sony 5000

Panasonic 2000

Philips 2000

Lenovo 1000

USI 1000

* Přímé a nepřímé pracovní pozice


Když se ale vrátíme k elektronic-

kému průmyslu, všechny přichá-

zející zprávy dobré nebyly. Za

poslední dva roky klesla průměrná

denní mzda pracovníka v odvětví

ze sta na devadesát pesos. Podle

odhadů organizace CEREAL tato

částka stačí pouze na pokrytí 60

% všech požadavků na výživu;

navíc nepokrývá další základní

potřeby jako například dopravu,

vzdělávání, bydlení, ošacení a

volný čas. Pokles průměrné mzdy

v mexickém elektronickém prů-

myslu v kombinaci s nevelkým

růstem výrobních nákladů v Číně

snížil rozdíl v zisku mezi těmito

dvěma zeměmi, což do značné

míry vysvětluje obnovený zájem

investorů o Mexiko. O zhoršení

pracovních podmínek v mexickém

elektronickém odvětví vypovídá i

další ukazatel – růst počtu

krátkodobých zaměstnanců.

V roce 2007 představovali

zaměstnanci na krátkodobou

smlouvu 40 % z celkového počtu

všech pracovníků, ale na konci

roku 2009 jejich podíl vzrostl na 60

%. Jako příklad této změny lze

uvést nábory společnosti Nokia.

V roce 2008 bylo 30 % z 5000

zaměstnanců této společnosti

v Mexiku najato prostřednictvím

personálních agentur a byly s nimi

uzavřeny tříměsíční smlouvy.

CEREAL na základě diskuzí

s pracovníky odhaduje, že na

konci roku 2009 mělo 75 %

zaměstnanců společnosti Nokia

uzavřené dvacetiosmidenní

smlouvy. Všichni krátkodobí

zaměstnanci společnosti Nokia

jsou najímáni agenturou

Manpower.

Stejně jako v roce 2002 ukázal

elektronický průmysl v Mexiku

svoji sílu, když úspěšně čelil

celosvětové hospodářské krizi.

Přilákal nové investice a vytvořil

nové pracovní pozice, avšak tyto

pozice jsou hůře placené a méně

stabilní než pozice, které již

existují. A struktura odvětví

způsobuje, že tuto cenu platí

snadno zranitelní zaměstnanci.

PRŮMĚRNÁ DENNÍ MZDA PRACOVNÍKA

V MEXICKÉM ELEKTRONICKÉM PRŮMYSLU

U$ 8

ROZDÍL MEZI MEXIKEM A ČÍNOU

SE ZMENŠUJE

Mzdové náklady a

směnný kurz

zmenšily výhodnost

výroby v Číně. Graf

ukazuje náklady na

výrobu hliníkového

prvku.

Zdroj: CEREAL

U$ 9

2005 2009

Čína 17$ 25$

Mexiko 18$ 20$

U.S. 24$ 29$

Zdroj: BusinessWeek, 4. června 2009

MEXICKÝ PODÍL NA SVĚTOVÉ VÝROBĚ:

U$ 6

2005 2007 2009

- 80 % BLUERAY DISKŮ

- 50 % PŘÍSTROJŮ BLACKBERRY

- 70 % NAHRANÝCH DVD NOSIČŮ

- PŘES 5.000.000 MOBILNÍCH TELEFONŮ NOKIA ROČNĚ

- 350.000 POČÍTAČOVÝCH SESTAV HP ROČNĚ

7


8

SILNÉ A SLABÉ

STRÁNKY:

HODNOCENÍ PĚTI LET

REALIZACE EICC

V MEXIKU

V říjnu 2004 se spojilo osm

významných společností

elektronického průmyslu a

zveřejnilo první verzi Etického

kodexu elektronického průmyslu

(Electronics Industry Code of

Conduct, EICC), který obsahuje

řadu zásad, které by měly

společnosti dodržovat pro zajištění

sociálně odpovědného chování.

Dnes je již v platnosti třetí verze

EICC, kterou podepsalo přes 40

společností. Všechny tři verze

EICC byly kompletně vyhotoveny

samotnými společnostmi, ačkoliv

k nim mnoho různých organizací

vyjádřilo různá doporučení s cílem

kodex vylepšit. EICC se zabývá

otázkami ochrany životního

prostředí a pracovních práv a jeho

přijetí ze strany společností je

zcela dobrovolné. Jakmile se

společnost rozhodne k EICC

přistoupit, musí se podrobit

auditům, které budou hodnotit

plnění kodexu z její strany, a

provádět audity vlastních

dodavatelů. To znamená, že

přípravu, realizaci a hodnocení

EICC řídí právě ty společnosti,

které pak kodex podepisují. Tato

situace byla kritizována mnoha

vnějšími pozorovateli. Centrum pro

výzkum a pomoc v

pracovněprávních otázkách

(CEREAL) je jednou z nezávislých

organizací, které sledují

dodržování kodexu ze strany

společností. V následujícím textu

hodnotí CEREAL změny

v elektronickém odvětví v Mexiku

po pěti letech platnosti kodexu.

Stabilita práce

Stabilita práce je možná největším úkolem,

kterému čelí společnosti, které se v Mexiku

snaží realizovat EICC. Přílišné využívání

dočasné práce je ukazatelem neustálého

porušování práva na stabilní práci. Některé

společnosti překračují podíl zaměstnanců s

krátkodobými smlouvami,tím že uzavírají

krátkodobé smlouvy

s pracovníky, kteří jsou ve skutečnosti stálými zaměstnanci. Toho

společnosti dosáhnou tak, že pracovníky přinutí každých 15 nebo 28

dnů uzavřít novou smlouvu. Tato praxe je nezákonná, protože má

negativní vliv na některá práva pracovníků, například počet dnů

každoroční dovolené nebo právo na odstupné. Tento jev přináší

obtíže, l které pracovníkům způsobuje zneužívání krátkodobých

smluv. Podíváme-li se na charakter výroby v mexickém

elektronickém průmyslu, mohlo by být pro firmy považováno za

přijatelnou mez sezónních pracovních sil 30 %. Vyšší podíl lze jen

těžko obhájit. Ve skutečnosti ale v roce 2005 mělo dočasnou

smlouvu uzavřeno 60 % pracovníků v mexickém elektronickém

průmyslu. Do roku 2006 klesl tento podíl na 40 %, ale v roce 2009

stoupl na 60 %. V současnosti má asi 90 % krátkodobých pracovníků

v elektronickém průmyslu uzavřenou smlouvu o dílo se

zaměstnavatelem a jsou najati prostřednictvím personálních

agentur.

Sexuální obtěžování

Je velmi obtížné získat počet případů sexuálního

obtěžování, protože většina obětí obtěžování

nenahlásí. Proto CEREAL provedl mezi lety 2005

a 2006 průzkum, ve kterém se ptal dělníků, zda

byli na svém pracovišti svědkem sexuálního

obtěžování. 90 % dělníků, kteří se průzkumu

zúčastnili, odpovědělo na tuto otázku kladně.

V roce 2008 klesl podíl na 80 %, ale v roce 2009 znovu vzrostl na 85

%. Počet oznámení o sexuálním obtěžování skutečně předložených

organizaci Cereal byl 10 v roce 2005, 8 v roce 2006, 12 v roce 2007

a 2008 a 14 v roce 2009.


Expozice toxickým látkám

Za posledních pět let vedlo zavádění

směrnice RoHS ve společnostech

v mexickém elektronickém průmyslu

téměř k eliminaci některých toxických

látek, které se předtím používaly při výrobě

elektronických zařízení. Tato směrnice ale byla

vytvořena s cílem chránit životní prostředí, ne pracovníky,

takže se i dnes stále používá mnoho toxických látek, které

se používaly už v roce 2005. Mezi tyto látky patří tavidlo,

cín, aceton, některé kyseliny a epoxidové směsi. Na

základě rozhovorů s pracovníky odhadla v roce 2005

organizace CEREAL, že působení toxických látek je

v mexickém elektronickém průmyslu téměř 4000

pracovníků, aniž by měli k dispozici vhodné ochranné

pomůcky. Jelikož se většina těchto látek stále používá,

CEREAL odhaduje, že do roku 2009 je působení těchto

látek stále vystaveno skoro 4000 pracovníků.

Diskriminace

Zde jsou nejvidit elnější známky t oho, že

realizace EICC v Mexiku přinesla pozit ivní

výsledky. CEREAL odhaduje, že se 90 %

pracovníků v elekt ronickém průmyslu st alo

v roce 2005 obět í určit ých diskriminačních

prakt ik, zejména při náboru.

Do roku 2006 klesl tent o podíl na 30%, v roce 2009 na

25%. Tento dramatický pokles byl způsoben rozsáhlou

reformou ve firmách, jejímž cílem bylo v důsledku tlaku ze

strany CEREAL zlepšit metody výběru zaměstnanců: firmy

odst ranily otázky a t est y zaměřené na identif ikaci

těhotných žen, lidí s tetováním, právníků nebo studentů

práva, členů odborů a homosexuálů.

