VARIA X - JazykovednÃ½ Ãºstav Ä½udovÃta Å tÃºra - SAV

VARIA 

X 

Bratislava 

Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 

2003

VARIA 

X 

Zborník materiálov z X. kolokvia mladých jazykovedcov 

(Modra-Piesok 22. – 24. 11. 2000) 

Zostavili 

Mira Nábìlková a Mária Šimková 

Bratislava 


2003


Bratislava


Bratislava 

Vedecký redaktor 

Doc. PhDr. Slavomír Ondrejoviè, CSc. 

Recenzent 

Prof. PhDr. Ján Horecký, DrSc. 

ISBN 80-89037-04-6

Obsah 

Mira Nabìlková: Úvodné slovo ........................................................ 7 

Zdeòka Opavská: Nìkterá pojmenování užívaná odpùrci 

a pøívrženci (z pragmaticko-slovotvorného hlediska) ................... 9 

Zdeòka Tichá: Profesionalizmy a slangizmy .................................. 12 

Kateøina Málková: Kongruence èeských a nìmeckých 

neslovesných frazeologismù z kvantitativního hlediska.............. 16 

Dana Baláková: K výskumu somatických frazém s komponentom 

hlava ............................................................................................ 24 

Mária Ferenciová: Básnická licencia v diele Jána Bocatia 

Hungaridos libri poematum quinque ........................................... 29 

Angela Škovierová: Práce slovenských autorov pôsobiacich 

v Èechách používané pri výuèbe jazyka v období humanizmu ... 34 

Miriam Medòanská: Kategória èasu v slovenských príslovkách ... 40 

Marcela Reslová: Aspekty pøítomného èasu v èeštinì 

a v angliètinì ............................................................................... 46 

Jitka Mravinacová: Možnosti konkurence u pøejatých substantiv 

na -ing/-ink (na základì sémantické analýzy).............................. 54 

Michal Fedák: Lexika synchrónnych internetových textov ............ 59 

Alena Krausová: Rysy mluvenosti v chatových pøíspìvcích na 

Internetu ...................................................................................... 66 

Andrea Rafayová: ALL: GD0 TR0XU P0P15MENKUYE? 

(O komunikácii prostredníctvom krátkych textových správ 

SMS a teletextu) .......................................................................... 70 

Peter Kostelník – Karol Furdík: Pravdepodobnostný model 

tvarovej podobnosti pre flektívne jazyky .................................... 80 

Petra Hudková: Znaèkování (taggování) ve flexivních jazycích .... 91 

Giorgio Cadorini: Furlanština a klasifikace románských jazykù.... 95 

Marián Sloboda: Øecká a makedonská etnická skupina v Èesku: 

lingvistické aspekty jejich vzniku a vývoje ............................... 103 

Hana Marešová: K morfologické charakteristice jazyka èeské 

enklávy v polském Zelovì ..........................................................113 

Zlatuše Braunšteinová: Staroèeská pøísloví a jejich 

lexikografická hodnota .............................................................. 123 

Martina Jamborová: Významové promìny slova páteø .............. 130 

Miloslava Vajdlová: Analýza sémantické a slovotvorné struktury 

staroèeských lexikálních jednotek dívati sì, diviti sì 

s pøihlédnutím k jejich vzájemnému vztahu a následnému 

novoèeskému vývoji .................................................................. 136

Viera Kováèová: Po¾ský dialektológ Zdis³av Stieber 

a jeho výskum sotáckych náreèí ................................................ 147 

Iveta Valentová: Priezvisko ako funkèný èlen živého osobného 

mena .......................................................................................... 151 

Jaromír Krško: Adaptácia nemeckých terénnych názvov 

do slovenskej toponymickej sústavy (na príklade Dobšinej)..... 159 

Martina Šmejkalová: Téma dívèí války a tvorba antroponym 

u Václava Hájka z Liboèan ....................................................... 166 

Lenka Haasová: Metafora jako projev jazykové kreativity .......... 171 

Pavla Šmídová: Ke vztahu juxtapozice a prefixace 

u neologizmù ............................................................................. 179 

Kamila Karhanová: Mezitextové navazování a politické 

ideologie v èeských novinách 90. letech ................................... 183 

Maria Magdalena Nowakowska: Perswazja jêzykowa 

w drobnych og³oszeniach prasowych ........................................ 190 

Ladislav Janovec: Autorský slovník Jaroslava Seiferta – 

souèasný stav, zmìny koncepce a budoucnost projektu ........... 197 

Blanka Michalová: Metodické poznámky k problematice èetby 

starých èeských rukopisù (nejen barokních) ............................. 202 

Joanna Mielczarek: Uwagi na temat ortografii rêkopisu 

czeskiego ze zbiorów ksi¹¿nicy miejskiej w Toruniu................ 208 

Kamil Kopecký: K možnostem zaèlenìní slovenštiny 

do vyuèovacích osnov na ZŠ ..................................................... 213 

Jaroslava Loudová: Komunikace žákù støedních odborných škol 

v odborném stylu ....................................................................... 216 

Lidia Wiatrowska: Kilka uwag o interferencji w jêzykach 

s³owiañskich (na materiale jêzyka polskiego i jêzyka 

serbskiego) ................................................................................ 219 

Mária Šimková: Navrávaèky Dominika Tatarku: èlovek, 

rozprávanie, text ........................................................................ 223 

Peter Karpinský: Pokus o historicko-jazykovú analýzu listiny 

z roku 1865 pochádzajúcej z východného Slovenska ............... 232 

Gabriela Zorièáková: Priestor mesta v próze W. S. Reymonta 

Zas¾úbená krajina a Viléma Mrštíka Santa Lucia (Dve podoby 

mesta v západoslovanských literatúrach) .................................. 242 

Irena Malec: Motív hrude a pàs v poézii slovenského 

romantizmu ................................................................................ 244 

Bronislava Holièová: Kompozitá s prefixoidom bio- ................... 251 

Silvia Kotulièová: K ortoepickej problematike anglicizmov 

v slovenèine ............................................................................... 254

Milí priatelia kolokvialisti, 

stojím tu dnes na týchto schodíkoch pred Vami v istom, veï aj 

legitímnom, myslím, dojatí – je nám asi všetkým jasné preèo. Desa 

rokov akéhoko¾vek života je ve¾a. Stvori a udrža desa rokov pri 

živote podujatie typu nášho kolokvia, prièom toto „udržanie pri živote“ 

možno súèasne charakterizova ako jeho stály rozvoj, je naším 

spoloèným úspechom, povedzme, že je to naše spoloèné dielo, na 

ktoré naozaj môžeme by hrdí. Prezerala som si pred cestou sem predchádzajúce 

roèníky zborníka Varia, naše „výkladné skrine“ s uverejnenými 

príspevkami, ktoré tu odzneli, èítala si v nich otváracie 

prejavy predsedov našej gestorskej inštitúcie, Slovenskej jazykovednej 

spoloènosti pri SAV (za èas existencie kolokvia sa na tomto poste 

vystriedali traja – Klára Buzássyová, Ivor Ripka a Slavo Ondrejoviè) 

– od prvého, v ktorom je popri formulovaní motívov zrodu naznaèená 

aj viera v budúci úspech podujatia, cez ïalšie, kde sa už 

odráža rados z jeho vývinu. Bolo mi milé, keï som si tak pri rozmýš¾aní 

o nás a našej ceste uvedomila, ako pre nás za tie roky apelatívum 

kolokvium aj bez ïalších urèení nadobudlo charakter propria... 

„To bolo vlani na Kolokviu... Stretneme sa na Kolokviu?“ Vieme, 

o èom je reè. 

Nechcem hovori dlho, máme pred sebou dos práce, ale predsa 

ešte aspoò nieko¾ko slov. O úèastníkoch: už tu dnes pri prirodzenej 

výmene a obnove „mladých“ výskumníkov nie je ve¾a tých, èo boli 

na prvých roèníkoch Kolokvia, a hoci je nemálo aj takých, èo boli na 

òom len raz èi dva razy, väèšina z nás, a svedèí to iste o nieèom, 

ostáva Kolokviu verná po mnoho rokov. No a – v takej peknej vyváženosti 

stálosti a zmeny – každý rok prichádza a prináša nieèo nové 

niekto nový. Osobne považujem za prejav uznania princípom a priebehu 

Kolokvia skutoènos , že, hlásiac sa otvorene k jeho inšpiratívnosti, 

„naši èeskí kolokvialisti“ v tomto roku v Prahe zorganizovali 

prvý roèník Setkání mladých jazykovìdcù, ktoré iste bude aj v ïalších 

rokoch podobne ako naše dôležitým miestom plodných odborných 

a priate¾ských stretnutí. 

Chcem sa tu teraz poïakova všetkým, èo za tých desa rokov 

prispeli k úspešnému priebehu našich rokovaní, na prvom mieste tým, 

ktorí prišli predstavi výsledky svojej práce, ktorí – pod¾a svojho 

7

naturelu s rozliènou mierou nasadenia – vstupovali do diskusií (tu 

patrí vïaka aj starším kolegom, ktorí prichádzali podeli sa so svojimi 

skúsenos ami a poznaním), všetkým, èo vytvárali príjemnú priate¾skú 

atmosféru. Vlani som pri otváraní IX. roèníka Kolokvia hovorila, 

že by tu pri jubilejnom desiatom roèníku rád bol s nami aj profesor 

Horecký, ktorý sa celé roky aktívne „viaczložkovo“ na priebehu 

Kolokvia podie¾al – sme mu za to ve¾mi vïaèní. Žia¾, zdravotný 

stav mu nedovolil prís . Osobne sa ale teraz možno poïakova dr. 

Kláre Buzássyovej, ktorá ako predsedníèka Slovenskej jazykovednej 

spoloènosti v èase úvah o prvom Kolokviu jeho ideu ve¾mi podporovala, 

stála aj pri zrode názvu nášho zborníka Varia a v priebehu rokov 

medzi nás prichádzala – chcela by som ju poprosi , aby v tejto 

slávnostnej chvíli povedala nieko¾ko slov. Bola by som rada, ak by 

nám aj Giorgio Cadorini, ako predstavite¾ furlansko-èeskej lingvistiky 

a významná stálica našich stretnutí, povedal nejaké slovo 

o priebehu prvého roèníka èeského (a nie len èeského) Setkání. 

Skôr než im však odovzdám slovo, ešte sa celkom struène neslávnostne 

ospravedlním za sklz s vydaním zborníka Varia IX – dúfam 

ale, že sa ho èoskoro vyda podarí. 

Takže vypoèujme si ešte nieko¾ko milých „jubilejných“ slov. 

A potom už – kto s èím prišiel, o èom v uplynulom roku rozmýš¾al, na 

èom pracoval... Som zvedavá, verím, že my všetci... 

Mira Nábìlková 

8

Nìkterá pojmenování užívaná odpùrci a pøívrženci 1 

(z pragmaticko-slovotvorného hlediska) 

Zdeòka Opavská 

Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha 

V tomto pøíspìvku se zamìøíme na nìkterá pojmenování, která užívají pøívrženci 

a odpùrci v oblasti politiky. Soustøedíme se pøedevším na ty výrazy, 

které oznaèují pøíslušníky, pøívržence, pøípadnì odpùrce politické strany, hnutí 

nebo urèité politické skupiny. Podle typu motivujícího pojmenování je možné 

vybraný materiál 2 pracovnì rozdìlit do ètyø skupin. 

1. Východiskem je název politické strany, hnutí apod. Motivovaným pojmenováním 

mùže být výraz dvouslovný, napø. sociální demokrat (èlen Èeské 

strany sociálnì demokratické), obèanský demokrat (èlen Obèanské demokratické 

strany). Dvojí motivaci má dvojí pojmenování èlena Køes anské a demokratické 

unie – Èeskoslovenské strany lidové: dvouslovný výraz køes anský demokrat 

podle první èásti dvojièkového názvu a jednoslovné pojmenování lidovec 

podle èásti druhé. Také pro oznaèení èlena Unie svobody se užívá dvojí pojmenování 

– jednoslovný (a výraznì frekventovanìjší) výraz unionista a slovní 

spojení svobodný unionista (pro odlišení od demokratických unionistù – èlenù 

Demokratické unie). Pro oznaèení èlena strany Sdružení pro republiku – Republikánské 

strany Èeskoslovenska se užívá jednoslovný výraz republikán. 

Vedle stran se v politické sféøe vyhraòují i jednotlivé politické skupiny, hnutí, 

obèanské iniciativy apod. Jako pøíklad lze uvést skupinu signatáøù a sympatizantù 

iniciativy Impuls 99 a skupinu soustøedìnou kolem výzvy „Dìkujeme, odejdìte“. 

3 V politické publicistice se pro oznaèení pøedstavitelù a pøívržencù první skupiny 

užívá výraz impulsista, pro oznaèení pøívržencù druhé skupiny bylo vedle neutrálního 

opisu typu signatáøi výzvy „Dìkujeme, odejdìte“ zatím zaznamenáno pouze 

okazionální pojmenování dìkujemák (s expresivním hanlivým zabarvením). 

2. Dalším motivujícím pojmenováním mùže být zkratka názvu politické strany, 

hnutí apod.: napø. ódeesák – èlen Obèanské demokratické strany (ODS), 

oïák i odista – èlen Obèanské demokratické aliance (ODA), ohák – èlen Obèanského 

hnutí (OH). Slova odvozená sufixem -ák mají expresivní zabarvení. 

1 

Tento pøíspìvek vznikl v rámci grantu Systémotvorné procesy neologizmù v souèasné 

èeštinì, GA AV ÈR, r. è. A0061803. 

2 

Zdrojem materiálu je slovník Nová slova v èeštinì (slovník neologizmù), Academia, 

Praha 1998, rukopis pøipravovaného 2. dílu slovníku Nová slova v èeštinì a neologická 

databáze lexikologicko-terminologického oddìlení ÚJÈ AV ÈR. 

3 

Impuls 99 vznikl v èervenci r. 1999 jako iniciativa intelektuálù vyjadøujících své 

obavy ze souèasné politické a spoleèenské situace a hledajících cestu k nápravì tohoto 

stavu. Výzva „Dìkujeme, odejdìte“ byla zveøejnìna v listopadu 1999 bývalými studentskými 

vùdci z listopadu 1989; také jejím obsahem je kritika souèasného stavu politiky. 

9

3. Tøetí, velmi poèetnou a kvùli výrazné personalizaci a promìnlivosti politické 

scény i otevøenou skupinu názvù tvoøí pojmenování, která jsou motivována 

jménem urèité osobnosti, pøedstavitele politické strany nebo urèitého (politického) 

uskupení, smìru apod. Vìtšina substantiv v této skupinì je odvozena 

sufixem -ovec, v nìkterých pøípadech existují slovotvorné izolexémní varianty 

-ovec::-ista 4 : napø. klausovec::klausista ‚pøíznivec, pøívrženec V. Klause (pøedsedy 

Obèanské demokratické strany)‘, zemanovec::zemanista ‚pøíznivec, pøívrženec 

M. Zemana (pøedsedy Èeské strany sociálnì demokratické)‘. Podobnì 

jsou tvoøena napø. pojmenování luxovec ‚stoupenec, pøíznivec J. Luxe‘, kasalovec 

‚stoupenec, pøíznivec J. Kasala‘ 5 , rumlovec ‚stoupenec, pøíznivec J. Rumla‘, 

kühnlovec ‚stoupenec, pøíznivec K. Kühnla‘ 6 , kalvodovec ‚stoupenec, pøíznivec 

J. Kalvody‘, kroupovec ‚stoupenec, pøíznivec D. Kroupy‘ 7 , grebeníèkovec 

‚stoupenec, pøíznivec M. Grebeníèka‘ 8 (pøedsedy Komunistické strany Èech 

a Moravy)‘ nebo sládkovec ‚stoupenec, pøívrženec M. Sládka‘ 9 . Vytváøejí-li se 

uvnitø politických stran urèité frakce, platformy atd., jejich èlenové a pøívrženci 

jsou pojmenováni podle pøedstavitelù tìchto skupin, napø. v Èeské stranì sociálnì 

demokratické existuje køídlo grossovcù (podle S. Grosse) a šloufovcù 

(podle M. Šloufa). 

Pokud je osoba, jejíž jméno je motivujícím výrazem, nejen význaènou osobností, 

ale také i pøedstavitelem, pøedsedou politické strany, mùže dojít u významu 

daného slova ke kombinaci jednotlivých významových odstínù, napø. klausovec, 

klausista je stoupenec, pøíznivec politika V. Klause, ale také to mùže být 

pøíznivec Obèanské demokratické strany, jejímž pøedsedou je V. Klaus, nebo 

èlen této strany. 

Pøi tvoøení názvù oznaèujících odpùrce jednotlivých osobností, jejich chování, 

pøípadnì politické strany, kterou reprezentují, se využívá pøedevším prefix 

anti-, napø. antiklausovec, antirumlovec, antisládkovec. 

Z uvedených dokladù je zøejmé, že se pøi tvoøení jmen stoupencù a pøívržencù 

v uvedených tøech skupinách uplatòují sufixy obvyklé pøi tvoøení jmen 

pøíslušenských (-ovec, -ista, -ák). Expresivita je pøedevším spojena se substantivy 

tvoøenými sufixem -ák (ódeesák, oïák, dìkujemák); u slov tvoøených sufixem 

-ovec, -ista se pragmatická složka významu projevuje v závislosti na kontextu. 

Z tohoto hlediska je nejvýraznìjší tøetí skupina názvù, v níž je pojmeno- 

4 

Pøevažující variantou jsou pojmenování tvoøená sufixem -ovec. 

5 

J. Lux byl pøedsedou Køes anské a demokratické unie – Èeskoslovenské strany 

lidové, nynìjším pøedsedou je J. Kasal. 

6 

J. Ruml je bývalým pøedsedou Unie svobody, K. Kühnl je jejím souèasným pøedsedou. 

7 

J. Kalvoda je bývalým pøedsedou Obèanské demokratické aliance, D. Kroupa je 

jejím souèasným pøedsedou. 

8 

M. Grebeníèek je pøedsedou Komunistické strany Èech a Moravy. 

9 

M. Sládek je pøedsedou strany Sdružení pro republiku – Republikánské strany 

Èeskoslovenska. 

10

vání motivováno jménem urèité osoby. To také dovoluje mluvèímu nejsnáze 

zaujmout urèitý (nejèastìji záporný) postoj. Srov. následující pøíklady z tisku, 

kde jsou výrazy sládkovec, grebeníèkovec, zemanovec použity v komunikaènì 

pøíznakových textech, v nichž se mùže výraznì uplatnit autorovo kritické subjektivní 

mínìní. 

Úmyslnì nepíši o našich politicích, protože mi vìtšina tìch sládkovcù, grebeníèkovcù 

a zemanovcù pøipadá jako lidé z jiného regionu (nebo dokonce z jiné planety)“ 

dopis ètenáøe Metro 25. 3. 1998 

Takovéto zbyteèné a trapné pùtky nahrávají akorát tak rudým grebeníèkovcùm. 

MF Dnes 6. 9. 1999, dopis ètenáøe 

„Tak si ty zemanovce užijte, když jste je tolik chtìli,“ jakoby zaznívalo v ševelící 

Klausovì dikci. 

komentáø MF Dnes 15. 9. 1998 

Mùj pøítel [kandidát za ètyøkoalici – pozn. Z.O.] to má dobré: utká-li se [v druhém 

kole senátních voleb – pozn. Z.O.] se sociálním demokratem, masivnì ho podpoøí 

hloupí klausisté, proti ODS mu píchnou zemanoidi.“ 

názory MF Dnes 9. 11. 1996 (J. Fištejn Øekni, kdo tì volí. Pak poznáš, kým jsi.) 

Z uvedených dokladù je zøejmé, že výrazy sládkovci, grebeníèkovci, zemanovci 

zde kontextovì získávají zápornou expresivitu. V posledním dokladu je 

záporná konotativnost zdùraznìna užitím dalšího expresivního výrazu zemanoid 

expr. hanl. ‚pøíznivec M. Zemana; èlen, pøíznivec Èeské strany sociálnì demokratické‘. 

Pokud jde o další deriváty, které jsou odvozeny od jmen politických osobností, 

zdá se, že se u nich ještì ve vìtší míøe mohou uplatòovat záporné konotace, 

než je tomu u substantiv oznaèujících pøíznivce a pøívržence. Napø. do slovotvorného 

hnízda, jehož centrum tvoøí jméno pravicového politika a pøedsedy 

Obèanské demokratické strany Václava Klause se vedle již uvádìných substantiv 

klausovec, klausista zaøazují slova jako klausovský (ve spojeních klausovský 

politický styl, klausovská éra – negativnì hodnocené z hlediska autora – 

kritika V. Klause), klausovsky (v kontextu nebezpeèí klausovsky pojaté transformace); 

klausiánství, klausismus (z hlediska odpùrcù, kritikù) ‚typ politiky, 

politického jednání, pøíznaèný pro V. Klause nebo jsoucí v jeho duchu‘; klausostrana 

(tj. Obèanská demokratická strana expr. hanl. hodnocená jako strana 

jednoho jediného muže); odklausování ‚zbavení vlivu V. Klause‘ (v kontextu 

výraz pana expremiéra o potøebì tuto spoleènost „odbaštovat“ a„odgrégrovat“ 

bych si dovolil pozmìnit. ... Odklausování je správný výraz.“). 

4. Na závìr se dotkneme ètvrté skupiny názvù oznaèujících politické stoupence 

a pøívržence. Zatímco pøedcházející pojmenování mohou užívat jak pøíz- 

11

nivci, tak odpùrci pro oznaèení stoupencù politické strany, smìru, politika atd., 

v poslední skupinì, kterou zde uvedeme, jsou pojmenování jiného typu. Tato 

pojmenování jsou motivována pøíznaèným rysem urèité politické strany, totiž 

jejím logem, a jsou užívána pouze z hlediska odpùrcù èi kritikù. Tak jsou èlenové 

Obèanské demokratické strany, v jejímž logu je modrý pták, nazýváni expr. 

hanl. ptákostraníci nebo modroptáèníci, pøípadnì modøí ptáci (srov. expr. hanl. 

oznaèení pro Obèanskou demokratickou stranu ptákostrana, strana modrého 

ptáka). 

Literatura 

MARTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v èeštinì. Slovník neologizmù. Academia, 

Praha 1998. 

MARTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v èeštinì 2. Slovník neologizmù. (rukopis). 

Profesionalizmy a slangizmy 

Zdeòka Tichá 


V rámci teoretického výzkumu slangu jsou v èeské lingvistice øešeny obecnì 

teoretické otázky, mezi které patøí vymezení pojmu slang (argot, hantýrka, profesionální 

mluva atd.). 1 Pøipomeòme, že pøi vymezování nejsou pøijímána jednotná 

kritéria (viz dále). Kromì pojmoslovné problematiky jsou øešeny otázky 

terminologické. Vedle termínu slang se uplatòovala (a v nìkterých pøípadech se 

stále uplatòují) oznaèení sociální dialekty 2 , sociální náøeèí 3 , sociální styly 4 , 

sociální mluvy (termín Klimešùv) 5 èi sociolekty 6 . 

Ve svém pøíspìvku se nyní pokusím shrnout pøístupy èeských lingvistù 

k vymezení termínu slang/profesní mluva, resp. slangizmus/profesionalizmus. 

Soustavnìjší výklad pojmu slang zaznamenáváme v èeské lingvistice u V. Ertla 

(1924) v èlánku, který je reakcí na ukázku hovoru studentù otištìnou v èasopisu 

Èeský lid: „Slang je zpùsob øeèi, který se rodí v ulicích velkých mìst, nená- 

1 

Blíže viz Klimeš, 1997 a další. 

2 

Blíže viz Oberpfalcer, 1927. 

3 

Blíže viz Dvonè, 1957; Utìšený, 1979. 

4 

Blíže viz Koudela, 1960. 

5 

Blíže viz Køístek, 1973. 

6 

Blíže viz Hubáèek, 1995 aj. 

12

leží urèité vrstvì spoleèenské ani urèitému stavu, nýbrž všem, kdo jsou proò 

psychologicky disponováni. Jako jazyk obecný (vulgární) a náøeèí, má i slang 

se spis. øeèí mnoho spoleèného, ale od øeèi obecné (i od dialektu) se liší tím, že 

se jazyk vulgární vyvíjí pøirozenì a bezdìènì, kdežto výrazy tvoøící podstatu 

slangu vznikají vìdomì a úèelnì“ (Ertl, 1954, s. 59). Za pozornost bezpochyby 

stojí, že V. Ertl používá oznaèení slang. 

Významný badatel v oblasti slangu F. Oberpfalcer ve zprávì o knize Zum 

tschechischen Rotwelsch (1927) mluví o dialektech sociálních, tzv. jazycích 

zvláštních: „Svou mluvu mají právníci, theologové a vìdci vùbec, mají ji rozlièná 

povolání (tiskaøi, rybáøi, lid selský atd.), mají ji i myslivci, sportovci, studenti, 

vojáci a námoøníci“ (Oberpfalcer, 1927, s. 176 – 177). Oberpfalcer se 

odvolává na Jespersena a navrhuje rozlišovat argot jako mluvu zloèincù a slang 

jako mluvu stavovskou. 

Toto pojetí rozpracovává Oberpfalcer v publikaci Jazykozpyt 7 : „Lidé spojení 

stejnou prací svého povolání mají k sobì bližší a hojnìjší vztahy než 

k ostatním èlenùm spoleènosti a jejich mluva má spoleèné rysy, odlišné od mluvy 

jiných stavù. Tak vznikají stavovské mluvy...“ (Oberpfalcer, 1932, s. 26). 

V uvedené práci Oberpfalcer pøechází od oznaèení sociální dialekty k termínu 

slang, srov.: „Stavovské mluvy se nazývají souborným názvem slang...“ (Oberpfalcer, 

1932, s. 28). Pod pojem slang F. Oberpfalcer zahrnuje jednak vyjadøování 

v jednotlivých vìdních oborech, jednak øeè lidí v zamìstnáních. Jako zvláštní 

skupinu vydìluje mluvu vojákù, námoøníkù, studentù, sportovcù a hercù – 

tedy vlastnì „zájmový slang“. 

Vymezování pojmu slang v novodobé èeské lingvistice shrnul již v roce 1973 

V. Køístek. Vyèlenil pojetí širší, v nìmž je pod pojem slang zahrnuta jak tzv. 

profesionální mluva‚ tak také mluva skupin spojených spoleènými zájmy, a pojetí 

užší, v nìmž je pod oznaèení slang zahrnován pouze specifický dorozumívací 

útvar zájmových skupin. 

Rozlišení mezi slangismy a profesionalismy, na které je kladen velký dùraz, 

je jedním z dùležitých aspektù vymezení termínu slang. 

Køístek upozornil na to, že širší vymezení pojmu slang se jeví èastìji užívané; 

charakteristické je, že zastánci tohoto pojetí hledají spoleèné znaky obou 

útvarù, tj. slangu a profesionální mluvy. Naopak zastánci užšího pojetí zdùrazòují 

rozdíly mezi profesionální mluvou a vlastním slangem: zatímco výrazy 

profesionální mluvy jsou motivovány zejména vìcnou pojmenovávací potøebou, 

výrazy vyskytující se v mluvì zájmových skupin jsou zpravidla motivovány 

citovým vztahem k pojmenovávaným jevùm, snahou o jejich nové pojmenování, 

ale výrazná je rovnìž touha èlenù tìchto spoleèností o vtipné a neotøelé 

pojmenování. V takových pøípadech je pøíznaèná bohatá synonymie. 

Køístek v této souvislosti upozornil na to, že hranice mezi obìma útvary není 

ostrá. 

7 

Oberpfalcer, F.: Jazykozpyt. Praha 1932. 

13

Podobnì jako Køístek spatøuje potøebu odlišovat profesionální mluvu a slang 

rovnìž J. Chloupek (1969). Pro toto rozlišení nachází oporu v øadì diferenèních 

pøíznakù, jež jsou v rovinì sociální i v oblasti jazykové. Jak profesionální mluvu, 

tak slang øadí mezi nekomplexní jazykové poloútvary. Profesionální mluva 

je podle Chloupka „... mluva skupiny zamìstnancù, kteøí pøi pracovním procesu 

nebo pøi výkonu služby užívají termínù nebo terminologických spojení beze 

zøení k jejich spisovnosti, a to pouze pro jejich výrazovou úspornost a vìtšinou 

i pro jejich vyhovující jednoznaènost v daném pracovním kontextu“ (Chloupek, 

1969, s. 149). Podstatou vytváøení slangu je jazyková hra – tím se slang 

odlišuje od profesionální mluvy, aèkoliv existují pøechodové pøípad, kdy slang 

a profesionální mluva splývají. Chloupek rovnìž upozoròuje na to, že slang 

úzce souvisí s pracovním prostøedím uživatelù a je jistým ukazatelem soudržnosti 

pracovního kolektivu. 

J. V. Beèka (1987) chápe slang jako „komplex jazykových prostøedkù, jímž 

se dorozumívá speciální skupina lidí na speciálním pracovišti o prostøedcích a 

výkonech pøi speciálním druhu práce“ (Beèka, 1987, s. 6). Rozlišuje pøitom 

slangy profesionální (pracovní) a slangy zájmové. Beèka si všímá také toho, že 

nìkdy je termín slang omezován pouze na sféru slangù zájmových. Toto omezení 

nepokládá za adekvátní. 

Novìjší pohled na problematiku slangu pøináší J. Hubáèek (1981). Autor 

monografie O èeských slanzích rozlišuje pracovní a zájmové slangové prostøedí 

a komplexnì analyzuje slang, a to jak jeho aspekty jazykové (nespisovnost, 

komunikativní funkènost, systémovost, pojmová diferenciace; stav, propracovanost, 

pøístupnost a stupeò praktického užívání odborného názvosloví, vyjádøení 

expresivity, motivovanost slangových pojmenování), tak mimojazykové 

(stupeò uzavøenosti prostøedí, rùzné složení pøíslušníkù slangového prostøedí, 

psychické faktory (snaha o jazykové vyjádøení výjimeènosti provozované èinnosti, 

snaha o rychlé zaèlenìní do prostøedí a demonstrování pøíslušnosti k nìmu). 

Jako pøevažující pøístup ke zkoumání slangové problematiky oznaèil Nekvapil 

(1987) pøístup lexikografický. Slang je v tomto pojetí chápán jako lexikální 

vrstva 8 . Bosák (1995) hodnotí pojetí slangu ve smyslu lexikální vrstvy 

jako jisté zjednodušení, zároveò upozoròuje na to, že slang není ani osobitým 

komunikaèním útvarem. 

Podobnì chápe slang P. Hauser (1986), který jej definuje jako nespisovnou 

slovní zásobu, která je spjatá se sociálním prostøedím, a to pracovním nebo 

zájmovým. Slovní zásoba je podle Hausera rozdìlena na slovní zásobu profesionální 

(stavovskou), jejíž motivací je vztah k povolání a lze do ní zaøadit 

nespisovná odborná pojmenování užívaná v daném pracovním okruhu, a slovní 

zásoba slangová (slang v užším smyslu), která je vázaná na projevy zájmových 

8 

Blíže viz Nekvapil, J.: Nìkteré sociolingvistické aspekty výzkumù slangù. In: Sborník 

pøednášek z 3. konference o slangu a argotu v Plzni 24. – 27. ledna 1984. Plzeò 1987, 

s. 27 – 37. 

14

skupin. M. Churavý (1978) dokonce považuje slang za lexikální souèást pracovní 

mluvy. Pracovní mluva u Churavého má dvì vrstvy, a to neutrální profesionální 

a expresivní. 

Rozlišení slangu a profesionální mluvy pøijímá i normativní Èeská mluvnice 

autorù B. Havránka a A. Jedlièky. Autoøi uvádìjí: „Kromì pøíslušné terminologie 

užívá se v bìžném styku mezi èleny pracovního spoleèenství také jistých 

speciálních názvù a obratù, jejichž soubor se nazývá slangem a taková slova 

slangová...“ Pokud jde o názvy blízké termínùm, pak autoøi mluví o pracovní 

(profesionální) mluvì. 

V porovnání se zahranièní lingvistikou má domácí pøístup k problematice 

slangu jisté osobité rysy. Slang je považován za jeden z útvarù, popø. poloútvarù 

národního jazyka, které se vyznaèují nespisovností. Na rozdíl od tohoto 

pojetí Dictionary of Lexicography (1998) definuje slang jako slova nebo fráze 

ztotožnìné s neformálním jazykem jednotlivé sociální skupiny a The American 

Thesaurus of Slang (1947) je definován jako slovník nekonvenèní mluvy – což 

naznaèuje pojetí slangu v nìm uplatòované. 9 

Z výše uvedeného vyplývá, že rozlišování mezi slangem a tzv. profesní mluvou 

je nosné. Oznaèení profesní mluva se jeví jako vhodnìjší než profesionální 

mluva, nebo jde o mluvu jednodlivých profesí. 

Slang i profesní mluva náleží k nespisovným útvarùm národního jazyka. 

Slangismy, tj. jazykové prostøedky užívané v mluvì lidí v jisté zájmové skupinì 

pøi urèité èinnosti, jsou charakterizovány obrazností, expresivností a kreativitou. 

Prefesionalismy oproti tomu jsou motivovány vìcnou pojmenovávací 

potøebou, charakterizuje je nocionálnost, stabilita a jazyková ekonomiènost. 

Profesionalismy èasto pøecházejí mezi spisovnou vrstvu slovní zásoby. 10 

Literatura 

BEÈKA, J. V.: Slang a diferenciace v bìžnì mluvené øeèi. In: Sborník pøednášek 

z III. konference o slangu a argotu v Plzni. Plzeò 1987, s. 4 – 10. 

DVONÈ, L.: K otázke sociálnych „náreèí“. In: Slovo a slovesnost, 28, 1957, s. 180 

– 183. 

9 

Slovník má dvì hlavní èásti, tzv. General Slang nad Colloquialisms, která zahrnuje 

znaèné množství výrazù majících všeobecnou platnost (rozšíøenost), a Special Slang, jež 

je vìnována žargonu jednotlivých tøíd a povolání. Každá z èástí je dále rozdìlena – první 

do všeobecných kategorií, které jsou dále ještì dìleny (napø. obecné vztahy, místo, neživá 

existence, živá existence, osobní charakteristiky a aktivity), druhá do kategorií podle 

jednotlivých povolání èi druhù èinnosti (napø. podsvìtí, sport a hry, transport, vojsko, 

western), v nichž jsou vymezovány další podskupiny. 

10 

K bádání o slangu velmi pøispìly plzeòské konference o slangu a argotu (první se 

konala v roce 1977). Zejména na materiálu tìchto konferencí je zajímavé sledovat, jak se 

bádání o slangu vyvíjí, a to od poèáteèního zájmu zejména o teoretické otázky k nynìjšímu 

pøevážnì materiálovému zpracování jednotlivých slangù. 

15

ERTL, V.: Z našich èasopisù. In: Naše øeè, 8, 1924, s. 58 – 61. 

HARTMANN, R. R. K. – JAMES, G.: Dictionary of Lexicography. First published 

1998 by Routledge, London and New York. 

BERREY, Lester V. – van den BARK, M.: The American Thesaurus of Slang. New 

York 1947. 

HAUSER, P.: Nauka o slovní zásobì. Praha 1986. 

HUBÁÈEK, J.: O èeských slanzích. Ostrava 1981. 

HUBÁÈEK, J.: K aktuálnosti zkoumání sociolektù, zejména slangu. In: Sborník pøednášek 

z V. konference o slangu a argotu v Plzni. Plzeò 1995, s. 18 – 21. 

CHLOUPEK, J: O sociální a územní rozrùznìnosti èeštiny. In: Naše øeè, 52, 1969, 

s. 141 – 153. 

CHURAVÝ, M.: O divadelní mluvì a o hereckém slangu zvláš . In: Sborník pøednášek 

z I. konference o slangu a argotu v Plzni. Plzeò 1978, s. 59 – 67. 

KLIMEŠ, L.: Komentovaný pøehled výzkumu slangu v Èeskoslovensku, v Èeské 

republice a na Slovensku v létech 1920 – 1996. Plzeò 1997. 

KLINCKOVÁ, J.: Profesionalizmy ako špecifická vrstva lexikálnych prostriedkov. 

In: Slovenská reè, 55, 1990, s. 327 – 334. 

KLINCKOVÁ, J.: Jazyk vo svete poèítaèov. In: Sborník pøednášek z VI. konference 

o slangu a argotu v Plzni 15. – 16. záøí 1998. Plzeò 1988, s. 77 – 82. 

KØÍSTEK, V.: Poznámky k problematice argotu a slangù. In: Slovo a slovesnost, 34, 

1973, s. 98 – 103. 

MLACEK, J.: Nieko¾ko poznámok o slangu a jeho výskume a využívaní. In: Spisovná 

slovenèina a jazyková kultúra. Materiály z konferencie konanej v Budmericiach 27. – 

29. októbra 1994. Bratislava 1995, s. 167 – 172. 

NEKVAPIL, J.: Nad knihou „O èeských slanzích“. In: Slovo a slovesnost, 41, 1980, 

s. 343 – 345. 

NEKVAPIL, J.: Nìkteré sociolingvistické aspekty výzkumù slangù. In: Sborník pøednášek 

z III. konference o slangu a argotu v Plzni 24. – 27. ledna 1984. Plzeò 1987, s. 27 

– 37. 

OBERPFALZER, F.: Posudky a zprávy – Eugen Rippl, Zum Wortschatz des tschechischen 

Rotwelsch. In: Naše øeè, 11, 1927, s. 176 – 186. 

OBERPFALCER, F.: Jazykozpyt. Praha 1932. 

UTÌŠENÝ, S.: K pojmosloví a terminologii sociálních náøeèí. In: Naše øeè, 62, 1979, 

s. 88 – 94. 

Kongruence èeských a nìmeckých neslovesných frazeologismù 

z kvantitativního hlediska 

Kateøina Málková 

Filozofická fakulta UP, Olomouc 

Již mnoho lingvistù upozornilo na fakt, že se nìkteré èeské a nìmecké frazeologické 

jednotky (dále FJ) shodují. Doposud však existují pouze dílèí studie 

zabývající se kongruencí èeské a nìmecké frazeologie (napø. Damborský 1969, 

16

1977; Knop 1992; Jodas 1998). Cílem mého výzkumu, jenž tvoøí nedílnou souèást 

šíøeji koncipovaného konfrontaèního studia èeských, nìmeckých a nizozemských 

neslovesných frazeologických jednotek, bylo pøispìt k systematickému 

popisu dané problematiky tím, že se pokusím zjistit rozsah shod a rozdílù 

mezi èeskou a nìmeckou frazeologií na materiálu druhého dílu Slovníku èeské 

frazeologie a idiomatiky (dále jen SÈFI). 

Východiskem pøi srovnávací analýze mi byla konfrontace èeských FJ s nìmeckými 

FJ, které jsou uvedeny ve druhém dílu SÈFI (Výrazy neslovesné) 

v rámci cizojazyèných ekvivalentù. Jelikož se jednalo o materiálovou bázi pøedem 

pøesnì vymezenou, bylo možné pøistoupit k problému podobnì jako A. Knop 

(1992) èi J. Jodas (1998) a pokusit se vyjádøit míru shod èi neshod FJ procentuálnì. 

Bìhem excerpce frazeologismù jsem však zjistila, že ne každé èeské FJ je 

pøiøazen nìmecký ekvivalent frazeologické povahy. Nejprve bylo tedy nutné 

rozdìlit èeské FJ na dvì skupiny: 

Skupina A – FJ, ke kterým nìm. ekvivalent frazeologické povahy v SÈFI 

pøiøazen je; 

Skupina B – FJ, ke kterým nìm. ekvivalent frazeologické povahy v SÈFI 

pøiøazen není. 

Skupinou B, která tvoøila pøibližnì 20 % z celkového poètu 3 600 analyzovaných 

FJ (dále jen CP), jsem se dále podrobnìji nezabývala. 

FJ ze skupiny A (asi 80 % z CP) jsem rozdìlila do tøí základních skupin, a to 

podle toho, do jaké míry se shodují s pøíslušným nìmeckým ekvivalentem frazeologické 

povahy po lexikální stránce: 

1. FJ, které jsou po lexikální stránce s nìmeckými FJ shodné úplnì (51,5 % 

z CP); 

2. FJ, které jsou po lexikální stránce s nìmeckými FJ shodné èásteènì (23,5 

% z CP); 

3. FJ, které nejsou po lexikální stránce s nìmeckými FJ shodné vùbec (5 % 

z CP). 

Mezi zmínìnými skupinami FJ je však nìkdy problematické vést ostré hranice. 

Míru shod a neshod mezi analyzovanými FJ zachycuje graf è. 1. 

Tyto tøi základní skupiny ekvivalentù jsem dále rozèlenila na další podskupiny. 

U prvních dvou skupin se bylo možné èásteènì opøít o typologii ekvivalentù 

H. Pietrakové-Meiserové (1985, s. 189 – 226) a H. Henschelové (1993, 

s. 138 – 143), u tøetí skupiny èásteènì o typologii, kterou vytvoøily V. Èervená 

a E. Pokorná (1973). 

1. ÚPLNÁ LEXIKÁLNÍ SHODA 

Do této skupiny náleží jednak èeské FJ, které se s nìmeckými ekvivalenty 

shodují úplnì po lexikální i formální (tj. morfologicko-syntaktické) stránce, jednak 

èeské FJ, které se s nìmeckými ekvivalenty shodují úplnì po lexikální stránce, 

po formální stránce se však èásteènì liší. 

17

a) Úplná shoda po lexikální i formální stránce 

Tuto poèetnì velmi rozsáhlou skupinu (pøibližnì 31,5 % z CP) tvoøí èeské 

frazémy, které se s nìmeckými FJ shodují po lexikální i formální stránce (studená 

sprcha – kalte Dusche, boj na život a na smrt – Kampf auf Leben und Tod, 

dìvèe pro všechno – Mädchen für alles). 

b) Úplná lexikální shoda pøi èásteèné formální neshodì 

Frazémy zaøazené do této skupiny (asi 20 % z CP) se úplnì shodují s nìm. 

FJ po lexikální stránce, po formální stránce se však èásteènì liší. Mùže se jednat 

o následující odchylky: 

ba) Idiomatické kompozitum 

Do této skupiny (asi 15,5 % z CP) øadím FJ, jejichž nìm. ekvivalent má 

podobu idiomatického kompozita; toto kompozitum je teoreticky možné rozdìlit 

na jednotlivé lexikální komponenty shodné s komponenty èes. FJ (vosí 

hnízdo – Wespennest, vzdušné zámky – Luftschlösser, køiš álovì èistý – kristallklar). 

bb) Zmìna pøedložky 

Jedná se o skupinu èes. FJ (asi 2,5% z CP), které se od nìm. FJ liší 

v pøedložkové vazbì, popø. jedna z FJ (buï èeská, nebo nìmecká) se vyznaèuje 

pøedložkovou vazbou, zatímco druhá nikoliv (za starých èasù – in alten Zeiten, 

o hlavu vìtší – einen Kopf größer, vlastním jménem – mit eigenem Namen). 

bc) Zámìna gramatického èísla 

Èeské FJ náležící do této skupiny (pøibližnì 1 % z CP) se po lexikální stránce 

úplnì shodují s nìm. ekvivalenty, jeden jejich komponent se však liší od nìm. 

FJ v gramatickém èísle (brána pekla – die Pforten der Hölle, pøes hory a doly – 

über Berg und Tal, v cizích službách – in fremdem Dienst). 

bd) Deminutivum 

Do této skupiny jsou zapoèítány FJ, které se po lexikální stránce úplnì shodují 

s nìm. FJ, po formální stránce se však èásteènì liší, a to tak, že buï v nìm. 

ekvivalentu je jeden komponent ve formì deminutiva, zatímco v èes. FJ je tento 

komponent v neutrální formì, nebo je jeden komponent èes. FJ ve formì deminutiva, 

zatímco v nìm. ekvivalentu je tento komponent v neutrální formì (májový 

deštíèek – Mairegen, myší ocásek – Mäuseschwanz). Tento typ tvoøí pouze 

asi 0,5% z CP. 

be) Inverze 

Èeské FJ (pouze 10 FJ, tj. asi 0,3 % z CP 1 ) se liší od nìm. ekvivalentù 

v poøadí komponentù FJ (kost a kùže – Haut und Knochen, krev a mléko – 

Milch und Blut, byt a strava – Kost und Logis). 

bf) Jiný stupeò pøídavného jména 

V analyzovaném materiále se vyskytly pouze 3 pøípady (asi 0,1 % z CP) 

zmìny stupnì pøídavného jména u nìm. ekvivalentu (velká/vysoká vìda – hö- 

1 

U malého poètu výskytù daného typu bylo pøi pøepoètu na procenta zaokrouhleno 

na jedno desetinné místo. 

18

here Wissenschaft, z velké/vìtší èásti – größtenteils + tvar idiomatického kompozita, 

vìtším dílem – größtenteils + tvar idiomatického kompozita). 

bg) Zmìna typu pøívlastku 

Do této skupiny (pøibližnì 0,5 % z CP) spadají FJ, jejichž nìm. ekvivalenty 

se po lexikální stránce sice úplnì shodují, liší se však typem pøívlastku (krev 

nevinných – unschuldiges Blut, historický/dìjinný mezník – Meilenstein der 

Geschichte, vojenští páni – Herren von Militär). 

2. ÈÁSTEÈNÁ LEXIKÁLNÍ SHODA 

FJ, jejichž nìm. ekvivalent je po lexikální stránce èásteènì shodný, lze rozdìlit 

do následujících podskupin: 

a) Synonymum (asi 7,5 % z CP) 

Nìmecký ekvivalent se vyznaèuje èásteènou lexikální neshodou u jednoho 

komponentu. Tento komponent je však synonymem v rámci široce pojaté synonymie 

(poslední bitva – letztes Gefecht, dobrý èich – eine gute Nase, pivní 

humor – Bierwitz). 

b) Zámìna èástí tìla (pouze 10 FJ, tj. asi 0,3 % z CP) 

Jedná se o FJ, jejichž alespoò jeden komponent oznaèuje èást lidského tìla, 

u nìm. ekvivalentu však dochází k její zámìnì za jinou (èelem k masám – das 

Ohr an den Massen, bez hlavy a (bez) paty – ohne Hand und Fuß, zuby nehty – 

mit Hörnern und Zähnen, mit Händen und Füssen). 

c) Zámìna jména zvíøete (pouze 8 FJ, tj. asi 0,2 % z CP) 

FJ, které obsahují jméno zvíøete, se od sebe liší právì tímto komponentem 

(hroší kùže – Elefantenhaut, koòská práce – Sauarbeit, moøský vlk – ein Seebär). 

d) Zámìna èásti za celek (7 FJ, tj. asi 0,2 %) 

Èeská FJ se s nìmeckým ekvivalentem shoduje po lexikální stránce pouze 

èásteènì z dùvodu, že je zamìnìna èást za celek (popø. celek za èást) u jednoho 

komponentu (otcovská støecha – Vaterhaus, tvrdá ruka – harte Faust, žernov 

oslièí – Eselsmühle). 

e) Zámìna obecného jména za konkrétní (3 FJ, tj. asi 0,1 % z CP) 

Tento typ èásteèné lexikální shody je zastoupen pouze tøemi pøíklady (hrozny 

hnìvu – die Früchte des Zorns, kocour v botách – der gestiefelte Kater, 

noèní pták – Nachteule). 

f) Antonymum (7 FJ, tj. asi 0,2 % z CP) 

Komponent, kterým se nìm. ekvivalent odlišuje od èes. FJ, lze oznaèit formálnì 

za antonymum (k smrti nerad – fürs Leben ungern, den brannosti – Zahltag, 

žlutá zimnice – das gelbe Fieber). 

g) Rozšíøení frazému (celkem asi 3,5% z CP) 

Dvojice FJ, jejichž alespoò jeden komponent je po lexikální stránce shodný 

nebo synonymní, jsou charakteristické tím, že došlo k rozšíøení frazému buï na 

stranì èeštiny, nebo nìmèiny (dobrodinec chudejch psù (a koèek) – Wohltäter, 

hlas volajícího na poušti – eine Stimme in der Wüste, zlaté pravidlo – goldene 

Lebensregel). 

19

h) Opakující se slovní základ u èes. FJ (11 FJ, tj. asi 0,3 % z CP) 

Tato skupina FJ se vyznaèuje tím, že nìm. ekvivalentùm se èásteènì daøí 

vyjádøit expresivnost èes. FJ založenou na opakování stejného slovního základu 

pomocí jiných jazykových prostøedkù (hrùza hrùzoucí – Schrecken aller 

Schrecken, osel oslovská/oslovský – dummer Esel, pravda pravdoucí – reine 

Wahrheit). 

i) Úplná lexikální neshoda u jednoho komponentu (asi 10,5 % z CP) 

Do této skupiny náleží FJ, jejichž nìm. ekvivalenty se v jednom komponentu 

(popø. dvou komponentech) po lexikální stránce neshodují, v ostatních komponentech 

(alespoò v jednom) však vykazují úplnou lexikální shodu (bludný 

Holanïan – der Fliegende Holländer, ještìrèí/ještìøí jazyk – spitze Zunge, zajeèí 

uši – feine Ohren). 

j) Pøechodná skupina (pouze 0,5 % z CP) 

Tato skupina zahrnuje nìm. ekvivalenty vyznaèující se úplnou lexikální 

neshodou u jednoho komponentu a èásteènou lexikální shodou zbývajících 

komponentù (nejèastìji je tyto komponenty možné považovat za synonyma 

v rámci široce pojaté synonymie), napø. rùžové psaní/psaníèko – Liebesbrief, 

trpký/hoøký krajíc – hartes Brot, žalostná podívaná – ein Jammerbild. 

Po formální stránce je možné nìm. ekvivalenty shodující se s èes. FJ po 

lexikální stránce pouze èásteènì rozdìlit podobným zpùsobem jako ekvivalenty 

shodující se úplnì. Tzn. na: 

a) ekvivalenty po formální stránce shodné (bujná krev – wildes Blut, poctivé 

dìvèe – reines Mädchen, dutá fráze – leere Phrase); 

b) ekvivalenty po formální stránce neshodné; jedná se pøedevším o následující 

pøípady: 

ba) idiomatické kompozitum u nìm. FJ (liška pálená/podšitá – Schlaufuchs, 

minuta ticha – eine Schweigeminute, marcipánová panenka – Marzipanfigur); 

bb) zámìnu gramatického èísla (v mezích zákona – im Rahmen des Gesetzes, 

zmrzlý na kost – durchgefroren bis auf die Knochen, neznámé konèiny – unbekanntes 

Land); 

bc) zmìnu pøedložky (k smrti rád – fürs Leben gern, støedního vìku – in den 

mittleren Jahren, hlas volajícího na poušti – eine Stimme in der Wüste). 

3. ÚPLNÁ LEXIKÁLNÍ NESHODA 

FJ, jejichž nìm. ekvivalenty patøí do této skupiny, jsou typické tím, že ani 

jeden jejich komponent se neshoduje s komponenty nìm. FJ (èásteènì ani úplnì). 

Po formální stránce se mohou tyto frazémy: 

a) shodovat (divný brouk – komicher Vogel/Kauz, plesnivý dìdek – ein alter 

Grauschädel, morová panna – der schwarze Tod); 

b) neshodovat, pøièemž nìm. ekvivalent má èasto podobu idiomatického kompozita 

(nebe a dudy – ein himmelweiter Unterschied, plná mísa, plné mísy – 

reichlich viel zu essen, do horoucích pekel – wo der Pfeffer wächst). 

20

Výše popsaná srovnávací analýza èes. a nìm. FJ tedy potvrdila domnìnku 

o existenci rozsáhlé kongruence èeských a nìmeckých frazeologických jednotek 

(51,5 % z CP bylo po lexikální stránce úplnì shodných, 23,5 % se shodovalo 

èásteènì). Již A. Knop (1992) naznaèil, že by bylo zajímavé tuto shodu blíže 

specifikovat, nebo „v pøíbuznosti vazeb obou jazykù pùjde jistì o širší evropský 

základ, ne jen o vzájemné styky a vlivy èesko-nìmecké“. Skupinu èeských 

a nìmeckých FJ úplnì shodných po lexikální stránce jsem tedy podrobila další 

analýze, abych zjistila, do jaké míry jde o shody všeobecného charakteru (tzn. 

vyskytující se ve více jazycích) a do jaké míry pouze o shody èesko-nìmecké. 

Po srovnání èes. a nìm. kongruentních FJ s jejich anglickými, francouzskými 

a ruskými ekvivalenty uvedenými v SÈFI jsem dospìla k následujícím zjištìním 

(viz graf è. 2 a graf è. 3 v závìru èlánku na s. 23): 

1. 59 % z porovnávaných kongruentních FJ (dále jen KFJ) tvoøí tzv. evropeismy 

2 , v nichž se odráží podobný pohled evropských národù na svìt. Ve 

vìtšinì pøípadù kongruentních FJ se tedy jedná o shodu širšího rozsahu než jen 

shodu èesko-nìmeckou. 

Je však tøeba podotknout, že i v této vrstvì FJ lze nalézt jisté rozdíly mezi 

jednotlivými jazyky. Pøi analýze jsem tedy rozdìlila frazeologické evropeismy 

do následujících podskupin: 

a) Evropeismy, které se vyznaèují úplnou lexikální shodou ve všech porovnávaných 

jazycích (tzn. v èeš., nìm., angl., fr. a ruš.). Tato skupina (E1) tvoøí pøibližnì 

33 % z KFJ. 

Pø.: mezi nebem a zemí – zwischen Himmel und Erde – between heaven end 

earth – entre ciel et terre – ìåæäó íåáîì è çåìë¸é. 

b) Evropeismy, které se vyznaèují úplnou lexikální shodou ve ètyøech z pìti 

porovnávaných jazykù: 

ba) èeš., nìm., angl. a fr. – E2 (asi 11,5 % z KFJ); 

Pø.: zdravá barva – gesunde Farbe – healthy colour – couleur saine 

bb) èeš., nìm., fr. a ruš. – E3 (asi 8 % z KFJ); 

Pø.: starý kozel – ein alter Bock – un vieux bouc – ñòàðûé êîç¸ë 

bc) èeš., nìm., angl. a ruš. – E4 (asi 6,5 % z KFJ) 

Pø.: èervený kohout – roter Hahn – red cock – êðàñíûé ïåòóõ. 

2. Druhou nejpoèetnìjší skupinu (23 % z KFJ) tvoøí FJ, které jsou po lexikální 

stránce úplnì shodné v èeš., nìm. a jednom z následujících analyzovaných 

jazykù: 

a) angliètinì (7,5 % z KFJ) – A 

Pø.: boží mlýny – Gottes Mühlen – the mills of God 

2 

Otázka, v kolika porovnávaných jazycích se musí daný frazeologismus vyskytovat, 

aby ho bylo možné ze synchronního hlediska oznaèit za evropeismus (popø. internacionalismus), 

stejnì jako do jaké míry se musí porovnávané FJ shodovat, zùstává doposud 

nezodpovìzena – viz napø. studie Basaje (1985), Skladané (1993) èi Ehegötzové 

(1993). 

21

) francouzštinì (7,5 % z KFJ) – F 

Pø.: hlas srdce – die Stimme des Herzens – voix du coeur 

c) ruštinì (8 % z KFJ) – R 

Pø.: bílá vrána – weißer Rabe – áåëàÿ âîðîíà. 

3. Zbývajících 18 % tvoøí FJ, které se po lexikální stránce shodují pouze 

v èeštinì a nìmèinì (G) – napø. jedna báseò – ein Gedicht, železná kráva – 

eiserne Kuh. 

Tyto FJ jsou dùkazem dlouhodobých vlivù nìmèiny na èeštinu. Nìkteré z nich 

dodnes odkazují na nìmeckou spoleèenskou realitu. Najdeme zde napøíklad 

frazeologismy, které vznikly za rakouské monarchie (vídeòští páni – die Wiener 

Herren), nebo ty, jež mají svùj pùvod v nìmecké literatuøe, napø: 

jádro pudla – des Pudels Kern 

(podle epizody z Goethova „Fausta“, kdy se z èerného pudla vyklube Mefistofeles) 

norimberský trychtýø – Nürnberger Trichter 

(podle nìmecké knihy „Poetischer Trichter“ vydané v r. 1647 v Norimberce) 

šedivá teorie – graue Theorie 

(podle citátu z Goethova „Fausta“ – Šedivá je všechna teorie, a zelený je strom 

života.). 

Vliv nìmèiny je znatelný také u tzv. „hybridních frazeologismù“, tj. frazeologismù 

s nepøeloženým, doslovnì pøejatým komponentem (špinavý kšeft – 

schmutziges Geschäft, kramáøská duše – Krämerseele, z gruntu dobrý – grundgut, 

cikánský lágr – Zigeunerlager, fungl nový – funkelnagelneu. Èeské hybridní 

FJ se však od svých nìmeckých ekvivalentù liší stylovou charakteristikou – 

èes. FJ jsou výraznì expresivní. 

Ve vìtšinì pøípadù kongruentních FJ se jedná o èeské frazeologické kalky 

z nìmèiny (jedna báseò – ein Gedicht). Není ovšem vylouèeno, že nìkteré kongruentní 

FJ mohly vzniknout paralelnì, tzn. nezávisle na sobì v èeštinì i v nìmèinì. 

Prokázat tuto domnìnku je však velmi složité, nebo pøesná etymologie 

daných FJ není známa. 

Shrnutí 

Z uvedených údajù vyplývá, že v oblasti èeské a nìmecké frazeologie existuje 

velká míra kongruence. Tím se podaøilo potvrdit mimoøádnou sblíženost èeské 

a nìm. frazeologie. Z tohoto faktu však nelze vyvozovat, že by èeština byla jen 

pøeloženou nìmèinou, jak se døíve domnívali nìkteøí lingvisté 3 . Nejvìtší èást 

z frazeologických jednotek kongruentních v èeštinì a nìmèinì totiž tvoøí tzv. evro- 

3 

Názor, že èeština je pøeloženou nìmèinou, vyslovil ve 30. letech 20. stol. èeský 

publicista F. Vymazal a podobnì se svého èasu vyjádøil o èeštinì i známý polský slavista 

A. Brückner. Opaèné stanovisko zastával P. Eisner. Podle romanisty Bukáèka je v Brücknerovì 

vyjádøení nutno vidìt pouze nadnesené vyjádøení skuteènosti, že èeský a nìmecký 

jazyk mají mnoho spoleèných rysù (Horálek 1976). 

22

peismy a obecnì FJ, které se vyznaèují shodou širšího rozsahu než jen shodou 

èesko-nìmeckou. Navíc zde existuje také èást frazeologismù po lexikální stránce 

neshodných a frazeologismy, které je možné oznaèit za typicky èeské. 

Zjištìné procentuální údaje je však tøeba brát jen jako orientaèní, nebo 

jsem pracovala pouze s cizojazyènými ekvivalenty uvedenými v SÈFI, o jejichž 

adekvátnosti je možné v nìkterých pøípadech pochybovat. 

V další fázi výzkumu bude daná materiálová báze popsána z kvalitativního 

hlediska a rozšíøena o nizozemské ekvivalenty. 

Graf è.1 - Míra shody èes. a nìm. neslovesných FJ 

po lexikální stránce 

úplná lexikální shoda 

5 % 

20 % 

23,5 % 

51,5 % 

èásteèná lexikální shoda 

lexikální neshoda 

neuveden nìmecký ekvivalent 

frazeologické povahy 

Graf è. 2 - FJ po lexikální stránce shodné 

(v procentech z KFJ) 

G - 18 % 

R - 8 % 

F - 7,5 % 

A - 7,5 % 

E4 - 6,5 % 

E1 - 33 % 

E2 - 11,5 % 

E3 - 8 % 

E1 - shoda v èeš., nìm., angl., fr. a ruš. 

E2 - shoda v èeš., nìm., angl. a fr. 

E3 - shoda v èeš., nìm., fr. a ruš. 

E4 - shoda v èeš., nìm., angl. a ruš. 

A - shoda v èeš., nìm. a angl. 

F - shoda v èeš., nìm. a fr. 

R - shoda v èeš., nìm. a ruš. 

G - shoda pouze v èeš. a nìm. 

Graf è. 3 - FJ po lexikální stránce úplnì shodné 

(v procentech z CP) 

5 % 

20 % 

23,5 % 

E1 - 17 % 

E2 - 6 % 

E3 - 4 % 

E4 - 3 % 

A - 4 % 

F - 4 % 

R - 4 % 

E1 - shoda v èeš., nìm., angl., fr. a ruš. 

E2 - shoda v èeš., nìm., angl. a fr. 

E3 - shoda v èeš., nìm., fr. a ruš. 

E4 - shoda v èeš., nìm., angl. a ruš. 

A - shoda v èeš., nìm. a angl. 

F - shoda v èeš., nìm. a fr. 

R - shoda v èeš., nìm. a ruš. 

G - shoda pouze v èeš. a nìm. 

èásteèná lexikální shoda 

G - 9,5 % 

úplná lexikální shoda 

neuveden nìm. ekvivalent 

frazeologické povahy 

23

Literatura 

BASAJ, M., 1985: Z problematyki europeizmów frazeologicznych. In: Z problemów 

frazeologii polskiej i slowiañskiej II, Warszawa, s. 73 – 82. 

ÈERVENÁ, V. – POKORNÁ, E., 1973: O ekvivalentech v dvoujazyèném slovníku. 

In: Slovo a slovník, s. 167 – 174. 

DAMBORSKÝ, J., 1969: Kalki w aspekcie lingwistyczno-komparatystycznym. In: 

Studia z Filologii Polskiej i S³owiañskiej 9, Warszawa, s. 189 – 201. 

DAMBORSKÝ, J., 1977: Frazeologia czeska i polska w ujêciu porównawczym. In: 

Studia porównawcze nad s³ownictwem i frazeologi¹ polsk¹ i czesk¹. Warszawa, s. 82 – 89. 

EHEGÖTZ, E., 1993: Phraseologische Internationalismen in den westslawischen 

Sprachen und im Deutschen. In: Frazeológia vo vzdelávaní, vede a kultúre, Nitra, s. 85 – 

91. 

HENSCHEL, H., 1993: Die Phraseologie der tschechischen Sprache. Ein Handbuch. 

Frankfurt am Main. 

HORÁLEK, K., 1976: Zur tschechisch-deutschen Phraseologie. In: Beiträge zur 

konfrontierenden Sprachwissenschaft, Halle/Saale, s. 175 – 178. 

JODAS, J., 1998: Èesko-nìmecká frazeologická kongruence ze srovnávacího slavistického 

hlediska. In: Slavica Pragensia ad tempora nostra, Praha, s. 186 – 189. 

KNOP, A., 1992: Odraz vzájemných historických kontaktù èeštiny a nìmèiny v obrazných 

rèeních obou jazykù. In: Jazykovìdné aktuality 29, s. 128 – 129. 

PIETRAK-MEISER, H., 1985: Czeskie wyrazenia i zwroty frazeologiczne na tle 

porównawczym polskim. Lublin. 

SKLADANÁ, J., 1993: Internationalismen in der Phraseologie. In: Frazeológia vo 

vzdelávaní, vede a kultúre. Nitra 1993, s. 345 – 353. 

Slovník èeské frazeologie a idiomatiky. Výrazy neslovesné. Red. F. Èermák, J. Hronek 

a J. Machaè. Praha 1988. 

K výskumu somatických frazém s komponentom hlava 

Dana Baláková 

Filozofická fakulta KU, Ružomberok 

Výskumy èeských a slovenských jazykovedcov dokazujú, že stredobodom 

frazeologického hodnotenia je èlovek, jeho výzor, psychika, prežívanie, konanie 

a správanie, èlovek ako osobnos (Habovštiaková – Krošláková, 1996, s. 5). 

Antropocentrický charakter frazeológie potvrdzuje aj komponentová analýza 

frazém. Významnú èas frazeologického fondu predstavujú práve somatické 

frazémy, t. j. frazeologické jednotky, ktoré obsahujú slová pomenúvajúce 

èasti ¾udského tela – somatizmy. Z porovnávacieho výskumu po¾ského a ruského 

frazeologického fondu vyplýva, že výskyt frazém tohto typu je v oboch jazykoch 

pomerne vysoký – viac ako 4000 frazeologických jednotiek (FJ) obsahuje 

somatický komponent (Gordy, 2000, s. 106). 

24

V slovenskej frazeológii kompletný výpoèet somatických frazém nie je dosia¾ 

známy. Èiastoène sa tejto problematike venovala E. Smiešková v štúdii 

Názvy èastí tela v lexikálnom zložení slovenských frazeologizmov (Smiešková, 

1984, s. 79 – 85). Východiskom jej práce bol Slovník slovenského jazyka (6 zv., 

1959 – 1968). Ako autorka sama zdôrazòuje, nejde o úplný výpoèet frazém 

vzh¾adom na nevýhody tohto prameòa – relatívnu struènos a nedôsledné lexikografické 

spracovanie. Napriek istým obmedzeniam sú výsledky jej výskumu 

zaujímavé. Z celkového poètu (901) získaných somatizmov sú frazémami najviac 

obsadené lexémy oko (123) a hlava (75). Na základe porovnania s inými 

jazykmi (bulharský, estónsky) autorka konštatuje podobné, hoci nie úplne totožné 

závery. V bulharskom a estónskom jazyku je poradie pod¾a poètu opaèné, 

t. j. hlava, oko. 

Predmetom nášho výskumu bola inventarizácia a ideografický opis somatických 

frazém s komponentom hlava a súèasne ich frekvenèný výskyt v rámci 

frazeologických aktivít študentov Filozofickej fakulty Katolíckej univerzity 

v Ružomberku. 

Skúmaný materiál pochádza z viacerých prameòov, èo nám umožnilo zachyti 

väèšie množstvo somatických frazém s komponentom hlava (321 FJ) ako 

v citovanej štúdii E. Smieškovej (75 FJ). Vzh¾adom na to, že v slovenskej frazeológii 

ucelený slovníkový opis chýba, opierali sme sa nielen o lexikografické 

slovníky, ale aj o ideografické spracovanie frazém jednotlivých autorov (Záturecký, 

Mlacek – Profantová, Miko, Habovštiaková – Krošláková, Košková). 

Bázou nášho výskumu je somatická frazeológia v širšom zmysle, t. j. frazeolexémy 

a frazeotextémy vrátane parémií a pranostík. 

Na základe sémantickej analýzy excerpovaného materiálu sme vytvorili 

vyššie celky, skupiny frazém združené pod¾a spoloènej nocionálnej sémy – frazeosémantické 

polia a makropolia (Mlacek – Ïurèo a kol., 1995, s. 54, spracovala 

M. Jankovièová). Keïže dosia¾ nie sú jednoznaène stanovené kritériá na 

ich vymedzenie, vychádzali sme z existujúcich tematických klasifikácií uplatnených 

v prácach Èlovek a príroda vo frazeológii (Habovštiaková – Krošláková, 

1996) a Z bulharsko-slovenskej frazeológie (Košková, 1998). 

V rámci ideografického opisu frazeologických jednotiek s komponentom 

hlava sme vyèlenili 13 frazeosémantických makropolí a 73 frazeosémantických 

polí. Presné kvantitatívne údaje sa nachádzajú v tabu¾ke. 

Osvojenie frazeológie tvorí súèas komunikatívnej kompetencie a výrazne 

determinuje kultúru jazykového prejavu. ažiskom nášho výskumu preto bolo 

dotazníkovou formou zisti , aký je stupeò uplatnenia tohto typu frazém v lexike 

poslucháèov študijného odboru slovenský jazyk a literatúra, budúcich pedagógov. 

100 respondentov vo veku 19 – 21 rokov (1. – 3. roèník Filozofickej fakulty 

Katolíckej univerzity) hodnotilo presne vymedzený korpus (321 FJ s komponentom 

hlava) v rozpätí: aktívna znalos (poznám a používam = 1) – pasívna 

znalos (poznám, ale nepoužívam = 2) – neznalos (nepoznám = 3). 

25

Na základe spracovania výsledkov dotazníka možno frazémy rozdeli do 

3 skupín. 

1. Prvú skupinu tvoria frazémy hodnotené indexom 1,00 – 1,60, teda frazémy, 

ktorých frekvencia je pomerne vysoká (v tabu¾ke sú oznaèené písmenom a). 

2. Do druhej skupiny patria frazémy v rozsahu 1,60 – 2,30, t. j. frazémy, 

ktoré študenti používajú menej, resp. nepoužívajú (v tabu¾ke figurujú pod písmenom 

b). 

3. V tretej skupine sú zahrnuté frazémy s indexom 2,30 – 3,00, teda frazémy 

menej známe až úplne neznáme (v tabu¾ke sú oznaèené písmenom c). 

Najvyššiu frekvenciu (hodnota blížiaca sa èíslu 1,00) majú 2 FJ. Najvyšší 

index (nad 2,90) sme zaznamenali pri 3 FJ. Konkrétne údaje pod¾a poradia 

uvádzame len pri najèastejšie používaných frazémach a pri minimálne známych 

frazémach. Frazémy zaznamenávame v takej podobe, ako boli uvedené 

v dotazníku. 

FJ v rozsahu 1,00 – 1,20 (celkový poèet 21) 

1,072 – To pus z hlavy. 

1,083 – To nemá ani hlavu, ani pätu (ani hlavy, ani päty). 

1,104 – Hlava sa mu z toho zakrútila. 

1,114 – To si vyhoï z hlavy! 

1,125 – hlava rodiny; hlava štátu; hlava pomazaná; korunovaná hlava 

1,125 – ma nieèoho vyše hlavy (nad hlavu) 

1,125 – od hlavy /až/ po päty 

1,125 – Sláva mu (v)stúpla do hlavy. 

1,135 – padnú na hlavu; /je/ na hlavu padnutý 

1,135 – vyše hlavy 

1,145 – chráni (opatrova , varova ) nieèo, niekoho ako oko (ako oèi) v hlave 

1,156 – balamuti (múti ) niekomu hlavu 

1,156 – krúti hlavou nad nieèím 

1,156 – láma si hlavu s nieèím, nad nieèím, na nieèom 

1,156 – To je hlava (hlavièka). 

1,166 – Hlavu hore (hore hlavu). 

1,177 – strati hlavu 

1,187 – chyta sa za hlavu 

1,197 – Hlava sa mu toèí (krúti). 

1,197 – ma nieèo v hlave 

1,197 – ma plnú hlavu nieèoho 

FJ s indexom 2,80 – 3,00 (celkový poèet 12) 

2,802 – Na kom hlavu vidí, každého chce. 

2,812 – Na tvári brázda, a hlava prázdna. 

26

2,833 – Hlavu mu objedia. 

2,843 – Hlava mu ide do kolesa. 

2,854 – Keï budeš v nebi, netrús nám na hlavy. 

2,864 – Panenky Márie na Nebovzatí, hlávka do kapusty vletí. 

2,885 – hlava ako mlieko 

2,885 – Nepros sa chvostu, ale hlave. 

2,895 – Keï èloveka so zlatou žilou hlava bolí, bude prša . 

2,937 – Matej potriasa hlavou a Gregor bradou. 

2,937 – Zmyl mu hlavu bez lúhu. 

2,947 – Na svätého Víta hlava ešte nespí, ale na zadku už svitá 

Na základe výskumu možno konštatova , že najnižšiu frekvenciu vykazujú 

frazeotextémy paremiologickej povahy, a hlavne pranostiky, ktoré sú takmer 

úplne na okraji frazeologických aktivít mládeže. Z celkového poètu 321 frazeologických 

jednotiek s komponentom hlava respondenti v komunikácii aktívne 

používajú 132 FJ (41 %), pasívne ovládajú 102 FJ (32 %) a nepoznajú, resp. 

skôr nepoznajú 87 FJ (27 %). Kvantitatívne zastúpenia somatických frazém 

v rámci jednotlivých frazeosémantických polí a makropolí sú zaznamenané 

v tabu¾ke. 

Na záver chceme zdôrazni , že analyzovaný inventár frazém nepredstavuje 

úplný výpoèet somatických FJ s komponentom hlava vzh¾adom na to, že sme 

do nášho dotazníka nezaradili v súèasnosti vznikajúce, resp. existujúce slangové 

FJ. Zaujímavé výsledky zrejme prinesie aj skúmanie paradigmatiky frazém 

na rovine významu (najmä problematika polysémie a homonymie), èo v koneènom 

dôsledku môže vies nielen k zmene poètu, ale aj hierarchizácie FJ 

v rámci vybranej vzorky frazém. 

Literatúra 

ÃOÐÄÛ, M.: Ôðàçåîëîãè÷åñêèå åäèíèöû ñ ñîìàòè÷åñêèì êîìïîíåíòîì â èäåîãðàôè÷åñêîì 

àñïåêòå (íà ìàòåðèàëå ðóññêîãî è ïîëüñêîãî ÿçûêîâ). In: Frazeografia 

slowiañska. Opole 2000, s. 105 – 106. 

HABOVŠTIAKOVÁ, K. – KROŠLÁKOVÁ, E.: Frazeologický slovník. Èlovek 

a príroda vo frazeológii. Bratislava: Veda 1996. 176 s. 

KOŠKOVÁ, M.: Z bulharsko-slovenskej frazeológie. Bratislava: Kultúrny zväz 

Bulharov a ich priate¾ov na Slovensku a Slavistický kabinet SAV 1998. 195 s. 

MIKO, F. a kol.: Frazeológia v škole. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladate¾stvo 

1989. 232 s. 

MLACEK, J. – ÏURÈO, P. a kol.: Frazeologická terminológia. Bratislava: Stimul 

1995. 160 s. 

MLACEK, J.: Slovenská frazeológia. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladate¾stvo 

1984. 159 s. 

Slovník slovenského jazyka. I. – VI. Red. Š. Peciar. Bratislava: Vydavate¾stvo SAV 

1959 – 1968. 

27

SMIEŠKOVÁ, E.: Malý frazeologický slovník. Bratislava: Slovenské pedagogické 

nakladate¾stvo 1974. 296 s. 

SMIEŠKOVÁ, E.: Názvy èastí tela v lexikálnom zložení slovenských frazeologizmov. 

In: Kultúra slova, 1984, roè. 18, s. 79 – 85. 

Ve¾ký slovensko-ruský slovník. I. – VI. Bratislava: Veda 1979 – 1995. 

ZÁTURECKÝ, A. P.: Slovenské príslovia, porekadlá a úslovia. Bratislava: Tatran 

1975. 760 s. 

FRAZEOSÉMANTICKÉ MAKROPOLIA FSP FJ 

FREKVENCIA 

a b c 

% 

1. Vzh¾ad èloveka 2 7 0 3 4 2,2 

2. Intelekt, schopnosti 4 44 24 15 5 13,7 

3. Charakter, temperament 

Psych. vl. 

èloveka 

12 32 16 9 7 10,0 

4. Psychické procesy (myslenie, pamä ) 4 36 22 9 5 11,2 

5. Komunikácia (verbálna, neverbálna) 10 31 12 7 12 9,7 

6. Psychické stavy 7 41 14 19 8 12,8 

7. Fyzické stavy 2 27 8 7 12 8,4 

8. Správanie a konanie 

Stavy, procesy, èinnos 

èloveka 

7 28 8 8 12 8,7 

9. Sociálne vz ahy 13 40 18 16 6 12,5 

10. Postavenie èloveka v spoloènosti 3 10 6 0 4 3,1 

11. Kolobeh ¾udského života 4 18 2 9 7 5,6 

12. Èlovek a príroda 4 5 0 0 5 1,5 

13. Èlovek a svet 1 2 2 0 0 0,6 

Celkový poèet frazeosémantických polí (FSP) 73 

Celkový poèet FJ 

321 132 102 87 

Percentuálne vyjadrenie frekvencie FJ 41 32 27 

100 

Percentuálne zastúpenie FJ v jednotlivých frazeosémantických poliach (FSP) 

28

Básnická licencia v diele Jána Bocatia 

Hungaridos libri poematum quinque 

Mária Ferenciová 

Ústav svetovej literatúry SAV, Bratislava 

Básnik Ján Bocatius, vlastným menom Ján Bock, pochádzal z dolnolužického 

mesta Vetešov. Po štúdiách sa ods ahoval na Slovensko. Patrí k významným 

vzdelancom Slovenska prelomu 16. a 17. storoèia. 

Zbierka Hungaridos libri poematum quinque bola napísaná na sklonku 16. 

storoèia, poèas jeho pôsobenia v Prešove. Patrí k prvým súborným dielam 

v Uhorsku vôbec a je považovaná za vrchol Bocatiovej tvorby. Bola venovaná 

Rudolfovi II. za udelenie titulu „poeta laureatus caesareus“ a básnikovým priaznivcom 

Žigmundovi Forgáèovi a Krištofovi Darholtzovi. Vyšla v Bardejove 

v roku 1599 pod názvom Hungaridos libri poematum V., I. continet Martiala 

vel bellica, II. Encomiastica, III. Nuptialia, IV. Miscelanea, V. Sepulcralia. Ad 

Illustr. Mag. et Generosiss. Dominum, Dn. Sigimundum Forgacz, L. Baronem 

de Gymes, etc. et ad Nobiliss. Gener. et Egregium Dominum, Christophorum 

Darholtz de Fyntha, etc. Bartphae 1599. 

Zbierka je rozdelená do piatich kníh pod¾a jednotlivých tém. Prvú knihu 

Martialia vel bellica venoval básòam s vojenskou tematikou. V druhej knihe, 

nazvanej Encomiastica, sú prevládajúce encomiá, oslavné a gratulaèné básne 

rozmanitého charakteru. Názov tretej knihy je Nuptalia, teda prevažne ide o básne 

svadobné a básne zobrazujúce ¾úbostné vz ahy. V štvrtej knihe Miscellanea sa 

nachádzajú rôzne gratulaèné, eucharistické básne, epigramy, veršované sentencie 

a anekdoty s najrôznejšími témami. Sepulcralia je názov piatej knihy. V nej 

sa nachádzajú epicédiá, epitafy, epigramy, básne kondolenèné. 

V úvode básnik ïakuje cisárovi Rudolphovi za titul „poeta laureatus caesareus“, 

nasledujú dva listy. Prvý jeho dvom priaznivcom, druhý magnátom 

a š¾achticom Uhorska. Jednotlivé knihy, ako aj záver nazvaný Epistulae uvádza 

listom k èitate¾ovi, ktorý je písaný v próze. Dominujúcim žánrom zbierky sú 

enkomiá. 

V sledovanom diele aplikuje jazyk Augustovej doby a taktiež metrické princípy 

zlatého veku rímskej literatúry. Miestami mierne archaizuje. Týka sa to 

najmä koncovky -eis namiesto -is a spojky ast. Obèas používa takzvaný genitív 

grécky, koncovku -dos. Nevyhýba sa ani prvkom zo strieborného obdobia, ako 

je Senecovo krátenie ablatívu gerundia, a prvkom stredovekým, použitiu akrostichu 

a telestichu v niektorých hexametrových básòach, niektorým stredovekým 

výrazom, ako je exanthlamus, a básnikovi súdobým názvom miest, osôb 

a národov. 

Vo výrazových prostriedkoch využíva antické reálie, napodobòuje antických 

autorov, niekedy preberá celé ich verše. Mnohé básne sú ladené reflexívne 

29

a didakticky alebo obèiansko-politicky. Najosobnejšie sú básne o jeho milenke 

Rubelle v duchu nekonvenènej ¾úbostnej renesanènej lyriky. 

V podstate dodržiava prozodické pravidlá antickej metriky. Pre potreby formálneho 

spracovania verša sa uchy¾uje k básnickým licenciám. 

Dvojhlásky meria dvojako. V téze ako jednu dlhú samohlásku, v arze väèšinou 

ako dve krátke. Dvojhlásku aj dlhú samohlásku v arze kráti, ak bezprostredne 

po nej nasleduje samohláska pod¾a pravidla vocalis ante vocalem corripitur. 

Toto pravidlo však nepoužíva, pokia¾ ide o vlastné mená súdobého pôvodu 

a grécke výrazy. 

Èo sa týka gréckych výrazov, meria ich gréckym spôsobom podobne ako 

Ovídius v prvej knihe Metamorfóz, napríklad slovo aera èíta á-e-ra. 

Príkladom na dvojaké èítanie dvojhlások je slovo huic, ktoré èíta hu-íc aj 

huic. 

Pravidlo vocalis ante vocalem corripitur v genitívoch typu illius, totius niekedy 

dodržiava, inokedy nie. Èíta ich raz ako tó-tí-jus a il-lí-jus, inokedy ako 

tó-tius a il-lius a podobne. Tieto prípady sa dajú vysvetli výslovnos ou, distractio 

slabiky, teda vyslovíme totíjus namiesto totíus. Básnikova licencia je 

dvojaké èítanie v týchto prípadoch. 

Vo verši 514.23 nedodržiava pravidlo vocalis ante vocalem corripitur, keï 

èíta slovo musea ako mú-sé-á a nie mú-se-á. 

Musea virtute replet Cassovidos urbem. 

−−,− −,−∪ ∪, − / −, − ∪∪,− ∪ 

Dlhú slabiku v jambických slovách väèšinou kráti, podobne ako Ovidius 

(Metamorphoses 600) a Catullus (6.16). Kráti koncové o v slovách typu mentio 

ako Horatius (Satirae, I 4, 93) a v ablatíve gerundíva ako Seneca (Troades, 264). 

Krátenie koncového o v prvej osobe slovies a vôbec krátenia koncového o v 

slovách, ktoré nie sú jambické, je básnikova vlastná licencia. Takýmto spôsobom 

èíta niekedy ná-ti-o namiesto ná-ti-ó. 

Ako príklad jambického krátenia èi nekrátenia uvediem slovo mihí, ktoré 

èíta vo verši 490.100 ako mi-hi a vo verši 490.104 ako mi-hí. 

490.10 

Aliger is certe mihi semper Pegasus esset. 

−∪∪,−−,−/ ∪∪, − −, −∪∪, − ∪ 

490.104 

Tempus erit, natura mihi quo notior huius 

− ∪ ∪,−/−, −∪ ∪,−/ −, −∪∪,−− 

Príkladov na skracovanie poslednej slabiky slovies v prvej osobe singuláru 

slovies by sa dalo uvies nieko¾ko. Vo verši 490.15 kráti básnik v klauzule 

30

poslednú slabiku v slovese laudabo. Ide o básnickú licenciu. Vo verši 652.48 je 

krátené koncové o v slovese resipisco, vo verši 593.71 èíta krátko poslednú 

slabiku slova debeo. V tomto verši sa okrem toho vyskytuje aj èítanie slova 

suaviter ako svaviter. 

490.15 

Te duce quadrupedeis igitur laudabo sonanteis, 

−∪∪, − ∪∪, −/∪∪,− −,− ∪ ∪, − ∪ 

652.48 

Indulget veniam, si resipisco, Deus. 

− − − ∪∪− //− ∪∪ − ∪ ∪− 

593.71 

Gratus debeo. Suaviter vocato 

− −, −∪∪, − ∪,− ∪,− − 

Takisto vo verši 523.107 je básnická licencia, kde básnik kráti poslednú 

slabiku slova accusatio, keï ho èíta ac-cú-sá-ti-o nie ac-cú-sá-ti-ó. 

Accusatio nostra iam parata est 

− −,−∪∪,− ∪, − ∪,− − 

Èasto skracuje aj posledné slabiky prísloviek, ako je v slove facundissime 

vo verši 621.4. 

Facundissime, scisne, Ian-Fabrici 

− −,− ∪∪, − ∪, − ∪,−∪ 

Spoluhlásku s pokladá básnik za plnohodnotnú spoluhlásku a na konci slova 

spolu so zaèiatoènou spoluhláskou vždy tvorí pozíciu. 

I èítajúce sa ako j pokladá za spoluhlásku a dokonca pri genitívoch singuláru 

zámen hic, haec, hoc, is, ea, id, quis, quae, quod, ktoré sa èítajú hujjus, ejjus 

a cujjus, za pozíciu. 

Spoluhláska x na konci a vo vnútri slova u Bocatia vždy vytvára pozíciu. 

Skupina qu nevytvára pozíciu, pokladá sa za jednoduchú spoluhlásku. 

Spoluhláska h pozíciu nevytvára, nepokladá sa za spoluhlásku. 

Skupina explozíva a liquida alebo explozíva a nazála môže a nemusí vytvára 

pozíciu, èo sa týka aj skupiny gn. Niekedy nevytvára pozíciu ani skupina ng. 

Pozíciu netvoria skupiny sc, squ, st, sp, niekedy dokonca ani str èi scr. Èo sa 

týka skupín spoluhlások gn, ng, str èi scr, ide jednoznaène o básnikovu licenciu. 

Vo verši 514.39 netvorí pozíciu skupina str v dvojici slov Hungara stramineis. 

Tento verš je pozoruhodný aj distrakciou dvojhlásky ei koncovky -eis v slove 

31

stramineis èítanou na danom mieste ako strá-mi-ne-ís, hoci väèšinou ju meria 

ako jednu dlhú slabiku. 

Hungara stramineis pro vatibus usa poetis. 

− ∪∪, −∪∪,−/ −,−∪∪,−∪∪,− − 

Hneï v nasledujúcom verši 514.40 netvorí pozíciu skupina scr v dvojici 

slov carmina scripsit: 

Inter Sauromatas quondam optima carmina scripsit 

− −, −∪ ∪,−/ −, −∪∪, − ∪∪, − − 

Vo verši 514.52 netvoria pozíciu hneï dve takéto skupiny, a to str v dvojici 

slov mea stridula a gn v slove cygnorum. 

Heic adeo haud licitum est mea stridula Musa cygnorum 

− ∪∪, − ∪∪,− /∪∪, −∪∪, − ∪∪, − ∪ 

Vo verši 534.3, v klauzule hexametra, netvorí pozíciu skupina spoluhlások 

ng v slove coniunge, kde meria slabiku pred touto skupinou krátko. 

Salva sibi proles videat, cum coniunge felix 

−∪ ∪,− −, − ∪∪,−/ −, − ∪∪,− − 

Na odstránenie hiátu používa básnik elíziu, prièom sa nevyhýba ani elidovaniu 

dvojhlásky. Väèšinou však eliduje iba jednu samohlásku, nezáleží pri 

tom, èi ide o samohlásku krátku alebo dlhú. Obèas však eliduje celú dvojhlásku, 

napríklad vo verši 365.83 eliduje celú dvojhlásku eu v slove seu. 

Gens immota manet, seu horrendum accendere Martem 

− −, − ∪ ∪, −/ −, − −, − ∪∪, − ∪ 

Vo vnútri slova odstraòuje hiát pomocou synizesis, teda stiahnutím, nepoužíva 

ho však nutne vždy. Èasto ide o èítanie i ako j a u ako v. Vo verši 408.34 

s ahuje v slove iisdem dvojhlásku ii na í. 

Ambo pares studiis iisdem et conatibus aequis 

− ∪ ∪, − ∪∪,− −, −/ −,−∪∪, − − 

Vo verši 514.77 s ahuje básnik v slove deest skupinu samohlások ee na é. 

Queis quando succus deest, nil exsangue cadaver 

− −, − −, − − // − −,− ∪ ∪, − − 

32

Vo verši 490.74 èíta básnik slovo genua ako genva: 

Genua, nigrum dura cornu compage recurrum. 

− ∪ ∪,− −,−/ −,− −, −∪ ∪, − − 

Vo verši 503.35 èíta básnik slovo iniice ako injice: 

In puteos glaciem simul iniice nocte repostam, 

− ∪∪,− ∪∪,−/ ∪∪,−∪∪, −∪ ∪,− − 

Na získanie novej slabiky básnik používa èasto distractio, teda vysloví dvojhlásku 

alebo dlhú samohlásku ako dve samostatné samohlásky. Tak vo verši 

490.68 slovo reiecta èíta básnik re-i-ecta a nie re-iecta. 

Stamina crispantur, dextros reiecta per armos 

−∪∪, − −,−/ −, −∪∪,−∪ ∪,− − 

Podobné distrakcio nájdeme aj vo verši 514.107 v slove maiora, ktoré básnik 

èíta ako ma-i-ora: 

Principe; quid lauro? maiora mereris ob artem, 

−∪∪, − −, −/ ∪∪,−∪ ∪,−∪ ∪,− − 

Obèas sa vyskytne aj tmesis, rozdelenie slova, ktoré sa nepoddáva rytmu 

básne ako napríklad vo verši 363.49 meno Maximilián (Maxaemilianus) delí na 

Maxime – Aemiliane. 

Maxime, sanquineo cur, Aemiliane, per undas 

−∪∪, − ∪∪,−/ −, − ∪∪,−∪ ∪, − − 

Bocatius používa vo svojich básòach aj synkopu, vypustí samohlásku v strede 

slova, aby skrátil príliš dlhé slovo. Tak vo verši 490.88 skracuje slovo periculis 

na periclis a vo verši 514.150 skracuje slovo secula na secla. 

490.88 

Marte, suos aufert dominos quoque saepe periclis 

− ∪ ∪,− −, − ∪∪,−/ ∪∪, −∪ ∪,− − 

514.150 

Secla recantabunt omneis tua carmina in annos 

−∪ ∪, − −,− −, −/∪∪, −∪ ∪,− − 

33

Básnická licencia u Jána Bocatia sa vyskytuje v prípustnej miere. Otázkou 

zostáva, èi sa tieto prípady vyskytujú aj u iných slovenských humanistických 

básnikov, alebo ide iba o licenciu Bocatiovu. Toto však nebolo predmetom môjho 

výskumu. 

Práce slovenských autorov pôsobiacich v Èechách používané 

pri výuèbe jazyka v období humanizmu 

Angela Škovierová 

Slavistický kabinet SAV, Bratislava 

O spoloènej kultúrnej (literárnej) minulosti Èechov a Slovákov poskytuje 

najstaršia história dostatoèné množstvo dôkazov. Náboženské a kultúrne tradície 

sú predurèené už spoloènou Ve¾komoravskou ríšou. Vzájomné pôsobenie 

pretrvávalo v období náboženských hnutí, ktoré vznikli v Èechách a šírili sa na 

naše územie (husiti, bratríci) a poèas feudálnych povstaní (napr. protihabsburský 

odboj G. Bethlena a jeho pomoc èeskému stavovskému povstaniu). 

Politické dianie a na òom závislé hospodárske pomery prinášali so sebou 

migráciu obyvate¾stva odrážajúcu sa vo všetkých sférach života ¾udí, teda aj 

v literatúre, písomníctve a vydávaní kníh slovenských autorov na iných územiach. 

V období humanizmu je úèas slovenských vzdelancov na formovaní 

èeského kultúrneho a literárneho života nesporná. Svojimi dielami (vydanými 

èi už na území Èiech, Moravy alebo Slovenska) to dokazujú takí autori ako 

napr. Ján Jesenius, Martin Rakovský, Pavel Kyrmezer èi Vavrinec Benedikt 

Nedožerský a iní. 

Prudký rozvoj vied v období humanizmu bol úzko spätý s rozvojom školstva 

– zakladaním gymnázií a univerzít. Tento vývoj samozrejme neobišiel ani 

Slovensko. (V roku 1539 vzniklo gymnázium v Bardejove, 1543 v Levoèi, Bánovciach, 

Žiline a Trenèíne, v roku 1540 v Štiavnici, Ružomberku, Mošovci, 

Hlohovci, v roku 1550 v Kremnici, ¼ubietovej, Prešove, v Košiciach roku 1557, 

v Kežmarku roku 1558, v Novej Vsi, Šoproni, Rožòave 1565 a i.). Zakladali sa 

gymnáziá, avšak chýbala univerzita. 

Druhým významným faktorom objavujúcim sa popri humanizme a renesancii 

bola reformácia. Na Slovensku bola síce štátom uznaná jedine katolícka cirkev, 

no poèet protestantov narastal. Cisár Maximilián II. neprial síce radikálnejším 

smerom (kalvínom, zwingliánom a novokrstencom), ale k stúpencom augsburského 

vyznania si poèínal celkom znášanlivo. Evanjelická cirkev chránená aj 

stavmi sa pomaly organizovala. Všeobecne v Uhorsku, ale najmä na Slovensku 

narastal poèet jej farností. Ich kazatelia boli ordinovaní vo Wittenbergu, Vrati- 

34

slavi a v Bøehu v Sliezsku. Nižšie vzdelanie nadobúdali doma – na poèetných 

vznikajúcich gymnáziách. A keïže na Slovensku nebola univerzita, resp. Academia 

Istropolitana fungovala len ve¾mi krátko (1467 – 1491), ve¾kú úlohu 

v šírení humanistickej vzdelanosti v radoch našich vzdelancov a študentov zohrali 

univerzitné centrá Krakova a Viedne (Dejiny Slovenska I, 1986, s. 464), 

evanjelickí študenti získavali vyššie vzdelanie na protestantských univerzitách 

vo Wittenbergu a v Prahe. Študenti z Uhorska – Slováci zaèínajú Karlovu univerzitu 

navštevova vo zvýšenej miere približne od druhej polovice 16. storoèia. 

V tomto období nebolo teda výnimoèné, že Slovák študujúci v Èechách 

alebo vracajúci sa domov zo štúdií na zahraniènej univerzite cez èeské kraje, 

ostal tam, našiel si miesto alebo prijal ponuku niektorej èeskej školy èi fary. 

Univerzitné štúdium malo vplyv na životnú kariéru študenta v 16. a 17. storoèí 

v tom smere, že po skonèení štúdia zväèša zaèínal ako uèite¾ na niektorej 

z nižších mestských škôl a tí z ich radov, ktorí sa preukázali mimoriadnou vzdelanos 

ou a uèenos ou a nepomýš¾ali na lukratívnejšie profesie, boli neskôr opä 

povolaní do Karolína, kde prednášali a zastávali rozlièné funkcie. 

Karlova univerzita pozostávala zo štyroch fakúlt: najväèšiu vážnos mala 

fakulta teologická, za òou nasledovali fakulty právnická a medická a na spodku 

rebríèka stála fakulta slobodných umení, tzv. artistická fakulta (neskôr sa ujal 

názov filozofická). Táto bola chápaná ako základný stupeò vyššieho vzdelania, 

cez ktorý sa prechádzalo k ostatným vyšším stupòom a fakultám. Obsahom 

výuèby èi štúdia na artistickej fakulte bolo tzv. 7 slobodných umení: gramatika, 

rétorika, dialektika, aritmetika, geometria, astronómia a muzika. Gramatiku 

považoval už stredovek za bránu všetkých vied. Vyuèovanie na stredných partikulárnych 

školách a na univerzitách sa sústredilo na osvojenie si latinského 

jazyka a na to, aby sa študenti nauèili latinèinu, slúžila práve gramatika, ktorá 

bola v užšom zmysle pokladaná za teóriu èi pravidlá k správnemu vyjadrovaniu. 

V širšom zmysle zahàòal tento pojem aj výklad, èítanie, prozódiu a všetko, 

èo bolo možné zhrnú pojmom klasická filológia (Dejiny Slovenska I, 1986, 

s. 466). 

Slováci pôsobiaci na Karlovej univerzite, tak ako všetci súdobí vzdelanci, 

sa už poèas svojho stredoškolského štúdia na domácich mestských gymnáziách 

pri výuèbe latinèiny stretli s používaním uèebníc gramatiky. Základnou uèebnicou 

používanou u nás bola gramatika Aelia Donáta Octo partium orationis 

Methodus... zo 4. storoèia, vydávaná aj pod titulom Ars Grammatica, alebo 

vý ah z nej Ars minor. Gramatika obsahuje výklad ôsmich èastí reèi, podávaný 

katechetickou formou. Syntax a prozódia chýbajú. Prvé uhorské vydanie tejto 

uèebnice je z Kluže z roku 1554. Donátove uèebnice vychádzali v rôznych úpravách 

na Slovensku aj v Èechách až do konca 18. storoèia. Zatia¾ èo na jezuitských 

školách sa symbolom latinskej jazykovej prípravy stala uèebnica gramatiky 

Emmanuela Alvareza Grammaticarum institutionum libri III. vydaná po 

prvýkrát roku 1572 v Lisabone (v Èechách roku 1598, v Po¾sku 1572) a neskôr 

vïaka ïalším poèetným vydaniam sa stala možno jednou z najvydávanejších 

35

uèebníc vôbec (v troch stupòoch výuèby zahàòala náuku o slovných druhoch – 

ich skloòovaní a èasovaní, syntax a ukážky textov antických autorov – Cicerona, 

Vergilia, Senecu...), evanjelické školy uprednostòovali latinskú gramatiku 

Philippa Melanchtona (keïže Melanchton bol ve¾kým priaznivcom Martina 

Luthera) Compendium Grammaticae Latinae, ktorá vo svojom rozšírenom lipskom 

vydaní z roku 1552 v èasti venovanej latinskej syntaxi zahàòa popri gramatických 

pravidlách na ilustráciu aj citáty z diel antických básnikov, dramatikov 

a prozaikov. Autor tejto uèebnice pripojil príklady z Ovídia, Horatia a Vergília 

aj pri objasòovaní jednotlivých metier v prozódii. Ob¾úbenou na slovenských 

školách bola aj humanistická gramatika Joanna Rhenia Compendium latinae 

grammaticae, z ktorej bolo známych okolo desa vydaní (Karabínová, 

1997, s. 30). 

Humanistické štúdium „ad fontes“ predpokladalo vzdelanie nielen v latinèine, 

gréètine, ale aj v hebrejèine (Frimmová, 1997, s. 78). A práve hebrejèinu 

prednášal na Karlovej univerzite Slovák – rodák z Nemeckej ¼upèe – Daniel 

Basilius. Daniel Basilius vydal v Prahe roku 1618 aj hebrejskú gramatiku – 

Principiorum linguae hebraicae. Gramatika nie je úplná. Chýba jej tvaroslovie 

a vetná skladba. Kniha sa zaèína objasnením èítania a písania v hebrejskom jazyku, 

pokraèuje hláskoslovím obsahujúcim základný výklad o samohláskach, 

o ich znakoch a ich spájaní, ïalej o spoluhláskach a prízvukoch. Nasleduje èas 

hebrejského èítania, obsahuje predovšetkým praktické ukážky z biblických textov 

zo Starého zákona. Sprievodné slová a vysvetlenia sú v latinskom jazyku, príklady 

sú so simultánnym prekladom do latinèiny. Preberaná látka je roztriedená 

ve¾mi preh¾adne a zrozumite¾ne (Frimmová, 1997, s. 79). 

Azda najvýznamnejším autorom èeskej gramatiky z tohto obdobia je Slovák 

Vavrinec Benedikt Nedožerský, ktorý svoju gramatiku s názvom Grammaticae 

bohemicae ad leges nathuralis methodi conformatae et notis, numerisque 

illustratae ac distinctae libri duo vydal v Prahe roku 1603 pod¾a vzoru gramatiky 

Filipa Melanchtona a Petra de la Ramée. Nedožerský venoval svoju gramatiku 

mládeži èeskej, moravskej a slovenskej. V predhovore uvádza princíp svoj 

i každého dobrého gramatika, že totiž pravidlá treba prebera od tých, ktorí 

hovoria a píšu, teda z reèi živej – z najrýdzejších prameòov. V tom istom predhovore 

autor napomína Slovákov, aby používali èeské knihy, že nemusia pri 

tom zabúda na svoj jazyk, vyèíta im, že zanedbávajú vzdelanie a nepestujú 

materinský jazyk. Nedožerského gramatika sa delí na èas etymologickú a èas 

syntaktickú, rovnako ako latinské gramatiky, na ktorých základe je zostavená. 

Úvodnú èas tvorí pojednanie o ortografii, ïalej sú v 48 krátkych kapitolách po 

latinsky obsiahnuté pravidlá doplnené èeskými vysvetlivkami a poznámkami. 

V gramatike si všíma aj rozdiely medzi èeštinou a slovenèinou (Winter, 1899, 

s. 560 – 561). 

Už vyššie bolo spomenuté, že súèas ou vyuèovania gramatiky bola aj prozódia 

– náuka o melódii, kvantite, prízvuku a rytme reèi. Vavrinec Benedikt 

Nedožerský je aj autorom prvého systému èeskej èasomernej prozódie. V roku 

36

1606 vydal v Prahe dielo Aliquot psalmorum Davidicorum: paraphrasis rhytmometriae, 

lyricocarmine ad imitationem Latinorum nunc primum attentata ... 

– Žalmové nekteøí v písnì èeské na zpùsob veršù latinských v novì uvedeni 

a vysláni. V tom istom roku vydal aj dielko Žalmové devadesátý první a stýøetí 

na zpùsob latinských veršùv. V èasomernom preklade latinských žalmov Aliquot 

psalmorim Davidicorom sa Nedožerský zmieòuje aj o štyroch knihách poetiky, 

ktoré sa však nezachovali. Nezachoval sa pravdepodobne ani celý preklad 

žaltára, o ktorom sa Komenský v liste Petrovi Montanovi zmieòuje, že sa stratil 

pri plienení Prahy v roku 1620. Pri preklade žalmov, prozódie a štyroch kníh 

poetiky vychádzal Nedožerský z metrického a strofického vzoru latinských prekladov 

žalmov škótskeho básnika G. Buchanana. Dôsledne vychádzal z fonetických 

a rytmických zásad èeského jazyka, zachovával najmä kvantitu a prízvuk, 

èasto využíval ¾udové a hovorové prívlastky, základný biblický text výrazne 

aktualizoval (Slovenský biografický slovník I, 1986, s. 209). 

V období rozkvetu humanistickej vzdelanosti bolo nielen módou a bežnou 

spoloèenskou praxou, ale najmä spôsobom vyjadrovania a udržovania medzi- 

¾udských vz ahov písanie poézie venovanej blízkym ¾uïom alebo významným 

osobnostiam – tzv. príležitostnej poézie (epitalamií – skladieb tvorených 

pri príležitosti sobáša, enkómií – oslavných básnických skladieb, epicédií a neánií 

– skladieb prednášaných pri príležitosti úmrtia a pohrebu...). Takéto verše boli 

súèas ou takmer každej vydanej knihy. V èase humanizmu pôsobilo v Èechách 

a na Morave množstvo slovenských autorov, ktorí písali rôzne druhy poézie 

a veršov. Boli to verše, ktorými autori prakticky mohli dokáza svoje vzdelanie, 

to, èo sa poèas štúdia z gramatiky nauèili, ale nie všetky tieto verše by sme 

mohli nazva prozodickými a nie všetky boli súèas ou vyuèovania gramatiky. 

Prozodické pravidlá už od stredoveku boli vysvet¾ované na príkladoch biblických 

– na príkladoch žalmov. Tomuto druhu poézie stojí najbližšie dielo Jána 

Silvána. Jeho snaha o samostatné stvárnenie biblických tém sa prejavuje zrete¾ne 

v parafrázach Dávidových žalmov Písnì nové na sedm žalmù kajících 

a jiné žalmy, ktoré sú súèas ou zbierky vydanej v Prahe roku 1571 a po druhýkrát 

roku 1578. I keï Silvánus nebol pedagógom, jeho slabièné básne a celá 

tvorba bola nielen základom barokovej poézie, ale ovplyvnila aj rozvoj hudobnej 

kultúry v Èechách a na Slovensku (Slovenský biografický slovník V, 1992, 

s. 258). 

Na výuèbu latinského, ale aj iných jazykov slúžil ešte jeden druh dokumentov, 

a to boli slovníky. Ich previazanos s gramatikami bola ve¾mi ve¾ká. Èasto 

tvorili súèas uèebníc v podobe krátkych slovníkov najbežnejších slov a výrazov. 

Okrem bežného použitia tak ako v dnešnej dobe na prekladanie, slúžili 

slovníky aj na to, že ich èasti, v ktorých boli abecedne zoradené názvy vecí 

jednej kategórie – teda slová príbuzné a k sebe prináležiace – sa uèili žiaci 

naspamä (Winter, 1899, s. 335). V dobovej literatúre z konca 19. storoèia existujú 

zmienky o slovníku z roku 1360 – teda v èesko-slovenskom geografickom 

priestore ešte z predhumanistických èias –, ktorý bol jedným z prvých slovní- 

37

kov používaných v Èechách. Je to rukopisný slovník Klena Rozkochaného – 

slovenského spisovate¾a neznámeho rodiska (Slovenský kalendár, 1879, s. 45). 

Pod¾a iných prameòov slovné spojenie „klen rozkochaný“ oznaèuje všeobecné 

pomenovanie – nie osobné meno. Slovník je známy aj pod názvom Rajhradský 

slovník (Otto XIV, 1899, s. 360). Obsahuje 3485 latinských slov s pridaným 

významom èesko-slovenským. Zmienku si zasluhuje skutoènos , že pôvodca 

slovníka udáva v tomto diele slovenské varianty latinských planét. Napr. Mercurius 

– Dobropán, Mars – Smrtonoš, Jupiter – Králomoc, Saturnus – Hladolet... 

Na rozdiel od gramatík, z ktorých boli známe a používané vydania Alvarezovej, 

Donátovej a Melanchtonovej gramatiky tak v Uhorsku, ako aj v èeských 

krajinách, pokia¾ ide o slovníky èi slovníkové súpisy, používali sa tie, ktoré 

mali uhorskú (maïarskú), prípadne niektorú slovanskú interpretáciu. Sekundárne 

pramene uvádzajú napr. Nomenclaturu anonymného pôvodcu vydanú vo 

Viedni roku 1568, ku ktorej bola zásluhou Gabriela Pesthiho pripojená maïarská 

interpretácia. Po celom Uhorsku bola rozšírená aj latinsko-maïarská Nomenklatura, 

ktorú pred rokom 1576 napísal pre svojich žiakov vynikajúci profesor 

kolégia v Šárošpataku – Basilius Fabricius Szikszai. Tento slovník bol 

neskôr vydaný pod názvom Dictionarium Latino-Ungaricum a v roku 1592 bol 

rozšírený o nemeckú interpretáciu. Uhorskú interpretáciu obsahoval aj slovník 

Ambrosia Celepina vydaný v Lyone v roku 1587. Tento mal tiež viacero vydaní 

(Karabínová, 1997, s. 40 – 41). Zmienky o používaní tzv. Rajhradského slovníka 

(èi slovníka Klena Rozkochaného) na území Slovenska alebo Uhorska všeobecne 

sa však v literatúre nevyskytujú. 

Okrem gramatického, prozodického èi slovníkového diela treba ešte spomenú 

aj prekladate¾ské dielo – a to úèas Pavla Jesenia – zrejme príbuzného 

slávneho lekára Jána Jesenia, èlena rodiny Jesenských z Horného Jesena, ktorý 

bol èlenom Jednoty Bratskej a spolu s tímom jej najvzdelanejších odborníkov 

sa podie¾al na preklade kníh Starého zákona Kralickej Biblie. Vytvorili tak 

majstrovské dielo – vrchol prekladate¾ského úsilia slovanských národov – 

a svojimi výkladovými poznámkami sa prihlásili k svetovej reformácii. Táto 

Biblia vyšla v šiestich zväzkoch v rokoch 1579 – 1594 a nepriamo pôsobila ako 

podnecovate¾ kultúrneho úsilia slovenských evanjelikov, ktorí sa v snahe obráni 

svoje postavenie v období nastupujúcej rekatolizácie zbližujú s èeskými 

evanjelikmi. U slovenských evanjelikov v tomto období vzrastá úcta k èeskému 

jazyku, jazyk Kralickej Biblie sa prijíma ako jeho normalizované znenie, vzniká 

vedomie o jazykovej a neskôr aj národnej jednote èeskoslovenskej (Pauliny, 

1966, s. 53). Historický, kultúrny a náboženský význam Kralickej Biblie je teda 

pre Èechy, Moravu i Slovensko nesporný. 

Spomenutí autori a ich dielo je dôkazom, že väzby medzi Slovenskom 

a Èechami na poli vzdelania a kultúry existovali už v dávnej minulosti. Že zo 

Slovenska prichádzali na èeské územie tvoriví ¾udia, ktorí na domácej pôde 

azda pre nedostatok príležitostí nenašli uplatnenie, ale svoje nadanie mohli na- 

38

plno rozvinú v podmienkach èeských škôl, univerzít a celého èeského duchovného 

prostredia, no ich význam pre slovenskú kultúrnu minulos to nijako nezmenšuje. 

Význam pôsobenia týchto uèencov a literátov z h¾adiska èesko-slovenských 

vz ahov treba vidie aj v tom, že ich pôsobenie bolo prvým významným 

príspevkom Slovákov k èeskému kultúrnemu životu. V staršom období sa 

èeská národnos vyvíjala v priaznivejších kultúrnych a spoloèenských podmienkach, 

a preto to bolo Slovensko, ktoré predovšetkým v kultúrnej sfére spoèiatku 

prijímalo viac. Po bitke na Bielej hore roku 1620 – v období tvrdej rekatolizácie, 

ktorá nastala v èeských krajinách, vo vzájomných vz ahoch nastal obrat 

a Slovensko sa vïaka priaznivejšiemu politickému vývoju (uhorská š¾achta 

vedená Gabrielom Bethlenom podporovala síce èeské povstanie, ale málo dôrazne 

a Bethlenovi sa podarilo uzavrie výhodný mier, vïaka ktorému dostali 

uhorské stavy úplnú amnestiu a potvrdenie náboženských slobôd) stalo útoèiskom 

a novým domovom mnohých èeských exulantov, ktorí tu našli nielen priaznivejšie 

náboženské pomery, ale aj národnostne a jazykovo blízke prostredie, 

kde mohla by bez problémov konzumovaná ich literárna tvorba. Zaslúžili sa 

teda nielen o povznesenie a zdokonalenie remeselnej výroby, ale aj o rozvoj 

kultúrneho života. Ich zásluhou (napr. Tranovský, Jakobeus...) vznikla bohatá 

literatúra písaná v èeštine, ktorá sa v slovenskom prostredí už znaène slovakizovala. 

Literatúra 

Dejiny Slovenska. Bratislava: Veda 1986 – 1988. 6 zv. 

FRIMMOVÁ, Eva: Daniel Basilius (1585 – 1628). Bratislava: Veda 1997. 176 s. 

KARABÍNOVÁ, Katarína: Recepcia diel antických autorov na Slovensku v 16. – 

18. storoèí. (Písomná práca k dizertaènej skúške.) Bratislava: Katedra knižniènej a informaènej 

vedy Filozofickej fakulty Univerzity Komenského 2000. 43 s. 

KARABÍNOVÁ, Katarína: Vydávanie diel antických autorov na Slovensku v rokoch 

1750 – 1828. (Diplomová práca.) Bratislava: Katedra knižniènej a informaènej 

vedy Filozofickej fakulty Univerzity Komenského 1997. 87 s. 

Nový biblický slovník. Praha: Návrat domù 1996. 1243 s. 

Ottùv slovník náuèný. Praha: Vydavatel a nakladatel J. Otto. Tiskem vlastní knihtiskárny 

1888 – 1909. 28 zv. 

PAULINY, Eugen: Dejiny spisovnej slovenèiny. Bratislava: Slovenské pedagogické 


Slovenský biografický slovník. Martin: Matica slovenská 1986 – 1994. 6 zv. 

