Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
Priblizné a numerické metody 1 1 Parabolické rovnice v jedné ...
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
1.9 Dvoukrokové <strong>metody</strong><br />
Výše uvažované <strong>metody</strong> pro řešení úlohy (1)–(3) jsou druhého řádu přesnosti v prostoru,<br />
avšak obecně pouze prvního řádu přesnosti v čase. Nabízí se proto uvažovat pro<br />
diskretizaci časové derivace místo jednostranné diference centrální diferenci. To vede<br />
v nejjednodušším případě ke schématu<br />
(20)<br />
U n+1<br />
j<br />
− U n−1<br />
j<br />
2 τ<br />
= Un j+1 − 2 Un j + Un j−1<br />
h 2 , j = 1, 2, . . ., J − 1 , n ≥ 1 .<br />
Snadno zjistíme, že chyba diskretizace je v tomto případě druhého řádu v čase i v prostoru.<br />
Uvedené schéma je příkladem dvoukrokového schématu, nebot’ k určení hodnot U n+1<br />
j<br />
nestačí znát hodnoty Uj n , ale potřebujeme též hodnoty Un−1 j . Přibližné řešení tedy závisí<br />
nejen na počáteční podmínce, ale též na hodnotách v čase t 1 . Tyto hodnoty bud’ musíme<br />
předepsat, a nebo musíme stanovit postup, jak je určit. Obvykle se pro určení hodnot Uj<br />
1<br />
použije nějaké jednokrokové schéma. Metody, které zahrnují více než dvě časové hladiny,<br />
se souhrnně nazývají vícekroková schémata.<br />
Hodnoty přibližného řešení v čase t 1 zapíšeme ve tvaru<br />
(21)<br />
U 1 j =<br />
∞<br />
∑<br />
m=−∞<br />
B m e i m π j h , j = 0, 1, . . ., J ,<br />
a opět předpokládáme, že řada konverguje absolutně a že B m = −B −m ∀ m ∈ Z. Podobně<br />
jako v odstavci 1.6 hledejme nejprve řešení diferenčního schématu ve tvaru se ”separovanými<br />
proměnnými”, tj. položme<br />
U n j = e i k j h Û n (k) ,<br />
kde k = m π, m ∈ Z. Dosazením do (20) získáme<br />
(22)<br />
Û n+1 (k) + 2 q(k) Ûn (k) − Ûn−1 (k) = 0 , n ≥ 1 , kde q(k) = 4 τ<br />
h 2 sin2 k h<br />
2 .<br />
Charakteristický polynom λ 2 +2 q(k) λ−1 této soustavy diferenčních rovnic má dva různé<br />
reálné kořeny λ ± = −q(k) ± √ q(k) 2 + 1, a tudíž obecné řešení soustavy (22) je<br />
(23)<br />
Û n (k) = α + (k) λ + (k) n + α − (k) λ − (k) n ,<br />
kde koeficienty α ± jsou libovolná komplexní čísla. Tato čísla určíme tak, aby platilo<br />
Û 0 (m π) = A m a Û1 (m π) = B m . Z toho plyne<br />
(24)<br />
α + (m π) = B m − A m λ − (m π)<br />
λ + (m π) − λ − (m π) ,<br />
α −(m π) = A m λ + (m π) − B m<br />
λ + (m π) − λ − (m π) .<br />
Řešení diskrétního problému (20), (7), (8), (21) je pak dáno řadou<br />
(25)<br />
U n j =<br />
∞<br />
∑<br />
m=−∞<br />
e i m π j h Û n (m π) , j = 0, 1, . . ., J , n ≥ 0 .<br />
9