Pracovní úrazy

Díky realizaci EICC v Mexiku klesl

významně i počet pracovních úrazů. Po

vážných nehodách způsobených let 2005 a

2006, kdy byly vinou nepředvídavosti

společností tisíce pracovníků otráveny,

a jiní zmrzačeni nebo dokonce zabiti, došlo v letech 2008 a 2009

téměř k vymizení těchto událostí. V roce 2009 došlo k hromadné

otravě jídlem v jídelně jedné firmy, k několika případům rozdrcení

prstů a havárií autobusů se zaměstnanci, ale ani jedna nehoda nebyla

způsobena závažným nedostatkem bezpečnostních opatření

přijatých firmami. V roce 2005 bylo pracovními úrazy v oblasti

elektroniky v Mexiku postiženo téměř 2000 pracovníků; v roce 2006

klesl tento počet na necelých 700 a v roce 2009 na méně než 300. Je

ale důležité poznamenat, že od zahájení realizace EICC zemřelo při

pracovních nehodách pět dělníků.

Svoboda sdružování

Nedostatečná svoboda sdružování je typickým

problémem mexického elektronického průmyslu.

Situace je stále stejná jako v roce 2005: 90 %

pracovníků v tomto sektoru patří do

odborového svazu, o kterém ani nikdy neslyšeli.

Většina z nich o svém členství v odborech

andokonce vůbec neví. Společnosti se

podílely na nuceném přihlašování pracovníků

do těchto odborů tak, že podepisovali tajné kolektivní smlouvy

s “takzvanými” odborovými předáky s podivnou reputací. V roce

2009 zaznamenala organizace CEREAL první případ, kdy bylo 13

pracovníků propuštěno, protože požadovali dodržování svých práv.

Nedávno pak tři firmy naznačily určitou ochotu zahájit dialog

s organizací CEREAL a pokusit se najít alternativy pro problém

nedostatečné svobody sdružování, avšak doposud nebyly dosaženo

žádných konkrétních výsledků.


Geografické rozložení hlavních společností elektronického průmyslu

9


2. kapitola

10 případů

Následující případy jsou ukázkami porušování pracovních práv,

ke kterým došlo v mexickém elektronickém průmyslu v letech 2008 a 2009.

Nejde o sbírku všech případů, které se udály, ale o reprezentativní výběr.

Pro tuto zprávu vybrala organizace CEREAL deset následujících příkladů,

celkem však v letech 2008-2009 podpořila téměř čtyři tisíce pracovníků

Pracovníci, kterých se tyto případy týkají,

souhlasili s jejich zveřejněním.

Společnosti dostaly příležitost projít si jednotlivé skutečnosti.

11


12

1 NOKIA:

OHROMNÝ PODVOD

V severním Mexiku, u hranic se

Spojenými státy, ve státě

Tamaulipas se nachází

průmyslové město Reynosa.

Hlavní hospodářskou činnost této

oblasti představují „maquiladoras“,

továrny zaměřující se na montáž

různých produktů z dílů

dovezených z jiných zemí. Většina

těchto produktů (90 %) je určena

pro uspokojení poptávky na

americkém trhu. V jednom ze tří

průmyslových parků v Reynose

má dvě továrny i společnost

Nokia. Obě byly postaveny během

posledního desetiletí a staly se

nejdůležitějším centrem výroby

mobilních telefonů v zemi.

Ke konci roku 2008 zaměstnávaly

obě továrny Nokia téměř 4500 lidí.

S klesající celosvětovou

poptávkou však musela Nokia

snižovat i stavy zaměstnanců.

Mezi prosincem 2008 a lednem

2009 propustila asi 2000

zaměstnanců; většina z nich měla

pracovní smlouvu se dvěma

personálními agenturami – Adecco

a Manpower. Přesto byla Nokia

podle mexického práva jejich

zaměstnavatelem. V rámci vlny

propouštění to vypadalo, že

snižování počtu zaměstnanců

v Nokii je jen dalším obvyklým

případem.

Způsob, jakým společnost

zaměstnance propustila, nenechá

nikoho chladným. Zaměstnanci

byli totiž požádáni, aby podepsali

„dobrovolné“ ukončení pracovního

poměru. Pracovníci, kteří si nebyli

jistí, zda mají ukončení pracovního

poměru podepsat, byli příslibem

dalšího pozdějšího zaměstnání

přesvědčováni, aby tak učinili. A

těm, kteří definitivně odmítli

podepsat , bylo vyhrožováno, že

jejich jména budou zapsána na

černou listinu.

Příběh Adriany

Pracovala jsem ve společnosti

Nokia, kde jsem montovala

mobilní telefony. Když jsem byla

v roce 2008 vyhozena, lidé

v agentuře Adecco mi řekli, že

když podepíšu dobrovolné

ukončení pracovního poměru,

znovu mě zaměstnají. Takže

jsem podepsala a přijala jsem

800 pesos (1050 Kč), které mi

dali jako odstupné. V únoru 2009

mě znovu zaměstnali. Ale k mému překvapení mě ještě ten samý

měsíc zase propustili! Znovu po mně chtěli, abych podepsala

dobrovolné ukončení pracovního poměru, ale nesouhlasila jsem,

protože jsem byla šest měsíců těhotná a potřebovala jsem peníze

a sociální zabezpečení. Zažalovala jsem tedy společnost Nokia a

požadovala jsem po ní odstupné a léčebné výlohy, které by

pokryly mé těhotenství. Zákonná žaloba ale nestačila. Spolu se

svými spolupracovníky jsme zorganizovali veřejné demonstrace a

hovořili jsme i s tiskem. Nikdy jsem nepochopila, proč s námi

společnost Nokia odmítla mluvit.

Společnost Nokia se snažila vyhnout vyplacení odstupného a

tlačila na pracovníky, aby je donutila k podepsání „dobrovolného“

ukončení pracovního poměru.


Situaci ještě více zhoršila

skutečnost, že mezi propuštěnými

bylo dvacet těhotných žen, které si

během procesu propouštění

stěžovaly na špatné zacházení.

V Mexiku, stejně jako jinde, má

zaměstnanec při propuštění právo

na odstupné. Jestliže ale podepíše

dobrovolné ukončení pracovního

vztahu, přijde o právo požadovat

odstupné. Společnost Nokia se

zkrátka chtěla vyhnout platbě

odstupného zmiňovaným

pracovníkům. To rozlítilo asi 70

zaměstnanců. Psali výkonným

manažerům ve Finsku a žádali je,

aby tuto situaci napravili. Na

odpověď Nokie museli čekat

mnoho týdnů, a když konečně

dorazila, hněv těchto pracovníků

ještě vzrostl. Ve svém dopise

Nokia vysvětlila, že situaci

podrobně vyšetřila a v postupech

propouštění nezjistila žádné

nesrovnalosti. Kromě toho

manažeři společnosti Nokia dodali,

že hovořili se všemi propuštěnými

pracovníky a všichni bez výjimky

souhlasili s postupem jejím i

s postupem personálních agentur.

Protestující zaměstnanci brzy

zjistili, že nikdo z nich ani nikdo

jiný, koho znali, s manažery Nokie

nehovořil, což poukazovalo na

neseriózní přístup společnosti.

Skupina zaměstnanců ihned

podala na Nokii žalobu u

pracovního soudu, kterou

požadovali výplatu celého

odstupného. Během následujících

měsíců společnost Nokia neustále

odmítala nejen vyplatit odstupné,

ale i hovořit s propuštěnými,

2

Hromadné propouštění bez naschválů

Může se společnost při hromadném propouštění

zaměstnanců chovat odpovědně? Odpověď zní „ano“.

V květnu 2008 musela společnost Sanmina SCI, jeden

z výrobců zařízení pro společnost Philips, propustit

téměř 1300 zaměstnanců jednoho z jejích závodů

v Guadalajaře. Sanmina sice nedala všem propuštěným

zaměstnancům úplné odstupné, ale na rozdíl od

společnosti Nokia naslouchala svým nespokojeným

pracovníkům a splnila jejich požadavky. Když

organizace CEREAL odhalila případy 19 propuštěných

zaměstnanců, Sanmina jim všem okamžitě uhradila

úplné odstupné. Na základě monitoringu organizace

CEREAL došlo ve společnosti Sanmina ke značnému

zlepšení politiky sociální odpovědnosti. Tato

společnost například snížila podíl dočasných

zaměstanců ze 60 % v roce 2005 na 30 % v roce 2009.

Kromě toho urovnala všechny případy neplnění kodexu

EICC, na které v letech 2008 a 2009 upozornila

organizace CEREAL.

přičemž argumentovala, že tito

pracovníci upřednostnili zákonnou

cestu před vzájemným dialogem.

V tomto konfrontačním prostředí

zorganizovali pracovníci několik

veřejných demonstrací a objevili

se v místní televizi a v rozhlasu.