WINTER, Zigmund: O životì na vysokých školách pražských knihy dvoje. V Praze 

nákladem Matice Èeské a jubilejního fondu král. èeské spoleènosti náuk 1899. 614 s. 

39

Kategória èasu v slovenských príslovkách 

Miriam Medòanská 

Jazykovedný ústav ¼. Štúra SAV, Bratislava 

Témou výskumnej práce je kategória èasu v slovenských príslovkách a cie- 

¾om preskúma vyjadrovanie èasu v súèasnej slovenèine a poda charakteristiku 

slovenských prísloviek s èasovým významom na pozadí ich kvalitatívno- 

-kvantitatívnej analýzy. 

Touto prácou sa podarilo (okrem zistených výsledkov) overi , že v jazykovednom 

poznávaní je miesto aj pre nadstavbové poznatky z iných vedných disciplín, 

ako je v tomto prípade filozofia, a jednoznaène má význam rozširova 

doterajšie opisy jazyka využitím týchto poznatkov. 

Preèo bola zvolená filozofia alebo preèo si zvoli túto z vied. 

Filozofia, z gréckeho slova filosofia s pôvodným významom láska k múdrosti, 

sa ako prvá stala platformou na poznávanie sveta. Doteraz skúma a zovšeobecòuje 

svet ako celok, odha¾uje jeho všeobecné vlastnosti a zákonitosti. Je 

všeobecnou teóriou prírody, ¾udskej spoloènosti a myslenia èloveka a ako taká 

je akoby predurèená na syntetizovanie a zovšeobecòovanie poznávacej i praktickej 

èinnosti a skúsenosti špeciálnych vied, ktoré sa zaoberajú len vybraným 

výsekom sveta ako celku. 

Zovšeobecòovanie má svoj význam nielen v tom, že je cenným prostriedkom 

prenikania do súvislostí, ale i v tom, že filozofia týmto spôsobom poskytuje 

špeciálnym vedám nové vedecké impulzy a metodologické východiská. 

Pojem kategórie zaviedol do filozofie Aristoteles (384 – 322 p. n. l.). Je to 

základný a najvšeobecnejší pojem, teoretická abstrakcia, ktorá vyjadruje nieèo, 

èo nejakým spôsobom existuje alebo môže existova . Jej obsahom sú základné 

a najvšeobecnejšie zákonitosti, vlastnosti, súvislosti a vz ahy predmetov, procesov 

a javov sveta. Èas je jedným z takýchto javov (ïalšími sú priestor, hmota 

atï.). 

Význam kategórie spoèíva v jej štyroch základných funkciách. Po prvé je to 

jej ontologická funkcia, èiže všeobecnos vo vyjadrovaní foriem existencie, vývinu 

a pohybu. Na òu nadväzuje jej gnozeologická funkcia, ktorou sa pomenováva 

to, že kategória je formou vz ahu medzi poznávanou skutoènos ou a poznávajúcim 

myslením. Svojou logickou funkciou je kategória formou pojmovej syntézy 

predstáv a teoretickej syntézy pojmov, nástrojom tvorivého myslenia. A svojou 

metodologickou funkciou je kategória prostriedkom na h¾adanie nových výsledkov, 

nového, neznámeho na základe už poznaného, známeho. 

Obsahom pojmu èas (kategória èasu) sa okrem filozofie zaoberá fyzika, ale 

aj iné vedy, napríklad biológia, ktorá vymedzuje biologický èas, t. j. èas vývinu, 

rastu a zrenia organizmu, okrem neho tiež napríklad aj fyziologický èas, t. j. èas 

hojenia rán, a pod. 

40

Z fyzikálnych predstáv o èase je známa bežná, oznaèovaná aj ako stará predstava 

o èase, ktorá èas chápe ako plynulý tok pozostávajúci z nekoneène krátkych 

bodových okamihov. Moderná fyzika body neskôr nahradila ve¾mi malými 

velièinami – kvantami a výklad èasu rozšírila o elementárny èasový interval 

– chronón, ktorý nie je bodový, èím èas získal povahu kvantových skokov 

a chápal sa potom nielen ako plynulý, ale aj ako pretržitý. Ïalšími úvahami 

vedcov a bádate¾ov fyzika postavila ešte iné teórie èasu, napríklad rytmologickú 

teóriu (alebo iným názvom oscilaènú), ktorá èas chápe a vysvet¾uje v podobe 

èasových cyklov (pozri Zeman, 1982). 

Predložený výskum kategórie èasu v slovenských príslovkách sa opiera 

o Newtonovu teóriu, teda o predpoklad existencie tzv. absolútneho èasu. Tento 

plynie stálou rovnomernou rýchlos ou, ako univerzálny èas je nezávislý od reálnych 

objektov a ich pohybov a ako objektívny èas nezávisí ani od subjektov 

a je to èas, v ktorom existuje absolútna súèasnos . 

Avšak èas, táto reálna existencia, absolútna a nezávislá tak, ako je to 

definované vyššie, sa v jazyku prostredníctvom subjektu, nosite¾a a používate¾a 

jazyka, mení na poriadok minulého, súèasného a budúceho. A to aj 

bez oh¾adu na to, èi takáto èasová priamka objektívne existuje. Takýto 

jazykovo stvárnený obraz mimojazykového èasu vychádza z potrieb èloveka 

v jeho bežnej každodennej, vedeckej, umeleckej a ostatnej komunikácii 

a funguje. 

Z filozofického h¾adiska je èas charakterizovaný týmito základnými a všeobecnými 

vlastnos ami (Dubnièka, 1986): 

Prvou je objektívnos èasu. Pri tejto vlastnosti ide o otázku bytia èasu, a to 

bytia nezávislého od vedomia subjektu. Èas sa nedá vidie , ale on jestvuje, 

plynie a jeho plynutie nevieme ovplyvni , to znamená spomali , zrýchli , obráti 

èi inak zmeni jeho smer. 

Druhou všeobecnou a základnou vlastnos ou èasu je jeho univerzálnos . 

Táto vlastnos vyjadruje, že èas plynie rovnako na všetkých miestach, ktoré 

môže èlovek svojimi zmyslami obsiahnu , a tiež aj vo vesmíre. Má teda svoju 

stálu povahu nezávislú od všetkého ostatného v kozme. 

Tre ou takouto vlastnos ou je relatívnos èasu. Túto vlastnos dáva èasu 

èlovek, ktorý èas pozoruje na trvaní reálnych dejov, procesov a stavov a meria 

ho zmenou, dynamikou, pohybom. 

Èas má aj svoje ïalšie vlastnosti, ktoré sa vo filozofii pomenovali ako kvantitatívne 

– metrické a kvalitatívne – topologické (Dubnièka, 1986). 

Metrické vlastnosti sú dve, homogénnos a izotropnos . 

Homogénnos znamená, že èas má rovnakú hustotu vo všetkých svojich 

úsekoch. 

Izotropnos èasu znamená symetrickos vzh¾adom na súradnice èasu: znamená, 

že èas v skutoènosti nepozná „predtým“ ani „potom“. 

41

Tieto vlastnosti platia úplne vo fyzike a v jej zákonoch. V konkrétnych podmienkach 

sa menia. V jazyku sa prezentujú iba v prejavoch, ktoré vyjadrujú 

všeobecnú platnos – v definíciách a parémiách, teda tam, kde vznikla alebo sa 

ustálila gnómickos vo vyjadrovaní. 

Topologické vlastnosti sa prejavujú práve v nefyzikálnych, teda v nelaboratórnych 

podmienkach a v jazyku v aktualizovanom vyjadrovaní. Topologickými 

vlastnos ami sú: 

Usporiadanos , ktorá znamená lineárne usporiadavanie èasových momentov. 

V tejto vlastnosti sa najviac odráža aktualizovanos jazykových prehovorov, teda 

zaraïovanie dejov, procesov a stavov na osi minulos – súèasnos – budúcnos 

z h¾adiska èasového vz ahu tohto deja, procesu alebo stavu vyjadreného dynamickým 

príznakom k èasu prehovoru, v ktorom je o danom deji, procese, stave reè. Ide 

o zaraïovanie na èasovej priamke pod¾a vz ahu „teraz“: „predtým“ – „potom“. 

Jednosmernos vyjadruje, že èas plynie jedným smerom, a to od záporného 

nekoneèna cez súèasnos do kladného nekoneèna. Èas neplynie smerom do 

minulosti. Rozdiel medzi plynutím èasu do budúcnosti a do minulosti možno 

znázorni na filme pustenom dozadu, napríklad na filme, v ktorom nám spadla 

váza zo stola na zem a rozbila sa na kúsky a v ktorom vzápätí vidíme èrepiny 

spája sa do vázy, ktorá potom vyskoèí na stôl. 

Spojitos vyjadruje, že èas plynie spojito, nepretržite, nerozdelite¾ne na èasti, 

pretože jeden èasový okamih tesne prilieha na ïalší, èo sa dá zmeni iba fiktívne 

jazykovými prostriedkami. 

Jednorozmernos èasu možno aj bez dôkazov alebo príkladov poklada za 

samozrejmý objektívny fakt. Jeho teoretické objasnenie jasne podáva fyzika. 

Nekoneènos vyjadruje, že èas je nekoneèný a svoje nekoneèno má 

v minulosti i v budúcnosti. 

Spomedzi všetkých pomenovaní zaradených v jazyku do desiatich známych 

slovných druhov sa kategória èasu tradiène uvádza iba pri dynamickom príznaku 

(slovese), prièom za východisko konštituovania èasu ako jazykovej (gramatickej) 

kategórie sa zvolil èas prehovoru: deje, procesy, stavy pomenované slovesom, 

ktoré sa uskutoèòujú v èase prehovoru, sú jazykovo (gramaticky) prítomné, 

tie, ktoré sa uskutoèòovali alebo uskutoènili pred èasom prehovoru, sú 

jazykovo (gramaticky) minulé, a tie, ktoré sa budú uskutoèòova alebo sa uskutoènia 

po èase prehovoru, sú pod¾a jazyka (pod¾a gramatiky) budúce. 

Na dynamický príznak sa však dá nazera aj inak než z poh¾adu spomenutého 

základného vz ahu minulosti, prítomnosti a budúcnosti: dá sa naò pozrie aj cez 

prizmu z filozofie získaných metrických a topologických vlastností, ako to urobil 

P. Žigo vo svojej monografii Kategória èasu v slovenskom jazyku (1997). 

Schopnos èi funkciu odráža kategóriu èasu a jej vlastnosti však v jazyku 

nemá len dynamický príznak, ale aj príznak dynamického príznaku, teda príslovka, 

konkrétne príslovka s èasovým významom. 

Kvalitatívno-kvantitatívny rozbor týchto prísloviek ukazuje, aké rôzne aspekty 

èasu zachytávajú: jeho vymedzenie i zaradenie, teda trvanie a úseky ako 

42

zaèiatoènú hranicu, koneènú hranicu, súèasnos , nesúèasnos , a to predèasnos 

i následnos , ïalej väèšiu intenzitu, minimálny odstup, tesný sled, rýchly sled, 

neèakanos i opakovanos , èo je možné premietnu do metrických a topologických 

vlastností alebo naopak, ktoré sa z nich dajú vyèíta . 

Práve charakteristika slovenských prísloviek èasu v tejto práci je založená 

na analýze, ako ktorá príslovka vyjadruje (kladne – záporne) každú z dvoch 

metrických a každú z piatich topologických vlastností èasu. 

Inventár prísloviek je získaný excerpciou z tretieho vydania Krátkeho slovníka 

slovenského jazyka (1997). Takto sa podarilo zhromaždi všetky slovenské 

príslovky s èasovým významom do tabu¾kových hesiel a po ich kvalitatívno-kvantitatívnej 

analýze na základe vzniknutých kombinaèných re azcov z nich 

vyèleni a charakterizova nieko¾ko skupín. 

Príslovky v prvej skupine – jednostajne, neustále, nonstop, ustaviène 

a ïalšie, pozri tabu¾ku na konci textu – sú príslovkami èasového vymedzenia, 

ktoré vyjadrujú nepretržité a neohranièené èasové trvanie. Èas vyjadrený týmito 

príslovkami plynie rovnomerne, nezávisle, nezvratne a symetricky. 

Príslovky v druhej skupine sú príslovkami èasového zaradenia, ktoré vyjadrujú 

súèasnos – dnes, momentálne a ïalšie, alebo vyjadrujú nesúèasnos , a to 

následnos – nato, vzápätí a ïalšie, alebo vyjadrujú èiastoènú súèasnos – jedno 

trvanie a jednu uzavretos – medzièasom, zatia¾ a ïalšie. V tejto skupine sa nachádzajú 

aj príslovky, ktoré vyjadrujú zaèiatoènú èasovú hranicu trvania – oddnes 

a ïalšie – alebo koneènú èasovú hranicu – podnes a ïalšie. Patria sem aj príslovky, 

ktoré vyjadrujú èasové umiestnenie medzi týmito dvoma hranicami – príslovky 

ešte, naïalej a ïalšie, a príslovky, ktoré vyjadrujú èasové umiestnenie na každej 

z týchto hraníc – príslovky nazaèiatku, sprvoti, naostatok, záverom a ïalšie. 

Príslovky v tretej skupine vyjadrujú pretržité a ohranièené èasové trvanie 

(na rozdiel od prísloviek prvej skupiny nevyjadrujú homogénnos , izotropnos , 

spojitos a nekoneènos ) – ide o príslovky chví¾u, krátko a podobne, ktoré vyjadrujú 

neurèité èasové trvanie malej miery, a príslovky dlho, dlhodobo a im 

podobné, ktoré vyjadrujú neurèité èasové trvanie ve¾kej miery. 

V príslovkách vo štvrtej skupine – naraz, popritom, súèasne a ïalšie – je 

vyjadrená plná súèasnos : dve rovnomerné, na èasovej priamke voèi sebe paralelne 

usporiadané trvania. 

Príslovky v piatej skupine vyjadrujú rovnomerne a spojito plynúce èasové 

trvanie, ktoré môže by nekoneèné. Ide o príslovky nateraz, tentoraz a teraz. 

Èas sa ako keby v istom bode svojej postupnosti zastavil na súèasnosti a tá 

zostala rovnomerne, spojito a nekoneène plynú . Vzh¾adom na ich usporiadanos 

, teda na vz ah „predtým“ – „potom“, nevyjadrujú izotropnos . Ostatné 

vlastnosti èasu vyjadrujú v plnej miere. 

Šiesta skupina prísloviek je ve¾mi rôznorodá. Sú v nej príslovky, ktoré vyjadrujú 

èasové zaradenie, teda súèasnos alebo nesúèasnos , t. j. predèasnos 

alebo následnos – príslovky dopoludnia, poobede, bleskovo, hneï, okamžite, 

ráno, predtým, neskôr, najprv, prv, nabudúce a ve¾a ïalších. 

43

Príslovky v siedmej skupine sú príslovkami opakovanosti, teda tiež èasového 

zaradenia. Príslovky denne, mesaène, roène a iné takéto príslovky vyjadrujú 

urèitú a pravidelnú opakovanos . Príslovky cyklicky, periodicky, pravidelne a iné 

vyjadrujú pravidelnú, no neurèitú opakovanos . Príslovky nepravidelne, nárazovite, 

sporadicky a ïalšie vyjadrujú neurèitú i nepravidelnú opakovanos . Príslovky 

èasto, neraz, podchví¾ou a iné a príslovky poriedko, kedy-tedy, zavše, 

zriedkakedy a podobne sa navzájom odlišujú v intervale opakovania. 

Príslovky v poslednej skupine vyjadrujú nespojitú dvojitú opakovanos , teda 

zopakovanos . Na rozdiel od prísloviek v predchádzajúcej skupine nevyjadrujú 

nekoneènos , lebo opakovanie sa skonèí. Sú to príslovky nanovo, odznova, 

opä , opätovne, poznove, zas, zasa, zase, znova a znovu. 

Záverom sa núka konštatovanie, že príslovky v súèasnom slovenskom spisovnom 

jazyku dosahujú takú kvantitatívnu i kvalitatívnu bohatos , že svojim 

používate¾om umožòujú presné vyjadrovanie so zachádzaním aj do tých najjemnejších 

èasových odtienkov. 

Poznámky k tabu¾ke: 

H: homogénnos 

I: izotropnos 

U: usporiadanos 

JS: jednosmernos 

S: spojitos 

JR: jednorozmernos 

N: nekoneènos 

znak +: vyjadruje vlastnos 

znak –: nevyjadruje vlastnos 

príslovky prvej skupiny H I U JS S JR N 

deò-noc, jednostajne, neprestajne, 

nepretržite, neustále, nonstop, 

permanentne, ustaviène 

+ + – + + + + 

príslovky druhej skupiny H I U JS S JR N 

dnes, dneska, momentálne, 

momentánne, nadnes, medzièasom, 

medzitým, zatia¾, ïalej, ešte, naïalej, 

nato, potom, vzápätí, vzápä , zatým, 

oddávna, oddnes, odjakživa, odmala, 

odmalièka, odmlada, odmladi, 

odnedávna, odnepamäti, odpradávna, 

odprvoti, odprvu, odstarodávna, 

odteraz, odvèera, odvtedy, dodnes, 

dosia¾, doteraz, dotia¾, dovèera, 

dovtedy, dozajtra, doživotne, podnes, 

posia¾, potia¾, nadosmrti, nastálo, 

natrvalo, naveky, navždy, navždycky, 

nazaèiatku, spoèiatku, sprvoti, sprvu, 

zozaèiatku, koneène, nakoniec, 

naostatok, napokon, naposledy, nave¾a, 

záverom 

– – + + + + – 

44

príslovky tretej skupiny H I U JS S JR N 

chví¾u, krátko, krátkodobo, kratuèko, 

nakrátko, nedlho, doèasne, doèasu, 

prechodne, dávno (= dlho), dlho, 

dlhodobo, nadlho, naèas 

– – – + – + – 

príslovky štvrtej skupiny H I U JS S JR N 

naraz, paralelne, popritom, pritom, 

razom, simultánne, súbežne, súèasne, 

zároveò, zarovno 

+ + + + + + + 

príslovky piatej skupiny H I U JS S JR N 

nateraz, tentoraz, teraz + – + + + + + 

príslovky šiestej skupiny H I U JS S JR N 

akurát, práve, už, už-už, zrovna, 

bezodkladne, bleskom, bleskovo, 

bleskurýchle, hneï, ihneï, mihom, 

náhle, naskutku, obratom, okamžite, 

zaèerstva, zahorúca, zaraz, naraz (= 

zrazu), neèakane, nenazdajky, 

neoèakávane, nepredvídane, odrazu, 

sèista-jasna, vtom, znenazdania, 

znezrady, zrazu, doobeda, dopoludnia, 

nadránom, napoludnie, naveèer, 

odpoludnia, podveèer, podveèerom, 

poobede, popoludní, potme, 

predobedom, predpoludním, 

predveèerom, ráno, vèasráno, veèer, 

veèerom, zaránky, zavèas rána, zrána, 

zveèera, èochví¾a, èoskoro, onedlho, 

skoro (= èoskoro), zakrátko, zanedlho, 

dávno, dlho (= dávno), onehdy, 

pradávno, prednedávnom, predtým, raz 

(= kedysi), vo¾akedy, vtedy, 

predvèerom, predvlani, vèera, vlani, 

zamlada, zamladi, zaslobodna, zaživa, 

naèas, vèas, vèasne, predèasne, privèas, 

skôr, skorej, zavèasu, najneskôr, 

neskôr, oneskorene, pozde, dopredu, 

najprv, najsamprv, najskôr, napred, 

napredok, ponajprv, popredku, 

predbežne, prv, vopred, popozajtra, 

posmrtne, pozajtra, zajtra, druhýkrát, 

druhý raz, inokedy, nabudúce, 

najbližšie, napotom, napozajtra, 

nazajtra, jakživ, nikdy, denne, 

dennodenne, dvojtýždenne, 

každodenne, mesaène, polroène, roène, 

štvr roène, týždenne 

– – + + – + – 

45

príslovky siedmej skupiny H I U JS S JR N 

denne, dennodenne, dvojtýždenne, 

každodenne, mesaène, polroène, roène, 

štvr roène, týždenne, cyklicky, 

periodicky, pravidelne, rytmicky, 

sústavne, opakovane, vždy, zakaždým, 

èasto, èochví¾a (= èasto), neraz, 

nezriedka, podchví¾ou, ve¾akrát, 

nepravidelne, nárazovite, príležitostne, 

sporadicky, ojedinele, èasom (= obèas), 

dakedy (= obèas), chví¾ami, kde-tu, 

kedy-tedy, málokedy, niekedy, obèas, 

podchví¾ou, pomenej, poriedko, 

sem-tam, sotvakedy, vše, zavše, 

zriedka, zriedkakedy, zriedkavo 

– – + + – + + 

príslovky ôsmej skupiny H I U JS S JR N 

nanovo, odznova, opä , opätovne, – – + + – + – 

poznove, zas, zasa, zase, znova, znovu 

Literatúra 

ÈÍŽEK, František: Ke koncepci nefyzikálního, zvl. biologického èasu. In: Filozofický 

èasopis, 1982, roè. 30, è. 3, s. 453 – 469. 

DUBNIÈKA, Ján: Èas a kauzalita. Bratislava: Veda, vydavate¾stvo SAV 1986. 201 s. 

Krátky slovník slovenského jazyka. 3. vydanie. Bratislava: Veda 1997. 943 s. 

Morfológia slovenského jazyka. Red. J. Ružièka. Bratislava: Vydavate¾stvo SAV 

1966. 895 s. 

STACHOVÁ, Jiøina: Nìkolik poznámek k filozofickým kategoriím prostoru a èasu. 

In: Filozofický èasopis, 1982, roè. 30, è. 3, s. 393 – 398. 

ZEMAN, Jiøí: K otázce pøetržitosti a nepøetržitosti èasu. In: Filozofický èasopis, 

1982, roè. 30, è. 3, s. 399 – 405. 

ŽIGO, Pavol: Kategória èasu v slovenskom jazyku. Bratislava: Univerzita Komenského 

1997. 115 s. 

Aspekty pøítomného èasu v èeštinì a v angliètinì 

Marcela Reslová 

Pedagogická fakulta UK, Praha 

Tento pøíspìvek vychází z mé dizertaèní práce, ve které se zabývám slovesným 

videm a èasoaspektovými vztahy v èeštinì a v angliètinì. Vycházím z èasoaspektových 

forem v tìchto jazycích a vzájemnì je porovnávám. Anglické 

46

formy jsou vlastnì „èasy“, jak je známe z uèebnic angliètiny. Že se nejedná 

pouze o èasy, ale také o vidové rozdíly, je zøejmé ze srovnání past simple (minulého 

èasu prostého) a past progressive (minulého èasu prùbìhového) 1 : 

My husband cooked dinner last night. 

(Manžel vèera veèer uvaøil veèeøi.) 

When my husband was cooking dinner last night, he cut his finger. 

(Když manžel vèera veèer vaøil veèeøi, øízl se do prstu.) 

V obou pøípadech se jedná o stejnou situaci v minulosti, která je však nahlížena 

z rùzných úhlù. Podobnì je tomu v této èeské vìtì: 

Støíhala jsem látku na kabát, a pøi tom jsem se støíhla. 

Také v tomto souvìtí jsou obì vìty v minulém èase, ale každá z nich zachycuje 

dìj „støíhání“ jinak: v první vìtì je na nìj nahlíženo jako na probíhající 

aktivitu, kdežto v druhé jako na okamžitou, ucelenou událost. 

Slovanské jazyky mají protiklad vidových forem vyjádøen morfologicky 

v perfektivních a imperfektivních formách sloves, což je nìkdy pøekážkou 

v pohledu na aspekt, nebo pozornost musí být vìnována i slovesùm samotným, 

tvoøení vidových dvojic apod. Situaci také znepøehledòují zpùsoby slovesného 

dìje (Aktionsart), které „vyjadøují (…) odstíny prùbìhu dìje“ 2 (Èeská 

mluvnice 1981:233) a které se z vidové problematiky nìkdy odsouvají. Vidový 

protiklad sloves také umožòuje jednodušší oddìlení vidu jako samostatné kategorie 

a její zkoumání izolovanì. 

V angliètinì se spojení èasu a vidu nabízí daleko více, nebo slovesa sama 

zde nejsou nositeli vidových rozdílù. Ty jsou vyjadøovány èasoaspektovými 

formami a také lexikálnì a kontextovì. V Comprehensive Grammar of the 

English language (1985) se uvádìjí dva vidy: perfektivní (perfective) 3 a prùbìhový 

(progressive). Jsou také vyjadøovány morfologicky, ale formální prostøedky 

have/have –ed a –ing jsou souèástí struktury, která zároveò vyjadøuje i èas. 

V gramatice se píše, že „vid je tak tìsnì ve svém významu spojen s èasem, že 

rozlišování mezi èasem a videm není v anglické gramatice o moc víc než terminologická 

pomùcka, která nám pomáhá oddìlit v naší mysli dva rùzné typy realizace: 

morfologickou realizaci èasu a syntaktickou realizaci vidu“(s. 189). Èasy 

jednoduché (past simple a present simple) jsou zde uvedeny jako aspektovì 

1 

V dalším textu budu pro oznaèení anglických èasoaspektových forem užívat anglických 

termínù. 

2 

K rùzným zpùsobùm slovesného dìje viz Pøíruèní mluvnice èeštiny (1996:209n.). 

3 

Perfektivní vid v angliètinì se však liší od èeského dokonavého vidu (perfektiva); 

jedná se zde o terminologickou, a jen èásteènì o významovou shodu. 

47

„neoznaèené“. 4 Nemohu se pouštìt do podrobnìjších úvah na toto téma, chtìla 

jsem jen naznaèit, že vid není vázán jen na formální vyjádøení u slovesa a že 

o vidu, tedy o rùzných pohledech na slovesný dìj, mùžeme hovoøit ve všech 

jazycích, nejen ve slovanských. 

Spojení kategorie èasu a kategorie vidu v kategorii jedinou u slovanských 

jazykù se objevuje napø. v Rossiiskoj grammatike Michaila Lomonosova z r. 1755. 

Z novìjších prací nacházíme tento pohled u H. Galtona (1976). I jinde se setkáme 

s názorem, že „kategorie èasu souvisí velmi tìsnì s kategorií vidu“ a že se 

„jejich formální soustavy doplòují a prolínají“ (Pøíruèní mluvnice èeštiny 

2000:315), ovšem toto tvrzení nebývá dále rozvinuto. 

Pro èeštinu mùžeme vyèlenit tyto èasoaspektové formy: 

minulé perfektivum ⇒ dala jsem 

minulé imperfektivum ⇒ dávala jsem 

pøítomné imperfektivum ⇒ dávám 

ne-minulé perfektivum 5 ⇒ dám 

budoucí imperfektivum ⇒ budu dávat 

V tomto pøíspìvku se zabývám funkcemi èasoaspektových konstrukcí pøítomných. 

V angliètinì je present simple a present progressive, v èeštinì pøítomné 

imperfektivum a ne-minulé perfektivum. Aktuální dìj, který probíhá v èase 

promluvy, je možné vyjádøit pouze pøítomným perfektivem. Pøíruèní mluvnice 

èeštiny (2000:318) uvádí, že „se dokonavost vyluèuje s pøítomností“ a „perfektiva 

(dokonavá slovesa) proto existují jen v préteritu a futuru.“ Základní rozdíl 

mezi present simple a present progressive, který naznaèuje rozdíl mezi vnìèasovostí 

(atemporálností) a nìjakou situací probíhající v èase promluvy 6 , nemùže 

být proto v èeštinì, na rozdíl od angliètiny, vyjádøen morfologicky. 7 U promluvy 

Zpívá dobøe. nemùžeme s jistotou øíct, zda znamená, že nìkdo zpívá dobøe 

4 

Tyto jednoduché èasy se objevují v kapitole o èase, kdežto pøítomné a minulé perfektivum 

(present a past perfective) jsou naopak uvádìny v kapitole o vidu, i když i u nich je 

nutné brát v úvahu èasové rozdíly. Jak je vidìt, je velmi obtížné rozhodnout, co ještì patøí 

do kategorie vidu a co už ne, a proto by zøejmì bylo jednodušší popisovat tyto kategorie 

dohromady. 

5 

Termín ne-minulé perfektivum užívám pro ty perfektivní formy, které mohou mít 

významy neaktuální nebo budoucí. 

6 

Odpovídáme na otázku „Co právì teï dìlá?“ (aktuální prézens); na tuto otázku 

ovšem nemùžeme odpovìdìt neaktuálním (atemporálním) prézentem (Pøíruèní mluvnice 

èeštiny 2000:316). 

7 

Èeská vìta Zpívá dobøe. je v angliètinì vyjádøena podle situace buï aktuálním She 

is singing well. (present progressive), nebo zobecòujícím, atemporálním She sings well. 

(present progressive). 

48

v okamžiku promluvy, nebo zda jde o jeho stálou vlastnost. Díky kontextu je 

ovšem špatné pochopení prakticky vylouèeno. V následujícím dialogu mezi 

dvìma kamarády jde tedy spíše o jazykový vtip než o opravdové nedorozumìní: 

8 – Hraješ na klavír? 

– Ty nìco slyšíš? 

Kromì kontextu mùže èeština v tìchto pøípadech využít èasových adverbií, 

která naznaèí, zda se jedná o dìj právì probíhající, nebo o dìj opakující se èi 

nìjakou dobu trvající: 

Právì poslouchám rádio. 

Nìkdy poslouchám rádio. 

Také slovesa pohybu umožòují zachovat tento rozdíl: 

Jdeme teï do parku. 

Èasto chodíme do parku. 

Slovesa opakovací 9 ukazují na opakování dìje, odkazují tedy jednoznaènì 

k chápání vnìèasovému; u tvaru „neopakovacího“ zùstává bez kontextu možné 

pojetí obojí: 

Na co myslíš? 

A na co myslíváš, když vstáváš? (v:116) 

Angliètina samozøejmì v tìchto pøípadech využívá kontextu a adverbií také, 

nicménì hlavním rozlišujícím prvkem zùstává èasoaspektová forma. 

Ne-minulé perfektivum ale mùže být užito v konstrukcích neaktuálního prézentu: 

napø. pøi vyjadøování minulosti pøenesené do pøítomnosti (tzv. prézens 

historický), v pøíslovích (Vrána vránì oèi nevyklove.), pøi vyjádøení opakovaného 

dìje (Kdykoli tam pøijdu…) (Mluvnice èeštiny 2, 1986:179). 

Mezi èeskými a anglickými pøítomnými konstrukcemi neexistuje pøímý jednoznaèný 

vztah, nemùžeme øíct, že pøítomné imperfektivum odpovídá present 

progressive a ne-minulé perfektivum present simple, významy tìchto èasoaspektových 

forem se vzájemnì pøekrývají (viz tab. 1). Jediný jednoznaèný vztah je 

u present imperfect – ten se v èeštinì vždy vyjadøuje pøítomným imperfektivem. 

Tento vztah však neplatí opaènì. 

8 

Z. Starý – pøednáška. 

9 

Násobenost je nìkdy považována za tøetí vidový rozdíl v èeštinì, viz Kopeèný (1962), 

Panevová et al. (1971). 

49

pøítomné imperfektivum 

ne-minulé perfektivum 

present simple 

present progressive 

⇒ present progressive 

⇒ present simple 

⇒ present simple 

⇒ future 10 

⇒ pøítomné imperfektivum 

⇒ pøítomné perfektivum 

⇒ pøítomné imperfektivum 

Tab. 1 

Zmíním se zde o tøech pøípadech neaktuálního prézentu, ve kterých se 

objevují ne-minulé perfektivum a pøítomné imperfektivum, èasto vedle sebe, 

a uvedu odpovídající situaci v angliètinì. Jedná se o: 

• prézens historický 

• scénické poznámky 

• opakovanost, násobenost 

Prézens historický se užívá ve vypravování k oživení dìje. V angliètinì se 

zpravidla vyskytuje present simple. Nìkdy je použit present progressive, pokud 

má být naznaèen nìjaký probíhající dìj v kontrastu k událostem následujícím 

v rychlém sledu za sebou (Comrie1976:77): 

…now he forces her out of the car, now he ties her to the track, while all the 

time the train is getting nearer. 11 

…teï ji pøinutí vystoupit z auta, teï ji pøivazuje na koleje, zatímco vlak se 

stále pøibližuje. 

V èeštinì je situace problematiètìjší. Mùže být užito pøítomného imperfektiva 

i ne-minulého perfektiva a v daném kontextu se èasto mohou použít formy 

obì. Je pak dost tìžké vysvìtlit, proè byla užita právì tato forma. Pøíkladem je 

následující ukázka pøekladu recenze: 12 v anglickém originálu je všude užit 

present simple, v èeštinì se objevují pøítomné formy obì: 

The father (…) is intent on cementing over the garden to make it tidier. But 

the strain of humping the cement bags up from the cellar kills him off in the 

first chapter. After that the family draws in on itself. (…) When she dies, the 

10 

Termínem future myslím budoucí formu s will a také future perfect. 

11 

Tento pøíklad uvádím podle Comrieho (1976:77); ve svém excerpovaném materiálu 

jsem ale našla pouze pøíklady s present simple. 

12 

Recenze na knihu The Cement Garden (Ian McEwan). 

50

question of what to do confronts the children. (…) [Julie] acquires a boyfriend… 

Otec (…) chce vycementovat zahradu, aby vypadala úpravnìji. Ale námaha 

z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho zabíjí (impf.) hned v první kapitole. 

Po této události se rodina ještì víc semkne (pf.). (…) Když matka umøe 

(pf.), pøed dìtmi vyvstává (impf.) problém, co dìlat. (…) [Julie] najde si 

(pf.) pøítele… 

Pro srovnání uvádím situaci v nìkterých jiných jazycích, jak ji popisuje Comrie 

(1976:73 – 74). V gruzínštinì má ne-minulé perfektivum vìtšinou význam budoucnosti, 

ale mùže ho být užito i ve „vyprávìcí“ pøítomnosti (narrative present) 

spolu s pøítomným imperfektivem. Zachovává se tak vidová diference z minulosti: 

ne-minulé perfektivum odpovídá minulému perfektivu a pøítomné imperfektivum 

minulému imperfektivu. V bulharštinì, která má ne-minulé perfektivum bez silnìjší 

vazby na budoucnost, dochází v historickém prézentu k neutralizaci vidového 

protikladu z minulosti a užívají se spíše formy pøítomného imperfekta. V ruštinì 

je v tomto typu vyprávìní možné jen pøítomné imperfektivum. 

Èeština se chová ještì jinak než uvedené jazyky. Nedá se øíct, že by protiklad 

ne-minulé perfektivum : pøítomné imperfektivum kopíroval situaci v minulosti. 

Podívejme se na vìtu Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho zabíjí 

(impf.) hned v první kapitole. Je zde užito pøítomné imperfektivum, ale je zcela 

nemožné užít minulého imperfektiva pøi zachování stejného významu (otec umírá 

okamžitì, ne postupnì): *Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho 

zabíjela hned v první kapitole. Naopak je možné užít vedle pøítomného imperfektiva 

i ne-minulé perfektivum: Ale námaha z tahání pytlù s cementem ze sklepa ho 

zabije (pf.) hned v první kapitole. To je užito v následující vìtì: Když matka umøe 

(pf.), pøed dìtmi vyvstává (impf.) problém, co dìlat. 13 Nicménì tato vìta pøetransformovaná 

do minulosti (pøi zachování vidových protikladù) nezní nejlépe: 

*Když matka umøela (pf.), pøed dìtmi vyvstával (impf.) problém, co dìlat. 

Z uvedených pøíkladù je vidìt, že formulovat pravidla pro užívání pøítomného 

perfektiva a pøítomného imperfektiva je dosti obtížné, vìtšinou se objevují subjektivní 

pocity a výklady (viz Galton, Mathesius dále). 

Pøítomné formy ve scénických poznámkách jsou užity atemporálnì, nicménì 

naznaèují, že „události … probíhají pøed našima oèima, když èteme scénáø/ 

divadelní hru“ (Quirk 1985). Scénické poznámky mají v angliètinì vìtšinou 

formu present simple, ovšem nejsou vylouèena ani gerundia èi formy present 

13 

Ovšem i zde by mohlo být pøítomné imperfektivum: Když matka umírá (impf.), 

pøed dìtmi vyvstává (impf.) problém, co dìlat. Zajímavé je, že možná perfektivní forma 

vyvstane funguje dobøe spolu s pøítomným perfektivem (Když matka umøe (pf.), pøed 

dìtmi vyvstane (pf.) problém, co dìlat.), ale ve spojení s pøítomným imperfektivem mìní 

význam celé výpovìdi: Když matka umírá (impf.), pøed dìtmi vyvstane (pf.) problém, co 

dìlat. 

51

progressive. Èeština používá jak formy pøítomného imperfektiva, tak perfektiva. 

Podívejme se na ukázku z Èapkova R.U.R., jak ji cituje Galton (1969:3): 

(Zazvoní domácí telefon. Domin jej zvedne a mluví do nìho… Zavìsí telefon.) 

Marius (vstoupí… podává vizitku… otevøe dveøe). Domin: Tak tedy. 

(Sedne si na psací stùl, pozoruje Helenu uchvácen a odøíkává rychle). 

(Internal telephone rings. Domin lifts receiver, saying… Hangs up.) Marius 

(enters… hands Domin a card… opens the door). Domin (sits at his desk, 

gazing adoringly at Helen and saying) Well… 

Galton tento pøíklad komentuje takto: „Pøiznávám, že je pro mne obèas nesnadné 

nalézt pøíèinu užití toho neb onoho vidu v takových poznámkách, zejména 

když na následujících stránkách ètu usedá, ale i usedne u stolu; dokonavý 

vid asi lépe vyjadøuje zmìnu nebo pøechod, a nedokonavý vid zaèátek stavu 

jistou dobu trvajícího. Zdá se mi, že sloveso podá místo podává v našem hoøejším 

pøíkladì by pøíliš urychlilo tento trochu ceremoniální pokyn.“ 

Podobné pøíklady mùžeme nalézt i v angliètinì, kdy je ve stejné høe 14 jednou 

použito Miss Cutts is wearing a white coat (s. 58) a o nìkolik replik dále 

Gibbs enters the room from antoher door. He wears a white coat (s. 59). Je však 

pravda, že podobné pøípady jsou spíše výjimkou. 

U opakovanosti, násobenosti je možné v èeštinì užít pøítomné imperfektivum, 

pøítomné iterativní imperfektivum a ne-minulé perfektivum. Nìkteré výpovìdi 

mohou být vyjádøeny všemi tøemi formami, vìtšinou však s nepatrnými 

významovými odstíny, které se obvykle dají dost tìžko postihnout a vysvìtlit. 

Je možné øíct: 

Nìkdy ètu Britské listy. 

Nìkdy si pøeètu Britské listy. 

Nìkdy èítávám Britské listy. 

Výbìr formy záleží na subjektivním pohledu, nìkdy i na stylistickém zámìru; 

napøíklad tøetí vìta zní trochu archaicky. Ne vždy musí však iterativní formy 

vyznívat zastarale, slovesa bývat a mívat se objevují v prézentu pomìrnì èasto 

15 (napø. Když studuju v knihovnì, mívám èasto hlad.). Domnívám se, že formy 

ne-minulého perfektiva musí být ve výpovìdi vždy doplnìny nìjakým adverbiálním 

výrazem jako je obèas, nìkdy, každý den a podobnì. 

V angliètinì je pro opakovanost vyhrazena forma present simple, nicménì 

i zde se u nìkterých výpovìdí mùže užít „konkurenèní“ forma present progressive. 

Ta vìtšinou vyjadøuje subjektivní pocit nesouhlasu nebo rozmrzelosti. 

14 

Pinter, H.: The Hothouse. 

15 

Orientaènì zjištìno podle Èeského národního korpusu. 

52

V takovýchto výpovìdích je také nutné uvést adverbia typu always, continually, 

forever (s významem vždycky, poøád). Srovnejme následující vìty: 

He’s always working late in the office. 

(Poøád pracuje v kanceláøi dlouho do veèera.) 

He always works late in the office. 

(Vždycky pracuje v kanceláøi dlouho do veèera.) 

Druhá vìta je neutrální informace, kdežto první vìta zachycuje nelibost mluvèího 

nad nìèí pozdní prací. Možná, že podobný odstín vìtám v èeštinì dodávají 

rozdílná adverbia, i když nevím, jestli to není už pøíliš subjektivní názor. 

Pøíklady uvedené ve všech tøech typech neaktuálního prézentu ukazují, že je 

nìkdy možné použít dvì èasoaspektové formy pro vyjádøení stejné situace. Tuto 

možnost má èeština i angliètina, a uvedený jev se nevztahuje pouze k pøítomnosti, 

ale i k minulosti a budoucnosti. Mathesius (1947:196) uvádí tyto pøíklady z minulosti: 

Pamatuji se, že jsem ti tu knihu pùjèil. 

Pamatuji se, že jsem ti tu knihu pùjèoval. 

První vìta podle nìj vyjadøuje „holou skuteènost patøící minulosti“, druhá 

je „aktuální výjev z minulosti, který mluvèí takøka ještì vidí pøed oèima.“ 

U dvojice otázek: 

Kdo vám to boural? 

Kdo vám to zboural? 

první znamená, že bourání bylo pøedem dojednáno, kdežto v druhém pøípadì bylo 

zbourání náhodné èi zlomyslné. Mathesius (1947:202) se domnívá, že užití 

nedokonavého slovesa „je dáno nejen dùrazem, který se klade na dìj, nýbrž také 

pøedstavou, že odborná práce vyžaduje zpravidla nìjakého èasu k provedení.“ 

Rozsah èlánku neumožòuje rozvinout zmínìné otázky detailnìji, problémem 

také zùstává rozsáhlost a nesnadná uchopitelnost slovesného vidu. Na závìr cituji 

názor R. Chatterjea (1982:343): „Slovanské jazyky nemají vùbec zobecnìný vidový 

systém, mají jen x subkategorií plných dìr a protimluvù na to, aby mohly 

být nazývány systémem.“ Tato slova by nás však nemìla uvrhnout do deprese, 

naopak by mìla být výzvou k hledání nových pøístupù k aspektové problematice. 

Literatura 

COMRIE, B.: Aspect. An Introduction to the Study of Verbal Aspect and Related 

Problems. Cambridge: Cambridge University Press 1976. 

53

GALTON, H.: The Main Functions of the Slavic Verbal Aspect. Skopje: Macedonian 

Academy of Sciences and Arts 1976. 

HAVRÁNEK, B. – JEDLIÈKA, A.: Èeská mluvnice. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 

1981. 

CHATTERJEE, R.: On Cross-Linguisc Categories and Related Problems. In: Hopper, 

P. J. (ed.): Tense-Aspect: Between Semantics and Pragmatics. Amsterdam – Philadelphia: 

John Benjamins Publishing Company 1982. 

KOPEÈNÝ, F.: Slovesný vid v èeštinì. Praha: Nakladatelství ÈSAV 1962. 

LOMONOSOV, M.: Rossiiskaia grammatika Mixaila Lomonosova. Leipzig 1975 

(reprint pùv. vyd. z r. 1755). 

MATHESIUS, V.: O konkurenci vidù v èeském vyjadøování slovesném. In: Èeština 

a obecný jazykozpyt. Praha: Melantrich 1974. 

PANEVOVÁ, J. et al.: Èas a modalita v èeštinì. Praha: Acta Universitatis Carolinae 

1971. 

Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny 2000. 

QUIRK, R. et al.: A Comprehensive Grammar of the English Language. London 

1985. 

Prameny 

Pinter, H.: The Hothouse. Faber and Faber, London, Boston 1991. 

Recenze knihy The Cement Garden (Ian McEwan), The Sunday Times, Book News, 

7. 11. 1999, s. 45. 

Viewegh, M.: Výchova dívek v Èechách. Praha, Èeský spisovatel 1994. (v) 

Viewegh, M.: Bringing up girls in Bohemia. Pøel. A. G. Brain. London: Readers 

International 1997. (ve) 

Možnosti konkurence u pøejatých substantiv na -ing/-ink 

(na základì sémantické analýzy) 

Jitka Mravinacová 


Tématem mého pøíspìvku 1 je sémantická analýza pøejatých substantiv 

s formantem -ing/-ink, která je východiskem pro posouzení možnosti vzniku konkurenèních 

situací (jako projevu systémovosti v èeské lexikální zásobì). Materiálovou 

bází pøíspìvku je slovník Nová slova v èeštinì (1998) a excerpèní materiál 

lexikografického oddìlení ÚJÈ, na jehož základì byl slovník zpracován. 

1 

Pøíspìvek byl zpracován v rámci grantu: Systémotvorné procesy neologizmù 

v souèasné èeštinì, GA AV ÈR – r. è. A0061803. 

54

Substantiva zakonèená na -ing/-ink, jejichž zdrojem je angliètina, nejsou 

v èeštinì nièím novým. Slova jako mítink, trénink, driblink/dribling, liftink èi 

skipink 2 jsou již øadu let souèástí èeské slovní zásoby. V souèasnosti však zaznamenáváme 

takový kvantitativní nárùst tìchto anglicizmù, že se nám jeví 

jako výrazný pøejímaný strukturní typ, který si zaslouží hlubší analýzu. V jeho 

sémantice se jednak odráží poloslovesný a polojmenný charakter anglického 

gerundia 3 , tj. slovesného tvaru s formantem -ing, a jednak jsou v ní obsaženy 

i významové posuny související s lexikalizací nìkterých gerundií v angliètinì 

v samostatnì fungující slova – substantiva. To se projevuje sémantickou rùznorodostí 

„ingových“ substantiv v rámci dosti širokého spektra významù – od 

slovesných po substantivní, od abstraktních dìjových po konkrétní. V mezích 

tohoto sémantického rozpìtí se rýsují tøi významové skupiny „ingových“ substantiv. 

Pro pøesnost je tøeba na tomto místì zdùraznit, že následující tøídìní se 

netýká celých lexémù, ale pouze jejich jednotlivých významù, tzn., že pøíslušnost 

jednoho výrazu ke dvìma, popø. všem tøem skupinám je možná a svìdèí 

o jeho polysémii. 

První významovou skupinu tvoøí „ingová“ substantiva slovesného charakteru, 

která bývají konstitutivními èleny nominalizovaných propozic. Nominalizované 

struktury se užívají velmi èasto v poèáteèní fázi procesu pøejímání 

anglicizmù, protože umožòují vyhnout se slovesu, jež vyžaduje slovotvorné 

zformování. Syntaktickou derivací mohou být tyto struktury pøemìnìny na vìty, 

v nichž jsou „ingová“ substantiva transformována na slovesa. Napøíklad syntaktickou 

strukturu kondici si udržoval každodenním joggingem lze transformovat 

na konstrukci kondici si udržoval tím, že každý den joggoval nebo strukturu 

za první hodinu internetového surfingu zájemce zaplatí 30 Kè lze transformovat 

do podoby zájemce, který hodinu surfuje po Internetu, zaplatí 30 Kè. 

Sémantický obsah takto použitých „ingových“ substantiv si uchovává charakter 

predikátu. Takovýto slovesný význam je obsažen ve významové struktuøe 

napø. substantiv scanning, jogging, lobbing, surfing nebo modelling/modeling. 

Možnost vzniku konkurence u tohoto významového typu „ingových“ substantiv 

vyplývá právì z jejich schopnosti transformovat se na slovesa, nebo ta 

zároveò implikuje možnost tvoøení podstatných jmen slovesných s formantem 

-ní. A tak vznikají dvojice synonym jako scanning – scanování/skenování, 

jogging – joggování, lobbing – lobbování, modeling/modelling – modelování 

nebo surfing – surfování. Srov. napø. kontexty: politik si napøíklad vymkne pøi 

joggingu kotník vedle ke druhému kotrmelci došlo o víkendu pøi tradièním ranním 

Clintonovì joggování; ve svých sedmnácti letech má za sebou nìkolik mìsícù 

modelingu v Itálii a v Nìmecku vedle pøestala s modelováním, zaèala fil- 

2 

Pravopisná podoba tìchto výrazù je pøevzata z Akademického slovníku cizích slov 

(1995). 

3 

Gerundium má schopnost uplatòovat se ve funkci typicky nominálních vìtných 

èlenù (mùže být podmìtem, pøedmìtem, postponovaným pøívlastkem i doplòkem). 

55

movat; za první hodinu internetového surfingu zájemce zaplatí 30 Kè vedle 

vyhledávat data zdlouhavým surfováním po Internetu; poèítaèe umožòují faxování, 

komunikaci s modemem a scanning vedle skenování je vcelku svižné, èernobílá 

stránka A4 je zpracována za dvanáct vteøin. 

Druhou významovou skupinu „ingových“ substantiv tvoøí abstraktní názvy 

dìjù, které nejsou pouhými pøejatými syntaktickými deriváty sloves, ale významovì 

samostatnými lexémy. Jsou to takové názvy, které jsou substantivizované 

již v angliètinì (mohou to být i lexikalizovaná slovní spojení, napø. bungee 

jumping) a které nefungují jako sémantické predikáty. Napø. syntaktická struktura 

pøedstavujeme vám soukromou firmu, jejíž kmenoví zamìstnanci stáli u zrodu 

moderního ballooningu u nás neumožòuje syntaktickou transformaci substantiva 

ballooning na sloveso, podobnì jako není možné do funkce predikátu transformovat 

lexém bungee jumping v konstrukci když byly liány nahrazeny gumovými 

lany, vznikl bungee jumping. Rozlišování významù první a druhé skupiny 

je v souladu s pøístupem Kláry Buzássyové, který uplatnila pøi analýze deadjektivních 

substantiv s formantem -os . V pøíspìvku nazvaném Súvz ažnos pojmov 

transpozícia, syntaktická derivácia, nominalizácia ako reflex vz ahu tvorenia 

slov a syntaxe (1999) upozoròuje na potøebu odlišovat lexikální deriváty 

od pouhých syntaktických derivátù v nominalizovaných strukturách. Tento princip 

analýzy je možné aplikovat i na dìjová substantiva. Z pøíspìvku vyplývá, že 

lexikální derivace není pouhou formální transformací lexému, ale že znamená 

i urèitý sémantický posun. A právì takovýto posun mùžeme pozorovat u „ingových“ 

substantiv druhé významové skupiny. Na rozdíl od substantiv první skupiny 

pojmenovávají dìj, èinnost bez zøetele k její dynamiènosti, k jejímu 

prùbìhu. Oznaèují spíše druh èinnosti, napø. druh cvièení, sportovní disciplínu, 

metodu èinnosti, druh trestné èinnosti, druh služby ap. 4 Takovýto význam mají 

napø. substantiva armwrestling, ballooning, bodybuilding/body building, bodystyling/body 

styling, brainwriting, bungee jumping, catering, desktop publishing, 

face-lifting, face-myolifting, homebanking, jogging, leasing, paging, 

paragliding, parasailing, rafting, rating, racketeering, signmaking, skateboarding, 

snowboarding, streèink, taping, teleworking, wrestling. 

Absence pøíznaku dynamiènosti, který je charakteristický pro slovesa, mìní 

u této významové skupiny „ingových“ substantiv možnosti vzniku konkurenèních 

vztahù. Místo podstatných jmen slovesných, která implikují ve svém významu 

existenci slovesa, se objevuje jiný typ synonym, a to dìjová substantiva 

bez formantu 5 , napø. raft vedle rafting, snowboard vedle snowboarding, bungee 

jump vedle bungee jumping, telework vedle teleworking nebo face lift vedle 

face-lifting/face lifting. Srov. napø. kontexty: operaci oblièeje – face lift, laicky 

4 

Mezi významy prvního a druhého typu je pøibližnì stejný rozdíl, jaký vyjadøují 

èeské výrazy bìhání – (pøekážkový) bìh; skákání – skok (vysoký). 

5 

Otázka, jak tato dìjová substantiva bez formantu vznikají, není z hlediska zamìøìní 

pøíspìvku podstatná, a proto ji ponechávám stranou. 

56

vytahování, absolvuje v Ústavu lékaøské kosmetiky v Praze podruhé vedle kosmetické 

operace jako face-lifting jsou finanènì nároèné; raft je pro nás nový sport 

– mistrovství svìta v raftu vedle mistrovství v raftingu; nejatraktivnìjší zimní 

disciplínou je snowboard – svìtový pohár ve snowboardu vedle mistrovství Èeské 

a Slovenské republiky ve snowboardingu. Další možný typ konkurence pøedstavují 

kalky. Kalkují se nìkterá slovní spojení nebo (z nich vzniklá) kompozita 

typu homebanking/home banking, v jejichž struktuøe lze rozpoznat substantivum 

zakonèené na -ing a blíže urèující pøívlastek. Kalkováním vznikají slovní 

spojení, která konkurují anglickým výrazùm, zvláštì jsou-li terminologického 

rázu. Napøíklad je doložena koexistence výrazù homebanking/home banking 

a domácí bankovnictví nebo phonebanking/phone banking a telefonní bankovnictví. 

Srov. napø.: za phonebanking platíte v prvé øadì peníze Telecomu, 

v homebankingu se skrývají mnohem vìtší náklady; na podzim loòského roku 

rozšíøila Bohemia své produkty o tzv. home banking neboli domácí bankovnictví; 

drobné bankovnictví zaznamenává vedle klasického „home bankingu“ 

èi telefonního bankovnictví i obecný zájem o správu úètù pøes Internet. Jiným 

pøíkladem je výraz homeschooling, který se zpoèátku používal spíše pro oznaèení 

cizí reálie a pozdìji zaèal být vytlaèován termínem domácí vyuèování. Srov. 

napø.: jde o experiment, pøi nìmž chce úøad zjistit, zda a za jakých podmínek je 

možné povolit domácí vyuèování neboli homeschooling; pozitivnì hodnotí nový 

systém domácího vyuèování specialisté a ministerstvo. 

Tøetí významovou skupinu tvoøí „ingová“ substantiva s nedìjovými významy, 

které jsou výsledkem metonymického posunu abstraktního dìjového 

významu smìrem k významu výsledku, prostøedku èi místa dìje, popø. výsledkem 

univerbizace 6 . Prùvodním znakem takovéhoto konkrétního významu je 

možnost použití plurálu. Srov. napø.: dresink/dressing (bohatý výbìr salátù, 

dresinkù, chlazených nápojù; dresinky Spak); parking (parking má mít podobu 

152 garážových boxù a šedesáti volných parkovacích míst); piercing (Eloy má 

už nìkolik mìsícù piercing na pupíku – je to zlatý kroužek s malou kulièkou); 

peeling (podle druhu pokožky se mùže peeling nechat zaschnout; nanést peeling); 

rating (pro zadavatele a agentury jsou zajímavé pøedevším ratingy reklamního 

bloku); styling (vlasový styling, jak se dnes øíká skvìlému úèesu, si 

musíte obstarat doma; mezi nejnovìjší vrtulníky patøí dvoumetrový Bell 230, 

který si zákazníky získává atraktivním stylingem). I tato substantiva se mohou 

6 

„Ingová“ substantiva s nedìjovým významem mohou mít i jiný pùvod než ve verbálních 

substantivech, popø. v gerundiu. Kromì gerundia se formantem -ing tvoøí 

v angliètinì další slovesný tvar, participium pøítomné. Jeho lexikalizací vznikají verbální 

adjektiva, která bývají souèástí ustálených slovních spojení pøejímaných do èeštiny 

nebo v èeštinì utvoøených: shopping mall, shopping centrum, trekkingové kolo, holdingová 

spoleènost (srov. s angl. holding company). Univerbizací tìchto slovních spojení 

vznikne rovnìž substantivum s „ingovým“ zakonèením. Srov. napø.: trekking ve významu 

trekkingové kolo, holding ve významu holdingová spoleènost. 

57

dostat do konkurenèních vztahù, ty však jsou spíše výjimeèné. Jednou možností 

je konkurence mezi domácím lexémem utvoøeným od pøejatého slovesa 

a pøejatým „ingovým“ substantivem, jako je tomu v pøípadì lexémù parkovištì 

a parking, jiným pøípadem je konkurenèní vztah mezi (pravdìpodobnì) univerbizovaným 

lexémem trekking a zkráceným trek ve významu trekkingové kolo. 

Závìrem je tøeba položit si otázku, jaké podnìty pøináší takovýto sémantický 

popis pro lexikografickou praxi. Mìli bychom mít na zøeteli, že „ingová“ 

substantiva mohou být polysémní. Ve významové struktuøe nìkterých z nich 

bývá obsaženo více významù, které se èasto špatnì rozlišují. Napø. substantivum 

jogging mùže mít pøíznak dynamiènosti (bìhání) a zároveò i pøíznak úèelovosti 

(pro zdraví), jenž mu dodává významový odstín druhu èinnosti. Lexém 

bodystyling/body styling oznaèuje druh èinnosti (souhrn úkonù), která je zamìøena 

k dosažení nìjakého výsledku (,péèe o celkový harmonický vzhled osoby 

sladìním úèesu, nalíèení, obleèení a doplòkù‘ – SN 1998). Má tedy pøíznak 

rezultativnosti, jenž mu umožòuje oznaèovat zároveò výsledek èinnosti (v odpoledním 

programu budou i ukázky body stylingu). Jsem toho názoru, že sémantická 

analýza spolu s naznaèenými typy možné konkurence napomùže lepšímu 

pochopení významové struktury pøejatých substantiv tohoto slovotvorného 

typu. Kromì toho zjištìné pøípady konkurence znamenají i vìtší propracovanost 

synonym k „ingovým“ jednotkám. 

Bibliografie 

Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 1995. 

BUZÁSSYOVÁ, K.: Súvz ažnos pojmov transpozícia, syntaktická derivácia, nominalizácia 

ako reflex vz ahu tvorenia slov a syntaxe. In: Wortbildung: interaktiv im 

Sprachsystem – interdisziplinär als Forschungsgegenstand (Materialien der 3. Konferenz 

der Kommission für slawische Wortbildung beim Internationalen Slawistenkomitee, 

Innsbruck 1999). Innsbruck 2000, s. 145 – 155. 

HORECKÝ, J.: Anglické slová na -ing v slovenèine. In: Kultúra slova, 25, 1991, 

è. 10, s. 324 – 326. 

HORECKÝ, J. – BUZÁSSYOVÁ, K. – BOSÁK, J. a kol.: Dynamika slovnej zásoby 

súèasnej slovenèiny. Bratislava: Veda 1989. 

MARTINCOVÁ, O. a kol.: Nová slova v èeštinì. Slovník neologizmù. Praha: Academia 

1998. (SN 1998) 

MARTINCOVÁ, O.: Na okraj konkurence slovotvorných prostøedkù (U pøíležitosti 

životního jubilea M. Dokulila). In: Slovo a slovesnost, 58, 1997, s. 161 – 164. 

Mluvnice èeštiny 3. Praha: Academia 1987. 

58

Lexika synchrónnych internetových textov 

Michal Fedák 


1. Úvod 

ICT – informaèné a komunikaèné technológie. Tento terminus technicus 

možno v súèasnosti poèu zo všetkých strán. Komunikaèné technológie zachvátili 

svet a robia ho menším a poznate¾nejším, prostredníctvom nich možno prekonáva 

vzdialenosti za neuverite¾ne krátky èas a vyh¾ada informácie z rôznych 

kútov sveta. Nové možnosti však vplývajú aj na tých, ktorí ich využívajú. Vo 

svojom príspevku sa zameriam na toto „ovplyvòovanie“ v prostredí internetu. 

O analýzu internetového komunikátu v rámci asynchrónnej komunikácie sa 

pokúsili už nieko¾kí slovenskí autori (J. Findra, 1997, E. Bajzíková, 1998 a èiastoène 

i J. Wachtarczyková, 1999). Iná je situácia v oblasti synchrónne vedenej 

komunikácie, kde sa doposia¾ žiadny slovenský výskum neuskutoènil. Na tomto 

mieste predstavím výsledky vlastných pozorovaní 1 , prièom, ako to už vyplýva 

z názvu, sa budem venova lexikálnej stránke takýchto textov. 

Najvhodnejším reprezentantom synchrónne vedenej komunikácie v internete 

sú rozhovory realizované prostredníctvom služby Internet Relay Chat (IRC), ktoré 

typologicky patria k skupine oznaèovanej chat 2 , hoci existujú aj ïalšie programy 

umožòujúce chat, ako napr. ICQ (z angl. I seek you), Talk, Phone a pod. 

Chat v IRC je síce mediálne písaný, no svojou formou (organizáciou), obsahom, 

ale i realizáciou jazyka je ve¾mi blízky hovorenej reèi, hovorenému 

rozhovoru. Túto vlastnos chatu môžeme oznaèi aj pojmom koncepèná ústnos 

. E. Hentschel (1999) pritom konštatuje, že „spôsob, akým IRC-èkári používajú 

a hláskujú svoj jazyk, ve¾mi realisticky zobrazuje spôsob, akým je jazyk 

používaný v súèasnej každodennej konverzácii“ 3 . 

Popri verbálnej komunikácii, ktorá je základom akejko¾vek konverzácie v rámci 

IRC, sú v prostredí IRC prítomné aj neverbálne prejavy komunikujúcich. Ich 

vyjadrenie môže by založené na použití znakov vytvorených pre tento úèel (znakové 

neverbálne prejavy) alebo je možné ich vyjadri istým jazykovým útvarom, 

1 

Skúmaný korpus pozostáva zo záznamov rozhovorov v rámci služby Internet Relay 

Chat na kanáloch #slovakia, #ragtime, #kosice, #presov a #zilina zachytávajúcich komunikáciu 

prerušovane v dòoch 18. 10. 1999 až 27. 1. 2000. 

2 

Chat ako samostatný typ rozhovoru sme vyèlenili na základe nasledujúcich kritérií: 

spoloèenská dôležitos a funkcia rozhovoru, spoloèenské postavenie partnerov v rámci 

rozhovoru, vonkajšie podmienky rozhovoru. V rámci všetkých spomínaných kritérií sa 

vyskytli osobitosti špecifické pre texty synchrónnej internetovej komunikácie (bližšie 

o tejto téme pozri Fedák, 2000). 

3 

„[...] the way IRC’ers use and spell their language shows very realistically the way 

in which the language is used in actual everyday conversation [...]“ 

59

napr. slovom, vetou a pod. (lexikalizované neverbálne prejavy). Neverbálnym 

prostriedkom sa tu vzh¾adom na našu tému nebudem ïalej venova . 

2. Lexika v chate 

Vrá me sa k našej téme – k lexikálnej stránke výstupov v IRC. Vzh¾adom 

na to, že používatelia internetu (a teda aj IRC) patria prevažne k mladšej generácii 

4 , nemôže prekvapova , že sa vo vyjadrovaní a v lexike vyskytujú èrty mládežníckeho 

jazyka (slangu) 5 (M. Haase et al., 1997). Samozrejme, že nejde 

úplne o spôsob prejavu zhodný so spôsobom vyjadrovania dnešných mladých 

¾udí, a ani nie je cie¾om tohto príspevku dokazova uvedenú skutoènos . V rámci 

chatov v IRC ma skôr zaujali isté oblasti lexiky, ktoré ïalej opíšem. Ide najmä 

o 1. anglicizmy, 2. vulgarizmy a 3. pozdravy. 

2.1. Anglické slová a anglicizmy 

Angliètina je považovaná za primárny jazyk internetu. Pomocou nej sa dorozumievajú 

úèastníci z rôznych jazykových skupín, i keï nie je ich rodným 

jazykom. Je preto prirodzené domnieva sa, že angliètina bude vyvíja tlak na 

iné jazyky používané v prostredí IRC a ovplyvòova ich systém. Najlepšie je 

tento vplyv pozorovate¾ný na živom, nekodifikovanom jazyku používanom 

úèastníkmi komunikácie v IRC. 

Z korpusu, ktorý som získal zaznamenávaním rozhovorov v IRC, som po 

odstránení systémových hlásení a pseudonymov komunikantov zobrazených vždy 

na zaèiatku každej repliky získal súbor 29 748 re azcov znakov, ktoré sú buï 

slovami, alebo vystupujú v komunikácii ako iné nositele významu. V rámci tohto 

množstva sa vyskytlo 2 175 anglických a anglicky motivovaných slov a znakov. 

Anglické slová a anglicizmy v texte IRC 

anglické slová a 

anglicizmy 

7,31% 

ostatné 

92,69% 

Graf è. 1 Anglické slová a anglicizmy v texte IRC 

4 

Prieskum vekovej štruktúry používate¾ov možno nájs na webovej stránke NetProjekt, 

1997. 

5 

Nem. Jugendsprache. 

60

Percentuálne vyjadrenie tohto množstva (7,31 %) sa môže zda vysokým. 

Treba robi poplach? Domnievam sa, že nie. Väèšinou totiž ide o pseudonymy 

úèastníkov komunikácie (pri oslovovaní sa navzájom) a o celé anglické vety 

(teda nie o asimiláciu anglických slov do slovenských viet). 

harwey? 

Sliver ok uz som tam 

* SNODY slaps wewera around with a small 50lb Unix Manual 

uuuuu makes me wonder :O) 

_If you need me just write msg to me!! 

Ve¾mi èasto nájdeme medzi anglicizmami terminologické oznaèenia 

z poèítaèovej praxe a slangové výrazy (resp. profesionalizmy) poèítaèových 

používate¾ov, príp. príkazy na používanie programu IRC. 

cafte nemate niekto v elektronickej forme popis Win32 API, len 

nie help ale nieco take ako prirucka programatora ? 

lomitko quit 

najdi si send 

Anglické slová sa objavujú aj v rámci pozdravov prichádzajúcich a odchádzajúcich 

úèastníkov alebo pri ohlasovaní svojej prítomnosti na kanále. 

cawwec all here 

Heh, helo!@ 

* reeko is back... 

Zaujímavým spôsobom oznámenia svojho odchodu z kanála je aj napísanie 

niektorého zo všeobecne rozšírených príkazov na ukonèenie nejakého programu 

(napr. exit, quit, logout a pod.) do dialógového riadku a následné opustenie 

kanála, príp. IRC celkom (napr. logout). 

Anglické slová sa používajú v IRC aj ako vsuvky do viet alebo ako celé 

výpovede (ide predovšetkým o zaužívané frázy ako napr. „by the way“ – slov. 

mimochodom). 

gogina, by the way, radsej mi povedz ako ist prec 

ufo forever 

Niekedy narazíme na použitie anglického slova v slovenskej vete, prièom 

toto slovo je uprednostnené pred použitím slovenského (napr. a a co 

go?). 

Èastým úkazom používania anglických slov sú aj vulgarizmy, o ktorých sa 

zmienime neskôr. 

Všeobecne sa nám potvrdilo konštatovanie, že angliètina je univerzálnym 

jazykom v internete, a je preto jeho neodmyslite¾nou súèas ou. Jej infiltrácia 

do ostatných jazykov fungujúcich v prostredí poèítaèovej hypersiete je takmer 

61

prirodzeným javom s oh¾adom na dané prostredie. Pri používaní anglicizmov 

a anglických slov ide prevažne o citátové lexikálne jednotky. V niektorých prípadoch 

je miera ich udomácnenia (samozrejme v prostredí IRC – pozn. aut.) 

taká vysoká, že môžeme hovori aj o prevzatých lexikálnych jednotkách. Okrem 

toho používanie anglicizmov a anglických slov je úzko spojené so súèasným 

mládežníckym slangom, ktorý je do znaènej miery ovplyvòovaný západnou 

anglofónnou kultúrou. Èiastoène sa dá uvažova aj o paralele s latinèinou 

a jej rozšíreným používaním v stredoveku (v prípade Slovenska až do novoveku). 

2.2. Vulgarizmy 

Miera anonymity a intimity, ktorú IRC poskytuje komunikujúcim, pôsobí 

uvo¾òujúco na normy správania sa. Prejavuje sa to nielen uvo¾nenos ou jazykovej 

normy v prejavoch komunikujúcich, ale i v uvo¾není spoloèenskej normy. 

Vzh¾adom na túto skutoènos i s oh¾adom na fakt, že ide o slang mládeže, 

oèakávali by sme za takýchto podmienok zvýšený výskyt tzv. neslušných slov. 

Naše pozorovanie ukazuje: 

Vulgarizmy v texte IRC 

vulgarizmy 

1,40% 

ostatné 

98,60% 

Graf è. 2 Vulgarizmy v texte IRC 

Dalo by sa polemizova o tom, èi 1,40 % je ve¾a alebo málo. V zásade je 

medzi používanými vulgarizmami možné rozlíši dve väèšie skupiny: slovenské 

a anglické (z inojazyèných sa vyskytol iba jeden nemecký vulgarizmus, a to 

v celej nemeckej vete). 

Nasledujúci graf podáva preh¾ad o najproduktívnejších slovenských vulgarizmoch 

v rámci chatu: 

62

Najfrekventovanejšie slovenské vulgarizmy v texte IRC 

jeb (od jeba ) 

58 

boh (od boh) 

blb (od blbec) 

19 

19 

ser/sra (od sra ) 

14 

pi (od pièa) 

51 

ku (od kurva) 

kok (od kokot) 

57 

58 

0 10 20 30 40 50 60 

Graf è. 3 Najfrekventovanejšie slovenské vulgarizmy v texte IRC 

Tak ako iné slová, aj vulgarizmy majú rozdielnu grafickú podobu, a to 

vzh¾adom na rôznu realizáciu niektorých grafém. Zaujímavou je ale grafická 

podoba slova „pièa“ a jeho odvodenín, kde okrem písmen funguje ako základ 

slova aj ikonická podoba „ „ (napr. ova , -ovina, ale aj samostatne 

v podobe ). Dajú sa predpoklada dve príèiny vzniku tejto formy: 

istá miera morálnej zábrany vyslovi (napísa ) toto slovo prinútila používate¾a 

k vynaliezavosti (hoci sa táto forma nakoniec ujala), 

na niektorých kanáloch bolo kedysi používanie vulgarizmov trestané vyhodením 

z kanála, prièom na toto dozerali bot-i tak, že rozoznávali korene slov, 

a tak boli komunikujúci nútení vymyslie iné spôsoby, ako použi vulgarizmus 

a pritom nenapísa re azec znakov identifikujúcich toto slovo pod¾a koreòa. 

Podobne sa dajú vysvetli aj iné formy vulgarizmov (napr. k***t namiesto 

kokot a pod.). 

V poslednom èase sa v IRC objavuje aj slovo kua ako podoba vulgarizmu 

kurva. Domnievam sa, že k tomu dochádza pod vplyvom zábavných relácií 

vysielaných v rozhlase a televízii 6 . 

Slovník neslovenských vulgarizmov je malý a menej frekventovaný. Preh¾ad 

o používaných neslovenských vulgarizmoch podáva graf è. 4: 

Ako vidno, najfrekventovanejším vulgarizmom je v tomto prípade slovo 

fuck, ktoré samo o sebe je ve¾mi frekventovaným vulgarizmom aj v domácom, 

anglo-americkom prostredí, ktoré v súèasnosti do znaènej miery ovplyvòuje 

mládež. 

6 

Presnejšie pod vplyvom série Stredoslováci vysielanej v rámci zábavnej relácie Ruleta 

na vlnách rádia Twist. 

63

Neslovenské vulgarizmy v texte IRC 

bitch 

1 

fuck 

19 

shit 

9 

sucks 

8 

arsch 

1 

0 5 10 15 20 

Graf è. 4 Neslovenské vulgarizmy v texte IRC 

2.3. Pozdravy 

Meniaca sa štruktúra úèastníkov prítomných na kanáli, ich príchody a odchody, 

ako aj konverzaèný charakter chatu sa odrážajú taktiež v používaní 

pozdravov. V rámci IRC ide vskutku o ve¾mi variabilnú èas slovnej zásoby 

komunikujúcich. Takmer každý úèastník má okrem bežných pozdravov aj nejaký 

ten špecifický (najmä stáli úèastníci rozhovorov v kanáli). 

Typovo sa vyskytlo 11 pozdravov, ktoré sú realizované rozliènými spôsobmi. 

Týmito typmi sú: vitaj, hi, hello/hallo, re, hey / nazdar, ahoj, èau / bye, maj 

sa, papa. Prvých pä typov sa uplatòuje pri príchode úèastníka na kanál, ïalšie 

tri sa používajú tak pri príchode, ako i odchode úèastníka a posledné tri sú 

urèené na rozlúèku. 

Najfrekventovanejším a zároveò najvariabilnejším typom pozdravov je typ 

èau a po òom typ ahoj. U oboch týchto typov možno vyèleni na základe ich 

významu a formy ešte dva podtypy, a to „osobné“ a „neosobné“ pozdravy. Podtyp 

osobných pozdravov referuje na adresáta, teda èi ide o jednotlivca alebo 

o skupinu. Tieto pozdravy vytvárajú opozitnú dvojicu na základe opozície jednotného 

a množného èísla. Ide o podtypy èau – èaute a ahoj – ahojte. Z podtypu 

neosobných pozdravov nemožno bez kontextu urèi , èi pri adresovaní ide 

o jednotlivca alebo o skupinu. Sem patria typovo tvary èauko, èaves (èavec), 

èava a ahojko (ahojki), ahojda. O typoch a podtypoch hovoríme najmä preto, 

lebo zastupujú paradigmu pozostávajúcu z rôznych realizácií jednotlivých 

pozdravov. 

Variácie formy pozdravu typu èau úzko súvisia s realizáciou hlásky [v] 

v písanom texte v IRC. Objavujú sa tak v podstate štyri formy tohto pozdravu 

cau – caw – cav – caf. Tieto sa potom realizujú v rámci rôznych podtypov, a tak 

vznikajú pozdravy ako cafko – cawko – cauko, cafes – cawes a pod. Okrem 

64

toho niektorí používatelia znásobujú niektoré z grafém pozdravu (napr. caff, 

caaaaaaauuuuu, cawwec). 

Podobné variácie sú pozorovate¾né i pri type ahoj, no je ich menej. Za bezpríznakovú 

formu by sme mohli oznaèi tradiènú formu ahoj (aj s jej variáciami 

v súvislosti s osobným a neosobným podtypom a s reduplikáciou grafém). 

Vyskytujú sa aj príznakové formy, keï graféma „h“ je nahradená grafémami „j“ 

a „ch“. Ich výskyt je pomerne zriedkavý v porovnaní s variáciami grafémy „u“ 

v pozdrave èau. 

Pozdravy prevzaté z angliètiny sú taktiež pomerne èasté (typy hi, hello/hallo, 

bye, re). Osobitnú funkciu v rámci nich spåòa pozdrav re, ktorý má špecifické 

použitie. Súvisí totiž s opätovným príchodom na kanál (napr. znovupripojenie 

po prerušení spojenia). Jeho význam by sme mohli vysvetli ako „ahojte, 

som spä “. Niekedy sa spája s pozdravom hi a vytvorí sa konštrukt rehi 

s rovnakým významom. 

Aj typ nazdar je urèený ako pozdrav predovšetkým jednotlivcovi. No i tu sa 

vyskytla forma plurálu (nazdarte), ako aj neosobná, pravdepodobne èeská forma 

(nazdarek). 

V ojedinelých prípadoch sa objavili aj reduplikované tvary pozdravov (caucau, 

hihi), i skrátené formy (pa). Pri typovom pozdrave èau sa vyskytol pokus 

o nahradenie absentujúcej diakritiky (tchaves). 

2.4. Ïalšie lexikálne zvláštnosti 

Požadovaná rýchlos komunikácie a princíp ekonomizácie jazyka si v rámci 

synchrónnej, mediálne písomnej komunikácie vyžiadali aj vysokú mieru kondenzácie 

jazykových prostriedkov. Okrem bežne používaných skratiek a univerbizovaných 

lexikálnych jednotiek sa vyskytujú netradiène použité skratky 

(napr. používanie ŠPZ áut na oznaèenie miest), ale aj pomerne neštandardne 

vytvorené skratky. Princíp vytvárania takýchto skratiek by sa dal vysvetli takto: 

na základe fonetickej podobnosti èasti slova s výslovnos ou hlásky alebo 

èíslovky sa substitúciou vytvorí graficky kratšia podoba pôvodnej jednotky (napr. 

opä – o5, spä – s5, z angl. are – R, to you – 2U ... ). Za grafickú skratku, ktorá 

by ale èiastoène mohla korešpondova s oznaèením fónická skratka, môžeme 

považova vyskytnuvšie sa skrátené pomenovanie banbys ako oznaèenie mesta 

Banská Bystrica. 

Zvláštnos ou sú aj spisovno-nespisovné dvojice veï – šak a ako – jak (resp. 

jako). Kým pri druhej dvojici sa v rámci jazykovej komunikácie javí kodifikované 

„ako“ ako frekventovanejšie, postavenie subštandardného „jak“ (resp. 

„jako“) je tiež pomerne silné (výskyt „ako“ – 199-krát, „jak“ (resp. „jako“) – 

68-krát). Distribúcia týchto foriem pritom nie je viazaná na použitie uvedenej 

formy ako èastice alebo spojky. 

Zaujímavý je prípad prvej „synonymickej“ dvojice, kde sa presadila subštandardná 

forma na úkor kodifikovanej. Pomer frekventovanosti výskytu medzi 

èasticami „šak“ a „veï“ je 1 : 0,32. 

65

Výskyt týchto „synonymických“ dvojíc sa pritom nedá zdôvodni ani 

z h¾adiska funkènosti, ani z h¾adiska princípu ekonomizácie reèi. 

3. Nieèo na záver 

Text a jeho lexika sú v rámci synchrónnej internetovej komunikácie relatívne 

variabilné a individuálnymi zásahmi používate¾ov ovplyvnite¾né entity. Niektoré 

porušenia normy èi istých pravidiel sa postupne stávajú akýmsi štandardom, 

novými samostatne fungujúcimi „pravidlami“. Tento príspevok si nenárokoval 

na dôkladné opísanie všetkých zvláštností a osobitostí lexiky, ktorá sa 

vyskytuje v rámci synchrónnych internetových diskusií. Bola to iba sonda do 

zatia¾ nie dostatoène preskúmaných vôd novodobej komunikácie. 

Literatúra 

BAJZÍKOVÁ, Eugénia: Text Internetu. In: Studia Academica Slovaca, 27. Red. 

J. Mlacek, Bratislava: Stimul – Centrum informatiky a vzdelávania 1998, s. 15 – 23. 

FEDÁK, Michal: Internet, komunikácia, jazyk. Diplomová práca. Bratislava: Filozofická 

fakulta Univerzity Komenského 2000. 

FINDRA, Ján: Štylistika internetových textov. In: Slovenská reè, 1997, roè. 62, è. 5, 

s. 257 – 267. 

HAASE, Martin – HUBER, Michael – KRUMEICH, Alexander – REHM, Georg: 

Internetkommunikation und Sprachwandel. Osnabrück: Universität Osnabrück – Institut 

für semantische Informationsverarbeitung 1997. 

http://www.cl-ki.uni-osnabrueck.de/cl-ki/hausarbeiten/html/irc/ (1999-06-29) 

HENTSCHEL, Elke: Communication on IRC. 1999. 

http://viadrina.euv-frankfurt-o.de/~wjournal/irc.htm (1999-06-29) 

NetProjekt. (c) Webner, s. r. o., Focus, s. r. o.: 1997. 

http://www.prieskum.sk/ 

WACHTARCZYKOVÁ, Jana: Jazyk a dáta: Nové možnosti sebarealizácie jazyka 

vo virtualite. In: Varia VIII. Bratislava: Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV, 1999. 

Rysy mluvenosti v chatových pøíspìvcích na Internetu 

Alena Krausová 

Centrum pro výzkum osobnosti a etnicity, Praha 

Claude L. Strausse popisuje ve své knize Myšlení pøírodních národù, jak se 

pøíslušníci vyspìlé civilizace baví èinností, tzv. bricolage, jejíž cílem je výroba 

pøedmìtù, které by si mohli bez problémù koupit. Vyvíjejí stejnou èinnost jako 

pøíslušníci primitivních národù, u kterých je však tato èinnost dána existenèní 

potøebou. Použila jsem slovo „baví se“ nìjakou èinností, tedy nedìlají ji pøede- 

66

vším pro potøebu, ale pro zábavu. Stejného slovesa bychom mohli použít pro 

komunikování na diskusních internetových chatech – jde ve vìtšinì pøípadù 

také o èinnost vyvíjenou pro zábavu, pro pobavení se. 

Podíváme-li se do chatù, zjistíme, že zde vìtšina pøíspìvkù nenese žádnou 

informaci, plní jen funkci kontaktovou. Nabízí se tak otázka, proè v poslední 

dobì tolik lidí stále èastìji do chatù vstupuje. Aèkoli existují i tematicky vymezené 

chaty (napø. chat o snowboardingu), v pøevážné vìtšinì nejde o výmìnu 

informací. Jde spíš o participaci na høe, o pøináležitost k urèité skupinì, pøevážnì 

mladších lidí, minimálnì støedoškolsky vzdìlaných (lze usuzovat podle 

výzkumù uveøejnìných v Mladé Frontì Dnes, která uvádí, že v naprosté vìtšinì 

se lidé k Internetu pøipojují v práci, tedy mají k nìmu pøístup lidé pracující 

s poèítaèi), kteøí mají zájem o nové civilizaèní vymoženosti. O chatové komunikaci 

mùžeme uvažovat jako o høe. Každá hra má svoje pravidla a porušení 

tìchto pravidel podléhá jistým sankcím. Je tomu tak i v pøípadì chatu? Kdo 

stanovil pravidla? Jsou ta pravidla psaná? Musíme se jim, jako v pøípadì rùzných 

spoleèenských her, uèit nebo jsou nám v zásadì jasná? 

Pøipojit se k chatu má právo každý. Podmínkou vstupu je výbìr nickname, 

pøezdívky. Ta umožòuje úplnou anonymitu – není tøeba uvádìt své jméno, vìk 

ani žádné jiné údaje. V èeštinì jsme vìtšinou schopni podle jména urèit, zda 

jde o muže èi ženu, což u pøezdívky neplatí. Jednak si žena mùže zvolit mužskou 

pøezdívku a opaènì, jednak nìkteré pøezdívky o pøíslušnosti k pohlaví 

nevypovídají nic (voo doo, exe, mojo). Pøíspìvky na chatu jsou formálnì oddìleny 

od svého autora, jsou zasazeny pouze do kontextu ostatních pøíspìvkù. 

Úplná anonymita dovoluje svobodu vyjadøování, a to jak po stránce obsahové 

(vyjadøování se k tabuizovaným tématùm), tak i po stránce formální (nerespektování 

pravidel pravopisu). I zde jsou však jisté limity, meze. Dovoluje anonymita 

pisateli šíøit prostøednictvím Internetu zákonùm odporující, napø. xenofobní 

texty (a zejména v oficiálních on-line denících, jakým je napøíklad IDNES, 

on-line magazín Mladé fronty Dnes?). A zavrhneme-li pravidla pravopisu, budou 

naše texty srozumitelné pro ostatní? 

V souvislosti se srozumitelností si položme otázku, co ètenáøe pøi prvním 

kontaktu s chatem zarazí, na co není zvyklý z klasického psaného textu a proè 

chatové pøíspìvky obsahují nìkteré specifické prvky a jaká je jejich funkce. 

Jen na okraj pøipomínám, že do problematiky psanosti a mluvenosti vstupuje 

aspekt historický. Kompozice literárních dìl minulosti (zvukové aliterace, 

opakování, užívání ustálených obratù) prozrazuje, že šlo pøedevším o díla mluvená, 

jejichž zápis pochází až z doby daleko pozdìjší, než která je spojována 

s jejich vznikem. Upozoròuji v této souvislosti alespoò na dílo Clauda Hagege 

Èlovìk a øeè, které se mimo jiné zabývá historií vztahu mezi psaností a mluveností 

jako fenoménu, který významnì doprovází celé dìjiny lidské kultury. 

V souèasné dobì se kulturním dosahem tohoto vztahu zabývají takoví filozofové 

komunikace a literární teoretikové, jako je Umberto Eco nebo Marshall McLuhan. 

Právì tito autoøi mluví o tzv. konci Gutenbergovy galaxie a o novém nástu- 

67

pu mluveného jazyka, jehož šíøení a nová podoba jsou ovšem zdùraznìny novými 

možnostmi technologie. 

S rozvojem nových komunikaèních možností se ještì více problematizuje 

zavedená dichotomie psanosti a mluvenosti. Komunikace na chatech je dnes 

ještì øeknìme doménou užšího okruhu lidí, zatímco e-mailová korespondence 

(nebo dialog?) je dnes už bìžnì užívaným nástrojem komunikace. Styl e-mailu 

se dostává do zorného pole jazykovìdcù, a to zejména z hlediska dichotomie 

psanosti a mluvenosti. „E-mail vyžaduje rychlejší odpovìï než jiná média. E- 

mailová etiketa se v tomto liší i od etikety korespondenèní, v dopisech je dialogický 

rytmus pomalejší, v e-mailech se rytmus podobá ústní konverzaci“ (Èmejrková, 

1997, s. 225). Ještì blíže než e-mail mají k mluvenosti pøíspìvky na chatu. 

Ke své analýze jsem si vybrala pøíspìvky na dvou chatech zpravodajství 

IDNES. Zvolila jsem jeden chat bez tématu (povídání o èemkoli je libo) a jeden 

se zadaným diskusním tématem – Jak se podle vás dá odbourat rasová nesnášenlivost? 

Na prvním chatu je k 16. listopadu 648 pøíspìvkù, k analýze jsem si 

vybrala pouze ty, které byly napsány 11. 11. 2000 v prùbìhu dvaceti minut. 

V tomto èasovém úseku jsem napoèítala tøicet jedna replik (od dvou mluvèích). 

Na druhém chatu ze 17. 10. (èítajícím k 16. 11. 2000 celkem 49 616 pøíspìvkù) 

jsem v úseku dvaceti minut napoèítala dvacet replik (od pìti mluvèích). Vyskytuje 

se mezi nimi jedna delší, sedmiminutová prodleva, která však mùže být 

zapøíèinìna i technickými problémy, ostatní repliky jsou psány zhruba s frekvencí 

replika za minutu. Spontánnost, charakteristika mluvenosti, zde tedy jasnì vítìzí 

nad pøipraveností, rysem psaných textù. Dalšími rysy mluvenosti v chatových 

pøíspìvcích je výskyt nespisovných tvarù (nezved, bylo to hnusný, úplnì odporný, 

jakej), fonetický zápis nìkterých slov (taxem místo tak sem), dále pøepis 

hezitaèních a souhlasných zvukù (hmmmm). Mluvèí svoji èinnost nazývají pouze 

v jedné replice psaní (je dobøe že mi píšeš ty), v ostatních replikách užívají 

slov odkazujících k mluvenému projevu (chceš si ještì povídat, tak už o tom 

nemluv, já asi nemám žádný intristing téma o kterém my dva mùžeme hovoøit). 

Ryze mluvního charakteru je také replika „jo poèkej ještì“, kterou používáme 

v synchronnì probíhající komunikaci. 

„Z hlediska srovnání psaných a mluvených textù a urèení tìch jejich charakteristik, 

které souvisejí pøímo a nezprostøedkovanì s psaností (mluveností), 

mùže být užiteèné rozlišení dvou rovin nebo dvou složek textu. První z nich 

bychom mohli nazvat neutrální složka textu. Tvoøí ji to, co je urèováno týmiž 

pravidly bez ohledu na to, zda jde o text mluvený nebo psaný, vše to, co lze 

pøevést z mluveného do psaného textu nebo naopak. Konkrétní psané a zejména 

mluvené texty témìø vždy obsahují nìco více: nìco, co nelze pøevést, ale 

nanejvýš nahradit specifickými prostøedky druhého média. Tyto prostøedky tvoøí 

pøíznakovou složku textu“ (Èadil, 1993). 

Pro chatové pøíspìvky je typická snaha zachytit øadu aspektù pøíznakové 

složky mluveného jazyka, které se v jiných psaných textech bìžnì nezaznamenávají, 

napø. pøízvuk. Slova, která by v komunikaci byla pronesena se zvýše- 

68

ným dùrazem, zapisují mluvèí velkým písmenem (o TYPICKÝCH Cikánech, 

TYPICKÉ ètvrti). Prodloužená výslovnost je oznaèena reduplikací hlásek, což 

je velice èasto užívaný prostøedek jak v e-mailu, tak na chatech, zejména díky 

snadnému a rychlému zápisu (podržíme klávesu a napø. citoslovce fuj bìhem 

zlomku vteøiny mùžeme napsat s nìkolika u). Vzkazy se tak stávají emotivnìjšími, 

dùvìrnìjšími. K tomu také napomáhá celá øada grafických prvkù vlastních 

pouze e-mailu a chatu, tzv. smailies a emotikonù, kterými mluvèí vypovídá 

o svém duševním rozpoložení v dobì produkce textu. 

Výše jsem se také zmínila o hravém charakteru chatù. Hravost se projevuje 

už samotným vymýšlením pøezdívek, zkracováním slov (jihoáèko pro Jihoafrickou 

republiku), užíváním slov z angliètiny, popø. z jiného jazyka (interisting 

téma, ah so), slovními høíèkami (hra s èíslicí 4 a 2, které se v angliètinì vyslovují 

stejnì jako pøedložka pro, tzn. 4 Hany = for Hany = pro Hany, 2 = to Hany). 

Z hlediska tematického bychom chaty mohli rozdìlit na ty se zadaným tématem 

a na ty, kde téma zadané není. Oèekávali bychom, že k chatu s konkrétním 

tématem se pøipojí pouze ti, kteøí se k danému tématu chtìjí vyjádøit. Tak 

tomu ovšem není. Ve sledovaném úseku chatu o rasismu se k této problematice 

vztahuje pouze šest replik z dvaceti. V šesté replice je zavedeno nové téma, 

které je ostatními akceptováno, avšak téma pøedchozí není zcela opuštìno a 

v jedenácté replice se k nìmu ještì jeden mluvèí vrací. Tøi repliky jsou pro nás 

bez znalosti zvykù této virtuální party nejasné, ale zøejmì se nevztahují ani 

k jednomu tématu. Jedna replika také tematicky vyboèuje, mluvèí v ní oznamuje, 

že konèí: „musím domù ... balím a èau zajtra“. 

Pøíspìvky z chatu „ povídání o èemkoli je libo“ jsou tematicky koherentnìjší. 

To je dáno tím, že zde vystupují pouze dva mluvèí. 

mojo: Tyy vole, teï byl pìknì hnusnej šot v televizi!!! 

alim: už zase koušeš? 

alim: jakej ty vole? 

mojo: v jihoáèku zkoušeli bìlošský policajti psy na èernoších. Asi hodinu nechali 

ty psy masakrovat naprosto nevinný èernochy a ještì do kamery øíkali, že 

to je jen tréning. Fuuuuj!!!! 

mojo: Úplnì odporný!!! 

mojo: Buï ráda žes to nevidìla. 

alim: no náladu jsi mi teda nezved, .... 

mojo: no asi ne, ale byl to hnus ,... ani ti to nebudu popisovat 

alim: no to jsem ráda nesnášim takovýhle vìci. 

Z této ukázky je zøejmé, že mluvèí se v replikách nestøídají pravidelnì. Píše- 

-li jeden mluvèí více replik za sebou, mají vìtšinou další repliky funkci zpøesòující. 

Parcelace promluvy je také spíše vlastní jazyku mluvenému než psanému. 

mojo: To sluníèko jsem si dìlal sám. To je tak jediný, co jsem schopnej vytvoøit. 

mojo: V paintbrushi. To je zas pro zmìnu jeden z mála programù, kde jsem 

schopnej nìco udìlat. 

69

Na spontánnost a dialogiènost v psaném projevu jsme byli døíve zvyklí zejména 

z krátkých vzkazù a soukromých dopisù. Elektronická pošta ještì posílila 

tendenci k neformálnímu psaní a pøíkladem pokraèování tendence pronikání 

spontánnosti do psaného projevu jsou, jak jsem se snažila ukázat ve svém referátu, 

pøíspìvky na Internetových diskusních chatech. 

Literatura 

ÈADIL, J.: Psaný jazyk, grafémy, psané texty. In: Slovo a slovesnost, 54, 1993. 

ÈMEJRKOVÁ, S.: Èeština v síti: Psanost èi mluvenost? In: Naše øeè, 1997, è. 5. 

HAGEGE, C.: Èlovìk a øeè. Praha: Academica 1998. 

SCHULZE, M.: Substitution of paraverbal and nonverbal cues in the written medium 

of IRC, in Dialogue Analysis and the mass media, s. 65 – 83. 

STRAUSSE, C. L.: Myšlení pøírodních národù. Praha: Èeskoslovenský spisovatel 

1971. 

ALL: GD0 TR0XU P0P15MENKUYE? 

(O komunikácii prostredníctvom 

krátkych textových správ SMS a teletextu) 

Andrea Rafayová 

Fakulta humanitných vied UMB, Banská Bystrica 

Žijeme na prelome druhého a tretieho tisícroèia. Žijeme v dobe, ktorá nám 

umožòuje by svedkami razantného nástupu nových informaèno-komunikaèných 

technológií, spôsobov spracúvania informácie, jej prenosu i využitia. Žijeme 

v èasoch, keï pojmy komunikácia a mobilita nadobúdajú iný – úplne nový 

rozmer – a keï konštatovanie, že súèasnému svetu vládne mobilná komunikácia, 

už vôbec nie je hyperbolou – no naopak skutoènos ou, ktorá nikoho neprekvapuje. 

Dnešnému svetu naozaj vládne mobilná komunikácia. Digitálny systém 

GSM má svoje zastúpenie na všetkých obývaných kontinentoch Zeme a 

v súèasnosti ho využíva každý 29. èlovek. Do mobilných telefónnych sietí GSM 

bolo koncom marca roku 2000 pripojených 285 miliónov ¾udí – na porovnanie 

– rok predtým bolo na našej planéte iba 125 miliónov používate¾ov mobilných 

telefónov. Pod¾a odhadov združenia GSM Association sa do marca roku 2001 

ich poèet zvýši prinajmenšom na 300 miliónov. Prezident asociácie Michael 

Stocks na jej 43. plenárnom zasadnutí uviedol, že ak sa bude dopyt po mobilnej 

komunikácii ubera i naïalej takýmto tempom, v roku 2005 by mohla by na 

Zemi už miliarda používate¾ov mobilných telefónov. 

70

Mobilná komunikácia vládne, samozrejme, aj Slovensku. Služby prvého 

z dvoch operátorov siete GSM u nás – spoloènosti EuroTel – v súèasnosti využíva 

takmer pol milióna zákazníkov. Druhý z nich, spoloènos Globtel, má dokonca 

už viac ako 750 tisíc zákazníkov. Èíslo používate¾ov mobilných telefónov 

neustále rastie – dennodenne ho využíva viac než 1 250 000 Slovákov, a dá 

sa poveda , že tento spôsob komunikovania si už našiel široké uplatnenie vo 

všetkých úrovniach a oblastiach života moderného èloveka. Keïže ide o relatívne 

nový, jedineèný a navyše mimoriadne rozšírený spôsob dorozumievania sa, 

nazdávame sa, že výskum komunikácie prostredníctvom mobilného telefónu – 

so všetkými možnos ami, ktoré svojim používate¾om v súèasnosti ponúka – 

predstavuje problematiku nanajvýš aktuálnu a závažnú. 

Videokonferencie na displeji mobilného telefónu, on-line videohry 

s protihráèom na opaènom konci sveta èi „mobily“ – elektronické peòaženky 

svedèia o tom, že možnosti komunikácie formou mobilného telefónu sa už dávno 

neobmedzujú len na prenos hlasu. Vïaka rozvoju nových technológií je 

mobilná komunikácia v súèasnosti vnímaná aj ako prostriedok využívania najrozmanitejších 

služieb založených na prenose dát, obrázkov èi videa. Máme na 

mysli najmä spojenie s internetom a intranetovými sie ami, práve tak ako vytváranie 

virtuálnych privátnych sietí firiem èi jednotlivcov. 

Vzh¾adom na to, že náš výskum tohto typu komunikácie sa zatia¾ nachádza 

v poèiatoèných štádiách (a aj tento príspevok treba chápa len ako pilotnú sondu 

do problematiky), v centre nášho záujmu bude nateraz stá jedna z najjednoduchších 

foriem dátových prenosov – a vari i najob¾úbenejších služieb 

používate¾ov oboch mobilných operátorov na Slovensku – prijímanie a odosielanie 

krátkych textových správ SMS, teda písomná komunikácia prostredníctvom 

mobilného telefónu. 

Ak sa pozeráme na SMS správu ako nový moderný komunikát, pokúsme sa 

najprv vymedzi jej osobitné vlastnosti. Èo je SMS správa? SMS je skratka 

slovného spojenia Short Message Service, ktorá sa dá vo¾ne preloži ako služba 

krátkych správ. Ide o textovú správu v rozsahu 160 alfanumerických znakov 

(prièom za znaky sa považujú písmená, èíslice, medzery alebo špecifické znaky), 

ktorú možno napísa pomocou tlaèidiel priamo z GSM telefónu a odosla 

na ktorýko¾vek iný telefón v sie ach GSM (EuroTel i Globtel), podporujúcich 

službu prijímania krátkych textových správ. 

Na báze SMS správ dnes funguje celá paleta služieb, ktoré posúvajú možnosti 

mobilnej komunikácie za rámec „klasického“ telefonického hovoru. Medzi slovenskou 

mládežou sa tešia obrovskej popularite – najmä vo veèerných hodinách 

– verejné živé diskusie prostredníctvom mobilného telefónu a teletextu. Ide 

o obdobu internetovej služby IRC (Internet Relay Chat), ktorá umožòuje používate¾ovi 

mobilného telefónu s aktivovanou službou posielania SMS správ diskutova 

s inými úèastníkmi pomocou mobilného telefónu a teletextových stránok 

TV stanice Markíza. Klávesnicu poèítaèa pritom nahrádza mobilný telefón a správy 

od diskutujúcich sa zobrazujú priamo na obrazovke TV prijímaèa. 

71

Pre používate¾ov mobilných telefónov v sieti EuroTel je na Markízatexte 

od strany 587 otvorená SMS Aréna a diskutujúci do nej môžu svoje príspevky 

posiela ako SMS správu na èíslo 123. Diskusie pritom prebiehajú simultánne 

v štyroch základných tematických okruhoch – diskusných skupinách (TEMPO, 

EASY, BURZA a ZOZNAMKA). 

SMS fórum je zase verejnou živou diskusiou, do ktorej môže prispieva 

každý používate¾ siete Globtel GSM. Na teletexte TV Markíza ju možno sledova 

v dvoch diskusných fórach – èervenom a modrom – od strany 793. Diskutujúci 

odosielajú svoje príspevky z mobilného telefónu ako SMS správy na servisné 

èísla 795 alebo 797. 

Zapoji sa do diskusie znamená napísa pomocou tlaèidiel mobilného telefónu 

text v maximálnom rozsahu 160 znakov, odosla ho v podobe SMS správy 

do centra, v ktorom sa poèítaèovo spracuje a uvedie na stránky Markízatextu, 

kde si ho preèítajú ostatní diskutujúci. Na obrazovke TV prijímaèa teda možno 

neustále sledova prúd akéhosi dialógu èi polylógu, pozostávajúceho z replík, 

ktoré sú „vypovedané“ v (relatívne) reálnom èase. Napriek tomu, že medzi 

momentom odoslania SMS správy z mobilného telefónu a momentom, keï sa 

objaví na teletexte, je vždy mierna èasová odchýlka (ktorá závisí od aktuálneho 

za aženia siete a poètu prispievate¾ov), ešte stále sa dá hovori o “reálnom èase“ 

a komunikáciu nazýva synchrónnou. 

Ak hovoríme o písomnej komunikácii prostredníctvom mobilného telefónu 

ako o novom a jedineènom type technologicky sprostredkovanej komunikácie, 

bude potrebné porovna ju s ostatnými formami medzi¾udského dorozumievania 

sa a zisti , èo má s nimi spoloèné, no najmä vymedzi tie vlastnosti, ktoré ju 

robia odlišnou a jedineènou. Domnievame sa totiž, že poznanie špecifických 

podmienok vytvárajúcich komunikaèné prostredie, v ktorom sa komunikácia 

uskutoèòuje, je jedným z prvotných a nevyhnutných predpokladom kvalitnej 

analýzy akéhoko¾vek jazykového prejavu. V prípade takých atypických komunikátov, 

akými sú príspevky, zasielané do živých diskusií formou krátkych textových 

správ SMS, to platí dvojnásobne – posúïte sami: 

25. 11. 2000 18:45 SEXY A NEZNY 

ALL! MAM 130 ROKOU A P1JEM BUD1S. MAM UZ 2 TYZ MT. 1TS KU- 

UUL! A HLADAM NE1AKU BABU. POZOR NEEE NA SEX!!! NA 

PR1ATELSTVO. NEN1 SOM GAY. NEP1J. A NEFAJC. POSLY C. 

12. 12. 2000 19:08 ZWER 

HEY F5ETC1! GDO 1DE E5TE NA M-E-T-A-X-U? KAMAR1DE5 TAM 

8UDE 1NY ODPALOWAK! :-))) 8RUTALNE 5A TAM WYF1CIIIM. TAK 5A 

HODTE NA 5KLO GDO NA 100% 1DETE! PLIIIIIZ! 

27.12. 2000 12:22 PLAYSTATION 

CAUKY CAUKY SKEJTACI! JE TU NIEKTO NAPISMENKO? KTO SA 

NUDI TAK BRUTALNE AKO JA NEX BRNKNE NA E 966 867 OR NEX PO- 

SKE NEJAKU HALUZNU ESEMESKU. POKECAME. R. 

72

V porovnaní s „klasickým“ bežným rozhovorom, poèas ktorého sú hovoriaci 

v priamom kontakte, pri písomnej komunikácii prostredníctvom mobilného 

telefónu úplne absentuje nielen vizuálny, ale aj akustický kontakt komunikantov. 

Znamená to, že úèastníci diskusie sa musia zaobís bez informácie 

o neverbálnej zložke interakcie, ako je mimika, oèný kontakt, gestikulácia èi 

držanie tela, ako aj bez informácie o prozodických vlastnostiach jazykového 

prejavu – o tempe reèi, melódii, výške a intenzite hlasu alebo pauzách. 

Odlišný je aj spôsob výmeny replík jednotlivých komunikantov – tzv. mechanizmus 

striedania sa hovoriacich (Müllerová, 1994, s. 27 – 28). Kým pri bezprostrednej 

ústnej dialogickej komunikácii sa simultánne rozprávanie, presahy 

a prerušovanie („skákanie do reèi“) èi relatívne pravidelné striedanie sa replík 

hovoriacich chápu ako jej najcharakteristickejšie èrty, pri písomnej dialogickej 

komunikácii formou SMS správ úplne chýbajú. Podiel komunikaènej aktivity 

jednotlivých komunikantov je rôzny a samotný charakter interakcie – autor tvorí 

svoj jazykový prejav za neprítomnosti adresáta – vyluèuje akéko¾vek simultánne 

rozprávanie èi „skákanie do reèi“. Z tohto poh¾adu sa SMS správa javí ako relatívne 

autonómna a uzavretá komunikaèná jednotka, skôr monologického ako dialogického 

charakteru. 

So sprostredkovaným, nepriamym kontaktom komunikantov poèas interakcie 

sa spája ïalšia špecifická èrta komunikácie prostredníctvom mobilného telefónu 

a teletextu – možnos úspešne selektova a eliminova rozhovor 

s akýmko¾vek iným úèastníkom diskusie. Inými slovami – ak si s niekým „písmenkova 

“ nechcete, môžete ho bez problémov a efektívne ignorova . Hoci 

v reálnom živote závisí vo¾ba nášho partnera v komunikácii v zásade tiež len na 

nás, situácia sa pod vplyvom rôznych okolností stáva neraz omnoho komplikovanejšou 

a príde nám len ve¾mi ažké nepríjemného spoloèníka v debate odmietnu 

. Sledova fenomén ignorancie v tomto type komunikácie – aké komunikaèné 

stratégie využívajú „ignoranti“ so zámerom niekoho z rozhovoru vylúèi a na druhej 

strane – k akým sa utiekajú „ignorovaní“, aby si ich ostatní všimli (napríklad 

zmena pseudonymu, vydávanie sa za niekoho iného, osoèovanie, vulgárnosti èi 

sexuálne narážky) – sa zdá by mimoriadne zaujímavé. 

Porovnaním so súkromným telefonickým rozhovorom – jeho hlasovou formou 

– kde partneri síce nemajú vizuálny kontakt, ale majú aspoò akustickú informáciu, 

zistíme, že tieto formy komunikácie majú k sebe síce bližšie, než predchádzajúce 

dve, no absencia zvukovej zložky rozhovoru pri písomnej mobilnej komunikácie 

nie je jedinou èrtou, ktorou sa odlišujú. V prípade súkromného telefonického 

rozhovoru sú úèastníci spravidla dvaja, navzájom sa aspoò trochu poznajú 

a samotná komunikácia je iniciovaná s relatívne jasným, konkrétnym komunikaèným 

zámerom jedného z komunikantov. V SMS Aréne èi SMS fóre diskutuje 

nieko¾ko desiatok úèastníkov naraz a do debaty sa zapájajú s tým, že svojich 

partnerov v komunikácii predbežne nepoznajú, preto ani nevedia presne sformulova 

svoje komunikaèné zámery. Navyše v diskusii vystupujú anonymne, resp. 

pod pseudonymom – teda sa nepoznajú – a v reálnom živote sa stretnú len zriedka. 

73

Vlastnos písomnosti je tým, èo komunikáciu formou krátkych textových 

správ SMS spája s písomnou, resp. e-mailovou èi snail-mailovou korešpondenciou. 

Tu však treba vzia do úvahy opä èasový parameter a zopakova , že konverzácia 

v SMS Aréne a SMS fóre prebieha v reálnom èase – ide teda o synchrónnu 

komunikáciu. Klasická písomná korešpondencia, dokonca aj e-mail 

predstavujú opaèný pól – diachrónny typ komunikácie. Okrem toho text – replika, 

odoslaný z mobilného telefónu ako SMS správa, je limitovaný poètom 

160 znakov (vrátane medzier), kým súkromný list èi e-mail rozsahové obmedzenie 

nemá. 

Komunikácia v rámci verejných živých diskusií prostredníctvom mobilného 

telefónu a teletextu pripomína svojím charakterom najviac komunikáciu na 

kanáloch IRC – samozrejme, akýsi jej ve¾mi zjednodušený variant. (Presvedèí 

sa o tom každý, kto sa chce venova analýze jazykových prejavov – jej produktov 

– a zistí, že je technicky nemožné „re azce“ dialógov z TV obrazovky „s a- 

hova “ a nejakým spôsobom ich „archivova “ prípadne vytlaèi .) 

Ako sme už uviedli, komunikanti poèas diskusie nie sú v bezprostrednom 

kontakte a samotná komunikácia je možná len za predpokladu, že všetci úèastníci 

sú naraz spojení kanálom, ktorým informácie prúdia smerom odosielate¾ – 

mobilný telefón – centrum SMS správ – teletext TV prijímaèa – príjemca. Na 

rozdiel od súkromnej písomnej korešpondencie èi telefonického rozhovoru sa 

v èase „špièky“ tohto typu komunikácie zúèastòuje naraz aj nieko¾ko desiatok 

¾udí. Diskusia na stránkach teletextu však nepredstavuje jeden obsahovo i formálne 

uzavretý dialóg, resp. polylóg, no akúsi „non-stop“ konverzáciu, ktorá 

je vnútorne rozštiepená na nieko¾ko „sub-konverzácií“ – zvyèajne medzi dvomi 

alebo skupinkou troch diskutujúcich. Èloveku, ktorý sa chce zapoji do debaty 

a z kresla svojej obývacej izby sleduje takéto mnohonásobné simultánne 

rozhovory mnohých komunikantov (rozpozna ich možno len na základe prezývok), 

to potom zvyèajne chví¾u trvá, kým sa rozhodne, ku komu a kam sa 

prida – ak vôbec. 

Zaèa diskutova v prvom rade znamená vybra si svoj pseudonym, prezývku 

– „nickname“. Každý používate¾ totiž vystupuje v diskusii anonymne 

(napríklad ako Anonym 43354) alebo pod pseudonymom (napríklad ako PA- 

LACINKA), ktorý si môže ¾ubovo¾ne zvoli príkazom na zadefinovanie mena. 

„Nickname“ nemusí by trvalý a pomocou rovnakého príkazu je možné zmeni 

ho – i priamo poèas diskusie. Prezývkou môže by èoko¾vek od písmen, èísel 

a interpunkèných znamienok až po maximálne osobné alebo evokaèné meno. 

Pri takomto type komunikácie je „nickname“ prvým znakom individuality každého 

jej úèastníka. Hrá úlohu „prvého dojmu“ a do istej miery naznaèuje, aký 

imidž chce jeho nosite¾ poèas diskusie prezentova . E. Reid prirovnáva úsudok, 

ktorý si o èloveku urobíme na základe jeho prezývky, práve k tým fyzickým 

vlastnostiam osoby – ako odev, úèes èi výraz tváre – ktoré si pri priamom, 

osobnom kontakte všímame ako prvé (Reid, 1996). Informácia, ktorú nesie nieko¾ko 

grafém prezývky, býva neraz bohatá na také sociologické údaje, akými 

74

sú pohlavie, vek a záujmy jej nosite¾a, èi k akej sociálnej skupine patrí, resp. 

chcel by patri . Neraz dáva tuši , koho skutoène máme v komunikácii pred sebou 

– èi obdivovate¾a kontroverzného speváka Marilyna Mansona s imidžom 

antikrista alebo dvojníèku Pamely Andersonovej – a naznaèuje, do akej miery 

je pre nás daná osoba sociálne èi morálne – a teda aj komunikaène – akceptovate¾ná. 

Vždy je však možné, že výber „nicku“ bol motivovaný nieèím celkom 

iným, než sa zdá – dokonca môže zavádza aj zámerne – a len proces verifikácie 

poèas samotného rozhovoru naše prvé dojmy a predpoklady potvrdí alebo 

vyvráti. Rovnako sa nedajte prekvapi situáciou, keï po rozhovore s troma úèastníkmi 

diskusie s rozliènými menami zistíte, že išlo technicky o jednu osobu. 

Pri výbere prezývky, a teda aj „novej osobnosti“, sa komunikanti zväèša 

snažia by jedineèní a originálni. Medzi tých, ktorí svoje prezývky menia najèastejšie 

a s najväèším nadšením, patria najmä „nováèikovia“. Naopak „dospelých“ 

úèastníkov diskusnej arény už pokusy s rôznymi formami sebavyjadrenia 

nenadchýnajú a „experimentovania s identitou“ sa vzdávajú v prospech trvalej 

pseudonymity. Rozhodnú sa permanentne používa už len jeden „nickname“ 

a aj jeho prostredníctvom sa snažia o budovanie vlastného imidžu. 

Diskusia prostredníctvom krátkych textových správ SMS a teletextu teda 

predstavuje celkom nový typ kontaktovej komunikácie, ktorej výsledkom sú 

vysoko špecifické jazykové prejavy. Všetky predchádzajúce konštatovania 

i príklady textov, ktoré uvádzame, dávajú tuši , že vymedzi ich typologické 

zaradenie – charakterizova ich pomocou súboru piatich nejazykových vlastností, 

èlenov opozitných dvojíc: písomnos /ústnos , verejnos /súkromnos , 

oficiálnos /neoficiálnos , pripravenos /nepripravenos , monologickos /dialogickos 

(Findra, 1991, s. 53 – 61) – bude zložité. 

