18.03.2014 Views

Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...

Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...

Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...

SHOW MORE
SHOW LESS

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

1.9 Dvoukrokové <strong>metody</strong><br />

Výše uvažované <strong>metody</strong> pro řešení úlohy (1)–(3) jsou druhého řádu přesnosti v prostoru,<br />

avšak obecně pouze prvního řádu přesnosti v čase. Nabízí se proto uvažovat pro<br />

diskretizaci časové derivace místo jednostranné diference centrální diferenci. To vede<br />

v nejjednodušším případě ke schématu<br />

(20)<br />

U n+1<br />

j<br />

− U n−1<br />

j<br />

2 τ<br />

= Un j+1 − 2 Un j + Un j−1<br />

h 2 , j = 1, 2, . . ., J − 1 , n ≥ 1 .<br />

Snadno zjistíme, že chyba diskretizace je v tomto případě druhého řádu v čase i v prostoru.<br />

Uvedené schéma je příkladem dvoukrokového schématu, nebot’ k určení hodnot U n+1<br />

j<br />

nestačí znát hodnoty Uj n , ale potřebujeme též hodnoty Un−1 j . Přibližné řešení tedy závisí<br />

nejen na počáteční podmínce, ale též na hodnotách v čase t 1 . Tyto hodnoty bud’ musíme<br />

předepsat, a nebo musíme stanovit postup, jak je určit. Obvykle se pro určení hodnot Uj<br />

1<br />

použije nějaké jednokrokové schéma. Metody, které zahrnují více než dvě časové hladiny,<br />

se souhrnně nazývají vícekroková schémata.<br />

Hodnoty přibližného řešení v čase t 1 zapíšeme ve tvaru<br />

(21)<br />

U 1 j =<br />

∞<br />

∑<br />

m=−∞<br />

B m e i m π j h , j = 0, 1, . . ., J ,<br />

a opět předpokládáme, že řada konverguje absolutně a že B m = −B −m ∀ m ∈ Z. Podobně<br />

jako v odstavci 1.6 hledejme nejprve řešení diferenčního schématu ve tvaru se ”separovanými<br />

proměnnými”, tj. položme<br />

U n j = e i k j h Û n (k) ,<br />

kde k = m π, m ∈ Z. Dosazením do (20) získáme<br />

(22)<br />

Û n+1 (k) + 2 q(k) Ûn (k) − Ûn−1 (k) = 0 , n ≥ 1 , kde q(k) = 4 τ<br />

h 2 sin2 k h<br />

2 .<br />

Charakteristický polynom λ 2 +2 q(k) λ−1 této soustavy diferenčních rovnic má dva různé<br />

reálné kořeny λ ± = −q(k) ± √ q(k) 2 + 1, a tudíž obecné řešení soustavy (22) je<br />

(23)<br />

Û n (k) = α + (k) λ + (k) n + α − (k) λ − (k) n ,<br />

kde koeficienty α ± jsou libovolná komplexní čísla. Tato čísla určíme tak, aby platilo<br />

Û 0 (m π) = A m a Û1 (m π) = B m . Z toho plyne<br />

(24)<br />

α + (m π) = B m − A m λ − (m π)<br />

λ + (m π) − λ − (m π) ,<br />

α −(m π) = A m λ + (m π) − B m<br />

λ + (m π) − λ − (m π) .<br />

Řešení diskrétního problému (20), (7), (8), (21) je pak dáno řadou<br />

(25)<br />

U n j =<br />

∞<br />

∑<br />

m=−∞<br />

e i m π j h Û n (m π) , j = 0, 1, . . ., J , n ≥ 0 .<br />

9

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!