Po sedmi dlouhých měsících

Nokia souhlasila s vyplacením

úplného odstupného všem

propuštěným zaměstnancům a

zdravotního pojištění těhotným

ženám. To bylo pro propuštěné

pracovníky vítězstvím a známkou

toho, že zaměstnanci najatí

prostřednictvím personální

agentury také mohou prosazovat

svá práva.

Nokia bohužel Nokia nezměnila

svoji zaměstnaneckou politiku, aby

zabránila budoucímu zneužívání.

Společnost propustila značný počet

svých přímo najatých zaměstnanců

a nahradila je stovkami

zaměstnanců najatých

prostřednictvím agentury; ty navíc

přinutila, aby podepsali smlouvy

s dobou platnosti od jednoho týdne

do tří měsíců.


14

3

FLEXTRONICS A MICROSOFT:

PONIŽUJÍCÍ ZACHÁZENÍ

Město Guadalajaru propaguje místní

samospráva jako „mexické Silicon

Valley“. Někteří to považují za

přehnané, ale pravda je, že

nejdůležitější klastr elektronických

společností v zemi se nachází právě

v tomto městě. Přes sedmdesát

společností a více než šedesát tisíc

pracovníků. Největší společností

tohoto klastru a současně největší

společností v oblasti elektroniky

v Mexiku je Flextronics, jež

zaměstnává více než 18000 lidí.

Jedním z mnoha produktů, které tato

firma vyrábí, je herní konzole Xbox

pro Microsoft. Zaměstnanci pracující

na pracovišti Microsoftu čistí a

opravují konzole vrácené uživateli a

po jejich práci jsou tyto přístroje

doslova jako nové, připravené na

návrat na trh. Při této práci musejí

používat potenciálně zdraví škodlivá

čistící látky, ale překvapivě to není

hlavním předmětem jejich obav.

Spíše je trápí to, jak společnost

Flextronics přistupuje ke krátkým

přestávkám, při kterých si mohou

odskočit na toaletu.

Ponižující postupy

Pro řízení krátkých přestávek, při

kterých si mohou pracovníci odskočit

na toaletu, používá společnost

Flextronics písemná povolení. Jeden

zaměstnanec si vezme povolení a

další zaměstnanec může odejít, až

když se předchozí pracovník vrátí.

Na pracovišti Microsoftu pracuje 70

osob, ale ti mají dohromady pouze

dvě povolení. To vede k tomu, že

Ačkoliv

je Xbox jednou

z nejpopulárnějších

herních konzolí na světě,

ponižující pracovní podmínky lidí,

kteří je vyrábějí, jsou prakticky neznámé.


zaměstnanci musejí čekat velmi

dlouho, než si mohou odskočit,

někdy i osm hodin. Kvůli této

neúměrně dlouhé čekací době se

několik zaměstnanců na pracovišti

pomočilo. Jiní se v důsledku

dlouhého čekání stěžují na střevní

bolesti. Na začátku roku 2009 se

vytvořila skupina zaměstnanců

nespokojených s tímto přístupem,

a chtěla si promluvit se svým

nadřízeným Manuelem Ruizem.

Ten je požádal, aby jmenovali

zástupce celé skupiny, se kterým

by tento problém probral. Za

zástupce skupiny byla zvolena

jedna zaměstnankyně. Odpověď

společnosti Flextronics byl její

přesun na jiné pracoviště a rada,

aby byla opatrná a neplýtvala

časem. O pár měsíců později byla

propuštěna. V polovině roku 2009

poslala organizace CEREAL

místnímu zástupci společnosti

Flextronics dopis, ve kterém

vyjádřila své znepokojení tímto

problémem. Flextronics neposlal

CEREALu žádnou odpověď, ale

při osobním setkání se zástupci

firmy 10.listopadu sdělili manažeři,

že zavedení této politiky byla

chyba a že celá situace se již

změnila.

Příběh Kristiny,

duben 2009

Pracuji v budově č. 1 společnosti Flextronics, na pracovišti Xboxu. Mojí

prací je zkoušet videokameru a ujistit se, zda pracuje dobře. Na tomto

pracovišti máme povolení pro odchod na toaletu, a to dvě povolení na

70 pracovníků. To je problém, protože když si potřebujeme odskočit,

musíme počkat, dokud nebude jedno z povolení k dispozici. Jinak

prostě na toaletu nemůžeme. Jednou jsem viděla starší kolegyni, která

se musela vymočit přímo na pracovišti, protože to již nemohla vydržet

a nedovolili jí odejít. Někdy, když to musím dlouho zadržovat, tak se

pak nemohu se vymočit. Šla jsem k doktorovi, protože mám pocit

pálení ve vagíně, obzvláště když to musím dlouho držet. Jednou se mi

stalo, že jsem se vymočila, když jsem ještě měla oblečení na sobě, už

jsem to prostě nemohla vydržet. Hrozně jsem se styděla. Jindy jsem

zase odešla na toaletu bez povolení a svému nadřízenému jsem dala

svůj průkaz a řekla jsem mu, že jestli mě chce potrestat, snížit můj plat

nebo cokoliv jiného, ať tak učiní, protože já už to déle nevydržím;

musela jsem jít na toaletu, tak jsem prostě šla.

Na pracovišti Xboxu je čekací

doba na odchod na toaletu

příliš dlouhá, někdy až osm

hodin.

15


16

Příběh Marty

„Je mi 54 let. Pro IBM jsem začala

pracovat 6. května 2003, kdy jsem

získala místo prostřednictvím

agentury APRO. Mezi lety 2003 a

2009 jsem uzavírala jednoleté

smlouvy, ale v roce 2009 mě

propustili. Neměla jsem nárok na

plnou dovolenou, jak ji upravují

zákony. Každý rok mi poskytli jen

šest dnů. Pátým rokem práce v

IBM nám jeden zaměstnanec

agentury APRO neustále

vyhrožoval, řval pokaždé, když

někdo udělal v práci chybu: „Jste

blbá nebo nerozumíte?“; „Když to

uděláte správně, můžete

pokračovat; když ne, přijdete o

tuhle práci,“ „Na vaši práci čeká

hodně lidí...“ Často jsem

byla nominována na pracovnici měsíce; pracovala jsem odpovědně a

přesně. Ale i tak mě 14. ledna 2009 propustili. Toho dne jsem šla do

agentury. Lourdes Michelová mi dala list papíru s mým odstupným:

celkem 1300 peso (kolem 1700 Kč). Řekla jsem jí: „Proč dostávám

jen tolik? Po šesti letech práce tady mám právo jen na tak málo?

Nemám právo na víc?“ Řekla: „Dáváme vám přesně to, na co máte

právo, protože jsme vás každý rok propustili. Nesmíte zapomenout

na všechny laskavosti, které jsem pro vás udělala. Měla byste být

vděčná: Najala jsem vás i přes váš věk. Prostřednictvím agentury

APRO jsem vám zajistila během všech těchto let práci.“ Nepodepsala

jsem a podala jsem soudní žalobu proti IBM.

Reakce IBM, listopad 2009: IBM vyjasnila své stanovisko ke smluvním

personálním firmám. Uvedla, že nepodporuje praxi opakovaného

obnovování krátkodobých smluv a že již byla přijata opatření, přičemž

již byla přijata opatření k realizaci této změny. Kromě toho IBM

zdůraznila, že v záležitostech odstupného při ukončení smlouvy

očekává od smluvních personálních agentur dodržování platných

pracovněprávních předpisů.

4 APRO A IBM:

NESPRAVEDLIVÁ

ZAMĚSTNANECKÁ POLITIKA

Před několika lety se společnost

IBM zbavila divize designu a

výroby osobních počítačů, aby se

mohla soustředit na jiné oblasti

trhu, které podle jejího názoru lépe

odpovídaly jejímu obchodnímu

modelu. V rámci příznačného

posunu ve světě prodala

společnost IBM svoji divizi

osobních počítačů čínské

společnosti Lenovo. IBM nadále

pro sebe vyráběla ostatní produkty

a začala i s výrobou pro jiné

společnosti. V Guadalajaře

například vyrábí vybavení pro

značku DELL. V případě továrny

IBM v Guadalajaře je práce

některým pracovníkům

zprostředkována agenturou Apro.