Z h¾adiska formy sa jazykové prejavy javia ako písomné, i keï väèšina z nich 

pripomína – najmä nestarostlivým výberom lexiky a nedodržiavaním syntaktických 

pravidiel štrukturácie reèi – ústne nepripravené a necenzurované texty. 

Hlbšie zainteresovaným lingvistom sa situácia pri vymedzovaní vlastností textov, 

ktoré vznikli v procese technologicky sprostredkovanej komunikácie, tiež 

vidí komplikovanejšou. Na komunikáty tohto typu sa pozerajú ako na „povrchovo 

písané a håbkovo hovorené“ (Èmejrková, 1997, s. 246; Wachtarczyková, 

1999, s. 265). Do hry tu vstupuje predovšetkým parameter èasu, a teda skutoènos 

, že písomné diskusie prebiehajú v reálnom èase. Špecifickos takejto komunikaènej 

situácie spoèíva najmä v tom, že frekvencia medzi následnos ou 

jednotlivých replík je ve¾mi vysoká. Vzh¾adom na to, že uchováva jednotlivé 

repliky je technicky nemožné, diskutujúci sú nútení reagova okamžite 

a promptne. Uvedená skutoènos poznaèuje i celkový charakter diskusie – ve¾mi 

dlhé pauzy a príliš rozvláène repliky nemajú v tomto type komunikácie svoje 

miesto. Prisúdi týmto jazykovým prejavom jednoznaène len z vlastností 

dvojice pripravenos /spontánnos sa ukazuje tiež nejednoduché. 

Podobne nejednoznaèná a ¾ahko spochybnite¾ná sa zdá by i typologická 

vlastnos verejnosti analyzovaných textov. Hovoríme totiž o diskusii na dia¾- 

75

ku, poèas ktorej odosielajú úèastníci svoje príspevky zo súkromného prostredia 

svojej obývacej izby a prostredníctvom svojho mobilného telefónu. Argumentova 

by sa dalo tým, že v koneènom dôsledku SMS správy predsa len putujú 

na stránky teletextu verejným kanálom. V zhode s J. Wachtarczykovou, ktorá sa 

zaoberá podobným problémom pri komunikácii prostredníctvom internetu, sa 

však domnievame, že potom by sme za verejné museli považova aj všetky 

rozhovory vedené cez telefón èi listové správy rozosielané poštou (Wachtarczyková, 

1999, s. 269). Pri diskusii prostredníctvom mobilného telefónu a teletextu 

robí situáciu navyše zložitejšou fakt, že celkom jednoduchým príkazom môžete 

rozhodnú , èi vaša správa poputuje na stránky teletextu alebo sa diskrétne objaví 

len na displeji mobilného telefónu vybraného adresáta. Celkový familiárny, 

priate¾ský a neformálny tón dialógov – demonštrujúci sa najmä cez dôsledné 

tykanie, oslovovanie familiárnymi menami a ve¾mi èasté používanie silne expresívnych, 

emocionálne zafarbených slov, akými sú slangizmy, vulgarizmy, 

deminutíva, hypokoristiká a príležitostne i prostriedky tzv. detskej reèi – nás 

„zvádza“ priradi im skôr èrtu neoficiálnosti než oficiálnosti. 

O monologickom èi dialogickom charaktere komunikátov sme už uvažovali 

na inom mieste – spomenutú typologickú vlastnos monologickosti však treba 

chápa iba ako potenciálnu – vzh¾adom na to, že autor píše a odosiela SMS 

správu osamote, bez prítomnosti a priameho kontaktu s adresátom. No ak sa na 

SMS správu pozeráme ako na text, ktorý autor vyprodukoval so zámerom bezprostredne 

reagova na repliku iného autora, z èoho vyplýva, že je èas ou nejakého 

vyššieho textového celku – celého re azca replík – je výhodnejšie charakterizova 

ju vlastnos ou dialogickosti. 

Atypickos a istá nevyhranenos textov, o ktorých hovoríme, sa nevyhnutne 

odráža aj v jazykovej zložke ich štylistiky. Už letmý poh¾ad na jazykové 

prejavy, ktoré vznikli v procese písomnej komunikácie prostredníctvom mobilného 

telefónu a teletextu, naznaèuje, že pod vplyvom okolností, ktoré so sebou 

prináša tento špecifický typ technologicky sprostredkovanej komunikácie, sa tu 

formuje akýsi svojský, originálny jazyk. H. Bays ho oznaèuje ako „hybrid written/verbal 

language“ (Bays, 1999) a medzi jeho najtypickejšie èrty patrí najmä 

experimentovanie s jazykovým výrazom – s príznaènou vysokou mierou expresívnosti, 

nestálosti a gestaènosti – na druhej strane jeho ekonomizácia, ktorá 

sa premieta do celkového skratkovitého, telegrafického štýlu jazykového prejavu. 

a) Experimentovanie s výrazom na rovine grafiky: 

– MOZE 8YT, TEXNO 4EVER, WED SOM ODPOWEDAL, JAXA MATE?, 

NO W!D!5 AN! TY MNA NE2NA5, 5U T0 FAYN XLAP1, NAHODA YE 8L8EC; 

– MAJTE SA FSETCI FAJN! = = = > OFF < = = =, A.H.O.J.C.E.K!, M-E- 

T-A-X-A 

b) Experimentovanie s výrazom na rovine lexiky: 

= text – hybrid („zmes“ slovenèiny + angliètiny, èeštiny, nemèiny, príležitostne 

i iných jazykov): 

76

– JE TU ANYONE ZNAMY?, NAPIS NIECO NICE PLIIIZ!, FALL OUT TY 

UBOZIAK, JA ANO AND YOU?, TO SOM HAPPY, JAK IDE LIFE?, KTO JE 

TU SETKO Z PETRZKY ONCE AGAIN, TAK SI BABA OR XALOS?; 

– JEDU NA NET, TAKY CUMAKUJEM NA TELKU, TO UZ PROC?, JOO 

BUDU; 

– NA ZDAROVIE JOJOBKA, SPASIBA, TAVARISCI ADIOS!, ESTE ADIN; 

– MIFO WO BIST DU? WOOO?, STURM, SI OBYCAJNY OBR(O(OT; 

= „mix“ sociolektov (mládežnícky slang, jazyk „mobilistov“, „skej ákov“, 

„hiphoperov v kapsáèoch“, „depešákov“, ap.) 

– SESTERKA, KAMO, XALOSI, FETOSI, TRAPAK, PECKA, HALUZ, MAT- 

ROS, ZMOTAT, ERIK 688, NICK, CAKACKA, VIBRA, PISMENKOVAT, BLOK- 

NUT, SMSKOVAT, ZAMRZNUT, MAT FRI VIKENDY, MAT KLIP, BYT NA IZY, 

BYT OFF 

c) Experimentovanie na rovine slovotvorby: 

– SUPIS, SUPROVO, ÍS NAPRAZKY, JE TU NIEKTO NAPISMENKO?, 

JE TU NIEKTO ZNAMY NAPOKEC?, KTO POJDE SO MNOU NAPIVKO?, 

PISMENKOVA POD UZ OFF-KY, OFFOVA , OFFIKOVA , ÍS NA FAJ- 

PAUZU 

d) Experimentovanie na rovine syntaxe (najrozmanitejšie typy expresívnych 

syntaktických konštrukcií): 

– CAUTE! NIEKTO ZNAMY?, PREPAC ALE JA SOM DOST DLHU DOBU 

NEBOL NA TXTE. PRACA., SLUSAK TO URCITE NIE SOM!, KED MYSLI- 

TE... HADAT SA NEBUDEM... 

e) Ekonomizácia jazykového výrazu – najmä v lexikálnej a syntaktickej 

rovine (skratky, skrátené výrazy, eliptické syntaktické konštrukcie): 

– NET (internet), TXT (teletext), M-TXT (Markízatext), MT (mobilný telefón), 

ET, E (EuroTel), GT (Globtel), *C, TC (telefónne èíslo), 26R (26 rokov), 

BA (Bratislava), N3210 (Nokia 3210), NAB (nabitý, nabíja ), VYP/ZAP (vypnutý/zapnutý), 

0KREDIT (ma kredit na nule), SVK (Slovensko, slovenský), 1H 

(1 hodina); 

– ROSSO – MIER?, ALL: BIELY CIERNY AKY ROZDIEL?, NA 90% YES, 

CO SKOLA?, ZUZICKA: NAKUPENE?, ZA 15 MIN OFF. 

Ak oznaèíme písomnú komunikáciu prostredníctvom mobilného telefónu – 

práve tak ako hlasový telefonický rozhovor, e-mailovú komunikáciu èi IRC – 

za „technologicky sprostredkovanú komunikáciu“ (angl. mediated communication) 

– a chápeme ju ako derivát bežnej komunikácie, poèas ktorej sú úèastníci 

v priamom kontakte (angl. face-to-face communication), zistíme, že èas elementov, 

ktoré sa zúèastòujú na percepcii danej informácie pri bezprostrednom 

kontakte komunikantov, tu absentuje. Nemožno pri nej poèíta s prítomnos ou 

fyzických atribútov, ktoré vymedzujú prozodické vlastnosti textu, ako je intonácia, 

melódia, tempo reèi, intenzita a zafarbenie hlasu èi pauzy, práve tak ako 

s neverbálnymi signálmi, ako sú gestá, mimika èi oèný kontakt – zásluhou ktorých 

sa komunikácia stáva „èitate¾nejšou“ (zrozumite¾nejšou) a jazykový pre- 

77

jav dynamickejším (Klincková, 1997, s. 35). Komunikanti sa preto – so zámerom 

zachova interakciu – prirodzene snažia chýbajúce elementy nahradi inými. 

Znamená to – „klasický“ systém znakov a signálov istým spôsobom modifikova 

– prispôsobi ho tým osobitným komunikaèným možnostiam, ktoré 

ponúka tento typ komunikácie. 

V tomto oh¾ade je diskusia v SMS Aréne a SMS fóre podobná komunikácii 

na kanáloch IRC, o ktorej S. Condon píše: „Because participants in s-interaction 

(synchronic electronic exchanges) do not share the same physical environment, 

all understandings they achieve must be established in the linguistic forms 

they enter on the keyboards, together with the interpretative strategies that apply 

to those forms“ (Condon – Cech, 1996, s. 65). Uvedená skutoènos sa navonok 

prezentuje ako možnos (do istej miery vo¾ného) experimentovania 

s výrazom – jeho novými formami. Autorom textov, ktoré sú predmetom nášho 

záujmu, sa to – samozrejme s využitím špecifických konverzaèných 

a technických stratégií – darí, dokonca možno poveda , že sú pri tom nielen 

komunikaène úspešní, no aj originálni a nezriedka i vtipní. 

Pri písomnej komunikácii prostredníctvom mobilného telefónu je ve¾ká èas 

neverbálnych signálov verbalizovaná. Jedným zo spôsobov vyjadrenia nálady 

a emócií sú tzv. emotikony – „smileys“ a „frownies“ – dnes populárne a rozšírené 

najmä medzi používate¾mi internetu. Existujú ich celé zoznamy a vzh¾adom na 

to, že ide o všeobecne známy jav, nepôjdeme k detailom. V diskusiách na stránkach 

teletextu patria medzi najpoužívanejšie nasledujúce emotikony – resp. ich 

skrátené (bez nosa) èi znásobené (zduplikované ústa) varianty: :-) /dobrá nálada/, 

:-)) /dvojnásobný úsmev, úšk¾ab/, :-D /výsmech, sranda/, ;-) /irónia, pozor/, 

:-( /zlá nálada, smútok/, :-@ /nahnevaný/, :°-( /plaè/, :-* /bozk/, :-O /nuda, 

zívanie/, 8-) /daj si okuliare, lepšie sa pozri!/, :-I /bez komentára/, :-P /vyplazený 

jazyk/, 8-O /prekvapenie, údiv/. 

Inou možnos ou ako posla informáciu o neverbálnej zložke interakcie je 

zapoji do jazykového prejavu citoslovce alebo zvukomalebné slovo: 

HAPCII! TROXU SOM PREXLADNUTA, FRCNUTY ZEMKO UKAZ SA! 

RA-TA-TA-TA-TA!, OD ZAJTRA VYSIELA VIVA NA ASTRE. HURAAAA!, DENA 

CO TU ESTE ROBIS? HES! HES! KSAAA!, FIIIHA!, WAAU, TO LOGO JE 

SKVELE! JABADABADUUU!, GRRRG TO SOM SA NAPAPAL!, UKRADLI MI 

MT. FNUK., PISEM ABY MI MOBIL NEZHRDZAVEL, HAHA!, PA A CMUK!. 

Relatívne malú škálu grafických znakov, ktorú v rámci svojich možností 

ponúka mobilný telefón, vedia niektorí používatelia využi tak funkène, že naèrtnú 

i prozodické vlastnosti textu, ktorý je – ako sme už spomenuli – povrchovo 

písaný a håbkovo hovorený. Intenzitu a silu hlasu pri údive, zvolaní alebo 

výkriku naznaèia ve¾kými písmenami (AAAAA to si ty!, NO TY SI TEDA VAA- 

AZNE SVETOVAAA A NENORMAAALNE GENIAAALNE TRAFENAAA!), inokedy 

verzálky používajú na zdôraznenie slova èi èasti vety. Kvantitu hlások 

neznaèia diakritickým znamienkom, no ich zduplikovaním (NO TO JE UUU- 

78

CHVATNEEE!, ESTEEE!, PREPAAAC!, TAAK TREBAA, NIEE?), spomalené 

tempo reèi „medzerovaním“ (Z-A-J-T-R-A S-A M-I T-A-A-A-K N-E-X-C-E 

I-S-T D-O S-K-O-L-Y) a zrýchlené zase úplným vynechaním medzier (VSET- 

KOSADALENTREBACHCIET!). V pozíciách zápisu hezitaèných zvukov možno 

poèíta s kratšími pauzami (TAKZE TO STE VY, HMM, NO KTO BY TO NA 

VAS BOL POVEDAL). 

Jazyk SMS správ možno charakterizova ako maximálne uvo¾nený – ortografické 

pravidlá nie sú považované za dôležité, dá sa dokonca poveda , že autori 

príspevkov ich priam programovo ignorujú. Ïalšou charakteristickou formálnou 

èrtou je absencia diakritiky, keïže komunikanti majú k dispozícii len znaky, ktoré 

im ponúka ich typ mobilného telefónu. Na druhej strane vôbec nešetria interpunkènými 

znamienkami a èasto používajú dokonca ich mnohonásobne zduplikované 

varianty. V každom prípade – uvedený spôsob používania jazyka (v jeho 

písomnej a necenzurovanej forme) odráža pomerne verne, realisticky podobu súèasnej 

slovenèiny v bežnej spontánnej komunikácii. Popritom nám ve¾a napovie 

i o stave jazykového vedomia jej dnešného používate¾a – o jeho poznaní jazykových 

a komunikaèných noriem aj o schopnosti riadi sa nimi. 

Verejné živé diskusie prostredníctvom mobilného telefónu a Markízatextu 

– SMS Aréna a SMS fórum – sú teda nielen miestom relaxu, zábavy, ale 

aj získavania nových kontaktov a informácií. Okrem toho, že už teraz ponúkajú 

fascinujúce množstvo možností ako oslovi druhého èloveka – napríklad i na 

druhom konci republiky –, predstavujú živý, neustále sa vyvíjajúci organizmus, 

ktorý so sebou prináša neustále zmeny, rozšírenia a inovácie. Máme sa teda na 

èo teši – diskutujúci i sociolingvisti. 

Literatúra 

BAYS, H. 1999. Framing and Face in Internet Exchanges: A Socio-Cognitive Approach. 

http://viadrina.euv-frankfurt-o.de/~wjournal/bays.htm (2000-12-05) 

CONDON, S. – CECH, C. 1996. Functional Comparison of Face to Face and Computer-Mediated 

Decision Making Interactions. In: Computer Mediated Communication: Linguistic, 

Social and Cross Cultural Perspectives. Ed. S. Herring. Philadelphia, 1996, s. 65. 

ÈMEJRKOVÁ, S. 1997. Èeština v síti: Psanost èi mluvenost? O stylu e-mailového 

dialogu. In: Naše øeè, 80, 1997, s. 225 – 247. 

FINDRA, J. 1991. Individuálne a sociálne determinanty komunikátu. In: Všeobecné 

a špecifické otázky jazykovej komunikácie. 1. diel. Zost. P. Odaloš – V. Patráš. Banská 

Bystrica: Pedagogická fakulta 1991, s. 53 – 60. 

FINDRA, J. 1997. Štylistika internetových textov. In: Slovenská reè, 62, 1997, s. 257 

– 267. 

HENTSCHEL, E. 1999. Communication on IRC. http://viadrina.euv-frankurt–o.de/ 

~wjournal/irc.htm (2000-12-05) 

KLINCKOVÁ, J. 1997. Pragmatické aspekty neverbálnej komunikácie. In: Jazyk, 

komunikácia, spoloènos . Banská Bystrica: Fakulta humanitných vied a Pedagogická 

fakulta UMB 1997, s. 35. 

79

MÜLLEROVÁ, O. 1994. Mluvený text a jeho syntaktická výstavba. Praha: Academia 

1994, s. 27 – 28. 

REID, E. 1996. Virtual Worlds: Culture and Imagination. In: Cybersociety: Computer 

Mediated Communication and Community. Ed. S. Jones. Thousand Oaks, 1996. 

WACHTARCZYKOVÁ, J. 1999. Jazyk a dáta. Nové možnosti sebarealizácie jazyka 

vo virtualite. In: Varia VIII. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov 

(Modra-Piesok 25. – 27. november 1998). Zost. M. Nábìlková – ¼. Králik. Bratislava: 

Slovenská jazykovedná spoloènos pri SAV 1999, s. 265 – 275. 

Propagaèné materiály a mesaèníky zákazníkov spoloènosti EuroTel Bratislava EuroTel 

Revue a EuroTel Info (6/1998 – 11/2000) a zákazníkov spoloènosti Globtel GSM, 

a.s., 0905 (október/1999 – november/2000). 

Úvod 

Pravdepodobnostný model tvarovej podobnosti 

pre flektívne jazyky 

Peter Kostelník 

Katedra kybernetiky a umelej inteligencie FEI TU, Košice 

Karol Furdík 

IFBL Slovakia, s. r. o., Košice 

S neustále sa zväèšujúcim množstvom informácií vo forme elektronických 

dokumentov nevyhnutne rastie aj škála nástrojov na správu, udržiavanie a získavanie 

informácií z èoraz rozsiahlejších súborov elektronických textov. Nástojèivos 

kvalitného riešenia problému archivácie, organizácie, kategorizácie 

a vyh¾adávania informácií v elektronických dokumentoch je priamo úmerná 

množstvu dokumentov v súbore. Ak je obsah dokumentu neštruktúrovaný, èiže 

vyjadrený textom v prirodzenom jazyku, potom nástroj na získavanie informácií 

z takýchto dokumentov musí zoh¾adòova lingvistické atribúty textu. 

Vo väèšine v súèasnosti používaných vyh¾adávacích systémov (google.com, 

zoznam.sk, superzoznam.sk ...) je lingvistická analýza textov redukovaná na 

odstránenie tzv. stop-words 1 alebo na použitie operátora wildcards (znak *), 

ktorým sa nahrádza ¾ubovo¾ný podre azec znakov (Furdík, 1997, s. 45). Avšak 

1 

Stop-words sú re azce, pri ktorých sa predpokladá vysoká frekvencia ich výskytu 

v texte a zároveò nízka sémantická hodnota vzh¾adom na otázku. Sú to napríklad spojky, 

predložky, niektoré zámená a podobne. 

80

pri textoch písaných v slovenskom jazyku a v iných flektívnych jazykoch je 

toto riešenie nedostatoèné. Ak sa v procese získavania informácií z dokumentov 

formuluje otázka ako zoznam k¾úèových slov, ktoré sú špecifikáciou h¾adanej 

informácie, je potrebné rozšíri každé z h¾adaných slov o jeho tvarové 

okolie 2 , pretože v h¾adaných dokumentoch sa zadané k¾úèové slovo môže vyskytova 

v rôznych gramatických tvaroch. Východiskom by zrejme mohla by 

dôsledná morfologická a azda aj slovotvorná analýza. 

Morfologická analýza sa v systémoch na spracovanie prirodzeného jazyka 

zvyèajne rieši pomocou rozsiahlych a sofistikovaných slovníkov, respektíve pomocou 

zložitých explicitných symbolických reprezentácií. Príkladom azda môže 

by systém SAPFO (Páleš, 1994, s. 37, s. 69 – 80), kde morfologický slovník 

obsahuje ku každej ohybnej lexikálnej jednotke všetky údaje potrebné na jej gramatické 

ohýbanie. Zároveò sa v procese analýzy využívajú aj ïalšie mechanizmy, 

napríklad automat na separáciu koreòov, morfologické predikáty, siete spájate¾nosti 

koreòov a tvarotvorných afixov, pravidlá pre alternácie a podobne. Takto koncipovaná 

morfologická analýza má však viacero nevýhod, ktoré v praktickej realizácii 

v systémoch na získavanie informácií s ažujú jej použitie. Nevýhodou analýzy 

využívajúcej statické slovníky a explicitné symbolické reprezentácie je najmä: 

zložitos – slovníky a symbolické reprezentácie, ak majú by použite¾né 

pre praktické aplikácie a na analýzu reálnych textov, sú rozsiahle a komplikované, 

ich tvorba je nároènou odbornou prácou, 

nízka flexibilita – slovník aj algoritmus èinnosti sú statické a nemenné, 

nezávisia od toho, aký text sa práve analyzuje, 

neúplnos – ani ten najväèší slovník nemôže obsahova všetky slová a tvary 

vyskytujúce sa v analyzovanom texte, 

nejednoznaènos – výsledkom analýzy je èasto viacero alternatív (hypotéz), 

prièom na morfologickej úrovni nie je možné rozhodnú , ktorá z alternatív 

je správna; je nevyhnutná analýza v inej jazykovej rovine. 

Jednou z ciest, ako sa dajú eliminova uvedené nedostatky, je snaži sa o vytvorenie 

systému modelujúceho procesy predpokladané pri jazykovej percepcii 

v ¾udskej mysli. V štúdii (Furdík, 1999) sme naèrtli hypotézu, že percepcia jazyka 

sa uskutoèòuje tzv. objektovým myslením, èiže v systéme (respektíve 

v mysli) prebieha „tvorba a modifikácia pravdepodobnostných kategórií, objektov, 

a to buï ako reakcia na vonkajšie podnety reprezentované zmyslovými 

vstupmi, alebo ako intencionálna vlastnos systému (mysle) – samoorganizaèná 

schopnos “ (op. cit., s. 277). Systém modelujúci objektové myslenie sa vyznaèuje 

schopnos ou meni svoje vnútorné stavy pod vplyvom lineárneho vstupu, 

ktorým je v tomto prípade analyzovaný text, a predikova možné budúce 

stavy na základe minulých a existujúcich stavov. Tento proces samoèinnej optimalizácie 

systému sa (pod¾a Csontó – Sabol, 1991, s. 83) oznaèuje pojmom 

inkrementálne uèenie. 

2 

Pod pojmom tvarové okolie slova tu oznaèujeme množinu rôznych, ideálne však 

všetkých tvarov tohto slova s rovnakou sémantickou hodnotou. 

81

Pokúsili sme sa aplikova princípy objektového myslenia a inkrementálneho 

uèenia na návrh a implementáciu systému morfologickej analýzy textu. Cie- 

¾om nášho snaženia bolo vytvori adaptabilný nástroj, ktorý automaticky buduje 

reprezentáciu morfologických príznakov extrahovaných zo slov analyzovaného 

textu na základe ich tvarovej podobnosti. Tento nástroj možno tiež použi 

na modelovanie pojmov (objektov) tzv. ontológie – formalizmu vyvinutého a používaného 

na reprezentáciu vedomostí v uzavretej doménovej oblasti (Chandrasekaran 

– Josephson – Benjamins, 1999). Morfologické príznaky, získavané 

v procese analýzy textu, vytvárajú sie podobnostných vz ahov medzi jednotkami 

textu a organizujú dokumenty do štruktúry vhodnej pre proces získavania 

informácií. 

Model tvarovej podobnosti slov 

Ako uvádza E. Páleš (1994, s. 71): „Slovenské tvarotvorné afixy sa nekombinujú 

¾ubovo¾ne, ale ich spájate¾nos je ve¾mi špecifická. Navyše z ve¾kého 

poètu hláskových kombinácií nie všetky, ale iba niektoré tvoria slovenský afix.“ 

To nám dovo¾uje formulova hypotézu, že existujú také transformaèné pravidlá 

prepisu dvojíc slovných tvarov, ktoré možno oznaèi za typické pre slovenèinu 

(respektíve pre ten-ktorý flektívny jazyk). Príkladom takýchto transformaèných 

pravidiel sú skloòovacie vzory substantív a adjektiválií, èasovacie vzory slovies, 

stupòovacie vzory adjektív a adverbií a podobne. 

Morfologickú analýzu textu možno na tomto základe realizova dvoma principiálne 

odlišnými spôsobmi: 

1) snaži sa vyèerpávajúco popísa a formalizova všetky pravidlá morfologickej 

transformácie slov a tie potom použi na testovanie analyzovaného textu 

(tento prístup použil E. Páleš v systéme SAPFO, 1994); 

2) alebo navrhnú mechanizmus, ktorým by systém bol schopný získava 

transformaèné pravidlá z analyzovaného textu v procese inkrementálneho uèenia. 

Hypotéza o existencii typických transformaèných pravidiel pre slovenèinu 

(a azda aj pre viaceré iné jazyky) naznaèuje, že druhý spôsob, založený na inkrementálnom 

uèení, môže by rezultatívny. Navyše, tento prístup zrejme väèšmi 

zodpovedá princípom objektového myslenia, okrem analýzy textu tak azda 

môže modelova niektoré z procesov prebiehajúcich v ¾udskej mysli pri percepcii 

jazyka. Preto sa v ïalšom zameriame na návrh systému využívajúceho 

práve princípy inkrementálneho uèenia. 

Podobnos formálnej reprezentácie slovných tvarov (jazykových jednotiek) 

je štruktúrotvorným prvkom siete morfologických vz ahov, vznikajúcej v procese 

uèenia z analyzovaného textu. Nazvime túto sie modelom tvarovej podobnosti 

slov. Navrhovaný model vzniká ako metavedomos o tvarovej podobnosti 

všetkých slov identifikovaných v textoch dokumentov. 

Napríklad slovné tvary kniha a knihe generujú dve transformaèné pravidlá. 

Je to pravidlo zmeny {*a / *e}, a zároveò pravidlo {knih*}, kde znak * oznaèu- 

82

je ¾ubovo¾ný podre azec. Nasledujúci príklad ukazuje, ako tieto transformaèné 

pravidlá vytvárajú štruktúru abstraktných morfologických tried. 

Nech vstupom sú nasledujúce slovné tvary: 

{kniha, knihe, knihou, maèka, maèke, maèkou} 

Tieto tvary generujú nasledujúce abstraktné morfologické triedy (pravidlá): 

{*a / *e}; {*a / *ou}; {*e / *ou}; {knih*}; {maèk*} 

Ïalej platí: 

{kniha} patrí do tried {*a / *e}, {*a / *ou}, a {knih*}, 

{knihe} patrí do tried {*a / *e}, {*e / *ou}, a {knih*}, 

{maèka} patrí do tried {*a / *e}, {*a / *ou}, a {maèk*}, 

{maèkou} patrí do tried {*e / *ou}, {*a / *ou}, a {maèk*} atï. 

Ïalej: 

do triedy {knih*} patria tvary: {kniha}, {knihe}, {knihou}, 

do triedy {maèk*} patria tvary: {maèka}, {maèke}, {maèkou} 

Je zrejmé, že obe výsledné triedy podre azcov zodpovedajú štruktúre, ktorá 

sa zvykne oznaèova ako morfologické (resp. slovotvorné) hniezdo. Trieda podre 

azcov obsahuje v tomto prípade nieèo ako abstrahovaný koreò tých slov 

(jazykových jednotiek), ktoré túto triedu vytvorili. 

Ak teraz porovnáme operátory zmien èlenov oboch tried podre azcov, zistíme, 

že sú rovnaké – tvoria ich operátory {*a / *e}; {*a / *ou}; {*e / *ou}. Tieto 

operátory možno považova za abstraktné, pritom však explicitné vyjadrenie 

skloòovacieho vzoru (resp. jeho èasti). 

Morfologické vz ahy sú svojím charakterom paradigmatické, tvarová podobnos 

má charakter priestorovej štruktúry v dynamickej pamäti. Na formálnu 

reprezentáciu modelu tvarovej podobnosti slov sme pod¾a našej predchádzajúcej 

práce (Furdík, 1999, s. 280) zvolili metódu symbolickej reprezentácie. Objektom 

je v tomto prípade každý slovný tvar rozpoznaný v analyzovaných textoch. 

Zároveò sú objektmi formálne reprezentácie transformaèných pravidiel, 

èiže pravidiel prepisu jedného objektu na iný, ktoré vznikli uèením poèas èinnosti 

systému. Transformaèné pravidlá majú charakter abstraktnej morfologickej 

triedy – zovšeobecnenia tých slov, z ktorých vznikli. Objektová štruktúra 

modelu tvarovej podobnosti je navyše mimoriadne výhodná na ïalšie využitie 

abstrahovaných morfologických vz ahov napríklad v procese získavania informácií 

alebo na modelovanie pojmov ontológie. 

Operátory prepisu a priestor typických re azcov 

Predpokladáme, že pre každé dve rôzne slová existujú transformácie, pomocou 

ktorých možno prepísa jedno slovo na druhé. Tieto transformácie budeme 

nazýva operátory prepisu. Operátory prepisu sú kvalitatívnym formálnym 

vyjadrením podobnosti (rozdielnosti) dvoch slovných tvarov. Sú štruktúrotvorným 

prvkom v priestore slovných tvarov a v tomto zmysle predstavujú 

83

explicitné vyjadrenie princípu différence – odlišnos , diferencia (alebo, inverzne, 

podobnos ) jazykového znaku je tou kvalitou, ktorá znak tvorí, ktorá urèuje 

jeho miesto v jazykovom systéme. 

Slovné tvary v písanom texte sú re azcami znakov. Navrhnú pre ne vhodné 

operátory prepisu znamená postulova pravidlá v jazyku formálnej gramatiky 

tak, aby sa pomocou týchto pravidiel dali vyjadri všetky tvaroslovné zmeny, 

ktoré predpokladáme pri slovných tvaroch v slovenskom texte. Pokusne sme 

identifikovali tri základné morfologické operácie, ktorých kombináciou by sa 

mali da vyjadri všetky transformácie slovenskej morfológie: 

1. operátor doplnenia z¾ava – koreò slova sa dopåòa z¾ava, operátor modeluje 

príponu, 

2. operátor doplnenia sprava – koreò slova sa dopåòa sprava, operátor modeluje 

predponu, 

3. operátor zmeny – mení sa hlásková skupina, operátor modeluje alternáciu 

alebo vsuvku. 

Operátorov by mohlo by samozrejme aj viac, azda by sa dali nájs operátory, 

pomocou ktorých by sa dali pravidlá slovenskej morfológie popísa presnejšie. 

Navrhovaná trojica operátorov však zrejme predstavuje to nevyhnutné minimum 

na vyjadrenie slovenských morfologických transformácií. Výhodou je, 

že sa tieto tri operátory dajú definova pomocou bezkontextovej formálnej gramatiky, 

èím sa zjednodušuje ich algoritmické spracovanie. 

Aby bolo možné popísa proces uèenia modelu tvarovej podobnosti, je potrebné 

formálne definova nieko¾ko základných pojmov spolu s navrhnutými 

operátormi prepisu: 

Nech J je jazyk, v ktorom sú písané dokumenty. Nech Z je množina všetkých 

znakov, z ktorých sa môžu sklada slová patriace do jazyka J, a nech R je priestor 

všetkých re azcov, ktoré možno vytvori zre azením ¾ubovo¾nej kombinácie 

znakov zo Z. Nech Σ je prázdny re azec a nech Σ ∉ R. 

Nech S je množina všetkých takých slov z textov analyzovaných dokumentov, 

že každé slovo S i 

∈ S je taký re azec znakov, pre ktorý platí: S i 

= Z 1 

Z 2 

...Z n 

, 

kde Z j 

∈ Z pre 1 ≤ j ≤ n. 

Ak pre dve slová S i 

a S j 

existuje taká množina podre azcov K = {K 1 

,K 2 

,...K r 

}, 

kde K q 

= Z o 

Z o+1 

...Z o+l 

, K q 

∈ K pre 1 ≤ q ≤ r a l > 2, že Kq je podre azec S i 

a 

zároveò Kq je podre azec S j 

, prièom platí, že l < |S i 

| a zároveò l < |S j 

|, potom 

nech Kq je kvázi-koreò slov S i 

a S j 

a nech K je množina kvázi-koreòov týchto 

dvoch slov. Napríklad pre dvojicu slov odvodzovanie a podvedomie existuje 

množina dvoch kvázi-koreòov {odv, ie}. 

Nech pre dve slová S i 

a S j 

existuje symetrická relácia k: S × S → R, pre 

ktorú platí: 


a S j 

existuje množina kvázi-koreòov K, potom 

k(S i 

,S j 

) = K. 

Inak k(S i 

,S j 

) = Σ. 

84


a S j 

platí, že k(S i 

,S j 

) ≠ Σ, potom sú slová S i 

a S j 

vzájomne 

transformovate¾né pomocou aspoò jedného operátora prepisu. 

Operátor prepisu dvoch slov S i 

a S j 

je symetrická relácia v tvare 

O: S × S → R alebo v tvare O: S × S → R × R, prièom pre jednotlivé typy 

operátorov prepisu platí, že: 

Operátor doplnenia z¾ava dvoch slov S i 

= Z i,1 

Z i,2 

,...,Z i,n 

a S j 

= Z j,1 

Z j,2 

,...,Z j,m 

, 

kde Z k,l 

∈ Z, je taká symetrická relácia O l 

: S × S → R, pre ktorú platí, že 

O l 

(S i 

,S j 

) = R l 

, kde R l 

∈ R, prièom S i 

R l 

= S j 

alebo S j 

R l 

= S i 

. Ak R l 

≠ Σ, potom 

sú slová S i 

a S j 

transformovate¾né operátorom doplnenia z¾ava a R l 

sa bude 

nazýva operátor doplnenia z¾ava (napr. pre dvojicu slov podvod a podvodník 

je operátorom doplnenia z¾ava re azec ník). 

Operátor doplnenia sprava dvoch slov S i 

= Z i,1 

Z i,2 

,...,Z i,n 

a S j 

= Z j,1 

Z j,2 

,...,Z j,m 

, 

kde Z k,l 

∈ Z, je taká symetrická relácia O p 

: S × S → R, pre ktorú platí, že 

O p 

(S i 

,S j 

) = R p 

, kde R p 

∈ R, prièom R p 

S i 

= S j 

alebo R p 

S j 

= S i 

. Ak R p 

≠ Σ, potom 

sú slová S i 

a S j 

transformovate¾né operátorom doplnenia sprava a R p 

sa bude 

nazýva operátor doplnenia sprava (napr. pre dvojicu slov š astie a neš astie je 

operátorom doplnenia sprava re azec ne). 

Operátor zmeny dvoch slov S i 

= Z i,1 

Z i,2 

,...,Z i,n 

a S j 

= Z j,1 

Z j,2 

,...,Z j,m 

, kde Z k,l 

∈ Z, 

je taká symetrická relácia O z 

: S × S → R × R, pre ktorú platí, že 

O z 

(S i 

,S j 

) = {R z1 

,R z2 

}, kde R z1 

∈ R a R z2 

∈ R, prièom R z1 

S i 

= R z2 

S j 

alebo S i 

R z1 

= S j 

R z2 

. Ak R z1 

≠ Σ a R z2 

≠ Σ, potom sú slová S i 

a S j 

transformovate¾né operátorom 

zmeny a dvojica {R z1 

,R z2 

} sa bude nazýva operátor zmeny (napr. pre dvojicu slov 

alchimista a alchímia je operátorom zmeny dvojica re azcov {imista, ímia}). 

Ak sú dve slová S i 

a S j 

transformovate¾né niektorým z operátorov prepisu, 

potom sú tieto dve slová transformovate¾né a platí, že O(S i 

,S j 

) = R t 

, kde R t 

∈ {R l 

, 

R p 

, { R z1 

,R z2 

}} a R t 

sa bude nazýva operátor prepisu. 

Nech podpriestor re azcov R op 

∈ {R t1 

, R t2 

,...,R tx 

} priestoru všetkých re azcov 

R je priestor všetkých re azcov, ktoré sú operátormi prepisu všetkých transformovate¾ných 

dvojíc slov. Priestor R op 

sa bude nazýva priestor operátorov prepisu. 

Nech existuje skórovacia funkcia p, ktorá priradí každému re azcu R t 

∈ R op 

reálne èíslo p(R t 

). Toto èíslo nech je pravdepodobnos výskytu re azca R t 

v priestore R op 

. 

Nech R ptr 

= {[R t1 

,p(R t1 

)], [R t2 

,p(R t2 

)], ..., [R tx 

,p(R tx 

)]} je taký priestor operátorov 

prepisu, kde každý re azec R t 

je ohodnotený svojou pravdepodobnos ou 

výskytu p(R t 

) v priestore R ptr 

. Priestor R ptr 

sa bude nazýva priestor potenciálnych 

typických re azcov. 

Nech existuje prahová hodnota pravdepodobnosti P výskytu re azca 

[R t 

,p(R t 

)] v priestore potenciálnych typických re azcov R ptr 

. 

Nech sa tie re azce [R t 

,p(R t 

)] z priestoru R ptr 

, pre ktoré platí, že p(R t 

) ≥ P, 

nazývajú typické re azce. 

Nech podpriestor R typ 

priestoru potenciálnych typických re azcov R ptr 

= 

{[R t1 

,p(R t1 

)], [R t2 

,p(R t2 

)], ..., [R tx 

,p(R tx 

)]} je priestor všetkých takých re azcov 

[R ti 

,p(R ti 

)] z priestoru R ptr 

, pre ktoré platí, že p(R ti 

) ≥ P. Priestor R typ 

budeme vola 

85

priestorom typických re azcov. Priestor re azcov R typ 

teda obsahuje re azce, ktoré 

sú najpravdepodobnejšími operátormi prepisu dvoch slov. O každom z re azcov 

z priestoru R typ 

sa predpokladá, že ak je tento re azec operátorom prepisu dvoch 

slov, potom tieto dve slová patria do rovnakého tvarového okolia. 

Treba zdôrazni , že obsadenie priestoru typických re azcov R typ 

sa v priebehu 

analýzy dynamicky mení, èo zodpovedá princípom inkrementálneho uèenia. 

V tomto zmysle R typ 

funguje ako krátkodobá pamä – slová a pravidlá, ktoré 

systém analyzoval naposledy (resp. najèastejšie), majú najvyššiu pravdepodobnos 

, a naopak, zriedka aplikované pravidlá systém zabúda. 

Uèenie priestoru typických re azcov 

Navrhovaná metóda uèenia vychádza, v súlade s hypotézou o existencii transformaèných 

pravidiel typických pre daný jazyk, z predpokladu, že pre jazyk 

existuje taká skupina vzájomných prepisov dvojíc slov, ktorá je pre daný jazyk 

typická. Dve slová daného jazyka patria do rovnakého tvarového okolia práve 

vtedy, keï vzájomná transformácia týchto dvoch slov je typická, èiže je ve¾mi 

pravdepodobná. 

Metóda buduje priestor potenciálnych typických re azcov porovnávaním 

morfologickej štruktúry analyzovaného slova s už identifikovanými transformaènými 

pravidlami. Pomocou operátorov prepisu sa zis uje tvarová podobnos 

vstupného slova s už známymi slovami a s dovtedy vygenerovanými abstraktnými 

triedami podobnosti – re azcami prepisu (transformaènými pravidlami). 

Vytvárajú sa nové pravidlá, ohodnotené zaèiatoènou hodnotou pravdepodobnosti, 

prípadne sa zvyšuje pravdepodobnos tých dovtedy vytvorených pravidiel, 

pomocou ktorých je tvar vstupného slova transformovate¾ný na niektoré 

z už známych slov. Pravdepodobnostné ohodnotenie transformaèných pravidiel 

má ve¾ký význam jednak preto, že dovo¾uje vybra typické pravidlá s najvyššou 

pravdepodobnostnou hodnotou, a jednak ve¾mi zefektívòuje uèenie tým, 

že indikuje pravidlá s ve¾mi malou pravdepodobnos ou, ktoré sa vzápätí 

zo systému odstránia. Schopnos zabúda nepodstatné je k¾úèovou pre proces 

uèenia. Operátory prepisu generujú množstvo nesprávnych pravidiel, ktoré, ak 

by sa zo systému neodstránili, spoma¾ovali by uèenie a v koneènom dôsledku 

by skreslili výsledný priestor typických re azcov. 

Proces uèenia priestoru typických re azcov prebieha paralelne so syntaktickou 

analýzou a zhlukovaním a jeho základným princípom je pamätanie si pravdepodobnejších 

a zabúdanie málo pravdepodobných zistených re azcov prepisu. 

Algoritmus uèenia pracuje iteraène, jedna iterácia algoritmu sa vykoná pre 

každé slovo identifikované vo vstupnom texte. 

Popis algoritmu: 

1. Priestor typických re azcov R typ 

je prázdny a je urèený prah pravdepodobnosti 

výskytu P. 

86

2. Nech S i 

je i=te slovo identifikované syntaktickým analyzátorom. Ak S i 

= Σ, 

potom algoritmus skonèí. 

3. Pre slovo S i 

sa zistí množina operátorov prepisu OP = {R t1 

,R t2 

,...,R tn 

}, kde 

n je poèet takých známych slov, s ktorými je slovo S i 

transformovate¾né. 

4. Každý re azec R ti 

∈ OP sa zaradí do priestoru R pod¾a jednej z nasledujúcich 

možností: 

typ 

a} Ak sa R ti 

ešte nevyskytuje v R typ 

, do priestoru R typ 

sa zaradí usporiadaná 

dvojica [R ti 

, p(R ti 

)], kde p(R ti 

) = 1. 

b} Ak sa R ti 

už nachádza v R typ 

, zvýši sa pravdepodobnos operátora R ti 

pod¾a 

predpisu p(R ti 

) = [v / (i – i t 

+ 1)] + [1 / (i – i t 

+ 1)], kde v je poèet výskytov daného 

operátora v priestore R typ 

, i je celkový poèet iterácií algoritmu a i t 

je poradie iterácie, 

v ktorej bol operátor R ti 

prvýkrát zaradený do priestoru typických re azcov. 

5. Z priestoru R typ 

sa vylúèia také re azce [R ti 

, p(R ti 

)], pre ktoré p(R ti 

) < 1. 

6. Algoritmus pokraèuje krokom 2. 

Algoritmus si vyžaduje nastavenie nieko¾kých parametrov. Je potrebné špecifikova 

napríklad minimálnu dåžku koreòa dvoch slov (l), prah pravdepodobnosti 

re azca (P), môže sa urèi minimálna, resp. maximálna dåžka získaných 

operátorov prepisu (R l 

,R p 

,R z 

), pomer dåžky slov a ich operátorov prepisu a podobne. 

Zvýšenie rýchlosti vyh¾adávania operátorov prepisu v priestore typických 

re azcov sa dá dosiahnu napríklad ukladaním operátorov prepisu v rozhodovacích 

stromoch. 

Okrem spomínaných parametrov možno algoritmus riadi aj výberom jednej 

z dvoch stratégií uèenia. Èinnos algoritmu je v oboch prípadoch rovnaká, 

rozdiel však je v dokumentoch, z ktorých sa systém uèí. 

1. Pri kontrolovanom uèení sa priestor typických re azcov vytvára z dopredu 

pripravených modelových textov. Texty by mali by také, aby z nich bolo 

možné ¾ahko extrahova re azce, ktoré sú s vysokou pravdepodobnos ou typické. 

Dobré výsledky sme dosiahli napríklad s textom obsahujúcim zoznam 

vyskloòovaných vzorov substantív a adjektív, nieko¾ko vyèasovaných slovies 

a niektoré ïalšie èasté tvarové zmeny. 

2. Stratégia nekontrolovaného uèenia vytvára priestor typických re azcov priamo 

z textov analyzovaných dokumentov. Nevýhodou oproti prvej stratégii je 

v tomto prípade dlhší èas a väèší poèet textov, ktoré systém na uèenie potrebuje. 

Dôležité však je, že obe stratégie konvergujú k ve¾mi podobným výsledkom. 

Na základe hypotézy o existencii typických transformaèných pravidiel pre 

konkrétny jazyk predpokladáme, že pre dostatoène ve¾ké kolekcie dokumentov 

sa vytriedi v priestore R typ 

taká množina operátorov prepisu, ktoré budú pre jazyk, 

v ktorom sú písané texty dokumentov, typické. Potom bude priestor R typ 

obsahova morfologické pravidlá charakteristické pre daný jazyk a model tvarovej 

podobnosti sa bude da použi jednak na generovanie nových slov jazyka 

a jednak na testovanie, èi to-ktoré vstupné slovo je alebo nie je z morfologického 

h¾adiska slovom tohto jazyka. 

87

Implementácia 

Pravdepodobnostný model tvarovej podobnosti bol implementovaný ako 

súèas systému na získavanie informácií z dokumentov pomocou zhlukovej 

analýzy (Kostelník, 2000). Pri návrhu zhlukovacieho algoritmu sa vychádzalo z 

metódy prekrytia dokumentov (metódy Phrase-IC), ktorá vytvára zhluky 

z dokumentov na základe výskytu spoloèných fráz. Systém zhlukov je reprezentovaný 

stromom objektov, v ktorom sú uložené všetky slovné tvary a frázy 

rozpoznané v textoch dokumentov. Štruktúra zhlukov sa buduje sekvenèným 

zaraïovaním dokumentov do stromu objektov, prièom poradie, v akom sú jednotlivé 

dokumenty do tejto štruktúry vkladané, neovplyvòuje kvalitu zhlukovania. 

Metóda zhlukovania dokumentov je založená na identifikácii fráz, ktoré sú 

spoloèné pre viacero dokumentov. Frázu je potrebné v tomto kontexte chápa 

ako lineárne usporiadanú sekvenciu slov, prièom aj jeden slovný tvar je považovaný 

za frázu. Zhlukom je skupina takých dokumentov, ktoré spoloène zdie- 

¾ajú aspoò jednu frázu. Tento prístup, na rozdiel od väèšiny klasických metód 

zhlukovania, vytvára nedisjunktné, prekrývajúce sa zhluky dokumentov, jeden 

dokument sa môže vyskytnú súèasne vo viacerých zhlukoch. 

Èítanie textu zo 

súboru po znakoch 

Dokument z kolekcie 

Tok znakov 

Identifikácia 

slov a viet 

Tok viet 

Tok slov 

Uèenie tvarovej 

podobnosti slov 

Zhlukovanie 

Informácie 

o reprezentovaných 

slovách a frázach 

Informácie 

o modifikácii 

štruktúry zhlukov 

Štruktúra zhlukov: 

strom objektov 

Obrázok 1. Algoritmus zhlukovania s použitím modelu tvarovej podobnosti. 

88

Celý proces zhlukovania, ktorý je na obrázku 1, možno rozdeli na dve 

základné èasti: 

1. Analýza textu – v texte dokumentu, ktorý je spracovávaný ako re azec 

znakov, je potrebné identifikova slová a vety. Identifikácia slov a viet sa uskutoèòuje 

syntaktickým analyzátorom pracujúcim na báze TN siete. Súèas ou 

analýzy textu je aj uèenie modelu tvarovej podobnosti slov. Tento model slúži 

v štádiu používania zhlukovej štruktúry dokumentov, napríklad pri vyh¾adávaní 

informácií, ako model morfologického slovníka, respektíve ako nástroj na 

modelovanie pojmov. 

2. Budovanie systému zhlukov dokumentov – je realizované pomocou 

údajovej štruktúry, ktorá sa nazýva strom objektov. Èas potrebný na budovanie 

tejto štruktúry lineárne závisí od poètu spracovávaných dokumentov. Zhlukovanie 

prebieha inkrementálne, dokumenty sú do stromu objektov vkladané po 

jednom, prièom nezáleží na ich poradí. 

Syntaktická analýza textu, uèenie modelu tvarovej podobnosti a samotné 

zhlukovanie sú v aplikácii vykonávané paralelne s využitím spätnej väzby, èím 

sa dosahuje synergický efekt. 

Výsledky 

Ako testovaciu kolekciu dokumentov sme zvolili encyklopédiu zvierat dostupnú 

na internetovej adrese http://www.zone.sk/animals/. Dôvodov na výber 

práve tejto skupiny dokumentov bolo hneï nieko¾ko. 66 dokumentov encyklopédie 

bolo rozdelených pod¾a tematických oblastí do ucelených blokov, èo mohlo 

poslúži ako dôležitá informácia na porovnanie s výslednou zhlukovou štruktúrou. 

Z h¾adiska èasovej nároènosti a pamä ových nárokov poèítaèového spracovania 

bolo výhodné, že texty dokumentov boli pomerne krátke (v rozsahu 1 – 

3 strán). Texty použitej encyklopédie boli podobne štylizované, èím sa u¾ahèila 

identifikácia fráz spoloèných pre viacero dokumentov. 

Na uèenie modelu tvarovej podobnosti sme použili vzorku 17 textov zo 

štyroch tematických oblastí (drsnokožce, obojživelníky, kruhoústnice a plazy). 

Jediným obmedzením uèenia bolo nastavenie minimálnej dåžky koreòa dvoch 

slov na hodnotu 3. 

Obrázok 2. Príklad výstupu programu – zoznam identifikovaných tvarov pre slovo raja. 

89

Minimálna pravdepodobnos operátora prepisu v priestore typických re azcov 

(parameter zabúdania) bola nastavená na hodnotu 20 %. Úlohou experimentu 

bolo priradenie všetkých nájdených tvarov k slovám raja, voda, život, 

plazi , žaba, had a ústa. Na obrázku 2 je príklad výstupu programu – zoznam 

nájdených morfologicky podobných tvarov pre slovo raja. 

V tabu¾ke 1 sú uvedené tvary, ktoré boli identifikované modelom tvarovej 

podobnosti (tvary voda a plazi sa nenachádzali v texte žiadneho zo spracovaných 

dokumentov). 

Slovný 

tvar: 

Raja *voda život *plazi žaba had ústa 

1. Raje vodu živé plazy žabám hady ústami 

2. Rají voda živia plazom žaby ve¾hadovité ústi 

3. Rajami vode živoèíchov plazov žaba hadov kruhoústnice 

4. Naberajú vodné živý - - odhaduje ústa 

5. Ve¾raje vody živoèíchmi - - ve¾hady - 

6. Vyzerajú vodách život - - had - 

7. - - obojživelníkov - - hadom - 

8. - - živorodé - - - - 

9. - - živiace - - - - 

Tabu¾ka 1. Tvary identifikované v textoch dokumentov modelom tvarovej 

podobnosti pre slová raja, voda, život, plazi , žaba, had a ústa. 

Model tvarovej podobnosti odhalil správne, ale aj nesprávne tvary testovaných 

slov. Napríklad pre slovo raja nesprávne identifikoval tvary naberajú a 

vyzerajú, pre slovo had bol nesprávne urèený tvar odhaduje a slovu ústa bol 

nesprávne priradený tvar ústi. Dôležitou vlastnos ou modelu však je, že je schopný 

na základe vstupu modifikova a korigova svoju štruktúru pravidiel. Ak by 

sa napríklad na vstupe s dostatoènou frekvenciou objavili rôzne tvary slovies 

vyzera a nabera , je pravdepodobné, že podobnos tvarov naberajú a vyzerajú 

so slovom raja by model zabudol. 

Na druhej strane však model správne identifikoval šes tvarov pre slovo 

voda a tri tvary pre slovo plazi , prièom sa tieto dve slová nenachádzali v žiadnom 

z textov spracovaných dokumentov. To ukazuje dôležitú výhodu tohto 

modelu, ktorou je schopnos zovšeobecòova , vytvori typické a všeobecné 

transformaèné pravidlá morfológie jazyka a správne ich aplikova aj na doposia¾ 

neznáme vstupy. Výsledky uèenia boli prezentované pre kolekciu 17 dokumentov. 

Predpokladáme, že pri väèších bázach textov bude priestor typických 

re azcov obsadený ešte lepšie. 

Záver 

Vytvorený pravdepodobnostný model tvarovej podobnosti je nástrojom na 

morfologickú analýzu textu, využívajúcim princípy inkrementálneho uèenia. 

Štruktúra morfologických vz ahov je dynamická, vzniká a modifikuje sa priamo 

zo vstupného textu v priebehu analýzy. Rieši sa tým zložitos a nízka flexibilita 

tradièných riešení, neúplnos závisí od zvolenej stratégie zabúdania trans- 

90

formaèných pravidiel s nízkou pravdepodobnostnou hodnotou. Nedostatok nejednoznaènosti 

výsledkov morfologickej analýzy však tento prístup neodstraòuje, 

potrebná je analýza aj v iných jazykových rovinách, azda najviac v rovine 

syntaktickej. Dá sa predpoklada , že aj syntaktickú analýzu by bolo možné 

v budúcnosti rieši pomocou podobných princípov, ako je tento pravdepodobnostný 

model tvarovej podobnosti. 

Ïalší vývoj prezentovaného modelu možno zamera na skúmanie a návrh 

nových, efektívnejších operátorov prepisu, formálne vyjadrených napríklad 

kontextovou gramatikou. Algoritmus sa dá modifikova tak, aby sa explicitné 

parametre (prah pravdepodobnosti výskytu re azca P, minimálna dåžka koreòa 

dvoch slov l, maximálna dåžka získaných operátorov prepisu R l 

,R p 

,R z 

,...) navrhli 

tiež ako adaptabilné a modifikovali by sa v procese uèenia. 

Nástroj je použite¾ný v systémoch na spracovanie prirodzeného jazyka, 

v systémoch na vyh¾adávanie a kategorizáciu textov, v znalostných systémoch 

na modelovanie pojmov a môže takisto slúži ako morfologický model jazyka. 

Literatúra 

CSONTÓ, J. – SABOL, T.: Umelá Inteligencia. Edièné stredisko TU v Košiciach 

1991. 

FURDÍK, K.: Získavanie informácií v prirodzenom jazyku s použitím hypertextových 

štruktúr. Písomná práca k dizertaènej skúške. Košice: Katedra kybernetiky a umelej 

inteligencie Fakulty elektrotechniky a informatiky Technickej univerzity 1997. 

FURDÍK, K.: Pravdepodobnostné modelovanie vzniku a vývoja jazykových štruktúr. 

In: Varia 8. Zborník materiálov z VIII. kolokvia mladých jazykovedcov (Modra- 

Piesok, 25. – 27. november 1998). Ed. M. Nábìlková – ¼. Králik. Bratislava: Slovenská 

jazykovedná spoloènos pri SAV 1999, s. 276 – 289. 

CHANDRASEKARAN, B. – JOSEPHSON, J. R. – BENJAMINS, V. R.: What Are 

Ontologies and Why Do We Need Them. IEEE Intelligent Systems, 14, 1999, s. 20 – 26. 

KOSTELNÍK, P.: Získavanie informácií s využitím algoritmov zhlukovej analýzy. 

Diplomová práca. Košice: Katedra kybernetiky a umelej inteligencie Fakulty elektrotechniky 

a informatiky Technickej univerzity 2000. 

PÁLEŠ, E.: SAPFO – Parafrázovaè slovenèiny. Bratislava: VEDA 1994. 

Znaèkování (taggování) ve flexivních jazycích 

Petra Hudková 


Jazyky lidstva lze typologicky dìlit z rùzných hledisek. Jedním z nich je 

odlišení jazykù na základì jejich jazykové stavby, èímž vznikla tzv. strukturní 

91

typologie. Vladimír Skalièka, autor této typologie (Skalièka 1951), èlení jazyky 

do pìti skupin, a to na jazyky izolaèní, aglutinaèní, flexivní, introflexivní 

a polysyndetické. Pro flexivní jazyky, mezi které se øadí i èeština, je mj. charakteristická 

vysoká homonymie koncovek, s níž úzce souvisí problém, který se ve 

svém èlánku pokusím nastínit. 

V rámci svých povinností studentské pedagogické síly na katedøe èeského 

jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy jsem mìla možnost seznámit se 

s Èeským národním korpusem (ÈNK) a poznat, co v souèasnosti jeho uživatelská 

verze pøístupná pøes osobní poèítaè nabízí uživatelùm. Získat pøístup 

k uživatelské verzi ÈNK je možno po uzavøení smlouvy s Ústavem èeského 

národního korpusu, který vznikl na pùdì Filozofické fakulty Univerzity Karlovy 

v roce 1994 a jehož „cílem bylo vybudovat rozsáhlý a víceúèelový korpus 

èeštiny obecné povahy. Jazykovým korpusem lze rozumìt vnitønì strukturovaný, 

unifikovaný a obvykle i oindexovaný a ucelený soubor elektronicky uložených 

a zpracovávaných jazykových dat vìtšinou v textové podobì, organizovaný 

se zøetelem k využití pro urèitý cíl“ (Èermák, 1995, s. 119). 

Prostøednictvím Korpusového manažeru ÈNK lze napøíklad vyhledávat výskyty 

jednotlivých slov v konkrétních tvarech, rùzné / všechny tvary jednoho 

lemmatu èi skupiny slov. Užitý software umožòuje prezentaci výskytù v jejich 

pøirozeném kontextu, v tzv. konkordancích. Graficky jsou konkordance ztvárnìny 

tak, že uprostøed øádky se nachází tuènì vytištìné sledované slovo, vlevo i vpravo 

od nìj se na téže øádce nachází jeho skuteèný kontext. Délku kontextu je 

možno nastavit. Ze všech konkordancí hledaného slova lze vytvoøit dílèí subkorpus 

a uložit ho na disk v textové podobì pro další zpracování. Pøi práci 

s konkordancemi mùže tedy uživatel získat rùznì velké dílèí soubory slovních 

tvarù v jejich pøirozeném kontextu. 

Každému výskytu slovního tvaru jsou v ÈNK pøiøazovány morfologické 

znaèky, tzv. taggy neboli znaèky, které vyjadøují morfologické hodnoty, jichž je 

daný slovní tvar nositelem. Jejich seznam pro jednotlivé slovní druhy i informaci 

o strukturaci morfologických znaèek obdrží uživatel spolu s instalaèní kopií. 

Pokud jde o pøiøazování morfologických hodnot slovním tvarùm, existují teoreticky 

tøi možnosti znaèkování v poèítaèových korpusech. Je možno: 

1. pøipisovat každému výskytu slovního tvaru všechny znaèky ruènì (v tom 

pøípadì lingvista, který rozpozná tvarovou homonymii, pøiøadí slovnímu tvaru 

na základì kontextu jedinou posloupnost znaèek, a to správnou); takto se postupuje 

pøi tvorbì korpusu autorského slovníku básnického díla Jaroslava Seiferta 

na PedF UK, nebo je to korpus svým rozsahem velmi malý; 

2. pøiøazovat automaticky poèítaèem každému výskytu slovního tvaru veškeré 

hodnoty, které slovní tvar mùže mít (v tom pøípadì bude vìtšinì slovních tvarù 

èeských ohebných slov pøiøazeno nìkolik posloupností znaèek); 

3. vytvoøit na základì vzorku textù pravdìpodobností model výskytu jednotlivých 

tvarù, aplikovat jej na jiný vzorek textù, aplikaci vyhodnotit a v souladu 

s výsledky model upravit a programovì realizovat. 

92

Vzhledem k rozsahu ÈNK nepøedpokládám, že autoøi zvolili pøi znaèkování 

první možnost, jejíž realizace by byla èasovì velmi nároèná. Druhý zpùsob 

taktéž užit nebyl, nebo u každého výskytu najdeme v ÈNK pouze jednu hodnotu. 

Domnívám se tedy, že byl užit nìjaký pravdìpodobnostní model, který 

však poskytuje ne vždy uspokojivé výsledky. Své tvrzení se pokusím doložit na 

konkrétním pøíkladu. 

Pøedmìtem mé analýzy byl slovní tvar èervenì, který mùže ve vìtì být užit 

jako adverbium, substantivum ženského rodu v genitivu singuláru, nebo nominativu 

plurálu, èi jako pøechodník pøítomný. Korpusový manažer nabízí (v kvìtnu 

2000) celkem 195 konkordanèních øádkù týkajících se tohoto slova, tj. 195 rùzných 

výskytù ve všech textech, které jsou v souèasnosti shromáždìny v ÈNK. 

Zamyslíme-li se jako bohemisté bez jakýchkoliv frekvenèních zkoumání nad 

výše vyjmenovanými ètyømi užitími slovního tvaru èervenì, pøiøadíme odhadem 

pravdìpodobnosti užití této formy jako pøechodníku pøítomného hodnotu 

nulovou, jako adverbia hodnotu asi 0,9. Pravdìpodobnostní model užitý v ÈNK 

zøejmì vycházel z nìjakých netypických textù, nebo když jsem analyzovala 

získané konkordance a zjiš ovala, zda morfologické znaèky pøiøazené slovu 

èervenì jsou správné, došla jsem k závìru, že pouze v 93 pøípadech z celkových 

195 je jejich urèení zaznamenané v ÈNK adekvátní. Souhrnnì jsem zpracovala 

svá zjištìní do následující tabulky: 

ÈNK výsledky 

analýzy 

Celkem 195 195 

Dg87 175 

NNFS2 60 18 

NNFP1 4 2 

VeYS 44 0 

Vysvìtlení morfologických znaèek užitých v ÈNK: 

Dg: D – adverbium, g – pøíslovce (s urèením stupnì a negace) 

NNFS2: N – substantivum, N – substantivum, obyèejné, F – femininum, S – 

singulár, 2 – genitiv 

NNFP1: N – substantivum, N – substantivum, obyèejné, F – femininum, P – 

plurál, 1 – nominativ 

VeYS: V – verbum, e – slovesný tvar pøechodníku pøítomného, Y – maskulinum, 

S – singulár 

Údaje uvedené v prvním sloupci tabulky reprezentují posloupnost morfologických 

znaèek pøiøazenou slovnímu tvaru v ÈNK. Èísla v druhém sloupci naznaèují, 

kolikrát byl slovní tvar èervenì hodnocen v ÈNK jako adverbium, kolikrát 

jako substantivum ženského rodu v genitivu singuláru èi substantivum 

ženského rodu v nominativu plurálu, nebo jako slovesný tvar pøechodníku pøí- 

93

tomného. Tøetí sloupec zachycuje výsledky mé analýzy. Prošla jsem všech 195 

výskytù slovního tvaru èervenì, k nimž jsem ruènì pøipisovala morfologické 

znaèky, které byly podle mého názoru vzhledem ke kontextu adekvátní. Uvedená 

èísla vypovídají o tom, kolikrát jsem v celém subkorpusu slovní tvar èervenì 

hodnotila jako adverbium, substantivum, èi slovesný tvar pøechodníku pøítomného. 

Z tabulky jsou patrné rozdíly mezi výsledky ÈNK a výsledky, ke kterým 

jsem došla pøi své analýze (napøíklad: podle mne plnil slovní tvar èervenì funkci 

adverbia ve 175 pøípadech, nikoli v 87 pøípadech). 

Pro ilustraci uvedu náhodnì vybrané tøi konkordanèní øádky, u nichž byl 

slovní tvar èervenì v ÈNK správnì ohodnocen, a tøi konkordanèní øádky, u nichž 

byl slovní tvar èervenì hodnocen chybnì: 

pøíklady správnì pøiøazených morfologických významù: 

…28. øíjen bude i nadále v kalendáøi znaèen èervenì…Dg 

…vyhledal všechny pátky tøináctého a èervenì k nim pøipsal: dovolená…Dg 

…make-up dokonèíte nenápadným popraškem pøirozené èervenì na 

tváøe…NNFS2 

pøíklady chybnì pøiøazených morfologických významù: 

…namalovala jakousi mapku a èervenì ji vybarvila…VeYS 

…název zboží je tøeba èervenì podtrhnout…NNFS2 

…slunce pøenádhernì pøedvádí varianty zlata a èervenì, svìtla a stínu…VeYS 

Když jsem zjiš ovala, kolikrát se morfologické znaèky uvedené k výskytùm 

slova èervenì v ÈNK shodují s morfologickými znaèkami, které jsem 

k výskytùm tohoto slova ruènì pøipisovala, došla jsem k závìru, že v 93 pøípadech 

z celkových 195 byly morfologické znaèky pøiøazeny správnì, tj. ve 47,7 

procentech. 

Uvádí-li se o nìjakém pravdìpodobnostním modelu lemmatizace, že je úspìšný 

napø. v 92 procentech pøípadù, je to údaj ponìkud zavádìjící a matoucí. 

Autoøi modelu totiž do výpoètu úspìšnosti pøiøazení lemmatu slovnímu tvaru 

vyskytujícímu se v textu zahrnují také všechna synsémantika, z nichž nìkterá 

mají v textech navíc vysokou frekvenci (pøedložky, spojky), a jejichž lemma je 

témìø vždy jednoznaèné, což si ètenáø vìtšinou neuvìdomí. Aby si mohl udìlat 

pøedstavu o kvalitì pravdìpodobnostní lemmatizaèní procedury flexivního jazyka, 

mìl by autor lemmatizaèní procedury uvádìt procento úspìšnosti, pokud 

jde o pøiøazení lemmatu tvarùm ohebných autosémantik. 

Domnívám se, že øešením nastínìného problému pøi tvorbì korpusù pro 

flexivní jazyky by mohl být onen zpùsob znaèkování, pøi nìmž jsou každému 

výskytu slovního tvaru automaticky pøipisovány veškeré hodnoty, které mùže 

slovní tvar mít. Uživatel by pak sám vybral z uvedených možností tu, která by 

byla adekvátní. Za souèasného stavu, bude-li chtít uživatel pro svá lingvistická 

zkoumání vytvoøit subkorpus výskytu jistého tvaru v ÈNK, získá mnoho konkordancí, 

v nichž se žádaný slovní tvar nevyskytuje, a unikne mu øada konkordancí, 

v nichž se vyskytuje. 

94

Literatura 

ÈERMÁK, F.: Jazykový korpus. Prostøedek a zdroj poznání. In: Slovo a slovesnost, 

56, 1995, s. 119 – 140. 

SKALIÈKA, V.: Typ èeštiny. Praha : Slovanské nakladatelství 1951. 

Furlanština a klasifikace románských jazykù 

Giorgio Cadorini 

Filozofická fakulta UK, Praha 

I. Když Friedrich Diez vydáním své mluvnice (Diez 1836 – 1843) založil 

srovnávací romanistiku, zároveò s ní ustavil první klasifikaci románských jazykù, 

která poèítala se 6 èleny. Víc než 150 let pozdìji je seznam uznaných románských 

jazykù o poznání delší (celkem kolem 25 položek) a také kulturní 

rámec nabízí vìtší výbìr vìdeckých kritérií, podle kterých lze setøídit pøíbuzné 

jazykové útvary. 

Tento pøíspìvek chce pøipomenout, že každá klasifikace je arbitrární a proto 

užiteèná pouze pro jasnì vymezené úèely. Snaha o vytvoøení klasifikace s absolutní 

platností pøináší nebezpeèí, že z urèitého jazyka se dìlá jazýèek na váze. 

II.i. Klasifikace nebývá nejpružnìjší složkou vìdeckého paradigmatu urèitého 

oboru a to platí i pro srovnávací romanistiku. Vzory, které byly postupnì 

vytvoøeny, nikdy nezrušily platnost svých pøedchùdcù, spíš se na nì navrstvily 

a usmìøily je podle novìjších poznatkù. 

Proto bude užiteèné struènì komentovat vývoj klasifikace románských jazykù. 

Základní informace nám budou pøi tom poskytovat pøedevším Jan Šabršula 

(Šabršula 1980,II:89 – 97) a Lorenzo Renzi s Giampaolem Salvim (Renzi 

1985:181 – 200). 

II.ii. Jak už bylo uvedeno, Friedrich Diez poèítal se 6 románskými jazyky. 

V jeho dobì byl totiž pøevažující zájem o støedovìkou a renesanèní literární 

tvorbu. Diez chtìl hlavnì vymezit kulturní oblasti, ve kterých platila obdobná 

tradice jazykových vzorù písemného vyjadøování. Podíváme-li se na seznam 

tìchto jazykù (portugalský, španìlský, francouzský, provensálský, italský a valašský 

– tj. rumunský), zjistíme, že ne všechny mají tak starou literární tradici: 

nejstarší rumunské písemné doklady pocházejí ze XVI. století. 

Tato nedùslednost není výjimkou v klasifikacích jazykù. Naopak, vždy je pøítomno 

víc kritérií souèasnì. Napøíklad u Dieze pøevažuje literární zamìøení jeho 

doby, ale je zároveò snaha zahrnout i podunajského potomka latiny (který v XIX. 

století poskytoval už krásnou literaturu) a nìkteré èistì jazykovìdné podnìty. 

95

U Dieze najdeme pak tøi vìtší seskupení: jihozápadní (portugalština a španìlština), 

severozápadní (francouzština a provensálština) a východní (italština a valašština). 

II.iii. Následující generace romanistù už literární stránku vìcí zanedbává. 

V REWu je celá plejáda jazykových útvarù a nehraje žádnou roli jejich sociolingvistická 

èi politická pozice. Hledají se stopy lidové latiny a prohloubuje se 

znalost vývoje jednotlivých románských jazykù. 

Odtud vyšla snaha odhalit pùvodní místní náøeèí latiny a seskupit dnešní 

poèetné varianty do málo skupin s bližšími staršími vzájemnými vztahy. Základní 

pøedstava poèítala s rostoucím štìpením od starší fáze k novìjší. 

V tomto rámci mìlo smysl zjiš ovat jevy, které dìlí Románii do nejvìtších 

skupin – za pøedpokladu, že tyto jevy poukazují na nejstarší dìlítka. Za použití 

lingvistického zemìpisu lze spojit místa, kde je jistý jev pøítomen, do jedné 

izoglosy. 

Touto cestou se zjistilo, že je nìkolik izoglos, které hranièí ve stejné oblasti 

podél takzvané „linie La Spezia-Rimini“ (pøesnìji Massa-Senigallia). V této 

souvislosti se mluví o skupinì východních – rumunština, dalmatština, italština 

– a o skupinì západních románských jazykù – ostatní jazyky. 

Zmíníme se konkrétnì o tøech párech izoglos, které se stýkají podél linie La 

Spezia-Rimini: 

1: oslabení / zachování latinských mezisamohláskových jednoduchých souhlásek; 

2: ztráta / trvání koncového -s; 

3: (èásteèná) ztráta / trvání nepøízvuèných samohlásek. 

Pár uvedený v bodì 2 je zvláš významný, protože má morfologický význam. 

S tímto jevem je spojena skuteènost, že ve východní Románii se množné èíslo 

u jmen a 2. osoba v jednotném èísle u sloves tvoøí samohláskovou koncovkou 

(alespoò v rané fázi); kdežto v západní Románii se ve stejných situacích nacházejí 

koncovky sigmatické. 

Ani toto dìlení, aèkoli minimální, nepostrádá nedùslednosti. Napøíklad severoitalská 

náøeèí (která jinak patøí do západní Románie), nemají sigmatické 

koncovky. Sardština má náøeèí, která oslabují, a jiná, která zachovávají mezisamohláskové 

souhlásky. Zde je na místì uvést, že jsou jazykovìdci, kteøí pro 

sardštinu mluví – z mnoha dùvodù – o samostatné støední skupinì. 

II.iv. Urèitì pak pro mnohé není pøijatelná – z politických dùvodù – pøedstava 

rozdìlení italské oblasti, které by zdùrazòovalo souvislost severní Itálie s Francií 

a Španìlskem. Z toho patrnì vznikla potøeba spojit údaje lingvistického zemìpisu 

s podrobnìjším dìlením románského území, kde by hrál vìtší roli substrát. 

K tomuto úèelu byly uplatnìny mimo jiné izofony, které se týkaly vývoje 

latinských souhláskových skupin ct, cl, pl, fl. Mimochodem menší územní celky 

znamenají bližší vztah s kulturní totožností jednotlivých oblastí a podporují 

sladìní výsledkù jazykovìdného bádání s výsledky ostatních humanitních i spoleèenských 

vìd. 

96

Takže souètem literárních, jazykovìdných, historických i politických kritérií 

vznikla klasifikace, kterou ještì dnes považujeme za souèást paradigmatu 

srovnávací romanistiky. Následuje verze, kterou navrhl Carlo Tagliavini (Tagliavini 

1972:354). 

TAGLIAVINIHO KLASIFIKACE 

SKUPINY 

JAZYKY 

balkánorománská skupina rumunština 

) dalmatština 

italorománská skupina italština 

sardština 

) rétorománština 

galorománská skupina francouzština 

frankoprovensálština 

okcitánština (s gaskonštinou) 

) katalánština 

iberorománská skupina španìlština 

portugalština 

Tagliaviniho klasifikace je pøehledná a elegantní. K tomu pøispívá pøedstava, 

že tøi jazyky – dalmatština, rétorománština a katalánština – tvoøí jakýsi pøechod 

mezi dvìma skupinami. 

Ve skuteènosti je situace složitìjší. Furlanština též má nìkolik izoglos, které 

ji spojují s rumunštinou. Taky frankoprovensálština by mohla pùsobit jako pøechod 

mezi italorománskou a galorománskou skupinou. 

V iberorománské skupinì je zvláš atypickým útvarem španìlština, takže 

katalánština má mnoho spoleèných rysù s portugalštinou. Co se týèe substrátu, 

ne všechny jazyky s keltským substrátem jsou v galorománské skupinì ani všichni 

èlenové této skupiny nemají keltský substrát. 

II.v. V uvedených klasifikacích hrála hlavní roli fonetika – i když zejména 

u Tagliaviniho nacházíme i jiná hlediska. Šlo tu tedy spíš o jevy povrchové. 

U Køepinského však nacházíme snahu vytvoøit klasifikaci založenou na jiných 

zásadách, kterou Šabršula nazývá klasifikací typologickou. 

Zajímavá je napøíklad otázka vyjádøení prohibitivu (záporného imperativu). 

Už v latinì najdeme tøi možnosti jak vyjádøit zákaz: 

• noli dicere – tj. noli/nolite + infinitiv; 

• hoc ne dixeris – tj. konjunktivem perfekta; 

• ne dicas – tj. konjunktivem prézentu. 

V moderních jazycích vypadá situace následovnì. Iberorománská skupina 

používá konjunktiv prézentu, východní Románie spojuje infinitiv v jednotném 

97

èísle s imperativem v množném èísle a francouzština má jako pøi kladném vyjádøení 

imperativ. V okcitánštinì i ve frankoprovensálštinì jsou pøítomné všechny 

tøi možnosti. 

Køepinský se snažil zjistit, zda takové rysy mohou tvoøit širší soubory. V této 

souvislosti si všiml, že oblast, kde se používá konjunktiv, je totožná s oblastí, 

kde není pokraèování latinského ILLUI. 

Dùslednì šli touto cestou Lorenzo Renzi a Giampaolo Salvi. Tito jazykovìdci 

vycházejí z uèení generativismu, a proto kladou dùraz na nejhlubší vrstvu 

jazyka – morfosyntax. Její pravidla pùsobí nejvìtší poèet shod, na rozdíl od 

fonetiky a lexika – kde je situace nejpestøejší, a jejichž údaje jsou tudíž ménì 

seøaditelné. 

Výsledkem jejich rozboru je pohled na Románii jako na velký souvislý blok 

– Romania continua –, na jehož okraji se nacházejí dvì oblasti s osobitým vývojem: 

severní Francie a Rumunsko. Je zajímavé, že svou propracovanou metodou 

Renzi a Salvi poskytují další argumenty ke klasifikaci navržené už romanisty 

Amadem Alonsem (Alonso 1951) a Waltherem von Wartburgem (Wartburg 

1955). 

Renzi a Salvi rozebírali následujících 17 mluvnických jevù (Renzi 1985:181 

– 200): 

1: skloòování; 

2: èlen; 

3: støední rod; 

4: tvoøení pøíslovcí; 

5: tvoøení podmiòovacího zpùsobu; 

6: tvoøení budoucího èasu; 

7: povinná zájmena pro podmìt; 

8: zápor; 

9: tázací vìta; 

10: dìlivý èlen; 

11: slovosled; 

12: tvoøení deminutiv; 

13: fonologická struktura slova; 

14: lexémy „být“ a „mít“ ve funkcích plnovýznamového èi pomocného slovesa; 

15: minulý èas jednoduchý; 

16: flektovaný infinitiv; 

17: tvoøení množného èísla u jmen. 

II.vi. Øešení Renziho a Salviho je v souladu s pocitem, který má každý, kdo 

proniká do studia románských jazykù. Z tohoto pocitu sounáležitosti velkého 

bloku snad vyšly i teorie, které pøedpokládají spoleèný románský prajazyk èi 

jednotnou lidovou latinu. Tento pocit je ještì sílnìjší, když èteme texty z dob, 

kdy mnoho jazykù ještì neprošlo kodifikací. 

98

Pøesto lze øíci, že znovu máme pøed sebou klasifikaci, která dìlá jisté kompromisy 

s tradicí, a tak se mùže zdát, že nepøinesla nic nového. Na její arbitrarnost 

poukazuje skuteènost, že autoøi nevysvìtlují, proè vybrali právì tyto jevy. 

Napøíklad mohli brát do úvahy ještì tyto tøi: 

xiix: koncovky za mužský rod; 

xix: trvání latinských tøíd pøídavných jmen; 

xx: adjektivální èlen. 

Uvidíme v § IV., že podle nich se francouzština a rumunština už nezdají 

tolik okrajové. 

I když ani právì uvedenou klasifikaci nelze považovat za èistì synchronickou, 

Robert de Dardel s Jacobem Wüestem sestavili v rámci teorie o vzniku 

románských jazykù další roztøídìní, kde uplatnili pouze body 1 a 11 z èistì 

diachronického hlediska (Dardel – Wüest 1993:45). 

Podle nich se v antice vytvoøily tøi oblasti. V nejstarších provinciích se odehrál 

I. cyklus zjednodušení latiny, ze kterého vznikla první fáze prarománštiny. 

Z ní se vyvinuly portugalština, španìlština a sardština. 

Do ostatních provincií se dostala už prarománština po II. cyklu zjednodušení. 

V tìchto oblastech vznikly francouzština, okcitánština, rétorománština (Cadorini 

1996a) a rumunština. Italština a katalánština se jeví jako jazyky, které 

nesou stopy obou cyklù. 

II.vii. Ve srovnávací romanistice se používají nìkteré termíny, které oznaèují 

èásti Románie z hlediska procesu expanze latiny a románských jazykù. 

Území Øímské øíše, kde se mluvilo latinsky, ale kde dnes už není žádný románský 

jazyk (Nìmecko, skoro celý Balkán, severní Afrika), se øíká „ztracená Románie“. 

Koloniím evropských zemí, kam byl vnesen jazyk románské metropole, se 

øíká „nová Románie“ i „získaná Románie“ (Jižní Amerika, Quebec, Filipiny, 

atd.). Pro oblasti, kde se používala lingva franka na základì latiny, napøíklad 

pro obchodní úèely, byl navržen termín „vnìjší Románie“ (Cadorini 1996b:43). 

Jacques Pohl seøadil románské jazyky podle sociolingvistického statutu. Do 

jedné skupiny seskupil oficiální státní jazyky: jazyky etnopolitické. Do druhé 

skupiny patøí jazyky etnické èi dialektální (Pohl 1972). 

Dìjiny ukázaly, že taková klasifikace je založena na velice pohyblivém základì. 

Celá øada útvarù získala v posledních 30 letech významná politická uznání, 

èímž se znaènì zmìnil i pocit ztotožnìní obèana-mluvèího se státem. 

III.i. Nárùst poètu èlenù a nové politické a civilizaèní podmínky zøejmì 

tøásají se schématem, které v podstatì poøád odráží Diezovu šestièlennou klasifikaci. 

Uvedu pøíkladem nové schéma, které lze vytvoøit, pokud se v rámci 

Renziho a Salviho návrhu (1985:181 – 200) vìnuje vìtší pozornost furlanštinì 

a v pøípadì, že se vezmou do úvahy také dodateèné body XIIX až XX. 

Jak bylo už uvedeno, Renzi a Salvi vymezují na jedné stranì Románii continuu 

a na druhé rumunštinu (spíš konzervativní) a francouzštinu (spíš inovativní) 

jako okrajové èleny. Rumunština jediná oznaèuje flektivnì pády u jmen 

99

a èlenù (bod 1 – však jenom v èásti náøeèí a ve spisovném jazyce), u ní jedinì se 

vyskytuje postponovaný èlen (bod 2) a jediná má støední rod (bod 3 – však se to 

týká i nìkterých náøeèí støední a jižní Itálie). V tìchto rysech se furlanština 

zaøazuje do Románii continuy. 

III.ii. Body 4 až 6 vydìlují širší oblast, která v podstatì se kryje s (konzervativní) 

východní skupinou (a jí pøidává sardštinu). Do tohoto seskupení patøí 

jazyky, které netvoøí pøíslovce pøíponou -MENTE (bod 4), postrádají románský 

syntetický podmiòovací zpùsob CANTARE HABEBAT èi CANTARE HEBU- 

IT (bod 5), postrádají románský syntetický budoucí èas CANTARE HABET 

(bod 6). 

Zde furlanština pøedkládá styèné body s obìma seskupeními: z hledisek 4 a 6 

souhlasí s Romániou continuou, však pro rys 5 má zvláštní postavení: má sice 

románskou syntetickou formu, ale vzniklou køížením syntetického futura „cjantarà“ 

(CANTARE HABET) s imperfektem konjunktivu „cjantàs“ (CANTAVIS- 

SET), tj. „cjantarès“. 

Body 4 až 6 oddìlují toskánštinu (tj. základ italského „statotvorného“ jazyka) 

a jazyky severní Itálie od tradièní východní skupiny, kam se nadále poèítají 

jihoitalské jazyky. To je urèitì pøínosem Renziho a Salviho. Uvidíme, že v dalších 

bodech se budou severoitalskými jazyky dále zabývat. 

III.iii. Body 11 až 13 odpovídají místùm, kde se projevuje okrajovost francouzštiny. 

Její slovosled je ustálen (bod 11), netvoøí zdrobnìliny pøíponami (bod 

12), v ní výslovnost slabik není závislá tolik na slovì kolik na celkové vìtì (bod 

13). 

Furlanština se èásteènì bliží k francouzštinì v bodì 13. Je to vidìt v provedení 

„fonologicky silných samohlásek“. Fonetická realizace jednoslabièného 

slova lât je v následujících vìtách odlišná: 

Dulà sêstu lât? O soi lât in biblioteche. 

Kam jsi šel? Jsem šel do knihovny. 

III.iv. Jak rumunštinì odpovídá širší ménì okrajová skupina, tak i francouzština 

není v bodech 7 až 10 sama. Také v tomto pøípadì lze najít korespondenci 

klasifikace Renziho a Salviho s tradièní skupinou, tj. s galorománskou skupinou 

(+ jazyky severní Itálie). 

Sem patøí jazyky, které povinnì vkládají do vìty nepøízvuèné zájmeno pro 

podmìt (bod 7), mají postponovaný zápor (bod 8), používají inverzi pøi tázání 

(bod 9 – neplatí pro okcitánštinu) a kde partitivní èlen slouží také jako množné 

èíslo èlena neurèitého (bod 10). I zde furlanština pøedkládá styèné body s obìma 

seskupeními: je spolu s francouzštinou pro rysy 7 a 9, jinak souhlasí s Romániou 

continuou. 

III.v. Body 14 až 17 se podle samotných autorù vymykají navržené klasifikaci. 

Hiberorománské jazyky spolu s konzervativní jižní Itálií specializovaly 

sloveso HABERE jako pomocné, pro plnovýznamové použití ho nahradilo sloveso 

TINERE. Zároveò si slovesa ESSE a STARE rozdìlila sémantické pole, 

které celé u pøíbuzných jazykù zaujímá ESSE (bod 14). 

100

Románské jazyky postupnì ztrácejí minulý èas jednoduchý, i když v nìkterých 

(portugalština, španìlština, okcitánština, toskánština, jižní Itálie) je ještì 

živý (bod 15). Zvláštní postavení má katalánština, která nahradila syntetické 

tvary analytickými. 

Bodem 16 je inovace portugalštiny: osobní infinitiv, tj. s koncovkami pro 

jednotlivé osoby. Tento rys je pøítomen i v jižní Itálii i v sardštinì. 

Podle autorù zpùsob tvoøení množného èísla pomocí koncového -s (sigmaticky) 

èi samohláskou je rysem, který byl pøehnanì uplatnìn jako hlavní dìlítko 

mezi východní a západní skupinou, vydìluje dvì oblasti, kde ostatnì nejsou 

žádné jiné podstatné spoleèné rysy (bod 17). 

Jevy 14 a 16 se ve furlanštinì nevyskytují. Pro bod 15 lze øíci, že minulý èas 

jednoduchý zdá se na ústupu, ale je poøád živý. Zajímavá je pak otázka jeho 

tvoøení. Jestli si vezmeme úøední jazyky státù, rumunština je jediná, která nezachovala 

celé paradigma latinského perfekta indikativu, ponìvadž tvary množného 

èísla vycházejí z pluskvamperfekta. 

Avšak jestli bereme do úvahy ještì furlanštinu, okcitánštinu a katalánštinu, 

zjistíme, že všechny se shodují s rumunštinou (z pluskvamperfekta pochází 

dokonce i druhá osoba jednotného èísla). Pak lze øíci, že Románia continua 

souhlasí s rumunštinou, kdežto ostatní státní jazyky jsou v této zaležitosti konzervativní. 

III.vi. Velmi zajímavá mùže být diskuse kolem bodu 17. Za prvé je sice 

pravda, že žádný jiný rys klasifikace Renziho a Salviho nekopiruje rozdìlení na 

sigmatický a vokalický plurál, avšak všechny jevy 1 až 6 se nacházejí na východ 

a všechny jevy 7 až 13 na západ od dìlítka. Hlavnì pokud zaøadíme galoitalské 

jazyky do západní Románie, a to je možné hlavnì, jestli nebudeme mluvit 

jenom o dvou možnostech plurálu. 

Skuteèný stav vypadá následovnì. Jsou jazyky s plurálem sigmatickým: celá 

západní Románie kromì galoitalských jazykù; jsou jazyky s plurálem slabièním 

(tj. synchronicky vokalickým): celá východní Románie; jsou jazyky s plurálem 

palatalizovaným (tj. etymologicky vokalickým): jazyky severní Itálie, 

furlanština a rumunština (stará okcitánština též); jsou jazyky s plurálem bezpøíznakovým 

(tj. s jedním tvarem pro všechna èísla): francouzština, galoitalské 

jazyky a rumunština; jsou jazyky s plurálem introflektivním: francouzština, galoitalské 

jazyky. 

Tuto pestrost lze pak roztøídit do klasických dvou skupin: západní (plurál 

sigmatický, bezpøíznakový, palatalizovaný a introflektivní) a východní (plurál 

vokalický, palatalizovaný a bezpøíznakový). 

Jediný jazyk, který má rys druhé skupiny, je právì furlanština: v bodì 5 (pøípadnì 

na bodì 17 má palatalizovaný plurál, který je v obou skupinách). 

Ostatnì závìr Renziho a Salviho zní: „Italština [...] pøedstavuje typický – 

zlatý – exempláø „Románii continuy““ (Renzi 1985:200). 

IV.i. Teï probereme body XIIX až XX, které byly navrženy výše. Jsou románské 

jazyky, které mají pøíznakovou samohláskovou koncovku pro mužský 

101

od jednotného èísla (portugalština, španìlština, sardština, toskánština, jazyky 

jižní Itálie, janovština a benátština) a zbylé jazyky, které oznaèují pøíznakovì 

jenom ženský rod (bod XIIX). 

U první skupiny jazykù je samohláska pøíznaková pro ženský rod -a, kdežto 

u druhé skupiny se vìtšinou redukuje na -6. Ve furlanštinì a v okcitánštinì se 

vyskytuje jako diasystematická varianta -a, -e, -o. 

Bezpøíznakové ukonèení pro mužský rod zabírá souvislé území od oblasti 

mluvící katalánsky až po Furlansko, takže ho mùžeme považovat za inovaèní 

rys Románii continuy. Tento rys mají i francouzština a rumunština. 

IV.ii. Tøídy toskánských a španìlských pøídavných jmen v podstatì odráží 

dvì latinské tøídy. V jazycích mluvených na souvislém území od oblasti mluvící 

katalánsky až po Furlansko došlo k stírání rozdílù mezi tøídami, takže došlo 

v podstatì k sjednocení adjektivální flexe (bod XIX). Také tento jev lze pøisoudit 

inovaci v Románii continue. Má ho francouzština a také v rumunštinì došlo 

k radikální reorganizaci adjektiválních tøíd. 

Poslední inovaèní rys, kterým se budeme zabývat, je pøítomnost adjektiválního 

èlena (XX). Má ho rumunština a používají ho v menší míøe i furlanština 

a benátština. Nemám zprávy o tom, že tento jev byl zaznamenán u ostatních 

románských jazykù, i když by se mohl oèekávat i jinde. 

IV.iii. Po diskusi výsledkù Renziho a Salviho a po rozboru novì navržených 

rysù lze si pøedstavit jinou klasifikaci románských jazykù. Portugalštinu, španìlštinu 

a italštinu nelze považovat za plnoprávné èleny Románii continuy (aspoò 

ne ve vìtší míøe než francouzštinu). 

Furlanština je jeden z jazykù s nejvìtším poètem rysù Románii continuy. 

Kromì toho ho spojují s francouzštinou jevy 6, 9, 7, 13, XIIX a XIX; s rumunštinou 

jevy 5, 15 a XX. 

Literatura 

ALONSO, A. 1951. Estudios lingüísticos. Temas espanoles, I, II. Madrid. 

CADORINI, G. (1996a). Quelques hypothèses sur des aspects de la morphologie du 

Frioulan prélitteraire. Contribution a l’étude de la Romania continentale centrale après la 

fragmentation du protoroman. Revue de Linguistique Romane 60, n. 239 – 240, 463 – 483. 

CADORINI, G. (1996b). Nìkteré otázky romanistiky, na jejichž øešení se mohou 

úèinnì podílet slavisté. Nábìlková, M. (zost.): Varia V. Materiály z V. kolokvia mladých 

jazykovedcov (Modra-Piesok 29. 11. – 1. 12. 1995). Bratislava, 41 – 46. 

DIEZ, F. 1836 – 1843. Grammatik der romanischen Sprachen. Bonn. 

MEYER-LÜBKE, W. 1935. Romanisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg. 

3. vyd. 

RENZI, L. 1985. Nuova introduzione alla filologia romanza. Bologna. 

REW = Meyer-Lübke 1935. 

ŠABRŠULA, J. 1980 a kol. Úvod do srovnávacího studia románských jazykù, 2 sv. 

Praha. 

TAGLIAVINI, C. (1972). Le Origini delle lingue neolatine. Bologna. 6. vyd. (I ed. 1949.) 

102

WARTBURG, W. von. 1955. L’articulation linguistique de la Romania. Badía, A., 

Griera, A., Udina, F. (ed.) VII Congreso Internacional de lingüística románica II. Barcelona, 

23 – 38. 

Øecká a makedonská etnická skupina v Èesku: 

lingvistické aspekty jejich vzniku a vývoje 1 

Marián Sloboda 


Pøi sèítání obyvatelstva v roce 2001 se k øecké národnosti pøihlásilo 3 219 

obyvatel ÈR (Definitivní, 2002: tab. 2). Údaje o Makedoncích nebyly publikovány 

zøejmì z dùvodu jejich velmi malého poètu. V letech 1948 – 50 však 

imigrovalo z Øecka do Èeskoslovenska pøes 12 tisíc osob, z nichž vìtšinu tvoøili 

Øekové a Makedonci. 

Imigrace byla zpùsobena obèanskou válkou v Øecku v letech 1946 – 49. 

Horská území severního Øecka tehdy kontrolovala Komunistická strana Øecka 

(KKE), a to prostøednictvím tzv. Prozatímní demokratické vlády Øecka (PDKE) 

a Demokratické armády Øecka (DSE). Protivníkem levice byla pravicová monarchistická 

vláda, podporovaná Velkou Británií a pozdìji i Spojenými státy. 

Vojenské oddíly DSE byly poèetnì i technicky slabší než pravidelná øecká armáda, 

a byly jí proto postupnì zatlaèovány do hor v severozápadním Øecku. 

Hlad, strach a stálé nebezpeèí smrti, které sužovaly civilní, ale èasto vojensky 

angažované obyvatelstvo postižených oblastí, byly pøíèinou rozhodnutí vystìhovat 

dìti za hranice Øecka. Evakuaci dìtí zorganizovala PDKE poté, co vlády 

tzv. lidovì demokratických republik a Sovìtského svazu projevily ochotu postarat 

se o nì. Evakuace však nebyla vždy organizovaná, ale nìkde probìhla 

i spontánnì a živelnì (Ristoviæ, 1998: 44nn.). Uskuteènila se i za cenu roztržení 

rodin (pokud už dítì neztratilo rodièe ve válce). Zvláštì ve slovanských vesnicích 

v západní øecké Makedonii vydávali rodièe své dìti z vlastní vùle, v ostatních 

oblastech byli i pøesvìdèováni a nìkteré dìti byly možná odvedeny i proti 

vùli svých rodièù. 

Evakuace dìtí z oblastí kontrolovaných PDKE probíhala v letech 1948 – 49 

a týkala se asi 24 tisíc dìtí (resp. 28 tisíc podle jiných zdrojù). Šlo zároveò 

o první vlnu emigrace, která byla vlastnì emigrací dìtí. Vládami lidovì demokra- 

1 

Tento pøíspìvek je výraznì revidovanou a pøepracovanou verzí už døíve publikovaného 

recenzního èlánku (Sloboda, 2000/2001). Pøi pøípravì obou textù mi poskytli podporu 

èi pomoc Georgia Zerva, Anthula Botu, Georgi Taševský, Jiøí Nekvapil, Jaroslav 

Otèenášek, Jim Hlavaè, Dalibor Sokoloviæ a respondenti; jim všem proto patøí mùj dík. 

103

tických státù tak byly dìti jednak zachránìny, jednak zajištìny pro politický 

režim (Hradeèný, 2000: 35), což mìlo své dùsledky v kontextu tehdy probíhající 

studené války. Dìti z Øecka se staly nástrojem propagandy jak PDKE, tak 

aténské vlády a byly zataženy do politicko-ideologických bojù mezi Východem 

a Západem (srov. zvl. Ristoviæ, 1998). 

Druhou vlnu emigrace pøedstavovali dospìlí muži a ženy. Zèásti to byli partyzáni 

DSE, která byla poražena v pohoøí Grammos (u albánsko-øeckých hranic) 

v srpnu 1949 a její poslední jednotky staženy z Øecka v øíjnu téhož roku. 

Další èást emigrantù tvoøili pøívrženci PDKE, rodinní pøíslušníci èlenù DSE 

a zajatí vojáci øecké královské armády. Mezi dospìlými emigranty však mnoho 

evakuovaných dìtí své rodièe, kteøí zahynuli v bojích, už nenašlo. 

Celkovì odešlo z Øecka do státù východního bloku víc než 80 tisíc osob. 

Do Èeskoslovenska jich pøišlo pøes 12 tisíc v letech 1948 – 50, v dalších letech 

poèet imigrantù mìnily tyto události: mezistátní transporty v rámci programu 

sluèování rozdìlených rodin (odešlo cca 1 300 a pøišlo 1 000 osob), èásteèná 

repatriace do Øecka v roce 1954 (747 osob), pøíchod (cca 800) øeckých emigrantù 

z Maïarska v krizovém roce 1956 a reemigrace slovanských Makedoncù 

do jugoslávské NR Makedonie od poèátku 60. let do roku 1971. Mezi imigranty 

mìly vysoký podíl dìti, a tak se poté, co dospìly a založily rodiny, poèet 

imigrantù a jejich potomkù zvýšil a pohyboval se asi v rozmezí 13 – 15 tisíc 

osob. 

1. Etnicko-jazykové složení imigrace 

Severní Øecko je tradiènì etnicky velmi heterogenní, proto odtud do Èeskoslovenska 

imigrovalo nìkolik etnických a jazykových skupin. Nìkteøí imigranti 

však byli etnicky indiferentní (srov. Lozoviuk, 1997). 

(1) Øekové. Patøili buï k autochtonnímu obyvatelstvu severního Øecka (Jižního 

Ipiru, Egejské Makedonie, Thesálie a Západní Thrákie), nebo k pøistìhovalcùm. 

Allochtonní obyvatelstvo se do Øecka pøistìhovalo pod vlivem nepøíznivých 

sociálních a životních podmínek z oblasti Východní Thrákie a okolí Istanbulu 

(Konstantinopolité), severního a jihovýchodního Èernomoøí, tj. z jihovýchodní 

Ukrajiny, Kavkazu, Karsu a okolí, východní Anatolie (Pontiové/Lazové 

a Kavkazové) a dalších èástí Turecka (Karamanliové a jiní maloasijští Øekové). 

Masová imigrace z Turecka, která výraznì zmìnila tváø severního Øecka ve 

prospìch øeckého živlu, probìhla po porážce Øecka v øecko-turecké válce (1922) 

a na základì dohody v Lausanne (1923), podle níž došlo k výmìnì obyvatelstva 

mezi znepøátelenými státy. 

Øekové, kteøí emigrovali ze severního Øecka do Èeskoslovenska, byli mluvèími 

øeètiny. Mluvili nìkterým ze severoøeckých, popø. maloasijských dialektù, 

anebo pontským náøeèím, kterým mluví Pontiové a které je èlenùm ostatních 

skupin témìø nesrozumitelné. Øekové, kteøí pocházeli z jazykovì heterogenních 

rodin èi obcí, byli bilingvní. Pokud pocházeli z oblasti osídlené slovanskými 

mluvèími (severozápadní øecká Makedonie), znali kromì svého øeckého náøeèí 

104

i nìkterou místní slovanskou varietu. Pokud žili v kontaktu s Arvanity a Albánci 

(v severozápadní øecké Makedonii a v Jižním Ipiru), znali i nìkterou varietu 

arvanitštiny, resp. albánštiny. Nìkteøí pùvodem maloasijští Øekové mluvili turecky 

(tzv. Karamanliové/turkofoni). Èást Øekù mìla jako první jazyk makedonštinu 

(tzv. slavofoni). 

(2) Makedonci. 2 Druhou nejpoèetnìjší etnickou skupinou mezi emigranty 

byli slovanští Makedonci. Kolik jich pøesnì pøišlo do Èeskoslovenska, není 

známo a jednotliví autoøi se v údajích rozcházejí. Tvoøili pøibližnì jednu tøetinu 

imigrantù (Hradeèný, 2000: 44; Robovski, 1988: 20). Pocházeli zejména z øeckých 

okresù Florina (Lerin), Kastoria (Kostur) a Pella/Edessa (Voden). V dobì 

odchodu z Øecka mluvili jedním z jihovýchodních dialektù makedonštiny 

a jedním ze severních øeckých dialektù podle místa pùvodu. Nebyli však bilingvní 

všichni – v severním Øecku se nacházely i jazykovì homogenní a kvùli 

terénu izolované slovanské vesnice, jejichž obyvatelé øecky neumìli anebo umìli 

jen velmi špatnì. Ne všichni mluvèí makedonštiny byli Makedonci, nìkteøí se 

považovali za Øeky, nìkteøí za Bulhary. V dobì emigrace se makedonská etnická 

identita, jak ji známe dnes, teprve formovala. 3 

(3) Albánci a Arvanité. Mezi imigranty v Èeskoslovensku bylo i nìkolik 

„Albáncù z Øecka“ (Heroldová, 1986: 135; Otèenášek, 1998: 149). Mohlo se 

jednat o muslimské Albánce a/nebo pravoslavné Albánce a Arvanity (Arvanité 

se za Albánce v souèasnosti nepovažují, srov. Trudgill a Tzavaras, 1983). Obì 

skupiny jsou mluvèími odlišných variet albánštiny (srov. Tsitsipis, 1998). 

(4) Aromuni (øecky Vlaši, víceménì pejorativnì i Kucovlaši). Aromunští 

imigranti z Øecka se usídlili zvl. ve Dvoøe Králové nad Labem. V 50. letech 

jich v Èeskoslovensku bylo zøejmì jen nìkolik málo desítek (Otèenášek, 1998: 

149). Jsou bilingvní – mluví aromunsky a vlastní varietou øeètiny. 

2 

Pojmenování Makedonci a Makedonie pro jisté slovanské etnikum a stát je v Øecku 

velmi ožehavé téma. Makedonec je pro Øeky obyvatel historického území, které je 

v souèasnosti rozdìleno mezi ètyøi státy (Øecko, Makedonii, Bulharsko a Albánii), a mùže 

to být i Øek. Slovo Makedonie však pro Øeky není pouhým pojmenováním teritoria. 

Spojují ho s pøedslovanskou tradicí Makedonie králù Filipa Makedonského a Alexandra 

Velikého, pøièemž je tato tradice považována za slavnou souèást historie Øecka. Øekové 

proto nepøipouštìjí, aby pro nì takto symbolicky zatížené pojmenování bylo používáno 

pro neøecké etnikum a stát. Užívají tedy døívìjší termíny Slavomakedonec 

(Óëáâïìáêåäüíáò) a slavofon (óëáâüöùíïò). Stát nazývají Slavomakedonie 

(Óëáâïìáêåäïíßá) nebo FYROM, ale nejèastìji podle hlavního mìsta státu – Skopje 

(Óêüðéá). 

3 

Øecký stát dodnes neuznává makedonskou skupinu jako menšinu a makedonštinu 

jako jazyk. Provádí asimilaèní politiku, dochází k diskriminaci makedonských mluvèích, 

napø. ve školách (srov. materiály Greek Helsinki Monitoru, www.greekhelsinki.gr). 

Souèasný poèet Makedoncù v Øecku se odhaduje na nìkolik desítek tisíc. V roce 1995 si 

založili vlastní politickou stranu Duha (Bèíîæèòî/ÏõñÜíéï Ôüîï; www.florina.org) se 

sídlem ve Florinì. 

105

(5) Turci. Ne všichni se na základì lausannské smlouvy pøestìhovali do 

Turecka, a i když se v obèanské válce zpravidla neangažovali na žádné stranì, 

váleèné události do Èeskoslovenska zanesly minimálnì dvì tøi turecké rodiny 

(A. Botu, osobní sdìlení). 

(6) Sefardští Židé. Z Øecka do Èeskoslovenska imigrovalo (a v Èesku žije 

dodnes) i nìkolik sefardských Židù. Ti byli v Øecku do okupace nìmeckou 

armádou velmi poèetnou skupinou, zvl. v Soluni. V dobì emigrace mluvili øecky 

a vìtšina z nich i románským jazykem ladino (džudezmo). 

Z uvedených etnických skupin si dodnes zachovali svùj jazyk a kulturu zøejmì 

pouze Øekové a èásteènì Makedonci. Jejich nynìjší malé poèty jsou z vìtší 

èásti zpùsobeny reemigrací do Øecka, NR Makedonie, Austrálie, USA aj. 

2. Sociální aspekty života imigrantù: od izolace k integraci 

V první, dìtské vlnì imigrace pøijely do Èeskoslovenska témìø 4 tisíce dìtí 

bez rodièù a jen s nepoèetným doprovodem dospìlých. Pováleèné Èeskoslovensko 

nebylo v dobré hospodáøské situaci, a proto v prvních mìsících nebyla 

„øecká akce“ efektivnì organizovaná a narážela na problémy všeho druhu od 

hygienických po ekonomické. Na øízení a provádìní akce se nejdøíve podílelo 

nìkolik organizací, zvl. Èeskoslovenský èervený køíž, Èeskoslovensko-øecká 

spoleènost, ÚV KSÈ, Ministerstvo práce a sociální péèe ad. Do organizace akce 

významnì zasahovaly i øecké exilové orgány vèetnì KKE. 

Po prvním ošetøení byly dìti umis ovány do dìtských domovù (srov. Papadopulos, 

1998), které se po celém Èeskoslovensku nouzovì zøizovaly z rekreaèních 

objektù, zámeèkù apod. Dìti byly nejdøíve rozmis ovány podle pøíbuzenství 

(pokud se ovšem sourozenci ještì v prùbìhu transportu neoddìlili), ale 

pozdìji si jejich výchova vyžádala rozdìlení podle vìkových skupin. Dìti zùstávaly 

v domovech maximálnì do 15 let, pak se pøidávaly k nìkteré øecké komunitì. 

V roce 1949, kdy dorazila druhá vlna emigrantù, došlo k pøesnìjšímu vymezení 

kompetencí jednotlivých organizací podílejících se na akci a následnì i k reorganizaci 

dìtských domovù (srov. Koneèný, 1997; Hradeèný, 2000: dok. 23). 

Poslední dìtský domov byl zrušen v roce 1962. 

Jak PDKE, tak èsl. státní orgány a KSÈ se snažily koncentrovat a izolovat 

co nejvìtší poèet imigrantù (Hradeèný, 2000: 45nn.), protože pobyt øeckých 

emigrantù v exilu byl všeobecnì považován za doèasný. Byli proto usídlováni 

do odlehlých a po sudetských Nìmcích vyprázdnìných vesnic Krnovska, Jesenicka 

a Žamberska a mìli zakázáno stìhovat se. Politika koncentrace se však 

brzy ukázala jako neudržitelná, protože velký poèet imigrantù nestaèila uživit 

práce v zemìdìlství. Bylo je tedy nutno svážet do prùmyslových mìst, kde se 

pak èasto svévolnì usazovali. Ještì v roce 1991, kdy bylo v ÈR 3 379 Øekù 

(v SR jen 65, Národnostní, 1993: tab. 2), bylo 42 % ekonomicky aktivních Øekù 

zamìstnáno v prùmyslu (celostátní prùmìr byl 37 %) a až 53 % v dìlnických 

profesích (celostátní prùmìr 43 %; srov. Národnostní, 1994: tab. C. 157/2). 

106

Od podzimu 1950 exilové a státní orgány pøestaly praktikovat politiku izolace. 

Ukázalo se totiž, že emigranti budou muset z mezinárodnì politických 

dùvodù zùstat v exilu. Péèi o imigranty v Èeskoslovensku a kontrolu nad nimi 

pøevzaly od øeckých orgánù státní orgány a zaèala integrace imigrantù do vìtšinové 

spoleènosti. 

Øekové jsou v souèasnosti rozptýleni po celém území Èeska, ve vìtších 

koncentracích se nacházejí v oblastech pùvodního usídlení, dál pak v Praze 

a Brnì. Pøes disperzní osídlení se organizují, setkávají se na spoleèných, zvl. 

folklórních a zábavních akcích a vytváøejí po celou dobu pobytu v Èesku dosti 

hustou sociální sí . Dnes pùsobí 12 „øeckých obcí“, 4 které se sdružují v Asociaci 

øeckých obcí (AØO). AØO je zapojena do mezinárodní sítì øeckých krajanských 

organizací, pùsobí celostátnì, má 697 èlenù (srov. Liolios, 2002). 

Narozdíl od Makedoncù, Øekové si uchovali vysoké etnické vìdomí a silný 

vztah k Øecku, aèkoli ono je zbavilo obèanství 5 a dlouho jim z politicko-ideologických 

dùvodù nedovolovalo vstup na své území. Plného práva na návrat se 

emigrantùm (ovšem jen tìm s øeckou národností) dostalo až v roce 1982. Silný 

vztah k Øecku, který mezi sebou Øekové tradovali z generace na generaci, byl 

pøíèinou reemigrace nìkolika tisíc z nich, vèetnì tìch, kteøí se narodili až v exilu. 

První reemigrace zaèaly probíhat už od roku 1975, po pádu vojenské junty 

a legalizaci komunistické strany v Øecku. Odešly pøevážnì mladší homogenní 

øecko-øecké rodiny a po pøevodu dùchodù do Øecka ve druhé polovinì 80. let 

i starší emigranti. Pøestože mezitím prošla jejich kulturní a jazyková kompetence 

zmìnami, a v Øecku byli a jsou proto vnímáni jako cizinci (podle Botu, 

1982: 49, vytváøeli dokonce uzavøenou skupinu), mnoho se jich dokázalo pøizpùsobit 

novým podmínkám. Nìkteøí však reemigrovali zpátky do Èeskoslovenska 

nebo našli domov v jiných zemích. 

Makedonci nebyli v Øecku vítáni, zato jich mnoho využilo výhodných nabídek 

jugoslávské vlády po normalizaci vztahù s Jugoslávií (po roce 1956) 

a odcestovalo do NR Makedonie, popø. reemigrovalo do jiných zemí. Zbytek 

skupiny vìtšinou asimiloval k majoritì (srov. Dorovský, 1998: 253nn., 273). 

Nìkolik Makedoncù v Èesku jsou noví pøistìhovalci z 90. let a z období socializmu. 

V kvìtnu 2000 byla nìkterými z nich založena organizace Sdružení Makedoncù 

a pøátel Makedonie v Èeské republice – Makedonska Misla (viz 

www.volny.cz/makedonija/). Jedním z cílù Sdružení je i výuka makedonštiny 

(zatím zøejmì nerealizovaná). 

4 

Jde o ØO Bohumín, Brno, Havíøov, Jeseník, Karviná, Krnov, Krnov-mìsto, Ostrava, 

Praha, Šumperk, Tøinec a Vrbno pod Pradìdem. 

5 

V roce 1991 mìlo podle cenzu jen 30,9 % èeských Øekù obèanství ÈR, 0,3 % (tj. 

10 osob) obèanství SR a 68,8 % bylo uvedeno v kolonce “cizí státní pøíslušnost a bez 

státní pøíslušnosti” (Národnostní, 1994: tab. C. 155/4), z nichž mnozí mají jen povolení 

k pobytu. 

107

Poèet èeských Øekù poklesl v období 1991 – 2001 o 4,7 %. Pokles zmíròují 

i ti øeètí podnikatelé a studenti 6 , kteøí do Èeska pøijíždìjí od 90. let a usazují se 

tu. Etnická identita èeských Øekù je pomìrnì silná, pøestože se nezakládá na 

tak efektivním diferencujícím faktoru, jako je náboženství. 7 Základní komponenty 

etnicity èeských Øekù tvoøí vìdomí spoleèného pùvodu a emigrantského 

osudu, øecký tanec, strava a jazyk (Liolios, 2002; Otèenášek, 1998: 155). Øeètina 

v roli významného konstituenta etnicity funguje u èeských Øekù zøejmì 

bez ohledu na stav jejich jazykové kompetence v tomto jazyku. 