Tito zaměstnanci uzavírají

jednoletou smlouvu, i když pro to

nejsou odpovídající důvody. To je

výsledkem přístupu, kdy je s

pracovníky zacházeno jako se

pracovníky s krátkodobou

smlouvou, i když se jedná o trvalé

zaměstnance. Tato politika je

mexickými zákony zakázána,

protože tyto zákony umožňují

dočasné najímání pouze na práci

dočasného charakteru. V IBM není

většina práce, kterou tito

pracovníci provádějí, dočasného

charakteru, a přesto je společnost

IBM nutí uzavírat jednoleté

smlouvy. Následky této politiky pro

každodenní životy pracovníků jsou

tragické. Nikdo z nich nemůže

využívat dovolenou podle

mexických zákonů, protože mají

k dispozici pouze šest dnů ročně,

jako by šlo o nově přijaté

zaměstnance. Navíc je-li někdo

z nich propuštěn, je považován za

nedávno přijatého pracovníka,

ačkoliv pracuje ve společnosti IBM

mnoho let. Jsou jim odepřeny

příplatky za délku zaměstnání a

odpovídající odstupné. IBM tuto

politiku ospravedlňovala tvrzením,

že se vždy jedná o zaměstnance,

kteří u nich nepracují déle než

jeden rok; a proto tedy nemají

právo na odstupné. Zjednodušeně

řečeno: IBM a APRO maskují

trvalá pracovní místa dočasnými

smlouvami, což má negativní vliv

na práva pracovníků.


5 USI A LENOVO:

OPAKOVANÉ POUŽITÍ DVACETIOSMIDENNÍCH

SMLUV

Mnoho firem elektronického

průmyslu v Mexiku nutí své

zaměstnance uzavírat krátkodobé

dvacetiosmidenní smlouvy, a to po

dobu i několika let. Tato praxe je

nezákonná, ale paradoxně je

inspirována nesprávným výkladem

jednoho článku mexického

zákoníku práce. Podle federálního

zákoníku práce, jestliže zaměstnavatel

propustí zaměstnance

před uplynutím 30 dnů pracovního

vztahu, nemusí mu vyplatit

odstupné. Toto období je známé

jako „zkušební doba“ a zákon ji

umožňuje, ale pouze jednou.

Přesto mnoho firem zaměstnává

své pracovníky na zkušební dobu

mnohokrát po sobě. Tato

protiprávní praxe má negativní vliv

na životy zaměstnanců.

V následujícím svědectví nám

vypráví jedna zaměstnankyně o

problémech, se kterými se setkala,

když pracovala pro firmu Lenovo

v Guadalajaře, která s ní po dobu

dvou let uzavírala jednotlivé

měsíční smlouvy.

Příběh Adriany

Jmenuji se Adriana. Dva roky jsem

pracovala ve společnosti Universal

Scientific International (USI). Moje

práce sestávala z montáže

dokovacích stanic Lenovo. Moje

denní mzda činila 71 pesos (asi 95

Kč). Čelím problému nestability

pracovního místa. Během dvou let

mé práce ve společnosti jsem

musela uzavírat jednoměsíční

smlouvy, což znamenalo, že moje

smlouva byla každý měsíc

ukončena a já jsem byla

zaměstnána nanovo. Někdy mě

dokonce propustili a čekali několik

dnů, než mi nakonec opět zavolali

a přijali mě. V USI jsem pracovala

od dubna 2007 a moje smlouva

byla ukončena v květnu 2009.

Během tohoto období jsem

uzavřela 18 dočasných smluv a

patnáctkrát jsem byla propuštěna

a znovu přijata. Třikrát jsem byla

propuštěna bez okamžitého

opětovného zaměstnání, a

nakonec jsem byla propuštěna

zcela. Problémem je, že jako

pracovníci v elektronickém

průmyslu musíme čelit velké

nejistotě zaměstnání. Nemůžeme

plánovat dopředu, protože si

nejsme jisti, zdali budeme mít

práci i příští měsíc. Popravdě

řečeno žiji s tímto pocitem

nejistoty i dnes, ačkoliv již pro

společnost USI nepracuji. Když 17


18

nás naposledy propustili, říkali, že

se projekt přesune na Taivan.

Uznali, že jsme dobří pracovníci.

6

Ale řekli nám, že nám za čtyři

měsíce mohou zase zavolat a

znovu nás přijmout. Upřímně

FLEXTRONICS:

SEXUÁLNÍ OBTĚŽOVÁNÍ

Sexuální obtěžování je pro mnoho

pracovnic v mexickém elektronickém

průmyslu každodenní

realitou. Ačkoliv mnoho firem

v poslední době přijalo preventivní

opatření, neustále se objevuje

množství případů sexuálního

obtěžování. 90 % z téměř čtyř tisíc

pracovníků, se kterými organizace

CEREAL hovořila v letech 2008 a

2009, si bylo jisto, že ví o jednom

nebo více případech sexuálního

obtěžování, k nimž došlo na jejich

pracovišti.

Nárůst tohoto problému lze

vysvětlit kulturními i psychologickými

příčinami. Lidé, kteří

sexuálně obtěžují jiné zaměstnance,

se často cítí chráněni svým

nadřízeným postavením a oběti

jen málokdy jejich chování ohlásí,

protože mají strach, že budou

označeny za nemorální, popř. mají

jednoduše strach z propuštění.

Tyto obavy bohužel nejsou

neopodstatněné. Machistická kultura,

převažující v Mexiku, chápe

oběti sexuálního obtěžování jako

provokující a jelikož téměř ve

všech případech obtěžuje nadřízený

nebo kontrolní pracovník

svoji podřízenou, je možnost

propuštění v důsledku nahlášení

nevhodného chování velmi reálná.

Aby bylo možné tuto situaci řešit,

je účinná firemní politika mající za

cíl zabránit případům sexuálního

obtěžování a řešit je, mimořádně

důležitá. Žena, která je obětí

sexuálního obtěžování, se

neodváží veřejně označit nadří-

řečeno nevím, co mám dělat.

zeného, který zneužívá svého

postavení, dokud nebude mít

jistotu, že firma bude k jejímu

oznámení přistupovat seriózně.

V důsledku toho je mimořádně

důležité, aby firmy poskytly svým

pracovníkům tyto záruky, čímž

urychleně a účinně vyřeší případy

sexuálního obtěžování ohlášené

jejich zaměstnanci.

Je politováníhodné, že tomu tak

vždy není. K případu, který

ilustruje tuto část zprávy, došlo ve

společnosti Flextronics, která

přijala systémová opatření proti

sexuálnímu obtěžování již před

několika lety. Politika této

společnosti zahrnuje téměř

všechny aspekty, které by měla

skutečně řešit. Dokonce stanoví i

postup, jakým mohou zaměstnanci

veřejně oznamovat jakékoliv

zneužívání. Proto nevidíme jediný

důvod toho, proč nebyl následující

případ urychleně vyřešen.

Uplynuly od něj již skoro tři roky a

stále je otevřený.

Lupita, oběť sexuálního

obtěžování, veřejně oznámila

člověka, který ji údajně obtěžoval,

zástupcům firmy hned několikrát,

ale přesto nedostala uspokojivou

odpověď. Podala tedy soudní

žalobu a jako náhradu nyní

požaduje úhradu vysoké částky –

tomu bylo možné předejít

v případě rychlého vyřešení

případu.


Jmenuji se Lupita a je mi 21 let.

V srpnu 2006 jsem začala

pracovat ve firmě Flextronics,

najala mě agentura PAT.

Pracovala jsem ve skladu 23B,

kde jsem balila tiskárny,

klávesnice a notebooky značky

HP. Hlavním vedoucím skladu byl

Mario Gonzalez. Hned po mém

příchodu v dubnu 2007 mě začal

obtěžovat. Přistoupil ke mně

zezadu, dotkl se mých ramen,

hladil mě po ruce a dotýkal se mé

dlaně a říkal: „Lupito, dnes vám to

opravdu sluší!“ Pak promluvil

k mužům, kterým řekl: „Nestve

vás, že jsme přišli do vašeho

města, chodíme do postele s

vašimi ženami, a navíc jsme vaši

šéfové?" Tato nepříjemná situace

se v průběhu tří měsíců neustále

opakovala. Jednou mě požádal,

abych zaškolila nového

zaměstnance, ale v tu chvíli jsem

právě pracovala na něčem jiném a

řekla jsem mu, aby chvíli počkal.

Rozzlobil se a šel do personálního

oddělení, kde na mě podal

stížnost, že prý „neposlouchám

příkazy". Při té příležitosti mi lidé

z personálního sdělili, že mě za

dva týdny přesunou na jiné

pracoviště, což pro mě byla dobrá

zpráva. Aspoň nebudu mít Maria

ve své blízkosti. Dva týdny ale

uplynuly a já jsem přesunuta

nebyla. Mario mě neustále

obtěžoval, což jsem nahlásila

Jesúsu Millánovi z personálního

oddělení. Znovu mi přislíbili, že mě

za tři týdny dají na jiné pracoviště,

ale čas šel dál a já jsem nikam

jinam přesunuta nebyla. Během

následujících týdnů jsem Mariovo

chování oznámila čtyřem dalším

lidem z personálního oddělení, ale

nikdo s tím nic nedělal, dokud

jsem jednou nepřijela do skladu a

Příběh Lupity

pracovníci bezpečnosti mě

nepustili dál. Řekli mi, že jednají

na příkaz Maria Gonzaleze.

Požádala jsem je, aby jej zavolali.

Přišel, za ruku mě odvedl

k výrobní lince a řekl: „Takže ty si

povídáš s mým nadřízeným co?

Když nerozumíš po dobrém,

porozumíš po zlém. A budeš

dodržovat pravidla.“ Brečela jsem

a řekla jsem mu: „Vedoucí říkal, že

si s tebou promluví, a já mu řeknu,

co se tu děje.“ Ale Mario mi řekl:

„Jestli mu to povíš, něco zlého by

se ti mohlo stát.“ Mluvila jsem

s Montemayorem, Mariovým

nadřízeným, a pověděla jsem mu,

co se stalo. Řekl, abych si

s Mariem promluvila. Když jsem

ale přišla zpět na své pracoviště,

nemohla jsem používat svůj

počítač – někdo mi změnil heslo.

Tuto situaci jsem nahlásila

Montemayorovi, který si Maria

zavolal. Jeho odpověď byla:

„Změnil jsem heslo, protože Lupita

odchází z této práce.“ V tu chvíli

jsem si řekla, že to je už příliš

moc. Bylo jasné, že mě propustí,

takže jsem druhý den nepřišla do

práce a podala jsem u příslušných

orgánů proti společnosti

Flextronics soudní žalobu.

Odpověď společnosti: Po seznámení s podrobnostmi o tomto případu od organizace CEREAL provedl Flextronics vyšetřování celé věci. Na setkání

s CEREALem dne 10. listopadu firma prohlásila, že nebyli schopni najít jediný interní záznam o stížnostech Lupity na sexuální obtěžování. Navíc

když společnost hovořila s kolegy Lupity, nikdo z nich nepotvrdil, že by pozoroval chování, které Lupita ve svém svědectví popisuje. Když ale se

stejnými pracovníky hovořila organizace CEREAL, vše potvrdili a dokonce řekli, že oni sami byli obětí sexuálního obtěžování ze strany téže osoby.

Tento rozpor uvrhl manažery firmy i organizaci CEREAL do nejistoty. Která ze dvou verzí je pravdivá? Bylo velmi obtížné zjistit pravdu. CEREAL

nemá přístup do interního systému stížností společnosti a pracovníci, kteří svým svědectvím potvrdili prohlášení Lupity, nesouhlasili se zveřejněním

svého jména, protože měli strach z propuštění. I přes tyto rozpúory se organizace CEREAL rozhodla tento případ zveřejnit, protože je záhadou,

proč nebyl firmou řešen ani po tak dlouhé době. Ukazuje také na nutnost rychlých řešení těchto případů, protože po delší době již je problém

informace a svědectví dohledat.

19


7

FLEXTRONICS A

BLACKBERRY:

NEEXISTENCE SVOBODY

SDRUŽOVÁNÍ

Mexické pracovněprávní předpisy

stanovují, že každoročně v květnu

musejí všechny společnosti

rozdělit 10 % ze svého zisku za

předcházející rok mezi své

zaměstnance. V souladu s tím

čekali zaměstnanci výrobního

závodu společnosti Flextronics

v Guadalajaře netrpělivě na

květen, kdy jim společnost měla

vyplatit jejich podíl na zisku. Když

jej ale dostali, byla jeho výše

mnohem nižší než v předcházejících

letech. Mysleli si tedy, že

možná došlo k chybě. Aby své

pochybnosti vyjasnili, zúčastnilo se

deset zaměstnanců továrny, která

vyrábí elektronická zařízení,

včetně mobilních telefonů

BlackBerry, tiskové konference

20

uspořádané Národní koalicí

pracovníků v elektronickém

průmyslu, což je sdružení

zaměstnanců působících v tomto

odvětví. Na této tiskové konferenci

požádali zaměstnanci své

zaměstnavatele, včetně

společnosti Flextronics, aby jim

vysvětlili výrazně nižší podíly na

zisku. Společnosti ale

pracovníkům neodpověděly a jak

šel čas, zdálo se, že tato otázka

upadla do zapomnění. V červnu

2009 ale několik zaměstnanců

společnosti Flextronics, kteří se

zúčastnili tiskové konference,

odeslalo dopis řediteli

personálního oddělení výrobního

závodu, ve kterém jej žádali o

zvýšení mezd s odůvodněním, že

vydělávají méně než ostatní

pracovníci, kteří vykonávají

stejnou práci. Druhý den byli tři

z těchto pracovníků, kteří odeslali

žádost a zúčastnili se tiskové

konference,propuštěni. Firma

Flextronics organizaci CEREAL

později vysvětlila, že kvůli nedo-

Tři zaměstnanci propuštění

společností Flextronics tvrdí, že

je společnost vyhodila jako trest

za to, že se odvážili uplatňovat

svá práva. Ve společnosti

Flextronics vyráběli

elektronická zařízení, např.

mobilní telefony BlackBerry.

statečné výrobě pro ně nebyla

žádná práce, ale pracovníci tvrdili,

že jde o odvetu vůči nim, protože

se odvážili požadovat dodržování

svých práv. Ačkoliv má CEREAL

k dispozici kopii žádosti těchto

zaměstnanců o zvýšení mezd

s podpisem a s potvrzením, že ji

personální oddělení závodu


obdrželo, manažerka, které byl

dopis adresován, překvapivě naší

organizaci sdělila, že tuto žádost

nikdy nedostala. Omluvila se a

řekla, že v interních komunikačních

postupech společnosti

jsou určité nedostatky. Kromě toho

zaměstnanec pracující na stejném

pracovišti jako propuštění muži

řekl CEREALu, že jim nadřízený

(Rubén Topete) sdělil, že „dostali

shora pokyn, aby [tito zaměstnanci]

byli propuštěni, protože

společnost je znepokojena tím, že

jí pracovníci poslali žádost o

zvýšení mezd.“ Další jejich kolega

potvrdil, že: „Rubén Topete, náš

nadřízený, nám řekl, že mu

Manuel Mariscal z personálního

oddělení oznámil, že na našem

pracovišti nedojde ke zvýšení

mezd jako trest za způsobené

problémy, že budeme pečlivě

sledováni a že na nás

‚dohlédnou‘.“ Den po propuštění

těchto zaměstnanců uspořádala

Koalice další tiskovou konferenci

s dalšími informacemi o problému

podílů na zisku. Na ní tři

propuštění pracovníci oznámili, že

proti společnosti Flextronics podají

soudní žalobu – jejich cílem bylo

získat zpět svou práci. Na jejich

podporu se Koalice rozhodla

přijmout opatření a o týden později

se před společností Flextronics

konala demonstrace asi 30 lidí,

kteří po dobu třiceti minut bránili

autobusům plným pracovníků v

přístupu do prostor výrobního

závodu. Společnost byla touto

demonstrací pohoršena a v reakci

na ní obvinila protestující, že jsou

skupinou aktivistů řízených

organizací CEREAL s jediným

cílem poškodit image společnosti

Flextronics. Když se pracovníci

dozvěděli o reakci společnosti,

ještě více o svou práci bojovali.

Dokonce odmítli zvážit jiné

způsoby řešení sporu, například

odstupné. To by sice byl právně

přípustný způsob ukončení

neshod, ale současně by se tím

ukončil pracovněprávní vztah mezi

zaměstnanci a společností, tj.

něco, co tito zaměstnanci nechtěli.

Chtěli se vrátit ke své práci ve

Flextronicsu a byli přesvědčeni o

protiprávnosti svého propuštění.

Flextronics zase odmítl přijmout

pracovníky zpět, takže se konflikt

dostal do slepé uličky. Jelikož

dialogem se nedošlo k žádnému

řešení, budou muset zaměstnanci

počkat na rozhodnutí příslušných

orgánů, což bude trvat alespoň

jeden rok.

Členové Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu

brání autobusům převážejícím zaměstnance v přístupu do prostor

společnosti Flextronics na protest proti propuštění tří zaměstnaců.


8 FLEXTRONICS:

NEDOSTATEČNÁ

INFORMOVANOST

ZPŮSOBUJÍCÍ PROBLÉMY

V červnu roku 2009 podepsalo

téměř sto dvacet zaměstnanců

společnosti Flextronics kolektivní

dopis adresovaný personálnímu

oddělení společnosti, ve kterém

žádají o vysvětlení výrazně nižšího

podílu na zisku vyplaceného za

daný rok. Norma (na obrázku

vpravo) obdržela jen jedno

mexické peso (sedm centů),

a proto se rozhodla pomoci se

shromažďováním podpisů. Doku-

ment byl předán společnosti, která

si poté volala jednoho zaměst-

nance po druhém, vysvětlovala

jim nízké zisky a ptala se jich, kdo

shromáždil podpisy pod dopis.

O několik dnů později bylo pět

žen, jež shromažďovaly podpisy

(včetně Normy), propuštěno.