3. Jazyková situace øecké a makedonské skupiny v Èesku 

Podle jazykové kompetence a s pøihlédnutím k demografickým ukazatelùm 

(Národnostní, 1994: tab. C. 155/4) je možno souèasnou øeckou komunitu v Èesku 

rozdìlit do ètyø skupin: 8 

(S1) Øekové, kteøí se pøistìhovali do Èeska v 90. letech, a nejstarší pováleèní 

imigranti, kteøí se narodili v Øecku a prožili tam své rané dìtství. Poèetnì 

jsou mezi Øeky asi druhou nejsilnìjší skupinou. Øecky mluví velmi dobøe, naopak 

nìkteøí z nich mají problémy s komunikací v èeštinì (srov. Liolios, 2002). 

(S2) Imigranti a jejich potomci, kteøí se narodili pøibližnì v dobì imigrace 

a do poèátku 60. let a kteøí vyrostli v dìtských domovech nebo øeckých komunitách 

v 50. a 60. letech. Poèetnì jsou nejsilnìjší skupinou a tvoøí jádro øecké 

komunity. Øecky i èesky mluví velmi dobøe, chodili do èeských škol. 

(S3) Potomci imigrantù, kteøí se narodili ve druhé polovinì 60. let a v 70. 

letech. Poèetnì jsou druhou nejslabší skupinou. Èesky mluví velmi dobøe, chodili 

do èeských škol. Kompetence v øeètinì variuje v závislosti na tom, pocházejí-li 

z homogenní, nebo heterogenní rodiny, popø. na individuální životní historii. 

(S4) Nejmladší potomci imigrantù, kteøí se narodili v 80. letech a pozdìji. 

Poèetnì jsou asi nejslabší skupinou. 9 Èesky mluví velmi dobøe, chodili nebo 

chodí do èeských škol, kompetence v øeètinì individuálnì variuje podle typu 

rodiny a podle toho, tráví-li èas u pøíbuzných v Øecku. 

6 

V akademickém roce 2000/2001 jich na èeských vysokých školách studovalo 426 

(Statistická, 2001: tab. F 2.3), ale v roce 1997/1998 až 663 (Statistická, 1998: tab. F 2.6). 

7 

V roce 1991 bylo v ÈR témìø 50 % Øekù bez vyznání, 17,6 % bylo èleny 

pravoslavné, 5,7 % øímskokatolické a 2,6 % øeckokatolické církve, náboženské vyznání 

21,7 % Øekù nebylo zjištìno (Národnostní, 1994: tab. C. 604/2). 

8 

Tvrzení o jazykové kompetenci èeských Øekù nejsou podložena adekvátním 

sociolingvistickým výzkumem. Následující roztøídìní vychází z klasifikace J. Otèenáška 

(1998: 153n.), S. Danielidu a J. Maòase (1986: 155n.), z výpovìdí respondentù a vlastního, 

ale jinak zamìøeného kvalitativního výzkumu. O nepoèetné makedonské skupinì nejsou 

k dispozici dostateèné údaje (podle osobního sdìlení G. Taševského makedonsky mluví 

jen lidé, kteøí se narodili ještì v Øecku, srov. Dorovský, 1998: 267nn.). 

9 

V roce 1991 se dìti do 15 let podíleli na poètu èeských Øekù jen 10ti %, zatímco 

stejná vìková skupina mìla v celkovém poètu obyvatel ÈR podíl 21 % (srov. Národnostní, 

1994: tab. C. 157/2). 

108

3.1. Jazykové vzdìlávání 

Pøevážná èást emigrantù byla agrárním obyvatelstvem horských oblastí severního 

Øecka, a proto byla vzdìlanost a gramotnost, a tedy i znalost spisovné 

øeètiny všeobecnì velmi nízká. 10 Spisovnou makedonštinu se mnozí Makedonci 

mohli uèit až v Èeskoslovensku, nìkteøí v NR Makedonii, popø. jako pøedmìt 

ještì v èásti Øecka pod kontrolou PDKE. V období izolace, kdy se poèítalo 

s návratem, imigranti vìtšinou výuku èeštiny nemìli. Ve školním roce 1951/ 

1952, poté, co zodpovìdnost za vzdìlávání dìtí pøešla z øeckých organizací 

(EVOP) na Ministerstvo školství, vìd a umìní ÈSR, øecké a makedonské dìti 

pøestoupily z øeckých a makedonských škol pøi domovech do èeských škol, kde 

podle pomìrného klíèe tvoøily s èeskými dìtmi smíšené tøídy (což bylo pedagogicky 

efektivnìjší). Bylo zjištìno, že je tøeba je na tuto zmìnu jazykovì pøipravit. 

Dìtem z dìtských domovù se dostalo intenzivní výuky èeštiny, a to i pøes 

letní prázdniny. Výuka v prvním roèníku národní školy probíhala v øeètinì, resp. 

makedonštinì, 11 a èeštinu mìly dìti jako pøedmìt. V dalším roèníku dìti nastoupily 

do první tøídy spolu s èeskými dìtmi a 4 – 5 hodin øeckého a makedonského 

jazyka a reálií bylo pøidáno k mírnì redukovanému uèebnímu plánu èeských 

škol (Papadopulos, 1998: 94n.). Výukový systém se ale èasem promìòoval 

a závisel i na personálních zdrojích a poètech dìtí. Výuka øeètiny a makedonštiny 

byla omezena na tzv. národní a støední (tj. základní) školy, dál už nepokraèovala. 

V prvních letech exilu byla povinná, od roku 1956 fakultativní, pøesto 

vìtšina dìtí do „øeckých škol“ (na výuku øeckého jazyka a reálií) nadále docházela, 

motivace k uèení však byla oslabena. Témìø 1 200 dìtí, které žily s rodièi 

a ne v dìtských domovech, nebyly zezaèátku vzdìlávány a do (èeských) škol 

zaèaly docházet až v roce 1951/1952. Vedle výuky jazyka pro dìti organizovaly 

se i jazykové kurzy pro dospìlé. 

Vyuèoval se spisovný jazyk. U Øekù to byla dhimotiki (srov. Dostálová, 

1981), protože øeètí imigranti byli levicového smýšlení. Makedonci byli vyuèováni 

jednak øeètinì, jednak makedonštinì kodifikované v NR Makedonii. Jen 

v období jugoslávsko-sovìtské roztržky (1948 – 56) byla tato varieta zakázána 

a mìla se používat tzv. egejská makedonština (srov. Dorovský, 1998: 229nn.; 

Robovski, 1988: 37). Imigranti se vedle èeštiny, øeètiny, popø. i makedonštiny 

uèili ještì rusky. Nìkteøí imigranti, kteøí doèasnì pobývali v jiných lidovì demokratických 

státech, byli vzdìláváni i v jazyku té zemì. Respondenti 

I. Dorovského (1998: 269) a J. Otèenáška (1997: 65n.) uvádìjí rumunštinu 

a polštinu. 

Po reemigraci velkého poètu Makedoncù brzo (do konce 60. let, srov. Robovski, 

1988: 7) zanikla výuka makedonštiny. Situace øeckých škol se zkompli- 

10 

Dìti byly až z 60 % zcela negramotné, ostatní èásteènì (Papadopulos, 1998: 92). 

11 

Podle zprávy Èsl. èerveného køíže z èervence 1952 (Hradeèný, 2000: dok. è. 23) se 

však vyuèovalo v øeètinì, resp. makedonštinì, v prvních dvou roènících. 

109

kovala po rozsídlení imigrantù po území Èeska a v dùsledku masových reemigrací 

do Øecka, pøi nichž odešlo i mnoho uèitelù. Na zaèátku 90. let však jazykové 

vzdìlávání Øekù zkonsolidoval Spolek øeckých obcí a dodnes ho provádí AØO, 

pøi které existuje Komise pro vzdìlávání. V 90. letech poèet žákù øeckých škol 

dosáhl maxima ve školním roce 1993/1994 (198 dìtí), v dalších letech klesal 

k hranici 100. V roce 2000/2001 se však zvýšil na cca 120 dìtí, které docházely 

do øeckých škol pøi devíti ØO, a to ØO Bohumín, Brno, Jeseník, Karviná, Krnov, 

Praha, Šumperk, Tøinec a Vrbno pod Pradìdem. V roce 2001/2002 poèet žákù 

vzrostl až na cca 190 dìtí, pøièemž se oproti pøedcházejícímu roku výuka nekonala 

v ØO Šumperk, ale zaèala v ØO Ostrava (zdroj: materiály AØO). 

Poptávka po øeckých a makedonských uèebnicích byla v období po emigraci 

vcelku úspìšnì uspokojována na mezistátní úrovni vydavatelstvím Nové Øecko 

(ÍÝá ÅëëÜäá), které sídlilo v Bukurešti. Vydavatelství bylo v roce 1956 pøejmenováno 

na Politické a literární vydavatelství (ÐïëéôéêÝò êáé Ëïãïôå÷íéêÝò 

Åêäüóåéò). Vedle této instituce vydávaly od roku 1957 uèebnice pro dìti z Øecka 

i polské Pañstwowe Zak³ady Wydawnictw Szko³nych se sídlem ve Varšavì. 

V 90. letech øecká komunita dostala uèebnice øeètiny prostøednictvím øeckého 

a kyperského velvyslanectví, avšak tyto uèebnice pøedpokládaly u dìtí takovou 

kompetenci v øeètinì, kterou øecké dìti v Èesku nemají (Diikitiko Symvulio, 

1997). Doèasnì se tedy používala uèebnice øeètiny pro jinojazyèné dìti (viz 

Chadzipanagiotidi, 1992; Zerva, 1999) a v souèasnosti uèebnice z programu 

Krétské univerzity „Vzdìlávání krajanù“ (srov. www.uoc.gr/diaspora/index.html; 

G. Zerva, osobní sdìlení). 

Na zlepšování jazykové kompetence v rodném jazyku mìly kromì škol podíl 

i rùzné kulturní akce (napø. makedonské literární kroužky), rozhlasové vysílání 

a periodika: napø. v letech 1950 – 75 vydávala KKE ètyøstránkový týdeník 

Agonistis (ÁãùíéóôÞò), do roku 1969 i s makedonskou stránkou Borec, a to 

v nákladu 3 tisíce výtiskù (Hradeèný, 2000: 53n.; Botu, 1982: 47). V posledních 

letech øecká menšina vydávala nìkolik èasopisù, dodnes napø. státem dotovaný 

èasopis Kalimera (ÊáëçìÝñá) s nákladem 2 tisíce výtiskù. Menšina má 

internetovou prezentaci (www.dialogos-kpr.cz aj.). Nemá však rozhlasové ani 

televizní vysílání. 

3.2. Jazyková komunikace 

Na podobu jazykové komunikace je možné usuzovat jen na základì reflexí 

respondentù a zmínek v literatuøe (zvl. Èermáková, 1999; Danielidu a Maòas, 

1986; Dorovský, 1998; Otèenášek, 1997, 1998; Papadopulos, 1999) – nejsou 

zatím k dispozici výsledky žádného lingvistického výzkumu. 

Øekové S1 a S2 (viz výše) mezi sebou komunikovali øecky, jejich makedonští 

vrstevníci makedonsky. V dìtských domovech, kde žily øecké a makedonské 

dìti spolu, se øecké dìti nauèily rozumìt makedonštinì (G. Zerva, osobní sdìlení). 

Jazykem interetnické komunikace imigrantù však byla øeètina. V souèasnosti 

spolu Øekové S2 mluví i èesky. 

110

V homogenních rodinách se komunikovalo øecky, resp. makedonsky. Dnes 

se v neèetných homogenních rodinách mluví i èesky, zvl. mladší generace se 

staršími èleny rodiny. V heterogenních èesko-øeckých rodinách se mluví èesky, 

avšak komunikace øeckého rodièe S1 a S2 s dìtmi probíhá v nìkterých rodinách 

v øeètinì, zvl. v raném vìku dìtí. Èeštinu jako mateøský jazyk mívají èastìji 

mladší generace Makedoncù než Øekù. V nìkterých øeckých rodinách se øecky 

mluví více od 90. let pøi návštìvách pøíbuzných v Øecku. Malé dìti si pak øeètinu 

rychle osvojují a nìkteré starší dìti jsou motivovány se ji nauèit, aby mohly 

komunikovat se svými pøíbuznými (Èermáková, 1999: 56). Pøestože za tøi generace 

života bez kontaktu s øeckým prostøedím došlo k atrici a èasto až k výmìnì 

jazyka, zdá se, že v souèasnosti v øecké komunitì probíhá mírná jazyková 

revitalizace. 

4. Závìr 

Øeètí imigranti se zpoèátku sice ztìžka, ale nakonec plnì a úspìšnì zapojovali 

do spoleèenského života. Jejich pøínosem je zprostøedkování novoøecké 

kultury èeské spoleènosti, zvl. pøekladatelskou èinností, umìleckými a spoleèenskými 

akcemi, výukou novoøeètiny, slovníky aj. jazykovými pøíruèkami. 

Souèasnì si zachovávali a posilovali své etnické vìdomí a soudržnost. Charakteristické 

pro pøevážnou vìtšinu èlenù øecké etnické skupiny v Èesku je silná 

vazba na zemi pùvodu, což vyvolalo dobrovolnou masovou reemigraci do Øecka 

i po mnoha letech exilu. Pøíèinou reemigrace nebyly životní podmínky imigrantù. 

Navrátilci vzpomínají na Èeskoslovensko v dobrém jako na svou druhou 

vlast a rádi se do Èeska krátkodobì vracejí. Myšlenka na reemigraci byla tradována 

a jejímu udržení napomohl kromì poèáteèních protiintegraèních zásahù 

èsl. státních a øeckých exilových orgánù i konzervativní postoj starší generace 

Øekù a preference endogamních sòatkù (srov. Èermáková, 1999: 41, 60; Danielidu 

a Maòas, 1986: 157; Dorovský, 1998: 256n.; Otèenášek, 1997). V mnohém 

se rodiny imigrantù akulturovaly a nìkteré i asimilovaly, zvl. Makedonci, 

ale narozdíl od nich etnická identita víc než 3 tisíc Øekù zùstává zatím víceménì 

stabilní. Zakládá se na vìdomí spoleèného pùvodu a emigrantského osudu, 

na øeckém tanci, stravování a jazyku. Pøestože èlenové øecké národnostní 

skupiny pøipisují svému jazyku velký význam a pøestože stát i veøejnost v posledních 

letech vìnují nemálo pozornosti problematice etnojazykových menšin, 

žádné výzkumy jazyka a jazykového chování èeských Øekù a jazykového 

plánování této skupiny a pro tuto skupinu nebyly zøejmì dosud provedeny. 

Literatura 

BOTU, A.: Øecká etnická skupina v Èeskoslovensku. In: Èeský lid, 69, 1982, s. 47 

– 49. 

ÈERMÁKOVÁ, K.: Kulturní adaptace a identita øecké skupiny v Praze. Diplomová 

práce. Praha: IZV UK 1999. 

111

DANIELIDU, S. – MAÒAS, J.: Øecká rodina v èeském prostøedí. In: Etnické procesy 

v novoosídleneckém pohranièí. – Dìlnictvo v etnických procesech (Zpravodaj KSVI, 

pøíl. 3), sv. 2. Praha: ÚEF ÈSAV 1986, s. 151 – 161. 

Definitivní výsledky sèítání lidu, domù a bytù 2001. Praha: Èeský statistický úøad 

2002. URL: http://www.czso.cz/cz/sldb/index.htm. 

DIIKITIKO SYMVULIO O.E.K.T.D.: Åëëçíéóìüò óôçí Ôóå÷ßá. Text Správní rady 

AØO ÈR ze dne 24. kvìtna 1997. 

DOROVSKÝ, I.: Makedonci v Èeskoslovensku (Èeské republice). In: Dorovský, I.: 

Makedonci žijí mezi námi. Brno: Masarykova univerzita, Spoleènost pøátel jižních Slovanù 

v ÈR, 1998, s. 201 – 319. 

DOSTÁLOVÁ, R.: K souèasným problémùm spisovné novoøeètiny. In: Zprávy Jednoty 

klasických filologù pøi ÈSAV, 23, 1981, s. 37 – 51. 

HEROLDOVÁ, I.: Imigranti z Øecka v èeském pohranièí. In: Etnické procesy 

v novoosídleneckém pohranièí. – Dìlnictvo v etnických procesech (Zpravodaj KSVI, 

pøíl. 3), sv. 2. Praha: ÚEF ÈSAV 1986, s. 133 – 150. 

HRADEÈNÝ, P.: Øecká komunita v Èeskoslovensku, její vznik a poèáteèní vývoj 

(1948 – 1954). Praha: Ústav pro soudobé dìjiny AV ÈR 2000. 

CHADZIPANAGIOTIDI, A.: Ôá åëëçíéêÜ ãéá îåíüãëùóóá ðáéäéÜ 8 – 12 ÷ñïíþí. 

Thessaloniki: ºäñõìá Ìáíüëç Ôñéáíôáöõëëßäç 1992. 

KONEÈNÝ, K.: Øecké a makedonské dìti v Sobotínì. In: Severní Morava, 74, 1997, 

s. 45 – 57. 

LIOLIOS, V.: Podkladové materiály pro Radu vlády pro národnostní menšiny o situaci 

øecké menšiny v Èeské republice. In: Dialogos, 2002. URL: http://www.dialogoskpr.cz. 

LOZOVIUK, P.: K problematice „etnické indiference“ (Pøíklady z èeského jazykového 

prostøedí). In: Èeský lid, 84, 1997, s. 201 – 212. 

Národnostní složení obyvatelstva Èeské republiky (výsledky sèítání lidu, domù a bytù 

1991). Praha: Èeský statistický úøad 1993. 

Národnostní složení obyvatelstva Èeské republiky. Praha: Èeský statistický úøad 1994. 

OTÈENÁŠEK, J.: Øecká a makedonská národnostní menšina u nás. Diplomová práce. 

Praha: ÚETN FF UK 1997. 

OTÈENÁŠEK, J.: Øecká národnostní menšina v Èeské republice dnes. In: Èeský 

lid, 85, 1998, s. 147 – 159. 

PAPADOPULOS, L.: ÐáéäéÜ ôçò Èýåëëáò. Dìti bouøe. Praha: Nemesis 1998. 

PAPADOPULOS, L.: Íüóôéìïí ¹ìáñ (ÇìÝñá ÅðéóôñïöÞò). Nostimon hémar (Den 

návratu). Praha: Nemesis 1999. 

RISTOVIÆ, M.: Dug povratak kuæi. Deca izbeglice iz Grèke u Jugoslaviji 1948 – 

1960. Beograd: Udruženje za društvenu istoriju, Èigoja štampa 1998. 

ROBOVSKI, N.: Ìàêåäîíöèòå îä Åãåjñêèîò äåë íà Ìàêåäîíèjà âî ×åõîñëîâà÷êà. 

Skopje: Íàøà êíèãà 1988. 

SLOBODA, M.: „Až bude v Øecku mír, vrátíme se domù“: O vzniku a vývoji øecké 

menšiny u nás – lingvistické i nelingvistické aspekty. In: Èeštináø, XI, 2000/2001, s. 112 

– 119, 148 – 159. 

Statistická roèenka školství 1997/1998. Výkonové ukazatele. Praha: Ústav pro informace 

ve vzdìlávání 1998. 

Statistická roèenka školství 2000/2001. Výkonové ukazatele. Praha: Ústav pro informace 

ve vzdìlávání 2001. 

112

TRUDGILL, P. – TZAVARAS, G. A.: Language contact, language shift and identity: 

Why Arvanites are not Albanians. In: Trudgill, P.: On Dialect: Social and Geographical 

Perspectives. Oxford: Blackwell 1983, s. 127 – 140. 

TSITSIPIS, L. D.: A Linguistic Anthropology of Praxis and Language Shift: Arvanítika 

(Albanian) and Greek in Contact. Oxford: Clarendon Press. 

ZERVA, G.: Ç äéäáóêáëßá ôçò åëëçíéêÞò ãëþóóáò óôçí Ôóå÷éêÞ Äçìïêñáôßá. Dopis 

èlenky Komise pro vzdìlávání pøi AØO adresovaný prof. S. Efstathiadhisovi, Centrum 

øeckého jazyka (ÊÝíôñï ÅëëçíéêÞò Ãëþóóáò) v Soluni, ze dne 10. kvìtna 1999. 

K morfologické charakteristice jazyka èeské enklávy 

v polském Zelovì 

Hana Marešová 

Pedagogická fakulta UP, Olomouc 

Mìsto Zelov, ležící na hranicích døívìjšího okresu Lask, dnes vojvodství 

piotrkowské, bylo založeno v roce 1802 èeskými emigranty z Pruského Slezska. 

Kolonisté pùvodem z východních a severovýchodních Èech si pøinesli vedle 

jiných øemesel pøedevším znalost tkalcovství, které zùstalo typickým zamìstnáním 

zelovské a kuèovské 1 kolonie. Ze Zelova byly dále zakládány další èeské 

osady v okolí a èeská kolonizace byla šíøena i dále. Ke kolonii zelovské jsou 

poèítány tyto èeské obce (které tvoøily obvod zelovského evangelicko-reformovaného 

sboru): Zelùvek, Poždìnice, Bujny, Josefatov, Petronelov, Pavlov, Ignácov 

s Veronikou, Holendry, Èerný Les, Bachoøín, Herbertov, Faustynov, Boèanich, 

Buèek a nejvzdálenìjší (cca 30 km) Kuèov. V menší míøe se èeští emigranti 

usazovali v osadách Pabianice, Lask. Ze Zelova pochází témìø celá èeská 

kolonie v Lodži, Žirardovì, nìkteøí Èeši ze Zelova jsou i ve Varšavì. Èást se 

odstìhovala do tehdejšího Ruska na Volyò nebo na americký kontinent. 

Pøedkové obyvatel Zelova patøili do generace, která odešla za první slezské 

války z východních Èech do Pruského Slezska, avšak díky stále sílícímu proudu 

èeské emigrace bylo tøeba hledat nová místa – z toho dùvodu odchází èást 

emigrantù a zakládá Zelov a další osady. Byli to hlavnì potomci tìch Èechù, 

kteøí opustili pøed 200 lety své rodné území. Není vylouèeno, že se k nim pøipojily 

i rodiny z pozdìjší emigrace. 

Až do druhé svìtové války byli Èeši pøevažující èástí obyvatel Zelova. Na 

ulicích, v obchodech i fabrikách bylo slyšet pøedevším èeskou mluvu (náøeèí). 

Po roce 1946 se situace zmìnila – jednak masovou reemigrací „èeských“ oby- 

1 

Tato kolonie byla založena v roce 1818. Kuèovští Èeši zpoèátku náleželi do zelovského 

evangelického sboru. Osada Kuèov již dnes neexistuje – v roce 1993 byla zrušena 

– byly zde otevøeny hnìdouhelné doly. 

113

vatel zpìt do bývalé vlasti a jednak pøistìhováním nových obyvatel polských. 

Dnešní Zelov je už zcela jiný, má sice pouze 8 000 obyvatel (z toho každý 

šestnáctý obyvatel je pùvodem Èech), ale je významným prùmyslovým støediskem 

s velkými textilními závody (èeská tkalcovská tradice). Pøesto, že se mìsto 

rozvíjí, zachovaly se dodnes památky spjaté s poèátky „èeských dìjin“ mìsta 

z 19. a 20. století. 

V zelovské mluvì jsou uplatòovány shodné gramatické kategorie jako ve 

spisovné èeštinì. V deklinaèních a konjugaèních typech se však objevují urèité 

oblastní tvaroslovné jevy. V omezené míøe existují také rozdíly v zaøazení substantiv 

k jednotlivým deklinaèním typùm, vìtšinou se však jedná pouze o jednotlivá 

substantiva (napø. neduha x spis. è. neduh). Nìkteré tvaroslovné kategorie 

jsou v užívání víceménì omezeny (napø. transgresivy). 

K deklinaci substantiv 

Substantiva z pùvodní o-kmenové deklinace mužské pøevzaly v gen. sg. 

pùvodní u-kmenovou koncovku. O rozhranièení užití tìchto koncovek v uvažovaném 

náøeèí rozhoduje znak životnosti èi neživotnosti designátu. Podstatná 

jména rodu životného jsou vìtšinou zakonèena na koncovku -a, napø. do xlapa, 

bes psa. Pùvodní o-kmenová koncovka -a se hojnìji vyskytuje rovnìž u substantiv 

neživotných, napø. do lesa, komína, kostela, bez zuba, roha, kožixa, srpa, 

háka, stromka, vožexa, hrnka, klobou»ka (spis. è. -u). Toto zakonèení mají rovnìž 

substantiva pùvodní n-kmenové deklinace: kamena (spis. è.-e), pramena (spis. 

è. -e//-u), Kzebena (spis. è. -e). 

V dat. a lok. sg. mají neživotná maskulina tvrdá koncovku -u, napø. kamenu, 

Kzebenu, k veèeru. Životná maskulina tvrdá mají variantní koncovky -u// 

-ovi//-oi», napø. pán-u//-ovi//-oi», pták-u//-ovi//-oi», hox-u//-ovi//-oi». V lok. sg. se 

kromì toho objevují u maskulin neživotných variantní koncovky -u//-e. Souhlásky 

t, d, n pøed koncovkou -e podléhají zmìkèení v , ï, ñ, napø. o hraï-e. 

Koncovku -e mají i substantiva pùvodní n-kmenové deklinace: napø. kameñe, 

na Kzebeñe. V plurálu má ak. pl. životných maskulin koncovku -u, napø. pánu, 

xlapu, mužu 2 , která se zde objevuje zøejmì vlivem polštiny (srov. pol. ak. pl. – 

x³opów, rodaków, s¹siadów, panów). V lok. pl. mají maskulina životná koncovky 

-áx//-íx, napø. pánáx, xlapáx, sou»sedáx, sedlákáx, vojákáx, klukáx, bratráx, 

hošíx. Maskulina neživotná vìtšinou mají pouze koncovku -ax, napø. dubáx, 

hradáx, zubáx, ménì èasto se objevuje koncovka -íx, napø. vo lesíx. 

V instr. pl. se objevují shodné koncovky u maskulin životných a neživotných: 

-ama, napø. pánama, xlapama, hadama, sedlákama, hradama, nohama, 

zubama, dubama. 

2 

Tento jev se na našem území objevuje ve dvou navzájem oddìlených úsecích – 

v jihovýchodní èásti východomoravské náøeèní skupiny (Hustopeèe, Kyjov, Uh. Hradištì, 

Uh. Brod) a ve všech slezských náøeèích spolu s pol.-èes. smíš. pruhem, kde tento 

jev souvisí se situací jednak v sousední slovenštinì, jednak v polštinì. 

114

Maskulina životná mìkká mají v dat. a lok. sg. koncovky -ovi//-oi», napø. 

koñ-ovi//-oi», hospodaKz-ovi//-oi», šeu»c-ovi//-oi». V instr. sg. mají maskulina životná 

i neživotná jednotnou koncovku -ema, napø. mužema, náuèitelema, kñezema, 

Kseu»cema, mi»esícema. 

U a-kmenové deklinace ženské se v gen. pl. kromì uživaného bezkoncovkového 

tvaru, napø. holek, pežin, vos, hus, sçs, cer, objevuje také odlišné zakonèení 

v podobì vránou»x 3 . Podoby substantiv ruka, noha se vyskytují v dané 

mluvì pøedevším v praslovanské podobì ruk, nox pøed spisovnì èeskými duálovými 

podobami rukou», nohou». Lok. pl. má podobu -áx: na rukáx, noháx pøed 

spisovnì èeskou podobou duálovou na rukou», nohou». V instr. pl. se objevuje 

zakonèení -ama, napø.: farama, pošivama, ïou»rama, gumkama. Ve výslovnosti 

se objevuje tendence toto zakonèení zkracovat: šel s krau»ma. Deklinace 

ja-kmenová vykazuje podobnì jako ve spisovné èeštinì tendence ke kolísání 

mezi typem duše a kost v nom. sg. Jsou to jednak podoby výluènì bezkoncovkové 

tam, kde spisovná èeština pøipouští podoby dubletní – napø. zem (spis. è.: zem/ 

/zemì), rei»š (spis. è. rýže), na druhé stranì pak dubletní tvary tam, kde spisovná 

èeština zná pouze jeden tvar – napø. vúñ//vúñe (spis. è. vùnì), skšíñ//skšíñe (spis. 

è. skšíñ), lañ//lañe (spis. è. laò). V inst. sg. se ustálila podoba -ei» (

vují dubletní tvary -ím//-em (vedle toho se èasto vyskytuje také zakonèení -um), 

napø.: k boles ím//bolestem, hlou»pos ím//hlou» postem, mas ím//mastem, hæstem/ 

/hæs ím//hæstum, v³ ecem//v³ecím//v³ecum, žetkv´ím//žetkvum, mækv´ím // mækvum. 

V instr. pl. se ustálily duálové koncovky -ma vedle -ema (z ja-kmenù), napø.: 

kostma//kos ema, ñitma//ñi ema, v³ecma//v³ecema, míKsma//míKsema (spis. 

è. myšmi), øada substantiv má pouze koncovku -ema, napø.: síñema, krádeKzema, 

vobruKcema, holema, p´ísñema, nocema (spis. è. nocemi), hrs ema (spis. 

è. hrstmi//hrstìmi), mækvi»ema, Kzetkvi»ema, nìkterá mají naopak pouze zakonèení 

-ma, napø. z ïetma (spis. è. dìtmi). Vyrovnáním s dativem plurálu se v instr. 

sg. objevuje i koncovka -ima, napø. dat. sg. boles im – instr. sg. z boles ima// 

bolestma, vKsima//veKsma (spis. è. vešmi). 

U neuter se v lok. pl. ustálila koncovka -áx, pøejatá z deklinace ženské pøed 

spisovnì èeskou koncovkou -ex, napø. vo stádáx, hñízdáx, senáx, vi»edráx, 

vímenáx, semenáx, ramenáx, kolenáx, slováx. Inst. pl. nezachovává staré koncovky 

(-y), ustálil se duálový tvar pøevzatý z deklinace ženské -ama, napø. ze 

stádama, žemeslama, kolenama, ramenama, slovama. Substantiva voko, uxo 

mají v dat. pl. analogicky dle tvrdé konsonantické deklinace mužské koncovku 

-um: voKc-um, uKs-um// uKs-im. 

Dat. pl. má koncovku -ím (

spisovné èeštinì, napø. sem rát, já bix vás povinna navrácet. Ve výrazech výsledného 

stavu se pak vyskytují jmenné tvary nom., ak. sg. n. pøíèestí trpného 

typu nei»ni pozametáno, nei»ni pospšuntáno (uklizeno), dále napø. je napsáno ad. 

Ve složené adjektivní deklinaci byla u maskulin provedena stè. zmìna ý>ei», 

v nom. sg. se nevyskytují stažené podoby mladý, dobrý. V gen. sg. maskulin 

a nom. a ak. sg. neuter bylo provedeno stè. úžení é – í : mladého>mladího, 

buraKckoví kiselo. U feminin byla provedena zmìna é>ei» – v gen., dat. a lok. sg. se 

objevují podoby mlad-ei». V singuláru je dùslednì dodržován princip životnosti: 

neživotná maskulina A = N, životná maskulina A = G, v ak. sg. se objevují 

(podobnì jako ve spis. è.) dva tvary – pro maskulina neživotná mlad-ei»a, pro 

maskulina životná mlad-ího. V plurálu naproti tomu není životnost formálnì 

vyjádøena, u životných je tvar nominativu stejnì jako u neživotných shodný 

s akuzativem – napø. mladí hoši, heskí kitki, pi»ekní holki, mladí telata, spi»ei» 

jako zažíznutí. (Ve výslovnosti koncovkového -í se ve všech tvarech objevuje 

tendence ke zkracování.) V mìkké adjektivní deklinaci se objevuje diftongizace 

í>ei», napø. cizei» Kclovi»ek, u cizei»x ¾iïí, k cizei»m ¾idem, s cizei»ma ¾idma. V nom. 

sg. feminin se objevuje nepøehlasovaná podoba cizá žencká 5 . 

V zelovské mluvì není pøíliš rozšíøeno užívání pøivlastòovacích adjektiv, 

užívají ponejvíce typ sin bratra, naproti tomu je všeobecnì rozšíøen typ mamin- 

Kcin Ksatek. Od gen. sg. se ve všech rodech objevují koncovky skloòování složeného, 

napø. bratrovího klobou»ka, bratrovei», Kcepici, tatínkovího pole (oproti spis. 

èeským bratrova, bratrovy, tatínkova). 

Pøídavná jména pøivlastòovací se objevují výluènì v nom. sg., pøíp. v ak. 

sg., pokud je shodný s nom. sg., a to ve všech rodech, dále v gen. sg. f., napø. 

bratrovi ceri. Nom. sg. a ak. sg. maskulin má na rozdíl od spisovnì èeského 

bratrùv podobu bez koncového -v: bratru. 

Odlišnou podobu má skloòování pøivlastòovacích pøídavných jmen vyjadøujících 

rodinnou pøíslušnost: Nováki, Novákú, Novákúm, Nováki, Novákax, 

Novákama. Je zde patrný vliv hovorového jazyka polského. 6 V lok. a instr. se 

objevují analogické koncovky podle vzoru mi»esto. 

Skloòování bezrodých zájmen je identické se spisovnì èeskou deklinací. 

V dat. je však navíc užíván tøetí tvar mi»e – mñe, mi»e, mí. Podoby námi, vámi 

jsou obvyklejší nežli nìkdy užívané náma, váma, napø. po s námi do kina 7 . 

5 

Mùže jít jednak o vliv polštiny, která zachovává pùvodní nepøehlasované zakonèení 

u mìkkých adjektiv – napø. tania bluzka, nebo o pùvodní nepøehlasovaný tvar, který se 

na našem území udržel pøedevším v jádru kopanièáøského úseku východomoravského 

náøeèí kolem St. Hrozenkova, Bøezové a N. Lhoty, napø. inšja ciesta, odstupòovanì pak 

ve vìtšinì slezských náøeèí a v pol.-èes. smíš. pruhu, napø. èelaca (telecí) peèynka. 

6 

WOLSKA, I.: Fleksja rzeczowników gwary czeskiej Zelowa. In: Rozpravy komisji 

jêzykovej £TN, XXVI, 1980, s. 99 – 115. 

7 

Wolska uvádí, že tyto formy užívají pøedevším osoby, které èasto pobývaly 

v Èeskoslovensku (WOLSKA, I.: Fleksja rzeczowników gwary czeskiej Zelowa. In: 

Rozpravy komisji jêzykovej £TN, XXVI, 1980, s. 99 – 115). 

117

V deklinaci rodových zájmen se u tvrdého deklinaèního typu vyskytuje shodná 

podoba nom. i ak. pl. – ti – pro všechny tøi rody (na rozdíl od spis. è. – ti, ty, 

ta). Zároveò není u maskulin rozlišena životnost podobami ti, ty. Singulárové 

koncovky v rodì ženském – v gen., dat. a lok. – se shodují se situací u adjektiv 

složených. Týž vliv adjektivního skloòování se objevuje i v gen., dat., lok. 

a inst. pl. 8 

V gen., dat. a lok. sg. maskulin a neuter se objevují kromì forem naKseho, 

naKsemu, naKsem také podoby naKsiho, naKsimu, naKsim. V nom. a ak. pl. se ve 

všech rodech objevuje kromì podoby naKse i naKsi, která je zde èastìji užívána, 

napø. naKsi siñi, naKsi roïiKce. V instr. pl. se objevuje duálová podoba naKsima 

oproti spisovnì èeskému našimi. 

Skloòování zájmena von, vona, vono má v instr. sg. podobu ñima (podle 

tvrdého vzoru ten). V instr. sg. se objevují pouze pøedložkové podoby, napø. Vo 

ñim mluvil. 9 Vlivem polštiny se v deklinaci tázacích zájmen kdo, co objevuje 

podoba lok. kím Kcím (srov. pol. o kym, czym) 10 . Pøivlastòovací zájmena postrádají 

staženou podobu v nom. sg. feminin (moje x spis. è. má), naproti tomu 

nestažené podoby v gen., dat., ak., lok. a instr. sg. feminin (mei», mou» x spis. 

è. mojí, moji) a ak. sg. neuter (mí x spis. è. moje). 

Èíslovky jeden, jedna, jedno se skloòují jako tvrdý zájmenný vzor ten. 

V gen. a lok. èíslovek dva, voba se objevují sekundární novotvary dvou»x, 

vobou»x, jejichž základem je stará duálová podoba 2., 6. pádu (dvoju, oboju>dvú, 

obú), ke které se mechanicky pøipojují koncovky pøíslušných pádù pl. z deklinace 

adjektiv a pronomin. 11 

Èíslovky tši, Kstiri mají v gen. vyrovnáním s lok. podobu tšex, Kstirex, zøejmì 

vlivem polštiny, která má v gen. podobu trzech, czterech 12 . U èíslovek devi»et, 

deset nedochází ke kmenové alternaci – devi»e i, dese i (x spis. è. devíti, deseti/ 

/desíti). Èíslovka sto je nesklonná 13 . Vyskytuje se pouze v podobì: do sto korun, 

k sto lidem, ale: do dvi»es e korun, k dvi»es e korunam. 

8 

Vliv adjektivního skloòování na zájmenné se na našem území vyskytuje pøedevším 

ve východnìjších náøeèích – na Vysokomýtsku ve vých. Èechách jsou to však podoby: 

ex//tex, em//tem, ema//tema. Naproti tomu v sv. èásti náchodského výbìžku a v pøesahu 

na Kladsko je rovnìž kolísavì tei»x, tei»m, tei»ma. 

9 

Spisovnì èeské podoby jím, jí nebyly zaznamenány a neuvádí je ani I. Wolska. 

10 

Splývání lokálu s instrumentálem se na našem území vyskytuje ve slezských náøeèích. 

11 

Podoby genitivu a lokálu dvouch, vobouch, dativu dvoum, voboum a instrumentálu 

dvouma, vobouma se na našem území vyskytují v èeských náøeèích v užším smyslu. 

12 

Forma 2. a 6. pádu tøech, štirech je nejèastìjší náøeèní variantou v èeských náøeèích 

po celém území (zøídka se vedle toho objevuje podoba tøí, hojnìji štir). 

13 

Tento jev se na našem území vyskytuje na Vysokomýtsku: napø. bes sto korun dva 

tisíce, ke sto korunám, ze sto lidma. 

118

Øadové èíslovky mají podobnì jako ve spisovné èeštinì deklinaci adjektivní: 

pru»ñí, tše í jako jarñí, druhei», Kstvrtei», pátei», Ksístei», sídmei», vúsmei» atd. jako 

mladei». Deklinace jmenná se objevuje ve spojení s pùl, napø.: púl Kstvrtího kila/ 

/púl Kstvrta kila. Èíslovky druhí, tše í mají pouze složenou deklinaci, napø.: púl 

druhího roku, púl tše ího kila. Oznaèují-li položky pøi výètu, mají øadové èíslovky 

podobu: pru»ñikrát. U neurèitých èíslovek tolik, kolik se užívá gen. tvaru 

v nom. a ak., napø.: Bilo tam tolika liïí. 14 

Ke konjugaci verb 

Ve tvarech sg. m. se v pøíèestí minulém sloves 1. tøídy, pøíp. 2. tøídy objevují 

podoby jako: vles-0, Kcet-0, moh-0, stlou»k-0, poslex-0, zapšáx-0, žek-0, kdy je 

poboèná slabika odstranìna zánikem koncového -l. 15 

Vìtné konstrukce s užitím pasiva jsou užívány zøídka, pøíèestí trpné bývá 

zpravidla nahrazováno pøídavným jménem slovesným (bili vibraní, sou» zažíznutí, 

bili zau»žení). Nejèastìji se objevují vìtné konstrukce typu: nei»ni pozametáno, 

nei»ni pospšuntáno (uklizeno), je napsáno, já bix vás povinna navrácet. 

Infinitiv je vždy tvoøen sufixem -t, napø.: pšíst, pus it, beKcet (plakat), píct. Pøechodník 

pøítomný ani pøechodník minulý se v bìžné mluvì nevyskytují. Podstatné 

jméno slovesné je užíváno èasto, nejèastìji mívá zakonèení na -ñí, napø.: 

porou» nání, meKskání, hlasování, blei»skání, ubrání (obleèení, šaty). 

U pøídavného jména slovesného se nejèastìji vyskytuje zpøídavnìlé pøíèestí 

trpné, které bývá zakonèeno na -ní, -tí, napø.: spi»ei» jako zažíznutí, museli bisme 

bei» t inaKc ubraní, juKs sou» celí z barvi vodžení, bili vibraní, pøip. na -ma, napø. 

pot im menem je známá. 

K neohebným slovním druhùm 

V zelovské mluvì se objevují nìkterá adverbia odlišná formálnì èi významovì 

od spisovné podoby èeského jazyka: napø. adverbia místa: dáleko (daleko), 

hde//gde (kde), inudi (jinudy), nazat (zpátky), ñikde (= nikam, napø.: Dei»te 

pokoi», ñikde nejedu!), ñegdei» (nìkde), ñihde//ñigde (nikde), poka (pokud, stè. 

a è. náø. kady (kudy), morfologická varianta -a ), voca (odsud), votku (odkud), 

adverbia èasu: dávnei» (dávno), dicki (vždy), džiu» (døíve), ftedi (tehdy), 

furt (poøád), indi (jindy), juš (již, srov. pol. ju¿), pozïei»c (pozdìji), napeu»no 

(jistì, srov. pol. napewno), (na)veKcír ((na)veèer), nei»džiu»//nei»džívei»i»c//nei»džívei» 

(nejdøíve), neska (dnes), pojednou» (najednou), porát (poøád), potomei»c//potomei» 

(potom), práje//práu»e (právì), te ki (teï), tepruu»á//teprvá, ftedi//ftehdi (tehdy), 

zasei»c//zasei» (zase), adverbia zpùsobu: dóbže (dobøe), eš e (ještì), fcele 

14 

Užívání tvaru kolika, tolika v 1. a 4. pádì se na našem území užívá napø. v lounském 

úseku: to uš je kolika roku, tolika hrušeg bilo. 

15 

Podoby typu ved se objevují ve vìtšinì èeských náøeèí v užším smyslu, dále v oblasti 

slezských náøeèí vèetnì pol.-èes. smíšeného pruhu a také v pøilehlém sv. úseku náøeèí 

východomoravských. 

119

(vùbec, srov. pol. wcale), hleïeoKci („hledì v oèi“, vùèihlednì=rychle), xipko 

(rychle, srov. pol. chybki=rychlý, hbitý), hoñe (hodnì), ináKc//jináKc (jinak), japak 

(jakpak), lexKce i»c (lehèeji), lepší (lépe), ñáko (nìjak), nei»raKci (nejradìji), peu»no 

(jistì), po BoKzímu (Božím zpùsobem), po polsku (polsky), rozmai» e (rozmanitì), 

skúteKcñe (skuteènì), spráu»ñe (správnì), taki (také), teKs (též), túze (velmi), 

vícei» (více), Kzivo (rychle). 

Na rozdíl od spisovné èeštiny je užíváno pøedložkových vazeb ve spojeních 

typu: po polski (polsky, adverbiální vyjádøení zpùsobu), abi se z nás nesmáli 

(aby se nám nesmáli). Nìkdy dochází ke kumulaci pøedložek: tam na v rinku, 

s pod lùžek. 

Ze spojek souøadicích ve významu sluèovacím pøevládá užívání spojky i (vliv 

polštiny 16 ), dále se vyskytuje podoba ai» (= i), èastìji než nebo se objevuje spojka 

èi. Ve významu odporovacím se objevuje spojka a, šak (však). Ve významu 

stupòovacím je užívána spojka navet (ba, ba i, srov. pol. nawet). Èasto se objevuje 

pøíèinná spojka bo (nebo , vždy ), dále pak di (vždy ). Z podøadicích 

spojek je hojné užívání pøípustkové spojky xoKc (i když), spojky èi (ve významu 

zdali), odlišnou podobu (od spisovnéhoo jazyka) mají dále spojky: diš, dibi 

(když, kdyby), tšebas (tøeba), jesli (jestli), pšeci (pøece), že bi (kdyby). Èasto je 

užívána archaická spojka poñeváû (ponìvadž). Objevuje se kumulace spojek: A 

ïedeKcek, to jeKs e pšežil babiKcku, že neKs eKs e zemžel. 

Hojnì užívané jsou èástice pøitakací: prau»da, tak, ju (ano). V odpovìdi na 

otázky zjiš ovací se vyskytuje: a) v kladné: ju, ano, b) v záporné: ne, neùe. 

Èasto je do vìtných konstrukcí vkládána èástice no. 

Èasto se objevují subjektivní citoslovce pocitová jako: jeïiná!, jeïiná dobroto! 

jeKskovi! V zelovské mluvì se pøedevším z náboženských dùvodù prakticky 

nevyskytují obecnì rozšíøené vokativy substantiv oznaèujících Boha apod. 

Užívána jsou obecnì kontaktová citoslovce jako helete (heleïte), hei» . 

Celkový rozbor morfologických jevù prokázal, že základem mluvy je nespornì 

náøeèí èeské, vedle toho však má dnes již zelovská mluva specifické 

rysy, jejichž míra je promìnlivá a je podmínìna pøedevším situací spoleèenskou. 

Její souèasný vývoj je charakterizován na jedné stranì udržováním pùvodních 

rysù interdialektických, na druhé stranì postupným oslabováním této 

pøíznakovosti vlivem interferencí s polským prostøedím. Jedním z dùvodù, proè 

tento èeský dialekt pøetrval desítky let v prostøedí pøíbuznì velmi blízkého jazyka, 

je ta skuteènost, že nejménì po jedno století se mluva nastupující generace 

utváøela na bázi èeského náøeèí, tj. na podkladì jevù spoleèných vìtšinì pøíslušníkù 

rodièovské generace. Po roce 1945, kdy došlo k dramatickým zmìnám 

v národnostním složení obyvatel, znamenal masový odchod èeských emigrantù 

16 

Na našem území je nejbìžnìjší spojkou prostì sluèovací a, pouze v pohranièním 

úseku slezských náøeèí sv. od Opavy a sev. od Hluèína spolu s východním pøesahem do 

Polska pøevládá i. 

120

zpìt do zemì ústup èeského jazyka ze sféry veøejné i komunikaèní a na její 

místo nastoupila polština. Èeština užíváná pouze v mluvené podobì – absence 

písemné její podoby, pøíbuznost s polským jazykem a nutnost užívání polštiny 

v každodenní komunikaci vedla k pomìrnì rychlému pøejímání polských jazykových 

jevù z okolního prostøedí. Dnes již slouží „zelovská èeština“ jako jazyk 

komunikace výluènì mezi generací starší. Kromì této generace mùžeme v souèasné 

dobì považovat vìtšinu obyvatelstva zelovské enklávy za jazykovì asimilovanou 

ve prospìch polštiny. 

Literatura 

BÌLIÈ, J. – KAMIŠ, A. – KUÈERA, K.: Malý staroèeský slovník. Praha: Státní 

pedagogické nakladatelství 1978. 

BÌLIÈ, J.: Nástin èeské dialektologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1972. 

463 s. 

BÌLIÈ, J.: Pøehled náøeèí èeského jazyka. Praha 1988. 

BEŠTA, T.: Základy polské mluvnice. Praha: Polský institut v Praze 1994. 

DANIELAK, W.: Èeský ostrùvek v srdci Polska. In: Brnìnský veèerník 6. 4. 1984, 

s. 5. 

DE SAUSSURE, F.: Kurs obecné lingvistiky. Praha: Academia 1996. 

DEJNA, K.: Alternacje morfologiczne w gwarze czeskiej miszkanców Kucowa pod 

Belchatowem. In: Rozpravy komisji jêzykovej. Wroclaw 1983, 28, s. 11 – 20. 

DEJNA, K.: Gwara kuczowska na tle innych gwar czeskich. In: Rozprawy komisji 

jêzykovej. Wroclaw 1955, s. 5 – 30. 

DEJNA, K.: Interferencje w mowie czeskiej mieszkanców Kucowa pod Belchatowem 

wywolane kontaktami z jêzykem polskim. In: Rozpravy komisji jêzykovej. Wroclaw 

1984, 29, s. 23 – 46. 

DEJNA, K.: Slownik gwary czeskiej mieszkañców Kucowa. In: Práce Slawisticzne, 

60. Wroc³aw: Ossolineum 1990. 315 s. 

DEJNA, K.: Systém fleksyjny gwary czeskiej mieszkañców Kucowa pod Be³chatowem. 

In: Rozprawy komisji jêzykovej, £TN, t. XXVI, 1981, s. 39 – 62. 

DEJNA, K.: Systém fonetyczny i fonologiczy gwary czeskiej mieszkanców Kucowa 

pod Belchatowem. In: Studia z filologii polskiej i slowiañskiej. Warszawa 1983, 21, 

s. 165 – 176. 

DOSTÁL, A.: Historická mluvnice èeská. Tvarosloví II. Praha: Státní pedagogické 

nakladatelství 1967. 

Dotazník pro èeská náøeèí severovýchodní. Praha: ÈSAV. 

FRINTA, A.: Èeština emigrantských osad v Prusku. In: Sborník filologický. IV. Praha 

1913, s. 207 – 231. 

FRINTA, A.: Národní písnì u èeských emigrantù. In: Èeský èasopis filologický. 

Praha 1945, roè. 3, s. 225 – 230. 

121

GORAL, J. – KOTEWICZ, R. – TOBJAÑSKI, Z.: Zarys dziejów Zelowa. Zelów: 

Urz¹d miasta i gminy Zelów 1987. 

HAVRÁNEK, B.: Náøeèí èeská. Èeskoslovenská vlastivìda. Jazyk. Praha 1934, sv. 

III., s. 84 – 218. 

HEROLDOVÁ, I.: Život a kultura èeských exulantù z 18. století. Praha: Ústav pro 

etnografii a folkloristiku 1971. 

JANÈÁK, P.: Jazykové svìdectví o pùvodu èeského osídlení na Støelínsku u Vratislavi. 

In: Naše øeè, 1994, 77, è. 3, s. 139 – 146. 

KOMÁREK, M.: Historická mluvnice èeská. Hláskosloví. Praha: Státní pedagogické 

nakladatelství 1962. 

KOØALKOVÁ, K.: Èeskoslovenská a polská reemigrace po druhé svìtové válce. 

In: Slezský sborník, 1990, roè. 88, è. 4, s. 253 – 267. 

KRIEGSEISEN, W.: Zbór Ewangelicko-Reformowany w Zelowie w latach 1803 – 

1939. Warschawa: Wydawnictwo Naukowe Semper 1994. 

KUBÍN, J. Š.: Lidomluva Èechù kladských. Praha 1913. 

KUBÍN, J. Š.: Èeské emigrantské osady v Pruském Slezsku. Praha: Orbis 1931. 

LOTKO, E.: Èeština a polština v pøekladatelské a tlumoènické praxi. Ostrava: Profil 

1986. 

LOTKO, E.: Polština a èeština z hlediska typologického. Olomouc 1981. 

MÍÈAN, V.: Èeská emigrace v Polsku a na Volyni. Brno 1924. 

MORAVEC, J.: K otázkám jazykových vztahù na základì bilingvismu. In: Slovo 

a slovesnost, 1960, s. 165 – 171. 

NOŽINOVÁ, M.: Pamìti Teofila Millera. Seminární práce. Orlík nad Vltavou 1998. 

ROMPORTL, M.: K osudùm bilabiálních frikativ (z fonetiky náøeèí èeských emigrantských 

osad ve Slezsku). In: Acta Universitatis Carolinae. Slavica Pragensia I. Praha 

1959, s. 25 – 30. 

ŠTÌØÍKOVÁ, E.: Zemì otcù. Praha: Kalich 1995. 

ŠTÌØÍKOVÁ, E.: Z nouze o spasení. Èeská emigrace v 18. století do Pruského Slezska. 

Praha: Kalich 1992. 

TOBJAÑSKI, Z.: Czesi w Polsce. Kraków: Towarzystwo spo³eczno-kulturalne Czechów 

i S³owaków w Polsce 1994. 

TRUDGILL, P.: Sociolinquistics, an Introduction to Language and Society. New 

York: Penguin Books 1995. 

VACULÍK, J.: Reemigrace zahranièních Èechù a Slovákù v letech 1945 – 1950. 

Brno: Masarykova Univerzita 1993. 

VORÁÈ, J. – JANÈÁK, P.: K dnešnímu stavu náøeèí støelínských Èechù v Polsku. 

In: Slavica Pragensia, 1962, 4, s. 599 – 640. 

VYDRA, B.: Polsko-èeský slovník. Praha 1967. 

VYDRA, B.: Z náøeèí zelovských Èechù v Polsku. In: Sborník vìnovaný F. Pastrnkovi. 

1923, s. 149 – 157. 

Wczoraj, dziœ i … Sborník. Zelów: Muzeum v Zelowie 1998. 

WOLSKA, I.: Fleksja rzeczowników gwary czeskiej Zelowa. In: Rozpravy komisji 

jêzykovej £TN, XXVI, 1980, s. 99 – 115. 

122

WRÓBLEWSKI, P.: Spo³ecznoœæ czeska w Zelowie. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe 

Semper 1996. 

ZIMA, P.: K obecným otázkám výzkumu multilingvních oblastí. In: Slovo a slovesnost, 

1966, s. 19 – 23. 

ŽLUKTENKO, J. A.: Lingvistièeskije aspekty dvujazyèija. Kijev: Vyšèa škola 1974. 

Materiál k jazykové analýze 

HOVORKA, J.: Ze vzpomínek matèiných. Olomouc 1957. Rukopis. 

HOVORKOVÁ, E.: Harfa Siónská – vzpomínky. Zprávy BJB, strojopis. Vikýøovice 

1951. 

MAREŠOVÁ, H.: nasbíraný jazykový materiál (rukopis, videozáznam) 1999, 2000. 

MILLER, T.: Pamìti, kap. LXXX: Zelovský slovníèek, strojopis. Archiv Husitského 

muzea v Táboøe 1948 – 1951. 

ŠIMÙNEK, V.: Zemì otcù. Dokumentární film o Zelovì. Èeská televize 1998. 

ŠIMÙNEK, V.: A vidìl jsem nové nebe a novou zemi. Dokumentární film o Zelovì. 

Èeská televize 2000. 

ŠTÌØÍKOVÁ, E.: Zemì otcù. Praha: Exulant 1995. 

VYDRA, B.: Z náøeèí zelovských Èechù v Polsku. In: Sborník vìnovaný F. Pastrnkovi. 

1923. 

WOLSKA, I.: Dialekt Czechów zamieszka³ych w woj. £odskim. Diplomová práce 

(+ nasbíraný jazykový materiál – rukopis). Warszawa 1971. 

Staroèeská pøísloví a jejich lexikografická hodnota 

Zlatuše Braunšteinová 


0. Pøi sledování výskytu nìkterých lexikálních jevù je v souèasné dobì možné 

využívat elektronických podob slovníkù. Tato možnost se nyní naskýtá i pro 

autory Staroèeského slovníku (dále jen StèS), kteøí ji ocení zejména u takového 

lexikografického materiálu, který se vyskytuje pomìrnì zøídka, jako napø. pøísloví. 

Specifiènost pøísloví spoèívá zejména v maximálnì úsporné formì vyjádøení 

urèité životní zkušenosti, z níž by si adresáti mìli brát ponauèení (a už se 

jedná o „dobøe mínìné rady a návody do života“ èi naopak varování pøed urèitým 

nebezpeèím, které na èlovìka èíhá). V lexikálním archivu StèS jsou excerpovány 

dvì støedovìké památky, ve kterých pøísloví nejsou pouze souèástí literárního 

textu, ale jsou hlavním tématem. 

123

1. Pro své sledování jsem si vybrala sbírku pøísloví pøipisovanou Smilu Flaškovi 

1 , která pochází z konce 14. století. Pøísloví byla sebrána zøejmì za úèelem 

pøípadného užití vlastním autorem sbírky nebo jako praktická pomùcka pro jiné 

autory èi pøekladatele. Sbírka, která obsahuje 236 pøísloví 2 pøevážnì knižního 

pùvodu, vznikala zøejmì excerpcí jednotlivých literárních textù 3 . Nacházíme 

zde nìkteré citáty biblické, vìtšinou parafrázované (vidíš v ciziem oce drástu, 

a v svém bøevna nevidíš), pøeložená pøísloví latinská (když slíbie prase, vezmi 

hned pytel na se), ale i výpisy z Dalimilovy kroniky (vie liška, komu øemen 

ohryzla) 4 . 

Pøísloví do sbírky zaøazená se dotýkají nejrùznìjších témat obecných, která 

jsou pøiblížena vìtšinou prostøednictvím konkrétních obrazù (ukazuješ mi okno 

a já dvéøe vidím; nechvátaj masa, až zelé zjieš). Oblíbeným zdrojem pøímìrù èi 

rad jsou èetní zástupci støedovìké fauny (ižádná kráva nenie, by telátkem nebyla; 

z drobných ptáèkóv najlepší hus). Nejèetnìji se objevuje výraz pes (ojedinìle 

vìžník, ohaø) a vlk, dále kùò, kuøe, koza, tele, vrána, liška. Ve sbírce jsou 

zastoupena jak zvíøata, která patøila k hospodáøskému stavení, tak i zvíøata volnì 

žijící v pøírodì. 

Další výraznou skupinou konkrét, která sloužila pro názorné pøiblížení urèité 

myšlenky, jsou pojmenování nejrùznìjších druhù potravy. Jen výjimeènì 

se nìkterý z tìchto výrazù oznaèujících jídlo èi pití ve sbírce vyskytuje dvakrát 

(maso, zelí, sùl, med, mléko, pivo). Jejich výèet by mohl sloužit jako seznam 

potravin nejèastìji používaných ve støedovìké kuchyni (chléb, koláè, mazanec, 

med, perník, jáhly, pšenice, kapusta, jablka, hrušky, houby, èesnek, herinek). 

Ve sbírce jsou prostøednictvím pøísloví zaznamenána i jména místní jako Praha, 

Paøíž (ne jeden den Praha ustavena; by vedl osla do Paøíže, komoò z nìho 

nebude), ale i Podìbrady nebo Písek (každému svoje Podìbrady; vítìzi k Piesku 

nemìøiti). Neèetná jména osobní odkazují na biblické reálie (cti Petra pro Pavla). 

Pøísloví mohou být prostøedkem pro poznání èi dokreslení i dalších staroèeských 

reálií, které patøily ke každodennímu životu. Dá se pøedpokládat, že zvíøata 

1 

Sbírka pøísloví pøipisovaná Smilu Flaškovi z Pardubic pochází z konce 14. století, 

rukopis pocházející z roku 1457 – 1459 je uložen v Tøeboni (SA A 4, fol. 42a – 46b). 

Ediènì byla pøipravena F. Palackým v paleografické podobì (ÈÈM 1, 1827, è. 2, s. 62 – 

70) a v podobì transkribované jsou pøedstavena v tzv. matièním Výboru z literatury èeské 

(Výbor, 1, 1845, s. 841 – 848). O autorství Smila Flašky z Pardubic byly vysloveny 

mnohé pochybnosti a dosud zøejmì není možné dát jednoznaènou odpovìï na to, kdo je 

skuteèným autorem. 

2 

Tento poèet uvádí F. Palacký, podle vydání Výboru z literatury èeské je jich 238 

(vzhledem k tomu, že nìkdy není zøejmé, zda se jedná o pøísloví jedno, èi dvì samostatná). 

3 

Sr. V. Flajšhans, Smil Flaška z Pardubic, ÈÈM 79, 1905, s. 75. 

4 

Pokud není uveden jiný pramen, jsou všechny uvádìné pøíklady citovány ze Sbírky 

pøísloví Smila Flašky. Citace odpovídá úzu Staroèeského slovníku (viz Staroèeský slovník. 

Úvodní stati, soupis pramenù a zkratek. Praha 1968, s. 44 – 49). 

124

èi vìci, která jsou prostøedkem pro vyjádøení urèité myšlenky, ponauèení, rady, 

byla v dané dobì dostateènì známa. Potvrzuje to napø. užití výrazu herinek (nesázej 

blázna nad herinky), který je sice doložen i v jiných památkách, ale z toho, že 

je užit i v pøísloví, se mùžeme domnívat, že herinkù bylo skuteènì dostatek a nemìly 

výraznou hodnotu. Naproti tomu expresivní výraz Pehmiš pro oznaèení Èecha 

je ve StèS archivu doložen právì jen ve sbírce Flaškových pøísloví. 

Pøísloví bývají formálnì soumìrná, èasto s využitím zájmenných, adverbiálních 

aj. dvojic: okolo dále, upøímo blíže. Nìkdy je dùraz kladen na kvantitu 

(kolik hlav, tolik i smyslóv), nìkdy na kvalitu (rovnì kováno, brzo zbrúšeno). 

Oblíbenými prostøedky jsou i rým a rytmus: sobì žába rusa, sobì srna lysa; 

sobì vlk ostronos, sobì ježek kadeøav. 

Nìkterá pøísloví jsou pro nás vzdálená nebo nesrozumitelná, jiná se dochovala 

buï v podobì témìø nezmìnìné: v núzi pøietele poznati, nebo jen s minimální 

obmìnou: lepší pták v ruce než dva letiece (lepší vrabec v hrsti než holub 

na støeše); boje se chøestu, nechoï v les (kdo se bojí, nesmí do lesa); èí pivo 

piješ, toho píseò zpívej. Problémy pøi porozumìní jsou èasto zpùsobeny sevøenou 

formou a implicitním vyjádøením: krmie se liškú, zasekávajíc vlkem. Jindy 

je nesrozumitelnost pøísloví dána jeho vázaností na urèitou historickou situaci 

èi pojem – nìkdy až do té míry, že ani lexikograf nemùže dostateènì jednoznaènì 

urèit lexikální význam spojení, tuto nejistotu pak signalizuje otazníkem 

i v lexikografickém zpracování daného hesla. Napø. pøísloví každému svoje 

Podìbrady StèS vykládá jako každého potká nìco neslavného (?). 

2.0 Nesrozumitelnost pøísloví však není jediným úskalím, které na lexikografa 

èeká. Samotný pojem „pøísloví“, který se objevuje už v názvu sbírky, je 

z hlediska terminologického mnohem širší, než jak ho chápeme v souèasnosti 

a jak je definován v SSJÈ 5 : „krátké, nìkdy rýmované, lid. tradicí udržované 

mravní nauèení, vyjádøené èasto pøirovnáním n. metaforou“, napø. komu tøeba 

uhlé, hledaj u popele. Mnohá z všeobecnì platných konstatování by odpovídala 

spíš pojmu „rèení“ 6 : „(vazebné) spojení slov, slovní obrat, úsloví, fráze, (ustálené) 

slovní spojení, èasto s posunutým, pøeneseným významem, zpravidla charakterizující 

typické situace“ (napø. ne jeden den Praha ustavena), popø. 7 „slovní 

obrat èasto v urè. situacích citovaný, obsahující nìjakou životní pravdu, poøekadlo, 

sentence“. V tomto pøíspìvku pro zjednodušení používám pojmu „pøísloví“ 

pro všechna spojení, která tvoøí sbírku Smila Flašky, bez ohledu na výše 

uvedené pojmosloví, lexikograf se však tomuto rozlišení nevyhne. 

2.1 Pøi posuzování hodnoty pøísloví jako lexikální jednotky mnohdy není 

jednoduché urèit stupeò její frazeologizace. Je jisté, že napø. pøísloví kopáš 

družci hrob, sám se veò vložíš nabízí spojitost s biblickým qui fodit foveam, 

incidet in eam (Eccl 10, 8), ale o míøe jeho ustálenosti v dané historické dobì 

5 

Sr. SSJÈ, 2. díl, s. 1133. 

6 

Sr. SSJÈ, 3. díl, s. 26. 

7 

Tamtéž. 

125

a formální podobì se mùžeme jen dohadovat. Vedle podoby zaznamenané ve 

sbírce Flaškových pøísloví mùžeme ve staroèeském archivu najít i mnohé další 

varianty, jejichž autory jsou zejména rùzní kazatelé, vykladaèi bible, napø. Tomáš 

ze Štítného: ktož druhému jámu kopá, viz, by v ni sám neupadl. 

3.0 Vzhledem ke všem naznaèeným úskalím je vhodné využít elektronické 

podoby slovníku a vytvoøit pøehled základních typù lexikografického zpracování 

pøísloví, který mùže být užiteèný pøi práci s tímto specifickým lexikografickým 

materiálem. 

3.1 Z lexikografického hlediska je primárním krokem rozlišení stupnì lexikalizace 

lexikální jednotky. Jak jsme naznaèili výše, mnohá z tzv. pøísloví není 

možné považovat za ustálená slovní spojení. Jsou nelexikalizovaná, originální, 

víceménì jedineèná, proto je zpracováváme stejnì jako bìžné doklady, tj. bez 

zvláštní signalizace. Tento zpùsob zpracování je nejjednodušší a také nejèastìjší. 

Není nutné dále signalizovat bìžná spojení slov, která bychom mohli najít 

i v jiných kontextech, napø.: kto chce brzo pánem býti, bude dlúho panoší. Velmi 

èasto se jedná o pøísloví inspirovaná bìžným pozorováním pøírody a zkušenostmi 

z každodenního života. 

Je-li to nutné pro správné pochopení smyslu daného dokladu, mùže lexikograf 

i tyto nesignalizované doklady doplnit o vysvìtlující charakteristiku, jako 

napø. za dokladem cizie rúcho jako plst dráti, kde je v závorce výstižnì uvedeno 

„o obtížnosti“. 

Už samotná zkratka památky PøíslFlaš – pod kterou jsou ve slovníku doklady 

uvádìny – napovídá, že se jedná o doklad ze sbírky pøísloví. U hesla 

póvod je možné sledovat dvojí zpracování témìø totožného pøísloví, ovlivnìné 

právì pramenem a jeho zkratkou. Za dokladem divoké zvieøe okrotne, zmladu 

jsa s lidmi, a øiekají: Starého [psa] neuè v póvod ŠTÍTMUZ 62a je v závorce 

doplnìno, že se jedná o pøísloví, zatímco velmi podobný doklad z Flaškovy 

sbírky tuto informaci nemá: starého psa nevoï u póvod. Vzhledem k tomu, že 

Muzejní sborník nábožensko-vzdìlavatelských výkladù Tomáše ze Štítného je 

ve StèS uvádìn pod zkratkou ŠtítMuz, je tudíž náležité doplnit informaci, že se 

jedná o pøísloví. Proti tomu u sbírky Flaškových pøísloví je tatáž informace 

obsažena už ve zkratce památky. 

Dùležitým kritériem pro lexikografické zpracování daného dokladu je mnohdy 

i celkové množství dokladù – pokud by ve výše uvedeném významovém odstavci 

bylo vìtší množství bìžných dokladù, byl by výskyt pøísloví pro pøehlednost signalizován, 

tak jako u následující skupiny pøísloví signalizovaných samostatným 

významovým pododstavcem (resp. s doplnìním bližší charakteristiky). 

3.1.1 V souladu s pokyny uvedenými v Principech 8 však ve StèS signalizujeme 

další výrazné lexikální jevy, a to stejným zpùsobem jako u bìžných dokladù, 

napø. expresivní pøíznakovost heslového slova Pehmiš, které se vyskytlo 

8 

Sr. Staroèeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenù a zkratek. Praha 1968, s. 19 – 

49. 

126

v citovaném dokladu: poznáš Pehmiše v slamìném koblúce. Tato signalizace 

expresivity se však netýká celého uvedeného ojedinìlého nelexikalizovaného 

spojení. Podobnì upozornìní na výraznou obraznost, ironii ap. dokladù nemusí 

souviset s lexikalizací celého slovního spojení (ta by byla lexikograficky zpracována 

stejným zpùsobem jako lexikalizující se spojení popsaná v bodì 3.2). 

Nìkteré doklady z uvedené sbírky mùžeme najít i za dvojèarou (v tzv. „smetišti“), 

napø: pí, a smiechu nepropíjej (s vysvìtlujícím doplnìním: pij jen tolik, 

abys nepozbyl veselé mysli). Vyèlenìní dokladu naznaèuje výskyt ojedinìlého 

spojení, které zcela neodpovídá významovému záhlaví daného odstavce, nesouvisí 

však s lexikalizací pøísloví. 

3.2 Pokud signalizujeme pøísloví (resp. rèení, pøirovnání), jedná se o ustálená 

spojení, která netvoøí lexikálnì významovou jednotku. V rámci významového 

odstavce jsou tato spojení zpracovávána v pododstavci. Jeho zaèátek je signalizován 

dlouhou pomlèkou, za kterou je odlišným písmem charakterizován 

typ spojení, napø. „v pøísloví“, a potom následují jednotlivé doklady ze staroèeských 

pramenù: když slíbie prasì, vezmi hned pytel na se. 

Lexikální význam spojení bývá èasto blíže urèen pøímo v záhlaví pododstavce, 

napø. „v pøísloví o zkoušení štìstí“, což napomùže pochopení dokladu blázni 

brodu pokušejí. Pro pøiblížení významu staroèeského spojení mohou být jednotlivé 

doklady doplnìny výstižným novoèeským ekvivalentem, popø. obdobným 

novoèeským pøímìrem, jako napø. za pøíslovím kto sám rád v pec lazí, ten 

do druhého to také mni je doplnìno vysvìtlením tj. podle sebe soudíme jiného. 

U každého hesla je nutné odlišit, do jaké míry se jedná jen o vazebné spojení 

slov, èi o pøenesený význam. Vyèlenìní lexikální jednotky do samostatného 

pododstavce naznaèuje, že zde dochází k sémantickému posunu. 

U hesla plášè je možné sledovat rùzný typ lexikální jednotky a obrazného 

vyjádøení. V rámci téhož významového odstavce je pod významovým záhlavím 

pláš , jednoduchý dlouhý volný svrchní šat bez rukávù (na zpùsob peleríny 

n. pláštìnky) soustøedìno hned nìkolik typù pododstavcù. Za bìžnými doklady 

typu odkazuji…vinici svú, jeden pláš svój ARCHÈ 28,351 (1434) následuje za 

dlouhou pomlèkou pododstavec s urèením „obraznì o zastírání, pøedstírání ap.“ 

doložený nìkolika doklady: že ste vy [dívky] smìly v nevìrný pláš sì odieti 

DALL 15,9, popøejte jeho také jiným pojmieti mají [bekynì] pokorné pláštì 

LYRVIL 119; lichvu falešnì pláštìm pøikrýváchu [lichváøi] ZRCSPASK 36. Obraznost 

se v tomto pøípadì týká celého kontextu, který je pro danou lexikální 

jednotku specifický. 

Dva doklady z díla Jana Rokycany však nesou znaky rèení, proto jsou vydìleny 

v dalším významovém pododstavci s bližším urèením „v rèení o nestálosti“: 

klátí sebou sem i tam – kam pláš , tam vietr ROKMAKMUZ 90b, pod. 

RokPostB 40. Dodnes užívané rèení kam vítr, tam pláš je zde již na pøechodu 

od volného spojení k ustálené frazeologické jednotce. 

Tøetí pododstavec je tvoøen pøíslovím ze sbírky Smila Flašky a je výstižnì 

doplnìn bližším urèením „v pøísloví o výhodì vèasné obìti“: umieš rukavicí 

127

zatkati, ale budeš tkáti pláštìm PØÍSLFLAŠ 43a. Na rozdíl od pøedchozího spojení 

se toto pøísloví do souèasného jazyka nedochovalo. 

Urèitým zpùsobem signalizace nelexikalizovaných ustálených spojení je 

i kumulace dokladù, popø. odkaz na podobné spojení (viz výše uvedené doklady 

ze spisù Jana Rokycany). 

3.3 Víceslovná lexikalizovaná spojení jsou zpracovávána rovnìž jako neèíslovaný 

významový pododstavec. Od pøíslušného významového odstavce je 

oddìlen výraznou grafickou znaèkou pro frazeologickou jednotku (tzv. høebíkem), 

za nímž je odlišným písmem uvedena podoba frazému a jeho významová 

definice. Tento typ pododstavce následuje za všemi jinými typy pododstavcù 

vztahujících se k základní lexikální jednotce. 

V naskenovaném materiálu StèS byl zaznamenán pouze jediný pøípad frazému 

doloženého pøíslovím ze sbírky Smila Flašky: plésti (jako) rohoži (sìm 

i tam) se základní podobou popletenì mluvit. Toto frazeologické spojení je doloženo 

i u Chelèického a Hilaria. Celý pododstavec je zaøazen na konci prvního 

významového odstavce, v nìmž verbum plésti nese význam plést, splétat a používá 

se vìtšinou ve spojení se splétanými výrobky. Avšak v tomto a podobnì 

i v dalších tøech významech mùžeme sledovat výrazné èetnìjší užití této lexikální 

jednotky v pøeneseném smyslu, by se ještì nejedná o jednotky lexikalizované. 

Pøi sledování typù lexikografického zpracování pøísloví mùžeme zároveò 

sledovat i postup frazeologizace tohoto lexikálního materiálu. Nejèastìjším 

zpùsobem zpracování je bìžné zaøazení mezi doklady v rámci významového 

odstavce, což se týká nelexikalizovaných spojení. Lexikalizující se spojení jsou 

ménì èetná, ale spojení, která bychom mohli oznaèit za lexikalizovaná, jsou 

zcela ojedinìlá. Postup frazeologizace lexikálních jednotek je složitý, dlouhodobý 

proces pøechodu od volných slovních spojení, vyznaèujících se èasto obrazností 

èi expresivitou, ke spojením ustáleným, reprodukovatelným, obecnì 

známým. Avšak ani èetnìjší výskyt frazeologické jednotky ve støedovìkém písemnictví 

nepøedznamená její zachování do souèasného jazyka, což je pøípad 

i výše uvedeného dokladu z Flaškovy sbírky. 

4. Staroèeská pøísloví patøí k tomu typu lexikálního materiálu, který je bezesporu 

pøíjemným zpestøením jak pro autora slovníku, tak pro uživatele. Na 

druhé stranì doklady z pøísloví patøí k tìm, nad kterými autor slovníku mnohdy 

stráví více èasu než nad bìžnými doklady. Právì u takovýchto okrajových jevù, 

jakými jsou pøísloví, mùže být velkým pomocníkem poèítaè. Vzhledem k tomu, 

že výskyt dokladù z pøísloví není èastý, nestaèí bìžná „pomùcka“ prohledávání 

textu již zpracované èásti slovníku, na základì kterého by pak autor mohl rychleji 

rozhodnout o typu zpracování. Pro tuto práci jsem èerpala materiál z naskenované 

èásti StèS (tj. více než 1 000 stran textu) a získala jsem tak pouze 32 dokladù 

pøísloví ze sbírky Smila Flašky. Vzhledem k tomu, že sbírka obsahuje nìkolik 

typù slovních spojení, je tøeba ke každému z nich pøistupovat jednak individuálnì 

(vzhledem ke konkrétnímu slovníkovému heslu), jednak vzhledem ke kon- 

128

cepci slovníku tak, aby zùstala zachována jednota slovníkového zpracování. 

Právì díky elektronické podobì StèS se nyní nabízí vytvoøení jistého pøehledu 

typù lexikografických zpracování urèitého konkrétního lexikálního jevu. Pro 

pøísloví by nabídka typù lexikografického zpracování mohla mít tuto podobu: 

PØÍSLOVÍ 

I. Nesignalizujeme jednotlivé individuálnì doložené doklady nelexikalizovaných 

spojení: a) spojení zcela nesignalizovaná, b) s doplòujícím urèením 

významu: 

a) panošì – kto chce brzo pánem býti, bude dlúho panoší PØÍSLFLAŠ 43b 

b) plst – cizie rúcho jako plst dráti PØÍSLFLAŠ 43a (o obtížnosti). 

II. Signalizujeme lexikalizující se spojení, speciální konstrukce, které vyèleòujeme 

do samostatného pododstavce: a) bez dalšího doplnìní, b) s bližším 

urèením, popø. s novoèeským ekvivalentem: 

a) prasì – v pøísloví: když slíbie prasì, vezmi hned pytel na sì PØÍSLFLAŠ 

46a 

b) pokusiti – v pøísl. o zkoušení štìstí: blázni brodu pokúšejí PØÍSLFLAŠ 45b 

Praha – v rèení o nežádoucím spìchu: ne jeden den Praha ustavena 

PØÍSLFLAŠ 44a 

popraviti sì – v iron. pøirovnání: popravil sì jako pes v chrústech 

PØÍSLFLAŠ 46a spravil se 

pec – v pøísloví: kto sám rád v pec lazí, ten do druhého to také mni 

PØÍSLFLAŠ 44b tj. podle sebe soudíme jiného. 

III. Signalizujeme lexikalizovaná spojení, frazémy, které vyèleòujeme do samostatného 

pododstavce za „høebík“ a doplòujeme novoèeským ekvivalentem: 

plésti – plésti (jako) rohoži (sìm i tam) popletenì mluvit: pleteš jako rohoži 

PØÍSLFLAŠ 42b. 

Pochopitelnì, že je to jen jedna z mnoha možností, které se nabízejí a budou 

nabízet díky možnosti využití elektronické podoby slovníku 9 . Je jisté, že 

poèítaè nemùže zcela nahradit mravenèí práci lexikografa, ale mìli bychom co 

nejvíce využívat tìch pøedností, které poèítaè nabízí a které výraznì urychlí 

a zefektivní práci na slovníku. Pøehled dosud zaznamenaných lexikografických 

zpracování poskytne urèitou nabídku a je na autorovi slovníku, aby se po podrobném 

prostudování dostupného lexikologického materiálu rozhodl pro náležité 

zpracování dokladù z této zajímavé, by rozsahem neveliké sbírky. 

9 

Tento pøíspìvek vznikl v rámci øešení projektu Grantové agentury ÈR è. 405/99/ 

0540 Elektronizace postupù diachronní lexikografie (na materiálu Staroèeského slovníku). 

129

Významové promìny slova páteø 

Martina Jamborová 


V prùbìhu svého vývoje se èeština obohatila o nìkolik slov, která jsou svým 

pùvodem latinským citátem a pocházejí z modlitby nebo písnì. Takovým latinským 

citátem jsou i slova „pater noster“, èesky „otèe náš“, úvodní slova modlitby 

zaznamenané v evangeliu podle Lukáše (kap. 11, verš 2 – 4) a v evangeliu 

podle Matouše (kap. 6, verš 9 – 13). V latinì dalo slovní spojení pater noster 

vzniknout slovu paternoster, jehož významové zmìny popsala Anežka Schmidtová 

v Listech filologických, roè. 78, s. 28 – 29, a upozornila na èeské slovo 

páternoster, které se ve speciálním technickém významu zachovalo až do moderní 

èeštiny (k nìmu se ještì vrátíme). Co se týèe významové diferenciace 

latinského paternoster, A. Schmidtová ve své stati konstatovala, že pøenášení 

významu zde probíhá na principu metonymie. V tomto pøíspìvku bych se chtìla 

vìnovat významovým zmìnám, jimiž prošlo èeské slovo páteø mající pùvod 

v latinském paternoster. Tyto významové zmìny byly v konkrétním pøípadì doprovázeny 

i zmìnou formální (sr. páteø, -e, m. a páteø, -e, f.). Souèasnì bych 

ráda pøipomnìla nìkteré kulturnì historické podrobnosti související s jednotlivými 

významy tohoto slova. 

Zamìøme se nyní na èeské pojmenování, které vyšlo z latinského pater noster, 

a sledujme prostøednictvím písemných dokladù, na jakém principu a k jakým 

významovým zmìnám u nìho došlo. 

Poèeštìné pojmenování páteø, vzniklé z poèáteèních slov latinské modlitby 

pater noster, existovalo v èeštinì jako pojmenování pro tuto modlitbu už od 14. 

století. Novoèeským ekvivalentem je slovo ,otèenáš’ nebo slovní spojení ,modlitba 

Pánì’. Ve støedovìkých výkladech této modlitby bychom mohli nalézt k páteøi 

také synonymum ,Kristova modlitba’. 1 

Nejstarším dokladem maskulina páteø v lexikálním archivu Staroèeského slovníku 

je doklad z veršované èeské kroniky tak øeèeného Dalimila z pol. 14. stol., 

kde se píše o odsouzenci Hovorovi, který pøed popravou „velmi dlúhý páteø mìjieše“ 

2 . Již tento doklad naznaèuje a další nám potvrzují, že ve 14. a 15. století 

bylo bìžné modlit se otèenáš nìkolikrát za sebou. V Legendì o svatém Prokopu 

(Hradecký rukopis, 60. l. 14. stol.) se píše, že svatého Prokopa nikdy nevidìli, aby 

se smál nebo si s dítkami hrál, prý „jedno pìl hodiny nebo páteøì“ 3 . Osten kriti- 

1 

„...v Kristovì modlitbì, to vìz u páteøi“ (HusVýklB 121a; prameny staroèeských 

dokladù jsou v poznámkovém aparátu citovány systémem zkratek Staroèeského slovníku, 

viz Staroèeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenù a zkratek. Praha 1968, s. 55 – 118). 

2 

DalC 34,61. 

3 

HradProk 3a. 

130

ky zaznívá v dokladu z Opatovicko-muzejního sborníku (1. pol. 15. stol.): „tvá 

svatá myšlenie ... viece jsú užiteènìjši než tvoji ti páteøi dlúzí, jaloví“ 4 . Pozoruhodná 

je figura v rkp. Života knìží táborských z r. 1463 vystavìná na principu 

metonymie (pøenos významu na základì logické souvislosti: vysílání modliteb 

– vysílání dìlových koulí táborskými knìžími): „když okrúhlé páteøì své posielají 

[táborští knìží], tehdy sì zdi pøìd nimi lámají“ 5 . Páteø ve významu ,modlitba’ 

je též hojnì doložen v Postile Jana Rokycany z pøelomu 15. a 16. stol. 6 Ve 

støedovìku ukládali knìží vìøícím „pìti“ nìkolik páteøù, „pìnie páteøóv“ doporuèovaly 

také lékaøské knihy jako podpùrný prostøedek pøi výrobì i užívání 

lékù a všelijakých lektvarù. 

Metonymií se pojmenování páteø pøeneslo i na modlení. V tomto významu 

napø. užil slovo páteø Jan Rokycana ve Výkladu na evangelium sv. Lukáše (2. 

pol. 15. stol.): „jako obyèìj dobrý, když sì zvoní na páteøì, aby [lidé] klekali, 

má držán býti“ 7 . Význam ,hodiny [tj. mnišské hodinky], modlení’ uvádí u hesla 

páteø také Jungmannùv slovník. Oproti Staroèeskému slovníku zaznamenává 

Jungmannùv slovník u slova páteø navíc metonymický posun k významu 

,knížka modlitební, ve které jsou páteøe, breviáø’. 

Ve významu ,modlení, pobožnost’ zaznamenává slovo páteø v 15. – 16. 

stol. Z. Winter: „Kromì mší náležely ke katolické a podobojích bohoslužbì 

„pateøe“ nebo nešpory, pobožnosti odpolední, pøi nichž bývaly øíkány obyèejnì 

žalmy, a to tím øádem, že knìz pìl jeden verš, literáti druhý. S tím støídány 

modlitby.“ 8 

Jungmannùv slovník uvádí novì oproti staroèeské slovní zásobì shromáždìné 

v lexikálním archivu Staroèeského slovníku rèení „povìdìti komu páteø“. 

K jeho vysvìtlení jsou v Jungmannovì slovníku použita rèení „èíst nìkomu levity“, 

„dávat nìkomu latinu“, „natøíti mu v uši“, „nazpívati mu“. Z hlediska dnešního 

jazykového povìdomí bude nejsrozumitelnìjším vysvìtlením rèení „èíst 

nìkomu levity“. Pøipomeòme si jeho pùvod: toto rèení se odvozuje od pøedèítání 

tøetí knihy Mojžíšovy Leviticus, sbírky pøikázání pro židovské knìží (ti pocházeli 

z rodu Leviho, syna Jakubova, a proto se jim øíkalo levité, odtud i pojmeno- 

4 

OpatMuz 130b. 

5 

PøíbrTáb 71b. 

6 

„S tìmi se všemi vìcmi nyní tohoto èasu køes ané mìli by se poobierati vážnì, 

zberúce se na modlitbách, a bylo by to mnohem lépe, nežli by se s tìmi páteøi jinam 

mysle lomcoval“ (cit. dle edice F. Šimka: Postila Jana Rokycany, díl I. Praha 1929, s. 20); 

„Ó, co jest toho lidu ... páteøe nemohou spieti, aby se mysl nikam netrhla k tìlesným 

vìcem!“ (tamtéž, s. 68); „A také pilni-li ste své èeledi, vy hospodáøi, hospodynì, aby oni 

znali Ježíše? umìjí-li páteø právì a pøikázanie božie?“ (tamtéž, s. 79); „Èlovìk dá se na 

modlitby, páteøe øieká a jiné modlitby“ (tamtéž, s. 120). 

7 

RokLuk 80a. 

8 

Z. Winter: Život církevní v Èechách. Kulturnì-historický obraz z XV. a XVI. století, 

sv. II. Praha 1896, s. 862. 

131

vání biblické knihy). 9 Èíst nìkomu „levity“ i „povìdìti komu páteø“ tedy znamená 

,pøipomínat mu jeho neplnìné povinnosti’. 10 

Pøi modlení vìtšího poètu otèenášù se k jejich odpoèítávání používaly korálky 

navleèené na provázku, jimž dnes øíkáme rùženec. V latinì se oznaèovala 

slovem paternoster nejprve každá kulièka v rùženci, pozdìji se pojmenování 

metonymicky pøeneslo na celou tuto pomùcku k modlení. U èeského slova páteø 

takový významový vývoj doložit nemùžeme, alespoò v lexikálním archivu 

Staroèeského slovníku nejsou k dispozici excerpèní lístky, které by dokládaly 

užití slova páteø ve významu ,jednotlivá kulièka v rùženci’. 

Spolehlivì je ale již ve staré èeštinì doložen páteø ve významu ,rùženec, modlitební 

pomùcka’. 11 Ve 14. století zavedl dominikánský øád všeobecné užívání 

rùžencù a tomu odpovídá i datace prvních dokladù. V prozaickém Životu Krista 

Pána (cca 1360 – 80) èteme: „v kostele páteø v rucì držiec ... èasto o nepilných 

vìcech pomlúvají“ 12 , v cestopisu tzv. Mandevilla (kol. r. 1445) „král z Matameren 

... má ustaviènì páteø na svém hrdle ...; na tom on sì modlí bohu svému“ 13 . 

Mnohé páteøe byly velmi ozdobnì vypracované a již koncem 14. století se 

nosily dílem jako praktická pomùcka náboženského úkonu, dílem jako módní 

pøedmìt. Byly také kritizovány ze strany knìží: „By již ajsa v kostele nechaly té 

èertové pýchy a doma se tam pøipravovaly! Ale která by korálového páteøe 

v kostele na ruce nemìla, však by jí ïábel nebo køeè ruce zlámal“ (Postila Jana 

Rokycany, r. 1503) 14 . Podobný doklad nalezneme v jiném rukopisu Rokycano- 

9 

Vznik rèení „èíst levity“ se spojuje s osobou franckého biskupa Chrodeganga 

(† 766), který si získal velké zásluhy mj. zavedením káznì mezi nevázaným franckým 

duchovenstvem. Pro svìtské knìžstvo své diecéze vymezil urèitá pravidla chování, mezi 

nìž patøila povinnost vést kanonický život a úèastnit se shromáždìní, na nichž se èetly 

kapitoly z Písma svatého (není dùvod nesouhlasit s tím, že to byly také kapitoly z knihy 

Leviticus). Pozdìji Karel V. r. 789 a Ludvík Pobožný r. 816 potvrdili Chrodegangovy 

regule, které se postupnì ujaly ve všech franckých mìstech. Viz též B. Fuèík, J. Pokorný: 

Zakopaný pes aneb o tom, jak, proè a kde vznikla nìkterá slova, jména, rèení, úsloví, 

poøekadla a pøísloví. Praha 1992, s. 51 – 52. 

10 

Viz též F. Èermák a kol.: Slovník èeské frazeologie a idiomatiky. Výrazy slovesné. 

Praha 1994, s. 400. 

11 

Je tøeba upøesnit, že rùženec, který je vlastnì buddhistického pùvodu, obsahoval 

od 12. stol. zrna dvojí velikosti, pøièemž k modlení otèenášù sloužila pouze ta vìtší. Jim 

se øíkalo páternoster, na drobnìjších kulièkách se modlilo Ave Maria, proto byly oznaèovány 

ave. Rùženec, jak jej poèátkem 13. stol. uspoøádal svatý Dominik, dnes tzv. velký, 

obsahoval podle poètu Davidových žalmù 150 menších kulièek (èili 15 dekád), a vždy 

mezi 10 malými kulièkami jednu vìtší, dohromady tedy 165 kulièek. Tøikrát pìt dekád 

(tj. 5 otèenášù + 50 ave) ve velkém rùženci má pøipomínat pìt radostných, pìt bolestných 

a pìt slavných tajemství. Tzv. malý rùženec má pouze 5 dekád. Užívaly se i jiné rùžence 

o jiném poètu zrn. Viz též Ottùv slovník nauèný XXII, Praha 1904, s. 383. 

12 

KristA 77a. 

13 

CestMandA 202b. 

14 

F. Šimek: Postila Jana Rokycany, díl II. Praha 1929, s. 338. 

132

vy Postily (z pøelomu 15. a 16. stol.): „Nu, tyto pak ženy pyšné, hrdé, kto je na 

to navede, aby ony své pýchy nechaly? Køiè, volaj, úpìj – vše jedno – aby ony 

tìch hlav, chomútuov velikých nechaly, ocasové aby se po nich neplížili, páteøuov 

koralových nenosily, však by je èert èi køeè zlámal!“ 15 

Postupnì nabyly páteøe i samostatného významu ,ozdoba’. V knihách brnìnských 

a olomouckých pùhonù je záznam z r. 1483: „než což se dotýèe prstenuov 

a noble a páteøe koralového s perlami a s hadím jazykem, ... pan Markvart 

... dopustil jest ty klénoty ženy své dcerám rozdìliti“ 16 . Jako ozdobu musíme 

chápat i páteøe žen nekatolického vyznání, které zamítalo modlení rùžencù. 

Z. Winter uvádí, že r. 1566 pravila jedna pražská sousedka o druhé: „Ukazovala 

mi páteøe, jako za starodávna na nich páteøe [= modlitbu otèenáš] øíkali.“ 17 

Tehdy již sloužily páteøe pouze k ozdobì a ženy je nosily zavìšené u pasu nebo 

ovinuté na ruce. To, že se páteøe stávaly více èi ménì hodnotným dekorativním 

pøedmìtem, nepøímo dokazuje i fakt, že u dokladù slova páteø ve významu 

,rùženec’ z konce 15. a ze 16. století se èasto mluví o jeho zpracování, vnìjším 

vzhledu, materiálu, ze kterého je zhotoven, a také o cenì. 18 

Od slova páteø se ve staré èeštinì tvoøily zdrobnìliny páteøek (ve významu 

,otèenášek, otèenáš’, doloženo od 2. pol. 15. stol.) a páteøík (ve významu ,otèenášek, 

otèenáš’ doloženo od poè. 15. stol.; ve významu ,rùženeèek, rùženec 

nošený jako ozdoba’ doloženo od r. 1450). V štítenském sborníku Muzejním se 

v èásti O rozlièných lidských staviech jmenují páteøíky mezi jinými høíšnými 

rozkošemi: „Uzøe nìkto pannu neb vdovu, ana stojí po rozkošech, po rúchu 

k svìtskej lepoti, po pìkných rúškách na šperk pøipravených, ... po rozkošných 

páteøíkách“ 19 ; „když spolu jsta, ješto sì tìlesnì milujeta, oplzle vzhledáta na 

sì, usmievajíc sì k sobì, ruce sobì ohledujíc, pásky, páteøíky, rúšky i což buï, 

ješto mají“ 20 ; „Netolik jest rozkoší tú rozumìti, lahodné jiesti neb píti neb 

15 

Tamtéž, díl I., s. 22. 

16 

Pùh 5,83 (1483). 

17 

Z. Winter: Dìjiny kroje v zemích èeských. II. Dìjiny kroje v zemích èeských od 

poèátku století XV. až po dobu bìlohorské bitvy. Praha 1893, s. 516. 

18 

Co se týèe materiálu, Z. Winter popisuje na základì archivních pramenù z 15. 

a 16. století laciné páteøe vyrobené ze døeva (vìtšinou rùžového), z kosti, dražší ze skla, 

a drahé páteøe, jejichž zrna byla zhotovena ze støíbra, ze zlata, z drahokamù nebo polodrahokamù, 

výjimeènì z perel. Množství podrobností uvádí i o vzhledu páteøù z této 

doby: na páteøe bývaly zavìšovány prsteny, mince (tolary, støíbrné groše, dukáty, „nobly“), 

cínové nebo støíbrné knoflíky, zlaté nebo støíbrné køížky, krucifixy, kusy pøírodního korálu, 

drahé kameny zasazené ve zlatì nebo ve støíbøe, støíbrná jablíèka s vonným pižmem, 

stuhy a rùzné cetky a to v poètu i více než deseti kusù (Z. Winter: Dìjiny kroje 

v zemích èeských. II. Dìjiny kroje v zemích èeských od poèátku století XV. až po dobu 

bìlohorské bitvy. Praha 1893, s. 49, 180, 179, 516 – 518; viz též E. Leminger: Umìlecké 

øemeslo v Kutné Hoøe. Praha 1926, s. 2). 

19 

ŠtítMuz 9b. 

20 

ŠtítMuz 10.b 

133

mìkce léhati, ale i to, kteráž sì kochá v rozkošných klenotciech, v páteøíkách, 

v rúškách, v své mladé tváøi“ 21 . 

Od slova páteøík je odvozeno páteøíèek. Slovo páteøíèek je doloženo již 

v roce 1376 ve výkladu Tomáše ze Štítného O trojiech staviech, panenském, 

vdovském a manželském (štítenský sborník Klementinský): „Ètvrtý nepøietel 

èistoty jest: rozkoš v jedení, v pití, v léhání neb posteli krásné, v nožíkách neb 

lžièkách okovaných, v páteøíèkách, v mìšéèkách, v èepeècích“ 22 . 

Pro výrobce rùžencù existovalo staroèeské pojmenování páteøník, doložené 

od sklonku 14. století. S tím, jak toto øemeslo v Èechách zdomácnìlo, množí se 

poèet páteøníkù zaznamenaných dobovými prameny. 23 

Stále používáme jako synonymum pro páteø ve významu ,modlitební pomùcka 

z korálkù’ slovo rùženec. Pro úplnost uveïme, že toto pojmenování registruje 

lexikální archiv Staroèeského slovníku v Postile Jana Rokycany, ovšem 

až v rukopise z roku 1659. 24 Starší rukopisy toto místo textu neobsahují. 

Jungmannùv slovník vydìluje jako zvláštní význam slova páteø ,vše, co 

rùženci podobno, napø. perly na niti’. V této souvislosti je vhodné pøipomenout 

novoèeský páternoster, o kterém jsme se zmínili v úvodu. Jde o pojmenování 

zdvihadla pro nepøetržitou dopravu materiálu nebo osob, které je složeno 

z plošinek nebo kabin zavìšených na uzavøeném èlánkovém øetìzu. Podobnost 

se sledem kulièek v uzavøeném kruhu rùžence, z jehož latinského názvu paternoster 

bylo èeské páternoster pøejato, je dobøe patrná. 25 Jako další význam slova 

páteø se uvádí u Jungmanna ,množství, øada’ („šla napøed, za ní jiných dlouhý 

páteø“; „páteø dìtí“). 

Slovo páteø se v poslední øadì již ve staré èeštinì ujalo jako pojmenování 

pro ústøední osovou kostru tìla obratlovcù. Došlo k tomu na základì metafory: 

název rùžence se stejnì dobøe hodil k oznaèení ,øady nìèeho s tvrdými zaoble- 

21 

ŠtítMuz 13a. 

22 

ŠtítKlem 45b. 

23 

Zprávu o tom podává Z. Winter v Dìjinách øemesel a obchodu v XIV. a XV. století. 

Praha 1906. V letech 1374 – 1383 byli prý do Starého Mìsta pøijati dva páteøníci, 

zatímco do r. 1419 jich v Pražských mìstech pobývalo 27 (s. 144, s. 239 – 240). Tito 

øemeslníci vyrábìli rùžence ze døeva, zatímco dražší korálové, jantarové, støíbrné, pozlacené 

aj. zhotovovali zlatníci. Kolem r. 1400 se v Praze vyrábìly páteøíkové korále; jiné 

støedisko výroby bylo na Šumavì, kde v 1. pol. 15. stol. odebírali norimberští kupci v tzv. 

„páteøíkových hutích“ sklenìné prstýnky, páteøíky a korále a vozili je na evropské trhy 

(J. Petráò a kol.: Dìjiny hmotné kultury I/2. Praha 1985, s. 779). 

24 

„Nebo ïábel jest toho velmi pilen a k tomu své oudy – falešné proroky a knìží – 

zbuzuje, aby tu ukazovali lidem Ježíše a jich spasení, kdež ho nikoli nenaleznú: ono 

v falešných postech, ono v kbele, ono v kropáèi, ono ve škapulíøi, ono v políbení, ono: 

„Tuto vložíš!“, a opìt v rùženci: „Tuto , praví, vložíš!“ (F. Šimek: Postila Jana Rokycany, 

díl II. Praha 1929, s. 197). 

25 

O technickém termínu páternoster viz též L. Švestková: Páternoster. In: Naše øeè, 

1992, roè. 75, è. 3, s. 168. 

134

nými výstupky’, v tomto pøípadì øady obratlù. Novoèeská páteø je pøíkladem 

metafory lexikalizované – pocit nezvyklosti se u ní už ztratil a obvykle se již 

nevybavuje pùvodní význam slova, zvláštì když navíc došlo k morfologickému 

odlišení a vytvoøení vlastní slovní èeledi: v novoèeštinì existují paralelnì femininum 

páteø jako oznaèení pro èást kostry obratlovcù (s odvozeninami páteøní, 

páteøový a se sekundárním významem ,ústøední myšlenka, idea, základ nìèeho’) 

a maskulinum páteø s významy ,otèenáš’ a ,rùženec’ (hodnoceným jako 

archaismus). 

Vra me se ke staroèeskému páteøi. Jako lékaøský termín je poprvé doložen 

(samozøejmì jako maskulinum) v rukopise Lékaøství ranné (Chirurgia) z konce 

15. stol.: „mažiž sobì tiem ... zádu týl a páteø“ 26 . Slovo páteø se od té doby 

èasto užívalo ve spojení s pøívlastkem høbetní nebo høbetový: „Páteø høbetový 

všeho stroje [složení] podpora jest, abychom zpøímení státi mohli: ale se sstavuje 

[skládá] ze tøidcíti ètyø pøíhbù sebe se držících, abychom se shýbati 

mohli.“ 27 

Jungmannùv slovník podobnì jako odlišuje páteø ve významu ,korálek 

v rùženci’ a ve významu ,rùženec’, rozlišuje i páteø ve významu ,pøíhbí v høbetì, 

vertebra’, tedy obratel, a ve významu ,páteø høbetní, spina dorsi, columna vertebralis’, 

èili páteø v novoèeském smyslu. V Jungmannovì slovníku též najdeme 

rèení „ten tomu páteøe láme“ s vysvìtlením ,chutná mu’, totéž rèení uvádí 

Pøíruèní slovník jazyka èeského, ale s významem ,hltavì žrát’. 28 

Sledovali jsme významové zmìny, jimiž prošlo staroèeské maskulinum páteø 

mající pùvod v latinském paternoster. Na principu metonymie se od pùvodního 

významu ,modlitba’ diferencovaly významy ,modlení’ a ,rùženec’, metaforicky 

se pojmenování páteø pøeneslo na ,èást kostry tìla obratlovcù’. V tomto 

významu vešlo slovo páteø do novoèeštiny jako femininum a v novoèeštinì se 

u feminina páteø metonymicky vydìlil význam ,ústøední myšlenka nìèeho’. 

26 

LékChir 276b. 

27 

J. A. Komenský: Dvéøe jazykù otevøené, 1633, kap. 21, prùpovìï 259, Dílo 

J. A. Komenského 11, Praha 1973, s. 382. 

28 

„Pes ... již mìl peèeni v tlamì, uklidil se pod postel a tam jí lámal páteøe, jak se 

øíká (hltavì žral)“ – Pøíruèní slovník jazyka èeského, díl 4. Praha 1941 – 1943, s. 139. 

135

Analýza sémantické a slovotvorné struktury staroèeských 

lexikálních jednotek dívati sì, diviti sì s pøihlédnutím k jejich 

vzájemnému vztahu a následnému novoèeskému vývoji 1 

Miloslava Vajdlová 


1. Sloveso dívati sì 

Proèítáme-li èetné doklady staroèeského slovesa dívati sì, zjistíme, že významy, 

kterých toto sloveso ve staré èeštinì 2 nabývalo, se zcela nekryjí s jeho 

významem novoèeským. Synchronní výkladové slovníky definují sloveso dívati 

se na co, koho apod. jako ‚hledìt, pohlížet, pozorovat‘. 3 Oproti tomu základním, 

dobøe doloženým významem staroèeského slovesa dívati sì èemu je 

‚dívat se na nìkoho nebo nìco se zvýšeným zájmem, se zaujetím‘: 4 vojsko s obú 

stran stáše pøihlédajíc a dywagycz sì tomu [souboji] PulkB 25 spectaculum; 

nic nenie tak škodného dobrým mravóm, jako díwati sì hrám a marnostem 

BurleyMudrC 215a. Ono zaujetí, které provází akt smyslového vnímání ‚dívání 

se‘ mùže nabývat rùzné intenzity – nìkdy nepøesahuje rámec projeveného zájmu: 

odtud [shora] sem najlép shléd Egypt a stoje u zdi diwal sem se jemu 

CestKabK 24b; v nìkterých pøípadech zaujímá subjekt dìje vyhranìnìjší stanovisko 

a projevuje vìtší citovou angažovanost – spíš než o zájmu èi zaujetí 

bychom v tìchto pøípadech hovoøili o obdivu nebo úžasu: tomu [zlatému] stromu 

dlúho se diwaw§§e [poslové] TrojK 112b inspeccione; lidé, kteøí se tomu 

[jak byl sv. Erazim zachránìn hospodinem z rozpálené mosazné suknì] diwali 

a pøitom stáli, volali jsú hlasy velikými PasKal N6b. V obou pøípadech jde 

o zamìøení pozornosti na pocit vyvolaný nìjakým nevšedním jevem nebo zážitkem, 

jenž je vnímán a hodnocen nìkdy kladnì, jindy zápornì: 5 blaženým 

[se] nazývá, ktož k nim [svìtským marnostem] nepøihlédá, to jest, ktož sì s libostí 

jim nediva, alébrž za ohavnost má HusVýklB 118a; díwayme se...Kristovi na 

køíži povìšenému a hleïme naò jako na knihy naše živé...otevøené PøíbrZamP 

243a. Nìkdy je také akt smyslového vnímání provázen rozumovým rozborem 

1 

Tento èlánek vznikl za podpory grantového projektu GA ÈR è. 405/99/0540. 

2 

Termínem stará èeština se oznaèuje jazykový útvar užívaný na území Èech do 

r. 1500. 

3 

Srov. Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost. 2., doplnìné vyd., s. 60, podobnì 

Slovník spisovného jazyka èeského, I, s. 327. 

4 

Doklady citujeme a památky uvádíme v souladu se zásadami Staroèeského slovníku 

uvedenými v publikaci Staroèeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenù a zkratek. 

Praha 1968. 

5 

U tìchto pøípadù je ale nutné dùslednì rozlišovat význam kontextový a význam 

lexikální. 

136

vnímaného jevu, jak dokládá i latinský ekvivalent staroèeského protìjšku contemplari, 

contemplare: on [Abrahámùv služebník hledající nevìstu pro Izáka] 

pak diwal se jí [Rebece] mlèe, znáti chtie zdaøil-li je〈st〉 buoh cestu jeho, èili nic 

BiblPraž Gn 24,21 (vzhlédáše...na ni ~Ol, patøieše...jí ~Pad) contemplabatur 

díval se na ni a uvažoval; když bychom jedinkú k téj svìtlé chvále andìlské 

výsosti byli pøipuštìni a k tomu bydlci božských paprslkóv pøijíti zaslúžili, kakú 

bychom žádostí...a libú pamìtí...vzpomínali a myslí pøìmietali, to v srdci majíc, 

tomu sì dywagicz, až bychom sì pak nìkdy v to podobenstvie i obrátili Aug 86b 

contemplando o tom rozvažujíce. 6 

Pokud prùvodní pøíznak citového zaujetí pøekroèí urèitou hranici a k vlastnímu 

procesu smyslového vnímání se pøipojí i citové hodnocení vnímaného 

dìje subjektem, nabývá sloveso dívati sì èemu významu ‚divit se, podivovat se 

èemu nebo komu, poci ovat údiv nad èím, kým‘: tehdy on více poèe se diwati 

pøieliš, že by v takové studnici svìtla nalezl tmy nemilosti Ètver 9a mirata; jìjie 

[sv. Kateøiny] múdrosti i jìjie krásì dywaÒÒe sì netolik ciesaø, ale všìm lidem 

pro svú krásu divna bieše PasMuzA 617; dijwal sì rozumem èlovìk...boží vysoké 

moci, múdrosti i dobrotì ŠtítSvátA 88b obdivoval se. Jedná se o dìj jiné 

kvality, než tomu bylo u pøedchozího významu – zatímco tam šlo pøedevším 

o samotné smyslové vnímání (‚dívání se‘), v tomto významu je zdùraznìn emoèní 

prožitek subjektu (‚divení se, poci ování a pøípadnì i projevování údivu, podivu‘). 

Jiný je i latinský ekvivalent mirari. 7 

Pokud je subjektem projevený zájem stupòován do té míry, že ve významové 

struktuøe lexému pøeváží složka citového vnímání a hodnocení nad aktem 

smyslového vnímání, osamostatòuje se nový význam ‚divit se, podivovat se 

èemu, komu‘. Pokud je tento významový komponent naopak potlaèen a neutralizován, 

konstituuje se na základì výchozího významu ‚dívat se na nìkoho nebo 

nìco se zvýšeným zájmem, se zaujetím‘ význam nový vycházející pouze z aktu 

smyslového vnímání a blížící se významu novoèeskému, a to ‚dívat se, hledìt 

na nìco nebo nìkoho‘: sahá [kopie] k boku…až sì strach diwati tomu FlašRadaA 

108b; dobré jest, když jest stvoøil buoh krásnú ženu, avšak diwati se kráse 

jejie nenie bezpeèné, nebo blízko za tiem stojí požádanie jejie, a tu bude høiech 

ChelèBoj 410a; pomni..., že se tvój pán se vší øíší nebeskú tobì...diwa Pøíbr- 

ZamP 144b. Od nám známého novoèeského významu se tento staroèeský odlišuje 

pøedevším vazbou: novoèeské sloveso se pojí s pøedložkovým akuzativem, 

lokálem, instrumentálem a genitivem a zaznamenáme u nìj vazby na koho, co; 

po kom, èem;, za kým, èím; do èeho, kdežto staroèeské sloveso se spojuje výhradnì 

s bezpøedložkovým dativem a pouze výjimeènì stojí bez pøedmìtu nebo 

6 

V tomto pøípadì se však spíše než o nový, plnì konstituovaný samostatný význam 

jedná o pouhý zárodek nového významu. 

7 

Také Jan Gebauer ve svém Slovníku staroèeském vykládá verbum dívati sì jako 

dívati se, podivovati se, rozjímat a pøidává nìmecké ekvivalenty schauen, bewundern, 

betrachten. 

137

se pojí s dativem pøedložkovým èi s pøísloveèným urèením: vida pán, že se 

béøe [Mojžíš], aby se diwal, povolal ho zprostøed køe BiblPraž Ex 3,4 (k ohlédanie 

~Ol) ad videndum; neb z toho sì rádi lidé diwagi, což bývá nad rozum, 

nad smysl lidský RokLukA 71a. Také distribuce životného a neživotného objektu 

je v obou obdobích rùzná: zatímco novoèeské sloveso se pojí s objekty 

životnými i neživotnými a pouze vazba dívat se do èeho je omezena na substantiva 

neživotná, u slovesa staroèeského v tomto významu výraznì pøevažují doklady 

s objekty neživotnými: dívat sì bydlu, kráse, škodì, pravdì apod., ale jen 

zøídka dívat sì nám, dívat sì tobì. 

Ještì s jedním významem se u staroèeského slovesa dívati sì èemu setkáváme. 

Pøi potlaèení aktivity subjektu se z významu ‚dívat se, hledìt na co, koho‘ transformuje 

význam ‚pøihlížet èemu, neèinnì pozorovat, sledovat co, bez aktivní úèasti se 

dívat na co; snášet, trpìt co‘. Rozlišujícím faktorem tohoto významu je kompabilita, 

tj. lexikální obsazení valence èemu objektem vyjadøujícím nežádoucí dìj: 

nedávno sme tebe prosili [o pomoc]...vìdúce to zajisté, že se vám též pøihoditi 

muože, budete-li trpìti a diwati se našemu zahubení AlexPovB 258a; k témužto 

lúpeži dívajíce se [my Táborští], pravíte, že jsme toho nestavili ListáøRožmb 2,76 

(1440); neráèíte déle jeho záhubám dívati se ArchÈ 3,60 (1450). Žádoucí dìj je 

v nìkterých pøípadech v kontextu pøímo explicitnì vyjádøen: já již nemoha se 

tomu déle dívati, tomu velikému bezpráví s pomocí boží míním se jim brániti 

ArchÈ 14,160 (1468); jestliže by ktožkoli sáhl...na...pana Jindøicha…, že se tomu 

dívati nechceme, ale JMti radni a pomocni býti chceme ArchÈ 9,343 (1479). 

Jak je patrno, struktura slovesa dívati sì èemu obsahuje v období staroèeském 

mnohé sémy, jež u formálnì totožného slovesa novoèeského nenalézáme, 

a je schopna vyjádøit a popsat širší spektrum smyslových i emoèních pochodù 

a stavù, než je tomu u slovesa novoèeského. 

2. Lexikální jednotky odvozené od slovesa dívati sì 

Ke staroèeskému slovesu dívati sì existovala celá øada odvozenin. Povšimnìme 

si jenom tìch slovotvornì nejbližších a nejrozšíøenìjších. Vidový protìjšek 

podívati sì èemu zachovává základní význam ‚podívat se, pohledìt na co, zvl. 

se zaujetím‘ doplnìný o figuru ‚vìnovat pozornost èemu, komu‘: utìšenie, jemuž 

sì jest libo podywaty ŠtítBarlB 17 — fig.: aby oni [protivníci]...radìji se 

s námi svým služebníkóm podívali ArchÈ 3,34 (1446). Neslouží už k pøímému 

vyjádøení podivu nad nìèím nebo nìkým, 8 naproti tomu novì nabývá významu 

‚s obdivem nebo uznáním popatøit na co nebo koho, zvl. ocenit co, koho božího‘: 

že jsem...úmysl svój odtáhla od zemských vìcí, abych sì nebeským vìcem 

podiwala Kruml 285; podiwayme se dvojímu [tj. božství a èlovìèenství] Rok- 

PostB 52 (podivme se ~K). 