Ačkoliv byly v té době propuštěny

stovky jiných zaměstnanců kvůli

poklesu poptávky, organizace

CEREAL se rozhodla hovořit

o tomto případu se zástupcem

společnosti Flextronics. Představi-

telé CEREALu tím chtěli vyjádřit

obavy z možnosti, že propuštění

pěti zaměstnankyň bylo odvetou

za shromažďování podpisů. Proto

se obrátili na zástupce společnosti

Flextronics s cílem objasnit, zda

propuštění mělo skutečně

souvislost s podpisovou akcí.

Tento zástupce odpověděl, že

Flextronics byl činností pracovnic

znepokojen a dále vyjádřil

podezření, že ženy při shromažďo-

vání podpisů postupovaly podle

pokynů CEREALu. Nakonec neby-

lo možné určit, zda propuštění

bylo opravdu trestem. Paradoxně

se Norma rozhodla poprvé

navštívit kancelář organizace

CEREAL teprve poté, co se jí

zástupce personálního oddělení

zeptal: „Radí vám CEREAL?“ a

ona mu opáčila: „Co to je?“


9 APOLOTRAN

A DELL:

PRACOVNÍ PŘETÍŽENÍ

Porušování pracovních práv

ve výrobních závodech elektronického

průmyslu je usnadněno

mimo jiné i nedostatečným

dohledem ze strany poskytovatelů

mnoha služeb. Dodavatelský

řetězec v tomto odvětví je

poměrně složitý. Velké

společnosti, jako jsou například

IBM nebo DELL, obvykle zadají

výrobu zařízení jiným

společnostem, které si pak na

personální záležitosti najmou

personální agentury (catering,

přeprava zaměstnanců, přeprava

dílů, bezpečnostní služby a

podobně). Tyto služby jsou

bezpochyby součástí výrobního

procesu. Přesto se zdá, že

společnosti v elektronickém průmyslu

někdy od svých poskytovatelů

služeb nevyžadují dodržování

mexických pracovněprávních

předpisů či etického kodexu

elektronického průmyslu (EICC).

V důsledku tohoto nedostatečného

dohledu se poskytovatelé služeb

často chovají neeticky. To je

i případ společnosti Apolotran,

která přepravuje díly pro výrobní

závod IBM v Guadalajaře, kde se

vyrábějí zařízení pro společnost

DELL. Apolotran nutí své

zaměstnance pracovat až šestnáct

hodin denně, aniž by jim přesčasy

zaplatila. Svým řidičům platí

týdenní mzdu 750–800 pesos (975

Kč). Kromě toho trestá své

pracovníky, kteří se odváží vyjádřit

svoji nespokojenost s pracovním

přetížením nebo s nižší mzdou.

Takovým případům by bylo možné

zabránit, kdyby uvedené společnosti

účinněji sledovaly své poskytovatele

a požadovaly po nich

dodržování zákonů.

Příběh Daniela

Jmenuji se Daniel a je mi 53

let. Poslední tři roky pracuji

jako řidič pro závod

společnosti IBM, sídlící

v Guadalajaře. Společnost

poskytující přepravu dílů,

která mě najala, se jmenuje

Apolotran. Naše pracovní

podmínky jsou velmi tvrdé.

Pracujeme šestnáct hodin

denně, to je dvakrát déle, než

povoluje zákon. Správně by

nám po uplynutí osmi hodin

měli zaplatit dvojnásobek za

přesčas, ale to nedělají.

Dostávám mzdu za osm odpracovaných

hodin, to je 120

pesos (asi 150 Kč).

Abych byl schopen tuto práci zvládnout, odjíždím z domova

v šest hodin ráno a vracím se o půlnoci. V červnu roku 2009 mi

část mzdy odebrali, a tak jsem si stěžoval, protože mi to

připadalo nespravedlivé. Odpověděli mi, že mě přesunou ze

závodu IBM do výrobního závodu společnosti Flextronics. Ten

je však ještě dál od mého domova než IBM. Společnost dobře

ví, že když mě přesune do závodu Flextronics, budu muset

vstávat ve čtyři hodiny ráno a vracet se budu až ve dvě hodiny

ráno. Spal bych pak jen dvě hodiny a za těchto podmínek bych

nemohl pracovat. Na mém přemístění ale trvali, takže mi

nezbývalo nic jiného než z práce odejít. Myslím si, že je to

velmi nespravedlivé.

23


PANASONIC:

PONIŽUJÍCÍ

ZACHÁZENÍ

V Mexiku má společnost

Panasonic několik továren,

včetně dvou ve městě Reynosa.

Panasonic využívající nejmodernější

technologie tam vyrábí

reproduktory a televizory

s plazmovou obrazovkou.

V roce 2009 se asi 20

zaměstnanců obrátilo na

organizaci CEREAL, aby oznámili

ponižující zacházení.

Následující příběh je svědectvím

jedné z pracovnic

a nenechává nikoho na pochybách,

že je nutné zlepšit přístup

společnosti Panasonic ke svým

zaměstnancům. Etický kodex

této společnosti uvádí: Budeme

se snažit vytvářet bezpečné a

příjemné pracoviště tak, že se

budeme vyhýbat takovému

chování a takovým

prohlášením, která by

porušovala lidská práva,

například pomluvám, urážkám,

sexuálnímu obtěžování a násilným

činům.“

10

Příběh Angelicy

Jmenuji se Angélica, je mi 34 let a jsem hendikepovaná. Začala

jsem pracovat ve společnosti Panasonic 9. listopadu 2005 a

vydělávala jsem si týdně 720 peso (asi 950 Kč). Od začátku se ke

mně mí nadřízení chovali špatně – musela jsem snášet verbální

urážky, protože jsem neměla dostatečné vzdělání nebo protože

jsem hendikepovaná. Jednou jsem například během přestávky šla

po chodbě a jeden mladík, který šel okolo, kopl do mé ortopedické

pomůcky a řekl mi: „Jdi stranou, bráníš mi v cestě!“ Upadla jsem

a nemohla vstát. Odnesli mě tedy na ošetřovnu a dali mi prášek.

O pár minut později jsem již byla na pracovišti. Jindy mě někdo

srazil a mé berle se zlomily. Když jsem šla na ošetřovnu, tak mi

pracovník bezpečnosti řekl: „Podle mě jste si to udělala sama,

abyste nemusela pracovat,“ ale stejně jako jindy jsem za chvíli

zase byla na svém pracovišti. Není pravda, že společnost

Panasonic dává práci všem, bez jakékoliv diskriminace. Musela

jsem se potýkat se špatným fyzickým

a verbálním zacházením, s urážkami a ponižováním,

a přitom jsem musela pracovat pod ohromným tlakem a hrozbami,

že mohu být kdykoliv propuštěna. Často mi říkali, že mi

dělají laskavost, když mě najali, protože jsem hendikepovaná. 17.

října 2008 jsem musela jít na toaletu, protože jsem menstruovala,

a musela jsem naši nadřízenou Sandru požádat o povolení. Řekla

mi: „Už mám dost toho, jak pořád chodíte na toaletu. Když

půjdete, někdo jiný rád vezme vaše místo. Měla byste být vděčná,

protože ve vašem stavu vás nikdo nepřijme,

a jestli budete pořád chodit na toaletu, vyhodí vás.“ Tak jsem jí

řekla: „Musím jít na toaletu, menstruuji a mám průjem,“ ale ona mi

to nedovolila. Po několika minutách už jsem to nemohla vydržet,

tak jsem vykonala potřebu v oblečení, na židli. Pak jsem si

stoupla a šla na toaletu, abych se umyla. Poté jsem z továrny

odešla. Byla jsem tak rozrušená, že následující den jsem nešla do

práce. Obrátila jsem se na pracovněprávní orgány a podala soudní

žalobu.


3. kapitola

Opatření ve prospěch pracovních práv

Zatímco jsou přijímána opatření proti pracovním právům,

existují samozřejmě i opatření, která je podporují.

Zde je několik příkladů různých přístupů ze strany institucí,

společností a pracovníků, kteří se snaží zlepšit pracovní podmínky

v elektronickém průmyslu v Mexiku.

25


DIALOG MEZI

CANIETI A CEREAL:

HODNOCENÍ SNAHY O ZLEPŠENÍ

PRACOVNÍCH PODMÍNEK

Poté, co se v Mexiku začalo s

uplatňováním kodexu EICC, zahájila

organizace CEREAL a Národní komora

oboru elektroniky, telekomunikací a

informačních technologií (CANIETI) v roce

2005 dialog, jehož cílem bylo řešit případy

porušování pracovních práv. Po čtyřech

letech tento dialog pokročil a dnes již není

omezen pouze na řešení jednotlivých

případů, které se objevily, ale současně

se snaží předcházet i potenciálním

problémům

do budoucna. Není to lehký úkol, neboť

přístup k analýze a hledání řešení často

dostává obě instituce do otevřeného

sporu. Nabízí se proto otázka: bylo

užitečné pokračovat v tomto dialogu téměř

pět let? Následující tabulka porovnává

pozitivní a negativní aspekty dialogu mezi

organizacemi CEREAL a CANIETI.