Substantivum verbale dívanie bylo znaènì rozšíøeno a oznaèovalo jednak 

vlastní, aktivnì pojatou èinnost transformovanou do nominální kategorie ‚dí- 

8 

K vyjádøení dokonavého dìje se používá sloveso podiviti sì. 

138

vání se, pohlížení na nìco nebo nìkoho, pozorování nìèeho nebo nìkoho‘: žádost 

duchovních vìcí pøéliš pase...v dywani obrazóv, ornátóv, kalichóv a jiných 

pøíprav HusVýklM 75b; ó kterak nestydaté mnohé ženy ku pádu jsú èasto pøicházely 

pøi dijwanij rozlièných her TrojK 100a, jednak objekt této èinnosti, tj. 

‚podívanou, to, co stojí za podívání‘: oni nechavše pøijímaní..., ustavili místo 

toho diwanj BiskSvátA 90a; tu [pøi tanci sedlákù] jest divné dívanie a milé 

pøihlédanie LyrVil 112; bolestné djvánj...co se dìje v tomto království Akta- 

Bratr 1,329a. Stejnì jako u slovesa i zde se setkáme se zárodkem významu 

‚rozjímání, rozvažování o èem‘, který ovšem není vyjadøován pouhým substantivem 

verbálním, ale figurou dívanie vzdviženú myslí. Jeho užití je vázáno na 

jedinou památku, Zrcadlo sv. Augustina: to vzdviženú myslí dywanye pravdì 

poèíná sì v životì tomto, ale v budúciem životì stojí vìèností ústavnú Aug 84b 

contemplacio; ten dar dywanye vzdviženú myslí uèistí srdce ote všie svìtské 

milosti a svatu uèiní duši Aug 84b. Okrajovì je doloženo substantivum dívanie 

také ve významu ‚úžas, ustrnutí‘: budeš potupy a posmievanie pøíklad a dywanye 

v lidech, ješto okolo tebe jsú BiblDrážï Ez 5,15 (divadlo ~Lit, odiva ~Pad) 

stupor; pro nìžto [muže ozáøené oslepujícím svìtlem] ty lotry strach veliký popade 

i dywanye JeronM 56a. 

Z dnešního hlediska ponìkud neèekaný je staroèeský význam substantiva 

divadlo. V souladu se svým slovotvorným významem toto neutrum, odvozené 

od slovesa dívati sì pøíponou -dlo, pùvodnì pojmenovávalo neobvyklou podívanou, 

tedy to, co stojí za podívání, to, co upoutá naši pozornost: 9 svìt [se] 

dívá a pochycen jest tiem diwadlem jako bleskem anjelským ChelèSí 177b; 

stanou u povìtøí volení boží, aby se mohli lépe podívati tomu diwadlu, kdyžto 

ïábel, ta šelma, s svým tìlem kvakne do horoucieho pekla RokPostA 21b; byli 

zlí knìžie, nedbali chrámu božieho, než šli na túlaèky a na diwadla RokLukA 

3b; spectacula díwadla u tance neb u kolby SlovKlem 61b. Teprve druhotnì 

a mnohem pozdìji nabývá toto dìjové abstraktum významu konkrétního a stává 

se oznaèením místa, v tomto konkrétním pøípadì budovy a vzápìtí i celé 

instituce, kde se mùžeme doèkat nìjaké zajímavé podívané – srov. novoèeské 

doklady prùèelí divadla bylo tou dobou ještì ve stínu; sešli se øeditelé všech 

pražských divadel. Poprvé je tento nový význam písemnì zaznamenán zøejmì 

Janem Amosem Komenským ve spisu Dvéøe jazykùv otevøené: dívadlo otevøené 

jest, zavøení [tj. jevištì] koltrami se opíná, 10 v dobì národního obrození pak 

už existují a fungují instituce-divadla v té podobì, v jaké je známe ze souèasnosti. 

Významový posun, k nìmuž u substantiva divadlo v prùbìhu jeho sémantického 

vývoje dochází − metonymický pøenos jména abstraktního na konkrétum 

− je jedním z pøípadù zpìtného postupu tvoøení slov, nebo obvykle 

vzniká výraz abstraktní z výrazu konkrétního. V pøípadì opaèném nezøídka 

9 

Tento význam se dochoval do nové èeštiny jako expresivní, srov. Slovník spisovného 

jazyka èeského, I, s. 327. 

10 

Èeský pøeklad byl vydán r. 1633. 

139

pùvodní význam abstraktní zaniká a do souèasnosti zùstává zachován pouze 

druhotný význam konkrétní. 11 Podobnì je tomu i v pøípadì neutra divadlo, 

u nìhož pùvodní staroèeský význam sice nezanikl, ale pøehodnotil se do významu 

expresivního. 

3. Sloveso diviti sì 

Spolu se slovesem dívati sì èemu existuje ve staroèeské dobì sloveso 

s èásteènì totožným významem, sloveso diviti sì. Shodný koøen nás upozoròuje 

na možnou pøíbuznost obou sloves. Staroèeské sloveso diviti sì je obdobnì 

jako verbum dívati sì dobøe doloženo. Znaèný poèet staroèeských dokladù 

a pøíbuzných slov svìdèí o jeho rozšíøenosti a zakotvenosti v systému. Základním 

významem slovesa diviti sì je ‚divit se, podivovat se èemu nebo komu 

mimoøádnému, neobvyklému, zvláštnímu, poci ovat údiv nebo pøekvapení nad 

nìèím nebo nìkým, být udiven, pøekvapen‘: když to dietì v svuoj èas do školy 

dáno, tu v krátkém èasì nade všì své rovnie prospìl v svém uèení, tak jež sì 

jemu mistøi dywiechu PasMuzA 328; bodlivého ježka uzøev jìštìr diwie se kuoži 

jeho Ètver 41a mirata; zvonové sami ot sebe zvoniechu. Uslyševše to lidé, pøibìžechu 

diviece se tomu GuallCtnostK 190. Stejnì jako sloveso dívati sì èemu 

se i verbum diviti sì nejèastìji pojí s bezpøedložkovým dativem, ale zatímco 

u slovesa dívati sì jsou jiné vazby doloženy jen zcela výjimeènì, u slovesa diviti 

sì zaznamenáme pøedevším v tomto významu celou øadu dalších typù spojení, 

napø. divi sì do starých lidí, na to [vyøèené] sì všickni diviechu, co sì 

dywyte, že..., diviti sì tomu, kterak... aj. Okrajovì doložený tvar nediv nelze 

hodnotit jako imperativum nereflexivního slovesa, jedná se o substantivum 

s vìtnou platností modální: ‚jaký div, není divu‘: ponìvadž høíchové rozmnoženi 

sou, tehdy nediv, že i kacíøstva a bludové povstávají RokPostC159b. 

Modifikací výchozího významu slovesa diviti sì je ‚obdivovat se nìèemu 

nebo nìkomu, poci ovat a projevovat obdiv nad nìèím, nìkým‘: já sì díwím 

tak múdrému muži OtcB 100b miror; viece diwie se [lidé] pìknosti, nežli ctie 

svátosti HusVýklM 77b; aby se zde [tj. na zemi] diwil [èlovìk] v hlúpém tìle 

veliké moci božské ŽídSpráv 139. V tomto pøípadì subjekt za pomoci slovesa 

diviti sì projevuje své kladné pocity. 

Oproti tomu pohled na nìco strašného, mocného, obtížnì zvladatelného èi 

tìžce pøekonatelného vyvolává v èlovìku pocity nepøíjemné, negativní, stresující. 

Pøi spojení s objekty tohoto sémantického okruhu dochází k intenzifikaci 

sému ,podiv’ a sloveso diviti sì nabývá významu ‚žasnout, trnout v údivu nebo 

úžasu nad èím nebo kým strašným, mocným, dìsit se èeho, koho‘: vzvìdìv Saul 

a vešken lid israhelský øìè takú toho Philistea [tj. Goliášovu výzvu k souboji 

o svobodu Izraelcù], dyuiechu sì a bojiechu velmi BiblOl 1Rg 17,11 stupebant; 

velmi sì diuice [bratøi pøi spatøení penìz v pytli s obrokem] a smútivše 

vespolek BiblPad Gn 42,28 (užasše sì ~Ol) obstupefacti. Sloveso diviti sì užité 

11 

K dané problematice více I. Nìmec: Vývojové postupy èeské slovní zásoby, s. 135. 

140

v tomto významu nalézáme pøedevším v biblických a nábožensky orientovaných 

textech. 

4. Lexikální jednotky odvozené od slovesa dívati sì 

Shodné významy jako sloveso diviti sì má též jeho derivát perfektivum podiviti 

sì 12 vytváøející vidovou dvojici s imperfektivem podivovati sì: ‚divit se, 

podivit se èemu mimoøádnému, být udiven, pøekvapen‘: Podywy sì také tomu, 

že øekl [troufalost] AlxV 1021; Saber...podywuge se VýklHebrL 221a iurans; 

nebo ‚užasnout, strnout v údivu nebo úžasu, zvl. zdìsit se èeho nebo koho‘: 

Podywil sì [pøihlížející], ande zlato od odìnie hi ot šèítóv,...všady vòuž hoøìl〈o〉 

LegJakK 22; strachy sì podywil BiblDrážï Dn 3,91. 

Také paradigmatická odvozenina divenie zachovává významy svého fundujícího 

slovesa a slouží k pojmenování podivu, podivování se a údivu: však divenie 

nebývá z vìci prve poznané HusPostH 22b; divili se tomu skutku, kterýž 

uèinili,...ale diwenie to vedlo je k nevieøe RokJanB 119a, stejnì jako obdivu: to 

slovo milost velikú Kristovu ukazuje i diwenie o vieøe, jakou sì divil, o vieøe 

centuriona HusPostH 47a; která jest tato [církev], kterakého diwenie a chvály 

hodná VýklŠal 57b admiratio, nebo úžasu a ohromení: pro tu jistú vìc [smrt sv. 

Jeronýma] by strach veliký a neslýchané dywenye mezi všìmi lidmi JeronM 

55b admiratio; naplnìni sú strachem a diwenim z toho [zázraèného uzdravení 

chromého] BiblPraž A 3,10 (poèìhu sì divnì...diviti jako ohromení ~Drážï, 

dyuenye a ohromenie ~Ol) stupore et extasi. Doložena je také pleonastická stylistická 

figura divit sì divením, podivit sì divením: divili sú sì [rodièe z mrtvých 

vstalé dívky] diwenym pøevelikým BiblPad Mr 5,42 (podivili sú se rodièové 

dievky diwenim velikým ChelèPost 275a) obstuperunt stupore magno. Podobnì 

jako výchozí slovesa dívati sì a diviti sì se èásteènì významovì pøekrývají 

i jejich paradigmatické odvozeniny dívanie a divenie. 

5. Substantivum div 

Funkci synchronního spojovacího èlánku mezi obìma staroèeskými slovesy 

plnilo substantivum div. Znamenalo ‚údiv, podiv, divení‘: vyvìšen byl [Vergilius] 

z vìže v truhle na díw každému sem BelA 164a; tato panna [tj. Kateøina], 

z niežto duch buoží mluví, k takému nás [pohanské mudrce] dywu pøipravila, 

jež proti Jezu Kristu nic neumieme øéci PasMuzA 619; slepotì lidské nenie 

diw, že nemiluje spasitele, dobrodince svého ChelèPost 145a, nebo také èastìji 

‚div, neobyèejný, podivuhodný zjev, úkaz; zázrak‘: tehda králová tam pøišedši 

a veliké dywy, ješto apoštol èinieše, uzøìvši PasMuzA 43; na hoøe Vítkovì…po 

uèinìném divu nebeském skrze vítìzství nad nepøátely…Žižka…hrádek zdmi 

mnohými…ohradil BøezKron 389 miraculoso; ale dywem božie moci andìl jej 

[s. Petra] z okóv a z žaláøe vyvedl ŠtítSvátA 233a. I u tohoto substantiva mùže 

12 

Ojedinìle je doloženo též nereflexivní podiviti, srov. Abialon Podywuge nebo 

podivenie VýklHebrL 177b. 

141

dojít k intenzifikaci sému ,podiv’. Substantivum pak oznaèuje úžas, údìs: uslyšav 

ty øìèi…, že by toèíš na dyw byly slova tato a na poklamánie BiblOl 4 Rg 

22,19 (u diwadlo ~Lit, v strach ~Praž) in stuporem; když jest opatøila [Sába] 

múdrost Šalamúnovu i duom..., dyuem bieše v nie dušì ztrnula BiblOl 2 Par 9,4 

(pro veliké díwaníe nejmìjieše v sobì dále duchu ~Lit, nebieše pro diwenie 

viece v nie duchu ~Pad) prae stupore ultra. 

6. Etymologie lexikálních jednotek div, dívati sì, diviti sì, 13 kmenoslovná 

analýza sloves dívati sì a diviti sì a jejich zaøazení do systému staroèeských 

slovesných opozic 

Budeme-li se zabývat otázkou pùvodu substantiva div a verb dívati sì, diviti 

sì, zjistíme, že substantivum div, psl. divú, je všeslovanské a má tudíž èetné 

slovanské responze: skl. a è. div, hl. dŸiw, dl. Ÿiw, pom. çiw, p. dziw, br. n. dzíva, 

ukr. dyv, r. arch. dial. div, vše ve významu ‚div, zázrak‘; ‚úžas‘.Všeslovanské je 

též adj. divný, psl. *divünú, stejnì jako sloveso diviti sê 14 . Etymologové jsou 

nejednotní, pokud jde o výklad pùvodu tohoto slova, a liší se i v názorech na 

vzájemný slovotvorný vztah výrazù divú 15 a diviti sê. 

Substantivum divú èást etymologù (Miklošiè, Trautmann, Vasmer, Pokorny 

aj.) vykládá z ie. koøene*dei- ‚záøit‘. Nìkteøí ze zastáncù této teorie (Trautmann, 

Georgiev, Skok) pøitom pokládají za primární substantivum *divú, které je pokraèováním 

ie. *deiuos a souvisí se staroindickými, latinskými, staroíránskými 

a jinými výrazy oznaèující boha nebo nìco božského. Sémantický vývoj v tomto 

pøípadì rekonstruují jako ‚záøící‘ → ‚božský‘ → ‚úžasný‘, což vede k závìru, 

že sloveso bylo derivováno od substantiva za pomoci kmenotvorné pøípony -isloužící 

v dobì praslovanské mj. právì k derivaci sloves od podstatných jmen. 16 

F. Kopeèný a J. Holub soudí, že od primárního substantiva divú byla odvozena 

slovesa dvì: diviti sê a divati sê. 17 Podle tohoto názoru by tedy obì slovesa mìla 

spoleèné východisko, substantivum divú. Derivace slovesa od substantiva pøíponou 

-a- nebyla v praslovanštinì sice pøíliš èastá, ale byla možná. Prùvodním jevem 

derivace touto pøíponou bylo dloužení koøenného vokálu, odtud tedy ono 

dlouhé í v koøeni staroèeského slovesa dívati sì na rozdíl od krátkého i u slovesa 

diviti sì. Zvratné zájmeno sì vyskytující se u obou sloves je prùvodním znakem 

intranzitivnosti. 

13 

Etymologický výklad o pùvodu tìchto slov pøejímáme z Etymologického slovníku 

jazyka staroslovìnského zpracovaného etymologickým oddìlením Ústavu pro jazyk èeský 

se sídlem v Brnì. 

14 

To chybí pouze v lužických jazycích. 

15 

Ve staroslovìnštinì (a obdobnì i v jiných slovanských jazycích) kromì m. divú 

‚div, podiv, úžas‘ existovalo i n. divo ‚div, zázrak‘. Sr. Slovník jazyka staroslovìnského, 

I, s. 479. 

16 

K postavení a významu kmenotvorného formantu -i- viz práce I. Nìmce a D. Šlosara 

uvedené v seznamu odborné literatury. 

17 

Srov. J. Holub – F. Kopeèný: Etymologický slovník jazyka èeského, s. 101. 

142

Další ze zastáncù výkladu slov divú, diviti se z ie. koøene*dei- ‚záøit‘ (Pokorny, 

S³awski, Bezlaj) pokládají za primární sloveso a sémantický vývoj rekonstruují 

do podoby ‚záøit‘ → ‚dívat se‘ → ‚divit se‘ → ‚úžas, zázrak‘. Substantivum 

divú hodnotí jako deverbální substantivum odvozené desufixací, tj. 

odsunutím kmenotvorné pøípony a koncovky, od verba diviti sê. Doplòme, že 

od nìj by pak sekundárnì bylo odvozeno sloveso divati sê. 

Zcela jiný výklad vychází od ie. koøene *dheiH- ‚dívat se‘ a pøedpokládá 

primární postavení slovesa divati sê. Sémantický vývoj by v tomto pøípadì vypadal 

takto: ‚dívat se‘ → ‚podívaná, div‘ → ‚divit se‘ a našel by vyjádøení v derivaèní 

øadì divati sê → div → diviti sê. Zastánci této teorie jsou Fick, Meillet, 

stejnì vysvìtlují a usouvztažòují sledovaná slova i Machek, Zubatý, nìmecký 

Archiv für slavistische Philologie èi ruský Etimologièeskij slovar’ slavjanskich 

jazykov. Substantivum divú lze tedy opìt klasifikovat jako desufixální deverbativum, 

odvozené v tomto pøípadì ovšem od slovesa divati sê. Od substantiva 

divú je pak dále derivováno sloveso diviti sê. Jak naznaèuje stav v západoslovanských 

jazycích 18 a situace i sémantická diferenciace obou sloves ve staré 

èeštinì, lze tuto teorii považovat za reálnou. 

Blíže se etymologií slovesa dívati se zabýval V. Machek. 19 Uvádí, že sloveso 

dívati se souvisí se staroindickým koøenem dhî- ‚pozorovat nìco, hledìt na 

nìco, pøemýšlet o tom‘. Slovesné tvary odvozené od tohoto koøene mají v indoíránských 

jazycích reduplikovaný koøen dî-dhya, dî-dhay, zatímco odvozeniny 

jmenné zùstávají zpravidla bez reduplikace. Vzhledem k reduplikaci a významu 

koøene v indoíránských jazycích lze pøedpokládat, že pùvodní praslovanské 

divajo divati (sê) vyjadøovalo intenzivní zaujetí objektem a znamenalo ‚hledìti 

na nìco se zvláštním úèastenstvím, se zvláštním zájmem, zálibou‘. Tomuto 

Machkem rekonstruovanému praslovanskému významu odpovídá také výchozí 

význam staroèeského dívati sì ‚dívat se na nìkoho nebo nìco se zvýšeným 

zájmem, se zaujetím‘, kdežto u nìkterých dalších staroèeských významù a v následném 

novoèeském vývoji slovesa dívati se je již významový komponent ‚intenzivní 

zaujetí objektem‘ silnì oslaben, ba témìø potlaèen. 

Rekonstruovaný praslovanský význam lze doplnit a podpoøit analýzou slovotvorné 

struktury praslovanského slovesa. Podle Machka je psl. divajo divati 

(sê) frekventativem k *dijo *diti. Z dnešního − a ostatnì i staroèeského − hlediska 

se jedná o nemotivované sloveso, protože není zachováno žádné fundující 

slovo, které by mohlo sloužit jako slovotvorný základ. Z etymologického 

hlediska však jde o sloveso odvozené, o deverbativum modifikaèního charakteru. 

Nabízí se otázka, zda toto deverbativum bylo odvozeno formantem -a-, nebo 

zda vzniklo spojením otevøeného koøene di- s variantním kmenotvorným for- 

18 

Kromì èeštiny nalezneme sloveso dívati se také ve slovenštinì: díva sa, hornolužiètinì: 

dŸiwaæ a ukrajinštinì: dyvýty sja. 

19 

V. Machek: Etymologický slovník jazyka èeského, s. 119. 

143

mantem formantu -a-, formantem -va-. 20 Jak prokázal D. Šlosar, „kmenotvorné 

infinitivní téma sloves má z hlediska funkèního stejnou povahu jako slovotvorný 

sufix u ostatních slovních druhù. Jeho funkcí je vyjadøovat pøinejmenším 

vztah k fundujícímu slovu, popø. i druh vztahu, u sloves nemotivovaných pak 

slovesný vid“. 21 Kmenotvorný slovesný formant tedy neslouží k pouhé derivaci, 

ale je i nositelem významu. Po stránce formální byla východiskem formantu 

-va- derivace od sloves s infinitivním formantem 0. Po stránce významové sloužily 

formanty -a-, -va- k vyjádøení imperfektivního vidu, formant -va- byl také 

nositelem pøíznaku iterativnosti a frekventativnosti. 22 Na základì tìchto skuteèností 

a Machkova pøedpokladu, že sloveso divati sê je svým pùvodem frekventativum, 

tedy mùžeme urèit, že sloveso divati sê bylo odvozeno formantem 

-va-, nikoliv formantem -a-. 

Je zøejmé, že staroèeské sloveso dívati sì prostøednictvím substantiva div 

slovotvornì souvisí se slovesem diviti sì. Nabízí se tedy otázka, jakým zpùsobem 

se dvojice slovotvornì synchronnì usouvztažnìných staroèeských sloves 

dívati sì − diviti sì zapojuje do systému staroèeských verbálních kmenoslovných 

opozic, pøíp. jaké je její postavení v tomto systému. 

Dvojice sloves dívati sì − diviti sì je dvojice a-kmenová a i-kmenová. Ve 

staré èeštinì existovala øada dvojic i-kmenových a a-kmenových sloves se shodným 

slovotvorným základem. Nalezneme dvojice s obìma èleny neprefigovanými 

(chytiti – chytati, hltiti – hltati, hoditi – házìti, skoèiti – skákati), stejnì 

jako opozice sloves prefigovaných (pøìmluviti – pøìmlúvati, podstúpiti – podstúpati). 

Zmìnou kmenotvorného sufixu, jež je v nìkterých pøípadech ještì dále 

doprovázena prefixací, dochází u tìchto sloves ke zmìnì vidu a vzniku vidové 

dvojice. 23 U prvního, neprefigovaného typu se u pøevážné èásti slovesných dvojic 

jedná o protiklad momentálnosti a iterativnosti, druhá opozice je èistì vidová. 

Situace ve staré èeštinì je výsledkem vývoje praslovanského, kdy a-kmenový 

formant a jeho ja-kmenová a va-kmenová varianta byly jedinými prostøedky 

imperfektivizace 24 a byly proto hojnì využívány k tvoøení imperfektiv od ostatních 

kmenù. Jedna z výsledných opozic, ona námi zmiòovaná opozice primární 

i-kmenové perfektivum – sekundární a-kmenové imperfektivum byla v praslovanštinì 

vysoce produktivní. Ve staré èeštinì tento typ již produktivní není, 

pouze pøežívá. 25 Dvojice neprefigovaných staroèeských sloves dívati sì − diviti 

20 

Kmenotvorný formant -a- se v praslovanštinì vyskytoval ještì ve variantách -vaa 

-ja-. 

21 

D. Šlosar: Slovotvorný vývoj èeského slovesa, s. 62. 

22 

Tento význam formantu -va- se výraznì prosazuje pøedevším v historických obdobích 

jazyka a je centrálním komponentem významu v období novoèeském. 

23 

Ke konstituování kategorie vidu viz I. Nìmec: Kategorie determinovanosti a indeterminovanosti 

jako základ slovanské kategorie vidu. Slavia, 25, 1956, s. 443 – 495; 

I. Nìmec: Geneze slovanského systému vidového. Praha 1958 aj. 

24 

Srov. D. Šlosar: Slovotvorný vývoj èeského slovesa, s. 44. 

25 

Tamtéž, s. 45 a 49. 

144

sì se tomuto modelu ale vymyká, tøebaže se jedná o odvozeniny od stejného 

koøene lišící se kmenotvornou pøíponou, pøièemž jedno sloveso je a-kmenové, 

druhé i-kmenové, obì slovesa se užívají ve stejné dobì a jsou si významovì 

blízká. Ale v pøípadì sloves dívati sì − diviti sì se nejedná o vidové protìjšky 

ani o protiklad momentálnosti a iterativnosti. Obì sledovaná slovesa jsou intranzitivní 

iterativní imperfektiva. Také slovotvorná motivace v jejich pøípadì 

neprobíhá tak, jak je obvyklé u zmiòovaného slovotvorného typu, kde výchozí 

je i-kmenové perfektivum a od nìho se odvozuje a-kmenové imperfektivum. 

V tomto pøípadì je motivaèní vztah mezi obìma slovesy zprostøedkován substantivem 

div sloužícím jako spojovací slovotvorný èlánek mezi obìma slovesy. 

Obdobnì není možné slovesa dívati sì − diviti sì pøiøadit k nìkteré další 

systémové slovesné opozici založené na modifikaci obecného slovesného dìje, 

napø. k opozici tranzitivnost − intranzitivnost, násobenost − nenásobenost dìje 

atd. V èeštinì nalezneme jen nìkolik málo dalších pøípadù koexistence synonymních 

sloves a-kmenových a i-kmenových, u nichž není zmìna kmenotvorné 

pøípony provázána zmìnou vidu. 26 Takovéto dvojice sloves se jen okrajovì 

zaèleòují do systému slovesných kmenoslovných opozic a stojí na jeho periferii. 

Rozdíl, jenž mezi obìma slovesy − v našem konkrétním pøípadì mezi slovesy 

dívati sì a diviti sì − je a jenž se po stránce formální projevuje ve volbì rùzné 

kmenotvorné pøípony, se nepromítá do zmìn v rámci obecnì slovnìdruhového 

významu, ale zùstává omezen na odlišnosti zakotvené v sémantické struktuøe 

obou usouvztažnìných lexikálních jednotek. Významová blízkost obou sloves 

pøitom vychází už z významu spoleèného koøene obou lexémù. 

7. Závìreèné shrnutí 

Ve staré èeštinì existují slovesa dívati sì a diviti sì vedle sebe, obì slouží 

k vyjádøení údivu, u obou výraznì pøevažuje dativní vazba. Jedná se o slovesa 

mající spoleèné etymologické východisko. Jejich základní staroèeské významy 

zachovávají pøedhistorický praslovanský stav a jsou si velmi blízké. U slovesa 

dívati sì èemu dochází v období staroèeském k obohacení významové struktury 

o nové významy, jež se od pùvodního etymologického a základního staroèeského 

významu stále více vzdalují a stále více posouvají sloveso dívati sì smìrem 

ke slovesùm smyslového vnímání. Tento vývoj nakonec vrcholí tím, že pùvodní 

etymologický význam slovesa dívati sì èemu v dobì pøechodu od stádia staroèeského 

ke stádiu novoèeskému zaniká, sloveso pøejímá analogicky podle 

jiných sloves téhož sémantického typu akuzativní vazbu dívat se na koho, co 27 

a definitivnì pøechází do kategorie verb vivendi. 

Pod tlakem vnitrojazykových snah o úspornost a funkènost, jež jsou spojeny 

s tendencí eliminovat nefunkèní, nepotøebné lexikální jednotky shodného 

nebo blízkého významu, které se neliší ani prùvodními významotvornými kom- 

26 

Jako další pøíklad mùžeme uvést dvojici sloves bušiti a bouchati. 

27 

Srov. napø. hledìt na koho, co, pohlížet na koho, co, koukat se na koho, co apod. 

145

ponenty, tedy dochází u staroèeských sloves dívati sì èemu, diviti sì èemu k postupnému 

oddalování a rozlišování významù. U slovesa dívati sì èemu zanikají 

významy ‚divit se, podivovat se èemu nebo komu neobvyklému, mimoøádnému, 

poci ovat údiv nad kým nebo èím‘ a ‚dívat se na nìkoho nebo nìco se 

zvýšeným zájmem, se zaujetím‘ a sloveso slouží pouze jako sloveso smyslového 

vnímání. Význam ‚divit se, podivovat se èemu nebo komu neobvyklému, 

mimoøádnému, poci ovat údiv nebo pøekvapení nad èím, kým, být udiven, pøekvapen‘ 

je nadále vyjadøován pouze slovesem diviti se èemu, komu. 

Tento proces postupné funkèní diferenciace neprobíhá pouze na úrovni sémantické, 

ale je provázen také formálními prostøedky. Pùvodní staroèeská prostá 

dativní vazba vlastní obìma slovesùm je u slovesa dívati se v mladších vývojových 

obdobích nahrazena pøedložkovou vazbou akuzativní dívati se na koho, 

co, pøípadnì dalšími pøedložkovými vazbami nedativními dívati se po kom, èem; 

za kým, èím; do èeho, kdežto sloveso diviti se zachovává i nadále dativní vazbu 

diviti se èemu, komu. 

Významová diferenciace, k níž došlo v prùbìhu èasu u sloves dívati sì a diviti 

sì, není nièím neobvyklým – jazyk jako systém a prostøedek dorozumívání se 

brání tomu, aby v jeho rámci existovala dvì slova se shodným významem, totožnými 

významovými komponenty denotaèními i konotaèními a stejnými 

prvky formálními, tj. se stejnou valencí. Pod vnitøním tlakem systému dochází 

ke vzniku a posílení rozdílù významových (oddálení významù obou sloves spojené 

se zánikem pùvodního etymologického významu slovesa dívati sì) 

i formálních (rozlišení pùvodnì totožných vazeb). Obì lexikální jednotky zùstávají 

zachovány, každá však ve vlastním specifickém významu. 

Literatura 

DOKULIL, M.: Tvoøení slov v èeštinì. I. Teorie odvozování slov. Praha 1962. 

GEBAUER, J.: Historická mluvnice jazyka èeského. III.2. Tvarosloví; Èasování. IV. 

Skladba. Praha: Èeská grafická akc. spoleènost Unie 1909 a Èeská akademie vìd a umìní 

1929. 

GEBAUER, J.: Slovník staroèeský. I. 2. vyd. Praha: Academia 1970. 

Etimologièeskij slovar’ slavjanskich jazykov. Tom 5. Moskva 1974. 

Etymologický slovník jazyka staroslovìnského. Sešit 3. Praha: Academia 1992. 

HOLUB, J. – KOPEÈNÝ, F.: Etymologický slovník jazyka èeského. Praha: Státní 

nakladatelství uèebnic 1952. 

KOPEÈNÝ, F.: Základní všeslovanská slovní zásoba. Praha: Academia 1981. 

LAMPRECHT, A. – ŠLOSAR, D. – BAUER, J.: Historická mluvnice èeštiny. Praha: 

Státní pedagogické nakladatelství 1986. 

MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka èeského. Praha: Academia 1971. 

NÌMEC, I.: Genese slovanského systému vidového. In: Rozpravy ÈSAV, roè. 68. 

Praha: Nakl. ÈSAV 1958. 

NÌMEC, I.: Iterativnost a vid. In: Slovo a slovesnost, 19, 1958, s. 189 – 200. 

146

NÌMEC, I.: Vznik a vývoj vidu v souvislosti s vývojem tvoøení slovesných kmenù. 

In: Èeskoslovenské pøednášky pro IV. mezinárodní sjezd slavistù v Moskvì. Praha 1958, 

s. 137 – 150. 

NÌMEC, I.: K studiu soudobého kmenoslovného systému èeského slovesa. In: Slovo 

a slovesnost, 22, 1961, s 107 – 120. 

NÌMEC, I.: Historický pohled na kmenoslovný systém èeského slovesa. In: Informaèní 

bulletin pro otázky jazykovìdné, 5, 1964, s. 5 – 14. 

NÌMEC, I.: Hláskoslovné pøedpoklady produktivity slovotvorných formantù v èeštinì. 

In: Slovo a slovesnost, 32, 1971, s. 217 – 224. 

NÌMEC, I.: Rozdíl mezi vidovými dvojicemi na -i : -a a -i : -ova v slovenštinì. 

In: Jazykovedné štúdie, 12, 1974, s. 96 – 102. 

Pøíruèní mluvnice èeštiny. Brno: nakladatelství Lidové noviny 1995. 

Slovník jazyka staroslovìnského. I. Praha: Academia 1966. 

Slovník spisovné èeštiny pro školu a veøejnost. 2., doplnìné vyd. Praha: Academia1994. 

Slovník spisovného jazyka èeského. I – IV. Praha: Academia 1960 – 1971. 

ŠLOSAR, D.: Slovotvorný vývoj èeského slovesa. Brno: Univerzita J. E. Purkynì 1981. 

Po¾ský dialektológ Zdis³av Stieber 

a jeho výskum sotáckych náreèí 

Viera Kováèová 

Filozofická fakulta KU, Ružomberok 

Napriek tomu, že prvé zmienky o sotáckych náreèiach – i keï znaène nepresné 

– sa objavujú v prvej polovici 19. storoèia v prácach Jána Kollára a Pavla 

Jozefa Šafárika (Kollár – Šafárik, 1988, s. 17; Šafárik, 1837, s. 59), slovenská 

dialektológia do zaèiatku tridsiatych rokov 20. storoèia nepovažovala sotácku 

náreèovú oblas , rozprestierajúcu sa v severovýchodnom Zemplíne, za samostatne 

vyèlenenú èas východoslovenských náreèí. 

Ani Samo Czambel, ani Václav Vážný nepostrehli osobité èrty sotáckych 

náreèí, a tak ukážky náreèových textov zo sotáckeho areálu (Czambel – Udavské, 

Koškovce, Papín, Dlhé nad Cirochou; Vážný – Udavské) zaradili do „podreèia“ 

zemplínsko-užského (Cambel, 1906, s. 384 – 390; Vážný, 1934, s. 305). 

S. Czambel, ktorý výskum v severovýchodnom Zemplíne uskutoènil osobne, 

tvrdil: „Hovoriac o rôznení reèi slovenskej v Zemplínskej nemám èo poveda 

osobite o ‚sotáètine´“ (Czambel, 1906, s. 123). 

Tento Czambelov názor neskôr podrobili kritike Jozef Liška (Liška, 1944, 

s. 21 – 22) a Vlado Uhlár (Uhlár, 1987, s. 234 – 235). Uhlár poukázal predovšetkým 

na to, že Czambel nevenoval pozornos takým špecifickým èrtám sotáckych 

náreèí, akými sú výslovnos zadného y, zúžených samohlások a mäkkostná 

konsonantická korelácia (Uhlár, 1987, s. 234). 

147

Systematický výskum sotáckych náreèí v druhej polovici tridsiatych rokov 

zaèal uskutoèòova Ján Šárga, rodák zo sotáckej oblasti, ktorý na základe zistených 

náreèových javov vnútorne rozèlenil areál sotáckych náreèí na skupinu podvihorlatskú 

(juhovýchodnú) a skupinu polaboreckú (severnú) (Šárga, 1940, s. 205). 

Na prelome dvadsiatych a tridsiatych rokov 20. storoèia na východnom Slovensku 

robil výskum náreèí po¾ský dialektológ Zdis³av Stieber. Hlavným cie- 

¾om výskumu bolo argumentmi podpori a dokáza hypotézu o po¾skom pôvode 

východoslovenských náreèí. Táto hypotéza bola vyvrátená v polemikách 

a diskusiách o pôvode východoslovenských náreèí (J. Stanislav, N. van Wijk, 

J. Liška). Na základe výskumov sa dokázalo, že východoslovenské náreèia sú 

od pôvodu slovenské a že javy, o ktoré sa Stieber opieral, sú iba lexikálnymi 

výpožièkami (Liška, 1944, s. 20). 

V jednej zo svojich prác Stieber uverejnil vlastné zistenia urèitých podobností 

náreèí západného Abova, ktoré osobne preskúmal, s náreèím sotáckej obce 

Jabloò v oblasti pri Humennom, ktorého znaky mu sprostredkoval študent práva 

Ján Gazdík, jablonský rodák (Stieber, 1935). 

Porovnaním znakov dialektu uvedenej obce so znakmi náreèí západoabovských 

obcí Rudník a Poproè sa pokúsil aj o vysvetlenie tejto skutoènosti kolonizaènou 

vlnou obyvate¾stva z východného Zemplína (Stieber, 1933, s. 148 – 149; 

Stieber, 1935, s. 63). Z. Stieber ako spoloèné znaky sotáckej obce Jabloò a západoabovských 

obcí Rudník a Poproè uvádza: 1. výskyt zúžených vokálov õe, õo, 

2. zachovanie mäkkých spoluhlások à, øb, øp, øm,øv a zmäkèených spoluhlások æ, Ź 

(v Rudníku a Poproèi iba pred õe), 3. výskyt ä, 4. typ dobroho, 5. prípona -ok, 6. 

zámená tot, kotri (Stieber, 1935, s. 63). 

Na základe výskumov Ladislava Bartka v západoabovskej oblasti sa ukazuje, 

že Stieberove tvrdenia o výskyte sotáckych, resp. zemplínskych prvkov 

v náreèiach obcí Rudník a Poproè boli spo¾ahlivé, ba dokonca, že územie výskytu 

týchto prvkov je o nieèo väèšie ako uvádza on (Bartko, 1988, s. 194). 

Opis hláskoslovného systému obce Jabloò Z. Stieber podáva na základe 

informácií jediného informátora. Sám si uvedomoval, že tieto náreèové údaje 

nie sú postaèujúce na podrobnú charakteristiku náreèia obce. Je však zaujímavé, 

že mu umožnili pomerne presne zachyti základné znaky skúmaného náreèia 

vo vokalickom a konsonantickom systéme. 

Zo špecifických znakov sotáckych náreèí v hláskosloví si všíma zachovanie 

rozdielu i:y, výslovnos zúžených vokálov õe, õo, ktoré zaznamenával znakmi ë, 

ô, výslovnos ä a výskyt mäkkých konsonantov. 

V preh¾ade vokálov tvoriacich samohláskový systém jablonského náreèia 

vymenúva samohlásky i, y, e, õe, o, õo, u, nie však samohlásku a, ktorú v preh¾ade 

vokálov tvoriacich trojuholníkový systém jablonského náreèia zabudol uvies , no 

pri charakteristike jednotlivých vokálov už konštatuje: „Pozatem mamy a w ar = 

õr: štvartok, zarno, kark etc., wreszcie w grupach trat, tlat: krava, xlapec etc.“ 

(Stieber, 1935, s. 61). Neuvádza však, že vokál a býva v opisovanom náreèí i za 

psl. a (napr. da¾ako, gaèi, grajæar, vojak), ü, ú (napr. baèka, xabz, jadan, ¾an), ê 

148

(napr. ¾ahnuc, meœac, nacahnuc, stoja, užac, zajac), e, ì v krátkej i dlhej pozícii 

(napr. b¾axa, cmar, èarny, da¾ako, ¾ad). 

Spomedzi trojice zúžených vokálov vyskytujúcich sa v sotáckych náreèiach 

(õa, õe, õo) Stieber zachytil výslovnos zúžených hlások õe, õo, ktoré zaznamenáva 

v slovách poøpõel, viÇõel, xæõel, priøbõex, ùvõera, k ùvõetka, x¾õeÿu, kõoò, põot, hõora a i. (Stieber, 

1935, s. 61), výslovnos õa v jablonskom náreèí nezaznamenal. Výskyt zúženého 

vokálu õa v sotáckej náreèovej oblasti bol totiž obmedzený. Na konci 

tridsiatych rokov zachytil výslovnos õa vo viacerých sotáckych obciach J. Šárga, 

v obci Jabloò však výskum neuskutoènil (Šárga, 1940, s. 231). V súèasnosti 

na základe výskumov môžeme tvrdi , že výslovnos õa v sotáckej náreèovej oblasti 

definitívne ustúpila v prospech výslovnosti a. 

Na celom sotáckom náreèovom území sa vo výslovnosti zachoval rozdiel 

i:y, ktorý Stieber zachytil i v Jabloni (milosc, kuòica, œivi – ryba, mydlo, slyza; 

Stieber, 1935, s. 61). Zachovávanie výslovnosti zadného y, ktoré „jest nieco 

ró¿ne od polskiego, tylniejszie, podobne do rosyjskiego, mo¿e lepiej by³oby oznacaæ 

tê g³oskê znakiem û“ (Stieber, 1935, s. 61), zaznamenáva i po spoluhláskach 

š, ž (šydlo, u xyžy, žyla a i.), neuvádza však, že vokál y v opisovanom náreèí 

môže stá i po konsonantoch c, è (cygan, ¾iscy, paropcy). 

Sotácke náreèia sú známe bohatou mäkkostnou koreláciou (napr. v náreèí Dlhého 

nad Cirochou sa vyskytuje 13 mäkkostných párov). Stieber pre Jabloò uvádza 

mäkké spoluhlásky øb, øp, øm,øv, à, ¾, ò, Kc, œ, Ÿ, øk a zmäkèené spoluhlásky æ, Ź . 

S uvedenou charakteristikou fonologického systému – s malými výhradami 

– možno súhlasi . Výhrady sa týkajú najmä dvoch prípadov. 

V prvom prípade ide o podobu slova piatok, ktoré zaznamenal ako p ÿe átok. 

Keïže v iných slovách používa grafému ä, uvedený príklad naznaèuje, že mal 

na mysli nejakú inú samohlásku, ktorú bližšie nešpecifikuje. Navyše dåžeò na 

a signalizuje oznaèenie kvantity. Na túto nedôslednos poukázal vo svojej práci 

už J. Liška, ktorý – hoci sám bol zástancom existencie kvantity v sotáckych 

náreèiach – v tejto pozícii dlhú samohlásku vyluèuje a uvádza za nosovku ê 

striednicu ä (Liška, 1944, s. 35 – 36). 

Druhá výhrada sa týka Stieberovho tvrdenia, že mäkké œ, Ÿ sú identické 

s po¾skými sykavkami. Na túto tézu, ktorú Stieber rozvinul aj v ïalších svojich 

prácach, opä zareagoval J. Liška a poukázal na to, že zachovanie mäkkých 

sykaviek vo východnej slovenèine nie je znakom po¾ským, ale výsledkom domáceho 

vývoja mäkkostnej korelácie (Liška, 1944, s. 51). 

S istými nezrovnalos ami sa stretneme aj pri Stieberovom zapisovaní slov, 

napr. slovo streda zachytil v podobe stàäda (Stieber, 1935, s. 62), a nie œtàäda. 

V tomto prípade by však mohlo ís aj o tlaèovú chybu. 

Nepresnosti v Stieberovom opise fonologického systému obce Jabloò môžeme 

pripísa jeho úsiliu dokáza po¾ský pôvod východoslovenských náreèí, 

ako aj tomu, že v obci Jabloò neuskutoènil výskum osobne. 

Od publikovania práce Z. Stiebera uplynulo už 65 rokov, preto treba ráta 

s tým, že v jablonskom náreèí mohli nasta urèité zmeny. Zrete¾né prispôsobo- 

149

vanie vokalického systému všeobecnejšiemu východoslovenského stavu je vidite¾né 

napríklad pri zúžených vokáloch õe, õo a pri samohláske ä. Pôvodné õo sa 

nahrádza vokálom u (võoz – vuz, hnõoj – hnuj, põod – pud), pôvodné õe vokálmi 

i (m¾õeko – m¾iko, hvõezda – hvizda, Çõeÿuka – Çiÿuka), resp. e (kameòõe – kameòe, 

sumeòõe – sumeòe). Podobné tendencie zaznamenávame i pri samohláske ä, ústup 

výslovnosti ä sme zachytili v slovách drevo (dàävo), hreda (hàäda), meso (ømäso), 

med (ømäd), òevesta (òeùvästa), pec (øpäc), ponÇelok (ponøÇälok), œekera (œeøkära), 

œtreda (œtàäda), œvekra (œväkra). Z h¾adiska súèasného náreèového stavu obce 

Jabloò si pozornos zasluhuje i expanzia celovýchodoslovenského co, ktoré 

zaèína vytláèa pôvodnú sotácku podobu so, napr.: 

Doxtor ømi poùväda, Ÿe baba òevytrimaju, no ta a¾e uš so zroøbu, sebe dumam, 

ta tam ju poxovaju. 

A¾e co œe bandurki kopa¾i, ta ostava¾i, ¾am co jadna prišla domu podojic, 

hento šytko na po¾u bulo. 

Napriek urèitým výhradám k Stieberovej charakteristike hláskoslovného 

systému obce Jabloò dokázal Stieber v hláskosloví na základe prehovoru jediného 

informátora postrehnú základné èrty náreèia (i:y, õe, õo, ä, mäkké konsonanty), 

ktoré tento dialekt odlišovali od náreèí Šariša a Spiša, známych Stieberovi 

z vlastného terénneho výskumu. 

A tak napriek tomu, že Stieber nepracuje s oznaèením sotácke náreèie (napokon 

jazykový znak – zámeno so, pod¾a ktorého sotácke náreèia dostali svoje 

pomenovanie, si nevšíma) a všeobecnejšie hovorí o „dialektach s³owackich 

Zemplina“ (Stieber, 1935, s. 60), môžeme jeho pokus o charakteristiku náreèia 

obce Jabloò z polovice tridsiatych rokov 20. storoèia považova za cenný príspevok 

k výskumu sotáckych náreèí. 

Literatúra 

BARTKO, L.: Stieberov výskum abovských náreèí na východnom Slovensku. In: 

Studia linguistica Polono – Slovaca. 1. Red. K. Rymut et al. Wroc³aw – Warszava – 

Kraków – Gdañsk – £od¿: zaklad Narodowy imienia Ossoliñskich – Wydawnictvo Polskiej 

Akademii Nauk 1988, s. 189 – 196. 

CZAMBEL, S.: Slovenská reè a jej miesto v rodine slovanských jazykov. Turèiansky 

Sv. Martin 1906. 624 s. 

KOLLÁR, J. – ŠAFÁRIK, P. J.: Piesne svetské ¾udu slovenského v Uhorsku. Bratislava: 

Tatran 1988. 376 s. 

LIŠKA, J.: K otázke pôvodu východoslovenských náreèí. Turèiansky Sv. Martin 

1944. 83 s. 

STIEBER, Z.: Ze studjów nad dialektami wschodnios³owackiemi. In: Lud S³owianski, 

3, 1933, s. 140 – 151. 

STIEBER, Z.: Przyczynek do dialektologji Zemplina. In: Sborník Matice slovenskej, 

13, 1935, s. 60 – 63. 

ŠAFÁRIK, P. J.: Slovanské starožitnosti. Praha 1837. 480 s. 

ŠÁRGA, J.: Zprávy o štúdiu „sotáckeho“ náreèia. In: Carpatica, 1, 1940, zv. 2/A, è. 

3, s. 204 – 241. 

150

Priezvisko ako funkèný èlen živého osobného mena 

Iveta Valentová 


S termínom živé meno môžeme pracova od uzákonenia priezvisk poèas 

jozefínskych reforiem (1781). Keïže tým sa relatívne uzatvoril aj inventár úradných 

priezvisk, nielen krstných mien, úradná pomenovacia sústava postupne 

zaèala stráca prioritnú identifikaènú funkciu v rámci užšieho spoloèenského 

úzu. Rovnakým priezviskom sa totiž zaèali pomenúva už aj nepríbuzné osoby. 

Živé osobné mená (ŽM) sa stali riešením vzniknutej situácie a dodnes sa v rôznej 

miere používajú na vidieku v neúradnom, respektíve poloúradnom styku. 

Zamerali sme sa na výskum živého pomenúvania v hornonitrianskej oblasti. 

Ako vzorku sme si vybrali obce Diviacka Nová Ves (DNV) a Diviaky nad 

Nitricou (DnN). Pri heuristickom výskume a spracúvaní materiálu sme vychádzali 

z teórie modelovania obsahovej (designatívnej) stránky ŽM V. Blanára, 

ktorý sústavu ŽM chápe ako systém antroponymických modelov, v ktorých sa 

prejavujú špecifické onomastické èrty (1978, 1983). Antroponymický pomenovací 

model (PM) sa skladá z obsahového modelu (designácie), motivaèného 

modelu – antroponomastickej motivácie a slovotvorného modelu, ktorý charakterizuje 

jazykovú stránku ŽM. PM obsahuje v rôznych kombináciách nasledujúce 

funkèné èleny (FÈ): krstné (rodné) meno (K), priezvisko (P), individuálnu 

charakteristiku (Ch), živé rodinné meno (R), živé meno domu (D) a apelatívny 

èlen (A). Každý z nich sa vyznaèuje urèitými sémantickými príznakmi. 

Výsledky ukázali, že P je v obidvoch skúmaných lokalitách jedným 

z najèastejších funkèných èlenov (FÈ) (graf è. 1), èo potvrdzuje aj fakt, že dominuje 

aj v najfrekventovanejších PM, a preto sme sa bližšie zamerali na jeho 

obsahovú, motivaènú a predovšetkým jazykovú charakteristiku, prièom sa zameriame 

aj na diachrónne h¾adisko v používaní P v živom pomenúvaní. P (podobne 

ako K) ako reprezentant úradného pomenúvania môže slúži ako ukazovate¾, 

do akej miery sa úradná sústava realizuje v živom pomenúvaní. 

100,0% 

50,0% 

0,0% 

K P Ch R D A 

DNV (2718 ŽM) 90,8 75,5 22,4 58,1 0,2% 38,1 

DNN (615 ŽM) 82,9 55,9 29,9 64,7 0,2% 33,0 

Graf è. 1 Percentuálne vyjadrenie poètu ŽM, ktoré obsahujú jednotlivé FÈ 

z celkového poètu ŽM v DNV a DnN. 

151

V. Blanár a J. Matejèík (1978) charakterizujú P okrem dediènosti príznakmi 

ustálenie [administratívno-právnym úzom] a súèasne [užším spoloèenským 

úzom], ktoré má oproti ostatným FÈ spoloèné s K. Kategória P sa v sústave ŽM 

ïalej vyznaèuje príznakom [– konotatívnos ], ale od P s významovo priezraèným 

základom sa niekedy tvoria ŽM sémantickými postupmi, najmä apelatívnou 

synonymiou a antonymiou, napr. Milan Pagáè – Osuch (príklad je z obce 

Višòové). V našej lokalite sa takéto prípady nevyskytujú, ale P sa zvyknú formálne 

obmieòa , napr. Uhlár Uhlárik, Andrus Ambrus (èo sme oznaèovali 

v PM ako ). Formálne zmenené P zväèša vznikajú a používajú sa vo ve¾mi 

úzkom spoloèenskom úze, ale takmer vždy po èase ich používa celý dedinský 

kolektív. V skúmanej lokalite sa nepoužívajú ani kongruentné tvary urèujúceho 

èlena ten, náš, tá, naša v prípadoch, kde P tvorí antropolexému (AL) R, lebo 

takýto tvar sa samostatne v ŽM nenachádza, iba výnimoène v urèitých komunikaèných 

situáciách. 

Na presnú identifikáciu si R s AL P, prièom jeho AL môže by motivovaná 

aj iným FÈ, nielen P, vyžaduje ešte iný alebo iné FÈ, najèastejšie K: Pišta Gu¾keje, 

He¾ena Ma ejkeje, zriedkavejšie aj iné FÈ, napr. Ch: Ondriš Vavreje pri 

Kaplnke, A: stará Bercieje. Apelatívny èlen poukazujúci na príbuzenské vz a- 

hy je však bezpodmieneènou súèas ou takmer každého opisného ŽM: Ièa Bartkeje 

žena, Soòi Š¾abiareje sin. 

P ako samostatný FÈ sa vyskytuje vtedy, ak ide o priženeného muža s P, aké 

sa v obci nenachádzalo, napr. Papák, Gebr¾in, Bobok. Má úradnú podobu a na 

identifikáciu je postaèujúce. Ak má niekto zriedkavé P (zväèša ide tiež o pris a- 

hovaného alebo priženeného muža) a žije v obci už dlhý èas, teda ¾udia ho už 

dobre poznajú, zvykne sa k P pridáva aj K, napr. Ièo Bartko, Juro Vaško. Niekedy 

sa ŽM úplne zhoduje s úradným menom: Milan Švec – Milan Švec, Soòa 

Draškovièová – Soòa Draškovièová. Okrem opisných ŽM (napr. Vila Besedu 

sin) sa A využíva s P aj v priamom pomenovaní: inžiòier Igor Tkáè, inžiòier 

Kuneš. Na spresnenie identifikácie sa niekedy pridáva aj Ch: Ma¾iar Šenšel, 

Stolár Š evo Bartko, Riaïi e¾ka Kamila Šlabiarová. 

Dve alebo viac P sa v priamom ŽM nevyskytujú. Zriedkavo, len v jednom 

prípade v DNV v opisnom ŽM sa vyskytli dve P v jednom ŽM: He¾ena Petruseje 

po Vilovi Besedovi. FÈ Petruseje je len R s AL P. 

V DNV sa vyskytli dve úradné P s posesívnou príponou -eje, ktoré majú 

nieko¾ko nosite¾ov, a to Mišeje a Jankeje, prièom ženské P majú tvary Mišejová, 

ale Jankeje. V DnN je len P Mišeje. V ŽM majú len tvar s posesívnym -eje, 

bez oh¾adu na pohlavie nosite¾a. V PM sme ich špeciálne znaèili P:P, napr. 

Peter Jankeje – Pe o Jankeje, PM K* + P:P/:RD. Nachádzajú sa len v nieko¾kých 

ŽM (tabu¾ky è. 3, 4, graf è. 5). Posesívne prípony -eje, -ých/-ych a prechy- 

¾ovacia prípona -ka majú špeciálne znaèenie (P) a venovali sme im osobitnú 

èas . Ve¾a P motivovalo D, to znamená, že AL P sa využila v D, napr. úradné P 

– Vojtko, P v ŽM – Vojtko, meno do domu – do Vojto+u s najèastejším tvarom 

D s predložkou do a príponou -ov. Ako súèas živého osobného mena sa však 

152

tento tvar D motivovaný P využil len v jednom ŽM: Uèi e¾ u Ïurèo+u, ale s 

predložkou u. 

P ako FÈ ŽM je motivované úradným P nosite¾a ŽM alebo niektorého rodinného 

príslušníka. Z morfologického h¾adiska ide o subst. alebo adj. pri priamom 

i opisnom pomenovaní v nom.: Bartko, Vaskí, Beòo+u sin, Duchonkin 

za , Emilova Bartkova sestra, Vaškova mama. V opisných ŽM môžu ma tvar 

gen.: starého Mihalovièa do¾òom mline vnuk, Ièa Bartku žena, Katki Košovej 

muš, Lomòíckej muš. Jedno P malo tvar lokálu: He¾ena Petruseje po Vilovi 

Besedovi. 

P v PM bez akéhoko¾vek znaèenia znamená, že v ŽM sa používa jeho nezmenená 

úradná podoba, teda ako FÈ ŽM sa utvoril nulovým antropoformantom 

(AF). Úradná forma P sa využíva hlavne na pomenovanie v triede ženatých 

mužov a celkovo mužských nosite¾ov. Na pomenovanie ženských nositeliek sa 

používa úradná forma P s prechy¾ovacou príponou -ová: Francka Jaseno+ucová, 

Uèitelka Šlabiarová, príp. ženské P odvodené od mužského adj. tvaru so zakonèením 

na -á: Vaská, ¼achká, Tàòená, Kusá alebo na -cká: Lomòícka, Domaòická, 

využíva ove¾a menej, frekventovanejší je živý prechy¾ovací AF -ka, ktorý 

môže ma maritonymický (Viola Kohútová – Viola Kohútka) alebo patronymický 

(Anna Žiaková – Anka Hagarka) vz ah. Ïalší jazykový rozbor, pri ktorom 

by sme vychádzali zo slovotvornej štruktúry východiskového slova, je 

z h¾adiska vytvorenia FÈ P irelevantný, pretože ako FÈ vznikol nulovou afixáciou. 

v špicatej zátvorke v PM znamená, že FÈ P je síce motivovaný úradným 

P, ale je formálne pozmenený. Môže ís napr. aj o inú výslovnos hlásky, 

napr. l sa vyslovuje ako mäkké ¾ aj v prípadoch, keï nestojí pred mäkèiacou 

samohláskou, napr. Šlabiar, Šlabjar – Š¾abiar, Dolník – Do¾òík, Do¾òíková, 

Do¾òíkeje, Hlboèán – H¾boèan-eje, Lupták – ¼upták, Vrtel – Vr e¾. Vyskytla sa 

aj opaèná situácia, keï na mieste pred mäkèiacou samohláskou malo by pod¾a 

spisovnej výslovnosti mäkké ¾, vyslovuje sa l: Hlinka – Hlinka. Príliš sa mäkèí 

napr. i spoluhláska n: Mazán – Mazáò, Mazáòová, Mazáòeje. Dos èasto ide 

len o zmenu dåžky, pravdepodobne pre lepšiu výslovnos , napr. úradné P je 

Lomnický s krátkym i, lebo toto P vzniklo pravdepodobne z toponyma, a to èasti 

obce s názvom Lomnica, kedysi samostatná dedina, ktorá sa nachádza asi 8 – 

10 km od DNV. V ŽM má toto P zmenenú dåžku: Lomòícki, Lomòíckich. Podobných 

príkladov je viac: Hlboèán – H¾boèan-eje, Tileš – Tíleš, Tíleška, Hanúska 

– Hanuska, niekedy k formálnej i významovej zmene dopomôže napr. 

i znelostná asimilácia: Fusík – Fúzik, Fúzièka. Dlhé P sa skracujú: Ungerer – 

Unger, Ungereje, ažko vyslovite¾né skupiny hlások sa zjednodušujú vynechaním 

niektorej hlásky: Paulïura – Pa+uïura, Pa+uïureje, niekde sa naopak 

vkladajú: Kiaba – Kijaba, inde zase zamieòajú: Ptáèek – Ftáèek (èeský tvar sa 

logicky vyslovuje tiež s f, neutralizácia f – v: fták – vták), Andrus – Ambrus, 

Slomkowská – Slavko+uská. Z náreèových znakov sa ešte zachovala napr. metatéza: 

Uhlár – Uhrial-eje, Uhria¾-eje. 

153

V tejto skupine sú zaradené aj P, ktoré vznikli ako FÈ ŽM pridaním AF 

k úradnému tvaru P. Napríklad k úradnému P sa pridala prípona -ik: Uhlár 

Uhlárik, Uhláriková. Motiváciou mohlo by napr. odlíšenie ¾udí, rodín s P 

Uhlár, alebo takto zaèali vola syna Uhlára. V jednom prípade sa pridáva k P 

prípona -ina, ktorá je však posesívna: Dodok – Dodoèina. P má ešte stále 

mierne expresívny charakter, aj keï sa èasto používa. Prípona -ina oznaèuje 

názvy vecí, tvoria sa òou názvy hmoty od podstatných mien pod¾a toho, èo je 

jej základnou zložkou, druhy mäsa, druhy materiálov ap. (Horecký, 1959). 

Takým spôsobom sa vytvorilo aj ŽM Dodoèina z úradného P Dodok. Tým, 

že pomenúvatelia použili príponu na oznaèenie vecí, chceli naznaèi menejcennos 

osoby, osobnosti vzh¾adom na jej správanie. Je to akýsi prechodný 

typ FÈ ŽM medzi P, ktoré tvorí AL, a Ch (možno Ch – negatívne vlastnosti, 

nevhodné správanie), na èo zase poukazuje AF -ina. 

P s podèiarkovníkom naznaèuje, že ide o FÈ, ktorý má AL P a posesívne 

AF -eje, -ých/-ych, prièom ide o vz ah k rodine alebo živú prechy¾ovaciu 

príponu -ka, ktorá má maritonymický alebo patronymický vz ah. Keïže ide 

o najfrekventovanejšie AF, zaradili sme ich do jednej skupiny. Najviac ŽM 

obsahuje P/:R s príponou -eje, a to v tom prípade, ak úradné P v mužskom 

tvare, ku ktorému sa -eje pridáva, má tvar substantíva zakonèeného na spoluhlásku 

alebo samohlásky -a al. -o: Mihaloviè – Mihalovièeje, Kohút – Kohúteje, 

Gu¾ka – Gu¾keje, Jurenka – Jurenkeje, Bartko – Bartkeje, Vojtko – Vojtkeje. 

Ženy a dievèatá z tried V a S majú ešte príponu -ka, ak sa mužský úradný 

tvar konèí na spoluhlásku (Obert – Obertka, Kochan – Kochanka, Kohút – 

Kohútka, Pružinec – Pružincka) alebo zriedkavo na -a (Hagara – Hagarka). 

Ak sa takýto tvar vyskytne v ŽM mužského nosite¾a, ide buï o úradnú podobu 

P so zakonèením na -ka a skloòuje sa pod¾a mužského vzoru (v PM P 

nemá podèiarknik), alebo ide o opisné ŽM, kde tento tvar je súèas ou ŽM 

niektorej rodinnej príslušníèky, najèastejšie matky alebo manželky, a má tvar 

gen. subst. alebo privl. adj. (Iveti Pilátki muš, O¾ini Uhlárki chlapec, Krá¾ièkin 

chlapec). V triede Ž ich je však len malý poèet (tab. è. 1, 2). Prípona -ých/ 

-ych sa používa pri adjektívnych P: Lomnický – Lomòíckich, Kusý – Kusích. 

Cudzie P, napr. pomaïarèené P Divéky a ostatné P zakonèené na -y/-i Géczy, 

Berci, majú buï príponu -ých/-ych: Divékich, alebo príponu -eje: Bercieje, 

ale jedine v prípade P Gézcy sa používajú obidve: Gécich i Gécieje. 

Tabu¾ka è. 1 DNV 

(subst.)-eje (adj.)-ých/-ych -ka 

Ž 203 36 20 

V 394 24 110 

S 423 28 73 

Spolu 1020 88 203 

154

Tabu¾ka è. 2 DnN 

(subst.)-eje (adj.)-ých/-ych -ka 

Ž 37 1 2 

V 77 2 22 

S 96 3 7 

Spolu 210 6 31 

Ž – ženatí muži V – vydaté ženy S – slobodní muži a ženy, deti 

DNV 

DnN 

(adj.) 

-ých/-ych 

7% 

-ka 

16% 

(adj.) 

-ých/-ych 

2% 

-ka 

13% 

(subst.) 

-eje 

77% 

(subst.) 

-eje 

85% 

Graf è. 2 Graf è. 3 

Z tabuliek è. 1, 2 i grafov è. 3, 4 jednoznaène vidno, že najväèšie percento 

v obidvoch lokalitách má príponu -eje, a teda aj substantívnu AL. Najviac ŽM 

s príponou -eje v DNV i DnN je v triede S. Ve¾mi malé percento tvorí adj. AL 

s AF -ých/-ych. Môže to by spôsobené aj vôbec nízkym poètom adjektívnych 

úradných P, ktoré sa využívajú v živom pomenúvaní. Prípona -ka je na druhom 

mieste a najviac v obidvoch lokalitách sa uplatnila pri pomenúvaní vydatých 

žien a celkovo ženských nositeliek. 

Tabu¾ka è. 3 Poèet ŽM v jednotlivých skupinách pod¾a tried v DNV 

DNV P + P + P:P 

Ž 291 79 259 8 

V 112 88 528 5 

S 264 106 524 12 

Spolu 667 273 1311 25 

155

Tabu¾ka è. 4 Poèet ŽM v jednotlivých skupinách pod¾a tried v DnN 

DNN P + P + P:P 

Ž 49 4 40 5 

V 9 6 101 1 

S 26 11 106 8 

Spolu 84 21 247 14 

100,0% 

50,0% 

0,0% 

P + P + P:P 

DNV 32,5% 13,3% 68,8% 1,2% 

DNN 24,4% 6,1% 71,8% 4,1% 

Graf è. 5 Jazyková charakteristika P v DNV a DnN. Percentuálne vyjadrenie 

jednotlivých skupín z celkového poètu ŽM, ktoré obsahujú FÈ P alebo AL 

P v R 

Z grafu è. 5 vidno, že P sa jednoznaène najviac využíva ako AL v R, prièom 

dominuje posesívna prípona -eje. 

Na druhom mieste je P ako samostatný FÈ (P + , príp. P:P). Keby sme 

aj zistili presnejšie percento, nielen samotný úradný tvar, stále by to bolo menej 

ako P, keïže predstavuje malé percento. V triede Ž v obidvoch lokalitách 

sú na prvom mieste úradné P pred R s AL P, i keï celkovo je situácia opaèná. 

Môže to by zapríèinené tým, že z P priženených mužov sa zriedka tvoria R, 

zväèša nová rodina zdedí R po manželkiných rodièoch. Jednoznaène najviac sa 

uprednostòujú úradné tvary P bez formálnych zmien, a to bez oh¾adu na to, èi 

ide o samostatné P alebo AL P v R. 

Z h¾adiska príbuzenskej motivácie pomerne ve¾ké percento je motivované 

vlastným úradným P pomenovanej osoby, hlavne v triede Ž. V triede V 24 % 

ŽM s P využíva P otca, najèastejšie ide o rodné P manželky, prípadne P otca v 

opisnom ŽM. Pomerne ve¾kým percentom figurujú aj P otca a matky prevažne 

v opisných ŽM v skupine S. 

Možno poveda , že P ako FÈ má v skúmaných lokalitách dominantné postavenie. 

Pri vzniku živého pomenúvania, ktoré v podstate bolo len pokraèova- 

156

ním prirodzeného vývinu, akým z prímen vznikli dedièné priezviská (Šmelík, 

1972), malo P ako FÈ ŽM zanedbate¾né postavenie. Ako sme už spomenuli 

v úvode, keïže migrácia obyvate¾stva nebola ve¾ká, ¾udia sa brali zväèša len 

v rámci dedinského kolektívu, vzniklo ve¾a i už nepríbuzných rodín s rovnakým 

P, dokonca i K. Takáto situácia nastala napr. aj v starej obci Nováky (vzdialenej 

len 6 km od DNV, dnes malé mesto), v ktorej sa v roku 1981 robil výskum. P ako 

FÈ sa preto celkom obchádza v živom pomenúvaní, využíva sa len na 3,7 %, keïže 

pri ve¾kej frekvencii rovnakých P v obci stratilo identifikaènú hodnotu. Napr. 27 

rodín boli Oršulovci. Dominantné postavenie nadobudla Ch, ktorá sa vo väèšine 

prípadov prehodnotila na dediènú v R. Do popredia sa dostal aj FÈ D (Blanár – 

Matejèík, 1983). V ostatných dedinách bola situácia pravdepodobne obdobná. 

Èo spôsobilo súèasný zvrat v používaní P ako FÈ (výskum sme robili 

v rokoch 1994 – 95)? Zaèína sa zvyšova migrácia obyvate¾stva – mladí ¾udia 

odchádzajú študova alebo pracova do väèších miest, do obcí prichádzajú noví 

obyvatelia (napr. súvisí to s predajom ve¾kého poètu stavebných pozemkov 

obyvate¾om, ktorí nepochádzali z DNV), vzrastá poèet priženených mužov 

z iných okolitých dedín, prípadne iných oblastí. Tým sa v obciach znaène zvýšil 

inventár nových P, ktoré majú už dostatoènú identifikaènú hodnotu, a preto 

slúžia aj ako motív pri vytvorení R a D pod¾a zaužívanej jazykovej formy. Pokles 

rovnakých P súvisí aj s inými ekonomickými a sociálno-spoloèenskými 

faktormi, napr. nižší poèet detí v rodinách. Zvýšením vzdelanostnej úrovne obyvate¾stva 

sa celkovo používanie ŽM poci uje ako nespisovný, expresívny jav 

hlavne pre strednú a mladú generáciu. Zvýšením množstva rôzneho kultúrneho 

vyžitia, rôznych záujmov sa ¾udia to¾ko nezaujímajú o iných, takže nepoci ujú 

potrebu ich vôbec identifikova . Orientujú sa skôr na užšie spoloèenstvá ohranièené 

ulicou, èasto len okruhom známych a príbuzných, generaèných vrstovníkov, 

spolupracovníkov. Pri stále sa zvyšujúcom poète obyvate¾stva prestáva 

by jednoducho možné, aby každý každého vôbec poznal, nieto vedel ešte jeho 

ŽM. Preto Ch nadobúdajú skôr podobu substantívnych, èasto aj expresívnych 

prezývok, ktoré fungujú skôr v úzkom kolektíve ¾udí zväèša len medzi mladou 

a strednou generáciou, ale netvoria sa z nich už R a D. Staré Ch, ktoré vo väèšine 

prípadov fungujú už len ako dedièné R, prípadne D, používa zase len najstaršia 

generácia, prípadne stredná a postupne sa prestávajú používa , mnohokrát 

už nie je známa ani pôvodná antroponymická motivácia. 

Uvedené sociálno-spoloèenské a ekonomické faktory môžu by dôvodom, 

preèo P znovu nadobudlo identifikaènú hodnotu v neúradnom pomenúvaní. 

Celkovo úradná pomenovacia sústava (nielen P, ale aj K) sa pomerne do ve¾kej 

miery zaèína realizova aj v neúradnom pomenúvaní (graf è. 1). 

Literatúra 

BLANÁR, V: Sústava živého pomenúvania osôb. In: Èertvro zasedanie na Megunarodnata 

komisija za slovenska onomastika. Skopje – Ochrid, 17. – 23. septembra 1970. 

157

Red. B. Vidoeski a kol. Skopje: Makedonska akademija na naukite i umetnostite 1971, 

s. 37 – 51. 

BLANÁR, V.: Problematika výskumu živých mien. In: Materiály z III. slovenskej 

onomastickej konferencie (4. – 6. septembra 1970 v Banskej Bystrici). Red. V. Blanár. 

Banská Bystrica 1972, s. 7 – 50. 

BLANÁR, V.: Špecifikum onomastiky. In: Zborník materiálov zo sympózia o teoretických 

a metodologických otázkach onomastiky a II. slovenskej onomastickej konferencie 

(22. – 24. mája 1969 v Nitre). Red. Š. Krištof. Bratislava: Slovenské pedagogické 

nakladate¾stvo 1970, s. 15 – 35. 

BLANÁR, V.: Jazyková výstavba slovenských osobných mien. In: Zborník materiálov 

zo IV. slovenskej onomastickej konferencie (9. – 10. novembra 1971 v Bratislave). 

Red. M. Majtán. Bratislava: Vydavate¾stvo SAV 1973, s. 8 – 28. 

BLANÁR, V.: Výskum designatívnej stránky živých osobných mien. In: Slavica Slovaca, 

10, 1975, s. 20 – 37. 

BLANÁR, V. – MATEJÈÍK, J.: Živé mená na strednom Slovensku. I. 1. Designácia 

osobného mena. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladate¾stvo 1978. 413 s. 

BLANÁR, V. – MATEJÈÍK, J.: Živé mená na strednom Slovensku. I. 2. Distribúcia 

obsahových modelov. Martin: Osveta 1983. 647 s. 

BLANÁR, V.: Obsahový model v onomastike. In: Zborník príspevkov z 2. èeskoslovenskej 

onomastickej konferencie (6. – 8. mája 1987 v Smoleniciach). Red. M. Majtán. 

Bratislava: Veda 1989, s. 239 – 249. 

BLANÁR, V.: Motivaèný model v onomastike. In: Jazykovedný èasopis, 41, 1990, 

s. 113 – 120. 

BLANÁR, V.: Onymická nominácia. In: Jazyková a mimojazyková stránka vlastných 

mien. Zborník referátov z 11. slovenskej onomastickej konferencie (19. – 20. mája 

1994 v Nitre). Red. E. Krošláková. Bratislava – Nitra: Vysoká škola pedagogická Nitra 

1994, s. 7. – 15. 

BLANÁR, V: Teória vlastného mena. Bratislava: Veda 1996. 250 s. 

HAUSER, P.: Deminutiva v príjmeních. In: Onymické systémy v regionech. Sborník 

príspìvkù z V. semináøe „Onomastika a škola“, konaného 12. – 14. ledna 1993 v Hradci 

Králové. Red. V. Koblížek – J. Bartùòková. Hradec Králové: Gaudeamus 1995, s. 15 – 22. 

HORECKÝ, J.: Slovotvorná sústava slovenèiny. Bratislava: Vydavate¾stvo SAV 1959. 

218 s. 

ŠLABJAROVÁ, I.: Živé mená v Diviackej Novej Vsi. In: Varia IV. Materiály zo IV. 

kolokvia mladých jazykovedcov (30. 11. – 2. 12. 1994). Red. M. Nábìlková – P. Odaloš. 

Bratislava – Banská Bystrica: SJS pri SAV – PF UMB 1995, s. 14 – 19. 

ŠLABJAROVÁ, I.: Živé osobné mená v hornonitrianskej oblasti. In: Przezwiska 

i przydomki w jêzykach s³owiañskich (Lublin, 23 – 25 listopada 1995). Red. S. Warcho³. 

Lublin: Wydawnictwo Uniwersytetu Marii Curie-Sk³odowskiej 1999, s. 151 – 164. 

ŠMELÍK, L.: K živým menám na Záhorí. In: Zborník materiálov z III. slovenskej 

onomastickej konferencie (4. – 6. novembra 1970 v Banskej Bystrici). Red. V. Blanár. 

Banská Bystrica 1972, s. 88 – 102. 

158

Adaptácia nemeckých terénnych názvov do slovenskej 

toponymickej sústavy (na príklade Dobšinej) 

Jaromír Krško 

Fakulta humanitných vied UMB, Banská Bystrica 

Zlé hospodárske pomery Horného Uhorska na zaèiatku 12. storoèia, umocnené 

tatárskym plienením v rokoch 1241 – 1242, riešil panovnícky rod Anžuovcov 

pozývaním nemeckých kolonistov do svojej krajiny. Išlo najmä o baníkov 

a remeselníkov. Prílev nemeckého etnika bol najväèší v 13. storoèí za panovania 

krá¾a Karola Róberta z Anžu (1288 – 1342). Nemeckí kolonisti osíd- 

¾ovali najmä oblasti s hojným výskytom nerastného bohatstva, väèšinou išlo 

o hornaté územie stredného Slovenska. Vytvorilo sa nieko¾ko centier s nemeckým 

etnikom – tzv. Hauerland (Matejèík, 1995; ¼upták, 1998), tu boli Nemci 

sústredení najmä v okolí Kremnice, Banskej Štiavnice, neskôr aj Handlovej 

a ïalších miest. Gemer prilákal nemeckých kolonistov najmä do oblasti stredného 

Gemera, pretože sa tu nachádzali obrovské zásoby železnej rudy 1 . 

História Dobšinej bola zo zaèiatku spojená so slovenským etnikom. Prvá 

zachovaná listina z roku 1243 hovorí, že rod Ákošovcov dostal do daru územie, 

na ktorom sa dnes nachádza mesto Dobšiná spolu s okolitými lesmi a pasienkami. 

Vnuci Ditricha z rodu Ákošovcov roku 1326 prenajali okolité lesy aj s rozvíjajúcou 

sa osadou šoltýsovi, Razlovmu synovi Mikulášovi, pod podmienkou, 

že bude všemožne podporova osíd¾ovanie mesta na krupinskom práve. Šoltýs 

Mikuláš však priviedol osadu do katastrofálneho stavu. Po vymretí Ákošovcov 

pokraèovali v osíd¾ovaní dva silné rody – Štítnikovci a Bebekovci. V tomto 

èase boli pozvaní zmluvnými šoltýsmi, tzv. lokátormi, aj nemeckí baníci, ktorí 

boli známi ako vynikajúci banskí odborníci a technici. Nemeckí banskí odborníci 

mali zvýši ažbu nerastných surovín a objavi nové ložiská nerastov. Na 

území, na ktorom sa usadili, našli bohaté zásoby nerastných surovín. Vrcholom 

rozmachu Dobšinej bolo obdobie 17. – 18. storoèia, keï tu ažili železo, meï, 

kobalt, nikel, ortu , azbest a striebro (Kanaba, 1970, s. 209). Poèet pris ahovaných 

Nemcov sa zvyšoval až do 14. storoèia, keï ich poèet prevýšil slovenské 

etnikum. Tento stav sa zaèal meni najmä po roku 1847, pretože v tomto roku 

bola zastavená ažba železnej rudy. V tomto èase sa znížil poèet obyvate¾ov zo 

6238 na 4078 (Valiska, 1980, s. 23). Èas obyvate¾ov sa vys ahovala do Ameriky, 

Nemecka, Rakúska a Uhorska, nieko¾ko rodín odišlo do iných èastí Slovenska. 

Ïalšia fáza zníženia poètu nemeckého etnika v Dobšinej nastala po 

druhej svetovej vojne, pretože èas Nemcov sa vys ahovala do Nemecka a Rakúska. 

1 

G. Frák píše, že pod¾a výpoètov banských geológov z roku 1792 bolo v banských 

poliach Železníka dovedna okolo 14,8 milióna (!) ton železa (Frák, 1987, s. 30). 

159

Spolužitie dvoch etník sa prejavilo aj v toponymii Dobšinej, v rámci ktorej 

existujú terénne názvy slovenského i nemeckého pôvodu. 

V dnešných katastrálnych mapách nachádzame väèšinu slovenských názvov, 

do II. svetovej vojny a krátko po nej však mnohé dnešné slovenské pomenovania 

mali nemeckú podobu. 

Proces revízie nemeckých terénnych názvov siaha do obdobia po II. svetovej 

vojne, po vys ahovaní nemeckého obyvate¾stva z èeského pohranièia a jeho 

následnom osídlení Èechmi a Slovákmi. Prvotná zmena názvov bola živelná, 

bola èiastoène ponechaná na novopris ahovaných obyvate¾ov. Výsledky však 

boli, ako píše V. Šmilauer, „velmi nejednotné a leckdy nevhodné“ (Šmilauer, 

1957, s. 262). Ïalšie zmeny terénnych názvov pochádzali priamo od kartografov, 

ktorí však riešili problematické prípady nevhodným spôsobom – nemecký 

názov jednoducho z mapy vymazali a nenahradili ho žiadnym pomenovaním. 

Preto bola r. 1951 zriadená Názvoslovná komisia, ktorej cie¾om bolo zrevidova 

èeské terénne názvy a ustáli písanie cudzojazyèných názvov – ich grafickú 

podobu, skloòovanie a odvodzovanie nových názvov. Hlavné zásady, ktorých 

sa Názvoslovná komisia pridržiavala, boli: 

„1. Zmìny se mají omezovat na nejmenší možnou míru a nikdy se nemá bez 

velmi vážného dùvodu mìnit název vžitý. 

2. Nìmecké názvy je tøeba nahrazovat èeskými, protože v pohranièí došlo 

k úplné výmìnì obyvatelstva. – To se však nevztahuje na názvy historicky dùležité 

a obecnì známé; poèeští se tedy Amonsgrün a Freudenheim, nikoli však 

Frýdlant a Rumburk. 

3. Poèeš ování se dìje buï pøekladem, nebo samostatným èeským názvem. 

Pøi tom je tøeba tvoøit názvy z obecných jmen dnes bìžných a zpùsoby živými; 

tvoøení jmen z vlastních jmen osobních není zásadnì vhodné“ (Šmilauer, 1957, 

s. 266). 

Zmena nemeckých názvov po II. svetovej vojne nastala aj na Slovensku. 

Nezaèali sa meni len terénne názvy, ale postupne sa premenovávali aj ojkonymá, 

ktoré obsahovali topolexému nemecký/nemecká/nemecké – Nemecká ¼upèa 

sa premenovala na Partizánsku ¼upèu (prvý zápis r. 1252 bol Lipche/Lypche, 

… 1773 Nemecka Lypèa, 1808 Nemecká Lupèa, 1946 Partizánska ¼upèa 

– VSONS, II., s. 370), Nemecké Pravno bolo premenované na Nitrianske Pravno 

(prvý zápis roku 1393 bol Prona, 1493 Nemethprona, 1773 Nemeczke Prawno, 

1920 Nemecké Pravno, 1946 Nitrianske Pravno – VSONS, II., s. 304). Trend 

„eliminovania“ nemèiny ako vyuèovacieho jazyka po roku 1945 bol aj v školstve. 

Oproti predvojnovým rokom sa zredukovalo vyuèovanie nemeckého jazyka na 

školách. 2 

2 

Postavenie nemeckého jazyka v rámci vyuèovania cudzích jazykov v ÈSR pred 

rokom 1945 a po òom by bolo dobrou témou na samostatnú štúdiu. Toto však nie je 

predmetom tohto príspevku, preto mu nebudeme venova viac pozornosti. 

160

Proces adaptácie terénnych názvov na Slovensku zaèal, podobne ako v Èechách, 

najmä v pä desiatych rokoch. Tak to bolo aj v Dobšinej (Èernická, 1998, 

s. 1 – 2). Nevieme, èi bola vytvorená osobitná názvoslovná komisia, ale na 

premenúvaní sa podie¾ali lesní inžinieri, vedúci baní v Dobšinej a ¾udia zaoberajúci 

sa históriou Dobšinej. 

Pôvodní (pris ahovaní) obyvatelia Dobšinej hovorili nemeckým dialektom 

– bulejnérèinou. J. Valiska opísal bulejnérske náreèie Dobšinej v monografii 

Nemecké náreèie Dobšinej (1980). V úvodných kapitolách charakterizuje toto 

náreèie ako dialekt enkláv, ktoré nemožno porovna so žiadnym nemeckým 

náreèím, pretože obyvatelia Dobšinej sa poèas rôznych pohrôm premiešavali aj 

s Nemcami z dolného Spiša, stredného Gemera a pod. J. Valiska píše: „Náreèia 

enkláv majú koloniálny charakter. To znamená, že nie sú jednoducho odštiepené 

útvary urèitého náreèia, ktoré naïalej existuje niekde v Bavorsku, zatia¾ èo 

ono, ktoré navždy stratilo kontakt s materským náreèím, sa vyvíja v slovenskom 

obk¾úèení a iba v kontakte so slovenèinou“ (Valiska, 1980, s. 23).Väèšina pôvodných 

terénnych názvov preto nebola v nemèine, ale v tomto náreèí. Z tohto 

dôvodu sa premenovávania zúèastnili ¾udia, ktorí ešte ovládajú (ovládali) bulejnérsky 

dialekt a vedeli posúdi vhodnos nového slovenského názvu. 

Problematikou adaptácie nemeckých terénnych názvov do domácej toponymickej 

sústavy sa v po¾skej onomastike zaoberala Barbara Czopek-Kopciuch 

v monografii Adaptacje niemieckich nazw miejscowych w jêzyku polskim 

(1995). V tretej kapitole (Stan badañ) autorka sumarizuje dovtedajšie štúdie 

o adaptácii nemeckých terénnych názvov, ktoré publikovali po¾skí onomastici. 

Najpresnejšie èlenenie, najbližšie k našim výsledkom, mal H. Górnowicz (1973), 

ktorý adaptované názvy rozdelil do 6 skupín: 

„1. substytucje fonetyczne; 

2. substytucje fonetyczne z dodaniem polskiego formantu; 

3. t³umaczenia; 

4. t³umaczenia z dodaniem polskiego formantu; 

5. hybrydy (nazwy mieszane); 

6. urzêdowe zmiany nazw“ (Górnowicz, In: Czopek-Kopciuch, 1995, s. 26). 

Z toponymie Dobšinej, ktorú v rámci diplomovej práce zozbierala a analyzovala 

E. Èernická (1998), sme zistili, že sústavu terénnych názvov tohto 

stredogemerského mesteèka tvorí 203 názvov, z ktorých len 3 pomenovania sú 

maïarského pôvodu (Jóramenõ, Sajó, Tünderfóg). Zvyšné názvy sú dnes väèšinou 

slovenského pôvodu, èas z nich však vznikla adaptáciou nemeckých terénnych 

názvov. Proces adaptácie sme rozdelili do 6 spôsobov: 1. kalky; 2. polokalky; 

3. eliptické kalky; 4. prevzaté slová; 5. identické slová; 6. vo¾né preklady. 

Kalky sú doslovné preklady pôvodných nemeckých podôb terénnych názvov 

do slovenèiny. 3 Tento proces zmien proprií bol v toponymii Dobšinej naj- 

3 

Pod¾a triedenia H. Górnowicza ide o „t³umaczenia“. 

161

èastejší. Vzniklo ním najväèšie množstvo názvov geomorfologických objektov. 

Kalky, polokalky a eliptické kalky mohli vzniknú vïaka tomu, že bola 

známa motivácia nemeckého propria, prípadne sa dalo (správne) analyzova 

pôvodné proprializované apelatívum. Problémom však ostáva pôvodný význam 

apelatíva, pretože mnohé (aj bulejnérske) názvy sa mohli hláskoslovne upravova 

, adaptovaná podoba z bulejnérèiny do nemèiny mohla zaznamena sémantické 

posuny (napr. slovenské proprium Pracháreò zodpovedalo nemeckému 

Pulvermühle (teda – Prašný mlyn), ale v bulejnérskom náreèí malo podobu 

Pulverturen – Prašná veža). Slovenské významy pôvodných nemeckých (bulejnérskych) 

názvov preto nemusia plne korešpondova s pôvodným významom. 

Pri kalkoch boli preložené všetky èasti pôvodného nemeckého (bulejnérskeho) 

názvu (substantívum, adjektívum, predložka). Z h¾adiska prekladu jednotlivých 

èastí pôvodného názvu rozoznávame kalky s adekvátnym prekladom 

všetkých èastí pôvodného názvu a kalky, v ktorých je niektorý èlen preložený 

odlišným slovenským významom (napr. pod¾a charakteru objektu, jeho tvaru 

a pod.). Kalky teda delíme: 4 

a) kalky s adekvátnym prekladom: Borovkový kopec < Helprhibl (bulejnérske 

e Helpr – èuèoriedka + bulejnérske r hibl – kopec) – ide o náreèovú podobu 

štandardizovaného toponyma, pretože správne by malo by Èuèoriedkový 

kopec (v stredogemerskom náreèí borovka = èuèoriedka); Božia pomoc < 

Hilfe Gottes (bulejnérsky názov Gottes Helf) – e Hilfe – pomoc + r Gott – 

boh; ide o pomenovanie banskej štôlne, ktorej názov mal ochraòova baníkov 

pred banskými neš astiami; Diviaèí kopec < Eberberg (r Eber – diviak 

+ r Berg – vrch); Dolná záhrada < Unterer Garten (unter – spodný, dolný + 

r Garten – záhrada), Na vàšku < Am Höhe (am – na + e Höhe – vrch, vàšok); 

Okrúhly krík < Runder Busch (e Runde – okruh + r Busch – krík); Píla < 

Säge (e Säge – píla); Pod skalou < Unterm Stein (unterm – (hovorovo) pod 

+ r Stein – skala, kameò); Tesnina < Enge (e Enge – tesnos , úžina); Zbojnícka 

skala < Räuberstein (r Räuber – zbojník + r Stein – skala, kameò); 

Žobrácka studnièka < Bettlers Brünnel (r Bettler – žobrák + r Brunnen – 

studòa, žriedlo); 

b) kalky, ktorých druhá èas pomenovania nie je preložená adekvátnym slovenským 

ekvivalentom, ale význam je upravený pod¾a charakteru objektu: 

Èierna hora (les, lúka) < Schwarzenberg (schwarz – èierny + r Berg – vrch), 

adekvátny kalk by teda mal by Èierny vrch; Dlhá hora (les, lúka) < Langenberg 

(lang – dlhý + r Berg – vrch); Pod Èiernou horou < Unterm Schwarzenberg 

(unterm – pod tým + schwarz – èierny + r Berg – vrch); Vlèia dolina 

< Wolfseifen (r Wolf – vlk + s Seifen – ryžovisko). 

Polokalky predstavujú takú slovenskú formu pôvodného nemeckého terénneho 

názvu, pri ktorom zostáva èas pôvodného názvu nepreložená, pretože je 

4 

Z priestorových dôvodov uvedieme ako príklady len nieko¾ko terénnych názvov, 

pretože model zostáva rovnaký. 

162

nepreložite¾ná (najèastejšie ide o osobné meno majite¾a, pri predložkových 

názvoch ide o nepreložený relaèný objekt), èas je nahradená iným významom 

a pod. Polokalkami nevzniklo také ve¾ké množstvo názvov ako kalkami, napriek 

tomu je ich podiel na vytváraní nových pomenovaní výrazný. Na základe 

analýzy rozoznávame nieko¾ko druhov polokalkov terénnych názvov, a to pod- 

¾a toho, aká èas polokalku nie je preložená: 

a) nepreložite¾ná èas je osobné meno (pôvodného) majite¾a objektu 5 : Gubova 

dolina < Gubas Grund (Guba – osobné meno + r Grund – pôda, zem); 

Krištofova roveò < Kristofebene (Kristof/Krištof – osobné meno + e Ebene 

– rovina, planina); Kohariho lúka < Kohare Flecken (v bulejnerèine Kohare 

Fleckn) (Kohar/Kohári – osobné meno + r Flecken – kus, èas zeme, 

v bulejnérskom náreèí – lúka); 

b) nepreložite¾ná èas predstavuje nadradený (relaèný) objekt a preložená je 

len predložka nového terénneho názvu: Na Flose < Om Floos (om – v bulejnérskom 

dialekte na + Flos – terénny názov); Na Gugli < Of der Gugl (of 

– na + Gugl – terénny názov); Pod Hanesovou < Unter Hanneshöhe (unter 

– pod + Hanneshöhe – terénny názov); 

c) nemecké dvojèlenné pomenovanie bolo preložené jedným slovenským výrazom, 

pretože v slovenèine existuje takáto forma apelatíva: Jedlina < Tannenwald 

(e Tanne – jed¾a + r Wald – hora, les); Vèeláre < Biengarden (e Biene 

– vèela + r Garten – záhrada) – na tejto lúke bývali úle so vèelami, správne 

by malo by Vèelnica); Papiereò < Papiermühle (s Papier – papier + e Mühle 

– mlyn); Pracháreò < Pulvermühle (s Pulver – prach + e Mühle – mlyn). 

Eliptické kalky sú také preklady názvov, ktoré v slovenskom názve majú 

len èas nemeckého propria, prípadne dvojslovný tvar pôvodného pomenovania 

je nahradený jedným výrazom. Eliptické kalky tvoria približne 10 % pomenovaní 

dobšinského chotára. Ide o kalky, ktoré obsahujú len èas pôvodného 

nemeckého názvu (najèastejšie substantívnu, ale môže by elidovaná aj adjektívna 

èas ): Cínová < Zinopelkamm (s Zinn – cín + r Kamm – hrebeò); Dedièná 

< Erbstollen (r Erb – dediè + r Stollen – štôlòa); Hámor < Streckhammer 

(e Strecke – tra + r Hammer – hámor); Strieborné < Silberzech (e Silber – 

striebro + e Zeche – cech, v bulejnérskom náreèí baòa). 

Prevzaté slová sa prebrali v podobe, akú si priniesli pôvodní nemeckí kolonisti. 

Fonémy, ktoré slovenèina nemala, sa nahradili zvukovo najbližšími fonémami. 

Do tejto skupiny patria aj terénne názvy, ktoré obsahujú osobné mená 

majite¾ov. Nieko¾ko takých terénnych názvov má slovenský topoformant 

(H. Górnowicz hodnotí takéto typy ako fonetické substitúcie s dodatkom domáceho 

– po¾ského formantu). Domáci topoformant je najvýraznejší v elidovanej 

podobe osobného mena majite¾a. V. Šmilauer takýto typ prevzatých slov hodnotí 

ako „jména názvuková“ (Šmilauer, 1957, s. 268) a píše, že tento preklad sa 

5 

Ide o podobný proces ako pri vzniku polyonymie zmenou onymizovaného apelatíva 

(Krško, 1996, s. 139). 

163

najèastejšie využíva v tzv. ¾udovej etymológii. Vzh¾adom na to, že ide o prevzatie 

apelatív aj proprií, rozoznávame: 

a) prevzaté slová, v ktorých sa dá urèi apelatívny základ (v zátvorke za nemeckým 

výrazom uvádzame podobu v bulejnerèine): Gugel < Kugl (Gugl) 

(e Kugl – gu¾a); Rik < Rücken (Rek) (r Rücken – chrbát); Pišel < Büschel 

(Peschl) (r Büschel – ker); Šlamovka < Schlemmer (Schlemmer) (r Schlamm 

– bahno); Palcová < Pelz (Pelz) (r Pelz – koža, kožuch); Šajby < Scheibe 

(Schaeb) (e Scheibe – kotúè, plátok); Vincovka < Windsock (Winzog) (identifikovali 

sme len èas r Wind – vietor); 

b) prevzaté slová, ktoré obsahujú osobné meno (pôvodného) majite¾a. Toto 

meno môže ma elidovanú formu alebo elidovanú formu, ku ktorej sa pridáva 

formant -ka (Krško, 1996, s. 140): Danková < Dankas Grund (Danko 

– osobné meno + r Grund – pôda, zem); Detiarova < Ditters Grund (Ditter 

– osobné meno + r Grund – pôda, zem); Hanesová < Hannes Höhe (Hanes 

– osobné meno + e Höhe – vyvýšenina, kopec); Štumerova < Stummersberg 

(doslova Štumerov kopec), Tešnarky < Teschner Grund (Teschner – osobné 

meno + r Grund – pôda, zem); Šlosiarka < Schlosser Hannes Grund (Schlosser 

Hannes – osobné meno + r Grund – pôda, zem). 

Identické slová sú prevzatia z cudzieho jazyka bez potrebnej fonologickej 

úpravy, pretože výslovnos bola ve¾mi podobná domácemu jazyku. Väèšinou 

ide o prevzatie apelatívnej lexiky, ktorá sa proprializovala do podoby terénnych 

názvov, zaznamenali sme však aj prevzatie osobného mena a ojkonyma Jeruzalem, 

ktorým bolo pomenované miesto, kde sa konali procesie. Tento druh proprií 

tvorí najmenšiu èas z celého súboru dobšinskej toponymie – len 8 slov, èo 

predstavuje 3,94 %: Beluš < Belusch (Belusch); Flos < (v bulejnerèine) Floos; 

Gápe¾ < (v bulejnerèine) Gaapl/Gepl; Jeruzalem < Jerusalem; Maseter < 

Massörter (Moseatr); Špic < Spitz (Spetz); Šturec < Stürz (Stiaz); Truc < Trotz 

(Trutz). 

Vo¾né preklady (H. Górnowicz ich oznaèuje ako úradné zmeny názvov) sú 

také, pri ktorých nedošlo ani k jednej z predchádzajúcich prekladových zmien. 

Spojenie pôvodného nemeckého pomenovania so súèasným slovenským nie je 

žiadne. Takéto názvy mali odlišnú motiváciu ako pôvodné, najèastejšie išlo o tvar, 

charakter objektu a pod.: Háj < Friedwald (r Frieden – mier + r Wald – les, 

hora, pravdepodobnejšia motivácia však bola z osobného mena); Plezová < 

Radmacherkamm (motivácia bola asi z osobného mena, kalk by bol Kolesárov 

hrebeò); Voòarky < (v bulejnerèine) Floarnseifen (floarn – strati sa + s Seifen 

– dolina). 

Problematika adaptácie nemeckých terénnych názvov do slovenskej toponymickej 

sústavy je ve¾mi zaujímavá. V príspevku sme chceli poukáza na rôzne 

spôsoby prekladu a prispôsobovania nemeckých proprií do slovenèiny. Analýza 

týchto spôsobov by mohla v budúcnosti prispie k objasneniu výkladov 

niektorých terénnych názvov pri spracúvaní slovenskej toponymie. 

164

Literatúra 

CZOPEK-KOPCIUK, B.: Adaptacje niemieckich nazw miejscowych w jêzyku polskim. 

Kraków: Instytut Jêzyka Polskiego PAN 1995. 274 s. 

ÈERNICKÁ, E.: Mikrotoponymia Dobšinej. Diplomová práca uložená na Katedre 

slovenského jazyka a literatúry FHV UMB. Banská Bystrica: FHV UMB 1998. 69 s. 

ÈIERNA, M. a kol.: Nemecko-slovenský slovník. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické 


FRÁK, G.: Baníctvo v Železníku. 1. vyd. Košice: Východoslovenské vydavate¾stvo, 

n. p. Košice 1987. 282 s. 

GÓRNOWICZ, H.: Die Arten Polonisierung deutscher Ortsnamen im Gebiet von 

Malbork. In: Onomastica Slavogermanica, VII, 1973, s. 75 – 86. (In: CZOPEK-KOP- 

CIUK, B.: Adaptacje niemieckich nazw miejscowych w jêzyku polskim. Kraków: Instytut 

Jêzyka Polskiego PAN 1995, s. 29.) 

HANZALOVÁ, L.: Revize pomístního názvosloví po r. 1945. In: Zpravodaj Místopisné 

komise ÈSAV, 16, 1975, s. 600 – 605. 

JURÍKOVÁ, M. a kol.: Slovensko-nemecký slovník. 1. vyd. Bratislava: Slovenské 

pedagogické nakladate¾stvo 1997. 855 s. 

KANABA, M.: Dobšiná, mesto baníckej slávy. In: Krásy Slovenska, 47, 1970, s. 206 

– 211. 

KRŠKO, J.: Polyonymia chotárnych názvov Muránskej doliny. In: Slovenská reè, 

1996, roè. 61, è. 3, s. 136 – 141. 

¼UPTÁK, M.: Deutsche Mundart im Hauerland, unter besonderer Berücksichtigung 

Kremnitz – Deutsch – Probener Sprachinsel. Diplomová práca uložená na Katedre germanistiky 

FHV UMB. Banská Bystrica: FHV UMB 1998. 89 s. 

MAJTÁN, M.: Z lexiky slovenskej toponymie. 1. vyd. Bratislava: Veda 1996. 191 s. 

MALENÍNSKÁ, J.: Nìmecká oronymická apelativa severních Èech a jejich èeské 

ekvivalenty (na materiálu Èeského støedohoøí). In: Acta onomastica, 1995, s. 138 – 144. 

MATEJÈÍK, J.: Hauerland na strednom Slovensku. In: Onymické systémy v regionech. 

Sborník pøíspìvkù z V. semináøe Onomastika a škola, konaného 12. – 14. ledna 1993 

v Hradci Králové. Hradec Králové: Gaudeamus 1995, s. 129 – 137. 

ŠMILAUER, V.: Revise èeských pomístních jmen. In: Naše øeè, 40, 1957, s. 260 – 

277. 

VALISKA, J.: Nemecké náreèie Dobšinej. Rimavská Sobota: Gemerská vlastivedná 

spoloènos v Rimavskej Sobote 1980. 305 s. 

Vlastivedný slovník obcí na Slovensku. II. diel. 1. vyd. Bratislava: Veda 1977. 

(VSONS) 

165

Téma dívèí války a tvorba antroponym 

u Václava Hájka z Liboèan 

Martina Šmejkalová 


1. Kronika èeská Václava Hájka z Liboèan (1541) poskytuje cenný materiál 

pro studium vlastního jména jako prostøedku sociální symboliky. Antroponyma 

se totiž u Hájka vyskytují èasto, a to i v èasovì a tematicky uceleném 

úseku pojednávajícím o tzv. dívèí válce. K výbìru této èásti kroniky mì motivoval 

pøedpoklad, že u historicky nedoložených postav budu moci lépe sledovat 

proces tvorby antroponym. Snažila jsem se postihnout kritéria, podle kterých 

Hájek jména vybírá (zøejmì ze starších pramenù), nebo dokonce sám 

vytváøí. 

1.1 Protože Hájek pøi psaní své kroniky pracoval mj. i s kronikou Dalimilovou 

(Kolár 1981, s. 13), porovnala jsem nejprve výskyt osobních jmen v kapitolách 

o dívèí válce v tìchto dvou dílech. 

V obou dvou kronikách se vyskytují tato antroponyma: 

Dalimilova kronika 

Ctirad, Ctihrad 

Èastava 

Hoda 

Libušì 

Mlada 

Pøìmysl 

Radka 

Svatava 

Šárka 

Vlasta 

Vracka 

Hájkova kronika 

Ctirad 

Èastava 

Hodka 

Libuše 

Mladka 

Pøemysl 

Radka 

Svatava 

Šárka 

Vlásta, Vlástislava, Vlastislava 

Vratka 

V obou textech užívají autoøi k oznaèení jednotlivých postav jednoslovná 

pojmenování. V porovnávané pasáži, tj. o dívèí válce, se vyskytuje v obou kronikách 

11 stejných (obdobných) antroponym, pøièemž v Dalimilovì kronice 

není žádné, které by zároveò nebylo u Hájka. Naopak Hájkova kronika obsahuje 

navíc 32 antroponym, které se v kronice Dalimilovì nevyskytují. Celkem se 

v Hájkovì kronice, v pasáži popisující tzv. dívèí válku, vyskytuje 43 antroponym 

v rùzných morfologických podobách. Nepatrnì pøevažují jména ženská 

(23:20) – viz tabulka. 

166

Ženská jména 

Budeslávka 

Èastava 

Dobromila 

Dobroslava 

Hodka 

Horšovna 

Hrávka 

Káša 

Klimbojna 

Libuše 

Mladka 

Nabka 

Pìtisíla 

Radka 

Rodslava 

Stratka 

Svatava 

Šárka 

Tétka 

Vlásta, Vlástislava, Vlastislava 

Vratka 

Všemila 

Zdobìna 

Mužská jména 

Ctirad 

Dobrovoj 

Hesk 

Hruoza 

Hynchvoj 

Chabr 

Kalboj 

Kojík 

Milouš 

Mlád 

Mnohoslav 

Motol 

Nezamysl 

Pomnikvas 

Proš 

Pøemysl 

Radyslav 

Samoslav 

Smìlouš 

Š asoò 

Vysoký výskyt antroponym lze zøejmì pøièíst snaze o vìtší vìrohodnost 

uvádìných údajù a souvisí asi s Hájkovým epickým vidìním minulosti. Je vidìt, 

že nìkterá jména Hájek pøejímá beze zmìny nebo pouze s drobnými obmìnami, 

vycházejícími vìtšinou z hláskového vývoje (Libušì x Libuše). U jména 

Vlasta uvádí rovnìž kompozitum Vlastislava/Vlástislava. Jiná antroponyma 

(Mladka, Hodka) modifikuje podle bìžného slovotvorného modelu, a to odvozovací 

pøíponou -ka. Zde se pøikláním k názoru, že se jedná o pøíponu s deminutivním 

významem, a motivací pro užití tohoto typu odvození je zøejmì užití 

osobního jména jako nositele urèitého, zøejmì kladného citového pøíznaku. Lze 

tedy uvažovat o možnosti, že toto užití reflektuje autorùv subjektivní vztah 

k postavám nosícím výše uvedená jména. Také je ovšem možné, že nové tvary 

vytváøí vlivem prosté analogie. 

1.2 Antroponyma v Hájkovì kronice lze dále ještì rozdìlit podle toho, zda 

jsou doložitelná z historického období, èi zda byla s nejvìtší pravdìpodobností 

vytvoøena autorem. 

1.2.1 Antroponyma, která lze dokladovat ze staroèeského období (anebo 

jejich slovanské paralely), jsou: Tétka, Káša, Nezamysl, Radyslav, Dobromi- 

167

la a Dobroslava, Rodslava, Mlád, Proš, Milouš (s „chybou“ v hláskoslovné 

podobì; chce-li autor evokovat archaiènost jména, byla by asi úèelnìjší podoba 

Milúš – odvozenina pomocí produktivní pøípony -úš), Dobrovoj a jména vyskytující 

se v Dalimilovì kronice (viz výše). 

1.2.2 Antroponyma, která nejsou bìžná v pramenech historického období, 

mùžeme ještì rozlišit podle toho, zda to jsou a) kompozita, b) odvozeniny èi 

c) jména neodvozená. Tato antroponyma jsou zajímavá tím, že jsou pøímým 

produktem konkrétního pojmenovacího aktu. Lze se tedy zamýšlet nad motivací 

jejich tvorby v souvislosti s funkcí sociálnì klasifikaèní. 

Prvotním kritériem pøi tvorbì antroponym bylo pro autora èasové zaøazení 

dìje. Dívèí válku datuje lety 736 – 741, a je tedy pøirozené, že se snaží napodobovat 

nejstarší èeská jména známá z pøedhistorického období. V textu jsou èasté 

známky polyteismu, dùslednì se proto vyhýbá jménùm apoštolským, svìteckým, 

ale i šíøeji køes anským, jako jsou tøeba již v 10. – 11. stol. èastá jména 

typu Bohuchval nebo Køižan. Nevolí ani starobylá jména, která jsou pùvodem 

cizí (Oldøich, Bedøich), což souvisí s tématem dìje. 

U antroponym, která Hájek novì vytvoøil, je dobøe patrný jejich apelativní 

pùvod. Kritérium obsahovìvýznamové stojí nad kritériem formálním – to se ukazuje 

tøeba na zpùsobu, jak pojmenovává èlenky Vlastiny družiny: používá oba 

dva základní slovotvorné postupy, tj. odvozování i skládání, aniž by dodržoval 

princip bìžný pro nejstarší období, kdy kompozita byla vyhrazena pro šlechtu, 

kdežto jména nesložená mívali lidé neurození. Pøesto však zøejmì cítil relikt prestižní 

funkce kompozit, což se ukazuje zejména ve scénách, kde se na jedné stranì 

vyskytují bojovnice, hejtmanice a setnice bez milosti „mordující“ muže (Mladka, 

Hodka, Nabka, Svatava, Vratka, Radka, Èastava) a na stranì druhé „výborné“ 

dívky, které jsou vlákány do léèky a posléze zabity (Klimbojna, Dobromila, Dobroslava 

a Rodslava; k nim se ještì druží antroponyma Zdobìna a Horšovna). 

Motivaci tvorby antroponym nìkdy není snadné postihnout, Hájek je však 

vìtšinou vytváøí tak, aby formálnì odpovídala nejstarším èeským jménùm a aby 

jejich obsahový význam vycházel z popisované situace. 

Ad a) Do skupiny kompozit patøí zejména antroponyma jako Budeslávka 

(mluvèí dívek), Všemila, samozvaný hejtman Samoslav, a Kalboj, syn Hruozy. 

Poslední pøípad je zajímavý zpùsobem, jakým se Hájek snažil o vytvoøení 

zdání existence skuteèných dynastií a èlenùm vyfabulovaných rodù pøiøazoval 

jména na základì charakteristických rodových rysù. V kapitole o dívèí válce 

tak vystupují pøedstavitelé tøí rùzných rodù: zøejmì bojovní Hruoza a jeho syn 

Kalboj, moudøí Kojík a jeho syn Radyslav a stateèní Chabr a jeho syn Smìlouš. 

Volba jmen z jednoho tematického okruhu pro každou dynastii je evidentní. 

Slovotvorný princip tvorby kompozit lze ukázat na antroponymu Kalboj, 

které bylo vytvoøeno spojením izolovaných komponentù Kal- a -boj, jež lze 

nalézt napø. u jmen typu Kalivoda nebo Hrdìboj. Komponenty, z nichž jsou 

všechny výše uvedené složeniny vytvoøeny, jsou z historického období doloženy, 

avšak nikoliv v uvedených kombinacích. 

168

Dále do této skupiny mùžeme zaøadit kompozita vytvoøená z komponentù, 

které nejsou z historického období doloženy (nebo alespoò jeden z nich): 

Pìtisíla (význam je však zcela zøejmý, rovnìž lze zde uvažovat o vlivu øecké 

tradice), Hynchvoj (význam jména tohoto èlena Pøemyslovy družiny je nejasný, 

rovnìž jeho spoleèenský status není v textu specifikován), Pomnikvas 

(toto jméno pokládám za analogicky utvoøené od jmen typu Strachkvas, Nakvas 

ap. Motivace pojmenování se mi jeví evidentní: šlo o èlena Pøemyslovy 

družiny, posla, jenž navštívil Vlastu na dvorci zavraždìného Motola, aby jí vyøídil 

pozvání na hostinu), Mnohoslav (Šárèin otec, šlechtic z Oskoøina – výbìrem 

jména je signalizována jeho dùstojnost). 

Ad b) Druhou skupinu tvoøí jména odvozená jako Stratka (pravidelná 

odvozenina deminutivní pøíponou -ka ze slovesného základu, s nejasným významem, 

snad od slovesa stratiti) nebo Hrávka (také pravidelnì odvozeno, 

snad s významem hravá). Složitìjší je pøípad antroponyma Kojík. Pøíponou -ík 

se z apelativ vytváøela jména oznaèující nositele vlastnosti, zde je však význam 

diskutabilní, snad by se dal vyložit jako konejšící. Rovnìž by mohlo jít o deminutivum. 

Dalšími antroponymy jsou Klimbojna (pøechýlené kompozitum s nejasným 

prvním komponentem Klim-), Zdobìna (vytvoøeno zøejmì analogicky 

odvozením z verbálního základu produktivní pøíponou -ìna podle jmen typu 

Slavìna) a Horšovna (rovnìž vytvoøeno analogicky velmi produktivní pøechylovací 

pøíponou -ovna podle jmen typu Bartovna, Buškovna). Pravdìpodobná 

motivace tvorby se zdá být i u antroponyma Š asoò oznaèujícího èlena Pøemyslovy 

družiny, jenž byl pùvodnì Vlastou ohrožen na životì, ale nakonec se 

mu podaøilo ji zabít. Pøíponou -oò je vytvoøeno substantivizované adjektivum 

jako název nositele vlastnosti, podobnì jako jména typu Krasoò, Šèedroò. Zmínìn 

už byl Smìlouš, syn Chabra: v tomto pøípadì, stejnì jako v pøípadì antroponyma 

Milouš, je jméno odvozeno z apelativa, oznaèuje nositele vlastnosti. Pøípona 

-ouš zde podle mého názoru není ani deminutivní, ani augmentativní, a nelze 

proto u ní hledat v tomto pøípadì význam hypokoristický nebo zvelièující, nýbrž 

má pouze substantivizaèní funkci. 

Ad c) Poslední skupinu tvoøí jména neodvozená: 

Motol – výraz, který pokládám za antroponymum vyžadující samostatný 

výzkum, nebo lze uvažovat o podobném slovotvorném procesu jako u antroponyma 

Šárka (Kvítková 2001, s. 101), a Hruoza jako pùvodem zøetelné apelativum 

bez zvláštního antroponomického sufixu – slovotvorný model ve staré 

èeštinì pomìrnì bìžný. Vytvoøeno bylo tedy analogií. Jednoznaènì je motivována 

tvorba antroponym Hesk a Chabr – obì dvì poslednì jmenovaná antroponyma 

mají zøejmì svùj pøedobraz v historicky doložených jménech odvozených 

podle povahových vlastností (typ Dobr, Chytr). 

Jména cizí byla z rozboru prozatím vyòata. 

2. Václav Hájek z Liboèan ve své Kronice èeské nevybírá jména pouze 

z existujícího nebo doloženého repertoáru, ale naopak uvádí velké množství 

antroponym, která dílem pøebírá ze starší literatury (zejména od Dalimila), dí- 

169

lem vytváøí antroponyma originální. Ve velké èásti pøípadù jsme dokonce svìdky 

propriálnì pojmenovacího aktu, kdy pojmenovatel je zároveò tvùrcem jména. 

Vychází z popisované situace, z dìje, z vlastností aktérù a zámìrnì volí 

pojmenovací motiv tak, aby odpovídal charakteru a skutkùm jednotlivých postav. 

U velké vìtšiny jmen je jasnì patrný jejich apelativní pùvod a jde o antroponyma 

etymologicky jednoznaèná. Hájek se drží slovotvorných postupù 

bìžných v praslovanské a historické dobì: antroponyma vytváøí buï skládáním, 

anebo odvozováním pomocí produktivních pøípon. Rovnìž jména neodvozená 

vytváøí podle analogie. 

Literatura a prameny 

BAYEROVÁ, N.: Èeská a ruská pøíjmení vzniklá ze složených slovanských jmen. 

In: Propria v systému mluvnickém a slovotvorném. Sborník pøíspìvkù z mezinárodní 

konference Onomastika a škola, konané v Brnì ve dnech 10. – 11. 12. 1999. Brno 1999. 

DAVÍDEK, V. – DOSKOÈIL, K. – SVOBODA, J.: Èeská jména osobní a rodová. 

Praha 1941. 

HAUSENBLAS, K.: Vlastní jména v umìlecké literatuøe. In: Naše øeè, 59, 1976, 

s. 1 – 12. 

KOLÁR, J.: Hájkova kronika a èeská kultura. In: Václav Hájek z Liboèan. Kronika 

èeská. Odeon 1981. 

KOPEÈNÝ, F.: Prùvodce našimi jmény. Praha: Academia 1974. 

KNAPPOVÁ, M.: Osobní jméno jako fenomén sociolingvistický. In: ÈJL, 47, 1996 

– 1997, s. 52 – 59. 

KNAPPOVÁ, M.: Rodné jméno v jazyce a spoleènosti. Praha: Academia 1989. 

KVÍTKOVÁ, N.: Staroèeský text z kvantitativního hlediska. Praha: Pedagogická 

fakulta UK 2001. 

Staroèeská kronika tak øeèeného Dalimila. Vydání textu a veškerého textového materiálu. 

K vydání pøipravili Jiøí Daòhelka – Karel Hádek – Bohuslav Havránek – Nadìžda 

Kvítková. Svazek 1 a Svazek 2. Praha: Academia 1988. 

Staroèeský slovník. Úvodní stati, soupis pramenù a zkratek Praha: Academia 1968. 

Staroèeský slovník, výbìrovì. Praha: Academia. 

SVOBODA, J.: Staroèeská osobní jména a naše pøíjmení. Praha 1964. 

ŠRÁMEK, R.: Úvod do obecné onomastiky. MU v Brnì 1999. 

Václav Hájek z Liboèan. Kronika èeská. Odeon 1981, s. 95 – 115. 

170

Metafora jako projev jazykové kreativity 

Lenka Haasová 


1. Úvod 

Vývoj vìdy, techniky a forem komunikace jde èím dál rychleji kupøedu 

a všem novým skuteènostem je potøeba se okamžitì pøizpùsobovat, abychom 

se souèasným pokrokem udrželi tempo a nebyli ve svìtì ztraceni. Nejenže je 

nutné mìnit styl života, zpùsob práce, ale i myšlení, øeè a chování podléhá zmìnám. 

Souèasné ekonomické a technické trendy nás nenechají ani chvilku zahálet 

a pøihlížet na vše nové z odstupu. Každý je vtažen do hry a každý se tak musí 

pøizpùsobit jejím pravidlùm. 

Každá zmìna nebo nová skuteènost, vynález èi inovace musí být pojmenovány, 

aby vešly ve známost a staly se souèástí života. Slovní zásoba každého 

jazyka se tak neustále rozrùstá o nová slova. Potøeba tvoøení je dána nejen historickým 

vývojem, ale i touhou èlovìka po neotøelých vyjádøeních nahrazujících 

zevšednìlé. Svou úlohu hraje i jazykový systém a postavení jeho jednotek 

pøedevším z hlediska významového. 

Ke zmìnám ve slovní zásobì dochází tvoøením nových slov, pøejímáním 

slov cizího pùvodu, vznikem ustálených slovních spojení, významovými zmìnami 

slov již existujících a zánikem slov. Jazyk dává pøednost hravosti, neobvyklosti 

a kreativitì. Proto je velice rozšíøenou formou sémantické tvoøení slov, 

kdy se rozšiøuje poèet významù existujících slov. Jedná se o metaforu a metonymii. 

Kapacita pamìti bìžného uživatele jazyka je omezená, a protože se èlovìk 

ve svém chování øídí pøedevším ekonomièností, nevyhovuje mu tvoøit neustále 

nová pojmenování. Vypomáhá si tedy vlastní slovní zásobou a kreativnì 

se v ní pohybuje. 

2. Kreativita ve vyjadøování 

Dùraz na kreativitu jazyka klade generativní koncepce, jejímž hlavním pøedstavitelem 

je Noam Chomsky. Ten poukazuje na fakt, že mluvèí dokáže tvoøit 

nekoneèné množství nových vìt a jiný mluvèí téhož jazyka jim dokáže porozumìt. 

Pro užívání jazyka tedy není rozhodující pamì , ale „tvoøivý aspekt jazyka“. 

Ovládání jazyka v sobì zahrnuje nejen schopnost porozumìt novým vìtám, 

nýbrž i schopnost rozpoznat vìty odchylné a interpretovat je (Chomsky, 

1966). Chomsky mluví o „tvùrèím aspektu jazykového úzu“. „Jedná se o bìžný 

rys každodenní jazykové praxe: je typicky inovaèní, není ale determinována 

vnitøním stavem a vnìjšími podmínkami, není pøimìøená okolnostem, není vyvolána 

žádnou pøíèinou a vyjadøuje myšlenky, které mohl stejným zpùsobem 

vyjádøit i posluchaè“ (Chomsky, 1998, s. 19). 

171

Èlovìk má urèitou jazykovou schopnost (kompetenci), která mu umožòuje 

verbální èinnost (performanci). „Je-li stav vaší jazykové schopnosti dostateènì 

podobný mému, dokážete pochopit, co øíkám“ (Chomsky, 1998, s. 31). 

Generativní gramatika se zamìøila pøedevším na zkoumání syntaxe, ale tvoøivost 

zasahuje i do sémantiky. V bìžné jazykové praxi se s kreativitou setkáme 

nejèastìji v podobì synonymie. Slova s podobným nebo stejným významem 

pøímo vybízejí k rùzným možnostem využití v jazykovém projevu. Stejnì tak i 

pøirovnání a metafora jsou ze sémantického hlediska vhodným prostøedkem 

pro kreativní vyjadøování. 

3. Pohled na metaforu z psychologického hlediska 

Metafora nezajímá pouze jazykovìdce, ale i psychology a psycholingvisty. 

Celé 20. století se vìdci pokouší pøijít na podstatu metaforického vyjadøování, 

na základ tvoøení a chápání. Každý psychologický smìr pojímá problém metafory 

jinak, jak to ve svých statích popisuje V. Chrz. 

Ve školské praxi se vysvìtluje metafora jako pøenesení významu na základì 

podobnosti. Jedná se tedy o jakousi „figuru øeèi”. 

Ovšem na metaforu mùže být nahlíženo také jako na „figuru myšlení” èi „figuru 

poznání”. Tento posun je patrný v M. Blackovì definici, kde pøedmìt poznáváme 

náhledem skrze jiný pøedmìt. Podle Blacka „metafora vybírá, zdùrazòuje, potlaèuje 

a organizuje rysy hlavního pøedmìtu tím, že implikuje výpovìdi o tomto 

pøedmìtu, které se bìžnì používají o pøedmìtu vedlejším…” (Black, 1962, s. 44). 

V tom pøípadì jde pøi porovnávání obou èlenù o významnou intelektuální operaci. 

Dnes se velká pozornost vìnuje kognitivistické psychologii, která psychické 

procesy vnímá jako procesy, jež zpracovávají informace. Hledá vztahy mezi 

tématem a nosièem a metaforu považuje za specifickou strategii kategorizace. 

To znamená, že dochází k pojmenování nadøazené kategorie prostøednictvím 

jejího typického èlenu – prototypu. Základem metafory je pak proces grupování 

a nosièem kategorie je prototypický èlen. 

Kognitivní psychologie se drží i Vladimír Chrz ve své práci Metafory v politice 

(1999). Podle nìj metafora spoèívá v mapování ze zdrojové do cílové oblasti, 

pøièemž pojem mapování oznaèuje vyhledávání a formulaci korespondujících entit 

zdrojové a cílové oblasti. Na mnoha konkrétních pøíkladech dokazuje, že metafora 

je strategií konceptualizace politické problematiky a díky ní se daøí dosáhnout 

kognitivního efektu u tak bìžnému životu èasto vzdálené skuteènosti. 

Psychologické pohledy na metaforu jsou podøízeny jednotlivým psychologickým 

smìrùm a jejich východiskùm. Lingvistùm pak umožòují hlubší nahlédnutí 

do problematiky. 

4. Odpoetizování metafory 

V souèasné dobì pøevládají texty informativního charakteru. Zpravodajský, 

politický a ekonomický aspekt a touha po informovanosti dominuje užívání jazyka 

(Straková, 1992) a my se musíme snažit, abychom našli vhodná pojmenování. 

172

4.1. Definice a metafora 

Zdá se, že metafora a definice nemají nic spoleèného, nebo na jedné stranì 

stojí implicitní a mnohoznaèné vyjádøení a na stranì druhé explicitní a jednoznaèná 

definice. I pøesto nalézáme nìkteré styèné body. Napø. sémickou podstatu 

– definiens (abc) je vyjádøením pojmu (sémému) oznaèovaného definiendem 

(D). To platí jak pro definici, tak pro metaforu. Stejnì tak se u obou musí 

provést sémická analýza a zjistit vzájemné vztahy mezi sémy, aby došlo 

k pochopení. 

Pro aristotelovskou definici je charakteristická sponová vìta, kdy je nominální 

lexém v podmìtu (D) spojen s doplòkovou volnou nominální frází (abc). 

Jedná se o explicitní vyjádøení lexikálního významu ne pouhým synonymem, 

ale výrazem složitìjším. Nominaèní funkcí se tvoøí levá èást definice (abc-D) 

a konceptualizace je procesem sémaziologickým (D-abc). 

Metafora mùže mít nìkolik podob: 1. obrazné analogie jakožto explicitního 

pøímìru, 2. metafory in praesentia, kdy v blízkosti metaforického výrazu je i výraz 

doslovný a hledá se spoleèný základ (tertium), 3. metafory in absentia, kde 

chybí doslovný èlen a je tøeba ho doplnit na základì interpretace textu. Mezi 

výrazy mohou být spoleèné rysy, napø. tvar, ale stejnì tak rysy rozdílné, napø. 

životnost / neživotnost. Sémantická spektra se pøi metafoøe èásteènì pøekrývají 

a nìkteré sémy se aktualizují na úkor jiných. Metafora pøipouští více interpretací. 

Èastým opakováním metafory v komunikaci dojde k jejímu upevnìní a z aktuální 

metafory (volné, živé, nelexikalizované) se stává metafora uzuální (lexikalizovaná, 

kodifikovaná). 

Touto lexikalizací se mùže metafora zmìnit na odborný termín, a tím snadno 

dosáhne uplatnìní v odborných textech, jimž do té doby náležely pouze definice. 

Tato otevøenost zaruèuje pružnost jazykového systému (Kocourek, 1994). 

Jako pøíklad lze uvést mùstek v zubním lékaøství nebo koøen, kmen v jazykovìdì. 

5. Metafora v terminologii 

5.1. Výskyt terminologizovaných metafor 

Je zøejmé, že v souèasnosti není lidská pozornost zamìøena na beletrii. Texty 

odborného charakteru, populárnì nauèného, dokumentárního a zpravodajského 

poèetnì pøevažují. Pro tyto žánry je jedním z charakteristických rysù používání 

termínù, které si kladou za cíl co nejpøesnìjší vyjádøení a jednoznaènou 

interpretaci. O to pozoruhodnìjší se zdá fakt, že pøi tvorbì nových termínù hraje 

velikou roli metafora, která jednoznaèná nebývá. 

Podle Strakové „v terminologii výraznì pøevládá interpretaèní aspekt metafory, 

tj. metafora slouží poznání vìci (na základì srovnání), nemá však vedlejší 

zámìry (poetický, propagaèní, expresivní, evaluativní) ... v informativním stylu 

je metafora využívána jako prostøedek metodologický, výklad opøený o podobnost 

je názorný, srozumitelný a pøijatelný“ (Straková, 1992, s. 72). 

173

V odborných textech lze rozlišit metaforu terminologickou a aktualizaèní, 

jež je typická pro žurnalistiku a využívá se jí pøedevším v názvech èlánkù. Terminologická 

metafora se vyskytuje v urèité oblasti, napø. jevy z oblasti fyzikální 

se nejèastìji vyskytují v ekonomických pojmech (síla, tlak), stejnì jako výrazy 

oznaèující nástroje (kleštì trhu). Pro texty ekonomické se také hojnì využívá 

metafory z oblasti flóry a fauny (ekonomický rùst), názvy rodinných vztahù 

(dceøiná spoleènost), z oboru sportu (nahrát na smeè), vojenství (pod palbou), 

dramatu (scénáø reformy), somatologie (mzdová nákaza). I pøídavná jména 

mohou mít metaforizující úèinek (plíživá inflace) (Straková, 1992). 

Kromì ekonomického zamìøení se metafory vyskytují ve všech oblastech 

lidské èinnosti, pøedevším však v oblasti technické a nejvíce metafor proniklo 

do sféry poèítaèù a manuálù. To není náhoda, protože právì zde jde pokrok 

nejrychleji. Pro uživatele jazyka je pak jednodušší pøejímat pojmenování z jiné 

oblasti než tvoøit termín nový, který je stejnì s nejvìtší pravdìpodobností odsouzen 

k brzkému zániku, nebo jej rychle zastihne další vývojová zmìna, pro 

kterou se bude opìt hledat vhodné pojmenování. 

5.2. Živé a mrtvé metafory 

Názory a poznatky pro následující èásti (5.2., 5.3., 5.4., 5.5.) pøebírám ze 

statì V. Kocourka The status of English Metaphorical Terms (Kocourek, 1994). 

Nìkteré terminologické metafory byly natolik lexikalizovány díky svému 

èastému výskytu, že jsou považovány za mrtvé. Do této skupiny by se daly 

zaøadit souborové metafory používané ve specializovaných textech jako souèásti 

definic, napø. rodina jazykù, pøièemž rodina znamená v doslovném významu 

‚soubor rodièù a dìtí, nebo vztahù‘, ale metaforický význam je posunut na ,skupiny 

osob nebo národù sjednocených obyèejnými vztahy‘. Tyto metafory jsou 

nìkdy oznaèovány též jako uzuální, lexikální a jejich funkce je pøedevším pojmenovávací. 

Podílí se také na vzniku polysémie a èasto se vyskytují ve víceslovních 

pojmenováních nebo frazémech (mít máslo na hlavì). 

Oproti tomu metafory živé, volné jsou základem nových pojmenování. Jedná 

se pøedevším o jedineèná vyjádøení, úèelovì zamìøená, implicitní a dvojznaèná. 

Zdùrazòují obraznost a jejich cílem je zprostøedkovat nové vidìní skuteènosti. 

Nejèastìji slouží básníkùm, publicistùm, ale tvoøí je i kreativní uživatelé jazyka. 

5.3. Hlavní sémantiètí èinitelé metafor 

Metafora je dána jednak doslovným významem zdroje, významem pøeneseného 

termínu a typem motivace, tedy vztahem, èi pøíbuzností mezi nimi. Oba 

významy, pøenesený i doslovný, lze zaøadit podle urèitých sémantických tøíd 

(èlovìk / živoèich, živoèich / rostlina, abstraktum / konkrétum). Typ motivace 

závisí na sémech, na nichž je metafora založena. Sleduje se tedy styèný bod 

mezi obìma významy, napø. tvar, barva, funkce, pohyb. 

Základní sémantika metafory je postavena na vztahu shody nebo konfliktu 

mezi doslovným a pøeneseným významem a smìrem pøenosu. Kombinaènì 

nastávají tyto možnosti: 

174

1. pøenos z konkrétního do konkrétního, a to a) z neživého do neživého (korunka), 

b) z neživého do živého (názvy sportovních klubù – Detroit Pistons), 

c) z živého do neživého (myš), d) z živého do živého (z živoèišného do lidského 

nebo ze živoèišného do živoèišného), 

2. z konkrétního do abstraktního (koøen slova), 

3. z abstraktního do abstraktního (softwarové pirátství). 

V každém pøípadì se jedná o pøenesení z jedné významové roviny do druhé. 

To svìdèí o jazykové kreativitì a subjektivní úèasti uživatelù jazyka. 

5.4. Kritéria tvoøení metaforických termínù 

1. Referenèní adekvátnost. Mezi èiniteli metafory musí být pøijatelná shoda. 

Vlastnost zdroje, motivace i význam pøeneseného termínu si nesmí odporovat. 

Napø. hovoøíme-li o stromu ve vìtné struktuøe, mùžeme navázat dalším metaforickým 

termínem, napø. vìtev, vìtvení? V tomto pøípadì to není nemožné. 

2. Poznávací shoda. I zde je dùležité, aby doslovný význam zdroje, motivace 

a poznávací obsah termínu nebyly v rozporu. Napø. u termínu sémantická 

hra se shodují sémy hry (závodit podle pravidel, konèící vítìzstvím / prohrou) 

se sémy vyjádøenými v definici sémantické hry. 

3. Kategoriální náležitost. Každý termín by mìl spadat do konkrétní kategorie 

a mìl by být oproštìn od konotací. Ne vždy se tak dìje a vedlejší význam 

z pùvodnì doslovného významu pojmu užitého jako metafory se tlaèí do významu 

pojmenovávaného pøedmìtu nebo jevu. Tato etymologická konotace se 

nìkdy projevuje napø. u termínù z oblasti rodinných vztahù (matka, dcera), kdy 

se nepatøiènì poci uje význam dùvìrnosti. 

5.5. Význam metafory v terminologii 

Proè se vlastnì metafory používají? Jejich cílem není jen danou skuteènost 

pojmenovat, ale také posilnit úèinek nového výrazu na uživatele. Jednak jde 

o lepší zapamatování, nebo metafora zasahuje do oblasti pojmù již osvojených 

a uživatel jazyka je seznámen s jejich vlastnostmi a dokáže je pøenášet, 

jednak se zde projevuje zábavná tendence v jazyce. Používají se konotace, apriorní 

konflikty a personifikaèní sémy, napø. trójský kùò je oznaèení pro program, 

který skryje a dopraví virus do poèítaèe. 

Ne všechny jazyky jsou tomuto metaforickému tvoøení pojmù naklonìny. 

Dùstojné místo zaujímají v anglickém jazykovém systému, v nìmž mohou stát 

zcela samostatnì, a proto je lze snáze integrovat do rùzných vìdních oborù. 

Nìmèina se této samostatnosti vyhýbá a metafory využívá pøedevším ve složeninách. 

V èeštinì je situace taková, že se metafora nachází nejèastìji ve tvaru 

odvozenin (matice) nebo deminutiv (ruèièka). 

6. Volná metafora v poezii 

Volná metafora je záležitostí pøedevším umìlecké literatury. V básnické 

metafoøe nejde o pojmenování nového pøedmìtu, ale o vyjádøení vztahu autora 

175

k oznaèovanému, jde tedy o hodnocení. Metafora jako druh hodnocení není 

ovšem omezena pouze na umìlecké texty, ale lze ji vypozorovat i v bìžné komunikaci, 

napø. v podobì pøezdívek (tyèka – osoba s dlouhou štíhlou postavou 

nebo expresivní vyjádøení už letím). Jaký je tedy rozdíl v metafoøe umìlecké 

a v metafoøe pøi bìžné komunikaci? Rozhodující je estetická hodnota. Básnická 

metafora má také více možností interpretace a vlastní smysl metafory závisí 

vždy, a to i v bìžné komunikaci, na celkovém kontextu. Hranice mezi lexikalizovanou 

a básnickou metaforou je prostupná, ale neplatí pravidlo, že pokud se 

básnická metafora èasto opakuje, pøejde mezi metafory lexikalizované. Ani lexikalizované 

metafory nejsou vždy pùvodem básnické. 

6.1. Druhy básnických metafor 

V literární teorii lze rozlišit rùzné druhy metafory. Ètyøi nesou speciální 

oznaèení – personifikace, syntézie, zvukomalba a katachréze. 

Personifikace je založena na konfliktu sémantických tøíd životnosti / neživotnosti, 

nebo pøi ní dochází k pøiøazování vlastností živých bytostí neživým 

pøedmìtùm. 

Metafoøe, v níž dochází k mísení smyslových poèitkù, øíkáme syntézie, napø. 

sladká vùnì. 

Zvuková metafora (zvukomalba) se nezakládá na pøenosu významu, ale na 

pøenosu zvuku. Jedná se tedy spíše o onomatopoi. Zvuková metafora se realizuje 

tehdy, sugeruje-li se slovo podobnì znìjící, napø král Lávra – Vávra. 

Metaforu, která se zdá nelogická, oznaèujeme jako katachrézii a nejèastìji 

je vyjádøená protimluvou v pøívlastku (hluboká mìlèina) (Hrabák – Štìpánek, 

1987). 

7. Výzkum 

Jestliže se metafora v bìžné komunikaci stále více prosazuje, vyvstává otázka, 

zda je pro recipienta srozumitelná, nebo zpùsobuje-li nedorozumìní a zùstává 

nepochopena. Jedná se pøedevším o metafory volné, ale ani ty ustálené nemusí 

být vždy dešifrovány správnì. 

A proto jsem se rozhodla pro výzkum, který v souèasné dobì je ve stádiu 

pøedbìžné sondy, kdy shromažïuji materiály kvùli orientaci ve schopnostech 

dotazovaných. Za zkoumaný vzorek populace jsem zvolila žáky základních škol 

a víceletých gymnázií a studenty støedních škol. V nejbližší dobì bych mìla mít 

k dispozici první vyplnìné dotazníky z této pøedbìžné etapy. 

7.1.Výchozí otázky 

Je èlovìk schopný pøiøadit význam pojmenovaného na základì metaforického 

vyjádøení? Není to pøíliš složitá myšlenková operace, k níž je zapotøebí 

dostatek zkušeností a jazykových dovedností? 

Jak tato metaforická vyjádøení vnímají žáci základních škol a studenti støedních 

škol? Dokáží porozumìt metafoøe, která není z jejich produkce? A tvoøí 

176

vùbec žáci metafory? Není to pro nì zbyteèné komplikování významù? Nebo je 

jim bližší „pouhé“ pøirovnání? Jsou schopni oznaèit básnickou metaforu 

v umìleckém textu a metaforu v publicistice, kde je hojnì rozšíøena? A co odborné 

texty? Uvìdomují si žáci metaforický základ nìkterých termínù? 

7.2. Dotazník 

Na tyto otázky by mi mìly pomoci nalézt odpovìdi anonymní dotazníky 

rozdané prostøednictvím mých kolegù na náhodnì vybrané základní školy, víceletá 

gymnázia a støední školy. Obsah dotazníkù, rozdìlených do skupin podle 

vìku (6. + 7. roèník, 8. + 9. roèník a jim odpovídající stupnì víceletých gymnázií, 

1. + 2. roèník, 3. + 4. roèník SŠ), by mìl být sestaven až na základì vyhodnocení 

výše uvedené kratší sondy. Do tohoto pøedbìžného výzkumu jsem zaøadila 

cvièení, která se zamìøují na vyhledání metafor v konkrétních textech (publicistických 

a umìleckých) a porozumìní jim na základì pøevodu do doslovných 

pojmenování (viz pøíloha). Pokud výsledky šetøení budou uspokojivé 

a potvrdí se, že žáci metaforu bezpeènì poznají a dokáží ji ve vìtšinì pøípadù 

vysvìtlit, mohl by v následujícím dotazníku pøibýt nároènìjší úkol. V nìm by 

byl postup opaèný, kdy se k doslovným výrazùm budou žáci snažit vymyslet 

metaforu. Souèástí dotazníkù by byla také èást, v níž by žáci zaznamenali vyjádøení, 

o kterých se domnívají, že jsou metaforická, a která sami používají. 

Výsledky dotazníkù by svìdèily nejen o kreativních schopnostech dìtí a 

adolescentù v jazykových projevech, ale bylo by možné z nich vycházet i pøi 

tvorbì kreativních cvièení týkajících se metaforických vyjádøení v uèebnicích. 

Pøíloha – ukázka nìkterých cvièení ze sondy: 

Jméno,tøída: ________________ 

datum: ______________ 

METAFORA 

Metafora je pøenesení významu na základì podobnosti. Je to tedy obrazné 

pojmenování, kdy využíváme metaforické vyjádøení (slovo i slovní spojení) místo 

doslovného výrazu. 

Úkoly: 

a) v následujících ukázkách podtrhnìte metaforická vyjádøení 

b) pokuste se tyto metafory nahradit doslovným výrazem, nebo je vysvìtlete 

vlastními slovy na øádek pod ukázkou. Je-li v jedné ukázce více metaforických 

vyjádøení, zkuste je nahradit všechna. 

1. …„I když podobné prùzkumy mají vìtšinou jepièí život a nepøíliš velkou 

vypovídací schopnost, obecnì dali respondenti Bushovi pøednost…“ 

2. …„Unie je logikou své existence vedena k tomu, aby se zabývala právy lidí – 

a to tak, aby nezmizela v houštinì speciálních pøedpisù, jimž nikdo nerozumí. …“ 

177

4. …„Zatím se zdá, že tato listina (Charta základních práv Evropské unie) 

bude jen shrnutím toho, co už v evropských státech existuje, a že se její role 

omezí spíše na vytvoøení záchranné brzdy proti selhání národních demokratických 

mechanismù. …“ 

6. „Kalamita zdravotních potíží demolovala jeho nominaci pro slavnostní 

exhibici poøádanou na jeho poèest…“ 

9. …„Každé místeèko, kterého se (slunce) dotklo, rozkvetlo nadìjí a rychle 

se tu rozšíøila epidemie svìtle zelených knírkù a plnovousù…“ 

10. …„Horám zaèalo téct z nosu, a aèkoli si ovázaly hlavy závojem, nezdály 

se už tak nebezpeènì velké!…“ 

Literatura 

HOFFMANNOVÁ, J. (1991): Metafora v kognitivních procesech a ve vìdeckých 

textech. In: Slovo a slovesnost, 52, s. 144n. 

HRABÁK, J. – ŠTÌPÁNEK, V. (1987): Úvod do teorie literatury. Praha: Státní pedagogické 

nakladatelství. 

CHOMSKY, N. (1998): Perspektivy moci. Praha: Karolinum. 

CHOMSKY, N. (1966): Syntaktické struktury. Praha: Academia. 

CHRZ, V. (1998): Metaforická konceptualizace politické problematiky – teze doktorské 

disertaèní práce. Praha: FF UK. 

CHRZ, V. (1999): Metafora v politice. Praha: Psychologický ústav ÈAV. 

CHRZ, V. (1996): Psychologie metafory I: Metafora z hlediska psychologie nevìdomí, 

neobehaviorismu a neogestaltismu. In: Èeskoslovenská psychologie, 39, s. 103n. 

CHRZ, V. (1996): Psychologie metafory II: Metafora z hlediska kognitivní psychologie. 

In: Èeskoslovenská psychologie, 40, s. 217n. 

KOCOUREK, R. (1994): Definièní a metaforická otevøenost a extenze. In: Roèenka 

Klubu moderních filologù, s. 85n. 

KOCOUREK, R. (1993): Metafora v anglické jazykovìdné terminologii. In: Jazykovìdné 

aktuality, 30, s. 90n. 

KOCOUREK, R. (1994): Recent Trends in English Term formation. In: Applications 

and Implications of Current LSP Research, s. 925n. 

KOCOUREK, R. (1994): The status of English Metaphorical Terms. In: Applications 

and Implications of Current LSP Research, s. 525n. 

KRUPA, V. (1989): Metaphor in Critical Communicative Situations. In: Recueil Linguistique 

de Bratislava, 9, Dynamic Tendencies in the Developmet of Language, s. 34n. 

STRAKOVÁ, V. (1992): Metafora v terminologii. In: Èasopis pro moderní filologii, 

74, s. 71. 

STRAKOVÁ, V. (1990): K nominaèní podstatì metafory. In: Ès. rusistika, 35, s. 193n. 

178

Ke vztahu juxtapozice a prefixace u neologizmù 1 

Pavla Šmídová 


Sledování vývojových tendencí v slovní zásobì souèasné èeštiny vede ke 

zjištìním, že v novém lexiku pøibývají velkou mìrou složeniny. V. Mejstøík 

(2000) v úvodu studie nazvané K zpracování nových kompozit ve výkladovém 

slovníku a zamìøené na neologická složená slova poznamenává, že v slovníku 

Nová slova v èeštinì. Slovník neologizmù (1998) tvoøí složeniny zhruba ètvrtinu 

z 4500 zpracovaných hesel. Zároveò uvádí, že pøibývá mechanického spøahování 

slov, tj. výrazù typu rádobytrh, takyfanoušek aj. 

Juxtapozice neboli spøahování je tradiènì pøiøazována ke kompozici (skládání), 

výsledkem je juxtapozitum (spøežka, sraženina). Dokulil (1962, s. 130) 

postihuje pøechodovost spøežek mezi slovními spojeními a vlastními složeninami. 

Uvádí, že nejblíže k slovním spojením jsou tzv. citátové spøežky (jaksepatøí), 

pøechodným typem jsou pøísloveèné spøežky vzniklé z pøedložkových 

výrazù (dokonce, zveèera) a typ adjektivních spøežek s první èástí pøísloveènou 

(mimojdoucí, okolostojící, dlouhohrající). Bližší vlastním složeninám jsou adjektivní 

a substantivní spøežky s první èástí jmennou (chvályhodný, obranyschopný; 

zemìtøesení, vlastizrada). Není-li možné rozložení na samostatné složky 

ve všech mluvnických tvarech, jde podle Dokulila spíše o vlastní kompozici 

(pantáta). 

Na jiném místì si Dokulil (1962, s. 148) všímá pøechodovosti nìkterých pøedponových 

útvarù k složeným slovùm, na tomto místì mu jde zejména o stránku 

významovou: protivítr (vítr proti), mimojdoucí (jdoucí mimo), nadvýroba (morfém 

nad- lze chápat jako zástupný pro slovo nadmìrný). 

Spøežky (nevlastní složeniny) charakterizuje Dokulil (1962, s. 22) jako „slova 

vzniklá pouhým spøáháním slov èasto se vyskytujících v slovním spojení, a to 

bez jakýchkoli zmìn v jejich podobì“. Na jiném místì (s. 66), v petitem psané 

poznámce, pøipomíná další, podle našeho názoru významný aspekt juxtapozice; 

pokládá ji totiž za samovolný proces, nikoli za aktivní, tvoøivý slovotvorný 

postup: „Pokud juxtapozice není vlastním aktivním, tvoøivým slovotvorným 

postupem, nýbrž procesem samovolným, nemùžeme k ní v tomto náèrtu aktivních 

slovotvorných postupù pøihlížet.“ 

Nevyhranìnost slovotvorného postupu juxtapozice se promítá také do 

mluvnických popisù. Pøipomeneme zde pouze to, že pojmenování s komponentem 

skoro- jsou v Mluvnici èeštiny 1 (1986; dále MÈ) pøièlenìna ke skupinì 

modifikaèních determinativ v oddíle vìnovaném èisté (vlastní) kompozici. Podle 

1 

Pøíspìvek vznikl v rámci grantového projektu Systémotvorné procesy neologizmù 

v souèasné èeštinì, reg. è. A0061803, GA AV ÈR. 

179

našeho názoru jde však o výrazy obdobné s pojmenováními s komponenty takéèi 

rádoby-, které jsou v MÈ pøiøazeny k modifikaèním determinativùm v oddíle 

vìnovaném spøahování (juxtapozici). 

Zvláštní povahu prefixace pøipomenul v èlánku nazvaném Prefixace, její 

povaha a místo v slovotvorné soustavì Pøemysl Hauser (1997). Shrnuje zde 

rozdílné pøístupy k pojímání prefixace, mimo jiné pøipomíná také to, že jedni 

autoøi øadí prefixaci ke kompozici, jiní spojují prefixaci se sufixací. Hauser 

uvádí, že s kompozicí spojuje prefixaci fundace dvìma slovy (nezøetelnìji v pøípadech 

slov motivovaných pøedložkovým pádem: pøed mìstem – pøedmìstí). 

Odlišné jsou pøípady, kdy se pøedložka stává pøedponou s významem modifikujícím, 

pøièemž vznik není motivován pøedložkovým pádem: pøedzahrádka; 

to je shodné s úlohou pøedpon nepøedložkových, napø. pravìk, paklíè. Dodáváme, 

že prefixaci s juxtapozicí sbližuje u èisté prefixace mechanické pøedsouvání 

pøedpony pøed základové slovo a dále možnost mechanického rozdìlení 

prefigátù s pøedložkovými pøedponami na dvì samostatná slova. 

V neologickém materiálu nacházíme celé slovotvorné øady slov, která jsou 

svým složením podobná pojmenováním tradiènì øazeným k juxtapozitùm: 

vedle pojmenování kolemjdoucí, kolemstojící, podaných v SSJÈ, jsou doloženy 

další výrazy s kolem-: kolemspìchající (chlapec), kolemsedící (zpodst.), kolemsvištící 

(auta), kolemplovoucí (plachetnice), kolempádlující (vodáci), kolemklouzající 

(zpodst.); 

vedle výrazù okolosedící, okolostojící, uvedených v SSJÈ, jsou v neologickém 

materiálu doloženy výrazy okolochodící (publikum), okolojedoucí (vozidla), 

okoloprojíždìjící (nomádi), okolosedící (hosté); 

k nìkolika pojmenováním s rádoby- uvedeným v SSJÈ pøibývají mnohá pojmenování 

jak substantivní povahy: rádobyekolog, rádobyhvìzdièka, rádobyinvestor, 

rádobymoralista, rádobyplayboy, rádobyrocker; rádobyaféra, rádobykritika, 

rádobypolemika, rádobysvìtovost, rádobytrh, tak adjektivní povahy: rádobyemancipovaný 

(rádobyemancipované dámy), rádobyironizující (titulek), rádobyoperní 

(pìvkynì), rádobypolitický (rádobypolitické debaty), rádobyseriózní 

(èlánky); 

obdobnì pøibývají výrazy s také-/taky-: substantiva: takéexpert, takéobchodník, 

takérežisér, takéturista, takézávodník, takybankéø, takyekolog, takyfanoušek, 

takyfanda, takykolega, takymoravan, takyobèan, takypolitik, takypoøadatel; 

takyagentura, takypøeklad; adjektivum takycitlivý (takycitlivé duše); 

k substantivním pojmenováním se skoro- doloženým v SSJÈ pøibývají nejen 

nová podstatná jména, ale zcela novì také adjektiva; substantiva: skorodùchodce, 

skoroevropan, skoromajitel, skorozávodník; skoroanekdota, (celoveèerní) 

skorodokument, skoromuzikál, skorosamizdat, skorošanson; skorobulvárnost; 

adjektiva: skorohamletovský (skorohamletovské rozhodnutí), skorohospodský 

(humor), skororockový (skororocková opera), skoroèlenský (skoroèlenské státy 

NATO), skorovìtšinový (volební systém), skorosektáøský (skorosektáøská linie 

Literárních novin); 

180

novým komponentem obdobným s morfémy rádoby-, také-/taky- a skoro- je 

jako-/jakoby-; ve výrazech jakoblues, jakobydálnice (nebezpeèné jakobydálnice), 

jakodort (jakodort Èapkovy koèièky a pejska) se objevuje ve formì první 

èásti slova, tj. psáno dohromady, v dokladech jako film, jako hrdina, jako nebezpeèí 

(Hrdinové se stali jako hrdiny procházejícími jako nebezpeèími v jako 

filmech.), jakoby socialismus je zapsán samostatnì, tj. s mezerou; 

komponenty spolu- a znovu- se spojují jednak se slovesnými základy, jednak se 

jmény: s komponentem spolu- jsou doloženy výrazy: spoludisident, spoluemigrant, 

spolufavorit, spolufavoritka, spolufrontman, spoluinvestor, spolukomentátor, 

spolumanažer, spolumodelka, spolumoderátor, spolumoderátorka, spoluproducent, 

spolupøedseda (vlády), spoluscénárista, spolutopiè; spoluprosazení 

(zákonù), spoluobsazování (vedoucích míst); spoluinspirovat (pachatele k èinu), 

spolukomentovat (pøistání Apolla 11 na Mìsíci), spoluodhlasovat (usnesení), 

spoluovlivòovat (zaøazení bodù na program Parlamentního shromáždìní), spoluuvádìt 

(Snídani s Novou), spoluzapøíèinit (pád eura); 

ve spojení s komponentem znovu- se novì objevují jednak substantivní slovní 

základy jiné než podstatná jména slovesná: znovusjednotitel (Nìmecka), znovuhratelnost, 

znovutatínkovství, jednak adjektivní slovní základy jiné než deverbativní: 

znovusovìtský (obnovitel), znovusvobodný (‚rozvedený‘); dále se 

morfém znovu- vyskytuje v pojmenováních znovupotvrzený (generální øeditel 

Komerèní banky), znovunabízení (již odmítnuté národní fronty), znovuposouzení 

(pøedložených projektù), znovuprivatizování (velkých firem), znovuvypuknutí 

(války), znovuzdivadelnìní (Rokoka), znovuzestátnìní (obchodní spoleènosti), 

znovuznárodòování (podnikù), znovupøijmout (bývalá opatøení). 

Posledním jevem z této oblasti, který bychom chtìli pøipomenout, je narùstání 

slovotvorné øady s první èástí šéf-; Dokulil (1962), Šmilauer (1971) ani MÈ se 

o slovech s komponentem šéf- nezmiòují, uvádìjí však mezi spøežkami na pøechodu 

k vlastním kompozitùm typy pantáta (Dokulil), panímáma (pøidává 

Šmilauer), k tìmto pojmenováním doplòuje MÈ výrazy knížepán, císaøpán, 

pánbùh, generálmajor, generálporuèík, generálplukovník. Nìkolik pojmenování 

s první èástí šéf- je uvedeno v SSJÈ. V neologickém materiálu jsou doloženy 

napø. lexémy šéfdesignér, šéfdiplomat, šéfmanažer, šéfmoderátor, šéfnávrháøka, 

šéfodboráø, šéfprogramátor, šéfsenátor, šéfúøedník (nejvyšší šéfúøedník 

burzy). 

Uvedené velmi obsáhlé slovotvorné øady ilustrují produktivnost tvoøení 

s komponenty kolem-, okolo-; rádoby-, skoro-, také-/taky-, jako-/jakoby-; spolu-, 

znovu-; šéf-. Zdá se, že i vzhledem k této produktivnosti je tøeba pozmìnit 

nahlížení na takto utvoøená slova, tradiènì øazená ke spøežkám. 

K pøehodnocení pøístupu k výše uvedeným pojmenováním pøispívají mimo 

jiné následující aspekty: 

1. Pokud vycházíme z Dokulilovy definice, nelze pojmenování v uvedených 

slovotvorných øadách považovat za juxtapozita. Tato pojmenování totiž 

nemùžeme pokládat za srùst opakovanì užívaných slovních spojení (taková 

181

opakovanì užívaná slovní spojení vùbec neexistují). Mimo to jsou výsledné 

lexikální jednotky svou povahou spíše okazionální, frekvence jednotlivých výrazù 

je velmi nízká. 

2. Uvedené lexémy nelze pokládat za výsledek samovolného slovotvorného 

procesu, se kterým spojuje juxtapozici Dokulil (1962, s. 66). Spíše je možné 

tento zpùsob tvoøení popsat jako tvoøení nápodobou, jako analogickou slovotvorbu 

(srov. také Furdík, 1993, s. 53 – 59). Pøi utváøení výše uvedených nových 

výrazù se napodobuje složení døíve vzniklých lexikálních jednotek. Podobnì 

jako u èisté prefixace je možné tento zpùsob tvoøení charakterizovat jako 

mechanické pøedøazení prvních èástí (u prefixace pøedpon) pøed slovní základ. 

Morfologické charakteristiky výsledného slova zùstávají podobnì jako u prefixace 

shodné. 

3. Základní význam slova, daný druhou èástí lexémù, zùstává do znaèné míry 

nezmìnìn, pouze se do jisté míry modifikuje: u komponentù kolem- a okolo- ve 

významu místním (kolemspìchající chlapec), u komponentù jako-/jakoby-, rádoby-, 

skoro-, také-/taky- ve významu kvalitativním (takyfanoušek), u komponentu 

spolu- ve spojení se základy s dìjovým významem ve významu zpùsobovém 

(spolukomentovat), u komponentu znovu- ve významu èasovém (znovutatínkovství) 

a u komponentu šéf- ve významu hierarchizaèním (šéfmoderátor). 

4. Mimo to dochází ke zmìnám významu jednotlivých komponentù. Jejich 

pùvodní lexikální význam se vyprazdòuje. Nejzøetelnìjší je tento jev u morfémù 

jako-/jakoby-, rádoby-, skoro-, také-/taky- a šéf-, nejménì se mìní význam 

komponentù kolem-, okolo-, spolu- a znovu- (u spolu- a znovu- máme na tomto 

místì na zøeteli pojmenování se základy s dìjovým významem). Komponenty 

kolem-, okolo-, spolu- a znovu- v utvoøených pojmenováních naznaèují bližší 

okolnost dìje. Obdobnì tento význam vyjadøují tehdy, pokud jsou ve vìtì samostatnými 

pøíslovci. Komponent spolu- u substantiv však mùže mít význam 

jiný (Bude ubývat samostatných øeditelù. Protože není v silách jednoho èlovìka 

zvládnout tak velké kolosy, bude se rodit stále více „spoluøeditelù“.). 

5. Zajímavým jevem je také skuteènost, že ke všem uvedeným komponentùm 

lze uvést pøedponový morfém s obdobným významem. Pro kolem- a okoloje 

to neproduktivní pøedpona ob-. Ke komponentùm jako-/jakoby-, skoro-, rádoby-, 

také-/taky- je možné pøiøadit pøedponu pa- (pakultura). Komponent spolu- 

má sémanticky blízko k pøedponì sou-, komponent znovu- se významem 

blíží cizí pøedponì re-. Význam komponentu šéf- v nìkterých slovech se blíží 

jmenné pøedponì nad- (napø. nadstrážník, naduèitel, nadvelitel); o pøedponovém 

charakteru komponentu šéf- v názvech osob píše také J. Horecký (1978). 

V pøíspìvku jsme znovupøipomenuli nevyhranìnost slovotvorných postupù 

juxtapozice a prefixace. Dále jsme ukázali, že mnohé nové lexikální jednotky, 

které svým složením napodobují døíve vzniklé lexémy, tradiènì klasifikované 

jako juxtapozita, vznikají ve velmi poèetných slovotvorných øadách a i vzhledem 

k tomu mají oproti starším, obdobnì složeným lexémùm jiný charakter. 

182

Literatura 

DOKULIL, M.: Tvoøení slov v èeštinì. 1. Praha 1962. 

FURDÍK, J.: Slovotvorná motivácia a jej jazykové funkcie. Levoèa 1993. 

HAUSER, P.: Prefixace, její povaha a místo v slovotvorné soustavì. In: Slovo, 1997, 

è. 4, s. 3 – 7. 

HORECKÝ, J.: Zložené slová ako názvy osôb. In: Slovo a slovesnost, 1978, s. 284 – 

286. 

MEJSTØÍK, V.: K zpracování nových kompozit ve výkladovém slovníku. In: Nová 

slovní zásoba ve výkladových slovnících. Praha 2000. 

Mluvnice èeštiny. 1. Praha 1986. 

Slovník spisovného jazyka èeského. Praha 1960 – 1971. 

ŠMILAUER, V.: Novoèeské tvoøení slov. Praha 1971. 

Mezitextové navazování a politické ideologie 

v èeských novinách 90. letech 

Kamila Karhanová 


Ve své diplomové práci Funkce mezitextového navazování v denním tisku 

jsem analyzovala pøípady mezitextového navazování, resp. jeho výrazové 

prostøedky excerpované v období asi 20 mìsícù v letech 1994 – 1996 z pìti 

èeských celostátních deníkù, a to z textù rùzných žánrù, tedy nejen ze zpravodajství 

a z politické publicistiky, ale i z textù zábavných, populárnì-nauèných, 

z kulturních rubrik aj. Výrazovými prostøedky intertextuality 1 – aluzemi a alu- 

1 

V literárnìvìdných pracích o intertextualitì se mùžeme setkat s rùznými pøístupy 

k mezitextovému navazování, a tedy i s odlišnými definicemi pojmu intertextualita, resp. 

intertextovost. H. Plett ve studii Intertextualities rozdìluje badatele zabývající se intertextualitou 

na dvì skupiny: na progresivní a tradicionalisty. Prvnì jmenovaní, orientovaní 

více filozoficky a sémioticky, navazují na práce M. Bachtina, J. Kristevové, R. Barthese 

a dalších a v jejich pojetí je intertextovost chápána jako vlastnost každého textu. Zájem 

tradicionalistù se soustøedí na formy intertextuality, jakými jsou aluze, citát a cento, nebo 

se zabývají problematikou literárních žánrù, jako jsou parodie, travestie a koláž (Plett, 

1991). Tato práce vychází z pojetí pøedloženého v práci J. Homoláèe Intertextovost 

a utváøení smyslu v textu (1996), tedy z pojetí v Plettovì terminologii tradicionalistického. 

V návaznosti na studie Gennetovy, Glowinského a dalších rozlišuje J. Homoláè tøi 

typy transtextovosti, tj. všech vztahù mezi texty: architextovost, metatextovost a intertextovost 

(tamtéž, s. 41, 57). Architextové vztahy jsou založené na sdílení kódù a existují 

nezávisle na èase. Patøí sem vztahy mezi texty jednoho autora, literárního smìru èi žánru, 

vztahy textù sdílejících stejné téma nebo motiv, ale architextovými vztahy jsou spojeny 

183

zivními citáty 2 – odkazujícími k literárním a jiným kulturním textùm jsem se 

zabývala pøedevším z hlediska funkcí, které tyto prostøedky v novinách plní. 

Zajímaly mì funkce ve dvojím slova smyslu: jednak základní funkce promluvy, 

napø. také texty odehrávající se ve stejném mìstì i knihy ležící na jednom stole. Pokud se 

vztah k jinému, èasovì pøedcházejícímu textu (dále pretextu) stane souèástí významové 

výstavby, jde o mezitextové navazování, které mùže být buï metatatextové, nebo intertextové. 

Metatextové vztahy jsou ty pøípady navazování, kdy je pretext v navazujícím 

textu tematizován. Za intertextové jsou považovány: „ty pøípady navazování, kdy se jistá 

èást pretextu, rovina nebo jistý výstavbový princip pretextu stávají souèástí navazujícího 

textu, ale i pøípady, kdy se díky již existujícím vztahùm k jinému textu (textù) zvýznamòuje 

i to, že jistá èást, rovina pretextu pøevzaty nebyly. Podstatou intertextovosti tedy 

není pøítomnost pretextu (jeho èásti) v navazujícím textu, ale to, že se souèástí významové 

výstavby tohoto textu stává vztah k pretextu“ (Homoláè, 1996, s. 47). 

2 

Výrazovými prostøedky intertextovosti jsou pøedevším aluze a citát. Slovník literární 

teorie (1984) definuje aluzi jako „nepøímý odkaz k politickému, historickému, literárnímu 

a jinému kontextu“ (s. 18). Je tedy nutné rozlišit aluzi literární a neliterární 2 , jak 

èiní K. Górski, z jehož pojetí vychází také autor citovaného hesla V. Macura. Z. Ben 

Poratová ve studii The Poetics of Allusion – A Text Linking Device in Different Media of 

Communication uvádí další podstatnou vlastnost aluze, jíž je metonymiènost, pøesnìji 

synekdochiènost: aluzivní segment v navazujícím textu reprezentuje potenciálnì celý 

pretext, slouží v nìm jako pars pro toto (Ben Poratová, 1979, s. 588). V. Macura v uvedeném 

slovníkovém hesle dále hovoøí o polocitátové aluzi, již charakterizuje jako „odkaz 

k jinému slovesnému útvaru formou parafráze nebo využitím charakteristických prostøedkù 

textu, k nìmuž odkazuje“ (1984, s. 18). Termín polocitátová aluze naznaèuje, že mezi 

citátem a aluzí nevede jednoznaènì stanovitelná hranice. Oba jevy do sebe plynule pøecházejí, 

a odlišení jejich podstaty tedy pøedstavuje urèitý problém. Aluzivní text vždy 

nìjakým zpùsobem reprodukuje èást pretextu (pøebírá napø. motiv) a mùže tak èinit 

v podstatì dvojím zpùsobem: buï pøitom používá jiných slov než pretext, tj. opisuje, 

nebo používá stejných slov, tj. cituje. V praxi se samozøejmì oba zpùsoby vìtšinou doplòují, 

citovaná èást mùže být rùznì dlouhá – od jednoho slova až po dlouhé pasáže. Skuteènost, 

že je v navazujícím textu citována jistá èást pretextu, neznamená tedy automaticky, 

že jde o citát, a ne o aluzi. Petr Mareš vystihuje ve stati Citát v textu, zvláštì umìleckém 

rozdíl mezi obìma prostøedky takto: „Obecnì je možno øíci, že za citát budeme 

považovat pøesnou reprodukci (èásti) textu-zdroje v jiném textu, pøípady nepøesné reprodukce, 

reprodukce jen nìkterých složek nebo rovin, zahrneme pod pojem aluze“ 

(Mareš, 1985, s. 221). K tomuto kritériu formální uzavøenosti pøipojuje J. Homoláè požadavek 

uzavøenosti významové (Homoláè, 1989, s. 292). Mareš dále uvádí soubor rùzných 

jevù mezi aluzí a citátem. K citátu øadí pøesnou reprodukci, pøeklad, citát, jehož 

èást je vynechána nebo naopak zdùraznìna, a nepøesný citát. Jako aluzi oznaèuje parafrázi, 

subtilní odkazy k jiným textùm napø. ve formì jednotlivých slov a dále ty pøípady, 

kdy dochází k reprodukci pretextu pouze v jedné jeho rovinì – jde o reprodukci rytmu, 

strofiky apod. K tomuto jinak vyèerpávajícímu rozdìlení lze pøipojit dvì upøesnìní: citát, 

v nìmž je nìco vynecháno takovým zpùsobem, který ètenáøe vybízí, aby sám doplnil 

vynechaná slova (Tento zpùsob léta...), a nepøesný citát, pro jehož význam v navazujícím 

textu je dùležitý rozdíl mezi znìním pùvodní a nové verze, je vhodné øadit také spíše 

k aluzi. Ne každý citát však je prostøedkem intertextového navazování. Nemùže jím být 

184

jak o nich mluví napø. Jakobson 3 , resp. zpùsob, jímž se prostøedky intertextuality 

na tìchto funkcích podílejí. V pøípadì publicistického stylu se pøitom jako 

dùležitý jeví pøedevším vztah tìchto prostøedkù a funkce konativní èi pùsobící. 

Dále mì zajímala funkce specifická právì pro intertextové navazování, vyplývající 

z definic intertextuality v odborné literárnìvìdné literatuøe. Tato intertextová 

funkce aluze èi aluzivního citátu spoèívá v možnosti vytváøet významové 

vztahy mezi textem navazujícím a textem, k nìmuž uvedené prostøedky odkazují, 

tedy pretextem; podstatou intertextovosti je to, „že se souèástí významové 

výstavby tohoto (navazujícího) textu stává vztah k pretextu” (Homoláè, 1996, 

s. 47). Analýza zpùsobù, jimiž se výrazové prostøedky intertextovosti podílejí 

na významové výstavbì novinových textù, analýza jejich vztahu k ostatním funkcím 

promluvy 4 a údaje o poètu odkazù ke konkrétním dílùm poskytují jistý 

obraz implikovaného ètenáøe 5 , ukazují jaké vzdìlání, zájmy, zpùsob ètení a ideový 

a hodnotový svìt dané noviny u svých ètenáøù pøedpokládají. 

V tomto pøíspìvku se však chci zamìøit na jiný aspekt intertextového navazování 

v novinách, z hlediska pùvodního zamìøení analýzy spíše vedlejší: totiž 

na zpùsob, jímž je smysl pretextu ovlivòován smyslem navazujícího textu, tedy 

na významové pùsobení mezi texty v opaèném smìru, než o jakém jsem mluvila 

výše. Pro vymezení tématu a urèení kritérií excerpce bylo zapotøebí odlišit 

intertextové navazování od navazování metatextového, tedy od pøípadù, kdy je 

pretext v navazujícím textu tematizován. To je èasto velmi obtížné, protože 

aluzi je vlastní implicitní metatextovost (Hebel, 1991, s. 156), tj. schopnost 

jejích výrazových prostøedkù vypovídat o pretextu a jistým zpùsobem jej hodnotit. 

A právì z této schopnosti plyne možnost zpìtného vlivu kontextu navazujícího 

textu na smysl pretextu, tedy možnost jeho interpretace v navazujícím 

textu. Minimální a vždy pøítomná míra výpovìdi o pretextu spoèívá v tom, že 

již samotným aktem odkazování informuji o existenci pretextu a nepøímo jej 

tím hodnotím jako vhodný k citování, tj. jako relativnì známý. V novinách však 

zpravidla u této implicitní metatextovosti nezùstává: pretext je v navazujícím 

napø. pøísloví, protože je samo celým textem. Ani citát, který je souèástí širšího pretextu, 

nemusí v navazujícím textu nutnì plnit funkci prostøedku mezitextového navazování. 

Užití jednoho a téhož citátu v dvojím rùzném kontextu mùže být jednou intertextové, 

a podruhé ne. Homoláè (1989, s. 292, 1996, s. 71) navrhuje v této souvislosti rozlišovat 

citáty v užším smyslu, tj. segmenty nesoucí významovì uzavøenou informaci z pretextu 

do navazujícího textu, a citátové aluze, jejichž interpretace vyžaduje znalost pretextu. 

3 

Jakobson (1996, s. 75 – 105) rozlišuje šest základních funkcí promluvy: referenèní 

(zpravovací, nunciativní), emotivní, konativní (pùsobící), kontaktovou (fatickou), metajazykou 

a poetickou. 

4 

Srov. Karhanová, 1999. 

5 

K pojmu implikovaný, implicitní ètenáø srov. Wolfgang Iser: Der impliziter Leser. 

Ve své práci jsem však vycházela pøedevším z pojetí subjektù textu v pracích A. Macurové, 

tedy s termínem receptor, který autorka definuje jako “v slovesném komunikátu 

implicitnì pøedstavený pøíjemce sdìlení“ (Macurová, 1974, s. 122). 

185

textu obyèejnì charakterizován explicitnì: vedle verbalizace onoho hodnocení, 

které je implicitnì pøítomno vždy (pøívlastky jako slavný, známý) jsou pretextu 

pøisuzovány i další rysy, napø. nadèasová platnost: „Jako vždy i zde platí biblické 

po jejich ovoci je poznáte” (Lidové noviny; dále LN), „trapasy, které pøed 

ètvrt stoletím parodoval Miloš Forman ve své jasnozøivé satiøe o hasièském 

bále (LN; podtr. KK). 

Vìcné i hodnotící informace o pretextu nejsou ovšem zprostøedkovávány 

jen explicitními metatextovými komentáøi, ale vyplývají èasto také z celkového 

smyslu navazujícího textu. Pro publicistické texty jsou zvláštì dùležité ty pøípady 

mezitextového navazování, kdy autor navazujícího textu reprodukuje a hodnotí 

ideový a hodnotový svìt pretextu. Toto hodnocení zároveò implikuje odpovídající 

postoje také u ètenáøe. Analýza mezitextového navazování tu mùže 

pøinést nìkterá zjištìní axiologická, ukazuje, co je èi mùže být pro urèité skupiny 

autorù a ètenáøù hodnotou. Vyjádøení postoje k hodnotám a idejím pøedstavovaným 

pretextem se nejèastìji objevuje u odkazù na texty politického charakteru, 

tj. manifesty, dokumenty, ale i na politické písnì, propagandistickou 

beletrii apod. Užití aluzí a citátù tohoto druhu si nìkdy jakoby hodnocení samo 

vyžadovalo, a naopak pøíležitost manifestovat svùj postoj k jistým idejím a hodnotám 

je jedním z motivù pro odkazování právì k tìmto pretextùm. V èeských 

novinách poloviny 90. let se nejèastìji objevovaly aluze na texty spjaté s komunistickou 

ideologií a propagandou a dále na literární díla, jež se stala symboly 

odsudku této ideologie, jako díla G. Orwella, Huxleyho Konec civilizace, Mòaèkovo 

Ako chutí moc apod. Rozvržení hodnot ve spoleènosti a postojù jednotlivých 

novin bylo v excerpovaném období natolik ustálené, že hodnocení tìchto 

pretextù v publicistických textech je z velké èásti implicitní: negativní postoj ke 

komunistické ideologii a pozitivní postoj vùèi napø. Orwellovi jsou spoleèné všem 

excerpovaným listùm. Pøesto lze jistou souvislost mezi politickým zamìøením 

listù a druhem metatextové informace provázející odkazy k tomuto typu pretextù 

vysledovat: jednotlivé deníky se neliší v postojích k idejím, které pretexty reprezentují, 

ale tím, nakolik cítí nutnost svùj postoj k nim komentovat. Èím ménì 

samozøejmý vztah k pretextu, tím více metatextových komentáøù si žádá. 

Parafráze hesla z Komunistického manifestu v komentáøi LN Tvùrci budoucnosti 

je pøípadem, kdy se autor necítí vázán svùj vztah k pretextu jakkoli 

pojmenovat èi naznaèit: „Ostatnì sám název vèera ukonèeného ètyødenního 

snìmování – Koncipování budoucnosti v Evropì – svìdèí o tom, co prognostiky 

všech zemí spojilo. Futurologové tvrdí, že zamìøením politických zájmù na ekonomický 

rùst se hromadí problémy spojené s jeho úèinky“ (30. 5. ’95). Negativní 

postoj k pretextu, tedy ke zdroji oznaèujícího, je tu ovšem skrytým pøedpokladem 

hodnocení oznaèovaného, tj. charakteristiky úèastníkù kongresu. Pro 

LN a MF Dnes jsou typické také politické aluze v titulcích, které pak již ve 

vlastním textu nejsou pøipomínány: TASR je zplnomocnìna vyhlásit (LN), Sociální 

demokraté všech zemí (LN), Jak chutná slovenská moc (MF Dnes), Jak 

zítra cestovat do zemí, kam se jezdívalo spíše vèera (MF Dnes, pøíloha Víkend). 

186

Na politické pretexty mùže být také odkazováno zpùsobem, pøi nìmž se 

jejich politiènost témìø neutralizuje. V parafrázích typu: Reportáž psaná za 

jelena (titulek Nedìlních LN) nebo Pouèení z krizového vývoje cen brambor 

(titulek fejetonu MF Dnes) negativní hodnocení pretextu chybí, metatextová 

výpovìï se omezuje na implicitní charakteristiky známosti a vhodnosti. Takovéto 

odpolitizované aluze se objevují hlavnì ve víkendových pøílohách listù, 

pøedevším opìt LN a MF Dnes. Naopak v dnes již nevycházejícím, výraznì 

antikomunistickém Èeském týdeníku (pùvodnì deníku) bychom se s nimi nesetkali. 

O nesamozøejmosti nìkterých postojù svìdèí i pomìrná komplikovanost, 

s nímž se k ideologicky zatíženým pretextùm odkazuje v Rudém právu 

(dále RP, od 18. 9. 1995 Právo). V podstatì odpolitizovaná, hravá parafráze 

komunistického hesla v titulku Uživatelé, všech poèítaèù, spojme se ... je v dalším 

textu pøekvapivì obsáhle komentována: „Na rozdíl od propagandistického hesla 

minulých let ukázal veletrh informaèních technologií Comdex (...), že toto 

heslo se dá jednoduše modifikovat do podoby, která bude vyjadøovat to, co v 

souèasnosti hýbe svìtem. A to jsou komunikace“ (27. 12. ’95). V komentáøi RP 

Mrtví jako mrtví užívá zase Pavel Dostál hry se slovy, která však není samoúèelná 

a pøi níž se politiènost citátu neztrácí, naopak se podílí na autorovì trpké 

ironii: „Odmítám ale snahu vymazat s 8. kvìtnem zároveò i ty, kteøí mìli tu 

smùlu, že se narodili v zemi, kde zítra znamená vèera, a aèkoli nechtìli, museli 

zemøít v zemi, kde se dneska chovají k jejich památce tak, jako kdyby vèera 

vùbec nebylo” (2. 1. ’95). 

Vedle pretextù, jejichž politické sdìlení je od poèátku evidentní a je pøi 

intertextovém navazování buï pøijímáno, nebo odmítáno, se v novinách objevují 

i odkazy k pretextùm, jež sice primárnì politické nejsou, ale jsou jako takové 

v navazujícím textu interpretovány. Tak jako mohou být Komunistický 

manifest èi Reportáž psaná na oprátce zpùsobem odkazování odpolitizovány, 

a tím vlastnì „odklety”, tak i textùm, které nejsou primárnì politické, mohou 

být pøisouzeny politické charakteristiky a na jejich základì jsou pak v novinových 

textech pøijímány nebo odsuzovány. Typickým pøíkladem toho je zpùsob, 

jímž jsou v Lidových novinách pojímány pohádky. V komentáøi K. Steigerwalda 

Chudák Viktor a kapitalismus je napø. zpochybnìno rozvržení dobra a zla 

v pohádkách Václava Ètvrtka: „Marxismus se nám scvrkl do rumcajsí filozofie, 

v níž je chudièký a rozcuchaný loupežník vždy pøedstavitelem dobra, zatímco 

vzdìlaný francouzský pán na zámku je smìšný a darebák” (LN, 9. 11. ’95). 

Domnívám se, že jde o jev pøíznaèný pro èeský liberálnì-tržní diskurz poloviny 

90. let. Pohádky jsou vnímány jako nìco v dané historické situaci nenáležitého, 

ba škodlivého, nebo jejich vliv nám brání pøijmout kapitalismus, restituce apod. 

Ze stejných dùvodù jsou zápornì hodnoceni napø. také Robin Hood nebo Jánošík: 

„Výše nájemného by podle jeho (S. Køeèka z ÈSSD) návrhu mìla zohledòovat 

ekonomickou situaci uživatele. Pracovití lidé, tøeste se! Každý mìsíc za 

vašimi dveømi zazvoní novodobý Jura Jánošík, vyžádá si výplatní pásku...“ (LN, 

19. 1. ’96, T. Krones: Novodobý Jánošík). 

187

Politizace pùvodnì „politicky nevinných” pretextù je reakcí na jejich pøedchozí 

politizaci v komunistické propagandì, v tomto pøípadì na tendence vykládat 

pohádky jako „výraz sociální (nebo pøímo socialistické) touhy lidu” 

(Macura, 1993, s. 60). 6 Zneužívání pohádek v komunistické propagandì bylo 

spíše skryté, o to vìtší postojovou výzvu pøedstavuje odkazování k pretextùm, 

které byly zneužívány zcela zjevnì, jako sociálnì ladìná poezie a levicové umìní 

vùbec. Jde o texty, které mají primárnì estetickou funkci a jsou vìtšinou stále 

poci ovány jako nesporné hodnoty, jejich politickou angažovanost však nelze 

dost dobøe obejít. V èeském tisku 90. let lze nalézt a rozlišit celou škálu zpùsobù, 

jak s tìmito texty naložit: od explicitnì odmítavého hodnocení pøes odpolitizovanou 

hru se slovy až k mnohovrstevnatým a ne zcela jednoznaènì interpretovatelným 

postojùm. 

Tøi komentáøe LN ukazují, jak rozdílné mùže být ztvárnìní postoje k poezii 

Petra Bezruèe. Marek Stoniš píše o majetku odborových organizací v komentáøi 

s titulkem parafrázujícím báseò Ostrava: Pøi Vltavì strmí paláce (22. 4. 

’95). Ve vlastním textu již titulek nijak nekomentuje, lze jej však vztáhnout 

k výètu pražských budov (palácù) ve vlastnictví odborù. Autor tu pouze využil 

slovního znìní Bezruèovy básnì, aniž by ji pøitom politicky hodnotil, nanejvýš 

lze spatøovat jistou ironii v tom, že paláce, o nichž je øeè, jsou odborové. Jak 

terè této ironie však pøichází v úvahu spíše smìrem k odborùm než 

k hodnotovému svìtu citované básnì. Naopak v Posledním slovì J. Suchánka 

Rekviem za pøímou demokracii zaujímá autor k Bezruèovi (a také k F. X. Šaldovi) 

stanovisko jednoznaènì negativní: „Pøi Vltavì strmí paláce, ale jak dlouho 

ještì? Pøijde den a zúètujem spolu. Pøijde den, z hospod se valí smrad a dým a 

šaldovští zástupové vykroèí tvoøit dìjiny, aby udìlali radost posmutnìlým levicovým 

intelektuálùm“ (LN, 11. 8. ’95). Zcela odlišný postoj, vzhledem k pøedchozím 

snad v jistém smyslu syntetizující, pøedstavuje fejeton Oldøicha Daòka 

s názvem Tak málo mám krve a ještì..., v nìmž autor odkazuje k nìkolika básním 

z Bezruèových Slezských písní. Text zaèíná: „Jsem Ostravák – a tak jsem 

si na stará kolena øekl, naplníš slova básníka svého mládí. Markýzi Gero, pøijde 

den, zúètujem spolu. A zkusím to zpùsobem neèekaným, stanu se uhlobaronem. 

Což jsem taky uèinil, když jsem dvì stì bodù ze své kupónové knížky vìnoval 

OKD. Pohled na kursy burzy mì však dennì pøesvìdèuje, že život uhlobarona 

není peøíèko“ (LN, 19. 7. ’95). Fejeton je vystaven na rozporu mezi našimi 

tradièními pøedstavami spojenými s pojmy uhlobaron, akcionáø, finanèník, z nichž 

zvláštì pøedstava uhlobarona je výraznì ovlivnìna mj. také dílem Petra Bezruèe, 

a zkušenostmi se skromným postavením akcionáøe z kupónové privatizace. 

Autorùv postoj ke kupónové privatizaci je pøitom kladný, cítí povinnost ujmout 

6 

Socialistická tendence nìkterých pohádek, resp. více nebo ménì zjevná ideologiènost 

jejich zpracování vzniklých v dobì vlády komunistické strany byla v èeském tisku 

i explicitnì tematizována, naposled v bøeznu 2001 v Lidových novinách diskusí o televizním 

veèerníèku Krkonošské pohádky. 

188

se svìøeného dílu kapitálu. V textu je dále pøipomínán Rothschild a také „lady 

Di”, která „není žádná Maryèka Magdónova”. V posledním odstavci se autor 

k této básni vrací znovu: „Tìžký je život uhlobarona zaèáteèníka. Na Starých 

Hamrech pìt vzlykalo sirot. Plakala i Maryèka Magdónova. Dnes nad kursy 

burzy.“ Toto závìreèné paradoxní spojení dnešní doby a svìta Bezruèovy poezie 

zùstává otevøeno rùzným interpretacím. Lze ho chápat jako smíøení Bezruèova 

básnického odkazu a našeho nynìjšího návratu ke kapitalismu, nebo døívìjší 

chudí se stali dnešními akcionáøi, by drobnými, je však možné rozumìt tomuto 

závìru i tak, že drobní akcionáøi z kupónové privatizace jsou chudí jako 

Maryèka Magdónova, což je však vzhledem k celkovému ladìní textu ménì 

pravdìpodobné. 

Okruh pretextù, pøi jejichž citování je relevantní postoj k idejím, jež prezentují, 

je ovšem mnohem širší. Není urèován jen protiklady komunistický – 

demokratický, popø. levicový – pravicový, by tyto opozice byly v polovinì 90. 

let v èeském tisku asi nejaktuálnìjší. Spoleèensky významné hodnoty se obrážejí 

i v opozicích národní, vlastenecký – cizí, kosmopolitní, svìtský – sakrální, 

idealistický – materialistický atd. Napø. cituje-li autor publicistického textu 

Švejka, pøijímá jej nejen jako hodnotu literární, ale vìdomky èi nevìdomky se 

tím nepøímo zapojuje i do desetiletí trvající diskuse o vztahu titulní postavy 

a èeské národní povahy, o škodlivosti Švejka apod. Každé umìlecké dílo je 

nositelem i jiných hodnot než estetických, a proto i navazování na nì mùže být 

spjato s hodnocením èi interpretací pretextu z mimoestetických hledisek. 

Literatura 

BEN-PORAT, Z. (1979): The Poetics of Allusion – A Text Linking Device – In 

Different Media of Communication. In: Seymour Chatman et al. (eds.): A Semiotic 

Landscape: Proceedings of the First Congress of the International Association for Semiotic 

Studies, Milan, June 1974. Paris, New York, s. 588 – 593. 

HEBEL, U. J. (1991): Towards a Descriptive Poetics of Allusion. In: Plett, H. F. 

(ed.): Intertextuality. Berlin, New York: Walter de Gruyter, s. 135 – 163. 

HOMOLÁÈ, J (1989): Aluze v slovesných dílech umìleckých. Úvaha pojmoslovná. 

In: Slovo a slovesnost, 50, s. 288 – 294. 

HOMOLÁÈ, J. (1996): Intertextovost a utváøení smyslu v textu. Praha: Karolinum. 

HOMOLÁÈ, J. (1994): Transtextovost a její typy, 1., 2. In: Slovo a slovesnost, roè. 55, 

s. 18 – 33, 99 – 106. 

ISER, W. (1972): Der implizite Leser. München: Wilhelm Fink Verlag. 

JAKOBSON, R. (1995): Lingvistika a poetika. In: Poetická funkce. Praha: H&H, 

s. 74 – 105. 

KARHANOVÁ, K. (1999): Funkce mezitextového navazování v novinách. In: Slovo 

a slovesnost, roè. LX, s. 19 – 36. 

MACURA, V. (1984): Aluze. In: Slovník literární teorie. Praha: Èeskoslovenský 

spisovatel, s. 18. 

189

MACURA, V. (1993): Masarykovy boty a jiné semiofejetony. Praha: Pražská imaginace. 

MACUROVÁ, A. (1974): Subjektová problematika jazykového projevu. In: Slovo 

a slovesnost, s. 121 – 128. 

MAREŠ, P. (1985): Citát v textu, zvláštì umìleckém. In: AUC Slav. Prag., roè. 25, 

s. 217 – 229. 

PLETT, H. F. (1991) (ed.): Intertextuality. Berlin; New York: Walter de Gruyter. 

Perswazja jêzykowa w drobnych og³oszeniach prasowych 

Maria Magdalena Nowakowska 

Katedra Wspó³czesnego Jêzyka Polskiego Uniwersytet £ódzki, £ód¿ 

Og³oszenia prasowe to wg Encyklopedii wiedzy o prasie 1 publikacje s³u¿¹ca 

reklamie lub zaproszeniu do rokowañ. O ich skutecznoœci decyduje m. in. wielkoœæ 

(zw³aszcza liter) oraz miejsce w gazecie lub czasopiœmie. Przybieraj¹ one 

ró¿ne formy graficzne i s¹ zró¿nicowane treœciowo. Najczêstsze w prasie codziennej 

s¹ tzw. og³oszenia drobne, zestawione tematycznie w kolumnach og³oszeniowych, 

np. PRACA, US£UGI, SPRZEDAM, KUPIÊ, MATRYMONIALNE. Ich 

skutecznoœæ poœwiadcza fakt, ¿e nawet du¿e firmy korzystaj¹ z tej formy kontaktu 

z odbiorc¹, mimo ¿e staæ je na inny rodzaj og³oszeñ i reklamy. 

Inseraty pe³ni¹ przede wszystkim funkcjê informuj¹c¹, której mo¿e towarzyszyæ, 

a nawet dominowaæ, ale niekoniecznie, perswazja, rozumiana jako dzia³anie 

na psychikê odbiorcy, odwo³ywanie siê do jego uczuæ i emocji 2 . Wobec 

powy¿szego drobne og³oszenia prasowe mo¿na podzieliæ na; 

a) informuj¹ce; 

b) zawieraj¹ce œrodki oddzia³ywania na odbiorcê. 

Inseraty pierwszego typu pozbawione s¹ elementów oceniaj¹cych. Brak 

w nich autoprezentacji i funkcji impresywnej. S¹ to zazwyczaj og³oszenia bardzo 

krótkie, zwiêz³e, zawieraj¹ce tylko informacje o rodzaju oferty, np. Pomponiarkê, 

tel. ... (D.£. 27.02.98., Zatr.), Hydrauliczne, tel. ... (Ex. 11.03.98., 

U. d D.) Natomiast og³oszenia drugiego typu pe³ni¹ nie tylko funkcje informu- 

1 

Encyklopedia wiedzy o prasie, red. J. Maœlanka, Wroc³aw – Warszawa – Kraków 

– Gdañsk 1976, s. 155. 

2 

Zob. S³ownik wyrazów obcych, red. J. Tokarski, Warszawa 1980, s. 566; 

S. Barañczak mianem perswazji okreœla ca³okszta³t czynników, które determinuj¹ 

lub usi³uj¹ zdeterminowaæ zachowanie mentalne lub fizyczne odbiorcy. 

Por. B a r a ñ c z a k S., S³owo – perswazja – kultura masowa, „Twórczoœæ” 7, s. 46 

– 57. 

190

j¹ce. Ich zadaniem jest tak¿e wywo³ywanie za pomoc¹ okreœlonych œrodków 

oddzia³ywania spo³ecznego odpowiednich reakcji u odbiorców, pobudzenie ich 

zainteresowania, nak³onienie do skorzystania z oferty. W tym celu nadawcy 

og³oszeñ wykorzystuj¹ ró¿ne techniki perswazyjne, zaœ œrodkiem mo¿e byæ jêzyk, 

a przede wszystkim jego funkcja impresywna, której znaczenie podaje S³ownik 

terminów literackich jako: „nastawienie aktu mowy na odbiorcê, który w 

pewnych wypadkach staæ siê mo¿e dominuj¹cym elementem sytuacji komunikacyjnej” 

3 . 

Przedmiotem tego opracowania s¹ w³aœnie drobne og³oszenia prasowe, 

w których tylko z pozoru dominuje funkcja informacyjna, zaœ w rzeczywistoœci 

towarzyszy ona funkcji perswazyjnej. Materia³ pochodzi z ³ódzkich gazet 

codziennych – Expressu £ódzkiego i Dziennika £ódzkiego, oraz wyspecjalizowanego 

w og³oszeniach dodatku do Dziennika £ódzkiego – Gratka. 

Mechanizmy uruchamiaj¹cy perswazjê to wg Stanis³awa Barañczak 4 : 

1. Maksymalizacja emocjonalnoœci odbioru, czyli zminimalizowanie krytycznego 

myœlenia, oceniania i wnioskowania odbiorcy. 

2. Pe³ne porozumienie siê pomiêdzy nadawc¹ a odbiorc¹ – wspólnota œwiata 

i wspólnota jêzyka. 

3. Zaistnienie opozycji my – oni, czyli symplifikacja rozk³adu wartoœci. 

4. Bezalternatywnoœæ odbioru. 

Emocjonalny odbiór zwi¹zany jest z sam¹ funkcj¹ wyra¿ania emocji, która 

pozwala nadawcy komunikatu na subiektywn¹ ocenê rzeczywistoœci, a nawet 

przedstawienie irrealnoœci 5 . NajwyraŸniej mechanizm ten odzwierciedla emocjonalna 

leksyka i frazeologia, o których S. Kwiatkowski pisze, i¿ maj¹ tê w³aœciwoœæ, 

¿e ton uczuciowy wyrazów lub frazemów dominuje w nich nad treœci¹ 

znaczeniow¹, czyli przewa¿a ta cecha s³ów, która ma zdolnoœæ wywo³ywania 

emocji 6 . Zemocjonalizowane s³ownictwo u¿ywane w inseratach nacechowane 

jest najczêœciej dodatnio, albowiem nadawcy staraj¹ siê zaprezentowaæ siebie 

i oferowane us³ugi z jak najlepszej strony. Pozytywne nastawienie maj¹ wywo³ywaæ 

u odbiorcy: 

– przymiotniki, np. Bogata oferta mieszkaniowa, „Amber”. (D.£. 08.11.00., 

Nieruch.); Do wynajêcia atrakcyjne lokale biurowe... (D.£. 08.11.00., Lok.); 

Kojarzymy kulturalnych! (Ex. 22.06.98., Matr.); Rozkoszna. (Ex. 22.06.98., 

3 

S³ownik terminów literackich (red.) S ³ a w i ñ s k i J., Wroc³aw – Warszawa – 

Kraków – Gdañsk – £ódŸ 1988, s. 155. 

4 

B a r a ñ c z a k S. S³owo – perswazja – kultura masowa, Twórczoœæ 7, s. 46 – 57. 

Tak¿e: S k o w r o n e k K., Reklama. Studium pragmalingwistyczne, Kraków 1993, 

s. 24 – 28. 

5 

Por. A w d i e j e w A., Pragmatyczne podstawy interpretacji wypowiedzeñ, 

Kraków 1987, s. 115 – 125. 

6 

K w i a t k o w s k i S., S³owo i emocje w propagandzie, Warszawa 1977. 

191

Tow.); 50-letni, technik mechanik, prawo jazdy B, kulturalny, uczciwy, dyskretny, 

prezencja, nie pij¹cy. (G. 08.11.00., Szuk. Pr.); 

– rzeczowniki i wyra¿enia przyimkowe, np. Wielka promocja jesienna do 

15 %... (D.£. 11.10. 00., Hand.); In¿yniera budowlanego z uprawnieniami... 

(D. £. 11.10.00., Pr.); Auta powypadkowe – rzetelnoœæ... (D.£. 11.10.00., Moto- 

Kup.); 

– przys³ówki, np. ... bardzo atrakcyjnie po³o¿ony pa³acyk... (D.£. 08.11.00., 

Nieruch.); ... korzystnie sprzedasz... (D.£. 08.11.00., Nieruch.); Testy alergiczne 

(bezboleœnie). (Ex. 23.03.98, Zdr.); Malowanie, tapetowanie – solidnie. (Ex. 

23.03.98., U.). 

Dodatniego nacechowania mog¹ te¿ nabieraæ wyrazy neutralne poprzez 

umieszczenie ich w odpowiednim kontekœcie, czyli poprzez sytuowanie ich 

w s¹siedztwie wyrazów o dodatnim zabarwieniu leksykalnym, których czêœæ 

tego zabarwienia przejmuj¹, np. ...korzystne raty, niskie prowizje... (Ex. 

23.03.98., Poj.); ...dojazd gratis. (G. 11.10.00., U. ). 

Czêsto takie dodatnie nacechowanie zale¿y te¿ od rubryki, w którym dane 

og³oszenie zosta³o wydrukowane, np. przymiotniki: skorodowany, powypadkowy, 

zniszczony, spalony, stary maj¹ asocjacje negatywne. Jednak u¿ycie ich 

w inseratach zamieszczonych w rubryce POJAZDY KUPNO, np. Powypadkowy 

ka¿dy zdecydowanie kupiê (Ex. 23.03.00, Poj. Kup.) nadaje im charakter 

dodatni, albowiem to, co dla jednych jest wad¹, dla innych jest zalet¹. Wzglêdny 

charakter ma te¿ wykorzystanie niektórych leksemów neutralnych, które u¿yte 

w rubryce KUPNO maj¹ nacechowanie dodatnie, np. Korzystnie i bezpiecznie 

sprzedasz mieszkanie. Gotówka! (D.£. 08.11.00. Mieszk.), zaœ umieszczone 

pod szyldem SPTRZEDA¯ nabieraj¹ nacechowania ujemnego, np. M-3 pilnie! 

Gotówka! (G. 25.11.00., Mieszk.). Trzeba jednak zaznaczyæ, ¿e w sytuacji drugiej, 

aby nie zniechêcaæ potencjalnego odbiorcy takich sformu³owañ siê unika, 

co potwierdza zaledwie jedna egzemplifikacja takiego u¿ycia. 

Naczelnym celem og³oszenie jest znalezienie w³aœciwego odbiorcy. Temu 

celowi s³u¿y drugi z mechanizmów perswazji – wspólnota œwiata i wspólnota 

jêzyka, co przejawia siê u¿yciem specjalistycznego, nierzadko obcego s³ownictwa. 

Zawê¿a to kr¹g osób zainteresowanych ich ofert¹, np. Ange 2U. 

(G. 11.10.00., Sp.); Ogony. (Ex. 01.09.00., Hand.); Puder – ziemia egipska. 

(G. 11.10.00., Sp.); Textima. (G. 11.10.00., Sp.); 

Innym sposobem pe³nego porozumienia siê jest wytworzenie przez nadawcê 

bezpoœredniego zwi¹zku z odbiorc¹ poprzez przeciwstawienie zaimków my, 

nasz – ty, twój, lub form 1 os. l.mn. – 2 os. l.p. np. Stop! Mamy kupca na Twoje 

mieszkanie – korzystnie i bezpiecznie sprzedasz – Gotówka!... (D.£. 08.11.00., 

Nieruch.); Przystêpne kredyty samochodowe [... ] I ratê p³acimy za Ciebie... 

(D.£. 08.11.00., Moto.); Tego typu og³oszenia s¹ jednak doœæ rzadkie. 

Czêœciej wspomniany mechanizm jest uruchamiany za pomoc¹ œrodków 

sk³adniowych. Przede wszystkim przejawia siê w wypowiedzeniach ¿¹daj¹cych. 

Mog¹ one mieæ ró¿ne odcienie znaczeniowe: od najbardziej nieœmia³ej proœby 

192

– przez ró¿ne stopnie nasilenia ¿yczenia, zachêty, rady – do bezwzglêdnie surowego 

czy gwa³townego rozkazu. Poszczególnym odcieniom znaczeniowym 

s¹ przyporz¹dkowane w³aœciwe odpowiednio zró¿nicowane formy gramatyczne: 

od form trybu przypuszczaj¹cego, grzecznoœciowej formy „proszê” , poprzez 

formy trybu orzekaj¹cego, do form trybu rozkazuj¹cego i równowa¿ników 

o charakterze ¿¹daj¹cym. W og³oszeniach najczêœciej spotyka siê wypowiedzenia 

¿¹daj¹ce z orzeczeniem w formie trybu rozkazuj¹cego, np. Zg³oœ mieszkanie 

do zamiany. (G. 16.12.98., Nieruch.); Chudnij z nami. (G. 16.12.98., Zdr.); 

Sprzedawaj kosmetyki „Avonu”... (G. 16.12.98., Pr.); Naucz siê leczyæ krêgos³up... 

(D.£. 19.08.98., Pr.); Porzuæ samotnoœæ. (Ex. 29.10.98., Matr.). 

Nierzadko teksty inseratów lub ich elementy zawieraj¹ równowa¿niki zdañ 

¿¹daj¹cych. Mog¹ one mieæ postaæ: 

– rzeczowników, np. Zabawa! (D.£. 25.02.98., Matr.); Nowoœæ! Nowa Firma 

Amerykañska poszukuje do dystrybucji kosmetyków. Super jakoœæ! Atrakcyjna 

cena! (D.£. 25.02.98., Pr.); Okazja! Ju¿ do zamieszkania od 35–78 m2... 

(D.£. 30.05.98., Nieruch.); 

– przys³ówków, np. Tanio!!! Nokia 5110 z aktywacj¹. (Ex. 22.06.98., Ant.); 

Najtaniej! Profesjonalnie! (Ex. 22.06.98., Ant.); 

– wo³acza przymiotników charakteryzuj¹cy istoty ¿ywotne 7 , np. Wykszta³ceni! 

M³odzi! – Szansa! (D.£. 22.06.98., Matr.); Samotni! (Ex. 22.06.98., Matr.); 

Inteligentni! (Ex. 22.06.98., Matr.). 

Kolejny mechanizm perswazyjny to symplifikacja rozk³adu wartoœci, odzwierciedlana 

poprzez deprecjonowanie wartoœci ofert konkurencyjnych. 

W klasycznej reklamie podkreœlanie wy¿szoœci reklamowanego produktu nad 

innymi podobnymi opiera siê przede wszystkim na zaistnieniu opozycji my – 

oni, nasze – inne, jak równie¿ poprzez stosowanie form stopnia wy¿szego przymiotników 

i przys³ówków, np. ¯aluzje – rolety, taniej! (Ex. 23.03.98., U. d D.). 

W przypadku inseratów takie sytuacje s¹ bardzo rzadkie. Deprecjonowanie ofert 

konkurencyjnych czêsto odzwierciedla dopiero zapoznanie siê z innymi og³oszeniami 

zamieszczonymi w tej samej rubryce. Adresaci w swoich ofertach licytuj¹ 

siê, podaj¹c ceny oferowanych towarów i us³ug, np. Pralka Wiatka – 300 

z³. (G. 08.11.00., Sp.AGD); Pralka Wiatka – 120 z³. (G. 08.11.00., Sp. AGD); 

Ro¿en elektryczny obrotowy – 70 z³. (G. 08.11.00., Sp.AGD); Ro¿en elektryczny 

obrotowy – 100 z³. (G. 08.11.00., Sp.AGD); lub ich inne zalety. 

Czêsto, kieruj¹c siê zminimalizowaniem koniecznoœci samodzielnej analizy 

i interpretacji oferty, nadawcy inseratów d¹¿¹ do przedstawienia jej tak, aby 

przekonaæ odbiorcê o koniecznoœci, czyli bezalternatywnoœci jego wyboru. Temu 

celowi s³u¿¹ leksykalne œrodki jêzykowe (leksemy nacechowane dodatnio) i 

7 

O funkcjonowaniu tych form w nawi¹zywaniu bezpoœredniego zwi¹zku ze s³uchaczem, 

osob¹ czy rzecz¹ i o du¿ej zawartoœci w nich „¿ywio³u uczuciowego” pisa³ 

Klemensiewicz Z., Podstawowe wiadomoœci z gramatyki jêzyka polskiego, 

Warszawa 1962, s. 116. 

193

formy stopnia najwy¿szego przymiotników i przys³ówków, np. Najkorzystniej 

podciœnieniowo. (Ex. 23.03.98., U.d D.); Najtaniej podciœnieniowo. (Ex. 

23.03.98., U. d D.). 

Drobne og³oszenia prasowe, w których b¹dŸ to dominuje z pozoru inna ni¿ 

impresywna funkcja jêzykowa, b¹dŸ te¿ tylko towarzyszy ona funkcji informacyjnej, 

s¹ komunikatami jêzykowymi staraj¹cymi siê przekonaæ odbiorcê, ¿e 

nie s¹ one wezwaniem do dzia³ania na rzecz nadawcy, ale s¹ wynikiem troski 

o ich odbiorcê. Inseraty maj¹ charakter swoistego dialogu, w którym role nadawcy 

i odbiorcy uk³adaj¹ siê asymetrycznie, albowiem to nadawca wytycza 

w imieniu swoim i odbiorcy wspólny cel tej specyficznej komunikacji. Wobec 

tego nadawca zobowi¹zany jest do przestrzegania zasad „dobrego zachowania 

komunikacyjnego” (zasady Grice’a 8 , zasady uprzejmoœci itp.). Zasady konwersacji 

mo¿na podzieliæ na tekstowe i interpersonalne 9 . Drobne og³oszenia prasowe 

jako akty perswazyjne podlegaj¹ tym pragmatycznym zasadom, których 

przestrzeganie lub ³amanie wp³ywa na powodzenie operacji przekonywania 10 . 

Zasady tekstowe, zwi¹zane z opracowaniem tekstu w taki sposób, aby nie 

powodowaæ komplikacji w jego odbiorze, odzwierciedlaj¹ cztery regu³y: 

1. Regu³a przetwarzalnoœci. 

2. Regu³a jasnoœci. 

3. Regu³a ekonomii. 

4. Regu³a ekspresywnoœci. 

Regu³a przetwarzalnoœci zaleca, aby odbiór tekstu odbywa³ siê na bie¿¹co. 

Poniewa¿ odbiór taki odbywa siê w czasie ze wzglêdu na linearnosæ tekstu, w wielu 

z analizowanych og³oszeñ na pierwszym miejscu pojawiaj¹ siê leksemy nazywaj¹cy 

rzecz lub osobê, bêd¹c¹ przedmiotem oferty, niekiedy z naruszeniem szyku 

sk³adniowego, np. Kiosk drewniany, tanio. (23.03.98., Hand.); Polonez caro 

1600 GLE (1995), instalacja gazowa, centralny zamek, emobilajzer, multi lock, 

zielony metalik. (23.03.98., Poj. Sp.); Biblioteczkê oszklon¹, szerokoœæ 150 cm, 

mo¿e byæ z lat 50. (G. 08.11.00., Meb. Kup.); Domki drewniane letniskowe 

(mieszkalne). (D.£. 08.11.00., Hand. Sp.). Dzieje siê te¿ tak, bowiem w zebranych 

inseratach pierwszy wyraz w ca³oœci zapisany jest wielkimi literami, co pozwala 

odbiorcy wybraæ te oferty, które mog¹ go zainteresowaæ. 

8 

H. P. Griece autor propozycji odkrywania regu³ umo¿liwiaj¹cych dekodowanie 

sensów ukrytych, zak³ada, ¿e nadawca, chc¹c przekazaæ informacjê jak najskuteczniej, 

winien przestrzegaæ zasady kooperacji i regu³ konwersacyjnych (maksymy: iloœci, jakoœci, 

stosunku, sposobu). 

Zob. G r i c e H. P., Logika a konwersacja, [w] Jêzyk w œwietle nauki, red. B. 

Stanosz, Warszawa 1980, s. 91 – 114. 

9 

L e e c h G. N., Principles of Pragmatics, New York 1983. 

10 

O realizacji tych zasad w tekstach perswazyjnych pisa³ L e w i c k i P. H., 

O figuralnoœci tekstów perswazyjnych, [w:] Regulacyjna funkcja tekstów, red. K. Michalewski, 

£ódŸ 2000. S. 246 – 260. W swoim opracowaniu wykorzystujê interpretacjê 

zasad konwersacji G. N. Leecha, przedstawion¹ w ww. artykule P. H. Lewickiego. 

194

Druga regu³a – jasnoœci, wyodrêbniana na podstawie maksymy przejrzystoœci 

(sta³a i przejrzysta relacja miêdzy semantyczna struktur¹ komunikatu a jego fonologiczn¹ 

reprezentacj¹) i maksymy dwuznacznoœci (unikanie dwuznacznoœci) równie¿ 

mo¿e byæ ³amana w celach perswazyjnych. Sytuacja taka zachodzi m. in. przy 

uruchomieniu mechanizmu perswazji, polegaj¹cym na pe³nym porozumieniu miêdzy 

nadawca i odbiorc¹, kiedy to nadawca pos³uguje siê jêzykiem znanym tylko 

nielicznym odbiorcom, z racji specyficznego s³ownictwa zaczerpniêtego najczêœciej 

z ró¿nych profesjolektów, np. Cuba, cuba brokat, cuba kamienie, wiele wzorów. 

(D.£. 08.11.00., Hand. Sp.); Praca cha³upnicza – regeneracja kaset, thermopressing. 

(Ex. 6.01.97., Pr.); Siding, docieplanie budynków metod¹ „Isobau”. 

(Ex. 23.03.98., U. d D.). Regu³a jasnoœci zaleca te¿ unikanie dwu- i wieloznacznoœci. 

Jednak i ta zasada jest ³amana i to niekoniecznie celowo. Czêsto wieloznacznoœæ 

jest bowiem wynikiem tendencji do skrótu lub z braku kompetencji komunikacyjnej, 

np. Zatrudniê pani¹ komputer (Ex. 23.05.97., Pr.); Biegle szyj¹ce spodnie 

zatrudniê (Ex. 02.08.96., Pr.); Szwaczki – sukienki (Ex. Ex. 14. 03.97., Pr.). 

Tendencja do skrótu jest realizacj¹ regu³y ekonomii. Teksty og³oszeñ czêsto 

charakteryzuje zasada: minimum s³ów – maksimum treœci. Efektem jest wystêpowanie 

w og³oszeniach wypowiedzeñ defektywnych 11 (struktur syntaktycznych 

nie stanowi¹cych logicznie zwartych ca³oœci i powi¹zanych gramatycznie), 

np. Mechanik samochodowy, praktyka w Niemczech podejmie pracê od zaraz. 

(G. 23.09.00., Pr.); Kanapê 2-osobow¹, uszkodzony bok. (G. 23.12.98., Pod.); 

Dziewczyny, wysokie zarobki. (G. 30.09.00., Zatr.). Czêœæ z tych inseratów stanowi 

rozwiniêcie tytu³u rubryki i nawi¹zuje do niego pod wzglêdem semantycznym 

i formalnym lub tylko semantycznym. Lakonicznoœæ takich komunikatów 

jest rezultatem zbêdnych, zdaniem nadawcy, elementów, przy zachowaniu 

najwa¿niejszych sk³adników podstawowego schematu og³oszenia 12 . Ponadto 

tak sformu³owane teksty intryguj¹ i aktywizuj¹ odbiorcê, a wiêc s³u¿¹ funkcji 

perswazyjnej. Nie bez wp³ywu na skrótowoœæ og³oszeñ pozostaje szybkie tempo 

ich czytania, umo¿liwiaj¹ce zapoznanie siê z wieloma ofertami w krótkim 

czasie i wybranie tej w³aœciwej, odpowiadaj¹cej odbiorcy 13 . 

11 

Zob. N o w a k o w s k a M. M., Wypowiedzenia defektywne w drobnych og³oszeniach 

prasowych, referat wyg³oszony na IV Miêdzynarodowej Konferencji o Komunikacji 

Jazyková komunikácia v 21. storoèí, 13. – 14. 9. 2000 Banská Bystrica (w druku). 

12 

Na typizacjê og³oszeñ prasowych uwagê zwróci³y m. in. W o j t a k M., Z problematyki 

opisu stylu tekstów u¿ytkowych na podst. og³oszeñ matrymonialnych, Poradnik 

Jêzykowy, 1990, z. 2, s. 86; oraz N o w a k o w s k a M. M., Og³oszenia prasowe jako 

specyficzne komunikaty jêzykowe, [w:] Retrospektívne a perspektívne poh¾ady na jazykovú 

komunikáciu, Materiály z 3. konferencie o komunikácii, Banská Bystrica – Donovaly 

11. – 13. septembra 1997, diel II, Banská Bystrica 1999, s. 146. 

13 

Na komunikaty wyznaczaj¹ce tempo czytania zwróci³ uwagê J. M i s t r í k, 

Štylistika, Bratislava 1997, s. 235. Problem wp³ywu tempa czytania na strukturê komunikatu 

porusza³ czêsto K. M i c h a l e w s k i w cyklu wyk³adów pt. Komunikaty 

mieszane, wyg³oszonych w ramach wyk³adów monograficznych dla studentów filologii 

polskiej U£ w roku akademickim 1999/2000. 

195

Ostatnia regu³a – regu³a ekspresywnoœci, koncentruj¹ca siê na ukszta³towaniu 

komunikatu z uwzglêdnieniem jego ekspresywnoœci i estetyki, mo¿e, ale 

nie musi, przeciwstawiaæ siê regu³om pozosta³ym. W og³oszeniach prasowych 

znajduje ona odzwierciedlenie zw³aszcza w niektórych og³oszeniach tematycznych, 

np. matrymonialnych i dotycz¹cych pracy. Og³oszeniodawcy czêsto wykorzystuj¹ 

w nich techniki ingracjacji 14 , dokonuj¹c pozytywnych autoprezentacji 

b¹dŸ prezentacji oferowanych us³ug za pomoc¹ jêzyka, wymieniaj¹c cechy 

i w³aœciwoœci cenione przez odbiorcê, np. Austriak 40-letni, wolny, dobrze 

sytuowany, mówi¹cy po polsku, pozna pani¹ do 38 lat. (D.£. 08.11.00., Matr.); 

Mieszkania z gara¿ami w atrakcyjnej dzielnicy z mo¿liwoœci¹ kszta³towania 

wnêtrza. (D.£. 08.11.00., Nieruch.); 

Techniki ingracjacji realizuj¹ te¿ konwersacyjne zasady interpersonalne, 

wyznaczaj¹ce relacje pomiêdzy nadawc¹ i odbiorc¹, determinowane przez regu- 

³y: wspó³pracy i uprzejmoœci. Pierwsza regu³a zak³ada, i¿ odbiorcy podejm¹ wspó³pracê 

komunikacyjn¹ ze wzglêdu na cel wypowiedzi, zaœ druga zak³ada minimalizacjê 

wyra¿ania s¹dów, które odbiorcy mog¹ siê wydaæ niegrzeczne. Regu³ê 

uprzejmoœci tworz¹ szczegó³owe maksymy zale¿ne od typów aktów mowy, do 

których siê stosuj¹. W og³oszeniach prasowych czêsto zauwa¿a siê ³amanie maksymy 

skromnoœci, albowiem nadawcy oferuj¹cy swoje us³ugi ograniczaj¹ siê, jak 

to ju¿ wy¿ej zosta³o zauwa¿one, tylko do prezentacji pozytywnej, czyli po prostu 

dokonuj¹ aktów chwalenia siê, nie tylko poprzez wymienianie cech pozytywnych, 

ale i np. poprzez przedstawianie siebie jako uczestników sytuacji, zdarzeñ, 

w których wymaga siê tych cech, np. M³ody, po wojsku, œrednie, praktyka w handlu 

podejmie pracê... (G. 15,11.00., Pr.); sugerowanie odbiorcy korzyœci p³yn¹cych 

z interakcji z nadawc¹, np. Kierownika grupy agentów – sta³e wynagrodzenie 

(G. 15,11.00., Pr.); Klub „Dionizos”zatrudni dziewczyny (zakwaterowanie bezp³atne) 

(G. 15,11.00., Pr.); Architektura Krajobrazu [...] Twoje szko³y do kariery. 

Bez wpisowego (D.£. 08.11.00., Na.); wymienianie lub sugerowanie w³asnych 

sukcesów, np. Przedstawicie fabryk w³oskich zatrudni na sta³e osoby umiej¹ce 

sprzedawaæ aparaturê chemiczn¹ (Ex. 26.10.96., Pr.); Znana na rynku ³ódzkim 

firma us³ugowa poszukuje profesjonalnej sekretarki (Ex. 04.03.96., Pr.). Nadawcy 

(zw³aszcza jeœli s¹ nimi firmy) niekiedy podaj¹ swoj¹ nazwê, a nawet adres, 

w celu uwiarygodnienia oferty i zasugerowania uczciwoœci ofert, np. „Gonzo” 

zatrudni szwaczki ... (D. £. 08.11.00., Pr.); Wnêtrza – „Pracownia projektowa 

Ejsmont Jankowski” (D.£. 08.11.00., Nieruch.); Autokursy – „Delta” – Struga 

4, tel. ... www.delta.uslugi.lodz.pl (D.£. 08.11.00., Na.). 

Og³oszenia prasowe s¹, obok interenetu i tzw. SMS-ów, jedn¹ z form lakonicznego 

kontaktowania siê ludzi na progu XXI wieku. Ze wzglêdu na nadrzêd- 

14 

Ingracjacja to termin wprowadzony do psychologii przez E. E. Jonesa, odnosz¹cy 

siê do œwiadomych strategii, maj¹cych na celu w nie ujawniony sposób podniesienie 

atrakcyjnoœci w oczach partnera ingracjacji. 

Por. M i k a S., Psychologia spo³eczna, Warszawa 1982. 

196

noœæ celu analizowanych inseratów, którym jest sprowokowanie okreœlonych 

zachowañ i dzia³añ ze strony odbiorców, ich forma jêzykowa nie jest najstaranniejsza. 

Czêsto nie wynika to jednak z niekompetencji nadawców, ale ze specyficznych 

zasad przyporz¹dkowanych tego rodzaju komunikatom. Liczy siê przede 

wszystkim skutecznoœæ odbioru, a ta, jak wskazuje zwiêkszaj¹ca siê liczba og³oszeñ 

pojawiaj¹cych siê w prasie, jest bardzo du¿a. 

Wykaz skrótów 

Ex. – Express Ilustrowany 

D.£. – Dziennik £ódzki 

G. – Gratka 

Ant. – Anteny 

Hand. – Handlowe 

Hand. Sp. – Handlowe, Sprzedam 

Lok. – Lokale 

Matr. – Matrymonialne 

Meb. Kup. – Meble, Kupiê 

Mieszk. – Mieszkowanie 

Moto. – Motoryzacja 

Moto-Kup. – Motoryzacyjne, Kupiê 

Na. – Nauka 

Nieruch. – Nieruchomoœci 

Pod. – Podarujê 

Poj. – Pojazdy 

Poj. Kup. – Pojazdy, Kupno 

Poj. Sp. – Pojazdy, Sprzedam 

Pr. – Praca 

Sp. – Sprzedam 

Sp.AGD – Sprzedam AGD 

Szuk. Pr. – Szukam pracy 

Tow. – Towarzyskie 

U. – Us³ugi 

U. d D. – Us³ugi dla domu 

Zatr. – Zatrudniê 

Zdr. – Zdrowie 

Autorský slovník Jaroslava Seiferta – souèasný stav, 

zmìny koncepce a budoucnost projektu 

Ladislav Janovec 

Pedagogická fakulta UK, Praha – Ústav pro jazyk èeský AV ÈR, Praha 

0. Básnický slovník Jaroslava Seiferta (dále JS) vzniká na katedøe èeského 

jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v rámci grantových projektù od 

roku 1997. Teoretické studie pro plánovaný projekt vyšly ve dvou podobách ve 

sborníku jazykovìdných studií pedagogické fakulty UK Praha, ve sborníku Varia 

VII (sborník VII. kolokvia mladých jazykovedcov), jedna zaznìla na studentské 

vìdecké konferenci v Ostravì v roce 1998. 

Po dobu øešení grantových projektù a vytváøení dílèích slovníkù jednotlivých 

sbírek JS vyvstalo nìkolik problémù, které si vyžádaly urèité zmìny 

197

v koncepci a nové øešení spojené s pracovními problémy. O nìkterých tìchto 

problémech pojednává tento pøíspìvek. 

1. Materiální a personální zabezpeèení 

Vìtšina dosud zpracovaného materiálu vzniká díky grantové podpoøe. Jednalo 

se o granty F 1334/1999 Frekvenèní slovník básnického díla Jaroslava 

Seiferta a F 1317/1999 Slovník básnického díla Jaroslava Seiferta. 

Slovník vzniká za pomoci softwarového vybavení Concorder, programu 

vytvoøeného v Montrealu a urèeného primárnì pro tvorbu autorských slovníkù. 

Nevýhodou programu je, že je vytvoøen pro poèítaèe Macintosh, které nejsou 

v Èesku pøíliš rozšíøené, zejména na vìdeckých pracovištích. Zatím se nám nepodaøilo 

zajistit pøevod hotového materiálu na PC, které je v naší zemi bìžnìjší. 

Protože vìtšina materiálu byla zpracována v rámci grantových projektù zamìøených 

na tvùrèí èinnost studentù, tvoøí vìtšinu personálního obsazení týmu 

studenti tøetích, ètvrtých a pátých roèníkù, kteøí zpracovávají materiál pod vedením 

doc. PhDr. Svatavy Machové, CSc. (lingvistická problematika) a Mgr. 

Marie Mlèkové, Ph.D. (poèítaèová problematika). Tým má výhodu, že studenti 

jedné fakulty, zejména pokud jde o studenty stejného oboru, jsou spolu v témìø 

každodenním kontaktu a mohou rychle øešit a konzultovat vzniklé problémy, 

tato výhoda se projevila zejména v první fázi práce. Nevýhodou se záhy ukázala 

urèitá nesouvislost. Studenti po ukonèení studia odcházejí z týmu a na jejich 

místo musí být pøijati studenti noví, nejen s nulovou zkušeností s prací, ale také 

s odlišným pohledem na analyzovaný materiál. Trvá tedy delší dobu, než se 

noví pracovníci zaškolí v práci s poèítaèem Macintosh a než se sjednotí a vyjasní 

urèité zákonitosti a pravidla pøi práci. Dosud se na práci podílelo sedm studentù, 

z nichž pouze dva dále pokraèují ve spolupráci na slovníku i po skonèení 

studia. V roce 2001 jsou do týmu pøijaty a zaškolovány dvì nové studentky 

ètvrtého roèníku. 

2. Vlastní koncepce a práce na slovníku 

Práce na slovníku probíhají v mediální uèebnì katedry speciální pedagogiky 

a na katedøe èeského jazyka, kde je studentùm poskytnut pøístup k poèítaèùm 

Macintosh mimo výuku bez vìtšího omezení. 

Koncepce projektu byla dílèím zpùsobem stanovena již v poèátcích projektu, 

dílèím zpùsobem ji pøedurèuje sám Concorder. 

Software umožòuje vytvoøit primární katalog slovních druhù z naètených 

textù. Texty lze naèítat automaticky (pomocí skenování) nebo manuálnì. Dosud 

jsme volili druhý typ zpracování dat – studenti v textových editorech pøepsali 

ruènì texty sbírek a po dùkladné kontrole je nechali zpracovat Concorderem. 

Poté, co je text ošetøen programem, se vytváøí primární katalog. Do primárního 

katalogu se zaznamenávají údaje o lemmatech a slovních druzích, pøípadnì 

jde-li o cizí výrazy èi frazémy. V poèátcích práce se objevily i pokusy 

198

zaznamenávat informace o sémantických tøídách lexémù (podrobnì viz Haasová, 

1998). Jejich zachycování je ale v prvních fázích práce znaènì nároèné, 

navíc pro zpracování slovníku se jeví zatím jako druhoøadé. Proto bylo od stanovování 

sémantických tøíd prozatím upuštìno, ale k problematice se tým vrátí 

po vybudování celého slovníku. 

Zmìny nastaly také v zaznamenávání informací o homonymech. Každý lexém 

se pøed svým vstupem do textu jeví primárnì jako homonymní. Jeho význam 

konkretizuje až mluvèí, který lexém použije v jistém kontextu. V poèátcích 

jsme se rozhodli odlišovat homonymní lexémy s rùznými konceptuálními významy 

jako rozdílné jednotky. Toto pojetí se ukázalo jako nerealizovatelné. Ne 

každý dokázal odhalit potenciální homonymii u lexémù, které se objevovaly 

v textech poprvé, bylo zapotøebí znovu a znovu opravovat již zpracovaný materiál. 

Navíc nìkterá homonyma se nevyskytla v textech ve všech svých významech, 

pøesto ale bylo pro úplnost nutné je uvádìt ve výètu homonym. Proto 

jsme nakonec pøijali øešení, které je pro autorské slovníky èastìjší, zaznamenávat 

pouze údaje o slovnìdruhové homonymii. Homonymy ve slovníku JS se 

podrobnìji zabývala K. Pivoòková (viz Závìreèná zpráva z grantu F 1334/1999). 

Práce nebyla zatím publikována. 

Concorder poskytuje uživateli možnost automatické lemmatizace. Pomocí 

této procedury mùže uživatel provádìt lemmatizaci pøenesením lemmat z lemmatizované 

sbírky na okleštìný primární katalog jiné sbírky. Rovnìž tato možnost 

se ukázala jako nevýhodná. Lemmata byla pøiøazena pouze slovním tvarùm 

vyskytujícím se v obou sbírkách. Vyskytl-li se v obou textech napø. slovní tvar 

rukou, bylo mu správnì pøiøazeno jméno ruka. Pokud ale slovní tvary shodné 

nebyly, napø. v jedné sbírce tvar rukou, ve druhé tvar rukama, ruce software jim 

lemma nepøiøadil a musela se lemmatizace dodìlávat ruènì. Nesnáze vznikly 

i se zpracováváním slovnìdruhových homonym. Concorder automaticky pøiøazoval 

lemma ke slovnímu tvaru na základì toho, který se vyskytl na prvním 

místì v katalogu sbírky, ze které byla lemmatizace provádìna. Zdlouhavá kontrola 

stejnì jako dlouhá doba, po kterou automatická lemmatizace probíhala, 

ukázaly, že manuální lemmatizace je pro naše úèely výhodnìjší a pøesnìjší. 

Dosud není plnì vyøešena problematika frazémù a ustálených slovních spojení. 

Zpracovávatelé se èasto liší v názoru na to, co za frazém považovat a co už 

je volné spojení. Jasné jsou pøípady køížem krážem, horem dolem. Jiná situace 

je u spojení jako šípková rùže, retranslaèní vìž. Jde o spojení terminologického 

charakteru, u kterých se názory na zpùsob zapisování liší. Zatím volíme øešení 

takové, že každý sporný pøíklad konzultujeme a máme založen seznam výrazù, 

které se již v textu objevily a které za frazémy považujeme. 

3. Pøedpokládaná budoucnost projektu 

V souèasné dobì je zpracováno šestnáct básnických sbírek JS, což je zhruba 

polovina jeho básnické tvorby (Býti básníkem, Mìsto v slzách, Jaro, sbohem, 

Ruce Venušiny, Šel malíø chudì do svìta, Maminka, Vìjíø Boženy Nìmco- 

199

vé, Osm dní, Deštník z Piccadilly, Chlapec a hvìzdy, Slavík zpívá špatnì, Poštovní 

holub, Na vlnách TSF, Jablko z klína, Píseò o Viktorce, Koncert na ostrovì). 

Další grant na zpracování slovníku jsme získali na školní rok 2001/2002, 

ve kterém budeme zpracovávat další èást tvorby, tj. sbírky Zhasnìte svìtla, Pøilba 

hlíny, Samá láska, Ruka a plamen, Koncert na ostrovì, Odlévání zvonù. Pro 

tuto etapu nìkteré zmìny. Jednak využíváme pro naèítání textù do poèítaèe skener, 

který jsme dosud pro naši práci nemìli k dispozici a který mùžeme používat 

díly spolupráci s lexikografickým oddìlením ÚJÈ AV ÈR. Protože dosud 

nedošlo k zásadním problémùm pøi naèítání textu, skenování nám výraznì ušetøuje 

práci. 

Jelikož se práce na slovníku bude pomalu chýlit ke konci, zaèneme také 

pracovat na prvotní pøedstavì publikace získaného produktu. Pøedbìžnì uvažujeme 

o CD-ROMu, který by umožnil zachovat nìkteré procedury, které Concorder 

nabízí. Dosud jsme neøešili problém autorských práv, nebo software 

byl našemu pracovišti zapùjèen pro nekomerèní využívání. Stejnì tak není, jak 

bylo uvedeno již døíve, vyøešena problematika kompatibilnosti produktu vytvoøeného 

pro Macintosh s PC. Tyto problémy hodláme øešit ale až v závìreèné 

fázi projektu. 

Ještì v tomto období by mìla zaèít také rozsáhlá kontrola celkového získaného 

a zpracovaného materiálu, stejnì jako jeho spojování do celkového katalogu 

tvorby J.S. 