Na první pohled je zřejmé, že mnoho

otázek zůstává stále nevyřešených; přesto

však tento dialog nebyl marný.

Pozitivní výsledky dialogu

1. Díky dialogu klesl během pouhých pěti let výskyt

případů diskriminace v mexickém elektronickém

průmyslu z 90 % na 25 %.

2. Počet pracovních úrazů také významně poklesl.

Navíc úrazy, ke kterým nadále dochází, jsou méně

závažné než dříve.

3. Po pěti letech dialogu se případy řeší rychleji.

Dříve byla průměrná doba řešení jednoho případu

jeden rok, dnes jsou to dva měsíce.

4. V současné době se dialog soustředí na otázky,

kterým se dříve nevěnoval, protože nebylo možné

dosáhnout dohody – jedná se například o svobodu

sdružování a dočasné smlouvy.

5. Dlouhé trvání dialogu umožnilo vytvoření

účinného mechanismu společné práce na

dokumentaci, komunikaci a řešení případů

porušování pracovních práv.

Hlavní problémy dialogu

1. Ne všechny společnosti sdružené v CANIETI

jsou stejně ochotné dodržovat kodex EICC; některé

se i dnes vyhýbají dialogu s organizací CEREAL.

2. Některé případy mohou být i po velmi dlouhé

době stále nevyřešeny. Je nutné zkrátit dobu

odezvy na všechny případy.

3. Některé případy se týkají složitých problémů,

například svobody sdružování, používání dočasných

smluv nebo personálních agentur. Neochota

společností jednat s organizací CEREAL v těchto

otázkách do roku 2008 vytvořila slabá místa a brání

pokroku.

4. Nedostatek přesných informací o otázkách, jako

jsou například sexuální obtěžování nebo vystavení

pracovníků toxickým látkám, ztěžuje dosažení

společné analýzy a vytváří neshody, které zpomalují

řešení případů.

5. Většina pracovníků nezná kodex EICC, takže

nejsou schopni požadovat jeho dodržování.


ZLIDŠTĚNÍ

OUTSOURCINGU?:

PROCES CERTIFIKACE

SOCIÁLNÍ ODPOVĚDNOSTI

PERSONÁLNÍCH AGENTUR

V polovině roku 2008 začala

organizace Electronic Production

Chain (CADELEC) nabízet proces

certifikace sociální odpovědnosti

personálních agentur. Proč?

Protože mnoho případů

porušování pracovních práv

v mexickém elektronickém průmyslu

souviselo s nevhodnými

praktikami personálních agentur.

Například diskriminační postupy

při náboru zaměstnanců, se

kterými se v roce 2005 setkalo

90 % všech pracovníků v tomto

odvětví, uplatňovaly především

personální agentury. Používání

postupných osmadvacetidenních

smluv a odmítání odstupného

pracovníkům, kteří na něj mají

nárok, také souviselo s postupy

agentur. Aby se takovému zneužívání

předešlo, rozhodl se

CADELEC, instituce založená

společnostmi a podporovaná

mexickou vládou, certifikovat

agentury v oblasti sociální

odpovědnosti. Očekávání jsou

vysoká, protože CADELEC má

v úmyslu navrhovat společnostem

v elektronickém průmyslu pouze

certifikované agentury. Tím by se

pozornost agentur soustředila na

certifikační proces. Budou ale

postupy certifikačního procesu

dostatečně spolehlivé, abychom

mohli jejich výsledkům důvěřovat?

Na odpověď je příliš brzy, ale již

na konci roku 2009 dokončovaly

první personální agentury, které se

do projektu zapojily, příslušné

administrativní kroky pro certifikaci.

Očekávání jsou tedy veliká, ale

budeme si muset počkat.


SEBEOBRANA: NÁRODNÍ

KOALICE PRACOVNÍKŮ

V ELEKTRONICKÉM PRŮMYSLU

Od roku 2007 se na stránkách

místních tiskovin objevují tváře

zakryté bílou maskou. Někdy

uspořádají tiskovou konferenci,

jindy vedou velké veřejné

demonstrace, při kterých

symbolicky zavírají kanceláře

personálních agentur nebo brání

ve vjezdu autobusů převážejících

zaměstnance do prostor závodů.

Mluvíme o skupině dělníků, kteří

se označují Národní koalice

pracovníků v elektronickém průmyslu.

Za cíl si kladou dle svých

slov obranu vlastních pracovních

práv.

Přesný počet aktivistů není znám,

ale jejich členové pracují téměř

v každém výrobním závodu

elektronického průmyslu v Guadalajaře,

Jaliscu a v některých

dalších mexických státech.

Zakladatelé Koalice jsou bývalími

zaměstnanci společnosti Hitachi,

kteří se sjednotili, aby společně

bojovali za své odstupné poté, co

společnost oznámila uzavření

továrny. Někteří členové Koalice

byli kvůli své angažovanosti

propuštěni, a z tohoto důvodu

začali nosit masky. Bývalí

zaměstnanci společnosti Hitachi

získali místa v jiných společnostech

elektronického průmyslu,

takže se jejich organizace začala

rychle rozrůstat. Analýza pracovních

podmínek v Mexiku, kterou

tato skupina lidí disponuje, je velmi

negativní. Jejich hlas je slyšet,

protože se jedná o jedinou

organizovanou skupinu zaměstnanců

tohoto odvětví, která

aktivně brání svá práva. Nesmíme

zapomínat, že i když v tomto

sektoru působí odbory, jsou

všechny neaktivní. V následujícím

textu, pět let po prvním zveřejnění

kodexu EICC, vyjadřuje Koalice

svá stanoviska. Z jejich pohledu

nedošlo k žádnému pokroku –

naopak dochází ještě k většímu

zneužívání než před pěti lety.

Výňatek z prohlášení Národní koalice pracovníků v elektronickém

průmyslu

Národní koalice pracovníků v elektronickém průmyslu prohlašuje, že pět let

po zveřejnění Etického kodexu elektronického průmyslu společnosti, které

kodex podepsaly, nadále porušují pracovní práva svých zaměstnanců.

Kodex uvádí (část A-7), že signatáři by měli respektovat svobodu

sdružování svých zaměstnanců. Toto právo, zakotvené v našich

federálních pracovněprávních předpisech, se neustále porušuje.

Vzpomeňme na dva nedávné případy. Prvním je propuštění více než deseti

zaměstnanců společnosti Flextronics jen proto, že požadovali transparentní

přístup k výplatě podílů na zisku.

Druhým případem je propuštění Aureliana Rosaze Suáreze, Omara

Manuela Montese Estrady a Vicenta de Jesúse Rodrígueze Roy, protože

uplatňovali své právo na dorovnání mezd. Tito lidé rovněž pracovali ve

společnosti Flextronics.

Informujeme mezinárodní elektronický průmysl, že budeme nadále

používat své masky jako symbol represí proti nám. I přes všechny útoky

budeme nadále požadovat a bránit naše pracovní práva.

28


Systém hodnocení

vychází ze

zkušeností

organizace

CEREAL a

stížností

zaměstnanců

Žebříček společností pro rok 2009 vyhlášený

organizací CEREAL

Pozice Společnost

1 Sanmina SCI

VELMI DOBRÁ

2 Hewlett Packard VELMI DOBRÁ

3 Jabil

DOBRÁ

4 Microsoft DOBRÁ

5 Intel DOBRÁ

6 Philips

DOBRÁ

7 Sony PRŮMĚRNÁ

8 Foxconn

PRŮMĚRNÁ

9 USI ŠPATNÁ

10 Panasonic

ŠPATNÁ

11 IBM ŠPATNÁ

12 Benchmark ŠPATNÁ

13 Nokia ŠPATNÁ

14 Blackberry

ŠPATNÁ

15 Flextronics ŠPATNÁ

Nízký výskyt případů.

VELMI DOBRÁ

Všechny nebo téměř

DOBRÁ

Nízký výskyt

případů. Více než

polovina vyřešena.

PRŮMĚRNÁ

všechny případy

vyřešeny.

Vysoký výskyt

Vysoký výskyt

případů. Všechny

DOSTATEČNÁ NEDOSTATEČNÁ případů. Některé ŠPATNÁ

nebo většina

vyřešeny.

případů vyřešena.

Nízký výskyt

případů. Málo nebo

žádné vyřešeny.

Vysoký výskyt

případů. Vyřešeno

jen málo nebo

žádné.

29


30

Příloha

Dokument předložený Koalicí elektronického průmyslu (EICC)

Koalice elektronického průmyslu (EICC) byla založena v roce 2004 s cílem podporovat jednotný přístup k odpovědným obchodním praktikám ve všech

celosvětových dodavatelských řetězcích elektronického průmyslu. EICC je dobrovolná koalice společností, které spolupracují na vytváření komplexního souboru

nástrojů a metod podporujících důvěryhodné zavádění etického kodexu EICC. Věříme, že uplatňováním kodexu mohou společnosti zlepšovat sociální,

ekonomické a environmentální výkony pro všechny účastníky dodavatelského řetězce v elektronickém odvětví. Mezi výhody patří vyšší účinnost a produktivita

pro zákazníky a dodavatele, lepší podmínky pro zaměstnance, ekonomický rozvoj a udržitelné životní prostředí pro místní komunity.