Na závìr uvádíme nìkolik údajù o øešitelích projektu, zpracovaném materiálu 

a výsledcích. 

Dosud zpracované sbírky – viz výše. 

Seznam øešitelù 

doc. PhDr. Svatava Machová, CSc. – vedoucí projektu 

dr. Marie Mlèková – technické zajištìní projektu 

Lenka Haasová, Ladislav Janovec, Blanka Žáèková – pøípravná etapa projektu 

Lenka Haasová, Ladislav Janovec, Petr Kojzar – první etapa projektu 

Noemi Holeková, Petr Kojzar, Kateøina Pivoòková – druhá etapa projektu 

Alena Bukvièková, Noemi Holeková, Petra Hudková, Vendula Kadavá, Kateøina 

Pivoòková – tøetí etapa projektu 

Studie a vystoupení vzniklá na základì práce na slovníku 

S. Machová: 

Básnický slovník Jaroslava Seiferta. I. In: Filologické studie, XX. Praha: Pedagogická 

fakulta UK 1998. 

Závìreèné zprávy ke grantùm. Uloženo na KÈJ PedF UK, 1998, 2000. 

200

L. Haasová: 

Diplomová práce na téma Autorský slovník Jaroslava Seiferta. Obhájena na 

KÈJ PedF UK Praha, èerven 1999. 

Frekvenèní slovník básnického díla Jaroslava Seiferta. Vystoupení na jazykovìdné 

konferenci v Ostravì, 1997 (rukopis). 

Pokus o stanovení sémantických tøíd v díle Jaroslav a Seiferta. Referát pøednesený 

na VIII. kolokviu mladých jazykovedcov, otištìno in: Varia VIII. Bratislava 

1998. 

Deminutiva v díle Jaroslava Seiferta. Vystoupení na Jazykovìdném odpoledni 

Praha: PedF UK 1998 (rukopis). 

L. Janovec: 

Diplomová práce na téma Autorský frekvenèní slovník Jaroslava Seiferta na 

základì básnické sbírky Býti básníkem, obhájena na KÈJ PedF UK Praha, leden 

1999. 

Využití programu Concorder pro tvorbu autorských slovníkù. Referát pøednesený 

na VII. kolokviu mladých jazykovedcov v Modre-Piesku, otištìno in: Varia 

VII. Bratislava 1998. 

Z autorského slovníku Jaroslava Seiferta – sémantická charakteristika zájmen 

JÁ a MY v nìkterých sbírkách. Referát pøednesený na VIII. kolokviu mladých 

jazykovedcov v Modre-Piesku, otištìno in: Varia VIII. Bratislava 1999. 

Sémantika barev a jejich využití v tvorbì Jaroslava Seiferta. Referát pøednesený 

na IX. kolokviu mladých jazykovedcov v Modre-Piesku (v tisku). 

Avtorskij slovar i jego mesto v sisteme slovarej. Referát zaslaný na konferenci 

Jazyk i kultura. Rostov na Donu, záøí 2000. Otištìno ve sborníku z konference. 

P. Kojzar: 

Roèníková práce Nìkteré frekvenèní charakteristiky básnického díla Jaroslava 

Seiferta, 1998. 

K. Pivoòková: 

Homonyma v básnickém slovníku Jaroslava Seiferta. Vystoupení na obhajobì 

grantu, PedF UK, 2000 (rukopis). 

201

Metodické poznámky k problematice èetby 

starých èeských rukopisù (nejen barokních) 

Blanka Michalová 


I. Úvod 

Pøi formulaci tìchto poznámek jsem vycházela ze zkušeností nabytých pøi 

práci se studenty na PedF UK v semináøi specializovaném na èetbu starých 

èeských textù, který je souèástí tzv. historického modulu v rámci II. studijního 

cyklu. Jeho náplní je prvotnì ètení (dešifrace) pøedložených textù. Nedílnou leè 

sekundární souèástí celkové práce je jejich jazyková analýza. Ta je totiž náplní 

specializovaných disciplín 1 a zde pojata spíše jako praktické užití již známých 

vìdomostí, èi alespoò jejich oživování a udržování. V našem semináøi jsou zaøazeny 

texty ze všech vývojových období èeštiny, resp. texty s rùznými typy 

písem, knižního i neknižního charakteru, která se pøi psaní èeských textù uplatòovala. 

Pouze okrajovì, spíše pro zajímavost a pro dokreslení stavu gramotnosti, 

pøedkládáme studentùm písma individuální, vyskytující se pøedevším v soukromé 

korespondenci. 

Semináø je završen zápoètem, který studenti získají zpravidla mj. za samostatnou 

dešifraci a analýzu textu. 

II. Poznámky k práci s rukopisným textem 

Prací v semináøích bychom mj. rádi pøispìli k vytváøení pøedpokladù k rozšiøování 

obce badatelù, kteøí budou schopni èíst vpodstatì jakékoliv èeské paleografické 

texty a pracovat s nimi. 

Domníváme se, že je poctivé – a mìlo by být i pro zaèínající zpracovatele 

vlastnì samozøejmostí – umìt èíst texty v originálu, nespoléhat se pouze na 

edice, být samostatný pøi práci s rukopisnými prameny apod. 

Aby bylo možno èinit jakékoli závìry na základì paleografických rukopisných 

materiálù, je tøeba vytvoøit si základní pøedpoklady ke „správnému ètení“ 

2 . Tímto termínem rozumíme nejen správné pøeètení (dešifraci) textu, ale 

i schopnost pochopit a ozøejmit text, pøípadné zkomoleniny èi anomálie odlišné 

od dobového úzu. Postrádá-li student (badatel) jistou pøirozenou dovednost nutnou 

ke ètení starých textù, je možné ji (alespoò èásteènì) nahrazovat a upevòo- 

1 

Z I. cyklu (spoleèného všem studentùm bez rozdílu zamìøení) už studenti znají 

historickou mluvnici a bìhem II. cyklu se seznamují s charakteristickými rysy èeštiny 

humanistické, barokní i obrozenské ve zvláštních semináøích. 

2 

Zde pøebíráme termín I. Hlaváèka a J. Kašpara (Vademecum pomocných vìd historických, 

Praha 1997, s. 22). 

202

vat systematickým rozvíjením urèitých dispozic. Je nesporné, že je možné do 

jisté míry vystaèit s èásteènou dovedností. Ta je ovšem vhodná spíše pro laický 

pøístup k písemnostem. 

Nejde nám o postihnutí metodiky výuky ètení støedovìkých èi novovìkých 

paleografických textù (máme na mysli paleografii latinskou, tedy texty psané 

písmem latinského okruhu) jako celku, ani o soustavné sledování dìjin písma, 

nýbrž o projevy pisatelù dochované v rukopisné podobì, a to v èeštinì. 

Nyní budeme hovoøit o textech psaných vìtšinou novogotickými písmy 3 . 

Jsou to písma vzniklá z potøeby rychlejšího, plynulejšího a pøitom snazšího psaní 

– kursivní a polokursivní – pro nìž je typická tendence spojovat písmena (pøípadnì 

i slova). To je mj. pøíèinou pozmìòování tvarù nìkterých z nich. V dùsledku 

toho a v souvislosti s rozšíøením ètení a psaní mezi širší vrstvy (po vynálezu 

knihtisku a po jeho postupném zaèleòování do kulturního, ekonomického 

a politického života) a s ním spojené rozšíøení pisatelù, a to nejen školených, 

není pro dnešního ètenáøe (badatele) èasto pøeètení (dešifrace) textu naprostou 

samozøejmostí. 

Existují materiály – èítanky s paleografickými reprodukcemi – s jejichž 

pomocí je možno se dopracovat k víceménì plynulému ètení jakéhokoli paleografického 

textu. Úskalí spoèívá v tom, že tyto pøíruèky jsou urèeny autodidaktikùm. 

4 

Dalšími autodidaktickými pomùckami jsou publikace, které napomáhají 

dešifraci a pochopení textù výkladem jazykového systému, grafických a pravopisných 

systémù, èíslic, ustálených i ménì užívaných zkratek atd. 5 

Od autodidaktického postupu se náš zpùsob práce liší pøedevším v tom, že 

lektor jednak studentùm-badatelùm pomáhá pøekonávat øeknìme akutní potíže 

pøímo pøi ètení, ale hlavnì pøipravuje a „upravuje” texty tak, aby se budoucí 

samostatný badatel nauèil zorientovat se v pøedloženém nebo objeveném rukopisu 

rychleji a jistìji. 

3 

Snad se nedopustíme pøílišného zjednodušení, když pøipomeneme, že ta se zaèala 

u nás užívat již v 16. st. a jejich tzv. první etapa konèí kolem poloviny 18. st. Texty 

z pøedešlého období, tedy texty 13. – 15. století., jsou u nás psány pøedevším rùznými 

typy gotických písem a bastardou. I zde existovala písma kursivní (napø. gotica textualis 

cursiva). 

4 

K tomuto úèelu velice dobøe poslouží napø. tyto publikace: Hledíková, Z. – Kašpar, 

J.: Paleografická èítanka. Praha 1982; Kašpar, J.: Úvod do novovìké latinské paleografie 

se zvláštním zøetelem k èeským zemím. Praha 1975; do jisté míry i Slabikáø a èítanka 

pro laické genealogy Èeské genealogické spoleènosti. Praha 1998. Nepostradatelnou 

pomùckou jsou Poznámky k metodice výuky ètení novovìkých paleografických textù 

Jaroslava Kašpara (Archivní èasopis, 1976, è. 4, s. 213 – 222). 

5 

Kromì výše jmenovaných uveïme alespoò Kopeckého Úvod do studia staroèeských 

rukopisù a tiskù, Vademecum pomocných vìd historických (Hlaváèek I., Kašpar J., 

Nový R., Praha 1997), Starou èeštinu pro archiváøe D. Šlosara, Struèný vývoj písma 

(Èapka F. a Santlerová K., scr., Brno 1994). 

203

Nedìláme si nároky na vyèerpávající výèet metod vhodných pro výuku ètení 

èeských paleografických textù. Naše poznámky jsou pouze dílèí souèástí 

dané problematiky. 

Studijní texty jsou øazeny jednak chronologicky, a jednak podle èitelnosti. 

Pomocí metod, které popíšeme pozdìji, studenti pøekonávají poèáteèní obtíže 

zpùsobené napø. odlišností dnešního grafického systému od systému novogotického. 

Postupnì si sami musejí vytváøet z nabídnutých metod systém, jenž 

jim samotným dává smysl a podle kterého se jim bude v budoucnu nejlépe 

samostatnì pracovat. Dovednost ètení si osvojují jak po stránce praktické (musejí 

být schopni dešifrovat jednotlivá písmena, slova – napø. po provedení srovnání 

písmen u již dešifrovaného textu), tak po stránce intelektuální (zdokonalují 

svou schopnost zorientovat se v textu a „domýšlet“ jej – nikoli „vymýšlet“ – 

na podkladu kontextu). 

Zároveò se ètením je velice výhodné provádìt transliteraci, a to (pøi práci 

s reprodukcí, do které mùžeme psát) mezi øádky pøímo do textu, nebo na volný 

list papíru, pøièemž dodržování øádkù a jejich pøípadné oèíslování usnadòuje 

orientaci napø. pøi následné interpretaci èi vyhledávání obtížnì èitelných písmen. 

Pro lepší zafixování jejich tvaru je možno zapisovat (kreslit) je do speciálnì 

nalinkovaných listù (pøedloh) 6 . Bìhem ètení studenti-badatelé sami odhalují 

a poznamenávají si jak typické rysy dobové grafiky (napø. spojování substantiv 

a adjektiv s prepozicemi), tak specifika daného písaøe. 

Pøi práci s texty neknižního charakteru, s korespondencí nebo jakýmikoli 

konvencionalizovanými písemnostmi je možné využít opakující se formulace, 

formule (oslovení, dataèní formule, adresné formule) èi s explicitními performativními 

formulemi typickými pro urèité komunikativní funkce. Ty jsou naznaèeny 

typem písemnosti. Právì proto, že lze pøedpokládat v nìkterých èástech 

textù ustálené (uzuální) vyjadøování, se mùžeme s jejich pomocí v daném rukopisu 

snáze zorientovat. V textech (dopisech, závìtích, zápisech ze soudních 

knih, matrik, svatebních, úmrtních èi pozemkových knih atd.) lze sledovat 

i støídání rùzných typù písem. Typické jsou napø. zápisy latinských slov humanistickými 

typy písma v textech novogotických, polokurzivní oslovení a kurzivní 

sdìlení listu atd. 

V pøípadì, že studenti v podstatì zvládají pøedložený rukopis a problémy 

jim èiní jen urèitá slova nebo slovní spojení, mùžeme jim pomoci tím, že napø. 

napovíme slovní druh, synonyma, opozita k hledanému slovu, dáme jej do kontextových 

souvislostí atp. 

Zde je nutno upozornit na to, že se budou studenti èasto potýkat s absencí 

základních kulturnìhistorických a politickohistorických znalostí. 7 Na tento díl- 

6 

Zde máme na mysli osnovu linek, kterou uvádí napø. A Húšèava v publikaci Dejiny 

a vývoj nášho písma. Bratislava 1951, s. 110. 

7 

Srov. M. Sládek: K problematice výuky starší èeské literatury na Pedagogické 

fakultì UK v Praze. In: Èeský jazyk a literatura, 1999/2000, 5 – 6, s. 136 – 137. 

204

èí problém se mùžeme ovšem podívat i z té lepší stránky. Je-li v možnostech 

lektora vybírat texty hodnotné a zajímavé i ze zmínìných hledisek, studenti si 

mohou touto formou mezery v povìdomí o životì v daném období zaplòovat, 

resp. zmenšovat. 

Pomocné metody – práce s textem 

Pokud studenti neètou ihned nahlas, ale každý pracuje samostatnì, konzultují 

po ukonèení práce své verze s lektorem i navzájem. Nyní pøistupme ke 

struèné charakteristice nìkolika metod práce s textem. 

1. Èást textu velmi pomalu pøeète lektor, studenti si poznamenávají, co uznají 

za vhodné, a dále pracují samostatnì. 

2. Èást textu je transliterována. Studenti mají pøed sebou i pøepsaný text, 

aby si mohli porovnávat hùøe èitelná písmena. Máme-li k dispozici výslech 

napø. z tzv. smolných knih, mùžeme pøipravit kupøíkladu jen transliteraci otázek, 

což by mohlo podnítit i studentovu zvìdavost. 8 

3. Èást textu zvìtšená. Tak vzniká možnost detailnìjšího seznámení s tvarem 

písmena, vedením tahu pøi jeho psaní nebo spojování s jiným grafémem. 

4. Slovníèek k textu. Vystøíhaná a pøípadnì i zvìtšená slova, písmena pøekopírujeme 

i s transliterací pod text a student je nucen si pomoc vpodstatì vyhledat 

sám. 9 

5. Text s mezerami pro slova vystøíhaná pod textem. Úkolem studentù je mj. 

vynechaná slova doplnit na správné místo. 

6. Dva stejné texty – rùzná èitelnost, kvalita. Studenti ètou ten hùøe èitelný, 

kontrolu si provádí každý ètenáø sám dle potøeby v lépe èitelném exempláøi. 

7. K textu jsou zadány otázky. Týkají se napø. konkrétního bodu listu, tématu 

dopisu, charakteristiky doby vzniku dopisu atd. 

III. Hodnota starých rukopisù 

Na závìr se zamysleme nad hodnotou starých neliterárních textù a jejich 

místem v jazykových semináøích. 

O drobný pøíspìvek k této problematice jsem se pokusila ve své diplomové 

práci na materiálu novì objevené relativnì souvislé korespondence èeské šlechtièny 

F. E. H. Berkové, rozené Fürstenberkové. 

Jednou z kladených otázek bylo, zda privátní list po splnìní své prvotní 

funkce (oznámení svatby, vyjádøení postoje k sousedským sporùm nebo dokonce 

hodnocení mravní situace spoleènosti) jako dochovaná archiválie nabyl ještì 

jiných hodnot než prostì informativních vzhledem k dobì, pisateli a pùvodnímu 

adresátovi, èi nikoli. Co je vlastnì podstatou toho, že i obyèejná korespon- 

8 

První strana výslechu Václava Hladkého z Pytláckých spisù a jeho èásteèná transliterace, 

archiv Køivoklát. 

9 

První strana výpisu testamentu Lva Buriana Berky z Dubé, archiv Køivoklát, inv. 

è. 260, A 110, p. è. 11. 

205

dence získává postupem èasu na estetické hodnotì, a to èasto v pøevaze nad 

hodnotami mimoestetickými? 

Podkladem pro úvahy o literární hodnotì listù, a to nejen tìch, které jsou 

støedem zájmu epistolografie, byla kategorie funkce a v souvislosti s ní i kategorie 

hodnoty, jak ji stanovil napø. literárnì vìdný strukturalismus. Ten totiž 

rozšíøil horizont, na nìmž stojí chápání problematiky umìlecké literatury a umìní 

vùbec. „Tímto horizontem už není soubor ‚krásných‘ jevù, vèetnì krásna pøírodního, 

nýbrž kontext výtvorù, projevù a èinností lidských, pøièemž estetièno 

je virtuálnì pøítomno v kterémkoli z nich... Funkèní etnografie Bogatyrevova 

pøinesla øadu pozorování o tom, jak týž pøedmìt v rùzných kontextech a sociálních 

okruzích rùznì funguje a jak naopak pro plnìní téže funkce mùže být užito 

pøedmìtù rozmanitých. Toto povìdomí o neúplném pøedurèení vlastností pøedmìtu 

jeho úkolem ukazuje dùležitost spoleèenské ‚dohody‘ o funkcích a jevech 

k nim pøíslušejících...” 10 Máme za to, že právì v pøípadì korespondence má 

vliv na zmìnu funkce „spoleèenská dohoda”, spolu s èasem, který od vzniku 

dopisu uplynul. 

Øekl-li Roman Jakobson (i když v odpovìdi na otázku týkající se hledání 

hranic poezie), že „tyto hranice nejsou dány nìjakým souborem vlastností nebo 

obsahù, nýbrž tím, jak je výtvoru využito, kterou stránkou si ho k sobì natáèíme” 

11 , nelze s ním – a to zvláš v našem pøípadì – než souhlasit. Jan Mukaøovský, 

další pøedstavitel literárnìvìdného strukturalismu, hodnotí vztah estetické 

funkce k jiným funkcím jako dialektický protiklad, není tedy možné, aby je 

anulovala. Zrovna tak mimoestetické funkce (by jsou zprvu prioritou), nemohou 

estetickou funkci vylouèit. Stanou se jejím podkladem. 

Již ve své dobì plnil každý dopis nepochybnì alespoò zèásti funkci estetickou. 

Zvláštì tehdy, kdy psané slovo pøece jen nebylo tak bìžnou záležitostí jako 

dnes. Dopis totiž pomáhal nejen rozvíjet jazykovou tradici (a už prožíval jazyk 

a jazyková kultura rozkvìt, nebo stagnovala), ale rovnìž šíøit názory a postoje 

pisatele a v neposlední øadì udržovat prostý mezilidský kontakt. Kromì toho 

jsou – pro nás – dobové listy samozøejmì i nepostradatelným pramenem historickým. 

S pomocí cílù (prvotních funkcí), ke kterým listy smìøovaly, jsme se 

pokusili i o rekonstrukci povahy listu obecnì. Cíl je zde totiž základním kritériem 

pro rozdìlení listù na veøejné a osobní. Každá z obou tìchto ‚kategorií‘ má 

své urèité typy dané charakterem jejich prvotních funkcí, od nich se teprve odvíjí 

jejich forma a vlastnosti – otevøenost èi uzavøenost. Tak napøíklad pro soukromou, 

osobní komunikaci jsou typické uzavøené listy posélací a pro veøejnou 

komunikaci spíše listy pùhonné, a to uzavøené i otevøené. Spolu s promìnou 

funkce se mìnil i jazyk, kterým byla pøevážná vìtšina listù v rùzných historických 

obdobích napsána. Promìna obojího souvisela jak s celkovou politickou, 

10 

Èervenka, M.: Základní kategorie pražského literárnìvìdného strukturalismu. In: 

Slovenská literatúra, 37, 4, 1990, s. 311. 

11 

dtto 

206

hospodáøskou a spoleèenskou situací ve spoleènosti, ve státì, tak i s jinými 

okolnostmi, které bývají vpodstatì jejich souèástí a konkrétním projevem. Máme 

na mysli napø. politickou nebo náboženskou orientaci adresáta i pisatele, pisatelovu 

vzdìlanost a tím pádem vìtšinou také jeho spoleèenskou pøíslušnost. 

Neménì dùležitým pro charakter listu byl samozøejmì vztah mezi obìma aktéry 

tohoto druhu komunikace. 

Ukonèíme úvahy o estetické hodnotì epistolárních projevù slovy èeského 

strukturalisty M. Èervenky: „Schopnost díla pùsobit esteticky v kontextech èasovì 

velmi odlehlých svìdèí o obecnosti jeho hodnoty, jež ovšem nevyplývá 

z její nepromìnnosti, ale z toho, že je s to navazovat vždy nový vztah k antropologickému 

ustrojení èlovìka (a tedy právì promìòovat se); podkladem této schopnosti 

je zase ona komplexnost hodnoty, která, jak už Mukaøovský napsal døíve, 

je tím vyšší, èím èetnìjší trs mimoestetických hodnot dovede k sobì artefakt 

upoutat”. 12 

Na úplný závìr se vra me od estetických hodnot k hodnotám øeknìme kulturnì 

jazykovým. Domníváme se, že rozvoj studia novogotických písem je klíèem 

k jazykové analýze èesky psaných neliterárních textù, pøedevším epistolárních, 

napøíklad z dlouho „jazykovì zavrhovaného” a zamlžovaného 17. století 

a mùže se stát i jedním z pramenù studia vývoje (nejen) spisovné normy. 13 

Literatura a prameny 

Archivní materiály Státního oblastního archivu Praha, pracovištì Køivoklát. 

ÈERVENKA, M.: Základní kategorie pražského literárnìvìdného strukturalismu. 

In: Slovenská literatúra, 1990, roè. 37, è. 4. 

HAVRÁNEK, B.: Vývoj èeského spisovného jazyka. Praha 1979. 

HAVRÁNEK, B.: Vývoj spisovné èeštiny. Praha 1936. 

12 

dtto, s. 315. 

13 

Srov. A. Jedlièka: Spisovný jazyk v souèasné komunikaci. Praha 1974, s. 52 – 69. 

V roce 1995 upozornil M. Jelínek z Masarykovy university v Brnì na naléhavou 

potøebu analýzy epistolárního stylu. Ve svém pøíspìvku, opíraje se o práce mnoha našich 

pøedních lingvistù (napø. o již zmínìnou sta Al. Jedlièky, práce B. Havránka, M. Grepla, 

J. Hrbáèka), uvedl nìkolik výbìrových a textotvorných tendencí. Definoval a zúžil pøitom 

pojem funkèního stylu epistolárního, tj. stylu vymezeného komunikaèní funkcí epistolární 

(korespondenèní), na oblast dùvìrnou (vedle oblasti oficiální). Ze specifikovaných 

základních tendencí jmenujme alespoò tendenci k užívání obecné èeštiny èi kombinaci 

èeštiny spisovné a obecné, aèkoliv je tento styl realizován psanou formou, se kterou 

se obyèejnì pojí užívání spisovného jazyka. Proto se jazyk soukromé korespondence 

mùže stát pramenem studia vývoje spisovné normy. (Sbírka Pocta Dušanu Šlosarovi. 

Brno 1995, s. 126 – 137). 

Myšlenka specifiènosti epistolárního stylu se promítla i do vymezení funkèních stylù 

(jako výrazné skupiny ze stylù objektivních) i v Pøíruèní mluvnici èeštiny (Praha 1995, 

s. 725). 

207

HÚŠÈAVA, A.: Dejiny a vývoj nášho písma. Bratislava 1951. 

JEDLIÈKA, A.: Spisovný jazyk v souèasné komunikaci. Praha 1974. 

KAŠPAR, J.: Novogotické písmo v Èechách v letech 1500 – 1750. In: AUC, Philosophica 

1 – 3, 1971. 

MARTÍNKOVÁ, D.: Poselství ducha. Praha 1975. 

Pøíruèní mluvnice èeštiny. Praha 1995. 

Sbírka Pocta Dušanu Šlosarovi. Brno 1995. 

SLÁDEK, M.: K problematice výuky starší èeské lit. na PedF UK v Praze. In: ÈjaL, 

1999/2000, 5 – 6. 

STICH, A.: Èeská spisovnost a nespisovnost – koøeny a pøítomnost. (Naše postoje 

k èeštinì 17. a 18. století.) In: Spisovná èeština a jazyková kultura 1993. 

Sborník z Olomoucké konference 23. – 27. 8. 1993, 1, Praha 1995. 

VÁCLAVEK, B.: Èeský listáø. Praha 1949. 

Vademecum pomocných vìd historických. Praha 1997. 

Uwagi na temat ortografii rêkopisu czeskiego ze zbiorów 

ksi¹¿nicy miejskiej w Toruniu 

Joanna Mielczarek 

Instytut Filologii S³owiañskiej Uniwersytetu Miko³aja Kopernika, Toruñ 

Krótki opis zabytku. Rêkopis czeski w zbiorach Ksi¹¿nicy Miejskiej 

w Toruniu, oznaczony sygnatur¹ KM 92, to dobrze zachowany iluminowany 

kodeks pergaminowy, pochodz¹cy najprawdopodobniej z pocz¹tku XVI w. Folia³ 

oprawiony jest w deski obci¹gniête skór¹; oprawê wzmocniono okuciami, 

zaœ na jej wewnêtrznej stronie widniej¹ dwa herby oraz okr¹g³a pieczêæ. Rêkopis 

zawiera ogó³em 247 kart pergaminowych formatu 21 / 31 cm, z czego brakuje 

kart od 65 do 75 oraz karty 93. Foliacjê – ci¹g³¹ dla ca³ego kodeksu – 

zapisano w prawym górnym rogu. 

Kodeks toruñski zawiera tekst dzie³a, przypisywanego utrakwistycznemu 

duchownemu Janowi Èešce. Chodzi o popularny w Czechach w XVI i XVII w. 

utwór moralistyczny, znany miêdzy innymi pod tytu³em „Øeèi a nauèení z hlubokých 

mudrcù“. Rêkopis zawiera prócz tego komentowany dekalog oraz osiem 

b³ogos³awieñstw (od karty 235). Karty zawieraj¹ce pocz¹tek rozdzia³ów s¹ opatrzone 

inicja³em, czêsto tak¿e pocz¹tek zdania wewn¹trz strony jest zaznaczony 

majusku³¹. Na pierwszej karcie czerwonym atramentem zapisano: „Przedmluwa 

na kniehy tyto (...)“, po czym nastêpuje strona inicjalna opatrzona ilustracj¹, 

której tekst zaczyna siê od s³ów: „Ptolomaeu| Philadelpho| kral egiptsky (...)“; 

nie ma wzmianki o autorze ani przepisuj¹cym dzie³o. Od karty 235 rozpoczyna 

siê tekst komentowanego dekalogu: „Pan buoh w||emohuczy chtie czlowieka 

208

|tworzeneho padleho Skrze |yna |weho wykupiti (...)“. Mimo i¿ kodeks zawiera 

kilka ró¿nych tekstów, zosta³ w ca³oœci przepisany jedn¹ rêk¹, byæ mo¿e stanowi 

kopiê kilku pierwotnie oddzielnych tekstów; wiele wskazuje na to, ¿e 

stanowi³ podrêcznik, którym mia³ siê pos³ugiwaæ preceptor w domu jednego 

z czeskich mo¿now³adców. Najprawdopodobniej by³ nim Wilhelm z Pernsztejnu, 

doradca króla czeskiego W³adys³awa Jagielloñczyka, tekst pierwszego rozdzia³u 

wymienia bowiem pana z Pernsztejnu jako mecenasa dzie³a: „A g|u 

wybierany k rozkazani a k wzla||tnimu ponukani Urozeneho pana Pana Wylema 

z pern||teina A na helffen||/teinie Naywy||ieho hoffmistra kralow|twie 

Cze||keho (3b – 4a). Wilhelm pretendowa³ te¿ do wp³ywu na wychowanie m³odego 

Ludwika Jagielloñczyka – byæ mo¿e z tym w³aœnie faktem zwi¹zane jest 

dotarcie rêkopisu na ziemie polskie. Z pewnych przes³anek mo¿na bowiem 

wnosiæ, co postaram siê udowodniæ nastêpnie, ¿e rêkopis toruñski móg³ powstaæ 

w wyniku ówczesnych wiêzi kulturalno – politycznych miêdzy Polsk¹ i Czechami, 

mianowicie pisownia zabytku sk³ania do wniosku, i¿ przepisuj¹cym – 

b¹dŸ autorem owej domniemanej wczeœniejszej wersji – móg³ byæ cudzoziemiec, 

jednak nale¿¹cy do s³owiañskiego obszaru jêzykowego. Jeœli uda³oby siê 

tego dowieœæ, mo¿na s¹dziæ z du¿¹ doz¹ prawdopodobieñstwa, ¿e pisarz ów 

pochodzi³ z Polski. 

Jeœli chodzi o ortografiê zabytku, najbardziej charakterystyczn¹ jego cech¹ 

jest niestosowanie przez pisarza znaków diakrytycznych. W tekœcie mamy do 

czynienia z dwuznakami (tzw. spøežkový pravopis). Jest to zjawisko doœæ czêste 

w rêkopisach XVI-wiecznych i uzasadnione tym, ¿e przepisuj¹cy kierowali 

siê uzusem drukarskim, zaœ drukarze nie mieli jeszcze do dyspozycji (z przyczyn 

czysto technicznych) czcionki ze znakami diakrytycznymi i stosowali ortografiê 

z³o¿on¹ (Kuèera, Slovo a slovesnost, 3/1998). Brakuje tak¿e kropki 

nad i; ta pojawia siê sporadycznie i ma postaæ nik³ego, ukoœnego znaku uczynionego 

du¿o jaœniejszym atramentem, jakby dodawanego sporadycznie przez 

ilustratora. 

Pisarz nie zawsze odró¿nia w zapisie samog³oski d³ugie od krótkich. Poniewa¿ 

w innych wypadkach, jak zapisywanie spó³g³osek sycz¹cych, stosuje on 

zawsze dwuznaki, mo¿na by³oby oczekiwaæ podwojonego znaku dla ka¿dej 

samog³oski d³ugiej. Tymczasem na prawie dwustu piêædziesiêciu kartach rêkopisu 

podwojony zapis samog³oski d³ugiej wystêpuje niezmiernie rzadko, przewa¿nie 

w ustalonych, wybranych przez pisarza pozycjach. Trzeba przy tym zaznaczyæ, 

¿e jeœli idzie o dyftongi, te s¹ w rêkopisie toruñskim zapisywane na 

ogó³ konsekwentnie, z wahaniami wskazuj¹cymi raczej na ich nieustalon¹ 

ówczeœnie postaæ w jêzyku ni¿ na niewiedzê pisarza. Jeœli idzie o typowe dla 

podwojonego zapisu pozycje, chodzi o formy nastêpuj¹ce: 

tee (zaimek osobowy) 11b, 63a, 89a, 96b,185b obok formy te 84a; teez (zaimek 

wskazuj¹cy), 33b, 35a, 97a, 118a, 145b obok formy tez 33b; 

neprzywyklaa (N. f. sing.) 164b, narozenee (Gen. f. sing.) 19b, zlee 106b 

jako wyj¹tki w zapisie przymiotników. Czeskie przymiotniki w wyniku kon- 

209

trakcji koñcz¹ siê samog³osk¹ d³ug¹, jednak rêkopis toruñski zawiera tylko te 

przyk³ady uwzglêdnienia d³ugoœci w zapisie koñcówki. Poza tym spotykamy 

zapis typu: rozumna 51a, baÒniwa 60a, wyborna 81a; prócz tego koñcówki przymiotników 

miêkkotematowych, maj¹ce postaæ np. dyftongu -ie, s¹ zapisywane 

dwuznakiem. Ogólnie jednak brak zaznaczenia d³ugoœci samog³oski wyg³osowej 

form przymiotnikowych jest cech¹ dominuj¹c¹. 

lidee (N.pl) 63a, 84b, 91b, 126a, 132a, 136a, 212a; oprócz takiego zapisu 

pojawia siê tak¿e forma lide 134a, 138b, 139a, 148a, 149b, 151b, 161a, 162a, 

171a, 186b, 190b, 195a, 227a, 240b; podobnie w mianowniku liczby mnogiej 

rzeczowników osobowych typu przatelee 182b spotykamy zarówno formy 

z zaznaczon¹ d³ugoœci¹, jak treÒtatelee 107a, myÒlitelee 174a, neprzatelee 132a, 

manzelee 214b oraz takie, gdzie oznaczenia d³ugoœci brak, jak np. wazitele 171b, 

zakladitele 186b, witiezytele 193b, przatele 213a. Jak widaæ, d³ugoœæ samog³osek 

zaznaczona zostaje tylko w pozycjach gramatycznych; d³ugie samog³oski 

rdzenne nie ró¿ni¹ siê w zapisie od krótkich. Dotyczy to przede wszystkim samog³osek 

a oraz e, poniewa¿ d³ugie o, d³ugie u, a tak¿e d³ugie i mia³y wówczas 

postaæ przejœciow¹: d³ugie o w ci¹gu XVI w. przekszta³ci³o siê w ú (ortografia 

zabytku notuje oprócz form obocznych, przede wszystkim koñcówek dope³niacza 

i celownika rzeczowników mêskich muzuow/muzow, bohuom (111a), 

mudrczuow, przedkuow 113a, neprzatelom, panow, tak¿e postaæ z ustalonym 

ju¿ dyftongiem, wystêpuj¹cym w sylabie rdzennej, jak w formach czasownikowych 

muoz, puoyczena). D³ugie ú, które w czasie powstawania rêkopisu – 

tj.ok. po³owy XVI w. – by³o ju¿ w zasadzie na ca³ym obszarze jêzyka czeskiego 

dyftongiem ou, w rêkopisie ma w wielu wypadkach postaæ u: mudryli gÒy, za 

wymyÒÒlenu wiecz (Acc.sg. f. przymiotnika), nahlednuti (77b), twu wiernu praczy 

(Acc.sg.f., 78a), budu (3 pl, 78a). Trafia siê niekiedy pisownia au (jest to zapis 

dyftongu ou, wprowadzony przez Braci Czeskich i zalecany m. in. przez Blahoslava 

w Gramatyce czeskiej), np.:ÒauÒed 39a, kautow 47b, ?audu 60b, pauÒÒtieni 

64a, pauÒÒt 122ab, 123b, Òaud 185a, Òaudom 236b. Trudno w tym miejscu 

rozstrzygn¹æ, co jest przyczyn¹ tej ró¿nicy. Byæ mo¿e decyduj¹ce by³y tu wzglêdy 

artykulacyjne; jak mo¿na zauwa¿yæ, pisownia au pojawia siê tylko w sylabie 

rdzennej, w koñcówkach np. przymiotników oraz w pozosta³ych wypadkach 

(jak np. nahlednuti) zapisano u – to mog³oby oznaczaæ, ¿e dyftong w sylabie 

koñcowej lub w wyg³osie wyrazu by³ artyku³owany o wiele s³abiej. Jeœli s³uszne 

by³oby zaprezentowane poprzednio przypuszczenie, i¿ pisarz nie kierowa³ siê 

w³asn¹ znajomoœci¹ jêzyka, lecz obowi¹zuj¹cymi wœród kopistów i drukarzy 

normami poprawnoœci, to widaæ, jak dalece by³ on ostro¿ny w zapisywaniu 

nieznanych sobie dŸwiêków. Zapis d³ugoœci pojawia siê jedynie w miejscach 

nie budz¹cych w¹tpliwoœci, pozycje o niepewnym, nieustalonym brzmieniu 

zapisywane s¹ jako u – co pokazuje dodatkowo, i¿ dla pisz¹cego d³ugoœæ nie 

stanowi cechy dystynktywnej, skoro mo¿liwe jest zidentyfikowanie w pisowni 

d³ugiego i krótkiego u. W zabytkach wczeœniejszych, powsta³ych przed kodyfikacj¹ 

ortografii czeskiej, dokonan¹ przez Husa i Braci Czeskich, taka pisownia 

210

y³a czêsto spotykana, jednak w okresie powstania badanego rêkopisu taka identyfikacja 

by³aby bardzo trudna ju¿ choæby dlatego, ¿e do ró¿nic iloœciowych 

do³¹czy³y siê te¿ jakoœciowe. Mo¿na ten fakt potraktowaæ jako przemawiaj¹cy 

równie¿ za przedstawion¹ ni¿ej koncepcj¹, a wiêc za za³o¿eniem, i¿ czeski system 

fonologiczny by³ obcy pisz¹cemu. Krótkie u w nag³osie wyrazu jest z kolei 

zapisywane jako v: vhleda|s 145a, vmrzieti 130b, vmy|lu 113a, vrzednika 136a. 

Dyftongi ie oraz ì zapisywane s¹ zawsze jako ie, mimo i¿ jeœli chodzi o ten 

pierwszy, w XVI w. jêzyk czeski przeprowadza³ w³aœnie jego monoftongizacjê 

(ie>í), st¹d mamy identyczny zapis dla pierwotnego ì: tielo (Acc.sg) i dla dyftongu 

ie: przi|lowie (Acc.sg), wiet||ie, men||ie (adj. N. sg.F.), milowanie (G.sg., 

83a), nenie (61a). 

Jako ciekawostkê mo¿na chyba potraktowaæ pojawiaj¹c¹ siê sporadycznie 

pisowniê d³ugiego í w postaci greckiego ç: powie|tç, lidç (14a), naylep||ç, naywy||i, 

nayblahoslawieniey||i (191a); pojawia sie ono tak¿e w postaci bardziej 

umotywowanej, jako y: proti ny (127b, pron. D.sg f.). 

G³oska j zapisywana jest najczêœciej jako g, w niektórych pozycjach tak¿e 

jako y oraz i (to ostatnie oznaczenie spotykamy w rêkopisie sporadycznie, wy- 

³¹cznie na pocz¹tku wyrazu przed samog³osk¹ tward¹: iako, iazik (153a). Grafem 

y tak¿e wystêpuje w niektórych tylko pozycjach – na pocz¹tku wyrazu (yazik, 

ya 100a) lub w przedrostkach: zanaywy||ie 111a, naymen||iemu 118a, b¹dŸ 

te¿ w s¹siedztwie samog³oski twardej a: gedno|taynym (148a), nieyaku 194b, 

adj. I.sg. f.). Przy pomocy grafemu g jest te¿ zapisywany – pojawiaj¹cy siê 

w tekœcie zupe³nie wyj¹tkowo i tylko w wyrazach obcego pochodzenia – fonem g 

(regi|tr 135b). 

Pod wieloma wzglêdami ortografia czeskiego rêkopisu z Torunia nie ró¿ni 

siê od wystêpuj¹cej ówczeœnie w rêkopiœmiennych tekstach czeskich. Pisownia 

spó³g³osek sycz¹cych, dŸwiêcznych i bezdŸwiêcznych, odpowiada w zasadzie 

– choæ z pewnymi modyfikacjami – opisanej przez K. Kuèerê i J. Cejnara (K. 

Kuèera, Slovo a slovesnost 3/1998, s. 178 – 199; J. Cejnar, Slovo a slovesnost 

r. 80/1969, s. 150 – 156). Podajê wiêc tylko niektóre przyk³ady, reprezentatywne 

dla ca³oœci tekstu: 

cz na oznaczenie g³osek [c] oraz [è]: mudrcze (G.sg), palacziech, konecz, 

czlowiek, pracze 158a, G.sg f., czyzieho 182b, wieczy 165a (Acc.pl f.), wzdyczky 

165a, nemoczy 164b (N.pl f.), w|lunczy 147b, wieczni 138b, |rdcze 127b, 

mocznie 117a, przyczina 115a, diedicze 115a (G.sg. ), obyczegem 100b, |wiedecztwie 

112b, Czo 136a, 

ÒÒ na oznaczenie g³oski [š] wewn¹trz wyrazu: w||eczka, pomy|li||li, |ew||emi 

83a, wy||e 95a, w||iczkni 148a, v||lechtile 84a, tie||iti 100b, ge||tie 100b, 

w||elikeho 183a, hrzie||nik 177b, du||e164b, nepu||tieg 100b, na||ich 113a, 

Òs na oznaczenie g³oski [š] na koñcu wyrazu: na|s, muoze|s 95a, vhleda|s 

45a, 

Ò na oznaczenie g³oski [s] wewn¹trz lub na pocz¹tku wyrazu: neg|u, |wemu 

62a, przy|aha 63a, do|ti 140a, |wiedkowe 112b, cza|te 112b, lid|ka 183a, |weho 

211

164b, nawy|o|t 138b, pi|ma 113a, vmy|lu 113a, regi|tr 135b,ge|t 144a, w|obie 

143b, howad|kym 144a, 

s na oznaczenie g³oski [s] na koñcu wyrazu i w pisanych ³¹cznie wyra¿eniach 

przyimkowych: pompilius 148a, szadu, sprzedu, was 136a; tak¿e w pisowni 

przedrostkowego s- przed spó³g³osk¹ s, jak np. s|tara |e 164b (‚zestarzeje 

siê‚), 

z na oznaczenie g³oski [z] oraz [ž]: manzelka 100a, Kazdy 77a, zadna 77b, 

kteryz 89a, tymz 130a, ziwi 144a; czasem g³oska ta bywa te¿ oznaczana przez 

dodanie grafemu i: zie 100b, ziadneho 120a; 

rz na oznaczenie g³oski [ø]: kterziz 91b, mudrzecz 112a, spatrzila 116a, przygel 

123b, rziedke 100a, przed|e 134a, vmrzieti130b; na karcie 100 (strona a) 

pojawia siê te¿ zapis, byæ mo¿e pomy³kowy: zwiezze (zvíøe). 

Spó³g³oski miêkkie ï ò nie posiadaj¹ osobnego oznaczenia z racji braku 

znaków diakrytycznych; miêkkoœæ zostaje tu oddana przy pomocy grafemu 

i wewn¹trz wyrazu (a zatem w pozycjach przed i, ie,e) oraz przez zapis podwojony 

na koñcu wyrazu. Mamy wiêc: zamladi 165a, wludie |e 177b, rzetiez 179b, 

chtieczi 180a (Loc.sg.f.), tielu 189b, ba|ni 195a lub na koñcu wyrazu budett 

35b, tott 14a, att 160a, 203b, To||t 10b, Tutt 164b, ale te¿ nelzet, w||udyt 44a. 

W rêkopisie spotykamy tak¿e œwiadectwa pewnych procesów fonetycznych, 

uznanych przez gramatyków szesnastowiecznych za niezgodne z norm¹ 

jêzykow¹ i w zwi¹zku z tym usuwanych z jêzyka pisanego. Chodzi o protetyczne 

v- przed nag³osowym o- oraz dyftongizacjê ý>ej. W tekœcie jest to 

zaledwie kilka przyk³adów, lecz charakterystycznych: mezi woraczi 30b, wohen 

25b, |ayr 198a (‚sýr‚). 

Ze wzglêdu na ksi¹¿kowy, staranny charakter rêkopisu prawie nie spotykamy 

w nim skrótów i poprawek. Pisarz pos³uguje siê w³aœciwie tylko jednym 

typem skrótu, mianowicie poziomym znakiem ~~ pisanym nad samog³osk¹ na 

koñcu wersu i zastêpuj¹cym wyg³osowe b¹dŸ zamykaj¹ce sylabê m lub n np.: 

bozi 111b (božím), waznú 64b, domniewã /|e 123a, przynaymÂ/||iem 179b, 

wkazdÂ 161a, newi/no|t 39a – b. Podobnie skreœlenie widaæ w tekœcie tylko raz, 

natomiast na stronie 237b dopisano na marginesie przeoczony wyraz ‚den‘. 

Ortografia rêkopisu, pod wieloma wzglêdami typowa dla epoki, w ró¿nym 

stopniu odzwierciedla rzeczywistoœæ jêzykow¹. Jak zauwa¿a cytowany ju¿ poprzednio 

K. Kuèera, pierwsza po³owa szesnastego wieku to okres znacznego 

obni¿enia funkcjonalnoœci ortografii czeskiej, zaœ przez funkcjonalnoœæ rozumie 

siê tutaj wyra¿any procentowo stosunek liczby fonemów do liczby grafemów 

(zob. K. Kuèera, op. cit.); przyczyn¹ takiego stanu by³ wymuszony wzglêdami 

technicznymi powrót od pisowni diakrytycznej do tzw. spøežkové czyli 

stosuj¹cej dwuznaki. A zatem pisz¹cy rezygnowali czêœciowo z osi¹gniêtej ju¿ 

du¿ej funkcjonalnoœci ortografii (jest to w³aœciwoœæ pozostaj¹ca w korelacji 

z ³atwoœci¹ pisania), natomiast ³atwoœæ odbioru pozostawa³a w zasadzie nie zmieniona. 

Ortografia rêkopisu czeskiego z Torunia jest œwiadectwem tej w³aœnie 

tendencji szesnastowiecznego piœmiennictwa czeskiego, natomiast zawiera rów- 

212

nie¿ wiele cech swoistych, wskazuj¹cych, jak nale¿y przypuszczaæ, na przynale¿noœæ 

jêzykow¹ pisz¹cego. 

Bibliografia 

Jan Èeška: Øeèi a nauèení z hlubokých múdrcù. Opr. Milada Nedvìdová. Praha 1981. 

Karel Kuèera: Vývoj úèinnosti a složitosti èeského pravopisu od konce 13. do konce 

20. století. In: Slovo a slovesnost 3/1998, s. 178 – 199. 

Jiøí Cejnar: Odraz znìlostní asimilace sykavek v spøežkových pravopisných systémech 

v èeštinì. In: Slovo a slovesnost r. 30/1969, s. 150 – 156. 

K možnostem zaèlenìní slovenštiny do vyuèovacích osnov na ZŠ 

Kamil Kopecký 

Pedagogická fakulta UP, Olomouc 

Slovenština je jazykem, se kterým se vìtšina obyvatel v minulosti setkávala 

dnes a dennì v rozhlase, televizi èi tisku, slovenština byla jakýmsi druhým domácím 

jazykem, bilingvismus byl pøirozenou historickou i etymologickou realitou. 

Oba jazyky byly víceménì rovnocenné, aèkoli èeština pøevažovala v úøedním 

styku – byla více „oficiálním jazykem“. Po roce 1948 se pak k tìmto dvìma 

jazykùm zaèala øadit i ruština, v souvislosti s ideologicko-politickou situací v naší 

zemi. 

Tehdejší Èeskoslovenská socialistická (pozdìji federativní) republika byla 

tedy státem se dvìma oficiálními jazyky, èeštinou a slovenštinou. Ty byly také 

v rùzných formách vyuèovány na všech typech škol. 

Každý vyuèovaný jazyk obsahoval dva základní vyuèovací bloky : jazykovou 

a literární èást. Co se týèe slovenské jazykové èásti, ta se na èeských školách 

vyuèovala v minimální míøe. Hlavní tìžištì výuky spoèívalo v èásti literární. 

Literatura byla stìžejním pilíøem bilingvinní komunikace, prostøednictvím 

literatury docházelo k upevòování kulturních vazeb mezi obìma národy. Žáci 

základních škol byli postupnì seznamováni se slovenskými literáty uplynulých 

století (Kollárem, Èelakovským, Hviezdoslavem…), literární ukázky ze slovenské 

literatury byly nedílnými souèástmi èítanek i uèebnic literatury. A navíc, 

èeské dìti se se slovenštinou setkávaly ve svém okolí – v médiích, slovenština 

pro nì byla pøirozenì koexistujícím jazykem. Kulturní povìdomí žákù bylo navíc 

upevòováno i prostøednictvím dalších vyuèujících pøedmìtù, jako byl napøí- 

213

klad dìjepis èi obèanská nauka. Co se týèe samotného vyuèujícího schématu, 

slovenská tématika byla zaøazována do literární výchovy všech roèníkù 2.stupnì 

základních a støedních škol, v 5. a 8. roèníku ZŠ a ve 3. roèníku SŠ se žáci navíc 

setkávali se slovenskou mluvnicí. 1 

Po rozdìlení republiky (zpùsobeném zejména tlakem autonomistù obou státù) 

se však situace v bilingvismu zmìnila, v jazykové kultuøe se totiž pomalu ale 

jistì zaèaly vytváøet jazykové bariéry. Rozdìlením ÈSFR se vytvoøily dva samostatné 

na sobì nezávislé státy se svými vlastními jazyky a svou osobitou 

kulturou. Slovenština postupnì mizela z èeské kulturní scény, byla totiž vytlaèena 

èeštinou a dalšími jazyky (angliètina, nìmèina), množství slovenských 

mediálních programù klesalo. Èeský národ zaèal slovenštinu chápat jako jazyk, 

kterému sice dobøe rozumí, tento jazyk však patøí jinému národu … a tak by to 

mìlo i zùstat. Aèkoli se v èeském jazykovém povìdomí vytváøely tendence 

k èechoslovakismu, nic podstatného se ve vztahu ke slovenštinì nezmìnilo. Dìti 

èeských základních škol pomalu ale jistì zaèaly ztrácet schopnost rozumìt slovenštinì. 

Klesalo množství literárních ukázek, stále vìtší prostor byl vìnován 

èeským a svìtovým klasikùm. Protože jsou však oba jazyky velmi podobné, 

stále ještì existovala (a dosud existuje) ona schopnost pasivnì slovenštinì rozumìt. 

Slovní zásoba slovenského jazyka však povážlivì klesala, slovenských 

slov v èeském jazyce ubývalo stále více a více. V èeských knihovnách a knihkupectvích 

byly bìžnì k dostání knihy slovenských autorù v originále a dále 

slovenské pøeklady svìtové literatury. Spoleènì byla produkována a šíøena èeská 

a slovenská hudba a jiné druhy umìní. Cestování mezi obìma zemìmi nebylo, 

na rozdíl od dnešní situace, ztìžováno celními a mìnovými okolnostmi. 2 

Dnešní situace je však jiná. Èesko-slovenský bilingvismus v souèasnosti 

v podstatì pøežívá na okraji jazykové kultury, daleko vìtší roli hrají cizí jazyky, 

což je zøejmý dùsledek svìtové globalizace. 

Podíváme-li se do souèasných uèebních osnov pro základní školu, nenajdeme 

o slovenštinì v podstatì žádnou zmínku. Slovenština vymizela i z uèebnic 

literární výchovy èi èítanek. V únoru 2000 se sešel ministr školství ÈR Eduard 

Zeman se svým slovenským protìjškem Milanem Ftáèníkem. Ti spolu uzavøeli 

dohodu o možnosti výuky slovenštiny na èeských základních školách s vyšší 

koncentrací žákù slovenského pùvodu. 3 Z dohody vycházelo i ministerstvo školství, 

které uvažovalo o nabídnutí slovenštiny v podobì nepovinného pøedmìtu. 

Problémem je, že dosud neexistují seriózní informace o tom, zda vùbec ze strany 

èeských školákù existuje o slovenštinu zájem. Samotná výuka slovenštiny 

se tedy stává pøedmìtem diskuse a otevøeným tématem. 

1 

Bernátová, S.: Èesko-slovenské jazykové vztahy (vývoj èesko-slovenského pasivního 

bilingvismu). Diplomová práce. Olomouc: PdF UP 2000, s. 20. 

2 



3 



214

Pracovní diskuse o slovenské problematice probíhají na rùzných úrovních, 

stìžejní otázkou je: Jak zajistit odbornost a kvalifikovanost výuky slovenštiny 

na úrovni vysokých škol? Z diskuse vyplynulo, že zaèlenìní slovenštiny a slovenské 

literatury do studijních programù se na jednotlivých pracovištích 

z rùzných dùvodù liší. Z pùvodnì povinné disciplíny se vìtšinou stává pøedmìt 

nepovinnì volitelný, dotovaný malým poètem kreditù. Pøi koncipování výuky 

slovenštiny je tøeba uvìdomit si, jaké cíle výuka sleduje: 

1. výchova bohemistù v širším slovanském zábìru 

(zájem i o ostatní slovanské jazyky) 

2. výchova uèitelù, kteøí by byli schopni uèit slovenštinu 

(výbìrové semináøe) 

3. výchova bohemistù – uèitelù, kteøí by uèili èeštinu slovenské dìti jakožto 

pøíslušníky národnostní menšiny. 

Aby mohly být splnìny alespoò tyto minimální pøedpoklady, je tøeba na 

jednotlivých pedagogických fakultách zajistit odbornou výuku oboru èeština – 

slovenština. Slovenština je oborem akreditovaným, potýká se však se dvìma 

zásadními problémy – nedostatkem financí a nedostatkem vyuèujících. 

Nová slovakistická krev se sice postupnì vzdìlává na Masarykovì universitì 

v Brnì, pøesto však bude jistou dobu trvat, než bude odborná výuka oboru 

dostateènì zajištìna. V dubnu letošního roku se konal v Hradci Králové pracovní 

semináø vysokoškolských uèitelù, který se, mimo jiné, zabýval i slovenštinou 

a její výukou na všech typech škol. Mezi diskutované problémy patøily 

i otázky financí, tj. otázky sponzoringu, ekonomické záštity oboru, atd. Z diskuse 

vyplynulo, že by se pøi pøípravì a vzdìlávání studentù mìlo více využívat 

možností nadací k zajištìní výmìnných stáží studentù nebo úèasti na letních 

školách slovenštiny, pøípadnì èeštiny. Závažným problémem ve vztazích mezi 

obìma národy jsou i celní bariéry (komplikující dostupnost literatury odborné 

a umìlecké) a problémy s dostupností slovenského tisku. Veškeré návrhy a pøipomínky 

vysokoškolských uèitelù akceptovalo i MŠMT. 

Vra me se ale k tématu. Jaké jsou tedy možnosti zaèlenìní slovenštiny do 

vyuèovacích osnov na základní škole? Možností je nìkolik, všechny však pøedpokládají 

zájem ze strany uèitelù, studentù i žákù ZŠ. Slovenštinu lze implementovat 

do osnov podobnì, jako pøed rozdìlením. Alternativou je i vytvoøení semináøù 

slovenštiny pro zájemce, je však nutné, aby ze strany žákù a studentù existoval 

patøièný ohlas. Navíc, pokud by byla slovenština zaøazena do výuky èeského 

jazyka, byli by žáci, vzhledem k nízkému poètu hodin a znaèné obsáhlosti uèiva, 

zbyteènì pøetìžováni. Nabízí se však øešení další – podporovat kontakt se slovenštinou 

a slovenskou kulturou jinými cestami, napø. prostøednictvím médií (poslech 

rozhlasových vysílání ve slovenštinì, projekcí slovenských filmù èi divadelních 

pøedstavení). Stìžejní roli ve vyuèování slovenského jazyka hraje bezesporu 

uèitel, na nìm záleží, jak své žáky pro výuku slovenštiny nadchne. Slovenština by 

totiž nemìla být prezentována jenom jako jeden z cizích jazykù, ale jako jazyk, 

který je úzce spjat s naší historií a který neodmyslitelnì patøí k naší kultuøe. 

215

Komunikace žákù støedních odborných škol v odborném stylu 

Jaroslava Loudová 


Na støedních odborných školách se žáci blíže seznamují s novou skupinou 

výrazù jazykové komunikace. Jedná se o odborné názvy, o terminologii. Z výuky 

èeského jazyka na základní škole vìdí, že kromì dalších funkèních stylù existuje 

odborný styl, který je charakterizován mj. používáním termínù. Na této všeobecnì 

vzdìlávací škole však ještì nejsou dostateènì využívány situace, v nichž je možno 

vést žáky k vlastnímu projevu v odborném stylu (vždy souèástí tohoto stylu 

nejsou jen referáty v odborných èasopisech plných slov cizího pùvodu, ale i slangové 

vyjadøování, slang profesní i zájmový). Na støedních odborných školách by 

však tyto situace mìly být využívány v míøe maximálnì možné. Zda tomu tak 

skuteènì je èi není, jsem se pokusila odvodit z èásti širšího výzkumu. 

Výzkum byl zamìøen na výuku èeského jazyka na støedních odborných školách, 

pøedevším zdravotnických, zkoumal též problémy žákù tìchto škol v oblasti 

odborného vyjadøování. Základní technikou výzkumu byly dotazníky. Dotaz, 

který pøedevším využívám pro tento pøíspìvek, znìl: Uveïte pøíklady termínù 

ze svého oboru. Máte potíže s jejich užíváním v odborných pøedmìtech 

a pøi praxi? Pokud ano, uveïte, zda máte problémy s jejich výslovností, pravopisem, 

skloòováním atp. 

Výzkumu se zúèastnilo celkem 471 žákù šesti pražských a tøech mimopražských 

støedních zdravotnických škol. 

26,8 % respondentù udává, že nemá problémy s terminologií. 18,3 % dotázaných 

ponechalo otázku bez odpovìdi, z èehož vyplývá, že problémy též nemají 

(èi se o nich nechtìjí zmiòovat), tj. celkem 45,1 %. Lehce nadpolovièní 

vìtšina žákù tedy potíže s užíváním terminologie zdravotnických oborù pøiznává, 

nìkteøí z nich však nespecifikovali druh tìchto potíží. 

Nejvíce problémù mají žáci pøi pravopisu odborných názvù, 14,6 % respondentù, 

a pøi jejich výslovnosti (12,1 %). Pøi následném øízeném rozhovoru 

s nìkterými žáky bylo zjištìno, že vìtšina respondentù mìla na mysli pouze 

termíny cizího pùvodu, tito žáci si neuvìdomili, že existují i odborné názvy 

ryze èeské. Tuto skuteènost si uvìdomuje minimum žákù, o èemž svìdèí fakt, 

že pøímo v dotazníku uvedli termíny èeského pùvodu (napø. krev, konèetina) 

pouze tøi žáci (!) ze všech dotázaných. Nìkteøí respondenti vyjadøovali pøi rozhovoru 

témìø údiv nad tím, že slova jako napø. právì krev, konèetina mohou být 

chápána jako termíny. 

I ostatní problémy, o nichž žáci psali, se týkají pøedevším termínù cizího 

pùvodu. 

Nìkterým žákùm dìlá problémy skloòování odborných názvù (8,9 % dle 

vlastních odpovìdí žákù, ale namátkovì pøi rozhovoru bylo zjištìno, že žákù 

216

s tìmito problémy bude mnohem více). Vyuèující èeského jazyka se dané problematice 

témìø nevìnují. Uèitelé odborných pøedmìtù nenacházejí ve své výuce 

pro toto téma prostor (a mnohdy ani oni sami správnì neskloòují), jak bylo 

zjištìno, kladou nìkdy velký dùraz na samotný výkon pracovní èinnosti a opomíjejí 

tvoøení odpovídajících komunikaèních návykù, budování vztahu 

k pacientovi. 1 

Jeden respondent uvedl, že má problém se zkratkami – s jejich dekódováním. 

Tuto odpovìï je možné pøiøadit k tìm, v nichž si žáci stìžují na obtíže 

se zapamatováním termínù (6,6 % dotázaných). Dalších 40 % respondentù 

v dotazníku uvedlo problémy s dlouhými slovy, v rozhovoru bylo zjištìno, že 

potíže mají s jejich zapamatováním. Takové „dlouhé slovo“ vzniklo vìtšinou 

skládáním, je proto nutné, aby si žáci uvìdomili nejprve význam jednotlivých 

slovních základù, z nichž je slovo složeno, popø. u složenin ukázat žákùm slovo 

motivující danou odvozeninu, a pak pro nì bude snazší si termín zapamatovat. 

Do èí kompetence tato èinnost spadá (do kompetence èeštináøe nebo uèitele 

daného odborného pøedmìtu), je otázka. Budovat u žákù dovednost správné 

odborné komunikace je na základì platných osnov pøedmìtu èeský jazyk i odborných 

pøedmìtù úkolem všech tìchto pøedmìtù. 

Žáci na støedních zdravotnických školách se s odbornými názvy, odborným 

stylem setkávají ve všech odborných pøedmìtech. K vlastnímu odbornému vyjadøování 

nejsou však nijak zvláš vedeni, a proto mají s užíváním termínù mnohdy 

problémy. Uèitelé odborných pøedmìtù vidí jako nejproblematiètìjší oblast komunikace 

pravopis – to se však týká nejen odborných názvù. Vážné nedostatky 

v oblasti pravopisu mají žáci i pøesto, že pravopis øadí spoleènì s mluvenými 

projevy k nejdùležitìjším tematickým celkùm ve výuce èeštiny na SŠ. 

Je patrné, že na støední odborné škole žáci sice v odborném stylu komunikují, 

ale s mnohými nedostatky, nebo vìtšinou ke správné komunikaci v tomto 

stylu nejsou vedeni. 

Východiskem z dané situace by mìlo být navázání užších kontaktù a spolupráce 

pøi pøípravì na výuku mezi vyuèujícími mateøského jazyka a odborných 

pøedmìtù. Pokud èeštináø ví rámcovì, co se v odborných pøedmìtech na škole, 

kde pùsobí, probírá, co je náplní uèiva tìchto pøedmìtù, mùže vést žáky ke 

správnému odbornému vyjadøování s pomocí konkrétního jazykového materiálu 

a mj. tím realizuje jednu z dùležitých zásad vyuèování, zásadu spojení školy 

se životem. 

Realizaci mezipøedmìtových vztahù mezi pøedmìty odbornými a všeobecnì 

vzdìlávacími na SOŠ zajiš uje tzv. specifické uèivo. Obsah tohoto uèiva vychází 

na jedné stranì z potøeb odborné praxe dané profese a na druhé stranì 

z faktu, že uèební osnovy pøipouštìjí do jisté míry úpravu obsahu uèiva. Je tedy 

1 

Viz Kašparová, J. – Kvítková, N.: Návrh modelu rozvoje profesionálních kvalit 

výchovného charakteru ve studijním odoru zdravotní sestra. Interní materiál VÚOŠ. Praha 

1990, s. 3. 

217

možné posílit zprostøedkování, procvièování a upevòování toho uèiva, které 

bude pro žáky konkrétní profese zvláš dùležité. Pro žáky støedních zdravotnických 

škol byla vybrána pøedevším následující témata pøedmìtu èeský jazyk 

a literatura: 

• Skloòování slov oznaèujících èásti lidského tìla 

• 5. pád osobních jmen 

• Rozkazovací zpùsob sloves 

• Èíslovky a jejich skloòování 

• Pravopis odborných názvù ze zdravotnictví 

• Komunikaèní situace ze zdravotnictví 

• Styl prostì sdìlovací – písemné informace pro pacienty 

• Útvary administrativního stylu 

Pøedevším tato témata se stanou základem uèebního textu pøedmìtu èeský 

jazyk a literatura pro žáky støedních zdravotnických škol, aby byla usnadnìna 

realizace specifického uèiva na tìchto školách. Obdobným zpùsobem by mìly 

být vypracovány uèební texty i pro další typy a obory støedních odborných škol. 

Literatura 

FLAJŠHANS, V.: Èeská pøísloví I. – II. Praha 1911. 

FLAJŠHANS, V.: Smil Flaška z Pardubic. In: ÈÈM 79, 1905, s. 75. 

NÌMEC, I. – NEDVÌDOVÁ, M. – PEÈÍRKOVÁ, J.: Problém rozsahu velkých historických 

slovníkù a Staroèeský slovník. In: Slovo a slovesnost, 42, 1981, s. 238 – 248. 

FILIPEC, J. – ÈERMÁK, F.: Èeská lexikologie. Praha 1985. 

GEBAUER, J.: Slovník staroèeský. Praha 1970. 

NÌMEC, I. a kol.: Slova a dìjiny. Praha 1980. 

NÌMEC, I.: Obrazné výrazy a jejich lexikalizace. In: Slovo a slovesnost, 48, 1987, 

s. 110 – 123. 

NÌMEC, I. – HORÁLEK, J. a kol.: Dìdictví øeèi. Praha 1986. 

PALACKÝ, F.: Pana Smila Flašky z Richenburka sbírka pøísloví èeských. In: ÈÈM 

1, 1827, s. 62 – 70. 

SKLADANÁ, J.: Problémy frazeológie z h¾adiska diachrónie. In: Jazykovedné štúdie 

XVII. Z dejín slovenskej lexiky. Bratislava 1982. 

Slovník èeské frazeologie a idiomatiky. Pøirovnání. Praha 1983. 

Slovník spisovného jazyka èeského I. – IV. Praha 1960 – 1971. (Zkr. SSJÈ) 

Staroèeský slovník. Praha od r. 1968. (Zkr. StèS) 

Výbor z literatury èeské I. 1845, s. 841 – 848. 

ZAORÁLEK, J.: Lidová rèení. Praha 1963. 

ZIMA, J.: Expresivita slova v souèasné èeštinì. Praha 1961. 

218

Kilka uwag o interferencji w jêzykach s³owiañskich 

(na materiale jêzyka polskiego i jêzyka serbskiego) 

Lidia Wiatrowska 

Instytut Filologii S³owiañskiej Uniwersytetu M. Kopernika, Toruñ 

„Moja skóra potrzebuje oddychaæ“ – zapewne pamiêtaj¹ Pañstwo ten króciutki 

tekst telewizyjnej reklamy. Ju¿ w pierwszej chwili „uderza w uszy“ niezwyk³oœæ 

(¿eby nie powiedzieæ dziwnoœæ) sformu³owania. Brzmi ono nienaturalnie 

w jêzyku polskim. Ci, którzy uczyli siê jêzyka niemieckiego, rozpoznaj¹ 

tu z ³atwoœci¹ pochodz¹c¹ z tego jêzyka konstrukcjê: brauchen (potrzebowaæ, 

musieæ) + infinitivus (oddychaæ). W jêzyku polskim takie po³¹czenie brzmi obco, 

potrzebowaæ ³¹czy siê zazwyczaj z rzeczownikami, np. potrzebowaæ pieniêdzy, 

pomocy, ksi¹¿ki, itp. To wyra¿enie jest typowym przyk³adem interferencji jêzykowej, 

w tym wypadku, przeniesienia poprawnej konstrukcji sk³adniowej z jêzyka 

niemieckiego na jêzyk polski, w którym jednak konstrukcja ta jest niepoprawna. 

Powy¿szy przyk³ad zosta³ przytoczony z dwóch powodów, po pierwsze: 

aby pokazaæ, ¿e z interferencj¹ mo¿na mieæ do czynienia w ¿yciu codziennym 

(a przecie¿ media odgrywaj¹ rolê kulturotwórcz¹); i po drugie, ¿eby podkreœliæ, 

i¿ jest to sprawa wa¿na, szczególnie w procesie nauczania jêzyków obcych. 

Chodzi o to, aby ucz¹cy siê danego, drugiego jêzyka, nie mówili nim 

przez pryzmat jêzyka ojczystego, pierwszego. 

Jeœli wiêc proces interferencji zachodzi w jêzykach z tak ró¿nych rodzin 

(germañska i s³owiañska), mo¿na za³o¿yæ, ¿e jeszcze intensywniej zjawisko to 

zachodziæ bêdzie w jêzykach nale¿¹cych do tej samej rodziny. 

Interferencja jêzykowa rozumiana tutaj jako tzw. transfer negatywny (Encyklopedia 

Jêzykoznawstwa Ogólnego 1999) jest zjawiskiem ogólnie znanym 

w gramatyce kontrastywnej i glottodydaktyce. Jest to zjawisko niepo¿¹dane i polega 

na przenoszeniu takich wzorów z jêzyka ojczystego (L 1 

) na jêzyk przyswajany 

(L 2 

) w procesie jego opanowywania, których (L 2 

) nie posiada. Ma to miejsce 

zarówno w gramatyce, jak i s³ownictwie. 

W pracy tej rozpatrzone zostan¹ przypadki interferencji charakterystyczne 

dla Polaków ucz¹cych siê jêzyka serbskiego. Poniewa¿ s¹ to jêzyki pokrewne, 

Polak ucz¹cy siê jêzyka serbskiego (tak jak i ka¿dy S³owianin ucz¹cy siê jakiegoœ 

jêzyka s³owiañskiego) natrafiæ mo¿e na trudnoœci z tego pokrewieñstwa 

wynikaj¹ce. W przypadku bliskich sobie jêzyków wystêpuj¹ ró¿ne problemy. 

Pocz¹wszy od tego, ¿e rozumie siê tylko podstawowe zwroty i wyra¿enia, 

a skoñczywszy na tym, ¿e mo¿na ³atwo wpaœæ w pu³apkê homonimów i paronimów 

miêdzyjêzykowych, co mo¿e okazaæ siê o tyle niebezpieczne, ¿e s³owa 

o identycznym czy podobnym brzmieniu / zapisie znacz¹ czêsto w dwóch pokrewnych 

jêzykach zupe³nie coœ innego. 

219

Przyczyn¹ wystêpowania interferencji jest sam fakt wejœcia dwóch jêzyków 

w bezpoœredni kontakt, jak to ma miejsce przy procesie przyswajania jêzyka 

innego ni¿ ojczysty. Skutkiem tego s¹ czêste b³êdy polegaj¹ce min. na tym, ¿e: 

przenoszone s¹ formy gramatyczne, a nie teksty i ich zawartoœæ treœciowa, 

pojêciowa i znaczenie (t³umaczy siê „s³owo w s³owo“); 

b³êdnie rozumiana jest ekwiwalencja (ekwiwalencja ≠ identycznoœæ) 

Rozpatrzonych zostanie teraz po kilka typowych przyk³adów interferencji 

na ró¿nych poziomach jêzyka, gdzie jêzykiem Ÿród³owym (L 1 

) jest jêzyk polski, 

a jêzykiem docelowym (L 2 

) – jêzyk serbski. 

I. GRAMATYKA 

1. Fonetyka – nieprawid³owa wymowa: 

a) fonem, którego w jêzyku polskim nie ma: palatalny (przedniojêzykowy) 

sonant š – ïàëàòàëíè (ïðåäœîíåï÷àíè) ñîíàíò, np. šóšàøêà (huœtawka), 

wymawiany jest najczêœciej b³êdnie jako po³¹czenia polskich: l + j; 

b) po³¹czenia ö, ë, í, ñ, ç + è, gdzie è nie wp³ywa zmiêkczaj¹co na poprzedzaj¹cy 

konsonant, np. öèïåëà (but), ëèñèöà (lis), íèêî (nikt), ñèëà (si³a), çèìà 

(zima); 

c) brak ubezdŸwiêcznienia w wyg³osie, np. ðàä [rad] (praca) a nie: [*rat] 

(wojna); 

d) zg³oskotwórcze r, np. ïðñò; wymawiane [*pyrst], êðâ wymawiane 

[*kyrv]; 

e) bogaty system prozodyczny; akcent serbski jest toniczny, swobodny i ruchomy, 

i rozró¿nia cztery rodzaje (äóãîñèëàçíè – ìeñî, êðàòêîñèëàçíè – ë“eòî, 

äóãîèçëàçíè – ãëaâà, êðàòêîèçëàçíè – êaïè¼à) oraz posiada iloczas, podczas 

gdy akcent polski jest dynamiczny, sta³y i nie ma iloczasu; tutaj b³¹d polega na 

akcentowaniu wyrazów w jêzyku serbskim na drug¹ sylabê od koñca i na wymawianiu 

sylab krótko. 

2. Morfologia – sposób wyra¿ania pewnych kategorii gramatycznych: 

a) przymiotnik w liczbie mnogiej ma 3 formy, a nie jak w jêzyku polskim 2, 

np. pol. m¹drzy mê¿czyŸni, m¹dre kobiety, m¹dre dzieci; serb. ïàìåòíè 

ìóøêàðöè, ïàìåòíå æåíå, ïàìåòíà äåöà; wp³yw jêzyka polskiego polega tu 

na zrównywaniu formy przymiotnika l. mn. r. nijakiego z form¹ l. mn. r. ¿eñskiego, 

np. *ïàìåòíå äåöà; 

b) krótka i d³uga forma przymiotnika, np. ìëàä, ïëàâ – ìëàäè, ïëàâè. Krótka 

forma przymiotnika u¿ywana jest w jêzyku serbskim wtedy, gdy przymiotnik 

odnosi siê do kogoœ lub czegoœ nieznanego, bli¿ej nieokreœlonego. D³uga forma, 

gdy mowa jest o kimœ, czymœ znanym, okreœlonym dla rozmówców, por.: 

ser. £åäàí ìëàä ÷îâåê ¼å èøàî óëèöîì. Òà¼ ìëàäè ÷îâåê ¼å èçãëåäàî êàî äà ñå 

íå÷åã ïëàøè; pol. Jakiœ (jeden) m³ody cz³owiek szed³ ulic¹. Ten m³ody cz³owiek 

wygl¹da³ tak, jakby siê czegoœ ba³. Wp³yw ojczystego jêzyka polskiego polega 

na nie rozró¿nianiu, kiedy nale¿y u¿yæ krótkiej, a kiedy d³ugiej formy; 

220

c) tworzenie formy futurum II – w jêzyku polskim drugim cz³onem czasu 

przysz³ego z³o¿onego jest bezokolicznik lub imies³ów przesz³y np. Bêdê robiæ / 

robi³., a w jêzyku serbskim tym drugim cz³onem jest wy³¹cznie imies³ów przymiotnikowy 

czynny: Áóäåì ðàäèî. Polacy stosuj¹ wiêc bezokolicznik, tworz¹c 

niepoprawne w jêzyku serbskim formy typu: *Áóäåì ðàäèòè. 

3. Sk³adnia – powi¹zania syntaktyczne miêdzy wyrazami: 

a) serbska konstrukcja äà + odpowiednia forma czasu teraŸniejszego czêsto 

zastêpowana jest u Polaków przez bezokolicznik, co wynika z w³aœciwoœci akomodacyjnych 

czasowników polskich, forma finitywna czasownika ³¹czy siê 

z bezokolicznikiem, np. pol. Nie mogê tego zjeœæ – bêdzie t³umaczone niepoprawnie 

jako: *Íe ìîãó òî ¼åñòè. A nie: serb. Íå ìîãó òî äà ¼åäåì; 

b) rekcja czasownika, np. pol. czekaæ na, dzwoniæ do, serb. ÷åêàòè (êîãà), 

òåëåôîíèðàòè (íåêîìó); pod wp³ywem polskiej konstrukcji z przyimkiem 

tworzone s¹ niepoprawne formy: *÷åêàòè íà, *òåëåôîíèðàòè äî; 

c) konstrukcje bezosobowe: pol. Dzisiaj tej ksi¹¿ki siê nie czyta. Dzisiaj 

tych ksi¹¿ek siê nie czyta. serb. Äàíàñ ñå îâà êœèãà íå ÷èòà. Äàíàñ ñå îâå 

êœèãå íå ÷èòà¼ó.W jêzyku polskim czasownik wystêpuje w takich przypadkach 

w l. poj. (niezale¿nie od liczby rzeczownika). Natomiast w jêzyku serbskim 

wystêpuje kongruencja pod wzglêdem osoby i liczby: rzeczownik – czasownik, 

a sam rzeczownik wystêpuje w mianowniku. Pod wp³ywem jêzyka 

polskiego tworzone s¹ niepoprawne konstrukcje: *Äàíàñ ñå îâå êœèãå íå ÷èòà. 

d) negacja czasownikowa jêzyku serbskim ma dope³nienie w bierniku, a nie 

tak jak w jêzyku polskim w dope³niaczu: pol. Nie mam magnetofonu., serb. 

Íåìàì êàñåòîôîí. Interferencja objawia siê w stosowaniu dope³nienia w dope³niaczu: 

*Íåìàì êàñåòîôîíà. (oprócz wyjatków typu: dope³niacz cz¹stkowy 

– genetivus partitivi, np. Äîíåñè ìëåêà – ma³o). 

II. LEKSYKA 

1. Frazeologia – t³umaczenie dos³owne podobnej ca³oœci: 

a) pol. P³akaæ jak bóbr – serb. Ïëàêàòè êàî êèøà. Poprzez t³umaczenie 

s³owo w s³owo, a nie t³umaczenie sensu powstaje konstrukcja, która nie istnieje 

w jêzyku serbskim: *Ïëàêàòè êàî äàáàð. Czy: pol. Zdrów jak ryba – serb. 

Çäðàâ ê’î äðåí. *Çäðàâ ê’î ðèáà. 

2. Semantyka – paronimy i homonimy miêdzyjêzykowe: znaczenie – paronimy: 

pol. niebieski, serb. *íåáåñêè (niebiañski) – ïëàâ (niebieski), pol. palec, 

serb. *ïàëàö (kciuk) – ïðñò (palec), pol. lubiæ, serb. *šóáèòè (ca³owaæ) – 

âîëåòè (lubic, kochaæ). Homonimy: pol. jutro, serb. *¼óòðî (rano, ranek) – 

ñóòðà (jutro); (por. fa³szywi przyjaciele t³umacza); 

3. S³owotwórstwo: regularne przekszta³cenia w jêzyku polskim czasownika 

w rzeczownik bez zmiany znaczenia, a jedynie ze zmian¹ syntaktyczn¹: pol. 

221

stan¹æ – stanie, gdzie mamy do czynienia z wyk³adnikiem czystej transpozycji 

-anie i serb. czasownik – ñòàòè i rzeczownik – ñòà¼àœå. Pod wp³ywem jêzyka 

polskiego tworzy siê rzeczownik odczasownikowy *ñòàœå (stan). 

Przedstawione przyk³ady mia³y pokazaæ, ¿e zjawisko interferencji jest jednym 

z wa¿nych problemów, z którym w procesie nauczania stykaj¹ siê nauczaj¹cy 

i ucz¹cy siê. Rozci¹ga siê ono na wszystkie poziomy jêzyka, na gramatykê 

i leksykê. Mo¿e dotyczyæ niepoprawnej wymowy (*rat zamiast rad), sposobu 

wyra¿ania pewnych kategorii gramatycznych (*Áóäåì ðàäèòè zamiast Áóäåì 

ðàäèî), tworzenia b³êdnych konstrukcji sk³adniowych (*×åêàòè íà zamiast 

×åêàòè), itd. Wzory konstrukcji i gotowe wyrazy jêzyka ojczystego s¹ bardzo 

mocno zakodowane u rodzimego u¿ytkownika jêzyka, aby wiêc dobrze nauczyæ 

siê jakiegoœ jêzyka, nie mo¿na zmieniaæ struktur jêzyka Ÿród³owego na struktury 

jêzyka docelowego. Potrzebne jest przek³adanie sensów, nie s³owa w s³owo, 

formy na formê. W przypadku bliskich sobie jêzyków (rodzina jêzyków 

s³owiañskich) szczególnie niebezpieczna jest homonimia i paronimia miêdzyjêzykowa, 

bez dog³êbnej znajomoœci jêzyka pope³niæ mo¿na powa¿ne b³êdy 

w procesie przek³adu. Powstaj¹ czêsto przek³ady niepoprawne albo takie, którym 

nie mo¿na zarzuciæ b³êdów, ale mimo wszystko nie s¹ one utrzymane 

„w duchu jêzyka“, a przecie¿ celem nauczania i uczenia siê jêzyka obcego jest 

takie przek³adanie tekstów, aby czytelnik nie domyœli³ siê, ¿e nie powsta³y one 

w jego jêzyku ojczystym. W celu unikniêcia z³ego wp³ywu jêzyka ojczystego 

na jêzyk docelowy nale¿y ju¿ od samego pocz¹tku nauki jêzyka obcego zwracaæ 

szczególn¹ uwagê na „krytyczne przypadki“, np. na poprawn¹ wymowê, 

konstrukcje sk³adniowe. Nowoczesne podrêczniki powinny byæ zindywidualizowane 

pod wzglêdem tego, kto bêdzie siê uczy³ danego jêzyka, bo chyba nie 

jest to obojêtne czy, za³ó¿my, jêzyka serbskiego bêdzie siê uczy³ Rosjanin czy 

Duñczyk (istniej¹ ju¿ takie zindywidualizowane podrêczniki dla jêzyka czeskiego 

i dla jêzyka polskiego: Jêzyk polski dla Czechów i Èeština pro Polaky). 

Wa¿n¹ rolê odgrywaj¹ tu tak¿e dobrze opracowane s³owniki dwujêzyczne. 

Powy¿sze rozwa¿ania mog¹ byæ przyczynkiem do g³êbszej analizy konfrontatywnej 

i kontrastywnej jêzyka polskiego i jêzyka serbskiego, i na pewno warto 

by³oby zaj¹æ siê problemem interferencji jêzykowej nie tylko w wymiarze 

transferu negatywnego, ale i transferu pozytywnego, kiedy to poprzez przeniesienie 

wzorca z jêzyka ojczystego powstaje w jêzyku docelowym struktura poprawna. 

Bibliografia 

ŽÎÐÈŽ Á., (1995), Ñðïñêè çà ñòðàíöå, Ìå óíàðîäíè Ñëàâèñòè÷êè Öåíòàð, 

Áåîãðàä. 

222

×ÎÂÈŽ Á., (1986), Óìåòíîñò ïðåâî åœà èëè çàíàò, Êœèæåâíà çà¼åäíèöà Íîâîã 

Ñàäà, Íîâè Ñàä. 

DALEWSKA-GREÑ H. (1997), Jêzyki s³owiañskie, PWN, Warszawa. 

Encyklopedia jêzykoznawstwa ogólnego (1999), Ossolineum, Wroc³aw, Warszawa, 

Kraków. 

FRANÈIÆ V., (1987), S³ownik serbsko-chorwacko-polski, Wiedza Powszechna, 

Warszawa. 

PIEÑKOS J. (1993), Przek³ad i t³umacz we wspó³czesnym œwiecie, PWN, Warszawa. 

SALONI Z., ŒWIDZIÑSKI M. (1998), Sk³adnia wspó³czesnego jêzyka polskiego, 

PWN, Warszawa. 

S³ownik jêzyka polskiego (1978), PWN, Warszawa. 

S³ownik serbsko-polskich homonimów i paronimów (1999), Wydawnictwo Naukowe 

Uniwersytetu im. A. Mickiewicza, Poznañ. 

ÑÒÀÍÎJ×ÈŽ Æ.., ÏÎÏÎÂÈŽ Š. (2000), Ãðàìàòèêà ñðïñêîãà ¼åçèêà, Çàâîä çà 

óŸáåíèêå è íàñòàâíà ñðåäñòâà, Áåîãðàä. 

T³umaczenie. Rzemios³o i sztuka (1996), Wêgierski Instytut Kultury, Warszawa. 

Navrávaèky Dominika Tatarku: èlovek, rozprávanie, text 

Mária Šimková 


V príspevku predstavujeme protagonistov, pozadie a špecifiká knihy Navrávaèky 

s Dominikom Tatarkom, ktorú práve vydáva Literárne informaèné 

centrum v Bratislave. 

1. Dominik Tatarka (14. III. 1913 Plevník – 10. V. 1989 Bratislava) 

Slovenský spisovate¾, ktorého nielen slovenskí èitatelia mohli spozna napr. 

v dielach Panna zázraènica, V úzkosti h¾adania, Farská republika, Démon súhlasu. 

Ako èlovek vo svojom osobnostnom vývine absorboval a súèasne prezentoval 

mnohé spoloèensko-politické pohyby na Slovensku. 

Narodil sa v mnohopoèetnej rodine ako siedme die a z ôsmich – bol jediným 

synom medzi siedmimi dcérami a po odchode otca na vojnu jediným mužom 

v dome. Zaèínal v detstve ako karpatský pastier (vo svojom rozprávaní sa 

tak identifikuje aj po vyše šes desiatich rokoch), postupne sa mu ako nadanému 

chlapcovi dostalo vzdelania. Študoval na èeskoslovenskom reálnom gymnáziu 

v Nitre (1926 – 1930), na èeskoslovenskom reálnom gymnáziu v Trenèíne 

(1930 – 1934) a na Filozofickej fakulte Univerzity Karlovej v Prahe (1934 – 

223

1938) odbor èeskoslovenèina a francúzsky jazyk. Hoci celý jeho život bol výrazne 

poznaèený prostredím, z ktorého vyšiel, búrlivé tridsiate roky 20. storoèia 

ho zdanlivo strhli na opaèné póly: oficiálne vystúpil z cirkvi, mimoriadne aktívne 

sa zúèastòoval študentských demonštrácií a filozofických dišpút. Postupne 

sa z neho stal ¾avièiar, v neskorších pohyboch bol však zaradený medzi buržoáznych 

nacionalistov. V r. 1968 stál ve¾mi aktívne v prvých radoch proti sovietskej 

okupácii, za èo si vyslúžil takmer úmrtný list – úplnú likvidáciu svojho 

mena a diela z oficiálneho kultúrneho diania. Ostal mu mizivý dôchodok, verná 

manželka, pár slovenských priaznivcov a ostro sledované kontakty s èeskými 

disidentmi. V r. 1977 bol prvým Slovákom, ktorý podpísal Chartu. Jeho „postavenie“ 

ho postupne spájalo aj so slovenským, predovšetkým katolíckym disentom 

a pred smr ou požiadal o opätovné prijatie do cirkvi. 

2. Rozprávanie alebo ako vznikli Navrávaèky 

V r. 1984 vyšla v exile v Kolíne nad Rýnom kniha D. Tatarku Písaèky. 

Jedna z jej èitateliek, èeská spisovate¾ka Eva Štolbová, òou bola nato¾ko oslovená, 

že využila svoje priate¾stvo s Ludvíkom Vaculíkom a získala od neho 

Tatarkovu adresu, aby mu mohla napísa pozdravný list. Odpoveï prišla pre 

Tatarkovu chorobu a dlhodobý pobyt v nemocnici až takmer po polroku, ale 

bola azda o to ústretovejšia – po výmene týchto listov sa medzi D. Tatarkom 

a E. Štolbovou rozvinul vz ah, ktorý priniesol aj množstvo osobných stretnutí 

naplnených rozhovormi o živote, detstve, literatúre, umení, politike. 

Ako hovorí E. Štolbová, nahrávanie sa zaèalo náhodou. V rodine si kúpili 

rádiomagnetofón, èo bol v tom èase najväèší dostupný zázrak techniky, a aj 

D. Tatarku zaujala možnos zachytávania povedaného na pásku. Prístroj najskôr 

zapínali bez konkrétneho zámeru, zabávali sa na jeho možnostiach. Potom prišlo 

rozhodnutie nahra na kazety memoáre D. Tatarku, ktorý mal vtedy vyše 70 rokov, 

bol vážne chorý a znaène limitovaný v písaní. Magnetofón s humorom nazýval 

z-ne-smr -òo-vadlo. Nahrávalo sa prevažne v byte E. Štolbovej v Prahe, ale aj 

v Plevníku, Trenèíne, Považskej Bystrici, Malackách a i. Nahrávky vznikali od 

novembra 1985 do jesene 1986 a výsledkom je 20 audiokaziet – 15 šes desiatminútových 

a 5 devä desiatminútových. Prvých 120 prepísaných strán odovzdala 

E. Štolbová Ludvíkovi Vaculíkovi na prvé èítanie už v januári 1986. Všetkých 20 

originálnych kaziet bolo po prepísaní presunutých v záujme ochrany do zahranièia. 

Archivoval ich èeský historik a editor Vilém Preèan, ktorý v r. 1976 emigroval do 

Spolkovej republiky Nemecko a keï o desa rokov neskôr založil v Scheinfelde 

Èeskoslovenské dokumentaèní støedisko nezávislé literatúry, bolo to vhodné 

miesto na uchovanie vzácnych kaziet. Po návrate z emigrácie založil V. Preèan 

v r. 1990 v Prahe Ústav pro soudobé dìjiny ÈSAV, kam bol premiestnený celý 

scheinfeldský archív aj s kazetami rozhovorov D. Tatarku a E. Štolbovej. 

Osobné spomienky D. Tatarku dlho nemali názov. Na jednej strane bola 

snaha zachyti už v názve spôsob vzniku a charakter výsledného textu, na druhej 

strane to bol úplne iný text ako všetky Tatarkove knihy, èo mohlo èitate¾om 

224

prinies príjemné, ale i nepríjemné prekvapenie a o to bol dobrý, adekvátny 

názov dôležitejší. Napokon k výberu názvu prispelo aj zachovanie korešpondencie 

s názvom poslednej Tatarkovej knihy Písaèky. Pomenovanie Navrávaèky 

bolo prijaté napriek tomu, že také slovo sa nevyskytuje v bežnej slovnej 

zásobe, nemá celkom prieh¾adnú štruktúru a navyše by ho niekto mohol považova 

za analogické èeskému slovu povídaèky, ktoré oznaèuje nezáväzné ¾udové 

rozprávanie – a to Navrávaèky rozhodne nie sú. 

Text Navrávaèiek vyšiel prvýkrát pod názvom Dominik Tatarka Navrávaèky 

v samizdatovom èasopise Fragment K v r. 1986; v r. 1987 vyšiel v samizdatovom 

vydavate¾stve Edice Petlice a v r. 1988 knižne v Kolíne nad Rýnom 

v exilovom vydavate¾stve INDEX, Spoleènost pro èeskou literaturu v zahranièí. 

O rok neskôr boli Navrávaèky publikované v dvoch èíslach Slovenských 

poh¾adov (è. 7/1989, è. 3/1990). Prvé samizdatové a exilové vydania pripravili 

M. Šimeèka a J. Langoš síce pod¾a Štolbovej rukopisu, no upravili ho na monológ 

Dominika Tatarku, na akýsi „uhladený“ výber z jeho spomienok. Nové, 

kompletné Navrávaèky ediène pripravil v Literárnom informaènom centre N. 

Gašaj so zámerom splni Tatarkovo želanie, aby sa k jeho dielu pristúpilo bez 

manipulácií a aby boli známe pravdivé fakty o jeho osobe a tvorbe. Nové vydanie 

tak nesie peèa dokumentu, pokia¾ možno s minimálnym množstvom zásahov, 

ktoré podrobne analyzujeme v ïalšej èasti. Niektoré rozhovory sú presunuté 

do poznámok, jeden èi dva rozhovory sú vynechané, neidentifikovate¾né 

slová, niekedy aj jednotlivé vety sú v texte nahradené znaèkou […] – o všetkých 

zásahoch a ich dôvodoch je èitate¾ informovaný v sprievodných komentároch. 

3. Navrávaèky ako text 

Presnejšie by možno bolo hovori o texte v úvodzovkách, pretože ide o text, 

na aký nie je bežný èitate¾ zvyknutý: textová = písaná podoba Navrávaèiek 

vznikla ako prepis magnetofónových nahrávok spontánnych rozhovorov dvoch 

ve¾mi blízkych osôb a keïže vydavatelia si kládli za cie¾ èo najvernejšie zachova 

pôvodnú podobu rozhovorov vo všetkej ich tematickej i komunikaènej rozmanitosti, 

výsledný „text“ je akousi formalizovanou kópiou reèi, ktorej špecifiká 

boli prenesené na papier dostupnými jazykovými a grafickými prostriedkami 

v zjednodušenej, nie prísne vedeckej podobe tak, aby boli èitate¾sky akceptovate¾né 

(porov. ukážky v závere príspevku). 

3.1. Komunikácia v dvoch jazykoch. Repliky pani Štolbovej sú v jej materinskom, 

teda èeskom jazyku, ale autorka celkom prirodzene používa aj slovenský 

jazyk, ktorý študovala a ku ktorého použitiu ju „zvádza“ komunikaèná situácia 

odohrávajúca sa prevažne v slovenèine. Dominik Tatarka zas naopak, ako 

bývalý pražský študent vtedy presadzovanej èeskoslovenèiny a èlovek so stále 

živými kontaktmi smerom k Èechám, vïaène „podliehal“ vzácnej slobode prejavu 

a plynulo využíval obidva jazyky. E. Štolbová ho priebežne upozoròovala, 

aby hovoril po slovensky, pri svojom prehovore sa pýtala na niektoré slovenské 

slová, príp. ich významy, usúvz ažòovala èeské a slovenské pojmy a reálie. 

225

Každý zásah, t. j. preklad Tatarkovho èi Štolbovej prehovoru do slovenèiny, by 

narušil osobitos a aj obsahovú stránku ich rozprávania. V pôvodnej podobe 

preto ostali nielen celé úseky súvislej èeštiny, ale aj jednotlivé gramatické tvary 

èi èeské výrazy v súvislom slovenskom „texte“. Nijaké úpravy sa nerobili ani 

v smere správnosti èi spisovnosti jednotlivých slov – ostali v takom tvare, v akom 

ich diskutujúci naozaj vyslovili vrátane prostriedkov obecnej èeštiny a dialektov. 

(Neodstraòovali sa ani slová z okrajových vrstiev slovnej zásoby – vulgarizmy 

a pod.). Navrávaèky tak predstavujú jedineèný a cenný materiál pre sociolingvistické 

výskumy o vz ahoch slovenèiny a èeštiny vo fáze existencie 

spoloèného štátu dvoch národov. 

3.2. Prepis spontánneho reèového prehovoru do textovej podoby. Na rozdiel 

od predchádzajúceho bodu v tejto položke nebolo možné v plnom rozsahu uplatni 

lingvistické zásady transkripcie reèi do grafickej formy, pretože taký „text“ 

by bol èitate¾sky úplne neprijate¾ný. Na zachytenie mimoverbálnej stránky rozhovorov 

(intonácia, pauza, dôraz, vzájomné prelínanie replík a pod.) museli 

vystaèi bežné interpunkèné znamienka a lineárne usporiadanie textu. 

Interpunkcia a ïalšie prostriedky. Práve pri takomto druhu „textu“, najmä 

pri súèasnom poèúvaní zachovanej skutoènej podoby prejavu, si èlovek, aj lingvista, 

musí uvedomi pestros reèi a množstvo výrazových prostriedkov, ktoré 

sprevádzajú každú reálnu komunikaènú situáciu. V grafickom prepise sme o to 

všetko ochudobnení. Niektoré sprievodné javy (smiech, kaše¾) sú uvedené 

v zátvorkách, pretože dokres¾ujú komunikáciu a v prípade kašlania vysvet¾ujú 

príèinu ruptúrnosti výpovede alebo opakovanosti niektorých slov. Avšak emócie 

(rozhorèenie, nechu , zanietenie, váhavos ) nebolo dos dobre možné zachyti 

, aby „text“ napokon nenadobudol podobu akéhosi retrospektívneho scenára. 

Z h¾adiska klasických komunikaèných funkcií výpovede (otázka, rozkaz, 

oznámenie) je prejav oboch úèastníkov neutrálny, miestami až obdivuhodne 

civilný, prednášaný v rovine informaènej (o èom svedèí aj ojedinelé používanie 

citosloviec), preto sa otázniky v texte vyskytujú pomerne zriedkavo – pri nadväzovaní 

replík (tu najmä otázky E. Štolbovej), pri nadväzovaní kontaktu (Tatarkovo 

vieš?) a pri citátovom spôsobe uvádzania komunikácie iných osôb. Ve¾mi 

zriedkavé výkrièníky (v celom texte ich je len 158; porov. zoznam najfrekventovanejších 

tvarov v závere príspevku) formalizujú skôr dôraz, ktorý úèastníci 

komunikácie vyslovili v konkrétnej výpovedi, a len výnimoène nejaký výkrik 

alebo priamy rozkaz. 

Ïalší priebeh intonácie (klesanie, stúpanie, významový predel bez výraznej 

pauzy) naznaèujú klasické prostriedky: èiarka, bodka, dvojbodka, pomlèka. 

Dvojbodiek je pomerne ve¾a. Uvádzajú bežné výpoèty, ale aj vnútorné monológy 

(nasleduje malé zaèiatoèné písmeno) a repliky iných osôb (nasleduje ve¾ké 

zaèiatoèné písmeno), ktoré nie sú v úvodzovkách, lebo v podstate nejde o osobné 

vyjadrenia jednotlivých postáv, ale D. Tatarka ich prerozprávava vo svojom 

vlastnom štýle. Pomlèky hovoria o istom významovom zlome vo vnútri výpo- 

226

vede. Bodky a èiarky nie sú vždy umiestnené štandardne pod¾a spisovnej normy 

a zvyklostí písaného textu, ale opä pod¾a skutoèného priebehu intonácie. 

Bodka v tomto „texte“ nie vždy uzatvára vetu, ale nezriedka odde¾uje len vetné 

úseky, ekvivalenty vety. Èiarka je niekedy použitá aj na miestach, kde by sa 

v pôvodnom písanom texte nemusela vyskytnú , ale v reèi bol zjavný intonaèný 

predel. A naopak: niekedy èiarku „nebolo poèu “, preto v prepise nie je, 

hoci by pod¾a spisovnej normy mala by (napr. pred druhou a každou ïalšou 

zluèovacou spojkou v prípade jej opakovaného použitia vo viacnásobnom vetnom 

èlene). Zdanlivo nesystematicky sú èiarky použité pri èasticiach no, povedzme 

– opä pod¾a skutoèného priebehu intonácie v konkrétnej výpovedi. 

Ve¾mi èastými prostriedkami v Navrávaèkách sú pauzy, nedokonèené a prerušované 

výpovede: všetky sú naznaèené predovšetkým troma bodkami, ktoré 

sú pre pauzu a nedokonèenú výpoveï výluèným grafickým signálom. Prerušovanie 

výpovede je zvyèajne zachované v podobe prelínania replík oboch partnerov 

(porov. ïalej), ale aj u jedného komunikujúceho – zmena toku myšlienky 

a preskok na inú tému, h¾adanie vhodného výrazu sprevádzané opakovaním 

slov alebo ich útržkov, èasto v rozdielnych gramatických tvaroch (rod, èíslo, 

pád), èo niekedy takisto vyvolalo náhlu formuláciu novej myšlienky. Všetky 

tieto javy ostali zachované ako odraz reálnej komunikaènej situácie, momentálneho 

stavu autora prehovoru (zdravotný stav, psychické dispozície a naladenosti 

– únava, zaangažovanos a pod.) i ako bežné figuratívne prostriedky, tu 

len so špecifickým pozadím pôvodne hovoreného prejavu (opakovanie slov 

i väèších výpovedných celkov ako zdôrazòovací prostriedok). 

Lineárne usporiadanie textu. V Navrávaèkách sa striedajú dvaja komunikujúci, 

èo je pri zjavne odèlenených replikách (otázka, odpoveï, reakcia) naznaèené 

samostatným uvedením každej repliky po prázdnom riadku. V neoficiálnych, 

spontánnych prehovoroch, akými sú aj Navrávaèky (hoci obaja úèastníci 

vedeli o nahrávaní a mali za cie¾ zverejni rozhovory v podobe písomného vydania), 

je bežné, že komunikanti rozprávajú súèasne, navzájom si skáèu do reèi 

a pod. V tomto smere je výsledný „text“ akoby rozdelený do dvoch èastí. Spoèiatku 

sú dominantné monológy D. Tatarku, do ktorých E. Štolbová vstupuje 

ako podporovate¾ jeho prehovoru (súhlasné ano, pomoc pri h¾adaní vhodných 

slov), lebo všetky príbehy sú jej známe z viacerých poèutí. Väèšina týchto vstupov 

E. Štolbovej zaznieva na kazetách akoby v pozadí Tatarkovho súvislého 

rozprávania, preto je v prepise uvedená nie v osobitných riadkoch vertikálneho 

èlenenia, ale v zátvorkách lineárne v rámci jeho vystúpenia. Pod¾a spôsobu 

prejavu sú jednotlivé vstupy doplnené aj troma bodkami (pri naznaèení vzájomného 

prerušenia výpovede) alebo základová vetná štruktúra pokraèuje bez 

zaèatia ve¾kým písmenom aj v prípade, že výpoveï druhého rozprávaèa predstavuje 

novú, ucelenú vetnú štruktúru, ale prvý rozprávaè jej vo svojom toku 

slov neposkytol nijaký výraznejší priestor. Bez týchto zátvorkových replík by 

bol síce Tatarkov prehovor plynulejší, lineárne hladší, ale obsahovo èasto nesúvislý 

a ochudobnený o bezprostrednú úèas komunikujúcej partnerky. 

227

Ako si D. Tatarka a E. Štolbová postupne zvykali na prítomnos magnetofónu 

a prechádzali k aktuálnejším témam, do ktorých boli obaja zaangažovaní, 

tak Navrávaèky nadobúdali výraznejší dialogický charakter (niekedy sa roly 

úplne vymenili a D. Tatarka sa dostal do pozadia). V takýchto èastiach sú aj 

jednoslovné repliky uvedené v samostatných riadkoch, pretože nešlo o „pozaïové“ 

komentovanie èi kontaktovanie práve rozprávajúceho partnera, ale o jasne 

odèlenite¾nú výmenu názorov. 

3.3. Nieko¾ko jednotlivých poznámok. Z priorizovaného princípu zachovania 

autentickosti nahrávok a autorského štýlu oboch úèastníkov komunikácie 

vyplynuli aj ïalšie èiastkové zásady. Slovosled ostal zachovaný v plnom rozsahu, 

a to aj v prípadoch typu Sme ju vyèarovali..., pretože každý zásah by narušil 

autorský štýl a spontánny charakter pôvodného rozprávania. Súèasnému stavu, 

teda tendencii písania dovedna, sa prispôsobil zápis prísloviek typu navrch, 

doèista, ale èastice, resp. príslovkové zámená bohvie odkia¾, bohvie ako sú zvyèajne 

písané osobitne pod¾a spôsobu ich vyslovenia (podobne atï. je rozpísané 

niekedy osobitne, lebo autor to tak výrazne artikuloval). 

Dalo by sa zhrnú , že tak vo všeobecnosti, ako aj v jednotlivostiach prepísaný 

„text“ odráža reálny priebeh komunikácie. Jednou, už spomínanou výnimkou 

bolo nezachytávanie nonverbálnych emocionálnych prejavov (dôraz, rozhorèenie 

a pod.). Druhým, trochu kompromisným zásahom bolo vynechávanie 

niektorých kontaktových a konektorických prostriedkov (vieš, a tak, no, no a tak, 

povedzme). O kompromisné zásahy išlo v tom zmysle, že proti sebe stáli dva 

princípy: zachovanie autentickosti navrávania – èitate¾sky únosná textová podoba. 

D. Tatarka, ani vzh¾adom na svoj vek a zdravotný stav, nenadužíval zbytoène 

tieto tzv. výplnkové slová (predsa len bol majster v narábaní s jazykom 

a v jeho vhodnom využívaní aj v rámci rozprávaèského „štýlu“), ale niektoré 

úseky „textu“ sa nimi zrazu zdali trochu prehustené. To, èo bez problémov zniesla 

hovorená reè, písaná podoba predsa len poci ovala ako trochu rušivé. Takýchto 

zásahov nebolo ve¾a, ale v tomto bode je autentickos relatívnejšia v prospech 

èitate¾skej prijate¾nosti. Napriek tomu sú Navrávaèky vhodným materiálom aj 

na výskum spontánnych reèových prehovorov. Každý jazykový zásah bol starostlivo 

posudzovaný tak, aby sa neublížilo autorovi ani jazyku, ani vnímate¾nosti 

textu, pri ktorého recepcii však treba bra do úvahy jeho špecifiká. A azda 

aj èitatelia, Tatarkovi osobní známi èi neznámi, uvítajú možnos stretnú sa 

s D. Tatarkom v jeho minimálne upravovaných a maximálne zachovaných pôvodných 

formuláciách a štylizáciách. 

Ukážky textu 

E. Š.: Já stále nevìøím, že by… Myslím si, že jsi byl výjimeèný tím, žes to tak 

vnímal. Kluci ostatní se toho stydí, dìsí… 

D. T.: Ne. V mojej spoloèenskej vrstve ro¾níckych, dedinských detí to bolo tak. 

O tom sa nepatrilo hovori . To bolo povedzme èosi, èo sa hovorí – tabu. (E. Š.: Tabu.) 

Tabu. To je, o tom sa nehovorí, nielenže to je, ale to je èosi ako sväté. Chcem... zomrie . 

228

Odišiel, vieš? Povedzme, oplan odišiel. Alebo chudák odišiel. A keïže odišiel, maj sa… 

¼udia plakali, modlili sa… 

E. Š.: Oplan je èo? 

D. T.: Oplan, taký darebák. Taký planý èlovek, vieš? No a èo... 

E. Š.: A co tam ještì vzniká? Individuácia, identifikácia, že ja som z vás, ja som... 

D. T.: Áno. A teraz metafyzicky poviem: nastáva v urèitom… za urèitých okolností 

úèas v spoloèenstve, že – vy ma prijímate do spoloèenstva takého a takého, vieš? Povedzme 

za, povedzme za urèité obeti, že èoho si vážite? Povedzme odvahu. Váh odnáša 

chalupu alebo strechu, alebo èo. Ja skoèím do rieky alebo három. Skoèím do rieky a tak, 

három ho pritiahnem. Ty chlap!. Èiže tento mravný kódex, pretože trval storoèia, je 

ustálený. Pretože chlap (kaše¾), to je pravý èlovek. Toto je náš, toto je cudzí. Ja som mal 

predsudky také, lebo som bol v cudzom prostredí. Prihovorí sa mi babka, chlap… No, že 

chystáte, chystáte drievko na zimu? A však vidíte: Pílim, kálam… Ale on chce poèu , 

ako, èo poviem a ako poviem. Vieš si predstavi – to vidno: Maïar alebo Nemec. Len èo 

ústa otvorí, tak hovorím… Len èo ústa otvorí, už vie, že toto je cudzí. Musí si da pozor! 

Nó. Alebo povedzme obleèenie. To sú znaky. Obleèenie, nosíš na sebe znaky. Že ty si 

panièka z mesta a nielen z mesta, ale z hlavného mesta. A že si bohatá a taká, vieš? 

Alebo... Takže samozrejme máš auto, máš prstene na rukách, to všetko vníma èlovek ako 

znak. Ako vieš, suma všetkých znakov, nielen hlasových, ale materiálnych znakov, tvorí 

reè. Reè. Nemusíš ani reè pozna , ale vidíš, keï si ¾udia stavajú rovnako dom, ako my 

staviame, jedia tak isto, ako my jeme, máš pocit, že to nie je cudzí. A môžeš aj ma , vieš, 

nejaký ... Ako Japonsko alebo ja neviem Èína, Mongolsko, to je absolútne iné. Ani nie 

hlasové znaky... Nevieš vysvetli akosi ich pohybové (E. Š.: kódy jakési…), poèkaj, 

kódy, to zasa… (E. Š.: No jsou to.) Reè je súhrn znakov, (E. Š.: No a potom jsou tam ještì 

mimoverbální.) To je to, znak môže by gestom, obleèením (E. Š.: pokýváním), to všetko 

je znak. Znak. Ale to, èo nosí znaky, nosí jeden... nejaké výtvarné znaky… Prídem do 

tvojej izby a vidím… no, pomyslím si, èo si pomyslím: Ty teda chceš by inakšia. 

... 

D.T.: To je moje presvedèenie primitívne povedané o stvorení sveta, ktoré pokraèuje. 

Brežnev (nás) chcel tuto úplne rozvalcova svojimi tankami, 85 ale po pár rokoch sa 

ukazuje, že nás nerozvalcoval, ale naopak, že nás prebudil, prebúdza nás mnohými èeskými 

aj slovenskými spisovate¾mi, o tých svetových nehovorím, lebo ich ve¾mi málo 

poznám, prebúdza nás k vyššiemu stupòu uvedomenia. Uvedomenia, uvedomenia, sebavedomia. 

Dnes jeden malý národ ako tento nemožno rozdrobi . Proè nemožno? Protože 

má nejenom technické vedomosti a schopnosti, ale má pøedevším své duchovní potence, 

pøebudìné duchovné potence. Ty sa na mòa nedíváš... 

E. Š.: Já ako dramaturg pripomínám – po slovensky. 

D. T.: Dobre, tak to preložím. 

E. Š.: Pán Tatarka, ak je to možné, ano? 

D. T.: Dobre, ja to preložím. Mal by som, keby som mal hovori po francúzsky, to by 

ti ešte viac vadilo, alebo po hebrejsky, vieš? Prebúdzajú sa v nás nesmierne potence. 

Chápa jeden druhého a pøetváøet. Ne znásilòovat, pøetváøet svìt k Boží podobì. Takže 

svätý Anton z Assisi 86 – spievali mu, jemu spievali vtáci jeho ¾udskú pieseò, navzdory 

všemu násilí, spievali mu vtáci, zvieratá a veci pieseò smíšenejší, ¾udskejší, ¾udskejší. 

Napokon božštejší, napokon to bude hymnus Bohu Stvoøiteli. Hymnus Bohu Stvoøiteli, 

vieš? Hymnus Ježišovi Kristovi Spasite¾ovi, vieš? 

229

E. Š.: Ano, ale teraz mùžeme pokraèovat o tom, ako Boh stvoril svet, jak ho udìlal, 

to byla pùvodní myšlenka. 

D. T.: Z toho vyplýva všetkého, že zápasíme spolu, muži a ženy, národy starých 

a mladých kultúr, zápasíme spolu. (E. Š.: Silní a slabí.) To neviem, neviem, èi silní a slabí 

(E. Š.: morálnì silní), spravedliví, spravedliví s nespravedlivými, svätí s rúhavými a tak. 

Ale to, to je kategória stále ¾udská. To je kategória stále ¾udská a v najsurovejších, najne- 

¾udskejších podobách, vieš? Aby sme se pøekonali, aby sme sa prekonali. Èlovek sa má, 

má… Je nevyhnutné, aby prekonával svoju národnú, triednu, povedzme kontinentálnu 

omezenos . No a dospievame už teraz k nejakej planetárnej koncepcii. 

E. Š.: Ano, ano, ale ty si tam povedal, že nestvoril svet ako idylu, ale ako zápas 

medzi mužom, najmä medzi mužom a ženou, a tento zápas je… To mìl ještì myšlení 

takové, øíkal jsi: že niè o sebe nevedel. Že, povedal si... 

D. T.: Objavujú v sebe. Žena objavuje v sebe, že má muža, že je v nej muž. Že je v nej 

povedzme penis, že je v nej vládca. A muž naproti tomu objavuje: Vo mne je aj materská 

potreba milova . Stara sa o decko, ktoré sa mu zrodí. 

E. Š.: Aj o cudzie, aj o decko svojej milej teraz v tìchto èasech... 

D. T.: To je, to je trochu taká zvláštna cesta, na ktorú ma ty zvádzaš, ale nemôžem na 

òu prís (E. Š.: dobre, to by nebolo dobre) v tomto rozhovore. (E. Š.: Ano.) Takže... 

(E. Š.: Muž a žena.) Muž a žena získavajú týmito všetkými vedeckými disciplínami 

a výskumami o sebe èím ïalej hlbšie vedomosti a cez vedomosti aj hlbšie pochopenie. 

Dnes muž, povedzme, nekojí svoje die a zo svojho prsu, ale z obyèajné lahvièky, ale 

ho miluje a cíti sa s ním solidárny ako jeho ma , ktorá svoje die a napájala svojím prsom 

a svojím mliekom. To mlieko je nielen fyzické, ukazuje sa to, je to mlieko otcovské, 

mlieko ¾udskej solidarity. Ja som uèil na školách, bol som ešte mladý a naraz prepukla vo 

mne, prepukol vo mne pocit, mal som štyri triedy chlapcov a mali…: To sú moje deti. 

Samozrejme, to biologické otcovstvo je pekné. Ale nièím sa nevie vyrovna tomu otcovstvu 

morálnemu. (E. Š.: Ano.) Ja som tvoj morálny otec, ja som za teba zodpovedný a ja 

ti chcem poveda všetko, èo viem pekné o svete, èo a môže nadchnú a uchráni , aby si 

neupadol do jedného násilia, vieš? Takže jedno morálne, psychologické otcovstvo je 

nezrovnate¾ne vyššie ako otcovstvo biologické. Ja som a spravil vo chvíli nadšenia, 

opitosti, úchvatu, ale to otcovstvo, ktoré trvá desa roèia a celý život, i keï som a nesplodil, 

je väèšie. To akosi uznávam. No a Otec nebeský, to je tá projekcia, stvoril svoje 

dietky ve¾mi rozlièné, ktoré iného východiska nemajú: nie že sa nenávidie a zabíja , ale 

milova sa a uctieva . Túžba pretrva , by nesmrte¾ný, by zbožštený nie je cie¾om iba 

¾udským, ale dokonca rastlinným. Je známa predstava hybernizácie. Jedna cibu¾a zhromažïuje 

celé leto v svojich listoch zásobu energie, aby pretrvala krutú zimu. (E. Š.: To je 

nádherná myšlenka.) A existuje taká istá túžba, túžba je nepresné slovo, ale tendence, 

povedzme, že ja vychovám toto hniezdo vtáèie, ja vychovám toto hniezdo mojich potomkov, 

aby pretrvali. Èiže jedna cibu¾a zhromažïuje energiu v svojich listoch, v svojich 

cibulích. A jedna, povedzme, rodina zhromažïuje svoju energiu v svojich potomkoch, 

v svojich de och. A v tých de och je napísané… 

Štatistické ukazovatele textu a zoznam najfrekventovanejších re azcov 

znakov (tokenov) zoradených pod¾a poètu výskytov 

*********** Unique Words Read = 18495 

*********** Total Words Read = 108605 

230

*********** Total Chars Read = 381888 

*********** Paragraph = 21 

*********** Chapter = 21 

*********** Book = 14 

13005 . 

11330 , 

2511 : 

2227 a 

1690 to 

1162 sa 

1071 ? 

1032 E 

1031 Š 

1029 je 

1021 som 

946 že 

929 na 

924 v 

836 tak 

767 si 

736 T 

735 D 

695 se 

656 A 

598 ( 

595 ) 

582 No 

537 vieš 

527 ale 

525 do 

524 To 

456 ako 

378 ja 

361 už 

330 z 

323 mi 

317 tam 

310 sme 

288 s 

284 bol 

279 Ale 

276 aj 

268 ty 

252 o 

238 jsi 

232 jsem 

217 Tak 

216 èo 

216 za 

215 ma 

212 alebo 

208 by 

207 ti 

177 povedzme 

172 co 

169 nie 

167 k 

166 po 

164 ho 

164 bolo 

164 Ja 

163 ten 

160 bola 

158 ! 

157 jak 

145 no 

145 jeden 

143 boli 

143 Takže 

141 keï 

141 já 

138 tu 

138 ktorý 

137 také 

134 Ano 

132 má 

132 jsme 

132 aby 

127 tom 

126 toho 

124 sú 

117 mal 

114 Ty 

113 byl 

112 teraz 

111 ne 

109 nás 

108 Já 

104 potom 

104 asi 

100 my 

100 jedna 

98 taký 

98 lebo 

98 kde 

98 ještì 

97 bylo 

96 mu 

94 od 

94 ešte 

92 tento 

92 on 

92 nebo 

91 nám 

91 ktoré 

89 povedal 

87 toto 

87 V 

86 èi 

86 vlastnì 

85 jako 

84 Áno 

84 moja 

84 i 

84 ani 

231

82 všetko 

82 mne 

82 když 

82 Vieš 

79 by 

78 ktorá 

77 tøeba 

76 žena 

76 mì 

76 byla 

74 môj 

73 svoje 

72 mòa 

71 teï 

70 taká 

70 jednu 

Pokus o historicko-jazykovú analýzu listiny z roku 1865 

pochádzajúcej z východného Slovenska 

Peter Karpinský 

Filozofická fakulta PU, Prešov 

1. Jazyková situácia na východnom Slovensku vykazovala temer poèas celého 

obdobia formovania sa slovenského jazyka isté odlišnosti od situácie 

v ostatných èastiach slovenského územia. 

Táto osobitos východného Slovenska bola èiastoène spôsobené istým špecifickým 

vývojom a postavením tohto územia. Východ Slovenska, hlavne jeho západná 

a severná èas , bol ve¾mi silne poznamenaný znaènou geografickou èlenitos 

ou a silnou pozíciou Nemcov, usadených tu na emfiteutickom práve, ktorí 

v stredoveku výrazne ovplyvnili hospodársky a spoloèenský vývoj územia. 

V roku 1412 bolo 13 spišských miest daných do zálohu po¾skému krá¾ovi 

Vladislavovi, èím sa dostávajú pod hospodársky, politický a administratívny 

vplyv Po¾ska na 360 rokov. 

Od 16. storoèia dochádza v dôsledku Turkami obsadenej južnej èasti Slovenska 

a územia medzi stredným a východným Slovenskom k prerušeniu vzájomných 

hospodárskych a kultúrnych kontaktov medzi východným Slovenskom 

a ostatnými èas ami Slovenska. 

K èiastoènej izolácii východného Slovenska prispela aj samotná administratívna 

správa územia. V 16. – 17. storoèí dochádza k orientácii východoslovenských 

miest a stolíc mocensky na Sedmohradsko a obchodne na Po¾sko, èo 

viedlo k tomu, že „integrácia východného Slovenska s ostatným slovenským 

územím bola slabá, vývin národného povedomia sa tu jednak do znaènej miery 

oneskoroval, jednak nadobúdal regionálny charakter.“ 1 

Na území východného Slovenska absolútne chýbali akéko¾vek väèšie slovenské 

hospodárske a kultúrne centrá. V najväèších mestách Bardejov, Košice, 

Levoèa a Prešov tvorili prevažnú èas mestského patriciátu Nemci, ktorí èasto 

zabraòovali èo i len vstupu Slovákov do remeselných cechov, a teda i do správy 

1 

BARTKO, L.: Bernolákovèina na východnom Slovensku, s. 160. 

232

mesta. S týmto faktom súvisel i nedostatok východoslovenskej inteligencie, 

buržoázie a meštianstva. 

V dôsledku spomínaných faktorov (izolovanos , nehomogénnos územia, 

neexistencia kultúrneho a hospodárskeho centra), ale aj mnohých iných je vývin 

slovenského jazyka na tomto území do istej miery nekonzistentnejší než 

v ostatných èastiach Slovenska. 

2. Rovnako ako na západe a strede Slovenska sa i na východe vytvára kultúrny 

jazyk (kultúrna slovenèina) 2 vo svojom osobitnom krajovom variante – 

kultúrnej východoslovenèine. Prvý súvislý jazykový prejav z východoslovenskej 

oblasti je doložený z konca 15. storoèia. Širší a kontinuitnejší výskyt písomností 

sa však zaèína až od 16. storoèia. Od polovice 18. storoèia sa vyskytovali 

aj tlaèené texty písané kultúrnou východoslovenèinou (napr. východoslovenské 

kalvínske tlaèe). Zo štylistického h¾adiska sa kultúrna slovenèina najèastejšie 

uplatòovala v administratívnom štýle (dokumentárne žánre) a epištolárnom 

štýle (oficiálne, ale aj súkromné listy). 

Jazyková stavba kultúrnej východoslovenèiny nie je celkom jednotná a do 

znaènej miery odráža stavbu východoslovenských náreèí. V tomto geografickom 

variante kultúrneho jazyka sa èasto paralelne ved¾a seba nachádzali jazykové 

prvky striktne náreèové, ale aj prvky, ktoré sa od náreèia vedome dištancovali. 

Na základe rozborov textov z tohto obdobia je dokázate¾ný kontakt a vplyv 

èeského a po¾ského jazyka na kultúrnu východoslovenèinu, ale aj vplyv ostatných 

variantov kultúrnej slovenèiny (kultúrna západoslovenèina a kultúrna stredoslovenèina). 

3. Nie inak je tomu aj v texte listiny z roku 1865. 3 V tejto èasti príspevku sa 

pokúsime struène charakterizova obsahovú stránku listiny. Citácie pochádzajúce 

zo skúmaného historického textu oznaèujeme kurzívou. 

3.1. V listine sa uvádza, že bola vydaná obcou Matejovce (dnes Matejovce 

nad Hornádom) 26. mája 1865. Obyvatelia obce (respektíve obecné spoloèenstvo, 

volená obec, obecná rada – Gmina) v nej žiadajú ve¾komožného pána 4 

o dokonèenie komasácie 5 . 

2 

Kultúrny jazyk definujeme ako nekodifikovanú nadnárodnú formu slovenského 

jazyka, ako jazykový predspisovný útvar, ktorý používa daná spoloènos na svoje spoloèné 

kultúrne a spoloèenské ciele. Nejde teda o bežné dorozumievanie, ale hlavne o úkony, 

ktoré sú pre danú spoloènos ako celok charakteristické. Kultúrny jazyk bol takmer výluène 

využívaný v oficiálnom styku (náuèný, administratívny a umelecký štýl) a až do 

18. storoèia mal iba písomný charakter. 

3 

Štátny oblastný archív v Levoèi, Krajský súd v Levoèi, komerèné spisy, Matejovce. 

Kompletný diplomatický prepis listiny uvádzame v prílohe. 

4 

Pravdepodobne ide o Napoleona Máriássyho, rod Máriássyovcov totiž vlastnil 

Matejovce od 17. storoèia. 

5 

„Komasácia – sce¾ovanie pozemkov rozptýlených v chotári obce do kompaktného 

pozemkového celku s cie¾om hospodárnejšie obrába a využíva pôdu. Prvé väèšie pokusy 

sa uskutoènili poèas realizácie urbárskej regulácie Márie Terézie, pokraèovali aj 

233

3.2. Listinu v mene celej Gminy napísal notár Karol Henižný (Henizsny). 

Ostatní v listine menovaní (Jan Szmotrilla, Georg Hrusšovszky a Georg Tkats) 

boli pravdepodobne negramotní, pretože namiesto vlastnoruèného podpisu sa 

pri ich mene nachádza iba krížik. 

Pod¾a tvaru krstného mena Karol sa domnievame, že notár bol slovenskej 

národnosti. Ostatní v listine uvedení: Jan Szmotrila, Georg Hrusšovszky a Georg 

Tkats boli obyvate¾mi obce Matejovce. Mená Smotrila, Hrušovský, Tkáè sa 

i v súèasnosti v obci hojne vyskytujú. I. Chalupecký uvádza, že pod¾a kanonickej 

vizitácie z roku 1702 žilo v osade 61 obyvate¾ov, z èoho boli všetci Slováci. 

6 V spomínanom dokumente sa nachádzajú mená „Ha¾ka Tkáèka a Andrej 

Smotrila“. Aj v listinách z neskoršieho obdobia sú dochované mená Juro Tkáè, 

Martin Tkáè, Andrej Smotrila, Juraj Smotrila, Juraj Hrušovský, Michal Hrušovský 

a pod. Môžeme sa teda nazdáva , že i obyvatelia obce uvedení v listine 

boli pravdepodobne slovenskej národnosti. 

4. Obec Matejovce nad Hornádom leží na južnom úpätí Slovenského Rudohoria, 

rozkladá sa pri toku rieky Hornád v tesnej blízkosti obcí Markušovce, 

Chras nad Hornádom a Vítkovce. V súèasnosti je obec administratívne zaèlenená 

do okresu Spišská Nová Ves. Z dialektologického h¾adiska geograficky 

i náreèovo je súèas ou západného regiónu východoslovenských náreèí – konkrétne 

spišského náreèia. Táto skutoènos sa výrazne prejavila i v jazyku nami 

skúmaného textu. 

5. Ako sme už uviedli, listina vznikla v roku 1865 a aby sme mohli poukáza 

na jazykové osobitosti tohto textu, v struènosti sa pokúsime charakterizova 

jazykovú situáciu na území Slovenska v 19. storoèí. 

5.1. Ako uvádza L. Bartko, v 30. rokoch 19. storoèia bolo na Spiši, konkrétne 

na Spišskej Kapitule, ešte stále živé používanie bernolákovèiny. Bernolákovèina 

sa pod¾a Bartka používala na Spišskej Kapitule ako vyuèovací jazyk na 

cviènej škole zriadenej pri uèite¾skom ústave a významnú úlohu pri jej šírení 

zohral aj vicerektor seminára Michal Madanský. 7 Fakt pretrvávajúceho používania 

bernolákovèiny na Spišskej Kapitule je dôležitý z toho dôvodu, že Spišská 

Kapitula vlastnila v obci Matejovce jednu usadlos . 

Vïaka tomu by bol predpokladate¾ný istý vplyv bernolákovèiny na typ jazyka 

oficiálne používaného v obci. 

5.2. V 50. rokoch 19. storoèia sa na Slovensku ako spisovný jazyk doèasne 

presadzuje èeština, resp. staroslovenèina, ktorá sa od èeštiny odlišovala len isv 

19. stor. Sce¾ovali sa najmä statkárske pozemky a odde¾ovali ich od rustikálnej (urbárskej) 

pôdy. Urbársky patent z roku 1853 napr. stanovil, že zemepán je povinný do jedného 

roka požiada o komasáciu a segregáciu“ KAÁN, K. a kol.: Encyklopédia Slovenska. 

III. zv., s. 120. 

6 

Pozri CHALUPECKÝ, I. – KOKORÁK, J.: Matejovce nad Hornádom. Dejiny 

obce, s. 8 – 10. 

7 

BARTKO, L.: Bernolákovèina na východnom Slovensku, s. 169. 

234

tými slovenskými jazykovými osobitos ami. Jazykovú príruèku staroslovenèiny 

ako spisovného jazyka spracoval v roku 1850 Andrej Radlinský pod názvom 

Prawopis slowenský s krátkou mluvnicí. Na slovenských ¾udových školách bola 

staroslovenèina na radu J. Kollára zavedená ako vyuèovací jazyka a sèasti bola 

využívaná aj ako úradný jazyk. Oficiálne bola používaná až do konca Bachovho 

absolutizmu, teda do roku 1859. 

Skúmaná listina vznikla len nieko¾ko rokov po tomto období, a teda aj využitie 

staroslovenèiny (resp. èeštiny) ako spisovného jazyka listiny by mohlo 

by pravdepodobné. 

5.3. Od roku 1852 Krátkou mluvnicou slovenskou vstupuje do platnosti tzv. 

opravená slovenèina, t. j. hodžovsko-hattalovská jazyková reforma, ktorá sa 

okrem škôl a úradov stala všeobecne prijatou formou spisovného jazyka 8 . 

Aj tento variant slovenského jazyka by mohol nájs uplatnenie pri písaní 

textu listiny z roku 1865. 

6. Dalo by sa predpoklada , že autor skúmanej listiny, Karol Henižný, pri 

koncipovaní textu využije aspoò jeden z paralelne existujúcich variantov spisovného 

jazyka, ktoré sme vyššie spomínali. 

Historicko-jazykový rozbor textu, ktorého výsledky prezentujeme v tejto 

èasti príspevku, však tento predpoklad nepotvrdil. 

6.1. Ortografia 

I. V texte je takmer výhradne použitý diakritický pravopis. 

II. Relikty zložkového pravopisu sa vyskytujú len v zápise názvu obce 

(Mathéjóvszka), osobných mien (Szmotrilla, Hrusšovszky) a latinských administratívnych 

termínov (Comassationálnej, Comasšatiu). 

III. Mäkkos sykaviek š, ž, è je oznaèovaná mäkèeòom nad grafémou (Vicišpan, 

zaèož, ráèili). 

IV. Z palatál je mäkèeòom oznaèovaná len fonéma ò (zabraòuju, privlastòuju), 

a to aj v prípade, že po nej nasledujú vokály e, i (òema, òeodznaèeni, 

poòižene). Oznaèovanie mäkkosti však v texte nie je dôsledné (privlastòuju, ale 

aj privlástnuju). 

V. Palatály ï, nie sú oznaèené ani v jednom prípade. 

VI. Palatála ¾ je zaznamenaná iba v slovách les a ro¾a, a to pomocou spojenia 

grafémy y, resp ÿ (Lÿesa, rólye). 

VII. Zapisovanie fonémy j je rozkolísané. V niektorých prípadoch je zapisovaná 

grafémou g (gakto, geg), v iných prípadoch grafémou j (òižej, privlastòiju). 

Používanie tohto dvojitého zápisu je nesystematické. Graféma g alebo j 

sa môže vyskytnú v dvoch zápisoch tvaru toho istého slova (privlastòuju/privlasòugu). 

V jedinom prípade je j zapísané ako i (ai). 

VIII. Fonéma g je zapisovaná grafémou g (Gruntovnim, Grofa, Gmiòe). 

IX. Fonéma i je zapisovaná grafémou i. Graféma y sa vyskytuje len v prípadoch, 

ktoré sme uviedli v bode IV. 

8 

PAULINY, E.: Dejiny spisovnej slovenèiny od zaèiatkov po dnešok, s. 197 – 198. 

235

X. Ve¾ké písmená sa nachádzajú na zaèiatku viet a niektorých slov – najèastejšie 

podstatných mien (Obec, Pána, Lÿesu) a prídavných mien (Visoce, Slávnim, 

Osviceneho). Predpoklad, že písanie ve¾kých písmen pri podstatných menách 

by mohlo by ovplyvnené nemeckou pravopisnou normou, nie je celkom 

preukázate¾ný (rólýoh, dreva, paštviskoh). Ani výskyt ve¾kých písmen pri prídavných 

menách a zámenách vyjadrujúcich úctu nie je pravidlom (velykomožnemu). 

Písanie ve¾kých písmen v texte nepredstavuje presný systém. 

XI. Zaujímavos ou je zápis kvantity niektorých foném. 9 Výskyt zápisu kvantity 

v porovnaní so stavom kvantity v stredoslovenských náreèiach alebo v èeštine 

môžeme rozdeli do troch kategórií: 

A. Zaznaèená kvantita je totožná s výskytom kvantity v stredoslovenskom 

náreèovom makroareále alebo v èeštine (Pán, ráèili, Prátelskej, Grófa). 

B. Kvantita je zaznaèená na neadekvátnom mieste (utikát, prósit, mládi, 

rólye, prièinách). 

C. Kvantita nie je zaznaèená (prinutena, òeodznaèeni, Osviceneho, privlasòuju). 

Zápisy ostatných grafém, nachádzajúcich sa v texte, sa nevyznaèujú výraznejšími 

odchýlkami od súèasnej spisovnej normy. 

6.2. Fonológia 

Z fonologického h¾adiska môžeme v texte nájs isté prelínanie sa náreèových 

i nenáreèových znakov. 

I. Medzi znaky zhodujúce sa s domácim, spišským náreèím, zaraïujeme: 

A. Realizácia a zápis fonémy h v pozícii spisovného ch (òeodhotareni, svojih 

rólyoh, nahádzaju, Hotarna Kòiha). Fonéma ch je zaznamenaná len dvakrát, 

a to v tvaroch slov tichto a prièinách. 

B. Spoluhlásková skupina š sa vyskytuje vo forme šè (esšèe). 

C. Vokalický systém sa vyznaèuje absenciou diftongov. Dá sa však predpoklada 

, že v tomto prípade môže ís aj o vplyv èeštiny (poradek, Prátelskej). 

D. Prejotácia v tvaroch opytovacích zámen (gakto). 

II. Medzi javy, ktoré striktne vykazujú nevýchodoslovenský náreèový pôvod, 

zaraïujeme napríklad absenciu východoslovenskej asibilácie vo všetkých 

pozíciách (prósit, pripádnisti, oddeleni, visvetlovat búde). Tvar slova Osviceneho 

je pravdepodobne ovplyvnený èeštinou. Pomerne nejasný je tvar slova 

Urodény, pôvodné dz je tu pravdepodobne odstránené pod¾a tvarov Zrodenimu. 

9 

Výskyt zápisu kvantity v textoch z východného Slovenska býva èasto jedným zo 

znakov kultúrnej východoslovenèiny. Zaznamenávanie kvantity môžeme nájs v levoèskom 

vydaní Komenského diela Orbis Pictus. Dokonca pod¾a stavu zaznamenávania 

kvantity môžeme uvažova o tom, „èi autori nepokladali stav vo východoslovenských 

náreèiach za základ novovytvárajúceho sa slovenského úzu“ (pozri BARTKOVÁ, M.: 

Hláskoslovný rozbor levoèského vydania Komenského diela Orbis pictus z roku 1685, 

s. 312). Takisto aj v kalvínskych tlaèiach môžeme nájs nesystematické stopy zápisu 

kvantity niektorých hlások (pozri ŠVAGROVSKÝ, Š.: Zemplínske kalvínske tlaèe v doterajších 

výskumoch). 

236

Do istej miery môžeme toto analogické vyrovnávanie chápa ako jav pisárovej 

hyperkorektnosti 10 v snahe odlíši sa od náreèovej asibilácie. Takáto hyperkorektnos 

býva èastým znakom kultúrnej východoslovenèiny. 

Ostatné fonologické nenáreèové javy môžeme chápa ako vplyv èeštiny, 

respektíve stredoslovenèiny. 

6.3. Morfológia 

Relaèné morfémy a tvary niektorých slovných druhov vyskytujúcich sa 

v skúmanom texte majú, podobne ako javy ostatných jazykových rovín, východoslovenský 

náreèový charakter, ale aj charakter odrážajúci nevýchodoslovenský 

náreèový pôvod. 

I. Podstatné mená 

A. Medzi javy výrazne domácej náreèovej proveniencie sme napríklad zaradili 

morfémy a tvary: N pl. mask. -e/-é (Obivátele/é), 11 G pl. mask. -oh (rólyoh), 

G pl. neut. -oh (paštviskoh). 

B. Ostatné tvary, ktoré sa v texte vyskytujú, majú buï celoslovenský charakter 

12 : D sg. mask. -u/-ovi (Pánu Vicišpanovi), I sg. neut. -om (Pánstvom), 

A sg. fem. -u (Comasšatiu), prípadne sú v minimálnej miere ovplyvnené èeštinou. 

C. Ako tvary a morfémy nepochádzajúce z domáceho náreèia 13 sme hodnotili: 

L pl. fem. -ách (prièinách) a absenciu tvarov vokatívu v oslovení. Ide pravdepodobne 

o vplyv stredoslovenskej náreèovej oblasti, prípadne presadzujúceho 

sa spisovného jazyka. 

II. Prídavné mená 

A. Domáci náreèový charakter majú tvary: G pl. fem. -ih (Gminskih), N pl. 

mask. -e (Nejuòiženejše). 

B. Celoslovenským charakterom sa vyznaèujú tvary: D sg. mask. -emu (velykomožnemu), 

14 L sg. fem. -ej (Comassationálnej), I sg. neut. -im (Slávnim 

Gruntovnim), A sg. mask. -eho (Osviceneho). 

C. Èeštinou sú ovplyvnené tvary: D sg. mask. -imu (Zrodenimu vo význame 

„urodzenému“). 

D. Tvary vyznaèujúce sa nevýchodoslovenským náreèovým charakterom 

sa nám nepodarilo nájs . 

10 

Pri kreovaní kultúrneho jazyka máva pisár èasto tendenciu negova najvýraznejšie 

náreèové prvky, aby sa od náreèia odlíšil. Táto negácia však niekedy postihne aj 

znaky, ktoré nie sú geneticky viazané na náreèie. 

11 

V tomto prípade však môže ís aj o vplyv èeštiny. 

12 

Ako tvary celoslovenského charakteru chápeme tie, ktoré sa vyskytovali rovnako 

vo všetkých slovenských náreèiach a z toho dôvodu ich považujeme za indiferentné, 

pretože nám z náreèového h¾adiska text bližšie nevymedzujú. 

13 

Sú to tvary, ktoré sa nezhodujú s tvarmi vyskytujúcimi sa v domácom spišskom 

náreèí (alebo inými východoslovenskými náreèiami), alebo celoslovenskými tvarmi. 

14 

V texte sa paralelne vyskytujú tvary slovenskej a èeskej proveniencie (Zrodenimu 

velykomožnemu). 

237

III. Zámená 

A. Domáci náreèový charakter majú tvary: gakto, od násšeho, sebe (vo význame 

„si“). 

B. Celoslovenský charakter sme zaregistrovali v tvaroch: svójim, svojih. 

C. Èeský charakter majú všetky tvary zámena ktorý: Ktera, òektere. 

D. Charakter nevýchodoslovenského náreèového pôvodu majú zámená: tato, 

Tento, tichto, tejto. (V domácom náreèí by sme oèakávali tvary tota, toten, totich, 

totej.) 

IV. Èíslovky sa v texte vyskytujú v zanedbate¾nej miere, preto sa im nebudeme 

špeciálne venova . 

V. Slovesá 

Neurèitkové tvary majú zásadne koncovku -t (prósit, utikát, uèinit). Je možné, 

že tento tvar je rovnako ovplyvnený spisovnou slovenèinou (resp. stredoslovenskými 

náreèiami) ako aj èeštinou. Jednoznaène však ide o tvar striktne 

nevýchodoslovenskej náreèovej proveniencie. Na území východného Slovenska 

by sme oèakávali asibilovanú koncovku -c. Slovesná flexia vyskytujúca sa 

v tomto texte je do znaènej miery indiferentná, pretože neobsahuje žiadne výrazné 

východoslovenské náreèové tvary alebo tvary vykazujúce nevýchodoslovenský 

náreèový charakter. Vyskytujú sa tu väèšinou tvary charakteristické pre 

celé územie Slovenska. Výnimku tvoria len tvary: 

– èinných príèastí (stojice, panujiciho), ktoré však majú èeský charakter, 

– trpných príèastí (òeodznaèeni, òeodhotareni). 

Použitie spomínaných slovesných tvarov, ktoré sú netypické pre domáce 

náreèie, vzïa¾uje text od bežnej komunikácie, ktorá je základným znakom náreèia, 

a naopak výskyt takýchto tvarov signalizuje orientáciu jazyka textu smerom 

ku kultúrnemu jazyku. Teda naznaèuje prechod od subjektívneho k objektívnemu 

štýlu. 

Naopak, východoslovenskú náreèovú podobu vykazujú tvary príèastia: esšèe 

oddato nemá, virostnute ge, vipisano, ktoré sú pre spišské náreèie charakteristické. 

VI. Z ostatných slovných druhov uvedieme ešte príslovky. Medzi nimi môžeme 

nájs tvary, ktoré majú výrazne východoslovenský náreèový charakter 

(napr. òižej), ale aj tvary ve¾mi silne ovplyvnené èeštinou (napr. Visoce, skuteène). 

6.4. Syntax 

Syntax skúmaného textu sa ešte èiastoène vyznaèuje tzv. humanistickým 

spôsobom radenia vety. Sloveso sa stále nachádza na konci vety ([...] Laskáve 

geg poradek uèinit ráèili.). Zhodný prívlastok však už stojí pred nadradeným 

slovným druhom (Slávnym Gruntovnim Pánstvom v Prátelskej zláhode) nie za 

ním, ako to bývavalo zvykom ešte aj v 17. storoèí. Výnimku tvorí jedine prípad: 

Obec Mathéjóvszka. Štruktúra vety už tenduje k hovorovej reèi, a tak, ako charakterizuje 

J. Mistrík syntax 16. – 18. storoèia, veta „má spravidla už všetky 

znaky a osobitosti známe v slovenských náreèiach alebo v spisovnom jazy- 

238

ku.“ 15 Je však možné, že toto zjednodušenie syntaxe a odklon od klasickej vetnej 

stavby bolo spôsobené neúmyselne, pisárovým nedokonalým zvládnutím 

humanistického vetného modelu. 

6.5. Lexika 

Lexikálnu rovinu skúmaného textu môžeme na rozdiel od predchádzajúcich 

rovín rozdeli do piatich skupín. Popri lexémach domáceho náreèového charakteru, 

16 lexémach nevýchodoslovenskej náreèovej proveniencie, 17 lexémach s celoslovenským 

charakterom 18 a lexémach èeského pôvodu vymedzujeme ešte jednu 

skupinu slov, do ktorej zaradíme lexémy, ktoré etymologicky nesúvisia ani so 

slovenèinou, ani s èeštinou a v domácom jazyku sa chápu ako cudzie. 

V odlišnosti od ostatných jazykových rovín sa v texte lexémy èisto východoslovenského 

náreèového charakteru takmer nevyskytujú, èo zodpovedá tendencii 

k objektivizácii textu a snahe pisára koncipova text v rámci administratívneho, 

resp. epištolárneho štýlu. Výber lexiky je pri kompozícii textu zrejme chápaný 

ako najpríznakovejší a z toho dôvodu pisár uprednostòuje lexémy nevýchodoslovenskej 

náreèovej proveniencie alebo celoslovenského charakteru (Obec, sa, prípadnosti, 

zláhode, Pasši, oddato, oddeleni, Pasšvisko, zabraòuju, privlasòuju, 

Znovu, viloženih, prièinách) a bohemizmy (velykomožnemu, utikát, uèinit, skuteène, 

òektere, Obivatelé, Služebnici). Jednoznaène dominantný príklon k spisovnej 

slovenèine alebo èeštine (resp. staroslovenèine) však nie je preukázate¾ný. 

Lexémy iného ako slovenského alebo èeského pôvodu sú najèastejšie využívané 

ako termíny alebo ustálené pomenovania (Comassationálnej, Gruntovnim, 19 

Comasšatiu, Gmiòe, 20 Liniu, Hajduci, 21 Grófa, ortujú, 22 máppa, notar). Do tejto 

kategórie by sme mohli zaradi aj slovo Vicišpán, hoci pochádza pôvodne od slovanského 

(slovenského) slova špán. Toto slovo do svojho jazyka (jazykového úzu) 

15 

MISTRÍK, J. a kol.: Encyklopédia jazykovedy, s. 25. 

16 

Ako lexémy domáceho náreèového charakteru chápeme slová, ktoré sa vyskytujú 

výluène v spišskom, respektíve ostatných východoslovenských náreèiach. 

17 

Ako lexémy nevýchodoslovenskej náreèovej proveniencie chápeme tie, ktoré sa 

jednoznaène nenachádzajú v domácom náreèí. Môže ís o slová prenikajúce do textu zo 

strednej slovenèiny alebo zo spisovného jazyka. Väèšinou sú to tvary charakterizujúce 

vyšší komunikaèný štýl. 

18 

Za lexémy s celoslovenským charakterom považujeme tie, ktorých výskyt celoplošne 

pokrýva územie celého Slovenska. Ide o lexémy totožné (v náležitých hláskových 

obmenách) vo všetkých náreèových makroareáloch. Z toho h¾adiska sú pre charakteristiku 

textu indiferentné, a preto ich bližšie nebudeme uvádza . 

19 

Slovo „grunt“ bolo prevzaté z nemèiny. V skúmanom texte sa vyskytujú odvodené 

adjektíva vo význame zemský, hospodársky (Gruntovnim Pánstvom, Gruntovna a Hotárna 

Kòiha). 

20 

Gmina z nemeckého „Gemein“ – volená obec, obecná rada. Pozri DORU¼A, J.: 

Slováci v dejinách jazykových vz ahov, s. 88. Matthias Lexer v Slovníku strednej hornej 

nemèiny uvádza pri slove gemeine aj významy: „podiel, spoloèenstvo, spoloèné vlastníctvo, 

vlastníctvo pôdy jednej obce“ (s. 60). V texte sa objavuje tvar Gmina v oboch 

svojich významoch „obecná rada, spoloèné obecné vlastníctvo“. 

239

prevzali nemeckí kolonisti v tvare Span (i Vicespan) a používali ho vo význame 

„župan“ aj v období, keï sa v slovenèine v danom význame už dávno nepoužívalo. 

Do slovenèiny bolo slovo spätne prebraté z maïarèiny (išpán), ale už len ako termín 

oznaèujúci stolièného úradníka – župana. 23 V tomto terminologickom význame 

sa dané slovo vyskytuje i v nami skúmanom texte, a preto by sme ho mohli 

zaradi do kategórie slov iného než slovenského alebo èeského pôvodu. 

7. Záver 

Z uvedeného rozboru historického textu z roku 1865 vyplýva, že napriek 

takmer paralelnej existencii troch variantov spisovnej slovenèiny v období vzniku 

textu (bernolákovèina, staroslovenèina a tzv. opravená spisovná slovenèina) 

v texte nebol systematicky použitý ani jeden z týchto variantov. Jazyk textu by 

sme ešte stále mohli oznaèi ako kultúrnu východoslovenèinu. Aktívne používanie 

kultúrnej slovenèiny na východe slovenského územia bolo, ako sme uviedli 

na zaèiatku, pravdepodobne spôsobené pomalším a zložitejším udomácòovaním 

spisovnej slovenèiny. Takéto oneskorovanie východného Slovenska sa dialo 

vplyvom v úvode spomínaných faktorov (izolovanos , nehomogénnos územia, 

neexistencia kultúrneho a hospodárskeho centra). Teda zatia¾ èo na ostatnom 

území Slovenska sa už v písanej forme využívala spisovná slovenèina (vèaššie 

bernolákovèina, resp. èeština a staroslovenèina), na východe sa ešte stále 

v oficiálnom styku využíval kultúrny jazyk – kultúrna východoslovenèina. 

Literatúra 

Atlas slovenského jazyka. I – IV. Bratislava: Vydavate¾stvo SAV 1968 – 1984. 

BARTKO, L.: Bernolákovèina na východnom Slovensku. In: Pamätnica Antona 

Bernoláka. Martin: Matica slovenská 1990, s. 166 – 170. 

BARTKOVÁ. M.: Hláskoslovný rozbor levoèského vydania Komenského diela Orbis 

pictus z roku 1685. In: Nové obzory. 20. Košice: Východoslovenské vydavate¾stvo 

1978, s. 355 – 377. 

DORU¼A, J.: Slováci v dejinách jazykových vz ahov. Bratislava: Veda 1977. 

CHALUPECKÝ, I. – KOKORÁK, J.: Matejovce nad Hornádom. Dejiny obce. Obecný 

úrad Matejovce nad Hornádom 2000. 

KAÁN, K. a kol.: Encyklopédia Slovenska. III. zv. K – M. Bratislava: Veda, Vydavate¾stvo 

Slovenskej akadémie vied 1979. 

KRAJÈOVIÈ, R.: Vývin slovenského jazyka a dialektológia. Bratislava: Slovenské 

pedagogické nakladate¾stvo 1988. 

21 

Lexéma Hajdúch sa v tomto texte vyskytuje vo význame „mestský sluha, dráb“. 

Slovo bolo prevzaté z maïarèiny. Pozri: DORU¼A, J.: Slováci v dejinách jazykových 

vz ahov, s. 84; MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka èeského, s. 156. 

22 

Lexéma ortuju – vymedzujú, ohranièujú. Sloveso ortova je pravdepodobne odvodené 

od nemeckého slova ort. Lexer pri tomto hesle okrem iného uvádza aj významy 

„krajne položený kúsok zeme, vymedzené miesto, kúsok, èas “ (s. 155 – 156). 

23 

Pozri DORU¼A, J.: Slováci v dejinách jazykových vz ahov, s. 22. 

240

LEXER, M.: Mittelhochdeutsches Taschenwõrterbuch. Stuttgart: Hirzel 1992. 

MACHEK, V.: Etymologický slovník jazyka èeského. Praha: Nakladatelství Lidové 

noviny 1997. 

MISTRÍK, J. a kol.: Encyklopédia jazykovedy. Bratislava: Obzor 1993. 

PAULINY, E.: Dejiny spisovnej slovenèiny od zaèiatkov po dnešok. Bratislava: Slovenské 

pedagogické nakladate¾stvo 1983. 

ŠVAGROVSKÝ, Š.: Zemplínske kalvínske tlaèe v doterajších výskumoch. In: Jazykovedné 

štúdie. 18. Z dejín slovenského jazyka. Bratislava: Veda 1983, s. 21 – 37. 

Príloha 

Visoce Urodéni Velykomožni Pán Vicišpán. 

Obec Mathéjóvszka prinutena sa K Visoce Zrodenimu velykomožnemu 

Pánu Vicišpánovi utikát a poòižene prósit, abi v Comassationálnej 

pripádnosti, gakto òižej vipisáno, Laskáve geg poradek uèinit 

ráèili. 

1te Že tato Obec ze svójim Slávnim Gruntovnim Pánstvom 

v Prátelskej zláhode Comasšatiu Lÿesa, a Pasši skutecne dokonèila. 

Ktera i podòes esšèe oddato òema.- 

2te Tento Lÿes Kteri Ku Gmine vi Comassovani sice od/násšeho 

Sl. Gruntovneho Pánstva skrz Liniu oddeleni, – alé od Lÿesa 

Osviceneho Pána Grófa òeodznaèeni, a òeodhotareni.- 

3te Pohotove Gminsk Pasšvisko, Ktere guš skrz mládi Lÿes 

virostnute ge, a skuteène Gmiòe pátri, – to Hajduci, Osviceneho Pána 

Grófa, zabraòuju, a Ku Lyesu Osviceneho Pána Grófa privlastòuju. 

4te Znovu iòektere Obivatelé sa nahádzaju, Ktere z Gminskeho 

Lÿesa, Koncom svojih rólýoh, dreva stojice, sebe privlastòugu, 

a virubuju.- 

5te Tak ai tiš òektere Obivátele, z Gminskih paštviskoh 

rólye ortuju, a sebe privlástnuju.- 

Skrz tichto tu viloženih vážnih prièinách, a 

òeporádku panujiciho, Obraca sa celá Obec K/Visoce Zrodenimu 

Velykomožnemu Pánu Vicišpanovi, a poòižeòe prósi, – abi gakto 

máppa Gruntovna a Hotárna Kòiha visvetlovát búde, Laskave 

vislát, a doporádku, i uspokojeni tejto Obci, doprovadit Laskáve 

ráèili, – Zaèož ešèe gednuc ráz Laskáve, a ponižeòe prósi,- 

Vidava u Obci Mathéjócz dòa 26 ho Maja 1865. 

Nejuòižeòejše Služebnici 

X Jan Szmotrilla Rýchtar 

X Georg Hrusšovszky 

X Georg Tkats 

vmeòe celej Gmini 

Karol Henizsny, notar 

241

Priestor mesta v próze W. S. Reymonta Zas¾úbená krajina 

a Viléma Mrštíka Santa Lucia 

(Dve podoby mesta v západoslovanských literatúrach) 

Gabriela Zorièáková 

Filozofická fakulta PU, Prešov 

Priestor ako kategória umeleckej literatúry súvisí s tematickou rovinou textu. 

Je jedným z východísk interpretácie literárneho diela. Jednou z najpopulárnejších 

priestorových opozícií v umeleckej literatúre je opozícia mesto – dedina 

(vidiek). 

V našom príspevku sa budeme zaobera konkrétnym priestorom mesta vo 

vybraných epických textoch. Cie¾om je porovna dva obrazy mesta, ktoré sa 

stávajú dominantným priestorom, ovplyvòujú konanie postáv, podmieòujú ich 

život. Nevytvárajú iba prostredie, ale stávajú sa postavami diel. 

Román Viléma Mrštíka Santa Lucia je o vášnivej túžbe po Prahe. Praha nie 

je priestorom, v ktorom sa odohráva dej, nevystupuje ako kulisa, ale stáva sa 

súèas ou vnútorného sveta hlavného hrdinu v podobe jeho túžby. Vystupuje 

ako postava, je snom, idolom, jediným zmyslom života. Praha je zbožòovaná 

žena, milenka, ktorá zovrie hrdinu do svojho studeného náruèia, ale jej stisk je 

smrte¾ný. 

Praha stáva se tak vysòenou onou bytostí, svatyní, modlou, kterou každý 

spatøit touží a o ní sní, jak snívaly a pøi pøeslicích vyprávìly šedovlasé báby 

(Mrštík, 1970, s. 30). 

Je povýšená na najvyššie miesto v ¾udských dušiach, je vidinou mladých aj 

starých. Niè iné, iba Praha je prvým aj posledným želaním. Lidé utíkali od 

pluhu, z továren, z objetí žen a nebylo konce tomu putování bezpoèetných karavan 

ku spoleèné všem kapli; každý spìchal složit jí svou poklonu, vyslovit svùj 

hold, aby se pak, nasycen pohledem na ni, vrátit mohl k svému rádlu (tamže, 

s. 31). Svojím èarom si podmaòuje každého, nikto sa jej nevzoprie, nikto ju 

neodmieta. Staèí jediný poh¾ad na jej krásu. Je jedinou bohyòou, jediným náboženstvom. 

Aj Mrštíkov Jordán ju chce aspoò raz uvidie , aspoò chví¾u v nej pobudnú 

. Po prvej krátkej návšteve sa mu Praha tak vryje do srdca, duše a celého 

tela, že nemôže bez nej existova . Byl jako nevìsta, kterou k oltáøi vedou èistou 

a mladou, jejíž ruce svážou a na vìky jí zbaví slobody slova, skutku a vùle, ale 

srdce, duše, cit dávno už náleží jinému a tomu vìrná zùstává až do smrti (tamže, 

s. 34). Tento jeho imaginárny sobáš so životnou láskou sa naplní doslova. 

Až kým ich smr nerozdelí. Jeho márnivá milenka ho oberie o jediný jeho majetok, 

život. Pre Jordána je Praha od prvej chvíle ¾udskou bytos ou, ktorá mu 

nedá pokoj. Rozpáli v òom nahromadené túžby, ktoré v òom vzbudia nenávis 

242

ku všetkému, èo nesúviselo s Prahou. Ak mal ži , tak len v Prahe, ak mal milova 

, tak len ju. Ale Praha je ako upír, ktorý vyciciava krv. Ponúkne mu svoje 

možnosti, radosti a zábavu, ale zároveò ho uzavrie do bludného kruhu, odkia¾ 

sa dá len ažko uniknú . Je to zaèarovaný priestor s magickou, ale smrtiacou 

silou. 

Predstava Prahy je spojená s márnou túžbou po láske, po naplnení života, je 

výrazom zúfalstva a porážky. Hrdina konèí tam, kde zaèínal: vo sfére sna, vidín, 

ktoré už nie sú sladké, krásne a horúce, ale sú horké, trpké, pomstychtivé 

a bezútešné. Jordán svojím životom v Prahe odhalil ne¾útostný svet, ktorý je 

plný chladu, peòazí a koristníckeho privlastòovania. 

Praha je alegóriou ideálu ¾udskosti, jej poznanie vedie postavy od ilúzie 

k dezilúzii. Je personifikovaná do postavy ženy ako milenky a prostitútky. Správa 

sa ako koketná žena, je krásna, ale chladná. Pohltí èloveka, jeho dušu a potom 

ho odvrhne. 

Reymont nazval svoj román Zas¾úbená krajina, ktorou malo by mesto Lodž. 

Toto mesto nie je len kulisou deja, ale vystupuje ako jedna z postáv. Smeruje 

a riadi ostatné postavy, ich život, konanie, ovplyvòuje ich postavenie v meste. 

Nie náhodou má znaky živých bytostí, najmä èloveka. Lodž žije, dýcha, vo 

svojom vlastnom vnútri prekvitá vïaka ¾uïom, ktorí jej slúžia. Panujú tu vz a- 

hy pána a jeho sluhov. Najväèším pánom je Lodž. Priestor mesta je personifikovaný 

a v tejto podobe vládne nad ¾uïmi. 

Personifikácia sa stáva prostriedkom jeho moci a sily. 

Lodž je pokrytá glazúrou špiny, škaredosti a ¾udského utrpenia. Má svoju 

pravdu, „lodžskú pravdu“, ktorá vyluèuje statoènos , funguje pod¾a vlastných 

princípov a patrí bohatej vrstve spoloènosti. Mesto je personifikované aj duchovne, 

nielen fyzicky, èo mu dáva silu intelektu. 

Lodž je priemyselným krá¾ovstvom. Má svoju krá¾ovskú hierarchiu, sú tu 

bohatí aj chudobní, páni aj poddaní, ale najmä skupinka ¾udí, ktorých cie¾om je 

vytvori briliantovú lodžskú spoloènos . 

V tomto meste aj zbytky prírody a zelene bojujú o svoju existenciu, nielen 

¾udia. Každý a všetko v tomto meste h¾adá vlastný spôsob prežitia, musí si 

voli formu svojho bytia na úkor iných. Na záhube celku sa podie¾ajú jeho 

èasti. Pomaly ví azí neživá hmota, stáva sa monštrom, ktoré si všetko podmaní, 

ví azí obluda – mesto. 

Lodž napriek tomu, že je nazývaná „zas¾úbenou krajinou“, je priestor deštrukcie, 

rozkladu, je miestom každodenného zápasu. Jedni bojujú o prežitie na 

pokraji biedy a zúfalstva, sú to tí, ktorí ju prišli zúrodòova svojou krvou, iní 

bojujú tiež, ale ich zápas je v mene rivality, je to súperenie bohatých a mocných. 

Je to priestor, kde sa plnia vysnívané sny, ale aj miesto, kde môžete prís 

o všetko. 

Ale aj tak ju chceli dosiahnu všetci, ale ona nebola zas¾úbená pre všetkých. 

Èlovek spútal sily prírody, objavil množstvo síl a dostal sa do pút práve týchto 

síl (Reymont, 1981, s. 250). Zas¾úbená krajina sa stala väzením. 

243

V obidvoch mestách výrazne absentuje morálnos , obidve mestá pôsobia 

deštrukène, rozvracajú vz ahy aj ¾udí samotných. Sú to mestá dezilúzie, každé 

z nich okráda hrdinov o túžby iným spôsobom, ale v koneènom dôsledku spôsobujú 

svojim postavám porážku. Sú to agresívne priestory, ktoré èloveka zlákajú 

do svojho vnútra a buï ho ovládnu, alebo vyvrhnú ako nepotrebný odpad. 

Priestor zví azil nad èlovekom. 

Literatúra 

MRŠTÍK, V.: Santa Lucia. Praha 1970. 

REYMONT, W.: Zas¾úbená krajina. Bratislava 1981. 

Motív hrude a pàs v poézii slovenského romantizmu 

Irena Malec 

Ústav slovenskej literatúry SAV, Bratislava 

Èloveka, ¾udský subjekt charakterizujú duševná a telesná stránka, ktoré sa 

vzájomne ovplyvòujú a podmieòujú a zároveò asociujú rad ïalších dichotomických 

protikladov: myse¾ a telo, rozum a cit (vášne), vonkajšok a vnútrajšok, 

èasovos a priestorovos , psychika a fyziognómia, forma a látka. 

Telo možno chápa ako „konkrétny, materiálny organizmus a zároveò ako 

metaforu“ (B. S. Turner, 1984, s. 8). ¼udské telo podlieha vplyvom sociálnych, 

politických, kultúrnych a geografických faktorov. Možno ho vníma ako 

prostredníka medzi prírodou a kultúrou, ako hranicu medzi materiálnym a nemateriálnym, 

resp. medzi duchom a hmotou. 

Sledovaním funkèného využitia motívov tela a telesnosti v poézii slovenských 

romantických básnikov možno prispie k novému nasvieteniu problematiky 

slovenskej romantickej poézie. Analýza vybraných motívov vonkajších (t. j. 

telesných) a vnútorných (t. j. nefyziologických) èastí ¾udského tela v dielach 

S. Chalupku, A. Sládkovièa, J. Bottu, J. Krá¾a a S. B. Hroboòa ponúka subtílnejšie 

a detailnejšie demonštrovanie spôsobu zobrazovania èloveka – literárnej 

postavy v skúmanom období, ako aj zmapovanie tých javov, ktoré sú príznaèné 

pre romantickú tvorbu (vz ah k romantickému subjektu, spôsoby uvedomovania 

a potláèania telesnosti literárnych postáv, tzv. individuálna a kolektívna totožnos 

romantických hrdinov, charakteristika jednotlivca a kolektívu cez topos 

tela, /ne/špecifickos jednotlivých romantických tvorcov v súvislosti 

s motívmi tela). 

244

Východiskom môjho skúmania je otázka, ako telo charakterizuje jednotlivca 

a ako kolektív. Kde a ako sa telesnos intenzívne prejavuje, kedy je nástrojom 

vnútra èi vedomia lyrického subjektu a kde len jedným z národných emblémov, 

znakov? Aký je telesný ideál, prototyp literárnej postavy v období romantizmu 

a ako sa prejavuje? Do akej miery je telo znakom osobnosti? 

Pri zobrazovaní tela romantických postáv ve¾kú pozornos a bohaté využitie 

si vyslúžili tie súèasti tela, ktoré majú viaceré sémantické významy a ktoré 

popri telesnej i mimotelesnej skutoènosti priamo poukazujú na duchovný rozmer 

tela – na telo chápané ako „schránka“ èi „chrám“ ducha. Zrete¾nejšie ukazujú 

vnútorný, duševný i psychologický aspekt tela a výrazne plnia funkciu 

média medzi vnútrom a vonkajškom. „Tvarom duše“ je do istej miery celé telo, 

ale hruï / prsia, ústa, oèi, èelo, tvár silnejšie vyjadrujú individualitu postavy, jej 

myšlienky, emócie a svedomie. U žien sú najèastejšie predmetom ¾úbostnej 

adorácie, u mužov patria hlavne do oblasti aktívneho a spoloèensky angažovaného 

tela. 

Motív hrude v prvom manifestuje fyzický vzh¾ad a s ním spojené významy. 

Jej ponímanie ako „chrámu“ asociuje vonkajšiu telesnú vznešenos a vnútornú 

zduchovnenos . V symbolickej rovine by mohla by protikladom brucha, 

ktoré vyjadruje temné, deštrukèné sily. Hruï „obsahuje“ pozitívne, aktívne sily, 

ktoré podnecujú k uš¾achtilej službe a odovzdaniu sa nielen druhému, ale najmä 

bratskej spoloènosti a spojeniu s duchovnou nadpredmetnos ou. Popri neosobných 

vonkajších funkciách by mala najintenzívnejšie vyjadrova vnútorný 

individuálny svet citov a by médiom emocionálneho života postáv. 

Reprezentaèné Chalupkove a Bottove junácke postavy majú široké „prsia 

silné, skálopevné“ 1 , ktoré najèastejšie používajú ako ochranný štít, barikádu èi 

neprekonate¾nú prekážku, porovnate¾nú s prírodnými úskaliami a bariérami. 

Takto obranne a nadosobne poòaté kolektívne junácke hrude sú u J. Krá¾a nielen 

zátarasou, ale aj terèom v zápase o budúce ciele (Pozri toho, èo tam stojí...). 

Nie je to len hruï, ktorá odráža útoky, ale aj hruï, ktorá utrpí zranenia. 

Hoci u Bottu naturalisticky vykres¾ovaným zraneniam podliehajú najmä 

vrahovia, práve v ich potupujúcom zobrazení sa oproti „uceleným“ junákom 

omnoho výraznejšie prejavuje ich vonkajšia telesnos : „Tomu hlava zmliaždená 

s a koláè, / tomuto zas roztrepané prsia, / tu jednému odrazené nohy – / tam 

druhému dolámané ruky“ 2 . Telo (èiže aj telesná hruï) ako negatívna hodnota, 

ktorá podlieha záhube i rozkladu, je príznaènejšie pre postavy, ktoré v boji dobra 

so zlom majú by premožené a zavrhnuté. 

Harmonické a rozvážne Sládkovièove mužské postavy vlastnia hrude, ktoré 

sú nielen prírodnou „barikádou“, ale najmä „svetom ducha“ 3 , ktorý dokáže ovládnu 

vznietený „požiar“ citov. Junácke hrude sú miestom, zdrojom a pôsobis- 

1 

Botto, J.: Poves Maginhradu, s. 244. 

2 


3 

Sládkoviè, A.: Detvan, strofa 221 – „Keï svet nechápe vlastný svet ducha“. 

245

kom myšlienok a racionálna, napr. keï sa do nich „hlboko vryli slová“ 4 . Do 

istej miery sú akoby náhradou mozgu u nábožensky založeného hrdinu, ktorého 

správanie prezrádza jeho vzdialený rytiersky rodokmeò. Hruï tohto hrdinu má 

by svojou vonkajšou telesnos ou úplne podriadená službe vlasti a panovníkovi, 

vnútornou vierou a sebaovládaním zas náboženským zásadám. Preto aj emócie 

Sládkovièových postáv reprezentuje najmä odindividualizovaný „vznešený žia¾“ 

alebo „radosti v žia¾och“ 5 . 

U S. Chalupku v súvislosti s individuálnym alebo s neosobným prejavom 

postáv a predmetným používaním jednotlivých èastí tela je hruï len okrajovo 

znamením duševného a emocionálno-fyziologického života. Boles môže zviera 

len individuálnu hruï, nie kolektívnu (junácku), preto sa motív trpiacej 

najèastejšie láskou, Erosom zranenej hrude vyskytuje len v Chalupkových básnických 

prvotinách. V neskoršej tvorbe hrdinské hrude ako zázraèné štíty odrážajú 

útoky, prípadne u nevinných, obetujúcich sa postáv prijímajú nepriate¾ove 

údery bez toho, aby im mravne podliehali (Hrob na Tatøe). 

Emocionálnos motívu pàs u J. Bottu je podriadená èierno-bielemu líèeniu 

a odlišovaniu jednotlivých typov postáv. Prsia vyjadrujú buï vnútorné pohnutie 

alebo neprítomnos vnútorného života. Je v nich „hurt pekelný“ 6 alebo „nadšenie 

a viera“ 7 . Kontrastne oproti „hlasným“ prsiam junákov sú postavené „hluché“ 

a „prázdne“ prsia postáv, ktoré nemajú záujem o vonkajšie dianie, preto je 

aj ich vnútro prázdne. 

Individuálny a autoštylizovaný telesno-duševný ráz má motív hrude v tvorbe 

S. B. Hroboòa. Básnickému subjektu sa prsia „zvierajú od Praducha lkania“ 

8 ; „pukajú, / že darmo volajú“ 9 . Oproti Chalupkovi je to obraz intenzívne 

poci ovanej telesnej bolesti, nespôsobenej vonkajším (zavineným èi nezavineným) 

zásahom, ale najmä vlastným duševným súžením, ktoré je pre naivného 

(idylického) ¾udového hrdinu nieèím úplne neznámym. 

Fyzickú, telesnú boles , ktorú ¾udový junák tak isto nepozná, poci uje 

v prsiach „chorý krá¾“ u J. Krá¾a: „Ledva dýcham, ažko mi je, / vždy ma 

v prsiach viacej kole“ 10 . Je to jeden z najsilnejších poukazov na fyzickú telesnos 

hrude. Boles „detronizuje“ panovníka na úroveò obyèajného èloveka 

a súèasne ho odcudzuje aj jeho okoliu. 

Ženské òadrá majú oproti „verejným“ junáckym hrudiam individuálnejší, 

„komornejší“ charakter. Láska, túžby, bôle, pokora èi skrúšenos patria do skupiny 

vnútorných subjektívnych prejavov, ktoré sa môžu ukáza najmä u individuálne 

zobrazenej postavy. Priestorom na prezentáciu subjektívnych citov a in- 

4 

Sládkoviè, A.: Detvan, strofa 136 – „Hlboko do pàs mojich sa vryli / slová“. 

5 

Sládkoviè, A.: Detvan, strofa 17 – „že radosti v žia¾och spieva“. 

6 

Botto, J.: Poves Maginhradu, s. 242 – „prsia huèia hurtom to pekelným“. 

7 

Botto, J.: Strossmayerovi, s. 369 – „v prsiach nadšenie i viera“. 

8 

Hroboò, S. B.: Prosbopej slovenského chor¾avca žobráka, s. 177. 

9 

Hroboò, S. B.: Prosbopej slovenského chor¾avca žobráka, s. 178. 

10 

Krá¾, J.: Chorý krá¾, s. 379. 

246

dividuálnych postáv je o. i. intímna ¾úbostná tvorba. ažko sa dá (u mnou skúmaných 

piatich romantických básnikov) hovori o èistej intímnej, erotickej tvorbe 

(okrem Sládkovièovej Maríny), pretože intimita znamená dobovo odsudzované 

odvrátenie sa od verejného života. V slovenskom romantizme je nadosobný 

život takmer vždy na èelnom mieste, nielen v živote kolektívu, ale i v živote 

jednotlivca, ktorý má tento kolektív reprezentova . 

Motív pàs vo všeobecnosti poukazuje na dva zdroje ranej Chalupkovej tvorby 

– na antický a ¾udový. O básni Sapho, v ktorej Erotov šíp zasiahol prsia 

Sapho, sa už súèasníci vyslovili, že „radìji by se dokázati dalo, že jest antickým 

duchem psána a ne roztouženým romantickým“ (In: R. Brtáò, 1973, s. 333). 

Rovnako ïaleko má k romantickému „roztúženiu“ ¾udový obraz, keï „šibal 

vetøíèek, / zchytil z òader ruèníèek...“ 11 Chalupkova raná sentimentálna poézia 

nie je subjektívnym ¾úbostným vyjadrením, ale skôr naplnením pretrvávajúceho 

poetického kánonu èi presadzovaním nového – ¾udového, ktorý sa ukázal 

by pre vnútorné sebavyjadrenie tak isto neintímny a nesubjektívny. 

U Bottu takmer nenájdeme prsia reflektované v súvislosti s ¾úbostným 

citom. Spôsob zobrazovania motívu ženských pàs podlieha básnikovmu vnímaniu 

skutoènosti z „vizuálnej stránky“, ktorý, ako to dokázal V. Kochol, 

„charakterizuje celý jeho pomenovací postup“ (V. Kochol, 1955, s. 331). 

Dôkazom toho je opis vzh¾adu vdovy Magy, ktorej vizuálne zobrazené „prsia 

ažké“ 12 sú prirovnané k „zdýmajúcemu sa“ Vezuvu („tie jej prsia zdýmajúci 

Vezuv“ 13 ). Magine prsia sa nevlnia vzrušením, ale strachom i úzkos ou. Jej 

osobný smútok, „krutý žia¾“ a bolestné vzdychy vyjadrujú najmä pohyby jej 

ažkých òadier. V motíve pàs je sústredená celá tragika Maginej situácie. Hoci 

to nie je ¾úbostná poézia, svojím básnickým zobrazením Botto ukazuje telesnejšie 

prsia, ktoré svojou vonkajšou vizuálnou podobou poukazujú na vnútorný, 

emocionálny svet postavy, prièom nestrácajú svoj telesný a erotický 

náboj. 

A. Sládkoviè je pod¾a ¼. Kováèika „najerotickejší a najtelesnejší“ (1997, 

s. 23) pri zobrazovaní òadier Maríny. Pod¾a nás motív pàs podobne ako celé 

telo tejto postavy dodatoène potvrdzuje „vychýlenos a vyrovnanos “ básnika, 

ktorý „na svoj èas (...) intenzívne rozpútal hlboké pramene svojej senzibility 

(...) a znova ich zviazal a spútal“ (A. Matuška, 1974, s. 11). 

Motív pàs, majstrovsky zahalených do bohatého metaforického rúcha, postihuje 

u Sládkovièa podobný osud ako básnikom ospevovanú a vyznávanú 

lásku, ktorá sa z intímneho citu mení na „životnú múdros “ (V. Kochol, 1960, 

s. 401). Motív pàs nie je len zosobnením adorovanej ženskej telesnej krásy, ale 

aj znamením duševno-telesnej èistoty a nevinnosti postavy-svätice a zároveò 

prírodných krás rodnej zeme, ktoré má zastupova . 

11 

Chalupka, S.: Pestrou nívou sme bloudili, s. 183. 

12 

Botto, J.: Poves Maginhradu, s. 236 – „Napnuli sa tie jej prsia ažké“. 

13 


247

Telesnos a erotika pàs je najvýraznejšie znázornená ich emocionálnym, 

dráždivým vlnením, keï sú „búrno zvlnené“ 14 , resp. je v nich „¾úbosti more“ 15 . 

Vizuálny efekt vlnenia vyvoláva tiež metafora „tak v pekných chví¾kach jednej 

hodiny / deò bielych òadier mojej Maríny / sto ráz zapadá a svitá.“ 16 R. B. Pynsent 

na margo vlnenia uvádza tri charakteristické stránky: „První, nejzøejmìjší 

je vizuální, profil òader pøipomíná vlnu na vodì. Druhá stránka je vizuálnìtaktilní, 

pøedstavuje chvìní vzrušenosti anebo nadšení. Tøetí je mytologická 

a souvisí snad i s Afroditou Amadyomené – totiž vlna reprezentuje ženský princíp, 

tvùrèí sílu vody, tedy úrodnost, neboli, Pøírodu samu“ (R. B. Pynsent, 1999, 

s. 162). V prvej èasti Sládkovièovej skladby ide o reflektovanie všetkých týchto 

troch významov. Vizuálno-emocionálny efekt posilòuje asociácia medzi ženskými 

prsiami a panenským územím, ktoré treba doby . Sládkoviè chce v tejto 

súvislosti zletie k „òadier svetom“ 17 a spoèinú na ich „dolinách“ (tamže). 

Erotické asociácie sa však vytrácajú a Marínine òadra sa stávajú prsiami adorovanej 

svätice-bohyne, ktoré svojou vizuálnou dokonalos ou vyjadrujú jej vnútorné, 

duševné hodnoty. Svedèí o tom o. i. prízvukovanie nevinnej beloby ženských 

òadier a prirovnávanie ich k ¾aliám – tradiènému symbolu èistoty, panenstva 

a nevinnosti. Ináè povedané, môže „ztìlesnit absolutní krásu a plenérový 

rámec krásy... mariánský obraz i ‚èistotu a ideálnost‘, témìø ‚nehmotnost‘, tzv. 

femme fragile“ (R. B. Pynsent, 1999, s. 164). Dráždivé významy, ktoré mohol 

vyvoláva motív pàs v spojitosti s láskou, má, popri prirovnávaniam k ¾aliám, 

tiež oderotizova ich frekventované prirovnanie k chrámu vznešených citov. 

Emóciami spôsobené vlnenie je kompenzované nenapadnute¾nou vierou a arzenálom 

cnosti, a preto, hoci sa „boja / ažkých žiadostí re azí (...), tu svätos 

veène ví azí“ 18 . 

Rovnaké oderotizovanie predstavuje známe ¾úbostné vyznanie, v ktorom 

lyrický subjekt chce v òadrách Maríny precíti objatie a krásu rodného kraja: 

„Chcel bych vás obja , kraje rodiny! / náruèie úzke, šíry cit: / Jak mi je sladko 

v òadrách Maríny / objatie vaše pocíti ! / Jak mi je blaho niè, niè nežiada , / 

z objemu v objem naveky pada , / troch nebies slasti prijíma ! Vlas drahú 

¾úbi v peknej Maríne, / Marínu drahú v peknej otèine, / a obe v jednom objíma 

!“ 19 . Pôvodne erotické òadrá Sládkoviè postupne zbavuje ich telesnej dráždivosti 

a mení ich na nábožensky nepoškvrnený chrám cnosti, zosobnenie krás 

rodnej zeme a vlasti. 

Motív hrude a pàs znázoròuje o. i. dvojpólovos Sládkovièovej tvorby, zvláš 

v jeho dvoch najznámejších skladbách. V tomto prípade ide o protiklad mužského 

a ženského princípu. Pokia¾ Detvanova hruï svieti ako hviezda a asociu- 

14 

Sládkoviè, A.: Marína, strofa 237 – „ku òadrám búrno zvlneným“. 

15 

Sládkoviè, A.: Marína, strofa 181 – „do vlastnej ¾úbosti mora!“ 

16 

Sládkoviè, A.: Marína, strofa 79. 

17 

Sládkoviè, A.: Marína, strofa 24 – „k ¾aliových òadier svetom“. 

18 


19 


248

je nadpozemské a duchovné, racionálne dimenzie, òadrá Maríny sú výraznejšie 

spájané s pozemským svetom a s rodnou krajinou. Pod¾a tohto delenia mužská 

postava sa dokáže zriec aj lásky, aj milej (Mongoli) v mene tzv. „vyššej lásky“ 

20 , èiže povinnosti. Oproti tomu „obyèajné“ devine òadrá „neznajú citu vyššieho“ 

21 a nedokážu sa chladnokrvne vzda individuálnej lásky. Napriek mnohonásobnému 

Sládkovièovmu úsiliu o oderotizovanie ženských òadier sa ich 

telesnos stále vracia alebo vystupuje na povrch (oproti podriadeniu „vyššej 

láske“ „racionálnym“ mužským hrudiam). Ojedinelým náznakom telesnosti 

a emocionality mužskej hrude (popri láske, ktorú prísne ovláda) je iracionálny 

strach lyrického hrdinu v Maríne, keï sa ocitne zoèi-voèi netelesnej víle („zemš 

ana prsia sa úžia“ 22 ). 

Záverom možno konštatova , že v súvislosti s Chalupkovou koncepciou 

zobrazovania ideálnych postáv aj hruï junáckych hrdinov sa stáva súèas ou 

požadovaného obrazu slovenského národa. Stráca svoju konkrétnu telesnos 

a stáva sa zázraèným štítom na odrážanie nepriate¾ských úderov. Dalo by sa 

poveda , že v znakovej rovine je predmetom podriadeným predmetnosti. Podobne 

u Sládkovièa má hruï ¾udového bojovníka slúži v prvom rade nadosobným 

cie¾om a reprezentova arzenál národných cností: pevnú vieru, sebaovládanie 

a nepoškvrnenú morálku. Rovnakým spôsobom sú aj ženské òadrá 

oberané o svoju telesnos a intímnos , následkom èoho sú èo najviac signifikované. 

Telesnejšie, hoci do istej miery taktiež signifikovane, je tento motív zobrazený 

v tvorbe J. Bottu (kòažná Maga) a najmä J. Krá¾a, ktorý nezakrýva individualitu 

svojich solitérnych postáv kolektívnou ideálnos ou. 

Protikladom Sládkovièovho dualizmu vnútro – vonkajšok je Hroboòovo 

zjednotenie oboch týchto stránok v intenzívne prežívanej psychosomatickej 

bolesti lyrického subjektu. V popredí je samotná boles , prostredníctvom ktorej 

je priblížená telesnos subjektu a jeho spoluúèas na duševnom živote, resp. 

úèas duševnej stránky na stránke telesnej. 

Interpretácia motívov telesnosti v poézii piatich romantických básnikov 

(S. Chalupka, J. Botto, J. Krá¾, A. Sládkoviè, S. B. Hroboò) poukázala, že typizácia 

a objektivizácia postáv národných reprezentantov (junákov a diev) zbavuje 

ich konkrétnej uvedomovanej telesnosti. Junáci vlastnia typizovaný vzh¾ad 

bez toho, aby vlastnili konkrétne, individuálne uvedomované telo, t. j. telo ako 

médium vnútra. Prostredníctvom svojho vzh¾adu zosobòujú ideálne vlastnosti 

a nadradenú potrebu vymedzova slovenský ¾ud a s ním i národ voèi ostatným 

národom. 

U Sládkovièa a Bottu nájdeme telesnos a erotickos motívu pàs iba ojedinele. 

Sládkovièova Marína ako básnikova milá vlastní eroticky prí ažlivé telo. 

20 

Sládkoviè, A.: Mongoli, s. 319, II. d. – „vložilo aj vyššiu lásku do nich.“ 

21 

Sládkoviè, A.: Mongoli, s. 319, II. d. 

22 


249

Postupne však, ako básnik objektivizuje a zovšeobecòuje svoje city, aj Marína 

stráca svoju telesnos a mení sa na zosobnenie krás rodnej zeme a vôbec krásy 

ako takej. Takémuto objektivizovaniu nepodlieha Bottova kòažna Maga, ktorá 

ako žena-rytier intenzívne prežíva svoje rozpoloženie bez toho, aby ju básnik 

zbavoval jej ženskosti. 

S motívom pàs súvisí aj materstvo ospevované napr. u Sládkovièa èi Chalupku. 

Slovenské matky zosobòujú odtelesnené materstvo zaodeté do národnonáboženského 

rúcha. Ich telesnos a materinskos sú vyjadrené prostredníctvom 

marginálnych zmienok o kojení malého Slováka „slovenským mliekom“ 23 

a vychovávaní ho pre spoloènos . Príznaèná je pritom neprítomnos motívov 

ženských òadier v súvislosti s kojením budúceho hrdinu. Aj mlieko matky Slovenky 

je prenesené z telesno-prírodnej oblasti do kultúrno-symbolickej, v ktorej 

stráca vlastnosti fyzického pokrmu a stáva sa jedným zo základných zdrojov 

duchovno-morálneho vývinu a vlastenectva. Telesno-materinské èinnosti, ako 

je rodenie èi kojenie, sú vytrhnuté z oblasti telesnosti a ženskosti, zbavené fyziologicko-telesných 

konotácií a zaradené do nadosobnej oblasti národných znakov 

a symbolov. 

Až v prípade solitérnych postáv, ktoré nie sú èlenmi unifikovaného kolektívu 

národných reprezentantov, je možné uvedomelé prežívanie telesnej stránky. 

Týka sa to najmä Krá¾ových a Hroboòových postáv. 

Telo solitérnych postáv je médiom na vyjadrenie individuálneho rozpoloženia 

subjektu. Do popredia sa dostáva èlovek-subjekt, ktorý je vyzleèený zo sviatoèného 

„telesného“ kostýmu príslušníka preferovaného ¾udového kolektívu. 

Intenzívnym prežívaním svojej telesnosti sprítomòuje romantický konflikt jednotlivca 

so svetom a v rozdielnej miere vyjadruje svoj individualizmus a subjektivizmus. 

Literatúra 

BRTÁÒ, R.: Poznámka editora k èeským básòam. In: Chalupka, Samo: Básnické 

dielo. Bratislava 1973. 

KOCHOL, V.: Poézia štúrovcov. Bratislava 1955. 

KOCHOL, V.: Vyvrcholenie obrodeneckej literatúry. In: Dejiny slovenskej literatúry 

II. Bratislava 1960, s. 271 – 469. 

KOVÁÈIK, ¼.: Obraznos v poézii slovenského romantizmu. Banská Bystrica 1997. 

MATUŠKA, A.: O romantizme. In: Litteraria XVI, 1974, s. 5 – 15. 

PYNSENT, R. B.: Pokus o òadra. In: Sex a tabu v èeské kultuøe 19. století. Praha 

1999, s. 160 – 171. 

TURNER, B. S.: The Body and Society. Oxford 1984. 

23 

Chalupka, S.: Slovenská žádos , s. 167 – „slovenským mlékem kojila.“ 

250

Analyzované diela 

BOTTO, J.: Súborné dielo. Bratislava 1955. 

HROBOÒ, S. B.: Slovenské iskrice. Bratislava 1991. 

CHALUPKA, S.: Básnické dielo. Bratislava 1973. 

KRÁ¼, J.: Súborné dielo. Martin 1952. 

SLÁDKOVIÈ, A.: Dielo I., II. Bratislava 1961. 

Kompozitá s prefixoidom bio- 

Bronislava Holièová 


Tvorenie slov skladaním je v slovenèine ve¾mi dynamické a treba poveda , 

že je to aj praktický postup vzniku nových slov s novými, resp. so spresòujúcimi 

významami. V našom príspevku sa budeme bližšie zaobera kompozitami, 

ktorých prvá èas má cudzí pôvod a druhá je buï domáceho, alebo takisto cudzieho 

pôvodu, konkrétne sme sa zamerali na zložené slová s prefixoidom bio-. 

Èo sa týka pomenovania èasti bio- alebo iných podobných prvých èastí 

zložených slov (napr. eko-, celo-, farmako-, foto-), oznaèujú sa termínmi polomorféma, 

prefix alebo poloprefix, resp. prefixoid, nako¾ko ide o èas slova 

s charakterom prechodným medzi koreòom a afixom (O. Martincová – N. Savický: 

Hybridní slova a nìkteré otázky neologie, 1987), v slovníkoch sa oznaèujú 

ako prvé èasti zložených slov. Tiež samotné kompozitá zložené z prvej 

cudzej èasti a domáceho základu sa pomenúvajú rôzne: hybridné kompozitá 

(Martincová – Savický, c. d.) alebo kvázikompozitá, internacionálne kompozitá 

èi internacionálne zloženiny (Dynamika slovnej zásoby súèasnej slovenèiny, 

1989). Kompozitá s prefixoidom bio- sa používajú zväèša v písanej podobe, 

a to: 

1. v odbornej terminológii, keï sa cudzojazyèný prvok spája s takisto prevzatým 

iným cudzojazyèným, resp. internacionálnym slovom (bioluminiscencia, 

bioakumulácia, biodiverzita, bioindikátor, biosféra, biotechnológia, biomonitoring); 

2. v odbornej terminológii, keï sa cudzojazyèný prvok spája s domácim 

slovom (bioplyn, biomateriál, biohmota, biovoda, biopalivo, biokompost, biospoloèenstvo, 

biopole); 

3. v publicistike a v populárno-náuèných textoch, keï èasto slovo z bežnej 

lexiky nadobúda vïaka prefixoidu bio- terminologický charakter a dopåòa alebo 

zužuje sa tak jeho význam (biopotraviny, biomäso, bioprodukt, biopasta, 

bioprípravok, biozáhradka, biolabužník, biolak, biomatrac, bionábytok, biode- 

251

dina, bioterorizmus, biohazard, bioterapia, biodostupnos ). Táto skupina slov 

je najmä v ostatnom èase znaène rozšírená aj na rôznych reklamách èi letákoch, 

staèí totiž, aby nieèo bolo bio- a už sa tomu dá punc zdravia a kvality; práve pri 

tomto type možno vidie , že systém slovenského jazyka nekladie tomuto typu 

zložených slov pri slovotvornom postupe skladaním žiadne prekážky; 

4. v krásnej literatúre a literárnych textoch, keï autori používajú aj úzko 

odborné termíny, èím vznikajú èasto zvláštne, okazionálne spojenia, alebo spájajú 

prefixoid bio- s akýmko¾vek slovom, takže vznikajú samotné okazionalizmy 

(Bioèipy zaerdžali a umelá inteligencia odvetila, že otázka nie je korektná. 

A. Ferko: Sumaroid. 1990; mineralizované biogény kameòa; Tisícky z nich privarili 

bioramenami k montážnym strojom. Rolfrafael Schöer: Epocha mravca. 

In: Literárny týždenník 1998; Ich najob¾úbenejším biotopom je útulná kancelária 

s miliónovou sekretárkou. Práca 1994). 

Heslo bio- má v jednotlivých slovníkových dielach takýto výklad: 

Ve¾ký slovník cudzích slov (S. Šaling – M. Šalingová – Z. Maníková, 1997): 

bio- |gréc.| v zložených slovách, obyè. v termínoch oznaèuje vz ah k životu, 

k životným procesom, k živým organizmom 

Slovník cudzích slov (preklad Akademického slovníka cizích slov, 1997): 

bio- |gr.| v zloženinách prvá èas s významom: 

1. týkajúci sa života, životných pochodov 

2. týkajúci sa živých organizmov al. tkanív 

3. biológia, biologický 

Malá slovenská encyklopédia (Beliana, 1993): 

bio- |gr.| prvá èas zložených slov oznaèujúca vz ah k životu, živým organizmom, 

životným procesom. 

Ako samostatné heslo bio- sa uvádza aj v Pravidlách slovenskej výslovnosti 

(A. Krá¾, 1984). V prvom zväzku Slovníka slovenského jazyka (A – K, 1959) 

sa prefixoid bio- ako samostatné heslo neuvádza, ani v Krátkom slovníku slovenského 

jazyka z r. 1987 a ani v jeho tre om vydaní z r. 1997. Treba však 

poveda , že v tomto struènom slovníku tzv. malého typu sa neuvádzajú ako 

samostatné heslá ani iné èasti zložených slov; samostatné spracovanie týchto 

hesiel nezodpovedalo koncepcii tohto slovníka. 

V pripravovanom Slovníku súèasného slovenského jazyka sa prefixoidy aero-, 

bio-, celo-, eko-, farmako- atï. spracúvajú ako prvé èasti zložených slov. Èo sa 

týka poètu hesiel s prefixoidom bio- spracovaných v jednotlivých slovníkoch, 

najviac hesiel, asi 250, je vo Ve¾kom slovníku cudzích slov, asi o polovicu 

menej, èiže okolo 130 hesiel spracúva Slovník cudzích slov (preložený z èeštiny), 

Malá encyklopédia Slovenska spracúva asi 70 hesiel, Slovník slovenského 

jazyka má 30 hesiel, Pravidlá slovenského pravopisu (1998) asi 40 hesiel, Krátky 

slovník slovenského jazyka z roku 1987 šes hesiel a z roku 1997 má už 

okolo 20 hesiel, znaèný poèet hesiel uvádza A. Krá¾ v Pravidlách slovenskej 

výslovnosti – 22 hesiel, kým Synonymický slovník slovenèiny (1995) má len 

dve heslá – biografia a biotický, èo je aj pochopite¾né, lebo ide o termíny a tie 

252

majú synonymá len v ojedinelých prípadoch. Èoraz väèší poèet slov s prefixoidom 

bio- zaraïovaných do slovníkov svedèí o rozmachu takýchto kompozít 

a tým o potrebe vyklada tieto slová v slovníkoch. 

Na základe analýzy dostupného materiálu (odborná literatúra, publicistické 

texty odborného zamerania, texty na internete atï.) sa ukazuje ako vhodné takéto 

spracovanie hesla „bio-“ v pripravovanom SSSJ: 

I. ako èas zastupujúca adjektívum (zloženinu možno rozèleni na dve slová, 

prièom v jazyku sa používajú paralelne ved¾a seba kompozitum aj dvojslovné 

spojenie, i keï používanie kompozít je bežnejšie): 

a) biologický: 

1. týkajúci sa biológa, biológie, vz ahujúci sa na životné procesy, zaoberajúci 

sa vznikom a vývojom života: biorytmus; biostimulátor, bioregulácia; 

2. majúci prírodný základ; vyrobený na prírodnej báze (do tejto ve¾mi 

širokej skupiny patria slová predovšetkým z publicistických a populárno-náuèných 

textov, keï sa prefixoid bio- hojne využíva pri tvorbe 

slov, ktorých druhá, neutrálna èas je domáceho pôvodu alebo 

zdomácnená a vïaka prefixoidu bio- nadobúda charakter odborného 

výrazu; na dokreslenie významu uvádzam dané zloženiny v kontexte): 

repka na výrobu bionafty, amarantová biopasta do jedál na 

zlepšenie výživy; využitie trávy ako biopaliva s vysokým obsahom 

energie; biozáhradka pre zdravie (sekundárne vzniknuté slovo biozáhradkár); 

záhradné biokomposty; vápnikový bioprípravok ako prevencia 

pri nedostatku minerálov; rozklad bioodpadu; elektrárne využívajúce 

bioplyn; biomäso zo zvierat, pri ktorých chove sa zachováva 

prirodzený vývoj a život; bionábytok zhotovovaný pod¾a ekologických 

požiadaviek; bioterorizmus založený na využívaní biologických 

zbraní obsahujúcich antrax, baktérie salmonely a cholery; 

biopotraviny vyrobené z produktov pestovaných s vylúèením umelých 

hnojív a syntetických ochranných prostriedkov èi zo zvierat, 

ktorým paušálne nepodávali v krmive lieèivá, nechovali ich v klietkach 

alebo v trvalom väzbovom ustajnení; bioparenisko zavlažované 

a zásobované organickými hnojivami; bio ažba nahrádzajúca tradièné 

banícke postupy pri získavaní neželezných kovov; do tejto skupiny 

by sme mohli zaradi aj okazionálne, príležitostné kompozitá 

s èiastoène preneseným významom, ako sú biolabužník – lákavé recepty 

pre biolabužníkov; biodedina – ponuka býva v biodedine vo 

Waltersdorfe, rodinné centrum zdravia, kde sa možno fyzicky aj psychicky 

zotavi ; biodom – v názve zelený Biodom v Montreale, v ktorom 

je múzeum flóry a fauny; 

b) bioelektrický – týkajúci sa bioelektriny, využívajúci energiu vznikajúcu 

vo svaloch živých organizmov pri životných pochodoch, bioelektrinu), 

vznikajúci pri životných pochodoch organizmov: biopotenciál mozgu, 

253

srdca; nevyužitý biopotenciál láskavca; bioreaktivita kože; vysielaè biosignálov; 

bioruky, bioprotézy umožòujúce postihnutým integrova sa 

medzi zdravých ¾udí; 

c) bioenergetický – súvisiaci s bioenergetikou; využívajúci energiu zo živých 

sústav: bioprodukty v protirakovinovej diéte (bioenergeticky obohatené 

produkty); biomasáž; biolieèba; bioseánsa; biopole; biomembrána; 

bioterapia, bioterapeut; biopotrava; (väèšina týchto slov funguje 

paralelne ved¾a dvojslovných pomenovaní: bioenergetická masáž, 

lieèba, terapia, potrava, membrána, zatia¾ èo so spojením bioenergetické 

pole sa stretneme len zriedka); 

d) biometeorologický: biopredpoveï poèasia 

II. ako koreò slova: biológ, biológia; 

III. ako prefixoid zodpovedajúci gréckemu slovu bios (život, živý – ide vlastne 

o substantívnu zložku): biotop; biotyp; biosféra; biosyntéza; bioenergia; 

biograf; biografia; biografický; bioluminiscencia; biopsia; bioptický; biotechnika; 

biotechnický. 

Pokia¾ ide o fungovanie segmentu „bio-“ aj ako samostatného slova, treba 

poveda , že s osamostatnenou zložkou „bio-“ sme sa doteraz nestretli (ako napr. 

slovo aj èas kompozita dia). 

Prefixoid bio- nie je len súèas ou kompozít, èoraz èastejšie sa s ním stretávame 

aj v názvoch rôznych firiem èi podnikov, napr. Biofond, a. s.; Biochem, a. 

s.; Bios, a. s.; Biopo Leopoldov; Alfa Bio; Biomin; Biotrend. 

Z rozdelenia zložených slov s prefixoidom bio- teda vyplýva, že najrozšírenejšie 

a aj najviac utvárané sú zloženiny s významom „majúci prírodný základ, 

vyrobený na prírodnej báze“, èo súvisí najmä so súèasnými tendenciami ži , 

stravova sa èi býva èo najzdravšie. Vidíme tiež, že popri termínoch s prefixoidom 

bio-, ktoré fungujú v úzko odbornej lexike ako termíny, sú v slovnej zásobe 

aj tie bio- zloženiny s druhou neutrálnou èas ou, ktoré práve prefixoid bioposúva 

väèšmi do polohy termínov s užším, spresòujúcim významom. 

K ortoepickej problematike anglicizmov v slovenèine 

Silvia Kotulièová 


Nezaènem asi nièím novým, ak poviem, že angliètina je súèasným najdominantnejším 

medzinárodným dorozumievacím, ako aj geograficky najrozšírenejším 

jazykom na svete. Neustále rastie poèet tých, ktorí používajú (ovládajú) 

angliètinu ako cudzí jazyk. Ak k nim prirátame aj pasívnych používate¾ov angliètiny, 

celkový poèet sa nieko¾konásobne zvýši. Tento jazyk sa uplatòuje 

254

v oblasti vedy, ekonomiky, obchodu, trhu a bankovníctva, nehovoriac už o tom, 

že aj kultúrno-spoloèenské reálie anglofónneho sveta denne prenikajú do nášho 

bežného života. Koniec storoèia, resp. tisícroèia (okrem rozsiahlych, najmä spoloèensko-politických 

zmien v strednej a východnej Európe) charakterizuje informaèná 

explózia. Pre súèasný stav v médiách je charakteristická internacionalizácia 

vyjadrovania. Slová cudzieho pôvodu nám však môžu niekedy spôsobi 

problémy s porozumením, s identifikáciou grafickej a zvukovej podoby výrazov 

a ažkosti sa znásobujú najmä, keï chceme dané výrazy aktívne používa 

. Nemožno obís ani citlivos používate¾ov slovenského jazyka na výslovnostnú 

stránku reèi a s tým spätú možnú kritiku, prípadne aj výsmech pri nekorektnej 

výslovnosti. 

Ve¾ký vplyv nadobudla americká angliètina najmä po druhej svetovej vojne, 

v dôsledku èoho k nám preniká mnoho anglicizmov (apelatív i proprií). Tie 

možno rozdeli do dvoch skupín. Prvú skupinu tvoria internacionalizmy gréckeho 

a latinského pôvodu, ktoré sa do nášho jazyka, ale aj do iných jazykov 

dostali cez angliètinu. Sú to väèšinou termíny z rôznych odborných oblastí, 

ktoré súvisia so svetovým jazykovým procesom, spôsobeným rozvojom moderných 

technológií. K tejto skupine patria aj tzv. anglosémantizmy (konferencia 

už nie je len zhromaždenie vedeckého typu, ale pod¾a angl. conference aj 

kolektívna inštitúcia (Konferencia biskupov Slovenska) alebo oddelenie v športovej 

sú aži (východná konferencia NHL) (Horecký, 1999)), ktoré prispievajú 

k polysémickosti existujúcich lexém a pre používate¾ov jazyka predstavujú jeden 

z najmenej nápadných vplyvov jedného jazyka na druhý (Markowski, 1999). 

Druhú skupinu tvoria vlastné anglicizmy, ktoré sa taktiež vyznaèujú povahou 

internacionalizmov, keïže prenikli do mnohých, èasto nepríbuzných jazykov, 

v ktorých existujú v modifikovanej podobe (líder, spíker, tínedžer, manažér a i.). 

Vlastné anglicizmy, pozostávajúce vo ve¾kej miere z jednoslabièných a dvojslabièných 

slov, sa v gramatickom systéme prijímajúceho jazyka (v našom prípade 

slovenèiny) rýchlo adaptujú. Hoci samy „prichádzajú“ bez flexií, zväèša 

sa ¾ahko integrujú do derivaèného a konjugaèného systému flektívneho jazyka. 

Okrem toho, mnohí „zástancovia“ angliètiny ako medzinárodného jazyka vyzdvihujú 

jej ve¾ký podiel grécko-latinských, francúzskych a, samozrejme, germánskych 

elementov, èím predstavuje prirodzený a v európskom kontexte prijate¾ný 

medzinárodný jazyk, keïže sa žiaden umelý jazyk, ktorý by na tento 

úèel slúžil, neujal. Navyše angliètina je pomerne otvorená prijímaniu cudzích 

slov a práve prostredníctvom nej sa do iných jazykov, vrátane slovenèiny, dostali 

aj mnohé exotizmy. Dodajme, že pri „obhajobe“ angliètiny sa èasto argumentuje 

jej pomerne „jednoduchou“ gramatikou. Zatia¾ èo „odporcovia“ jej 

medzinárodného statusu upozoròujú na nebezpeèenstvo „pohltenia a vytláèania“ 

národných jazykov. 

Aj napriek zjednodušenej reprodukcii tohto napätia nezanedbate¾ný problém 

tu spôsobuje výrazná asymetria medzi anglickou ortoepiou a ortografiou. 

Anglický pravopis je založený na historickom princípe, kde zvuková a písomná 

255

forma sú do znaènej miery autonómne. K podstatnej diferenciácii pravopisu 

a výslovnosti prispeli vplyvy rôznych tradícií (normanská, latinská a i.). No hlavnou 

príèinou diverzifikácie samohlások v pravopise bol v 15. storoèí tzv. ve¾ký 

vokalický posun. 

Výhodou historického pravopisu je relatívne zachovanie informácie o príbuznosti 

niektorých výrazov aj napriek odlišnej výslovnosti (napr. medzi sign 

[saIn] a signature [sIgnItS«]). Stálos ortografickej sústavy zväèša odráža písomnú 

tradíciu daného jazyka, umožòuje totiž ¾ahšie a rýchle zrakové vnímanie 

písomného prejavu bez oh¾adu na èas a miesto jeho vzniku (Krá¾, 1986). Aj 

tento aspekt èasto pomáha cudzincom, ktorí pasívne ovládajú angliètinu, k ¾ahšej 

identifikácii ve¾kej èasti anglickej slovnej zásoby. 

Preberanie cudzích slov sa môže uskutoèni buï priamou cestou z jedného 

jazyka do druhého, alebo prostredníctvom sprostredkujúceho jazyka, a to ústnou, 

ale aj knižnou cestou. Dôležitý je aj èasový aspekt prieniku daných výrazov. 

Pôvodne sa anglicizmy preberali viac cez literatúru, dnes sú živšie ústne 

kontakty a v súèasnosti sa na preberaní anglicizmov podie¾ajú najmä médiá. 

Cudzie slová postupne podliehajú adaptaèným procesom vo všetkých rovinách 

cie¾ového jazyka. Tradiène sa anglicizmy udomácòujú tak, že písomná podoba 

sa postupne prispôsobuje zvukovej podobe východiskového jazyka. Pravda, aj 

v takomto prípade dochádza k adaptácii v zvukovej rovine cie¾ového jazyka. 

Cudzie hlásky sa substituujú kvalitatívne najbližšími domácimi hláskami. Vzh¾adom 

na rozdielnos zvukových systémov kontaktových jazykov však treba pri 

tejto substitúcii ráta s istou toleranciou. Pri niektorých frekventovaných lexémach 

sa už v minulosti ustálila výslovnos , ktorá sa viac približuje k ich grafickej 

podobe: soul, klub, tramp, alebo výslovnostne hybridné prípady: futbal, 

hokej, meèbal. Nezanedbate¾nú skupinu tvoria slová, ktoré si zachovali svoju 

pôvodnú grafickú podobu (ani súèasný vývoj ich grafickú adaptáciu nenaznaèuje), 

prièom ich výslovnos relatívne odráža ich pôvodnú zvukovú podobu: 

know-how, copyright, blues, country, science-fiction (porov. skratku tohto literárneho 

alebo filmového žánru – sci-fi, pri ktorej sa zrete¾ne prejavuje vplyv 

grafickej podoby na slovenskú výslovnos ). Možno konštatova , že vzh¾adom 

na vysokú frekvenciu týchto slov výrazná diferenciácia medzi ich pravopisnou 

a výslovnostnou podobou nespôsobuje používate¾om slovenèiny identifikaèné 

problémy. V jazykovej praxi fungujú paralelne ved¾a seba aj výslovnostné dublety 

ako jazz alebo už adaptovaná grafická podoba džez, jam/džem, reli/really, 

rugby/ragby, happening/hepening, leasing/lízing. Pôvodné grafické podoby 

týchto dvojtvarov sa zväèša vyskytujú v názvoch alebo logách spoloèností, hudobných 

skupín alebo športových zápasov. 

Osobitnú skupinu tvoria cudzie propriá. Tie tvoria z h¾adiska aplikácie gramatických 

kategórií samostatne fungujúci systém. Z tejto skupiny lexém adaptácii 

najviac podliehajú toponymá, najmä názvy miest, menej už antroponymá. Pri 

ich používaní si používatelia slovenského jazyka majú možnos overi ich pravopis 

v rozlièných príruèkách, ako sú napr. Pravidlá slovenského pravopisu. Ak sa 

256

aj stretneme s pravopisnými chybami v slovenských textoch, ide zväèša o technické, 

resp. tlaèové chyby. Problematickejšia je oblas ich výslovnosti. Zatia¾ nie 

sú formulované zásady výslovnosti cudzích mien. Pri ich urèení je potrebné postupova 

opatrne. Nie je jednoduché urèi zásady výslovnosti cudzích mien vo 

všeobecnosti. Skôr je potrebné stanovi zásady platné pre jednotlivé jazyky. 

Výslovnos anglických proprií v hromadných oznamovacích prostriedkoch 

je èasto rozkolísaná, niektoré sa vyskytujú vo viacerých podobách. V jednotlivých 

médiách sa prejavuje odlišný postoj k ich výslovnosti. Ten sa pohybuje na 

osi od citátovej výslovnosti (najmä komerèné médiá) k zdomácnenej (niekedy až 

násilne poslovenèenej) podobe, ktorú odporúèajú normatívne príruèky. Súvisí to 

najmä s odlišnou interpretáciou kritéria výslovnostnej, resp. jazykovej kultivovanosti. 

U komerèných staníc možno pozorova väèšiu tendenciu používa pôvodnú 

anglickú výslovnos , ktorá sa môže hodnoti ako prestížna, èím sa demonštruje 

úsilie o pozitívnu sebaprezentáciu (Dolník, 1999). Na druhej strane vo verejnoprávnych 

médiách zohráva relevantnú úlohu prítomnos jazykového poradcu, ktorý 

sa èasto riadi pod¾a príslušných normatívnych príruèiek, aj keï aktuálnos riešení, 

ktoré ponúkajú, je vzh¾adom na „dátum“ vzniku príruèky a významné dynamické 

procesy v spoloènosti, ktoré sa premietajú do dynamiky jazyka, limitovaná. 

Diferenciácia postojov èasto vedie k vzniku výslovnostných dubliet, ktoré nie 

sú odrazom výslovnostných variantov existujúcich v angliètine. 

Stretávame sa aj s prípadmi, keï grafická podoba anglických proprií môže pri 

urèení ich výslovnosti dokonca zavádza . Rovnaká výslovnos anglického apelatíva 

home a priezviska bývalého ministra zahranièia Ve¾kej Británie, Home [hjúm], 

môže vies ku komunikaènému šumu. Neraz pri urèení výslovnosti cudzieho mena 

hrá relevantnú úlohu rodinný, resp. domáci úzus. Niet pochýb, že je pritom èasto 

nároèné, ak nie nemožné zisti rodinný, resp. domáci výslovnostný úzus pre bežného 

používate¾a jazyka, ako aj pre redaktorov, ktorí vo ve¾kej miere tieto cudzie 

mená sprostredkúvajú širokej verejnosti. Výraznú pomoc v tomto smere poskytujú 

dve publikácie od èeských lingvistov: M. Romportl – M. Honzáková – J. Honzák: 

Èteme je správnì? a J. Zeman – J. Kuèera: Výslovnost a skloòování cizích 

osobních jmen v èeštinì. Anglická osobní jména. Niektoré propriá sa uvádzajú aj 

v PSV (Á. Krá¾, 1986), ale len v malom množstve a v náhodnom zábere, a navyše, 

v súèasnosti zväèša málo frekventované. 

Pri urèovaní výslovnosti cudzích slov v spisovnej slovenèine tradiène vychádzame 

zo zvukovej podoby pôvodného jazyka. Vzh¾adom na rozdielne zvukové 

systémy preberajúceho jazyka (angliètina) a cie¾ového jazyka (slovenèina) 

neraz narážame na problémy pri urèení vhodných domácich, foneticky najbližších 

ekvivalentov. Celú situáciu komplikuje existencia nieko¾kých variantov 

angliètiny, keïže ide o geograficky najrozšírenejší jazyk. Existujú medzi 

nimi rozdiely vo všetkých jazykových rovinách. V anglosaskej jazykovednej 

tradícii sa na rozdiel od slovenèiny navyše uplatòuje deskriptívny prístup k jazyku, 

èím vzniká výslovnostná variabilita. V americkej angliètine sa v porovnaní 

s britskou viac tolerujú individuálne odchýlky. Pre používate¾a slovenského 

257

jazyka je èasto ažké urèi výslovnos príslušného výrazu, mnohé z nich sa do 

nášho jazyka dostávajú prostredníctvom rôznych variantov, èo vedie k výslovnostným 

dubletám. Na tie však verejnos (a aj odborníci), zvyknutí na preskriptívny 

prístup k jazyku, èasto reagujú kriticky, najmä ak sa vyskytujú vo verejných 

prejavoch u tzv. prestížnych používate¾ov (redaktori, moderátori, herci a i.). 

S procesom preberania cudzích slov prenikajú do nášho jazyka aj nezvyèajné 

spojenia grafických znakov s prekvapujúcou zvukovou realizáciou. Dokonca 

ani výslovnos známych hlások sa vždy nezhoduje s našou bežnou predstavou. 

Ak používate¾ slovenského jazyka nepozná pôvodnú výslovnos , urèuje 

zvukovú podobu pod¾a materinského alebo iného (najmä geograficky alebo 

historicky blízkeho) jazyka. 

Jednu z najproblematickejších otázok pri urèovaní primeraných slovenských 

hlások predstavuje substitúcia anglických dentálnych frikatív, vyjadrených zložkou 

th. Z h¾adiska slovenského konsonantického systému ide o fonetické exotikum. 

Opisy miesta artikulácie, spôsobu tvorenia, ako aj auditívneho dojmu 

týchto hlások sa v odbornej literatúre pomerne odlišujú. Hoci ide o addentálne 

hlásky, t. j. tvoria sa tak, že sa hrot jazyka stavia proti zadnej stene horných 

rezákov, èasto sa stretávame s tvrdením, že ide o interdentálne hlásky. Tie však 

patria do konsonantického inventára španielèiny (Skalièková, 1974). Pod¾a spôsobu 

artikulácie sú všeobecne zaraïované medzi úžinové, ale palatogramy ukazujú, 

že pri ich artikulácii dochádza k ¾ahkému záveru (najmä pri lenisovej 

(nenapätej) hláske [D] v prevokalickej pozícii), èo by umožòovalo zaradi tieto 

hlásky medzi polozáverové (Skalièková, 1974). Naša minisonda ukazuje, že 

v jazykovej praxi sa substitúcia lenisového partnera (D) rieši v prospech slovenskej 

okluzívy (d). Menej jednoznaèná je fonetická substitúcia jej fortisového 

(napätého) partnera (T). V slovenskom kontexte sa najmä v iniciálnej pozícii 

zvyèajne nahrádza slovenskou prealveolárnou okluzívou (t), napr. Thoroau [torou], 

thriller [triler] a i. Vo finálnych a mediálnych pozíciách je substitúcia (T) 

rozkolísaná, reprezentovaná slovenskou prealveolárnou okluzívou (t) alebo prealveolárnou 

frikatívou (s), napr. Commonwealth [komonwels]/[komonwelt], 

Smith [smis]/[smit]. Pri antroponyme Elisabeth sa však vzh¾adom na analógiu 

so zdomácnenou podobou tohto mena stretávame (výhradne) s výslovnos ou 

[elizabet]. V niektorých prípadoch prevažuje výslovnos len jedného z týchto 

variantov, napr. Galsworthy [galzvorti], alebo už znelostne neutralizované birthday 

[bEùrzdei9]. Rozkolísaná výslovnos v iniciálnej pozícii by výrazne oslabila 

identifikáciu lexém, najmä pri propriách. Zvuková rozkolísanos vo finálnej 

pozícii vzh¾adom na kontextovo prediktabilné schopnosti nosite¾ov jazyka menej 

narúša efektívnos i jednoznaènos komunikácie. (Ako analógiu k danému javu 

možno uvies znelostnú neutralizáciu vo finálnej pozícii v slovenèine.) 

Na výber jednej zo substituèných alternatív vplýva viacero faktorov: typ 

kontaktov, frekvencia a ustálenos lexémy v cie¾ovom jazyku a v neposlednom 

rade aj generaèný aspekt. V zásade sa pri zvukovej adaptácii cudzích slov uplatòujú 

tri tendencie: 1. priradenie zvukovo najbližšej hlásky v cie¾ovom jazyku, 

258

2. zachovanie dištinktívnej platnosti pôvodnej formy cudzieho slova (girl [gEùrl] 

vs. gél (substancia na úpravu vlasov)), 3. vylúèenie takých kombinácií hlások, 

ktoré sa v cie¾ovom jazyku zvyèajne hodnotia ako „smiešne“, resp. neprirodzené. 

Dôležitú úlohu tu zohráva aj vizuálne vnímanie zložky th, èím sa podporuje 

substitúcia (T) slovenskou okluzívou (t). Túto tendenciu podporuje aj tesný vz ah 

medzi slovenskou ortografiou a ortoepiou, èím sa percipientovi u¾ahèí identifikácia 

danej lexémy. Dodajme, že istý vplyv na túto tendenciu má aj dlhodobo 

upevòovaná tradícia oznaèovania prídychovej spoluhlásky pri prepise gréckych 

mien do èeštiny (Palkoviè, 1982). Používatelia slovenského jazyka sa aj napriek 

limitovanej znalosti o existencii prídychovej výslovnosti èasto stretávali 

s èeskými prekladmi literatúry s antickou tématikou, èím sa postupne v ich vedomí 

upevòoval vz ah medzi zložkou th a jej (zjednodušeným) zvukovým korelátom 

(t). Navyše, ani anglická zložka th nereprezentuje vždy dentálnu frikatívu. 

V niektorých frekventovaných rodných menách, ktoré patria do európskeho 

kultúrneho fondu, napr. Thomas [tAm«s], Anthony [Qnt«nI]sa vyslovuje prealveolárna 

okluzíva (t) (English Pronouncing Dictionary, 14 th ed., 1991). V neposlednom 

rade možno spomenú relevantnos spätnej informácie o vlastnej 

artikulaènej èinnosti pre percipienta (Sabol – Krá¾, 1989). Slovenská okluzíva 

(t) sa artikuluje utvorením záveru dotykom jazyka o okraje podnebnej klenby, 

no záverový dotyk jazyka môže zasahova až na zadné steny horných rezákov 

(Sabol – Krá¾, 1989). Tvorí sa teda tak, ako väèšina anglických spoluhlások, 

konkávne, t. j. špièka jazyka nie je v kontakte so spodnou èas ou ústnej dutiny 

(Skalièková, 1974). Pri artikulácii slovenskej frikatívy (s) sa konèek jazyka stavia 

za dolné rezáky a vytvorí sa ostrý oblúk od spodných zubov pod ïasno. 

Približná zhoda miesta artikulácie podporuje substitúciu anglickej dentálnej frikatívy 

slovenskou okluzívou (t). Avšak analogický spôsob artikulácie zase substitúciu 

slovenskou frikatívou (s). Auditívny dojem v druhom prípade však môže 

ruši ve¾mi ostrý sykavý šum slovenskej hlásky (s). Výber týchto variantov 

èasto závisí od individuálnych auditívnych návykov i úzu, ktoré ovplyvnili výslovnostné 

modely prezentované na vyuèovacích hodinách angliètiny, ako aj 

intenzita priamych kontaktov s rodenými hovoriacimi èi pôvodnými hovorenými 

komunikátmi. Aj keï pri kodifikaènej èinnosti aj vzh¾adom na požiadavky 

širokej verejnosti nie sú vždy dublety žiaduce, nemožno zatia¾, najmä pri neustálom 

prílive anglicizmov a bez poznania reálnej normy u kultivovaných používate¾ov 

jazyka, rozhodnú v prospech jedného z variantov. 

Medzi samohláskami nám najväèšie problémy spôsobuje substitúcia centrálnej 

hlásky neurèitého zafarbenia («), ktorá v slovenèine nemá funkèný ekvivalent. 

V angliètine je však tento centrálny vokál najfrekventovanejšou samohláskou, 

prièom je vždy asociovaný so slabou (neprízvuènou) slabikou. Výslovnos 

anglického redukovaného vokálu sa v poslovenèenej forme riadi väèšinou 

grafickou podobou slova. Napr. v slovách, ktoré majú na konci v neprízvuènej 

slabike sled grafém „(šumová) spoluhláska + er“, napr. spíker. V jazykovej 

praxi sa však èoraz viac stretávame s výslovnostnými tvarmi, v ktorých 

259

sa vyskytuje aj tento redukovaný segment alebo kombinácia šumový konsonant 

+ sonóra v koncovej pozícii: fíèer/fíè«r/fíèr, aj keï zákonitosti spisovnej slovenèiny 

takúto kombináciu konsonantov v koncovej pozícii vyluèujú. Vo väèšine 

prípadov sa výslovnos anglických proprií rieši v prospech týchto zákonitostí, 

no sú aj také, pri ktorých by takéto riešenie bolo násilné a neprirodzené: 

John Major [mei9džr]/[mei9dž«r]. Jazyková prax ïalej ukazuje, že pri urèení výslovnosti 

niektorých anglických lexém nemožno obís ani hlásku (Eù) (príbuznú 

hlásku redukovanému vokálu («)): first moment [fEùrst], ktorá z h¾adiska slovenských 

auditívnych návykov nevyboèuje z dojmu dlhého vokálu. Obdobná 

situácia nastáva pri urèení výslovnosti apelatíva girl, pri ktorom sa najnovšie 

odporúèa výslovnos [gEùrl) (Ondrejoviè, 1999). No aj pri tomto riešení dochádza 

k narušeniu zákonitostí spisovnej slovenèiny, ktoré vyluèujú postavenie 

dvoch likvíd vo finálnej pozícii (Sabol, 1968). 

Rozkolísanos vo výslovnosti možno pozorova aj pri lexémach, ktoré 

z h¾adiska substitúcie foneticky najbližšími hláskami nepredstavujú nijaký problém. 

V týchto prípadoch sa skôr prejavuje otázka postoja. Ako príklad možno 

uvies výslovnostné dublety [bejzból]/[bejzbal]. Aj keï normatívne príruèky 

uvádzajú zdomácnenú podobu, v jazykovej praxi sa stretávame aj s pôvodnou 

výslovnos ou nielen v základnom tvare, ale aj v derivátoch: bejzbolová palica. 

Dodajme, že aktívni slovenskí priaznivci tohto športu na svojej domovskej stránke 

uvádzajú len nezdomácnenú podobu. Vzh¾adom na výrazný vzrast znalosti 

angliètiny a jej významu pre našu populáciu používatelia slovenského jazyka 

nemusia vníma druhú èas tohto kompozita len ako slovotvornú morfému 

(s oslabením, resp. stratou slovotvornej motivácie), ako sa to traduje v slovenskej 

jazykovede, ale naopak vnímajú jej motiváciu v pôvodnom jazyku a pod¾a 

toho aj urèujú jej výslovnos . Ïalším výslovnostne sporným prípadom je skratka 

frekventovaného názvu medzinárodnej Organizácie pre hospodársku spoluprácu 

a rozvoj OECD. V médiách sa èasto uplatòuje anglická výslovnos [ó-ísí-dí], 

hoci sa neraz ozývajú hlasy, že takýmto spôsobom slovenský poslucháè, 

resp. divák môže ma problémy identifikova skratku, ktorú pozná z tlaèe 

(Dvonè, 1997). Medzitým však Slovenská republika zaznamenala úspech – prijatie 

do tejto medzinárodnej organizácie, táto téma je èasto prezentovaná v dennom 

spravodajstve, sprevádzaná zvukovými záznamami rozhovorov s politikmi 

alebo priamymi spravodajcami, ktorí aktívne používajú túto skratku v anglickej 

podobe, veï sa priamo zúèastòujú na rokovaniach OECD, kde je angliètina 

komunikatívnym jazykom. Slovenský poslucháè, resp. divák si postupne 

zvyká na anglickú výslovnos , tak ako si zvykol vyslovova BBC [bíbísí]. 

Aj v našom jazykovom spoloèenstve angliètina èoraz viac „stráca“ na svojej 

„exotickosti“. Tento jazyk sa èím ïalej „udomácòuje“ v pozícii medzinárodného 

jazyka v oblastiach, kde medzinárodná spolupráca a komunikácia je nevyhnutná. 

Nazdávame sa, že pri urèovaní výslovnosti anglicizmov, pokia¾ nenastávajú ortofonické 

problémy, je vhodné vychádza z pôvodnej zvukovej podoby alebo z výslovnosti, 

ktorá dominuje v medzinárodnej komunikácii, a tak podpori a upev- 

260

ni správne výslovnostné návyky pre v súèasnosti dominantný jazyk. S touto situáciou 

by sa mala do istej miery vyrovna aj slovenèina a jej teória jazykovej kultúry. 

Literatúra 

DOLNÍK, J.: Preberanie výrazov a kultivovanie spisovného jazyka. In: Internacionalizácia 

v súèasných slovanských jazykoch: za a proti. Ed. J. Bosák. Bratislava: Veda 

1999, s. 75 – 80. 

DVONÈ, L.: Výslovnos cudzích skratiek v spisovnej slovenèine. In: Kultúra slova, 

29, 1996, s. 280 – 286. 

HONZÁKOVÁ, M. – HONZÁK, F. – ROMPORTL, M.: Èteme je správnì? Praha 

1996. 

HORECKÝ, J.: Cudzie výrazy v slovenskom texte. In: Kultúra slova, 26, 1992, s. 289 

– 293. 

HORECKÝ, J.: Internacionalizácia a europeizácia slovenèiny. In: Internacionalizácia 

v súèasných slovanských jazykoch: za a proti. Ed. J. Bosák. Bratislava: Veda 1999, 

s. 80 – 83. 

JONES, D.: English Pronouncing Dictionary. 14 th ed. Edited by A. S. Gimson, 

S. Ramsaran. Cambridge University Press 1991. 

KRÁ¼, Á. – SABOL, J.: Fonetika a fonológia. Bratislava: Slovenské pedagogické 

nakladate¾stvo 1989. 

KRÁ¼, Á.: Pravidlá slovenskej výslovnosti. 3. vydanie. Bratislava: Slovenské pedagogické 

nakladate¾stvo 1986. 

KUÈERA, J. – ZEMAN, J.: Výslovnost a skloòování cizích jmen v èeštinì. Anglická 

osobní jména. Hradec Králové: Gaudeamus 1998. 

LENGHARDT, J.: Výslovnos koncovej slabiky „spoluhláska + er“ v anglických 

slovách prevzatých do slovenèiny. In: Kultúra slova. 16, 1982, s. 45 – 47. 

MARKOWSKI, A.: Najnowsze zapozyczenia semanticzne v polszcyznie. In: Internacionalizácia 

v súèasných slovanských jazykoch: za a proti. Ed. J Bosák. Bratislava: 

Veda 1999, s. 28 – 38. 

ONDREJOVIÈ, S. Ortoepické v lexikografii. In: Lexicographica ’99. Ed. S. Ondrejoviè 

– M. Považaj. Bratislava: Veda 2001, s. 108 – 113. 

PALKOVIÈ, K.: O transkripcii latinských a gréckych mien. In: Kultúra slova, 16, 

1982, s. 137 – 144. 

POLÁKOVÁ, N.: O výslovnosti anglických vlastných mien v slovenèine. In: Kultúra 

slova, 16, 1982, s. 38 – 41. 

ROACH, P.: English Phonetics and Phonology. Cambridge University Press 1991. 

SABOL, J.: Kombinácie dvoch sonór v slovenèine. In: Kultúra slova, 33, 1968, s. 326 

– 332. 

SEKVENT, K.: O zásadách výslovnosti francúzskych vlastných mien v slovenèine. 

In: Kultúra slova, 16, 1982, è. 2, s. 33 – 37. 

SKALIÈKOVÁ, A.: Srovnávací fonetika angliètiny a èeštiny. Praha: Academia 1974. 

ZEMAN, J.: Výslovnost a skloòování cizích osobních jmen v èeštine 2. Severská 

osobní jména. Hradec Králové: Gaudeamus 2000. 

261

ISBN 80-89037-04-6

VARIA X - JazykovednÃ½ Ãºstav Ä½udovÃ­ta Å tÃºra - SAV

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?

VARIA X - JazykovednÃ½ Ãºstav Ä½udovÃta Å tÃºra - SAV