EICC oceňuje příležitost k dialogu s organizací CEREAL ohledně její zprávy, která se zabývá pracovními podmínkami v elektronickém sektoru v Mexiku.

Spolupráce s místními subjekty, jako je například CEREAL, zvyšuje naše znalosti o problémech v tomto odvětví – zejména na národní úrovni – a umožňuje nám

pochopit stanoviska všech zúčastněných. V tomto vztahu chceme i nadále pokračovat. Od prvního setkání s organizací CEREAL v září 2005 dodnes jsme

uskutečnili mnoho osobních schůzek, které napomohly našemu vzájemnému porozumění problémům, obavám a zlepšením během této doby.

Dále si ceníme úzké spolupráce s CANIETI, Národní komorou odvětví elektroniky, telekomunikací a informačních technologií, a úspěchů podporovaných členy

této organizace (z nichž mnozí jsou i členy EICC). Například proces zpracování stížností (Grievance Escalation Process) byl vytvořen vzájemnou spoluprácí

organizací CEREAL a CANIETI a na základě souběžných diskuzí s EICC. Tento proces představuje úspěšný model dialogu mezi průmyslem a občanskými

organizacemi. Spolupráce při zajišťování rychlých a jasných komunikačních kanálů v otázkách souvisejících s kodexem již úspěšně vyřešila mnoho stížností

prostřednictvím interakce mezi jednotlivými subjekty.

Aktualizace EICC: 2008–2009:

Roky 2008 a 2009 byly pro EICC obdobím růstu, během něhož přišli noví členové, nové problémy a nové zainteresované subjekty. Tato doba byla velmi

náročná vzhledem k ekonomické nejistotě a mnoha různým prioritám, které vyžadovaly okamžitou pozornost. Tyto okolnosti však nezpomalily činnost zaměřenou

na zlepšování sociálních a environmentálních podmínek v celém dodavatelském řetězci elektronického odvětví.

Nedávná práce se zaměřila na zvyšování povědomí o kodexu EICC a na realizaci kurzů pro posilování znalostí a schopností

v celém dodavatelském řetězci a zahrnovala aktivity pro členy i dodavatele. Posilování schopností členů dodavatelského řetězce

a přispívání k široké znalostní bázi pomůže účastníkům dodavatelského řetězce dosáhnout úspěchů při neustálém zlepšování

situace, které přináší iniciativa EICC.


Dále jsme rozšířili náš záběr a nyní se zabýváme novými pracovními oblastmi. Současně jsme obnovili svůj zájem o vztahy mezi jednotlivými subjekty:

• Vylepšili jsme proces auditu EICC, abychom zvýšili jeho účinnost a hodnotu prostřednictvím procesu společného auditu (přes padesát auditů v

letech 2007–2008), a v roce 2009 jsme v Číně a Mexiku zahájili proces validovaného auditu.

• Vytvořili a spustili jsme moduly elektronického vzdělávání pro manažery komodit a dodavatelů členských společností EICC, které se zabývají

základy sociální

a environmentální odpovědnosti a praktickými pokyny pro realizaci úspěšné iniciativy v prostředí dodavatelského řetězce.

• Vytvořili jsme nové pracovní skupiny pro kritické problémy:

○ Pracovní doba: výsledky auditů poukázaly na pracovní dobu jako na jeden z nejčastějších problémů na rozvíjejících se trzích; pracovní skupina usiluje o

pochopení příčin a následků, aby mohla doporučit možná řešení pro tento komplikovaný problém.

○ Těžba: zvýšená pozornost věnovaná odpovědné těžbě kovů vedla ke spolupráci se šesti články dodavatelského řetězce a s vybranými nevládními

organizacemi; ty se zaměřují na kovy pocházející z regionů celého světa, v nichž dochází k občanským nepokojům.

• Zorganizovali jsme společné kurzy EICC/GeSI v oblasti dodavatelského řetězce, jejichž cílem bylo posílit povědomí o kodexu a jeho uplatňování

včetně dodržování standardů; první školení proběhlo v čínském Shenzenu a zabývalo se kodexem EICC a procesem auditu dodavatelského řetězce.

• Spustili jsme asijskou síť, první regionální síť EICC pro členské společnosti zaměřenou na uplatňování globálních strategií upravených vždy pro

konkrétní region.

• Vyvinuli a spustili jsme nástroj EICC pro ohlašování používání uhlíku v dodavatelském řetězci, což je nástroj pro společnosti (a dodavatele) určený

k měření jejich emisí uhlíku a spotřeby energie.

• Zveřejnili jsme naši první výroční zprávu za roky 2004–2008, která podává lepší přehled o práci EICC.

Konkrétní iniciativy

Věříme, že všechna naše práce je důležitá pro prosazování našeho poslání. Za poslední dva roky jsme věnovali zvláštní pozornost těmto oblastem:

Etický kodex EICC

Práce EICC vychází ze standardů zakotvených v etickém kodexu. Snažíme se kodex pravidelně aktualizovat a současně poskytujeme dostatek času pro

zavedení a realizaci změn napříč celosvětovou sítí společností. V roce 2009 jsme dokončili třetí revizi kodexu a aktualizovaný kodex jsme přeložili do čtrnácti

jazyků. Přijali jsme žádosti o změny od členů i od externích subjektů. Členové o předložených změnách hlasovali a změny, které získaly podporu většiny členů,

byly zapracovány do aktuální verze kodexu. V rámci revizního procesu v letech 2008–2009 přijali členové 36 změn kodexu.

Proces validovaného auditu

Validované audity EICC provádějí speciálně školení nezávislí auditoři, čímž se zajišťuje objektivita kontrolního procesu. Audit poskytuje společnostem

hodnocení pracovních sil, etických otázek, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a praktik v oblasti ochrany životního prostředí u jejich dodavatelů a označí

dodavatelské praktiky, jež vyžadují zlepšení, aby splnily standardy kodexu.

V roce 2009 zavádí EICC proces validovaného auditu v Číně a Mexiku a v průběhu šesti měsíců zajistí pro členy a jejich dodavatele koordinaci více než sta

auditů.

Zapojení externích subjektů

Díky dialogu s dotčenými subjekty můžeme ocenit různé pohledy na podmínky v dodavatelském řetězci elektronického průmyslu a na navrhované způsoby

jejich řešení. Posílili jsme angažovanost externích subjektů, aby docházelo k častější a podrobnější diskuzi s příslušnou komunitou. Například EICC a členské

společnosti se společně s ostatními externími subjekty setkaly v květnu 2009 s GoodElectronics a makeITfair, aby s nimi projednaly několik otázek

souvisejících se zlepšováním pracovních podmínek.

Prostřednictvím těchto aktivit a dalších setkání s dotčenými subjekty můžeme lépe porozumět všem spletitostem dodavatelského řetězce, kterým členské

společnosti čelí, a reagovat na ně.

31


32

Poděkování

Zprávu vytvořil a upravil Jorge Barajas.

Výzkum v Guadalajaře - Rubenia Guadalupe Delgado

Výzkum v Reynose - Sagrario Gutiérrez.

Právní poradenství poskytl ve všech případech Paul Aguirre.

Na dialogu se společnostmi spolupracoval Fr. Sergio Cobo, SJ.

Chtěli bychom poděkovat Anne Lindsay z organizace CAFOD

za její neocenitelnou pomoc a komentáře a vyjádřit své poděkování i celému jejímu týmu.

Za chyby odpovídají autoři.

Rádi uvítáme jakoukoliv zpětnou vazbu na tuto zprávu. Prosíme pište na cereal-gdl@sjsocial.org.

Český překlad zajistila Společnost pro Fair Trade, www.fairtrade.cz, info@fairtrade.cz

Další informace k tématu nalezenete na www.svetvnakupnimkosiku.cz/it

Přeložil David Foust.

Jazykové úpravy Luděk Štěrba


Centrum pro zkoumání a praktická opatření v pracovněprávních otázkách (CEREAL)

CEREAL je projekt organizace Fomento Cultural y Educativo A.C.,která

je součástí apoštolátu mexické větve jezuitů - Tovaryšstva Ježíšova, která se

posledních 35 let věnuje vzdělávání a organizaci občanských záležitostí v Mexiku.

CEREAL poskytuje právní poradenství, školení v oblasti pracovních práv

a organizační podporu pro skupiny pracovníků; kromě toho provádí

výzkum pracovních podmínek v různých výrobních sektorech této země

a podporuje veřejné vzdělávací kampaně týkající se situace pracovníků.

33

More magazines by this user
Similar magazines